MANUÁL VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL

MANUÁL VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL Autoři: Mgr. Jana Divoká, Bc. Gabriela Špačková Brázdová

Projekt: Vzdělávání a podpora ZŠ v oblasti zdravého životního stylu a dopravní výchovy Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, právě otevíráte manuál, který byl sestaven pro vzdělávací program Zdravý životní styl v rámci projektu „Vzdělávání a podpora ZŠ v oblasti zdravého životního stylu a dopravní výchovy“. Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Manuál samotný obsahuje celkem sedm oddílů a doplňkové listy předkládající seznam užité a doporučené literatury a kontakty pro metodickou podporu vč. odkazů na další zdroje informací. Cílem manuálu je prostřednictvím vybraných kapitol předat základní teoreticko-praktické informace týkající se vedení dětí a dospívajících ke zdravému životnímu stylu založeném na bio-psycho-sociálněspirituálním přístupu. Cílem manuálu tedy není podat ucelený pohled na problematiku, ale spíše vyzdvihnutí základních momentů, které jsou z pohledu praxe velmi důležité a užitečné. Jednotlivé oddíly manuálu obsahují jak teoretické texty, tak i praktické části. Praktické části jsou označeny zejména jako Otázky a úkoly pro učitele a Didaktické okénko. Tyto části mají i své typické piktogramy, dle kterých je v textu snáze poznáte. Texty, které zde naleznete, doplňují přílohy realizované elektronickou formu (viz oddíl VII. Přílohy). Jedná se zejména o přílohu Nápadník činností a her a skripta obsahující základy racionální výživy dětí a dospívajících. Na některých místech je na přílohy odkazováno přímo. Obsahují však mnoho dalších užitečných informací, námětů a nápadů využitelných při vedení dětí ve školách. Manuál obsahuje i volné listy na poznámky a některé oddíly obsahují i desky na zakládání dalších užitečných materiálů. Tento dokument slouží pouze jako pracovní materiál určený výhradně účastníkům vzdělávacího programu Zdravý životní styl a není určen k další distribuci. Věříme, že manuál Vám bude nápomocen ve školní praxi nejen během realizace samotného vzdělávacího programu, ale i ještě dlouho po jeho skončení. Autoři

I. ÚVOD DO TÉMATU ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU (TEORETICKÁ VÝCHODISKA)

Oddíl I. obsahuje zejména teoretická východiska a vysvětluje především základní pojmy, které jsou využívány dále v textu. Měl by se pro vás stát zejména pomocníkem, díky kterému si sami pro sebe upřesníte, co může být zdravý životní styl, co pro vás znamená a jak můžete následně vést také své žáky tímto směrem. I-1

1 Celostní přístup k ZŽS – bio-psycho-sociálně-spirituální kontext 1.1 Pojem životní styl V odborné literatuře i literatuře pro laickou veřejnost nalezneme celou řadu teorií a vysvětlení týkajících se zdraví a života. Rozsáhlost této oblasti dokazuje už jen množství názvů, které se používají pro její pojmenování. Tyto teorie si často vzájemně odporují a chápou velmi odlišně různé aspekty života nejen jednotlivce, ale i celé společnosti. Celou situaci rovněž komplikuje množství teorií vysvětlujících procesy, které v ní probíhají. Často dochází také ke ztotožňování způsobu života s jeho kvalitou, případně životní úrovní. V rámci odborných diskusí a pojmosloví dochází k jemnějšímu rozlišení mezi stylem, způsobem a slohem života. Pro naše účely však ponecháme definice stranou a dále budeme mluvit o životním stylu. Zeptáme-li se běžného člověka, co je životní styl, dozvíme se mnoho různých odpovědí. Zjistíme, jak se obléká, jak bydlí, jak tráví volný čas, jak pracuje, co a jak jí, co si myslí o světě, o sobě atd. Když říkáme, že lidé „mají styl“ obvykle tím myslíme, že u nich do sebe „zapadají“ všechny jejich jednotlivosti. To, jak jí, oblékají se, pracují, relaxují, má na sebe jakousi návaznost. Podle J. Duffkové, významné české socioložky, je životní styl jednotlivce v podstatě konzistentním životním způsobem, jehož jednotlivé části si navzájem odpovídají, jsou ve vzájemném vztahu, mají společné jádro. Jde o určitou jednotící linii: „styl“, který propojuje všechny podstatné činnosti, vztahy a zvyklosti daného člověka. Jak jsme se již zmínili na začátku, teorie o rozdělení a naplnění oblasti životního stylu jsou mnohé. Některé se více zaměřují na kulturní rámce, hodnoty, osobnost a charakter jedince. V centru pozornosti však vždy leží tři základní aspekty životního stylu: práce (pro děti alternativou škola), rodina a volný čas.

1.2 Zdravý životní styl (dále také ZŽŠ) Zdraví je pojem podobně neuchopitelný jako životní styl. Má tolik významů a pochopení, tolik teorií, že není snadné definovat zdraví jednotně. Pro někoho je zdraví nepřítomnost nemoci, pro jiného stav, kdy je schopen dobře fungovat ve všech oblastech svého života a pro jiného to může být pocit, kdy se cítí dobře na těle, na duši i ve vztazích. Zdraví můžeme podle různých teorií vnímat jako ideální stav, jako dobré fungování, ale též jako zboží nebo jako určitý druh síly. Jinými slovy zdraví může být prostředek nebo cíl lidského snažení. Původní význam slova zdraví byl celek. A do jisté míry se tento význam opět vrací v podobě celostního přístupu k lidskému životu, zdraví a fungování. V základu tohoto pojetí je nejen respekt k celistvosti daného útvaru, ohled na začlenění do širšího kontextu, ale i předpoklad dobře fungujících dílčích částí celku. A v tomto smyslu pak můžeme přistupovat i k pojetí zdravého člověka, zdravé rodiny a zdravého životního stylu. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO, 1946) je zdraví stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti.

I-2

Podle odborníka na psychologii zdraví Jaro Křivohlavého je pak zdraví celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí. Z této definice bychom pak mohli vyvodit, že zdravý životní styl je souhrn funkčních aktivit v oblasti fyzické, psychické i sociální, které mají za cíl spokojenost daného člověka.

1.3 Jak na to v praxi? Laicky řečeno, co člověk, to názor, a také co člověk, to životní styl. Tato oblast, zdá se, nemá pevné hranice a jasné definice, které by bylo možné se naučit například jako pravidlo, že 1+1=2. Prvním krokem by mělo být ujasnění každého jednotlivce (učitele i žáků), co je „ten jeho životní styl“ a zda může být považován za zdravý. V druhém kroku je to pak sestavení postupu pro přiblížení se tomu, co za zdravý životní styl považují. Pro zjednodušení je dobré se držet tří základních oblastí: práce/škola, rodina a volný čas; a v nich spolu s dětmi hledat aspekty a propojenou linii zdravého životního stylu. V kontextu zdraví je pak namístě zaměřit s dětmi pozornost na stav těla (pohyb a strava), duše (psychická pohoda, zvládání stresu, odpočinek) a sociální začlenění (rodina, kamarádi, škola).

2 Úvod do vývoje lidské osobnosti Vývoj lidské osobnosti je dlouhodobý a všestranný proces, který v sobě zahrnuje změny chování a prožívání v časovém průběhu celého lidského života. Není v silách těchto řádků, a ani to není jejich cílem, přiblížit v celé šíři tak obsáhlou oblast psychologie, jakou je vývoj lidské psychiky. Přesto bychom rádi připomenuli několik principů vývoje dítěte, jejichž znalost může podpořit výchovu a vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu.

2.1 Vývoj jako zrání Jedním ze základních činitelů vývoje je zrání, které probíhá na anatomicko-fyziologické úrovni. Díky němu se tělesné orgány stávají zralými pro realizaci svých funkcí. Postupné dozrávání umožňuje nové projevy chování, které si dítě užívá jako lákavé objevy dosud neznámých možností pohybu a jednání. Mluví se o takzvané funkční slasti, díky které dítě rádo opakuje své nově nabyté dovednosti a neustále si je tak procvičuje. Proces zrání se tu propojuje s učením.

2.2 Vývoj jako učení Podle Vygotského, významného ruského vývojového psychologa, má učení razit cestu vývoji. Pokud budeme přemýšlet o vývoji jako o učení, má rozhodující význam přístup člověka ke zkušenostem, k možnostem aktivně se projevit. Zároveň velmi stoupá důležitost podnětného prostředí. Na tomto místě je potřeba se zmínit o velkém dopadu nejrůznějších deprivací na dlouhodobý vývoj u dětí v období rostoucího významu učení a získávání zkušeností. Nemluvíme tu jen o deprivaci citové a sociální. Právě v dětském věku mají negativní dopad také deprivace senzomotorické a činnostní, při kterých dítě postrádá podněty aktivizující smysly (jednotvárné prostředí, bez tvarů

I-3

a barev) a impulzy podněcující ho k činnostem, které rozvíjí jeho kompetence, vztah k prostředí a další. Tím, co získáváme díky procesům učení, jsou nové zkušenosti, které nás posouvají ve vývoji dál. Mohou to být zkušenosti kladné i záporné; i chyby mohou být vnímané jako zkušenost, která dítě rozvíjí, dává prostor pro jeho další vývoj a změny. Často však v souvislosti se stále rozšířeným pojetím výchovy, v níž je chyba chápána negativně, je nutné dítě vést k tomu, aby se snažilo chyby napravovat a vyvarovat se v budoucnu jejich opětovnému provedení. To se samozřejmě týká i oblasti ZŽS. Existuje mnoho rozmanitých forem a typů učení. Podívejme se nyní na ty, které jsou pro předávání ZŽS užitečné. 2.2.1 Učení instrumentální Je pro dítě přirozené, že takové chování, které vede k úspěchu, tedy je odměněno, bude v podobných budoucích situacích používat stále častěji a stane se tak nástrojem (instrumentem) při dosahování vytyčených cílů. Toto chování se tak stává běžnou kompetencí, která pomáhá zvládat různé situace v životě. Je prokázáno, že mnohem efektivnější je zpevňovat chtěné chování odměnami než tresty, jako nejefektivnější se pak ukázalo nepravidelné zpevňování. Odměněno není každé dané chování, ale stále existuje šance a víra v to, že odměnu jedinec může získat, což posiluje jeho morální a hodnotový žebříček. 2.2.2 Učení sociální U sociálního učení jde o získávání zkušeností prostřednictvím vzájemné interakce mezi lidmi. Tato forma učení je základem socializačních procesů a člověku zprostředkovává schopnosti vycházet s lidmi, řešit konflikty, komunikovat správným způsobem, zvládat své sociální role a spolupracovat. Specifické podoby sociálního učení jsou pak učení nápodobou (model, pozitivní vzor), identifikace s druhými nebo zvnitřňování vnějších požadavků. 2.2.3 Zástupné upevňování Zajímavou formou učení je také zástupné zpevňování – nemusíme být vždy přímými aktéry učícího procesu, aby na nás tento proces měl dlouhodobý vliv. Často může být stejně účinné i sledování jiného jedince, který je za své chování odměňován a to v nás vyvolá potřebu a chuť toto chování také v podobných situacích využívat.

3 Vybrané přístupy pro aplikaci zdravého životního stylu na školách 3.1 Základy pozitivní psychologie Pozitivní psychologie (dále také PP) není, jak by mohl název zavádět, barvení světa na růžovo. Neklade si za cíl vidět v životě vše pozitivně a bezproblémově. Předmětem pozitivní psychologie samozřejmě jsou kladná témata, silné stránky lidské osobnosti, zaměření na funkční koncepty a vzorce lidského chování, ale zároveň nepopírá stinné stránky života, lidské problémy a traumata. Je spíše alternativou k psychologickým směrům a školám, které až donedávna obracely pozornost zejména na problémové oblasti, rizikové faktory, negativní jevy a poruchy v lidském životě. Důkazem může být i jeden ze za-

I-4

kladatelů PP, Martin Seligman, psycholog, který se mimo jiné proslavil jako autor pojmu naučená bezmocnost, který má s pozitivním přístupem pramálo společného. Seligmana zaujala myšlenka, že pokud se lze naučit pasivní přístup, automatické přijímání a očekávání sebedestruktivních a nekonstruktivních řešení, mělo by být možné se naučit i chování aktivní, zaměřené na řešení, využívající silných a funkčních stránek jedince, které povedou k vyšší spokojenosti. Od myšlenky už byl jen krůček k založení konceptu, který se systematicky a dlouhodobě věnuje zkoumání cíleného rozvíjení silných stránek jedince, podpoře psychického prospívání, životnímu zaujetí, zvyšování pohody a spokojenosti člověka aktivním přístupem k životu a ke zdraví. Právě to je důvodem, proč mají východiska PP své místo v konceptu zdravého životního stylu.

3.2 Základy kognitivně-behaviorálního přístupu (KBT) k problematice ZŽS Kognitivně-behaviorální terapie je jedním z mnoha odvětví psychoterapie. Je však nejpoužívanější metodou v oblasti řešení „návykových“ problémů pacienta, tj. mimo jiné i v oblasti léčby obezity a vedení populace ke zdravému životnímu stylu. Podstatou a cílem KBT je změna nevhodného či nežádoucího myšlení a jím potencovaného chování. Vycházíme přitom z toho, že myšlení, emoce a chování v návaznosti na centrální nervovou soustavu jsou základními složkami osobnosti člověka (tzv. systémového pojetí psychiky), a dále předpokládáme, že každá z uvedených složek ovlivňuje ostatní a zároveň je změnami ostatních složek také sama ovlivňována. Základním východiskem kognitivně-behaviorální psychoterapie jsou různé teorie učení. Metody KBT vychází zejména ze třech základních druhů učení – klasického podmiňování, dále operantního podmiňování (instrumentální učení) a konečně z kognitivní teorie (sociálního učení). Poslední dva druhy jsou již popsány výše. Z klasického a operantního podmiňování vychází zejména ty metody, které jsou založeny na učení a odnaučování se reakcím na určitý podnět. V souvislosti s klasickým podmiňováním si jistě vybavíme pokusy vědce I. P. Pavlova (1849–1936), který naučil psy reagovat sliněním na jiné podněty, než bylo jídlo samotné (světlo, zvuky), a učinil tak významný objev, který přinesl cenné poznatky ve výzkumu tzv. podmíněných reflexů. Stejně, jako byli Pavlovovi psi naučeni, že rozsvícení světla je signálem pro podávání jídla, tak se pro člověka stává signálem k příjmu jídla jiný vnější nebo také vnitřní podnět než hlad. Vnějším podnětem k jídlu je většinou jídlo samotné – jeho vůně či vzhled; chuť k jídlu stimuluje např. káva. Podnětem může být ale i obraz jídla v televizi nebo na obrazovce počítače. Vnitřními podněty bývají především emoce (kladné i záporné). Souvislost emocí a stravovacích návyků má kořeny již v raném dětství, kdy matka kojí své dítě, drží jej přitom v náručí, dítě cítí její lásku. Jídlo je tedy spojováno s pocitem pohody a slasti, emoční stabilitou a jistotou. V pozdějším věku se nám pak jídlo stává prostředkem k odměňování (oblíbené jídlo nebo sladkost za dobrý výkon), tišení nepohody a bolesti (když vydrží dítě injekci, dostane čokoládu), a dále pak k navazování společenských vztahů (posezení s kamarády v rychlém občerstvení, rodinné oslavy, recepce, rauty apod.) a k získávání náklonnosti (pečující prarodiče dávající najevo svou lásku velkým množstvím jídla, jídlo jako dar - bonboniéry, dárkové koše apod.).

I-5

Praktické dopady obou přístupů nelze rozhodně umenšovat, na ZŽS a to, jak jej různí jedinci chápou, má pochopení souvislostí v obou přístupech důležitý vliv.

4 Od teorie k praxi – aplikace metod do školního vzdělávacího programu 4.1 Cíle výchovy a vzdělávání v oblasti ZŽS Výchova ke zdravému životnímu stylu má svá specifika, avšak platí pro ni i obecné principy shodné s jinými oblastmi výchovy a vzdělávání. A jaké cíle by měly sledovat výchova a vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu? 

Primárním cílem výchovného působení by mělo být vedení dětí ke zdravému životnímu stylu, který v našem pojetí znamená soubor schopností a dovedností, které vedou ke zkvalitnění fyzického i duševního zdraví, a tím i celého života.



Výchovný cíl by měl být (v ideálním případě) podporován nejen samotnými učiteli pověřenými vedením dětí v oblasti zdravého životního stylu, ale i celkovým klimatem školy.



V neposlední řadě by se cílem měla stát i pomoc obéznímu dítěti ve třídním kolektivu, která však může být v mnoha ohledech velmi problematická, a proto vyžaduje vysoce fundovaný, citlivý přístup. Pokud není v silách učitele takovému dítěti pomoci, měl by mít za podpory školního prostředí možnost pokusit se dítě a jeho rodinu nasměrovat na odborná lékařská či psychologická pracoviště. Stejně tak je nutné postupovat v případě podezření na některou z poruch příjmu potravy.

4.2 Formy a metody ve vzdělávání a výchově ke ZŽS Oblast zdravého životního stylu je oblastí poměrně specifickou, ale v pojetí metod a forem výuky se tato specifika nijak zvlášť neliší od metod a forem v jiných oblastech. Je však třeba dbát na vhodnost forem a metod k průběžné motivaci žáků. Je tedy třeba volit zajímavé, atraktivní a interaktivní formy a metody výuky. V oblasti forem výuky doporučujeme při probírání některých témat spojených s osobnostním rozvojem žáků využít terapeutického prvku „terapeutického kruhu“, kdy žáci sedí v kruhu na koberci či židlích. Dále se samozřejmě mohou uplatňovat běžné formy výuky jako: 

frontální způsob výuky,



skupinový způsob výuky,



individuální práce se žákem,



zájmový kroužek

a další podpůrné prvky ve výuce jako např. poradna, schránka důvěry, dotazovna nebo nástěnka. Jako nejzajímavější metody se z hlediska zajímavosti a motivačního náboje v praxi osvědčily následující: 

kvíz,

I-6



přednáška vedená interaktivním způsobem – učitelem, vychovatelem, odborníkem nebo samotným žákem, který si ji připraví,



diskuse,



beseda se zajímavou osobností (sportovec, člověk se zkušenostmi s problematikou poruch příjmu potravy, odborník z oboru gastronomie, populární osobnost apod.),



aktivizační metody praktického charakteru – skládání textu, obrázku, třídění obrázků do skupin, hry s danou tematikou apod.,



hledání a třídění informací z médií,



interwiev,



případová analýza (rozbor případu z praxe),



hraní rolí (učitel, expert),



učební kolečko (úkoly na stanovištích),



pracovní listy,



projekty – individuální, skupinové, celoškolní, meziškolní,



brainstorming.



Otázky a úkoly pro učitele 

Co je životní styl?



Co pro mě znamená být zdravý? Co znamená zdravě žít?



Jaký mám já životní styl?



Jaký bych chtěl/a mít zdravý životní styl?



Co do mého zdravého životního stylu patří a co už by patřit nemělo?



Je zdravý životní styl alternativní nebo běžný?



Didaktické okénko

Spolu s dětmi vytvořte tzv. „vision board“ (nástěnku představ a přání) zdravého životního stylu. Lze tvořit jednotlivě nebo vytvořit vision board třídy. Do koláže zahrňte oblast práce/školy, rodiny a volného času. Ke tvorbě můžete použít časopisy pro vystřihování obrázků, textů a písmen, vlastní fotografie, obaly a mnohé další. Potřebujete jen nůžky, lepidlo, čtvrtku a dobrou náladu .

I-7

MOJE POZNÁMKY:

I-8

II. BIOLOGICKÝ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

Oddíl s názvem Biologický pilíř zdravého životního stylu obsahuje kapitoly zabývající se vedením dětí ke vhodným stravovacím a pohybovým návykům. Popisují témata, která lze v rámci problematiky využívat. Vhodné je na tomto místě upozornit, že posloupnost témat v kapitole 5. Výživa není nahodilá. Respektuje totiž prakticky ověřenou metodiku, jak postupovat po jednotlivých krocích při změně jídelních návyků. Problematika pohybu pak může vhodně tématy výživy prostupovat a doplňovat je. Každá kapitola obsahuje úvod se základními informacemi, které jsme považovali za důležité zdůraznit. Dále pak také oddíl Otázky a úkoly pro učitele a Didaktické okénko. Otázky a úkoly pro učitele se vztahují zejména k sebereflexi pedagoga v dané oblasti výživy resp. pohybu. Didaktické okénko pak přináší stručný výčet možných činností a úkolů, které lze využít ve škole. Další nápady a náměty obsahuje elektronická příloha Nápadník činností a her. K samotné výživě dítěte byla sestavena skripta, která jsou taktéž přílohou materiálu. Více viz oddíl VII. Přílohy.

II-1

5 Výživa 5.1 Jídelní režim Správný jídelní režim by mělo tvořit 5–6 denních dávek jídla v rozmezí 2–3 hodin. Jíst bychom tedy měli pravidelně. Chráníme se tak velmi dobře před nadměrným ukládáním tuku v těle – vzniku nadváhy či obezity. Jídelní režim nám tak dává určitý řád a zajišťuje pravidelný příjem všech potřebných živin. Vhledem k tomu, že řada lidí nerozeznává, kdy cítí fyziologický hlad a kdy naopak jí kvůli jiným podnětům, je nastolení jídelního režimu velmi dobrým vodítkem, kdy máme jíst a kdy se jedná o jídlo jaksi „navíc“.




Jak vypadá váš jídelní režim?



Kdy jíte na základě jiných podnětů než jen na základě fyziologického hladu?



Kdy se vám podařilo tyto situace zvládnout? Co jste k tomu využili?



V odpovědi na otázky jistě pomůže, pokud budete několik dnů pozorovat svůj jídelní režim a situace, kdy jíte „navíc“.



Didaktické okénko A. Tipy na činnosti ve škole

Každý pedagog jistě vymyslí spousty činností, které by se hodily k tématu zdravého životního stylu. V praxi jsme vyzkoušeli například: 

Zadáme dětem pozorování jídelního režimu – samy si nakreslí 7 kartiček a sledují, zda snídaly nebo daný týden měly dopolední svačinu.



Celoškolní soutěž o nejlepší svačinu, kdy ji děti připraví (doma či ve škole) a vyfotí (recepty pro inspiraci najdete v Nápadníku činností a her – viz Přílohy).



Nakreslete zdravý automat do školy, zdravý školní bufet – lze dělat jako edukaci, jak si vybrat jídlo ve školním automatu nebo bufetu.

B. Příklad úkolu Oprava nevhodného jídelníčku Úkol spočívá v tom, že žáci (skupina žáků) dostane modelový jídelníček – viz příklad na následující stránce. Cílem úkolu je jídelníček analyzovat a navrhnout, co by se na něm dalo vylepšit. Všímat si lze jak doby, během níž je jídlo konzumováno, časových rozestupů mezi jednotlivými jídly, dále pak je možné hodnotit výživovou hodnotu jídla, jeho vhodnost s ohledem na denní dobu i např. místo, kde ke konzumaci dochází, z hlediska možností správného sociálního vývoje dítěte. Může následovat diskuse.

II-2

C. Dobrá rada Dětem můžeme dávat i různé přehledy, tabulky, xtera (sedmera, desatera atp.) rad a doporučení. V Nápadníku činností a her (viz Přílohy) najdete například rady „Jak se naučit snídat“.

5.2 Jak na sacharidy (cukry) v našem jídelníčku Náš jídelníček by měl mít vhodné složení a zároveň dodávat do těla přiměřené množství energie. Často se setkáváme s tím, že lidé jedí přemíru pečiva, příloh a snídaňových cereálií a často také nahrazují plnohodnotné jídlo sladkostmi, sladkým pečivem či sladkými jídly. Přijímají tak úplně zbytečně velké množství energie navíc! 5.2.1 Děti a chuť na sladké? Chuť na sladké je pro dítě velmi přirozená a je těžké ji zvládat. Sladkosti by se v dětském jídelníčku neměly vyskytovat moc často a zejména by neměly nahrazovat některá denní jídla, a to i když je dítě štíhlé. Většinou dodávají do těla pouze přemíru cukru a tuku, minimum bílkovin a vůbec žádné minerální látky a vitamíny. Není tedy optimální, pokud má dítě na svačinu sušenku nebo jinou sladkost. Pokud je dítě na sladkosti zvyklé a řešíme, jak jejich výskyt v jídelníčku snížit, nedoporučuje se je zcela zakázat, ale pokusit se jejich počet snížit a ostatní nahradit „zdravější variantou“ např. nanuk tvarohovo-ovocnou zmrzlinou, sušenky müsli tyčinkou, ovocným salátem apod. Pozorně sledujte obaly potravin a nepodléhejte bezmyšlenkovitě reklamě. Často pak podléháme dojmu, že je daná potravina zdravá a my si to spojíme s tím, že jí můžeme sníst neomezené množství.

II-3




Dáváte přednost pečivu bílému, nebo celozrnnému?



Jak jste na tom vy a sladkosti – jaké množství jich zkonzumujete týdně?



Jsou sladkosti často nebo i jen někdy vašimi dobrými kamarády ve chvílích, kdy se necítíte zrovna v pohodě?



Hlídáte na obalech množství energie, kterou daná potravina (i sladkost) do těla dodá?



Didaktické okénko A. Tipy na činnosti ve škole Tvoříme reklamu – plakát, reklamní slogan, atraktivní obal na zdravou potravinu

Úkolem dětí je vybrat si určitou potravinu vhodnou pro náš jídelníček – např. zeleninu či ovoce – a vymyslet k ní reklamní kampaň – např. plakát, slogan, logo, atraktivní obal, název apod. Kupony Kupony jsou dobrou pomůckou, pokud chceme změnit některý nevhodný návyk dítěte. Např.: Dítě má tendenci přejídat se sladkostmi, dáme mu tři kupony (různé obrázky) a dítě za každou sladkost odevzdá nebo odloží do krabičky jeden kupon. Takto mu pomůžeme získat kontrolu nad nevhodným návykem. Kupony mohou však být i pozitivní – za konzumaci zeleniny, celozrnného pečiva apod. B. Příklad úkolu Vyzkoušejte se! Zadání pro žáky: Pokuste se seřadit následující přílohy dle množství energie, které dodá do našeho těla 100g každé z nich? Označte přílohy čísly 1 (nejméně) do 5 (nejvíce). vařené běžné těstoviny nebo rýže smažené bramborové hranolky vařené brambory houskové knedlíky vařené luštěniny Řešení: 1. vařené brambory (300 kJ), 2. vařené luštěniny (450 kJ), 3. vařené běžné těstoviny nebo rýže (600 kJ), 4. houskové knedlíky (1000 kJ), 5. smažené bramborové hranolky (1200 kJ).

5.3 Pitný režim Zcela obecně lze říci, že denně by mělo dítě přijmout 1–1,5 litru tekutin. Příjem by měl být vyšší u dětí, které vykonávají intenzivně nějaký sport, v letních parných dnech nebo při pobytu v teplém prostředí. Mezi nápoje zajišťující vhodný pitný režim patří zejména voda, ovocný čaj, vody s příchutí (s nižší energetickou hodnotou), zředěná šťáva z čerstvého ovoce nebo zředěný džus. Neměly by se

II-4

podávat nápoje příliš sladké a pokud možno ani slazené, aby si děti zbytečně nenavykly na sladkou chuť. Učí-li se dítě zlepšovat pitný režim, co se týče množství, mělo by mít pití vždy po ruce. Je tedy dobré dát mu sklenku případně lahev s pitím na více míst v bytě, ve škole pak k dispozici po celou dobu vyučování. Pokud dítě na pití zapomíná, lze si nastavit upozornění na mobilním telefonu nebo se naučit napít v návaznosti na určitou situaci například ve škole s každým zvoněním, po použití toalety, když jde okolo lahve s pitím apod.



Otázky a úkoly pro učitele

„Pozorovací úkol“: Ukazatelem, zda pijete dostatečné množství tekutin, je barva moči. Měla by být úplně světlá (ráno je tmavší přirozeně), a čím tmavější, tím je váš pitný režim nedostatečnější. 

Sledujte po několik dní, jaké množství tekutin průměrně denně vypijete. Výsledky si zapisujte do sešitku nebo přehledné tabulky.



Pokud pijete spíše slazené nápoje, zkuste část nahradit nesladkými nápoji.



Didaktické okénko A. Tipy na činnosti ve škole Odhadni objem nápoje

Připravíme do různých sklenic různé množství různých druhů nápojů. Děti ve skupině píší pořadí, kterého nápoje je nejvíce či nejméně. Dále lze nechat děti odhadovat množství nápoje, nápoje řadit podle kalorické hodnoty apod. B. Příklad úkolu Pozorujte se! Zadání pro žáky: Pozorujte pomocí záznamů jídelníčku svůj pitný režim. Zapisujte si množství nápojů ve sklenicích či souhrnně v počtu litrů (decilitrů). Všímejte si také rozložení příjmu tekutin v průběhu dne. Pokud zjistíte, že pijete málo nebo příliš nárazově, pak se zamyslete, jak by šlo pitný režim zlepšit. Kvíz (Připravíme si lahev sladké limonády kostičky cukru a kartičky na odhad) Zadání pro žáky: Kolika kostkami cukru (kostka má cca 4 g) by šlo vyjádřit množství cukru obsažené v 1 litru sladké limonády nebo džusu. Řešení: Množství sacharidů (cukrů) na 100 ml v dané limonádě vydělíme 4 a násobíme 10. Příklad můžeme dát jako slovní úlohu. Většinou se pohybuje kolem 25 kostek na litr u limonády – u džusů to může být i okolo 35 kostek.

II-5

5.4 Ovoce a zelenina Zelenina a ovoce jsou pro náš organismus velmi významné. Dodávají mu důležité látky – vitamíny a minerální látky, které zabezpečují, že dobře funguje a není nemocné. Denně bychom měli sníst 3–4 porce zeleniny. Zelenina dodává našemu tělu málo energie (můžeme říct, že se po ní „netloustne“) a přitom velké množství užitečných látek. Ovoce dodává do těla energie více než zelenina, proto pokud dítě nepatří k těm velmi štíhlým, není dobré jíst ovoce neomezeně. Stačí 1–2 porce denně. Ovoce je doporučeno podávat po menších dávkách v průběhu celého dne.




Pozorujte po několik dnů, jaké množství ovoce a zeleniny denně zkonzumujete.



Jaké druhy ovoce a zeleniny preferujete?



Zkoušeli jste i některé netradiční druhy ovoce a zeleniny (čekanku, chřest, avokádo, litchi, karambolu aj.)?



Didaktické okénko A. Tipy na činnosti ve škole 

Modelování ovoce a zeleniny z modelíny, moduritu či jiné modelovací hmoty.



Porovnání energetické hodnoty ovoce a jiné potraviny (1 ks jablka × 1 ks klobásy atp.) TIP! Rozsáhlou databázi potravin s energetickou hodnotou a se složením najdete na www.stobklub.cz v programu na hodnocení jídelních a pohybových zvyklostí pro dospělé „Sebekoučink“.



Návštěva obchodu a poznávání druhů netradičního ovoce a zeleniny.



Udělat si ve škole (doma) zeleninový či ovocný (příp. míchaný) salát.

B. Příklad úkolu Odhadněte! Zadání úkolu pro žáky: Na veřejných místech bývají umístěny různé automaty. Nejčastěji se v nich nabízí potraviny a nápoje, které dodají do těla mnoho cukru, nevhodných tuků a tím i také velké množství energie. V nabídce automatů nalezneme také spoustu různých čokoládových tyčinek. Odhadněte, kolikrát více běžných druhů ovoce byste přibližně mohli sníst namísto jedné 50g čokoládové tyčinky? Možnosti: 6× tolik ovoce b) 3× tolik ovoce

c) 1× tolik ovoce

Řešení: 50 g čokoládová tyčinka dodá do těla energii 900 kJ, 50g ovoce kolem 150 kJ. Správná odpověď je a).

II-6

5.5 Jak na bílkoviny v našem jídelníčku Potraviny, které dodávají do našeho těla bílkoviny, hrají v našem jídelníčku velmi důležitou roli. Měly by se v něm tedy pravidelně objevovat tvrdé a přírodní sýry, zakysané mléčné výrobky (jako jsou jogurty, tvarohy nebo kefír), libová masa a ryby. Připomeňme, že denně by měl být součástí jídelníčku jeden zakysaný mléčný výrobek a tvrdý 30% sýr či sýr přírodní. 5.5.1 Kdyby byly ryby? Dvakrát týdně by se měly na stole objevit ryby nebo rybí výrobky. Je sice pravda, že z pohledu obsahu cenných látek jsou pro náš jídelníček výhodnější ryby žijící ve studených mořích – makrela, sleď nebo tuňák, ale zcela jistě je více než dobré vyzkoušet i další druhy ryb včetně sladkovodních.




Máte ve svém jídelníčku denně jeden zakysaný mléčný výrobek?



Jíte jednou týdně ryby? Umíte je připravovat dle různých receptů?



TIP! Pokuste se sledovat na etiketách potravin, kolik bílkovin obsahují a vybírejte potraviny, které při menším obsahu tuku (příp. sacharidů) mají větší obsah bílkovin.



V Nápadníku činností a her (viz Příloha) si prohlédněte seznam potravin dle obsahu bílkovin.




Hra „Boj“ – hrajeme ji ve dvou skupinách, připravíme kartičky s potravinami dodávajícími do našeho těla zejména bílkoviny (jogurt, tvaroh, tvrdé sýry, maso), každá skupina si vytáhne kartičku a musí říci potravinu, která obsahuje bílkovin více. (Učitel má vypsané množství bílkovin k jednotlivým potravinám, k čemuž použije seznam – viz Příloha).



Čtení etikety potravin a porovnávání množství bílkovin v potravinách.

B. Příklad úkolu Odhadněte! Zadání pro žáky: Odhadněte, která potravina dodá do našeho těla ve stejném množství (např. na 100 g) nejvíce bílkovin? tvaroh eidam (tvrdý sýr) jogurt Řešení: eidam (tvrdý sýr) – pravidlo je, že čím má potravina tekutější konzistenci, tím méně bílkovin obsahuje (má více vody).

II-7

5.6 Zjevné a skryté tuky v našem jídelníčku Když se řekne slovo tuk, mnoho z nás si představí něco nežádoucího, ale opak je pravdou. Naše tělo potřebuje tuky stejně jako sacharidy a bílkoviny. Jde jen o to, aby se jednalo o tuky vhodné a dodávali jsme je v přiměřeném množství. Děti by měly mít v jídelníčku jak tuky rostlinné, tj. různé oleje, tak živočišné, např. máslo. Při přípravě jídla je vhodnější používat rostlinné oleje (řepkový, olivový apod.) než tuky živočišného původu. TIP! Hlídejte si i počet pokrmů a potravin, které obsahují velké množství skrytých tuků. Jedná se zejména o smažená jídla a jídla z rychlých občerstvení (smažené řízky, smažený květák nebo sýr, hranolky, hamburgery, tučné dresinky, smetanové zmrzliny a podobně), slané pochoutky (chipsy, arašídy, tyčinky, krekry), smetanové krémy, tučná masa, uzeniny a konzervy. Máslo nebo rostlinný tuk mažte na pečivo ve slabých vrstvách.




Jak se stavíte osobně k problematice margarínů (rostlinných tuků) v našem jídelníčku?



Které tuky vy sami používáte na přípravu jídla?



Zorientujte se, kolik tuku obsahují různé druhy potravin.



Je dobré sledovat etikety výrobku a vybírat si do jídelníčku potraviny s nižším obsahem tuku.




Porovnáváme dvojice potravin dle obsahu tuku. Příklady: vepřové maso tučné 25 g tuku/100 g × vepřové maso libové 14 g tuku /100 g klobása (čabajka) 31 g tuku/100 g × kuřecí prsní šunka 2 g tuku/ 100 g tvaroh tučný 14 g tuku/100 g × tvaroh nízkotučný 2 g tuku/100 g



V obchodě zjistit, jaké druhy tuků se prodávají, které se musí skladovat v ledničce, které vydrží i v pokojové teplotě, které se používají na studeno kuchyni, které jsou vhodné pro tepelnou úpravu.

B. Příklad úkolu Vyzkoušejte se! Zadání pro žáky: Pokuste se seřadit domácí zvířata dle tučnosti jejich masa od nejvíce po nejméně tučné. Nápověda: Čím se zvíře více pohybuje, tím méně tuku jeho maso bude mít! hovězí maso

-

vepřové maso

-

kuřecí maso

-

Řešení: Pořadí - vepřové maso, hovězí maso, králičí maso, kuřecí maso

II-8

králičí maso

5.7 Princip zdravého talíře Princip zdravého talíře nám pomůže zajistit, aby každé jídlo obsahovalo všechny potřebné živiny, a to ve správném poměru a množství. Můžeme ho využít především při servírování hlavních jídel, ale i snídaní či svačin. Talíř rozdělíme na pomyslné třetiny. Přitom jedna bude obsahovat potraviny dodávající našemu tělu zejména bílkoviny – tedy maso, ryby, drůbež; druhá přílohu, dodávající našemu tělu především sacharidy (přílohy, pečivo, snídaňové cereálie, ovoce); a třetí zeleninu. Možná, že by se někdo mohl pozastavit nad tím, že princip zdravého talíře nepočítá s tuky. Uvědomme si ale, že tuky jsou přirozeně obsaženy v potravinách a používají se při přípravě jídel. Pokud doplníte snídani či svačinu zjevnými tuky (máslem, rostlinným tukem apod.) zařazujte je v malém množství. Každé jídlo by mělo být doplněno vhodným nápojem.

Obrázky z tvorby zdravého talíře v praxi (foto: archiv autorů).




Pokuste se uplatňovat ve svém jídelníčku princip zdravého talíře, a sledujte, zda se tím změní i složení vašeho jídelníčku.



TIP! Potřebujete-li redukovat hmotnost, pak lze využít „redukční zdravý talíř“, jehož princip je ½ zelenina, ¼ bílkoviny, ¼ sacharidy + minimum tuku.




Rozdělování potravin (maket, reálných nebo obrázků vystřižených z letáků) na „bílkoviny“, „sacharidy“ a „tuky“ dle toho, která živina v nich převažuje.

 Tvoříme talíře s jídly – buď reálné servírování dle principu zdravého talíře, nebo papírový talíř a na něj nakreslit (nebo vystřihnout z časopisů a reklamních letáků a nalepit) jídlo podle urči-

II-9

tých kritérií – např. aby mělo určitou kalorickou hodnotu, aby se jednalo o vyváženou snídani – oběd – večeři podle principu „zdravého talíře“ apod. B. Příklad úkolu Praktický úkol Zadání pro žáky: Zkoušejte uplatňovat princip „Zdravého talíře“. Pokaždé, když se to podaří, udělejte si do záznamového archu k danému jídlu smajlíka nebo jinou značku.

5.8 Pomalé jedení a jedení bez jiné činnosti Častým zlozvykem dětí i dospělých bývá, že nejedí v klidu u stolu, ale při jiných činnostech. Pokud ale jíme vestoje, při chůzi, u televize či počítače, sníme často daleko větší množství jídla, které si ani mnoho nevychutnáme. Proto se v devátém kroku zaměříme na to, abychom jedli na místě k jídlu určeném a bez jiné činnosti.




Pozorujte, kde jíte a jakou činnost u jídla děláte.



Pokuste se co nejvíce denních jídel sníst v klidu u stolu – vychutnat si je.



Dokážete si udělat na jídlo čas, i v rámci vašeho náročného zaměstnání?



Pokud máte rodinu, sejdete se alespoň třikrát či vícekrát týdně u společného jídla?




Vytváříme prostírání – menší děti papírová či textilní koláž, starší děti vyšívání, batika a další techniky.



Tvorba návrhů různých slavnostních tabulí – spolupráce s odbornou literaturou a poté praktická realizace např. v rámci projektu nebo rodinné výchovy apod.



Exkurze do restaurace – domluva s personálem, uspořádání gastronomické besedy apod.



Tvorba vlastního receptáře – buď každý žák sám, nebo jeden receptář pro skupinu (třídu) apod.

B. Příklad úkolu Pozorovací úkol Zadání pro žáky: Pokuste se co nejčastěji jíst jídlo u stolu (svačinu ve škole v lavici) a nedívat se při něm na televizi, nečíst nebo vykonávat jinou činnost! Za každý úspěch si udělejte nějakou pochvalnou značku (smajlíka). Na záznamy si můžete vytvořit zvláštní arch papíru, ozdobit si ho, nebo využít kalendář, diář, deníček.

II-10

5.9 Zdravé slavení Výjimečné příležitosti (oslavy, svátky, návštěvy, výlety, dovolené a podobně) nás často svádí k tomu, abychom zapomínali na naučené stravovací a pohybové návyky. Drobná odchýlení od naučeného režimu sice k životu patří, ale je důležité, abychom se díky nim neodchýlili od zdravého životního stylu na delší dobu. Jedno přejedení v rámci oslavy či krátké vybočení z jídelního režimu během svátků není žádnou katastrofou. Je však nutné, abychom se co nejdříve vrátili k naučeným zásadám!




Jakou roli hrálo (hraje) jídlo ve vaší původní rodině o Vánocích, Velikonocích či oslavách, dovolených? Zkuste najít alespoň 3 odpovědi.



Pokud již máte svou rodinu, zamyslete se, jaké jídelní zvyky týkající se Vánoc, Velikonoc, oslav, dovolených jste si do ní přinesli z původní rodiny? Co jste naopak změnili k lepšímu?




Při nejbližší příležitosti zkuste se žáky připravit „zdravou oslavu“.



Vytvoření receptáře „zdravého slavení“.



Hledejte dvojice potravin – k potravině s vyšší energetickou hodnotou můžeme nalézt podobnou, která je, z pohledu složení i energetické hodnoty, pro náš jídelníček vhodnější. Příklady: smetanový mléčný krém × jogurt; sušenky × müsli tyčinka bez polevy; slazená limonáda × voda; hamburger × obložená celozrnná žemle se sýrem, šunkou a zeleninou; smetanová zmrzlina s čokoládou × tvarohový nanuk; tatarská omáčka × jogurtový dresink (zálivka) atp.

B. Příklad úkolu 

Na tvrdší kartičky napíšeme pro jídelníček méně vhodné potraviny. Jednotlivci nebo skupina obdrží kartičku a jejich úkolem je vymyslet co nejvíce vhodnějších potravin, kterými by se dala v jídelníčku nahradit. Příklady: čokoláda; hranolky; majonéza/tatarka; sušenky; měkký salám; slané arašídy; houskové knedlíky; slané crackery – tyčinky; sladká limonáda.

6 Pohyb 6.1 Pohybová aktivita jako běžná součást našeho života Pohybová aktivita má dopad jak na naši tělesnou, tak i duševní kondici. Pokud jí máme nedostatek, ohrožujeme tedy jak naše tělesné, tak duševní zdraví. Podle odborných doporučení bychom měli ab-

II-11

solvovat 150 minut pohybové aktivity týdně. Výzkumy také ukazují, že je lepší, pokud je aktivita – byť kratší – tak každodenní, než ji realizovat v hodinových či déle trvajících blocích. Pohybovou aktivitou však nerozumíme jen vykonávání sportovních aktivit, ale i podporu rutinních činností založených zejména na chůzi – procházky, výlety, hry v přírodě, ale i pomoc s úklidem atp. Rutinní pohyb je tedy významnou složkou lidského „hýbání se“ a je proto velmi vhodné, jej více zařadit i do běžného školního života.




Zkuste týden zapisovat svou pohybovou aktivitu. Zaznamenávejte nejen čistě sportovní aktivity, ale snažte se ve sledovaném období vyhledávat co nejvíce běžného pohybu založeného zejména na chůzi. Kolik času pohybu týdně věnujete?



TIP! Pořiďte si krokoměr. Denně byste na něm ideálně měli mít 10 000 kroků.




Pantomimické předvádění činností (kartičky se sporty a možnosti her s nimi jsou součástí Nápadníků činností a her (viz Příloha).



Kreslení různých sportů, skládání obrázků se sportovní tématikou.



Měření tepové frekvence v klidu a při různých činnostech – sledování intenzity různých pohybových aktivit.

B. Příklad úkolu Aktivní nebo rutinní pohyb? Zadání pro žáky: Rozdělte si papír na 2 poloviny. Jedna bude nadepsaná aktivní pohyb – sporty a cvičení a druhá rutinní pohyb. Úkolem je vymyslet co nejvíce aktivit ke každé kategorii. Příklady rutinního pohybu: chůze do školy, procházka se psem, chůze po lese, úklid, pobyt venku s kamarády, chůze do schodů, vykonávání hygienických úkonů atp.

6.2 Motivace dětí k pohybu Dříve děti přišly ze školy, hodily tašku do kouta, utíkaly ven a radovaly se z „neorganizovaného pohybu“. Pokud zlobily, musely za trest zůstat doma. A i když zůstaly doma, vymýšlely si aktivně nějakou zábavu. Jídlo jim museli rodiče často připomínat, protože mnohé děti ho vnímaly jako ztrátu času……A nyní? Nyní je situace zcela opačná. 6.2.1 Zamysleme se nad příčinami a uvědomme si důsledky! Chceme-li něco v životě změnit, musíme se, chtě nechtě, zamyslet nad tím, proč situace vznikla a jaké jsou její důsledky. Děti běžně využívají technické vymoženosti, které vedou k nedostatku přirozeného

II-12

pohybu. Ubývá aerobních aktivit (spontánní hry, „lítání“ venku), které nejvíce podporují redukci hmotnosti, a naopak přibývá času stráveného bez pohybu. Při sedavém způsobu života, dopravě autem a neprovozování žádného sportu začne ochabovat svalovina a přibývat tuková tkáň. Z toho pramení spousta problémů – snížená výkonnost a fyzická kondice, bolesti zad, špatné držení těla. Dítě se stává méně fyzicky zdatným a tělesně obratným, a tudíž se hýbe stále méně a méně, a problémy jak zdravotní, tak psychické (nestačí šikovnějším kamarádům) se prohlubují. 6.2.2 A co na to dědičnost? Při zamyšlení se nad původem snižující se fyzické aktivity dětí nelze vynechat také to, že životní elán – čilost, pohyblivost – jsou částečně zděděnou charakteristikou. Některé děti jsou živé, neposedné, stále v pohybu. Jiné mají při všech aktivitách úsporné pohyby. Právě tyto děti bychom měli pozitivně motivovat ke zvýšené pohybové aktivitě. Je však nutné mít stále na paměti, že dědičnost hraje pouze jednu z několika vedlejších rolí a nikoliv tu hlavní. 6.2.3 Učitel – mocný model a motivátor Je zřejmé, že pohybové návyky se vytváří již od útlého dětství a základem pro vytváření vztahu dítěte k pohybové aktivitě je bezesporu model rodiny a později i školy. Ve škole je pak mocným modelem učitel. Jeho vztah k pohybu má velký motivační účinek. Pokud dokáže učitel tělocviku svým příkladem i činnostmi, které s nimi provozuje, žáky vybízet k pohybu, který je baví, zvyšuje se pravděpodobnost, že si pohyb oblíbí a zůstanou u něj. 6.2.4 Pohyb musí dítě bavit! Podstatou věci je, aby dítě pohyb bavil! Proto musí odpovídat jeho zájmu a také pohybovým schopnostem. Pro motivaci menších dětí je nejdůležitější, aby se pro ně stal pohyb zábavou – hrou! Starší děti lze motivovat k pohybu pomocí moderních pohybových aktivit. Děvčata ráda navštěvují různé lekce aerobního cvičení při hudbě či taneční hodiny (např. aerobik, step, irské tance, zumbu, street dance apod.). Chlapci pak nacházejí svou zálibu například v bojových uměních (karate, judo, taekwondo, aikido atd.) či kolektivních hrách (fotbal, hokej, florbal, volejbal nebo např. basketbal). 6.2.5 Zájmové kroužky jako motivace Možností, jak zvýšit pohybovou aktivitu dítěte, je jistě výběr vhodného sportovního kroužku. Z praxe víme, že problémem bývá najít vhodný kroužek pro děti méně pohybově nadané. V takovém případě lze doporučit domy dětí a mládeže nebo různé oddíly pod hlavičkou tělovýchovné jednoty SOKOL. V jejich nabídce jsou nejrůznější pohybové aktivity, které děti nevykonávají za účelem podávání vrcholových výkonů, jako tomu bývá v různých sportovních klubech, ale spíše pro potěšení a radost z pohybu. Různé pohybové kroužky probíhají i na řadě základních škol. Ukazuje se, že dostatek pohybových příležitostí, včetně těch outdoorových, nabízí i různé skautské, junácké či pionýrské oddíly.




Jak motivujete vy osobně děti k pohybové aktivitě?



Nacházíte v hodinách (mimo TV) chvilky pro rutinní pohyb?

II-13




Zařazení tělovýchovných chvilek nebo procházek do vyučování.



Využívání rehabilitačních a sportovních pomůcek (velký gymnastický míč, malý gumový míč, balanční podložky, pěnové válce apod.) v hodině a o přestávkách



Školní výlety spojené s turistikou.

B. Příklad úkolu Zadání pro žáky: Seřaďte následující aktivity od nejméně po nejvíce energeticky náročné (označte čísly 1–6): chůze po rovině bez zátěže sledování televize tenis košíková běžný domácí úklid bruslení Řešení: 1 sledování televize, 2 běžný domácí úklid, 3 chůze po rovině bez zátěže, 4 tenis, 5 košíková, 6 bruslení.

II-14

MOJE POZNÁMKY:

II-15

III. PSYCHOLOGICKÝ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

V tomto oddílu se budeme věnovat psychologickým aspektům zdravého životního stylu. Cílem je poskytnout základní přehled o podnětech, které nás vybízí k jednání neprospívajícímu našemu draví, ale i optimálnímu prožívání, které by nám je mohlo pomoci zvládnout. Nesmíme zapomenout ani na kapitolu věnující se psychické pohodě a jejímu dosahování, ale také na kapitolu méně radostnou, která obsahuje popis vzniku dysfunkčních kognitivních schémat negativně ovlivňujících právě životní styl a tedy i životní pohodu. Nezapomněli jsme ani na Otázky a úkoly pro učitele a Didaktické okénko. Nejsou však součástí každé kapitoly, jako je tomu např. u II. oddílu věnujícímu se výživě a pohybu. Vloženy jsou tam, kde jsme usoudili, že se hodí pedagogická sebereflexe nebo jsme považovali za důležité uvést didaktický námět. III-1

7 Jak zvládnout podněty, které nás vybízejí k nezdravému způsobu života 7.1 Jak zvládnout podněty, které nás vybízejí k jídlu? Jídlo konzumujeme proto, aby naše tělo mohlo fungovat. Signálem, že se máme najíst, by měl být hlad. Avšak existuje řada podnětů, které nás provokují ke konzumaci jídla, i když hlad nemáme. Nejčastěji jsou to situace, kdy je jídlo spojeno s něčím příjemným nebo když na nás působí samotné jídlo, které nám chutná. Někdy také jíme, protože se nudíme, nebo jídlem zaháníme strach, úzkost, napětí či únavu. Doby, kdy naše maminky stály dlouhé fronty na ovoce či jiné zboží, jsou nenávratně ty tam a trh, přesycený spoustou druhů potravin, vytváří s nadsázkou řečeno „toxické prostředí“, které nás vybízí ke zvýšené konzumaci jídla. I pro dospělého je často těžké odolat lákavým nabídkám, natož pro dítě! Ukazuje se, že v tomto ohledu sehrává velkou roli edukace dětí v oblasti výživy. Problematické je, že ani ten nejlepší učitel nemůže bojovat s nepřebernou nabídkou potravin. Učit děti odolávat je prací velmi těžkou a tak trochu sisyfovskou. Nicméně, i zde platí, že i malý úspěch je úspěch a nevzdávat se je velmi užitečné.




Zamyslete se, co právě u vás přispívá k tomu, že se pustíte do jídla, zejména v obdobích mezi jídly. Zapište si tyto situace a můžete poté hledat řešení, jak je zvládat jinak, než jídlem. Náhradní činnosti si napište. Malá nápověda: můžete si například pustit oblíbenou hudbu, dát si sprchu, jít na procházku, zacvičit si a podobně.



Zamyslete se nad tím, jak můžete – alespoň trochu – přispět k tomu, že děti tolik nebude ovlivňovat toxické prostředí plné lákadel. Začít lze určitě i ve školním prostředí, a to i za situace, že ve škole máte „nezdravé“ automaty či bufet, jehož velkou část sortimentu tvoří sladké a tučné potraviny.

7.2 Optimální prožívání – flow V souvislosti s podněty, které nás vybízí k nezdravému způsobu života, jsme se rozhodli zařadit i kapitoly, které se zabývají optimálním prožíváním, které do jisté míry popisuje pojem flow. Domníváme se, že s prožíváním úzce souvisí, a dokonce věříme, že by mohlo být pro eliminaci podnětů, které nás vybízí k méně vhodnému chování, velmi přínosné. Doplňme jen, že pro pojem flow můžeme používat česká synonyma jako zaujetí, ponoření se, splynutí s činností. V textu dále však, pro zjednodušení, zůstaneme u anglického výrazu flow. Všichni známe ty chvilky, kdy jsme myslí někde úplně jinde, kdy přemýšlíme o tom, co budeme dělat o víkendu, že se potkáme s kamarády, nebo naopak, jak skvěle jsme si užili včerejší setkání s rodinou. Kdy jsme tedy opravdu zaujati přítomností? Kdy můžeme říct, že žijeme tady a teď? Jsou to

III-2

právě zážitky flow, které nám dovolí ponořit se úplně do právě probíhající aktivity, ať už se jedná o práci, sport, hru nebo úkol. Flow je provázeno obvykle pocity hlubokého uspokojení a radosti, pocity, že řídíme své činy a svůj osud. Naše mysl se jakoby vzepne k hranicím možností, ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného a ceněného. Bylo zjištěno, že prožitek flow vede k větší tvořivosti, posiluje sebevědomí a napomáhá rozvíjet naše schopnosti. Pro vznik flow je, podle Csikszentmihaliyho, autora konceptu, klíčový vzájemný poměr mezi náročností aktivity a našimi schopnostmi. Činnost musí být dostatečně náročná a vyžadovat určitou specifickou dovednost, ale zároveň musí existovat šance danou aktivitu úspěšně dokončit. Navíc necítíme, a to ani při plném zaujetí, žádnou námahu. Starosti a frustrace běžné pro každodenní situace ustupují soustředění mysli.

7.3 Jak je možné zvýšit nebo zprostředkovat zážitky flow a co jim naopak může bránit? Následující text zmiňuje hesla, jimiž je možné se pro zprostředkování flow nechat inspirovat (podle Lyubomirski, 2007 in Slezáčková, 2012). 

Všímám si, tedy jsem.



zaměření pozornosti na jakoukoliv právě probíhající činnost



brány novým možnostem dokořán



nové aktivity, noví lidé, nové věci, nové myšlenky, nové přístupy



svět dětskýma očima



otevřenost k novým hodnotám, možnostem



žádná nuda a rutina



vědomé přetváření nudných a rutinních aktivit na povzbudivější a smysluplnější, zábavnější



strukturace času, pravidla a cíle



hravost



zapojení mysli, zaměření pozornosti a využití zkušeností a schopností



ve společném rozhovoru



hovor na společná témata



plné soustředění na druhou stranu



doptávání se, otázky



projevení zájmu



Dva dělají totéž, ale není to totéž.



přístup k práci



míra uspokojení z práce



motivace



zájem o kvalitu práce a spokojenost zákazníků (spolupracovníků, žáků…) Co naopak brání zážitkům flow?



poruchy pozornosti a soustředění



nedostatek sebevědomí (časté pozorování a kontrola sebe sama, srovnávání)

III-3



pocity útlaku, odcizení



utilitární pohled na svět

7.4 Flow ve škole Míra flow zážitků v rámci vyučování může být dobrým ukazatelem, jak se daří v žácích podporovat zvídavost, otevřenou mysl a chuť získávat nové poznatky. Učitelé ale nejsou jedinými garanty zážitků flow v hodinách, vzhledem k počtu žáků a individuálním možnostem každého z nich. Mohou nicméně připravit na základě svých znalostí půdu pro jejich co nejširší prožití. Za pozornost rozhodně stojí flow prožívané samotnými učiteli. Výzkumy ukázaly, že nejvíce učitelé prožívají flow, když se jim daří studenty zaujmout a udržet živý oční a verbální kontakt. V takových případech pak žáci zažívají své flow díky entuziasmu a energii vyučujícího, a také interaktivitě výuky. Mluví se o „přeskočení flow“ z učitele na žáky a naopak (tuto myšlenku potvrzují i nedávné výzkumy zrcadlových neuronů v mozku, které nám umožňují převzít a nechat se ovlivnit náladou, chováním nebo rozpoložením lidí okolo nás). Společné zážitky flow jsou pak nezapomenutelnými okamžiky, které každý z nás ze svého života určitě zná, jen je občas dobré si je připomenout.




Zamyslete se nad tím, zda a kdy zažíváte flow zážitky při svém pedagogickém působení. Pokud jich je málo, přinášíme v Nápadníku činností a her (viz Příloha) tipy, jak flow zvyšovat.



Udělejte si občas chvilku sami se sebou (pokud možno pravidelně, například v pátek po skončení vyučování) a zapište si, které zážitky flow jste v daném týdnu zažili. Možné je také zážitky psát okamžitě do deníku.

8 Psychická pohoda 8.1 Osobní pohoda a štěstí jako předmět výuky našich škol Celkovým konceptem pozitivní edukace a škol se na tomto místě, vzhledem k šíři tématu, nebudeme zabývat. Co ale určitě do konceptu ZŽS patří, je osobní psychická pohoda a pocity spokojenosti a štěstí žáků i učitelů na školách. Psychologický pilíř je podstatným základem zdravého života, stejně jako pohyb nebo zdravá strava. Pokud se tedy rozhodnete vést své žáky ke zdravému a spokojenému životu, naučit je nejen prospět v rámci školní docházky a dosáhnout maximálně možného dobrého prospěchu, ale také využívat svých schopností, mít otevřenou mysl, touhu po poznání a kompetence svůj život prožít podle svých představ, pak jsou prvky pozitivní edukace účinným prostředkem. Zavádění pozitivní edukace do škol se dlouhodobě věnuje Martin Seligman, zakladatel pozitivní psychologie (v. t. výše), který poukazuje na vysokou míru deprese a rostoucí míru problematického chování u školní mládeže, stejně jako na vliv pozitivních emocí ne efektivitu učení. O těchto studiích, stejně jako o výsledcích výzkumů pozitivního školství samotného Seligmana a jeho kolegů, se lze více

III-4

dočíst v učebnici Pozitivní psychologie Aleny Slezáčkové (viz Citovaná a doporučená literatura). Hlavní argumenty vyplývající z jeho výsledků jsou: 

Sebekázeň studentů je dvakrát lepším prediktorem dosažení VŠ vzdělání než stupeň jejich IQ.



Lidé, kteří byli ve svém dětství šťastní, dosahují podstatně vyšších příjmů než jejich méně šťastní vrstevníci.



Pozitivní prožívání, angažovanost a smysluplnost jsou hodnoty samy o sobě, ale navíc účinně pomáhají v boji proti depresi.



Výše zmíněné hodnoty podporují životní spokojenost a kladně působí na procesy učení, zejména na kreativní učení.

8.2 Jak tedy využít pozitivní přístup v praxi? Vezmeme- li v úvahu celkový koncept a výchovně vzdělávací systém českého školství, tak výuku samotné pozitivní psychologie necháme prozatím stranou. Co je ale v našich podmínkách rozhodně možné, je využívání pozitivních prostředků v rámci jednotlivých předmětů. Ať už je to český jazyk a hledání a popis silných stránek u literárních hrdinů a možnost se jimi inspirovat ve vlastním životě, nebo etická výchova a pozitivní hodnocení sebe a druhých, vedení ke spolupráci, podpoře ostatních, pomoci sobě navzájem, nebo tělesná výchova a podpora týmovosti před soupeřením, koncentrace před závodem a zapojení do hry. Ve všech předmětech pak využívání silných stránek a společné flow prožitky zaujetí. Samostatnou kapitolou je komunikace pedagogů a žáků. Zkusme se sami zamyslet nad tím, kolikrát používáme negativní afirmace, zápory a spíše mluvíme o tom, co se nemá, než o tom co se má. Pak už je jen krůček k tomu, pokusit se překlopit svou řeč do pozitivního rámce, místo nedělej, říkat udělej to jinak. Pokud se zaměříme na běžný život, pak slibné výsledky vykazuje vedení dětí ke společnému probírání toho, co se povedlo, z čeho mají radost, co by rády rozvíjely. Zahajovat výuku například otázkou co se včera dětem povedlo, nebo končit naopak hodinu dotazem na to, co si dnes děti pro sebe odnáší nejlepšího, má pozitivní vliv na celkové prožívání a chování žáků jak ve škole, tak i mimo ni.

9 Dysfunkční kognitivní schémata ovlivňující styl života Každá situace, ve které se člověk, resp. dítě, ocitne, ve které se nějak cítí, myslí a chová, je zdrojem vytvoření tzv. kognitivních (myšlenkových) schémat. Pokud je pro něj tato situace emocionálně významná – ať již v dobrém, či špatném – vytvoří si odpovídající kognitivní schéma, na jehož podkladě reaguje v podobných situacích v budoucnosti obdobně. Kognitivní schémata vytvořená v dětství se často přenáší až do období dospělosti. Situace, které v dítěti vzbuzují špatné pocity, mohou vést k vytvoření tzv. dysfunkčních kognitivních schémat. V této souvislosti se ještě vraťme na chvíli k teoriím učení respektive ke kognitivní teorii. Dítě je od malička ovlivňováno interakcí se svým okolím, tj. rodiči resp. rodinou, učiteli, trenéry, kamarády, spolužáky, ale i médii apod. Prostřednictvím zážitků a zkušeností si vytváří určitá kognitivní schémata, která jsou dána řetězcem podnětů, myšlenek, emocí a určitého chování. Na základě těchto schémat pak hodnotí člověk sám sebe, své okolí, ale i svá očekávání vztahující se k budoucnosti. Problémy v životě jedince tak zákonitě přináší chování, které je důsledkem nějakým způsobem dysfunkčního

III-5

kognitivního schématu. Uveďme si malý příklad: Evina matka je od malička silnější a stále řeší všelijaké diety. Hubne a opět přibírá, svému vzhledu přikládá velkou pozornost. Otec pravidelně pronáší ke své dospívající dceři věty typu: „Evičko, neměla bys tolik jíst, nějak přibíráš, a víš, že k tomu máš po mamince sklony. Když budeš tlustá, nikdo si tě nevezme…“ Eva má své rodiče ráda. Zároveň je ve velmi citlivém věku, kdy se již konfrontuje se svým okolím a vzhled se pro ni začíná stávat velmi důležitým. V popsaném kontextu může pak dojít u Evy k vytvoření kognitivního schématu ve vztahu ke svému tělu (sama k sobě). Zmíněné kognitivní schéma bychom mohli popsat takto: „Aby mě druzí měli rádi, nesmím být tlustá.“ nebo „Hodnota osobnosti je vyjádřena tvarem postavy a tím, kolik vážím.“ Na základě takového schématu pak člověku v určitých situacích vyvstanou odpovídající automatické negativní myšlenky. Eva půjde například po ulici, kde mine hlouček chlapců, kteří si vypráví vtipy a smějí se. A Eva si pomyslí: „Smějí se mi, protože jsem tlustá. Táta měl pravdu, že se nebudu nikomu líbit!“ Na tyto automatické negativní myšlenky jsou pak navázány negativní emoce a v jejich důsledku i nevhodné chování. Člověk s přesvědčením, že jen štíhlí lidé si zaslouží lásku a pochopení, se uchyluje k nevhodným způsobům hubnutí, které velmi často končí selháním a následným jojo efektem. Nezřídka může dojít i ke vzniku některé z poruch příjmu potravy. O dysfunkčních schématech jsme se zmínili zejména proto, že bychom si jich při výchově a vzdělávání měli být vědomi, a nepřispívali tak k jejich vytváření a posilování. A kognitivní schémata mohou sehrát velmi důležitou roli právě v oblasti ZŽS, neboť zásadním způsobem ovlivňují náhled na kvalitu života jedince.

9.1 Tipy pro pedagogy 9.1.1 Poradna zdravého životního stylu na škole Otevření školní poradny zdravého životního stylu není prozatím záležitostí ve školách běžnou, ale i z mála dosavadních praktických zkušeností se jeví jako velice přínosnou. Poradnu zdravého životního stylu lze prezentovat formou informační nástěnky, letáčků nebo zmínky v diskusích. Cílem těchto propagačních aktivit je poskytnutí možnosti pro individuální kontakt s učitelem, který je připraven dítěti pomoci. Je také dobré nabídnout několik variant, jak se do poradny „objednat“, aby přitom dítě nemuselo pedagoga kontaktovat přímo, tj. např. nabídka požádání o pomoc prostřednictvím schránky důvěry. Pokud ve škole působí školní psycholog, je dobré navázat s ním v rámci poradny úzkou spolupráci. 9.1.2 Schránka důvěry Vezmeme jakoukoli krabici, kterou zalepíme, necháme pouze malý otvor na vhazování psaníček a ozdobíme ji – lze přenechat dětem. Schránku umístíme na přístupném, ale ne moc veřejném místě. Děti pak do schránky mohou házet psaníčka se svým trápením, náměty, připomínkami, vzkazy pro ostatní apod. Pokud se jedná o dotaz, lze na něj odpovědět adresně, a pokud není adresát známý a jedná se o závažný problém, můžeme ho vyzvat k individuální konzultaci.

III-6

MOJE POZNÁMKY:

III-7

IV. SOCIÁLNÍ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

Sociální pilíř zdravého životního stylu, a tím i tento čtvrtý oddíl, obsahuje zejména teoreticko-praktické zázemí témat jako je socializace, vztahy školy i rodiny, ale hovoří i o důležitosti pozitivních vzorů, jakožto i vzoru učitele a jeho specifických rolích. IV-1

10 Já–rodina–přátelé–škola–nejbližší okolí–svět aneb Jsem tady dobře na světě! 10.1 Základy socializačních procesů Socializaci můžeme chápat mnoha způsoby, v každém případě ale jde o celoživotní proces, který jedince připravuje a zplnomocňuje k životu ve společnosti ostatních a zároveň pomáhá utvářet jeho samého působením sociálních vlivů. Za jakýchkoliv životních okolností jsme součástí větších či menších skupin ostatních lidí: od nejužší rodiny počínaje, přes sousedské, třídní a pracovní kolektivy až po celosvětové lidské společenství konče. Mezi zcela zásadní činitele socializačních procesů patří bezesporu rodina a vrstevnické skupiny. V jejich těsném závěsu je pak škola. V těchto prostředích se jedinec učí začlenit do mezilidských vztahů, nacházet svou roli, místo a uplatnění, zapojovat se do společných činností, kde realizuje pospolitost, dosahuje výkonů, utváří životní podmínky a zajišťuje budoucnost. V širším měřítku se pak zapojuje také do kulturně-společenského rámce, kde se učí dodržovat společenské normy, sdílí hodnoty a cíle a také přebírá zvyklosti. Socializace působí na člověka celkově, v celé jeho složitosti. Začleňování do sociálních vztahů, společenských aktivit i kulturních poměrů vede také ke změnám postojů, vlastností a názorů a působí na rozvoj celé osobnosti. Základním mechanismem těchto změn je učení, a to učení sociální. Více jsme si o něm pověděli v kapitole o vývoji osobnosti. Zde si už jen zopakujeme, že se jedná zejména o: 

učení pomocí odměn a trestů (kladné a záporné zpevňování),



učení nápodobou a ztotožňováním,



učení pomocí příkladů, vzorů a ideálů (více kapitola Pozitivní vzory, str. IV-3),



učení sociálním informováním – pouhé předání informace nemá velkého účinku bez následného doplnění ostatními typy učení,



učení navozované očekáváním – učitelovo očekávání žákova výkonu (zda bude dobrý nebo špatný), má silný vliv na výkon samotný, „sebenaplňující proroctví“).

10.2 Exteriorizace a interiorizace socializačních požadavků Předání a naučení potřebných informací a zkušeností, které mají za cíl socializovat jedince, tedy aby sladil své chování a jednání s tím, co je od něj očekáváno, ale není kýženým výsledkem socializace. Jde o mnohem víc – základem je dosáhnout vnitřního přijetí, ztotožnění se s požadavky a cíli socializace. Jde o to, aby předané hodnoty, normy, zkušenosti a vlastnosti jedinec považoval za své osobní přesvědčení, aby jich využíval a choval se podle nich z vnitřních pohnutek, že je to správné, nejen naučené. Takové přeměně se říká interiorizace. Druhou částí tohoto procesu je exteriorizace, kdy jedinec v souladu s tím, co přeměnil ve své vlastní přesvědčení, také jedná navenek, ale také sám prosazuje uplatňování po svém okolí.

IV-2

11 Rodina a škola – jak ovlivnit rodiče přes děti 11.1 Lze přes dítě ovlivnit i rodinu? Není třeba připomínat, že rodina je pro dítě mocným modelem. Jak již bylo několikrát popsáno, dítě se od mala učí chování tím, že pozoruje a napodobuje chování lidí kolem sebe. A samozřejmě napodobuje lidi, které miluje, kteří jsou mu nejbližší, a těmi jsou nepochybně rodiče, prarodiče a sourozenci. Chceme-li tedy podporovat dítě ke změně jeho životního stylu, pak je žádoucí přemýšlet i o strategii, jak velmi nenásilně a citlivě přimět ke spolupráci nejbližší rodinu dítěte. Není tím samozřejmě míněno, aby škola hledala různé „obezličky“, jak (už konečně) přimět rodiče ke spolupráci. Vždy se najdou motivovaní a méně motivovaní rodiče. Není nutné chtít velké změny. Naopak – čím je změna menší, tím je větší šance, že se v životním stylu rodiny udrží dlouhodobě. K možnostem aktivního zapojení rodiny do procesu změny životního stylu lze využít například realizace školních projektů či nabídnou rodičům vzdělávací akce – besedy, přednášky, řízené diskuse apod. Některé školy například pořádají „slavnosti nebo veletrhy zdraví“, kdy se rodiče zapojí do přípravy občerstvení, výstavních stánků, které nabízí produkty spojené se zdravým životním stylem, jsou v roli porotců kuchařských soutěží a podobně. TIP! V Nápadníku činností a her (viz Příloha) nabízíme „Desatero rad pro rodiče“. Text lze rodičům předat. Cílem „desatera“ je ulehčení role rodiče při vedení dítěte ke zdravému životnímu stylu.

12 Pozitivní vzory 12.1 Inspirativní „hrdinové“ Mít se ke komu vztahovat, kým se nechat inspirovat a komu se připodobnit, je v dětském věku zásadní. A nejinak je tomu i v dospělosti, i pro nás dospělé je mnohdy stěžejní setkání s někým inspirativním, kdo nám ukáže další možné cesty, které nás nenapadly, nebo jsme se jich obávali. Často stačí alespoň seznámení s příběhem, který náš život tak nějak posune dál. Hrdinové z románů a příběhů a pohádek jsou důležití, ale asi nám dáte za pravdu, že vidět svůj vzor a inspiraci v člověku, který žije vedle nás, můžeme s ním mluvit, můžeme si na něj sáhnout a sledovat ho, je účinnější nade vše. Pozornost současných psychologických studií je věnována hrdinům všedních dní. Jak se člověk hrdinou stane, co to obnáší? Mají tito hrdinové mají nějaké společné charakteristiky a vlastnosti? Co od nich lidé očekávají? Být autoritou a inspirací pro někoho dalšího je krásné, ale také zavazující a odpovědnost nesoucí. Je to společenská role, s kterou na sebe dotyčný bere i její vlastnosti, způsoby chování a reakce, které zejména děti očekávají. Pokud k této roli přistoupí tím správným způsobem a s vědomím své moci, může pro rozvoj dětí udělat mnohem víc, než spousta přečtených knih a odposlouchaných přednášek. Pozitivní vzory jsou základem učení nápodobou a modelového zpevňování žádoucího chování, což jsou zásadní metody sociálního učení. Tyto metody byly už mnohokrát ověřeny a jsou dlouhodobě používané při učebních a výchovných procesech.

IV-3

12.2 Učitel nejen jako vzor – role učitele při vedení dětí a dospívajících ke ZŽS Při vedení ke zdravému životnímu stylu se ukazuje jako zásadní, více než vedení ke zdravé stravě a pohybu, vedení populace k odpovědnosti sama za sebe. Učitel se může stát mocným vzorem, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Právě to pak s sebou přináší i specifické nároky na jeho připravenost „hrát“ v procesu výchovy a vzdělávání určité specifické role. 12.2.1 Učitel jako „pomocník“ aneb jak pomoci a neublížit Role učitele jako člověka, který pomáhá dítěti v osvojování zdravého životního stylu a snaží se tak ovlivnit kvalitu budoucího života, se jeví jako zásadní. Učitelovo působení nesmí být zúženo pouze na předávání vědomostí, učitel by se měl především stát průvodcem, který dítěti ukazuje správnou cestu a vhodně jej motivuje k tomu, aby na ní setrvalo. Veškeré snažení by pak mělo být zastřešeno vědomím, že každé dítě je individualitou, osobností, která má svůj vlastní vnitřní svět, a to, jak na něj působí okolí, jej může silně ovlivnit někdy i na celý život. 12.2.2 Učitel jako „psycholog“ a důvěrník Zmínili jsme se již o několika rolích učitele ve výchovném procesu, jehož hlavním cílem je vedení dětí ke zdravému životnímu stylu. Role učitele jakožto psychologa a důvěrníka ostatními rolemi jakoby prostupuje. Základní podmínkou k tomu, abychom mohli na dítě efektivně a cíleně působit v oblasti, která se týká tak důležité složky osobnosti dítěte, jakou je rozvoj jeho morálně-volních vlastností, zejména postojů k životu a sobě samému, se jeví získání důvěry dítěte, pochopení jeho individuálních psychických zvláštností a tím i navození prostředí, ve kterém je možné s ním dobře komunikovat, a tedy i spolupracovat.

IV-4

MOJE POZNÁMKY:

IV-5

V. SPIRITUÁLNÍ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

I když by název oddílu, zejména slovo „spirituální“, mohl někomu evokovat souvislost s ezoterickými naukami, není tomu tak. Spiritualitu zde nechápeme jako nadpřirozeno, tajemno, ale jako pojem přejatý z psychologie a rozvoje osobnosti. Znamená zde určitý přesah osobnosti dítěte resp. člověka, kterým se realizuje ve společnosti. Kapitoly tohoto oddílu pojednávají zejména o sebepojetí, sebedůvěře, talentech a silných stránkách osobnosti resp. jejich hledání a využívání. V-1

13 Jak se mohu v životě realizovat – Jak využívat své talenty a silné stránky 13.1 Zdravé sebepojetí a sebedůvěra – základ spokojeného života Klíčovým znakem člověka je potřeba a také schopnost vnímat sebe sama. Jakým způsobem se lidé vnímají, jak si rozumí, jak si důvěřují a jak sami sebe hodnotí, je individuálně velmi rozdílné. Jak by se naopak rádi lidé vnímali a hodnotili se, troufáme si tvrdit, je velmi podobné – rádi bychom o sobě všichni měli dobré mínění, věřili si, měli se rádi a důvěřovali sami sobě. V podstatě všichni, minimálně podvědomě, víme, že jedině to je záruka spokojeného a kvalitního života. Sebepojetí je pojem, který zahrnuje zejména: 

Sebepoznání: chceme o sobě vědět co nejvíce a co si o nás myslí také ostatní.



Sebecit: vždy sami k sobě máme určité city.



Sebehodnocení: stejně jako ostatní i my se sami hodnotíme, porovnáváme své výkony a vyvozujeme závěry.



Seberealizaci: usilujeme o svůj vývoj, rozvoj svých dovedností a schopností, snažíme se přiblížit tomu, jací bychom chtěli být.

13.2 Sociální zrcadlo S hotovým sebepojetím se lidé nerodí. Jak tedy vzniká? Co ho ovlivňuje? A co je základem? I pro vlastní sebepojetí jsou v prvních letech života důležití lidé okolo. Pohled ostatních lidí na jedince je to, co zakládá a utváří pojetí sebe sama. Jak na člověka ostatní reagují, jak s ním komunikují a jak ho vnímají, je základem vlastního sebepojetí. Okolní reakce a pohledy jakoby do jedince vrůstaly a přetvářely se na vztah k sobě samým. Z mnoha teorií o způsobu uvědomění si vlastního já, tedy sebepojetí, jsme pro tento účel vybrali teorii sociálního zrcadla C. H. Cooleyho. Ta vychází z podobnosti sociálního zrcadla s tím skutečným. Pokud jedince zajímá, jak vypadá, jak se učesal, jak se oblékl, pak se podívá do zrcadla – to mu podá přesný obrázek. Pokud jej tedy zajímá, jaký je člověk, zda je hodný, chytrý, spolehlivý, obrátí se k sociálnímu zrcadlu – tedy k lidem okolo něj. Podle toho, jak na něho reagují, co mu říkají a jak ho oni vidí, si on sám utvoří svůj vlastní obraz sebe sama. Sociální zrcadla fungují nejúčinněji v dětství, v době, kdy si své sebepojetí teprve jedinec utváří. Později už dokáže účinně oponovat, polemizovat a porovnávat různá sociální zrcadla a s nimi se vypořádat na základě svého poznatkového základu. Podle G. H. Meada člověk nejdříve přistupuje k sobě samému tak, jak k němu přistupují druzí, v pozdějším vývoji pak začíná jednat se sebou podle toho, jak sám jedná s ostatními. Lidská osobnost ale není jen odrazem druhých lidí. Sociální zrcadlo utváří pouze základ pojetí sebe sama. Na tomto základu pak v období adolescence a dospělosti hledáme, dotváříme a upevňujeme své vlastní já, hlavně tím, že postupně usilujeme o nezávislost na pohledu druhých. Hledáme co dělat, abychom byli opravdu sami sebou, hledáme svou identitu na tomto světě. A to je víceméně životní úkol.

V-2

Aby stál pevný dům a aby strom zdravě rostl, musí mít pevné a zdravé základy a kořeny. Role vychovatelů je tedy ve vývoji sebepojetí zásadní a nenahraditelná.

13.3 To nedělej, to neumíš aneb jak zjistit, v čem jsem dobrý V naší kultuře jsme velmi často zvyklí již od mala slýchat spíše věty typu: to nedělej, to nesmíš, nevrť se, neruš, nemluv… určitě jich znáte ještě mnohem víc. Výchovné tendence nás spíše vymezují tím, co nemáme a co neumíme, než v čem jsme dobří a co je dobré podporovat a rozvíjet. Pojďme se teď podívat na pozitivní vlastnosti a rysy osobnosti, které nám pomáhají prožívat svůj život spokojeněji a zdravěji. Za pozitivní považujeme takové osobnostní charakteristiky, které ovlivňují efektivní zvládání stresu a řešení náročných životních událostí, úspěšné fungování v mezilidských vztazích a dosahování stanovených výkonů a cílů. Stejně jako u emocí i tady platí, že rozdělení na pozitivní a negativní vlastnosti je trochu umělé, v reálném životě záleží na mnoha aspektech, které danou vlastnost utváří a je následně považována za pozitivní nebo ne. Mezi tyto vlastnosti se v psychologii nejčastěji řadí dispoziční optimismus, nezdolnost (resilience, sense of coherence), důvěra ve vlastní schopnosti (self-efficacy), místo kontroly (locus of control), extraverze, svědomitost, přívětivost, vytrvalost a smysl pro humor.

13.4 Jak své silné stránky rozpoznat a využívat jich? Zásadním poznáním u odpovědi na uvedenou otázku je fakt, že to lze. Jsou různé možnosti, přes dotazníky, kritéria stanovená autory konceptů silných stránek až po jednoduché otázky, které nám mohou ukázat na konkrétních příkladech z našeho života, co jsou naše silné stránky. Podle A. Linleye (Linley, 2008 in Slezáčková, 2012) si stačí vzpomenout na dobu svého dětství. Co nás bavilo, co nám šlo jakoby samo, do čeho nás nikdo nemusel nutit? Jakou roli jsme zastávali mezi kamarády? Byli jsme vtipálci, vrba, rozumbradové, vždy jsme vymysleli originální hru nebo jsme pokaždé zachraňovali kamarády s rozbitým kolenem? Naše typické způsoby chování a role v dětství mohou napovědět o našich přednostech mnohé. Můžeme se ale ptát i na naše současné postavení. Co vás baví a neunavuje vás to? Co umíte lépe než ostatní? Co byste rádi dělali, kdyby nezáleželo na penězích? Jaké téma vám rozzáří oči a zesílí hlas? Důležité jsou i otázky, za co nás doma, ve škole chválili, co na nás obdivuje partner/ka? Stejným způsobem rozpoznáváme silné stránky u lidí ve svém okolí. Ať už jde o rodinu, kolegy, žáky, klienty. Klademe otázky na jejich úspěchy, jejich radosti, jejich zájmy a koníčky. Ptáme se, co je naplňuje, co jim dodává energii. Ve školním prostředí je neméně důležité učit žáky hledat a nacházet silné stránky sami v sobě a ve svém okolí (kamarádi, učitelé, rodiče). Dát prostor pro hledání a pojmenování dobrých vlastností a kompetencí dětem sami v sobě, ale i ve svých spolužácích.

13.5 Proč silné stránky využívat? Nalezení silných stránek a jejich pojmenování je jen prvním krokem, tím dalším je jejich optimální rozvíjení. Silné stránky je možné využívat, posilovat a trénovat. A proč je dobré silných stránek využívat? Mnoho výzkumníků zjistilo, že lidé, kteří využívají svých silných stránek, jsou spokojenější,

V-3

mají vyšší míru sebedůvěry a sebeúcty. Tito lidé vnímají svůj život jako naplněný a využívání silných stránek u nich souvisí s dosahováním stanovených cílů. V neposlední řadě souvisí i schopnost využívat svých silných stránek se schopností prožívat v nižší míře stresové situace a zátěže.

V-4

MOJE POZNÁMKY:

V-5

VI. MOJE UČITELSKÉ DESATERO KOMPETENCÍ PRO VEDENÍ KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU

VI-1

Naším přáním je, abyste si z tohoto vzdělávacího programu zaměřeného na vedení žáků ke zdravému životnímu stylu odnesli něco praktického, ale přitom i osobního. Inspirovali jsme se u vynikající psychoterapeutky V. Satirové, která v jedné ze svých knih uvádí svou osobní terapeutickou ústavu pro práci s klienty. Napadlo nás, že oním prakticko-osobním výstupem by se mohla stát jakási „osobní pedagogická ústava“. Vzniklo tak „Moje učitelské desatero kompetencí pro vedení ke zdravému životnímu stylu“ (dále jen také „desatero“). Desatero by se mělo stát jakousi vaší „osobní filosofií“, která se však může během času doplňovat či přepracovávat. Při vytváření „desatera“ lze zapisovat jak důležité teoreticko-filosofické myšlenky, pro vás důležité informace, náměty, nápady, metody, motivační a aktivizační prvky atp. Cílem je, abyste si zformulovali základní hodnoty, postoje, silné stránky, ale i postupy či metody a formy práce, které vidíte jako užitečné a funkční, kterým věříte. Měly by přitom odpovídat vašemu pedagogickému stylu, školnímu prostředí, ve kterém působíte a být v souladu s vašimi osobními hodnotami a postoji k životu. V rámci každé části vzdělávacího programu, ale i v mezidobí a dále si proto veškeré užitečné a funkční prvky zapisujte do archů, jako jednotlivé položky. Na konci druhého semináře, který na základě programu absolvujete, byste měli mít zapsáno alespoň 10 (ale i více) položek, které vidíte jako nejužitečnější pro sebe i svou praxi. Doufáme, že se poté k nim budou časem přidávat i další užitečné položky, a nebylo by divu, kdyby se „desatero“ časem trochu nepozměnilo. Užitečné chvíle při sestavování „desatera“ přejí všichni realizátoři programu „Vzdělávání a podpora ZŠ v oblasti zdravého životního stylu“.

VI-2

MOJE UČITELSKÉ DESATERO KOMPETENCÍ VEDENÍ KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

DALŠÍ POZNÁMKY K „DESATERU“:

VI-3

VII. PŘÍLOHY

Texty pro oddíl PŘÍLOHY budou předávány elektronickou formou. Patří do nich zejména NÁPADNÍK ČINNOSTÍ A HER a SKRIPTA K VÝŽIVĚ. Zakládat sem lze další užitečné materiály – pracovní listy, které tvoříte nebo získáte, pomůcky které využíváte v praxi, práce dětí a jiné. VII-1

Užitá a doporučená literatura: Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum, 1993. Helus, Z.: Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2009. Kolektiv autorů: COPAT 10 kroků ke zdravému životnímu stylu. Praha: Endokrinologický ústav Praha, 2010. Krch, F. D.: Mentální anorexie. Praha: Portál, 2002. Krch, F. D.: Bulimie: Jak bojovat s přejídáním. Praha: Grada, 2003. Křivohlavý, J.: Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2009. Kubátová, H.: Sociologie životního způsobu. Praha: Grada, 2010. Kunová, V.: Zdravá výživa. Praha: Grada, 2004. Málková, I.: Hubneme s rozumem, zdravě a natrvalo. Praha: Smartpress, 2005. Málková, I.: Manuál pro vedoucí kurzů snižování nadváhy. Praha: STOB, 2001. Málková, I., Málková, H.: Obezita, Malými krůčky k velké změně. Praha: Forsapi, 2014. Marcus, B. H.; Forsyth, L. H.: Psychologie aktivního způsobu života. Praha: Portál, 2010. Miller, W. R., Rollnick, S.: Motivační rozhovory. Sdružení SCAN, 2003. Nevoral, J. a kol.: Výživa v dětském věku. Praha: H&H, 2003. Průcha, J. a kol.: Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. Praško, J., Možný P., Šlepecký, M. a kol.: Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Praha: Triton, 2007. Slezáčková, A.: Průvodce Pozitivní Psychologií, Praha: Grada, 2012.

VII-2

VIII. Kontakty pro metodickou podporu a odkazy na další zdroje informací: Metodická podpora: Mgr. Pavla Matoušková (oblast výživy, organizační záležitosti) E-mail: [email protected], tel.: +420 777 737 594. Mgr. Jana Divoká (témata výživy a pohybu, oblast didaktická a metodická) E-mail: [email protected], tel.: +420 603 347 250, skype: skypejana.divoka. Bc. Gabriela Špačková Brázdová (oblast psychologicko-poradenská a metodická) E-mail: [email protected], tel.: +420 603 461 832. Facebook: Stránka projektu Zdravé učení Skupina Zdravé učení Další zdroje informací: www.nidv.cz www.stobklub.cz www.hravezijzdrave.cz www.vyzivadeti.cz

VIII-1

ÚVOD DO TÉMATU ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU (TEORETICKÁ VÝCHODISKA) I-1 1

CELOSTNÍ PŘÍSTUP K ZŽS – BIO-PSYCHO-SOCIÁLNĚ-SPIRITUÁLNÍ KONTEXT I-2

1.1 Pojem životní styl ..................................................................................................................................... I-2 1.2 Zdravý životní styl (dále také ZŽŠ) ............................................................................................................. I-2 1.3 Jak na to v praxi? ...................................................................................................................................... I-3

2 ÚVOD DO VÝVOJE LIDSKÉ OSOBNOSTI ............................................................................... I-3 2.1 Vývoj jako zrání ........................................................................................................................................ I-3 2.2 Vývoj jako učení ....................................................................................................................................... I-3 2.2.1 Učení instrumentální ............................................................................................................................... I-4 2.2.2. Učení sociální .......................................................................................................................................... I-4 2.2.3. Zástupné upevňování.............................................................................................................................. I-4

3 VYBRANÉ PŘÍSTUPY PRO APLIKACI ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU NA ŠKOLÁCH .............................................................................................................................................................. I-4 3.1 Základy pozitivní psychologie ................................................................................................................... I-4 3.2 Základy kognitivně-behaviorálního přístupu (KBT) k problematice ZŽS .................................................... I-5

4 OD TEORIE K PRAXI – APLIKACE METOD DO ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ...................................................................................................................................... I-6 4.1 Cíle výchovy a vzdělávání v oblasti ZŽS ..................................................................................................... I-6 4.2 Formy a metody ve vzdělávání a výchově ke ZŽS ...................................................................................... I-6

MOJE POZNÁMKY: .......................................................................................................................... I-8 BIOLOGICKÝ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU ......................................................... II-1 5 VÝŽIVA ......................................................................................................................................... II-2 5.1 Jídelní režim ............................................................................................................................................ II-2 5.2 Jak na sacharidy (cukry) v našem jídelníčku ............................................................................................. II-3 5.2.1 Děti a chuť na sladké? ............................................................................................................................. II-3 5.3 Pitný režim .............................................................................................................................................. II-4 5.4 Ovoce a zelenina ..................................................................................................................................... II-6

VIII-2

5.5 Jak na bílkoviny v našem jídelníčku ......................................................................................................... II-7 5.5.1 Kdyby byly ryby? ..................................................................................................................................... II-7 5.6 Zjevné a skryté tuky v našem jídelníčku ................................................................................................... II-8 5.7 Princip zdravého talíře ............................................................................................................................. II-9 5.8 Pomalé jedení a jedení bez jiné činnosti ................................................................................................ II-10 5.9 Zdravé slavení ....................................................................................................................................... II-11

6 POHYB ........................................................................................................................................ II-11 6.1 Pohybová aktivita jako běžná součást našeho života ............................................................................. II-11 6.2 Motivace dětí k pohybu ......................................................................................................................... II-12 6.2.1 Zamysleme se nad příčinami a uvědomme si důsledky! ....................................................................... II-12 6.2.2 A co na to dědičnost? ........................................................................................................................... II-13 6.2.3 Učitel – mocný model a motivátor ....................................................................................................... II-13 6.2.4 Pohyb musí dítě bavit! .......................................................................................................................... II-13 6.2.5 Zájmové kroužky jako motivace ............................................................................................................ II-13

MOJE POZNÁMKY: ...................................................................................................................... II-15 PSYCHOLOGICKÝ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU ............................................... III-1 7 JAK ZVLÁDNOUT PODNĚTY, KTERÉ NÁS VYBÍZEJÍ K NEZDRAVÉMU ZPŮSOBU ŽIVOTA ........................................................................................................................................... III-2 7.1 Jak zvládnout podněty, které nás vybízejí k jídlu? .................................................................................. III-2 7.2 Optimální prožívání – flow ..................................................................................................................... III-2 7.3 Jak je možné zvýšit nebo zprostředkovat zážitky flow a co jim naopak může bránit? ............................. III-3 7.4 Flow ve škole .......................................................................................................................................... III-4

8 PSYCHICKÁ POHODA .............................................................................................................. III-4 8.1 Osobní pohoda a štěstí jako předmět výuky našich škol ......................................................................... III-4 8.2 Jak tedy využít pozitivní přístup v praxi? ................................................................................................ III-5

9 DYSFUNKČNÍ KOGNITIVNÍ SCHÉMATA OVLIVŇUJÍCÍ STYL ŽIVOTA ...................... III-5 9.1 Tipy pro pedagogy .................................................................................................................................. III-6 9.1.1 Poradna zdravého životního stylu na škole ........................................................................................... III-6 9.1.2 Schránka důvěry .................................................................................................................................... III-6

VIII-3

MOJE POZNÁMKY: ....................................................................................................................... III-7 SOCIÁLNÍ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU .............................................................. IV-1 10 JÁ–RODINA–PŘÁTELÉ–ŠKOLA–NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ–SVĚT ANEB JSEM TADY DOBŘE NA SVĚTĚ! ...................................................................................................................................... IV-2 10.1 Základy socializačních procesů ............................................................................................................. IV-2 10.2 Exteriorizace a interiorizace socializačních požadavků.......................................................................... IV-2

11 RODINA A ŠKOLA – JAK OVLIVNIT RODIČE PŘES DĚTI ............................................ IV-3 11.1 Lze přes dítě ovlivnit i rodinu? .............................................................................................................. IV-3

12 POZITIVNÍ VZORY ................................................................................................................. IV-3 12.1 Inspirativní „hrdinové“ ......................................................................................................................... IV-3 12.2 Učitel nejen jako vzor – role učitele při vedení dětí a dospívajících ke ZŽS............................................ IV-4 12.2.1 Učitel jako „pomocník“ aneb jak pomoci a neublížit ........................................................................... IV-4 12.2.2 Učitel jako „psycholog“ a důvěrník ...................................................................................................... IV-4

MOJE POZNÁMKY: ....................................................................................................................... IV-5 SPIRITUÁLNÍ PILÍŘ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU .........................................................V-1 13 JAK SE MOHU V ŽIVOTĚ REALIZOVAT – JAK VYUŽÍVAT SVÉ TALENTY A SILNÉ STRÁNKY..........................................................................................................................................V-2 13.1 Zdravé sebepojetí a sebedůvěra – základ spokojeného života ............................................................... V-2 13.2 Sociální zrcadlo ...................................................................................................................................... V-2 13.3 To nedělej, to neumíš aneb jak zjistit, v čem jsem dobrý ....................................................................... V-3 13.4 Jak své silné stránky rozpoznat a využívat jich? ..................................................................................... V-3 13.5 Proč silné stránky využívat? ................................................................................................................... V-3

MOJE POZNÁMKY: .........................................................................................................................V-5 MOJE UČITELSKÉ DESATERO KOMPETENCÍ PRO VEDENÍ KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU ..................................................................................................................... VI-1 MOJE UČITELSKÉ DESATERO .................................................................................................. VI-3

VIII-4

KOMPETENCÍ VEDENÍ KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU .......................................... VI-3 1. ....................................................................................................................................................... VI-3 2. ....................................................................................................................................................... VI-3 3. ....................................................................................................................................................... VI-3 4. ....................................................................................................................................................... VI-3 5. ....................................................................................................................................................... VI-3 6. ....................................................................................................................................................... VI-3 7. ....................................................................................................................................................... VI-3 8. ....................................................................................................................................................... VI-3 9. ....................................................................................................................................................... VI-3 10. ..................................................................................................................................................... VI-3 DALŠÍ POZNÁMKY K „DESATERU“: ............................................................................................................... VI-3

PŘÍLOHY........................................................................................................................................VII-1 Užitá a doporučená literatura: .................................................................................................................... VII-2 Kontakty pro metodickou podporu a odkazy na další zdroje informací: .....................................................VIII-1

VIII-5

MANUÁL VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL

Recommend Documents