Marie Maria Nostitzová Nostitz
akvarel jako svědek Das Aquarell als Zeuge Jan Štěpánek
Marie Nostitzová Maria Nostitz akvarel jako svědek Das Aquarell als Zeuge
Obsah
Inhalt
Předmluva............................................................. 3
Vorwort.................................................................. 3
Marie Nostitzová.................................................. 4
Maria Nostitz........................................................ 4
Dokument............................................................ 13
Dokument............................................................ 13
Krajina.................................................................. 26
Landschaft........................................................... 26
Portrét.................................................................. 34
Porträt.................................................................. 35
Žánr...................................................................... 38
Genrebild............................................................. 38
Poznámky............................................................ 44
Anmerkungen..................................................... 44
Obr. 1 (první strana) – Marie hraběnka NostitzRieneck, výřez z fotografie, třicátá léta 20. století, 105 x 80 mm, soukromá sbírka / Abb. 1 (Die erste Seite) – Maria Gräfin von Nostit Rieneck, Fotografie Ausschnitt, dreißiger Jahre 20. Jhdt., 105 x 80 mm, Privatsammlung Jan Štěpánek © 2013
Předmluva
Vorwort
Každý historik umění bojuje při psaní publikace s problémem, jakým způsobem svou práci prezentovat, jaká slova použít a jak svými myšlenkami neodradit čtenáře od prolistování knihy s radostí, stránku po stránce. Před podobným zauzlením jsem stál i já, když se mi poštěstilo potkat se s paní Mathildou Nostitzovou-Quagliotti. Její teta Marie, se kterou prožila dětství na zámku v Plané u Mariánských Lázní, byla v Čechách známá díky několika akvarelům, na nichž zvěčnila interiéry zámků v Hořovicích a Horšovském Týně. Téměř nic se však nevědělo o jejím životě. Po několika setkáních jsme se proto odhodlali k uspořádání výstavy, jež by obnovila povědomí o její tvorbě. Za pomoci rodiny a přátel jsme se pustili do hledání obrazů signovaných „M. Nostitz“ a mám radost, že jsme byli úspěšní. Publikace, kterou držíte v rukou, prezentuje nejlepší práce, jež se nám podařilo vypátrat doslova po celé Evropě. I když přípravě textů předcházela systematická archivní příprava, nechápejte prosím jejich obsah jako vědeckou práci, ale spíše jako potěšení pro milovníky historie a umění. Publikované akvarely vznikly pro radost svých majitelů. Bylo by proto hříchem podřídit jejich půvab vědecké doktríně a odcizit se tak čtenářům. Věřím proto, že tato drobná publikace Vám pomůže uniknout od starostí všedních dnů a bude dobrým průvodcem po životě a díle dámy, pro kterou umělecká tvorba představovala nedílnou součást života. Mou milou povinností je poděkovat všem osobám a institucím, bez jejichž pomoci by katalog zůstal pouhou myšlenkou. Děkujeme především prof. Dr. Dadje Altenburg-Kohl a její Nadaci DrAK za finanční podporu publikace a Ester Havlové za přípravu většiny fotografií. Dále Miroslavě Pluháčkové, Luboši Krapkovi a Patriku Pařízkovi za všestrannou pomoc s přípravami a Kameelu Machartovi za grafické zpracování publikace a její vydání. Děkujeme také všem majitelům obrazů za jejich zapůjčení a svolení k publikování. Na čestném místě chci co nejsrdečněji poděkovat dvěma dámám, bez nichž by tato publikace nevznikla, paní Renatě Hochelber a mé mamince Jindřišce Štěpánkové. Jan Štěpánek
Jeder Kunsthistoriker kämpft beim Schreiben einer Publikation mit dem Problem, wie er seine Arbeit präsentiert, welche Worte er benutzt und wie er mit seinen Gedankengängen den Leser nicht davon abbringt, das Buch Seite für Seite mit Freude umzublättern. Vor einer ähnlichen Problematik habe auch ich gestanden, als mir das Glück zuteil wurde, Mathilde Nostitz-Quagliotti zu treffen. Ihre Tante Maria, mit der sie zusammen ihre Kindheit auf einem Schloss in Plan bei Marienbad verbrachte, war in Tschechien dank einigen Aquarellen bekannt, auf denen sie die Innenräume der Schlösser in Hořowitz und Bischofteinitz verewigte. Über ihr Leben und Werk war jedoch fast nichts bekannt. Deshalb sind wir nach einigen Zusammenkünften zu dem Entschluss gekommen, eine Ausstellung zu veranstalten, die ihre Werke zumindest teilweise neu bewertet. So haben wir uns gemeinsam mit der Familie und Freunden mit vereinten Kräften auf die Suche nach mit „M. Nostitz“ signierten Gemälden gemacht, und ich freue mich darüber, dass wir erfolgreich waren. Die Publikation in Ihrer Hand präsentiert die besten Arbeiten, die wir buchstäblich in ganz Europa aufspüren konnten. Obwohl dem Schreiben der Texte eine systematische archivalische Vorbereitung vorherging, soll ihr Inhalt nicht als wissenschaftliche Arbeit verstanden werden, sondern eher zur Freude für Kunst- und Geschichtsliebhaber dienen. Von daher wäre es eine Sünde, ihren Reiz einer wissenschaftlichen Doktrin unterzuordnen und sich so vom Leser zu entfremden. Ich glaube deshalb, dass diese kleine Publikation dem Leser dazu verhilft, den Alltagssorgen zu entfliehen und ein guter Führer durch Leben und Werk einer Dame sein wird, für die das künstlerische Schaffen ein wesentlicher Bestandteil ihres Lebens war. Es ist mir eine angenehme Pflicht, allen Personen und Institutionen zu danken, ohne deren Hilfe der Katalog eine bloße Überlegung geblieben wäre. Vor allem danken wir Frau Prof. Dr. Dadja Altenburg-Kohl und Ihrer Stiftung DrAK für die finanzielle Förderung der Publikation und Ester Havlová für die Preparation der meisten Fotos. Ferner Miroslava Pluháčková, Luboš Krapka und Patrik Pařízek für die universelle Hilfe bei den Vorbereitungsarbeiten und Kameel Machart für die graphische Gestaltung der Publikation und ihre Herausgabe. Wir dandke auch allen Eigentümern, dass sie ihre Bilder als Leihgaben zur Verfügung gestellt und deren Abdruck erlaubt haben. Einen Ehrenplatz nehmen hier zwei Damen ein, ohne welche die vorliegende Publikation nicht entstanden wäre und denen ich allerherzlichst meinen Dank aussprechen möchte, und zwar Frau Renata Hochelber und meiner Mutter Jindřiška Štěpánková. Jan Štěpánek
5
Marie Nostitzová
Maria Nostitz
V úterý 20. července 1948 odjížděl od zámku v Plané u Mariánských Lázní (obr. 2) automobil vezoucí kromě nábytku a osobních věcí také skromnou a pokornou ženu, která zasvětila svůj život rodině, umění a Bohu. Stala se jednou z mnoha nevinných obětí druhé světové války a poúnorových událostí roku 1948, kdy musela řada lidí opustit svůj domov. Uzavřením jedné životní kapitoly však její život neskončil. I když odcházela skoro s prázdnou, nesla si s sebou něco, co jí nikdo nemohl vzít – dar vnímat svět jinak a schopnost zachytit jeho podobu na papír. Díky tomu máme dnes možnost hledět na její akvarely jako na mlčící svědky jednoho života, na nichž zachytila štětcem to, co bylo jejímu srdci nejdražší. Marie Josefa hraběnka Nostitz-Rieneck se narodila 10. června 1902 na zámku v Rokytnici v Orlických horách jako druhé ze sedmi dětí Josefa hraběte Nostitz-Rieneck a Rosy, rozené princezny z Lobkowicz (obr. 3).1 Otec byl dědicem několika velkostatků v Čechách.2 Matka pocházela z významné české šlechtické rodiny. Mladé dívce se tak otvíraly vyhlídky na tu nejlepší budoucnost. Vyhlášení samostatné Československé republiky v roce 1918 a následná první pozemková reforma však zapříčinily citelné hospodářské potíže. Ve správě rodiny tak zůstala pouze Planá u Mariánských Lázní, kam se Nostitzovi nastěhovali koncem 20. let.
Am Dienstag, den 20. Juli 1948 verließ ein Automobil Schloss Plan bei Marienbad (Abb. 2), das außer Möbel zu transportieren auch eine bescheidene und demutsvolle Frau mit sich führte, die ihr Leben der Familie, der Kunst und Gott geweiht hatte. Sie war zu einer der vielen unschuldigen Opfer des zweiten Weltkrieges und des Februars 1948 geworden, die ihre Heimat verlassen mussten. Dadurch, dass ein Lebenskapitel abgeschlossen wurde, hat ihre Welt jedoch nicht aufgehört zu existieren. Obwohl sie fast mit leeren Händen ging, hatte sie etwas dabei, was ihr niemand nehmen konnte – die Gabe, die Welt anders wahrzunehmen und ihr Aussehen auf Papier zu bannen. Dank dessen haben wir heute die Möglichkeit, ihre Aquarelle als schweigende Zeugen ihres Lebens zu betrachten, auf denen sie mit dem Pinsel das festhielt, was ihrem Herzen am teuersten war. Maria Josepha Gräfin von Nostitz-Rieneck wurde am 10. Juni 1902 auf Schloss Rokitnitz im Adlergebirge als zweites von sieben Kindern von Josef Graf von Nostitz-Rieneck und Rosa, geborene Prinzessin von Lobkowicz geboren (Abb. 3).1 Der Vater war Erbe von mehreren Großgrundbesitzen in Böhmen.2 Die Mutter stammte aus einer bedeutenden böhmischen Adelsfamilie. Dem jungen Mädchen eröffneten sich somit Aussichten auf eine beste Zukunft. Die Ausrufung der selbständigen Republik Tschechoslowakei im Jahre 1918 und die anschließende erste Bodenreform zogen jedoch spürbare wirtschaftliche Schwierigkeiten nach sich. Unter der Verwaltung der Familie blieb so lediglich Plan bei Marienbad, wohin die Nostitze Ende der zwanziger Jahre umzogen. Aus jener Zeit stammen auch Marias älteste Gemälde, die eine ideale Ansicht von Schloss Rokitnitz im Adlergebirge zeigen (Abb. 4). Außer diesem symbolischen künstlerischen Abschied vom Schloss fehlen uns jedoch jegliche Informationen über ihre Kindheit und die Zeit des Heranreifens. Offensichtlich entsprach ihre Ausbildung der von Mädchen mit der gleichen gesellschaftlichen Stellung, wozu auch eine gewisse Versiertheit im Malen und Zeichnen gehörte. Zum Unterschied zu vielen Altersgenossinnen, für welche das Malen nur ein Steckenpferd blieb, überschritt ihr Schaffen die Grenze einer Freizeitaktivität und wurde zu einem lebenslang ausgeübten Beruf. Aber warum hat sie sich so entschieden? Und wie sah ihr künstlerische Profil eigentlich aus? Teilweise Antwort auf unsere Fragen erhalten wir aus einem künstlerischen Tagebuch, in welchem sie in den Jahren 1924–1943 die der Familie oder Freunden gewidmeten Werke verzeichnete.3 Schon damals kalkulierte sie mit der Möglichkeit, ihre finanzielle Situation durch den Verkauf einiger Arbeiten aufzubessern. Neben einer Beschreibung des Themas, einer Lokalisierung, der Entstehungszeit und den Maßen der einzelnen Werke wurde nämlich
Obr. 2 – Zámek Planá od jihu, výřez z pohlednice, počátek 20. století, 90 x 138 mm, soukromá sbírka / Abb. 2 – Schloss Plan von Süden, Ansichtskartenausschnitt, Anfang 20. Jhdt., 90 x 138 mm, Privatsammlung
6
Z tohoto období pochází také nejstarší Mariina malba zobrazující ideální pohled na auch für die Angaben Preis und Käufer Raum gelassen. Die beigefügten Bemerkungen, in dezámek Rokytnice v Orlických horách (obr. 4). Kromě symbolického výtvarného rozloučení nen Maria die Zusammenhänge schilderte, die zur Entstehung einiger Aquarelle führten, dies rodným zámkem nám však chybí informace o jejím dětství a dospívání. Je zřejmé, že abnen uns dann in Verbindung mit den Archivmaterialien für den Zeitraum Mitte der zwanziger solvovala vzdělání obvyklé pro dívky ve stejném společenském postavení, ke kterému, mimo Jahre des 20. Jahrhunderts bis zum Ende des zweiten Weltkriegs als Zeugnis ihres Lebens. jiné, patřila zběhlost v malbě a kresbě. Na rozdíl od mnohých vrstevníků, pro něž zůstala Die erste Eintragung überhaupt wurde in Horka an der Iser mit Dezember 1924 datiert malba jen koníčkem, překročila její tvorba hranice volnočasových aktivit a stala se celoživotní und stellt Franziskas Zimmer dar, in dem diese untergebracht war, wenn sie ihre Cousine profesí. Proč se tak rozhodla? A jaký byl vlastně její výtvarný profil? Marie besuchte.4 Aus der Notiz erfahren wir überdies, dass sie sich auf Betreiben der Eltern, die ihr das Malen von Innenräumen beibringen wollten, zu dieser Tätigkeit entschlossen Částečnou odpovědí na naše otázky je umělecký deník, do něhož si mezi lety 1924 3 hatte. Was die Eltern zu dieser Entscheidung gebracht hatte, –1943 zaznamenávala díla věnovaná rodině či přátelům. Již tehdy kalkulovala s možností zlepšovat svou finanční situaci wissen wir nicht. Jedenfalls setzte sie im darauffolgenden Jahr prodejem některých prací. Vedle popisu námětu, lokalizace, die Arbeit fort und malte für ihren Vater ein Speisezimmer, ein doby vzniku a rozměrů jednotlivých děl nechybí totiž prostor pro Arbeitszimmer und den großen Salon desselben Schlosses (Abb. údaje o ceně a kupujícím. Připojené poznámky, v nichž Marie vy5). líčila souvislosti vzniku některých akvarelů, nám pak ve spojení Die ihrem Ansatz nach eher zur Dokumentation als zum s archivními materiály slouží jako svědectví jejího života od polofreien Schaffen tendierende Malerei bildete künftig die Grundlaviny dvacátých let 20. století do konce druhé světové války. ge ihrer Arbeit. Erst in den Jahren 1927–1928 verzeichnen wir in Vůbec první záznam je datován v Horkách nad Jizerou ihrem Werk auch einige Landschaften und Ansichten der Famiv prosinci 1924 a představuje tzv. Františčin pokoj, v němž byla lienresidenzen. Porträts begegnet man dann nur ausnahmsweiubytována při svých návštěvách Mariina sestřenice.4 Z poznámky se. Erstmals erst im April 1930, als sie in Wien mit Bleistift ein se navíc dozvídáme, že se k tvorbě tohoto díla odhodlala po Fräulein Koffler, die Freundin von Karl Graf Czernin5, porträtierte. výzvě rodičů, kteří ji chtěli naučit malbě interiéru. Co k tomuto Diese Arbeit war auch die erste, die sie bereits zu Geld machte. rozhodnutí rodiče vedlo, nevíme. V příštím roce však v práci poSie erhielt dafür zweihundert österreichische Schilling. Im gleikračovala a pro svého otce namalovala jídelnu, pracovnu a velký chen Jahr noch gingen auf ihrem Konto zweitausend tschechosalon téhož zámku (obr. 5). slowakische Kronen für drei Aquarelle ein, welche Ansichten des Malba, jež svým pojetím inklinovala více k dokumentaci, Schlosses in Kuttenplan, der dortigen Johannes-der-Täufer-Kirnež k volné tvorbě, byla v budoucnu základem její práce. Teprve che und ihres Altarraums zeigten. Bei den Aquarellen handelte v letech 1927–1928 zaznamenáváme v jejím díle i několik kraes sich um ein für einen unbekannten Bischof bestimmtes Gejinomaleb a pohledů na rodinná sídla. S portrétem se pak shle- Obr. 3 – Karel (* 1901), Marie (* 1902), Jiří (* 1904), Anna schenk von Walter Graf von Berchem, dessen Mutter Ernestine (* 1905), Terezie (* 1908), Vincenc (* 1911) a Kryštof dáváme jen výjimečně. Poprvé až v dubnu 1930, kdy ve Vídni und seiner Schwester Mechthilde.6 Das heute verschollene Bild (* 1914), děti Rosy a Josefa Nostitz-Rieneck ve dvoře zpodobnila tužkou slečnu Koffler, přítelkyni Karla hraběte Czermit der Szene des Altarraums der Kirche stellte im Werk von Nostitzovského paláce v Mikulandské ulici 135/7 v Praze nina.5 Tato práce byla také první, kterou zpeněžila. Dostala za ni na Novém Městě, černobílá fotografie, ca 1918, 220 x Maria Nostitz darüberhinaus auch die erste kommerziell behandvě stě rakouských šilinků. Tentýž rok si na své konto připsala 170 mm, soukromá sbírka / Abb. 3 – Karl (* 1901), Maria delte Innenraumansicht dar. Das Jahr 1930 war allerdings auch (* 1902), Georg (* 1904), Anna (* 1905), Theresia (* 1908), dva tisíce československých korun za tři akvarely s pohledem aus völlig anderen Gründen ein interessantes Datum. na zámek v Chodové Plané, kostel sv. Jana Křtitele v Chodové Vincenz (* 1911) und Christoph (*1914), die Kinder von Nach Aufnahme an der Wiener Frauenakademie und SchuRosa und Josef von Nostitz-Rieneck im Hof des Palais Plané a jeho presbytář. To všechno mělo sloužit jako dárek pro le für freie und angewandte Kunst hatte sie mit ihren achtundNostitz in der Mikulandská-Straße 135/7 in der Prager neznámého biskupa od Waltera hraběte Berchema, jeho matky Neustadt, Schwarzweißfotografie, ca. 1918, 220 x 170 mm, zwanzig Jahren die Möglichkeit, ihre künstlerische Ausbildung 6 Ernestiny a sestry Mechtilde. Dnes nezvěstný obraz s výjevem Privatsammlung zu vertiefen. Im Oktober 1930 begann sie die Frauenakademie
7
Obr. 4 – Pohled na zámek Rokytnice od východu, akvarel na papíře, dvacátá léta 20. století, 140 x 190 mm, kopie podle Heinricha Waldemara Raua (1852), soukromá sbírka / Abb. 4 – Ansicht von Schloss Rokitnitz von Osten, Aquarell auf Papier, zwanziger Jahre 20. Jhdt., 140 x 190 mm, Kopie nach Heinrich Waldemar Rau (1852), Privatsammlung
z presbytáře kostela navíc představoval i první komerčně zpracovaný interiér v díle Marie Nostitzové. Třicátý rok byl ovšem zajímavým datem i ze zcela jiných důvodů. Po přijetí na Vídeňskou dámskou akademii a školu výtvarných a užitých umění dostala ve svých dvaceti osmi letech možnost prohloubit své umělecké vzdělání. Školu, oficiálně nazývanou „Wiener Frauenakademie und Schule für freie und angewandte Kunst“, obecně jen „Frauen Akademie“, začala navštěvovat v říjnu 1930. Představovala jednu z mála institucí v Rakousku vzdělávající ženy a dívky ve výtvarném umění již před začátkem 20. století. Byla založena uměleckým kritikem a malířem Adalbertem Seligmannem v roce 1897 a brzy se stala natolik populární, že v sedmnácti ateliérech vychovávala až tři sta studentek ročně.7 Jejím sídlem byly od poloviny dvacátých let budovy ve III. vídeňském obvodu Landstraße, na ulici Siegelgasse 4–6. Domy však padly za oběť bombardování města v průběhu druhé světové války. V roce 1946 byla pak jako nástupnická organizace otevřena Vídeňská Škola módy na zámku Hetzendorf, oficiálně „Modeschule der Stadt Wien im Schloss Hetzendorf“.
8
zu besuchen. Diese stellte eine der kleinen Einrichtungen in Österreich dar, in der Frauen und Mädchen bereits vor Beginn des zwanzigsten Jahrhunderts in der bildenden Kunst unterrichtet wurden. Sie wurde 1897 von dem Kunstkritiker und Maler Adalbert Seligmann gegründet und wurde bald so populär, dass sie in siebzig Ateliers bis zu dreihundert Studentinnen jährlich heranzog.7 Ihren Sitz hatte sie ab Mitte der zwanziger Jahre im Wiener Bezirk Landstraße in den Gebäuden der Siegelgasse 4–6. Die Häuser wurden jedoch bei der Bombardierung der Stadt im zweiten Weltkrieg zerstört. 1946 wurde dann die Modeschule der Stadt Wien im Schloss Hetzendorf als ihre Nachfolgeorganisation eröffnet. Offenbar besuchte Maria direkt das Atelier von Professor Seligmann, da dieser in ihren Tagebuchnotizen mehrfach zitiert wird. So etwa am 2. April 1932, als er zu seinem siebzigstem Geburtstag ein Selbstporträt von ihr erhielt. Maria hatte zu diesem Anlass notiert, dass der Professor von seinen Studentinnen eine Mappe erhielt, zu welcher jede eine Zeichnung beisteuerte. Ihre Arbeit bezeichnete der Professor als sehr künstlerisch und hochprofessionell. Im Tagebuch wurde sein Lob dann mehrfach mit dem gebührenden Respekt notiert. Beispielsweise im Jahr 1933, als sie „Das Abendgebet“ von Peter Fendi kopierte, das früher in der Albertina hing (Abb. 6). Aus dem Jahr 1932 stammen auch die beiden ältesten, in tschechischen staatlichen Sammlungen aufbewahrten Aquarelle, auf denen Innenräume des Schlosses in Bischofteinitz zu sehen sind. Das erste von ihnen zeigt den sogenannten kleinen Speisesaal und wird in der Fachliteratur für den Wiederaufbau von historischen Installationen häufig als Muster aufgeführt.8 Der dokumentarische Charakter der Arbeit geht auch aus der Erwähnung im Tagebuch der Künstlerin hervor. Die beiden, ursprünglich Großer und Kleiner Salon genannten Bilder, entstanden im Juli und August 1932 nämlich im Auftrag von Johanna Fürstin von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg zu dem Zweck, die Räume vor einem Umzug noch zu dokumentieren. In der Notiz wird ausdrücklich aufgeführt, dass die Räume dokumentiert wurden, bevor Karl Trauttmansdorff nach Kamenitz übersiedelte und nach deren Rückkehr anhand der Bilder wieder in den ursprünglichen Zustand gebracht werden sollen.9 Im Rahmen von Marias Werk handelt es sich um einen rein im Bereich der Ikonographie angesiedelten Auftrag. Die Bilder stellen somit eher eine künstlerisch bearbeitete Quelle, denn ein Kunstwerk dar. Außer einer Festigung der beruflichen Orientierung der Gräfin Nostitz kam es im Juni des Jahres 1932 jedoch zu einer Veränderung in ihrer finanziellen Absicherung. Sie wurde ein Mitglied des Freiweltlichen Adeligen Damenstifts zu den Heiligen Engeln in Prag (Abb. 7). Diese bereits 1703 in der Prager Neustadt gegründete Einrichtung war eine private Versorgungsanstalt für minderbemittelte Edeldamen, die jungen Damen in Form einer Rente einen angemessenen Lebensstandard ermöglichte. Die Einrichtung hatte nur eine begrenzte Anzahl an Plätzen, die in Form einer Stiftung von verschiedenen Adelsfamilien eingerichtet
wurden und dazu gedacht waren, Mädchen aus der jeweiligen Familie oder dem Umkreis der Je zřejmé, že Marie patřila přímo do ateliéru profesora Seligmanna, protože je někoVerwandten zu versorgen. likrát citován v poznámkách deníku. Například 2. dubna 1932, v den jeho sedmdesátých Der Stiftungsplatz von Maria entstand aus einer sehr alten, 1793 von Johann Josef narozenin, od ní dostal autoportrét. Marie si při této příležitosti poznamenala, že profesor Graf von Nostitz aus der Rokitnitzer Linie des Geschlechtes gegründeten Stiftung.10 Das Präzískal od svých studentek k narozeninám složku, do které každá přispěla jednou kresbou. Její sentationsrecht, d. h. die Möglichkeit, ein Mädchen in die Anstalt aufzunehmen, hatte immer práci profesor označil za vysoce uměleckou a profesionální. V deníku jsou pak jeho pochvaly die Äbtissin der Anstalt zusammen mit dem Oberhaupt der Familie aus der Rokitpoznamenány s patřičným respektem několikrát. Například v roce 1933, kdy kopínitzer Linie, ggf. der nächste Erbe dieses Zweigs. Der Graf gründete die rovala obraz Petra Fendiho Modlitba, dříve visící v galerii Albertina (obr. 6). Stiftung für seine Tochter Maria Anna, die bis zum Jahr 1796 davon Z roku 1932 pochází také dva nejstarší akvarely uchované Gebrauch machte, als sie den schlesischen Adeligen Johann Franz v českých státních sbírkách, interiéry zámku v Horšovském Týně. Graf von Saurma-Jeltsch ehelichte. Im selben Jahr nahm ihre První představuje tzv. malou jídelnu a je často publikován v odjüngere Schwester Maria Ludovika den Stiftungsplatz ein, die borné literatuře jako vzor pro obnovu historických instalací.8 jedoch ledig blieb und die Rente bis zu ihrem Tod im Jahr Dokumentační charakter práce vyplývá i z autorčiny zmínky 1848 bezog. Den freigewordenen Platz besetzte 1849 desv deníku. Celkem dva obrazy, nazvané původně Velký a Malý halb die Enkelin ihrer Schwester Maria Gräfin von Saurmasalon, vznikly totiž v červenci a srpnu 1932 na objednávku Jeltsch, die im Jahr 1853 aber ebenfalls ausschied. Ein Jahr Johany kněžny von und zu Trattmansdorff-Weinsberg za účespäter wurde Maria Viktoria Gräfin Hartmann von Klarstein lem dokumentace místností před vystěhováním. V poznámce Mitglied des Stiftes und blieb bis zu ihrem Tod im Jahr 1909 je výslovně uvedeno, že prostory byly zdokumentovány před in dessen Mauern. Der freie Stiftungsplatz wurde 1911 von přesídlením Karla Trauttmansdorffa do Kamenice a budou Marianne Gräfin von Wolkenstein-Trostburg eingenommen, vráceny do původního stavu po jeho návratu na základě obsie war die Tochter von Ernestine, der letzten Angehörigen razů.9 Z hlediska Mariina díla jde o zakázku čistě z oblasti der Rokitnitzer Linie der Nostitz.11 Sie heiratete 1922 Johann ikonografie. Malba tak představuje spíše výtvarně zpracovaný Josef Graf von Zedtwitz und verließ die Anstalt. Nach ihrem pramen než umělecké dílo. Weggang war der Stiftungsplatz zehn lange Jahre nicht beKromě ukotvení profesního zaměření hraběnky Nostitsetzt, was wohl durch die sich hinziehende Wirtschaftskrise zové však dochází v červnu roku 1932 ke změně v jejím fiin der sogenannten Ersten Republik verursacht wurde.12 nančním zabezpečení. Stala se členkou Světského ústavu Die letzte, d.h. die sechste Nutznießerin der Stiftung, šlechtičen U sv. Andělů v Praze (obr. 7). Tato instituce, založewar dann Maria Nostitz, der am 1. Juni 1932 ein Ernenná již v roce 1703 v Praze na Novém Městě, byla soukromým nungsdekret ausgestellt wurde.13 Durch ihre gleichnamige zaopatřovacím ústavem pro chudé šlechtičny, který formou Großmutter, welche die ältere Schwester von Ernestine, des finanční renty umožňoval mladým dámám život na odpovíletzten Mitglieds der Rokitnitzer Nostitz Linie war, hatte sie dající úrovni. V ústavu byl omezený počet míst, která byla Obr. 5 – Pracovna zámku Horky nad Jizerou, akvarel na papíře, nämlich ein Anrecht auf den Stiftungsplatz.14 Sie erhielt sozřizována formou nadace různými šlechtickými rodinami, 1925, 226 x 186 mm, soukromá sbírka / Abb. 5 – Arbeitszimmer in Schloss Horka an der Iser, Aquarell auf Papier, 1925, 226 x 186 mit jährlich siebzehntausend tschechoslowakische Kronen. a zároveň měla být určena k zaopatření dívek z daného rodu, mm, Privatsammlung Dieser Geldbetrag war eine sehr gute Versorgung und übernebo dívek z okruhu příbuzných. stieg das Durchschnittsgehalt eines Staatsbeamten um das Zweifache. Bis zum Endes des Místo, jež získala Marie, pocházelo z velmi staré nadace založené roku 1793 Janem zweiten Weltkriegs, als die Anstalt aufhörte zu existieren und die Auszahlung der finanziellen Josefem hrabětem Nostitzem z Rokytnické linie rodu.10 Prezentační právo, tedy možnost dívku Unterstützung damit eingestellt wurde, konnte Gräfin Nostitz ihre Aufmerksamkeit von der přijmout do ústavu, měla vždy abatyše ústavu společně s hlavou rodu z rokytnické linie, popřípadě s nejbližším dědicem této větve. Hrabě založil nadaci pro svou dceru Marii Annu, jež byla
9
její uživatelkou do roku 1796, kdy se provdala za slezského šlechtice Jana Františka hraběte kommerziellen Seite des künstlerischen Schaffens abwenden und sich nur zum Vergnügen Saurma-Jeltsch. Nástupkyní se v témže roce stala mladší sestra Marie Ludovika, která zůstala der Aquarellmalerei widmen. svobodná a důchod pobírala až do své smrti v roce 1848. Na uprázdněné místo proto usedla Während ihres Studiums finden wir unter Marias Arbeiten ein breiteres Spektrum an v roce 1849 vnučka její sestry Marie hraběnka Saurma-Jeltsch, která ale roku 1853 vystoupila. Themen. Es tauchen immer häufiger Porträts auf, die von Verwandten in Auftrag gegeben O rok později se stala členkou ústavu Marie Viktorie hraběnka Hartmannová z Klarštejna, která wurden. Zunächst Kopien von Kriehuber-Kupferstichen, später dann „in situ“ erstellt. Im setrvala v jeho zdech až do své smrti v roce 1909. Na uprázdněné nadační místo nastoupila gleichen Zeitraum entsteht auch das erste erhaltene Selbstporträt (siehe S. 34). Jedoch v roce 1911 Mariana hraběnka Wolkenstein-Trostdominieren immer noch die von ihr favorisierten burg, dcera Ernestiny, poslední příslušnice RokytLandschaften und Stillleben, gespickt mit gut be11 nické linie Nostitzů. Ta se roku 1922 provdala za zahlten Aufträgen über Darstellungen von InnenJana Josefa hraběte Zedtwitze a ústav opustila. räumen aus dem In- und Ausland. Von ihnen muss Po jejím odchodu nebylo nadační místo obsazeSchloss Častolowitz erwähnt werden, wo sie für no celých deset let, což zřejmě zapříčinila vleklá sechs Nachkommen von Leopold Graf von Stern12 hospodářská krize v období tzv. První republiky. berg15 im Sommer 1935 drei Salons und den Poslední, tj. šestou příjemkyní nadace, se großen Schlosssaal als Geschenk zu seinem siebroku 1932 stala právě Marie Nostitzová, které zigsten Geburtstag malte (siehe S. 16 und 17). byl 1. června vystaven jmenovací dekret.13 Po své Bereits 1936, d. h. zwei Jahre bevor sie ihr stejnojmenné babičce, jež byla starší sestrou poStudium in Wien beendet hatte, begann sich die slední členky Rokytnické linie Nostitzů Ernestiny, Gräfin selbständige Kunstmalerin zu nennen. Das měla totiž na místo v ústavu právo.14 Získala tak geht aus ihrem Arbeitsbüchlein hervor, in welfinanční příspěvek ve výši sedmnáct tisíc českochem Angaben über Dauer und Verrichtung einer slovenských korun ročně. Tyto peníze představoBeschäftigung sowie Einträge über die Ausbilvaly velmi dobré zaopatření, dvakrát přesahující dung enthalten sind.16 Der erste offizielle Auftrag průměrnou mzdu státního úředníka. Až do konce war das Interieur von Schloss Donaueschingen druhé světové války, kdy ústav zanikl, a vyplácení der Fürstenbergs im Schwarzwald, das sie für finančních příspěvků tak bylo zastaveno, mohla Karl Erbprinz zu Fürstenberg17 schuf und wofür hraběnka Nostitzová odklonit svou pozornost od sie beachtliche zwölfhundert tschechoslowakische komerční stránky umělecké tvorby a věnovat se Obr. 6 – Večerní modlitba (Žofie arcivévodkyně Rakouská se svými dětmi), akvarel na papíře, Kronen erhielt. Es handelte sich um das höchste 1933, 264 x 350 mm, kopie podle Petra Fendiho (1839), soukromá sbírka / Abb. 6 – Das malbě akvarelem skutečně jen pro zábavu. Honorar, das sie je erhalten hatte. Abendgebet (Erzherzogin Sophie von Österreich mit ihren Kindern), Aquarell auf Papier, 1933, Z období Mariiných studií nalezneme mezi Dank ähnlichen Aufträgen erhielt sie ab 264 x 350 mm, Kopie nach Peter Fendi (1839), Privatsammlung jejími pracemi širší spektrum námětů. Častěji se zaEnde der dreißiger Jahre Aufträge von Kunden, čínají objevovat portréty na objednávku příbuzných. Zprvu kopie Kriehuberových rytin, později die nicht nur aus den Reihen der Verwandten, sondern auch aus einem breiteren Umkreis tvořené „in situ“. Ve stejném období vzniká také první dochovaný autoportrét (viz str. 34). Stále der Adelsgesellschaft kamen. Nach Abschluss des Studiums im März 1938 kann man Maria však dominují krajiny a zátiší, jež měla nejraději, prokládané dobře placenými zakázkami na zpoals professionelle Künstlerin bezeichnen, die hauptsächlich auf die Dokumentarmalerei von dobnění interiérů doma i v cizině. Mezi těmito je třeba zmínit Častolovice, kde pro šest potomků Innenräumen ausgerichtet war. Die größte Ehre für ihre Arbeit war jedoch die Einladung zur Leopolda hraběte Sternberga15 zachytila během léta 1935 tři salony a velký sál zámku jako dar III. Großen Deutschen Kunstausstellung, die vom 16. Juli bis zum 15 Oktober 1939 im Haus k jeho sedmdesátým narozeninám (viz str. 16 a 17). der Deutschen Kunst in München stattgefunden hatte.18 Maria stellte sechs Aquarelle vor, die offenbar aus der Zeit ihres Wiener Studiums stammten und die gesamte Spannbreite ihres
10
Již v roce 1936, dva roky před dokončením studií ve Vídni, se hraběnka začala nazývat Schaffens abdeckten. Leider ist es unter den sich heute noch im Besitz der Nostitz-Rieneck und „selbständige Kunstmalerin“ (nezávislou malířkou), jak dokládá pracovní knížka obsahující ihren Verwandten oder Freunden befindenden, erhaltenen Werken bislang nicht gelungen, ein údaje o době a výkonu zaměstnání, včetně záznamů o vzdělání.16 První oficiální objednávkou Werk zu finden, das sich mit den damals ausgestellten Arbeiten identifizieren ließe.19 byl interiér Fürstenberského zámku Donaueschingen v Černém lese, jejž vytvářela pro Karla Das Jahr 1939 brachte für den künstlerischen Ausdruck der Malerin auch eine uner17 dědičného prince z Fürstenbergu, a za který Marie obdržela úctywartete Verlagerung. Die Themen beginnen sich der bedrückenden hodných dvanáct set československých korun. Jednalo se o nejvyšAtmosphäre des Weltkriegs anzupassen und konzentrierten sich ší honorář, jaký kdy dostala. auf das Zuhause in Plan, die Familie und den Glauben. Gleich der Díky podobným zakázkám také začaly koncem třicátých erste Posten im Kunsttagebuch ist das Bild einer Schutzmantellet vyhledávat její dílo klienti nejen z řad příbuzných, ale i z širmadonna, das Maria ihrer Mutter Rosa am 15. März 1939, dem šího okruhu šlechtické společnosti. Po dokončení studia v březnu Tag ihres siebzigsten Geburtstags und zugleich der Tag, an dem 1938 lze tak o Marii hovořit jako o profesionální umělkyni zaměřené das Protektorat Böhmen und Mähren ausgerufen wurde, zum Gehlavně na dokumentační malbu interiérů. Největší poctou pro její schenk machte (Abb. 8). Die in einen roten Mantel gehüllte Heilige práci bylo však pozvání na III. ročník Velké německé výstavy (Große steht über dem Lande Böhmen, hält das Jesuskind in ihren Armen Deutsche Kunstausstellung), která probíhala mezi 16. červencem und ist von sieben Kerzen umgeben, welche die sieben Kinder der a 15. říjnem 1939 v Domě německého umění v Mnichově.18 Marie Mutter symbolisieren, was die Zukunftsangst der Malerin verrät. představila šest akvarelů, pocházejících zřejmě z doby vídeňských Auch trotz der auf einmal herrschenden Situation widmete studií, v nichž prezentovala celé rozpětí své tvorby. Bohužel mezi sich Maria weiteren Aufträgen. Ab den vierziger Jahren bereiste dodnes dochovanými díly v majetku Nostitz-Rienecků a jejich přísie nicht nur Böhmen, sondern auch Schlesien, Österreich und buzných či přátel se zatím nepodařilo najít žádné, jež by bylo možDeutschland, um Innenräume, Porträts und Landschaften zu mané s vystavenými pracemi identifikovat.19 len. Stellvertretend für alle seien hier die erhaltenen Aquarelle von Rok 1939 přinesl také nečekaný posun v malířčině výtvarSchloss Adlerkosteletz genannt, wo sie 1939 für Josef Graf Kinsky ném vyjádření. Náměty se začínají přizpůsobovat stísněné atmodrei Salons malte (siehe S. 18 und 19).20 Ferner sechs Bilder von sféře světové války a zaměřují se na domov v Plané, rodinu a víru. Schloss Hořowitz, auf denen sie 1942 die Residenz von Friedrich Hned první položkou ve výtvarném deníku je obraz Matky Boží Wilhelm Fürst von Haunau und seiner Frau Maria Theresia festhielt Ochránkyně, který Marie darovala své matce Rose 15. března 1939 (siehe S. 20 und 21),21 und Gemälde von Schloss Neuschloss, wo v den jejích šedesátých narozenin a zároveň v den vyhlášení Pro- Obr. 7 – Sídlo Světského ústavu šlechtičen U sv. Andělů sie im gleichen Jahr den Speisesaal, einen Salon, das Schlafgemach tektorátu Čechy a Morava (obr. 8). Světice oblečená v červeném v Praze v Kladské ulici 1462/3, výřez z pohlednice, 30. und einige Familienporträts für ihre Tante Maria, Prinzessin von plášti, stojící nad Českou zemí, objímající postavu Ježíška a obklo- léta 20. století, 90 x 140 mm, soukromá sbírka / Abb. 7 und zu Liechtenstein malte (siehe S. 22).22 pená sedmi svícemi jako sedmi matčinými dětmi, prozrazuje malíř- – Gebäude des Freiweltlichen Adeligen Damenstifts Die letzten Tagebuchnotizen stammen vom Oktober des Jahzu den Heiligen Engeln in Prag in der Kladská-Straße činu obavu z budoucnosti. res 1943 und sind mit kleinen Geschenkskizzen zum fünfzigsten 1462/3, Ansichtskartenausschnitt, dreißiger Jahre 20. I přes nastalou situaci se Marie intenzivně věnovala dalším Jhdt., 90 x 140 mm, Privatsammlung Geburtstag von Friedrich Graf von Nostitz-Rieneck verbunden,23 zakázkám. Od čtyřicátých let často cestovala nejen po Čechách, auf denen sie dessen Prager Palais in sechs Ansichten darstellte ale i po Slezsku, Rakousku a Německu, aby malovala interiéry, portréty i krajiny. Za všechny (Abb. 9). In den anschließenden Jahren fehlen die Tagebucheinträge bereits. Das Fehlen von uveďme dochované akvarely ze zámku v Kostelci nad Orlicí, kde v létě roku 1939 zpodobnila schriftlichen Quellen wird deshalb durch die Kunstwerke selbst ersetzt. pro Josefa hraběte Kinského tři salony (viz str. 18 a 19).20 Dále šest obrazů ze zámku Hořovice, Maria Nostitz’ wirkungsvollste Gemälde stammen gerade aus den Jahren 1943–1948, als sie in Plan war. Die Künstlerin hatte die Möglichkeit, sich von der kommerziellen Produkna nichž roku 1942 zachytila rezidenci Fridricha Viléma knížete von Hanau a jeho ženy Marie tion loszulösen und sich auf Themen aus dem Bereich der Familie und des Zuhauses zu konTerezie (viz str. 20 a 21),21 a malby ze zámku Zahrádky u České Lípy, kde ve stejném roce
11
namalovala jídelnu, salon, ložnici a několik rodinných portrétů pro svou tetu Marii princeznu zentrieren. Am häufigsten malte sie die Umgebung des Planer Schlosses in kleinen Taschenforvon und zu Liechtenstein (viz str. 22).22 maten (siehe S. 31) und Genreszenen aus dem Familienmilieu, wobei sie mehrfach ihre Nichte Poslední poznámky v deníku pocházejí z října roku 1943 a jsou spojeny s drobnými Mathilde Gräfin von Nostitz-Rieneck, die Tochter des ältesten Bruders Karl malte (siehe S. 40 dárkovými skicami k padesátým narozeninám strýce Bedřicha hraběte Nostitz-Rieneck,23 na und 41). Die kleinen Formate unterstreichen darüberhinaus noch den intimen Charakter der nichž zachytila jeho pražský palác ze šesti pohledů (obr. 9). Pro další Arbeiten und reflektieren die materiellen Nöte jener Zeit. léta již záznamy chybí. Absenci písemných pramenů však nahrazují Als am Ende des zweiten Weltkriegs die Allierten in Plan einsama výtvarná díla. trafen, wurde einen Tag später Marias Nichte Anna, das dritte Kind Je zajímavé, že nejpůsobivější malby Marie Nostitzové pocháihres jüngeren Bruders Georg geboren, und am 9. August wurde Rosa zejí právě z let 1943–1948, kdy pobývala převážně v Plané. Autorka geboren, die Tochter des ältesten Bruders Karl.24 Maria verstand dies tak měla možnost odpoutat se od komerční produkce a zaměřit se wohl als Symbol für den Anbruch einer neuen Zeit. In den Jahren na náměty z prostředí rodiny a domova. Nejčastěji malovala okolí 1946–1947 arbeitete sie deshalb an ihrem größten Aquarell, das Maplánského zámku na malé kapesní formáty (viz str. 31) a žánrové ria mit dem Jesuskind zeigt (Abb. 10). Mit dem symbolischen Ausscény z rodinného prostředí, kdy několikrát zachytila svoji neteř Madruck der Gottesmutter, dem neugeborenen Kind und dem geöffneten thilde hraběnku Nostitz-Rieneck, dceru nejstaršího bratra Karla (viz Fenster mit Ausblick in die Ferne der Umgebung des Planer Schlosses, str. 40 a 41). Drobné formáty navíc podtrhovaly intimní charakter reflektierte sie, ähnlich wie im Jahr 1939, klar ihre Haltung zu den Erprací a reflektovaly materiální nedostatky doby. eignissen. Die politische Entwicklung in der Tschechoslowakei zwang Den po skončení druhé světové války a příjezdu spojeneckých die Planer Nostitze ins Ausland zu emigrieren. vojsk do Plané se narodila Mariina neteř Anna, třetí dítě mladšího Am 20. Juli 1948 begab sich Gräfin Nostitz zusammen mit bratra Jiřího, následovaná 9. srpna Rosou, dcerou nejstaršího bratra ihrem jüngeren Bruder Georg, dessen Frau Viktoria und ihren kleinen Kindern nach Österreich,25 wo sie in der Nähe der österreichisch-sloKarla. Marie chápala snad tato zrození jako symbol příchodu nové wakischen Grenze auf Schloss Petronell Zuflucht fanden. Mit diesem doby.24 V letech 1946–1947 proto pracovala na svém největším akvarelu znázorňujícím Pannu Marii s Ježíškem (obr. 10). SymboTag ist auch eine interessante, mit dem Bild von Maria mit dem Jelickým vyjádřením Matky Boží, nově narozeného dítěte i otevřeného suskind zusammenhängende Begebenheit verbunden. Maria konnokna s výhledem do dálek z plánského zámku jasně reflektovala svůj te in der Eile nur das Nötigste zusammenpacken. Ihr damals noch postoj k událostem, podobně jako v roce 1939. Následný politický unvollendetes Bild riss sie deshalb hastig vom Malbrett ab. In Wien vývoj v Československu přinutil Plánskou linii Nostitzů k emigraci. wurde es dann in beschädigtem Zustand aufbewahrt und erst nach Dne 20. července 1948 se hraběnka Nostitzová odebrala společzwanzig Jahren fertiggestellt, als sie es ihrer Schwägerin Sophie, der Obr. 8 – Matka Boží jako ochránkyně České země, ně s mladším bratrem Jiřím, jeho ženou Viktorií a jejich malými dětmi akvarel na papíře, 1939, 153 x 105 mm, soukromá Ehefrau ihres älteren Bruders Karl zu deren sechzigstem Geburtstag 25 do Rakouska, kde nalezli útočiště na zámku Petronell, nedaleko ra- sbírka / Abb. 8 – Gottesmutter als Schutzherrin als Erinnerung an den Familiensitz in Plan zum Geschenk machte.26 kousko-slovenské hranice. K tomuto dni se navíc váže zajímavá udá- von Böhmen, Aquarell auf Papier, 1939, 153 x 105 Kehren wir jedoch auf Schloss Petronell zurück, wo ihnen ihre lost související s obrazem Panny Marie s Ježíškem. Marie si mohla vzít mm, Privatsammlung Tante Caroline Gräfin von Abensperg-Traun, die ältere Schwester von s sebou pouze to nejnutnější a svůj, tehdy ještě nedokončený, obraz Marias Vater Josef, ein Dach über dem Kopf bot.27 Dort blieben sie bis strhla v rychlosti z malířské desky. Poškozený pak zůstal uschován ve Vídni, kdy jej po dvaceti 1949, als ihrer Schwägerin Viktoria der Sohn Robert geboren wurde.28 Kurz danach gingen sie letech dokončila a věnovala švagrové Sophii, manželce staršího bratra Karla, k jejím šedesátým gemeinsam nach Wien, wo ihnen im I. Wiener Bezirk in der Weihburggasse ein Appartement narozeninám jako vzpomínku na rodinný domov v Plané.26 im Privatpalais der Familie Abensperg-Traun zur Verfügung stand. Kurz darauf machte sich Vraťme se však na zámek Petronell, kde poskytla rodině přístřeší jejich teta Karolína Maria selbständig und arbeitete für Maximilian Herzog von Hohenberg in dessen Palais in der 27 hraběnka von Abensperg-Traun, starší sestra Mariina otce Josefa. Zde zůstali do roku 1949, Reisnerstraße und später in der Ölzeltgasse als Sekretärin.29
12
kdy se švagrové Viktorii narodil syn Robert.28 Krátce poté společně odešli do Vídně, kde jim Auch während der Emigration war ihr Schaffen als Malerin nicht verstummt. Aus den bylo k dispozici apartmá v soukromém paláci rodiny Abensperg-Traun v prvním vídeňském fünfziger Jahren stammen Genreaquarelle, deren Themen meist die Kinder Anna und Robert obvodu na Weihburggasse. Krátce nato se Marie osamostatnila. Pracovala jako sekretářka des jüngeren Bruders Georg waren (siehe S. 42). 1964 begegnen wir auch der letzten DokuMaxmiliána vévody z Hohenbergu v jeho paláci na Reisnerstraße a později na Ölzeltgasse.29 mentarmalerei, mit welcher sie das Arbeitszimmer im Palais Hohenberg in der Reisnerstraße Ani v dobách emigrace ovšem neustala její malířská tvorba. Z padesátých let pocházejí festhielt (siehe S. 25). Während den ganzen sechziger Jahren taucht dann am häufigsten das žánrové akvarely, jejichž námětem jsou většinou děti mladšího bratra Jiřího, Anna a Robert nur ein paar Schritte von ihrem Büro entfernt liegende Wiener Belvedere unter den Themen (viz str. 42). V roce 1964 se také setkáváme s poauf (siehe S. 32). slední dokumentační malbou, pracovnou v HoMaria war bis zum Beginn der siebziger Jahhenberském paláci na Reisnerstraße (viz str. 25). re für die Herzöge von Hohenberg tätig, als sie Po celá šedesátá léta se pak mezi náměty nejčasim Alter zu ihrer Cousine Ludmilla Prinzessin von těji objevuje vídeňský Belvedere, jenž se nalézal und zu Liechtenstein auf Schloss Hollenegg bei nedaleko kanceláře, kde pracovala (viz str. 32). Klagenfurt zog.30 Nach deren Tod im Jahr 1974 Marie působila ve službách vévodů z Hobezog sie in Graz ein Seniorenheim, das der Fahenbergu až do začátku sedmdesátých let, kdy milie ihrer Schwägerin Elisabeth, geborene Gräse na stáří přestěhovala k sestřenici Ludmile prinfin von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg, der cezně von und zu Liechtenstein na zámek HolleEhefrau von Marias jüngerem Bruder Christoph, 30 negg, u Klagenfurtu. Po její smrti v roce 1974 se gehörte.31 Dort starb sie am 18. Februar 1980 im přemístila do domu pro seniory ve Štýrském HradAlter von nicht ganz achtundsiebzig Jahren. Von ci, který patřil rodině její švagrové Alžběty, rozené diesem Ort stammen auch ihre letzten bekannten hraběnky von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg, Aquarelle. Sie sind mit 1975 datiert und zeigen jež byla manželkou Mariina mladšího bratra Kryšverschiedene Winkel der Stadt. Das letzte Werk ist tofa.31 Zde také 18. února 1980, ve svých nedofreilich der Erinnerung gewidmet, die sie ab dem žitých sedmdesáti osmi letech, zemřela. Z tohoto Moment begleitete, als sie ihr Heimatland verlasmísta pocházejí i poslední známé akvarely, datosen musste: dem Schloss in Plan bei Marienbad, vané rokem 1975, na nichž zachytila různá zákoudas sie die ganze Zeit vermisst hatte.32 tí města. Poslední je ovšem věnován vzpomínce, Obr. 9 – Nosticův palác v Praze z Nosticovy ulice, akvarel na papíře, 1943, 62 x 90 mm, Das Werk von Gräfin Nostitz wurde bislang která ji provázela od chvíle, kdy musela opustit soukromá sbírka / Abb. 9 – Palais Nostitz in Prag von der Nosticova-Straße aus, Aquarell auf mit der im böhmischen Adel üblichen Vorliebe svou rodnou zemi – zámku v Plané u Mariánských Papier, 1943, 62 x 90 mm, Privatsammlung verbunden, künstlerische Begabung im Privaten 32 Lázní, na který stále vzpomínala. auszuüben, und zwar zur Erfreuung der Familie Dílo hraběnky Nostitzové bylo doposud spojováno s běžnou zálibou české šlechty, kteoder Freunde. Bei den meisten künstlerisch tätigen Adeligen war das tatsächlich auch so. rá své výtvarné nadání uplatňovala v soukromí, a to pro potěšení rodiny či přátel. U většiny Jedoch nicht bei Maria, was durch ihre gute künstlerische Ausbildung und das erhaltene umělecky činných aristokratů tomu tak skutečně bylo. Nikoliv však u Marie, což dokládá Tagebuch belegt wird. Ihre Aquarelle entstanden häufig als Auftragsarbeit, und die gezahlten její dobré výtvarné vzdělání i dochovaný deník. Její akvarely vznikaly často na objednávku Honorare überstiegen das Durchschnittsgehalt eines gut bezahlten Beamten. Die Teilnahme a vyplácené honoráře přesahovaly průměrný plat dobře placeného úředníka. Účast na Velké an der Großen Deutschen Kunstausstellung in München im Jahr 1939 manifestierte in der německé výstavě v Mnichově v roce 1939 navíc jasně manifestovala vnímání jejího díla damaligen Kunstöffentlichkeit die Wahrnehmung ihres Werkes klar. Die Entwicklung ihrer mezi tehdejší uměleckou veřejností. Rozvoji kariéry tak zabránil až vzestup a pád Třetí říše Karriere wurde erst vom Aufstieg und Untergang des Dritten Reiches und durch die anschliea následná emigrace, která na čas uvrhla její dílo v zapomnění. Částečného uznání se její ßende Emigration verhindert, was ihr Werk eine zeitlang in Vergessenheit geraten ließ. Teil-
13
weise wurde ihren Arbeiten erst in den neunziger Jahren Anerkennung entgegengebracht, als einige tschechische Denkmalschützer damit begannen, sich mit den vergessenen Kunstwerken des tschechischen Adels zu beschäftigen, die in den Depots der Burgen und Schlösser bis in die heutige Zeit hinübergerettet wurden.33 Auf Grundlage der Aquarelle von den Schlössern in Bischofteinitz und Hořowitz wurden die einzelnen Innenräume denkmalpflegerisch konsequent wiederhergestellt.34 Die Präsenz beider Inspirationen auf der großen österreichischen Ausstellung Zeugen der Intimität, die vom 26. April bis zum 26. Oktober 1997 auf Schloss Schallaburg bei Wien stattgefunden hatte, hat die Bedeutung ihrer Arbeiten nur noch unterstrichen.35 Leider blieb ihr übriges künstlerisches Werk im Abseits der Aufmerksamkeit, ebenso wie die Bemühung, eine Gesamtdarstellung ihrer Kunstwerke zu liefern. Dank den aufgefundenen Arbeiten, deren Anzahl sich in der Entstehungszeit der vorliegenden Publikation auf hundertfünfzig belief, kann den Lesern ein Querschnitt ihres gesamten Werkes präsentiert werden, der in die vier Grundpfeiler Dokumentationen, Landschaften, Porträts und Genrebilder unterteilt wurde.
práce dočkala až v devadesátých letech, kdy se několik českých památkářů začalo zabývat opomíjenými výtvarnými díly české šlechty, dochovanými v depozitářích hradů a zámků.33 Na základě akvarelů ze zámků v Horšovském Týně a Hořovicích proběhla důsledná památková obnova jednotlivých interiérů.34 Přítomnost těchto prací na velké rakouské výstavě Zeugen der Intimität (Svědkové intimity), probíhající mezi 26. dubnem a 26. říjnem 1997 na zámku Schallaburg u Vídně, význam její práce jen podtrhla.35 Stranou pozornosti bohužel zůstala ostatní umělecká tvorba, stejně jako snaha o komplexní shrnutí jejího uměleckého díla. Díky nalezeným pracem, jejichž počet přesáhl v době vzniku této publikace sto padesát, můžeme nabídnout čtenářům průřez celou její tvorbou, rozdělený do čtyř základních pilířů – dokumentu, krajiny, portrétu a žánru.
Obr. 10 – Panna Marie s Ježíškem, zv. Plánská, akvarel na papíře, 1946–1947 a 1968, 590 x 439 mm, soukromá sbírka / Abb. 10 – Maria mit Jesuskind, sog. Planer Maria, Aquarell auf Papier, 1946–1947 und 1968, 590 x 439 mm, Privatsammlung
14
Dokument
Dokument
S vyobrazením interiérů hradů a zámků se v evropském prostředí setkáváme již počátkem 19. století, kdy se v atmosféře biedermeieru začíná pozornost obracet k intimním stránkám života. Jeho obliba mezi šlechtou však nástupem nových stylů nezanikla, naopak zesilovala vlivem narůstajícího tlaku na příslušníky aristokracie jako na slábnoucí společenskou vrstvu. Ta se proto postupně uzavírala vnějšímu světu a v obecné rovině můžeme říci, že styl biedermeieru nikdy neopustila. I z těchto důvodů se s pohledy do interiérů, které stylově členíme také do oblasti žánrové malby, setkáváme de facto do konce druhé světové války. Dokumentační malba představuje i nejobsáhlejší část díla Marie Nostitzové, kterou vytvářela na zakázku. Z jejího uměleckého deníku vyplývá, že se tématem začala zabývat na popud rodičů již ve svých dvaceti letech na zámku Horky nad Jizerou. Jen o několik let mladší jsou pohledy na jídelnu a společenský salon v Horkách (obr. 11 a 12). Až z počátku třicátých let pak pocházejí další dochované práce, známé ze zámku Horšovský Týn (viz str. 7). Dosud málo známé jsou ale obrazy ze zámku v Častolovicích (obr. 13 a 14). Při porovnání prací z obou období je patrný rozdíl ve výtvarném pojetí i zpracování, způsobený silným vlivem vídeňské dívčí akademie, kterou začala navštěvovat na podzim roku 1932. Největšího mistrovství však dosáhla až po dokončení studia v roce 1938. Účast na Velké německé výstavě v Mnichově potvrdila její schopnosti, které demonstrovala malbami ze zámku v Kostelci nad Orlicí (obr. 15 a 16). Svého vrcholu při práci s barvou a štětcem ovšem dosáhla v roce 1942 na zámku v Hořovicích (obr. 17 a 18) a zámku Zahrádky u České Lípy (obr. 19). O rok mladší je interiér ze štýrského zámku Hollenegg (obr. 20). Z roku 1944 pochází akvarel z rodné Plané (obr. 21), kde v roce 1946 zdokumentovala také pohled do svého pokoje (obr. 22). Vůbec poslední práce z oblasti dokumentační malby pochází z roku 1964 z vídeňského paláce vévodů z Hohenbergu, kde Marie Nostitzová pracovala (obr. 23). Díky přesné dataci v deníku můžeme také říci, že většinu zakázek zpracovávala delší dobu, snad i za pomocí fotografií. Teprve před dokončením jednotlivá místa navštěvovala, aby dopracovala detaily. Například malby z Častolovic odevzdávala v rozmezí srpna až prosince 1939. Díla ze zámku v Hořovicích pak vznikala celý rok. Jídelna v březnu, červený a zelený salon v dubnu, zlatý salonek v květnu a chodba až v říjnu 1942. Velkou ztrátu pociťujeme u dnes nezvěstných interiérů ze šlechtických sídel, jež jsou v deníku uvedeny. Z osmnácti českých a moravských a osmi zahraničních rezidencí jmenujme Červený Hrádek (1941), Hořín (1940), Kynžvart (1940), Strážnici (1943), Tachov (1937), německý Donaueschingen (1936), či chorvatský Vukovár (1926).
Darstellungen des Interieurs von Burgen und Schlössern begegnen wir in Europa bereits Anfang des 19. Jahrhunderts, als man in der Atmosphäre des Biedermeier damit begann, die Aufmerksamkeit auf intime Lebensbereiche zu lenken. Die Vorliebe des Adels dafür ist durch das Aufkommen neuer Stile jedoch nicht zurückgegangen, sondern hat durch den Einfluss des immer größer werden Drucks auf die Angehörigen der Aristokratie als schwächer werdende Gesellschaftsschicht eher noch zugenommen. Diese hatte sich allmählich von der Außenwelt abgeriegelt, und allgemein kann man sagen, dass sie den Biedermeierstil nie aufgegeben hat. Auch aus diesen Gründen begegnen wir Ansichten von Innenräumen, die wir stilistisch der Genremalerei zuordnen, de facto bis zum Ende des zweiten Weltkriegs. Die Dokumentarmalerei stellt auch den umfangreichsten Teil von Maria Nostitz’ Werken dar, die sie als Auftragsarbeiten anfertigte. Aus ihrem Kunsttagebuch geht hervor, dass sie sich auf Anregung der Eltern bereits in ihrem zweiten Lebensjahrzehnt auf Schloss Horka an der Iser mit dem Thema zu beschäftigen begann. Nur einige Jahre jünger sind Ansichten des Speisezimmers und des Salons in Horka (Abb. 11 und 12). Erst vom Beginn der dreißiger Jahre stammen weitere erhaltene und von Schloss Bischofteinitz bekannte Arbeiten (siehe S. 6). Bislang kaum bekannt sind jedoch die Bilder von Schloss Častolowitz (Abb. 13 und 14). Bei einem Vergleich der Arbeiten beider Zeiträume erkennt man einen Unterschied in der künstlerischen Anlage und in der Bearbeitung, was vom starken Einfluss der Wiener Frauenakademie herrührt, die sie ab Herbst des Jahres 1932 besuchte. Die größte Meisterschaft erreichte sie jedoch erst nach Abschluss des Studiums im Jahr 1938. Die Teilnahme an der Großen Deutschen Kunstausstellung in München bestätigten ihre Fähigkeiten, die sie mit den Gemälden von Schloss Adlerkosteletz demonstrierte (Abb. 15 und 16). Ihren Höhepunkt bei der Arbeit mit Farbe und Pinsel erreichte sie im Jahr 1942 auf Schloss Hořowitz (Abb. 17 und 18) und Schloss Zahrádky bei Böhmisch Leipa (Abb. 19). Ein Jahr jünger ist das Interieur des steirischen Schlosses Hollenegg (Abb. 20). Aus dem Jahr 1944 stammt ein Aquarell von Plan (Abb. 21), wo sie 1946 auch das Aussehen ihres Zimmers dokumentiert hatte (Abb. 22). Ihre letzte Arbeit aus der Sparte Dokumentarmalerei überhaupt stammt aus dem Jahr 1964 aus dem Wiener Palais der Herzöge von Hohenberg, in dem Maria Nostitz gearbeitet hatte (Abb. 23).
Fortsetzung auf Seite 20.
15
Obr. 11 – Jídelna zámku Horky nad Jizerou, akvarel na papíře, 1925, 172 x 264 mm, soukromá sbírka / Abb. 11 – Speisezimmer von Schloss Horka an der Iser, Aquarell auf Papier, 1925, 172 x 264 mm, Privatsammlung
16
Obr. 12 – Salon zámku Horky nad Jizerou, akvarel na papíře, 1926, 222 x 310 mm, soukromá sbírka / Abb. 12 – Salon von Schloss Horka an der Iser, Aquarell auf Papier, 1926, 222 x 310 mm, Privatsammlung
17
Obr. 13 – Kuřácký salon na zámku Častolovice, akvarel na papíře, 1935, 266 x 370 mm, soukromá sbírka / Abb. 13 – Rauchersalon von Schloss Častolowitz, Aquarell auf Papier, 1935, 266 x 370 mm, Privatsammlung
18
Obr. 14 – Pracovna Leopolda hraběte Sternberga na zámku Častolovice, akvarel na papíře, 1935, 263 x 367 mm, soukromá sbírka / Abb. 14 – Arbeitszimmer von Leopold Graf von Sternberg auf Schloss Častolowitz, Aquarell auf Papier, 1935, 263 x 367 mm, Privatsammlung
19
Obr. 15 – Pracovna Josefa hraběte Kinského na zámku Kostelec nad Orlicí, akvarel na papíře, 1939, 270 x 315 mm, soukromá sbírka / Abb. 15 – Arbeitszimmer von Josef Graf Kinsky auf Schloss Adlerkosteletz, Aquarell auf Papier, 1939, 270 x 315 mm, Privatsammlung
20
Obr. 16 – Velký salon zámku Kostelec nad Orlicí, akvarel na papíře, 1939, 265 x 318 mm, soukromá sbírka / Abb. 16 – Großer Salon von Schloss Adlerkosteletz, Aquarell auf Papier, 1939, 265 x 318 mm, Privatsammlung
21
Reprodukované akvarely pocházejí ze sbírek:
Die reproduzierten Aquarelle stammen aus den Sammlungen:
Rosa Freiin von und zu Brenken, Erpernburg | Hildegard Freiin von Fürstenberg, Forellenteich | Anna NostitzRieneck, Vídeň | Mathilda Nostitzová-Quagliotti, Praha a Casez | Maria Anna Pejácsevich, Kleinrötz | Franziska Diana Sternbergová, Častolovice | Gerhard Hohenberg, Vídeň | František Kinský, Kostelec nad Orlicí | Alfred Princ von und zu Liechtenstein, Hollenegg | Gregor Nostitz-Rieneck, Vídeň | Robert Nostitz-Rieneck, Vídeň | Louis de Roys de Lédignan Saint Michel, Paříž | Josef Strachwitz, Ciudad de México | Muzeum Českého krasu, Beroun
Rosa Freiin von und zu Brenken, Erpernburg | Hildegard Freiin von Fürstenberg, Forellenteich | Anna NostitzRieneck, Wien | Mathilde Nostitz-Quagliotti, Prag und Casez | Maria Anna Pejácsevich, Kleinrötz | Franziska Diana Sternbergová, Častolovice | Gerhard Hohenberg, Wien | F rantišek Kinský, Kostelec nad Orlicí | Alfred Prinz von und zu Liechtenstein, Hollenegg | Gregor NostitzRieneck, Wien | Robert Nostitz-Rieneck, Wien | Louis de Roys de Lédignan Saint Michel, Paris | Josef Strachwitz, Ciudad de México | Museum des Böhmischen Karstes, Beroun
Marie Nostitzová
akvarel jako svědek Texty a odborná redakce | Jan Štěpánek Německý překlad | Bernd Magar Jazyková redakce | Kristýna Bukvaldová Produkce | Renata Hochelber Vydavatel | Nakladatelství Machart pro Mathuldu Nostitzovou-Quagliotti Grafická úprava a sazba | Machart, s. r. o. Autoři fotografií | Jana Borecká (obr. č. 17, 18), Ester Havlová a Magdalena Havlová (obr. č. 5, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 19, 20, 25, 28, 29, 30, 31, 34, 37, 38, 39, 43, 44, 45, 46, 48, 49), Renata Hochelber (obr. č. 22, 35, 50), Gregor Nostitz-Rieneck (obr. č. 4, 6, 21, 23, 24, 26, 27, 32, 33, 36, 40, 41, 47), Josef Strachwitz (obr. č. 42), archiv rodiny Nostitz-Rieneck (obr. č. 1, 3) a archiv autora (obr. č. 2, 7) Náklad | 700 výtisků ISBN | 978-80-87517-93-2
Maria Nostitz
Das Aquarell als Zeuge Jan Štěpánek | Texte und fachliche Redaktion Bernd Magar | Deutsche Übersetzung Kristýna Bukvaldová | Sprachliche Redaktion Renata Hochelber | Produktion Machart Verlag für Mathilde Nostitz-Quagliotti | Herausgeber Machart, GmbH | Grafische Gestaltung und Satz Jana Borecká (Abb. No. 17, 18), Ester Havlová und Magdalena Havlová (Abb. Nr. 5, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 19, 20, 25, 28, 29, 30, 31, 34, 37, 38, 39, 43, 44, 45, 46, 48, 49), Renata Hochelber (Abb. No. 22, 35, 50), Gregor Nostitz-Rieneck (Abb. Nr. 4, 6, 21, 23, 24, 26, 27, 32, 33, 36, 40, 41, 47), Josef Strachwitz (Abb. No. 42), das Archiv der Familie Nostitz-Rieneck (Abb. No. 1, 3) und das Archiv dem Autor (Abb. Nr. 2, 7) | Bildnachweis 700 Exemplare | Auflage 978-80-87517-93-2 | ISBN
Publikace, kterou držíte ve svých rukou, před-
Die Publikation, die sie in Ihren Händen halten, stellt den er-
stavuje první ucelenou sondu do života malířky
sten in sich geschlossenen Einblick in das Leben der Malerin
Marie hraběnky Nostitz-Rieneck (1902–1980).
Maria Gräfin von Nostitz-Rieneck (1902–1980) dar. Ihr Werk
Její dílo je veřejnosti známé jen díky několika
ist der Öffentlichkeit lediglich Dank einigen Aquarellen be-
akvarelům, na nichž zachytila interiéry českých
kannt, auf denen sie die Innenräume von böhmischen Schlös-
zámků, téměř nic se však nevědělo o jejím živo-
sern darstellte, über ihr Leben und Werk wusste man jedoch
tě a tvorbě. Záměrem autora je proto seznámit
fast nichts. Absicht des Verfassers ist es deshalb, den Leser mit
čtenáře s výběrem nejlepších prací, které vytvo-
einer Auswahl ihrer besten Arbeiten vertraut zu machen und
řila a zasadit je do souvislostí doby, v níž vznikly.
diese in den Kontext der Zeit zu stellen, in der sie entstanden
Většina prezentovaných děl pochází ze soukro-
waren. Die meisten der hier vorgestellten Werke stammen aus
mých sbírek v zahraničí a jejich námět spadá
ausländischen Privatsammlungen und fallen thematisch vor
především do oblasti krajinomalby a žánru.
allem in den Bereich der Landschafts und Genremalerei. Die
Publikace tak představuje i dokument o životě
Publikation stellt somit auch eine Dokumentation über das
rodiny Nostitz-Rienecků z Plané u Mariánských
Leben der Familie Nostitz-Rieneck von Plan bei Marienbad und
Lázní a jejich blízkých v období První republiky,
ihre nächsten Verwandten während der Ersten Republik, dem
druhé světové války a následné emigrace.
zweiten Weltkrieg und der anschließenden Emigration dar.
