MARCELA GALBOVÁ
Kurz holičské a kadeřnické práce – Olomoucký kraj
Narodila se v Krnově, ale od svých dětských let žije v Olomouci, kde se také vyučila švadlenou. Donedávna ve svém oboru také i pracovala, ale jak sama přiznává, životní okolnosti ji donutily změnit povolání a hledat své uplatnění v jiném zaměření. „Práce švadleny je fyzický náročná a sedavá práce. Člověk namáhá nejen záda, ale i oči a ruce. Ale to rozhodně nebyl hlavní důvod, proč se ohlížet po něčem jiném, hlavní roli hrála v mém rozhodnutí finanční situace, povolání švadleny je totiž ohodnocené dosti mizivě. A jako matka tří dětí jsem byla nucena po nějaké době změnit obor a začít pracovat jako pomocná síla v kuchyni,“ prozrazuje něco málo ze svého života třiatřicetiletá Marcela Galbová, pro kterou výběr kurzu nebyl těžký, a dle svých slov se rozhodla velmi rychle. „Od první chvíle jsem věděla, že kurz bude kadeřnický, splnil se mi tak částečně i můj dětský sen. A hlavně, je to obor mně jako ženě velmi blízký,“ říká sympatická Marcela, která si spolu se mnou dává u velkého zrcadla v kadeřnictví, kde kurz probíhal, voňavou kávu z ručně malovaného hrnku. „A když přišla nabídka od paní Líby Oláhové, koordinátorky projektu, neváhala jsem ani minutu. Brala jsem to jako možnost doplnit si vzdělání a začít třeba něco z úplně odlišného oboru. Víte, zaměstnavatel mi před několika měsíci neprodloužil smlouvu a já se tak během chvíle ocitla bez zaměstnání,“ říká a pokračuje: „Ono není zrovna příjemným zjištěním, že jste bez práce v kraji, který je proslulý stínem nezaměstnanosti, jenž se za ním táhne několik let. Práce se hledá o to hůř Romům 28
či lidem něčím odlišným. A když jsem byla žádat o práci prodavačky a inzerát byl ještě stále vyvěšený na dveřích obchodu, paní vedoucí mi přesto řekla, že místo je už obsazené, tak já chci věřit tomu, že to tak opravdu bylo a nebyl žádný jiný důvod k odmítnutí. Ale to je už pryč, nemá cenu se litovat.“ A mně nelze než s paní Galbovou plně souhlasit, vždyť se jí tak díky neprodloužené pracovní smlouvě a nepřijetí do zaměstnání na pozici prodavačky otevřely úplně jiné možnosti budoucnosti. „Kurz jsem brala jako svou osobní výzvu, těšila jsem se na každé setkání budoucích kadeřnic,“ říká s radostí v hlase Marcela, kterou kurz vyzbrojil bezpečnostními a hygienickými předpisy, veškerými teoretickými i praktickými znalostmi potřebnými k výkonu kadeřnického povolání. „Díky kurzu jsem se naučila vše o vlasech a jejich regeneraci, chemikáliích, ale také o různých typech alergií, které se mohou zákazníkům projevit po aplikaci kosmetických přípravků. S lektorem jsem krok za krokem pronikala do tajů stříhání a barvení vlasů, trvalé ondulace, techniky mytí, masáže hlavy či správného používání vlasové kosmetiky. Připravili mě, abych mohla zákazníkům poskytnout poradenské služby z hlediska ošetřování vlasů a návrhu na konečnou úpravu módního účesu,“ přibližuje průběh kurzu absolventka. Ono najít šikovnou a zručnou kadeřnici není vůbec jednoduché. Každý z nás, alespoň jednou zažil pocit zděšení nad výtvorem čehosi na hlavě po odchodu z kadeřnického salónu. Vytvořit totiž slušivý účes vyžaduje nejen cit, talent a zručnost, ale i jistou dávku kreativity a tím vším Marcela zajisté disponuje. „Na začátku kurzu jsme zkoušely stříhání s ostatními děvčaty z kurzu na sobě navzájem, poté na modelech. Někomu se dařilo lépe, někomu hůře. Zkouším stříhat, kde se dá, už jsem ostříhala snad všechny své kamarádky, rodinné členy,“ vysvětluje svůj „trénink“ usměvavá žena. „Uvědomuji si, že stát se dobrou kadeřnicí není jen o absolvovaném kurzu, ale i své vlastní píli, a proto jsem ráda, že mám manžela, který mě podporuje, pomáhá mi s dětmi, i když přijde z práce utahaný. Jsme na všechno, jak se říká, dva,“ praví Marcela, která díky kurzu potkala mnoho nových přátel. „Kolegyně z kurzu se staly mými kamarádkami, rozšířila jsem si možnosti a po pravdě byl kurz velmi příjemný a fajn.“ Marcela věnuje díky nově nabitým zkušenostem o to víc pozornosti módním trendům ze světa kadeří. Sleduje kadeřnické soutěže, listuje v módních časopisech. „Dříve jsem se o módní trendy vůbec nezajímala, ale jelikož chci v tomto oboru uspět, zajímám se o to, co je ve světě vlasové kosmetiky, účesů a barev „IN“. Ale je pravda, že jsem konzervativní a projevuje se to i v mé finální úpravě účesu. Nemám ráda přílišnou extravaganci, sama bych si nějaký rozcuch na hlavě udělat nenechala,“ vysvětluje a napije se ještě teplé kávy. „Mám své plány a v tuto chvíli se opravdu cítím nabita energií z absolvovaného kurzu a vlastních úspěchů. Jako vyučená švadlena a teď i absolventka kadeřnického kurzu jsem plně připravena začít kadeřnickou praxi v salónu i na živnostenský list. Mám v sobě obrovskou motivaci, zjišťuji si možnosti, počítám každou korunu,“ vypočítává na prstech pravé ruky Marcela. „Jestli se mnou půjde do podnikání i manžel? Ne, on na to není, má svou práci rád a vzdát se jí rozhodně nechce, stejně tak jako já nechci upustit od svého snu stát se kadeřnicí, který se zanedlouho stane realitou,“ říká závěrem pozitivně naladěná Marcela Galbová. 29
ŽANETA BERKYOVÁ
Kurz anglického jazyka – Olomoucký kraj
„Kurz angličtiny mi pomohl nalézt ztracené sebevědomí a vybudovat si pevný vztah k jazyku,“ říká teprve třiatřicetiletá Žaneta Berkyová z Olomouce, kterou po základní škole přijali na SOU, obor švadlena. Nakonec jej ale nedokončila. „Byla to hloupost, dnes bych ráda vrátila čas a školu si dokončila,“ zpytuje tak trochu svědomí rodačka z Olomouce a pokračuje: „V dětství mi byla vzorem má starší sestra, vyučila se švadlenou a pracuje v tomto oboru dodnes. I já si občas něco doma ušiji, ale víc než střihy, barvy a látky mě lákají jiné obory, jako je třeba kuchař-číšník,“ říká sympatická Žaneta, která teprve jako šestnáctiletá dívčina začala pracovat v pekárně, kde byla zaměstnaná dva roky. V jednadvaceti letech poprvé otěhotněla. „Byla jsem v požehnaném stavu se svou dnes již třináctiletou dcerou,“ prozrazuje matka tří dětí, která po mateřské dovolené nastoupila jako pomocná síla do kuchyně, kde ji nakonec po nějaké době propustili z důvodu snižování stavů. Žaneta se po pěti letech stala matkou dvou předškoláků, dvojčat Alexe a Steva, kterým je dnes šest let. Po mateřské dovolené přijala místo servírky v místní olomoucké herně. „Práce to byla fyzicky náročná, ale i zábavná, člověk byl mezi lidmi a práci dělal rád. Teď jsem poslední dobou na úřadě práce a hledám uplatnění jako servírka a skladnice. Rozesílám životopisy na všechny strany a zatím nemám štěstí. A když přišla nabídka na absolvování kurzu od koordinátorky projektu Slova 21 Líby Oláhové, bylo mi hned jasné, že musím vzít osud do svých rukou, na nic nečekat a hned se rozhodnout. 30
Jaké bude zaměření absolvovaného kurzu, jsem tušila od samého počátku nabídky. Angličtina se mi hodila ze všech možných variant nejvíc. Paní Oláhová se mnou o výběru kurzu velmi diskutovala, zvažovaly jsme pro a proti. Nakonec jsme se shodly a za své rozhodnutí jsem dnes ráda,“ usmívá se Žaneta Berkyová a pokračuje ve vyprávění. „Hodiny angličtiny probíhaly půl roku jednou týdně, každý čtvrtek po dobu půl druhé hodiny. Po každé výuce jsem se musela podívat do učebnice, napsat úkoly a připravit se na další hodinu, jinak bych to do hlavy nedostala. Připravovala jsem se na hodiny nejčastěji se svou dcerou, která na rozdíl ode mě má angličtinu v malíčku. Po večerech jsme se navzájem zkoušely, procvičovaly si slovíčka, někdy to byla docela zábava. Ale samozřejmě mám jako matka i své povinnosti, takže učení probíhalo někdy i během noci, ale i přes den v čase, kdy se vám na plotně vaří brambory a vy máte deset minut času sama na sebe,“ prozrazuje ze svého života svérázná Žaneta, která absolvovala kurz určený pro ty, kteří s angličtinou teprve začínají. Dle Žanetiných slov ji kurz příjemně překvapil, čekala na ni zábavná učebnice angličtiny plná praktické slovní zásoby, při hodinách si vyzkoušela životní situace a procvičování výslovnosti. Hodiny byly doplňované poslechy, soutěžemi a párovými aktivitami. Nechyběl ani test na slovíčka podporující opakování a procvičování. „Lektor kurzu byl velmi trpělivý, věnoval se nám, jak jen mohl, vysvětloval a opakoval s námi věci, které nám stále nešly do hlavy. Já jako matka tří dětí, která ve školní lavici neseděla několik let, jsem to měla o to těžší, ale zvládla jsem to a kurz úspěšně ukončila. Bylo příjemné zjistit, že někomu záleží na tom, abych si vybudovala pevné základy a dobrý vztah k jazyku. Víte, bez znalosti jazyka se neobejdete ani jako skladnice, natož servírka, což je obor, ve kterém bych se ráda uplatnila.“ Žaneta plánuje začátkem příštího roku kurz tohoto zaměření. Rozhodla se tak při pročítání pracovních inzerátů, kde nejvíce hledají zaměstnance ve vysněném oboru. „V Olomouckém kraji je vysoká nezaměstnanost, najít si zaměstnání není jen tak jednoduché a mým cílem je najít si práci a žít lépe. Na úřad práce se spoléhat nedá. Ale už mám za sebou půlroční kurz angličtiny pro začátečníky, dokážu se dorozumět, jsem sebejistější a práce se zas bude hledat o něco snáz. Angličtina se jako jazyk musí rozvíjet, plánuji si po nalezení zaměstnání zaplatit kurz anglického jazyka pro pokročilé. Jazyky mě bavily odjakživa, dorozumím se německy a částečně italsky,“ vyjmenovává své dovednosti sympatická maminka, která si občas pohrává s myšlenkou, že by si dokázala představit život v zahraničí. „Za prací bych do ciziny odjela, mám v zahraničí sestru, ale nejdřív zkusím štěstí tady v Čechách, přeci jenom, všude dobře doma nejlíp.“
31
IVETA VAVREKOVÁ
Kurz prodavačské práce – Olomoucký kraj
K druhé nejmladší absolventce řady rekvalifikačních kurzů podporující zaměstnanost romských žen Ivetě Vavrekové nebyl osud nejpříznivější, většinu svého života strávila v dětském domově v Prostějově. Po povinné docházce na základní praktické škole studovala tříletý obor keramiky, který nakonec nedokončila. Jednadvacetiletá Iveta se narodila v Olomouci, kde i dnes žije. Po základní škole chtěla studovat brašnářčinu-sedlářčinu, přitahovalo ji pracovat s voňavou kůží, umět ručně i strojově šít a tvořit něco, z čeho by lidé měli radost a rádi by její výrobky nosili. „Ale vychovatelky z domova mi říkaly, že se na brašnářku nehodím, a tak jsem se nakonec šla učit keramičkou, ale školu jsem po roce nechala,“ říká otevřeně Iveta, které keramičina příliš k srdci nepřirostla. „V dětském domově jsem zůstala do devatenácti let a věřte mi nebo ne, nemám rodičům za zlé, že jsem nevyrůstala jako ostatní děti společně se svou rodinou. Ostatně dodnes pořádně nevím, proč jsem s rodinou a sourozenci nevyrůstala pohromadě, nikdy jsme o tom s mámou nemluvily,“ říká zamyšleně Iveta. „Po odchodu z dětského domova bydlím u rodičů a jsem evidovaná na úřadě práce. O kurzu jsem se dozvěděla náhodou od koordinátorky projektu Líby Oláhové. Nabídka kurzu mě velmi zaujala a co víc, začala jsem se těšit,“ říká Iveta a dodá: „Překvapilo mě, že prvotní fáze kurzu byla motivační, měla jsem možnost se nad výběrem kurzu pořádně zamyslet a rozhodnout se. A kromě toho se dozvědět spoustu zajímavostí z pracovního práva či jak správně 32
strukturovat životopis a prezentovat se před zaměstnavatelem jako kandidát ucházející se o zaměstnání. Tyto zkušenosti mi pomohly, jsem si sama sebou jistější,“ vyzdvihuje klady kurzu Iveta, která si nakonec netradičně zvolila prodavačský kurz. „Může se zdát, že vykonávat povolání prodavače může dělat každý i bez patřičného vzdělání, ale pokud chce člověk dělat svou práci odborně, je potřeba se vzdělávat,“ hovoří krásně o profesi prodavačky mladá žena. Kurz byl pro absolventy veden tak, aby ženám usnadnil vstup do problematiky tohoto povolání, přispěl k určitému posílení sebevědomí a ve svém důsledku usnadnil zapojení se do pracovního procesu a uplatnění na trhu práce. Kurz byl rozdělený na dvě části, teorii a praxi. K nastudování teorie byla rekvalifikantce poskytnuta odborná učebnice z učebního oboru prodavač. „Teoretickou část mám za sebou, teď už i praktickou, která mě velmi bavila,“ prozrazuje Iveta a dodává, „mám radost, že se tak díky kurzu mohu setkat s novými zkušenostmi a informacemi. Praxe mi dala mnoho užitečného, naučila jsem se, jak nejrychleji odbavit nákup na kontrolní pokladně, jak správně doplnit zboží do regálu a osvojila jsem si pravidla při navažování zboží a jeho skladování.“ Vyjmenovává nové zkušenosti kurzistka, jejíž praxe probíhala přímo v obchodní síti Tesco v Olomouci pod dohledem vedoucího provozu. Kurz byl ukončen v květnu letošního roku. „Závěrečná zkouška, kterou jsem úspěšně absolvovala, byla ze všeho, s čím jsem se v rámci půlročního kurzu setkala,“ vysvětluje Iveta a doplní, „už pomalu začínám rozesílat životopisy, sleduji největší internetové pracovní portály. Hledám především práci v Olomouckém kraji se zaměřením na sportovní módu a náčiní. Já sama jsem spíš takový sportovní typ a myslím, že bych svým zákazníkům uměla dobře poradit s výběrem.“ Prozrazuje o svých cílech mladá absolventka. „Však se říká, spokojený zákazník je dobrý zákazník.“
33
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ PROJEKTU Zdůvodnění potřebnosti projektu Romské ženy čelí vícenásobné diskriminaci jednak jako ženy ve společnosti, jednak jako Romky. S diskriminací se setkávají i v samotné romské komunitě, jež je tradičně vysoce patriarchální. Kromě toho se dlouhodobě potýkají s nízkou úrovní vzdělání a kvalifikace. Výsledkem je pak velice nízké sebevědomí, což se odráží při žádání o práci a při pohovorech se zaměstnavateli. Nedostatečné schopnosti v komunikaci a sebeprezentaci v důsledku nízkého sebevědomí přispívají k čím dál častějšímu neúspěchu romských žen u přijímacích pohovorů. Časté neúspěchy a dlouhodobá nezaměstnanost pak vedou ke ztrátě motivace a pracovních návyků. Romské ženy díky kumulovanému znevýhodnění patří ke skupinám obyvatel nejvíce ohrožených nezaměstnaností, potažmo chudobou. Také ve srovnání s ženami obecně je procento zaměstnaných romských žen daleko nižší. Poslední údaj, který lze v této souvislosti vypátrat, je z roku 2002, kdy bylo v rámci výzkumu interetnických vztahů zjištěno, že pouhých 19 % romských žen je zaměstnaných oproti 50 % žen z majoritní společnosti. Monitoring potřeb v oblasti rekvalifikace Projekt, který byl realizován díky finanční podpoře Evropského sociálního fondu – Operačního programu lidských zdrojů a zaměstnanosti, započal v září 2009. Tehdy byla zároveň navázána spolupráce s lokálními úřady práce a vytyčen postup při vyhledávání a oslovování účastnic projektu členkami pracovního týmu. Zanedlouho se ukázalo, že romské ženy ze všech tří krajů mají obrovský zájem se projektu zúčastnit a rekvalifikovat se v různých oborech. Z Ústeckého kraje bylo koordinátorem předáno 56, ze Středočeského kraje 55 a z Olomouckého kraje 30 zájemkyněmi vyplněných dotazníků. Následovala jejich analýza týkající se situace v jednotlivých krajích a monitoring potřeb v oblasti rekvalifikace. V rámci realizace této aktivity tak bylo celkem analyzováno 141 dotazníků, následně bylo provedeno dotazníkové šetření mezi ženami ve stejných krajích. Na jejich základě bylo zjištěno, že situace na trhu práce ve všech zmíněných krajích si je velmi podobná – nabídka práce klesá, zatímco poptávka se zvyšuje. Práce, která byla nabízena, navíc ve většině případů vyžadovala alespoň střední odborné vzdělání. Pracovní místa, k jejichž získání není zapotřebí vzdělání, dnes už prakticky zaměstnavatelé nevytvářejí. Panuje také výrazně větší nabídka tzv. „mužských povolání“, zejména v oborech jako je např. stavebnictví, autodoprava apod. Do projektu se v Olomouckém kraji zapojilo 30 romských žen (z nichž bylo 20 s dosaženým základním vzděláním, 6 se středním odborným, 1 se středním bez maturity a 3 se středním s maturitou). Nezaměstnaných žen bylo z tohoto počtu 20, zaměstnaných 10, celkem 16 jich bylo nezaměstnáno déle než 1 rok. Kurzy se setkaly s největším zájmem v Olomouckém kraji, mezi nejpožadovanější patřil PC a kadeřnický kurz. Ženy projevily zájem také o kurz prodavačka, psaní/čtení, 34
pohostinství anebo kurz zaměřující se na úpravu nehtů. Ve Středočeském kraji se do projektu zapojilo 56 romských žen. (z nichž 25 dosáhlo základního vzdělání, 10 středního odborného, 4 středního bez maturity a 17 středního s maturitou). Bez práce se jich v dané chvíli nacházelo 44, dalších 11 bylo zaměstnaných, celkem 26 jich bylo nezaměstnáno déle než jeden rok. Rovněž i v tomto kraji byl největší zájem o zvýšení počítačové gramotnosti a o kadeřnický kurz. Se zájmem se setkal i kurz lektora volného času/ práce s dětmi, který zaujal pozornost 7 žen. Ženy také projevily zájem o rekvalifikace zaměřené na hoteliérství, hudební produkci a květinářství. Podobné statistiky uvádí také Ústecký kraj, kde se do projektu zapojilo celkem 55 Romek (z nich 3 neměly žádné vzdělaní, 22 jich mělo základní vzdělaní, 10 střední odborné, 4 střední bez maturity, 16 střední s maturitou). Nezaměstnaných bylo 44, zaměstnaných 11. Celkem jich bylo 36 nezaměstnáno déle než jeden rok. V Ústeckém kraji nejvíce žen projevilo zájem – stejně jako ve dvou předchozích krajích – o PC kurz, neméně úspěšný byl i kurz nazvaný Pečovatelka/ práce s dětmi/ sociální služby, ke kterému si našlo cestu 6 žen. Některé uchazečky projevily zájem i o více rekvalifikačních kurzů, převážně se jednalo o základní kurz absolvovaný spolu s PC kurzem. Motivační workshopy V průběhu roku 2010 se pak prostřednictvím série 12 motivačních workshopů pracovalo se skupinou 60 žen (z každého kraje 20) na zvýšení a upevnění jejich sebevědomí, posilování komunikačních a sebeprezentačních dovedností. Napomáhaly k tomu 4 tematicky navazující programy workshopů, které se dotýkaly například pracovního práva, vztahů na pracovišti, řešení vzniklých konfliktů a pracovních povinností. Ženy se tak mohly na jednotlivých workshopech setkat s interaktivní diskuzí, přednáškami a videozáznamy. V rámci workshopů byly zasvěceny do problematiky trhu práce, dostala se jim odpověď, kde a jakým způsobem hledat práci, jak o ni žádat a v neposlední řadě jak si ji také udržet. Mezi zvolenými lektory, kteří se podíleli na obsahu workshopů, byly členky romské ženské skupiny Manushe (fungující také pod sdružením Slovo 21), psychologové, úředníci úřadu práce z daných krajů, odborníci na pracovní právo a řešení konfliktů. Během posledního z řady workshopů se s každou účastnicí pracovalo i individuálně – ženy měly možnost rozvíjet sebe sama, ujasnit si, jakým způsobem chtějí změnit svou budoucnost. Kromě nabídky rekvalifikačního kurzu, byla každá z žen motivována k absolvování podnikatelského kurzu, který by jí mohl pomoci zvýšit své budoucí šance na uplatnění na pracovním trhu. Jednotlivá témata workshopů byla sdělována romským ženám pochopitelným a srozumitelným způsobem a s přístupem, který respektuje jejich potřeby vycházející především z hodnot a tradic romského etnika. Během rekvalifikace nalezly ženy podporu v regionálních koordinátorkách, které sledovaly průběh rekvalifikace, řešily vyskytnuté problémy při vyhledávání místa výkonu povinné praxe apod. 35
Programy motivačních workshopů a) Jak se (ne) znám – sebepoznávání, posilování sebevědomí a komunikace, sebeprezentace b) Hledám a ucházím se o práci – vyhledávání pracovních možností, psaní životopisu, nácvik kontaktu se zaměstnavatelem, nácvik pohovoru c) Jak si udržím práci – pracovní právo, vztahy na pracovišti, řešení konfliktů, pracovní povinnosti d) Co teď udělám – individuální práce s každou účastnicí – možnosti a nabídka absolvování rekvalifikačních kurzů a podnikatelského kurzu Účastnice workshopů v jednotlivých krajích v číslech
Kraj
Počet
Středočeský kraj Ústecký kraj Olomoucký kraj CELKEM
20 20 20 60
Film „Manušňija“ – dokument o ženách a pro ženy Jako motivační materiál posloužil během workshopů i dokumentární film vypovídající o životě čtyř Romek, zaměstnankyň i podnikatelek, jimž se podařilo úspěšně se uplatnit na trhu práce a zároveň skloubit pracovní a rodinný život. Celý film je zpracován s důrazem na výrazně motivační charakter a reflexi vlastních zkušeností jeho aktérek. Dokument Manušňija tak splňuje požadavky nejenom motivačního, ale i kreativního a uměleckého charakteru. V rámci této aktivity byla oslovena romská aktivistka a pedagožka Mgr. Iveta Pape, aby na základě synopse napsala scénář. Dokumentární film byl následně distribuován nevládními organizacemi zabývajícími se romskou problematikou a gender rovnosti, trailer k němu byl také uveřejněn na webových stránkách sdružení Slovo 21. Rekvalifikace Na základě výsledků úvodního monitoringu potřeb v oblasti rekvalifikace a představ samotných žen, které absolvovaly řadu motivačních workshopů, byly posléze realizovány rekvalifikační kurzy. Do této aktivity se zapojilo na 31 žen. Během rekvalifikace nalezly ženy podporu v regionálních koordinátorkách, které sledovaly průběh rekvalifikace, řešily vyskytnuté problémy při vyhledávání místa výkonu povinné praxe apod. 36
Rekvalifikační kurzy v jednotlivých krajích v číslech
STŘEDOČESKÝ KRAJ Kurz Kurz cukrářské práce Barmanský kurz Make-up kurz Kurz holičské a kadeřnické práce Kurz lektor – pedagogické minimum Kurz administrativní pracovník Kurz manikúry Kurz hereckého minima Kurz čínských masáží CELKEM
Počet 1 2 1 2 1 2 1 1 1 12
ÚSTECKÝ KRAJ Kurz
Počet
Kurz masér pro sportovní a rekondiční masáže Kurz řízení motorových vozidel skupiny B
2 6
CELKEM
8
OLOMOUCKÝ KRAJ Kurz Kurz holičské a kadeřnické práce Kurz výuka anglického jazyka Kurz prodavačské práce CELKEM
37
Počet 3 5 3 11
Kurz pro budoucí podnikatelky Další fází Programu na podporu zaměstnanosti romských žen byl již zmiňovaný závěrečný podnikatelský kurz, do kterého se přihlásilo celkem 23 žen ze všech tří krajů. Hlavním cílem kurzu bylo ženy připravit na start a začátky, popřípadě překážky samostatného podnikání. Program kurzu se skládal ze segmentů, které obsáhly problematiku od realizace podnikatelského nápadu až po příklady z praxe. Jako poskytovatel kurzu byla vybrána Akademie J. A. Komenského. Každé z absolventek kurzu byl poskytnut manuál, který obsahuje veškeré důležité informace, postupy a možnosti, s nimiž je zapotřebí se seznámit a respektovat je při zahájení vlastní podnikatelské činnosti. Program podnikatelského kurzu • Od nápadu k realizaci (tvorba podnikatelských nápadů, příklady z praxe, podnikatelský záměr a plán) • Zákonné normy podnikání • Základy podnikatelské komunikace • Právní prostředí podnikání • Práce s formuláři • Základní principy prodeje • Psychologie podnikání • Jednání s úřady • Osobnost podnikatelky • Účetní a daňové minimum • Základy managementu • Základy marketingu • Základy reklamy • Etika podnikání
38
Zájemkyně o podnikatelský kurz v číslech v jednotlivých krajích
Kraj
Počet klientek
Středočeský kraj Ústecký kraj Olomoucký kraj
10 5 8
CELKEM
23
Závěrečné setkání aktérů projektu Poslední fázi projektu představovalo uskutečnění závěrečného setkání všech účastnic programu. Cílem setkání bylo kromě zhodnocení samotného projektu i vzájemně se podělit o zkušenosti s programem, zamyslet se nad tím, čím byl projekt pro romské ženy prospěšný. Absolventky během setkání vyjádřily své potřeby ohledně oblasti podpory zaměstnání s vyhlídkou do budoucna. Ženy by jednoznačně v podobných projektech ocenily zajištění garanta, který by po ukončení rekvalifikace dohlížel na průběh a začátky jejich podnikání. Účastnice hodnotily projekt velmi kladně. Nejčastěji uváděly, že jim projekt pomohl získat dovednosti v komunikaci a posílil sebevědomí při žádání o práci, které před projektem podle svých slov postrádaly. Jako nejčastější důvod zapojení se do projektu většina z žen uvedla zvýšení kvalifikace, jež jim poskytne větší příležitost uplatnit se na pracovním trhu. Zároveň ale také zdůraznily, že i po absolvování kurzů posléze zjišťují, že šance nalézt stálé pracovní místo je stále malá. Většina žen zmiňovala, že se při hledání práce často setkává s rasovou diskriminací ze strany potencionálních zaměstnavatelů (po telefonu jim je nabízená práce slíbena, při osobním setkání prohlášena za již obsazenou). Za překážku v rozjezdu podnikání uvedly nedostatek finančních prostředků. Počet aktérek závěrečného setkání
39
Kraj
Počet klientek
Středočeský kraj Ústecký kraj Olomoucký kraj
20 20 20
CELKEM
60
