MĚŠŤANSKÁ MORÁLKA V DEFENZIVĚ

Kapitola druhá

MĚŠŤANSKÁ MORÁLKA V DEFENZIVĚ Měšťákem nazývám každého, kdo smýšlí podle. (Flaubert)

1. Kritika měšťanské morálky společenskou levicí Kritika měšťanské morálky, k níž nyní přecházíme a jež se podle našeho mínění přičinila o vytvoření obrazu měšťanské morálky jako určitého charakteristického celku, není kritikou velkoburžoazie. Ve svých třech podobách, o nichž byla řeč v předcházející kapitole, je to především kritika maloměšťanstva. Připomeňme, že Engels zdůrazňoval, jak jsme již citovali výše (s. 17–18), že maloměšťanstvo má v různých zemích různou podobu. Přesto nebude většina charakteristik, které za chvíli uvedeme, omezena na jednu zemi v určitém časovém období. K rozšíření jejich dosahu nás opravňuje to, že určité rysy maloměšťanstva vyvozujeme z jeho rozhodujícího postavení v třídním uspořádání, z postavení, které je společné celému maloměšťanstvu, neboť právě ono rozhoduje o tom, že maloměšťanstvo je maloměšťanstvem. Pojem maloměšťanstva se bude časem rozšiřovat i na ty, kteří jsou s takto definovaným maloměšťanstvem solidární. „Právě tak si nesmíme představovat,“ píše Marx o reprezentantech maloměšťanstva, „že všichni demokratičtí představitelé jsou kramáři nebo že pro ně horují. Svým vzděláním a svým individuálním postavením mohou být od nich na hony vzdáleni. Co z nich dělá představitele maloburžoazie, je to, že nemohou v duchu překročit hranice, které maloburžoazie nemůže překročit v životě, že jsou proto teoreticky hnáni k týmž úkolům a řešením, k nimž maloburžoazii prakticky ženou jeho materiální zájmy a společenské postavení.

28 /

MĚŠŤANSKÁ MORÁLKA

MESTANSKA MORALKA.indd 28

26.4.2012 13:01:29

Takový je vůbec vztah politických a literárních představitelů určité třídy k třídě, kterou představují.“15 Tato třída je v různých zemích početná a vlivná. Marx a Engels zdůrazňují početní stav Kleinbürgerei v Německu. Ani Lenin její úlohu v Rusku nezlehčuje a nejednou, když připravuje svůj plán aktivit, doporučuje soudruhům, aby si této třídy pozorně všímali a probouzeli její politické vědomí, protože je to spojenec, s nímž je třeba počítat.16 A probouzení tohoto politického vědomí maloměšťanstva má spočívat především v pochopení, že se měšťanstvo může postavit proti buržoazii pouze s podporou proletariátu. Jak je dobře známo, hlavním činitelem, který formuje psychiku maloměšťanstva, je podle klasiků marxismu-leninismu středovost jeho postavení. Maloměšťanstvo, které „visí“ mezi buržoazií a proletariátem, se nachází v nejisté rovnováze. Také Lenin neměl určitě na mysli jen poměry panující v Rusku, když ve Státu a revoluci napsal: „[…] malí vlastníci napínají všechny své síly, snaží se ‚být lidmi‘, stát se skutečnými hospodáři, povznést se na úroveň ‚silného‘ hospodáře, na úroveň buržoazie.“ Příslušník této třídy má na vybranou: „[…] buď se sám povznést na úroveň kapitalisty (a to je v nejlepším případě možné tak pro jednoho drobného vlastníka na sto), nebo spadnout na úroveň zruinovaného drobného vlastníka, poloproletáře a potom – proletáře.“17 Možnost deklasování je stále aktuální: řemeslná zručnost je devalvována novými výrobními způsoby, malý kapitál v konkurenci s velkým nestačí, nejrůznější války a krize poškozují maloměšťanstvo především.18 Existence úřednického a vojenského aparátu je však pro měšťan-

15

16

17 18

Marx, K.: „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“. In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 2. Svoboda, Praha 1977, s. 291. Viz např. Lenin, V. I.: „Agrární program sociální demokracie v ruské revoluci“. In: Sebrané spisy 17. Svoboda, Praha 1984, s. 181. Srov. např. Lenin, V. I.: Stát a revoluce. Mladá fronta, Praha 1967, s. 73. Lenin, V. I.: „Nejbližší úkoly sovětské moci“. In: Vybrané spisy v pěti svazcích 4. Svoboda, Praha 1980, s. 32.

MĚŠŤANSKÁ MORÁLKA V DEFENZIVĚ


/ 29

26.4.2012 13:01:29

stvo oporou, neboť dává „horním vrstvám rolnictva, drobných řemeslníků, obchodníků atd. relativně pohodlná, klidná a úctě se těšící místečka stavějící jejich držitele nad lid“.19 a) Rozpory v psychice maloměšťana. Nestálost jeho psychiky. Se středovou, nestálou pozicí maloměšťanstva souvisí řada typických vlastností, které shrneme v dalším textu. Tím, že maloměšťanstvo jako by sedělo na dvou židlích a někdy přesedá na jednu a pak zase na druhou, pěstuje si ve své psychice různé protichůdné vlastnosti. „V pokročilé společnosti se maloburžoa v důsledku svého postavení stává na jedné straně socialistou, na druhé ekonomem, tj. je oslněn nádherou vysoké buržoazie a má soucit s utrpením lidu.“20 Když vysvětloval Marx Proudhonův sklon k „dialektice“ jeho maloměšťanstvím, napsal: „Maloměšťák je, stejně jako dějepisec Raumer, složen z „jednak“ a „jinak“. Tak tomu je v jeho ekonomických zájmech, a tedy i v jeho politice, v jeho náboženských, vědeckých a uměleckých názorech. Tak v morálce a ve všem. Je ztělesněný rozpor.“21 „Takový maloměšťan,“ čteme v dopise Marxe Anněnkovovi „zbožňuje rozporuplnost, protože je podstatou jeho existence. Je vlastně jen uskutečněným společenským rozporem.“ Záliba v rozpornosti má být doprovázena nestálostí. „Tato třída je ve svých názorech velmi nestálá,“ píše o maloměšťanstvu Engels v Revoluci a kontrarevoluci v Německu. „Silně feudální či monarchistické vládě se pokorně a podlízavě podřizují, ale jakmile se buržoazie začne vzmáhat, přiklánějí se k liberalismu; když si buržoazie zajistí své vlastní panství, dostávají prudké demokratické záchvaty, ale žalostně se chvějí strachem, jakmile začne samostatně vystupovat třída stojící pod nimi, 19

20

21

Lenin, V. I.: „Stát a revoluce“. In: Sebrané spisy 33. Svoboda, Praha 1987, s. 61. K. Marx v dopise P. V. Anněnkovovi, 28. 12. 1846. Marx, K. – Engels, B.: Spisy 28. Svoboda, Praha 1967, s. 518. Marx v dopise Schweitzerovi, 24. 1. 1865 („O Proudhonovi“). In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 2. Svoboda, Praha 1977, s. 505.

30 /



26.4.2012 13:01:29

proletariát.“22 Proudhon, kterého Marx nazýval petit bourgeois tout pour, „chce se vznášet jako vědec nad buržoy i proletáři; je jen maloburžoa, zmítající se ustavičně mezi kapitálem a prací, mezi politickou ekonomií a komunismem“.23 b) Reakčnost jako podstatný rys maloměšťanstva. Maloměšťanstvo, se sklony k proměnlivým náladám exhaltace a zoufalství má v podstatě blíže k buržoazii. Žije totiž „[…] jako vlastník, a ne jako proletář (s ohledem na místo, které zaujímá ve společenské výrobě) a způsobem myšlení následuje buržoazii“.24 Když bojuje proti buržoazii, která jej ohrožuje, když žádá omezení velkého kapitálu, který jej dusí – i tehdy projevuje jen zdání revolučnosti. „Střední vrstvy: malý průmyslník, malý obchodník, řemeslník a rolník – ti všichni bojují proti buržoazii, aby zachránili před zánikem svou vlastní existenci jako střední stavy. Nejsou tedy revoluční, nýbrž konzervativní. A nejen to: jsou reakční, snaží se otočit kolo dějin zpět. Jsou-li revoluční, pak jen vzhledem k svému nastávajícímu přechodu do řad proletariátu.“25 c) Zdánlivá nadtřídnost. K dalším rysům, které k postavení maloměšťanstva – podle klasiků marxismu-leninismu – patří, je jeho iluze nadtřídnosti. Marx o francouzské demokracii, která reprezentuje zájmy maloměšťanstva, píše v Osmnáctém brumaire Ludvíka Bonaparta takto: „Demokratovi, protože zastupuje maloburžoazii, tedy přechodnou třídu, v níž se vzájemně otupují zájmy dvou tříd, se však zdá, že je vůbec povznesen nad třídní protiklad. Demokraté přiznávají, že proti nim 22

23

24

25

Engels, B: „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“. In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 2. Svoboda, Praha 1977, s. 166. Marx v dopise Schweitzerovi, 24. 1. 1865 („O Proudhonovi“). In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 2. Svoboda, Praha 1977, s. 503. Lenin, V. I.: „Úkoly proletariátu v naší revoluci“. In: Vybrané spisy v pěti svazcích 3. Svoboda, Praha 1980, s. 27–64. Podobně hodnotí maloburžoazii i v tezích o nejbližších úkolech sovětské moci. Srov. „Šest tezí o nejbližších úkolech sovětské moci“. In: Vybrané spisy v pěti svazcích 4. Svoboda, Praha 1980, s. 49–50. Marx, K. – Engels, B.: „Komunistický manifest“. In: Marx, K. – Engels, B.: Spisy 4. Praha 1958, s. 437.



/ 31

26.4.2012 13:01:29

stojí privilegovaná třída, ale oni se všemi ostatními částmi národa tvoří lid. Oni přece hájí právo lidu; jejich zájem je zájem lidu.“26 A jinde zase čteme o francouzském maloměšťanovi, že „v hloubi duše je pyšný na to, že je nestranný, že nalezl skutečnou rovnováhu, jinou – jak si namlouvá – nežli just milieu“.27 d) Individualismus, sklon k anarchismu. Individuální práce ve vlastní dílně nestmeluje, ale rozdrobuje. Proto také najdeme v dílech klasiků marxismu velké množství výroků o individualismu drobných vlastníků, o jejich neukázněnosti a nedostatku kolektivního ducha, o jejich rozštěpenosti, o jejich závistném střežení vlastního soukromí. Druh práce a forma vlastnictví nám mají vyjasnit, proč je revolučnost maloměšťana tak často poznamenána anarchismem, přiživována navíc antipatií k placení daní, proč se maloměšťan neumí sjednotit a jednat s ostatními koordinovaně.28 To je důvod, proč Lenin vidí v maloměšťanstvu jednoho z nejvážnějších nepřátel komunismu. e) Mírumilovnost, hledání bezpečí. Zřejmě proto, že maloměšťan je ten, kdo ve všech krizích ztrácí především, jak bylo uvedeno výše, spojují mnohokrát klasikové marxismu s jeho psychikou mírumilovnost, bojácnost a nerozhodnost. On zejména má sklon k tomu, aby po každém kroku vpřed udělal dva kroky zpět. Maloměšťan vůbec nechce pochopit třídní boj. Tam, kde je až příliš zjevný, rád by jej alespoň retušoval. „Přece my všichni chceme totéž, všechny rozdíly spočívají pouze v nedorozumění,“ slova, která maloměšťanským demokratům klade do úst Engels.29 Třídní boj je pro maloměšťana nežádoucí, „ordinární“ jev. Řídí se „skutečnou náklonností k lidskosti“ a prázdnými 26

27

28

29

Marx, K.: „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“. In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 2. Svoboda, Praha 1977, s. 294. K. Marx v dopise P. V. Anněnkovovi, 28. 12. 1846. In: Marx, K. – Engels, B.: Spisy 28. Svoboda, Praha 1967, s. 518. Viz např. Lenin, V. I.: Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu. Svoboda, Praha 1950. Engels, B.: „Marx a ‚Nové Rýnské noviny‘“. In: Marx, K. – Engels, B.: Spisy 21. Praha 1967, s. 45–53.

32 /



26.4.2012 13:01:29

frázemi o „spravedlnosti“. Ideálem maloměšťana – anebo alespoň maloměšťana jako Marxova současníka – je podle již příslovečného Marxova výroku „průměrnost, sentimentální morálka a poklidné obchodování“. Maloměšťan hledá nekonfliktní řešení. Pokud chce socialismus, tak bez revoluce. Pokud jde o to, jak si poradit se společenským zlem, je náchylný k iluzím, často i šlechetným. Cestou reforem chce „zdokonalit“ imperialismus. Proudhonovu snahu, aby se základem společenské změny stalo snížení úroků, Marx nazývá fantazií skrz naskrz šosáckou.30 Protože nechápe, že „stát je orgánem vlády určité třídy“, chce maloměšťan smířit třídy prostřednictvím státu.31 Nekonfliktnost je spojena s potřebou bezpečí. Když Marx kritizoval ve Svaté rodině knížku sentimentálního „maloměšťanského sociálfantasty“ E. Suea s názvem Tajemství Paříže, vytýkal mu jeho hrdinu Rudolfa usilujícího obrátit řezníka Chourineura a udělat z něho řádného bourgeois, tj. „člověka klidného a opatrného, který se v životě řídí pravidly, diktovanými strachem a životními zkušenostmi“ (Furcht und Lebensklugheit).32 „Jistota a bezpečnost,“ napsal Marx jinde, „je nejvyšším sociálním pojmem měšťanské společnosti, pojmem bezpečnostní stráže, pojmem policie, což znamená, že celá společnost je zde jen proto, aby každému ze svých příslušníků zaručovala zachování osoby, práv a vlastnictví.“33 Když G. Sorel ve svých Materiálech k teorii proletariátu charakterizoval duch maloměšťanství, tak tvrdil, že střední třída je ideálem slabých vlád, neboť se jí snadněji vládne. Její nej30

31

32

33

Marx v dopise Schweitzerovi, 24. 1. 1865 („O Proudhonovi“). In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 2. Svoboda, Praha 1977, s. 504. Lenin, V. I.: Stát a revoluce. Učení marxismu o státu a úkoly proletariátu v revoluci. Mladá fronta, Praha 1967. Engels, B. – Marx, K.: „Die Heilige Familie oder Kritik der kritischen Kritik. Gegen Bruno Bauer und Consorten“. In: Marx, K. – Engels, B.: Gesamtausgabe 3. Berlin 1932, s. 342. Marx, K.: „K židovské otázce“. In: Marx, K. – Lenin, V. I.: Židovská otázka. Přeložil J. Jizba [J. Kabeš]. Knihovna levé fronty, Praha 1932, s. 34.



/ 33

26.4.2012 13:01:29

vyšší vrstva, která chce jouer aux bourgeois, aspiruje na to, aby měla služebnou, je ideálem ekonomů, filantropů a moralistů. Od filantropa nic nepožaduje, moralistu nepohoršuje a ekonom si jí váží. Je mírovým činitelem. Pokud se jejím duchem nakazí dělník, je to nejlepší způsob jeho zneškodnění. f) Šetrnost. Odříkání kvůli majetku. „Národní ekonomie, tato věda bohatství je proto zároveň vědou odříkání, nuzování, úspor,“ napsal Marx v Ekonomicko-filozofických rukopisech, „a došla by skutečně k tomu uspořit člověku dokonce potřebu čerstvého vzduchu nebo fyzického pohybu. Tato věda […] je zároveň vědou askeze a její pravý ideál je asketický, ale lichvařící lakomec a asketický, ale vyrábějící otrok. Jejím morálním ideálem je dělník, který část své mzdy ukládá do spořitelny […]. Je proto,“ jak čteme dále, „přes své světské a rozkošnické vzezření – skutečně morální vědou, nejmorálnější ze všech věd. Sebeodříkání, odříkání života a všech lidských potřeb je její hlavní poučkou. Čím méně jíš, piješ, kupuješ knihy, chodíš do divadla, na bál, do hospody, myslíš, miluješ, teoretizuješ, zpíváš, maluješ, šermuješ atd., tím víc ušetříš, tím více vyroste tvůj poklad, kterého ani mol, ani loupež nesežerou, tvůj kapitál. Čím méně jsi, čím méně projevuješ svůj život, tím více máš, a tím větší je tvůj zvnějšněný život, tím více své odcizené bytosti hromadíš. Vše, co ti národní ekonom ubírá na tvém životě a lidství, to všechno ti nahradí v penězích a v bohatství a všechno to, co nemůžeš ty, to mohou tvé peníze. […] A musíš ušetřit,“ jak u Marxe dále čteme, „nejen na bezprostředních smyslech […].“34 Musíš být také skoupý na soucit s druhými, na důvěru a účast ve věcech veřejných. Tak nakonec dochází k tomu, že se ztrácí pro to, aby se žilo, to, pro co stojí za to žít (propter vitam vivendi perdere causas).35

34

35

Marx, K.: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844. Svoboda, Praha 1978, s. 91–92. Marx, K.: Bída filozofie. Odpověď na „Filozofii bídy“ pana Proudhona. Svoboda, Praha 1979, s. 126.

34 /



26.4.2012 13:01:29

g) Kult peněz a myšlení v jeho kategoriích. Politická ekonomie kapitalistických zemí učí, že „Všechny vášně a všechna činnost musí tedy zaniknout v hrabivosti. […] Morálkou národní ekonomie je výdělek, práce a šetrnost, střízlivost […].“36 Hodnota člověka je oceňována penězi. „Co pro mne jest pomocí peněz, co mohu zaplatit, tj. co mohou peníze koupit, to jsem já, majitel peněz. Jak velká je síla peněz, tak velká je moje síla. Vlastnosti peněz jsou mé vlastnosti a bytostné síly – vlastnosti a bytostné síly jejich majitele. To, čím jsem a co mohu, není tedy nikterak určeno mou individualitou. Jsem ošklivý, ale mohu si koupit nejkrásnější ženu. Nejsem tedy ošklivý, neboť účinek ošklivosti, její odstrašující síla je zničena penězi.“37 Tato charakteristika hodnocení člověka v kategoriích peněz připomíná známé francouzské přísloví: Chudobný idiot je idiot, bohatý idiot – to je boháč. h) Egoismus. „Maloměšťanský egoismus“ je výraz, s nímž se často setkáváme v Leninových spisech. Podle Lenina uvažuje drobný vlastník takto: „Jen když já si urvu co nejvíc, po mně ať přijde třeba potopa!“38 Když maloměšťan bojuje s velkým kapitálem, přizpůsobuje své snahy přesně svých zájmům – jak na to upozorňuje Marx v Třídních válkách ve Francii. Vyžaduje například progresivní daně, regulaci dědictví, rozsáhlé státní zakázky. Tato vlastnost (ostatně stejně jako předešlá) však již není specifická pouze pro maloměšťanskou morálku. Jak čteme v Komunistickém manifestu, zůstal jako jediné pouto lidem v buržoazní společnosti holý obchod, jako jediný motiv kontrolující soužití – egoistická vypočítavost. Chtít v buržoazní společnosti bezpečnost, znamená chtít zajistit vlastní egoismus. ch) Průměrnost. Nyní se vracíme ke specifickým vlastnostem měšťana. Takovou vlastností je prostřednost, která bude 36

37 38

Marx, K.: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844. Svoboda, Praha 1978, s. 92–93. Tamtéž, s. 107–108. Lenin, V. I.: „Nejbližší úkoly sovětské moci“. In: Lenin, V. I.: Vybrané spisy v pěti svazcích 4. Svoboda, Praha 1980, s. 35.



/ 35

26.4.2012 13:01:29

zvláště iritovat svět umění, bojující s maloměšťanstvím ve jménu romantických hesel. Maloměšťané chtějí všechno ve středně velkém. V Gorkého Měšťanech říká Tětěrev Bezsěmenovovi: „A ty se mi také líbíš. Jsi přiměřeně moudrý a přiměřeně hloupý, přiměřeně dobrý i přiměřeně špatný, přiměřeně poctivý i hanebný, bojácný i odvážný… Jsi správný měšťan. Do tebe se úplně vtělila pospolitost… Ta síla, která vítězí i nad hrdiny. A žije, žije a triumfuje.“ i) Úcta ke společenské hierarchii. Když Marx charakterizuje Proudhona, kterého, jak víme, považuje za dokonalého představitele maloměšťana, vysmívá se jeho přehnané zdvořilosti k osobám s vyšším postavením39 v úřední hierarchii (jeho vztah k vládnímu radovi Dunoyerovi). Stejný rys zdůrazňuje při charakteristice francouzského maloměšťana J. Sorel. Podle něho lze drobného měšťana vodit skvěle za nos jen tím, zda je, nebo není zván do společnosti. Malého bourgeois si lze naprosto získat, pokud je pozván k vysoce postaveným osobám. Sorel vtipně popisuje takový ochočující manévr prezidenta Milleranda. Když je malý bourgeois pozván na recepci, kterou pořádá Millerand, je dokonale poctěn a neopomene to ohlásit svému domovníkovi, jehož názor hraje v jeho životě značnou úlohu.40 j) Sentimentalita. Klasikové marxismu také obecně velmi často drobnému měšťanovi přisuzují kýčovitou sentimentalitu. Jako představitel francouzského maloměšťanstva vystupuje jak sentimentální E. Sue, o kterém je řeč ve Svaté rodině, tak sentimentální Proudhon. V Německu vzniká maloměšťanský socialismus, ironicky nazývaný „skutečný“. Afektovaná podoba, v níž vystupovaly jeho „věčné pravdy“, byla „utkána z pavučiny spekulativních zjištění, háčkovaná květy vznosných frází,

39

40

Marx v dopise Schweitzerovi, 24. 1. 1865 („O Proudhonovi“). In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 2. Svoboda, Praha 1977, s. 503. Sorel, J.: Matériaux d’une théorie du proletariat. Rivière, Paris 1929, s. 129.

36 /



26.4.2012 13:01:30

přesycená rosou lítostivosti“. Dokonce i idealista Hegel se vysmíval Schillerovým nesplnitelným ideálům.41 k) Filisterství a měšťáctví. Ve zdravici věnované maďarským dělníkům Lenin říká, že jenom ta třída může něco uskutečnit, „v níž jsou nejlepší lidé plni nenávisti a opovržení ke všemu maloměšťáckému a šosáckému, k oněm vlastnostem, které tak bují mezi maloburžoazií, mezi drobným úřednictvem, mezi ‚inteligencí‘ […]“.42 V kritice maloměšťanského étosu určitě sehrávají významnou roli právě pojmy filistr, měšťák a další s podobným významem. V Leninových dílech se s nimi operuje velmi často, přičemž anonymní polský překladatel Leninových Vybraných děl překládá slovy „filisterství“ a „filisterský“, také ruská slova „obyvatelština“ a „obyvatelskij“. Takže „obyvatělskaja točka zrenija“ v překladu vyzní jako „filisterský názor“. Filistr je samozřejmě především pohodlný člověk, uzavřený ve svém světě, který nepociťuje odpovědnost za společenské dění. Chce být apolitický a odvrací se od všeho, co může ohrozit jeho vnitřní komfort: „Nechte mne na pokoji, ať mohu žít po svém,“ jak charakterizuje maloměšťana M. Gorkij.43 V rozpravě Krok vpřed, dva kroky vzad Lenin44 konfrontuje měšťácký názor se stranickou etikou. Stranická etika bere při své práci v úvahu dobro věci, to, co je účinné; měšťácký přístup se ohlíží na to, aby se někdo neurazil, aby se necítil dotčen. Filisterstvím je tedy pro Lenina přenášení zvyklostí ze společenského života do oblasti politického boje. Tento příklad je jednou z variant této koncepce, jejíž obsah 41

42

43

44

Engels, B.: „Ludvík Feuerbach a vyústění německé klasické filozofie“. In: Marx, K. – Engels, B.: Vybrané spisy v pěti svazcích 5. Svoboda, Praha 1977, s. 504. Lenin, V. I.: „Pozdrav maďarským dělníkům“. In: Lenin, V. I.: Vybrané spisy v pěti svazcích 4. Svoboda, Praha 1980, s. 478. Gorkij, M.: Les petits bourgeois. Les Éditions de la Nouvelle Critique, Paris 1949. Výbor článků z různých dob. Bibliografie je neuspokojivá, protože není známo, kdy a kde články vyšly. Přesto tuto sbírku používám, protože obsahuje témata, kterými se zabývám. Lenin, V. I.: Krok vpřed, dva kroky vzad. Svoboda, Praha 1979, s. 140.



/ 37

26.4.2012 13:01:30

se časem tak rozplývá, až po ní zůstává jen pachuť čehosi negativního. Filisterství, vytýkané maloměšťanstvu, je obvykle charakteristické pro lidi, kteří jsou již finančně zabezpečeni, pro lidi syté, kteří si chrání svůj klid, v němž užívají statky tohoto světa. Týká se tedy především zámožného maloměšťanstva a těch, kteří jsou postaveni ještě výše, avšak ne těch lidí, kteří musí žít skromně a v odříkání, aby finančně vyšli. Jinak je tomu se slovem „měšťák“. Toto označení se obvykle týká nižší vrstvy maloměšťanstva, jíž vzdělání nerozšířilo intelektuální horizonty. Měšťák je stejně jako filistr uvězněný ve svých záležitostech a necitlivý k věcem veřejným, ale navíc je pro něho typická hloupost. Jeho myšlení putuje ve vyjetých kolejích. Nezmění se, jako se nezmění chování komárů, žab či švábů.45 Na novinky reaguje s udiveným pohoršením, čemuž se nejvíce vysmívají ti, kteří mají satisfakci z toho, co Francouzi nazývají épater les bourgeois. Přestože filistr chápe správnost reforem, může proti nim i vystupovat, protože je to pro něho pohodlnější. Měšťák ničemu nerozumí. Jeho konzervativnost vyplývá spíše z hlouposti než z pohodlnosti a ochrana jeho záležitostí spíše z egocentrismu než z egoismu. Ostatně můžeme souhlasit s Majakovským, že: Měšťák bývá různorodý, všech možných barev a odstínů. Snad by si zasluhoval odměnu ten, kdo by je všechny vyjmenoval.46

45 46

Gorkij, M.: cit. dílo. Majakovskij, V.: „Harpagon“. In: Wybór satyr. Czytelnik, Warszawa 1955, s. 212. (Přeložil J. Červenka.)

38 /



26.4.2012 13:01:30

Engels ve své rozpravě o Feuerbachovi hledá stopy filisterství (ein Stück Philisterzopfes) dokonce i u takových velikánů, jako byl Hegel a Goethe. Možnost použít zde jeho pojem a zároveň úplná nemožnost hovořit tu o nějakém měšťáctví ještě zvětšuje rozdíl mezi těmito pojmy, které jsou často vyslovovány jedním dechem.47 Soubor vlastností, které jsme vyjmenovali, vykazuje značnou trvanlivost a má sklon ke znovuzrození dokonce i v podmínkách zdánlivě nepříznivých. Zaposlouchejme se do Majakovského básně O chamradi: Utichl revoluční bouře rej. Jak bažina zahoupala se sovětská míchanina. I vylezl za zády RSFSR obličej měštěnína. (Já nezvolil to slovo jen tak pro zábavu, já nemyslím tu měšťanský stav doslova. Měšťákům bez rozdílu tříd a stavů patří tato má slovní oslava.) Z ruských nedozírných krajin všech hned na druhý den po Říjnové revoluci slétli se a hbitě své opeření změnivše, nalezli do všech institucí. Sezením pětiletým zmozolili své části zadní, pevné jak umyvadla. Dodnes si žijí tiší a nenápadní. 47

Slovo „filistr“ do Polska a do Ruska přišlo z Německa, kde studenti tímto termínem označovali buď aktuálně studující studenty, nebo studenty po ukončení studia. V posledně jmenovaném případě získalo pravděpodobně toto slovo význam, s nímž do Polska přišlo, v souvislosti s tím, jak byli někdejší rozšafní a stabilizovaní odchovanci univerzit dáváni do protikladu s univerzitní mládeží plnou vzletů a vzdoru. Dříve než se slovo šosák (polsky kołtun, pozn. překl.) stalo tím urážlivým slovem, které používáme v našem textu, znamenalo v polštině mj. také městského šosáka (polsky łyk, pozn. překl.) i drobného venkovského vlastníka.



/ 39

26.4.2012 13:01:30

Zřídili útulné ložničky a večeřadla. A večer, jedno z těch stvoření kouká na ženu, jak na klavír hraje, a je to rádo. Pojednou prohodí, opojeno čajem: „Soudružko, Naďo! Na svátek – přídavek. Sazba – 24 tisíc! Ech, jen co je přinesu, musím tichooceánská kalhotiska získati si, abych se v nich vyjímal jak vršek korálového útesu!“ A Naďa: „A já zase bych ráda róbu s emblémy. Bez srpu, bez kladiva se neobjevím v sále! V čem jenom figurovat bude mi v Rev-vojen-sovětu na dnešním bále?“ Na stěně Marx. V rámečku rudém. Na „Izvěstijích“ dřímající kočka zasedá. A vysoko, až u stropu si hude vřískavý kanár nezbeda. Marx ze zdi kouká, kouká… A náhle prudce škubne ústy a spustí: „Opředly revoluci šosákovy nitě! Strašnější než Wrangel je šosácký kal! Hleďte, ať krčky kanárům co nejrychleji zakroutíte, aby ten kanár nad komunismem jednou nevyhrál!“48

48

Majakovskij, V.: „O chamradi“. Přeložil J. Taufer. In: Spisy 2. SNKLHU, Praha 1957, s. 88–90.

40 /



26.4.2012 13:01:30

MĚŠŤANSKÁ MORÁLKA V DEFENZIVĚ

Recommend Documents