Marii je vlastní navštěvovat

kE vĜ H ě ]t eH nQ  2 20 0111 1

noviny

H C T P Q U V K  U X   # P G ŀ M [  P C  5 R Q ĥ K N Q X ü   T Q ì P È M   :+++

Marii je vlastní navštěvovat Ke konci měsíce května slavíme svátek Navštívení Panny Marie. Když Marie byla oslovena andělem a počala život očekávaného Mesiáše, putuje do Judských hor, aby se podělila o tuto radost s Alžbětou. Je nositelkou radosti, že Bůh je mezi námi lidmi jako jeden z nás. Jako Marie navštěvuje Alžbětu, také nás přichází navštívit s Ježíšem, kterého v sobě nosí. Přichází, aby nám pomáhala v našich potřebách, těch nejobyčejnějších potřebách všedních dnů. Navštěvuje nás často, denně. To je smysl tohoto svátku. Je to svátek těch nesčetných návštěv, kdy se s ní potkáváme v každé obtíži a životní nesnázi. Marii je vlastní navštěvovat. Navštěvuje nás, poněvadž nám přináší Ježíše, se kterým jsme spřízněni a kterého potřebujeme. Maria je stále přítomna v našem životě: ví o nás, dělá si o nás starost, miluje nás, prosí za nás, zasahuje v náš prospěch. Navštěvuje nás s takovou ohleduplností, že ani nevnímáme, že je to ona, která nás povzbuzuje, utěšuje, přináší radost. Možná, že si všimneme těch tichých návštěv v hloubce naší bytosti a prostoupí nás pocit vděčnosti.

Alžběta od svaté Trojice připravil otec Řehoř

2. strana Milí přátelé, 1. května letošního roku to bude neuvěřitelných 10 let od okamžiku, kdy jsem se stala ředitelkou Farní charity Praha 4 – Chodov. Deset let s Charitou je už opravdu dlouhá doba. Jsem bezkonkurenčně služebně (nikoli věkem) nejstarší ředitel naší Farní charity za celou dobu její historie. Moji známí se mě často ptají, proč tu práci vlastně dělám. Z jejich pohledu je to práce náročná, stresující, pro některé i depresivní a velmi špatně placená. Ustavičný boj s nedostatkem financí, řešení mnoha často neřešitelných mezilidských konfliktů, denní kontakt s lidmi na konci života a jejich blízkými. Když jsem zvána na společenské akce, přátelé mi říkají, abych nemluvila o své práci a doporučení, abych si našla lukrativnější místo, slyším obvykle několikrát týdně. Je tedy těžké definovat, co ředitel takové farní charity vlastně dělá. Je zodpovědný vlastně za vše, co se v naší firmě děje. Zodpovídá za finance, personální otázky, zaměstnance, kvalitu služeb, propagaci, a cokoli dalšího co je potřeba. Každý den je jiný, člověk nikdy neví, co ho po příchodu do práce čeká. Jaké starosti, případně radosti, příjemná nebo nepříjemná překvapení ho mohou potkat. Definovat obsah práce je poměrně složité, od nudných administrativních prací, které jsou často rutinní, přes poskytování poradenství potřebným, jednání na různých úřadech, až po někdy naprosto překvapující situace. Mohla bych psát, že mě těší sloužit a pomáhat druhým. Že mám pocit, že je má práce užitečná. Nebo o dalších potencionálních duchovních aspektech práce

f a r n í n o v i n y k v ě t e n 2 0 11 v církevní organizaci. Pravda je ale daleko prostší. Mě moje práce prostě baví. Nejvíc mě těší právě ta neskutečná pestrost práce ředitele Farní charity. Neumím si představit, že by má práce byla rutinní. Řešení problémů a složitých situací k mé práci patří a já to vnímám jako samozřejmost. Baví mě, že musím neustále sledovat vývoj v oboru, legislativu, mít přehled o politické situaci. Musím na sobě neustále pracovat, abych dokázala udržet naši Charitu v chodu a zajistila jí dostatek finančních prostředků. Je to občas stresující, ale současně člověk nemá možnost zabřednout do nějakých vyjetých kolejí a stereotypu. Také mě ale těší kontakt s lidmi. Díky své práci musím komunikovat s mnoha lidmi, se kterými bych se jinak asi nikdy nepotkala. Ať už to jsou zaměstnanci, naši klienti a jejich blízcí, dárci, pracovníci státní správy a místní samosprávy, duchovní, kolegové z ostatních neziskových organizací a s vámi spořilovskými farníky. Za těch deset let jsem potkala opravdu obrovské množství zajímavých lidí a podívala jsem se na mnoho zajímavých míst, která nejsou veřejnosti přístupná. Každá věc, tedy i zaměstnání, má svá pozitiva a negativa. Deset let je dlouhá doba, přesto má člověk pocit, že uběhla velice rychle. Když se podívám zpátky na, ze všeho nejvíc se mi vybavují konkrétní lidé. Lidé, kteří mi byli blízcí, byli mi oporou a přáteli. Mohla bych tady jmenovat sáhodlouhý seznam jmen, a přesto bych nedokázala vyjmenovat všechny, které mám ráda a na které často myslím. Děkuji vám za přízeň, kterou Charitě projevujete. Květen je můj nejoblíbenější měsíc v roce, přeji nám všem, aby byl teplý a slunečný. Eva Černá

f a r n í n o v i n y k v ě t e n 2 0 11

strana 3

Národní rada SFŘ ČR vás srdečně zve na tradiční MARIÁNSKOU POUŤ PRAHOU 273. ročník - v sobotu 4. června v 10 hodin Program: Mše svatá v kostele Panny Marie Andělské na Hradčanech u kapucínů (Loretánské náměstí). Po mši svaté zahájení poutě v Loretě. Následuje tradiční pěší pouť s návštěvou kostelů a modlitbou růžence. Zakončení: Te Deum v kostele Panny Marie Sněžné. Františkánská tradice Když císař Ferdinand III. dal v roce 1652 postavit na Staroměstském náměstí v Praze sloup se sochou Panny Marie na poděkování za vítězství Pražanů nad Švédy v roce 1648, začaly se konat poutě vedené terciáři (kajícníky). Poutě vycházely od kapucínů na Hradčanech z kostela Panny Marie Andělské. V roce 1993 obnovený Sekulární řád navázal na tuto tradici a 4. září při příležitosti převezení mariánské sochy „Our Lady in Exil“ z USA do baziliky Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově obnovil i tradici poutí Prahou. V roce 2009 jsme se vrátili k tradici úplně, tj. k zahájení poutě u Panny Marie Andělské. V letošním roce tedy se na obnovené pouti setkáme již po devatenácté. DŮVĚRYHODNÝ POLITIK Málokdy se stává, aby si lidé tak vážili některého politika, že nejen za ním putují, aby vyslechli jeho projevy, ale i po jeho smrti putují k jeho hrobu už po celých 76 let. Jedním z takových veřejných činitelů je předválečný katolický poslanec, ministr československé vlády, františkánský terciář JUDr. František Nosek (1886-1935; letos uplyne 125 let od jeho narození). Důvěra v něho nevznikla náhodou. Vědělo se o něm, že nikdy nelže. To byla jeho nejsilnější zbraň v politickém boji. Nosek pracoval s takovým nasazením, že přepínal svoje síly, a tak zemřel předčasně, ve věku 49 let. Je pochován v Poříčí nad Sázavou na hřbitůvku při kostele sv. Havla (u řeky). Letos tam byla za něho slavena mše sv. 16. dubna a hlavním celebrantem byl pražský arcibiskup Dominik Duka OP. Řekl m.j.: „Náboženství nelze žít jen pro sebe. Je propojeno s veřejným životem… Křesťanství nás zavazuje k veřejné činnosti“. Na počátku mše sv. vyzval přítomné k modlitbě „za to, aby byl Nosek v naší době postaven mezi ty, které nazýváme blaženými, blahoslavenými.“ Mezi koncelebrujícími kněžími byli dva františkáni OFM (Jan Vianney Dohnal a Antonín Klaret Dabrowski) a jeden kapucín (Augustin Šváček). Otec Antonín se pomodlil po mši sv. u Noskova hrobu část Františkovy Písně bratra slunce. Pak bylo v budově vedlejší fary setkání s otcem arcibiskupem. Bylo srdečné, a tak se protáhlo oproti předpokladu. Ze slov o. arcibiskupa uvedeme alespoň: „Církev nemůže zachránit svět, to může jen Bůh. Měli bychom být pokornější, méně si o sobě myslet.“ Jeho důraz na význam spolupráce uvnitř Církve potvrdila jeho poslední slova: „Bez vás bych neudělal nic“. Miloslav Müller

M

nohým rostla před očima, protože je spořilovskou farnicí od samého narození. Dnes ji potkáváme obklopenou mnoha dětmi. Na dětství, dospívání a mateřství jsme se zeptali pozitivní, veselé a energické MUDr. Jany Vošahlíkové.

Neměli jste jako praktikující věřící (rodiče i vy děti) během totality problémy v zaměstnání a ve škole? Tatínek pracoval celý život v jednom jediném podniku ve výzkumu vakuové elektrotechniky. Přestože byl i v zahraničí uznávaným odborníkem (publikoval v odborných časopisech nejen v zemích Sovětského bloku, přednášel a účastnil se kongresů po celé Evropě, několikrát mu nebylo povoleno vycestovat, dokonce i těsně před odletem, když už měl rezervovanou letenku, a to jen z politických důvodů), byl vedoucím jen jedné malé sekce podniku, a když v roce 1984 aktivně pomáhal při opravě jednoho kostela, byl i z této funkce sesazen. Nedávno vzpomínal, jak hlavním vedoucím jejich oddělení byl člověk, který neuměl ani jeden cizí jazyk a nerozeznal žá-

f a r n í n o v i n y k v ě t e n 2 0 11

a i na gymnáziu za mnou někdy přicházeli rovku od elektronky, všude ho prý tatínek spolužáci a ptali se mě na některé otázky musel doprovázet. Maminka byla učitelo Bohu a víře. Čím jsem byla starší, tím kou a měla velké obtíže, přestože svovíc jsem vnímala respekt a obdiv, jak ze ji práci měla moc ráda a dělala ji velmi strany spolužáků, tak od mnohých učidobře (dokonce poté, co byla v 60tých telů, že jsem se veřejně přiznala ke své letech z politických důvodů propuštěna, víře. vlivní rodiče jednoho jejího žáka se zasloužili o to, že ji ředitel školy musel znoChodili jste třeba na náboženství, něvu zaměstnat). Do školství se už po makam do oddílu, scházeli jste se s jinýteřské dovolené nemohla vrátit. Tohle mi stejně orientovanými rodinami? všechno jsem se doNa náboženství jsem věděla až jako náctichodila od 2. až do 7. letá, během docháztřídy, v tom maximálky na základní školu ním rozsahu, jak to jsem o tom neměla tubylo tehdy povoleno. šení, rodiče nás chtěAle nechodila jsme tam li uchránit problémů a ráda, ne kvůli samotmožná také z bezpečnému náboženství, ale nostních důvodů, prokvůli už zmiňovanému tože se podíleli aktivposměchu. Vždycky to ně na rozmnožovábyl adrenalin: pokud ní samizdatů a na dalmožno dostat se dlouROZHOVOR ších podvratných činhými školními chodbaS JANOU VOŠAHLÍKOVOU nostech. Osobně jsem mi do třídy a nikoho nespíš než persekuci běpotkat. Některé roky se hem školních let vnímala posměch, němyslím vyučovalo i na jiné škole, než do kteří kluci ze starších ročníků mě zdrakteré jsem chodila, a to mi pak nevadilo. vili: Pochválen buď pán Ježíš Kristus. Asi od 1. třídy jsem chodila do turistickéA taky mi někdy říkali jepťucho. Vzpomího oddílu (současné Protěže), který byl nám ale i na hezké příhody, ve druhé tříale pouze pro uzavřenou společnost (z dě jsme se s jedním klukem domluvili, že bezpečnostních a existenčních důvodů), až budeme velcí, tak se vezmeme. A já byl veden v duchu skautingu a křesťanjsem mu řekla, že si ho vezmu jen pod ských zásad. I v dobách totality jsme podmínkou, že se naučí modlitbu Otče se modlili a v neděli chodili do kostela. náš. On se ji opravdu naučil a i po letech, Kromě toho, že jsem se tam seznámila když se potkáváme na školních srazech, se spoustou skvělých lidí, naučila jsem vidím, že má docela hezký vztah k nábose přemáhat „nepřízeň osudu“ – vyrážeženství. Možná, že v tom hraje roli i tato li jsme za každého počasí a nezastavidrobná příhoda. Pak na druhém stupni li se před žádnou překážkou (představu-

KOLEM

NÁS

Jaké jsi měla dětství? Měla jsem klidné a pohodové dětství. Moji rodiče jsou obětaví, zbožní a čestní lidé, a tak o nás děti bylo vzorně postaráno a nic nám nechybělo. Maminka s námi zůstala doma až do mých myslím jedenácti let. Hodně času jsme trávili na chalupě v Jizerských horách, mám to místo velmi ráda a hodně pro mě znamená.

f a r n í n o v i n y k v ě t e n 2 0 11

FARNÍCI

4. strana

strana 5

ji si takto vojenský výcvik, ale možná, že bych byla ještě překvapena). Moji rodiče se scházeli se svými přáteli, často k nám jezdili na chalupu do Jizerek, většinou to byly křesťanské rodiny s dětmi, a tak jsme si všichni mohli spolu hrát. Když mi bylo 15 let, moji rodiče pro mě zorganizovali spolčo – scházely (bylo nás asi osm přibližně stejně starých holek) jsme se asi jednou za dva týdny po bytech k modlitbě a popovídání pod vedením jedné starší dívky a za spolupráce kněze Františka Picha, v té době zbaveného státního souhlasu. Později nás vedla sestra Ludmila (Jana Pospíšilová). Později jsme se spojily se společenstvím, kam chodila moje sestra. Scházeli jsme se téměř dvacet let, ještě dlouho poté, co jsme se povdávaly, oženili a měli děti. Jak jsme se početně rozrůstali a i vzhledem k tomu, že se někteří aktivně zapojili ve svých farnostech, se už pravidelně nescházíme, i když jsme zůstali dobrými přáteli. Nemůžu taky nevzpomenout na obdivuhodně vstřícného a obětavého otce Antonína Bratršovského, ke kterému jsme s mojí sestrou jezdily na faru do Tanvaldu, kde jsme se potkaly s dalšími skvělými lidmi a kde jsem prožila opravdu nezapomenutelné chvíle. Hodně pro mě znamenal i pan Čížek a celý spořilovský sbor. Pro kterou profesi jsi se rozhodla, a jak se ti ji daří naplňovat? Vystudovala jsem medicínu, atestovala z neurologie. Když jsem nastupovala hned po promoci na Neurologickou kliniku v Kateřinské, tak při prvním roz-

6. strana

hovoru se mě primářka zeptala, jestli mám babičku. Tehdy mě to přišlo jako zcestný dotaz, vůbec jsem to nechápala. První dvě děti mám po třinácti měsících a s příchodem reality jsem se vzdala možnosti pokračovat ve svém povolání. Bylo mi to velmi líto, ale děti byly moje priorita. Když pak byly mladšímu Míšovi dva roky, přišla za mnou maminka a nabídla mi, že mi pohlídá děti, jestli se nechci vrátit do práce. Takové nabídce jsem neodolala. Moji rodiče mi celá dlouhá léta velmi intenzivně pomáhají a nikdy bych se bez jejich pomoci nemohla vrátit k medicíně. A jak se mi daří moji profesi naplňovat? Denně mi chybí mnoho hodin a teď už s věkem i mnoho sil. Jsem ale nesmírně vděčná mým rodičům, Bohu a manželovi za podporu, že se můžu medicíně věnovat. Na počátku 90. let jsi se zapojila do organizování řady akcí. Co bys zmínila? Vzpomněla bych zejména Pouť důvěry pořádanou komunitou Taize v Praze, kde jsme jako farnost ubytovávali v rodinách a ve 3 spořilovských základních školách něco okolo 700 poutníků. Naši farníci byli obdivuhodní, skvělí hostitelé, dokonce jedna rodina nám zapůjčila klíč od své vily a odjela na Silvestra z Prahy. Opravdu jsme si v praxi zažili vzájemnou důvěru a společenství. Jsem velmi vděčná všem našim farníkům, díky nimž jsme toto mohli zažít. Tvoje sestra přijala řeholní povolání, ty jsi matkou pěti dětí, jak vnímáš tento kontrast?

f a r n í n o v i n y k v ě t e n 2 0 11

Jsem ráda, že mám tak velkou protekci, že někdo tak blízký jako je moje sestra, má tak blízko k Pánu Bohu a může se za mě a celou rodinu přimlouvat. Jak se ti daří předávat víru svým dětem? S vědomím vlastní nedostatečnosti, vlastních chyb a s vědomím toho, že víra je dar od Boha, že nemám všechno ve „své režii“, že život s Bohem je opravdovou radostí, že jedině s Boží pomocí je možné překonávat životní těžkosti. Ještě bych podotkla, že si myslím, že víru předávat nelze, že o víře lze pouze svědčit. Co je pro tebe naplněním představy o dobré matce. Vidíš priority, na co sama kladeš při výchově důraz? Moje představa dobré matky je hlavně v tom, že má ráda své děti. Ale jak se mi to daří naplňovat, museli byste se zeptat dětí a manžela. Ohledně těch priorit, kdysi jsem četla knihu od R. Fulghuma: Už hořela, když jsem si do ní lehal a na zadním obalu knížky je: „několik mateřských rad od otce“ a jedna z nich zní: Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují. Tak na to se snažím pamatovat . Máte léta fungující společenství rodin, co podnikáte? Pravidelně se scházíme ještě se třemi dalšími rodinami, jezdíme spolu na dovolené, vzájemně si vypomáháme tam, kde je zrovna potřeba. Připravila M. Tučková

f a r n í n o v i n y k v ě t e n 2 0 11

strana 7

Tradiční křížová cesta s dětmi na Petříně Na Zelený čtvrtek 21. dubna nás od rána vítalo slunce a jasná obloha. Na Újezdě pod Petřínem, v záplavě svěží jarní zeleně, kvetly stromy a keře růžově, bíle a žlutě. U dolní stanice lanovky jsme se, jako zástupci ze Spořilova, připojili ke skupině modřanských maminek, které se ujaly organizace křížové cesty pro děti. Nahoře jsme pak společně pomalu mířili k prvnímu zastavení a společenství se nenápadně rozrůstalo o další příchozí. Počet dětí, od těch nejmenších v kočárku po ty školou povinné, jistě více než dvojnásobně převyšoval počet doprovázejících maminek i tatínků. U každého zastavení děti četly čtení. Všichni možná neslyšeli přesné znění textu z tenkých dětských hlásků, ale zpěv při kytaře už přeslechnout nemohli. Na závěr cesty, po společné modlitbě, jsme si řekli „na shledanou za rok“. Jana Vlasáková

Šnečci na výpravě V sobotu 16. 4. se Šnečci vydali na výpravu do Chuchelského háje. Nebyla to ale jen obyčejná výprava. Hned na srazu jsme dostali naléhavý dopis od Willyho Foga, že jeho cesta kolem světa se sice chýlí ke konci, ale času je opravdu málo. Záleží tedy výhradně na schopnostech Šnečků, zda se mu podaří stihnout objet svět za 80 dní a vyhrát tak velkou sázku, či zda všechno své jmění prohraje. Naštěstí Šnečkové slíbili, že ze sebe vydají všechno, a to také udělali. Autobusem jsme se přiblížili k Chuchli a pokračovali pěšky k lesní zoo, ve které jsou k vidění například fretky či krásný páv, nebo bílý daněk. Počasí nám přálo náramně. Celý den svítilo sluníčko a bylo krásně. Cestou jsme úspěšně překonávali překážky v podobě různých úkolů, které nás stále přibližovaly k cíli cesty – zpět do Londýna. Závěrečným sprintem, ve kterém všichni podali vpravdě hrdinský výkon, se podařilo včas doběhnout do cíle a odměna byla sladká. Cestou nasbírané papírové zlaťáky jsme si mohli vyměnit za pravé – čokoládové. A že jich byla plná truhlice! Objevili jsme také velké a krásně vybavené hřiště, na kterém jsme se dosyta vyřádili. Celí unavení ale spokojení jsme se pak vrátili zpátky k rodičům. Marie Höschlová

8. strana

f a r n í n o v i n y k v ě t e n 2 0 11

3. 6. se koná pravidelné měsíč14. 5. VI. etapa CyrilometodějSTANE ní shromáždění SFŘ u sv. Anežky ské pouti, Pacov – Pelhřimov, SE od 16. 30 hod. (modlitba breviáře již doprava do Pacova z Prahy (jediný od 16.15 hodin). Setkáváme se v místspoj): hl. n. 6.16 (Tábor), odtud v 8.08 nosti pod presbytářem kostela, pokračuje(Pacov). Zajištěna jsou doprovodná vozimemší svatou v kostele v 18. hodina po jedla i nocleh na faře v Pelhřimově (spacáky jím skončení v případě zájmu pokračujeme s sebou, budou se dopravovat auty). opět v místnosti pod presbytářem. Všich15. 5. VII. etapa, Pelhřimov – Dolní Cereni jste zváni. kev, ráno mše sv. v 7 hod. v kostele sv. Bartoloměje, po mši odchod (cca v 8.00). 4. 6. v 10 hodin Mariánská pouť Prahou Doprava zpět do Prahy: vlakem v 17.10 (Praha 21.40). Aktuální informace nalez10. 6. v 19 hodin benefiční koncert rodiny nete na www.poutnik-jan.cz nebo na tel.: Pěruškových 731 604 392 a 286 891 447. 27. 5. Noc kostelů, programy jednotlivých míst, která budou v květnové kostelní noci otevřená, naleznete na internetových stránkách www.nockostelu.cz.

Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin, tentokrát 13. 5. a 27. 5. Velmi vás žádáme, přijďte nám pomoci.

FRANTIŠKÁNSKÁ POUT SENIORŮ DO HÁJKU ve čtvrtek 19. května PROGRAM I. varianta - tradiční 9.15 Sraz na konečné tramvají č. 22 na Bílé Hoře 9.28 Odjezd autobusem č. 347 do stanice Staré Litovice. (Nástupní stanice je na Karlovarské ulici.) 10.00 Odchod ze stanice v Litovicích starou poutní cestou (4,5 km). Modlitba růžence. 11.30 Prohlídka kláštera 12.00 Mše svatá u Panny Marie Hájecké (celebruje P. Řehoř Mareček, OFM) 13.00 Posezení a občerstvení PROGRAM II. varianta – (mírně náročná trasa) 8. 15 hod Sraz na konečné metra B na Zličíně. Dále do Litovice a odtud společně s poutníky I. varianty. (Celkem 12km). Modlitba růžence. Odvozy z kláštera k autobusům 306, 307 a 347, které jedou zpět do Prahy zajištěny. Kontakt: Dr. František Reichel, tel.: 241 950 251 nebo e-mail: [email protected]

Křest: Anna Marie Petrusová Úmrtí: Jaromír Mihálik

Za pohlednice se vybralo 4 826 Kc, pošleme do Estonska, všem děkujeme.

Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 8. 5. 2011 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská

x. strana

f a r n í n o v i n y d u b e n 2 0 11