SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.
Bakalářský studijní program:
Ekonomika a management
Studijní obor:
Marketing a management
MANAGEMENTPODNIKU ŢĎAS, a. s. A ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor:
Naděţda LAPČÁKOVÁ
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Věra PLHOŇOVÁ, Ph.D.
Znojmo, 2010
Prohlášení Stvrzuji, ţe jsem bakalářskou práci napsala samostatně, na základě pokynů vedoucí bakalářské práce Ing. Věry Plhoňové, Ph.D. Zároveň prohlašuji, ţe jsem pouţila jen prameny a zdroje, které cituji a uvádím v seznamu literatury. Ve Znojmě 9. dubna 2010
........................................................ Naděţda LAPČÁKOVÁ
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své bakalářské práce Ing. Věře Plhoňové, Ph.D. za její cenné rady a připomínky, které mi při zpracování bakalářské práce velmi pomohly. Zároveň děkuji společnosti ŢĎAS, a. s., především Ing. Bronislavu Martínkovi za podporu a poskytnutí informací o podniku, bez kterých by nebylo moţné práci realizovat.
ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá řízením společnosti ŢĎAS, a. s. s ohledem na ţivotní prostředí, které tento průmyslový podnik svou výrobní činností ovlivňuje. Cílem mé práce je popsat environmentální manaţerský systém v této společnosti, analyzovat a zhodnotit současnou situaci podniku a navrhnout vhodné změny v ochraně ţivotního prostředí společnosti. V práci je charakterizována společnost ŢĎAS, a. s., popsán současný stav organizace a vyhodnocen stávající systém environmentálních opatření. Dále obsahuje návrhy na zlepšení dané situace, týkající se ochrany ţivotního prostředí a především postojů vlastních pracovníků podniku ke zmiňované problematice. Klíčová slova: ţivotní prostředí, environmentální manaţerský systém, legislativa ţivotního prostředí
ABSTRACT The bachelor thesis is dealing with management in the company ŢĎAS, a. s. with regard to the environment that the industrial company affects its production activities. The aim of this work is to describe the environmental management system in the company, analyze and evaluate current business situation and propose appropriate changes in environmental protection in this company. In this work is characteristic of the company ŢĎAS, a. s., the description of the current status in the firm and evaluation of the existing system of environmental measures. Further it contains proposals to improve the situation regarding the protection of the environment and especially attitude its own staff to the mentioned issues.
Keywords: environment, environmental management system, environmental legislation
OBSAH 1. ÚVOD ....................................................................................................... 7 2. CÍL PRÁCE A METODIKA ................................................................. 8 3. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................ 10 3.1
ZÁKLADNÍ POJMY A JEJICH DEFINICE .............................................. 10
3.2
PROBLEMATIKA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ........................................ 11
3.3
EVROPSKÁ UNIE A ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ.......................................... 13
3.4
LEGISLATIVA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ............................................. 14
3.4.1 Odpady .................................................................................................... 15 3.4.2 Ovzduší.................................................................................................... 16 3.4.3 Energetika ............................................................................................... 18 3.4.4 Vody ........................................................................................................ 18 3.5
VÝVOJ MANAŢERSKÝCH PŘÍSTUPŮ K OCHRANĚ ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ........................................................................ 20
3.6
NÁSTROJE PODNIKOVÉHO ENVIRONMENTÁLNÍHO MANAGEMENTU ..................................................................................... 20
3.7
DOBROVOLNÉ NÁSTROJE V ENVIRONMENTÁLNÍ STRATEGII PODNIKU .................................. 21
3.8
EMS – ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŢERSKÝ SYSTÉM .................... 23
3.8.1 Struktura EMS......................................................................................... 24 3.8.2 Platné normy EMS .................................................................................. 25 3.8.3 Environmentální systémy řízení podle EMAS ......................................... 25 3.8.4 Environmentální systémy řízení podle ISO 14001 .................................. 26
4. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................... 28 4.1
CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI ŢĎAS, a. s. ................................ 28
4.1.1 Základní údaje o společnosti .................................................................. 28 4.1.2 Historie společnosti ŽĎAS, a. s. ............................................................. 29 4.2
ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŢERSKÝ SYSTÉM (EMS) ..................... 30
4.3
ZAVÁDĚNÍ A PROVOZOVÁNÍ EMS ..................................................... 31
4.3.1 Zahajovací etapa..................................................................................... 31 4.3.2 Plánovací etapa ...................................................................................... 32 4.3.3 Prováděcí etapa ...................................................................................... 35
4.3.4 Kontrolní etapa ....................................................................................... 35 4.3.5 Hodnotící etapa....................................................................................... 35 4.4
ANALÝZA SYSTÉMU ENVIRONMENTÁLNÍCH OPATŘENÍ ............ 36
4.4.1 Ochrana ovzduší ..................................................................................... 37 4.4.2 Ochrana půdy a nakládání s odpady ...................................................... 39 4.4.3 Ochrana vod ........................................................................................... 41 4.4.4 Energetika ............................................................................................... 44 4.5
VÝHLED NA CHYSTANÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY ............................ 46
4.6
VLASTNÍ NÁVRHY V OCHRANĚ ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ SPOLEČNOSTI .................................................................... 47
4.6.1 Posílení personálního zajištění v oblasti ekologie .................................. 47 4.6.2 Sběrná místa na odpad ........................................................................... 49 4.6.3 Operační program ŽP ............................................................................. 50
5. ZÁVĚR ..................................................................................................... 54 6. POUŢITÉ ZDROJE................................................................................ 56 7. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ.................................... 58 8. PŘÍLOHY
1. ÚVOD Ţivotní prostředí je soubor všech přírodních, umělých a sociálních činitelů materiálního světa, se kterými přijde do styku ţivý subjekt. Je to vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem můţe být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Podnik je ekonomicko-právní subjekt, který tvoří jednu ze základních forem institucionálního uspořádání ekonomiky zaloţené na výrobě zboţí a poskytování sluţeb za úplatu. Smyslem podniku je organizování lidské činnosti v daném okruhu uspokojování cizích potřeb tak, aby byly uspokojeny i potřeby podnikatele. Jde-li o uspokojování hmotných potřeb, jedná se o výrobní podniky, které přetvářejí přírodní zdroje v poţadované hmotné výrobky. Z hlediska ţivotního prostředí je zřejmé, ţe kaţdý podnik ovlivňuje svou existencí ţivotní prostředí, a to jak prostředí, jeţ je uvnitř podniku (pracovní prostředí), tak i prostředí vnější. Vliv podniku na ţivotní prostředí je přímo úměrný charakteru a mnoţství všech látkových a energetických toků, které podnik vyměňuje se ţivotním prostředím. Za hlavního škůdce ţivotního prostředí byl donedávna povaţován průmysl. Chemické továrny, ocelárny, elektrárny a další podniky patřily mezi hlavní zdroje znečištění ovzduší, vody a dalších sloţek ţivotního prostředí, mezi hlavní konzumenty neobnovitelných zdrojů a celkově byly hlavními zdroji devastace prostředí. V poslední době se tento obraz mění. Průmysl výrazně mění své chování a postupně se stává z původce problémů součástí řešení. Zejména to platí pro velké průmyslové společnosti, jako je i ŢĎAS, a. s., které disponují dostatečným objemem finančních prostředků a jiných zdrojů. V současnosti je zřejmý nárůst řady iniciativ směřujících k ekologicky příznivému chování průmyslových podniků. Tyto podniky zavádějí environmentální manaţerské systémy a certifikují se podle ekologicky orientovaných norem (řady ISO 14000). Základní myšlenkou těchto systémů je řada aspektů v rámci výroby, jako je například niţší spotřeba materiálu a energie, minimalizace odpadů prostřednictvím recyklace, popřípadě prevencí jejich vzniku. Cílem těchto přístupů je uplatnit řešení dvojího zisku, to znamená přinést jak ekonomický prospěch podniků, tak i dosáhnout přínosu pro ţivotní prostředí.
7
2. CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem bakalářské práce je analyzovat současnou situaci podniku ŢĎAS, a. s. a podrobněji se zaměřit na environmentální manaţerské řízení v této společnosti. Hlavním cílem je popsat stávající systém environmentálních opatření a navrhnout vhodné změny v ochraně ţivotního prostředí společnosti. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena na definice základních pojmů týkajících se ţivotního prostředí, uvedení platné legislativy ţivotního prostředí a popis vývoje a nástrojů environmentálně orientovaných manaţerských přístupů. Při psaní teoretické části bylo čerpáno z odborných publikací, zákonů ČR a elektronických zdrojů zabývající se problematikou ţivotního prostředí a environmentálního managementu. V praktické části je v úvodu charakterizována společnost ŢĎAS, a. s. Dále je zde popsán environmentální manaţerský systém včetně všech etap, do kterých je provoz tohoto systému řízení rozloţen. Součástí analýzy systému environmentálních opatření, které se v této části práce také věnuji, je rozloţení této problematiky podle jednotlivých sloţek ţivotního prostředí (ochrana ovzduší, ochrana půdy a nakládání s odpady, ochrana vod a energetika). Podnik jako znečišťovatel ţivotního prostředí podléhá určitým regulacím, které jsou dány zákonem. Proto je zde uveden i stručný výhled na chystané legislativní změny, které ať uţ pozitivně nebo negativně ovlivní rozhodování managementu o dalších podnikových aktivitách. V závěru praktické části práce jsou uvedeny a popsány návrhy ke zlepšení ochrany ţivotního prostředí společnosti. Podklady pro zpracování praktické části práce byly získány převáţně v rámci konzultací s ekologem společnosti, Ing. Bronislavem Martínkem, který současně plní funkci manaţera v oblasti ekologie. Tyto konzultace byly součástí třítýdenní odborné praxe v podniku ŢĎAS, a. s. Během této praxe mi byla poskytnuta řada odborných časopisů věnujících se ţivotnímu prostředí a řízení společnosti. Stejně tak bylo čerpáno z interních směrnic, havarijního plánu a další firemní dokumentace. Ing. Martínek umoţnil autorce blíţe poznat společnost tím, ţe ji provedl po některých z výrobních provozů, další provozy bylo moţno navštívit během Dnů otevřených dveří, které se kaţdoročně konají 1. května. Ing. Radek Zlesák, vodohospodář podniku, informoval o problematice energetiky a výklad doplnil prohlídkou čističek odpadních vod, které ke své činnosti podnik vyuţívá. Další data
8
a informace týkající se environmentu a hospodářské situace podniku jsem čerpala převáţně z výročních zpráv a webových stránek společnosti.
9
3. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE 3.1 Základní pojmy a jejich definice S tématem zabývajícím se managementem ţivotního prostředí úzce souvisí následující pojmy: Ţivotní prostředí Tento pojem se v současné době pouţívá ve dvojím významu. V původním ekologickém významu, kdy označuje domovské prostředí nějakého ţivého organismu a v přeneseném významu, kdy je tento pojem pouţíván pro označení celého komplexu poznatků, které jsou nutné k realizaci ochrany ţivotního prostředí společnosti. V dnešní době se v rámci problematiky ţivotního prostředí stále více vyuţívá pojmu „environment“. Tento výraz pochází z angličtiny a v češtině kopíruje význam pojmu ţivotní prostředí. Přesný překlad tohoto slova by znamenal „prostředí obklopující určitou entitu a zahrnující sloţky jejího okolí, ţivé i neţivé, včetně lidí a jejich vzájemných vztahů“(VEBER, 2006, s. 13) Takto chápaný pojem „ţivotní prostředí/environment“ je definován mnoha způsoby, přičemţ znění všech definic odráţí okolnosti historické, kulturní a specifické pro formulování definice. Zákon č. 17/1992 Sb. o ţivotním prostředí definuje tento pojem takto: „Ţivotním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho sloţkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ V mezinárodních normách řady ISO 14000, které se vztahují k realizaci systému environmentálního managementu v libovolné organizaci, a tedy i v podniku, je v normě ČSN EN 14001 vydané v roce 2005 uvedena následující definice ţivotního prostředí: „Ţivotní prostředí je prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a ţivočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy.“(VEBER, 2006, s. 13) V poznámce k definici se uvádí, ţe se v této souvislosti „prostředí“ rozšiřuje za hranice organizace do globálního systému. 10
Environmentální dopad „Environmentálním dopadem je míněna jakákoli změna v ţivotním prostředí aţ nepříznivá či příznivá, která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace.“ (VEBER, 2006, s. 13) Environmentální aspekt „Environmentální aspekt je pak definován jako prvek činností, výrobků nebo sluţeb organizace, který můţe ovlivňovat ţivotní prostředí.“ (VEBER, 2006, s. 13)
Odpad Podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v aktuálním znění je odpad „kaţdá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.“ Nakládání s odpady – jejich shromaţďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, vyuţívání a odstraňování. Pro odpady je dále významný pojem nebezpečný odpad. Charakteristickým rysem těchto elementů je, ţe vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností – výbušnost, oxidaci, vysokou hořlavost, dráţdivost, ţíravost, toxicitu, infekčnost, karcinogenitu, mutagenitu
apod.
(VEBER,
2006,
s.
13).
Nebezpečné
odpady
upravuje
vyhláška č. 381/2001 Sb.
3.2 Problematika ţivotního prostředí Péče o ţivotní prostředí patří k aktuálním celosvětovým problémům. Dosavadní zkušenosti ukazují, ţe společenský rozvoj měl zpravidla negativní dopady na ţivotní prostředí. V této souvislosti musí zákonitě dojít k podstatným změnám ve vztahu k ochraně ţivotního prostředí. Prioritně tato úloha přísluší průmyslové sféře, která patří k největším znečišťovatelům. Základní otázkou, kterou je třeba vyjasnit, je to, zda lidská činnost (zejména materiální výroba) nedevastuje ţivotní prostředí v míře větší, neţ odpovídá přirozené schopnosti regenerace přírody. 11
Koncem osmdesátých let vydala Komise pro ţivotní prostředí a rozvoj při OSN studii, ve které se konstatuje, ţe další vývoj společnosti, nemá-li dojít k celosvětovému ohroţení ţivotního prostředí, musí probíhat na základě nového typu hospodářského rozvoje, který byl označován jako trvale udržitelný rozvoj. (VEBER, 2006, s. 18) Trvale udrţitelný rozvoj (z anglického „sustainable development“) je podle definice obsaţené ve zprávě Komise pro ţivotní prostředí a rozvoj (zpráva Brundtlandové) z r. 1987: „development that meets the needs of the present without compromising the ability of future generations to meet their own needs“. (KRAMER, URBANIEC, OBRŠÁLOVÁ, 2005, s. 65) Pro úplnost je třeba dodat, ţe v našem zákoně č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí je trvale udrţitelný rozvoj definován v §6 jako: „takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává moţnost uspokojovat jejich základní ţivotní potřeby a přitom nesniţuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“ Na práci Světové komise navázala v rámci OSN Světová rada pro trvale udrţitelný rozvoj a mnoho dalších organizací. Jednou z nich byla i Mezinárodní obchodní komora, která vypracovala Podnikatelskou chartu trvale udrţitelného rozvoje, jejichţ 16 zásad se později
stalo
základnou
pro
vypracování
hlavních
poţadavků
na
systém
environmentálního managementu. Hlavní náplní práce jmenovaných (i jiných) organizací bylo navrhnout plán realizace
trvale
udrţitelného
rozvoje,
který
byl
pak
v roce
1992
projednán
a schválen na Summitu Země v Riu de Janeiro. Evropská unie se zavázala prosazovat trvale udrţitelný rozvoj v rezoluci z 1. února 1993. Světový summit uskutečněný s odstupem deseti let v r. 2002 v jihoafrickém Johannesburgu musel posuny v ochraně ţivotního prostředí hodnotit kriticky, a navíc upozornil na další závaţný světový ekologický problém – nedostatek pitné vody. (VEBER, 2006, s. 18) K dalším aktivitám světového společenství (iniciovaným zejména OSN) lze přiřadit montrealskou konferenci, jejíţ závěry přispěly k omezení nebo zakázání uţívání plynů, které ohroţují ozónovou vrstvu Země (zejména freony), a protokol z japonského Kjóto z r. 1997, který zavazuje účastníky sníţit emise šesti hlavních skleníkových plynů v průměru o 5,6 % v období let 2008 aţ 2012 oproti roku 1990. (VEBER, 2006, s. 18) I kdyţ následná světová jednání do jisté míry tyto záměry zmírnila, je pravděpodobné, ţe cíle Kjótského protokolu nebudou dosaţeny.
12
3.3 Evropská unie a ţivotní prostředí Evropská unie je organizace, která v ochraně ţivotního prostředí, v uzákonění ekologických povinností a v šíření ekologického uvědomění postoupila moţná nejdále z celého světa. Evropský integrační proces zasáhl do ochrany ţivotního prostředí poprvé v 70. letech. Západoevropané tehdy začali citlivěji reagovat na problémy znečištění ovzduší a vod, čerpání neobnovitelných zdrojů energie a některé další, o nichţ se v době zaloţení integrace v 50. letech téměř nevědělo. Od té doby se ochrana ţivotního prostředí rozvinula v jednu ze základních politik. Na jejím provádění se členské státy dělí o své pravomoci s orgány Evropské unie (EU). (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 5) Na úrovni EU bylo přijato na 300 právních aktů regulujících spolupráci a standardy v ochraně ţivotního prostředí. Vývoj společné evropské ekologické legislativy pokračuje dále velmi intenzivním tempem. Naprostá většina veřejnosti úsilí EU o čistší prostředí podporuje a pod tlakem této rozrůstající se „zelené lobby“ se dnes ekologická hlediska stále více promítají do rozhodnutí a opatření ve všech dalších oblastech ţivota, od energetiky, přes dopravu aţ po zemědělství a školství. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 5) Tato politika ochrany ţivotního prostředí má svůj právní základ v ústavním dokumentu evropské integrace, kterým je Smlouva o zaloţení Evropského společenství. Mezi základními úkoly (čl. 2 Smlouvy) je výslovně uvedena podpora trvale udrţitelného rozvoje a vysoké úrovně ochrany a zlepšování ţivotního prostředí. Samostatná Hlava XIX Smlouvy, věnovaná ţivotnímu prostředí, specifikuje tyto obecné cíle EU následujícím výčtem: - Udrţování, ochrana a zlepšování kvality ţivotního prostředí. - Ochrana lidského zdraví. - Obezřetné a racionální vyuţívání přírodních zdrojů. - Podpora opatření na mezinárodní úrovni čelících regionálním a celosvětovým problémům ţivotního prostředí. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 6) Při naplňování svých ekologických cílů se EU drţí těchto hlavních zásad: - Princip předběţné opatrnosti. - Náprava ohroţení ţivotního prostředí přednostně u zdroje. - Zásada: „znečišťovatel platí“. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 6)
13
Členské státy EU se přímo podílejí na tvorbě společné politiky ochrany ţivotního prostředí. Jsou zavázány naplňovat na svém území její principy a vymáhat z nich vycházející společné právní akty. Současně však provádějí a financují – vţdy v souladu s tímto evropským základem – vlastní politiky ochrany ţivotního prostředí. V nich mohou jít i nad rámec opatření schválených na úrovni Evropské unie. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 6) Podnikatelé jsou významnými účastníky procesu ochrany ţivotního prostředí v EU. Různé ekologické organizace na ně sice hledí jako na původce znečištění, orgány EU je však přijímají jako partnery, bez jejichţ přispění a souhlasu by ekologická opatření nikdy nepřinesla kýţené společenské efekty. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 6) Předpisy EU jsou k podnikatelům ekologicky náročné a ţivotnímu prostředí nebezpečný výrobek nebo podnik nemá na jednotném trhu EU co pohledávat. Akční program EU pro ţivotní prostředí pro léta 2001 – 2010 výslovně stanoví: „Podnikání musí probíhat ekologicky účinnějším způsobem, jinými slovy, při produkci téhoţ nebo většího mnoţství výrobků musí být pouţíváno méně vstupů a vznikat menší mnoţství odpadů…“ V souhrnu lze říci, ţe podnikatel je pod tlakem předpisů EU povinen ekologicky myslet a jednat od momentu navrţení svého projektu, posouzení jeho vlivu na ţivotní prostředí a zajištění prevence moţných rizik, přes výběr surovin a technologií pro výrobu, aţ po ekologické parametry produkovaných výrobků a nakládání se zplodinami, s tekutým a pevným odpadem, jakoţ i s obaly. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 7)
3.4 Legislativa ţivotního prostředí Environmentální legislativa má letitou tradici a postupně se rozrostla do obsáhlého souboru veřejnoprávních předpisů. Na webové stránce ministerstva ţivotního prostředí lze najít kompletní a aktualizovaný přehled těchto dokumentů, včetně jejich plných textů. Autoři této stránky environmentální legislativu rozdělili do následujících tématických okruhů: - ţivotní prostředí – všeobecně; - vodní hospodářství; - odpadové hospodářství; - ochrana ovzduší; - ochrana přírody; 14
- ochrana půdního fondu a lesního hospodářství; - geologie a hornictví; - územní plánování a stavební řád; - posuzování vlivů na ţivotní prostředí; - nakládání s chemickými látkami; - prevence závaţných havárií; - geneticky modifikované organismy; - integrovaná prevence znečištění; - energetika; - hluk; - ochrana klimatu. (www.mzp.cz)
3.4.1 Odpady Odpady vznikají prakticky ve všech firmách. Podnikatelé jsou zavázáni zákonnou úpravou k omezování jejich vzniku, vzniklé odpady přednostně vyuţívat a pouze ty, které nelze vyuţít, vhodným způsobem likvidovat. Odpady upravují následující právní předpisy:
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 106/2005 Sb.). (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 61) K poţadavkům zákona patří např. tyto: - právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí, dováţí nebo uvádí na trh výrobky, je povinna uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu k pouţití nebo jinou vhodnou formou informace o způsobu vyuţití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků; - původce odpadů je povinen shromaţďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií, zabezpečit odpady před neţádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, vést průběţnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje, tuto evidenci archivovat nejméně po dobu pěti let;
15
- s odpady lze nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. Při tomto nakládání s odpady nesmí být ohroţeno lidské zdraví ani ohroţováno nebo poškozováno ţivotní prostředí a nesmějí být překročeny limity znečišťování; - k převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k vyuţití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení za podmínek stanovených; - původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit - původce a oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v mnoţství větším neţ 100 t nebezpečného odpadu za rok, jsou povinni zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby – „odpadového hospodáře“. (VEBER, 2006, s. 44)
Vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků.
Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů).
Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.
Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich vyuţívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 61)
3.4.2 Ovzduší Běţná provozní činnost se nevyhne ani dopadům do ovzduší. Jednak většina tepelných zdrojů (zejména pak kotelny) způsobuje jisté znečištění ovzduší, jednak při provozní činnosti mohou vznikat zplodiny, které i kdyţ mohou být i odsávány 16
a následně i filtrovány, téţ končí v ovzduší. V rámci problematiky znečišťování ovzduší se můţeme setkat s pojmy „emise“, „emisní tok“, „imise“. Emisemi rozumíme vypouštění nebo únik příměsí do atmosféry, tj. primární znečišťování ovzduší (oproti znečišťování sekundárnímu, kterým je vznik příměsí přímo v atmosféře v důsledku různých chemických a fyzikálních pochodů z tzv. prekursorů). Mnoţství příměsi, zpravidla její hmotnost, vstupující za jednotku času ze zdroje znečišťování do ovzduší, pak nazýváme emisním tokem. (HŮNOVÁ, JANOUŠKOVÁ, 2004, s. 41) Imise jsou potom definovány jako mnoţství znečišťujících příměsí přecházejících z ovzduší na příjemce (receptor). (HŮNOVÁ, JANOUŠKOVÁ, 2004, s. 42) Ovzduší upravují následující právní předpisy:
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 60) - zákon stanovuje povinnost omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a sniţovat mnoţství vypouštěných znečišťujících látek do ovzduší, u nových staveb nebo při změnách jiţ existujících staveb vyuţít (pokud je to technicky
a
ekonomicky
moţné)
centrálních
zdrojů,
popřípadě
alternativních zdrojů tepla (VEBER, 2006, s. 46)
Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění nařízení vlády č. 60/2004 Sb.
Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí, ve znění nařízení vlády č. 417/2003 Sb.
Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 60)
17
3.4.3 Energetika Energie je v mnoha publikacích definována jako schopnost konat práci. Příroda i lidská společnost jsou velmi sloţité systémy, které by bez stálého přísunu energie brzy ztratily schopnost udrţet se v činnosti. (BRANIŠ, 1997, s. 116) U energie rozeznáváme dvě kategorie jejích zdrojů – obnovitelné a neobnovitelné zdroje. Základním zdrojem obnovitelné energie je Slunce, vítr, voda, biomasa, ţivočichové a geotermální energie. Mezi neobnovitelné zdroje energie řadíme fosilní paliva, uhlí, ropu, hořlavé břidlice a písky, rašelinu, zemní plyn a jaderné palivo. Nejvíce energie se získává z fosilních paliv a také zátěţ prostředí při jejich spotřebě je největší. Negativní vlivy jsou spojeny jiţ s těţbou surovin, dále s dopravou a konečně s jejich spalováním, kterým se získává uţitečná forma energie, ať uţ jde o teplo, elektřinu nebo pohyb dopravních prostředků a jiných strojů. (MOLDAN, 1997, s. 71) Energetika je upravena v následujících právních předpisech:
Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře vyuţívání obnovitelných zdrojů).
Zákon č. 359/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií.
Vyhláška č. 453/2008 Sb., o stanovení druhů, způsobů vyuţití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy.
3.4.4 Vody Starost o vodní zdroje, která provázela lidstvo od samého počátku civilizace, zesílila v období industriální společnosti. Sladká voda je velmi důleţitou sloţkou ţivotního prostředí a kritickým přírodním zdrojem. (MOLDAN, 2001, s. 55) Prakticky ţádná provozní činnost se neobejde bez pouţití vody. I kdyţ organizace vodu nepotřebuje k technologickým činnostem, minimálně ji pouţívá pro sociální potřeby, musí se vyrovnat s odvodem dešťových vod apod. V tomto případě často stačí napojení na vodovodní a kanalizační systémy, některé technologie se však neobejdou bez pouţití povrchových nebo i podzemních vod.
18
Vody upravují následující právní předpisy:
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb. a zákona č. 20/2004 Sb. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 60) K poţadavkům zákona patří např. tyto: - ochrana povrchových a podzemních vod a hospodárné nakládání s nimi; - povinnost disponovat povolením vodoprávního úřadu pro nakládání s vodami (povrchovými nebo podzemními), pokud nejde o obecné pouţití – pro vlastní potřebu bez pouţití zvláštních technických zařízení, povolení k nakládání s vodami se vydává na časově omezenou dobu, v povolení se stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto povolení vydává; - povinnost disponovat povolením vodoprávního úřadu k vypouštění odpadních vod, které mohou obsahovat jednu nebo více zvlášť nebezpečných závadných látek do kanalizace: jde-li o případ více jednotlivých
technologicky
vymezených
výrob,
je
třeba
povolení
k vypouštění takto kontaminovaných vod zvlášť za kaţdou z těchto výrob. (VEBER, 2006, s. 48)
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb. a zákona č. 167/2004 Sb. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 60) - tato legislativní úprava vyţaduje, aby vlastník vodovodu nebo kanalizace uzavřel písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem, přiznává vlastníku vodovodu a kanalizace právo na úplatu za dodávku pitné vody (vodné) a na úplatu za odvádění odpadních vod do kanalizace (stočné) a téţ specifikuje neoprávněný odběr vody a neoprávněné vypouštění odpadních vod a nařizuje nahradit škody v případě tohoto neoprávněného počínání (VEBER, 2006, s. 48)
Vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.
Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného
19
znečištění povrchových vod a odpadních vod, náleţitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 61)
3.5 Vývoj manaţerských přístupů k ochraně ţivotního prostředí První výraznější problémy z hlediska ţivotního prostředí nastaly s nástupem průmyslové výroby. Tehdy se jednalo pouze o regionální problémy, ale v současnosti stále roste jak v odborných, tak i ve společenských strukturách vědomí nutnosti řešit ekologické problémy, které jiţ začínají ztrácet svůj regionální charakter. Tento fakt se promítá i v následujícím znázornění vývoje manaţerských přístupů k ochraně ţivotního prostředí: 50. – 60. léta – přístupy ředění (budování vysokých komínů), snahou bylo do přírody vnášet škodliviny v minimálních koncentracích, neboť se předpokládalo, ţe případné niţší koncentrace nejsou tolik škodlivé a ţe si s nimi příroda „lépe poradí“ 70. léta – zaměření na koncové účinky, cílem bylo zpravidla instalované nedokonalé technologii přidat zařízení, které by na konci procesu zachycovalo škodliviny 80. léta – recyklace – zaměření na opakované vyuţití – má bezpochyby řadu ekologických i ekonomických přínosů, dá se uplatnit jak ve výrobních procesech – recyklace, rekuperace, regenerace odpadů, chladicích médií, energií apod., tak v případě řešení konečných odpadů 90. léta – prevence, EMS – důraz na předcházení nebo minimalizaci negativních vlivů na ţivotní prostředí, aplikace čistších technologií, úsilí zapojit do péče o ţivotní prostředí většinu pracovníků organizací (EMS). (VEBER, 2006, s. 60)
3.6 Nástroje podnikového environmentálního managementu Podnikový environmentální management je managementem těch činností podniku, které mají vlivy na ţivotní prostředí. Vlivy na ţivotní prostředí mohou být jak pozitivní 20
(příznivé změny v ţivotním prostředí), tak negativní (dopady). Cílem environmentálního managementu je vyuţívat hospodárně statky a sluţby ţivotního prostředí, omezit emise znečišťujících látek a rizika z environmentálních havárií, a vytvořit bezpečné pracovní podmínky. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 45) Nástroje
environmentální
politiky
patří
mezi
formalizované
prostředky,
jeţ v environmentální politice pouţíváme k dosaţení vytyčených cílů v ochraně a v péči o ţivotní prostředí. Tyto nástroje představují zcela konkrétní prostředky, předpisy, normy, metody, postupy, konkrétní programy, smlouvy, apod., jeţ subjekty buď samy pouţívají, nebo jsou jimi bezprostředně ovlivňovány. (REMTOVÁ, 2006, s. 30)
3.7 Dobrovolné nástroje v environmentální strategii podniku V současné době se stále více rozšiřuje pouţívání a sortiment tzv. dobrovolných nástrojů environmentální politiky. Tyto nástroje lze obecně definovat jako „formalizované prostředky environmentální politiky, které můţe subjekt (podnik) vyuţívat ve své environmentální strategii, ale jejichţ pouţívání mu ţádný legislativní předpis nepřikazuje“. (REMTOVÁ, 2006, s. 38) Do skupiny dobrovolných nástrojů patří jak nástroje regulační, tak i nástroje informační. Pouţitím regulačních nástrojů můţe podnik bezprostředně sniţovat svůj negativní dopad na ţivotní prostředí, kdeţto pouţitím informačních nástrojů pouze předává či získává poţadované informace. Z hlediska pouţívání dobrovolných nástrojů podnikem je důleţité jejich rozdělení na: - nástroje, jejichţ pouţití vyţaduje určitou vnější součinnost; - nástroje, jejichţ pouţití je plně v kompetenci podniku. (REMTOVÁ, 2006, s. 38) Mezi nástroje, jejichţ pouţití vyţaduje určitou součinnost, patří především: - označování ekologicky šetrných výrobků – ekolabelling, včetně podpory tzv. zeleného nakupování; - zavádění environmentálních systémů řízení podle EMAS nebo ISO 14001; - uzavírání dobrovolných dohod mezi státní administrativou s různými výrobními sdruţeními, ústících v závazky organizací pouţívat šetrnější technologie a postupy z hlediska dopadů na ţivotní prostředí. (VEBER, 2006, s. 24) Národní program označování ekologicky šetrných výrobků je zaloţen na vytvoření konkurenčního prostředí v důsledku zavedení dalšího výběrového kritéria, které zahrnuje 21
stanovené ekologické poţadavky na výrobek. Označení „ekologicky šetrný výrobek“ představuje státem garantovanou informaci o pozitivním výsledku ekologického hodnocení výrobku a jeho vlastností. (VEBER, 2006, s. 24) Mezi nástroje nevyţadující ţádnou vnější součinnost patří: - hodnocení moţností čistší produkce; - metoda LCA neboli metoda posuzování ţivotního cyklu; - ekodesign; - environmentální reporting; - environmentální manaţerské účetnictví; - environmentální benchmarking (porovnávání s nejlepším). (REMTOVÁ, 2006, s. 39) Čistší produkce je chápána jako nepřetrţitá aplikace integrální preventivní strategie na procesy, výrobky a sluţby s cílem zvýšit celkovou účinnost a sníţit riziko pro člověka a ţivotní prostředí. Čistší produkce můţe být aplikována na jakékoliv průmyslové procesy, na výrobky samé a na různé sluţby poţadované společností. (VEBER, 2006, s. 24) Nedílnou součástí kontroly výstupů předvýrobní přípravy před jejich schválením by mělo být vyhodnocení příslušných eko-dopadů, eko-bilancí výrobku i případné posouzení dopadů výrobků v celém ţivotním cyklu, tzv. LCA (Living Cycle Analysis). (VEBER, 2006, s. 141) Její aplikací lze u posuzovaného systému (výrobku nebo sluţby): 1. určit negativní vlivy, jimiţ posuzovaný systém působí (nebo bude působit) na ţivotní prostředí, a to v průběhu etap svého celého ţivotního cyklu, tj. od etapy získávání surovin potřebných k jeho výrobě, přes etapu vlastní výroby výrobku, etapu jeho pouţívání ve spotřební sféře i včetně etapy jeho likvidace po pouţití; 2. zjistit příčiny vzniku těchto negativních vlivů; 3. kvantifikovat příspěvky, jimiţ posuzovaný systém přispěje ke zhoršení hlavních globálních problémů ţivotního prostředí, např. změně klimatu, rozrušování ozonové vrstvy, acidifikaci, apod. (REMTOVÁ, 2006, s. 80) Dobrý eko-design výrobku představuje takový návrh výrobku, který: - nepočítá při výrobě s nebezpečnými látkami; - řeší opětovné vyuţití materiálů pouţitých pro výrobek. (VEBER, 2006, s. 139)
22
Úkolem environmentálního reportingu je především informování zájmových skupin, nicméně veřejnost z tohoto okruhu není vyloučena. (REMTOVÁ, 2006, s. 39) Podle Dicksona „některé environmentální reporty mají mnohem větší vliv na zákazníky a hospodářskou soutěţ, protoţe zde jsou omezené distribuční cesty směřující na trh výrobků. Mohou tady být také minimální obavy o veřejný zájem a jednoduché firemní cíle a omezení. Jiné environmentální reporty obsahují rozšířené diskuse o výsledcích předběţné analýzy, která odhalí jejich obtíţnost a potenciální důleţitost.“ (1994, s. 67 – 68) Systém environmentálního manažerského účetnictví představuje významný zdroj informací, které napomáhají managementu na různých úrovních řízení stanovovat a dosahovat cíle v oblasti zlepšování environmentálního profilu podniku i jeho ekonomické výkonnosti. Můţe významným způsobem podpořit snahu podniku o neustálé zlepšování jak jeho environmentálního profilu, tak i jeho ekonomické výkonnosti. (HYRŠLOVÁ, 2005, s. 13)
3.8. EMS – Environmentální manaţerský systém V České republice se stále více zdomácňuje výraz Environmental Management Systém, ve zkratce EMS, kterému u nás odpovídá termín „systém environmentálního managementu“ nebo „environmentální manaţerský systém“. Na webových stránkách americké organizace EPA (Environmental Protection Agency) je uvedena následující definice EMS: „Environmentální manaţerský systém (EMS) je sada nástrojů a principů, které umoţňují podnikům systematicky řídit záleţitosti týkající se jejich environmentální a zdravotní bezpečnosti. To je základ pro neustálé plánování, provádění, přezkoumávání a zlepšování podnikových operací směřujících k integraci pojmu ţivotní prostředí do kaţdodenní podnikatelské praxe.“ (www.epa.gov) Vysoká úroveň poţadavků na ochranu ţivotního prostředí není jen cílem politiky ţivotního prostředí, ale i předpokladem pro průmyslový rozvoj. Politika ochrany ţivotního prostředí stále více ovlivňuje průmyslovou politiku a naopak. Čím dál častěji se vyskytují případy, kdy české podniky dodávající své výrobky zahraničním firmám jsou dotazovány na stav a plnění závazků v oblasti ochrany ţivotního prostředí. Mnohdy jejich zodpovězení a ověření zahraniční zákazník poţaduje jako podmínku pro svou zakázku. Zahraniční firmy pravděpodobně z důvodu konkurenceschopnosti, upřednostňují spolupráci s dodavateli, kteří mají zaveden EMS. 23
3.8.1 Struktura EMS Pro konkrétní zavádění environmentálního manaţerského systému v podniku lze pouţívat různých nástrojů. Správné postupy environmentálního managementu obvykle vychází ze standardu nebo technické normy, které jsou odvozeny z jiţ známých přístupů, zejména z manaţerského standardu ISO 9001 a související 14001 či EMAS. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 56) Přístupy uspořádání jednotlivých norem se v zásadě neliší, pokud jde o poţadavky, co musí podnikový systém environmentálního řízení obsahovat. Od kaţdé firmy vyţaduje efektivní environmentální jednání řadu změn, nejen vyplývajících z nápravných aktivit zpravidla technického charakteru, jako je např. sníţení emisí do ovzduší z technologie zásobování energií nebo sníţení mnoţství odpadních vod vyuţitím recyklační (recirkulační) technologie spotřeby vody. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 56) Má-li environmentální řízení podniku tvořit integrální součást řídících procesů podniku v celé jeho struktuře, nutně musí být vykonávány standardní úlohy managementu, jako je rozhodování, organizační plánování cílů a zdrojů, komunikace, kontrola, personální management, atd. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 56) U environmentálního řízení lze vyuţít běţné nástroje řízení: 1. Přímé – jedná se o různá nařízení, příkazy či zákazy top-managementu, které jednoznačně stanovují poţadované chování v určitých situacích. Jejich nedodrţování je povaţováno za projev nedisciplinovanosti a je zpravidla postihováno sankcí. Svým charakterem do této skupiny patří i dokumentace v podobě interních směrnic, popisů pracovních postupů, instrukcí, dle nichţ jsou definovány postupy pro výkon rutinních činností. V podstatě se jedná o trvalé příkazy. Direktivní příkazy budou v oblasti environmentální managementu voleny tehdy, kde je bezpodmínečně nutné dodrţet technologické nebo jiné postupy tak, aby byly splněny stanovené environmentální legislativní předpisy, normy, či limity, a dále v případech řešení závaţných havárií či poruch. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 57) 2. Nepřímé – jedná se spíše o motivační pravidla, s vyšší mírou delegované samostatnosti a vyšší úrovní odpovědnosti. Příkladem mohou být pravidla odměňování, podíly na dosaţených úsporách, atd.
24
Při environmentálním řízení se s nepřímými nástroji počítá především v etapě iniciace pracovníků
pro
neustálé
zlepšování
environmentálních
aspektů
a
dosahování
environmentálních cílů. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 57) Nedílnou součástí managementu na všech stupních řízení je kontrola. Jejím smyslem je získání jistoty a důvěry, ţe vývoj řízeného jevu, reality, organizace, se vyvíjí ţádoucím směrem a stanovené záměry a cíle budou nebo jsou dosaţeny. Kontrola nemá opodstatnění, pokud chybí kritéria, která definují ţádoucí stav (cílové hodnoty, standardy, postupy). Kontrolní činnost managementu bude tedy mít podstatnou úlohu ve všech fázích zavádění a provádění environmentálního řízení. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 57)
3.8.2 Platné normy EMS Pro zavádění systémů environmentálního managementu v podnicích existují dva standardy, které lze v současnosti v ČR pouţít, a to: 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 761/2001, známé téţ pod zkratkou EMAS II (z anglického originálu Eco-Management and Audit Scheme). (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 58) Toto nařízení je závazné pro vlády všech členských států a je přímo aplikovatelné ve všech členských státech Evropské unie. Vzniklo revizí předchozího Nařízení č. 1836/1993 (EMAS I). Revidované nařízení, tzv. EMAS II, bylo publikováno v Official Journal of European Communities (Věstník) 24. 4. 2001. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 58) 2. Technická norma ČSN EN ISO 14001 „Systémy environmentálního managementu – Specifikace s návodem pro její vyuţití“. Tato norma má celosvětovou působnost a její text byl vypracován v Technické komisi ISO/TC 207 „Environmentální management“ ve spolupráci s technickým výborem CEN/CS. Byla přijata v roce 1996, český překlad vyšel v květnu 1997 jako ČSN EN ISO 14001. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 58)
3.8.3 Environmentální systémy řízení podle EMAS Systém environmentálního managementu podle EMAS představuje aktivní přístup podniku ke sledování, řízení a postupnému sniţování dopadů svých činností na ţivotní
25
prostředí. V České republice je garantem programu EMAS Ministerstvo ţivotního prostředí. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22) Organizace, které pracují v systému EMAS, se snaţí integrovat environmentální hledisko do všech svých aktivit, pravidelně hodnotí vliv své činnosti na ţivotní prostředí a snaţí se jej průběţně zlepšovat. Přínosem zavedení systému je nejen pozitivní dopad na ţivotní prostředí, ale také například zkvalitnění
systému řízení, zvyšování
ekonomických efektů nebo průběţné zvyšování kvalifikace zaměstnanců. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 18) Přijetím systému EMAS a realizací konkrétních opatření dávají organizace pozitivní příklad a jasný signál, jak se chovat, pokud také další organizace chtějí být ohleduplné k ţivotnímu prostředí. Zavedení systému má výrazný stimulační efekt na environmentální chování podnikatelské sféry. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 18) Organizace účastnící se EMAS musí projít těmito fázemi: - úvodní environmentální přezkoumání - zavedení systému řízení (problém – cíl – řešení – výsledek – zhodnocení) - příprava environmentálního prohlášení - ověření systému a prohlášení akreditovaným ověřovatelem - bezplatná registrace (získání osvědčení o registraci, registrační číslo a zapůjčení loga EMAS) (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22) Akreditovaný
environmentální
ověřovatel
schvaluje
aktualizované
údaje
v environmentálním prohlášení jednou ročně. V intervalu 3 let ověřuje znovu všechny prvky systému environmentálního řízení, které jsou poţadovány pro registraci do programu EMAS. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22) Environmentální prohlášení je určeno především subjektům, které se zajímají o environmentální výkonnost podniku. Mohou jimi být například: zákazníci, zaměstnanci, finanční instituce, média, místní komunity, úřady, environmentální organizace, studenti a vědečtí pracovníci, konzultanti, ale i konkurence. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22)
3.8.4 Environmentální systémy řízení podle ISO 14001 Norma
ISO
14001
upravuje
poţadavky
managementu. Tyto poţadavky lze rozdělit do tří skupin:
26
na
systém
environmentálního
1. Pro první skupinu je charakteristické, ţe poţadavky v ní obsaţené spadají do kompetence vrcholového managementu (plánování, E-politika, cíle, program, E-přezkoumání, atd.) 2. V druhé skupině jsou poţadavky na vlastní fungování EMS v provozních činnostech. Provozní činnosti jsou zde chápány velice široce, neboť nezahrnují jen výrobu, nýbrţ i zásobování, skladování, údrţbu, pomocné provozy (např. úklidové činnosti) a obsluţné činnosti (závodní jídelnu). 3. Třetí skupina je zaměřena na zpětnou vazbu. Těţiště poţadavků se týká monitorování a vyhodnocování environmentálních aspektů a v případě neuspokojivých výsledků přijímání nápravných opatření. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 65) V následující tabulce jsou uvedeny významné rozdíly v poţadavcích normy ISO 14001 a EMAS. Tab. č. 1: Významné rozdíly v poţadavcích normy ISO 14001 a EMAS
Rozsah Působnost
Platnost Úvodní environmentální přezkoumání (zhodnocení)
ISO 14001
EMAS
celosvětová
členské země EU
všechny typy organizací (průmysl, sluţby, státní správa)
EMAS I průmyslové podniky; v EMAS II stejné moţnosti jako u ISO 14001
nevyţaduje se, ale doporučuje
je vyţadováno environmentální politika a environmentální prohlášení ověření (verifikace) systému a environmentálního prohlášení, validace dílčích prohlášení mezi externími audity
Veřejné dokumenty
pouze environmentální politika
Zakončení procesu
certifikace
Zajištění zakončení procesu
akreditovaná certifikační organizace
akreditovaný environmentální ověřovatel
nejdéle tříletý interval
viz ISO 14001
Četnost auditu (cyklu auditů)
Zdroj: Firma a životní prostředí (KREUZ, J., VOJÁČEK, O. 2007)
27
4. PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE 4.1 Charakteristika společnosti ŢĎAS, a. s. 4.1.1 Základní údaje o společnosti Akciová společnost ŢĎAS, se sídlem ve městě Ţďár nad Sázavou, zahrnuje strojírensko – metalurgický komplex, patřící k největším společnostem uvedeného zaměření v České republice. Tato společnost patří do skupiny firem Ţeleziarne Podbrezová Group, jejímţ lídrem je přední světový výrobce trubek ŢP a. s. Podbrezová, Slovenská republika. V současné době má ŢĎAS, a. s. přibliţně 2720 zaměstnanců. Výrobní program, jehoţ základ tvoří především zařízení válcoven, tvářecích strojů a výrobků metalurgie, ji řadí mezi přední evropské výrobce tohoto sortimentu, který je určen především pro automobilový průmysl. Firma disponuje kvalifikovaným výrobním a technickým personálem, moderní výrobní a vývojovou základnou. Posláním společnosti je vyrábět a dodávat výrobky a polotovary vysoké uţitné hodnoty, v poţadované kvalitě, poskytovat odpovídající sluţby a dodrţovat příslušné bezpečnostní a ekologické předpisy. Obr. č. 1: Společnost ŢĎAS, a. s.
Zdroj: www.zdas.cz
28
Obr. č. 2: Lokalizace spol. ŢĎAS, a. s. v ČR
Zdroj: www.zdas.cz
4.1.2 Historie společnosti ŢĎAS, a. s. V roce 1252, kdy byl zaloţen ţďárský cisterciácký klášter, přicházejí do kraje první prospektoři, hledající nejdříve stříbrnou a později ţeleznou rudu. První písemné zprávy o přímé výrobě ţeleza v hamrech s redukčními pecemi v oblasti Ţďárska pochází z roku 1399. Zahájení provozu první vysoké pece s nepřímým způsobem výroby ţeleza v areálu ţďárského kláštera se datuje kolem roku 1614. O téměř dvě století později, roku 1838, byl v ţelezárnách v Polničce u Ţďáru zahájen provoz válcovny na výrobu ţelezničních kolejnic. Komplex Ransko-polničských ţelezáren patřil v té době k největším v českých zemích a dodával hutnické a strojírenské výrobky do celé Evropy. V roce 1886 došlo v důsledku první dlouhotrvající krize k ukončení a zániku intenzivní ţelezářské výroby na Ţďársku. Tato výroba byla opětovně zahájena aţ roku 1951. K obnovení historické tradice přispělo odlití tradičního zvonu. Poté byla zahájena výroba mechanických lisů vlastní konstrukce. Roku 1959 dnešní akciová společnost ŢĎAS dodala první spojitou sochorovou válcovací trať (Čerepovec – SSSR). Postupným vývojem došlo i k zahájení výroby v největší hale č. 5 umoţňující montáţ nejtěţších komponentů (1963). V roce 1991 byla uvedena do provozu nejmodernější válcovna profilů v indickém Visakhapatnamu. O rok později byl podnik privatizován a vznikla akciová společnost ŢĎAS. Roku 1996 obdrţel podnik certifikaci systému jakosti ISO 9001. Podnik byl několikrát oceněn na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, poprvé v roce 2000 za exponát 29
„Kontejnerové hydraulické nůţky na šrot CNS 400 K“, poté roku 2007 za exponát „Hydraulické paketovací nůţky na šrot CNS 1100-CV2“. Mezitím, roku 2002, do společnosti vstupuje strategický partner a majoritní vlastník, slovenská firma Ţeleziarne Podbrezová, a. s.
4.2 Environmentální manaţerský systém (EMS) Akciová společnost ŢĎAS leţí na jiţní hranici chráněné krajinné oblasti Ţďárské vrchy, která patří mezi nejčistší krajinné celky v ČR, coţ ve své podstatě vytváří přirozený tlak okolí na to, aby společnost usilovala o co nejpříznivější dopad své činnosti na ţivotní prostředí. V květnu 2005 společnost úspěšně zavedla a certifikovala environmentální systém řízení (EMS). Od roku 2006 je funkčnost systému pravidelně obhajována při kontrolních externích auditech. EMS je součástí integrovaného systému řízení ŢĎAS, a. s., coţ znamená, ţe kromě jiţ jmenovaného systému pro ochranu ţivotního prostředí také zahrnuje systém řízení jakosti dle EN ISO 9001 a systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dle EN ISO 18001 (OHSAS). Ekolog společnosti vykonává funkci manaţera pro systém EMS. Jeho pracovní náplní je metodicky řídit a kontrolovat péči o ţivotní prostředí ve ŢĎAS, a. s. Zároveň však spolupracuje s dalšími manaţery pro oblast kvality (QMS) a bezpečnosti práce (AMS). Ekolog firmy také při nástupu pracovníků provádí úvodní školení z oblasti ochrany ţivotního prostředí. Environmentální manaţerský systém tvoří ve společnosti ŢĎAS, a. s. řadu koordinovaných činností, které podnik systematicky začleňuje do svého řídícího systému, aby tak mohl plánovitě sniţovat svůj negativní dopad na ţivotní prostředí. Hlavním znakem environmentálního manaţerského systému je skutečnost, ţe se jedná o systematický, stále se opakující proces, kdy vţdy po splnění zadaného cíle nebo úkolu se vytyčí cíl, popř. úkol, nový. V úplném jádru systému environmentálního managementu je tak neustálé sniţování vlivu podniku na ţivotní prostředí a zlepšování podnikového systému environmentálního managementu jako takového. Ve společnosti ŢĎAS, a. s. je v praxi k tomuto dosahování stanovených cílů vyuţíván tzv. Demingův cyklus nazývaný jako cyklus „plán – realizace – kontrola – zlepšení“, neboli PDCA „plan – do – check – act“. Podrobněji je tento model popsán na obr. č. 3. 30
Obr. č. 3: Systém environmentálního managementu ŢĎAS, a. s. a cyklus PDCA
Úvodní environmentální přezkoumání Environmentální politika Přezkoumání (vyhodnocení a revize politiky, kontrola a revize cílů, nálezy z auditů, náprava neshod, vyhodnocení efektivnosti)
Měření (kontrola, monitoring, měření, zajištění shody a souladu, záznamy z měření) Audit EMS
Zlepšení
Plánování
Kontrola
Provoz
Plánování (vyhodnocení environmentálních aspektů, legislativních požadavků, stanovení cílů a programů EMS)
Provoz (školení, komunikace, dokumentace, prevence havárií)
Zdroj: vlastní práce
4.3 Zavádění a provozování EMS Podstatou zavádění systému environmentálního managementu bylo ve společnosti ŢĎAS, a. s. postupné vnášení environmentálních hledisek do jejího řídícího systému, a to na všech úrovních řízení. Provoz systému environmentálního managementu v podniku je rozloţen do pěti etap, přičemţ první, tzv. zahajovací etapa, se vyskytuje pouze na počátku, kdy se organizace rozhodla, ţe bude EMS zavádět. Ostatní čtyři etapy (plánovací, prováděcí, kontrolní a hodnotící) tvoří cyklický, stále se opakující proces. Realizace kaţdé z vyjmenovaných etap se opět skládá z řady dílčích kroků, které na sebe různě navazují.
4.3.1 Zahajovací etapa Zahajovací, neboli přípravná etapa spočívala v: 1. rozhodnutí zavést EMS 2. provedení úvodního environmentálního přezkoumání
31
Toto přezkoumání bylo uskutečněno ve všech provozech společnosti a to za kaţdou vykonávanou činnost. Veškeré environmentální aspekty, jako je např. spotřeba vody, spotřeba elektřiny, vznik odpadů, emise do ovzduší apod., se jednotlivě za kaţdý provoz zapisovaly do formuláře nazvaného Registr environmentálních aspektů (viz příloha č. 3). V Registru environmentálních aspektů je uveden název a umístění zařízení daného provozu; činnost, kterou toto zařízení vykonává; environmentální aspekty; environmentální dopady; legislativa a významnost. Celkem podnik k tomuto přezkoumání vyuţil přibliţně 200 kusů Registrů. Návodem ke správnému vyplnění Registrů jsou podnikem vydané interní směrnice. 3. stanovení environmentální politiky podniku V rámci politiky EMS si společnost ŢĎAS, a. s. stanovila tyto základní zásady:
sniţování negativního vlivu na ţivotní prostředí
racionální nakládání s odpady s ohledem na moţnost jejich recyklace a dalšího materiálového vyuţití
efektivní vyuţívání přírodních zdrojů
trvalé zlepšování kvality ovzduší
zvyšování úrovně znalostí a povědomí zaměstnanců společnosti o zásadách systému jakosti, ochrany ţivotního prostředí a bezpečnosti práce formou cíleného školení a vzdělávání
4.3.2 Plánovací etapa Poté, co byly zjištěny významné vlivy podniku na ţivotní prostředí a zrevidovány legislativní poţadavky na podnik, je dalším logickým krokem výběr určitého environmentálního problému a naplánování jeho řešení. Plánovací fáze ve společnosti ŢĎAS, a. s. probíhá v několika dílčích krocích: 1. odvození environmentálních cílů Na základě analýzy stávajícího stavu provedené pomocí formulářů Registrů environmentálních aspektů jsou stanoveny environmentální cíle. V této fázi zavádění EMS jde o vybrání a naplánování určitého řešení, které se vztahuje k zcela konkrétnímu environmentálnímu problému. V podniku ŢĎAS, a. s. je pravidlem, ţe je stanoven minimálně jeden cíl na kaţdou sloţku ţivotního prostředí (voda, ovzduší, půda, příroda, krajina). Tyto cíle jsou určovány vţdy na pětileté období. 32
Do roku 2010 byly v podniku nastaveny následující cíle: 1. rekonstrukcí lakoven H4 (hala č. 4) a H5 (hala č. 5) dosáhnout sníţení emisí CxHy (těkavých uhlovodíků) při odmašťování do 50 mg/m3 2. zlepšit účinnost odsávání EOP (elektrických obloukových pecí) při trvalém dodrţení emisního limitu tuhých znečišťujících látek (TZL) do 50 mg/m3 3. rekonstrukcí odsávání ANDROMATU (brousící zařízení) zlepšit účinnost odsávání při trvalém dodrţení emisního limitu TZL do 200 mg/m3 4. sníţit měrnou spotřebu elektrické energie u EOP o 5 % 5. sníţit měrnou spotřebu chladicí vody u EOP o 5 % 6. zvýšit podíl recyklované strusky o 10 % 7. sníţit spotřebu vody u iontové nitridace o 20 % V současnosti probíhá zpracovávání nových cílů na další pětileté období 2011 – 2015. 2. vypracování environmentálních programů Pro kaţdý z cílů EMS jsou v rámci útvarů, kterých se vyhlášené cíle týkají, zpracovány postupy, jakým způsobem cílů dosáhnout. Tyto postupy obsahují jednotlivá dílčí opatření, termín plnění, zodpovědnost a náklady na realizaci. 3. stanovení organizační struktury a struktury procesů K prosazení cílů a programů EMS je třeba stanovit odpovědnosti a pravomoci, a to pomocí organizační struktury a struktury procesů. V rámci organizační struktury je kladen důraz na funkce a stanovení odpovědností, úkolů, kompetencí jednotlivých funkcí ve vztahu k ţivotnímu prostředí a téţ na komunikační cesty mezi různými funkcemi a podnikovými úrovněmi. Organizační struktura společnosti ŢĎAS, a. s. je znázorněna na obr. č. 4. Zeleně jsou označené právě klíčové pozice v rámci ochrany ţivotního prostředí ve společnosti.
33
Obr. č. 4: Organizační struktura společnosti ŢĎAS, a. s.
GŘ/ Úsek generálního ředitele
PŘ/ Úsek Řízení lidských zdrojů
FŘ/ Úsek Finance
LŘ/ Úsek Logistika
Odbor dopravy a služeb Vedoucí silniční dopravy
OŘ/ Úsek Obchod
Odbor Nákup
TŘ/ Úsek Technika
Provoz Energetika
Referent drobného prodeje
Referent služeb
Odbor generálních oprav (GO) Vedoucí odd. Servis oprav
Ekolog, odpad. hospodář
Mistr GO (elektro)
Dispečer VDK
Tribotechnik
VŘ/ Úsek Výroba Odbor investic
Vedoucí odd. Investic
Technická kancelář
Vedoucí odd. TK Metalurgie Vedoucí odd. TK Strojíren Pracovník TK pro nástroje
Obor Metalurgie Obor Strojírny Obor Nástroje Obor Externí montáže
Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s. Vysvětlivky: GŘ – generální ředitel PŘ – personální ředitel FŘ – finanční ředitel LŘ – ředitel pro logistiku OŘ – obchodní ředitel TŘ – technický ředitel VŘ – výrobní ředitel GO – generální opravy VDK – výrobně dispečerská kancelář V oblasti struktury procesů je kladen důraz na takové oblasti jako například: nákup, dodávky, plánování výroby, výrobní postupy, činnost smluvních partnerů, vzdělání
34
a vzdělávání zaměstnanců podniku, komunikace a podávání zpráv, řízení dokumentů a údajů, havarijní připravenost a reakce, aj.
4.3.3 Prováděcí etapa Úkolem prováděcí etapy je dosáhnout stanovených cílových hodnot postupem dle vypracovaného environmentálního programu.
4.3.4. Kontrolní etapa Úkolem kontrolní etapy je zavést taková měřící a kontrolní opatření, která zajistí, aby EMS fungoval v souladu se stanoveným programem environmentálního managementu, a aby oblasti vyţadující nápravnou činnost a nápravná opatření byly co nejdříve odhaleny. Mezi nejdůleţitější kroky této etapy patří:
monitorování a měření
hodnocení a kontrola nápravných a preventivních opatření
záznamy EMS a řízení informací
provádění auditů EMS (interních)
4.3.5. Hodnotící etapa Úkolem hodnotící etapy je prověřit a vyhodnotit chod EMS z hlediska zajištění jeho aktuálnosti, vhodnosti a účinnosti. Vedení organizace provádí dvakrát do roka přezkoumání systému environmentálního managementu, aby tak zajistilo jeho neustálou aktuálnost a efektivnost. Při tomto přezkoumání, neboli interním auditu se zjišťují případné nedostatky a vydává se tzv. opatření a doporučení k nápravě, kde je určen termín odstranění zjištěného nedostatku. Vzhledem k tomu, ţe má společnost ŢĎAS, a. s. zaveden systém řízení podle ISO 14001, kaţdoročně se pro hodnocení provádí externí certifikační audit. Audit vykonává nezávislá akreditovaná certifikační organizace TŰV NORD Czech, s. r. o., která byla pro tento účel vybrána a schválena představenstvem společnosti. V případě, ţe by systém environmentálního řízení neprobíhal v souladu s poţadavky normy, vydá certifikační
35
organizace návrh k zlepšení nebo odchylkový protokol, v krajním případě můţe i pozastavit platnost vydaného certifikátu.
4.4 Analýza systému environmentálních opatření Výrobní základna společnosti ŢĎAS, a. s. je tvořena z několika technologicky uzavřených celků pro těţkou kusovou a malosériovou výrobu, které jsou umístěny v jednotlivých provozech. Těmi nejdůleţitějšími zdroji znečišťování jsou v této organizaci následující výrobní provozy: Výroba oboru Strojírny, Kovárna, Modelárna, Ocelárna, Ingotárna, Výroba odlitků, Energetika, Výroba, Doprava a sluţby. Součástí analýzy systému environmentálních opatření v podniku ŢĎAS, a. s. je popis jednotlivých oblastí ţivotního prostředí, způsob, jakým podnik tyto oblasti svou činností ovlivňuje a jaké prostředky pouţívá ke zmírnění nebo úplnému odstranění negativního dopadu činnosti podniku na environment. V tabulkách č. 2 a 3 jsou uvedeny náklady, které společnost ŢĎAS, a. s. vynaloţila v letech 2005 – 2008 na ochranu ţivotního prostředí (ŢP). Celkové investiční náklady představují náklady společnosti na pořízení nových a obnovu starých nebo zastaralých zařízení, nemovitostí, průmyslového a technického vybavení, které hraje důleţitou roli v ochraně ţivotního prostředí. Neinvestiční, neboli provozní náklady na ochranu ţivotního prostředí pak zahrnují např. náklady na měření emisí, provoz filtrů, spotřebu elektrické energie, provoz čističek odpadních vod (ČOV), provoz vodárny a kanalizace apod. Z obou tabulek je zřejmé, ţe je kaţdoročně na ochranu ţivotního prostředí vynakládáno přibliţně stejné mnoţství finančních prostředků. Výjimkou je rok 2006, kdy celkové investiční náklady společnosti (tab. č. 2) tvořily ve srovnání s ostatními roky pouze 1 021 tis. Kč. Důvodem byla priorita investice do nové technologie v provozu Metalurgie. Tab. č. 2: Celkové investiční náklady na ochranu ŢP Celkové investiční náklady na OŢP (v tis. Kč) 37 467 2005 1 021 2006 33 246 2007 32 711 2008 Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s. Rok
36
Tab. č. 3: Neinvestiční (provozní) náklady na ochranu ŢP (v tis. Kč) Ochrana Ochrana Nakládání ovzduší vod s odpady 5 756 4 297 37 575 2006 27 966 3 178 24 646 2007 29 340 2 576 29 607 2008 Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s. Rok
Ochrana půdy 2 168
Náklady na audity 430 301 476
Celkem 48 058 56 093 62 167
Tab. č. 4: Podíl nákladů ochrany ŢP na HV po zdanění v letech 2006 – 2008 Podíl nákladů ochrany ŢP na HV (v %) 220 435 22,3 % 2006 297 915 30,0 % 2007 403 974 23,5 % 2008 Zdroj: vlastní výpočty na základě údajů z výročních zpráv spol. ŽĎAS, a. s. Rok
HV po zdanění
4.4.1 Ochrana ovzduší Společnost ŢĎAS, a. s. provozuje z pohledu zákona o ovzduší (Zákon č. 86/2002 Sb.) všechny typy zdrojů znečišťování ovzduší, a to zvláště velké, velké, střední a malé. Mezi zvláště velké zdroje znečišťování ovzduší v podniku patří: elektrické obloukové pece (výroba odlitků), provoz Energetika a provoz Mořírna. Velkými zdroji znečišťování ovzduší jsou lakovny strojíren, ţíhací a ohřívací pece slévárny. Střední a malé zdroje znečišťování ovzduší je v tomto podniku těţké identifikovat z důvodu jejich četnosti v kaţdém z provozů společnosti. Mezi látky, kterým je třeba věnovat pozornost v rámci ochrany ovzduší, patří technické plyny vyskytující se v provozech podniku. V kaţdém z provozů se nejčetněji vyskytuje zemní plyn a acetylén. Na H5 (strojírenská výroba) je pouţíván čpavek v tlakových lahvích a iontová nitridace1. Oxid uhličitý (CO2), argon, dusík a kyslík se pouţívají na H5, H9 (metalurgická výroba) a H10 (energetika). Provoz kaţdého zdroje znečištění je ve společnosti ŢĎAS, a. s. sledován v podobě provozní dokumentace a pravidelně měřen v rozsahu a frekvenci stanoveném zákonem. Pro zvláště velké a velké zdroje znečišťování jsou vypracovány a schváleny provozní řády, které by měly být snadno přístupné kaţdému ze zaměstnanců pracoviště. Zdroje Iontová nitridace je proces, při kterém se povrch kovu sytí nasyceným uhlíkem při teplotách 460 – 580°C. 1
37
znečišťování ovzduší, které emitují CO2, se monitorují z důvodu vykazování emisí CO2 v souvislosti s obchodováním s emisemi skleníkových plynů. Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů bylo ve společnosti ŢĎAS, a. s. zavedeno v roce 2005. Organizaci bylo v prvním obchodovacím období (2005 – 2007) přiděleno 190 431 ks povolenek ročně. 1 ks povolenky představuje 1 t vypuštěného CO2. Ve druhém obchodovacím období (2008 – 2012) bylo přidělené mnoţství povolenek omezeno na 130 532 ks. Od počátku obchodování s emisními povolenkami v podniku ŢĎAS, a. s. je tento trţně orientovaný nástroj politiky ţivotního prostředí pro podnik finančně výhodný. Zpravidla větší část přidělených povolenek podnik spotřebuje, zbývající část povolenek si můţe převést do dalšího roku nebo ji prodat na trhu za aktuální trţní cenu. V roce 2009 byla tato trţní cena přibliţně 327 Kč/ks. Graf č. 1: Systém s kredity emisních povolenek Emise CO2
200 000 180 000 160 000 140 000 120 000 100 000
Vytvořené kredity
80 000
Skutečné emise
60 000 40 000 20 000 0 2006
2007
2008
2009
Roky
Zdroj: vlastní práce na základě údajů z výročních zpráv spol. ŽĎAS, a. s. Nejvýznamnější environmentální opatření v oblasti ochrany ovzduší:
elektrostatický odlučovač pro kotle na pevná paliva
odsávání elektrických obloukových pecí
plynofikace provozu Metalurgie
výstavba nových lakoven v provozu Strojírny
centrální odlučovací stanice v provozu Metalurgie 38
částečná plynofikace provozu Energetika
rekonstrukce odsávání elektrických obloukových pecí
výstavba filtračního zařízení pro záchyt emisí těkavých uhlovodíků na lakovně H4
4.4.2 Ochrana půdy a nakládání s odpady Důleţitým základem hospodárného nakládání s odpady ve společnosti ŢĎAS, a. s. je jejich třídění podle kategorie nebezpečnosti a druhů přímo v místě jejich vzniku. Základní kategorizace odpadů v organizaci je rozdělení na odpady nebezpečné a ostatní. Mezi nebezpečné odpady, které organizace produkuje, patří např. odpadní barvy a laky obsahující organická rozpouštědla; odpadní řezné emulze; odpady z odmašťování vodní parou; kaly z odlučovačů oleje; pevné odpady z čištění plynů obsahujících nebezpečné látky; slévárenské písky; kovové kaly; alkalické mořicí roztoky a dřevo obsahující nebezpečné látky. Do kategorie ostatních odpadů podnik zařadil produkci takových odpadů, jako je např. kotelní škvára; elektrárenský popílek; odpady ze zpracování strusky; otryskávací písky; uliční smetky; odpadní ţelezné a neţelezné (barevné) kovy a tříděné odpady (papír, lepenka, plasty, sklo). V kaţdém z jednotlivých provozů podniku je stanoven stejný systém třídění odpadů. Jsou zde určená sběrná místa, kde by pracovníci měli vyprodukovaný odpad shromaţďovat a následně třídit do barevně odlišených plechových sudů. Barevný systém a značení sudů na odpad je následující:
ţlutá – plasty
modrá – sběrový papír
hnědá – komunální odpad
červená – hadry Poté, co proběhne základní rozdělení odpadů, jsou takto vytříděné odpady
předávány specializovaným firmám k dalšímu vyuţití nebo likvidaci. Tyto odpady vţdy musí provázet příslušná dokumentace – formulář Základní popis odpadu (viz příloha č. 2). Část nebezpečných odpadů je také spalována nebo ukládána na řízené skládky. Ostatní odpady jsou ukládány na řízenou skládku v Ronově nad Sázavou. V provozech Pískovna, Výrobna odlitků a Slévárna zcela chybí sběrná místa na odpad. Pracovníci pak odpad buď netřídí vůbec, nebo ho shromaţďují a přenáší 39
na sousední provozy. Důsledkem chybějících sběrných míst je tak nepořádek na pracovištích těchto provozů. V grafu č. 2 je znázorněna celková produkce odpadů společnosti ŢĎAS, a. s. v letech 2004 –2008. Hodnoty roku 2009 byly stanoveny na základě odhadu produkce odpadů za leden – září daného roku. Od počátku 90. let 20. století došlo k výraznému poklesu produkce odpadů – z původních cca 100 – 120 tis. tun ročně na současných (v průměru) 30 – 40 tis. tun za rok. Zmíněný pokles produkce odpadů však nebyl vyvolán sníţením objemu výroby. Důleţitým prvkem tohoto vývoje byl jednak růst legislativních povinností společnosti v oblasti odpadů, ale především také změna celkového přístupu k odpadům jako k cenné surovině. V posledních letech je velká část klíčových odpadů, jako škvára, slévárenské písky nebo popílek, předávána specializovaným firmám jako surovina vhodná pro další výrobu. Část některých odpadů (např. slévárenská struska) je předávána oprávněným firmám k recyklaci anebo povrchovým úpravám vytěţených severočeských dolů (slévárenský písek). Graf č. 2: Celková produkce odpadů ve spol. ŢĎAS, a. s. v letech 2004 – 2009 s rozdělením na odpady nebezpečné a ostatní
Zdroj: www.zdas.cz
40
Obaly Obaly se v případě, ţe splní svou funkci, stávají odpadem. Veškerou dokumentaci spojenou s nakládáním s obaly vyskytujících se v provozech společnosti zajišťuje obalový technik expedice úseku Logistika. V případě zpětného odběru těchto obalů nebo odpadu z těchto obalů vede obalovou dokumentaci ekolog a. s. a to odděleně od evidence odpadů. Zpětný odběr se týká následujících výrobků:
výbojky a zářivky
elektrické akumulátory
galvanické články a baterie
pneumatiky
obaly od tonerů
chladničky, mrazáky
oleje
Shrnutí nejvýznamnějších environmentálních opatření v oblasti ochrany půdy a nakládání s odpady:
spoluúčast firmy na vybudování moderní řízené skládky TPO a TKO s regionálním významem v Ronově nad Sázavou
důsledné třídění odpadů
maximální zhodnocování surovin
maloodpadové nebo bezodpadové technologie výroby
vyuţívání odpadů jako surovin vhodných k dalšímu vyuţití
zavedení nové technologie ve výrobě pískových forem, coţ má za následek sníţení produkce odpadních slévárenských písků
4.4.3 Ochrana vod Vodní hospodářství ve společnosti ŢĎAS, a. s. řídí vodohospodář, který dále spolupracuje s pracovníky laboratoře, úpraven vody, čističky odpadních vod (ČOV) a kanalizační četou. Podnik je zcela soběstačný v zásobování vodou. Provozuje vlastní úpravny vody pro technologické účely. Zdrojem této uţitkové (technologické) vody jsou vodárny ve správě úseku Energetika. Tyto vodárny slouţí 41
k odběru povrchové vody z Radonínského (na potoku Šabrava) a Bránského rybníku (na řece Sázavě). Úprava uţitkové vody spočívá v pískové filtraci a dávkování roztoku chlornanu sodného. Takto upravená voda je akumulována ve vodojemu a následně pro potřeby podniku vedena rozvodným řádem uţitkové vody. Voda se pak vyuţívá k chlazení technologických zařízení, její přebytky jsou také smluvně k dispozici externím odběratelům. Pro potřebu stravovacích provozů a sociálního zařízení pouţívá ŢĎAS, a. s. kvalitní pitnou vodu z vlastních hlubokometráţních hydrogeologických vrtů. Úprava této pitné vody spočívá v provzdušnění (odstranění radonu), tlakové filtraci a v bakteriologickém zabezpečení prostřednictvím dávkování roztoku chlornanu sodného. V případě, ţe má podnik nedostatek pitné vody, kupuje ji od společnosti VAS, a. s., v opačném případě podnik pitnou vodu poskytuje ke smluvnímu prodeji externím odběratelům, stejně jako vodu uţitkovou. Odpadní vody jsou zpracovávány ve dvou čistírnách odpadních vod (ČOV) – anorganické a organické. Organická ČOV slouţí pro vyčištění odpadních vod splaškového charakteru produkovaných jak podnikem ŢĎAS, a. s., tak i externími dodavateli. Tato čistička byla zřízena v roce 1970 a v současnosti potřebuje modernizaci. Důvodem je zvyšující se koncentrace znečišťujících látek ve vodě, coţ je způsobeno rostoucím objemem vypouštěné vody. Modernizace organické ČOV představuje investici cca 15 mil. Kč. Anorganická ČOV slouţí k čištění odpadních vod z metalurgického provozu, které jsou znečištěné pískovou suspenzí vznikající po čištění odlitků. Součástí anorganické ČOV je deemulgační stanice, kde dochází k odstraňování ropných látek z vody. Voda je po přečištění v ČOV vypouštěna do řeky Sázavy. V průběhu 90. let a ještě krátce po roce 2000 byl v podniku trend poklesu odběru vody z povrchových i podzemních zdrojů, coţ se přímo odráţelo i v mnoţstvích vypouštěných odpadních vod. V letech 2004 – 2006 byl trend opačný, a to i přes to, ţe se podařilo uvést do provozu technologie, sniţující spotřebu vody (např. chlazení u iontové nitridace strojíren). Spotřeba vody, zejména té následně čištěné na anorganické ČOV, je přímo úměrná objemu výroby v provozu Metalurgie a objemu kovárenských výrobků kalených ve vodě. Objemy vypouštěných odpadních vod uvádí graf č. 3. Objemy znečišťujících látek v těchto odpadních vodách uvádí graf č. 4.
42
Graf č. 3: Roční mnoţství čištěných odpadních vod vypouštěných do řeky Sázavy
Zdroj: www.zdas.cz Graf č. 4: Roční mnoţství znečišťujících látek vypouštěných do řeky Sázavy
Zdroj: www.zdas.cz 43
V provozech podniku jsou stanovena přísná pravidla pro zacházení s chemickými látkami a prostředky. Je kladen důraz na zabránění případných úniků těchto látek na podlahu haly a je zakázáno čištění nářadí, sudů a jiných nádob vodou v blízkosti kanalizačních vpustí. Skladované sudy s těmito látkami, ať v příručních skladech nebo přímo ve výrobě, jsou umístěny nad záchytnými vanami. Nejvýznamnější environmentální opatření v oblasti ochrany vod:
výstavba nové deemulgační stanice anorganické ČOV (ke zpracování řezných a chladicích emulzí a zaolejovaných vod)
přístavba nového a rekonstrukce starého ústředního skladu hořlavin
výstavba nového emulzního hospodářství kovárny provozu Metalurgie
indikační síť hydrogeologických pozorovacích vrtů po obvodu areálu firmy pro včasné zjištění a lokalizaci případného znečištění podzemních vod
sníţení spotřeby vody u iontové nitridace v hale č. 5 v důsledku zavedení chlazení vzduchem místo chlazení vodou
4.4.4 Energetika Provoz Energetika je pomocný provoz, který zajišťuje výrobu a dodávku elektřiny, tepelné energie, zemního plynu, stlačené emulze, acetylén, kyslík, pitné a technologické vody a stlačeného vzduchu pro ostatní provozy společnosti. Hlavní částí provozu je teplárna, kde je umístěna technologie výroby tepla a elektřiny. Ve správě provozu jsou i rozvody médií v areálu podniku (zemní plyn, voda, stlačený vzduch, horkovody a parovody). Teplárna slouţí jako energetické centrum závodu pro zásobování teplem, a to jak vlastních budov v areálu závodu, tak i pro zásobování tepelnou energií přilehlé městské části. Hlavní surovinou je zde uhlí a zemní plyn. Integrovaný registr znečišťování V roce 2003 nabyl účinnosti zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci). Zákon má za cíl kromě implementace směrnice Evropské komise o integrované prevenci (96/61/EC) zřídit integrovaný registr znečišťování ţivotního prostředí (IRZ). IRZ 44
je veřejně přístupný seznam nebo databáze znečišťujících látek, jejich úniků a přenosů. Ohlašovací povinnost do IRZ vzniká dosaţením nebo překročením ohlašovacího prahu znečišťující látky dle seznamu v příloze IRZ. V případě IRZ se neohlašuje za jednotlivá zařízení produkující znečištění, ale za kaţdou provozovnu zvlášť. Společnost ŢĎAS, a. s. má 3 integrovaná povolení na provoz Mořírna, Metalurgie a Energetika. Provoz Energetika je zařazen do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší. Vypouštěné emise znečišťujících látek jsou sledovány u jednotlivých zařízení (kotlů) měřením. Pokud by celkový instalovaný výkon kotlů byl vyšší neţ 100 MW, musela by společnost ze zákona zavést kontinuální (nepřetrţité) měření. V současné době je v provozu jeden plynový kotel (K7) o výkonu 18,3 MW a dva uhelné kotle (K3 a K5) o výkonech 15,7 MW a 49,6 MW. Celkový instalovaný výkon kotlů tak představuje 83,6 MW, coţ v tomto případě znamená, ţe kontrolní měření nemusí být kontinuální, nýbrţ je absolvováno pouze 2x ročně. Součástí K5 je i elektrický odlučovač, K3 je napojen na dva mechanické odlučovače s moţností připojení na elektrický odlučovač K5. Nástrojem předcházení vzniku, anebo omezení emisí je Plán sníţení emisí zdroje kotelna, energetika. Tab. č. 5: Vývoj spotřeb paliv a energií v letech 2003 – 2008 Rok Elektrická energie (kWh) Zemní plyn (tis. m3) Acetylén (m3) Voda (m3) Uhlí (t)
2003
2004
2005
2006
2007
2008
75 895 976 83 135 163 85 420 630 88 177 251 86 641 886 85 923 963 15 479,334 17 456,529 18 613,238 18 667,845 17 378,493 16 509,179 44 416
50 284
56 818
45 090
39 928
47 845
2 195 489
2 374 006
2 554 900
2 393 129
2 553 400
2 446 914
58 800
62 480
60 200
54 950
58 300
59 100
Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s. Z tabulky č. 5 je zřejmé, ţe spotřeba paliv a energií v jednotlivých letech nijak zvlášť neroste ani neklesá. Lehce znatelné výkyvy hodnot lze zaznamenat pouze v případě spotřeby elektrické energie a acetylénu.
45
4.5 Výhled na chystané legislativní změny Ovzduší
novela vyhlášky č. 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší.
Změny: - zrušení kontinuálního měření emisí TZL a SO2 u zdrojů spalujících výhradně zemní plyn Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.: - ţádné; podnik pouţívá jak zemní plyn, tak i tuhá paliva (uhlí)
návrh nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
Změny: - změna podmínek pro provoz spalovacích zdrojů spalujících dřevotřísku, překliţku, dřevovláknitou desku nebo jiné lepené dřevo Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.: - ţádné
novela zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Změny: - začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.: - ţádné
46
Odpady
novela vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu.
Změny: - změna kritérií a postupů pro přijímání odpadů na skládky - rozšíření a zpřísnění povinností při vyuţívání odpadů na povrchu terénu - změna podmínek pro uloţení stabilizovaného odpadu ze zařízení pro mechanicko – biologickou úpravu komunálních odpadů na skládku odpadů Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.: - ţádné; dotčenými subjekty jsou v těchto případech provozovatelé skládek, provozovatelé mechanicko – biologické úpravy komunálních odpadů a subjekty ukládající odpady na povrch terénu, coţ společnosti ŢĎAS, a. s. není Změny v legislativě, kterou se podnik ŢĎAS, a. s. řídí, nejsou pro tuto organizaci nijak významné. Jedná se o novely zákonů, nařízení vlády a vyhlášek především z oblasti ovzduší a odpadů. Hlavním důvodem všech výše zmiňovaných legislativních návrhů je implementace směrnic Evropského parlamentu a rady ES do legislativy ČR. Ovšem v současnosti se ţádný z návrhů podniku ŢĎAS, a. s. netýká.
4.6 Vlastní návrhy v ochraně ţivotního prostředí společnosti 4.6.1 Posílení personálního zajištění v oblasti ekologie V oblasti ekologie včetně nakládání s odpady působí na jednotlivých pracovištích celkem 66 technicko - hospodářských pracovníků technických kanceláří, vrchních mistrů a mistrů s vysokoškolským nebo úplným středoškolským vzděláním. Fyzické nakládání s odpady, jejich přepravu a shromaţďování na vymezených místech před odvozem k dalšímu vyuţití nebo zneškodnění zajišťuje celkem 71 pracovníků v dělnických profesích s úplným středoškolským vzděláním, vyučených v oboru nebo se základním vzděláním. Tito pracovníci a obecně všichni zaměstnanci ŢĎAS, a. s. (přibliţně 2300) by měli být v rámci ekologie a nakládání s odpady řádně proškoleni. 47
Funkce
ekologa
společnosti
zahrnuje
mnohé
pracovní
činnosti.
Mezi ty nejdůleţitější patří:
manaţerské činnosti v oblasti EMS
spolupráce s dalšími manaţery pro oblast kvality (QMS) a bezpečnosti práce (AMS)
spolupráce s vodohospodářem společnosti
zpracovávání dat do podnikových statistik
zpracovávání veškeré firemní dokumentace v oblasti ekologie
úvodní školení pracovníků z oblasti ochrany ţivotního prostředí
školení středního managementu (mistrů, vedoucích) o ekologii
aktualizace webových stránek o ekologii
vedení firmy takovým způsobem, aby se nedostala do kolize se zákonem Vykonávání manaţerské funkce v oblasti EMS představuje veškeré činnosti
managementu na vrcholové a střední úrovni řízení, jako je plánování, organizování, vedení, rozhodování, kontrola a hodnocení. Vzhledem k širokému záběru pracovních poţadavků a povinností na funkci ekologa, navrhuji pro efektivní a důsledné fungování EMS v této společnosti posílení personálního zajištění v oblasti environmentálního řízení. Prakticky se jedná o přijmutí jednoho pracovníka do hlavního pracovního poměru. Hlavní náplní činnosti tohoto pracovníka by bylo provádění školení zaměstnanců podniku. V současnosti jsou odborně školeni z oblasti ekologie pouze mistři a vedoucí jednotlivých provozů, kteří by měli dále proškolovat své podřízené pracovníky. Záleţí však na rozhodnutí a přístupu kaţdého vedoucího, jak často a zda vůbec bude školení provádět. Většina z vedoucích dobře rozumí daným výrobním činnostem a jsou odborníky ve svém oboru, ale ne kaţdý mistr má navíc schopnost vést a motivovat své podřízené způsobem zvyšujícím jejich zainteresovanost v oblasti ochrany ţivotního prostředí. Nově přijatý pracovník ŢĎAS, a. s. by v rámci své funkce školil jak nově nabrané pracovníky, tak i proškoloval ty stávající. Stanovil by si určité školící dny, které by mohly probíhat dvakrát do týdne, například kaţdé úterý a čtvrtek. Jelikoţ není moţné, aby se v daný okamţik, tzn. ve školící den, uvolnili pro školení všichni pracovníci na pracovišti, mistr daného úseku vţdy vybere alespoň část, která bude na školení tento úsek zastupovat. Ve školící den by probíhaly dvě lekce, kaţdá o délce 90 min. a účasti 48
přibliţně 30 – 40 pracovníků. K tomuto je nutné vést patřičnou evidenci školených zaměstnanců. Výklad školení by probíhal v učebnách, které jsou k těmto účelů k dispozici v rámci kaţdé haly. Celý cyklus od začátku proškolování všech zaměstnanců výrobních hal aţ po jeho ukončení by tak představoval zhruba 4 měsíční interval. Poté můţe začít další 4 měsíční cyklus, během kterého přijde na řadu druhá polovina těch pracovníků, kteří nebyli uvolněni v cyklu prvním. Náplní kaţdé lekce by měla být úvodní obecná informace o hospodářské a ekonomické situaci podniku, shrnutí a hodnocení stávajícího stavu ochrany ţivotního prostředí z hlediska jednotlivých úseků, případné pochvaly apod. Dále by se měl školící pracovník věnovat novinkám v environmentálních poţadavcích na pracovníky a zopakovat ty stávající. Školitel by měl být pro zaměstnance přirozenou autoritou, ale zároveň by měl také zachovat ochotu a vřelý přístup v jednání s nimi. Průběţně by také mělo docházet ke kontrole stavu jednotlivých pracovišť, sběrných míst na odpad a jejich třídění. Toto by spadalo téţ do kompetence školitele. Tento pracovník by byl přímým podřízeným ekologa společnosti. Z administrativních povinností ekologa a. s. by mohl převzít například kompletní vedení a zpracovávání podnikové statisky. Vzhledem k poměrně vysokým poţadavkům na kvalifikaci, profesní zkušenosti, specifické dovednosti a znalosti z oblasti personalistiky a vedení lidí by bylo vhodné na tuto funkci přijmout vysokoškolsky vzdělaného uchazeče. Návrh jeho nástupní měsíční mzdy je ve výši 25 000 Kč.
4.6.2 Sběrná místa na odpad V kaţdém z jednotlivých výrobních provozů podniku je stanoven stejný systém třídění odpadů. Jsou zde určená sběrná místa, kde by pracovníci měli vyprodukovaný odpad shromaţďovat a následně třídit do barevně odlišených plechových sudů. Z analýzy environmentálních opatření však vyplývá, ţe v provozech Pískovna, Výrobna odlitků a Slévárna tato sběrná místa na odpad zcela chybí. Pracovníci pak odpad buď netřídí vůbec, nebo ho shromaţďují a přenáší na sousední provozy. Důsledkem chybějících sběrných míst je tak nepořádek na pracovištích těchto provozů. Z tohoto důvodu navrhuji sběrná místa na odpad ve výše zmiňovaných provozech zabezpečit. Veškeré zaopatření sběrných míst mají v kompetenci mistři jednotlivých
49
provozů a záleţí na jejich individuálním rozhodnutí, jak budou tato místa a nádoby na odpad pořízena. Způsobů pořízení nádob na odpad je několik, např. dodavatelsky nebo vlastními pracovníky. Finančně i materiálově je výhodnější vyuţít pracovní síly vlastních zaměstnanců. Ti mohou k účelům nádob na odpad vyuţít např. plechové sudy od jiţ spotřebovaného materiálu, jako jsou různé čistící látky na stroje, odmašťovadla, apod. Na barevný nátěr těchto nádob lze pouţít zásoby barev ze skladů daných úseků haly. Podnik nakupuje tyto barvy ve 4 kg plechovkách za cenu 150 Kč/kg. Odhadnuté mnoţství spotřebované barvy na jeden sud je 0,5 kg. V kaţdém z těchto tří provozů chybí všechny čtyři stanovené nádoby na tříděný odpad (plast, sběrový papír, komunální odpad a hadry). Celkové vynaloţené náklady na zabezpečení sběrných míst se tak pohybují ve výši 900 Kč.
4.6.3 Operační program ŢP Operační program Ţivotní prostředí řídí Ministerstvo ţivotního prostředí ČR (MŢP). Odpovídá za účinnost a správnost řízení a za celkové provádění programu. Operativní realizaci zajišťuje Státní fond ţivotního prostředí ČR (SFŢP), který je odpovědný zejména za příjem a hodnocení ţádostí a správu schválených projektů. Celý program vznikl ve spolupráci s Evropskou komisí. Operační program Ţivotní prostředí nabízí v letech 2007 - 2013 z evropských fondů (konkrétně Fondu soudrţnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem financí, 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR, se jedná o druhý největší český operační program. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality ţivotního prostředí jako základního principu trvale udrţitelného rozvoje. Tento operační program přináší České republice prostředky na podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech:
Prioritní osa 1: zlepšování vodohospodářské infrastruktury a sniţování rizika povodní
Prioritní osa 2: zlepšování kvality ovzduší a sniţování emisí
Prioritní osa 3: udrţitelné vyuţívání zdrojů energie
Prioritní osa 4: zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěţí
Prioritní osa 5: omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik 50
Prioritní osa 6: zlepšování stavu přírody a krajiny
Prioritní osa 7: rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu Akciová společnost ŢĎAS má moţnost čerpání prostředků na konkrétní projekt
v rámci prioritní osy 5: Oblast podpory 5.1 – Omezování průmyslového znečištění a sniţování environmentálních rizik. Tato oblast podpory je především zaměřena na integrovanou prevenci a omezování znečištění, nejlepší dostupné techniky a technologie (BAT), a integrovaný registr znečišťování a sniţování environmentálních rizik. Podpora bude poskytována formou dotace, přičemţ konkrétní výše podpory bude stanovena na základě finanční analýzy u projektů generujících příjmy nebo v závislosti na charakteru projektu z hlediska veřejné podpory. V případě, ţe je ţadatelem podnikatelský subjekt, maximální výše podpory z ERDF (Evropský fond regionálního rozvoje) nepřesáhne takové procento z celkových způsobilých výdajů, které umoţní zachovat stanovenou míru spolufinancování, která je pro program dána ve výši maximálně 85 % z celkových veřejných výdajů. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou stanoveny na úrovni 0,5 mil. Kč. Součástí tohoto projektu je poţadavek na finanční účast příjemce podpory na spolufinancování projektu ve výši min. 10 % z celkových způsobilých výdajů projektu. V rámci této oblasti podpory bude moţno podporovat projekty, zaměřené na:
vytvoření BAT center pro jednotlivé kategorie průmyslových činností v návaznosti na zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o integrované prevenci),
rekonstrukce nebo nákup technologií pro monitoring průmyslového znečištění jednotlivých sloţek ţivotního prostředí (například vody, ovzduší, půdy),
rekonstrukce nebo nákup technologií pro omezení průmyslového znečištění
vytvoření informačních systémů prevence závaţných havárií,
výstavba nových zařízení a rekonstrukce stávajících zařízení s cílem sníţení míry rizika a omezování následků závaţných havárií (souvislost se zákonem č. 59/2006 Sb.),
51
vytvoření výukových a expertních center REACH (nový systém kontroly chemikálií, který zajistí, aby se nejpozději do roku 2020 pouţívaly pouze chemické látky se známými vlastnostmi, a to způsobem, který nepoškozuje ţivotní prostředí a zdraví člověka),
vytvoření celostátního informačního systému sběru a hodnocení znečištění ţivotního prostředí. Z hlediska uvedených projektů vytváření center BAT, REACH, omezování rizik
a prevence závaţných havárií bude moţno podporovat:
rekonstrukci, dostavbu nebo přístavbu stávajících objektů center,
nákup, rekonstrukci, dostavbu, přístavbu a výstavbu objektů za účelem vzniku nových center,
technické vybavení center investičního charakteru,
Veškeré podporované aktivity musí být realizovány dodavatelským způsobem. Prioritní
osa
5
„Omezování
průmyslového
znečištění
a
sniţování
environmentálních rizik“ má vazbu na prioritní osu 1 „Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a sniţování rizika povodní“. V rámci prioritní osy 5 budou podporovány projekty na sníţení znečištění průmyslových odpadních vod pouze z průmyslových zdrojů, které spadají pod působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a budou představovat nejlepší dostupné techniky (BAT). Prioritní osa 5 má dále vazbu na prioritní osu 2 „Zlepšování kvality ovzduší a sniţování emisí“. V rámci prioritní osy 5 budou podporovány projekty zaměřené na omezování emisí NOx, VOC, NH3 a prachu pouze ze zdrojů znečišťování ovzduší, které spadají pod působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a budou představovat nejlepší dostupné techniky (BAT). Z tohoto důvodu budou projekty provozovatelů, kteří spadají do působnosti zákona o integrované prevenci a lze je vyhodnotit jako zařaditelné do zmiňovaných souvisejících os, vţdy budou projekty individuálně posouzeny příslušnými odbory MŢP. Na společnost ŢĎAS, a. s. se působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci vztahuje, proto má nárok na čerpání podpory tohoto operačního programu. Vedení podniku by tak mohlo tyto prostředky vyuţít k financování organické čistírny odpadních vod, která v současné době potřebuje modernizaci. Pouţití těchto prostředků
52
by se mohlo vztahovat také k modernizaci centrálního odsávání podniku. O přesné alokaci finančních prostředků z operačního programu Ţivotní prostředí by mělo rozhodnout samotné vedení společnosti ŢĎAS, a. s. a současně také zpracovat ţádost o dotaci podle Příručky pro ţadatele a podle směrnice MŢP o předkládání ţádostí a poskytování podpory v Závazných pokynech pro ţadatele. Tyto dokumenty jsou k dispozici na webových stránkách www.opzp.cz. Obecně se však přijatelnost konkrétního projektu bude posuzovat podle souladu ţádosti s aktuální výzvou OPŢP a souladu údajů uvedených v ţádosti s relevantními doklady předkládanými k ţádosti (například projektová dokumentace). Proces příjímání a hodnocení ţádostí OPŢP pro individuální projekty z podoblasti 5. 1 – Omezování průmyslového znečištění a sniţování environmentálních rizik je stanoveno v následujícím časovém harmonogramu:
do konce dubna 2010: posuzování přijatelnosti a hodnocení ţádostí
květen 2010: projednání ţádostí Řídícím výborem OPŢP
červen 2010: vydání dokumentů – Registračních listů
srpen, září 2010: příjem ţádostí
říjen, listopad 2010: opětovné posuzování přijatelnosti a hodnocení ţádostí
prosinec 2010: schválení Řídícím výborem OPŢP
leden 2011: vydání dokumentů – Rozhodnutí ministra
53
5. ZÁVĚR Environmentální management podniku je dobrovolný systém neustálého zlepšování environmentálního profilu dané společnosti. Je to nástroj řízení, jehoţ účelem je průběţně měnit podnikové procesy tak, aby byly sniţovány dopady na ţivotní prostředí. Tento nástroj je aplikován na veškerou činnost podniku. Vedoucí představitelé podniků a jejich vlastníci by si měli být dobře vědomi, ţe pokud mají jejich podniky a výrobky obstát v konkurenčním prostředí, pak musí do svých podnikatelských strategií a do svého plánování zahrnout také otázky ochrany ţivotního prostředí. Výsledkem odpovědného přístupu k ţivotnímu prostředí je tak na jedné straně příspěvek k trvalému ekonomickému růstu a prosperitě podniku, na druhé straně postupné sniţování negativních dopadů podnikových činností, výrobků a sluţeb na ţivotní prostředí. Cílem bakalářské práce bylo navrhnout vhodné změny v environmentálním řízení a ochraně ţivotního prostředí společnosti ŢĎAS, a. s. Toto bylo realizováno na základě posouzení stávajícího stavu podniku. Tento průmyslový podnik vyrábí tvářecí stroje, kovací lisy, zařízení na zpracování šrotu, válcovaných výrobků, odlitků, výkovků, ingotů a nástrojů. Vedení ŢĎAS, a. s. věnuje pozornost ochraně ţivotního prostředí od počátku 70. let, kdy začalo realizovat svůj vlastní program ekologizace výroby. V květnu 2005 byl tento systém environmentálního řízení certifikován podle normy EN ISO 14001. Důleţité pro splnění cíle práce bylo provedení analýzy environmentálních opatření v ochraně ţivotního prostředí z hlediska oblasti nakládání s odpady, ochrany ovzduší, vod a půdy, a z oblasti energetiky. Vzhledem k podrobnému rozebrání těchto oblastí ve vztahu k vedení podniku tak, aby nedošlo ke kolizi se zákonem, je třeba zohlednit otázky týkající se případných legislativních změn a jejich dopadů na praktické fungování podniku. V současné době však ţádná z chystané novely zákonů, nařízení vlády a vyhlášek nijak neovlivní stávající činnost a aktivity společnosti. Environmentální manaţerský systém je v podniku ŢĎAS, a. s. úspěšně zaveden a jeho praktické uplatňování probíhá bez větších komplikací. Přesto se dá stále co zlepšovat a zdokonalovat. Je důleţité zde však zdůraznit, ţe veškerá rozhodnutí, nařízení a tendence vedení společnosti je do důsledku ovlivňováno lidmi, kteří tvoří samotnou bázi podniku, a to vlastními pracovníky zejména ve výrobních provozech.
54
Podstatou návrhu na posílení personálního zajištění v oblasti ekologie je částečné uvolnění administrativní zátěţe ekologa společnosti a také větší zaměření na samotné pracovníky, zvyšování jejich motivace a posílení jejich povědomí o environmentálním chování podniku. Realizaci těchto záleţitostí by uskutečnil nově přijatý pracovník formou pravidelného
školení,
kontroly
stavu
pracovišť
v rámci
jednotlivých
provozů
a v neposlední řadě formou přímého kontaktu s pracovníky. Z návrhů ke zlepšení ochrany ţivotního prostředí byla také vyzdviţena nutnost doplnit sběrná místa na odpad do provozů Pískovna, Výrobna odlitků a Slévárna. Sběrná místa na odpad slouţí ke shromaţďování a třídění odpadů na pracovištích v druhovém členění na plasty, sběrový papír, komunální odpad a hadry. Současný stav podpory týkající se oblasti environmentu je výhodný spíše pro malé a střední podniky, které hledají pomoc zejména při zavádění environmentálního systému řízení do svého podnikání. Aktuální operační program Ţivotní prostředí však nabízí finanční podporu bez omezení velikosti a druhu podniku. Pro společnost ŢĎAS, a. s. to znamená moţnost vyuţití aţ 90 % vloţených investic k vybudování konkrétního zařízení k omezování průmyslového znečištění a sniţování environmentálních rizik. Je jen na managementu společnosti, jakou strategii zaujme a jestli se rozhodne po důkladném nastudování všech náleţitostí a podmínek vyuţít moţností tohoto programu.
55
6. POUŽITÉ ZDROJE BRANIŠ, M. Základy ekologie a ochrany životního prostředí. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1997. 143 s. ISBN 80-86073-03-3. DICKSON, R. P. Marketing Management. Forth Worth: The Dryden Press, 1994. 642 s. ISBN 0-03-096847-X HŮNOVÁ, I., JANOUŠKOVÁ, S. Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 144 s. ISBN 80-246-0796-4. HYRŠLOVÁ, J. Vyuţití environmentálního manaţerského účetnictví na podporu rozhodovacích procesů v podniku. Planeta, 2005, ročník 12, č. 7, strana 13. ISSN 1213-3393 KRAMER, M., URBANIEC, M., OBRŠÁLOVÁ, I. a kol. Mezinárodní management životního prostředí. 1. svazek, Interdisciplinární rámcové podmínky environmentálně orientovaného řízení podniku. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 409 s. ISBN 80-7179-919X. KOLÁŘOVÁ, H. Jak řídit (ministerstvo, úřad nebo firmu) s vyšší environmentální výkonností. Zpravodaj Ministerstva ŽP, 2009, ročník 19, č. 3, strana 18 – 22. ISSN 08629005 KREUZ, J., VOJÁČEK, O. Firma a životní prostředí. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. 264 s. ISBN 978-80-245-1254-9. MARŠÁK, J., FROLKA, P., SVOJÍTKOVÁ, M., ŠVACHULOVÁ, A., PRÁŠEK, J., BIKOVÁ, I., FOYTLOVÁ, M., HOKKYOVÁ, S., NEPIMACH, J., VĚTROŇOVÁ, M. Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. II. díl. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2005. 68 s. ISBN 80-7212-346-7. MOLDAN, B. Ekologická dimenze udržitelného rozvoje. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 102 s. ISBN 80-246-0246-6. MOLDAN, B. Příroda a civilizace. Životní prostředí a rozvoj lidské civilizace. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1997. 145 s. ISBN 80-04-26434-4. REMTOVÁ, K. Strategie podniku v péči o životní prostředí. Dobrovolné nástroje. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. 102 s. ISBN 80-245-1086-3. SUCHAROVOVÁ, D., ŠENAROVÁ, M., ŠMEJKAL, V. České podnikání a ochrana životního prostředí v čase příprav na vstup České republiky do Evropské unie. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2001. 77 s. ISBN 80-7212-183-9. VEBER, J. a kol. Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce. Legislativa, metody, systémy, praxe. 1. vyd. Praha: Management Press, 2006. 358 s. ISBN 80-7261146-1. 56
INTERNETOVÉ ZDROJE EPA. Integrated Environmental Management System Partnership [online]. [cit 2010-0418]. Dostupný z WWW:
LexDATA – Předpis 17/1992 Sb. [online]. [cit 2009-12-29]. Dostupný z WWW: LexDATA – Předpis 185/2001 Sb. [online]. [cit 2009-12-29]. Dostupný z WWW: MZP. Platná legislativa [online]. [cit 2010-03-17]. Dostupný z WWW: www.justice.cz www.opzp.cz www.zdas.cz
57
7. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Obr. č. 1
Společnost ŢĎAS, a. s. .................................................................................. 28
Obr. č. 2
Lokalizace spol. ŢĎAS, a. s. v ČR ................................................................ 29
Obr. č. 3
Systém environmentálního managementu ŢĎAS, a. s. a cyklus PDCA ....... 31
Obr. č. 4
Organizační struktura společnosti ŢĎAS, a. s. .............................................. 34
Tab. č. 1
Významné rozdíly v poţadavcích normy ISO 14001 a EMAS ..................... 27
Tab. č. 2
Celkové investiční náklady na ochranu ŢP .................................................... 36
Tab. č. 3
Neinvestiční (provozní) náklady na ochranu ŢP (v tis. Kč) .......................... 37
Tab. č. 4
Podíl nákladů ochrany ŢP na HV po zdanění v letech 2006 – 2008 ............. 37
Tab. č. 5
Vývoj spotřeb paliv a energií v letech 2003 – 2008 ...................................... 45
Graf č. 1
Systém s kredity emisních povolenek ............................................................ 38
Graf č. 2
Celková produkce odpadů ve spol. ŢĎAS, a. s. v letech 2004 – 2009 s rozdělením na odpady nebezpečné a ostatní ............. 40
Graf č. 3
Roční mnoţství čištěných odpadních vod vypouštěných do řeky Sázavy ..... 43
Graf č. 4
Roční mnoţství znečišťujících látek vypouštěných do řeky Sázavy ............. 43
58
8. PŘÍLOHY Příloha č. 1
Certifikát pro systém managementu dle EN ISO 14001 : 2004
Příloha č. 2
Formulář Základní popis odpadu
Příloha č. 3
Registr environmentálních aspektů
59
Příloha č. 1: Certifikát pro systém managementu dle EN ISO 14001 : 2004
Příloha č. 2: Formulář Základní popis odpadu
Příloha č. 3: Registr environmentálních aspektů
