Managementplán
kulturího dědictví historického
jádra
PRAHY
2014
koncept 14|09|15
KONCEPT 14|09|15
OBSAH 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 3 1 1 4 1 1 5
1 1 5 1 1 5 1 1 1 5 1
1 2 1 2 1
Základní informace o hodnotách statku Název statku Administrativní příslušnost statku Identifikace polohy, geografické souřadnice a základní data o území Členění a rozloha statku. Hranice jádrového území a nárazníkové zóny Ochranné pásmo Preambule Základní pojetí management planu Teze managementplánu Komplexnost Dohoda o hodnotách a směřování kulturního dědictví města Čas Mimořádná universální hodnota (outstanding universal value – ouv) Přiznaná kritéria mimořádné universální hodnoty celistvost a autenticita Důvody k zápisu
1 2 1 1 1 2 1 2 1 2 1 3 1 2 2
1 2 2 1 2 2 1 1 2 2 1 1 1 2 2 1 2 1 2 2 1 3 1 2 2 2 1 2 2 2 1 2 2 2 1 1 2 2 2 2 1 2 2 2 3 1 2 2 3 1 2 2 3 1 1 2 2 3 2 1 2 2 3 3 1 2 2 3 4 1 2 2 3 5 1 2 2 3 6 1 2 2 4 1 2 2 4 1 1 2 2 5 1 2 2 6 1 2 3 1 2 4 1 1 3 1 3
Prohlášení o významu kulturního dědictví lokality a zdůvodnění jeho vynikající univerzální hodnoty ouv Prohlášení o mimořádné univerzální hodnotě ouv Integrita a autenticita Integrita Autenticita Integrita a autenticita historického jádra města Atributy mimořádné univerzální hodnoty Panoramatické hodnoty a historická městská krajina, Panoramatické hodnoty v dálkových pohledech Střešní krajina s historickými výškovými dominantami Pohledově exponované kompoziční osy, veřejné prostory a domovní fronty Architektonické hodnoty Doklady urbanistického vývoje a současné urbanistické hodnoty Původní středověká parcelace Historická uliční síť Urbanistické celky, soubory zástavby i jednotlivé urbanisticky cenné budovy Pás městského opevnění Zelené plochy, vnitrobloky Doklady kontinuálního stavebního vývoje Dochovaná historická stratigrafie v jádrech historických objektů Vysoká hmotová a materiálová autenticita historické architektury i jejích detailů Hodnotné archeologické terény Další hodnoty statku Nehmotné faktory Indikátory sledování hodnot a stability ouv Obecná charakteristika kulturního dědictví jako předmětu management plánu – stručný popis historického vývoje
3
KONCEPT 14|09|15 1 3 1 1 3 1 1 3 1 2 1 3 1 2 1 1 3 1 2 2 1 3 1 2 3 1 3 1 2 4 1 3 1 2 5 1 3 1 2 6 1 3 1 2 7 1 3 1 2 8 1 3 1 3 1 3 1 4 1 3 2 1 3 2 1 1 3 2 1 1 1 3 2 2 2 1 3 2 3 1 3 2 3 1 1 3 2 3 2 1 3 2 3 3 1 3 2 3 3 1 3 2 3 3 1 1 3 2 3 3 2 1 3 2 3 3 3 1 3 2 3 3 4 1 3 2 3 3 5 1 3 2 3 3 6 1 3 2 3 4 1 1 3 2 3 5 1 1 3 2 3 6 1 3 2 3 6 1
1 3 2 3 5 2
Kulturní obraz prahy v komplexu obsahu a formy Historie Proměny historické části města Středověké město Renesanční město Barokní město Proměny města moderního věku Proměny města 19. Století Meziválečné období Poválečný vývoj Současnost Předpoklady budoucího vývoje Urbanistický z pohledu krajinného rámce Město a jeho krajinný rámec Město a jeho krajinný rámec Pražské podzemí Prostor města Kompozice a struktura města Proporce terénního reliéfu a jeho dominanty Základní charakter zástavby z pohledu hodnot panoramatu Charakter zástavby Hradčany a pražský hrad Malá strana Staré město Josefov Nové město Vyšehrad a jeho podhradí Prostor řeky Historické zahrady a parky Veřejný prostor a jeho význam Ochrana kulturního dědictví jako nedílná součást celkového rozvoje města Ochrana kulturního dědictví musí být součástí celkové strategie rozvoje města Synergie dokumentů plánování rozvoje města
1 3 2 3 5 3 1 3 2 3 5 4 1 3 2 3 6 2
1 3 2 4 1
2 1 1 2 1 1 1 2 1 1 1 1 2 1 1 1 2 2 1 1 1 3 2 1 1 1 4 2 1 1 1 5 2 1 1 2 2 1 1 2 1 2 1 1 2 2
Definování smyslu, kvality a nástrojů tvorby kvalitních veřejných prostranství Obraz prahy - pražská veduta a „sadelerův prospekt“ – do esejistické části, nebo celé vypustit Proměny obsahu a formy, ohrožení komplexnosti statku Analýza předmětu ochrany - kulturního dědictví swot Hmotné, stabilita a proměna jako swot analýza Ochrana památkového fondu Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Vize Ochrana území Silné stránky Slabé stránky 4
KONCEPT 14|09|15 2 1 1 2 3 2 1 1 2 4 2 1 1 2 5 2 1 1 3 2 1 1 2 1 2 1 1 2 2 2 1 1 2 3 2 1 1 2 4 2 1 1 2 5 2 1 2 2 1 2 1 2 1 2 1 1 2 1 2 1 1 1 2 1 2 1 1 2 2 1 2 1 1 3 2 1 2 1 1 4 2 1 2 1 1 2 1 2 1 1 1 2 1 2 1 1 2 2 1 2 1 1 3 2 1 2 1 1 4 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 2 2 1 2 1 2 3 2 1 2 1 2 4 2 1 2 2 2 1 2 2 1 2 1 2 2 1 1 2 1 2 2 1 2 2 1 2 2 1 3 2 1 2 2 1 4 2 1 2 2 3 5 2 1 2 3 2 1 2 3 1 2 1 2 3 2 2 1 2 3 3 2 1 2 3 4 2 1 3 2 1 3 1 2 1 3 2 2 1 3 3 2 1 3 4 2 1 3 5 2 1 4 2 1 4 1 2 1 4 2 2 1 4 3 2 1 4 4 3
Příležitosti Hrozby Vize Nová vrstva hmotného prostředí Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Vize Nehmotné, stabilita a proměna Kultura Kultura institucionální Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Kultura institucionální Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Kultura a turistický ruch Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Kultura v horizontále města Život ve městě Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Vize Cestovní ruch Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Infrastruktura Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Vize Kvalita života Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Cíl ochrany na základě swot 5
KONCEPT 14|09|15
Cíle managementu památky směřující k jeji ochraně, resp. Dalšímu prohloubení 3 3 1 3 1 1 3 1 1 3 1 2 3 1 3 4 3 2 1 2
3 2 2 3 3 2 3 3 2 4 3 3 3 3 1 3 3 1 1 3 3 1 1 3 3 1 2 3 3 1 3
3 3 1 3 1
3 3 1 4 3 3 1 5 3 3 1 5
3 3 1
3 3 1 6 3 3 1 7 3 3 1 8
3 3 2 1 3 3 2 2
3 3 2 3
3 3 2 4
3 3 2 5
3 3 2 6
Základní cíle management planu Význam a předmět ochrany Konkrétní cíle management planu Dlouhodobé Střednědobé Krátkodobé okamžité Obecné principy naplňování management planu Monitoring naplňování management planu Kritéria a indikátory a cíle jejich udržení Status a časová platnost management planu Status a úloha dokumentu Nástroje ochrany, rozvoje a udržitelnosti viz níže bod 3.3.2.1 a další Legislativní nástroje ochrany Mezinárodní úmluvy a charty Úmluva o světovém dědictví Vnitrostátní právní předpisy Závazné územně plánovací dokumenty a vyhlášky platné na území hl. M. Prahy a zákony s místní působností Metropolitní plán Lokality Zátěž území. Výšková regulace Vyhlášky a nařízení platné uvnitř buffer zone Strategické a koncepční dokumenty a další plánovací nástroje hl. Města prahy Hlavní cíle aktualizace strategického plánu V současné době je zpracováván strategický plán hl. M. Prahy. V jeho rámci byly stanoveny základní strategické cíle: Nástroje územního plánování Plánovací nástroje veřejné správy Studie vizuální integrity Koncepce pražských břehů zpracovatel ipr, kancelář veřejného prostoru. 2014 - odkaz Manuál veřejného prostoru zpracovatel ipr, kancelář veřejného prostoru 2014 Nástroje ochrany a správy, systém správy Správce statku (site manager) Orgány a organizace státní památkové péče Ministerstvo kultury Mhmp opp Npú Koordinátor statku Hlavní úkoly koordinátora světové památky (shrnutí): Steering commitee Postavení a vymezení činnosti komise rady hl. M. Prahy - rada světové památky Členové rady světové památky jsou zástupci těchto zainteresovaných stran: Orgány a organizace státní správy na úseku územního plánování, územního a stavebního řízení Odbor stavební a územního plánu magistrátu hlavního města prahy Zpracovatel metropolitního plánu - ipr Další odbory mhmp důležité z hlediska koordinace ochrany statku, na úseku státní správy a samosprávy 6
KONCEPT 14|09|15
3 3 2 7 3 3 2 8 4 4 1 4 1 1 4 1 1 1 4 1 1 2 4 1 1 3 4 1 1 4 4 1 1 5 4 1 1 6 4 1 1 7 4 1 1 8
4 1 1 9 4 1 1 # 4 1 1 # 4 2 1 4 1 2 2
4 1 2
Odbor životního prostředí Odbor dopravy mhmp Odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu Územní plánování a posuzování vlivů na životní prostředí Rizikový management Grantová politika na území statku Ochrana a návrh opatření Rizikové faktory zatěžující statek a návrh opatření Stavební rozvoj Vyhodnocení účinnosti stávajících opatření Potřeby Dopravní infrastruktura Znečištění ovzduší, hluková zátěž Demografické a sociální změny. Turismus a turistická infrastruktura Přírodní katastrofy Ilegální aktivity Objektový smog Společenské povědomí o významu světového kulturního dědictví Ztráta tradičních znalostí Podpora vnitřních dějů Rizikové faktory zatěžující ochranné pásmo Zpráva o stavu péče o historické centrum prahy (c 616) pro unesco 2014 Významné plánované restaurátorské akce a stavební rehabilitace Revitalizace václavského náměstí; nové město, praha 1 Problematika severojižní magistrály v historickém centru prahy (c 616-001) Opatření pro zachování obrazu města - bude doplněno ipr
4 1 2 1 4 1 2 2
Zásadními rozdíly oproti platnému územnímu plánu jsou zejména - bude doplněno ipr,
4 1 2 3 4 1 3 4 1 3 1 4 1 3 2 1 4 1 3 2 2 4 1 3 2 3 4 1 3 2 4 4 1 3 2 5 4 1 3 2 6 4 1 3 3
4 1 3 3 1 4 1 3 3 2 4 1 3 3 2 4 1 3 3 3
4 1 3 3 3 4 1 3 1 8 4 1 3 2
Ochrana vnitřní struktury města Ochrana výrazných terénních útvarů Ochrana střešní krajiny Ochrana architektonického detailu Fasády Parter staveb Dlažby Mobiliář Ochrana pražského podzemí Ochrana archeologického kulturního dědictví v historickém centru prahy jako součást management planu Legislativní ochrana Základní předpoklady a východiska Nástroje ochrany archeologického kulturního dědictví Vytipování a právní ukotvení nejcennějších archeologických terénů historického centra prahy/pražské památkové rezervace Centrální archeologická autorita pro hl. M. Prahu Edukace Závěrem Protipovodňová ochrana 7
KONCEPT 14|09|15
Management plán ochrany kulturního dědictví historického jádra Prahy UNESCO koncept 2014 | 09 |10 část 1' Základní dokument Zadavatel: OPP MHMP, Mgr. Skalický Zpracování, redakce, editace: Ing. arch. J. Sedlák, doc. Ing. Arch. M. Cikán, autorská spolupráce: viz autorizace PLÁN ŘÍZENÍ OCHRANY KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 1
1
1
1
1
1
1
2
Základní informace o hodnotách statku Název statku Praha Historické jádro města
Administrativní příslušnost statku Praha hlavní město Česká republiky a Středočeského kraje Předkládaný Management Plán vzniká speciálně pro potřeby správy Historického centra Prahy komponenty 616-001, která tvoří samotné historické centrum bez parku v Průhonicích 616-002.
1
1
3
Identifikace polohy, geografické souřadnice a základní data o území Souřadnice 50 stupňů 06 vteřin s.š. / 14 stupňů 25 vteřin s.d. Rozloha: 895 ha, to je 1,7% území města Plocha ochranného pásma: 9016 ha Počet bydlících: 44.200, to je 3,5% z celku města Počet ekonomicky aktivních obyvatel: 4% Počet pracovních příležitostí: 170.000, to je 20% z celku města Počet objektů zapsaných v ÚSKP: 1365 Počet NKP: 26
1
1
4
Členění a rozloha statku. Území zahrnuje všechna historická pražská města: Staré a Nové Město, Malou Stranu, Hradčany, Josefov a Vyšehrad a navíc části některých dalších katastrálních území – Podolí (ochranné pásmo NKP Vyšehrad), Nusle (východní svah Vyšehradu) Vinohrady (část parku Folimanka mezi opevněním Nového Města a Botičem, a dále území kolem budovy bývalého Federálního shromáždění i s historickou budovou Hlavního nádraží), Holešovice (část Letenské pláně), Smíchov nábřeží od mostu Legií až k Železničnímu mostu). Rozloha statku činí necelých 895 ha.
8
KONCEPT 14|09|15 1
1
5
Hranice jádrového území a nárazníkové zóny Historicky i architektonicky nejcennější část Prahy byla zapsána pod oficiálním názvem Historic centre of Prague (Historické centrum Prahy) na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO dne 13. 12. 1992 na 16. zasedání Výboru světového dědictví (dále jen Výbor) v Santa Fe na základě kritérií (ii), (iv) a (vi). Územní rozsah Historického centra Prahy je totožný s rozsahem Pražské památkové rezervace, která byla prohlášena nařízením vlády České socialistické republiky č. 66/1971 Sb. ze dne 21. 7. 1971, o památkové rezervaci v hlavním městě Praze. Její rozsah je vymezen katastrálním územím Starého Města s Josefovem, Malé Strany, Hradčan a Nového Města s Vyšehradem a částmi přilehlých katastrálních území. Hranice rezervace sleduje v podstatě linii historického opevnění Starého, Nového Města Malé Strany a Hradčan, její součástí jsou i nejcennější sídla českých panovníků – Vyšehrad a Pražský hrad.
Na území statku se nachází 26 národních kulturních památek (včetně areálů Pražského hradu a Vyšehradu) a dále 1365 (stav v roce 2014) nemovitých kulturních památek, které požívají ochranu na základě zákona č. 20/1987, Sb. o Státní památkové péči (viz níže).
Ochranné pásmo K ochraně statku bylo podle požadavků UNESCO vytvořeno nárazníkové pásmo tzv. Buffer zone, které se svým rozsahem kryje s ochranným pásmem Pražské památkové rezervace o velikosti 9 016 ha a které bylo stanoveno rozhodnutím Národního výboru hlavního města Prahy v roce 1981 (čj. Kul/5 – 932/81 ze dne 19. 5. 1981 rozhodnutí Odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy o určení ochranného pásma památkové rezervace v hlavním městě Praze).
1
1
5
Preambule Management plán historického jádra Prahy je dokument, který stanovuje pravidla, jak bude metropole do budoucna chránit své dědictví před nevhodnými zásahy, které by poškodily jedinečnost pražského centra. Zároveň to je dokumentem, který ukazuje směr podpory projektů usilujících o naplnění dosud nevyužitého potenciálu historického jádra. Město tak nastavuje pravidla, aby vznikaly vhodné projekty, které budou v souladu s jedinečnou historickou zástavbou, krajinnými hodnotami a panoramatem a budou i náležitým způsobem rozvíjet živé tradice pražského centra. Po více než dvou dekádách usilovné práce na regeneraci a údržbě fyzických památek chce nyní správa města přijmout významný dokument, který navazuje na dosavadní úsilí a otevírá nové možnosti pro posilování kvality života v historickém jádru Prahy. Stojíme na prahu nové etapy, kdy již nejde pouze o zachování jedinečného fyzického památkového fondu, ale o všestranný rozvoj kultivaci funkcí historického centra, zlepšování podmínek pro různorodé skupiny jeho uživatelů. Toto úsilí vnímáme jako úsilí dlouhodobé, v němž je nutné se vypořádat i s chybami uplynulých dvaceti let. Nelze tak činit jen v úzkém kompetenčním profesním rámci. Je k tomu účelu třeba cílevědomě aktivizovat nejen odborníky napříč různých oborů, ale i politiky a činitele městské správy a také široké veřejnosti. Konsensus ohledně budoucího vývoje městského jádra je třeba trpělivě hledat, nesmířit se s ustrnulými stereotypy a navyklými pohodlnými postupy. Pokud se to podaří, bude to postupný proces, otevřený široké společenské debatě. Odkaz našich předků a jeho zhodnocení pro naše potomky za to určitě stojí.
9
KONCEPT 14|09|15 1
1
5
1
Základní pojetí management planu Pojetí Management planu, vychází z potřeby realistického přístupu k území pražského historického města, odrážející jeho současnou situaci. Materiál předkládá pohled na ochranu hodnot statku s vědomím jejich významnosti, specifičnosti i dynamičnosti, které mají být nejen zachovávány, ale také v rámci jejich pochopení, a z toho plynoucího respektu k nim, dále udržovány a kultivovány. Za podstatnou část přístupu je zde považována nedělitelnost hmotného prostředí a aktivit, které mu daly vzniknout, resp. těch, které zde díky němu dnes existují. Historické město je stále vitální součástí celku a plní mnohé role velkoměsta, které je současně hlavním městem republiky. Jako takové je místem významných správních, ekonomických, kulturních a návštěvnických aktivit. Především však stále ještě zůstává obývaným městem s vlastní životní modalitou. Přesto, že zaujímá plošně prakticky nepatrnou část z celku města, je zcela dominantním nositelem jeho identity, která je namnoze ztotožňována s identitou historickou, resp. národní. Z pohledu hmotného, zahrnujícího i vlastní, veřejnosti přístupné prostředí města, pak dominují hodnoty umělecko-historické a stavebně-urbanistické. Povaha města a jeho dlouhý a bohatý vývoj zde uchovaly velmi pestrou, různorodou urbánní strukturu s jedinečnými a pro charakter celku určujícími architektonickými projevy, ale také místa, která jsou spíše jen jejich podporou a vytvářejí výjimečným hodnotám potřebný kontext. Vystižení jejich vzájemného vztahu a nositele identity fenoménu města je základním imperativem pro uchování hodnoty celku. Postupné naplňování podoby města vykazovalo vždy významnou, nikoli však neomezenou asimilační schopnost založenou na hlubokém pochopení jeho hodnot v čase na sebe navazujícími tvůrci a silnou vůli po harmonizaci celku. Pochopení přístupu, v němž je existence dílčích intervencí vždy v interakci s celkem. Výsledkem je existující jedinečná nebo i obecná konfigurace. Management Plán se snaží nahlédnout problematiku historického území z pohledu: · komplexního pojetí území, jako nedělitelného celku obsahujícího jak hmotné statky (včetně veřejného prostoru) tak nehmotnou složku, kterou jsou jeho tradiční i vitální aktivity, resp. modality současného života města · obecně kulturního, nikoli jen umělecko-historického chápání památky · komplexního prostorového vnímání zahrnujícího nejen jednotlivé památky, ale i jejich kontext; nejen vlastního území, ale i jeho širšího okolí majícího významný vliv na jeho podobu a zde probíhající život · vědomí všeobecné různorodosti území a z toho nutně plynoucí lokální i věcné diferenciace hodnot Základní osou materiálu jsou aktuální odpovědi na otázky: · Jaké hodnoty území představuje, jaký je jeho současný stav · Jak jej chceme udržovat a dále kultivovat – jaká je vize dalšího vývoje, jaké jsou jeho cíle · Jak můžeme dosáhnout hledaného stavu, jaké máme nástroje k dosažení cílů · Jaká opatření a v jakém čase je potřebné realizovat Dále pak stanovení cílů a opatření z pohledu jejich dosažení v realisticky pojímaném čase, v horizontu dlouhodobém, střednědobém a krátkodobém, včetně potřeby opatření okamžitých i průběžně trvajících. Z pohledu rozsahu území je předmětem zájmu především vlastní území historického jádra, totožné s územím Pražské památkové rezervace, jeho ochranné pásmo, v odůvodněných případech také širší území, ojediněle i celé město. Diverzifikovaná a z mnohých úhlů pohledu heterogenní struktura vlastního statku vyžaduje také soustředění na jednotlivé součásti různorodého celku statku, větší územní detail. Tím jsou menší sourodé celky vymezené dle určitých kritérií, resp. určitého druhu autonomní lokality.
10
KONCEPT 14|09|15 Z pohledu reálného docílení stanovených záměrů je nutné členit navrhovaná opatření, vedoucí k očekávaným cílům, především podle předpokládané časové náročnosti jejich naplnění. Od cílů dlouhodobých, možno říci i průběžných, namnoze časově souvisejících se strategickými cíli města, přes střednědobé až ke krátkodobým, resp. vyžadujícím okamžitá řešení. Mezi nimi jsou nejvýznamnější ty, které mají zamezit pokračování negativních procesů. 1
1
5
1
Teze managementplánu
Komplexnost Managementplan, plán řízení ochrany kulturního dědictví je ve své podstatě základem pro ochranu a tvorbu celkového obrazu Prahy jako kulturního statku reprezentovaného komplexem hmotné i nehmotné kultury. Nelze jej tedy chápat jen jako řízení památkové ochrany hmotných forem historické Prahy. "Kulturní dědictví připomíná a vyjadřuje dlouhou cestu historického vývoje, který představuje podstatu různých identit národních, regionálních a místních a je nedílnou součástí moderního života. Je to bod dynamického odkazu a positivní nástroj rozvoje a proměn. Kulturní dědictví a kolektivní paměť každého místa a každé komunity jsou nenahraditelné a představují základ rozvoje, zároveň pro současnost i budoucnost."
Dohoda o hodnotách a směřování kulturního dědictví města Management Plán se snaží popsat vnitřní kulturní obsah statku na základě diskuze odborníků z oblasti kultury, sociologie, ekonomie, filosofie, kulturní historie, architektury, památkové ochrany, umělecké a duchovní oblasti a dalších. Obsah, který je pro budoucnost nosný a vytváří ve své podstatě na svém nehmotném povrchu hmotnou formu, která kulturu společenství zapojí do kontextu kulturních hodnot „světového dědictví". Je odkazovaným dědictvím minulosti a současnosti pro budoucnost. Po složitém období totalit dochází v posledních letech k postupné společenské reflexi, z které plyne obnovující se kulturní identifikace ve dnes jinak složitém kosmopolitním a multikulturním prostředí. Měnící se lokální, ale především globální situace přináší novou, od minulých dekád poněkud odlišnou problematiku počátku 21. století s novými otázkami. Jakkoli překonání problémů dekád minulosti nebylo snadné a není vždy zcela ukončeno, stojí před námi problémy nové podoby naší společnosti, jejichž řešení vyžaduje adekvátně nová řešení.
Čas Opět se postupně snažíme chápat svojí identitu, svůj skutečný obraz v jeho širších souvislostech a uvědomujeme si kulturně historickou provázanost i specifičnost v rámci sjednocené Evropy. Jak se postavit k problémům naší minulosti a nyní čím dál více společným problémům evropské kulturní současnosti? Co je tato současná kulturní současnost, která bude formovat budoucnost našeho kulturního dědictví? A co děláme pro kulturní obsah, skutečně formující hmotné prostředí? Management plan je pojmenováním prostředků požitých v čase, které mají řízením obecně pojaté kultury současnosti vytvořit odkazovatelnou vrstvu budoucím generacím. Naše přidaná vrstva se stane odkazem budoucnosti, aniž bychom popírali světem měřitelnou kulturnost. Může být i tichá, ale bude vždy nutně nepopiratelně současná.
11
KONCEPT 14|09|15 V kulturnosti společenství a jeho etickém zacházení s kulturními statky (hmotnými i nehmotnými) jsou následně obsaženy též principy památkové ochrany. Památková ochrana je součástí nástrojů udržitelné vrstevnatosti kulturního komplexu viditelných i neviditelných vrstev hmotného kulturního dědictví, vzniklého vždy v různých dějinných souvislostech na základě nehmotného kulturního chvění společenství, které kolem sebe hmotný svět formovalo. Je obrazem společenství zapsaného v nepopiratelné časové vrstevnatosti povrchů a forem. Jejich autenticita a kulturní kvalita je závislá na existenci a pravdivosti života na jejím povrchu, přidávajícího vždy nepopiratelnou, s předcházejícím souznějící novou aktivní stopu, jako znak své existence a úrovně kultury a kulturní vzdělanosti své doby. Měli bychom umět definovat možný rámec „přidané hodnoty“ současnosti, zesilující či zeslabující určité kontury obrazu místa bez zničení jeho autenticity, trvalé ambice „kulturní vertikály“ a jemné proměnlivosti v "kulturní horizontále" Prahy. Také bychom si měli uvědomit, že signum světové památky nemusí být přínosem, stane-li se známkou turistické atrakce a s tím spojené nivelizace a banality, která je pro vnitřní a následně i vnější hodnoty památky likvidační. Ztratíme-li kontrolu nad důstojností atraktivity místa a připustíme proměnu, nebo dokonce ztrátu autentického obsahu, dojde k destrukci identifikace jejích obyvatel se ztraceným „středem“ a ohrožení, nebo dokonce trvalému přerušení tvorby kulturních vrstev. Genius loci se pak ztrácí tam, kde je chráněna přednostně forma. Institucionální definice ochrany kulturního statku na globální úrovni může bohužel také znamenat jen její ověřené konzumní vlastnosti autentických historických forem a pod vlivem úzce komerčních zájmů vést k plytké konzumaci. Nepozorné globální veřejnosti generuje místa pro nový globální, často pokleslý monofunkční turistický průmysl likvidující památku její generalizací. Správné postavení managementu ochrany nebo spíš tvorby je pak bránit vstupu zničujícího kulturního „mainstreamu“. Jde tedy o udržitelnou pravdivost „středu“ v přirozené lokální, regionální i kosmopolitní tradici a vazbách a podporu obnovy a stability vnitřních hodnot reprezentujících kulturu našeho společenství. Ta musí vyslat signál k návštěvě místa s nabídkou především kultury nejvyšší světové úrovně, nabízené hostům, ale i obyvatelům prosperujícího města. Její součástí a zcela nezbytnou podporou je nabídka kultury každodenního života, kultury běžného všedního dne, ve svém důsledku revitalizované obnovené občanské společnosti. Občanská společnost, dodnes po relativně nedávných společenských změnách, dotvářející svojí podobu, může generovat přirozenost tvorby kulturního reprezentativního obsahu a dějů v udržované formě. Souběžná identifikace společenství s místem v čase tento proces významně stabilizuje. Takovýto obraz místa bude lépe určovat i kvalitu hostů, kteří budou do města s kulturním obsahem vstupovat se zájmem i potřebným respektem. Tento spíše dlouhodobý proces se může stát udržitelnou a rekurzívní funkcí kvality místa v budoucnosti, názvu hodného světového kulturního dědictví. Zdá se tak, že management plan by neměl být chápán jen jako dominantně konzervační, ale také jako kreativní a iniciační plán směřující k udržitelnosti vnitřního obsahu a dějů v podobě forem nehmotné kultury, podmiňujících zachování autentických historických forem a vrstev. ¨ 1
2
1
2
1
Mimořádná universální hodnota (outstanding universal value – ouv) Přiznaná kritéria mimořádné universální hodnoty celistvost a autenticita 1) výtah z rozhodnutí Výboru, kterým se potvrzuje, že statek má mimořádnou univerzální hodnotu, 2) určení kritérií, podle kterých byl statek zapsán, 3) zhodnocení celistvosti (integrity) a/nebo autenticity, 4) platná opatření pro ochranu a správu. 17 Historicky i architektonicky nejcennější část Prahy byla zapsána na Seznam světového dědictví dne 4. 12. 1992 na 16. zasedání Výboru světového dědictví (dále jen Výbor) v Santa Fe ve Spojených státech amerických na základě kritérií (ii), (iv) a (vi). Výbor při zápisu neučinil žádné prohlášení a nevydal žádný komentář. Oficiální název zapsané památky zní: Historic centre of Prague/Historické jádro Prahy, číslo nominace 616.
12
KONCEPT 14|09|15 Nárazníkové zóně statku odpovídá ochranné pásmo PPR, které bylo stanoveno rozhodnutím Národního výboru hlavního města Prahy v roce 1981 (čj. Kul/5 – 932/81 ze dne 19. 5. 1981 rozhodnutí Odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy o určení ochranného pásma památkové rezervace v hlavním městě Praze).
Důvody k zápisu Podle tohoto dokumentu se „Praha řadí do skupiny historických měst s dosud výrazně zjevnou vývojovou strukturou. Její jádro má charakter městského sídla rostlého ve složitém vývoji a zachovaného přitom ve své konfiguraci, v půdorysné struktuře i prostorové skladbě postupných fází svých proměn a růstu. Zjev historického jádra Prahy, jasně ohraničeného na obou březích Vltavy, pronikavě převažuje nad přilehlou zástavbou převážně z 20. století. Praha je jedním z nejvýznamnějších evropských reprezentantů urbanistického a architektonického vývoje v průběhu 1 100 let své existence.“ Jako součást nominační dokumentace pro zápis historického jádra Prahy na Seznam světového dědictví bylo v roce 1992 zformulováno tzv. Prohlášení o mimořádné univerzální hodnotě. Na základě nominační dokumentace bylo sestaveno tzv. Prohlášení o mimořádné univerzální hodnotě, které ji má v krátkosti vystihovat. Součástí prohlášení je také prohlášení o integritě a autenticitě. Podle charakteristik, uvedených v Operační směrnici k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, byla historickému jádru Prahy přiznána následující kritéria:
1
2
1
1
Kritéria jsou definována ve Směrnici k provádění Úmluvy o ochraně světového dědictví (kapitola II. D, § 77). Kritérium (ii) dle § 77: Navrhované statky musejí svědčit o výrazné výměně vlivů pro dané období nebo ve vymezené kulturní oblasti či ve vývoji architektury nebo technologie, monumentálního umění, projektování měst nebo krajinné tvorby. Kritérium (ii) dle hodnocení ICOMOS v roce 1992:
„Historické[2] centrum Prahy znamenitě dokládá urbanistický a architektonický vývoj od středověku až dodnes. Její významná role v politickém, sociálním a kulturním vývoji východní Evropy od 14. století a bohatství jejích architektonických a uměleckých tradic vypovídá o tom, že Praha sloužila jako základní model urbanistického vývoje pro většinu střední a východní Evropy.“
1
2
1
2
Kritérium (iv) dle § 77: Navrhované statky musejí představovat vynikající příklad určitého typu stavby nebo architektonického či technologického souboru anebo krajiny ilustrující jedno či více významných období v lidských dějinách. Kritérium (iv) dle hodnocení ICOMOS v roce 1992: „Praha je dokladem urbanistického a architektonického celku výjimečné kvality a díky svým jednotlivým památkám a charakteru městské krajiny se právem těší celosvětové proslulosti.“ Plnění kritéria (iv) v roce 2008:
13
KONCEPT 14|09|15 1
2
1
3
Kritérium (vi) dle §77: Navrhované statky musejí být přímo nebo materiálně spojeny s událostmi nebo živými tradicemi, myšlenkovými proudy, způsoby víry nebo uměleckými či literárními díly, která mají mimořádný univerzální význam. (Výbor se domnívá, že toto kritérium má být pokud možno použito společně s dalšími kritérii.) Kritérium (vi) dle hodnocení ICOMOS v roce 1992: „Praha se stala již ve středověku jedním z vedoucích středisek vývoje křesťanství ve střední Evropě a významně formativně působila na urbanistický vývoj měst. Vzhledem ke svému politickému významu od konce středověku, přitahovala architekty a umělce z celé Evropy, kteří přispěli k jejímu architektonickému a uměleckému dědictví. Založením Karlovy univerzity se z Prahy stalo v 15. století [sic] století proslulé sídlo vědomostí a vzdělání a toto renomé si město zachovalo až do dnešních dnů. Od doby vlády Karla IV. je Praha intelektuálním a kulturním centrem regionu a je nesmazatelně spojena se světově známými osobnostmi, jako byli Wolfgang Amadeus Mozart a Franz Kafka.“
Toto kritérium naplňuje komplexní hodnoty statku z hlediska nehmotné oblasti kulturního dědictví. Zvláště fenomén Prahy, jako města hudby, literatury a dalších uměleckých děl, se kterými je toto prostředí provázáno v kosmopolitní, nadnárodní rovině. Současnost nabízí příležitost na tyto hodnoty znova navázat
1
2
2
Prohlášení o významu kulturního dědictví lokality a zdůvodnění jeho vynikající univerzální hodnoty ouv (integrita, autenticita, fenomén místa, forma, obsah, děje, kulturní statky, kvalita života) Prohlášení o pravosti a/nebo integrity komplexu kulturního dědictví. Kontinuita, pravdivost, autenticita.
(integrita, autenticita, fenomén místa, forma, obsah, děje, kulturní statky, kvalita života) Prohlášení o pravosti a/nebo integrity komplexu kulturního dědictví. Kontinuita, pravdivost, autenticita. 1
2
2
Prohlášení o mimořádné univerzální hodnotě ouv Stručný popis charakteru a historie města Sériový statek zahrnuje jednak Historické centrum Prahy (C 616 – 001), které se nachází na území samosprávného celku Hlavní město Praha, a dále Průhonický park (C 616-002) situovaný jihovýchodně od města na území Středočeského kraje. Praha je jedním z nejkrásnějších evropských měst díky své poloze na obou březích řeky Vltavy, své městské krajině měšťanských domů a paláců akcentované charakteristickými věžemi a výjimečné architektonické kvalitě svých význačných staveb. Historické centrum Prahy představuje dokonalý projev středověkého urbanismu (např. Nové Město císaře Karla IV. bylo vystavěno jako Nový Jeruzalém). Architektonická díla Prahy gotického období 14. a 15. století, vrcholného baroka první poloviny 18. století a modernismu rodícího se od roku 1900 ovlivnila vývoj ve střední Evropě a možná architekturu celé Evropy. Praha reprezentuje jedno z nejdůležitějších center tvorby v oblasti architektury a urbanismu napříč generacemi, lidským smýšlením a náboženstvím.
14
KONCEPT 14|09|15
Praha náleží ke skupině historických měst, která si dodnes zachovala strukturu svého vývoje. Po sobě následné etapy růstu a změn v srdci Prahy vždy respektovaly původní urbanistickou strukturu z počátku středověku. Tato struktura byla značně rozšířena aktivitami v období vrcholné gotiky a ještě více přínosy období vrcholného baroka a v 19. století. Město bylo uchráněno masivních demolic či rozsáhlých urbanistických renovací, a tudíž si zachovalo svoji celkovou konfiguraci. Vývoj Prahy během její jedenáctisetleté existence je doložen výjimečnými architektonickými projevy mnoha historických období a jejich stylů. Město je bohaté na výjimečné památky ze všech období svých dějin. Zvláštní význam mají Pražský hrad, katedrála sv. Víta, Hradčanské náměstí u hradu, Valdštejnský palác na levém břehu Vltavy, gotický Karlův most, románská rotunda sv. Kříže, gotické domy s podloubím s románskými jádry okolo Staroměstského náměstí, kostel Panny Marie před Týnem, vrcholně gotický kostel sv. Jakuba na Starém Městě, raně gotická tzv. Staronová Synagoga v židovské čtvrti, výstavba převážně z 19. století a středověký urbanistický plán na Novém Městě. Od středověku se Praha stala jedním z prvních kulturních center křesťanské Evropy. Pražská univerzita, založená v roce 1348, je jednou z prvních v Evropě. Univerzitní prostředí poslední čtvrtiny 14. a prvních let 15. století přispělo mimo jiné ke zformování husitského hnutí, které konstituovalo první fáze reformace v Evropě. Jako kulturní metropole je Praha spojována s mnohými velkými jmény umění, vědy a politiky, jako byli Karel IV., Petr Parléř, Jan Hus, Johannes Kepler, Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Kafka, Antonín Dvořák, Albert Einstein, Eduard Beneš (spoluzakladatel Společnosti národů) a Václav Havel. Integrita Všechny klíčové prvky, které vyjadřují mimořádnou univerzální hodnotu tohoto sériového majetku jsou zahrnuty do jeho území. Hranice a území obou dílčích částí sériového statku jsou dostatečné. Na národní úrovni jsou nárazníkové zóny definovány v souladu s platnými předpisy. Obě součásti mají stabilizovanou urbanistickou strukturu. Integrita Historického centra Prahy je ohrožena tlakem developerů na výstavbu předimenzovaných budov v centru města i v nárazníkové zóně. Z tohoto důvodu musí být výška a objem nových staveb přezkoumána příslušnými orgány. Celistvost historického centra Prahy je také ohrožována rostoucím rozvojovým tlakem na utváření střešní krajiny, což již má a dále by mohlo mít negativní dopad na vizuální integritu celku města i jeho specifických panoramatických celků, které zůstávají dosud velmi dobře zachována. Integrita Průhonického parku je ohrožena rozvojem příměstské zástavby v jeho nárazníkové zóně. Tato situace je způsobena umístěním parku v blízkosti hlavního města. Autenticita městské krajiny s charakteristickým panoramatem tvořeným výraznou krajinnou morfologií, historickými dominantami zůstává dosud uspokojivě zachována, přestože některé developerské záměry jsou velmi diskutabilní. Míra autenticity jednotlivých budov (především zapsaných v ÚSKP) či komplexů budov je v součtu vysoká, zejména pokud jde o zachování původní parcelace, volumetrie , konstrukce, materiálů, výzdoby a architektonických detailů, a to navzdory skutečnosti, že některé úpravy a výměny byly provedeny vzhledem k současným potřebám a nároků na využití. Citlivější je situace u nových intervencí, především objektů, které nejsou explicitně zapsány v ÚKSP. Zde dochází ke změnám, často vedoucím ke zvýšení exploatace území i proměnám funkčního využití. Současná podoba a vzhled Historického centra Prahy odrážejí různé etapy staletého vývoje, což dokazují také mimořádně cenné archeologické terény, které jsou chráněny zákonem. Dlouholetá tradice ochrany v Praze pomáhá udržet autentičnost statku na velmi dobré úrovni. Restaurátorské práce jsou prováděny v souladu s přísnými kritérii a za použití historických materiálů a technologických procesů. Průhonický park se vyznačuje v současném stavu vysokou autenticitou. V současné podobě představuje příklad jedinečně dochovaného krajinářského parku s původní kombinací původních i nových druhů dřevin. Toto tvrzení dokazuje srovnání současné podoby s historickými plány a dalšími dokumenty.
15
KONCEPT 14|09|15
1
2
2
1
1
2
2
1
1
Integrita a autenticita Integrita Uvnitř hranic obou komponent sériového statku se nacházejí všechny důležité prvky, které jsou nositeli jeho výjimečné univerzální hodnoty. Ochranná pásma obou komponent jsou na národní úrovni stanovena podle platných předpisů. Obě komponenty i jejich ochranná pásma mají stabilizovanou urbanistickou strukturu. Pokud jde o komponentu C 616 – 001, existují tlaky investorů na stavby nových předimenzovaných budov v ochranném pásmu této komponenty, proto jsou v ní stanovena dvě pásma, v nichž jsou naddimenzované stavby buď nepřípustné, nebo je výška nových budov regulována a je předmětem posuzování orgány památkové péče. Zvyšující se tlak na výstavbu půdních vestaveb či nástaveb domů v komponentě C 616 – 001 by mohl zapříčinit negativní změny střešní krajiny a mohl by mít negativní dopad na vizuální integritu města, která je dosud velmi dobře zachována. Tato situace je díky právním předpisům týkajícím se památkové péče pod kontrolou.
1
2
2
1
2
Autenticita Komponenta C 616 – 001 je dokladem původního půdorysného organismu historického centra města a jeho růstu v průběhu staletí. Obsahuje množství budov, které jsou prohlášeny za kulturní či národní kulturní památky. Kromě nich je v území statku řada dalších objektů, které lze označit za architektonicky cenné a historicky významné, jednak v duchu tzv. územně analytických podkladů, které ČR v návaznosti na platné stavební předpisy systematicky identifikuje, jednak jako integrální součásti urbanistické kvality celku statku. Současná forma a vzhled této komponenty odrážejí rozdílné etapy jejího staletého postupného rozvoje, které rovněž dokládá výjimečně rozsáhlý a hodnotný archeologický terén. Výhodná poloha Prahy na obou březích řeky Vltavy a městská krajina s měšťanskými domy a paláci, podtržená množstvím věží , ale i s ostatní historickou zástavbou souvisejícími plochami zahrad a parků, zůstává dobře zachována. Autenticita jednotlivých budov či jejich komplexů je vysoká, zejména v tom smyslu, že si ve velké míře zachovaly původní parcely, hmoty, konstrukce, materiály, výzdobu, architektonické detaily atd., a to i přesto, že byly provedeny některé úpravy a změny, které umožnily jejich využívání a funkčnost až do současnosti. Urbanistická struktura Prahy také jedinečně reflektuje historickou uliční síť a v naprosté většině své rozlohy i parcelaci z doby založení svých původně samostatných městských částí. Demolice jsou v Praze území komponenty vzácností (jen jednotlivé případy za rok) a jsou jednotlivě posuzovány a přísně sledovány i veřejností. Plošné demolice se v území komponenty C 616 – 001 od konce 19. století nevyskytly. Tato skutečnost posiluje autenticitu a integrity její urbanistické skladby. Významnou roli v podpoře autenticity sehrála mnohaletá teorie a praxe péče a ochrany kulturního dědictví v České republice, která průběžně i konsistentně chránila a chrání autenticitu architektonických děl i v Praze. Budoucnost vysoké míry autenticity zajišťuje zákon, který svým důrazem na posuzování jakýchkoli záměrů v území statku sleduje, nařizuje její plné respektování. Restaurátorské práce, založené na požadavku státem udělených licencí pro příslušnou specializovanou činnost, jsou prováděny v souladu s přísnými kritérii a za použití historických materiálů a technologických postupů. Riziku tlaků na intenzivnější využívání území komponenty C 616 – 001 se daří čelit jednak díky nástrojům územního plánování, jednak aplikací dalších právních předpisů. V tomto případě je třeba udržet rovnováhu mezi vzájemně se střetávajícími zájmy.
16
KONCEPT 14|09|15 Součástí autenticity historického jádra Prahy jsou i zachované partie historického terénního souvrství, tedy i archeologické terény. 1
2
2
1
3
Integrita a autenticita historického jádra města
Historická urbánní struktura v kombinaci s unikátní konfigurací terénu, originální architektonické celky a jejich uspořádání stále trvají. Integrita historického jádra Prahy nebyla narušena (významné plošné demolice nebo průrazy pro dopravní stavby apod.)tahy. Původnost pražského půdorysného organismu v jednotlivých etapách vývoje dokládají nejen staré pohledy a plány, ale především historická zástavba, budovy, které vymezují stavební čáry pražských ulic a náměstí. Srovnání dostupné historické dokumentace se současným stavem v historickém jádru Prahy dokazuje, že v období od zápisu na Seznam světového dědictví do současnosti z hlediska uchování integrity a autenticity (ve vztahu k přiděleným kritériím (ii), (iv), (vi)) nedošlo k jejich narušení. Autenticita historického jádra Prahy trvá. Vysoce ocenitelnou je zachovaná původnost dispozic, stavebních materiálů, množství historických krovů gotikou počínaje, vynikající četné doklady uměleckořemeslné produkce v objektech. Důležitá je zde role praxe památkové péče jako odborné disciplíny důsledně obhajující autenticitu architektonických děl. Úbytky řemeslných detailů, původních materiálů a dílčích konstrukcí zatím nemají výrazný vliv na celkovou změnu autenticity zapsaného statku. Součástí autenticity historického jádra Prahy jsou i zachované partie historického nadloží, tj. archeologické terény. 1
2
2
2
1
2
2
2
1
2
2
2
Atributy mimořádné univerzální hodnoty Panoramatické hodnoty a historická městská krajina, 1
Panoramatické hodnoty v dálkových pohledech Pro Historické centrum Prahy je charakteristická kompozice historické městské krajiny v kombinaci příhodnými přírodními podmínkami. Ty představuje především krajinný reliéf s velkými plochami zeleně, které tvoří často pohledové horizonty centra města (Petřín, Letenská pláň, Vitkov). Charakteristické panorama Prahy je založeno na spolupůsobení městské zástavby s různorodou výškou historických objektů a především s nejvýznamnějšími vertikálními dominantami, a to jednak při pohledech z centrální části Prahy (především lze zmínit panoráma Hradčan ze staroměstského břehu), tak i pohledy obrácené z těchto terénních dominant – Petřína, Pražského hradu, Letenské pláně a Vyšehradu zejména na Staré Město a Malou Stranu.
1
2
2
2
2
Střešní krajina s historickými výškovými dominantami Pro vnímání pražského panoramatu je klíčové utváření střešní krajiny tvořené morfologií střech, jejich krytinou i svébytnou barevností. Tuto rovinu kompozičně dotváří výškové dominanty. Střešní krajina, resp. vlastní střechy jsou dokladem výjimečného množství zachovaných historických střech včetně krovů. Historické výškové dominanty reprezentují především věže městských kostelů, mosteckých, a radničních a hradebních věží (staroměstské a novoměstské radnice, Prašná brána). Tato kompozice vertikálních dominant je dotvořena dominantami veřejných staveb 19. Století (Národní divadlo, Rudolfinum, Národní muzeum, Hlavní nádraží). Pro celkové působení je důležitá především dosud existující výšková hierarchie, resp. proporce mezi běžnými měšťanskými domy, paláci, veřejnými budovami a hlavními výškovými dominantami. Obecně jsou dosud stále dominantní objekty sakrálními nebo veřejnými stavbami, kulturně a společensky významnými., Tuto skladbu doplňují architektonické výškové akcenty zástavby obytné či jiné funkce. Zpravidla jsou v podobě nárožních věžiček, střešní krajinu pouze lokálně doplňují. Také vlastní střešní rovina je lokálně diferencovaná. Jednak vyrovnaností, nebo nevyrovnaností výšky zástavby, jednak zmíněnou morfologií střech a konečně i použitými krytinami. V panoramatických pohledech tak vznikají oblasti různého vizuálního charakteru střech.
1
2
2
2
3
Pohledově exponované kompoziční osy, veřejné prostory a domovní fronty
17
KONCEPT 14|09|15 Nezastupitelnou hodnotu mají veřejné prostory s dochovanými ucelenými historickými domovními frontami. Především se jedná o uliční síť a náměstí, které tvoří veřejný městský interiér a spoluurčují identitu města. Jsou nositeli důležitých kompozičních vztahů v podobě urbánních os a významných tras (např. Královská cest, Staroměstský okru nebo karlovská kompozice středověkých tržišť. Často spolupůsobí, resp. akcentovány výškovými dominantami. V některých případech architekturou domovních průčelí (dům U pěti korun), které charakterizují průhledy jednotlivými ulicemi a náměstími. Pro centrum Prahy je významná také významná dálková pohledová expozice velkých celků domovních front (pravobřežní zástavba staroměstského a novoměstského nábřeží) nebo domovní fronty nejznámější náměstí v centru města (Staroměstské nebo Václavské náměstí). 1
2
2
Architektonické hodnoty
3
Architektonicky cenné stavby a soubory staveb Praha je bohatá na dochované příklady architektury, které jsou výjimečné v celoevropském i světovém kontextu. Výjimečné příklady, které měly vliv na vývoj pozdně gotického slohu ve střední Evropě, představuje například katedrála sv. Víta nebo Vladislavský sál v královském paláci Pražského hradu. Vedle toho je zde výjimečné množství dochovaných příkladů špičkové architektury a jejích souborů od románského období po 20. století. Vysokou úroveň pražské architektury dokládá také běžná stavební produkce z různých období, která je cenným dokladem kontinuálního stavebního růstu města. Kromě významných objektů, především v areálu pražského hradu, městských paláců, kostelů, klášterů, zahrad, je historický vývoj demonstrován ucelenými soubory měšťanských domů. Významné jsou také soubory architektonicky hodnotných a svým způsobem jedinečných obytných činžovních domů 19. Století (Josefov, Vojtěšská čtvrt). Také je významný soubor meziválečných polyfunkčních objektů na hlavních městských třídách, především v oblasti Václavského náměstí a jeho okolí. Z pohledu obsahového, významového je zcela specifickou součástí zástavby historického centra soubor staveb, nejčastěji kulturní a vzdělávací funkce. Objekty jsou slohově heterogenní a architektonicky mimořádně hodnotné. Jde o stavby buď stavěné pro dodnes existující využití (muzea, universitní budovy, paláce orgánů státní správy), nebo stavby pro tyto funkce následně adaptované, především z prominentních celků palácové architektury. Také nutno vyzdvihnout soubor významných staveb, komerčního využití, především z přelomu 19. Aa20. Století a meziválečného období. Tyto soubory staveb a jejich současné využití, tedy i společenská, vzdělanostní i ekonomická struktura uživatelů spoluvytvářejí nemateriální hodnoty statku i jeho klima. Jejich udržitelnost je tedy významná z hlediska uchování genia loci celku. 1
2
2
3
1
Doklady urbanistického vývoje a současné urbanistické hodnoty Historické centrum Prahy je příkladem procesu kontinuálního urbanistického růstu, který v sobě uchovává prvky všech historických etap od doby středověku po současnost, stejně jako příklady unikátních počinů středověkého územního plánování. Jednotlivé etapy historického urbanismu přetrvávají i v současné stavební podobě a struktuře jednotlivých městských čtvrtí a tvoří tak samostatný pramen pro poznání historického vývoje města a to včetně jeho heterogenity. Dokladem toho je například hmotově různorodá skladba zástavby v těch částech Historického centra, kde neproběhly plošné přestavby z přelomu 19. a 20. století.
1
2
2
3
2
Původní středověká parcelace V Historickém centrum Prahy jsou v parcelaci zachované stopy jednotlivých etap historického urbanismu. Základní vymezení veřejného prostoru je prakticky dochováno, existují jen nepodstatné změny týkající se rozšiřování a rektifikace ulic. Na úrovni jednotlivých staveb jsou dosud zachovány existující středověké parcelace, především v části Starého Města a Malé Strany. Středověká parcelace zůstala uchována i přes řadu přestaveb, či úplnou likvidaci původní středověkých jader domů také na značné ploše Nového Města.
18
KONCEPT 14|09|15
1
2
2
3
3
Historická uliční síť Uliční síť je nejtrvalejším prvkem urbánní struktury přežívající v principu objekty, které ji vymezují. Dochovaná pražská historická uliční síť s náměstími dokládá vývojové etapy města od románského období po současnost. Dokladem nejstarší organické fáze vývoje města je zejména okolí Staroměstského náměstí a oblast podél linie Královské cesty. Spíše pravidelnou sítí ulic se vyznačuje Nové Město založené podle jednoho konceptu. Původní komunikační síť je dokladem historické koncepce urbánní struktury a dodnes vyznačuje urbanisticky cenné pohledové osy směřující k významným dominantám. Je stabilním i stabilizujícím skeletem města.
1
2
2
3
4
Urbanistické celky, soubory zástavby i jednotlivé urbanisticky cenné budovy Historické centrum Prahy tvoří z urbanistického hlediska heterogenní útvar, tvořený různými urbanistickými celky, které představují různé etapy vývoje města. Některé z těchto celků si uchovaly do značné míry jednotný architektonický ráz, jiné jsou soubory diferencované zástavby. Budovy, které nepředstavují jejich typický, dominantní charakter zástavby tvoří jejich nedílnou součást a jsou samy o sobě dokladem historického urbanistického vývoje. Historické centrum Prahy je do jisté míry typické právě oblastmi, kde se prolíná historická a asanační zástavba. Jde o některé oblasti Malé Strany, ze Starého Města můžeme jmenovat oblast kolem kostela sv. Haštala a z Nového Města Petrskou čtvrť.
1
2
2
3
5
Pás městského opevnění Praha je jednou z mála evropských metropolí, kde se dochovalo v takové míře městské opevnění. Reprezentuje všechny etapy jeho vývoje. Kromě dochovaných úseků gotického opevnění jde zejména o pás opevnění barokního. Opevnění je do značné míry spojeno s pásem vzrostlé zeleně, zejména kolem západního a severního segmentu obvodu Historického centra., Ten spolu s výjimečnou terénní morfologií dotváří urbanistickou hodnotu statku.
1
2
2
3
6
Zelené plochy, vnitrobloky Historické centrum Prahy je charakteristické vysokým, historicky daným, podílem zelených ploch. Ty jsou tvořeny jednak cíleně zakládanými historickými zahradami, parky, sady ale také do značné míry zelení uvnitř domovních dvorů či vnitrobloků. Jsou dokladem předchozího vývoje města a představují vysokou urbanistickou, ale i ekologickou hodnotu, resp. hygienickou kvalitou intenzivně zastavěného města. Podstatné pro život uvnitř současného centra města a jeden z předpokladů udržitelnosti jeho obytných i návštěvnicky vysoce hodnotných funkcí.
1
2
2
4
1
2
2
4
1
Doklady kontinuálního stavebního vývoje Dochovaná historická stratigrafie v jádrech historických objektů Na území Historického centra Prahy se dosud dochoval rozsáhlý soubor architektury, tvořený především měšťanskými domy, které v sobě uchovávají stopy kontinuálního architektonického vývoje od románského období do současnosti. Četná jsou dochovaná jádra středověkých domů. Součástí tohoto fondu je významný soubor románských domů dochovaný v suterénních částech, především původní zástavby Starého Města, jižně od Staroměstského náměstí. Tyto domy často prošly četnými přestavbami a jsou zde patrné téměř všechny významné slohové etapy. Doklady tohoto procesu jsou stále obsaženy v jejich stavební podstatě a představují nenahraditelnou pramennou základnu pro poznání vývoje středověkého a novověkého stavitelství a jeho historické stavební stratigrafie.
1
2
2
5
Vysoká hmotová a materiálová autenticita historické architektury i jejích detailů Existující stavební fond je charakteristický významným zastoupením autentických materiálů a konstrukcí, včetně dochovaných stavebních detailů, (původních dveřních a okenních výplní, kování a dalších detailů).
19
KONCEPT 14|09|15 1
2
2
6
Hodnotné archeologické terény Nezastupitelnou hodnotu pro poznání historického vývoje a hmotné kultury města mají archeologické terény, které tvoří nedílnou součást hmotné podstaty statku a jeho stratigrafie. Velká míra zachování a mocnost původních historických terénů dokládajících kontinuitu osídlení je zaznamenána na značné ploše Historického centra Prahy. 2) Atributy 2.1) Prohlášení o významu kulturního dědictví lokality a zdůvodnění jeho vynikající univerzální hodnoty (integrita, autenticita, fenomén místa, forma, obsah, děje, kulturní statky, kvalita života) 2.1.1) hmotné faktory, stabilita a proměna
1
2
Další hodnoty statku
3
nehmotné faktory, stabilita a proměna děje, stabilita a proměna kvalita života Prohlášení o pravosti (rozuměj autenticitě) a/nebo integritě komplexu kulturního dědictví. Kontinuita, integrita, autenticita. 1
2
4
1
Nehmotné faktory
Postupné oslabování multikulturního prožívání prostředí a souběžná sociální nivelizace společnosti, právě tak jako cílené odloučení od duchovních vertikál vedlo během minulého období k oslabení příležitostí duchovně intelektuální a smyslové kontemplace. Podoba nové současnosti dosud nenaplnila dostatečně prostředí ztracenými obsahy. Jejich podstata je dnes atakována určitým ohlušením plynoucím z hledání vnější dynamiky života města. Podstatné je umožnění ztišení vertikalizujícího vnitřní život člověka a význam prostoru a místa, kolem kterého je proces a atmosféra uzavírána hmotnou - vertikální schránkou, odpovídající tvarem jejímu obsahu. Proces morální rekonstrukce společnosti dává příležitost k znovunaplnění prostoru etickou funkcí. Paralelou i alternativou deistického prožívání místa je vnímání světa a jeho obrazu ve smyslu skrytých vertikál kultury v uměleckých dílech hmotné i nehmotné povahy. Proces pochopení, smyslu a významu předloženého díla poskytuje nabídku identického prožitku a dotazování po smyslu. Intenzita stavebních vertikál historického jádra Prahy vždy reprezentovala intenzitu vnitřních vertikál duchovního a intelektuálního života. Ale také tohoto obsahu v jeho horizontále, který byl v nedávné minulosti nahrazen neškodnou reminiscencí. Jejich ztráta je v kulturním kontextu hrozící ztrátou autenticity a tak i univerzální hodnoty statku. Jedinečnost Prahy spočívá stále ještě v komplexnosti a komplexitě, které propůjčují objektům a celku vlastnost komunikujícího subjektu. Pro trvalost i budoucnost této autenticity je potřebné, aby v Praze docházelo k návratu duchovních společenství a další intelektuální a kulturní obrodě. Tento již vznikající návrat naplnění je signálem křehké změny navracejícího se obsahu do svých forem. Revitalizační proces je nedílnou součástí obnovy komplexu kulturního dědictví současnosti. Proto je nutné, aby byl tento proces, jeho reflexe a přímá i nepřímá podpora předmětem managementu kulturního dědictví Prahy. Jde o intelektuální a morální kvalitu aktivit, která má potenciál i kredit vertikalizovat hmotné prostředí vznešeností naplňujícího obsahu doby, jak lze spatřovat v obraze historického jádra Prahy. Jde o přirozenou pravdivost a kvalitu současnosti, jak tomu bylo v minulosti.
Indikátory sledování hodnot a stability ouv Obecná charakteristika kulturního dědictví jako předmětu management plánu – stručný popis historického vývoje
1
3
1
3
1
3
1
1
3
1
Kulturní obraz prahy v komplexu obsahu a formy
20
KONCEPT 14|09|15 Budoucnost nelze předpovídat, ale můžeme ji do jisté míry předvídat a připravovat tím, co děláme dnes. Pro obyvatele klášterů je hybnou silou naděje. Je to bytostné přesvědčení, že lidské konání má svůj smysl a že i sebemenší čin zapadá do celku, v němž není zbytečný. Křesťanská ctnost naděje sice směřuje za horizont časnosti hmotného universa, ale zásadně ovlivňuje přístup k přítomnosti našeho světa. Kulturní a duchovní hodnoty byly řeholníkům pouze dočasně dány do rukou, aby je jako svěřené hřivny rozmnožili s využitím všech svých schopností a možností. Jednou je budou muset odevzdat dalším a ze svého správcovství budou skládat účty. Evangelní podobenství přísně kárá služebníka, který svou hřivnu zakopal, a v čase zúčtování přinesl právě tolik, kolik dostal do správy. Pouze uchovat či zakonzervovat svěřené statky, znamená nesplnit svůj úkol a dopustit se na nich zrady. Zde nachází tradice svůj poslední smysl. Přijaté a uchovávané hodnoty předává dál rozmnožené. Řeholní komunita obývající klášter může být pro městský prostor pražského historického centra významným stabilizujícím prvkem živé tradice. Nemusí být ovšem chápána izolovaně. Vždyť i ulice, městská čtvrť či celá pospolitost města je v jistém smyslu komunitou v ledasčem podobnou té klášterní. Fungující kláštery ve městech tak mohou být impulsem a inspiračním zdrojem jak se zděděnými historickými hodnotami a kulturními památkami zacházet. 1
3
1
2
1
3
1
2
1
Historie Proměny historické části města Počátek dějin místa, kde později vyrostlo město Praha, je skryt v pravěku. Daly mu pravděpodobně vzniknout křižující se evropské cesty, které zde nalezly výhodnou polohu chráněného brodu přes řeku. Na konci doby prehistorické, v 9. století, bylo město na jihu a severu vymezeno dvěma knížecími sídly, Vyšehradem a hradem na Opyši, která ovládala níže položené okolí řeky. Obchodní cesty, jež tudy vedly, měly své nejstarší obchodní centrum poblíž dnešního Staroměstského náměstí. Toto středisko existovalo již před založením vlastního města. Zástavba související s obchodem postupně zaplňovala údolí řeky a ve 12. století zde již existovalo město s živými obchodními ulicemi. Původně byla zástavba města soustředěna do podhradí obou hradů a postupně se dále rozšiřovala údolím řeky. Podél komunikací se postupně objevovaly drobné osady s vlastními kostelíky.
1
3
1
2
2
Středověké město
Ustavení Starého Města v době kolem roku 1230 bylo doprovázeno vznikem opevnění s příkopem a došlo k částečné likvidaci starších osad. V polovině V 13. století se zformovala oblast Malé Strany. Obě části byly spojeny dodnes hlavní komunikační a kompoziční osou města vedenou přes dřevěný, později kamenný most . Románská aglomerace byla ve 13. a 14. století proměněna ve skupinu kompaktních a opevněných středověkých měst. Na pravém břehu Staré Město pražské a do jeho hradeb bylo pojato Židovské Město. Roku 1257 založil český král Přemysl Otakar II Menší Město (pozdější Malá Strana). Vyvrcholením středověkého urbanistického vývoje bylo založení Nového Města pražského roku 1348 Karlem IV. Následně roku 1360 Karel IV. zahájil stavbu Hladové zdi, obklopující Menší Město a Hradčany. Tímto monumentálním urbanistickým počinem se Praha stala nejrozsáhlejším městem Evropy.
1
3
1
2
3
Renesanční město
V období renesance nedošlo přes intenzivní stavební činnost k výrazným změnám urbanistické struktury města jako celku. Městský rámec byl stále vymezen týmiž hradbami až do konce 18. století. Stavební projevy této doby výrazněji nepřekračují měřítko starších staveb. Měšťanské domy byly stavěny v novém slohu, avšak často na pozemcích vymezených ve starších obdobích. Docházelo k jejich slučování, hlavně v částech města, kde původní zástavba padla za oběť katastrofálnímu požáru Malé Strany v roce 1541. Nové architektonické pojetí se projevilo nejvýrazněji na stavbách hradního okrsku. Do obrazu města vstupují také nové formy staveb technického charakteru. Jde především o stavební
21
KONCEPT 14|09|15 aktivity související s řekou. Budování infrastruktury zásobující město vodou, systém veřejných kašen byl spojen s výstavbou vodárenských věží ,novodobých dominant v panoramatu. Byly budovány nové mlýny a jezy. Břehy řeky byly upraveny, dno bylo čištěno a prohlubováno za účelem splavnění řeky, stavěly se první regulační hráze.
Významně se dobové myšlení projevilo v podobě nově zakládaných okrasných zahrad s geometrickým uspořádáním.
1
3
1
2
4
Barokní město
V barokní éře došlo v Praze jak z urbanistického, tak architektonického hlediska k výrazným změnám. V rámci karlovských hradeb docházelo k výrazným strukturálním a vizuálním transformacím. Cíleně byly prováděny rozsáhlejší demolice starší, drobnější zástavby pro budování nových, stavebních komplexů. Výrazně se měnilo měřítko staveb. Období mělo stěžejní vliv na proměnu veduty, do které vstoupilo suverénním způsobem výstavbou nových, především sakrálních dominant. Uvolnění tvůrčí energie a s tím spojené hluboké pochopení místa tvůrci spolu s asimilační silou umožnily, že rasantní intervence organicky vrostly kongeniálně do celku města. Slynuly se staršími zásahy do jednoho celistvého, estetického celku. Docházelo i k přestavbě mnohých starších středověkých domů a tím se měnila tvářnost veřejného prostoru. Vzniká i množství především skulpturálních prvků městského parteru (m. j. barokizace Karlova mostu), a vzniká mimořádně „intenzivní“ a kompaktní urbanistický a architektonický soubor.
1
3
1
2
5
1
3
1
2
6
Proměny města moderního věku Proměny města 19. Století
Poměrně pozdě, teprve v roce 1866, se město otevřelo a v letech 1875–1898 zbouralo své hradby. V souvislosti s oživeným společenským děním se po období provincionalizace opět probudila ambice vybudovat z Prahy velkou a reprezentativní metropoli. Na základě asanačního zákona z roku 1893 došlo na přelomu století k četným demolicím a vznikající nové veřejné budovy dodaly městu novodobou reprezentativní podobu. Obohatily kompozici existujících dominant, aniž znehodnotily kompozici původní. Změnila se výška běžné uliční zástavby bloků činžovních domů. Nové čtyř až pětipatrové objekty proporčně proměnily působení méně významných dominant v panoramatických pohledech, ale také v proporcích veřejného prostoru. Výšková hladina zástavby se tak poněkud nivelizovala. Mezi nejvýznamnějšími veřejnými budovami, které se do panoramatu města koncem století vepsaly, je možné jmenovat Rudolfinum, Národní divadlo, Národní muzeum, Wilsonovo nádraží a Obecní dům. Patrně nejvýraznější proměnou byla regulace koryta Vltavy. Zásadně změnila vztah města a řeky tí,.že řeky prostorově oddělila některé starší části města. Oddělení v podobě navigace bylo umocněno novou, měřítkově odlišnou reprezentativní výstavbou na pravém břehu Vltavy. Regulací došlo také ke stabilizaci, sjednocení prostoru řeky, a vzniku jedinečnému vyhlídkového korza. Vznikla nejvýznamnější městská komunikační trasa centra. Levý břeh v části Malé Strany byl tohoto zásahu ušetřen díky myšlenkám památkové ochrany formulujícím se na konci 19. století. Výrazný vliv na podobu města měla také související výstavba a přestavba pražských mostů. Významné byly proměny související s plošnou přestavbou rozsáhlých území historického města(především oblasti Josefova a Podskalí),. Uliční síť zástavby ovlivnila také výstavba četných nových modernějších forem obytných činžovních domů. První vlna nového trasování nebo jen rozšiřování a rektifikace uličních úseků znatelně pozměnila podobu veřejného prostoru. A protože tento proces nebyl zcela ukončen, místy vznikly neorganické měřítkové kontrasty mezi starší a novější zástavbou nebo v podobě nesouvislé uliční čáry.
22
KONCEPT 14|09|15 1
3
1
2
7
Meziválečné období Krátké období přineslo významnou změnu především v samém srdci historického města, v širším okolí staroměstského okruhu a hlavně Václavského náměstí. Výstavba architektonicky a typologicky modernějších budov povýšila střed města do velkoměstské podoby. Stylově kontrastní projevy architektury nově vznikajícího centra nalezly často adekvátní výrazové prostředky vzhledem ke svému okolí a přejaly i některé typologické urbánní formy (navázání na systém domovních průchodů v do podobě moderních obchodních pasáží (palác Lucerna, Koruna, Adria a další). Navyšování staveb uchovalo základní měřítko a proporce zástavby města.. Přes ambicióznost tohoto období nedošlo k výraznějšímu nenarušení historickékompozice města. Do celkové panoramatické kompozice vstoupilo památníkem na Žižkově a kostelem Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech.
Přesto sem vstoupily některé nové architektonické formy místy velmi emancipovaným způsobem (obchodní dům čp. 754 na Jungmannově náměstí, hotel Juliš, budova Mánes), někdy i způsobem dodnes polemickým (Všeobecný penzijní ústav). V tomto období došlo také ke stavebním aktivitám směřujícím ke kultivaci prostředí Pražského hradu coby architektonicky vyjádřené státnosti a sídla prezidenta republiky... Pokračující proměny uliční sítě podle stanovených regulačních čar zůstaly sice v důsledku rozptýlené výstavby moderních činžovních domů nedokončené, došlo však k posílení efektů tohoto procesu ze starších období... Pro vývoj města v daném období byl významný zákon z roku 1920 o Státní regulační komisi a práce na regulačním plánu Prahy.
1
3
1
2
8
Poválečný vývoj Druhá světová válka nezanechala na tváři města dramatičtější stopy. V historické části města došlo k několika spíše ojedinělým destrukcím, mezi nimiž bylo patrně nejvýznamnější zničení Staroměstské radnice. První desetiletí poválečného období bylo dobou, kdy rozvoj hlavního města nepatřil k prioritám tehdejší celostátní politiky. Do konce 50. let, až na zcela ojedinělé projekty, stavební činnost stagnovala (z významných projektů lze uvést dostavbu Karolina, vybudování Betlémské kaple, rekonstrukci zničených věží kostela Nanebevzetí Panny Marie v Emauzích /Na Slovanech/, stavbu Domu módy nebo hotelu Jalta). Ani 60. a 70. léta nepřinesla výraznější proměny města, přestože vzniklo několik výrazných staveb (Federální shromáždění, obchodní dům Kotva a Máj – dnešní obchodní dům My). V tomto období dochází k urychlení stavebně-technické degradace stavebního fondu. Přestože byly selektivně prováděny místy i velmi nákladné renovace významných staveb a v průběhu 80. let se objevovaly pokusy o modernizaci domovního fondu, úpadek se prohluboval prakticky až do počátku 90 let. Začátek této postupné dlouhé degradace je však nutné hledat již v období hospodářské krize a následujícím válečném období. Zhoršování technického i morálního stavu bytového fondu urychlilo vylidňování historické části města. Jeho sociální, ekonomický a do určité míry i estetický potenciál neměl reálnou odezvu v zájmu o tuto část města. Spíše jen ojedinělou akcí byla regenerace nejvýznamnější historické trasy, tzv. Královské cesty, v průběhu let 60. nebo vytvoření pěší zóny Na Příkopě a nedokončený pokus o vytvoření pěší zóny na Václavském náměstí. V této době začaly vznikat i budovy, které proměňují ustálenou podobu panoramatu okolí historického jádra města. Mezi prvními byly obchodní palác Strojimport, centrální dispečink tranzitního plynovodu, hotel Olympik, administrativní budova KOVO a především velmi konfliktní stavba dopravního dispečinku Na Bojišti, přímo na historickém území Nového Města. V roce 1964 byl schválen směrný územní plán hlavního města Prahy, který ovšem nebyl prvním plánem pro území Prahy, neboť první plán tohoto charakteru byl přijat již v roce 1930.
23
KONCEPT 14|09|15 Za hranicí historického jádra města, na Pankrácké pláni, zpřístupněné počátkem 70. let výstavbou Nuselského mostu, vzniká okrsek výškových staveb, jemuž dominuje stavba administrativní budovy Motokovu. Panorama města získává výškový protipól k historické zástavbě. Přestože je narušena historická kompozice a hierarchie proporcí Vyšehradu a vyšehradské skály, stavby, které zde vznikají, dosud výrazněji nepřekračují základní měřítko terénního převýšení a nepotlačují dominanci Pražského hradu a katedrály sv. Víta s její výškou necelých sto metrů. Vzdálenější horizonty města jsou od 70. let postupně zastavovány sídlištními komplexy a daleké průhledy do okolní krajiny z centra města jsou zachovány jen v ose řeky. V tomto období se v souvislosti s oživením výstavby zvýšila dopravní zátěž a budují se nové dopravní stavby, vzniká problematická severojižní magistrála. Její trasa na rozhraní historické části města a čtvrtí z 19. století narušila přirozené radiální vnitroměstské vazby mezi historickým jádrem a jeho okolím. Na přelomu 60. a 70. let je zahájena ražba prvních tunelů metra. 1
3
1
3
Současnost
Po roce 1989 nastala na území historického jádra Prahy zcela nová situace. Problémy, kterými trpělo nejen historické jádro města, změnily svoji povahu a nastolily tak nové otázky a potřebu nových přístupů k jeho ochraně. Proměna vlastnických vztahů umožnila příliv finančních prostředků, s jejichž pomocí byla velmi rychle zahájena obnova domovního fondu. Příliv financí však neznamenal vždy jen zhodnocení tohoto fondu. Mnohdy spíše otevřel cestu k jeho intenzivnějšímu využívání. Z tohoto pohledu tak byla renovace spíše nutnou podmínkou pro intenzivnější exploataci. Rychle prováděné opravy, například zanedbaných střech a fasád, záhy proměnily podobu města. Významná a poměrně prudká byla také proměna podoby veřejného prostoru. Probuzená dynamika společnosti se záhy promítla do života města a zaplnila veřejný prostor dopravou, komerčními aktivitami a turismem. Velmi rychle se změna promítla především do parterů domů, zvláště na hlavních třídách a turisticky atraktivních trasách. Do té doby jen minimálně využívaný potenciál veřejného prostoru se stal předmětem zvýšené poptávky. Četné veřejné prostory změnily nejen svůj fyzický charakter, ale proměnou aktivit se změnila i jejich sociální atmosféra. Kapacitně se rychle dostaly na limity prostorových možností nejen nárůstem individuální dopravy, ale také tím, že se uliční prostor mnohde stal součástí komerčních ploch, především v souvislosti s turistickým ruchem. Vstup tržních vztahů na scénu města znamenal i vstup reklamy, která místy ovládla jeho tvář na úkor kvality prezentace jeho architektonického bohatství… Souběžně s těmito negativními jevy probíhá však i systematická obnova veřejného prostoru, jeho rehabilitace podporující pobytový charakter jako kompenzaci nárůstu automobilové dopravy… V první polovině 90. let 20. století také nastala rychlá, resp. postupně akcelerující proměna využití především renovovaných objektů. Změny využití často vyvolávaly úpravy stavebního fondu, především v dispozičních řešeních. Poptávka po plochách odpovídala rychle se proměňující komerční výhodnosti jednotlivých typologických forem. První léta po roce 1989 přinesla tlak na vznik kancelářských prostorů na úkor stávajícího bytového fondu. Následná změna tržních cen a nájmů znamenala změnu orientace poptávky ve prospěch ubytování, především v podobě adaptací objektů na hotely. Jejich počet v historickém centru dodnes narůstá. V posledních letech roste poptávka po bydlení v atraktivních lokalitách historického jádra města. Zájem o bydlení se projevuje také zvýšeným zájmem o půdní vestavby a nástavby, které místy nevhodně proměňují střešní rovinu zástavby ... Novostavby zprvu využily nemnohé proluky, jejich potenciál byl všakpoměrně ryhle vyčerpán... Došlo i k některým demolicím, především méně hodnotných nebo kriticky zanedbaných objektů. V tomto smyslu nastaly výraznější proměny ve vnitroblocích, kde byl stavební fond často ve velmi špatném stavu… Lze sledovat zvyšování exploatace pozemků, zahušťování zástavby a často také navyšování staveb. Jde zdánlivě o nenápadný proces, který ve výsledku může znamenat proměnu celkové vizuality, ale také překračování dnes již místy limitní intenzity využití jeho veřejného prostoru. V rámci zástavby volných pozemků vstoupila do prostředí historické části města soudobá architektura. Lze říci, že bylo realizováno několik novostaveb, které svou architekturou městu přidaly soudobé formy staveb. Některé z nich se staly předmětem polemiky, jež začala formovat odborné i laické názory na požadovanou architektonickou kvalitu a míru stability současného obrazu města. Diskuze mezi zastánci trvalé proměny a konzervace prostředí se staly součástí reality…
24
KONCEPT 14|09|15 Z pohledu panoramatických hodnot dosud nedošlo ve vlastním historickém jádru k výraznějším negativním změnám., Také díky tomu, že průběhu posledních let bylo orgány památkové péče významně modifikováno několik, pro zachování těchto hodnot velmi nevhodných projektů Je však možné pozorovat objemovou, resp. vizuální proměnu střešní roviny zástavby a tím i proporcí uličních prostorů. Dosud je nutné čelit tlaku na vyšší míru exploatace pozemků jak cestou postupného navyšování již existující zástavby, tak v rámci projektů nově navrhovaných staveb. Obytná funkce, která zdá se, dnes v poptávce opět dominuje tlak na nové úpravy střech, které proměňují jejich charakter.
1
3
1
Předpoklady budoucího vývoje
4
I když se z povahy ochrany statku jedná o stabilizované území, je možné mluvit o jeho dalším vývoji. Právě Management plan by měl být střednědobou a krátkodobou představou o tomto budoucím vývoji území. Fyzická stabilita území je dána památkovou ochranou historického města, ať již na úrovni urbanistické, nebo objektové. Z pohledu míry současné exploatace se jedná již nyní o jeho nejintensivnější část. Prostor pro kvantitativní rozvoj je oproti okolnímu města marginální. Poptávka po něm je však značná. Napětí mezi uchováním podoby města a dynamikou poptávky po zvýšení míry exploatace je patrná, a to i v dílčích stavebních záměrech, které mohou i v menším dílčím rozsahu při jejich počtu znamenat významné změny. Míra provozní exploatace, ať již na úrovni počtu uživatelů území (viz počet přítomných - pracovních míst, pasantů, turistů oproti ubývajícímu počtu obyvatel) je důsledkem historické centrality města. Hledané vyváženosti lze docílit pouze v součinnosti s okolními územími, ať již kontaktními, či vzdálenějšími. V tomto smyslu je budoucí podoba území úzce spojená se situací v okolním městě. Budoucnost spojená s deklarovaným uchováním autencity a itegrity území bude směřovat spíše k proměnám proměny kvalitativní. Z toho plyne, že se bude ve fyzické rovině jednat o oblast regeneračních, záchovných nebo modifikačních procesů, ať stavební povahy nebo častěji spíše kvalitnějšího způsobu využití současného stavebního fondu, včetně veřejného, či poloveřejného prostoru. Zde existuje nejen výrazný potenciál, ale také potřeba i poptávka, vzhledem k roli, kterou území zaujímá v rámci města jako celku. Roli obytného, kulturně společenského, edukativního, komerčního a správního centra. Optimální vyvážení těchto aktivit je základním úkolem ve sféře nestavební. Pro budoucí pozitivní vývoj to ve svém důsledku znamená nejen ochranu fyzického fondu, ale i ochranu významných nehmotných kulturních hodnot. Budoucí vývoj území je z pohledu urbanistického promítnut v platném územním plánu a v zadání plánu nového, jenž je v současnosti zpracováván. Z pohledu akcentovaného kulturního smyslu území je poznání minulosti branou do budoucnosti Z toho plyne, že naše kulturní současnost je klíčem k jejímu otevření. Kontinuita vývoje a předatelnost informací především živé minulosti je kódem k otevření a správného nastavení principu koherence klíče a zámku. Kvalita současného objektivního čtení dává předpoklad budoucí prosperity související s čitelností „čtivostí“ bohatství minulosti svědčící o naší současné kultuře. 1
3
2
1
3
2
1
1
3
2
1
1
Urbanistický z pohledu krajinného rámce Město a jeho krajinný rámec Město a jeho krajinný rámec Z hlediska dlouhodobého charakteru místa je nutné zachovat kontakt se třemi základními prvky původní krajiny: 1. Řeka je nejenom tradičním místem, podél kterého se lidé procházejí a prohlížejí si město, ale je zapotřebí zachovat či rozmnožit místa, kde se člověk se může řeky fyzicky dotknout – pod Cihelnou ulicí, na Střeleckém ostrově nebo v oblasti Plovárny. 2. V nejbližším okolí městského středu les nahrazují parky kolem Hvězdy, na Ládví či v Šárce, ale skutečná lesní oblast v pozici Vídeňského lesa jsou Hřebeny, na které je možné napojit na Zbraslavi či v údolí Berounky až do Řevnic. Praha se však pásem rozvolněné zástavby izolovala od významné oblasti Českého krasu i povodí Botiče na jižním okraji města.
25
KONCEPT 14|09|15 3. Pole vypadají jako ten nejméně významný prvek příměstské krajiny, ale přesto je pro pocit historických kořenů města zapotřebí zachovat pole, tak aby se alespoň na několika zbývajících místech dotýkala města – příkladem může být plošina Dívčích hradů, Vidoule, pole mezi Lysolajským údolím a Tichou Šárkou a na dalších místech. Pražská pole mají podobný krajinotvorný význam jako vídeňské vinice.
Z hlediska managementu území je nutné důsledně chránit veškeré skalní výchozy i malého měřítka jako např. na Klárově, Na Opyši, Apolinářské ulici i drobné skalky Petřína a dalších míst. Platí zde něco podobného jako pro řeku – je zapotřebí, aby lidé mohli přicházet a fyzicky se dotknout alespoň malé části geologického podloží města. Vztah mezi historickým centrem a jeho okolím a to jak na úrovni celého města, tak i jeho středočeského okolí však musí řešit metropolitní plán a příslušné územní plány. V každém případě je zjevné, že strategie dalšího rozvoje Prahy se bude odvíjet z širšího středočeského, českého či dokonce mezinárodního rámce a dalšího ekonomického vývoje EU. Tento proces by však neměl probíhat živelně, ale být usměrňován. V Praze již dnes následkem rozvoje suburbií, obchodních center a skladů není možné vytvořit zelený kruh kolem města, ale je možné udržet systém zelených klínů, kdy z konečných zastávek metra můžeme pěšky či na kole pokračovat kolem řeky a do lesních komplexů Hřebenů, Českého krasu, Říčanska a sázavské části středočeské pahorkatiny. 1
3
2
2
2
Pražské podzemí Mezi významné pražské podzemní památky patří Rudolfova štola z 16. století, podzemí Pražského hradu s odkrytými archeologickými objekty, soubor sklepů pod Radnicí, průlom Hradního vodovodu barokními šancemi na Novém světě, kasematy Vyšehradu a řada menších středověkých sklepení. Pražské podzemí v rámci památkové rezervace můžeme rozdělit do tří odlišných typů, z nichž každý vyžaduje specifický management: Historické systémy Hradního vodovodu, Strahovského kláštera a do určité míry Malé Strany jsou založeny na pramenné linii zhruba na úrovni nádvoří Strahovského kláštera. V jejím podloží vystupují nepropustné jílovce a nad nimi leží zejména křídové pískovce. Prameny byly jímány nikami a posléze i neustále prodlužovanými štolami o současné délce až 360 m. Nejstarší části vodovodu jsou ještě románské, ale k největším přestavbám docházelo v 16. - 19. století. Vodovody jednak představují technickou památku, ale mají i praktický význam, protože nekontrolovaně prosakující prameny zatěžují svahové sedimenty petřínské stráně, kde v minulosti způsobily řadu destruktivních sesuvů. Management zde spočívá v harmonizaci památkové ochrany při udržení současné drenážní funkce. Podzemí jako součást historických staveb. Jedná se zejména o evropsky významný soubor románských „sklepů“ či částí přízemí pohlcených do výšky rostoucím městem, dále o gotická a mladší sklepení a lokální vodovodní sítě napojené na studny či vodu sbíranou ze střech. Na tyto objekty je jednak nutné dívat se jako na integrální součást historické stavby. Sklepy však rovněž plní technickou funkci, kterou je zejména odvětrávání a vysušování základů a přízemních částí budov. Mají tedy statický a mikroklimatický význam, který je nutné respektovat. Sklepy a studny zaplněné sedimenty jsou téměř vždy archeologickými objekty. Pražská kanalizace byla sice vybudována více jak před stoletím, ale s mimořádným citem pro formu a materiál. Plní sice živou, technickou funkci a vzhledem k jejímu rozsahu ji nelze chránit jako celek, ale vybrané části kanalizace a dalších podobných struktur jako je např. potrubní pošta, protiletecké kryty z 2. světové a studené války, spojovací tunely barokní fortifikace, lokální kanalizační řady jako v Klementinu je nutné zachovat ve významných ukázkách v autentické podobě. Specifikem městského podzemí je to, že jej dodnes neznáme ve své úplnosti. Relativně nedávno byly např. objeveny kanalizační chodby pod Šternberským palácem či sklepení se studánkou ve Vikářské ulici přímo u základové zdi katedrály a na jiných místech. Jedna z větví Hradního vodovodu zřejmě vede pod Černínským palácem. Ve většině případů platí to, že obnova či údržba městského podzemí musí kromě památkových kritérií respektovat původní statickou a hydrologickou funkci podzemí.
26
KONCEPT 14|09|15 Existence městského podzemí a archeologických lokalit rovněž znamená nutnost omezit v prostoru pod základy budov jakékoliv další zásahy do podloží města, jako jsou např. podzemní garáže či sklady na minimum, ale nebránit se rozšiřování kolektorové sítě, která dlouhodobě omezuje další výkopy. 1
3
2
Prostor města
3
Popis utváření a hodnot prostoru města, prostorové kompozice, struktury zástavby jako celku i jednotlivých součástí hodnot přejímá způsob jejich ochrany. Prostor historického města je ohraničen horizonty okolních svahů Petřína, Hradčan, Letné, Žižkova a Vyšehradu. Město za nimi není z úrovně vlastní nivy viditelné, což propůjčuje atmosféře jeho historické části intimitu a zároveň vyvolává představu volného prostoru za viditelnými terénními hranami. Naopak z vyvýšené úrovně návrší a teras je již okolní město patrné a oproti intimní atmosféře vnitřního města situace nabývá na velkorysosti až monumentalitě. Kontrast plastického utváření terénu, staveb historického města a stále ještě otevřených vzdálených horizontů se spíše vyrovnanou zástavbou akcentuje působivost vnitřní scenérie. Dodnes existuje vizuální propojení města s okolní krajinou v ose řeky velmi dlouhými průhledy protínajícími soustředné prstence jeho zástavby. Ty dosahují daleko za hranici zástavby města, v okolní krajině vzdálené přes 10 km od jeho středu. Vzájemné doplňování, souhra intimity prostoru vnímaného od řeky a velkorysosti dálkových pohledů z vyvýšených míst, jsou jedinečností města hodné nejvyšší ochrany. Z výtvarného pohledu spolu se zástavbou propůjčují celku výraznou malebnost., která je založena na plastičnosti terénu, souhře forem a měřítek celkové městské vizuální scény. Topograficky je možné chápat vlastní prostor historického jádra města jako území vymezené návršími Hradčan, Vyšehradu a Vítkova, tvořícími rovnostranný trojúhelník s vrcholy, které jsou od sebe navzájem téměř stejně vzdáleny, přičemž strany tohoto trojúhelníku měří 3 500 m. Ve vztahu k celku města jde o nevelký prostor, jehož rozměry propůjčují historické části přehlednost. Jedinečné stavby, které město spoluvytvářejí, jsou harmonicky včleněny do měřítka a morfologie terénu a situovány ve vzájemně optimálních pozorovacích místech a distancích. Četné vertikální i objemové dominanty stojící v pestré, nikoli však chaotické kompozici, nabízejí takřka nekonečný počet různorodých pohledů na město, jakousi dynamicky vnímatelnou a proměnlivou vedutu. Vyhlídkové body, ale i vyhlídkové trasy na okolních terasách, především levého břehu, město představují v jeho mnohotvárnosti. Údolní prostor, ohraničený horizonty svahů a návrší, má proměnlivou šířku. Na jihu a severovýchodě je od okolí vymezen zúženími vytvářejícími pomyslné brány vnitřního prostoru, historického města. Na jihu, na úrovni Vyšehradu, jsou horizonty vzdáleny cca 860 m, východní vymezení centrálního prostoru města v prostoru Vítkova a letenského útvaru je dáno horizonty vzdálenými cca 1 200 m. Naopak v nejširším místě prostoru jsou od sebe horizonty vzdáleny přes 5 000 m.
Existující prostorové vztahy dané utvářením terénního reliéfu, velikostí jednotlivých krajinných prostorů a převýšením návrší jsou základním neměnným principem, jenž byl v průběhu času harmonicky naplňován stavbami až do dnešní podoby. Povaha místa je konstantou pro všechny kroky, které zde byly v historii učiněny a činěny ještě budou. V Praze v tomto smyslu víc než kdekoli jinde trvale platí latinské „locus regit actum“ (místo určuje děj). 1
3
2
3
1
Kompozice a struktura města Základními kompozičními osami prostoru historického jádra města jsou řeka a na ni kolmo směřující osa tzv. Královské cesty. Průsečík urbánní osy s osou krajinnou v podobě Karlova mostu je vyvrcholením dialogu města a přírody. Terén zastavěného prostoru je tvořen na západní straně strmým amfiteátrem malostranského úvalu, směřujícím k druhému břehu do ploché části nivy řek, území Starého Města, dále pak do mnohem většího a rozevřenějšího amfiteátru Nového Města stoupajícího až k samému horizontu Vinohrad.
27
KONCEPT 14|09|15 Z pohledu struktury zástavby a charakteru uliční osnovy není historická část města zcela homogenní. Prostorové utváření a charakter levého břehu je ovlivněn dramatickou terénní konfigurací. Uliční síť svažité části tvoří především významné páteřní uliční prostory a krátké křivolaké příčné ulice. Plochá část území v okolí řeky je soustavou nepravidelně formovaných uličních prostorů s četnými náměstími. Zástavba této části města je organická, reagující na nepravidelnosti terénu. Vytváří svébytný panoramatický celek. Pravý břeh, jeho plochá část, především Staré Město, je tvořena velmi hustě zastavěnou blokovou strukturou vytvářející převážně měkce půdorysně modelovanou uliční síť, často kopírující velmi staré trasy cest. Navazující Nové Město kompoziční princip Starého Města do jisté míry rozvinulo a pozměnilo základní měřítko jeho blokové struktury. Navázalo potvrzením radiálního uspořádání vycházejícího z jeho struktury, ale i některými dalšími analogickými motivy prostorového uspořádání. Moderním projevem zde jsou velkorysé měřítko, přímočaře vytyčené ulice a geometricky pravidelná náměstí… 1
3
2
3
2
Proporce terénního reliéfu a jeho dominanty Pro hodnotu prostorové situace, je podstatné terénní převýšení a morfologicky i výškově diferencované stavební dominanty. Nejnižší nadmořská výška Vltavy v Praze je 177 m n. m., ostroh Pražského hradu dosahuje výšky 260 m n. m.. Maximální výškové rozdíly se v základním prostoru města pohybují kolem 90 m. Půdorysná a výšková proporce jednotlivých krajinných útvarů, stejně jako jejich morfologie vytvářejí základní proporční a estetický rámec, regulativ („konstantu“) pro veškeré stavební intervence. Hodnota kompozice dominant historického města je odrazem proporčních vztahů s terénním reliéfem a vědomé hierarchizace výšek odpovídající nejen významu staveb, ale i konkrétních míst, celkové konfiguraci a urbánní struktury. Harmonicky se zde snoubí principy prostorové s významem jednotlivých dominant. Nejvyšší věž hlavní městské katedrály sv. Víta dosahuje právě výšky 90,5 m (výšky jsou v absolutních hodnotách). Dominanty, vážící se pohledově k řece, dosahují výšek kolem 50 m (sv. František, věž Karlova mostu, historické vodárenské věže), většina staroměstských kostelů dosahuje výšek kolem cca 45 m. Prostorový střed Starého Města označuje Týnský chrám s výškou věží 78 m a věž Staroměstské radnice s výškou 60 m. Také za hranicemi vlastního historického jádra, v jeho druhém vizuálním pásmu je měřítko rovněž uzpůsobeno povaze a rozsahu zástavby, pozorovací distanci a charakteru daného místa. Dominanty Karlína, Vinohrad, Smíchova nebo Žižkova tak dosahují 60–70 m výšky. Ve třetím vizuálním plánu, kde již nejde o dominanty sakrální, ale často spíše o stavby technického určení, výška stoupá na 80–100 m (věž provozovatele O2, stavby na Pankrácké pláni). Respektován zůstává základní výškový limit („konstanta“). Odstup těchto dominant od Hradčan činí cca 5 km….
1
3
2
3
3
Základní charakter zástavby z pohledu hodnot panoramatu Scénografické utváření terénu a návazně i zástavby města dalo vzniknout atraktivním panoramatickým pohledům. Ochrana panoramat historického města je stěžejní částí ochrany hodnoty a identity města jako celku. Ustálený, ikonický obraz celoměstských vedut je založen především na dialogu utváření levého a pravého břehu. Levého, s dramaticky utvářeným terénem a neméně dramatickou kompozicí stavebních dominant, a břehu pravého, jehož terén klidně ubíhá směrem východním k široce otevřenému horizontu. Jeho vymezení tvoří na severní straně vrch Vítkov, na jižní Vyšehrad. Tento historický rámec byl ve vzdálenějších horizontech novodobě doplněn horizontálními liniemi komplexů panelových sídlišť. V posledních cca 50 letech byly dotvářeny i některé blízké pohledové horizonty (vznik zástavby Pankrácké pláně se soustavou výškových objektů).
28
KONCEPT 14|09|15 Dílčí území s různými formami zástavby vytvářejí do určité míry autonomní strukturální, panoramatické celky, které je možné vzájemně odlišit. V panoramatu jednak podle jejich výšky, míra vyrovnanosti výšek (pro některá území jsou charakteristické velké výškové rozdíly), morfologie střech i podle použitých materiálů a barevnosti střešní krytiny. Proporce výšek plošné zástavby a dominant území je odlišná podle jednotlivých strukturálních celků. Poměr výšek zástavby a dominant na Malé Straně a Starém Městě je velmi dramatický oproti vyrovnanější situaci na Novém Městě, kde jsou četné dominanty výškově skromnější a okolní zástavba o mnoho vyšší. Pro území jsou významné četné průhledy z jeho nitra až do okolních částí města i okolní krajiny za městem. Vedle nejznámějších, ikonických, velkolepých vedut spočívá povaha města i v takřka nekonečném množství dílčích malebných pohledů, které je možné neustále objevovat. 1
3
2
3
3
1
3
2
3
3
1
Charakter zástavby Hradčany a pražský hrad Národní kulturní památka Pražský hrad se nachází v části Hradčany. Je symbolem města i českého státu od 10. století. Území, na kterém se rozkládá, bylo osídleno již v pravěku. Postupným stavebním vývojem tu vznikl rozsáhlý komplex palácových, církevních, fortifikačních a obytných staveb, nádvoří a zahrad. Nejvýznamnější z nich je katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, postavená na místě někdejší románské rotundy a posléze baziliky sv. Víta. Architekty gotické katedrály, dokončené až ve 20. století, byli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. Katedrála je pohřebištěm českých králů a českých zemských světců. Nachází se v ní hrob nejvýznamnějšího českého patrona, sv. Václava, nad nímž byla vystavěna stejnojmenná kaple s bohatou malířskou výzdobou ze 14 a z počátku 16 století. V blízkosti kaple je situována komora, v níž jsou od roku 1791 uloženy české korunovační klenoty, symbol české státnosti. Po roce 1918 se Pražský hrad stal sídlem českých prezidentů. Razantní úpravy Hradu, vyplývající z potřeby naplnit jeho novou funkci, provedl slovinský architekt Josip Plečnik ve 20. a 30. letech 20. století. Většina objektů Pražského hradu jsou unikátní památky se staletou historií. K nejdůležitějším patří Starý královský palác, románská bazilika sv. Jiří, gotická a renesančně přestavěná kaple Všech svatých, katedrála sv. Víta a Letohrádek královny Anny, výjimečný příklad italské renesanční architektury na sever od Alp.
1
3
2
3
3
2
Malá strana Zástavba území je obklopena prakticky ze všech stran velkými plochami zeleně a vytváří vizuálně autonomní celek. Charakter zástavby podhradí, tvořený měřítkově velmi kontrastními formami budov, je silně ovlivněn terénní konfigurací. Historické měšťanské domy nepravidelných forem vytvářejí podnož pro četné sakrální a palácové stavby vysoké historické a architektonické hodnoty. Forma zástavby pozemků vytváří barvitý, velmi individuálně se projevující vnitřní polosoukromý svět dvorů. Jeho komplementem jsou četné zahrady související především s paláci. Uliční síť je formována terénem. V dolní, ploché části je pro ni typické silné zastoupení menších náměstí a plácků spojených kratšími uličními úseky.
1
3
2
3
3
3
Staré město Současná podoba zástavby není jednotná. Území, rozprostírající se podél Královské cesty, má dodnes, přes četné přestavby jednotlivých domů z různých období, charakteristickou středověkou podobu. Typologie domů založených nejčastěji na gotických parcelách nebo na sloučených pozemcích vytváří vlastní, od okolí oddělnou strukturu, uliční síť je mnohde rozšířena rozsáhlou soustavou domovních průchodů. Charakteristická je nepravidelnost zástavby. V oblasti kolem Betlémského a Haštalského náměstí došlo k výraznějším přestavbám především na konci 19. století. Nový model činžovních čtyř až pětipatrových domů se v asanačních spárách setkává se starší zástavbou a vytváří prostorově i architektonicky zajímavé, mnohde až bizarní situace. Místy jsou dosud v zástavbě patrné i odlišné nivelety terénu, který byl postupně navyšován.
29
KONCEPT 14|09|15 V okolí bývalého hradebního pásu, dnes staroměstského okruhu, došlo na přelomu 19. a 20. století k výrazným přestavbám. Vznikla zde moderní zástavba velkoměstského typu, která výškově přesahuje zástavbu staroměstskou. 1
3
2
3
3
4
Josefov Svébytnou částí v rámci celku historického města je Josefov. Původní, historická, organicky utvářená urbánní struktura byla při asanaci na konci 19. století prakticky plošně odstraněna a nahrazena architektonicky, typologicky i volumetricky jednotnou eklektickou zástavbou tvořící kompaktní, výškově vyrovnané domovní bloky dominantně residenčního charakteru. Zachovány zůstaly jen některé významné stavby, převážně sakrálního charakteru (kostely, synagogy, radnice). Na základě dobového plánu byla zcela radikálně změněna uliční síť a zachovány zůstaly spíše jen dílčí fragmenty související především se zachovanými stavbami. Dodnes je také možné v uličních prostorech spatřovat zbytky předsanační nivelety terénu (např. okolí kostela sv. Haštala).
1
3
2
3
3
5
Nové město Zástavba Nového Města je dnes dosti heterogenní, a to jak z pohledu historického, typologického, tak architektonického. Vzniklo na velkorysém karlovském konceptu, dodnes dochovaném rozložení tří významných prostorů, bývalých tržišť, vytvářejícím svými propojeními monumentální kompozici. Jejím naplněním jsou často rozměrné, pravidelné domovní bloky s původně prostornými dvory, zahradami. Charakteristická je odlišnost struktur jednotlivých oblastí v širším okolí tří hlavních prostorů (tržišť), ale také mísení staveb odlišných období a stylů. Stavební struktury jsou již z velké části modifikovány a zahrnují zástavbu prakticky všech období výstavby města, včetně významného podílu staveb z 19. a 20. století. V 19. století zde vyrostly velmi významné veřejné stavby, které doplnily soustavu dominant této části města. Z pohledu postupné proměny struktury je významná exploatace velkých vnitrobloků a rozrůzněnost výšky zástavby. Obdobně existence svébytných enkláv např. Petrské čtvrti a částečně i čtvrti Vojtěšské a Na Zderaze apod. Nejvíce intenzifikované formy zástavby existují v okolí Václavského náměstí, Jindřišské a Štěpánské ulice, kde došlo na přelomu 19. a 20. století k výrazné proměně měřítka a charakteru zástavby. Především v meziválečném období k došlo k přestavbám vedoucím k „metropolizací“ prostředí centra Prahy. Pro vztah dominant k okolní zástavbě platí, že jejich výšky nejsou k okolní zástavbě tak kontrastní, jako je tomu např. na Starém Městě. Některé se dokonce téměř ztrácejí v navýšené nové činžovní zástavbě (kostel sv. Vojtěcha, sv. Michala, sv. Klimenta a další). Hladina zástavby je místy vyrovnaná, častěji však nesourodá. Střešní krajina je v mnoha případech obohacena architektonickými akcenty, ale také problematicky poznamenána spontánními nástavbami či účelovými technickými zařízeními. V oblasti Václavského náměstí a vnější zástavby Staroměstského okruhu již převažují novodobé objekty
1
3
2
3
3
6
Vyšehrad a jeho podhradí Národní kulturní památka, území, na kterém se rozkládá, bylo osídleno již v pravěku. Jejím jádrem je místo bývalého knížecího hradiště založeného v 10. stol. na topograficky výrazném návrší nad řekou tvořící symbolickou bránu města, komplement i protipól Hradčan a je významným symbolem města. Dnes území vymezené mohutným barokním opevněním vytvářející citadelu prostorově oddělenou od okolního města. Jeho rozvolněná a různorodá zástavba není městskou strukturu tradičního typu. Jde o území prakticky neobydlené s velkým podílem vzrostlé zeleně. Území podhradí nemá rozsáhlejší pravidelnou zástavbu, jde o lokálně oddělené menší útvary obklopující vyšehradskou citadelu. Tato stavební jádra, tvořená převážně činžovními objekty konce 19. století, sledují částečně historickou cestní síť a vytvářejí neúplné formy blokové zástavby. Její výška poněkud oslabuje působení samotného vyšehradského okrsku, i když jde o standardní výstavbu tohoto období. Specifickým rysem zástavby jsou vilové a činžovní domy tzv. kubistického období české architektury.
1
3
2
3
4
1
Prostor řeky
30
KONCEPT 14|09|15 Popis charakteru významných hodnot Řeka tvoří hlavní prostorovou osu města. Její břehy, resp. okolní terénní útvary jsou jeho nejvýraznějším přírodním prvkem, artikulující toto osu do podoby svébytných krajinných i urbánních celků. V historické části města lze hovořit o „prostoru řeky“ o délce přibližně 4,5 km. Prostoru vymezeném horizonty okolních teras a návrší převyšujících hladinu Vltavy zhruba o 40 až 60 m. Vizuálně z vnějšku do tohoto prostoru výrazněji nevstupuje vzdálenější okolní. Šířka řeky pohybující se přibližně mezi 150 až 400 m (délka Karlova mostu nad řekou činí 430 m) spolu se zmíněným převýšením okolního terénu dávají prostoru a jeho zástavbě základní měřítko. Horizonty, velmi často tvořené stromovou zelení, vytvářejí významný intimní dojem a nedávají vědět o městu za nimi. To dodává řece idylickou, velmi přírodní atmosféru. Velkolepé pohledy se naopak otevírají v ose řeky a jsou završeny díky jejímu půdorysnému průběhu nejvýznamnějšími historickými dominantami města. Pro město velikosti Prahy jde o jedinečné průhledy od krajiny za městem. Pro uchování tohoto efektu je nutné uplatnit zásady týkající se především omezení výšky a objemu případné nové zástavby, která by mohla pohledově do tohoto prostoru zasahovat.
Řeka protékající územím historického jádra města, resp. souvisle zastavěným vnitřním městem, je členěna terénním utvářením, mosty a jezy na úseky s vlastními charakteristickými prvky, které jsou dále pojmenovány a popsány jejich stěžejní hodnoty, jež jsou předmětem ochrany: meandr (staroměstský), ostrovní část – krajina, regulovaná řeka, řeka – krajina a meandr (holešovický). Staroměstský meandr – od Karlova mostu po Čechův most Staroměstský meandr je tou částí řeky, která dala městu vlastní tvář a vymezila jeho původní prostor. Z hlediska topografického je první a nejdůležitější daností pro jeho utváření. Masiv Hradčan a Letné, náhle změnil směr toku řeky a vytvořil spolu s okolními vyvýšeninami krajinnou situaci pro založení historického města. Pravobřežní plochá část tvořící dnes teritorium Starého Města dala rozměr pro městu své doby. Meandr, ohyb řeky o téměř 90 stupňů, dodává městské struktuře dynamiku. Pohybem po křivce řeky se dynamicky mění pohledy na okolní dominanty města, a tím se stává celek mnohotvárným, až nepostižitelným ve svých pohledových variacích. Proto je třeba chápat ochranu podoby tohoto úseku řeky se všemi jeho danostmi jako prioritu.
Dnešní charakter vlastního koryta řeky je dán jejími úpravami v podobě regulací břehů a kaskády tří jezů s výškovým rozdílem cca 8m, vytvářejících v mezi úsecích klidnou plochu hladiny uvnitř města. Výstavba regulace pravého břehu byla zlomovým okamžikem vztahu města a řeky. Přesto lze s odstupem času konstatovat, že i toto technické dílo má své hodnoty. Levý břeh si i při výstavbě regulace řeky na přelomu 19. a 20. století zčásti uchoval přírodní charakter a otevřenost města k řece díky snahám tehdy se rodící památkové péče. Regulace břehů v této části města byla realizována se značnou dávkou citu pro místo a je třeba ocenit i technicky diskrétní řešení. Levý břeh tak tvoří jakýsi komplement břehu pravému, a to i části pod Letnou, kde řeka mění prudce směr toku, lze dodnes hovořit o přírodním charakteru nábřeží.
Pro pohledové hodnoty průběhu toku by se neměla objevovat další stabilní kotviště pro lodní dopravu, neboť její zakřivený průběh a z toho plynoucí viditelná prostorová dynamika jsou vysokou hodnotou. Ostrovní část od Jiráskova mostu po Karlův most Tuto část je možné metaforicky charakterizovat jako „ostrovní krajinu“. Je to část pohledově snad nejexponovanější a pro Prahu a její obraz nejdůležitější. Řeka je zde velmi proměnlivá a bere na sebe místy obraz spíše jezera s ostrovy. Ty pak tvoří klidný rámec majestátnímu pohledu na Hrad. Dochází zde k působivému dialogu přírodních prvků s okolní zástavbou. I zde je třeba ocenit poměrně citlivě řešenou regulaci řeky, která je do jisté míry i přínosem. Malebnost této části toku je nejvyšší hodnotou a lze patrně mluvit o dokončeném obrazu místa. Rekreační charakter řeky v samém centru
31
KONCEPT 14|09|15 města je také ojedinělým prvkem velkoměst. Je umožněn diskrétním vedením lodní dopravy ve skrytu Střeleckého a Dětského ostrova.
Pro podobu této části řeky je podstatný význam vzrostlé zeleně, především na ostrovech. Z hlediska vnímání urbanisticko-architektonických kvalit jsou ostrovy jedinečnými pozorovatelnami města. Je velmi důležité udržet funkci pražských ostrovů a podobu míst, kde je možné v přírodním rámci najít jak kulturní zařízení, tak restaurační vyhlídková zařízení. Možnost používání malých lodiček, zde chráněných před velkou lodní dopravou, tvoří pro veřejnost z řeky jedinečnou přírodní rekreační část v centru města. Chráněni před velkou lodní dopravou mohou obyvatelé a návštěvníci vychutnat krásu města. Nebezpečím pro vizuální integritu mohou být neesteticky řešená mola nebo budování plujících kaváren. Regulovaná řeka – od železničního mostu pod Vyšehradem po Jiráskův most Jde o poměrně novodobý urbanistický prvek historické části města. Regulace řeky z přelomu 19. a 20. století zde totiž patrně nejvíce pozměnila jeho charakter a byla příčinou zániku podoby bývalých čtvrtí na březích řeky. Tok řeky je přímý a klidný stejně jako poměrně klidná urbanistická forma residenční zástavby lemující břehy. Hodnotou je souvislé oboustranné korzo po nábřeží, na pravém břehu promenádní cesta na Vyšehrad. Tato část řeky je tradičně spojována s rekreační lodní dopravou, zejména jižním směrem. Vhodné jsou zde podmínky pro kotviště tohoto typu. Řeka – krajina – od železničního mostu pod Vyšehradem směrem k jihu Část řeky vstupující od jihu do města z krásného krajinného útvaru barrandienu s ostrovy, dosud neregulovaná umělými stavbami, s bohatou a svébytnou vegetací. V podobě vyšehradské skály je romantickým a symbolickým místem hodným nejvyšší ochrany. Holešovický meandr – od Čechova mostu po Hlávkův most Druhý pražský meandr uzavírá pohledově krátký úsek řeky východním směrem. Z pohledu od Hradčan se tento prostor rozevírá do dlouhého průhledu východním směrem. Patrná je šířka a určitá velebnost nivy, zastavěná na pravém břehu dosud klidnou a homogenní zástavbou Karlína, na břehu levém obdobně klidnou zástavbou holešovickou. Hodnotný klidný horizont je pro tuto část území akcentován několika rozptýlenými dominantními stavbami. Tato část řeky, jejích břehů, si podržela částečně přírodní charakter, resp. charakter městské krajiny, která za ohbím přechází do jedinečné krajinné situace trojské kotliny – místa, kde si řeka uchovala nespoutanou podobu peřejí (mimo jiné v Praze na Vltavě posledních). Na březích jsou výrazně zastoupeny prvky zeleně. Ať již jde o téměř přírodní úbočí letenské, velkolepé stromořadí lemující pravý břeh a zvýrazňující linii ohýbajícího se toku, ostrov Štvanici nebo utváření břehů, které zde zpevněné spadají šikmo do řeky. Z pohledu od východu vytváří prostor řeky monumentální rámec nejromantičtějšímu, východnímu pohledu na Pražský hrad. Rekreační a estetický potenciál této části řeky je dosud nedostatečně zhodnocen, ani břehy nejsou souvisle průchozí.
32
KONCEPT 14|09|15
Pozn.: Touto oblastí se zabývá aktuální dokument města: Koncepce pražských břehů, zpracovaný IPR, detailně popsaná v další kapitole MGP. 1
3
2
3
5
1
Historické zahrady a parky Erozní síly na území Prahy obnažovaly podloží utvářené zvrásněnými horninami různé odolnosti. Postupně se vytvořil členitý reliéf s kotlinovými sníženinami, plošinami v různých výškách. Někdy až více než stometrové převýšení s terénem různě orientovaným ke světovým stranám bylo prvkem, který na území Prahy předurčil velmi bohatou rodovou a druhovou škálu rostlin. Dnes, kdy Praha je velkoměstem se všemi doprovodnými vlivy, je říční fenomén hlavním důvodem, proč je květena Prahy stále ještě tak druhově bohatá. Mezoformy a mikroformy reliéf, pohledově exponované zelené svahy, hrany a náhorní roviny byly v minulosti obtížněji zastavitelné, a dodnes pokryté převážně vegetací. Tyto formy dávají Praze její osobitý ráz a výrazně ji tím odlišují od jiných evropských měst. Pro svoji dominantní jedinečnost a velmi často dochovanou specifickou vegetaci jsou předmětem ochrany. Vedle přírodě blízkých lokalit vznikaly v průběhu staletí zahrady, u nichž je patrný dobový architektonický záměr. Jejich vzhled i rozsah se často měnil podle dobových trendů. Některé zcela zmizely. Na území Prahy se dochovalo přes 280 historických zahrad různé velikosti a významnosti podílejících se různou měrou na podobě města. Nejstarší, středověké byly to zahrady klášterní (první písemně doložená zahrada byla při benediktinském klášteře sv. Jiří na Pražském hradě). Do dnešních dnů se dochovala zahrada Anežského kláštera, zahrady kláštera na Strahově s Konventní zahradou, Opatskou zahradou, Vyhlídkou s vinicí a Velkou strahovskou zahradou. Na Smíchově to je zahrada a park Sacré Coeur, na Starém Městě Voršilská a Františkánská zahrada, na Novém Městě Kateřinská zahrada a zahrada kláštera Na Slovanech. Renesanční období representují honosné zahrady při palácích a měšťanských domech. Toto období je v Praze nejvíce zastoupeno barokní zahradní tvorbou. Velmi často spolupůsobí na podobu zahrad členitý reliéf. Terasovité zahrady italského typu na svazích Petřína a Opyše, zahrady pod Pražským hradem – Ledeburská, Malá Pálffyovská, Velká Pálffyovská, Kolovratská, Malá Fürstenberská a Velká Fürstenberská zahrada a zahrady Vrtbovská, Vratislavská a Lobkovická. Významné palácové zahrady jsou Schönbornská, Lisliovská, Buquoyská, Maltézská, Windischgrätzká, Černínská, Šternberská a zahrady paláců Harbuval-Chamaré a Hložků ze Žampachu). Palácové zahrady jsou soustředěny zejména na Malé Straně, kde zaujímají rozlohu kolem 42 ha. Rovněž u Pražského hradu se dochovala celá řada historických zahrad (Královská zahrada, Rajská zahrada, zahrada Na Valech, Hartigovská zahrada, zahrada Na Opyši, Svatováclavská vinice, Horní a Dolní jelení příkop, zahrada Na Baště, terasa Jízdárny a jízdárenský dvůr). Protiváhu Pražského hradu tvoří vrch Vyšehrad s Karlachovými a Štulcovými sady, Vyšehradským hřbitovem, parkem Pod Hradbami, zahradami Nového děkanství a Nového proboštství…
33
KONCEPT 14|09|15 I v bezprostředním kontaktu s územím historického města. Mezi pražské historické zahrady lze zařadit i oboru Hvězda a Královskou oboru – Stromovku. V přírodně-krajinářském stylu se dochovaly zahrady a parky zámeckých objektů a usedlostí. Ty se zpravidla nacházejí za hranicemi historického jádra města. V 19. století se s rozvojem průmyslové zástavby v Praze jako protiváha zástavby objevuje městský park. Parky byly zakládány například na ladem ležících pozemcích, jak tomu bylo například u Chotkových sadů, které nahradily někdejší pastvinu. Dále byly parky navrženy do nově vznikající obytné zástavby jako nezbytný urbanistický prvek města, velmi často byly zakládány v místech zrušeného novoměstského opevnění. Z těch významnějších to jsou sady Svatopluka Čecha, Bezručovy, Letenské, Čelakovského, Heroldovy, Kaizlovy, Švermovy, Husovy, Vrchlického, Dienzenhoferovy a Riegrovy sady. Vznikaly parky na Karlově náměstí, na náměstí Míru a Jiřího z Poděbrad, náměstí 14. října, Lyčkově a Karlínském náměstí. Realizován byl park u Krannerovy fontány, Na Skalce a park Jezerka. Také druhá polovina 20. století přinesla Praze několik významnějších parků, ale ty byly realizovány výhradně již mimo historické jádro. Nezanedbatelnou složkou v pražské zeleni jsou hřbitovy. Se svými umělecky hodnotnými funerálními prvky se stávají atraktivními lokalitami vyhledávanými nejen turisty. Jsou to především Olšanské hřbitovy, Slavín na Vyšehradském hřbitově, Malostranský hřbitov, Starý židovský hřbitov na Starém Městě, Nový židovský hřbitov ve Strašnicích a Židovský hřbitov na Žižkově.
1
3
2
3
6
1
3
2
3
6
1
Veřejný prostor a jeho význam také výše, mp 2010 a kratochvíl, zde by mělo být vztaženo k veřejnému prostoru, obecně je výše Ochrana kulturního dědictví jako nedílná součást celkového rozvoje města Ochrana kulturního dědictví musí být součástí celkové strategie rozvoje města Ochrana kulturního dědictví, která není pojímána pouze jako konzervace stavu, ale jako ochrana aktivní, tedy jako rozvíjení kulturního dědictví, musí být synergickou součástí celkové strategie rozvoje města. Realistická forma ochrany památek a kulturního dědictví jako celku musí spočívat nejen v jejich uchování ve smyslu konzervace, ale nedílně také v jejich plnohodnotném začlenění do současného a budoucího života a obrazu města. Ochrana musí být „aktivním“ konáním, spočívajícím v rozvoji, kultivací a povyšování živé kvality památky jako kulturního komplexu obsahu a formy. Součástí obnovy památek musí být také zajištění jejich životaschopnosti, která nedílně souvisí jak s jejich vnitřním nehmotným obsahem, tak s rolí v nejširším kontextu místa, reprezentovaném kulturními souvislostmi i širším urbanismem. Právě plnohodnotné zakotvení památky v současném urbanismu a životě sídla může být nejsilnějším článkem její ochrany. Zavazujeme-li se deklaračně k ochraně kulturního dědictví, musíme si uvědomit, že součástí tohoto závazku není jen zakonzervování hodnot minulých, ale i vytvoření hodnot nových, jako kulturního dědictví současné generace pro budoucí. Jak říká Karsten Harries: „nepopírám, že re-prezentace našeho společného dědictví tvoří nutnou podmínku opravdového přebývání: to získává na významu jakožto tvůrčí zopakování tohoto dědictví. Pokud ale toto opakování nemá být slepé, nýbrž opravdu tvůrčí, nesmí dopustit, aby odkaz minulosti zastřel příslib budoucnosti.“
1
3
2
3
5
2
Synergie dokumentů plánování rozvoje města V Praze v současné době dochází k výjimečné konstelaci, kdy souběžně vznikají zásadní strategické a plánovací dokumenty rozvoje města.
Jedná se zejména o Strategický plán hl. m. Prahy, Metropolitní plán hl. m. Prahy, Pražské stavební předpisy, Strategii veřejného prostoru a Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, dále pak o koncepční dokumenty jako Koncepce rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy či Koncepce rozvoje pražských břehů.
34
KONCEPT 14|09|15 Tyto dokumenty mají rozdílnou formu a tematickou rovinu a především rozdílné ukotvení v legislativě a v nástrojích jejich implementace. Pokud však budou sledovat stejnou vizi města o kvalitě městského prostoru, mohou se velmi účinně navzájem ve své působnosti podporovat a doplňovat. Management plan kulturního dědictví Prahy památky Unesco je jedním ze synergické řady těchto základních dokumentů definujících vizi města. Jeho součástí by mělo být vyhodnocení všech možností jeho implementace a jeho rolí v legislativní rovině. 1
3
2
3
5
3
Veřejný prostor a ochrana kulturního dědictví – obecná část, popis hodnot Definování nástrojů tvorby kvalitních VP V teoretické praxi v oblasti tvorby měst, na vědecké, pedagogické, metodické, ale i na plánovací a politické úrovni, je nejčastěji akcentován popis ideálního stavu či kritika stávajícího stavu. Otázka funkčních a realistických nástrojů dosažení deklarovaného cíle je však často potlačena, podceňována až zcela opomíjena. Dochází tak k mimoběžnosti těchto teorií a současně probíhajících procesů vedoucích k realizaci skutečné podoby prostoru města. Je tedy nutné hledat způsoby propojení teorie ideálního stavu prostředí s jeho skutečným realizováním. Nástroje tvorby veřejného prostoru se týkají plánování, projektování, investování, realizování, spravování, ale zároveň i užívání. Aktivní užívání, které má dopad na kvalitu veřejného prostoru je svým způsobem rovněž jeho „tvorbou“. Pohybují se tedy ve velké šíři oblastí: architektury, stavebnictví, strategického plánování, politiky, ekonomie, kultury, společenské angažovanosti, apod.
Management plán a život ve městě Smysl a účel Management plánu, především úrovni péče o veřejný prostor, je třeba vnímat v kontextu fungování a směřování společnosti.. Neméně důležité, nežli hledisko ochran stavebníoi fondu je totiž hledisko ve veřejném prostoru probíhajícího života ve městě. Jde tu, mimo jiné o uchování tradic jako živoucího odkazu předků, na něž navazujeme a dále tento odkaz aktivně rozvíjíme, včetně kažodenní kvality života a její dlouhodobé udržitelnosti v historickém jádru Prahy. Vyžaduje to naplnění několika předpokladů:
1. Musíme porozumět potenciálu Prahy a specifické atraktivitě jejího centra, 2. Uvážlivě posoudit funkce tohoto území pro všechny skupiny, které historického centra využívají 3. Analyzovat možnosti a meze aktivit a aktérů v ekonomickém, politickém a sociálním ohledu 4. Získat přehled o reálném stavu, podnítit společenskou diskusi o rozvoji historického jádra Prahy. 5. Důsledně presentovat a konzultovat chystaná opatření a stavební záměry a zajišťovat si pravidelnou zpětnou vazbou podporu či korekci těchto záměrů.
1
3
2
3
5
4
Definování smyslu, kvality a nástrojů tvorby kvalitních veřejných prostranství V procesu ochrany a dalšího utváření podoby veřejných prostranství, je nejprve nutné definovat roli veřejného prostoru a veřejných prostranství v historickém městě, hierarchii hodnot jednotlivých kvalit veřejných prostranství, kritéria kvality veřejných prostranství a nástroje jejich dosažení. Za tímto účelem byl na IPR zpracován a radou zastupitelstva v roce 2014 schválen Manuál tvorby veřejných prostranství.
1
3
2
3
6
2
Obraz prahy - pražská veduta a „sadelerův prospekt“ – do esejistické části, nebo celé vypustit
35
KONCEPT 14|09|15 V Archivu hlavního města Prahy, Muzeu hlavního města Prahy, grafické sbírce Národní galerie, v Památníku národního písemnictví a Archivu Pražského hradu se nachází více něž 400 grafických listů s pragensiální tematikou. Na počátku souboru pražských vedut stojí dřevoryt na jednom z listů Světové kroniky (Liber chronicarum) německého humanisty Hartmanna Schedela, vydané v Norimberku roku 1493. O sedm desetiletí později byl pražskými tiskaři Janem Kozlem a Michalem z Annaberku vydán tzv. dřevoryt Vratislavský a od konce 16. století se datuje souvislá řada grafických listů s pražskými náměty. Nejznámější pražskou vedutou je tzv. Sadelerův prospekt, který podle kresby holandského malíře a dvorského vyšívače Filipa van den Bosche vyryl před rokem 1606 rytec Jan Wechter. Složený celek je dlouhý dva metry dvacet čtyři centimetrů. V Management plánu reprodukujeme jeho výtisk z roku 1618 provedený v Norimberku tiskařem Jiljí Sadelerem. Pro své panoramatické zobrazení Prahy si malíř vybral pohledy z několika levobřežních vrchů (Petřín, Mrázovka, Santoška a Paví vrch), které spojil do jediného dynamického záběru. Pátráme-li po optických a geometrických zákonitostech jeho kresby, zjistíme, že Filip van den Bosche se vydal díky své imaginaci již 180 let před bratry Montgolfiéry na první let balonem. Jeho pomyslné vzdušné plavidlo se vzneslo z Petřína, letělo nad Smíchovem a postupně nabíralo výšku, takže nad Pavím vrchem už poskytlo pohled na Vyšehrad z výšky nejméně 100 metrů. Jedinečnost van den Boscheova „fluidního“ zobrazení pochopíme nejlépe v porovnání s jednoohniskovým panoramatickým fotografickým záběrem z Petřínské rozhledny. Fiktivní víceohniskové zobrazení města je kupodivu názornější a přirozenější než fotografie svázaná striktními optickými zákony. Jednotlivé části Prahy nahlíží van den Bosche způsobem, který je pro ně nejpříhodnější. Pražský hrad zobrazuje téměř z podhledu, jak je jeho vnímání v organizmu města zažité a výtvarně nejpůsobivější. Naopak Nové Město a Vyšehrad zobrazuje z nadhledu, protože zde je důležitá především informace o půdorysu města. Jednoohniskové fotografické zobrazení obě informace najednou předat neumí. Výtisk Sadelerova prospektu z roku 1618 si vzal jako podklad architekt a malíř Aleš Jiránek, jenž se zobrazování evropských historických měst věnuje po čtyři dekády své tvorby. V iluzivní perspektivě Filipa van den Bosche zobrazil vývoj Prahy také ve třech předchozích časových etapách (kolem roku 1000, 1200 a 1400) a v jedné etapě následující (kolem roku 1800). Spolu se Sadelerovým prospektem a spolu se současným fotografickým panoramatem z Petřínské rozhledny od fotografa Jana Vrabce tak můžeme sledovat růst města v intervalu dvou set let po celé druhé tisíciletí. Historická a archeologická věrohodnost nových akvarelových vedut byla průběžně konzultována s konzervátory hlavních historických areálů (Pražského hradu, Vyšehradu a Strahovského kláštera) a s archeology Národního památkového ústavu. 1
3
2
4
1
Proměny obsahu a formy, ohrožení komplexnosti statku
Analýza předmětu ochrany - kulturního dědictví swot Texty SWOT v sobě koncentrují výsledky široké diskuze odborné veřejnosti, která byla z důležitou etapou formulace současných tezí ochrany komplexu kulturního dědictví historického jádra Prahy a metropole jako souvisejícího celku. Pracovní setkání probíhala po celou dobu přípravy dokumentu managementplánu 2
1
1
2
1
1
1
2
1
1
1
1
Hmotné, stabilita a proměna jako swot analýza Ochrana památkového fondu Silné stránky Zachovalá původní středověká uliční síť a bloková struktura na převážné většině půdorysu historického jádra města včetně autentických materiálů a historických konstrukcí jednotlivých objektů. Dochované vrstvení různých stavebních epoch v rámci jednoho objektu a koexistence různých slohových období v rámci jednoho uličního prostoru, které jsou základními kameny pražského genia loci. Různorodý charakter blokové zástavby v rámci ochranného pásma historického jádra v závislosti na době založení původně periferních čtvrtí za hradbami města
36
KONCEPT 14|09|15 Celkové oživení historického jádra v posledních dvaceti letech s výrazným nárůstem kvantity i kvality údržby a oprav stavebního památkového fondu Úspěšná obnova a revitalizace řady významných památkových objektů a areálů v historickém jádru včetně mobiliáře a obnovy cenných dekorativních detailů Obnova a revitalizace pasáží jako specifického komerčně-komunikačního pražského prostředí Dokončená protipovodňová ochrana historického jádra Důsledné posuzování všech stavebních činností v historickém jádru orgány a odbornou organizací státní památkové péče Existence základního legislativního rámce umožňujícího – při důsledném dodržování – regulovat většinu stavební činnosti na území historického jádra. 2
1
1
1
2
Slabé stránky Narušování střešní krajiny předimenzovanými nástavbami objektů a nevhodnými půdními vestavbami. Nevhodná volba nové funkce při využívání některých historicky cenných interiérů a jejich kapacitní přetěžování, ohrožující uchování autentických konstrukčních i uměleckořemeslných prvků Značný počet budov v historicky exponovaném území ve špatném technickém stavu, vedoucím k rychlé de gradaci objektů, příp. k jejich vážnému ohrožení nebo v krajním případě dokonce k jejich demolici Na několika místech města narušený pohledový horizont Neochota vlastníků památek používat při opravách a stavebních úprav objektů odpovídající tradiční materiály Nedostatečné sankce za porušení existujících právních úprav vztahujících se k ochraně území historického jádra Velmi rozsáhlé ochranné pásmo historického jádra, komplikace pro zásadnější přeměny některých lokalit s vysokým polohovým potenciálem
2
1
1
1
3
Příležitosti Zpracování a přijetí nové strategie prezentace mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra Účinnější kooperace zainteresovaných skupin (správa města, orgány památkové péče, vlastníci, uživatelé nájemci, občané) při ochraně světově výjimečné hodnoty historického jádra Vypracování a přijetí programu zapojení města do mezinárodních projektů se zvláštním důrazem na projekty, resp. databáze „dobré praxe“ – „osvědčených postupů“, týkající se péče o památkový fond Potenciál rozvojových území v ochranném pásmu his torického jádra převzít některé funkce, odlehčit tak his torickému jádru a přispět k ochraně jeho památkových hodnot. Co s prázdnými objekty, blokovanými spekulativními vlastníky: Legislativní úpravou vyhláškou o využití volných objektů ve veřejném zájmu . Řešení velkých investic veřejného zájmu (např. nové mosty přes Vltavu) s ohledem na ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra Možnost ustanovit zvláštní kategorii památky zapsané na Seznamu světového dědictví v zákonu o státní památkové péči Odstranění nehodnotné (zejména vnitroblokové) zástavby – možnost rozšíření zeleně či veřejných prostranství
2
1
1
1
4
Hrozby Trvající tlak na umísťování neúměrných komerčních kapacit na území historického jádra a jeho ochranného pásma v rozporu s urbanisticky racionálním rozvojem města přinášející zásadní ohrožení památkové hodnoty historických objektů Stavební záměry prosazující faktickou demolici původního objektu s ponecháním pouze uliční fasády, za kterou vzniká novostavba Pseudo-ochrana některých areálů a objektů znemožňující žádoucí a reálnou rekonstrukci či přestavbu nebo i uvolnění pro zeleň
37
KONCEPT 14|09|15 Nízká kvalita a značný rozsah vnitroblokové zástavby 2
1
1
1
2
1
1
2
2
1
1
2
5
1
Vize Ochrana území Silné stránky Příprava nového Strategického plánu hlavního města Prahy určujícího základní cíle rozvoje města a stanovující hlavní úkoly správy města včetně péče o památkový fond Existence některých regulačních pravidel v historickém jádru, např. vymezení tržních míst, omezení reklamy apod. Kolektorizace infrastrukturních sítí. Významným počinem je přijetí nových Pražských stavebních předpisů s platností od 1.1.2016 Významným počinem je vydání Manuálu tvorby veřejných prostranství IPR 2014
2
1
1
2
2
Slabé stránky Nedostatečný rozsah podrobnější územně plánovací dokumentace města (regulační plány, územní studie) Nedostatečná kompatibilita metodik péče o památkový fond a územně plánovací dokumentace
2
1
1
2
3
Příležitosti Přijetí Management plánu historického jádra jako základního komplexního dokumentu podporujícího ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra Schválení a dodržování regulace výstavby v his torickém jádru a jeho ochranném pásmu se zvláštním zřetelem na výškové limity výstavby Přijetí nového územního plánu - Metropolitního plánu a navazujících regulačních plánů s jasnou formulací pravidel a principů funkčního využití historického jádra
2
1
1
2
4
Hrozby Obtíže při projednávání nového územního plánu a dalších koncepčních dokumentů dotýkajících se ochrany historického jádra. Korupční a lobbistické tlaky vyvíjené na představitele veřejné správy trvalé zaměňování odborného řízení a rozvoje města za politiku. Záměna projektu za politický cíl jedné strany a destrukce koordinované a dlouhodobé spolupráce. Výstavba výškových a hmotově předimenzovaných objektů ve vizuálním kontaktu s historickým jádrem Zvýšený zájem o změny využití území v pohledově exponovaných územích a v poloze výrazných terénních útvarů a tlak na jejich realizaci Nepochopení významu obsahu města pro kvalitu struktury území Absence iniciačních přístupů pro vytváření nové kvality veřejného prostoru
2
1
1
2
2
1
1
3
2
1
1
2
5
1
Vize Nová vrstva hmotného prostředí Silné stránky Vysoká motivační a asociační kvalita pro interpretaci současného místa. Vysoký potenciál kontextuality. Přijatý Manuál veřejných prostranství Přijaté Pražské stavební předpisy
2
1
1
2
2
Slabé stránky Absence architektonických soutěží, absence autorizovaného architekta při předprojektové a projektové přípravě renovací a tvorby nové vrstvy. Porušení zákona, korupce. absence autorizovaného architekta při předprojektové a projektové přípravě renovací
2
1
1
2
3
Příležitosti Vkládání iniciačních jader do struktury města. Diverzifikace nabídek mimo historické jádro a jeho odlehčení. Nové může být skutečně kvalitní náhradou kvalitativně horšího za předpokladu skutečné kvality nové vrstvy.
38
KONCEPT 14|09|15 Přijetí nového památkového zákona podmiňujícího odbornost při zpracování předprojektové a projektové přípravy obnovy památky nebo novotvaru v historické substanci. 2
1
1
2
Hrozby
4
Nízká architektonická kvalita nahrazující historickou substanci. Nenahraditelná ztráta možná kvalitnější historické substance nekvalitními historismy. 2
1
1
2
Vize
5
změna zákona o arch soutěžích, povinnost přítomnosti autorizovaného architekta při tvorbě nové vrstvy ze zákona. Nový památkový zákon s podmíněnou odborností na projektové a předprojektové přípravě obnovy památky. 2
1
2
2
1
2
1
2
1
2
1
1
2
1
2
1
1
1
Nehmotné, stabilita a proměna Kultura Kultura institucionální Silné stránky Mimořádné množství divadel, koncertních sálů, muzeí a galerií, jejich koncentrace v centru města s příznivým dopravním spojením nebo v dosahu pěší chůze Celoroční program kulturních a společenských akcí Otevřenost všem multikulturním proudům obohacují kulturní život Prahy Atraktivní prostředí města Prahy pro realizaci kulturních aktivit
2
1
2
1
1
2
Slabé stránky Nestabilní grantový systém kulturních projektů Absence kapacitnějších koncertních sálů na vysoké akustické úrovni Vysoký počet kasin a podobných zařízení, Nekvalitní prezentace kulturního života města v turistické prezentaci Nízká úroveň kulturních akcí světového významu.
2
1
2
1
1
3
Příležitosti Navýšení rozpočtu města pro podporu kulturních projektů Zkvalitnění komunikace kulturních institucí s informační agenturou města Vícezdrojový a otevřený systém financování a další podpory kultury pro profesionální i neprofesionální oblast.
2
1
2
1
1
4
Hrozby Ztráta kvalitních mezinárodních kulturních projektů Ukončení činnosti kvalitních kulturních institucí Další rozvoj zařízení (kasina, herny) s nízkou kulturní ambicí
2
1
2
1
1
2
1
2
1
1
1
Kultura institucionální Silné stránky Výše podpory, kterou pro oblast kultury hl. m. Praha poskytuje, a propracovaný dotační systém Mimořádné množství divadel, koncertních sálů, muzeí a galerií, jejich koncentrace v centru města s příznivým dopravním spojením nebo v dosahu pěší chůze Celoroční program kulturních a společenských akcí, otevřenost všem multikulturním proudům obohacujícím kulturní život Prahy, podpora neprofesionálního a pouličního umění, snaha o oživení prostoru města v letním období, pestrost a dostupnost kulturních a volnočasových příležitostí Atraktivní prostředí města Prahy pro realizaci kulturních aktivit
2
1
2
1
1
2
2
1
2
1
1
3
Slabé stránky Absence koncertního sálu, který spojuje vysokou akustickou úroveň s velkou kapacitou
Příležitosti Vícezdrojový a otevřený systém financování a další podpory kultury pro profesionální i neprofesionální oblast Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy pro období 2016 2020
39
KONCEPT 14|09|15 2
1
2
1
1
4
Hrozby Nedostatečné financování ze strany státu může vést k zániku kvalitních kulturních institucí i zajímavých projektů
2
1
2
1
2
2
1
2
1
2
Kultura a turistický ruch 1
Silné stránky Celosvětově výjimečná architektonicko-urbanistická hodnota města, zejména historického jádra, zvyšující jeho turistickou atraktivitu Rozsáhlá a kvalitní síť ubytovacích zařízení všech kategorií, dostatečná nabídka služeb pro návštěvníky Informační systém pro návštěvníky města; dobrá informační kvalita webových stránek o akcích, památkách, městské dopravě apod. Umístění v centru Evropy Sídlo poboček mnoha světových společností pro Střední a východní Evropu Velký výběr kulturních, společenských a sportovních akcí, nákupní možnosti
2
1
2
1
2
2
Slabé stránky Absence rychlého moderního vlakového koridoru Berlin -Praha-Vídeň, Praha -Mnichov Absence rychlého dopravního napojení města na letiště Praha Přetížení nejatraktivnějších míst historického jádra turistickým provozem Nevhodné komerční aktivity na hlavních turistických trasách a destinacích včetně růstu doprovodných negativních důsledků Nízký počet opakovaných návštěv v důsledku statičnosti památky a nabídek města Sezónnost cestovního ruchu Nedostatečná orientace na zákazníka - kvalita služeb, malá profesionalita jejich provozovatelů a personálu Malá jazyková vybavenost ve službách Nevstřícné chování občanů nedostatečná orientace na intelektuální vnímání Prahy s akcentem příležitostí pro vyšší kvalitu a kulturně orientovaných hostů Dostupnost levného alkoholu levnějšího než nealkoholické nápoje. Dostupnost erotických služeb v centru města Neomezená konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích mimo gastronomická zařízení.
2
1
2
1
2
3
Příležitosti Celosvětový trend směrem k nárůstu městského turismu Nabídka kulturních programů vyššího kulturního mezinárodního standardu podporujících opakovanou návštěvu. Různorodost a kvalita aktivit, za kterými je možné do Prahy přicestovat Nové formy marketingu a propagace Prahy jako příjemného, bezpečného a výjimečného města Rozšíření turistických příležitostí a služeb i mimo území historického jádra Dlouhodobé zlepšování image města (kvalita služeb, čistota, bezpečnost) Podpora areálů pro volnočasové aktivity v blízkém okolí historického jádra
2
1
2
1
2
4
Hrozby Nedostatek podpory diferencovaných a flexibilních projektů rozšiřujících nabídku pro návštěvníky města (mj. dle věku, vzdělání a fyzických možností mobility) Ceny za některé služby překračující akceptovatelnou hranici pro domácí klientelu – podpora trendu EU „cestování pro všechny“ Vážná ekonomická krize v Evropě a ve světě Přetrvávající negativní povědomí turistů o jejich klamání
40
KONCEPT 14|09|15 Přetížení historického jádra Prahy Možný nedostatek kvalifikovaných pracovních sil Návštěva Prahy za účelem levné párty Poškozování památek podnapilými turisty
2
1
2
2
2
1
2
2
1
2
1
2
2
1
1
Kultura v horizontále města Život ve městě Silné stránky Praha jako stabilní součást sítě evropských metropolí s geograficky příznivou polohu a vykazující dlouhodobě turistickou přitažlivost a podnikatelskou atraktivitu Historické jádro Prahy s tradičním sídlem hlavy státu, sídlem zákonodárných sborů, vlády a ministerstev, včetně sídel nejdůležitějších zastupitelských úřadů cizích států Historické jádro Prahy a jeho ochranné pásmo představují celostátně nejrozsáhlejší koncentraci vzdělávacích, kulturních, vědeckých, církevních a dokonce i zdravotnických institucí a významných ekonomických subjektů Dobře fungující integrovaný záchranný systém města pro případ přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí Významný podíl vedení technické infrastruktury v historickém jádru města kolektorovou sítí Zlepšená kvalita vody ve Vltavě a jejích přítocích, umožňující rehabilitaci jejich rekreačních kapacit
2
1
2
2
1
2
Slabé stránky Nedostatečná vybavenost veřejných prostorů městským mobiliářem Koncentrace drobné kriminality a sociálně problémových skupin osob na turisticky exponovaných místech Projevy vandalství znehodnocující památky a městský mobiliář a zeleň Technická zastaralost částí technické infrastruktury v historickém jádru Vysoké zatížení některých úseků uliční sítě dopravou
2
1
2
2
1
3
2
1
2
2
1
4
Příležitosti Zvyšování kvality bydlení a pobytu v historickém jádru Zvyšování kvality veřejných služeb
Hrozby Ohrožení obyvatel a památkového fondu teroristickým útokem nebo aktivitami extremistických skupin Výrazný úbytek nezastavěných ploch v historickém já dru i jeho ochranném pásmu; Využití zbylých veřejných prostorů k nevhodným aktivitám Existence poměrně rozsáhlého počtu nevyužitých či nevhodně užívaných objektů a areálů a jejich velmi špatný stavební stav
2
1
2
2
2
1
2
3
2
1
2
3
3
1
5
Vize Cestovní ruch Silné stránky Celková mimořádná univerzální hodnota architektonicko-urbanistická hodnota města, zejména historického jádra, zvyšující jeho turistickou atraktivitu Rozsáhlá a kvalitní síť ubytovacích zařízení všech kategorií, dostatečná nabídka služeb pro návštěvníky Informační systém pro návštěvníky města; dobrá informační kvalita webových stránek o akcích, památkách, městské dopravě apod. Umístění v centru Evropy Sídlo poboček mnoha světových společností pro Střední a východní Evropu Velký výběr kulturních, společenských a sportovních akcí, nákupní možnosti
41
KONCEPT 14|09|15
2
1
2
3
2
Slabé stránky Pokles délky pobytu návštěvníků, nízký počet opakovaných návštěv Přetížení nejatraktivnějších míst historického jádra turistickým provozem Nevhodné komerční aktivity na hlavních turistických trasách a destinacích včetně růstu doprovodných negativních důsledků Nízký počet opakovaných návštěv Sezónnost cestovního ruchu Nedostatečná orientace na zákazníka kvalita služeb, malá profesionalita jejich provozovatelů a personálu Malá jazyková vybavenost ve službách Levný a všude dostupný alkohol, místo nejlevnější party Evropy podbízivost levných kulturních nabídek Nevstřícné chování občanů Ztráta možnosti individuální nabídky cestování do jiných míst než Prahu z důvodu nereprezentativní sítě HD pro zahraniční turisty. Dochází k přetěžování míst autokary. Levný alkohol a všem dostupný. Možná konzumace ve veřejném prostranství lokalizuje intenzivní pauperizaci všedního dne v historickém jádru ve veřejném prostranství a přítomnost bezdomovců v centrální Praze. Neexistence vlakových koridorů směr Berlín, Mnichov, Vídeň Slabá nabídka kulturních příležitostí světové úrovně. Neexistence expresního připojení letiště a centra města a na další evropskou a regionální dopravní infrastrukturu. Neodborná prezentace historických památek na úrovni levného kýče Absence diferenciace nabídek v necentrálních oblastech Prahy.
2
1
2
3
3
Příležitosti Celosvětový trend směrem k nárůstu městského turismu Nabídka nových programů podporujících opakovanou návštěvu Různorodost a kvalita aktivit, za kterými je možné do Prahy přicestovat Nové formy marketingu a propagace Prahy jako příjemného, bezpečného a výjimečného města Rozšíření turistických aktivit a služeb i mimo území historického jádra Dlouhodobé zlepšování image města (kvalita služeb, čistota, bezpečnost) Podpora areálů pro volnočasové aktivity v blízkém okolí historického jádra Atraktivní krajina s mnoha památkami
2
1
2
3
4
Hrozby Nedostatek podpory diferencovaných a flexibilních projektů rozšiřujících nabídku pro individuální rekurzivní návštěvníky města (mj. dle věku, vzdělání a fyzických možností mobility) Ceny za některé služby překračující akceptovatelnou hranici pro domácí klientelu – podpora trendu EU „cestování pro všechny“
42
KONCEPT 14|09|15 Levný alkohol na ulici láká l levné zábavě. Přehlcený parter města nevkusným mobiliářem Dochází ke stále častějšímu poškozování vzácných kulturních památek turisty. Vážná ekonomická krize v Evropě a ve světě Přetrvávající negativní povědomí turistů o jejich klamání Přetížení historického jádra Prahy Možný nedostatek kvalifikovaných pracovních sil 2
1
3
2
1
3
1
Infrastruktura Silné stránky Dobrá dopravní dostupnost historického jádra veřejnou dopravou a vysoká míra využití prostředků městské hromadné dopravy Stanice metra v území historického jádra a nádraží na jeho obvodě
2
1
3
2
Slabé stránky Mimořádná zátěž automobilovou (necílovou) dopravou dotýkající se bez prostředně území historického jádra Nízká úroveň regionální železnice Absence dopravního spojení města a letiště Vysoká provozní náročnost veřejné dopravy – zdražování jízdného Nekvalitní a pomalé napojení na dopravní infrastrukturu Evropy v oblasti HD, nekvalitní a pomalý vlakový koridor směr Vídeň, Berlin, Mnichov. Praha není transitním městem mezi Berlínem a Vídní jako v minulosti. Obvyklé obchodní cesty vlakem se mezi Německem a Rakouskem jsou vedeny rychlými koridory Německa a Rakouska, mimo území ČR. Nekvalitní připojení letiště Ruzyně na centrální vlakovou síť Čech a navazujících sítí Evropy. Nekvalitní a nereprezentativní nádraží s historizujícím vzhledem a místem bezdomovců. Nekvalitní pěší propojení z Hlavního nádraží do centra Průchod pauperizovanou periferií od nádraží do historického centra Dálniční stavba severojižní magistrály bez omezení na hranici historického jádra.
2
1
3
3
Příležitosti Napojení města na mezinárodní vlakovou infrastrukturu Napojení letiště na centrum města a vlakovou infrastrukturu Čecha a Evropy Dokončení základní komunikační sítě na území města, především vnějšího a vnitřního (městského) okruhu Rozšíření tangenciálních tras městské hromadné dopravy – nové mosty Modernizace vozového parku městské hromadné dopravy (nové tramvaje, příp. citybusy; ekologické, hybridní prostředky dopravy) Rozšiřování bezbariérových tras městské hromadné dopravy Rozšiřování dopravně zklidněných oblastí s preferencí pěší a cyklistické dopravy Využívání železnice v městské integrované dopravě na území historického jádra Zlepšení estetické a funkční kvality stanic železniční a autobusové dopravy v historickém jádru města a jeho blízkém okolí Regulace automobilové dopravy ekonomickými nástroji, např. mýtným systémem Rezervace parkovacích míst pro rezidenty. Omezení parkování pro nerezidenty městského jádra Restrikce příjezdu do historického centra Prahy Vyřešení vnitřní periferie dálniční stavby uprostřed města SJM Prosazování dalších forem individuální dopravy Cyklostezky, elektromobily, autosharing
2
1
3
4
Hrozby 43
KONCEPT 14|09|15 Další růst počtu automobilů znamenající tlak na zvyšování komunikačních i parkovacích kapacit Zvyšování dopravní zátěže generované novými komerčními funkcemi na hranici historického jádra nebo přímo na jeho území Zvýšení kapacity veřejných parkovišť v historickém jádru bez regulace stávajících. Zdražování ve veřejné (hromadné) dopravě v důsledku ekonomicky nerentabilních částí systému Nedostatečný systém regulace automobilové dopravy v historickém jádru Izolace Prahy a ztráta kulturní a ekonomické prosperity v případě propadu dopravních vazeb HD na Evropskou infrastrukturu. 2
1
3
5
Vize Kvalitní a závazný Strategický plán města bez politické destrukce Stabilní řízení města s konkrétními výsledky
2
1
4
2
1
4
Kvalita života životní prostředí 1
Silné stránky Významné zelené plochy v historickém jádru a v jeho blízkém okolí Zdařilá revitalizace pražských historických parků a za hrad v historickém jádru Výrazný fenomén řeky Vltavy jako zásadní činitel utváření krajiny a pohledových os
2
1
4
2
Slabé stránky Místní zhoršování životního prostředí, zejména překračování limitů hluku a znečištění ovzduší z automobilové dopravy Znehodnocování veřejných prostorů přetížením dopravou a parkováním vozidel Nedostatek zeleně a vodních prvků v dílčích prostorech kompaktně zastavěné části historického jádra způsobující mj. zhoršené mikroklimatické poměry "Lunapark" na Vltavě, ohrožení kulturní kvality Vltavy ztrátou regulace hlavního veřejného prostoru města městem. Externí vlivy zprávy řeky jako dopravní cesty v gesci Ministerstva dopravy. Absence koordinace legislativy města a státu v oblasti řeky bez regulace a ochrany prostoru řeky v oblasti města, zvláště historického centra.
2
1
4
3
Příležitosti Diferencované využití fenoménu řeky Vltavy a jeho nábřeží Uplatnění nové technologie stavebních procesů snižují cích energetickou náročnost staveb, hlučnost a prašnost při výstavbě Provázání školství vědy a kultury s reálnou praxí a posílit integrační procesy s Evropou. Zajistit příležitosti uplatnění našich absolventů vysokých škol v domácí praxi a nenutit nepřímo k emigraci za prací. Posílit kulturní instituce v jejich evropském významu a evropskou kulturu nabízet v domácích institucích Restrikce konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích. Omezit množství prodávaného alkoholu na osobu a den. Omezit konzumaci alkoholu na soukromí a gastronomická zařízení.
2
1
4
4
Hrozby Živelné přírodní katastrofy Tlak na nadměrné turisticko–komerční využití řeky, břehů Vltavy a chráněných přírodních útvarů a lokalit Úbytek zeleně v historickém jádru a jeho okolí
3
Cíl ochrany na základě swot Cíle managementu památky směřující k jeji ochraně, resp. Dalšímu prohloubení
3
44
KONCEPT 14|09|15 Prohlášení historického centra Prahy památkou Unesco má i v oblasti kultury zavazující charakter. Kulturní nabídka by měla odpovídat charakteristikám památky. Je třeba definovat význam města. Praha je chráněna nejen pro své vertikální dominanty, ale rovněž pro celou strukturu středověkého centra. Kvalitě a různorodosti městské struktury musí odpovídat diverzifikovaná kulturní nabídka. Je třeba směřovat k tomu, aby obsahovala „vysoké“ i „nízké“, dominanty, i nenadálá setkání. Je nutné vytvořit nové živé kulturní body současné a trvalé hodnoty sofistikovaně rozptýlené v interiéru města, které by rozšiřovaly povědomí o intelektuálním a kreativním potenciálu Prahy. Jejich realizaci je třeba chápat jako významnou příležitost. 3
Základní cíle management planu
1
Výbor světového dědictví UNESCO přijal v roce 2002 tzv. „Budapešťskou deklaraci“, která stanoví důležitost cíle systematické a plánované péče o statky zapsané na Seznam. K naplnění systematického nakládání s památkou světového dědictví a k zachování péče o její hodnoty slouží jednak „Management Plán“, přičemž doporučení zpracovat Management Plán Historického centra Prahy bylo formulováno v Rozhodnutí Výboru světového dědictví č. 32 COM 7B.86, přijatém na jeho 32. zasedání v Quebecu, a naposledy zdůrazněno na 36. zasedání Výboru světového dědictví v loňském roce Rozhodnutí 36 COM 7B.73, jednak institucionální struktura zajišťující péči o ni, a sice koordinátor světové památky a Rada světové památky. V Rozhodnutí č. 32 COM 7B.86 Výbor světového dědictví UNESCO zároveň vyslovil požadavek na zdokonalení efektivity stávajících plánovacích, řídících a ochranných opatření. 3
1
1
Význam a předmět ochrany Základním posláním ochrany kulturního dědictví historického jádra Prahy je zachování komplexu hodnot hmotné a nehmotné kultury pro další generace jako informace o kulturní minulosti a současnosti. V současné době je tento celek chápán v kontextu posledních dokumentů UNESCO a po všech diskuzích jako nedělitelný. Nutným předpokladem je i přidaná hodnota kulturní současnosti jako neodmyslitelná a nezamlčitelná vrstva svědectví života naší doby. Z uvedeného plyne odpovědnost za naši současnost, která vytváří odkazovatelnou kulturní stopu pro budoucnost.
3
1
1
3
1
2
Konkrétní cíle management planu Dlouhodobé Integrace cílů do strategického plánu města (vliv externalit) chránit statek a jeho univerzální hodnotu ve smyslu kriterií UNESCO. zodpovědnost za kvalitu kulturní současnosti, obsahu kultivující památku. Promyšlená podpora etického obsahu města a jeho etické funkce. Podpořit a stabilizovat vnitřní obsah statku a jeho využívání z hlediska kulturní a etické funkce (stav ohrožení OUV) Chránit komplex statku a jeho jednotlivostí včetně jeho souvisejícího okolí a omezování reklamy. Zapojení do připravované novely památkového zákona. Zajistit a kvalitu výstavby a údržby města přítomností odborníků jak ve fázi předprojektové ( Odborní pracovníci na straně PP a zpracování SHP a projektu (autorizovaných architektů) a veřejných mezinárodních architektonických soutěží. Podpora humanizace města jeho nástroji MRVP a Koncepce pražských břehů. Podpora humanizace SJM a dalších jako vnitřní periferie města. Neudržitelné oblasti vnější periferie města stabilizovat jasnou strategií rozhraní mezi přírodní a městskou krajinou. Oblasti vnitřní periferie ohrožující kulturní dědictví historického jádra mapovat, registrovat a hledat přesnou stratifikaci využití. Vědeckost a otevřenost zpracování informací o památkách a jejich zpřístupňování veřejnosti formou integrovaného systému GIS Rozvoj a integrace dat o památkách v systému GIS s cílem přesné specifikace omezení jednotlivých památkových objektů. Podpora verifikace nabídek formou kultivace místních památek a zakládání iniciačních jader kultivace města v dalších jeho částech. Oblast iniciačních jader v prostorových rezervách města v místech brownfields (nákladové nádraží Žižkov, vlaková seřadiště, oblast severojižní magistrály.
45
KONCEPT 14|09|15 3
1
Střednědobé
3
vytvořit stabilní a jasnou finanční podporu otevřeným fondem obnovy památky za přesně formulovaných podmínek co je nadstandardní část údržby památkového objektu.
Krátkodobé okamžité
4
Integrace a spolupráce na přípravě Metropolitního plánu města. Zajistit koordinaci legislativy města a státu v oblasti řeky jakožto bezprecedentní oblasti historického jádra (ohrožení OUV) podporovat a požadovat omezení automobilové dopravy včetně parkovacích míst v historickém jádru pro nerezidenty.
3
2
1
2
Obecné principy naplňování management planu Úkolem Management plánu je přispět k ochraně a zachování mimořádná univerzální hodnoty historického jádra Prahy a napomoci k jeho koncepční správě. Je proto nezbytné všechny uvedené dokumenty vzájemně provázat a sjednotit z hlediska cílů, jichž je třeba dosáhnout. Dále je nutné usilovat o jednotu pojmů a definic. Historické jádro a jeho ochranné pásmo jsou nedílnou součástí organismu celého města. Z tohoto důvodu je nutné, aby nový územní plán a Management plán vznikaly ve vzájemné symbióze. Je však třeba si uvědomit, že podrobnost a zaměření územního plánu neumožňují, aby sám o sobě zajistil dostatečnou ochranu památky zapsané na Seznamu světového dědictví. Především v případě historického jádra Prahy by tak na územní plán měla navazovat podrobnější dokumentaci (regulační plány), která by přispěla k účinné ochraně jeho hodnot v rámci územního a stavebního řízení .
Monitoring naplňování management planu Stav péče o historické jádro Prahy je již v současnosti odbornou organizací státní památkové péče (Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v hlavním městě Praze) průběžně monitorován a na základě tohoto monitoringu vznikají Roční monitorovací zprávy. V rámci úkolů a činnosti správce statku je nadto ve dvouletém intervalu vyhotovována Zpráva o plnění cílů a opatření MP. Jde o vyhodnocení za dané období a posouzení, které cíle a opatření byly realizovány a které nikoliv, posouzení plnění časového harmonogramu a také zhodnocení sledovaných stálých indikátorů monitoringu, kterým se věnují Roční monitorovací zprávy, která je jedním z podkladů pro zpracování zprávy. Zároveň jsou ověřovány nové cíle a opatření, které se v mezidobí objevily. Výsledky monitoringu jsou předkládány správcem statku k vyjádření a uplatnění připomínek také Radě světové památky. Z hlediska komplexnosti hodnot kulturního dědictví jako celku je monitorovací zpráva o plnění cílů a opatření MP zpracována Kanceláří památky světového dědictví.
3
2
2
3
Kritéria a indikátory a cíle jejich udržení Zhodnocení autenticity a integrity památky Zhodnocení sledovaných faktorů/indikátorů (dle Management plánu) Činnost správce statku a Rady světové památky za dané období
46
KONCEPT 14|09|15 Ochrana a správa památky Obrazová dokumentace historických stavů a její komparace Seznam sledovaných stálých indikátorů monitoringu Panoramata, jejich změny a narušení výškové a rozměrné stavby v panoramatu, vizuální integrita Urbanismus – především historická parcelace, uliční a stavební čáry, struktura zástavby, charakter zástavby v dílčích celcích, veřejná prostranství, výškové členění Stavební úpravy a přestavby areálů a objektů včetně tzv. skrytých demolic, ztráta autenticity, zapojení novostaveb do charakteru zástavby Střešní krajina a její změny (zvyšování zástavby, nástavby, perforace střech půdními vestavbami apod.) Úbytek trvalého bytového fondu, sociologické změny, nevhodné využití objektů, opuštěné a havarijní objekty Další sledované problémy dle Management plánu Vzdělání a osvěta privatizace a správa veřejných prostranství Profesionalita na všech stupních péče o památku a její rozvoj Jedním z podkladů pro zpracování monitorovací zprávy předkládané správcem statku Radě světové památky bude mimo jiné i monitorovací zpráva připravená Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v hlavním městě Praze. Sledování koordinace legislativního rámce památky sledující společný zájem a cíl. 3
2
Status a časová platnost management planu
3
Právní ukotvení MP podle zákona č. 20/1987, Sb., o státní památkové péči – podle § 28a, a § 29 hlavní město Praha vykonává a organizuje státní památkovou péči na svém území a může schválit koncepci podpory státní památkové péče. MP bude schválen Zastupitelstvem hlavního města Prahy jako koncepční dokument hlavního města posilující ochranu HCP . Na základě průběžného vyhodnocování bude prováděna aktualizace Management plánu, především cílů a opatření. Základem pro aktualizaci budou monitorovací zprávy vypracovávané jednou za dva roky. Pokud se vnější podmínky změní natolik, že bude třeba provést aktualizaci celého dokumentu dříve než za 5 let (např. s přijetím nového Územního plánu hlavního města Prahy), pak podnět k aktualizaci materiálu vznese správce statku či Rada světové památky. 3
2
4
3
3
3
3
1
3
3
1
1
3
3
1
1
Status a úloha dokumentu Nástroje ochrany, rozvoje a udržitelnosti viz níže bod 3.3.2.1 a další Legislativní nástroje ochrany Mezinárodní úmluvy a charty Úmluva o světovém dědictví Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
(Convention concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage) http://www.unesco.org/whc/world_he.htm Úmluva byla podepsána v rámci UNESCO v Paříži dne 16. 11. 1972, v platnost vstoupila dne 17. 12. 1975. Depozitářem je generální tajemník UNESCO. ČSFR přistoupila k Úmluvě dne 15. 11. 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. 2. 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy a oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb. Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací. (Na praktické realizaci Úmluvy, jejímž gestorem je MZV, se podílí MK ČR společně s MŽP.)
47
KONCEPT 14|09|15 Haagská Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu (Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 94/1958 Sb., o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní z Haagu roku 1954) Druhý protokol k Haagské úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z roku 1954 (č. 71/2007 Sbírky mezinárodních smluv) Protokol I (1954) Protokol II (1999) Evropská úmluva o krajině (č. 13/2005 Sbírky mezinárodních smluv) Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (č. 99/2000 Sbírky mezinárodních smluv) Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (č. 73/2000 Sbírky mezinárodních smluv) Mezi úmluvy UNESCO patří také: Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků z roku 1970 (Vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 15/1980 Sb.) http://www.unesco.org/culture/laws/1970/html_eng/page1.shtml Úmluva o ochraně podvodního kulturního dědictví (2001) http://www.unesco.org/culture/laws/underwater/html_eng/convention.shtml Úmluva o zachování kulturního nehmotného dědictví (2003) http://unesdoc.unesco.org/images/0013/001325/132540e.pdf Program Člověk a biosféra (MAB) http://www.unesco.org/mab/ Mezinárodní charty ICOMOS a UNESCO, které nejsou součástí právního řádu ČR Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídlišť (tzv. Benátská charta ze dne 25. a 31. května 1964 přijatá na II. mezinárodním kongresu architektů a techniků v Benátkách) Mezinárodní charta pro záchranu historických měst (tzv. Washingtonská charta z roku 1987) Budapešťská deklarace o světovém dědictví (ze dne 28. června 2002) MEZINÁRODNÍ CHARTA O ŘÍZENÍ ARCHEOLOGICKĚHO DĚDICTVÍ; Lausanne 1990 MEZINÁRODNÍ CHARTA O LIDOVÉM STAVEBNÍM DĚDICTVÍ; Mexiko 1999 MEZINÁRODNÍ CHARTA O KULTURNÍM TURISMU; Mexiko 1999 DOKUMENT O AUTENTICITĚ; Nara 1994 Vídeňské memorandum UNESCO 2005 Doporučení UNESCO pro historickou městskou krajinu 2011
3
3
1
2
Vnitrostátní právní předpisy Základním právním předpisem upravujícím v České republice ochranu kulturních památek je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1988 a po mnoha novelizacích platí dodnes. K zákonu vedlo MK také prováděcí vyhlášku č. 66/1988. Tento zákon jasně deklaruje zájem státu na ochraně kulturních památek a definuje podmínky péče o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodném využívání. Nadto kulturní památky požívají ochrany v rámci ústavního pořádku České republiky, konkrétně na základě Listiny základních práv a svobod. Zákon definuje pojmy jako národní kulturní památka, kulturní památka, památková rezervace a památková zóna. Památková rezervace je definována jako území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, pro něž je důležité především uchování tohoto prostředí. Zákon upravuje režim a postup při obnově a restaurování KP. Dále také upravuje podmínky při obnově stavebního fondu a umisťování novostaveb v památkových rezervacích a zónách.
48
KONCEPT 14|09|15 V roce 2008 byla schválena novela zákona o státní památkové péči, která nabyla účinnost 21. 8. 2008. Mezi nejvýznamnější změny patří jednak navýšení finančních sankcí při porušení povinností k ochraně památek vyplývajících ze zákona a jednak zmocnění obce vydat formou opatření obecné povahy neboli vyhlášky tzv. plány ochrany památkového území. Obsah a náležitosti plánů ochrany památkových rezervací a památkových zón definuje prováděcí Vyhláška č. 420/2008 ze dne 28. listopadu 2008, která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2009. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, stanoví také povinnosti stavebníků, kteří zamýšlejí provádět stavby na území s archeologickými nálezy. Ministerstvo kultury vydalo na základě zákonného zmocnění vyhlášku č. 187/2007 Sb., kterou se stanoví obsah a náležitosti plánu území s archeologickými nálezy. Ve výčtu předpisů, jež přispívají k ochraně kulturního a přírodního bohatství historického jádra Prahy nelze pominout zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s jeho prováděcími vyhláškami, který kromě zásad ochrany chráněných přírodních území a dalších součástí živé přírody (rostlin a živočichů) stanovuje také obecné principy ochrany přírody a krajiny, případně významných krajinných prvků a krajinného rázu. Z tohoto zákona vychází také Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů), ve znění zákona č. 93/2004 Sb., zákona č. 163/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 216/2007 Sb. a zákona č. 436/2009 Sb. Oblast územního plánování a výstavby obecně upravuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování, územním rozhodování a stavebním řádu (stavební zákon), včetně prováděcích vyhlášek. Jedním z výslovně uvedených cílů územního plánování je zdůraznění ochrany architektonického a archeologického dědictví. Pro tuto ochranu stavební zákon v § 4 odst. 2 mimo jiné stanoví, že orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů, tzn. včetně zákona ostatní památkové péči. Tyto dotčené orgány vydávají pro vydání rozhodnutí podle stavebního zákona závazná stanoviska a pro postupy podle stavebního zákona, které nejsou správními řízeními (např. územní plány), stanoviska, která jsou závazná pro opatření obecné povahy, jimiž jsou tyto územní plány schvalovány a vydávány Zákonem č. 186/2006 Sb., o změnách zákonů, souvisejících s přijetím zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) byla novelou zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v § 26 odst. 2, písm. c) pravomoc vyjadřovat se k územně plánovací dokumentaci a jejím změnám v památkových rezervacích a ve statcích UNESCO přenesena na Ministerstvo kultury. Z prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu jsou pro ochranu HCP nejdůležitější vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření (úprava správních řízení v souvislosti s povolováním staveb, změnou využití a účasti SPP a veřejnosti) a vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Mezi další důležité zákony z hlediska ochrany statku patří: Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje povinnosti vlastníků, správců a uživatelů ve vztahu k nemovitostem, které jsou pozemními komunikacemi. Konkrétnější rozvedení zákonných povinností vyplývajících z tohoto zákona obsahuje vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 101/2001 Sb., o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, v platném znění Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění Nařízení Rady (ES) č. 116/2009, o vývozu kulturních statků (kodifikované znění) Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, Zákon č. 305/ 2000 Sb., o povodích,
49
KONCEPT 14|09|15 Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze Související právní předpisy 1.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2.Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění 3.Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění 15.Zákon č. 214/2002 Sb., o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společenství, v platném znění
[1]
Pozn.: c) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a k zásadám územního rozvoje, a dále stanovisko k územně plánovací dokumentaci pro území, ve kterém je památková rezervace, nebo nemovitá věc nebo soubor nemovitých věcí zapsané na Seznamu světového dědictví, a ve vztahu k tomuto území uplatňuje stanovisko k vymezení zastavěného území
3
3
1
3
Závazné územně plánovací dokumenty a vyhlášky platné na území hl. M. Prahy a zákony s místní působností V souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči upravuje podmínky v oblasti památkové péče na území statku Nařízení vlády České socialistické republiky č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě Praze ze dne 21. 7. 1971, kterým se prohlašuje za památkovou rezervaci historické jádro hlavního města Prahy. Rozsah rezervace se vymezuje katastrálním územím Starého Města a Josefova, Malé Strany, Hradčan s Pražským hradem a Nového Města s Vyšehradem a částmi přilehlých katastrálních území. Pro stavební činnost v památkové rezervaci byly stanoveny tyto podmínky: a) veškeré úpravy nemovitých kulturních památek i jejich souborů a objektů, které vykazují dílčí památkové nebo urbanistické hodnoty (objekty památkového zájmu), dotýkají se vnitřní i vnější architektury, musí být řešeny a prováděny se zřetelem k trvalému zabezpečení jejich hmotné podstaty, k jejich přiměřenému společenskému využití a dalšímu zhodnocování výtvarných a dokumentárních funkcí. b) při nové výstavbě a při vnějších úpravách nechráněných objektů se musí dbát architektonických vztahů ke kulturním památkám a jejich souborům, navazovat na jejich objemovou a prostorovou skladbu i prostředí a dotvářet jejich celky přiměřenými prostředky současné architektonické tvorby
c) řešení a provádění veškerých úprav terénních i staveb dopravních, vodohospodářských, energetických, telekomunikačních, podzemních, jakož i inženýrských sítí v rezervaci nesmí narušovat její prostředí a ohrožovat jednotlivé kulturní památky d) zpracování, posuzování a schvalování všech územních plánů, soutěžních úkolů i přípravné a projektové dokumentace staveb na území rezervace musí být prováděno se zřetelem ke kulturní hodnotě prostředí Základní regulační pravidla pro výstavbu na celém území hl. m. Prahy jsou upraveny vyhláškou hlavního města Prahy o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. 32/1999 ze 26. 10. 1999, ve znění pozdějších předpisů. Územní plán určuje základní urbanistickou koncepci města. Vymezuje především zastavěná, zastavitelná, nezastavěná a nezastavitelná území; dále pak stanovuje podmínky prostorového uspořádání města, určuje veřejně prospěšné stavby a opatření, vytváří rámec pro rozhodování stavebních úřadů.
50
KONCEPT 14|09|15 Území Historického centra Prahy je podle územního plánu považováno za tzv. stabilizované území. Ve stabilizovaném území není stanovena míra využití území. Z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Kromě toho jsou stanoveny v HCP také tzv. závazné a směrné prvky prostorového a funkčního uspořádání (např. plochy zeleně, veřejné vybavení atd.), které jsou závazné pro stavební úřady městských částí i MHMP. Důležitým regulativem územního plánu je stanovení minimálního podílu bydlení. Stanovuje pro vybrané funkční plochy (na které je rozděleno Historické centrum Prahy) minimální podíl hrubých podlažních ploch sloužících pro bydlení. Minimální podíl bydlení je vztažen k jednotlivým stavbám tak, aby bylo u přestavovaných, modernizovaných nebo u nově postavených staveb na místě likvidovaných objektů dosaženo minimálně stejného, případně vyššího podílu bydlení, než bylo v původních objektech. Vyhláška hlavního města Prahy č. 32/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, vymezuje také území, kde je výstavba výškových budov vyloučena, které zahrnuje jednak HCP i jeho nejbližší okolí. Cílem je ochrana výrazných kulturních hodnot struktury historické zástavby, mj. historického jádra města Prahy a jeho dochovaného panoramatu. Stávající výšková hladina může být v tomto vymezeném území překročena pouze drobnými výškovými dominantami. V roce 2009 byla provedena změna Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy z r. 1999 opatřením obecné povahy č. 6/2009. Změna Z 1000/00 nemění základní urbanistickou koncepci, pouze zahrnula předchozí dílčí změny, opravila drobné nepřesnosti zákresů a zjednodušila legendu i regulativy funkčního a prostorového uspořádání. Roku 2002 byla schválena Zastupitelstvem hlavního města Prahy obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 6/2002, o závazné části územního plánu zóny Anenská – Staré Město, oblast PPR (regulační plán), která definuje základní zásady uspořádání území zóny Anenská na Starém Městě a limity jeho využití vyjádřené v regulativech této vyhlášky. Územní plán zóny Anenská je první a dosud jediný schválený regulační plán na území Historického centra Prahy. Regulační plán může být vydán pouze pro území, která jsou vymezena územním plánem, popřípadě zásadami územního rozvoje. Náležitosti regulačního plánu i jeho pořizování jsou uvedeny v § 61 zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon). 25. 10. 2012 byla přijata Zastupitelstvem hlavního města Prahy Aktualizace Územně analytických podkladů obce Praha 2012, včetně rozboru udržitelného rozvoje. Územně analytické podklady mají pro všechny připravované územně plánovací dokumentace zásadní význam, poskytují průzkum, všestranné rozbory a analýzy stavu území včetně rozboru udržitelného rozvoje. Zejména pro ochranu a regulaci rozvoje území uvnitř i v kontaktu s historickým jádrem města podstatné a cenné informace. Z těchto podkladů a vyhodnocení stavu a tendencí rozvoje města může vycházet jak Management plán, tak územní plán, což je zárukou koordinovaného postupu při ochraně hodnot území. Popis stávající urbanistické struktury lze nelézt v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy ve výkrese Struktura zástavby. V tomto výkrese je pro každou vyznačenou lokalitu uveden typ struktury a zároveň je uvedena výšková hladina – pro Historické centrum Prahy však není stanovena. Jsou zde identifikovány pohledové horizonty centra města. Ve výkrese Kulturní hodnoty a památková ochrana města – centrum jsou kromě kulturních a národních kulturních památek vedeny také Architektonicky cenné stavby a soubory, které nebyly prohlášeny kulturními památkami, zejména jde o některé příklady moderní architektury. A dále také například tzv. Významné archeologické plochy. To jsou velká území na ploše Historického centra Prahy, kde se nacházejí dosud minimálně narušené archeologické terény.
51
KONCEPT 14|09|15 Zásadním doporučením územně analytických podkladů hlavního města Prahy je proto přijmout regulativy pro umísťování výškových a objemných staveb, které mohou potenciálně ohrozit kvalitu prostorového vnímání historického jádra Prahy. Závěrečná kapitola této části a příslušný výkres shrnují jevy problematické pro vývoj území města jako celku a určují problémy k řešení pro navazující nově zpracovávanou územně plánovací dokumentaci města obsahující i mnohé prvky, které mohou ovlivnit historické jádro. Jde především o nedostatečnou prostorovou regulaci, ochranu bydlení, nedostatečnou podporu udržení vysokých škol v rámci centra, nedořešené dopravní závady a nedostatečné kapacity městské hromadné dopravy, chybějící dopravní spojení a další specifické problémy spojené s polohou dílčích oblastí, kde se setkávají zásadní, často i protichůdné zájmy a vlivy, které se mohou významně projevit i na území historického jádra.
3
3
1
3
1
Metropolitní plán V současné době má Praha schválený, platný územní plán a Zastupitelstvo hl.m. Prahy schválilo pořízení nového, Metropolitního plánu. Hlavní město Praha se rozhodlo využít možnosti dané stavebním zákonem a pořídit územní plán ve dvou úrovních: Metropolitní plán, který je zpracováván pro celé území hlavního města Prahy, a územní plán vymezené části území hlavního města Prahy, který bude ve vybraných oblastech dále zpřesňovat principy stanovené Metropolitním plánem.
Uplatňování územního plánu je hodnoceno nejpozději každé 4 roky. Požadavky na územní plán a způsob jeho pořízení udává § 43 zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon). Pořizovatelem Metropolitního plánu je MHMP Odbor stavební a územního plánu; Koncepčním pracovištěm pro zpracování, správu a aktualizaci MP i dílčích územních plánů je Kancelář metropolitního plánu v rámci Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Upravený návrh zadání Metropolitního plánu byl schválen dne 19. září 2013 Zastupitelstvem hl. m. Prahy. Mezi základní parametry a principy zadání, resp. celé koncepce územního plánování, členění a využití území a stanovení hlavních cílů rozvoje hl. m. Prahy patří: 1. Metropolitní plán bude chápán jako aktivní a iniciační nástroj utváření území zejména při rozvoji prostorového uspořádání města. Bude vytvářet zejména vhodný rámec pro rozhodování a bude pracovat s aktivní podporou město rozvíjejících a obohacujících investičních počinů, specificky takových, které posílí charakter města a doplní deficitní občanskou vybavenost. 2. Metropolitní plán jasně a jednoznačně definuje základní členění území a z hlediska požadavků na uspořádání a využití území rozdělí plochy do odlišných kategorií: území zastavěného, ploch zastavitelných, území nezastavěného a ploch nezastavitelných. 3. Metropolitní plán definuje jako základní jednotky plánu plochy – „lokality“, popsané především na základě převažujícího charakteru. 4. Metropolitní plán akcentuje rozvoj jako zlepšování dosavadního stavu, nikoliv jako expanzi a exploataci (dosud) nezastavěné krajiny, akcentuje rozvoj jako zintenzivnění, zkvalitnění a zesílení prožitku města. 5. Metropolitní plán bude v území nezastavěném důsledně chránit hodnoty volné krajiny, které jsou v Praze reprezentované zejména hodnotami estetickými, ekostabilizačními a rekreačními, a v území zastavěném bude požadovaný rozvoj spatřovat v posilování městských hodnot a kvality života ve městě, s respektem k jeho památkovým a urbanisticko-architektonickým hodnotám.
Lokality Základním stavebním kamenem vznikajícího Metropolitního plánu (MP) budou Lokality. To jsou plochy vymezené na základě převažujícího charakteru a nekryjí se s administrativně – správními ani katastrálními hranicemi.
52
KONCEPT 14|09|15 Charakter tvoří zejména umístění v území, intenzita a typ zastavění a míra stability. Jednotlivé lokality se vyznačují specifickou povahou svých sociálně ekonomických, kulturně civilizačních a morfologických prvků, jejich projevů a vazeb na město a krajinu. Tyto prvky určují pro jednotlivé lokality specifické podmínky a požadavky na uspořádání a využití území. Metropolitní plán má ambici uchopit charakter lokality a udržet ho, popřípadě navrhnout míru jeho změny. Pro lokality odlišného charakteru tak budou platit odlišné regulativy. Popis charakteru stanoví Metropolitní plán a pro stavební úřady bude při rozhodování v území závazný.
Zátěž území. V Metropolitním plánu bude definován stávající a navrhovaný způsob využití jednotlivých lokalit s přihlédnutím ke specifickým podmínkám hlavního města z několika pohledů. Komplexně koncipované pojetí využití území charakterizuje míru zátěže území. Metropolitní plán bude v lokalitách definovat a popisovat území z hlediska zásad převažujícího způsobu využití a míry zátěže. Zátěž území je souhrn a četnost vlivů staveb, zařízení nebo činností či dějů na prostředí a obytnou pohodu ve městě a krajině a určení těchto vlivů ve vymezených částech území. Z hlediska vnějšího působení zátěže se rozlišují stav a provoz staveb, objektů a zařízení, popřípadě činnosti a děje omezující, obtěžující a ohrožující. Míru přípustné zátěže určí Metropolitní plán.
Výšková regulace Metropolitní plán bude pro celé území Prahy vymezovat budov. Výšková hladina bude určena pro všechny lokality. Spolu s popisem charakteru území tak zamezí nepromyšlenému umístění výškových budov kdekoliv v Praze, tedy jevu, kterému současný systém ne vždy dokáže zabránit. Veřejná prostranství Metropolitní plán bude obsahovat také novou vrstvu – veřejná prostranství. Ta budou hierarchizována tak, aby bylo možné stanovit např. park metropolitního významu, park významný pro MČ či čtvrť nebo lokalitu. Plán zohlední a bude respektovat plošný rozsah a režim ochrany historických zahrad a parků, drobné plochy s parkovými úpravami budou vymezeny jako součást jiných veřejných prostranství. Pro účely vymezení parků byly městské části vyzvány, aby v případě zájmu a potřeby doplnily svoji představu. Krajinné rozhraní a kompozice krajiny. Metropolitní plán má ambici stanovit krajinné rozhraní, které oddělí souvisle zastavěné a zastavitelné území vnitřní Prahy od „sídel“ v krajině, jež jsou součástí hl. m. Prahy, a posílit tak rekreační zázemí hl. m. Prahy. Se stejnou mírou detailu jako v zastavěném území bude MP řešit i popis struktury a kompozice krajiny. Víceúrovňový plán Metropolitní plán bude víceúrovňový na základě možnosti, která je dána stavebním zákonem a kterou Praha nyní využila. Bude řešit koncepci území hlavního města v měřítku odpovídajícím charakteru území a v souladu se zákonem bude vydán v měřítku 1 : 10 000. Další úrovní územně plánovací dokumentace budou „územní plány pro vymezené části území hl. m. Prahy“, které budou vymezeny metropolitním plánem. MP vyznačí území, pro která mají být pořízeny územní plány pro vymezené části území hl. m. Prahy. Tyto vymezené části území hl. m. Prahy budou připravovány již v průběhu zpracování a projednávání MP. To znamená, že studie, jejichž řešení bude známo v průběhu zpracování MP, budou zohledněny, avšak veřejnoprávní projednávání územního plánu pro vymezenou část území hl. m. Prahy může nastat až po schválení MP. Pražské stavební předpisy Dne 16. 7. 2014 Rada hlavního města Prahy schválila na svém zasedání finální návrh znění Pražských stavebních předpisů (PSP), s celým názvem Nařízení Rady HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hl. m. Praze, které nabudou účinnosti 1. října 2014. Nahradí doposud platnou vyhlášku č. 26/99 o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze z roku 1999 a současně také vyhlášku č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území v souladu s ustanovením § 194 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb.
53
KONCEPT 14|09|15 Pražské stavební předpisy definují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v Praze. Řeší soudobé problémy města a reagují na nežádoucí jevy fungování města, jako je například rozpad městské struktury a s tím související ekonomické, environmentální a sociální problémy. Návrh PSP se nově věnuje zejména dosud opomíjeným urbanistickým vztahům. Vychází z vědomí, že budovy nejsou pouhými solitéry, nýbrž spoluvytvářejí obraz města. Do předpisu se vracejí tradiční instrumenty plánování města, jako je např. uliční nebo stavební čára. Předpis navazuje na tradiční hodnoty, podle kterých byla Praha, stejně jako většina evropských měst, vystavěna a jaké byly v Praze sepsány ve stavebních řádech za první republiky i ve starších vydáních. Zatímco domy se mění, přestavují, bourají a stavějí nové, parcelace ulic většinou přetrvává stovky let.
Vládním nařízením č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, ze dne 19. 10. 1954, vydaným vládou Československé republiky bylo území Pražského hradu prohlášeno za památkově chráněné, kde veškerou správu v oboru státní památkové péče vykonává Kancelář prezidenta republiky. Pražský hrad byl v roce 1962 prohlášen národní kulturní památkou usnesením vlády Československé republiky č. 251 ze dne 30. 3. 1962. V současnosti je národní kulturní památkou na základě Nařízení vlády č. 147/1999 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, v platném znění. Zákon č. 59/1996 Sb., o sídle Parlamentu České republiky. Parlament sídlí v hlavním městě Praze, jeho sídlo je ve vlastnictví České republiky a je národní kulturní památkou na základě Nařízení vlády č. 182/1996 Sb., o podmínkách ochrany národní kulturní památky sídla Parlamentu, zabezpečuje ochranu jednotlivých budov i ploch sídla Parlamentu České republiky. Od 1. září 2007 platí nařízení hlavního města Prahy č. 9/2007 vydané Radou hlavního města Prahy, které výrazně omezuje na území historického jádra Prahy reklamu šířenou na plachtách a převěsech. Jejich umístění na objektech je možné pouze po dobu výstavby, stavebních oprav nebo úprav objektu. Vyhláška NVP č. 5/1988 Sb., kterou se určují chráněné přírodní výtvory v hlavním městě Praze, ve znění Vyhlášky č. 23/1991 Sb. hlavního města Prahy. 3
3
1
4
Vyhlášky a nařízení platné uvnitř buffer zone Pro ochranu Historického centra Prahy bylo vytyčeno nárazníkové pásmo v rozsahu 9016 ha, které je totožné s ochranným pásmem Pražské památkové rezervace. Podmínky pro provádění stavební činnosti a hranice ochranného pásma byly vymezeny Rozhodnutím bývalého odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy č. KUL/5-932/81, o určení ochranného pásma Památkové rezervace v hlavním městě Praze ze dne 19. 5. 1981. Ochranné pásmo slouží k omezení stavebních a jiných zásahů, které by mohly ohrozit výjimečnou univerzální hodnotu statku, především jeho panoramatické hodnoty. a) v ochranném pásmu není dovoleno provádět takové stavební a jiné zásahy, které by narušily nebo ohrozily hodnoty pražské památkové rezervace. b) při pořizování územně plánovací, přípravné a projektové dokumentace, při provádění staveb a stavebních úprav, zásazích do terénních útvarů a městské zeleně je nutno dbát, aby nebyla změnami půdorysné, hmotové a výškové konfigurace zástavby a přírodních prvků v území ochranného pásma oslabena nebo porušena urbanistická kompozice, měřítko a silueta pražské památkové rezervace. c) v ochranném pásmu nelze umísťovat zařízení a stavby, které by svými důsledky narušovali životní prostředí a stavební fondy památkové rezervace (zejména znečišťováním ovzduší a vod, únikem škodlivých látek, hlukem, vibracemi, veškerými druhy záření, hromadění odpadů apod.). d) při veškeré nové výstavbě a přestavbě je třeba zvláště sledovat působení stavebních souborů a výškových objektů na terénních horizontech města, které se pohledově uplatňují ve vztahu k pražské památkové rezervaci.
54
KONCEPT 14|09|15 V ochranném pásmu Pražské památkové rezervace si musí podle zákona č. 20/1987, Sb, o kulturních památkách vlastník či uživatel nemovitosti při změně stavby nebo při zamýšlené novostavbě požádat o závazné stanovisko Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy, i když jeho nemovitost sama není kulturní památkou. Na území ochranného pásma Pražské památkové rezervace po jejím obvodu se nachází také řada městských památkových zón. Podmínky regulace uvnitř těchto zón upravují na základě stejného zákona o státní památkové péči vyhlášky hlavního města Prahy. Nachází se zde tyto městské památkové zóny: Vinohrady, Žižkov, Vršovice, Nusle, Barrandov, Smíchov, Baba, Dejvice, Bubeneč, Horní Holešovice, vilová kolonie Ořechovka, Staré Střešovice, Tejnka, Karlín, a také vesnické památkové zóny: osada Buďánka, Střešovičky, osada Rybáře. Pozn.: [1]
Vyhláška hlavního města Prahy ze dne 28. 9. 1993 č. 10/1993 Sb. HMP o prohlášení částí území hlavního města Prahy za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany. Vyhláška hlavního města Prahy ze dne 16. 5. 1991 č. 15/1991 Sb. HMP o prohlášení částí území hlavního města Prahy za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany.
Z hlediska výškové regulace v prostoru ochranného pásma Pražské památkové rezervace je důležité, že památkové zóny jsou stabilizovanými územími. Podle typu urbanistické struktury je v některých z nich stanovena výšková hladina přímo v Územním plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. Uvnitř ochranného pásma Historického centry Prahy je povinné každou výškovou stavbu posuzovat v územním řízení vždy jednotlivě. Posuzuje se její účinek na vlastní historické jádro i na širší prostorovou scénu vltavské kotliny v charakteristických panoramatických pohledech, určených stavebním úřadem a orgánem památkové péče. Podobně musí být výškové stavby posuzovány i na ostatním území vně ochranného pásma historického jádra. Vizuální hodnoty území jsou popsány také v Územně analytických podkladech hlavního města Prahy, kde jsou navíc vymezeny podmínky pro jejich uchování. Na základě zhodnocení vizuálních vztahů, ověřených a potvrzených stanovením viditelného území zjištěného pomocí digitálního 3D modelu zástavby a terénu Prahy počítačovým zpracováním byly odvozeny pohledové horizonty historického jádra města. (viz příloha 12) Pohledové horizonty vymezují území s obdobným vizuál ním působením, uvnitř kterých se nacházejí výrazné pohledově exponované lokality viditelné z vyhlídkových míst z historického jádra a jeho ochranného pásma. Součástí vyhlídkových stanovišť jsou i určená stanoviště, z nichž by se měly prověřovat nově navrhované budovy na celém území města. Negativní vizuální dopad na vnímání okolní krajiny z historického jádra mohou mít nové budovy nevhodných rozměrů dokonce i ve vzdálenostech 10 až 15 km od středu města . Do ochranného pásma Historického centra Praha zasahuje také území se zákazem výškových staveb, které stanovuje Vyhláška hlavního města Prahy č. 32/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy. Výšková stavba je taková stavba, která svou výškou překračuje výškovou hladinu dané lokality. Území se zákazem výškových staveb je stanoveno v optickém kontaktu s Pražskou památkovou rezervací a slouží k ochraně výrazných kulturních hodnot struktury historické zástavby hlavního města Prahy a dochovaného panoramatu jádra města.
3
3
1
5
Strategické a koncepční dokumenty a další plánovací nástroje hl. Města prahy V České republice zatím není legislativně kodifikován institut integrovaného plánování. Pro formulování a prosazování veřejných zájmů fungují paralelně dva plánovací subsystémy, a to strategický (sociálně ekonomický) a územně plánovací (funkčně a objemově regulativní). Strategické plánování týkající se činností samosprávných celků (krajů i obcí) se řídí zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje (ve znění pozdějších předpisů).
55
KONCEPT 14|09|15 Územní plánování týkající se veškeré investiční a stavební činnosti na území jednotlivých obcí se řídí zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (v platném znění) a zákony a předpisy s ním souvisejícími. Tyto zákony jsou závazné také pro úkony státní správy a samosprávy. Vzájemná koordinovanost a komplementárnost obou subsystémů je dosud zajišťována nepřímo – prostřednictvím ustanovení § 18 stavebního zákona ukládajícího hodnotit vlivy navržených řešení územních plánů nejen na životní prostředí, ale i na ekonomický a sociální rozvoj území a soulad s jinými koncepcemi, zpracovanými pro řešené území. Nástrojem strategického plánování je Strategický plán hlavního města Prahy. Jde o dlouhodobý programový dokument, který stanovuje cíle, priority a cesty k řešení klíčových otázek rozvoje města na období 15 až 20 let. V současnosti platná aktualizace Strategického plánu byla schválena usnesením č. 22/42 Zastupitelstvem hlavního města Prahy ze dne 11. 12. 2008. V roce 2013 zahájil IPR práci na další aktualizaci strategického plánu. Strategický plán formuluje představy Prahy o ekonomickém, sociálním a prostorovém rozvoji hlavního města. Úsilí o rozvoj města respektující jeho historické a kulturní dědictví je jedním z horizontálních témat pražského strategického plánu, prostupujících celým dokumentem. V kapitole prostředí jsou pak formulovány hlavní cíle ochrany a rozvoje historického a kulturního dědictví Prahy: citlivé začlenění památkových objektů a celků do chodu města, uchování charakteru jednotlivých částí města bez porušení jejich genia loci, odlehčení historického jádra, zapojení veřejnosti do řešení rozvoje města a ochrany kulturně-historického dědictví. Pražský strategický plán zdůrazňuje, že zachování hmotného a duchovního odkazu minulosti musí být chápáno jako veřejný zájem i povinnost vůči minulým a budoucím generacím a naznačuje cesty, jak těchto cílů dosáhnout. Jeho priority, cíle a opatření budou rozvedeny v navazujících realizačních programech, obsahujících i termíny, subjekty odpovědné za plnění, způsoby finančního zabezpečení, monitoring a zajištění zpětné vazby pro případné korektury.
3
3
1
5
Hlavní cíle aktualizace strategického plánu
V současné době je zpracováván strategický plán hl. M. Prahy. V jeho rámci byly stanoveny základní strategické cíle: Strategický cíl 1: Otevřené a soudržné město a využití potenciálu aktivních a vzdělaných obyvatel Praha dokáže flexibilně a fundovaně reagovat na demografickou a sociální dynamiku a nerovnováhy, vyrovnávat kvalitu života v rámci území a revitalizovat své centrum jako přirozený prostor („středobod“) aktivit, setkávání a posilování celoměstské identity a soudržnosti. Strategický cíl 2: Živé město (kreativita)Město vědomé si své kultury v metropolitní, ale i lokální rovině, město podporující současné umění s respektem ke svým historickým hodnotám, město s efektivním a udržitelným systémem správy kultury, město otevřené, tvořivé a kreativní. Strategický cíl 3: Ekonomický rozvoj (prosperita) Konkurenceschopná ekonomika. Strategický cíl 4: Fyzicky prostupné, dostupné a propojené město (mobilita) Udržitelná mobilita založená na vyváženém poměru jednotlivých způsobů dopravy. Strategický cíl 5: Funkční a esteticky kvalitní prostředí; Dostatečná kvalita životního prostředí je pak primární podmínkou pro život obyvatel v něm. Design prostředí (všechny jeho složky) musí být determinován požadavky na jeho městotvorný charakter, schopnost motivovat ke sdílení veřejného prostoru a udržitelnost bydlení, mobility a ekonomiky ve městě. Strategický cíl 6: Chytře a transparentně spravované město. Jedním z prioritních strategických cílů Prahy se musí stát důvěryhodná a efektivní veřejná správa; Cílem je veřejná správa podporující místní komunity a participaci aktivních občanů na transparentním plánování a rozhodování o budoucím vývoji hlavního města. 3
3
1
Nástroje územního plánování
56
KONCEPT 14|09|15 Nástroji územního plánování jsou na celostátní úrovni politika územního rozvoje, na regionální úrovni zásady územního rozvoje (jako územní plán kraje) a na úrovni města (obce) územní plán. Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy (jako kraje) byly vydané usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 32/59 ze dne 17. 12. 2009 formou opatření obecné povahy č. 8/2009. Zásady územního rozvoje stanovují základní urbanistickou koncepci města. Určují základní strategii pro rozvoj území s ohledem na možnosti jeho udržitelného rozvoje a hospodárného využívání, upřesňují koncepci ochrany a rozvoje přírodních, kulturních a civilizačních hodnot a obsahují podmínky pro zpracování podrobnější dokumentace. Definují priority územního plánování, z nichž se některé bezprostředně dotýkají historického jádra města. V návaznosti na Zásady územního rozvoje Prahy a v souladu se stavebním zákonem je připravován nový Metropolitní územní plán, který se musí Zásadami řídit. Územní plán může uložit ve vybraných plochách a koridorech jejich podrobnější prověření samostatně zpracovaným regulačním plánem nebo územní studií. Předpokládá se, že nový Metropolitní územní plán hlavního města bude obsahovat požadavek na zpracování územní studie pro historické jádro Prahy. Zkušenosti s používáním Územního plánu sídelního útvaru platného od roku 2000 odhalily následující problémy, které je nutné reflektovat jak v novém územním plánu, tak v zadání jednotlivých regulačních plánů pro dílčí území: složitost stanovení míry využití území, neexistence dostatečně podrobných regulativů omezujících navyšování objemů staveb pro stabilizovaná památkově chráněná území neexistence výškové regulace obecně v územním plánu, nedostatečná regulace umísťování výškových staveb v územním plánu, neexistence regulace struktury zástavby v územním plánu, současná celoplošná uniformita míry regulace v územním plánu na celém území hlavního města Prahy. pozn.: Politika územního rozvoje České republiky ukládá krajům a obcím při zpracování zásad územního rozvoje krajů a územních plánů měst respektovat republikové priority územního plánování, mezi nimiž jsou mimo jiné: vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel v území; ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Zachovat ráz jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou výrazem identity území, jeho historie a tradice.
Nástroje prostorové regulace v novém územním plánu a v předpokládaných navazujících regulačních plánech jsou stanovovány v součinnosti s požadavky památkové péče, v zájmu ochrany památek obecně, v zájmu udržitelného rozvoje celého města a neposlední řadě také v zájmu ochrany statku zapsaného na Seznamu světového dědictví. Nařízení rady hl.m. Prahy č. 16/2010 (1854/2010), kterým se vydává Integrovaný krajský program snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší na území Aglomerace Hlavní město Praha pro období let 2010 - 2012, účinné od 1. 1. 2011. Integrovaný krajský program je zpracován na základě požadavku zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění. Podle § 7 odst. 6 tohoto zákona vypracují krajské úřady (tj. v tomto případě Magistrát hl. m. Prahy) programy ke zlepšení kvality ovzduší pro ty znečišťující látky, u nichž na jejich území došlo v předchozím kalendářním roce k překročení imisního limitu
Plánovací nástroje veřejné správy
3
3
1
6
Studie vizuální integrity
57
KONCEPT 14|09|15 Studie Vizuální integrity historického jádra Prahy slouží od ledna 2008 jako metodická pomůcka pro posuzování stavebních záměrů formou implantace pomocí digitálního 3D modelu Prahy a je jedním z podkladů pro souběžně vznikající nový Metropolitní územní plán. Studie představuje metodický základ posuzování potenciálních lokalit pro umístění výškových staveb. Pro posouzení výškových staveb je významné zejména hledisko urbanisticko-kompoziční. Již existující reálné příklady výškových budov i virtuální simulace dalších takových příkladů prokazují, že výškové budovy ve vizuálním kontaktu s historickým jádrem města nebo v kontaktu se zachovanou přírodní krajinou vltavského údolí narušují měřítko jak města, tak krajiny. Narušují mimořádnou univerzální hodnotu, pro kterou bylo historické jádro Prahy zapsáno na Seznam světového dědictví.
3
3
1
7
Koncepce pražských břehů zpracovatel ipr, kancelář veřejného prostoru. 2014 - odkaz Koncepce pražských břehů, uvedenou je koncepční, strategický a iniciační dokument hl.m. Prahy, který vytváří základní podklad pro koordinaci a naplňování cíle kvalitního rozvoje pražských břehů z hlediska urbanistického plánování, investic, využívání, správy a ochrany s hlavním cílem rozvoje břehů jako celoměstsky významného veřejného prostoru.
Koncepce otevírá diskuzi o hodnotě Vltavy pro Prahu. Zároveň ale zaostřuje na jednotlivé části řeky a definuje ideální cílový stav včetně nástrojů, kterými k němu lze postupně dospět. Koncepce nabízí městským částem, podnikatelům i neziskovým organizacím náměty, které je třeba rozpracovat do konkrétních architektonických návrhů. Koncepce je výzvou ke spolupráci různých aktérů, kterou bude město moderovat. Cílem je, aby obyvatelé Prahy a návštěvníci měli možnost kvalitně trávit volný čas po celé délce řeky. Zároveň je důležité, aby břehy nabízely různorodé možnosti využití od klidových a rekreačních zón až po živé oblasti s bohatým kulturním programem. Koncepce mimo jiné navrhuje zřízení Městského správce nábřeží, který by koordinoval dodržování a realizaci Koncepce pražských břehů. Cílem další koordinace je legislativní rámec oblasti řeky, aby nebyl rozpor ve strategii ochrany a rozvoje města v místě jádra statku památky historického jádra, kterým je prostor řeky a Vltavská nábřeží. Cílem je koordinace legislativy státu a Správy říční cesty v zastoupení Min. dopravy, stavebního a památkového zákona v zastoupení MK a MMR a legislativou města v zastoupení MHMP Není možné akceptovat vyloučení prostory řeky oblasti historického jádra z gesce správy památky a správy města, jedná-li se o vodní cestu spravovanou státem. V této oblasti se jedná o ohrožení univerzální hodnoty statku (OUV). 3
3
1
8
Manuál veřejného prostoru zpracovatel ipr, kancelář veřejného prostoru 2014 Schválen Radou zastupitelstva MHMP 16/7/2014 Manuál tvorby veřejných prostranství, který v současnosti zpracovala Kancelář veřejného prostoru, definuje, co to je kvalitní veřejné prostranství a shrnuje základní principy, pravidla a kritéria k jejímu dosažení. Měl by být návodem a doporučením, zároveň se však některá jeho pravidla mohou stát předpisem pro dokumenty a postupy, které souvisejí s tvorbou veřejného prostoru. Jeho cílem je podnítit zájem o aktivní život ve městě a umožnit efektivněji rozhodovat o investicích do veřejných prostranství města. Manuál je určen všem „tvůrcům“ veřejného prostoru, tedy projektantům, investorům, správcům i uživatelům a je předpokladem k zajištění kvalitního městského prostředí. Proto musí být srozumitelný a využitelný v praxi a musí s ním být dobře seznámeni všichni aktéři tvorby veřejných prostranství. Dokument slouží jako základní podklad pro koncepční přístup k veřejným prostranstvím v Praze a zároveň je významným nástrojem pro naplnění cílů městské strategie vytváření, spravování a užívání veřejných prostranství. Vznik manuálu reaguje na současné priority plánování města a připravované dokumenty jako Strategický plán hl. m. Prahy, Metropolitní plán a Pražské stavební předpisy, které označují veřejná prostranství jako základní strukturu města, se kterými musí být obsahově provázán.
58
KONCEPT 14|09|15 Schválením v Radě hl. m. Prahy se Manuál tvorby veřejných prostranství stává principiálně závazným pro odbory MHMP, organizace zřízené nebo založené hl. m. Prahou a subjekty čerpající investice z rozpočtu hl. m. Prahy či její městské část (tzn. pro ty, pro které zároveň platí pravidla pro přípravu investic ve veřejném prostranství). Pro městské části má dokument doporučující charakter. Manuál může iniciovat změny předpisů a technických norem, aby lépe reflektovaly současné požadavky na podobu veřejných prostranství.. METODIKA PRO INTERIER OPP, AKTUALIZACE METODIKA OPP, ARP – ODKAZ
3
3
2
1
Nástroje ochrany a správy, systém správy Správce statku (site manager) Dle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, je vykonavatelem přenesené působnosti státní správy v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, ve vymezených oblastech to jsou úřady městských částí. Hlavní město Praha je samostatně spravováno Zastupitelstvem hlavního města Prahy. Dalšími orgány hlavního města Prahy jsou Rada hlavního města Prahy a primátor hlavního města Prahy. Správcem statku světového dědictví – HCP, části 616-001 je Hlavní město Praha. Podle uvedeného zákona č. 131/2000 Sb., zastupuje hlavní město navenek primátor hlavního města Prahy.
3
3
2
2
Orgány a organizace státní památkové péče Na území historického jádra Prahy vykonávají státní památkovou péči orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury a Magistrát hlavního města Prahy. Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče – Národní památkový ústav. Tyto orgány a odborná organizace spolupracují s ostatními orgány státní správy a vědeckými, uměleckými a dalšími odbornými organizacemi.
Ministerstvo kultury Ministerstvo kultury jako ústřední orgán státní správy zpracovává prognózy, koncepce a návrhy dlouhodobých výhledů rozvoje státní památkové péče, sestavuje, vyhlašuje a provádí programy komplexní péče o kulturní památky. Dále uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a k územně-plánovacím dokumentacím, kterými jsou zásady územního rozvoje, územní plán obce a regulační plány pro území, na kterém se nachází památková rezervace – případně nemovitá věc či soubor věcí – zapsaná na Seznamu světového dědictví, případně. Ve vztahu k tomuto území se ministerstvo vyjadřuje rovněž k vymezení zastavěného území. Ministerstvo kultury dále rozhoduje o prohlášení či zrušení prohlášení věci nebo souboru věcí za kulturní památku, o udělení povolení k restaurování kulturních památek a povolení k provádění archeologických výzkumů, vydává předběžný souhlas s vývozem kulturní památky do zahraničí. V neposlední řadě ministerstvo tvoří, provádí, koordinuje a řídí účelové dotační programy zaměřené na ochranu kulturních památek. Ministerstvo kultury podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, zřizuje jako svůj specializovaný kontrolní orgán v oboru státní památkové péče Památkovou inspekci, jejíž hlavním posláním je vykonávat ústřední dozor nad dodržováním zákona a předpisů vydaných k jeho provedení. Památková inspekce dohlíží na zabezpečování komplexní péče o kulturní památky, dodržování rozhodnutí orgánů státní památkové péče a na to, jak vlastníci (správci, uživatelé) kulturních památek plní stanovené povinnosti. Zjistí-li Památková inspekce nedostatky v péči o kulturní památky, navrhne příslušnému orgánu státní památkové péče opatření k odstranění zjištěných nedostatků, popřípadě uložení pokuty a dozírá, aby se uložená opatření řádně plnila.
Mhmp opp
59
KONCEPT 14|09|15 Magistrát hlavního města Prahy, Odbor památkové péče jako příslušný orgán státní památkové péče vykonává a organizuje státní správu na úseku státní památkové péče v hlavním městě Praze. Na základě zákona č. 20/1987, Sb. o kulturních památkách vydává odborná organizace státní památkové péče Závazné stanovisko, o které musí požádat vlastník KP i NKP i nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu NKP, památkové rezervace nebo památkové zóny. Dále vykonává dozor při obnově kulturních památek a při stavbě, změně stavby, či dalších stavebních pracích na nemovitostech v historickém jádru Prahy, které jsou výše popsány. MHMP OPP je při výkonu státní památkové péče podřízen Ministerstvu kultury, které je také jeho odvolacím orgánem. Při výkonu státní památkové péče se Magistrát hlavního města Prahy opírá o odbornou pomoc Národního památkového ústavu. Struktura MHMP-Odboru památkové péče je následující: _ Oddělení právní a administrativní _ Oddělení státní správy památkové péče _ Oddělení „Kancelář památky světového dědictví“
Npú Národní památkový ústav je odbornou organizací vykonávající a koordinující veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče. Národní památkový ústav zpracovává potřebné odborné podklady pro orgány státní památkové péče (písemná vyjádření), poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při zajišťování péče o kulturní památky, zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky a nad jejich soustavným využíváním a v neposlední řadě vede Ústřední seznam kulturních památek. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze, zpracovává na základě pověření Ministerstva kultury každoročně tzv. Roční monitorovací zprávy pro území historického jádra Prahy. Při posuzování a schvalování náročnějších stavebních zásahů (tzn. přestavby, novostavby, rekonstrukce) jsou v zájmu zachování průhlednosti a objektivity projednávány případy v poradních orgánech Magistrátu hlavního města Prahy i Národního památkového ústavu. V rámci MHMP OPP zasedá každý měsíc široce oborově zastoupený Sbor expertů. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze má jako poradní orgán ředitele Památkovou radu. Poradním orgánem generální ředitelky NPÚ je Vědecká rada. NPÚ vydává jako podklad pro závazná stanoviska MHMP OPP písemná vyjádření. Pro národní kulturní památky na území HCP (vyjma Pražského hradu a některých vybraných NKP) vydává písemná vyjádření Generální ředitelství NPÚ, včetně NKP – Park a zámek v Průhonicích, která tvoří součást HCP jako HCP 616-002 (příslušným orgánem stání správy pro Průhonický park je Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Středočeského kraje). Ke stavebním záměrům na území HCP 616-001 a také na území jeho nárazníkové zóny vyhotovuje písemná vyjádření NPÚ územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze. Území nárazníkové zóny Průhonického parku spadá do gesce NPÚ územního odborného pracoviště středních Čech. Při vydávání závazných stanovisek se Odbor památkové péče opírá také o odborné metodické materiály, jejichž účelem je sjednotit a zpřehlednit posuzování žádostí. Vlastní metodické materiály využívá při své činnosti také Odborná organizace státní památkové péče. Metodické materiály slouží samozřejmě také odborné i laické veřejnosti.
60
KONCEPT 14|09|15 Na základě § 2 vládního nařízení č. 55/54 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, vykonává na území této chráněné oblasti veškerou činnost na úseku státní památkové péče Kancelář prezidenta republiky. V roce 1992 byla ustavena Správa Pražského hradu, která je příspěvkovou organizací Kanceláře prezidenta republiky. Správa Pražského hradu zajišťuje veškeré služby spojené s výkonem funkce prezidenta republiky, pečuje o běžný chod celého areálu, zajišťuje dokumentaci, opravy a údržbu objektů a ploch. Zajišťuje také návštěvnický provoz, publikační činnost a kulturní akce. Oprava, údržba a restaurování jsou financovány ze státních prostředků v posledních letech také z prostředků sponzorských darů a nadací Oprávnění k archeologickým výzkumům má Archeologický ústav Akademie věd České republiky, který se vyjadřuje k ochraně archeologického dědictví. Ministerstvo kultury může na žádost v odůvodněných případech po dohodě s Akademií věd České republiky udělit povolení pro provádění archeologického výzkumu. Seznam organizací oprávněných k provádění archeologických výzkumů podle ust. § 21 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je zveřejněn na webových stránkách Ministerstva kultury 3
3
2
3
Koordinátor statku Hlavní město Praha zastoupené primátorem hlavního města Prahy jmenuje svého výkonného zástupce, koordinátora statku světového dědictví. Jmenovaný koordinátor, ukotvený v systému státní správy, plní všechny úkoly uložené správci statku (site managerovi) Na základě rozhodnutí Rady hl. m. Prahy byla zřízena od 1. 5. 2012 Kancelář památky světového dědictví, jejímž vedoucím je koordinátor statku. Kancelář je začleněna do struktury MHMP Odboru památkové péče. Kancelář je hlavním městem vybavena personálně a finančně tak, aby byla schopna garantovat plnění úkolů uložených správci statku. Hlavním úkolem koordinátora světového statku a jemu podřízené kanceláře bude zabývat se vším, co by mohlo negativně ovlivnit OUV statku. Funkcí nového útvaru je podle Organizačního řádu Magistrátu hl. m. Prahy plnění vysoce kvalifikovaných činností k zajištění náležité péče o památku Světového dědictví, včetně komunikace se zástupci státu (Ministerstva kultury) a Výboru pro světové dědictví UNESCO, předkládání pravidelných zpráv o stavu péče a podobných koncepčních dokumentů, reprezentace a účasti na zasedáních Výboru pro světové dědictví. Kancelář je jedním z hlavních partnerů ostatních subjektů, které jsou pověřeny zpracováním Management plánu, a plní úlohu sekretariátu Redakční rady Management plánu a Rady světové památky Pozn.: [1] Metodické materiály MHMP OPP jsou přístupné na stránkách http://pamatky.praha.eu/jnp/cz/pravni_predpisy_dokumenty/dokumenty_ke_stazeni/index.html Metodické odborné materiály NPÚ jsou dostupné: http://www.npu.cz/ke-stazeni/provlastniky/vybrane-svazky-odborne-a-metodicke-publikace/gallery/ Mezi úkoly Kanceláře patří také administrace grantů poskytovaných z rozpočtu hl. m. Prahy majitelům památkově chráněných objektů (především právě na území Historického centra Prahy (C 616-001)). Tím se také posílila možnost uplatňovat znalosti o prioritách podpory péče o statek Světového dědictví vyváženě k dalším památkám v Praze. Klíčová je především úloha koordinátora při koordinaci všech zainteresovaných odborů státní správy a samosprávy a také všech důležitých organizací na území statku zainteresovaných na správě statku za účelem zachování OUV.
Hlavní úkoly koordinátora světové památky (shrnutí): a. Identifikace potenciálních hrozeb z hlediska hodnot světové památky a prevence b. Aktivní role při konfliktních situacích – řešení problémových případů, úloha „komunikátora“ a „negociátora“ c. Předkládání podnětů orgánům státní správy
61
KONCEPT 14|09|15 d. Poskytování informací týkajících se památky světového dědictví správci statku (tj. hlavnímu městu Praze), Radě světové památky, orgánům činným v památkové péči, veřejnosti včetně občanských iniciativ a nevládních organizací apod. e. Zpracování monitorovacích zpráv Management plánu (dvouletý interval) f. Zpracování zpráv pro Výbor, příprava misí a dalších úkolů plynoucích z Úmluvy o ochraně světového dědictví UNESCO h. V souvislosti s preventivní i aktivní ochranou historického jádra Prahy vytváření neformální sítě institucí, jednotlivých odborníků a zainteresovaných občanů či občanských sdružení („networking“) i. Iniciace odborných diskusí, seminářů a konferencí na téma účinnější ochrany památky světového dědictví j. Aktivní role při prezentaci památky světového dědictví a osvětové činnosti k. Reprezentace správce památky v zahraničí i v ČR l. Reprezentace Rady světové památky m. Předkládání návrhů na aktualizaci Management plánu a jeho aktualizace n. Plnění dalších úkolů v oblasti ochrany světové památky, které koordinátorovi uloží správce statku nebo Rada světové památky 3
3
2
4
Steering commitee Rada statku světového dědictví, tzv. Steering Commitee vznikla na základě usnesení Rady hlavního města Prahy (v souladu s § 31 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči jako pracovní komise pro všestranné posuzování a koordinaci úkolů památkové péče) jako iniciativní a poradní orgán Rady hl. m. Prahy pro otázky spojené s nakládáním a ochranou statku. V případě specializovaných otázek může Rada statku na své jednání přizvat ke konzultaci odborníky na danou problematiku nebo iniciovat vznik specializovaných pracovních skupin. Radu světového statku zastupuje její předseda. Tajemníkem Rady světového statku je koordinátor statku. Radu svolává její předseda. Jednání Rady je neveřejné, ale zápisy se zveřejňují na webu MHMP. Rada statku se schází od 1. 4. 2013 přibližně jednou za měsíc.
Postavení a vymezení činnosti komise rady hl. M. Prahy - rada světové památky 1. Komise Rady hl. m. Prahy - Rada světové památky je iniciativním a poradním orgánem Rady hl. m. Prahy ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 2. Rada světové památky formuluje doporučení a zpracovává stanoviska a podněty, týkající se památky světového dědictví - Historického centra Prahy, a tyto předkládá Radě hl. m. Prahy. 3. Rada světové památky hodnotí výsledky monitorovacích zpráv zaměřených na památku světového dědictví a své závěry předkládá Radě hl. m. Prahy. 4. Rada světové památky sleduje naplňování Management Planu Historického centra Prahy (plánu nakládání s památkou světového dědictví), jehož zpracování zajišťuje Kancelář památky světového dědictví, a své závěry předkládá Radě hl. m. Prahy. 5. Rada světové památky zpracovává stanoviska ke koncepčním otázkám, které se týkají památky světového dědictví - Historického centra Prahy, a předkládá je Radě hl. m. Prahy. 6. Rada světové památky plní aktivní roli při prezentaci památky světového dědictví a osvětě, při tom spolupracuje s Kanceláří památky světového dědictví, odborem památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy a odborem kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy.
Členové rady světové památky jsou zástupci těchto zainteresovaných stran: 62
KONCEPT 14|09|15 _ Český národní komitét ICOMOS _ Česká komise pro UNESCO _ Magistrát hl. m. Prahy – (ředitel Odboru památkové péče) _ Kancelář prezidenta republiky – ředitelka Odboru památkové péče) _ Ministerstvo kultury České republiky – (ředitel Odboru památkové péče) _ Městská část Praha 1 – (ředitel Národního památkového ústavu-územního odborného pracoviště v hl. m. Praze) _ Městská část Praha 2 – (zástupce starostky) _ Národní památkový ústav – Generální ředitelství – (vedoucí oddělení památek s mezinárodním statusem) _ Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy – (architekt) _ Národní kulturní památka Vyšehrad – (ředitel organizace) _ Botanický ústav Akademie věd České republiky, v.v.i. (vlastník a správce Průhonického parku – část C 616-002) –(site manager parku) _ Krajský úřad Středočeského kraje – (vedou oddělení kultury a památkové péče krajského úřadu)
3
3
2
5
Orgány a organizace státní správy na úseku územního plánování, územního a stavebního řízení Odbor stavební a územního plánu magistrátu hlavního města prahy Odbor stavební a územního plánu Magistrátu hlavního města Prahy a příslušné stavební úřady městských částí vykonávají v přenesené působnosti na území hlavního města výkon státní správy na úseku územního plánování, územního a stavebního řízení. Odbor územního plánu Magistrátu hlavního města Prahy pořizuje územně plánovací dokumentaci a územně plánovací podklady pro správní území celého města i jeho částí a je tedy i pořizovatelem Metropolitního plánu. Stavební úřady při úřadech městských částí vedou správní řízení a vydávají územní rozhodnutí a stavební povolení, přičemž stavební odbor Magistrátu hlavního města Prahy je jim nadřízeným a také odvolacím orgánem ve svých působnostech. Územní rozhodování je tedy v současnosti v kompetenci úřadů samosprávných městských částí. Jako koncepční a odborné zázemí pro orgány státní správy i samosprávy hlavního města Prahy byla zřízena příspěvková organizace Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy - IPR, která připravuje, zpracovává, popřípadě obstarává strategické, urbanistické a územně rozvojové dokumenty hlavního města Prahy, připravuje a zpracovává Územní plán hlavního města Prahy, Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy, Územně analytické podklady hlavního města Prahy a Strategický plán hlavního města Prahy. Dále spravuje a aktualizuje celoměstský informační systém o území, spravuje a zajišťuje soubor geodat o území hlavního města Prahy, zejména digitální mapu Prahy. V neposlední řadě zastupuje hlavní město Prahu v územních řízeních, vyjadřuje se při posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA) a poskytuje odborné konzultace developerům, investorům a projektantům působícím ve městě.
Zpracovatel metropolitního plánu - ipr Zpracovatelem Metropolitního plánu je IPR kancelář podpory plánu města. Zpracování celoměstských koncepčních a analytických dokumentů v oblasti veřejného prostoru má na starost IPR kancelář veřejného prostoru V současné době veřejný prostor spravují a technicky udržují různé organizace, případně je využíván jako zdroj příjmů pro město. Podle průzkumu specialistů z ÚRM se dnes celých 70% veřejného prostoru podřizuje automobilové dopravě. Autům patří nejen silnice ale i část chodníků, pěší či cyklistická doprava je tak tlačena do pozadí a s ní i vstřícná tvář města.
63
KONCEPT 14|09|15 Kancelář veřejného prostoru je garantem toho, že se na využití veřejných prostor dohodnou občané, jednotlivé městské části a podnikatelé
V únoru 2014 Rada hl. m. Prahy schválila Koncepci pražských břehů. V návaznosti na ní se kancelář bude věnovat tématům, která z ní vyplývají a která budou směřovat k realizaci a prosazování cílů tohoto dokumentu. V květnu 2014 byly dokončeny práce na Manuálu tvorby veřejných prostranství
3
3
2
6
Další odbory mhmp důležité z hlediska koordinace ochrany statku, na úseku státní správy a samosprávy Odbor životního prostředí Je ve věcech přenesené působnosti státní správy podřízen Ministerstvu životního prostředí. Jeho součástí jsou tato oddělení: ochrany ovzduší, ochrany přírody a krajiny a oddělení posuzování vlivu na životní prostředí. V dotčených záležitostech vydává ZS z hlediska zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění a zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Vyjadřuje se při posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA) při velkých stavebních záměrech.
Odbor dopravy mhmp Zajišťuje dopravní koncepce na území hl. m. Prahy a vydává ZS ke stavbě v ochranném pásmu dráhy tramvajové, lanové a metra (zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách). Ve věcech přenesené působnosti státní správy je podřízen Ministerstvu dopravy.
Odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu Odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu je odborem Magistrátu zřízeným pro odvětví kultury, zabezpečení zahraničních vztahů, včetně vztahu k Evropské unii prostřednictvím zástupce hlavního města Prahy v Bruselu a cestovního ruchu. Odbor zajišťuje podklady, podmínky a zabezpečuje prezentaci hlavního města Prahy zahraničních odborných veletrzích a veletrzích cestovního ruchu. Ve věcech přenesené působnosti nevykonává žádnou agendu. Odbor Zajišťuje koncepci cestovního ruchu na území hlavního města Prahy. Připravuje také prezentaci statku na veletrzích cestovního ruchu. Vede statistická data v oblasti cestovního ruchu. Proces ochrany památkového fondu na území hlavního města Prahy a účast veřejnosti
Územní plánování a posuzování vlivů na životní prostředí Územního plánování a posuzování vlivů na životní prostředí se může účastnit každý občan prostřednictvím svého písemného vyjádření ve stanovených lhůtách nebo účastí na veřejném projednání. Každé občanské sdružení splní-li zákonné podmínky se může stát účastníkem správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které se týká otázek spojených s problematickou životního prostředí na základě Aarhuské úmluvy, kterou ČR ratifikovala v roce 2004. V současnosti se připravuje legislativní změna umožňující účast občanských sdružení také v procesu územního rozhodování. 3
3
2
7
Rizikový management Hlavní město Praha i městská část Praha 1 mají zpracován pro případ povodně povodňový plán. HCP chrání účinný protipovodňový systém, který je dimenzován nad stavem hladiny vody při tisícileté vodě v roce 2002. Systém ochrany pomocí mobilních stěn prokázal dostatečnou účinnost během povodní v červnu 2013. Stejně tak prokázal svou funkčnost rizikový plán hlavního města Prahy. V hlavním městě Praze je jako vodoprávní úřad určen odbor životního prostředí MHMP ve spolupráci s odborem krizového řízení MHMP. Vodoprávním úřadem MČ Praha 1 je určen odbor výstavby ÚMČ Praha 1.
64
KONCEPT 14|09|15 Povodňové orgány v době povodně: • povodňová komise MČ Praha 1 • nadřízeným povodňovým orgánem je Povodňová komise hlavního města Prahy.
3
3
2
8
Grantová politika na území statku Speciální dotační programy spravované Ministerstvem kultury a určené na pomoc vlastníkům, městům a obcím při jejich úsilí o záchranu architektonického a urbanistického dědictví jsou: Program záchrany architektonického dědictví, Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny, Program restaurování movitých kulturních památek, Program Podpora pro památky UNESCO, Havarijní program. Ministerstvo kultury však ročně přispívá prostřednictvím svého rozpočtu na údržbu objektů institucí, které má ve své gesci a nachází se na území statku (Národní Galerie, Národní muzeum, Národní knihovna, Národní divadlo) Zastupitelstvo hl. m. Prahy každoročně schvaluje poskytnutí grantů hlavního města Prahy vlastníkům památkově významných staveb a objektů a vlastníkům památkově významných církevních objektů v majetku církví a náboženských společností. Většina těchto prostředků směřuje vlastníkům na území HCP. Další finanční prostředky na obnovu památkového fondu v Praze poskytují prostřednictvím svých grantů na obnovu domovního fondu městská část Praha 1 a Městská část Praha 2. Všechny tyto programy jsou participativní, to znamená, že se předpokládá finanční spoluúčast vlastníka, případně dalších subjektů. Účelem programů je tedy i stimulace vlastníků k intenzívní rehabilitaci památkového fondu.
Ochrana a návrh opatření
4
4
1
4
1
Rizikové faktory zatěžující statek a návrh opatření
Stavební rozvoj
1
Analýza Nejpalčivějším problémem je v současnosti nekontrolované navyšování míry využití území v Historickém centru Prahy. Dochází k narůstání půdorysných i výškových objemů budov. Historické prostředí narušují především velkokapacitní obchodní a kancelářská centra, která svým měřítkem narušují prostředí Historického centra a především jeho urbanistické i panoramatické hodnoty. Zaniká historická parcelace, volné vnitrobloky, původní archeologické terény. Negativním jevem je zejména plošné zastavění parcely, ať už jde o celkovou novostavbu nebo stavbu s ponechanou uliční fasádou. Příklady těchto staveb můžeme pozorovat zejména kolem Václavského náměstí. K navyšování staveb a ztrátě autenticity při přestavbách můžeme však pozorovat na celém území Historického centra Prahy. Půdní vestavby a místy nástavby již byly realizovány na většině objektů Starého Města a Malé strany. 4
1
1
1
Vyhodnocení účinnosti stávajících opatření Míru využití území upravuje Územní plán SÚ HMP. Propočet míry využití ve stabilizovaném území podle funkčních ploch je však složitý a v rozporu s Územním plán nebývá realizován.
4
1
1
2
Potřeby 65
KONCEPT 14|09|15 Regulační plán Úprava hygienických norem Nové stavební předpisy byly v nedávné době schváleny 4
1
1
3
Dopravní infrastruktura Přetrvávající zatížení území představuje hlavně SJM, která působí negativně nejen z hlediska ekologie, ale také jako městotvorná překážka a související vnitřní periferie v centru města a pauperizaci v bezprostředním okolí centra města. Negativní trend je zaznamenáván nově především v nárůstu cílů IAD. Jde zejména o velkoobjemová podzemní parkoviště bez redukce parkování na povrchu a relevantních úprav a humanizace parteru. Jako negativní externalita je nedokončené připojení města vlakovými koridory na nejbližší evropská města,. S tím souvisí přetěžování IAD v místních a širších vazbách. Nekvalitní jsou samotná nádraží a napojení na město. Neutěšený je stav napojení Hlavního nádraží na centrum města jako reprezentační vstupní brány do Prahy.
4
1
1
4
Znečištění ovzduší, hluková zátěž S vysokou dopravou na území centra souvisí také překračování imisních limitů a limitů hlukové zátěže zejména kolem SJM. To má negativní důsledky například na možnosti využití objektů pro bydlení kolem SJM.
4
1
1
5
Demografické a sociální změny. Po dlouhé době, kdy docházelo ke snižování počtu bydlících v Historickém centru Prahy, byl zaznamenán v posledních letech mírný nárůst. Počet stálých obyvatel však nadále klesá. Zejména se snižuje počet rodin s dětmi a důchodců. Jde o průvodní jev tzv. gentrifikace, která postihuje centrum města, které se stává stále více atraktivní nejen pro komerční aktivity ale i pro bydlení. Vzniká nový segment tzv. rezidenčního nebo apartmánového bydlení. Je zaznamenán vysoký příliv cizinců. V souvislosti s proměnou populace se mění i struktura služeb, což v konečném důsledku vytváří další tlak na odchod stálých obyvatel z centra. U místního společenství tak hrozí především ztráta zájmu o veřejnou kontrolu místa a ztráta identifikace s místem. S odchodem stálých obyvatel také k přeměně bytového fondu na hotelové nebo komerční využití.
4
1
1
6
Turismus a turistická infrastruktura Kromě pozitivních jevů, jako je příliv finančních prostředků, je spojen ale turismus na území Historického centra Prahy hned s několika negativními projevy. V nejcennějších částech města z památkového hlediska dochází k neustálému nárůstu počtu hotelů, což s sebou přináší vysoké nároky na zásahy do památkové podstaty objektů a do jejich autenticity. Služby zaměřené na turistický ruch vytváří neustálý tlak na přeměnu parterů zejména kolem nejpřetíženějších ulic turistickým ruchem. V posledních letech došlo také k expanzi restauračních zahrádek a zimních zahrad do veřejného prostoru.
4
1
1
7
Přírodní katastrofy Povodně V souvislosti s dokončenou protipovodňovou ochranou Prahy nastala fáze koordinace její údržby a pohotovosti správou krizového řízení MHMP. Stejně tak jsou v průběhu správních řízení sledovány stavební úpravy objektů v zóně ochrany stavebním úřadem příslušné městské části.
4
1
1
8
Ilegální aktivity Jde především o porušování zákona o státní památkové péči ve smyslu zanedbávání údržby či poškozování kulturních památek a dalších objektů na území Pražské památkové rezervace prováděním nelegálních stavebních prací. Může jít například o demolice, ale nejčastěji se lze setkat třeba s umísťováním nelegálních reklamních zařízení.
Objektový smog
66
KONCEPT 14|09|15 Veřejná prostranství jsou nekoordinovaně zanášeny různými objekty městské infrastruktury, která není v rámci městské správy zcela efektivně mezirezortně koordinována Stejně tak nakládají s veřejným prostorem soukromé subjekty, které se snaží jakýmkoli způsobem proniknout do lukrativních oblastí stánkovým prodejem a kvalitativně nekoordinovaným způsobem umísťování předzahrádek Nekvalitní reklamy jsou umísťovány do souvislostí s památkou a snaží se synergií těžit z blízkosti památky, kterou tak poškozují Řešením veřejného prostoru města a jeho a nástroji objektové koordinace se zabývá Manuál rozvoje veřejných prostranství IPR 2014 4
1
1
9
Společenské povědomí o významu světového kulturního dědictví Na základě Úmluvy o světovém kulturním a přírodním dědictví se Česká republika zavázala, že jej bude zachovávat, prezentovat a předávat budoucím generacím. Společenské povědomí a zájem společnosti může totiž do budoucna velmi ovlivnit předpoklady k uchování statku.
4
1
1
#
Ztráta tradičních znalostí Je zde myšleno především zanikání znalostí o užívání tradičních technik, které jsou potřebné při obnově kulturních památek.
4
1
1
#
Podpora vnitřních dějů Kulturní tvář památky ohrožuje rovněž nestabilní financování kulturních institucí naplňujících město kulturním obsahem, které může vést jak k nemožnosti vytvořit koncepční programovou skladbu, tak eventuálně může vést až k zániku kulturních institucí, resp. aktivit.
4
2
1
Rizikové faktory zatěžující ochranné pásmo Pro ochranu Historického centra Prahy bylo vytyčeno nárazníkové pásmo v rozsahu 9016 ha, které je totožné s ochranným pásmem Pražské památkové rezervace. Podmínky pro provádění stavební činnosti a hranice ochranného pásma byly vymezeny rozhodnutím Národního výboru hlavního města Prahy č. KUL/5-932/81, o určení ochranného pásma Památkové rezervace v hlavním městě Praze ze dne 19. 5. 1981. Ochranné pásmo slouží k omezení stavebních a jiných zásahů, které by mohly ohrozit výjimečnou univerzální hodnotu statku, především jeho panoramatické hodnoty. Na základě Rozhodnutí o určení OP PPR není v tomto území dovoleno provádět takové stavební a jiné zásahy, které by narušily nebo ohrozily hodnoty PPR (statku). Při pořizování územně plánovací, přípravné a projektové dokumentace, při provádění staveb a stavebních úprav, při zásazích do terénních útvarů a městské zeleně je nutné dbát, aby půdorysnou, hmotovou a výškovou konfigurací zástavby a přírodních prvku v území OP nebyla oslabena nebo porušena urbanistická koncepce, měřítko a silueta PPR (statku). Dále zde není dovoleno umisťovat zařízení a stavby, které by svými důsledky narušovaly životní prostředí a stavební fond PPR (statku). Při nové výstavbě a přestavbách je třeba sledovat, jak se stavební soubory a výškové objekty promítají na terénních horizontech města, pokud se pohledově uplatňují ve vztahu k PPR (statku).
V ochranném pásmu Pražské památkové rezervace si musí podle zákona č. 20/1987, Sb, o kulturních památkách vlastník či uživatel nemovitosti při změně stavby nebo při zamýšlené novostavbě požádat o závazné stanovisko Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy, i když jeho nemovitost sama není kulturní památkou. Na území ochranného pásma Pražské památkové rezervace se nachází také řada městských památkových zón. Podmínky regulace uvnitř těchto zón upravují na základě stejného zákona o státní památkové péči vyhlášky hlavního města Prahy. Nachází se zde tyto městské památkové zóny: Vinohrady, Žižkov, Vršovice, Nusle, Barrandov, Smíchov, Baba, Dejvice, Bubeneč, Horní Holešovice, vilová kolonie Ořechovka, Staré Střešovice, Tejnka, Karlín, a také vesnické památkové zóny: osada Buďánka, Střešovičky, osada Rybáře.[1]
67
KONCEPT 14|09|15 Uvnitř ochranného pásma Historického centry Prahy je povinné každou výškovou stavbu posuzovat v územním řízení vždy jednotlivě. Posuzuje se její účinek na vlastní historické jádro i na širší prostorovou scénu vltavské kotliny v charakteristických panoramatických pohledech, určených stavebním úřadem a orgánem památkové péče. Podobně musí být výškové stavby posuzovány i na ostatním území vně ochranného pásma historického jádra. Vizuální hodnoty území jsou popsány také v Územně analytických podkladech hlavního města Prahy, kde jsou navíc vymezeny podmínky pro jejich uchování. Na základě zhodnocení vizuálních vztahů, ověřených a potvrzených stanovením viditelného území zjištěného pomocí digitálního 3D modelu zástavby a terénu Prahy počítačovým zpracováním byly odvozeny pohledové horizonty historického jádra města. (viz příloha 12) Pohledové horizonty vymezují území s obdobným vizuál ním působením, uvnitř kterých se nacházejí výrazné pohledově exponované lokality viditelné z vyhlídkových míst z historického jádra a jeho ochranného pásma. Součástí vyhlídkových stanovišť jsou i určená stanoviště, z nichž by se měly prověřovat nově navrhované budovy na celém území města. Negativní vizuální dopad na vnímání okolní krajiny z historického jádra mohou mít nové budovy nevhodných rozměrů dokonce i ve vzdálenostech 10 až 15 km od středu města (viz příloha 13). Do ochranného pásma Historického centra Praha zasahuje také území se zákazem výškových staveb, které stanovuje Vyhláška hlavního města Prahy č. 32/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy. Výšková stavba je taková stavba, která svou výškou překračuje výškovou hladinu dané lokality. Území se zákazem výškových staveb je stanoveno v optickém kontaktu s Pražskou památkovou rezervací a slouží k ochraně výrazných kulturních hodnot struktury historické zástavby hlavního města Prahy a dochovaného panoramatu jádra města.
Stávající výšková hladina může být v tomto území překročena pouze drobnými výškovými dominantami, jejichž přípustnost posoudí stavební úřad v územním řízení. Výšková dominanta drobná je část stavby vystupující nad výškovou hladinu okolní zástavby i vlastního objektu, nepřesahující zpravidla výšku dalšího podlaží. Zdůrazňuje pozici objektu v urbanistické struktuře (např. nároží, zdůraznění vstupu, schodiště apod.). Uvnitř ochranného pásma památkových rezervací je nutno každou výškovou stavbu posuzovat v územním řízení vždy jednotlivě zejména vůči vltavské kotlině a vlastnímu historickému jádru, v charakteristických panoramatických pohledech, určených stavebním úřadem a příslušným úřadem památkové péče.
Z hlediska výškové regulace v prostoru ochranného pásma Pražské památkové rezervace jsou důležitá tzv. stabilizovaná území městských památkových zón, které obklopují jádro města. Podle typu urbanistické struktury je v některých z nich stanovena výšková hladina přímo v Územním plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. 4
1
2
2
Zpráva o stavu péče o historické centrum prahy (c 616) pro unesco 2014 50
Významné plánované restaurátorské akce a stavební rehabilitace Revitalizace václavského náměstí; nové město, praha 1 Celková architektonická úprava prostoru Václavského náměstí je dlouhodobě koncepčně připravována. Vítězný návrh na revitalizaci Václavského náměstí vzešel z architektonické soutěže realizované již v roce 2005. Vycházel z požadavků na sjednocení použitých materiálů, jasné vymezení jednotlivých prostorů náměstí pro různé druhy dopravy, rozšíření chodníků pro chodce, umístění dalších stromořadí a zabezpečení dostatečné parkovací kapacity formou velkokapacitních garáží. Tento návrh byl pozitivně projednán v letech 2011-12 se všemi dotčenými orgány státní správy a správci technické infrastruktury. Jeho první část řeší plochu náměstí v jeho dolní části od křížení s ulicemi Jindřišskou a Vodičkovou, druhá část pak zbylou plochu od uvedeného křížení až k předpolí Národního muzea v horní části náměstí.
Problematika severojižní magistrály v historickém centru prahy (c 616-001) 68
KONCEPT 14|09|15 V souvislosti s dokončováním tunelu Blanka se, zcela v souladu s Doporučeními reaktivní monitorovací mise Centra pro světové dědictví/ICOMOS z ledna 2010, dopracovává koncepce transformace Severojižní magistrály. Hlavní město Praha považuje stávající trasu Severojižní magistrály za řešení poplatné době svého vzniku (tj. koncepce roštového systému komunikací z 60. let 20. století) a z dnešního pohledu za překonané a jako prioritu shledává převedení maximálního objemu dopravy na budovaný vnitřní městský okruh. Nicméně studie, dopravní analýzy a modely vypracované v posledních několika letech jasně ukázaly, že Severojižní magistrála slouží především k zajištění dopravní obsluhy centra města, včetně Historického centra Prahy (C 616-001), a její výrazné omezení bez vybudovaného vnitřního okruhu a dopravně organizačních opatření by mohlo vést ke zvýšení zatížení jiných, z pohledu zachování OUV, a tudíž zájmů státní památkové péče velmi cenných ulic, zejména severojižních spojnic, jako jsou nábřežní komunikace s výhledem na panorama Pražského hradu, protínající Historické centrum Prahy (C 616-001), nebo mostů přes řeku Vltavu, spojujících obě části centra oddělené řekou. Došlo by tím nejen k znehodnocení klíčových pohledů na panorama Pražského hradu, ale především k dopravnímu přetížení historické zástavby i v přilehlých čtvrtích části 001 statku. Zejména dopravní zatížení Malé Strany (čtvrti pod Pražským hradem) a Nového Města (čtvrti založené ve 14. století) je již dnes na samé hranici únosnosti nejen z hlediska dopravního a stavu ovzduší, ale i z hlediska stavebně technického. Předpokládané úpravy Severojižní magistrály (realizované etapově v závislosti na zprovozňování částí městského okruhu a zavádění regulativních opatření vůči automobilové dopravě) povedou k její přeměně z pouhého dopravního koridoru na dopravně sice významný, ale městotvorný prvek v podobě městského bulváru, jaký zde byl až do 70. let 20. století (úseky Severojižní magistrály v kontaktu s historickým centrem Prahy se stavěly v letech 1973-1978), tedy v prvek, který nebude významnou bariérou v území; tím se vyhoví i doporučení mise Centra pro světové dědictví/ICOMOS z roku 2010.
Opatření pro zachování obrazu města - bude doplněno ipr
4
1
2
4
1
2
1
4
1
2
2
4
1
2
3
4
1
3
4
1
3
Zásadními rozdíly oproti platnému územnímu plánu jsou zejména - bude doplněno ipr, použit text mp 2010
Ochrana vnitřní struktury města Ochrana výrazných terénních útvarů
1
Zvláště chráněná území přírody ve smyslu zák. č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny jsou "přírodní památky": 1) Petřín; a 2) Letenský profil (skalní výchoz nad Chotkovou silnicí), významná lokalita (EVL) Petřín, náležející do soustavy NATURA 2000. 4
1
3
2
1
Ochrana střešní krajiny Ochrana a kvalitní obnova střech, střešních partií historických objektů a podkrovních prostorů patří k nejvýznamnějším úkolům památkové péče. Význam důsledné a koncepční ochrany této specifické součásti kulturního dědictví a
69
KONCEPT 14|09|15 vrstvy pražské architektury je podmíněn vlastní hodnotnou historických objektů, jejichž nedílnou součástí je „střecha“ – prostor podkroví, historické krovové konstrukce i z vnějšku viditelné tvarování střechy –, ale též místem střešní partie jednotlivé stavby ve složitém celku, pro který se užívá výraz střešní krajina. Střešní krajina v podstatné míře spoluurčuje pražská panoramata a je jednou ze základních komponent obrazu města. Nejen dochovaná historická hmotná substance či geometrie střech, ale i subtilnější a složitější kulturní jevy, jaké vyjadřuje například výraz „malostranské střechy“, přitom jsou a měly by být předmětem ochrany a citlivé a poučené obnovy.
Střešní krajina představuje významný fenomén historického jádra města. Péče o střešní krajinu jako celek stejně jako o konkrétní střešní konstrukce historických budov je neoddělitelnou součástí komplexní ochrany architektonického dědictví. Střechy spoluvytvářejí stavební a architektonickou podstatu památky a zároveň jsou součástí širších urbanistických a krajinných celků. Tato skutečnost vystupuje do popředí zvláště v Praze, jejíž mimořádné panoramatické hodnoty přispěly k zápisu historického jádra města na Seznam světového dědictví UNESCO. Charakter střešní krajiny je dán technickou funkcí a estetickým působením jednotlivých konstrukcí. Nejdůležitější roli zde hraje tvar konstrukce střechy, materiál a barva použitých krytin. Historické stavby se vždy vyznačovaly ušlechtilým tvarem střechy, která byla často pojímána jako ideové završení jejich architektonického konceptu. Odpovídajícím způsobem byly ztvárňovány i další střešní prvky, jako jsou zejména vikýře a komíny. Vedle splnění veškerých požadavků, které se běžně uplatňují při péči o střechy jakýchkoliv objektů, musí péče o historické střešní konstrukce respektovat i specifika vyplývající z jejich památkové hodnoty. Základním předpokladem pro splnění této podmínky jsou odborně zpracované průzkumy a podrobná dokumentace. V tomto ohledu plní nezastupitelnou úlohu standardní stavebně-historické průzkumy v kombinaci s podrobnou odbornou dokumentací. Pouze na základě komplexního poznání a kvalifikovaného posouzení celkové hodnoty památky může být navržen způsob dalšího zacházení a charakter případných nutných oprav. Při posuzování hodnoty historické střešní krajiny hraje roli i určitá variabilita, která se projevuje místními specifiky, například v podobě zvláštních druhů střešní krytiny či atypicky pojatých detailech. Samostatnou kapitolou jsou historické krovové konstrukce, které jsou často ceněny jako jedinečné doklady řemeslné úrovně, a také půdní prostory zachovávané ve své prostorové celistvosti. Z výše uvedeného vyplývá, že jedním z hlavních zájmů památkové péče je uchování hodnoty památky se všemi jejími autentickými rysy – dosaženou úrovní životního stylu společnosti, dobovými technickými dovednostmi a charakteristickými dobovými místními specifiky. V současné době představuje nejzávažnější ohrožení střešní krajiny na území historického jádra Prahy stále sílící tlak na komerční a spekulativní využívání půdních prostor v podobě půdních vestaveb a nástaveb či neméně výrazná tendence k zastřešování dvorů a pasáží a k zástavbě celých vnitrobloků. Spolu s tím vstupují do historického kontextu prvky, jako jsou vikýře, střešní nebo ateliérová okna, sloužící k prosvětlení nově využívaných půdních prostor i v lokalitách, kde se historicky nevyskytovaly. Jsou to zejména tyto prvky (často novotvary), které již svým množstvím – nehledě na mnohdy problematické tvarosloví, nezvládnuté řemeslné detaily a použité nové materiály – představují výrazný zásah do podoby střešní krajiny a bezprostředně se tak dotýkají hodnot, které vedly k zápisu historického jádra Prahy na Seznam světového dědictví UNESCO. Jsou zpracovány metodické materiály pořízené hlavním městem Prahou a odbornou organizací státní památkové péče.
4
1
3
2
2
Ochrana architektonického detailu
70
KONCEPT 14|09|15 Architektonický detail představuje mnohdy opomíjenou složku architektonické kvality jednotlivých staveb a jejich umělecké výzdoby. Je nesmírně důležité tyto památkové hodnoty spoluvytvářející identitu daného místa zachovat v autentické podobě. Jejich případné doplňování by mělo vycházet ze stávajícího kontextu, a to jak z hlediska tvarového, technologického a materiálového, tak z hlediska umístění. V tomto ohledu bohužel sehrává negativní roli současná tendence ke globalizaci a unifikaci. I v případě, že doplněný detail vyhovuje esteticky, dochází nezřídka ke stírání regionálních rozdílů a k potlačování jedinečného koloritu daného prostředí. Památkový fond nejen v Praze, ale v České republice obecně, je vůči této tendenci o to zranitelnější, že se dosud plně nevyrovnal s důsledky přerušení vývoje řemeslné výroby v období komunistické vlády. Stále zde není dostatečně široká nabídka firem, které jsou z hlediska obnovy památkově významných objektů vybaveny patřičnými zkušenostmi a fundovanými odborníky z řad projektantů a řemeslníků. Optimálního výsledku v procesu obnovy lze dosáhnout spoluprací s odbornými pracovníky státní památkové péče. 4
1
3
2
3
Fasády Fasády jsou tváří architektury. Spolu se střechami utvářejí vzhled jednotlivých staveb a velmi významně se podílejí na tom, čemu říkáme charakter, atmosféra či prostředí historických sídel. Proto je velmi důležité jejich obnově věnovat patřičnou pozornost. Pro posouzení záměru obnovy jsou zásadní následující hlediska: cíl obnovy, zachování autentické hmoty památky, materiálové a technologické řešení, architektonická kompozice a historická věrohodnost. Současný stav obnovy fasád je z pohledu technologického i barevného řešení považován za problematický a v řadě případů nevyhovující, především pro aplikaci nevhodných nátěrových hmot a pro nevhodná barevná řešení. Nedostatečná pozornost je dosud věnována barevnosti oken, která tvoří nedílnou součást barevnosti fasády, a otázce umístění oken vzhledem k líci fasády.
4
1
3
2
4
Parter staveb V uličním parteru se z objektivně daných komerčních i jiných důvodů odehrávalo a stále odehrává nejvíce změn. Měnil se způsob prodeje zboží (od druhé poloviny 19. století se instalovaly předsazené výkladce), vyměňovala se vrata nebo jejich detaily, omítaly se a obkládaly různým materiálem sokly budov, instalovalo se firemní a reklamní zařízení, osvětlení budov a další prvky. Kontinuita řemeslných postupů a dodržování zásad, jako je například respekt k materiálové a druhové hierarchii prvků, většinou zaručovaly vysokou úroveň provedení. i když se nahrazované a doplňované prvky nejednou lišily od původního řešení, znamenaly pro vizuální ztvárnění a funkci parteru spíše obohacení než ochuzení. V současné době jsme svědky spíše opačné tendence. Objevují se například banální a místy nefunkční novotvary či materiály, které svojí strukturou, zpracováním a způsobem stárnutí neodpovídají materiálům historickým. Problém je v plošném užívání nevhodných a historicky neodůvodněných nátěrů a detailů. Nepatřičné je rovněž používání některých honosnějších prvků, například měděného oplechování na původně chudinské architektuře. Nepříznivá je tendence nahrazovat původní dveře a okna výplňovými prvky jiného typu, tvaru, z jiného materiálu a jiného rozměru nebo časté odstraňování krycích nátěrů měkkého dřeva ve snaze prezentovat jeho strukturu. Totéž platí o obnažování stavebních prvků z kamene. Nadměrně se také používá oplechování plastických prvků fasád, což vede k pohledové deformaci architektonického díla. Místo omítek se na soklech budov aplikují obklady z tenkých desek z leštěného kamene, ani vzdáleně neodpovídající historicky doloženému provedení kamenného soklu, který byl z masivních desek s profilovanou římsou. V menší míře než na počátku 90. let 20. století, ale přesto stále, dochází k odstraňování autentických výkladců nebo k instalaci jejich nevěrohodných historizujících replik.
4
1
3
2
5
Dlažby Zcela osobitým pražským fenoménem jsou dlažby ulic a chodníků. Nejstarší zachované zbytky dlažeb jsou z lomového kamene a valounů, dláždění je někdy pouze plošné, jindy v rámci dláždění z většího materiálu. Veškeré historicky doložené kladení dlažebních kostek bylo řádkové. Vějířové nebo obloučkové a krokvicové, respektive „cikcak“, kladení souvisí až se zavedením strojově štípané žulové dlažby v období mezi dvěma světovými válkami, se zmenšením formátu a přechodem na krychlový tvar kostek. Do té doby se kámen opracovával klínovitě a ukotvení kostek při řádkovém kladení tak nečinilo potíže.
71
KONCEPT 14|09|15 Nejstarší doložené pražské chodníky byly z desek sliveneckého mramoru. V 19. století se začalo uplatňovat výškové odlišení chodníku a vozovky. Lem chodníku byl zpočátku tvořen úzkým mramorovým obrubníkem, později byly přesně na míru vytvářeny masivní obrubníky se zámkem. Koncem 19. století dospěla chodníková mozaiková dlažba v Praze k dokonalosti z hlediska kvality zpracování i bohatství vzorů. Používaly se dvě barvy štípaného materiálu – růžová a šedavá, ojediněle u významných budov bílá. Trojbarevné kompozice se pak vyskytovaly naprosto výjimečně. Dlažba se vždy kladla řádkově a její vzor byl profesionálně rozvržen na plochu chodníku V současné době zcela převládá řezaný materiál, jenž barvou ani zpracováním neodpovídá historickým zvyklostem. Mnohdy je proto obtížné vyskládat z něho tradiční vzory, aniž se lze vyhnout zásadní deformaci jejich tvaru. Také způsob kladení dlažby kolem stromů a technických prvků, jako jsou hydranty, chodníkové výtahy, poklopy, je dnes často v rozporu s tradičními postupy. Z památkového hlediska je dále nevhodné zvyšování vozovky na úroveň chodníku, jež mimo jiné způsobuje stékání dešťové vody z ulice do objektů. Za diskutabilní, ale bohužel rozšířenou praxi, lze označit zřizování parkovacích zálivů, které výrazně mění tvar a průběh chodníků, ale i proporce ulic
4
1
3
2
6
Mobiliář Nezanedbatelnou součástí veřejného interiéru města je veřejné osvětlení, hodiny, lavičky, pumpy, odpadkové koše, zábradlí a další drobné prvky. V Praze se nejednou na základě firemních katalogů – bezdůvodně instalují kopie částí historického mobiliáře, které se zde nikdy nepoužívaly. Stranou pozornosti přitom zůstávají některé historické prvky, které lze snadno adaptovat pro nový účel. Příkladem jsou hojně dochované, ale nevyužívané pumpy nebo vodovodní stojany z konce 19. a první poloviny 20. století, které mohou po opětovném připojení na vodovodní síť sloužit například jako veřejná pítka. Samostatnou kapitolu by si zasloužilo městské osvětlení. Z hlediska památkové péče je nevhodné používání světel zapuštěných v dlažbě chodníků. Za nežádoucí je třeba považovat osvětlování korun stromů a fasád málo významných domů.
4
1
3
Ochrana pražského podzemí Ochrana archeologického kulturního dědictví v historickém centru prahy jako součást management planu
3
Úvodem Prostor historického centra Prahy ve svém podzemí ukrývá významné doklady historického vývoje našeho hlavního města. Na relativně malé ploše historického jádra nalézáme doklady analogického funkčního rozvrstvení, jaké můžeme dnes rozlišovat na ploše „velké Prahy“. Pro vývojovou etapu do poloviny 14. století včetně zde registrujeme významné centrální lokality (Pražský hrad, Vyšehrad) se svými bezprostředními zázemími (předhradí a podhradí), přerůstající dalším vývojem v rozsáhlou předlokační aglomeraci na obou březích Vltavy. Dalším vývojovým krokem je vznik nejstarších měst pozdějšího pražského čtyřměstí s vlastními fortifikačními systémy, přičemž zůstává místo i na drobné osady zázemí uvedené aglomerace s celkem hustou sítí drobných románských kostelíků. Do staroměstských hradeb bylo pojato též Havelské a Židovské město. Vyvrcholením středověkého urbanistického vývoje bylo založení Nového Města pražského Karlem IV. v roce 1348. Tímto monumentálním urbanistickým počinem se Praha stala jedním z nejrozsáhlejších měst tehdejší Evropy.
4
1
3
3
1
Legislativní ochrana Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná; dále jen „Maltská konvence“)
72
KONCEPT 14|09|15 Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen „památkový zákon“). Ve shodě s důrazem Maltské konvence na zachování originálních terénních situací a v souladu s dikcí platného památkového zákona je celé území Prahy považováno za tzv. území s archeologickými nálezy. Vyhláška č. 187/2007 Sb., kterou se stanoví obsah a náležitosti plánu území s archeologickými nálezy Státní archeologický seznam 4
1
3
3
2
Základní předpoklady a východiska Jedním ze základních kritérií památky zařazené na seznam UNESCO je její památková autenticita. Ta je chápána v jejím širším smyslu a za její neoddělitelnou součást je rovněž považována skladba historického nadloží s příslušnými archeologickými nálezy. Je samozřejmé, že v prostředí dlouhodobě žijícího městského organismu dochází k dalšímu a dalšímu narušování těchto přirozeně vzniklých vrstev a ke ztrátě archeologických pramenů a jejich vypovídací schopnosti. Vzhledem k nové výstavbě i budování nové technické infrastruktury musí každý zásah do terénu předcházet záchranný archeologický výzkum, který je však z hlediska ochrany archeologického kulturního dědictví pouhou dokumentovanou destrukcí archeologických terénů. Výsledkem je tedy i tak neustálá ztráta prvků archeologického kulturního dědictví. Archeologická obec si je samozřejmě vědoma ohromného úbytku komponent onoho historického nadloží a tedy i povinnosti jeho zbytky chránit.
4
1
3
3
2
Nástroje ochrany archeologického kulturního dědictví S ohledem na výše uvedené je naprosto nezbytné, aby vybrané vzorky historického zvrstvení terénu zůstaly zachovány pro případný archeologický výzkum v budoucnosti, v níž bude možné z takto zkoumaných situací získat podstatně více informací než dnes (v optimálním případě dokonce nedestruktivními metodami, tedy metodami, které dochovanou situaci nezničí nebo neodstraní). Dochování dokladů historického vývoje představuje pro budoucnost nedocenitelnou možnost získání podstatně dokonalejšího poznání na základě spolupráce početné řady historických, společenských, přírodovědných i technických specializací. Tímto způsobem bude patrně možné získat informace i z lokalit doposud stojících poněkud stranou současného zájmu, které dnes téměř za archeologické lokality nepovažujeme. Jako příklad lze uvést i jinak dosud v souvislostech nedoceněnou Vltavu, jejíž dno je významným archeologickým pramenem. Nejen jako místo spočinutí množství archeologických artefaktů (v Muzeu hlavního města Prahy existuje nespočet předmětů, které jako místo svého získání uvádějí půvabný údaj „vytouněno z Vltavy“, známý je i nález obsahu potopeného člunu s nákladem pazourkové suroviny z období pozdní doby kamenné ze Zbraslavi), ale i reliktů historických staveb jako jsou zbytky konstrukce nejstaršího dřevěného mostu, pozůstatky kamenného Juditina mostu, zbytky středověkých vltavských jezů atd. Pro nejlepší a nejefektivnější ochranu archeologického kulturního dědictví v historickém centru Prahy je třeba uskutečnit následující krátkodobé i dlouhodobé kroky: 1) vytipovat nejcennější archeologické terény statku, důsledně stanovit režim jejich ochrany a obojí právně ukotvit 2) lépe a vhodnými prostředky ochránit archeologické relikty (především zbytky architektury) odkryté při archeologickém výzkumu in situ (konzervování in situ, případná prezentace; s tím související změny projektu stavebních prací) 3) určit a právně zakotvit centrální archeologickou autoritu pro hl. m. Prahu 4) doplnit Steering Committee statku (Rada světové památky) o nového člena – archeologa 5) zvýšit edukaci a povědomí o archeologickém kulturním dědictví a jeho významu
4
1
3
3
3
Vytipování a právní ukotvení nejcennějších archeologických terénů historického centra prahy/pražské památkové rezervace 73
KONCEPT 14|09|15 V letech 1996 1999 proběhla v archeologickém odboru Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, revize stavu archeologických terénů v Pražské památkové rezervaci. Tato revize byla realizována na základě maximálního využití všech dostupných informací o minulých výkopech, podzemních stavbách plošných či liniových i o proběhlých archeologických výzkumech. Výsledkem této činnosti bylo vytipování 122 ploch, které podle členů Pražské archeologické komise (poradního orgánu ředitele Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, v němž jsou zastoupeni zástupci všech institucí oprávněných provádět archeologický výzkum na území hl. m. Prahy) vyžadují zvláštní ochranu. Tyto tzv. nejcennější archeologické plochy Pražské památkové rezervace nejsou považovány za zcela nedotknutelné. Navržený režim ochrany umožňuje realizaci bodových nebo liniových výkopů, nutných pro normální fungování domů, ale vylučuje zabránění nových plošných výkopů na těchto plochách – tedy nové výstavby rozsáhlých podzemních prostor (nové suterény, podzemní parkoviště atd.). Výsledný upřesněný materiál byl v roce 1999 předán na Magistrát hlavního města Prahy jako jeden z podkladů pro tvorbu Územního plánu Pražské památkové rezervace. Ten dosud zpracován nebyl, nicméně diskutovaný dokument byl v určité míře na Odboru památkové péče magistrátu používán. V letech 2009 – 2010 došlo k úpravám navrhovaných ploch, vycházejícím z prohloubeného stavu poznání archeologických terénů v pražském historickém jádru. Některé navrhované plochy byly zrušeny, jiné přibyly nově. Upravený materiál, obsahující tentokrát 137 lokalit, byl znovu předán Magistrátu hl. m. Prahy jako podklad pro jeho rozhodování. Cílem celé této dlouhodobé práce je zabezpečení archeologického potenciálu klíčových míst Pražské památkové rezervace, u nichž existuje důvodný předpoklad pro zachování zásadně nenarušeného historického nadloží, pro budoucí poznání. Vzhledem k tomu, že klasická cesta zařazení do Ústředního seznamu (nemovitých) kulturních památek ČR má v tomto případě četná úskalí (počet lokalit, ne zcela jednoznačně doložený a konkrétní předmět ochrany), jeví se zpracování Management planu Historického centra Prahy vhodnou příležitostí, jak tuto ochranu zakomponovat do právně vymahatelné podoby. Jednou z příloh Management planu by mohl být právě tento seznam nejcennějších archeologických ploch. Alternativou je schválení vyhlášky hl. m. Prahy prosazující navržený režim ochrany, opět s přílohou ve formě výčtu jednotlivých ploch (včetně jejich vymezení).
Centrální archeologická autorita pro hl. M. Prahu S problémem lepší právní ochrany archeologického kulturního dědictví souvisí i zřízení, resp. ukotvení centrální archeologické autority pro hl. m. Prahu, případně alespoň pro její historické centrum jakožto statek Světového dědictví, která by posuzovala a formou doporučení rozhodovala o sporných případech týkajících se ochrany a prezentace archeologického kulturního dědictví a podílela se na koncepčních otázkách rozvoje (centra) města dotýkajících se archeologie. Touto autoritou by mohla být již výše zmíněná Pražská archeologická komise, v níž jsou zastoupeny všechny instituce oprávněné provádět na území hl. m. Prahy archeologický výzkum. Vzhledem k jejímu současnému statutu jako jednoho z poradních orgánů ředitele Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hl. m. Praze, by bylo vhodné její postavení lépe právně ukotvit a pokud možno posílit, např. formou městské vyhlášky. Připravovaný nový památkový zákon bude možná tuto problematiku centrální archeologické autority řešit jiným způsobem – potom by samozřejmě došlo ke změně v souladu s jeho zněním. S problematikou centrální archeologické autority souvisí i doplnění zástupce archeologické obce – např. odborného pracovníka Archeologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i. – za člena Steering Committee statku – komise Rady světové památky. Tento krok by rovněž představoval posílení ochrany archeologického kulturního dědictví v Historickém centru Prahy. Ochrana archeologických reliktů odkrytých při záchranném archeologickém výzkumu
74
KONCEPT 14|09|15 V současné době nebývají veškeré relikty (především architektonické) zjištěné při záchranném archeologickém výzkumu konzervovány in situ, u menších objektů či jejich torz většinou dochází (po odborné dokumentaci) k jejich odstranění. V případech významných nálezů se dostává do konfliktu zájem stavebníka (stavby) se zájmem veřejným, zastoupeným zájmy státní památkové péče v segmentu ochrany archeologického kulturního dědictví. Tento zaběhlý postup by bylo vhodné modifikovat. V prvé řadě je nutné zvýšit informovanost o významných objevených dokladech historického vývoje jak směrem k centrální archeologické autoritě, k dotčeným státním orgánům i k veřejnosti. V případě významných objevů o něm informovat a nastínit možnost konzervace (části) nálezu in situ. Po důkladném projednání případu by centrální archeologická autorita v relevantním případě měla vydat doporučení směřující k této konzervaci, které by dotčené státní orgány (především orgány státní památkové péče a příslušné stavební úřady) následně implementovaly do praxe. Bezprostředně souvisejícím krokem by v těchto případech měla být úprava či změna příslušné části stavebního projektu (dokumentace) tak, aby zjištěné významné relikty mohly zůstat zachovány, ve výjimečných případech i prezentovány. Prezentace prvků archeologického kulturního dědictví je rozhodně přínosným bodem v rámci edukace o národní minulosti a paměti, nese však s sebou četná rizika odborná i technická, mezi něž patří volba vhodných prostředků a způsobů konzervace či režimu přístupnosti. O těchto otázkách by samozřejmě měla spolurozhodovat centrální archeologická autorita.
4
1
3
3
Edukace
3
Ze strany archeologické obce je rozhodně nutné klást důraz na zvýšenou informovanost veřejnosti o archeologických nálezech a jejich významu, včetně možnosti zpřístupnění větších probíhajících archeologických výzkumů veřejnosti (v takovém případě je ale nutné předpokládat zvýšené nároky na dobu trvání a také náklady takového výzkumu). Cílem je dosažení takového přístupu široké veřejnosti, která by chápala nutnost takových akcí nejen v obecné rovině, jak archeologové optimisticky předpokládají, ale i v případech jejich dopadu na konkrétního jednotlivce či organizaci. Vhodnou formou edukace by bylo vydání publikací (zahrnující spektrum od jednoduchých informačních brožur po reprezentativní populárně naučná či přehledová díla) a natočení krátkých filmů či videoklipů, ale také lepší prezentací stávajících dochovaných, zakonzervovaných a prezentovaných archeologických reliktů formou popisek či informačních tabulí (přímo k reliktům či do dlažby, pokud je v ní znázorněn obrys stavby atp.). 4
1
3
1
8
7
Závěrem Archeologové si samozřejmě jsou vědomi faktu, že nastíněný přístup se soustřeďuje na zachování vytipovaných dokladů historického vývoje, skrytých pod povrchem Historického jádra Prahy a zdánlivě rezignuje na chápání minulosti v interakci se současným životem v hlavním městě, případně jej dokonce svým způsobem omezuje. Archeologická obec je však rozhodně přesvědčena, že tomu tak není. Zachování minimálně narušených vybraných torz historických terénů uchovává autentický obsah a doklady o životě našich předků ve svém přirozeném prostředí a brání vyprázdněnosti a „skanzenizaci“ nových podzemních prostor, byť by i nálezy z nich byly deponovány a prezentovány v muzeích. Na rezidenční i návštěvnickou veřejnost tak může působit aureola tajemna, která v je v těchto partiích podzemí doposud detailně nepoznána skryta, v kontrastu s historicky bezobsažnými dutými prostorami pod skořápkou pochozí vrstvy parteru.
75
KONCEPT 14|09|15 Každopádně je třeba opětovně zdůrazňovat, že archeologické kulturní dědictví je důležitou a svébytnou komponentou naší kolektivní paměti, místní i národní identity a dědictví. Vzhledem k jeho specifickému charakteru je však také jedním z nejohroženějších segmentů našeho kulturního dědictví – jednou vytěžené archeologické terény už nemohou být nikdy a nijak „rekonstruovány“ či nahrazeny, čímž hrozí nejen ztráta primárních historických pramenů a dokladů vývoje místa a života našich předků i spojení s nimi, ale také ideová vyprázdněnost v lokálním i širším kontextu.
4
1
3
Protipovodňová ochrana
2
Novodobým mezníkem v historii povodní na území Prahy se staly povodně v srpnu roku 2002, které byly způsobeny mimořádně dlouhotrvajícími dešťovými srážkami a střetem povodňové vlny na odtoku z vltavské kaskády s povodňovou vlnou na Berounce. Tato povodeň se projevila záplavami v historickém jádru hlavního města na Malé Straně a Novém Městě, respektive v jeho ochranném pásmu na Smíchově, v Karlíně, v Libni, Holešovicích a v Troji. Kulminační průtok vody ve Vltavě v Praze dosáhl v polovině srpna uvedeného roku 5 160 m3/s. Do té doby byla největší povodeň zaznamenána v roce 1845, kdy Prahou v důsledku tání sněhu v zimním období protékalo 4 500 m3/s. K největší letní povodni před rokem 2002 došlo v září roku 1890, kdy kulminační průtok dosáhl 3 975 m3/s. Příčinou povodní v Praze jsou nadprůměrné srážkové jevy v povodí Vltavy a Berounky, zejména na jihu a jihozápadě Čech. Velikost povodňových průtoků ovlivňují, kromě nasycení půdy a koryt vodních toků, také vodní díla vltavské kaskády. Nádrže vltavské kaskády jsou schopny výrazně snížit povodňové průtoky do velikosti přibližně desetileté vody, ale větší povodně nemohou významně ovlivnit. 4
1
3
2
1
Protipovodňová ochrana a územní plán hlavního města prahy V době povodně v roce 2002 byl již v platnosti Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy schválený v roce 1999. Během následujících let byla protipovodňová ochrana dokončena v celém perimetru ohrožených břehů Vltavy. Povodně v následujících letech zcela prověřily funkčnost celého systému.
4
1
3
3
Finanční zdroje granty obnovy a vlastnické poměry Grantová politika v oblasti památkové péče Financování investic, oprav a údržby památkového fondu a dalších objektů v historickém jádru Prahy je zajišťováno z řady zdrojů – veřejných i soukromých. I když se stále více výdajů přesouvá do soukromého sektoru, vlastníkem téměř 75 % rozlohy historického jádra Prahy (zejména veřejně přístupných a vodních ploch, pozemkových parcel, komunikací atd.) je veřejný sektor. Ten je také významným vlastníkem nemovitostí a zapsaných nemovitých kulturních památek na daném území. Hlavní město Praha spolu s městskými částmi a městem kontrolovanými subjekty vlastnického práva vlastní bezmála 41,5 % rozlohy území historického jádra Prahy. (viz příloha 18) Význam a podíl veřejných zdrojů jak na obnovu, údržbu a opravy památek, tak i na řízení a usměrňování dalšího rozvoje území historického jádra Prahy je zásadní. Kromě investování do nemovitostí v majetku veřejného sektoru či financování investic ve veřejném zájmu slouží prostředky z veřejných zdrojů rovněž k účelnému doplnění zdrojů soukromých investorů, jež jsou vkládány do investic na území historického jádra Prahy. Památkově chráněný objekt (zapsaná kulturní památka) nebo území na Seznamu světového dědictví mají možnost čerpat finanční prostředky z veřejných zdrojů – zejména ze speciálních dotačních programů spravovaných Ministerstvem kultury. Jde například o Program záchrany architektonického dědictví, Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón a další. Zvláštní podpora těmto památkám plyne i z grantových programů hlavního města Prahy. Největšími investory využívajícími veřejných zdrojů jsou, kromě hlavního města Prahy, také Správa Pražského hradu a další instituce státní správy a samosprávy. Důležitými zdroji financovaní jsou v posledních letech fondy Evropské unie.
76
KONCEPT 14|09|15 Uplynulých přibližně 15 let přineslo historickému jádru Prahy nezanedbatelný soubor pozitivních investičních počinů, často právě v oblasti obnovy a ochrany kulturního dědictví. Opět je však nutné připomenout vícekrát zmíněnou skutečnost, že růst stavebních investic měl z hlediska památkové péče i své negativní stránky projevující se například radikálními přestavbami některých objektů, zásahy do střešní krajiny a podobnými jevy. Management plán v této souvislosti apeluje na užší spolupráci vlastníků, investorů, správců památek a odborné organizace památkové péče při financování a opravách či údržbě památkového fondu. V roce 2012 poskytlo Ministerstvo kultury prostřednictvím uvedených dotačních programů i investic na obnovu památkových objektů na území Historického centra Prahy (C 616-001) prostředky ve výši celkem 181 563 000 Kč (c. 9 078 150 USD). Pro rok 2013 byla pro tyto účely vyčleněna celková částka 312 868 000 Kč (c. 15 643 400 USD). grantový program Hlavního města Prahy v oblasti památkové péče. V listopadu 2011 schválilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy poskytnutí grantů hlavního města Prahy na rok 2012 vlastníkům památkově významných staveb a objektů a vlastníkům památkově významných církevních objektů v majetku církví a náboženských společností v celkové výši 53 247 000 Kč (c. 2 662 350 USD). Objem skutečně vyplacených grantových prostředků za rok 2012 činil 48 094 000 Kč (c. 2 404 700 USD), z toho na území Historického centra Prahy (C 616-001) 14 930 000 Kč (c. 746 500 USD).
Na rok 2013 schválilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy v listopadu 2012 poskytnutí grantů hlavního města Prahy vlastníkům památkově významných staveb a objektů a vlastníkům památkově významných církevních objektů v majetku církví a náboženských společností v celkové výši 45 000 000 Kč (c. 2 250 000 USD). Objem skutečně vyplacených grantových prostředků za rok 2013 činil 27 306 350 Kč (c. 1 365 318 USD). Další drobnější finanční prostředky na obnovu památkového fondu v Praze poskytují jednotlivé Městské části, Kromě grantových prostředků pro nejrůznější typy vlastníků historických staveb investuje hl. m. Praha prostředky do památkových objektů ve svém vlastnictví. V roce 2013 byly pro tyto účely vyčleněny prostředky ve výši c. 42 286 000 Kč (c. 2 114 300 USD). Pro správu areálu Vyšehradu, národní kulturní památky a druhého nejvýznamnějšího (vedle Pražského hradu) hradního areálu (pevnosti) na území Historického centra Prahy (C 616-001), zřídilo hl. m. Praha příspěvkovou organizaci Národní kulturní památka Vyšehrad s další grantovou podporou. Řada významných staveb a areálů a území Historického centra Prahy je v majetku státu a je spravována buď jeho úřady přímo, nebo jimi zřizovanými organizacemi: Ze státních institucí, které mají ve správě významné památkové objekty, jejich soubory či areály, zaujímá zvláštní místo Správa Pražského hradu, příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky, která disponuje vlastním rozpočtem. ve výši 310 692 000 Kč (c. 15 534 600 USD). Pro rok 2013 byla pro tyto účely vyčleněna částka 230 000 000 Kč (c. 11 500 000 USD). Mnoho významných staveb je v péči organizací zřizovaných Ministerstvem kultury ČR, Národní muzeum, Národní divadlo nebo Národní knihovna: Muzeum dlouhodobě připravovalo celkovou opravu a restaurování své historické budovy. V letech 2012-13 investovalo do obnovy a restaurátorských prací již celkem c. 10 340 000 Kč (c. 517 000 USD), z toho do samotné historické budovy c. 2 612 000 Kč (c. 130 600 USD). Národní knihovna ČR sídlí v areálu Klementina, bývalé barokní jezuitské koleji. Pro celou tuto etapu je Ministerstvem kultury připraveno finanční krytí ve výši 629 583 000 Kč (c. 31 479 150 USD). Správce Průhonického parku (C 616-002) – Botanický ústav Akademie věd ČR, v.v.i. obdržel v roce 2013 grant od Státního fondu životního prostředí ČR z „Operačního programu životního prostředí“ kdy bylo vydáno zhruba 3 500 000 Kč (c. 175 000 USD). Ministerstvo kultury ČR poskytlo na obnovu parku ve sledovaném období prostředky ve výši celkem 460 000 Kč (c. 23 000 USD).
4
1
4
2
3
4
Vzdělávání a osvěta v oblasti památkové péče Obsah města : život ve městě - živý obsah a nehmotná kultura 77
KONCEPT 14|09|15 4
2
1
Management plán a život ve městě Smysl a účel Management plánu je třeba vnímat v kontextu fungování a směřování naší společnosti. Tedy nikoli pouze v kontextu památkové ochrany fyzických objektů a městských celků, kontroly nové výstavby a rekonstrukce objektů starých a zajištění jejich řádné údržby. Neméně důležité je totiž hledisko života ve městě. Jde tu o uchování tradic jako živoucího odkazu předků, na něž navazujeme a dále tento odkaz aktivně rozvíjíme. Na mysli tu máme kvalitu života a její dlouhodobou udržitelnost v historickém jádru Prahy. Vyžaduje to naplnění několika předpokladů: 1. porozumět potenciálu Prahy a specifické atraktivitě jejího centra, 2. Uvážlivě posoudit funkce tohoto území pro všechny skupiny, které historického centra využívají, 3. Analyzovat možnosti a meze aktivit a aktérů v ekonomickém, politickém a sociálním ohledu, 4. Získat přehled o reálném stavu, podnítit společenskou diskusi o rozvoji historického jádra Prahy. 5. Důsledně komunikovat chystaná opatření a stavební záměry a zajišťovat si pravidelnou zpětnou vazbou podporu či korekci těchto záměrů.
Posoudit funkce Posoudit funkce území Pražské památkové rezervace pro všechny skupiny, které historického centra využívají, vůbec není snadné. Dokonce nebude přílišnou nadsázkou, řekneme-li, že o uživatelích historického centra Prahy toho v současné době víme velice málo. Základní typy uživatelů: 1. Obyvatelé PPR, 2. Zaměstnanci na území PPR, 3. Studenti, 4. Dojíždějící z ostatních částí Prahy, 5. Návštěvníci centra z mimopražských území ČR, 6. Zahraniční návštěvníci, ať už na turistických či služebních cestách.
Analyzovat možnosti a meze Získat přehled a podnítit diskusi
Komunikovat a zajišťovat si zpětnou vazbu Shrňme si místo závěru, o co by v rozvoji života historického jádra Prahy mělo jít především: 1. Využít historické příležitosti a nastoupit novou etapu rozvoje historického jádra, 2. Aktivizovat subjektivní potenciál, zainteresované odborníky a politiky, 3. Učinit z rozvoje historického jádra předmět živé společenské diskuse a neobávat se vytvořit z něj důležité politikum, 4. Důkladně analyzovat způsob, jímž různé cílové skupiny vnímají dění v historickém jádru a snažit se pro ně nacházet styčné plochy a průsečíky zájmů. 5. Aktivně a cílevědomě komunikovat problematiku nejen klíčovým aktérům, ale i široké veřejnosti. Musí jít o řízené úsilí, promyšlenou komunikační strategii.
78
KONCEPT 14|09|15 [2] „Pražská památková rezervace“, STEM pod vedením J. Hartla, Praha, ÚRM 1998. [3] „Dojezdový cestovní ruch“, STEM/MARK, Praha, Czechtourism 2009-2014 [4] Starší data ukazují, že jen necelých 15 procent Pražanů vnímá příliv zahraničních turistů negativně a uvítali by utlumení cestovního ruchu. Výzkum „Péče o pražské památky a jejich stav“, STEM pro Magistrát, Praha 2005 [5] Srv. Výsledky dlouhodobé série výzkumů „TRENDY“, STEM, Praha 1993-2014 [6] Výzkum „Kulturní zájmy a potřeby v Praze“. STEM pro Magistrát HLMP, Praha 2004 [7] “ „Duch plánu“, Roman Koucký.
4
2
1
1
Život ve městě nutno aktualizovat, doplní mú, ipr Počet obyvatel historického jádra dosáhl maxima na přelomu 19. a 20. století. Stejně jako v jiných srovnatelných městech tvořilo tehdy území, jež dnes nazýváme historickým jádrem, mnohem větší podíl území města. Žilo zde 170 000 lidí – téměř jedna třetina obyvatel Prahy. V souvislosti s asanací části Starého Města a většiny Josefova (Židovského Města) na přelomu 19. a 20. století a postupným budováním nových obytných čtvrtí zde počet obyvatel průběžně klesal. Další výrazný pokles počtu obyvatel historického jádra začal po roce 1989 a zpomalil se až v roce 2008. Zatímco v roce 1980 žilo na území historického jádra přibližně 80 000 obyvatel, v roce 1991 to bylo asi 63 000 a jejich počet dále klesal až na 45 000 obyvatel v roce 2008, tedy na necelá 4 % obyvatel hlavního města. Snižování počtu obyvatel v historickém jádru po roce 1989 bylo důsledkem především změny vlastnických vztahů a návratu tržních cen nájmů, přičemž reprezentace města tento odliv neregulovala. V uplynulých několika letech se počet obyvatel na území historického jádra snižoval pomaleji než v předchozím desetiletí. Některé okolnosti naznačují, že může dojít nejen k dalšímu zpomalení poklesu, ale i k jeho zastavení a za příznivých podmínek dokonce k nárůstu počtu obyvatel. Novým trendem v historickém jádru po roce 1989 je nárůst počtu hotelů a krátkodobých ubytovacích zařízení. Funkční přeměna objektů původně administrativních či bytových objektů vede k mnohdy problematickým stavebním úpravám (změny dispozic, intenzivní využití suterénu, podkroví, zastřešování dvorů apod.) a klade zvýšené nároky na dopravní obsluhu v okolí. O stabilizaci bydlení v historickém jádru se nemalou měrou zasloužil územní plán Prahy platný od 1. ledna 2000, jenž stanovil ochranu této funkce v centrální části města. Podobně je navržena ochrana bytového fondu i v konceptu nového územního plánu. Zásadní roli musí i nadále hrát město a městské části, které navrhnou jasnou koncepci bydlení v historickém jádru Prahy a budou schopny ji konkrétními kroky podpořit. Cílem by měly být dlouhodobě obydlené a kvalitně udržované domy obyvateli se silným vztahem k dané lokalitě a prostředí. Je třeba posílit funkci městského developera, schopného koordinace s dalšími investičními subjekty s rozdílnou formou vlastnictví.
Pracovní příležitosti a prosperita nutno aktualizovat, doplní mú, ipr Počet ekonomicky aktivních obyvatel na území historického jádra se pohybuje okolo 24 tisíc osob, což jsou necelá 4 % ekonomicky aktivních osob hlavního města. V centrální části města, zahrnující městské části Praha 1 a 2, bylo přitom v roce 2008 registrováno 170 tisíc pracovních míst, téměř 20 % všech pracovních míst. Na území historického jádra je tak největší koncentrace pracovních příležitostí v Praze a z jiných částí města i mimopražských regionů sem denně dojíždějí desítky tisíc lidí. Pracovní příležitosti se soustřeďují převážně v oblasti služeb. Významný podíl pracovních míst v centru města vytvářejí instituce vědy, výzkumu a vysokého školství, které zde sídlí. Základní struktura ekonomických aktivit v historickém jádru se v blízké budoucnosti pravděpodobně příliš nezmění, lze předpokládat stagnaci nebo pouze malý pokles počtu pracovních míst. Tato prognóza je také v souladu se záměry vedení města a jeho snahou zachovat historické jádro jako živou součást metropole, ale zabránit jeho funkčnímu přetěžování.
79
KONCEPT 14|09|15 Historické jádro ještě nedávno koncentrovalo nejvíce administrativních ploch v Praze (500 000 m2). Část z nich je obsazena správou státu a města, většina je ale komerčního charakteru. V dnešní době se střední i velké firmy postupně přesouvají mimo centrum. Největší nové kancelářské plochy, téměř 20 000 m2, jsou v nedávno vybudovaném obchodním a administrativním centru Palladium. Kromě toho, že je po stránce urbanistické a architektonické stavba velmi problematická, zatěžuje ještě více dopravu a provoz na území historického jádra. Nové objekty s velkými kancelářskými plochami by v rámci historického jádra mohly potenciálně ještě vzniknout na nefunkčních plochách Masarykova nádraží. Správa města by v návaznosti na Management plán měla pečlivě zvážit vhodnost a rozsah takových záměrů, jejich přímý i nepřímý dopad na ochranu území a hodnoty historického jádra Prahy.
Prosperitu regionu posiluje spojení vysokého školství a praxe s cílem maximální přidané hodnoty. Tato příležitost je podmíněna kvalitní infrastrukturou orientovanou na nejbližší města Evropy: Berlin, Praha, Vídeň, Varšava. Toto spojení je dosud není na odpovídající evropské úrovni a je přesouvána z ekologické vlakové dopravy na zatěžující dopravu automobilovou.
Vybavení města nutno aktualizovat, doplní mú, ipr Pro kvalitu života a bydlení je důležitá také nabídka základního vybavení města a služeb, které využívají stálí obyvatelé i dočasní návštěvníci. V centrální části lze předpokládat nabídku nadstandardních služeb koncentrujících v sobě maximální řemeslnou kvalitu. Negativem je odliv nabídky na periferii města a zastoupení centrální oblasti levnou nabídkou základních služeb v síti asijských obchodů nabízejících st základní standard zboží bez přidané hodnoty invence a kreativity. V historickém jádru došlo po roce 1989 k zásadní změně spektra poskytovaných služeb. Hlavním důvodem byl návrat k soukromému vlastnictví, komerčním cenám nájmů a s tím spojená obměna nájemců nebytových prostor. Je třeba požadovat jiná měřítka než cena nájmu v prostorách ve vlastnictví města. Hlavním kritériem musí být kvalita a kreativita nabízených služeb podporujících zájem obyvatel.
Obchod a služby nutno aktualizovat, doplní mú, ipr Charakter obchodní sítě po roce 1989 významně ovlivnil prudký rozvoj cestovního ruchu. Služby pro turisty v posledních 20 letech mnohde vytlačily služby pro stálé obyvatele. V současné době se situace souběžně se zkvalitňováním bytového fondu a stabilizací počtu obyvatel pomalu zlepšuje. Ačkoli plocha historického jádra zaujímá jen 1,7 % celkové rozlohy Prahy, nachází se tu téměř 18 % celkové kapacity pražských obchodních ploch a investoři projevují zájem o jejich další rozšiřování. Na konci roku 2007 bylo přímo v centru města otevřeno největší nákupní centrum v Praze o ploše 36 000 m2, již zmíněné Palladium. Snahy o výstavbu nových obchodních center je možné očekávat zejména v lokalitách, které s historickým jádrem města úzce souvisejí, převážně na plochách rušených nebo redukovaných železničních areálů, jako je Masarykovo, Smíchovské nebo žižkovské nákladové nádraží, stejně jako nádraží Holešovice – Bubny. Správa města musí zvážit, nakolik je takový rozvoj v zájmu historického jádra a jeho hodnot, nakolik tyto obchodní plochy budou sloužit obyvatelům tohoto území, do jaké míry budou přitahovat další dopravu, jaké jsou zde urbanistické a architektonické možnosti. Zdravotnictví, sociální péče V historickém jádru se nachází značný podíl všech pražských zdravotnických zařízení. Nemocniční areály situované na tomto území tvoří nedílnou součást rozsáhlé sítě zdravotnických zařízení v hlavním městě, jež poskytuje své služby nejen Pražanům, ale i obyvatelům dalších krajů, kteří sem za zdravotní péči dojíždějí. Význam řady specializovaných zdravotnických pracovišť je celostátní, v některých oborech pak přesahuje i rámec České republiky.
80
KONCEPT 14|09|15 Výhodou zdravotnických zařízení v centru města je jejich dobrá dostupnost městskou hromadnou dopravou. Nevýhodou je ztížená dostupnost individuální automobilovou dopravou, omezené možnosti parkování a nedostatek prostoru pro rozvoj. Historické areály nemocnic jsou vystaveny tlakům na funkční konverze a komerční využití. Do budoucna by se k těmto zařízením mělo přistupovat na základě jasné koncepce. Prioritou je vysoký standard poskytovaných zdravotnických služeb a vhodná forma využití stávajících nemocničních areálů.
Školy nutno aktualizovat, doplní mú, ipr Tradičně významné postavení zaujímají v historickém jádru vysoké školy, zejména Univerzita Karlova a České vysoké učení technické, jejichž společenská role přesahuje rámec města. Studentský živel je důležitou součástí života historického jádra. Počet studentů se za posledních 5 let zvýšil o 42 % a v současné době se pohybuje okolo 35 000. Jednotlivé fakulty poskytují vzdělání studentům v budovách rozptýlených po celém městě. Jako univerzitní kampus do jisté míry slouží město samo se svými knihovnami, muzejními sbírkami, parky. Současný územní plán zásadní stavební rozvoj reagující na potřeby vysokých škol uvnitř historického jádra nepředpokládá je třeba posílit význam vzdělávacích a kulturních institucí v centrální Praze jako významnou posilující součást kultury města v protiváze vysilujícího turistického ruchu. Jedná se o významné kulturní vertikály města s potenciálem významové hierarchizace prostoru, jeho čitelnosti, vznešenosti významu vzdělání. Rozvoj vysokých škol a studentského života v centru města je prospěšný a dlouhodobě udržitelný, jeho koncepci je třeba rozvíjet na historickém půdorysu trvalé historické přítomnosti v instituci města a jeho smyslu existence.
Volný čas ve městě Historické jádro Prahy se může stát místem aktivit za předpokladu zklidnění města a jeho zkvalitnění v oblasti veřejného prostranství města a zesílení jeho rolí a potenciálů. V současnosti je kvalita dehonestována amortizací města bez jeho konsensuální obnovy a koordinované péče. Nástrojem by měl být m Manuál veřejných prostranství IPR. Je třeba zajistit aby nebyl veřejný prostor dále privatizován soukromými subjekty. Nadbytečná jsou soukromá parkoviště omezující parter Prahy stejně tak omezení nábřeží Vltavy stacionárními objekty gastronomických plavidel omezujících pohyb a volné výhledy na panorama Prahy. Tyto jevy jsou důsledkem absence koordinace legislativy státu a města. Objem a velikost těchto objektů není ovlivnitelný stávající legislativou památkové ochrany ani stavebním zákonem. Jedná se o objekty umístěné na "vodní cestě" spadající do gesce Ministerstva dopravy. Touto problematikou se zabývá materiál IPR : Koncepce pražských břehů, schválený 2014 Neopominutelnou stránkou života historického jádra Prahy je kultura, jíž je věnována samostatná kapitola. 4
2
Cestovní ruch
4
Na počátku 90. let 20. století vstoupilo hlavní město do období prudkého rozmachu turistického ruchu. Z hlediska cestovních kanceláří i individuálních návštěvníků je Praha vnímána především jako historické město, jako město s rozsáhlým památkovým fondem a kulturní nabídkou, s kvalitní ubytovací infrastrukturou, s vysokou úrovní veřejné hromadné dopravy, nicméně s přetrvávajícími výkyvy v kvalitě některých služeb. Přes tyto nedostatky, které poškozují její pověst u zahraničních návštěvníků, patří Praha k nejvyhledávanějším evropským cílům městské turistiky. 4
2
4
1
Hlavní rysy turistického ruchu V roce 2008 dosáhla Praha 12 174 800 přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních, což představuje o 1,5 % více než v roce 2007. V roce 2008 se ubytovalo v těchto zařízeních celkem 4 587 000 turistů, přičemž průměr 2,7 noci na jeden pobyt mírně převyšuje celoevropský průměr. Pouze 12 % z ubytovaných představovali domácí turisté, které rovněž nelze opomenout, a proto jsou některé programy specificky zaměřeny na tyto klienty.
81
KONCEPT 14|09|15 Největší počet turistů přijíždí z Evropy, avšak počty návštěvníků z jednotlivých evropských zemí i jejich skladba se mění. Příliv evropských turistů do Prahy podpořily především dva faktory – neustále se rozšiřující síť leteckého spojení. Problém historického jádra tkví v nadměrné koncentraci turistů v několika málo jeho frekventovaných oblastech. V současné době patří mezi nejvytíženější oblasti Královská cesta, Pražský hrad, Malá Strana, Josefov (Židovské Město) apod. Proto jedním z hlavních cílů stávající koncepce turistického ruchu je snaha o zvýšení atraktivity i jiných historicky a kulturně významných míst v Praze. Cílem by měla být vysoká kulturní kvalita návštěvníků a tím i navýšení kulturní kvality nabízených služeb. 4
2
4
1
Základní informační služby Informační a navigační systémy Koncepce řešení vychází z předpokladů: plošné a rovnoměrné rozmístění značení po celém území historického jádra Prahy, s cílem významných objektů s prezentací ve formě piktogramů. Tento systém bude i nadále rozšiřován i na další významné kulturní objekty, nejen památkové. Cílem bude v vysoká kvalita doprovodných informačních služeb a materiálů. Kompletní informace o všech památkových objektech jsou pro turisty a návštěvníky k dispozici v informačních střediscích Pražské informační služby, z nichž čtyři jsou provozována celoročně a jedno sezónně, další je v přípravě a zejména na novém portálu PIS prague.eu. Do přípravy vícejazyčných informačních materiálů budou zapojeny i další kulturní instituce Prahy včetně výzkumných pracovišť NPU. Podstatnou část památkových objektů v Praze provozuje městem zřizované Muzeum hl. m. Prahy s výjimkou Staroměstské radnice, kde služby zajišťuje Pražská informační služba, s výkladem v sedmi jazycích, prostřednictvím kustodů nebo audiosystémem MyGuide.
Pražská informační služba (pis) Pražská informační služba na základě nové zřizovací listiny působí od roku 2013. V marketingovém plánu je zdůrazněna propagace města a vytváření produktů pro domácí cestovní ruch, které jsou realizovány průběžně stejně jako připravovány propagační materiály. Důraz je kladen na využití současných informačních technologií. Je vytvářen portál PIS. Byla zavedena Pražská karta, zahrnující i jízdné na MHD. PIS se také významně podílí na rozvoji kongresového turismu v Praze.
4
2
4
3
Služby pro návštěvníky Turistická infrastruktura se v Praze rozvinula a dosahuje evropské úrovně. V současné době je v Praze k dispozici přes 80 000 hotelových lůžek, což jí zajišťuje páté místo v pořadí ubytovacích kapacit v Evropě. Všechny ostatní infrastrukturní systémy odpovídají svým objemem této základní kapacitě. Jen v historickém jádru Prahy je například více než 700 stravovacích zařízení všeho druhu. Stejně rozsáhlá je nabídka kulturních možností a programů. Praha disponuje hustou sítí zdravotnických zařízení, jedna z velkých nemocnic (Nemocnice Na Homolce) se specializuje na poskytování zdravotní péče cizincům pobývajícím v Praze. Nevyhovující je stav dopravních vstupů do hlavního města, proto je nutné přikročit k jejich zásadní obnově. Je nezbytná obnova a kultivace autobusových a vlakových nádraží a jejich koordinovaná vazba na MHD, stejně tak jejich integrace do systému MHD ve formě "S-Bahn" a připojení letiště. Nutná je úprava Hlavního nádraží a jeho okolí včetně vazeb na centrum a rekonstrukce navazujícího městského parku. Nutné je rozšíření P+R parkovišť v konečných stanicích metra. Správa města se snaží řešit také problém bezdomovců a dalších sociálně rizikových skupin obyvatel, kteří se zdržují zejména v historickém jádru. Bezdomovectví je podporováno vnitřní periferií města v okolí Severojižní magistrály a brownfield nevyužitých prostor železnice. Všechny tato prostory poskytují útulek v centrální poloze Prahy. Kvalitu veřejných prostranství a jejich potenciál obytnosti řeší Manuál tvorby veřejných prostranství, který je dostatečně motivující ke kvalitnímu veřejnému prostoru města. Pravidlem kvality města je čistota ve všech ročních obdobích včetně pravidelného a operativního úklidu a svozu odpadků. .
82
KONCEPT 14|09|15 Zásadním problémem je nedostatečná vyšší dopravní infrastruktura města ve vazbě na nejbližší evropská města Berlin, Mnichov, Vídeň, Varšava. Svůj význam ztrácí letiště Václava Havla stagnujícím řešením dopravního napojení na centrum Prahy a a navazující dopravní evropskou infrastrukturu.
Výzkumy turistického ruchu Výzkumy v oblasti cestovního ruchu a kultury jsou jedním ze stěžejních předpokladů pro dlouhodobé i krátkodobé strategie. Cestovní ruch a s ním spojené služby jsou velmi citlivé na nejrůznější předvídatelné i nepředvídatelné ekonomické, bezpečnostní, společensko-politické a jiné vnější faktory, které mohou vývoj v této oblasti zásadní způsobem ovlivnit. Hlavní strategií je kvalita služeb. Praha je ve světě vedle panoramatu Hradčan známá z alternativních průvodců mladé generace jako město pro levnou párty s levným alkoholem (město kde pivo je levnější než voda). Tomuto obrazu města bychom měli vzdorovat především posílením kulturní nabídky světového významu a zaměřit se především na vyšší kvalitu návštěvníků, jako je tomu ve strategii jiných evropských městech (MGP Vídně2010) s cílem zaujmout k opakované návštěvě či dlouhodobému setrvání. Předmětem by mělo být spektrum kvalitních duchovně intelektuálních a zážitkových nabídek i za cenu záměny kvantity kvalitou. V roce 2013 Byla překročena hranice 5,5 milionů hostů a 13,66 milionů přenocování. Množství vypitého piva se neuvádí.
Hosté Jak vyplývá z dat počtu hostů za posledních 14 let, dochází ve sledováních od r. 2000 z hlediska počtu návštěvníků k trvalému růstu (s výjimkou let 2002 a 2009). Během celého roku 2013 přijelo do hromadných ubytovacích zařízení v Praze celkem 5,502.591 návštěvníků; z toho 748.767 rezidentů (tj. 13,6 %) a 4,753.824 hostů ze zahraničí (tj. 86,4 %). Rozhodující složkou byli tedy jako obvykle cizinci, i když význam domácího cestovního ruchu mírně posiluje, což je dlouhodobý trend. V porovnání s rokem 2012 zaznamenala Praha v počtu hostů meziroční přírůstek 108.308 osob – tzn. 2 %. Vzhledem k tomu, že přírůstky v počtu příjezdů v minulých letech převyšovaly hodnotu 300 tisíc osob ročně, je zřejmé, že v růstu nastalo určité zpomalení, ale i tak dosažené výsledky potvrzují, že cestovní ruch v Praze se nadále intenzifikuje a může se stát hrozbou, nebude-li provázen s cílenou kvalitativní proměnou charakteru nabídky a její diversifikace v prostoru města, ale také v regionu Čech. Cestovní ruch musí být integrován do strategického plánu města s vyváženou koordinací infrastruktury, podmíněnou koordinací legislativy města a státu. Počet hostů, kteří přijeli do hromadných ubytovacích zařízení v metropoli, stoupal jak v kategorii domácích, tak i v kategorii zahraničních návštěvníků Prahy. Rezidentů přijelo více o 35.230 osob (+4,9 %), nerezidentů o 73.078 osob (+ 1,6 %).
Přenocování Celkový počet přenocování hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v Praze dosáhl během roku 2013 hodnoty 13,668.892, což představuje ve srovnání s rokem 2012 přírůstek o 66.928 přenocování (+0,5 %) a nový rekord. O přírůstek v počtu přenocování se postarali tentokrát pouze rezidenti, u zahraničních hostů zaznamenal Statistický úřad sice zanedbatelný, ale přesto úbytek. Z hlediska množství přenocování převažují cizinci, občané ČR tvoří pouhou jednu desetinu. Počet zahraničních návštěvníků činil 12,269.538 (89,8 %), domácích 1,399.354 (10,2 %). V souladu s počty hostů se nejvíce ubytování uskutečnilo v Praze v srpnu a nejméně v únoru.
Průměrná délka přenocování Průměrná délka přenocování Celkem: 2,5 noci Zahraniční: 2,6 noci
83
KONCEPT 14|09|15 Domácí: 1,9 noci Z dlouhodobého pohledu se ale průměrná délka pobytu ve všech kategoriích sice velice pozvolna, ale přesto, zkracuje. (Až do roku 2004 dosahovala celkově 2,8 noci, ještě v roce 2011 2,6 noci.)
Domácí návštěvníci prahy Celkem přijelo do Prahy z jiných částí republiky ve sledovaném období 748.767 návštěvníků. Toto číslo představuje podíl na celkovém počtu hostů 13,6 %. Množství domácích návštěvníků Prahy již několik let nepřetržitě stoupá – rok 2013 znamenal další rekord v řadě, a mírně se zvyšuje jejich podíl na celkovém počtu hostů. Přírůstek u rezidentů činil 35.230 osob (+ 4,9 %). Přírůstek počtu domácích hostů v roce 2013 sice nedosáhl hodnot z úspěšných let 2010 a 2011, ale vyvíjel se výrazně lépe než v roce 2012. Nejvíce rezidentů si Prahu za svůj cíl vybralo v září, nejméně v lednu, slabší byly i oba prázdninové měsíce, během kterých si Češi volí pro svoji dovolenou spíše jiné destinace. Při posuzování čtvrtletí vede u domácích návštěvníků poslední kvartál roku, celkově je ale návštěvnost Čechů velmi rovnoměrně rozprostřena do celého roku, a žádné čtvrtletí nijak prudce nevybočuje. Za celý rok 2013 uskutečnili rezidenti v hromadných ubytovacích zařízeních v Praze 1,399.354 přenocování, což představuje meziroční přírůstek 80.200 přenocování (+6,1 %). Průměrná délka přenocování byla u domácích hostů 1,9 noci, což znamená nepatrné prodloužení délky pobytu rezidentů o 0,1 noci.
Zahraniční návštěvníci prahy Nerezident tvoří hlavní složku návštěvníků Prahy – plných 86,4 %. Počet zahraničních hostů v hromadných ubytovacích zařízeních dosáhl za celý rok 2013 hodnoty 4,753.824, což představuje meziroční přírůstek 73.078 osob (+1,6 %). I v kategorii zahraničních návštěvníků bylo dosaženo rekordu, i když tempo přírůstku se zpomalilo poměrně výrazně. (V posledních 3 letech se roční přírůstky počtu nerezidentů pohybovaly mezi 240 a 320 tisíci.) Nejpreferovanějším měsícem byl pro návštěvníky ze zahraničí srpen, nejméně cizinců dokázala Praha přitáhnout v únoru. Při posuzování čtvrtletí stojí z hlediska celkového množství hostů ze zahraničí na vrcholku čtvrtletí třetí, na chvostu pak čtvrtletí první.
Zdrojové země Nejvíce zahraničních hostů přijelo v roce 2013 tradičně z Německa, na druhém místě se umístilo Rusko, na třetím USA. Skladba zdrojových zemí se v kategorii TOP 10 oproti loňskému roku nijak nezměnila, jediným posunem je výměna pořadí mezi Španělskem a Slovenskem na 7. a 8. místě.
Kvalita, kvantita Závěrem je třeba konstatovat velký kvantitativní nárůst cestovního ruchu, který představuje ohrožení památky v komplexu hodnot včetně OUV. Kvalitativní růst kulturních nabídek není analyzován a chybí nástroje a strategie navyšování kvality a synergie života ve městě a kultury a turistického ruchu. Chybí strategie diversifikace nabídek a vzájemné resortní koordinace cílů a nástrojů. 4
2
2
Kultura
84
KONCEPT 14|09|15 Praha je již od středověku významnou křižovatkou obchodních a diplomatických cest, důležitým strategickým bodem, místem setkávání lidí z blízkých i vzdálených zemí a v neposlední řadě i průsečíkem vlivu mnoha kultur. Její význam spočívá v bohatství architektonického dědictví, úrovni a rozmanitosti „živého“ umění, kvalitě života jejích stálých obyvatel i návštěvníků, v míře rozvoje vzdělanosti, ve váze a dosahu kulturních vlivů, jimiž česká metropole působí na okolní svět. Praha byla kosmopolitním místem setkávání kultur Evropy. Historický odkaz, hodnota historického dědictví a síla tradice zavazují dnešní generaci Pražanů a především odpovědné představitele města, aby udrželi a pokud možno posílili jedinečné postavení Prahy jako uznávané kulturní metropole střední Evropy ve jeho kulturních vertikálách, jako město festivalů, výstav, kongresů a veletrhů. Pro tyto účely vznikla pod vedením města Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy. Jde o dokument zpracovaný poradním sborem primátora hlavního města pro kulturní politiku, komisí Rady hlavního města Prahy pro posuzování grantů hlavního města Prahy v oblasti kultury a umění a Odborem kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy. Kulturní politika Prahy je vytvořena v souladu s materiály a programy Ministerstva kultury a orgánů Evropské unie. Analyzuje současnou situaci pražské kultury a formuluje základní principy, zásady, obecné cíle, nástroje, střednědobé záměry a priority kulturní politiky města.
Kulturní subjekty Praha jako metropole České republiky má v oblasti kultury specifické postavení. Z hlediska právního, ekonomického a organizačního statutu zde existují subjekty podporované (či přímo zřizované) městem a státem, stejně jako řada dalších, zcela nezávislých organizací. Orientačně je možné kulturní subjekty rozdělit na ty, jež jsou zřízené či založené městem nebo státem, dále na soukromé subjekty, zahraniční kulturní instituce a v neposlední řadě na skupiny umělců a jednotlivé umělce. Struktura i počet těchto institucí a jednotlivců, kteří vytvářejí celkovou bohatou kulturní nabídku v hlavním městě, jsou proměnlivé. Každým rokem například vznikají nová divadla a jiná zanikají. Místa některých tradičních kulturních institucí mění průběžně povahu své kulturní činnosti, např. bývalá kina se stávají divadly nebo kluby s pestrou nabídkou umělců a uměleckých žánrů. I v relativně stabilní infrastruktuře oblasti výtvarného umění vzniklo několik nových významných soukromých galerií, orientujících se převážně na aktuální trendy soudobé umělecké scény. Chybí nestatická nabídka proměnlivých nabídek kulturních vertikál přinejmenším evropského významu, které by svoji kvalitou a významem dokázaly zaujmout domácí a zahraniční návštěvníky k opakovaným návštěvám Prahy. Posílení nabídek duchovně intelektuálních příležitostí kultury světového významu by měla posílit význam Prahy v prostředí regionu mezi Mnichovem, Vídní, Berlínem, Varšavou, Budapeští a Bratislavou. S Lokalizace těchto nabídek ve více diverzifikované struktuře města také mimo jeho centrální historickou část by napomohla rozptýlení možného většího počtu návštěvníků v horizontále města a napomohla by zásadní navýšení atraktivity města jako kulturního komplexu. V této strategii je třeba zapojit i regionální nabídky Čech.
Nefinanční aspekty jako externality podporující kulturu. Finanční podpora kultury Hlavní město Praha poskytuje každoročně přibližně 5 % svého rozpočtu na podporu kultury včetně oprav nemovitých kulturních památek, církevních objektů a na další investice v oblasti kultury. Těžištěm současné grantové strategie města pro oblast kultury a umění jsou neinvestiční a investiční příspěvky kulturním organizacím zřizovaným městem, grantový systém, spolupořádání kulturních akcí, finanční příspěvky městským částem, dary a dotace. podpora z tohoto hlediska by měla být systémová, trvalá a měla by mít motivační charakter k jejímu trvalému zkvalitňování.
85
KONCEPT 14|09|15 nedostatkem financování je jeho nesystémovost, plošnost a nekompetentnost posuzování kvality a její podpory. To vede k nepředvídatelnosti finančního plnění. Nelze pak předpokládat stabilitu u zvláště kvalitních divadelních souborů, které jsou na dotacích existenčně závislé. Příkladem je zánik souboru divadla Komedie ohrožení mnohých dalších, které mají vysoký umělecký statut v povědomí kulturní veřejnosti. Podceněna je také podpora skutečně mezinárodní prezentace a kulturní reklamy PR. Nesystémová je spolupráce a koordinace cestovního ruchu orientovaného na kvantitu přenocování a zisk z množství poskytovaných služeb bez vazby na kvalitu kulturní nabídky
Grantová politika a partnerství – aktualizace! Hlavní město Praha uplatňuje od roku 1996 systém finanční podpory kultury formou grantů a partnerství. Od uvedení tohoto systému do praxe objem finančních prostředků na granty průběžně roste. V roce 2005 dosáhl výše 133 milionů Kč, v roce 2006 již 162 milionů Kč. Grantový systém umožňuje přidělit finanční podporu subjektům, které nejsou zřizované městem či státem, žádat o granty nemohou příspěvkové ani rozpočtové organizace. O granty každoročně žádají především neziskové organizace (občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, veřejně prospěšné společnosti, spolky, nadace a další), ale i podnikatelské subjekty, ať již fyzické osoby, společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Rozhodující musí být referenční kvalita v referenčních příležitostech. Nabízená kultura musí kulturní úroveň povyšovat nikoli naplňovat. Partnerství je formou podpory obvykle jednorázových či mimořádně významných opakujících se kulturních projektů, do kterých hlavní město Praha může vstupovat finančně, případně organizačně i dramaturgicky. Spolufinancovány městem jsou dlouholeté i jednorázové umělecké projekty, které vytvářejí širokou a různorodou kulturní nabídku pro potřeby obyvatel města i jeho návštěvníků. Rozsah této podpory však není a nikdy nemůže být pro všechny strany uspokojující. Výše požadovaných příspěvků každoročně mnohonásobně přesahuje částku městského rozpočtu určenou na podporu kultury. Je třeba hledat nefinanční podpůrné externality ve formě příležitostí ve veřejném prostoru naplňovat tak jeho role.
Kulturní projekty – aktualizace! Na území hlavního města Prahy probíhá každoročně velké množství kulturních akcí a projektů, mnohé z nich přímo v historickém jádru. Některé události se odehrávají v památkových objektech – v historických budovách, zahradách nebo na jiných veřejných prostranstvích. Mezi nejvýznamnější události tohoto druhu patří Art Prague, Czech Press Photo, Česká taneční platforma, Designblok, Dny evropského filmu, Febiofest, Festival spisovatelů Praha, Fringe Festival Praha, Pražské Quadrienale, Jeden svět Khamoro, Letní Letná (festival pouličního divadla a cirkusů), Letní shakespearovské slavnosti, Letní slavnosti staré hudby, Mezinárodní knižní veletrh – Svět knihy, Mezinárodní varhanní festival, Prague bienále, Praha fotografická, Praha srdce národů, Pražská muzejní noc, Pražské jaro, Pražský podzim, Přelet nad loutkářským hnízdem, Sculpture Grande, Slovenské divadlo v Praze, Svatováclavské slavnosti, United Islands of Prague, Tanec Praha, 4+4 dny v pohybu a další.
Všechny tyto projekty a akce významnou měrou přispívají k oživení a zhodnocení objektů i městského interiéru a zároveň zajišťují kontinuitu a předávání zkušeností ve všech uměleckých oborech. Na území historického jádra města se soustřeďuje i převážná většina divadel, kin, galerií, muzeí, výstavních a koncertních síní, ale také knihoven a dalších kulturních organizací. Samostatnou kategorií je v tomto smyslu Pražský hrad. Každý rok zde probíhá řada výstav (nejdůležitější v Jízdárně a v Císařské konírně, menší projekty v Letohrádku královny Anny a v Tereziánském křídle Starého královského paláce). Ve Starém královském paláci je také umístěna stálá expozice o historii Pražského hradu, v Obrazárně je instalován výběr nejkvalitnějších obrazů ze sbírek Pražského hradu, klášter sv. Jiří hostí část stále expozice Národní galerie a dvorana Nejvyššího purkrabství se pravidelně stává místem konání divadelních Letních shakespearovských slavností. 4
2
5
Mezinárodní spolupráce instituce kultury
86
KONCEPT 14|09|15 V rámci kulturního života metropole přísluší výjimečné postavení historickému jádru Prahy. Na jeho území se soustřeďuje množství kulturních zařízení od institucí celostátního a celonárodního významu, jako je Národní divadlo, Národní muzeum nebo Národní galerie, až po malé experimentální divadelní scény, nezávislé galerie a hudební kluby a kulturní příležitosti. V systému nabídek celosvětového významu nebo i relevantní prezentace ve těchto vazbách lze konstatovat nevyužitý potenciál. Stagnující je situace Národní galerie ve vazbách na světové instituce. Návštěvníci Prahy nejsou dostatečně oslovováni nabídkou, která by je lákala k opakované návštěvě Prahy. Je jistě tématem nový koncertní sál pro Českou filharmonii, otázkou jeho refinancování a realizace. Ekonomická situace kultury vyžaduje kreativitu nejen při kulturní tvorbě, ale také při její prezentaci a propagaci a mezinárodní koordinaci. Kulturní management musí disponovat relevantními nástroji tvůrce na vysoké intelektuální úrovni, nikoli konzervátora kultury. Z hlediska operativní realizovatelnosti je třeba vytvořit katalog objektových nabídek a příležitostí spravovaných kulturním manažerem, kurátorem veřejného prostoru města. Příkladem stavu je 5 leté hledání příležitosti instalace dědictví sochaře Zbyňka Sekala bez úspěchu.
Finanční podpora obnovy statku Finanční zdroje a vlastnické poměry Financování investic, oprav a údržby památkového fondu a dalších objektů v historickém jádru Prahy je zajišťováno z řady zdrojů – veřejných i soukromých. I když se stále více výdajů přesouvá do soukromého sektoru, vlastníkem téměř 75 % rozlohy historického jádra Prahy (zejména veřejně přístupných a vodních ploch, pozemkových parcel, komunikací atd.) je veřejný sektor. Ten je také významným vlastníkem nemovitostí a zapsaných nemovitých kulturních památek na daném území. Hlavní město Praha spolu s městskými částmi a městem kontrolovanými subjekty vlastnického práva vlastní bezmála 41,5 % rozlohy území historického jádra Prahy. Význam a podíl veřejných zdrojů jak na obnovu, údržbu a opravy památek, tak i na řízení a usměrňování dalšího rozvoje území historického jádra Prahy je zásadní. Kromě investování do nemovitostí v majetku veřejného sektoru či financování investic ve veřejném zájmu slouží prostředky z veřejných zdrojů rovněž k účelnému doplnění zdrojů soukromých investorů, jež jsou vkládány do investic na území historického jádra Prahy. Památkově chráněný objekt (zapsaná kulturní památka) nebo území na Seznamu světového dědictví mají možnost čerpat finanční prostředky z veřejných zdrojů – zejména ze speciálních dotačních programů spravovaných Ministerstvem kultury. Jde například o Program záchrany architektonického dědictví, Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón a další. Zvláštní podpora těmto památkám plyne i z grantových programů hlavního města Prahy. Největšími investory využívajícími veřejných zdrojů jsou, kromě hlavního města Prahy, také Správa Pražského hradu a další instituce státní správy a samosprávy. Důležitými zdroji financovaní jsou v posledních letech fondy Evropské unie. Uplynulých 15 let přineslo historickému jádru Prahy soubor pozitivních investičních počinů, často právě v oblasti obnovy a ochrany kulturního dědictví. V systému je třeba doplnit metodiku vyhodnocování míry poskytovaných podpůrných investic z hlediska kritérií míry přidané hodnoty dle náročnosti opravy historického objektu nad úroveň běžné údržby. Z fondů na obnovu historických objektů by měl být vyplácena částka rozdílu proti běžné údržbě jak je tomu v zahraničí. Management plán v této souvislosti apeluje na užší spolupráci vlastníků, investorů, správců památek a odborné organizace památkové péče při financování a opravách či údržbě památkového fondu a spolupráci na odborné předprojektové a projektové přípravě a efektivitě a vyváženosti celého procesu obnovy a údržby kulturního dědictví. Nezanedbatelné jsou nefinanční externality podporující identifikace a posílení kvality vnitřního obsahu památek. Podpora identifikace a tak přímé a motivované a poučené údržby statku.
87
KONCEPT 14|09|15 Zásadou by mělo být vzdělání, které by mělo vést k odbornému posuzování umělecko-historické a řemeslné kvality a odmítat nevhodnost jak materiálu a struktur, tak historizujících forem a prostorových chyb poškozujících komplex památky v naplnění nevhodným dehonestujícím obsahem a navazujícího vkusu formy. Jediná přítomnost památkáře bez architekta nesmí vést k historismu a kýči absencí profesionality a především citu a vkusu podmíněného kulturním rozhledem v současném světě kultury. Řešení musí vycházet z vyváženého poučeného dialogu a věcné a podložené argumentace.
Vzdělávání a osvěta v oblasti památkové péče Výchova kvalifikovaných pracovníků památkové péče je náročným a dlouhodobým procesem, v němž hrají důležitou úlohu různé formy následného vzdělávání. Jejich garantem je především odborná organizace státní památkové péče – Národní památkový ústav. Základním pilířem musí být vysoká profesionalita památkové péče, která rozhoduje o prohlášení věci za památkově chrání objekt. Důraz musí být kladen na vědeckost metod při rozhodování o památce. Předmětem připravovaného památkového zákona bude požadavek na certifikovanou kvalifikaci zpracovatelů stavebně historických a restaurátorských průzkumů sloužících jako podklad pro rozhodování památkové péče. Legislativním požadavkem musí být i přítomnost autorizovaného architekta při projektové přípravě a realizaci stavby nebo její obnovy v historickém prostředí, které je třeba považovat za architektonicky významné. Památkář není a nemůže být projektantem památky, jak je tomu často nyní bez architekta. Památkář musí být především advokátem památky.
Požadavkem na kvalitu památkové péče musí být relevantní praxe referenta v oboru odpovídající kvalifikační praxi autorizovaného architekta. Jen tak může být veden dialog na odpovídající odborné úrovni. Kvalifikované rozhodování o míře konzervace a způsobu renovace by měly být nástrojem pro vytvoření dokumentačních litů památky s přesným vyhodnocením kvality, popisem stavu, jeho hodnot a způsobu renovace. Tento dokumentační list by měl být zveřejněn síti GIS jak je tomu v zahraničí a tato informace o věci s přidanou kulturně historickou hodnotou by měla být přístupná jako veřejný kulturní statek společnosti. V poslední době si odborníci v oblasti památkové péče stále více uvědomují, že důsledná ochrana kulturního dědictví se neobejde bez užší spolupráce s laickou veřejností. V současnosti je připravováno nové znění památkového zákona. Poučenost ze zahraničních znění památkových zákonů je na místě a žádoucí. Management plán by měl napomoci koordinaci vzájemné spolupráce při konzultacích formulace připravovaného zákona s univerzitami a institucemi památkové péče v kulturně blízkém zahraničí. Přes uvedené snahy a projekty nejsou vzdělávací a osvětové programy pro veřejnost v rozvinuty a zasluhují do budoucna systematičtější pozornost, než jaká jim byla doposud věnována. V tomto smyslu vyznělo rovněž usnesení Výboru světového dědictví z roku 2006, v němž bylo České republice mimo jiné doporučeno zlepšit zapojení občanské společnosti, prohloubit mezinárodní výměnu informací a výchovu a zejména zlepšit povědomí o ochraně památek kulturního dědictví. S tím je spojená i nutná užší spolupráce s v oblasti cestovního ruchu, který je ve své podstatě průmyslem, který je třeba považovat za pozitivní do úrovně prosperity komplexní hodnoty památky a života ve městě. Průmysl jako každý jiný nemůže exploatovat památku. Památka je stejně vyčerpatelná přehlcením nekoordinovaným turismem nízké kvality návštěvníků. Osvěta a programy musí motivovat ke vzdělanosti a tak respektu ke kulturním hodnotám místa a podporovat přirozený život města v jeho vertikálách a horizontálách a ne ho mýtit s tabulkovým výčtem % úspěšnosti deklarující nikoli prosperitu památky samotné, ale její ohrožení. Ukazatelem by měla být návštěvnost kulturních institucí a expozic světové úrovně motivující k rekurzivitě návštěvnosti přijíždějící kvalitní a město nepoškozující kvalitní infrastrukturou. Tomu by měla sloužit nová resortně koordinovaná strategie města a relevantní analytické nástroje. Příležitost je v připravovaném strategickém plánu Prahy. 4
2
2
1
Praha – kulturní metropole
88
KONCEPT 14|09|15 Těžiště kulturního života Prahy je územně shodné s historickým jádrem Prahy. Nachází se zde většina významných kulturních institucí, je zde nejvíce kaváren a restaurací. Příkladem může být Židovské muzeum v Praze, které patří mezi nejnavštěvovanější turistické cíle v ČR s návštěvností přes půl milionu turistů ročně. Tyto instituce nabízejí kulturní aktivity jako autentickou součást kulturního života města a jsou využívány jeho obyvateli i návštěvníky. Aktuální intenzivní kulturní nabídka v centru města tvoří potenciál k vytváření tematických kulturních klasterů, jejichž přínosem by bylo nejen posílení roztříštěné marketingové a komunikační podpory živé kultury v centru, ale také efektivní management činnosti kulturních subjektů. Praha zatím nevyužívá zkušenosti ze zahraničí, jak s tímto potenciálem aktivně pracovat. Přitom klastrování by čitelněji charakterizovalo živou kulturní nabídku pro turistický ruch. Kulturní klastr je definován jako území města, na kterém je umístěna velká koncentrace kulturních a společenských institucí. Kulturní klastry („kulturní čtvrti“) se staly v posledních dvou dekádách ve světě dynamickým konceptem v rozvoji městského kulturního prostředí. Kulturní klastr může vytvořit zásadní identifikační element pro místní obyvatele a posílit regionální identitu. Vedle faktické hodnoty navyšuje i symbolickou a motivační hodnotu místa: stává se jednou z dominant mediálního obrazu a obecné představy o městě a jeho obyvatel. V centru Prahy lze identifikovat jasný potenciál pro vznik svazku různorodě zaměřených kulturních klasterů na Starém městě, specificky například v úseku mezi Národní třídou a Palachovým náměstím. Zde se na území o rozloze 0,3 km2 nachází nejvyšší koncentrace kulturních institucí a kulturní nabídky ve městě. Nachází se zde: 10 muzeí a galerií (Galerie Rudolfinum, Uměleckoprůmyslové muzeum, Galerie VŠUP, Galerie Klementinum, Galerie Hl. města Prahy v Městské knihovně, České muzeum výtvarných umění, Galerie Jaroslava Frágnera, Muzeum Karlova mostu, Galerie Hollar, Galerie U prstenu), 8 divadel (Divadlo na Zábradlí, Divadlo Viola, Divadlo Disk, Studio Řetízek, Divadlo Ta Fantastika, Lávka, Národní divadlo Marionet, Divadlo u Valšů), 5 uměleckých škol (Filmová a divadelní fakulta Akademie múzických umění, Vysoká škola umělecko-průmyslová, Taneční konzervatoř Hl. města Prahy, Pražská konzervatoř), 3 kina (Ponrepo, Na Perštýně, Městská knihovna), 2 nejvýznamnější knihovny (Městská knihovna v Praze, Národní knihovna České republiky) a 3 hudební kluby (Karlovy lázně, Vagon music club, Blues sklep). Ačkoli není tato struktura institucí konkrétně projektově propojena, animována či společně komunikována jako klastr, fakticky má tato část Starého města výborné podmínky stát se skutečnou pražskou muzejní čtvrtí.
Zapojení institucí do oživeného veřejného prostoru centra města I přes výše jmenovaný výčet pražské kulturní nabídky, není Praha v oblasti kulturních služeb a volnočasových institucí konkurenceschopnou s nejbližšími evropskými kulturními metropolemi (Berlín, Vídeň). I přes bohatou strukturu kulturních institucí v Praze, nejsou subjekty dostatečně bráni jako klíčoví partneři HMP pro zlepšování kvality života ve městě a pro rozvoj turistického ruchu. Chybí evaluační mechanismy a standardy fungování kulturních institucí. Stejně tak ve větší míře nefunguje spolupráce mezi institucemi navzájem a na institucionální platformě se nevytváří prostor pro trend leadery a nové talenty. Ve srovnání s jinými městy EU Praha investuje méně do rozvoje a modernizace kulturních institucí a jejich služeb. Bez aktivního propojení kulturního dědictví a koordinace institucí s různými cílovými skupinami se nepodaří oživit centrum města autentickou pražskou kulturou a návratem stálých obyvatel. Veřejný prostor je klíčovým médiem pro rozvoj tvůrčí energie Prahy. Dlouhodobým cílem je, aby dění uvnitř budov „prosakovalo“ do veřejného prostoru a veřejný prostor se stal platformou kulturního života v centru města.
Živá kultura jako strůjce nezaměnitelné atmosféry městského centra
89
KONCEPT 14|09|15 Historický odkaz, hodnota historického dědictví a síla tradice zavazují k udržení a posílení jedinečného postavení Prahy jako uznávané kulturní metropole střední Evropy, jako město festivalů, výstav, kongresů a veletrhů. Bohatý kulturní život má v neposlední řadě pozitivní vliv na celkovou úroveň vzdělání obyvatel města, sehrává nenahraditelnou roli při prezentaci Prahy na mezinárodních fórech, je důležitým marketingovým nástrojem a ekonomickým stimulem. Rozmanitost kulturního života je jedním z významných rysů nezaměnitelné atmosféry Prahy, genia loci, kterou se Praha odlišuje od jiných světových metropolí. Proto by tato pestrost a rozmanitost měla zůstat předmětem cílené podpory jak ze strany státu, tak města a jednotlivých městských částí.
Na území historického jádra hlavního města Prahy probíhá každoročně velké množství kulturních akcí a projektů. Některé z nich se odehrávají v historických budovách, zahradách nebo na jiných veřejných prostranstvích, oblíbené pro hudební produkci jsou např. pražské ostrovy apod. Všechny tyto projekty a akce významnou měrou přispívají k oživení a zhodnocení objektů i městského interiéru a zároveň zajišťují kontinuitu a předávání zkušeností ve všech uměleckých oborech.
Identifikace vývojových trendů Nejrůznější kulturní a občanské aktivity fungují jako akcelerátory zlepšování městského života v Praze. Jsou motivací, inspirací, návodem, asociačním zdrojem, ukázkou možné cesty a především platformou pro vzájemnou komunikaci a navazování vztahů jak mezi občany, tak i napříč různými společenskými sektory. Velkou roli v udržitelnosti a realizovatelnosti kvality městského prostředí hrají též drobné organizace (podniky) z oblasti kulturního a kreativního průmyslu. Jsou to veřejnosti otevřené prostory, kde se pořádají nejrůznější kulturně společenské akce - diskuze, workshopy, filmové projekce. Taková studia jsou také často organizátory aktivit, které daleko přesahují prostor jejich sídla. Vytváří tvořivé a inspirativní lokální mikroklima, které může pozitivně ovlivnit společenský vývoj v daném místě. (Holešovice, Vršovice, Karlín, Hloubětín, Smíchov) Proto je obrovským deficitem pro rozvoj města, že Praha nemá žádný cílený koncept kulturních nebo muzejních čtvrtí. Zájem o kreativitu, umění a kreativní průmysl nebyl v hledáčku zájmu předchozích vedení města – což vede k tomu, že Praha data o kreativitě pravidelně nesbírá a většina dimenzí, z nichž se sestávají mezinárodní indexy se tak v Praze nesleduje. Přitom význam kreativních a kulturních průmyslů v Evropě se projevil mimo jiné i v tom, že se tato odvětví v průběhu finanční krize let 2009 – 2011 chovala výrazně anticyklicky – tzn. i přes kontrakci bankovního a finančního sektoru zdařile rostla.
Veřejná podpora kultury Přestože se v Praze nachází velké množství kulturních institucí, akcí a aktivit, pro kulturu a umění neexistuje ucelený, konsenzuální a aktuální strategický dokument, který by tuto oblast jasně vymezoval v kontextu města a který by navrhoval systémové nástroje její podpory (zejména živého umění a inovativních projektů) jak v celoměstském, tak v lokálním rozměru. Neexistenci dlouhodobé vize pro oblast kultury a její provázání s celkovou vizí města zdánlivě supluje kulturní politika HMP. Ta je však jen velmi obecným dokumentem formulujícím pouze obecné principy podpory a rozvoje kultury a neobsahuje implementační a evaluační mechanismy.
Více jak polovina ekonomického výkonu sektoru kultury na území ČR (cca 55%) připadá na kulturní obory, které jsou umístěny na území hlavního města Prahy. Vztah hl. m. Prahy (HMP) k podpoře kultury je pojmenován v dokumentu Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy a město poskytuje podporu těmito prostředky:
90
KONCEPT 14|09|15 1) neinvestiční a investiční příspěvky kulturním organizacím zřizovaným městem, 2) grantový systém 3) partnerství při pořádání kulturních akcí 4) finanční příspěvky městským částem 5) dary Pojetí podpory kultury ze strany HMP vychází z principu opouštění pozice přímého provozovatele a zřizovatele kulturních subjektů, a přechod na pozici podporovatele nezávislých kulturních subjektů s tím, že kulturní aktivita by měla v co největší možné míře vycházet z prostředí občanské společnosti. Rozhodování musí být transparentní a sestává z těchto kritérií: uměleckých (umělecká kvalita), ekonomických a společenských (potřebnost aktivit a subjektů pro HMP). Systém veřejné podpory kultury mimo jiné přednostně podporuje ty kulturní projekty a subjekty, jejichž vznik a fungování není schopen zajistit ziskový (podnikatelský sektor). Objem financí z rozpočtu HMP činil v roce 2012 1, 6 mld. (kultura, památková péče, cestovní ruch, umělecké školství, celoměstské programy národnostních menšin a integrace cizinců).
Stěžejní povinnost podpory kultury a umění nese Hlavní město Praha. Městská část v souvislosti s jí svěřenou působností a povinností klade důraz na zapojení znevýhodněných sociálních skupin do kulturního a společenského života a na rozvoj volnočasových (tedy i kulturních a uměleckých) aktivit dětí a mládeže. Záleží však jenom na ní, jak se rozhodne pro kulturu, jaké příležitosti pro svůj rozvoj a zvýšení kvality života svých občanů vzhledem ke svým specifikům dokáže v rozvoji kultury a umění pro sebe rozpoznat, nakolik se dokáže inspirovat širšími souvislostmi a rámci, které zobrazují jak její vlastní koncepční dokumenty, tak strategické a koncepční dokumenty hl. m. Prahy či ČR.
Neexistují ucelená data, ze kterých by bylo patrné, do jakých lokalit putují prostředky podpory kultury. Takové údaje nesbírá ani NIPOS ani Magistrát hl. m. Prahy. Největší prostředky do kultury podle zjištění z veřejně přístupných zdrojů plynou na Praze 3, nejméně na Praze 12. MČ Praha 3 spolu s MČ Praha 1 má také nejvíce rozpracované grantové schéma a poskytuje žadatelům dostatek informací. U některých městských částí naopak nelze požadované údaje snadným způsobem zjistit (Praha 6, 9, 13, 14). Medián, spočítaný na základě údajů, které jsou k dispozici, činí 2 240 000 Kč. U většiny MČ nelze dohledat, kterým subjektům byla grantová podpora přiznána a v jaké výši.
Ačkoliv se v Kulturní politice hl. m. Prahy a Strategickém plánu rozvoje Prahy hovoří o potřebě rovnoměrného rozvoje území, neexistují systémové nástroje podpory kultury (zejména živého umění a inovativních projektů) v lokálním rozměru. HMP nevidí přínosy a potenciál kulturních aktivit při řešení problémů sociální inkluze, kvality života ve městě, motivace k aktivní participaci a občanství. Praha musí nutně nalézt svou novou roli v rámci kulturního ekosystému Prahy. Ke kvalifikovanému přístupu chybí tři základní nástroje: datová a analytická základna pro oblast kultury, mechanismy evaluace a dlouhodobá vize v oblasti kultury.
91
eseje
úvahy o povaze managementplánu
koncept 14|09|15
Úvahy o povaze managementplánu Postup práce na vzniku Management planu Ing. arch. J. Sedlák | Doc. Ing.arch. M. Cikán Předložené znění management planu je aktualizací materiálu zpracovaného v roce 2008 a po odborné oponentuře revidovaného textu 2010. Aktuální verze je výsledkem práce založené na široce pojaté, především odborné diskusi významných odborníků, zástupců dotčených institucí i zástupců správy města a dotčených městských částí. Organizačně byla iniciována a v průběhu práce pravidelně konzultována Redakční radou management planu sestavenou pro tento účel. V ní jsou jednotlivými členy zastoupeny instituce města mající v přímé, či zprostředkované kompetenci problematiku ochrany kulturního dědictví, zástupci akademické sféry, významní odborníci z oblasti kulturního života v Praze a renomovaní nezávislí odborníci. Práce probíhala také pod supervizí zástupců Rady světové památky ustavené při MÚ v Praze. Vlastní zpracovatelský tým vznikl oslovením radou doporučených významných osobností širšího profesního složení. Počínaje zástupci památkové sféry, historiky, archeology, přes architekty a urbanisty, sociology, demografy, geografy, odborníky na oblast turismu, dopravy až k zástupcům duchovní sféry a samosprávy. Průběžná činnost byla založena na pravidelných společných diskuzních setkáních zpracovatelů a konzultacích Redakční rady Managementplánu. Vlastní práce na textu se odvíjela ve třech základních etapách založených na společných celodenních pracovních setkáních konaných v residenci primátora města. Na tyto pracovní konference, dílny, probíhající za účasti zástupců vedení města, byli přizváni, krom všech zpracovatelů a zástupci širšího spektra odborníků a akademické sféry, členové Rady světové památky a další hosté a. každé ze setkání takto shromáždilo přibližně třicet účastníků. Diskuse byly zaznamenávány, záznam byl přepisován a po následném vyhodnocení byly závěry a podněty z diskuze zapracovány do textů. První setkání se konalo v říjnu 2013 a bylo zaměřeno na aktualizaci informací o stavu území a na formulaci základního pojetí vznikajícího materiálu. Druhé následovalo v březnu 2014 a zde byly předneseny základní teze jednotlivých kooperantů, nad nimiž byla následně vedena diskuse. Třetí setkání, konané počátkem července 2014, bylo zaměřeno na konzultace se zástupci dotčených Městských částí a příslušných resortů. Přizvány byly také zástupci veřejnosti, občanských sdružení. Smyslem tohoto setkání bylo získání reflexí ke konceptu materiálu. V průběhu dalšího zpracování materiálu došlo k jeho požadované homogenizaci a pozměněnému utřídění. Ve snaze po reflexi vlastního procesu vzniku, jenž přinesl mnoho nových myšlenek, teoretických úvah a podnětů jak vyslovených, tak v podobě textů, které nebylo možno všechny do obligatorní osnovy organicky vtělit, jsou dále zařazeny alespoň ty, které se promítly do záznamu z dílen nebo texty, které vzešly ze společných diskusí.
Ochrana a rozvoj statku, jako teoretický úvod, poznámky k MgP dokumentu Prahy Prof. Dalibor Veselý Snaha najít co nejvhodnější kritéria k posuzování toho co charakterizuje památku nás vede znovu k tradičním termínům, od nichž se vyžaduje, aby postihly nejen hodnotu individuální památky ale také hodnotu menších a větších celků (okrsku, města nebo území). Rozdíl mezi hodnocením identifikovatelné, jasně viditelné památky a hodnocením větších celků, jakými jsou ulice, náměstí, parky, povodí řek a podobně, je nejčastěji zdrojem mylných soudů o tom, co představuje skutečnou hodnotu památky. Památka, i když je koncipována
94
individuálně, není nikdy izolována, ale patří k situaci, která ji přesahuje nejen do minulosti ale i do budoucnosti. Příkladem prvního přesahu může být Prašná brána, která zůstala isolovaným svědectvím pozdně středověké konfigurace města kolem Králova dvora (dnes Královodvorská ulice) anebo Staronová synagoga, která představuje totéž pro severní část Židovského města. Povaha vztahu mezi památkou a prostorem její aktivní přítomností (významu), je ještě více viditelná, (a kritická) v případě přesahu časově situované památky do budoucna. Tady mohou být příkladem nedokončené katedrály a města. V Praze je dobrou ilustrací vývoj a transformace Václavského a Karlova náměstí. Na otázku co lze na Karlově náměstí a jeho okolí chápat jako památku můžeme odpovědět jednak přímo poukazem na výrazné individuální památky, jakými jsou Jezuitská kolej a kostel Sv. Ignáce, Novoměstská radnice, domy, na přiklad tzv. Faustův dům atd., ale také nepřímo, poukazem na koncepci náměstí v rámci celkového plánu Nového města, představující symbolickou representaci starého a nového Jerusalema. Odpověď na otázku co tady je památkou lze chápat jako zrcadlový obraz vzniku města, který, jak víme, se až do pozdní Renesance realizoval zhruba ve třech stupních: 1. podle celkového schematického plánu (určeného lokátorem), 2. rozdělením na parcely a 3. stavbou individuálních domů a budov. Památkou, pokud se jedná o celek je vše co se na místě realizovalo, ale liší se tím jak přispívá, někdy skoro vůbec ne, a jindy k jednomu anebo více stupňům reality města. Aby byla účinná a zabránila zneužití, tato detailnější a přesnější interpretace musí být nutně doplněna klasifikací rozlišující památky podle jejich příspěvku (přínosu) k životu města. Protože život města je nejen jeho minulost, ale hlavně budoucnost, rozšířená historická interpretace památky se stává principem tvořivosti, jinými slovy, odpovědi na otázku jak chránit a stavět v historickém jádru města, tvořivá odpověď vychází z předpokladu, že památka, i ta která se nám jeví jako isolovaná, je nejen svědectvím starší (původní) kulturní a městské konfigurace, ale také anticipací nového budoucího vývoje. Tvořivost spočívá v navázání kontinuity mezi novou zástavbou, která může být i značně radikální a tím co už bylo na místě postaveno. Měřítkem tvořivosti je kontinuita mezi již existujícím a novým, která nevede k problémům anebo konfliktům, ale k celkovému zlepšení městského života. Toto myšlení bohužel nenachází podporu v dnešní snaze o originalitu, výlučnost a radikální odlišnost od toho co už tady je (příklad tzv. star-architeture, Koolhaas, Hadid, Libeskind etc. ) V tomto myšlení je památka definována od 19. století jako monument a ve své jedinečnosti jako pamětihodnost. Je hlubokým paradoxem, že ve snaze o dosaženi avantgardní modernity se současná architektura sama stává, ve své výlučnosti historickou pamětihodností. Je povzbuzující vidět, že se v posledních létech vývoj obrací k primárním hodnotám stavby měst a koexistence, jak to dokazuje řada příkladů ze zahraničí (A. Grumbach, Paris Le Cascade, A. Siza, Lisbon, Staré město, východní část atd. ) a u nás například záchrany historického Žižkova. Návrat k primárním hodnotám je mimo jiné návratem k primární roli horizontálního pohybu nejen při vzniku města a během jeho vývoje, ale hlavně v jeho každodenní existenci. Ve své každodenní existenci je město totalitou vztahu a referencí, které tvoří osnovu, animovanou pohybem, v němž se opakovaně řeší vztah mezi individuální památkou (skupinou památek) a relativně anonymním okolím, jako konečnou referencí k určitému celku. Příkladem bohaté totality vztahu a referencí může být Nerudova ulice a příkladem anonymní totality zástavba kolem Karlova náměstí. Důraz na pohyb v čase je důležitý pro pochopení problému tvořivosti, která spojuje zkušenost minulosti s projekcí budoucnosti a umožňuje tak lépe vidět skutečnou hodnotu památky, nejen v její isolované přítomnosti, ale také jako hodnotu určité fáze dějin. V případě Karlova náměstí a jeho okolí, takovou fázi mohou representovat jen viditelné intence a celková konfigurace Nového Města. To by ale z hlediska tradičního vývoje města již mělo stačit jako důvod k ochraně. Je zřejmé, že lepší a přesnější interpretace povahy památky, se do jisté míry odlišuje od dnes obecně chápané interpretace, ale to by nemělo bránit zastávat odlišný názor. V čem se nový názor liší? Liší se důrazem na kulturní a ne na tradiční umělecko-historické pojetí památky a také přijetím myšlení, tak jak se vyvinulo v oblasti interpretace ve formě moderní filosofické hermeneutiky. Hlavním principem tohoto myšlení je tzv. hermeneutický kruh, kde každá jednotlivá část je spoluurčována povahou celku a celek povahou časti. Reciprocita části a celku určuje povahu výsledku, který odpovídá na otázku, jaká je povaha latentní přítomnosti a role památky v určitém celku (ilustraci rozdílu mohou být Malostranské náměstí, Karlovo náměstí a Náměstí Míru). Je na místě zdůraznit, že v principu, (potenciálně) se skoro všechno může stát památkou i když se jedná jen o vztah k historické konfiguraci města, zachované v jeho
95
plánu. Tady je třeba se zamyslet nad souvislostí mezi památkou, historickou pamětí a monumentalitou. Reciprocita části a celku určuje také hlubší vztah, který existuje mezi architekturou a městem.
Poznámky k pracovnímu setkání pro tvorbu MgP – 8. 10. 2013 Prof. Dalibor Veselý 1. Bylo by dobré ujasnit si, co je chráněná památka a zabránit možnosti chápat ji jen jako významný objekt, nebo v případě historického jádra Prahy jen jako soubor významných památek – objektů. Je totiž zřejmé, že by se tak zapomínalo na dvě věci: a) na prostor, který hraje důležitou roli v ochraně města, na příklad řeka a její bezprostřední okolí, b) na ty části města, které nejsou nutně památkově důležité nebo zajímavé, ale které jsou důležité tím, že situují památku a tvoří podmínky pro její život. To vede k úvaze o tom: „Co by se mělo chránit?" A sice útvary a celky, které mají výraznou hodnotu a identitu (například Nerudova ulice na Malé Straně) a zabránit tak tomu, aby se chránily sice důležité, ale jen isolované objekty nebo globální celky (historické jádro) bez ohledu na kvalitativní diferenciaci. V dané situaci (a ta se bude možná v budoucnu ještě zhoršovat) bude nutné akceptovat a reagovat na ekonomické tlaky a komerční zájmy s ohledem na jejich vliv a přijatelnost tohoto vlivu v individuálních částech (celcích) města. Přijatelnost a nepřijatelnost (celkově řečeno) negativních vlivů by měla být hlavním kritériem při formulaci plánu. To vede ke druhé poznámce. 2. Možnost akceptovat a reagovat na zmíněné negativní vlivy bude záviset na legální a morální váze plánu ale současně na schopnosti a rozhodnosti magistrátu representovat a prosazovat nikoliv jen individuální parciální zájmy ale společný veřejný zájem města. Například: a) pronájmem a ne prodejem pozemků a budov, a pokud to je možné také získáním co nejvíce nemovitosti do vlastnictví města. Vlastnictví představuje v dnešní situaci nejdůležitější záruku a representaci veřejného zájmu. b) vytvářením podmínek, pro finančně dostupné bydleni ve středu města (skoro každá země se snaží něco takového najit v podobě sociálního bydleni apod. ). Hledání a prosazování alternativ k tlaku volného trhu je a bude rozhodující pro zachování základního cyklu života ve městě. To není jen náš ale celosvětový problém. Bylo by dobré pokusit se využít některých positivních tradic v české a pražské kultuře a najít k tomuto problému řešení. 3. Zachování a vývoj horizontální kontinuity města. To je problém, který závisí na širším a hlubším pohledu na město. K tomu se vrátím v následujícím textu.
96
2013-10-19 Úvaha o podmínkách a povaze managementplánu (Teze z pracovní ho setkání k tvorbě MgP – 8. 10. 2013) Dalibor Veselý
Ve své první úvaze se vracím k poznámce (z předchozího textu) o rozšíření pojmu “ objekt“ (chráněny, památkový atd. ) na pojem “situace”. Ta má dvojí význam – topografický a časový. Z hlediska topografie se Praha skládá nejen ze čtvrtí (Karlín, Vinohrady, dříve měst, Staré, Nové nebo Malá Strana) ale především z lokalit – farností a osad (Sv. Petr, V Rybářích atd. ), které mají svou dlouhodobou identitu a hrají svoji roli i v dnešním životě města. Není náhodou, že v posledních letech se po špatných zkušenostech z minulého století, vrací myšlení o městech k podmínkám jejich vzniku a kritické historii. Hledá současný (ale hlavně budoucí) městský útvar a řešení (ekvivalent tradiční lokality nebo farnosti), který by svou velikostí a tradicí udržel svou identitu a podmínky pro dostupnost toho, co lze sdílet, a umožnil /například/ lepší řešení místního pohybu a dopravy a byl tak do větší míry nezávislý na tom, co poskytuje město jako celek. Problém identity, dopravy a relativní nezávislosti souvisí s mírou toho, co lze sdílet ve vztahu k dostupnosti. Možnost sdíleni závisí na tom co je nám společné a to má své stupně – od osobních zájmů (dům, nebo byt a bezprostřední okolí) až k zájmům, které nás více a nakonec plně spojují. Stupně toho, co je nám společné, jsou viditelné (podmíněny) v topografii lokality a její centralitě, kde se nachází to, co je nám nejvíce společné. Vzdálenost k centru je mírou dostupnosti. Tato interpretace se může jevit jako popis ideální situace, která na první pohled v Praze nikde neexistuje. To je sice pravda, ale její smysl je jinde. Pomůže nám totiž vidět místa, kde její realizace nemá naději a místa kde latentně existuje a kde je možné, s určitým úsilím, ji přivézt na světlo. Pokud máme na mysli problém vyprazdňování středu města, vytvářeni realistických podmínek pro návrat a bydleni většího počtu lidí (v historické části města) samo o sobě nestačí. K základním podmínkám života města patří zajištěni životního cyklu, který je k disposici v určité lokalitě, to znamená, že jsou tam kromě bydlení také základní služby, školy, knihovny, místa ke společným aktivitám atd. K tomu může být popsaná ideální situace ne receptem ale jen vodítkem. Je totiž samozřejmé, že realizace ideální situace může být jen částečná a jen na málo místech. Ale to už samo o sobě je důležitou alternativou ka narcistickému podnikán i– developingu ve městě. Bylo by dobře se zamyslet a prostudovat podrobně topografii chráněné části Prahy a “najit” místa, kde by se dala tato část města oživit. Výsledek bude z největší pravděpodobnosti jen mosaika, ale ta může stačit na to, aby byť nepřímo přispěla k oživení okolního města, které zahrnuje také památky a jejich celky. Podmínky pro zajištění životního cyklu možných /vybraných/ míst by měly být vzorem a zárukou charakteru a kvality budoucího vývoje, staveb a intervence do reality města v kterékoliv jeho částí. To nejdůležitější v celém procesu posuzováni a rozhodováni o charakteru a kvalitě budoucího vývoje by měly být v rukou nejpovolanějších a plán by měl odpovědět na to, kdo to je? … obnovený úřad hlavního architekta? … zvláštní odděleni magistrátu? Důraz na budoucí vývoj s ohledem na to, co Praha představuje jako historické dědictví, je důležitý proto, aby se zabránilo osudu Benátek nebo Florencie stát se museem. V obou případech jsou to paradoxně komerční tlaky, které chtějí mít obě města „tak jak jsou“, tzn. tak jak jsou reprodukovány (a to beze změn) v turistických brožurách. V případě Prahy naopak tytéž tlaky zatím podporují změnu jako svůj hlavni zájem. Nebezpečí, že se Praha může stát museem, má svůj zdroj jednak /paradoxně/ v nedostatečné regulaci topografie města, ale také v zúženém pojetí času kde dlouhodobé zájmy města jsou redukovány na krátkodobé (rychlost zisku tuto redukci ilustruje nejlépe ) . Z toho vyplývá nejen důležitost /urgentnost/ regulace, ale také podpora zmíněného přirozeného cyklu každodenního život a chráněné č á st i města. Časový význam památkové situace a reality Prahy je stejně důležitý, ne-li důležitější než její topografie. Ne všichni si uvědomují nebo ví, že horizontální kontinuita městského života na úrovni ulice má v sobě vrstvu vertikality /součást vertikální kontinuity/. V typických místech Starého Města a Malé Strany mají domy románské sklepy, gotická přízemí, nadstavená nebo přestavěná v renesanci nebo baroku, velmi často s barokní
97
fasádou – to je dosti běžný případ. Je také charakteristické, že ulice a náměstí zachovávají svůj středověky půdorys. Ve shrnutí je možné říci, že Praha svým nejvýraznějším viditelným charakterem a možná i svou podstatou je z velké části barokní město, postavené na středověkém půdoryse. To poukazuje k tomu v čem je Praha jedinečná a čím se liší od většiny Evropských měst, zvláště těch na jihu, kde byla silná renesance a středověk, byl považován za barbarské údobí. Na jihu pod Alpami i na západě Evropy si každá doba vytvářela svůj vlastní, nový městský prostor. Praha nemá silné příklady renesančních nebo barokních ulic a náměstí. Pro Prahu, situovanou na sever od Alp, je charakteristický středověký respekt k historii a tradici místa, který zde /chtě nechtě/ přejalo i baroko a který jsme tak zdědili jako “genius loci” Prahy, jak ji známe. Pro budoucí vývoj Prahy a možné změny v její podobě bude rozhodující pochopit, které změny jsou z hlediska času jen povrchní a přechodné a které zasahuj í do hlubší dlouhodobé charakteristiky města. Pochopeni časové povahy problému je nezbytným začátkem možného řešeni. Problém je podobný jako rozhodování mezi konservací, restaurací a rekonstrukcí památky (např. konservace Parthenónu v Athénách a současně probíhající konservace Kolosea v Římě, restaurace katedrál v Lincolnu nebo Remeši, rekonstrukce Starého středu Varšavy nebo residence /městského zámku/ v Berlíně). Časová povaha problému starého a nového ve vývoji města je nejdůležitějším klíčem k rozhodování o charakteru a kvalitě jeho budoucího vývoje. Je to problém, který si žádá delší úvahu. Dalibor Veselý Londýn 2013-10-22 Poznámky k urbanistické ochraně města, vertikálnímu a horizontálnímu pojetí kvalit prostředí Ing. arch. J. Sedlák Problematika ochrany hodnot území PPR jako celku je přemetem průběžných snah již od jejího prohlášení v roce 1971. Komplexní práce směřující ke stanovení podoby dalšího vývoje území započaly o několik let později prací na Územní prognóze PPR. Později následovaly práce další a jejich linie trvá přes třicet let. Zahrnuje několik komplexních etap a přístupů. Analytický základ prací byl vytvořen hned v prvních letech po zápisu a jeho obsah je úctyhodný. Nicméně dnes jsou podstatné především ty etapy práce, které vznikaly po roce 1989, již v nových společenských a ekonomických podmínkách. Bohužel byl osud všech těchto prací až dodnes sobě podobný v tom, že nikdy nenabyly závaznosti. Zatím poslední z nich byla zpracována v roce 2000. Volně na ni ještě navazoval soubor tematizovaných metodických prací zpracovaný na objednávku OPP MHMP v rámci Koncepce účinnější péče o památkový fond v Praze. Tak jak se jednotlivé práce vyvíjely, vyvíjel se i přístup k vlastnímu území a vlastní metodické pojetí prací. Od řešení problematiky typické pro sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století, jíž byla především snaha po odstranění zanedbané údržby domovního, resp. bytového fondu a řešení základních dopravních problémů, přes formulování obecných postupů a metodiky plošné, urbanistické ochrany v podmínkách mnohostranně heterogenní struktury PPR, až po dnes aktuální problémy související s problematikou vyváženosti všech relevantních zájmů a požadavků na toto ikonické území. Proměna klimatu území, je dána právě měnící se proporcí aktivit, způsobu využití a je spolu s permanentním tlakem na vyšší exploataci území stěžejním úkolem k řešení. Příčiny jsou známé. Strmý nárůst plošně velmi koncentrovaného turistického ruchu a s tím související negativní proměny atraktivních lokalit, pokles počtu trvale bydlících obyvatel, enormní dopravní zatížení plynoucí z koncentrace obchodu a pracovních příležitostí a neustálý zájem o ekonomické zhodnocování nemovitostí spojený s tlakem na jejich fyzickou i funkční transformaci. Velikost a heterogenita území z pohledu jeho historického, urbanistického i detailně stavebního utváření zmnožená faktem superpozice historického jádra a centra, vitálního komerčního, správního a obytného území se vzpírá jednoduchým a paušálním přístupům a klade složité otázky. Primární odpovědí by měl být obecně přijatý, aktuální popis hodnot území („doktrína“) jako základ chráněné i hledané podoby města. Metodickou odpovědí pak lokálně a věcně diferencovaný přístup k ochraně území, založený na jeho vnitřní artikulaci. Členění na menší, sourodé celky vykazující určitou vnitřní autonomii, jednotné charakteristiky a vzájemnou interakci. Jedním z kroků k tomuto řešení bylo, krom plánu z roku 2000,
98
vypracování analyticko-regulativních popisů a map památkové ochrany, které jsou součástí zmíněné Metodiky účinnější péče o památkový fond v Praze. Odpovědí na otázku související s potřebou uchování vitality města je znovunalezení přirozené rovnováhy jeho vnitřních aktivit, funkčních složek. V tomto smyslu se ukazuje, že neregulovaný samopohyb přináší spíše nerovnováhu oslabující přirozené obytné kvality a tím i oslabení sociální, kulturní a bezpečnostní kvality. Předejmutá prostorová i funkční diferenciace skýtá v tomto smyslu určité možnosti. Lokalizace aktivit v konkrétním území umožňuje selektivní podporu. V tomto smyslu je např. žádoucí se navrátit ke stabilizaci existujících obytných jader, stejně jako přistoupit k metodě implicitních kulturních, či univerzitních klastrů. Synergie křehkých a komplementárních aktivit může napomoci jejich stabilitě a pozitivnímu vývoji právě tak, jako na druhé straně přílišná koncentrace návštěvnického ruchu a komerčních zařízení tento vývoj ohrožuje. Strategie pro dosažení potřebné rovnováhy se však týkají nejen vlastního území, ale z povahy centrální polohy historického města také jeho celoměstského kontextu. V Praze se, více nežli v jiných městech, v historickém jádru koncentrují a realizují mnohočetné potřeby velkoměsta. Počínaje dopravními přes komerční, nabídku pracovních příležitostí až po velmi významné kulturně společenské aktivity. Tato část města, přes svoji minimální plošnou významnost (1,7% plochy celku města) v sobě nese stěžejní symbolický a identifikační potenciál celku hlavního města republiky. Jsou jím právě hodnoty historického architektonického a urbanistického dědictví a s tím spojené prestižní celostátně významné kulturní instituce (Národní divadlo, Národní galerie, Národní muzeum, Česká filharmonie, univerzity, včele s Univerzitou Karlovou a mnoho dalších). Soubor těchto staveb a jejich náplň je možno nazvat kulturně společenskou „vertikálou“. Ta je, podobně jako vertikály a dominanty architektonické, podporována a oživována svým kontextem, jenž je možné v určité paralele nazvat kulturní „horizontálou“. Je jí ve stavební rovině běžná urbánní struktura sestávají ze zástavby, která není explicitně zapsána v seznamu kulturních památek, avšak dávající ve společné konfiguraci, dominantám jejich významnost. V rovině kulturně společenské se jedná o nabídku pro každodenní prožitky města, kulturní životní modalitu. V rámci ochrany a dalšího vývoje území je podoba této myšlené horizontály stejně významná jako její vertikální protějšek. Navíc, zdá se, je v současné době velmi citlivým problémem jak v podobě hmotné tak nehmotné. V tomto smyslu je cíl ochrany hodnoty území mezi vertikálou a horizontálou nedělitelný, přesto, že problémy a přístup k jejich řešení jsou odlišné. Management plan je pak nástrojem i příležitostí stabilizace obou poloh a jejich dalšího vývoje.
Souhrn námětů a tezí Ing. arch. M. Korner Zhodnocení situace a stavu území – aktuální problémy a doporučení Pro analogii s historickým jádrem Prahy je málo srovnatelných příkladů. Historické jádro Prahy ve vymezení města z doby Karla IV. je velmi rozsáhlé. Management plán by měl sledovat, pochopitelně s ohledem na "památkovou" hodnotu statku, pozitivní vývoj území památkové rezervace, zejména vytvářet podmínky pro udržení případného rozvoje vhodných aktivit. Pro získání znalosti stavu území je potřebné kombinovat základní strukturované analýzy s analýzami komparativními, srovnávacími. Jejich význam spočívá ve stanovení proporcí zjištění oproti neporovnatelným statickým údajům. Problémem není tedy analýza hodnot (i když i ta může být prohlubována), ale chybějící pozitivní řešení k jejich udržení a optimálnímu využití jejich potenciálu. Podklady typu regulačních plánů či studií nemají potřebnou hodnotu pokud nesouvisí s reálnými záměry na ochranu či proměnu řešeného území. Potenciál objektů, areálů je z hlediska budoucího vývoje značně diferencovaný a mnohdy nekoresponduje s vlastní památkovou hodnotou. Velká část památkových objektů již dlouho neslouží původnímu účelu a mnohdy nemá ani vhodné současné využití.
99
Územní plán pro v podstatě stabilizované území nemá větší význam, jeho hlavním problémem jsou tzv. rozvojová a přestavbová území. Významným faktorem majícím vliv na podobu historického města je bezprostřední okolí historického jádra a jeho budoucí vývoj. Na rozdíl oproti dřívější územně plánovací dokumentaci dosud žádný ÚP po roce 1990 nebyl významněji provázán s realizací jeho záměrů. Jedním z jeho hlavních úkolů je stanovení priorit. Významným problémem je budoucí vývoj v některých oblastech sociální infrastruktury. Týká se to zejména školství a zdravotnictví (kde je podíl komerčních aktivit) a veřejné správy. Prestižní adresa v historickém centru a z toho plynoucí zájem o přítomnost může z hlediska nákladů na provoz významným ekonomickým problémem. V Praze existuje (podobně jako u bytů) poměrně vysoká neobsazenost i nových kancelářských komplexů i některých nákupních komplexů, často v důsledku pochybné lokalizace, z toho plyne, že je žádoucí udržet v území centrální úřady i některá další jimi řízená pracoviště. Město prodalo rozsáhlé transformační plochy v těsném sousedství s historickou částí území a tím si poměrně výrazně omezilo rozhodování o jejich využívání. V některých z těchto lokalit mohou být rozvíjeny aktivity, které nejsou komplementární, ale naopak konkurenční k současnému využití historického jádra města. Dosud v podstatě neexistují prognózy vývoje stěžejních aktivit v území PPR a jejím okolí. V území je v souvislosti s jeho poměrně značnou rozlohou řada významných kapacit v oblastech, jejichž budoucí vývoj i přínos pro PPR není dostatečně prozkoumán (jedná se například o komerční administrativ, vč. Bankovnictví, centrální úřady a jimi řízené organizace a velká zdravotnická zařízení). Součástí aktivního mangementu by měl být názor na budoucí vývoj, zejména objektů či areálů, které jsou ve veřejném vlastnictví (stát, město, městská část, ev. záměry církví na jim navrácené objekty či pozemky). Problémem území může být udržitelnost MHD. Efektivita některých existujících či dokončovaných částí systému je (vzhledem k provozním nákladům) velmi nízká, důsledkem jsou neúměrné nároky na dotace a pravděpodobné zdražení jízdného a z toho plynoucí možné důsledky.
Výsledky pracovních setkání Doc Ing. arch. Cikan Definice předmětu ochrany Výstupní texty pracovních setkání definují předmět ochrany managementplánu, mimo jiné jako komplex kulturního dědictví hmotné a nehmotné kultury naplňující živým obsahem formy města. Kulturní živý obsah jako cíl současnosti se stává v těchto souvislostech přirozeným a podstatným nástrojem udržitelné obnovy kulturního statku jako celku. Statistická data o rezervaci, hustotě obyvatel (Sedlák) deklarují gentrifikaci centra (Štulc) V takové situaci je třeba důkladně analyzovat příčiny devalvace univerzálních hodnot statku. Jednoznačně byla společně potvrzena nedělitelnosti živého obsahu od hmotné formy, kdy památka nemůže existovat jen sama o sobě, ale musí být naplněna obsahem, jehož kvalita deklaruje konečnou kvalitu formy jako souboru těchto a prostorových kvalit: nedělitelnost . (Veselý, Cikán) Byla nastavena kulturní vertikála a horizontála města, které jsou zřetelné především ve významech a dějů minulých, současných, odkazovaných jasnou smysluplnou vizí pro budoucnost (Veselý, Mohlenik). Orientací těchto úvah byly ovlivněny SWOT analýzy předmětu ochrany, které deklarují konkrétní silné, slabé stránky příležitosti a hrozby a byly doplněny vize, které by měly být podstatou tázání po smyslu a deklarovat nejen analýzu stavu a jeho udržitelnosti (Sedlák) V následných pracovních debatách a SWOT analýzách byl předmět ochrany v oblasti živého obsahu dále zpřesněn . Je zřetelné, že je třeba vedle analýz stavu definovat vize, které by předmět ochrany zakotvily v syntéze přirozené dějinnosti města jako živé struktury udržující obytnost, nikoli ve smyslu funkce, ale kulturního bytí společenství ve městě. (Obecná shoda)
100
Zřejmá nutnost hlubší analýzy proměn společnosti by měla vést k obecné reflexi změn, kterými společnost z hlediska jejích kulturněhistorických chápání hodnot v minulých desetiletích prošla (Cikán) a najít smysluplné formy znovuzakotvení tradice v materii města (Mohelnik) a jejího dalšího kulturního přetváření ve smyslu návratu dějů jako smyslu existence města a jeho vnitřního a vnějšího veřejného prostoru, jeho kulturní a funkční stability. Identifikace a reflexe J. Derrida Budoucnost historického města Kolektivní práce věnované světovým myšlenkovým proudům na konci XX. století Edice Regards croisés Řada Nouveaux cahiers řízená Jeanem Viardem
"Kdo jsme? My obyvatelé Prahy? Evropané? Češi, Židé, Němci? …jak se ptá Jacques Derrida v textu GENERACE JEDNOHO MĚSTA (Pamět: proroctví, odpovědnosti) a nastoluje závěrečné otázky své analýzy Prahy v textu Praha Budoucnost historického města z roku 1992 (cit z textu Derrida) 1. Co dnes znamená "konec města" a jaká z něj vyvodit praktická ponaučení? (MC: pozn. : Ve smyslu periferie vnitřní i vnější?) 2. Paradoxy hlavního města (Ia capitale) (národního a evropského) a kapitálu (le capital) (tržní hospodářství, soukromá a veřejná iniciativa dnes. (MC: ve smyslu vlastnictví jejích nových forem a rozkmitu veřejného a soukromého. varování před ztrátou společného: D. Veselý) 3. Jak definovat to, co bych nazval imperativy "roubování" a "transparence" pro budoucnost urbanistické projekty jedinečné v případě Prahy? Šance, které v tomto ohledu nabízí proměna technologie dopravy a telekomunikací což není bez vztahu s tím, co nazývám koncem města anebo "centra městské koncentrace". Otázka skla a kamene, nových materiálů, skleněných vláken atd. (viz níže). (Derrida) (MC: Ve smyslu Infrastruktura další reprezentace a formy města) jedinečnost a zmnožení jedinečností v nesourodý chaos viz. pozn. W1 Veselý, ale i Krier jinde) pozn.: Cikan , Veselý 4. Politickoekonomické důsledky stávání se evropským pro urbanistické projekty. Pohostinnost, investice a konkurence. (Místa prosperity lépe, výše rychleji… a místa reprezentace (kulturních a) významových hodnot)pozn. (Cikan cit. Veselý) 5. Existuje "dobrá" rezistence proti turistickému ruchu? "dobrý kalkul", rentabilizace a diference mezi turistickým ruchem a pohostinností. (Derrida) (MC: Ve smyslu nabídka vyšších kulturních hodnot a jejich diverzifikace v nabídce, ale i místě jejich umístění, nastavení iniciačních ohnisek růstu. Diferenciace, přímá a nepřímá podpora kultury institucionální a neinstitucionální iniciační jádra v místech lokálních center dle správní a významové a mentální mapy území, kulturní vertikály a přilehlé oblasti. )(nefinanční ekonomie a sociologie, externality podmiňující kulturu (Liška) 6. Rozdělení a sdílení (omezená a podle určitých pravidel) odpovědnosti s těmi, kdo nebydlí v Praze jakožto občané města, ba dokonce nemluví češtinou jako svým mateřským jazykem, a přece by si přáli mít právo, dokonce jej reklamují, být společníky (pokud se týče cílů a prostředků) při transkonfiguraci Prahy. Mám zde na mysli v první řadě nečeské občany tohoto státu, ale pak i všechny Evropany. Ale jaké jsou dnes hranice Evropy? (Derrida) (MC: Věc reflexe: nejsme tady sami a sdílíme společné. hodnoty a prostor (cit Veselý)
101
7. Jestliže to, co ještě nazýváme městem, spočívá méně než kdykoli dříve v petroglyfické erekci, ale též v skle, vitráži (skleněných stěnách, střechách), použití vláken (fibrage), v telekomunikačních spojích, v akustických a elektrických zdrojích, pak je nutno myslet město s přiznáním privilegia elementárních médií řeči, písma a hudby. (Derrida) (MC ve smyslu …v kulturních vertikálách a horizontálách literatura, hudba, umění přítomnosti města cit. D. Veselý. )(cit. Veselý) udržení vizí, jako smyslu naší přítomnosti pro budoucnost a respektování jejího směřování (Mohelnik) Cikan 15/3/2014 Poznámky k Management Planu historického jádra Prahy Doc. PhDr. M. Klimešová Formování management plánu pro historické centrum Prahy pokládám za přelomovou událost. Myšlenka uvažovat o centru města synteticky se objevuje poprvé, a ovšem poněkud pozdě. Je nyní bezpodmínečně nutno pokusit se co nejrychleji pojmenovat, jaké signály vlastně tímto prostorem chceme dávat, co pokládáme za zásadní. S odkazem na nejrůznější propagační proklamace je zřejmé, že by naše republika / město Praha chtěly být vnímány jako kulturní srdce Evropy. Srdce ovšem musí být živé. Kulturní dědictví zahrnuje nejen materiální hodnoty – kupř. historické stavby anebo sbírky, ale rovněž kulturnost nehmotnou, projevující se v tom, jaká je náplň tohoto prostoru, jak intenzivně dokážeme dnes udržet laťku danou našimi předchůdci, jak kultivovaně – s jakou citlivostí dokážeme potenciál města rozvíjet. Praha je velké město, které si se samotným kulturním dědictvím minulosti nemůže vystačit. Má-li dostát svému postavení kulturní metropole, musí svoji kulturnost stále rozvíjet, přidávat nové, platné hodnoty. Zároveň se domnívám, že je třeba závěry úvah týkající se centra alespoň zčásti aplikovat i na dalších části Prahy. Mým úkolem je formulovat poznámky ke kulturnímu, resp. výtvarnému obsahu Prahy. Je ovšem zřejmé, že každý z promýšlených okruhů navazuje na ty ostatní, a že jde tedy o komplexní zadání. Pro mne je v tuto chvíli podstatná především vizualita spjatá s duchovním potenciálem města /místa. Jako historička umění jsem v historickém centru konfrontována s vizuálními ataky, které jsou mnohdy na hranici únosnosti. Krása architektury je zastřena komerčním programem přízemního patra, obchodní sítě a agresivní reklamou, která – zdá se – už dávno nemusí respektovat přísná pravidla. Přestože v samotném centru je kumulována řada důležitých muzeí a galerií, není tato skutečnost dostatečně přítomná. Královská cesta zmizela pod nánosem vulgární a komerční nabídky. Zvlášť alarmující situace je v Celetné ulici, kde vedle muzea tortury a výrobny a muzea belgické čokolády sídlí tři centra thajské masáže a po ulici kromě živých soch ještě atakují kolemjdoucí nesnesitelné chodící reklamy – vycpaný žralok a muž v orientálním kroji s loutkou. Ulice nemají žádný místu odpovídající obsah, jsou překážkovou dráhou disparátních podniků, které devalvují a ruší dojem celku a zabraňují tomu, aby kolemjdoucí město / místo skutečně pocítil. Domnívám se, že právě touto cestou by se měl management plan orientovat. Měl by umožnit vytváření zauzlení, míst, ve kterých bude možno se zastavit a vnímat, objevovat, nebýt atakován. Modelový příklad takového nového zauzlení by mohla znamenat kupř. už dvanáct let odkládaná rekonstrukce, resp. „transfer“ sochařského ateliéru Zbyňka Sekala (1923 – 1998)z Vídně do Prahy. Sekalův ateliér, příklad uměleckého Gesamtkunstwerku, byl pod podmínkou rekonstrukce věnován Národní galerii v Praze v roce 2001. Dosud se nenašlo místo k jeho realizaci, přestože jde o zcela výjimečný umělecký soubor spojený navíc s výrazným životním příběhem, a přestože rekonstrukce nepředstavuje zásadní prostorový nárok. Představa drobnější současné architektonické intervence v centru, ale zároveň – s ohledem na introvertní povahu Sekalova díla umístěné mimo hlavní trasy, která by spojovala rekonstrukci ateliéru, malý prostor pro živý výstavní provoz, kavárnu a eventuelně malé knihkupectví, je přesně tím místem, které by naplňovalo centrum adekvátním obsahem (mimo jiné Sekal byl překladatelem Kafkových textů a jeho dílo v lecčems s Franzem Kafkou vede dialog, takže by šlo i navázat na už existující obecně známou kvalitu).
102
Je třeba nejen promyslet systém zviditelnění kvalitních existujících kulturních center (kupř. prostřednictvím citylightů s plánkem kulturních bodů, kompetentními široce distribuovanými propagačními materiály), ale také – a to asi především vložit do centra další kultivovaný program, který by rozšířil kulturní strukturu o méně obvyklé, zasuté destinace s hodnotnou nabídkou. K tomuto programu patří i integrace současné architektury (zahraničním příkladem pozoruhodného nového uzlu v samém centru metropole by mohla být kupř. kaple ticha Kamppi, 2012, v centru Helsinek, spojující na nejrušnějším místě pěší zóny meditační obsah a současný architektonický čin), ovšem rovněž snaha upozornit na osobnosti, která by narušila zprofanovaný a zkomercionalizovaný model Kafka – Švejk – Havel a nabídla subtilnější, strukturovanější model hodnot. Některé takové novodobé „uzly“ lze spojit se strhujícími příběhy, existují, ale nejsou vlastně propagovány: kupříkladu Plečnikovy úpravy hrad, jeho kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad, unikátní Bílkova vila s ateliérem, Sudkův ateliér, funkcionalistická architektura Prahy atd. Mohl by k nim patřit i Sekalův ateliér. Cílem citelnějších poukazů na hlubší vrstvy kulturnosti by mělo být tázání po naší identitě, o našem vlastním vztahu k místu a vlastní kultuře / historii, o nové identifikaci s místem a jeho rozšířením o nové kapitoly. Základem hodnoty Prahy by totiž neměly být atrakce pro turisty, ale jeho znovu obydlování Pražany, které by tuto identifikaci s místem usnadnilo a vytvořilo dynamickou situaci. M. Klimešová Nové intervence by měly přinést kvalitu a nový život, živý prostor. Díky umělecké hodnotě historického jádra byla Praha mezi památky UNESCO zařazena, neznamená to ovšem, že má být skanzenem. Město potřebuje mimo jiné kvalitní supervizi umístění prací ve veřejném prostoru, tak aby bylo možno zabránit odstrašujícím pseudouměleckým intervencím (mezi ty realizované kupř. socha u Stavovského divadla, „lavička“ v Rytířské ulici, kašna na Senovážném náměstí, pomník na Klárově). Stejně tak nepokládám za možné, aby výstavní prostory v majetku města (Křížová chodba a Rytířský sál Staroměstské radnice) byly nadále spravovány nekoncepčně. Ke ztrátě paměti města a jeho vnitřního obsahu patří i bourání, zánik tradičních lokalit (Malostranská kavárna atd.) Je třeba vybudovat tým nezávislých odborníků, kteří budou zvažovat tyto často problematické zásahy, a je především třeba, aby magistrát za tvář města převzal jasnou zodpovědnost. Úkolem strategie města by mělo být dát prostor propagaci kultury, ochraně kulturnosti/ kultivovanosti, a mít právo veta pro takové aktivity, které neodpovídají památce UNESCO, a to i v komunikace se soukromými majiteli. Stejně jako nelze dělat cokoliv v národním parku, měla by platit jasná pravidla pro podnikání také v takto výlučném městském prostředí: je třeba definovat limity podnikatelských aktivit, a to jak co do povahy podnikání, tak co do jejich projevů v interiéru města. Praha je vlastně takovým městským národním parkem, který je nutno maximálně chránit včetně zdánlivě méně podstatných součástí jeho organismu, právě proto, že dohromady tento organismus vytvářejí. Zatímco přírodní zdroje se obnovují jen obtížně, a hrozba mnohdy nevratných změn / ztrát proto vede ke snaze maximálně limitovat jakékoliv civilizační intervence, město je naopak živo ze své civilizační dynamiky, která ale potřebuje rozumnou ochrannou supervizi, schopnou syntetizovat minulost a současnost, hmotné a nehmotné kvality. Christian Norberg-Schulz v Geniu loci uvádí Prahu jako jedno ze zásadních míst, kde se genius loci projevuje. Jeho argumenty se týkají obsahu města, jeho fenomenologie. Dnes už ale dravý turistický průmysl přehlušuje existenciální prožitek města / místa, a paradoxně tak člověk to, za čím přichází, těžko hledá. Je zřejmé, že turisté k městu patří, ale je na nás, a z velké části na magistrátu, co jim nabídneme, jak stanovíme meze. Je nutno zamýšlet se nad resuscitací skrytých míst plných energie, je třeba je chránit a doplňovat. Pokud se nepodaří předat informaci o tom, že i současná Praha má hluboký autentický potenciál, bude mrtvým lunaparkem. 2013-11-18
103
Veřejný prostor Petr Kratochvíl: Charakteristika veřejného prostoru Veřejný prostor je nejen fyzicky definovaným místem s určitými hranicemi, reliéfem, povrchem i „klenbou“. Jeho součástí je vždy i sociální a kulturní obsah, život, který jej naplňuje, kulturní významy, které jsou s ním spjaty. Bez této – alespoň potenciálně přítomné – náplně by byl pouze místem fyzickým. Ve fyzickém smyslu jsou veřejné prostory zásadním městotvorným elementem; definují jeho základní strukturu a utvářejí jeho charakter a kvalitu stejně významně jako architektura jednotlivých staveb. Umožňují pohyb po městě a pobývání v něm. Jsou místem, z něhož město vnímáme. Základní sociálně-kulturní rolí veřejného prostoru je nabízet scénu mezilidským setkáním a vzájemné komunikaci. Setkáním nutně povrchním a nahodilým, přesto však důležitým pro udržování elementární roviny sociální integrace. Podmínkou naplnění této role veřejného prostoru je samozřejmě jeho veřejná přístupnost, jistá atraktivita (k níž patří i poskytovaný pocit bezpečí), ale zároveň otevřenost spontánním a různorodým aktivitám a sociálním skupinám. Možnost setkávání se s odlišností a nalézání toho, co nás přes všechny odlišnosti spojuje, je právě onou funkcí, která veřejný prostor proměňuje v „místnost celého společenství“ (Louis Kahn). Veřejné prostory historického jádra Prahy a jejich hodnoty Veřejné prostory Pražské památkové rezervace se vyznačují nesmírnou různorodostí svých forem, výraznou identitou jednotlivých prostorů a (doposud zčásti přetrvávající) rozmanitostí jejich sociální atmosféry. A především architektonickou hodnotu a krásou. Jejich různorodost je dána topograficky – živým reliéfem krajiny na protilehlých březích řeky, ale především historicky: I tato část města je srostlicí několika kdysi svébytně se vyvíjejících sídel, organicky rostlých, plánovitě založených i pozdějšími regulacemi upravovaných, přičemž struktura takto vzniklých ulic a náměstí nikdy nebyla překryta nějakou univerzální sjednocující osnovou. Vedle ulic a náměstí přispívá k bohatosti veřejných prostorů Prahy i několik parků, nábřeží a vlastní prostor řeky s mnoha ostrovy. Výrazná identita jednotlivých veřejných prostorů vyplývá z jejich morfologické rozmanitosti (prostory pravidelné x nepravidelné, rozlehlé x malé, apod. ). Je ale také spojena se silným geniem loci Prahy jako takové, který Christian Norberg-Schulz výstižně charakterizoval dramatickým střetáváním horizontál a vertikál, specifickou světelnou atmosférou, ale i silným pocitem interiority. Prostupnost historické Prahy s mnoha vnitřními dvory, průchody a pasážemi, které rozšiřují nabídku o prostory poloveřejné, umožňuje pronikat stále hlouběji do nitra města a jeho částí. Rozmanitá sociální atmosféra veřejných prostorů byla historicky dána růzností jejich funkcí i uživatelů a byla vyjádřena i různou mírou významu a reprezentativnosti obklopujících budov i případných objektů (soch, pomníků) uvnitř prostorů samých. Přestože v průběhu staletí i naší bezprostřední minulosti docházelo k radikálním sociálním posunům ve skladbě obyvatel a uživatelů jednotlivých částí města, atmosféru původních či historicky nejsilnějších vrstev v každém místě dosud cítíme. Umělecko-architektonické hodnoty snad ani není třeba rozvádět. Rizika a ztráty Půdorysná osnova města a s ní i půdorys jeho veřejných prostorů zůstává po staletí mnohem stabilnější, než vlastní zástavba, a není proto tak ohrožena dalším vývojem. Přesto změny ve výškové hladině zástavby nebo v šířce parcel obklopujících staveb může výrazně pozměnit charakter veřejných prostorů. Takových radikálních zásahů v rámci památkové rezervace zatím nebylo mnoho – příklady nových velkých objemů nerespektujících dochovanou parcelaci nebo výškovou hladinu (Myslbek, Florentinum, centrum ve Spálené ulici) však zranitelnost vztahu mezi stavbou a přilehlým veřejným prostorem dokládají. Zásadní vliv mají případné zásahy do vlastní plochy veřejných prostorů, počínaje změnou povrchů, městského mobiliáře, po řešení dopravy a jejích zařízení. V případě veřejných prostorů v historickém centru Prahy je vážným negativním faktorem zahlcení dopravou mnoha – i velmi cenných – veřejných prostorů, a to jak
104
průjezdní (pražská nábřeží) i parkujícími vozy. Sice ojedinělým, ale o to drastičtějším zásahem je narušení povrchu sjezdy do podzemního parkingu (Panská ulice, nyní hrozba téhož na Václavském náměstí). Míra údržby a kultivace má i v pražském centru své extrémní póly: Na jedné straně jsou to místa neudržovaná či dokonce devastovaná, která se většinou nacházejí při hraně PPR (tj. u vstupu do ní – jako je např. odpudivý podchod pod magistrálou u Národního muzea). Na druhé straně jsou to naopak místa přetížená intenzivní, ale často nekulturní péčí, podbízející se zejména proudícím zástupům turistů. Třetí problematickou kategorií veřejných prostorů jsou místa nevyužitých příležitostí k posílení veřejného prostoru Prahy, kam patří jak obě největší pražská náměstí (Václavské, Karlovo) s nedotaženým koncepty proměny, tak mnohé partie řeky, ale hlavně řada dosud „neobjevených“ míst, jež by mohla oživnout. (Zlatá ulice v Anenské čtvrti nebo rekonstrukce Bastionu jsou příkladem jak ne-místo proměnit ve veřejný prostor. ) Nejcitlivějším a nejproměnlivějším prvkem veřejného prostoru je parter okolních budov, který je svou náplní zpravidla oním lákadlem, jež sem návštěvníky přivádí. I v této rovině najdeme extrémy, možná ještě výraznější, a to především na onom pólu podbízivého nevkusu a kulturnímu významu místa neodpovídající nabídce, která je v parteru vystavována (počínaje parterem převážné části Královské cesty po ulici ve Smečkách). Fyzická forma a podoba veřejného prostoru je jen jedním z faktorů určujících jeho charakter. Druhým je život, který ho naplňuje, který je sem zván, nebo je odsud vytlačován. Zásadním zlomem v nejnovějším vývoji Prahy je proměna života v historických veřejných prostorech pod tlakem turistického průmyslu. Turistický ruch je důležitým „průmyslovým“ odvětvím post-industriální éry. V případě Prahy nepochybně zásadně přispěl k rychlé obnově zanedbaného města a je trvalým ekonomickým zdrojem, bez jehož přínosu se chod města neobejde. Zároveň však má – při absenci jakékoliv regulace – na historické město a zejména jeho nejatraktivnější části mnohé negativní důsledky. Zatímco vpád průmyslu do měst v 19. století vedl k mnoha demolicím, vstup tohoto soft-průmyslu vede naopak ke stylizaci historického prostředí do idealizované kulisy uzpůsobené očekáváním turistů. Pokud Praze skutečně hrozí, že se stane skanzenem, není to pro přehnaný konzervativizmus památkové péče, ale v důsledku komerčních zájmů spojených s masovou turistikou. Z veřejných prostorů jsou vytlačovány funkce a spolu s tím i sociální skupiny, které nejsou spojeny s tímto turistickým provozem. Není to ztráta jen pro místní obyvatele, ale i pro turisty samé, kteří se na některých místech mohou potkávat jen sami se sebou, zatímco s domorodci jen v roli obsluhujícího personálu. Masová turistika je významnou, nikoliv však jedinou příčinou ochuzení pestrosti sociální náplně veřejných prostorů. Historické jádro sice zůstává důležitou lokalitou správních, vysokoškolských, kulturních a vědeckých institucí a administrativních pracovišť, které sem přivádějí i další sociální skupiny zaměstnanců, studentů, atd. Pokles počtu stálých obyvatel historického centra v průběhu posledních 25 let však rozhodujícím způsobem ovlivňuje to, co se na jeho ulicích a náměstích děje. Stálí obyvatelé, rodiny s dětmi, staří lidé mají samozřejmě jiné potřeby a očekávání ve vztahu k veřejnému prostoru ve svém sousedství než jeho náhodní a chvilkoví návštěvníci. Na tyto potřeby však město pamatuje mnohem méně. Úzce komerční zájmy jsou rovněž příčinou privatizace veřejného prostoru. Ta může mít formu nenápadnou (obsazení řeky a jejích břehů v míře, která někde brání i vizuálnímu kontaktu kolemjdoucích s řekou jako u Mánesova mostu), někde brutálně symbolickou (několikaleté uzavření jediné bezbariérové stanice metra na území PPR kvůli soukromé investici stanice Národní, které tak omezilo dostupnost veřejného prostoru centra pro handicapované osoby), někde faktickou (obsazení Karlovy ulice „předzahrádkami“ až téměř k neprůchodnosti) Ztráta kulturní dimenze. Veřejné prostory jako ohniska života města měly vedle svých profánních funkcí (trh), vždy i svou duchovní či kulturní dimenzi, byly místem událostí, které přesahovaly každodennost. V pražských veřejných prostorech takových událostí dnes zaznamenáme poskrovnu – v porovnání s komerčně orientovanými podniky.
105
Role komunit na kulturním obsahu města role a tradice duchovních komunit Tradice není minulost Benedikt Tomáš Mohelník OP, Th.D.
Pojem tradice je obvykle spojován s něčím minulým a starobylým. Je to něco, co se z dávných dob jaksi prolamuje do současnosti a zůstává v ní reliktem přetrvávající paměti. Tradice a tradiční je chápáno jako protiklad nového a moderního. Skutečná tradice je nejen mnohavrstevná, ale také živá a životodárná. Především, tradice je zaměřena nikoli do minulosti, nýbrž do budoucnosti. Slovo samo se do moderních jazyků dostalo z latiny, v níž sloveso tradere znamená předávat, dávat dál. V tradici jde tedy na prvním místě o uchopení něčeho, co pochází z minulosti, a o předání dále do budoucnosti. Bez minulosti by proces předávání ztratil svůj obsah, bez současnosti by pozbyl svou dynamiku a bez budoucnosti by postrádal smysl. Tradice tak nutně zahrnuje všechny tři roviny, z nichž každá má svou nezastupitelnou funkci. V historickém centru Prahy mají jedinečné místo kláštery. Ne však ve smyslu architektonické typologie, ale ty historické komplexy, které jsou v současnosti obydleny řeholními komunitami. Poslouží nám jako příklad a východisko k úvaze, jak se stavět k historickým kulturním hodnotám. Fungující kláštery jsou nenahraditelným místem živé tradice. Jejich význam je možné si uvědomit při srovnání toho, jak se v současném městském prostoru uplatňují bývalé klášterní budovy a ty, které jsou i dnes domovem a místem působení řeholníků či řeholnic. Samotný fakt, že kláštery vznikají a zase zanikají, je přirozenou součástí dějin. Tam, kde byl klášter jednou založen, nemusí zůstat navždy. U zaniklých klášterů však vždy vyvstává otázka, jak naložit s budovou, která má velmi specifický charakter. U klášterů, a snad ještě více u kostelů, vystupuje do popředí sepjetí obsahu a formy. Obsah budově kláštera přináší řeholní komunita. V okamžiku, kdy ho ztratí, netrvá dlouho a podoba klášterní budova doznává výrazných změn. A ani se není čemu divit. Jednotlivé části i celek přestal plnit své původní funkce a mrtvý skelet dříve živého organismu se začíná rozpadat, anebo se transformuje pro nové využití. I když se alespoň některé typické prvky stavby podaří zachovat, nejsou často ničím jiným, než pouhou nostalgií. Na těchto místech tradice zemřela. Jiná může se samozřejmě začít formovat. Z hlediska živé tradice jsou mnohem zajímavější a důležitější fungující kláštery. Navzdory tomu, že kontinuita řeholního života v nich byla v dějinách nejednou přerušena, naposledy bez výjimky ve všech klášteřích během čtyřiceti let komunistické totality, zůstávají místem živé tradice. Původ řady z nich souvisí s rozvojem středověké Prahy, prošly těžkým obdobím nepokojů a válek, mají za sebou rozkvět barokní doby, která výrazně ovlivnila jejich dnešní podobu. Na těchto místech se snoubí pevná stabilita s markantními proměnami. Řády vykazují velkou vnitřní stálost už tím, že se stále vztahují k postavě svého zakladatele a jeho osobnímu charismatu. Uchovávají si základní pravidla způsobu svého života a nemění ani oblast svého působení. Tato stálost však nepředstavuje nehybnost. V klášteřích se nezastavil čas. Návštěva kláštera neznamená návrat v čase někam do středověku. V barokních budovách nežijí řeholníci způsobem běžným v sedmnáctém či osmnáctém století. Výdobytky moderní doby nejsou současným obyvatelům klášterů vesměs cizí. Vstup modernity do starých zdí ale rozhodně neznamená negaci minulosti. Minulost je zde přítomná nejen díky stáří domu, ve svazcích barokní knihovny, anebo prostřednictvím historických artefaktů. Minulost zpřítomňuje mnohem více současná generace řeholníků, která je nositelkou paměti posloupnosti předešlých pokolení. Povědomí o místu postupuje v čase jak předáváním poznatků a zkušeností starších mladším, tak vlastním zájmem a studiem. Významně k tomu přispívá, že řeholníci na daném místě žijí mnoho let a každodenně se v prostorách kláštera pohybují. Spontánně v nich roste vnitřní porozumění tomu, co jejich klášter skrývá před povrchními pozorovateli. Uchopují tak vlastní tradici místa, která díky nim zůstává živá. Měnící se podmínky současného života kladnou na řeholníky požadavek zabývat se otázkou, jakým způsobem má být klášter součástí dnešní doby. Tato výzva není pro řeholníky záležitostí volby. Pokud chtějí existovat, musí být začleněni do společnosti, ve které žijí, jak oni sami, tak jejich kláštery. Na druhou stranu si komunity řeholníků uvědomují, že laciné podlehnutí módním trendům a překotné změny za každou cenu by pro ně byly
106
destruktivní. Musí se snažit jít ke kořenům své vlastní identity a odlišit v ní nosné prvky od méně důležitých dobových nánosů. Jedině tak získají potřebnou jistotu, když se budou držet podstatného, a svobodu nezbytnou k proměnám. Hledat podstatu i věci měnit vyžaduje stejnou odvahu. Do způsobu užívání klášterních budov se to nutně promítá. Více či méně se to také podepisuje na jejích vnějších formách. Řeholní komunita má díky svému soužití s místem nejlepší předpoklady, že s historickou podstatou kulturní památky bude zacházet citlivěji než kdokoli jiný. Tradice se organicky propojuje s dynamikou současnosti.
Město a jeho krajinný rámec RNDr. Václav Cílek CSc:
Hlavní města můžeme v zásadě rozdělit podle toho, zda leží v pozici přístavu někde na okraji země, anebo zda zaujímá střed země. Excentricky položená města jako je např. Bratislava nebo Rio de Janeiro obvykle představují centra, odkud do země proudilo zboží a finance, ale často se odlišují od zbytku země do té míry, že např. o Bratislavě můžeme historicky hovořit jako o nejméně slovenském městě. Naproti tomu města umístěná ve středu země vyzařují silný vliv do svého okolí a nejedná se přitom jenom o moc ekonomiky a politiky, ale hlavně o kulturní a duchovní proudění. Praha je příkladem města, které leží jen asi 20 km severně od geometrického středu Čech a jež mělo neobvykle silný vliv na své okolí. Celá staletí nasávalo proud kazatelů, šlechticů, řemeslníků i prostého lidu, kteří přicházeli do města, něco se zde naučili a pak opět odcházeli na svá panství. Města jako Praha, Vídeň, Budapešť, Krakov či Drážďany mají to společné, že leží na velké řece a zároveň na ekotonním rozhraní dvou prostředí – lesa na kopcích a zemědělské nížiny. Dobře to je vidět na vápencovém pohoří Pilis nad Budapeští nebo u Vídeňského lesa, který je posledním výběžkem Alp či na nakloněné desce, která od hřebene Krušných hor sestupuje směrem k Drážďanům. Ve všech těchto případech se jedná o analogickou situaci, kdy řeka je dálnicí pravěkých i středověkých komunit, les poskytuje stavební a palivové dříví, lovnou zvěř a lesní plody; zatímco nížiny náleží obilí a dalším zemědělským plodinám. Z krajinného hlediska Praha leží v přechodné zóně mezi chladnějším a vlhčím jihem, kde jsou půdy chudé a rostlinstvo náleží mezofytiku a teplejším a sušším severem, který již patří do oblasti teplomilné flóry – termofytika. Půdy zde jsou zastoupeny sprašovými půdami a začínají se objevovat černozemě. Teplotní rozdíl mezi severem a jihem Prahy je víc jak 0,5 °C. S různým typem půd, vegetace a klimatu je spjata i historie osídlení. Pravěká Praha se rozkládala hlavně v oblasti dejvického meandru a v povodí Rokytky. Krajina na sever od Prahy byla osídlena od neolitu, tedy zhruba osm tisíc let, kontinuálně, ale chudá a lesnatá krajina na jih od Prahy byla jako celek kolonizována až ve středověku. K pocitu města patří pravěké či alespoň velice staré vrstvy. Historické centrum Bratislavy se kryje s rozsáhlým keltským oppidem, jaké leželo i na vídeňském Leopoldsbergu či pod budapešťským Gellertem. Pravděpodobným slovanským předchůdcem Prahy je obrovské hradiště v Šárce a ze starších vrstev je nejvýznamnější památkou jedno z velkých keltských oppid evropského měřítka – Závist. Podle lokalit v těsném okolí Prahy byl nazván šárecký stupeň neolitu, eneolitická řivnáčská kultura a zejména středoevropsky významná únětická kultura doby bronzové, která pokrývala obrovské území mezi Dunajem a Rýnem. Text či spíš doplněk ke géniu loci Prahy Arne Novák ve své „Barokní Praze“ (1915) říká: Genius loci sestává z látky našich myslí a srdcí, je duchovní skutečností, ale jeho viditelným ztělesněním je místo. Praha však patří k oněm městům s velkou minulostí, u jehož bran sedává několik géniů různého věku a vůle, takže oddáme-li se do ochrany jednoho, odvrátí od nás druhý tvář, neboť druh druhu nerozumí. Ale lze milovat město, tak že v každé době svěříme se jinému géniovi a tím znásobili jsme si život! Moudré je v kultu soustředěném a pokorném odevzdávat se samotářským rozhovorům s těmi různými génii loci, kteří panují nad Prahou… Pochopit Prahu v její výtvarné podstatě a kulturní bytnosti – to znamená téměř tolik jako rozumět a sloužit jejímu baroknímu géniu loci. “
107
Symfonický význam Prahy vynikne při srovnání s okolními metropolemi. Praha patří půdorysně i řadou památek dvěma základním polohám – středověku a baroku. Vídeň a další velké metropole, které byly mocné a bohaté jako Paříž svým ustrojením náleží převážně 18. a 19. století. Budapešť je typickým městem, které podivuhodně srostlo a rozvinulo se až v poslední třetině 19. století. Berlín je město rozkročené mezi 19. a 21. stoletím. Nejblíže Praze stojí spíš menší středoevropská města jako je Regensburg. Po vládě Rudolfa II. se Praha stává periférií monarchie, která právě pro svoji okrajovou polohu v sobě dokázala zachovat středověký náboj. Například v samotné Vídni existuje snad už jen jedna jediná středověká ulička – Griechengasse. V Praze jsou jich desítky! Chceme-li porozumět významu střední Evropy je právě proto nutné, sestavit si v hlavě vlastní město složené z Prahy, Vídně, Drážďan a dalších míst. Praha minulých staletí má v sobě sice něco z periferie, ale také je zároveň obrovská, takže v sobě zrcadlí hned desítky různých stavebních a duchovních situací rozložených od řeky až po hradní návrší. Kombinace téměř nevyčerpatelného bohatství domů, chrámů, zahrad a zákoutí s jednoduchou silou města, které snadno přehlédneme z pražských výšin, vytváří dojem masivní celistvosti, která je zároveň skrytým bludištěm. Město, které hodně ukazuje a hodně tají. Základní vrstvou Prahy je samotná příroda reprezentovaná klidným záhybem řeky, skaliska podél jejího toku, desítky chráněných území a mnoho archeologických památek pokrývajících skoro milion let vývoje člověka. Do této přírodní kolébky pražské pánve jsou vloženy románské osady, brod a křižovatka obchodních cest strážená hradem. Město se rozvíjí a srůstá. Získává kamenný most, jehož proporce odpovídají katedrální gotice. Měkkost řeky je vyvážena kamenným hradním návrším. Pocit jednoty je zde velmi silný. Řeka spojuje a zrcadlí oba břehy a všechna čtyři historická pražská města. V 15. století za doby Jana Husa se město stává ohniskem první církevní reformace, na jejíž tradici o sto let později naváže Martin Luther a tím navždy změní evropský i anglosaský svět. Baroko začne třicetiletou válkou jako možná nejhorším válečným konfliktem druhého tisíciletí střední Evropy. Nádhera chrámů odráží majestát smrti i míru znejistění člověka. Poslední dvě staletí Praha prochází vývojem od činžovního a průmyslového města k nově vzkříšenému hlavnímu městu samostatného státu. Znovu a znovu nás překvapuje mnohost osudů zdejších malířů a umělců i způsob, jak spolu žila a svářila se tři základní pražská etnika – české, německé a židovské. Do 21. století Praha vstupuje jako město, které se otřásá pod globalizační vlnou a snaží se zůstat samo sebou. Procházíme městem a opakujeme si s člověkem, který Praze patří, hned z několika rozporuplných důvodů, s básníkem Vítězslavem Nezvalem: „Není to v ničem, co lze vyložit z krásy nebo ze slohu. Není to Prašná brána asi Staroměstské náměstí, ani Karlův most, ani stará či nová Praha. Není to v ničem, co lze zbourat, není to v ničem, co lze znovu postavit. Není to v tvých pověstech, není to v tvé kráse, Praho. Že jsi jediná na světě a že se nezměníš, ani kdyby tě zbořili. Tvá poezie je složitá a já jo pozorně uhaduji, jak uhadujeme myšlenky zbožňovaných žen. Nelze tě popsat, nelze tě nakreslit, nelze ti nastavit zrcadlo. Nepoznal bych tě, tak jako ty sama by ses nepoznala. Není to v ničem, v ničem, co lze říci mrštným jazykem a co lze napsat v průvodci. Je to v celé tvé bytosti, v jejím tajemném uspořádání. V tom, jak sedí na tvém čele pták. V tom, jak volá dítě na matku, když jdou kolem barokní sochy“. Další témata k možnému doplnění (výkřiky a nápady) K řece a zeleni: V měřítku několika let je na území Prahy nutné očekávat invazi bobra. Tři pohledy na genia loci staré Prahy Management plan 2010 autorizace Na jaře 1935 zavítaly do české metropole dvě vůdčí osobnosti francouzského surrealismu, André Breton a Paul Eluard. Podobně jako kdysi Guilliame Apollinaire, jenž své okouzlení Prahou vyjádřil povídkou Pražský chodec a verši legendárního Pásma, navštívili oba básníci Starý židovský hřbitov a prošli se uličkami Starého Města a Malé Strany. Breton posléze nazval Prahu „la capitale magique de la vieille Europe“, hlavní magické město staré Evropy, a surrealistické hnutí se tak ústy svého programového mluvčího přihlásilo k tradici, která Praze přisoudila pověst města obestřeného tajemstvím. Okořeněna později kafkovskou legendou přežívá tato tradice
108
zčásti dodnes a je předmětem zájmu historiků, součástí reklamních upoutávek i námětem pokleslých produkcí. .. Po druhé světové válce se o její upevnění a rozvoj zasloužil především italský literární vědec, překladatel a básník Angelo Maria Ripellino. Jeho proslulá esejistická kniha Magická Praha z roku 1973 byla přeložena do řady světových jazyků a jen v češtině vyšla již pětkrát, počínaje prvním exilovým vydáním z roku 1978. Trvalá obliba této práce spočívá nejen v originalitě výkladu. Zásluhu na ní má bezesporu také autorův košatý jazyk. Ripellino navozuje atmosféru historického města pomocí poetických přirovnání karáskovsko-nezvalovské inspirace. . . „Jeho“ Praha je tak „starožitný foliant s kamennými listy, město-kniha“, „město mysteriózní, město neskutečné, zahalené do plihé gázy plynových lamp“, nebo „měch rozdmýchávající samotu, strach a zhoubu“. Na pozadí tohoto proudu básnických obrazů, prostoupených citacemi známých i pozapomenutých děl českého písemnictví, vystupuje koncepce duchovních dějin města, v níž je zakladatelská role přisouzena manýristické kultuře pražského dvora Rudolfa II. a následnému baroknímu období. Katalyzačním bodem utváření mentálního ovzduší Prahy byla porážka českého stavovského povstání v roce 1620. Tragické vyústění bitvy na Bílé hoře dalo výraz celému „rmutnému podhoubí Prahy“ a „vsáklo do děl pražských autorů“. Ripellino hledá překvapivé souvislosti napříč dějinami české literatury 17. až 20. století. V postavě nemyslícího vykonavatele rozkazů Golema-robota, vykořeněného a neurčitou vinou stíhaného Josefa K. a Josefa Švejka (mistra předstírané poslušnosti) nachází identifikační postavy pražské literatury a české mentality vůbec. Zvláště s přihlédnutím k době jejího vzniku bylo jednoznačným přínosem knihy zdůrazňovaní mnohonárodnostního charakteru staré Prahy. Ripellino důsledně hovoří o městě tří národů: českého, německého a židovského. Inspirativně také upozorňuje na nezanedbatelný vliv italského živlu. . . Ripellinův pohled je vysoce subjektivní, což on sám ani v nejmenším nezastírá. Vyzdvihuje některé literární proudy, především symbolismus, dekadenci, expresionismus a surrealismus. Jiné naopak pomíjí. Patrná je jeho záliba v protagonistech pražského gotického románu (Jiří Karásek ze Lvovic, Hugo Salus, Gustav Meyrink a další), jejichž díla plná bizarních postav, omšelých zákoutí a tísnivé nálady často cituje. Stranou ponechává například obrozeneckou literaturu, která českou metropoli vykreslovala v mnohem optimističtějších barvách jako „zlatou Prahu“, centrum sílícího národního hnutí. . . V nedávné době s polemikou proti jednostrannosti tohoto pojetí vystoupil emeritní profesor Yaleovy univerzity a pražský rodák Peter Demetz. Ve své práci Praha černá a zlatá, vydané v roce 1997 New Yorku a již následujícího roku přeložené do češtiny, ukazuje, že obraz mystické Prahy je relativně pozdního data. Vznikl až v období napoleonských válek, respektive v první polovině 19. století, a na jeho formování měli nemalý podíl angličtí, němečtí a američtí cestovatelé, pro něž starodávná, katolická Praha představovala „výrazně romantické místo“. Podobně i spojení náboženského myslitele a pedagoga Rabiho Löwa (kol. 1525–1609) se snahami o vytvoření Golema je plod 19. století, jak ovšem uvádí i Ripellino. Demetz přiznává Ripellinovu obrazu Prahy význam oprávněného protestu proti šedi „normalizačního“ Československa po roce 1968. Sám autor Magické Prahy ostře odsoudil sovětskou okupaci a do svého milovaného města uprostřed Evropy se poté již nikdy nemohl vrátit. Po pádu neostalinského režimu je ale romantický mýtus o tajuplném městě spíše na obtíž: „Hrozí nebezpečí, že se jeho vinou včerejší protest (už dávno proměněný v pouhé turistické zboží) udrží v podobě jakéhosi pokleslého antikapitalismu. . . “ Demetz se snaží obrátit pozornost k racionalistickým tradicím Prahy. Připomíná, že Praha je mimo jiné město „pragmatického administrátora“ Karla IV. (bez ohledu na jeho osobní zbožnost), husitů a jejich sociální teologie, Rudolfa II. . ., „jenž postavil astronomům moderní observatoř“, historiků a jazykovědců Dobrovského, Gebauera, Golla, logika a propagátora národnostní snášenlivosti Bernarda Bolzana, sociologa T. G. Masaryka nebo Pražského lingvistického kroužku. . . Z jiného úhlu než literární vědci Ripellino a Demetz se pokusil vyjádřit pražského genia loci ve své stejnojmenné knize z roku 1979 (česky 1994) norský historik umění a teoretik architektury Christian Norberg-Schulz. Jeho interpretace vychází z fenomenologického přístupu. Kloní se k rozšířenému názoru, že okouzlení Prahou pramení především z „naléhavého pocitu tajemna“. Tajemnost Prahy ale nepovažuje za nic umělého, za literární šablonu nebo dokonce klišé ve službách turistického průmyslu. Vnímá ji jako odraz daného přírodního prostředí, jehož interpretace byla v průběhu vývoje města poznamenána dramatickými osudy země a s tím související silnou identifikací jejích obyvatel k vlastnímu rodišti. Za jeden ze základních rysů pražského genia loci označuje napětí mezi horizontálami, které symbolizují spojitost se zemí, a vertikálami čnícími k nebi. Tímto
109
kontrastem, jenž mu v obecné rovině splývá s „dichotomií těla a ducha“, se vyznačují jak jednotlivé domy se svými masivními partery a výškovými akcenty, tak město jako celek. „Strmý vrch, na němž stojí Pražský hrad, kontrastuje s horizontálně rozprostřeným shlukem Starého Města“. Podle Norberga-Schulze nelze porozumět charakteru Prahy, aniž bychom přihlédli k jejímu přírodnímu rámci. Tento je ovšem nutno chápat ve smyslu celých Čech: „Abychom plně prožili Prahu,“ uvádí autor, „musíme znát Čechy“. Stejně jako krajinné prostředí Prahy „shromažďuje“ charakteristické znaky českých krajin, jež slovy J. W. Goetha „nejsou ani horami, ani rovinami, ani údolím, ale vším zároveň“, spojuje i pražská architektura množství slohových proudů a uměleckých témat. . . „Výsledkem byla všeobsáhlá syntéza, v níž fragmenty odlišného původu se podobají ´vzpomínkám´. . . “
Proměny obsahu a formy ohrožení komplexnosti kulturního obrazu statku Popis hodnot, resp. jejich možných ohrožení, i na základě doplnění SWOT analýz Doc. PhDr. Marie Klimešová:
Hodnota Prahy jako kulturní metropole spočívá v několika okruzích témat. Předmětem zájmu tak není pouze hmotná památka, která má uměleckohistorickou a urbanistickou hodnotu, ale rovněž její fenomenologický rozměr, její existence ve vztahu k souboru nehmotných hodnot, které vytvářejí obsah horizontálních kulturních úrovní města. Praha jako památka Unesco musí být vnímána jako komplexní vztahový soubor stavební památky, obsahu, člověka a krajiny. Z tohoto hlediska lze konstatovat ohrožení tohoto kulturního komplexu. Praha jako komplexní subjekt v současné době oslabuje vztah k nehmotným – kulturním kvalitám, které ji nejen naplňovaly, ale v zásadě iniciovaly její kontinuální růst. Ztrácí se důraz na propojení stavební a intelektuální historie – a současnosti města. Hodnoty stavebního celku, které dnes chráníme, měly logiku živého organismu. Příležitost k seberealizaci dostávaly velké osobnosti architektů a umělců. Genius loci města nevznikal jen samotnou stavební aktivitou, která měla jasný obsah a zadání, ale ve velké míře také reflexí a interpretací města v tvorbě literátů, výtvarných umělců, hudebníků, divadelníků, v novější době také filmařů. Intelektuální historie, kterou jsme zdědili a která je už v městě zakódována, je redukována na vyprázdněné symboly (Kafka, Golem, Švejk) a je devalvována nadřazením komerčních zájmů Prahy jako atrakce. Zcela proti historické kvalitě města, která spojuje estetické a duchovní hodnoty, je důležitá vrstva kulturních významů překryta vulgární nabídkou turistického kýče. Tento stav vytváří pochybný obraz Prahy a devalvuje jeho komplexní hodnotu historického jádra. Kulturní tvář památky ohrožuje zejména nestabilní financování, které vede k omezené koncepční programové skladbě ohrožující existenci kulturních institucí, a jejich aktivit. Památkovým dominantám je třeba přičlenit „vysoké“ dominanty kulturní, s potenciálem připoutat pozornost široké veřejnosti: V dominantních kulturních institucích lze konstatovat absenci kulturních událostí první kategorie. Velké kulturní instituce jako je Národní galerie, Galerie hl. města Prahy, Uměleckoprůmyslové muzeum, Muzeum hl. města Prahy, Rudolfinum ad. by měly být vnímány jako instituce mezinárodního formátu, schopné v průběhu roku přicházet se špičkovými původními projekty, inzerovanými i v zahraničí. Tyto projekty by měly být založeny především na možnosti kreativní práce mezinárodních týmů. Zároveň se Praha musí v budoucnu zapojit do systému přebírání prvořadých projektů ze zahraničí. Že toto je možná a jednoznačně správná cesta, dokazuje výstavní a koncertní aktivita Pražského Hradu z první poloviny devadesátých let. Urbanismu centra s jeho potenciálem skrytých míst by měla odpovídat strategie vkládat mimo hlavní trasy nová skrytá místa stylově variabilního kulturního významu, která by stejně jako v případě „vysoké“ kultury obohacovala kulturní nabídku o tvořivý vklad moderní doby. Povaha těchto nových míst by měla být jak krátkodobá (diskusní setkání, projekce, happeningy atd. ), tak by zde mohla vznikat nová zauzlení stabilního, trvalého charakteru. Z příkladu jiných evropských metropolí je zřejmé, že přitažlivým modelem takového skrytého jádra s příběhem, resp. polidštěného místa vysoké kulturní kvality patří v nabídce možností kupř. ateliéry či domy významných umělců.
110
V Paříži byl rekonstruován ateliér sochaře Brancusiho, zároveň byl zpřístupněn ateliér kubistického sochaře Zadkina na Montparnassu, přitažlivý je dům Viktora Huga, atd. V Aix-en-Provence je silným zážitkem návštěva ateliéru Paula Cézanna, v severním Německu dům s ateliérem malíře Emila Noldeho atd., v Praze se tomuto modelu blíží ateliér Josefa Sudka. Tento typ malého kulturního objektu nejenže posiluje kvalitu památky, ale lépe než galerijní expozice zpřístupňuje pochopení českých moderních umělců – a to jak českým návštěvníkům, tak zahraničním turistům. Jako reálný příklad takové příležitosti pro Prahu bych ráda představila projekt rekonstrukce, resp. novostavby ateliéru významného českého sochaře Zbyňka Sekala, přeneseného z Vídně, kde žil od roku 1970 až do své smrti v roce 1998. Celý ateliér je od roku 2001 v majetku Národní galerie v Praze, zatím ale nebyl rekonstruován. Veškeré vybavení ateliéru a především rozsáhlý soubor jeho prací včetně kompletního souboru sádrových originálů umožňuje vytvořit lehkou novostavbu klidnou, ale přitom atraktivní kulturní oázu mimo hlavní turistické trasy, která bude spojovat setkání s mimořádným dílem s příjemnou relaxací v přilehlé kavárně, malém knihkupectví a drobné výstavní síně pro proměnlivé kurátorsky zajímavé výstavy. Bylo by možno uvažovat i o dalších projektech tohoto typu (kupř. připomínka Jana Zrzavého). Zároveň je třeba hledat cestu, jak proměnit parter města, hledat rozmanité příležitosti vložení obsahu do interiéru města.
Ochrana kulturního dědictví jako nedílná součást celkového rozvoje města Ing. arch. Pavla Melková Ochrana kulturního dědictví musí být součástí celkové strategie rozvoje města je v obecné částí Ochrana kulturního dědictví, která není pojímána pouze jako konzervace stavu, ale jako ochrana aktivní, tedy jako rozvíjení kulturního dědictví, musí být synergickou součástí celkové strategie rozvoje města. Realistická forma ochrany památek a kulturního dědictví jako celku musí spočívat nejen v jejich uchování ve smyslu konzervace, ale nedílně také v jejich plnohodnotném začlenění do současného a budoucího života a obrazu města. Ochrana musí být „aktivním“ konáním, spočívajícím v rozvoji, kultivací a povyšování živé kvality památky jako kulturního komplexu obsahu a formy. Součástí obnovy památek musí být také zajištění jejich životaschopnosti, která nedílně souvisí jak s jejich vnitřním nehmotným obsahem, tak s rolí v nejširším kontextu místa, reprezentovaném kulturními souvislostmi i širším urbanismem. Právě plnohodnotné zakotvení památky v současném urbanismu a životě sídla může být nejsilnějším článkem její ochrany. Zavazujeme-li se deklaračně k ochraně kulturního dědictví, musíme si uvědomit, že součástí tohoto závazku není jen zakonzervování hodnot minulých, ale i vytvoření hodnot nových, jako kulturního dědictví současné generace pro budoucí. Jak říká Karsten Harries: „. nepopírám, že re-prezentace našeho společného dědictví tvoří nutnou podmínku opravdového přebývání: to získává na významu jakožto tvůrčí zopakování tohoto dědictví. Pokud ale toto opakování nemá být slepé, nýbrž opravdu tvůrčí, nesmí dopustit, aby odkaz minulosti zastřel příslib budoucnosti. “[1] Synergie dokumentů plánování rozvoje města Pavla Melková V Praze v současné době dochází k výjimečné konstelaci, kdy souběžně vznikají zásadní strategické a plánovací dokumenty rozvoje města. Skutečně výjimečná je pak skutečnost, že tyto dokumenty nejen, že vznikají ve stejném čase, ale především v názorovém souladu na celkový cíl kvalitního prostoru města a života v něm. Jedná se zejména o Strategický plán hl. m. Prahy, Metropolitní plán hl. m. Prahy, Pražské stavební předpisy, Strategii veřejného prostoru a Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, dále pak o koncepční dokumenty jako Koncepce rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy či Koncepce rozvoje pražských břehů. Tyto dokumenty mají rozdílnou formu a tématickou rovinu a především rozdílné ukotvení v legislativě a v nástrojích jejich implementace. Pokud však budou sledovat stejnou vizi města o kvalitě městského prostoru, mohou se velmi účinně navzájem ve své působnosti podporovat a doplňovat. Managementplan kulturního dědictví Prahy památky Unesco by měl být jedním ze synergické řady těchto základních dokumentů definujících vizi města. Jeho součástí by mělo být vyhodnocení všech možností jeho implementace a jeho rolí v legislativní rovině.
111
132373Veřejný prostor a ochrana kulturního dědictví – obecná část, popis hodnot Kultura je výsledkem a předmětem sdílení společnosti. Veřejný prostor je rámcem a současně reprezentací kultury společnosti a je tak nedílnou součástí kulturního dědictví jako odkazu minulosti pro současnost a současnosti pro budoucnost. Kultura města je nedílně tvořena hmotnou a nehmotnou složkou. Stejně tak veřejný prostor města je tvořen hmotnou a nehmotnou vrstvou. Je jednou ze základních skutečností města, obsahující, odrážející a iniciující společně sdílený ideový obsah společnosti a vystavěného prostředí. Kvalita hmotné i nehmotné složky veřejného prostoru je předmětem a současně jedním z možných rámců a nástrojů péče o kulturní dědictví. Vnímáme-li péči o kulturní dědictví jako veřejný zájem, pak se v jistém smyslu musí odehrávat především skrze veřejný prostor. I když předmětem ochrany kulturního dědictví nejsou pouze veřejně vlastněné či veřejně přístupné statky, ale veškeré včetně soukromých, reálně a přirozeně se tato ochrana může odehrávat zejména skrze veřejné. Předmětem ochrany a rozvoje musí být veřejný prostor jako celek, tedy nikoliv pouze jednotlivé objekty či soubory, ale také jejich ideový obsah. Předmětem ochrany veřejného prostoru musí být komplex jeho významů pro město a společnost. Patří k nim zejména role veřejného prostoru spočívající v rovině urbanistické, ideové, kulturně společenské, politické či humanistické. Tyto role se odehrávají v kontinuitě mezi historií, současností a budoucností. 132374Definování smyslu, kvality a nástrojů tvorby kvalitních veřejných prostranství[2] V procesu ochrany a tvorby veřejných prostranství, je nejprve nutné definovat roli veřejného prostoru a veřejných prostranství ve městě, hierarchii hodnot jednotlivých kvalit veřejných prostranství, kritéria kvality veřejných prostranství a nástroje jejich dosažení Definování role veřejného prostoru ve městě, a to jak v jeho fyzické, tak dějové rovině Definování role veřejného prostoru ve městě je základním předpokladem pro vytvoření podmínek nejen pro jeho kvalitu, ale také pro jeho samotnou existenci a její oporu při plánování a tvorbě města. Definování této role je nezbytným proč, tedy určením smyslu, které musí předcházet dalším hledání forem a nástrojů. Formami jsou podoby a funkce veřejného prostoru. Nástroje se nacházejí v rovině přípravné plánovací, strategické, investiční apod. a v rovině realizační stavbě a úpravách veřejných prostranství, stejně jako v rovině jejich správy, údržby a užívání. Na základě definování této role stanovení důležitosti existence a kvality veřejného prostoru v hodnotové hierarchii tvorby a užívání města V uplynulých obdobích, a to nejen v předlistopadové době, ale i během následujících let až do současnosti, dochází při tvorbě města k převaze technokratických a instrumentálních hledisek, nad hledisky humanistické povahy. V praxi tomu kromě celkového nastavení hierarchie hodnot ve společnosti napomáhá také forma argumentace, prosazující, až vymáhající nadřazenost těchto technokratických a instrumentálních požadavků na základě „tvrdých“ dat a terminologií, svojí povahou snadno včlenitelných do legislativního jazyka různých zákonů, norem, vyhlášek a předpisů. Kvalitativní vlastnosti prostředí spočívající v humanistické rovině, které i v oblasti vědy operují v „měkké“ terminologii, nejsou pak v praxi v podstatě vůbec zohledňovány, natož rovnocenným způsobem kladeny na váhy priorit. Výsledkem je stav prostředí našich měst, ze kterého jsme překvapeni – přitom nadále akceptujeme, či pouze tolerujeme, oficiální technokratickou a instrumentální interpretaci života a prostředí okolo nás. Funkčnost je nezbytnou součástí, respektive základním předpokladem kvality vystavěného prostředí. Její role je však vytvářet podporu konečnému smyslu, kterým je celková kvalita života. Proto by nikdy neměla být upřednostňována na úkor humanistických kvalit. Pro praxi dnešní praktické tvorby vystavěného prostředí je tedy zapotřebí terminologicky a významově upevnit pojmy, definující kvalitu vystavěného prostředí v humanistické rovině. Jasné pojmosloví a teze této kvality pak musí při vyvažování priorit obstát nejen v praktické argumentaci, ale i ideálně být implantovatelné do současné legislativy. Musí být v jistém slova smyslu „vymahatelné“ a v obecném smyslu dokonce „upřednostnitelné“ nad zájmy ostatními, zejména dílčími technokratickými.
112
Humanistické kvality prostředí obecně spočívají v obytnosti, estetice, společensko-kulturním rozměru či reprezentační a komunikační roli. V rovině veřejného prostoru jsou tyto vlastnosti součástí obytných kvalit místa: jejich pobytové kvality, bohatosti prožitku, smyslového vnímání a poznávání. Definování vlastností kvalitního veřejného prostoru Definování vlastností kvality veřejného prostoru je nástrojem k vytyčení maximálního kvalitativního cíle při tvorbě jednotlivých veřejných prostranství. V praxi často dochází k realizaci veřejných prostranství či jeho úpravám s primárním cílem splnění jednotlivého záměru – v dopravní nebo technické infrastruktuře či výstavbě objektu, kdy veřejný prostor je jeho pouhým vedlejším produktem či například k úpravám s cílem prostého zlepšení stavebně technického stavu. Přitom při ambici směřovat současně k celkovému zlepšení kvality veřejného prostoru může dojít při stejné či srovnatelné finanční investici k mnohonásobnému navýšení kvality výsledku. Definování nástrojů tvorby kvalitních VP V teoretické praxi v oblasti tvorby měst, na vědecké, pedagogické, metodické, ale i na plánovací a politické úrovni, na úrovni, je preferováno zabývání se popisem ideálního stavu či kritikou stavu stávajícího, otázka funkčních a realistických nástrojů dosažení deklarovaného cíle je však často potlačena, podceňována až zcela opomíjena. Dochází tak k mimoběžnosti těchto teorií a současně probíhajících procesů vedoucích k realizaci skutečné podoby prostoru města. Je tedy nutné začít hledat způsoby propojení teorie ideálního stavu prostředí s jeho skutečným realizováním. Nástroje tvorby veřejného prostoru se týkají plánování, projektování, investování, realizování, spravování, ale zároveň i užívání, neboť aktivní užívání, které má dopad na kvalitu veřejného prostoru je svým způsobem rovněž jeho „tvorbou“. Pohybují se tedy ve velké šíři oblastí: architektury, stavebnictví, strategického plánování, politiky, ekonomie, kultury, společenské angažovanosti, apod. Role veřejného prostoru a veřejných prostranství ve městě Smyslem a úkolem veřejných prostranství ve městě je zastávat určité role; kromě urbanistických a infrastrukturních především role v rovině ideové a dějové. Role v urbanismu města Veřejná prostranství tvoří základní urbánní strukturu města. Kvalitativnímu standardu veřejných prostranství a jejich logice je nutné podřídit jak vedení dopravní i technické infrastruktury, tak jednotlivé stavby a stavební celky. Ideová role Tvorba města by měla být založena na společenské dohodě o chtěném obrazu města, neboť město je především prostorem sdílení. Prvotním základem, metastrukturou takové dohody, zajišťující pevnost a komplexitu její vnitřní struktury, jsou celospolečensky uznané hodnoty. Veřejný prostor je rámcem a ztělesněním společenské dohody. Veřejný prostor tvoří základní ideovou metastrukturu města. Role politická Veřejný prostor je materiální podmínkou demokratického politického prostoru. Množství a kvalita veřejného prostoru je odrazem míry demokracie společnosti. Role humanistická Humanistická role je současně nadstavbou i základem smyslu existence veřejného prostoru. Spočívá ve vlastnostech přesahujících technický, utilitární a instrumentální rozměr prostředí. Tato role byla nedílnou součástí vystavěného prostředí v průběhu celé historie, k jejímu výraznému oslabení došlo až v důsledku technické revoluce a s ní souvisejícím přenastavení hodnot společnosti. Veřejný prostor je místem a prostředkem vztahovaní nás samých k lidskému společenství a ke světu. Role kulturně-společenská Veřejný prostor je základní platformou sociální interakce ve městě. Veřejná prostranství mají komunikativní, reprezentační a symbolický charakter.
113
Veřejný prostor a veřejné prostranství mají schopnost ovlivnění vzorců chování a jsou jedním ze základních nástrojů možné kultivace společnost, který by každá městská politika měla využívat, resp. který by neměla promarnit. Veřejný prostor nemá sloužit pouze k uspokojování množiny jednotlivých individuálních potřeb, ale především ke společenské konfrontaci a sdílení. Role ekonomická Zkvalitnění veřejných prostorů a prostranství může být impulsem ekonomického, společenského a architektonického rozvoje v navazující spádové oblasti sféry vlivu. Vytváření a proměna veřejného prostoru může vyvolat změny ve fyzické, sociální a ekonomické struktuře místa. Základní obecná kritéria kvality veřejných prostranství Kritéria kvality fyzické struktury veřejného prostranství Veřejná prostranství jsou v první řadě definovány hmotnou strukturou urbánní či přírodní a svým charakterem. Hmotně vymezený prostor tvoří základ kvality veřejných prostranství. Je hlavním nositelem provozního uspořádání. Funkci je při tvorbě města potřeba mít na paměti, patří však do kategorie proměnlivých a tekutých vlastností prostoru. Kvalitu veřejného prostoru netvoří primárně design doplňkových objektů, ten může kvalitu celku pouze posílit či oslabit. Kvalita dějů Účelem fyzického prostoru vystavěného prostředí je především vytvářet rámec pro děje. Tyto děje jsou tedy hlavním finálním cílem veřejných prostranství. Hmotně vymezený prostor může tyto děje umožňovat, podporovat, iniciovat či generovat. Schopnost fyzického rámce veřejného prostoru vytvářet, iniciovat, podporovat, či umožňovat děje a schopnost společnosti tuto vlastnost prostoru těmito ději naplňovat, se v kvalitě nejen navzájem sčítají, ale zpětnou interakcí navíc vzájemně umocňují. Kvalita funkcionality Kvalita funkcionality je apriorním předpokladem. Hierarchicky však vždy musí být v roli infrastruktury, tj. podpůrného základu pro cíl, kterým je kvalita života. Kvality veřejného prostranství ve smyslové, prožitkové a poznávací rovině Kromě naplnění utilitárních a pobytových funkcí je úkolem veřejného prostoru také prožitkový a poznávací rozměr. Jeho součástí je oblast bezprostřední smyslové zkušenosti, estetický vjem, poznávací rovina apod. Jednotlivé základní teze kvality veřejných prostranství Při tvorbě veřejných prostranství je vždy třeba vyhodnotit kritéria kvality jak v rovině fyzické (urbánní kvalita v kontextu širší struktury, architektonická kvalita místa samotného, funkčnost prostoru), tak v rovině dějové (funkčnost užívání a kvalita prožitku)a ideové (reprezentační a symbolická role ve společnosti). Základním strukturu fyzického rámce veřejného prostoru města tvoří veřejná prostranství. Veřejná prostranství jsou základní strukturou města a této skutečnosti je nutné podřídit jak vedení infrastruktury, tak umísťování jednotlivých objektů. Kvalita veřejného prostoru města je základním předpokladem kvality života ve městě. Kvalitní obytné veřejné prostranství je bezpečné, vstřícné pro všechny skupiny obyvatel, zdravé, živé, komunikativní, smyslově podnětné a krásné. Veřejný prostor by měl být nejenom přístupný, ale také atraktivní pro všechny sociální skupiny. Emocionální kvality života jsou stejně významné jako kvality funkční. Základem tvorby veřejných prostranství je lidské měřítko a lidské smysly.
114
Veřejný prostor města musí vybízet k pěšímu provozu a k pobývání. Prioritou je obytná kvalita veřejných prostranství, které musí být podřízena dopravní i technická infrastruktura. Dopravní řešení ve veřejném prostoru města musí být vždy primárně zohledňovat potřeby chodců a uživatelů bezmotorové dopravy. Kvalitní údržba je stěžejním předpokladem kvalitního veřejného prostoru. Jednou z podmínek kvalitního veřejného prostranství ulic a náměstí je komunikativní vztah s parterem přilehlých objektů. („Politika aktivního průčelí“) Jedním z hlavních úkolů rozvoje veřejných prostranství je v současnosti odstraňování bariér, a to fyzických, mentálních, sociálních i funkčních. Jednotlivá veřejná prostranství by měla sloužit své primární utilitární funkci pomocí jednoduchých prostředků, minimálně náročných na investice a údržbu. Současně by však tyto prostředky měly být navrhovány tak, aby vždy poskytovaly obytné kvality prostoru a to i v rovině smyslového vnímání a humanistického, kulturního a společenského rozměru.
V současnosti byl zpracován "manuál tvorby veřejných prostranství hlavního města Prahy, který tyto hodnoty Veřejného prostoru města deklaruje a dále rozvíjí. Jeho nedílnou součástí ne samostatná část "Strategie rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy" která představuje nástroje správy veřejného prostoru města. Tyto dokumenty byly schváleny Radou zastupitelstva MHMP 2014.
Management plán a život ve městě Dr. Hartl Smysl a účel Management plánu je třeba vnímat v kontextu fungování a směřování naší společnosti. Tedy nikoli pouze v kontextu památkové ochrany fyzických objektů a městských celků, kontroly nové výstavby a rekonstrukce objektů starých a zajištění jejich řádné údržby. Neméně důležité je totiž hledisko života ve městě. Jde tu o uchování tradic jako živoucího odkazu předků, na něž navazujeme a dále tento odkaz aktivně rozvíjíme. Na mysli tu máme kvalitu života a její dlouhodobou udržitelnost v historickém jádru Prahy. Vyžaduje to naplnění několika předpokladů: 1. Musíme porozumět potenciálu Prahy a specifické atraktivitě jejího centra, 2. Uvážlivě posoudit funkce tohoto území pro všechny skupiny, které historického centra využívají, 3. Analyzovat možnosti a meze aktivit a aktérů v ekonomickém, politickém a sociálním ohledu, 4. Získat přehled o reálném stavu, podnítit společenskou diskusi o rozvoji historického jádra Prahy. 5. Důsledně komunikovat chystaná opatření a stavební záměry a zajišťovat si pravidelnou zpětnou vazbou podporu či korekci těchto záměrů. Porozumět potenciálu. Současná podoba historického centra je výslednicí unikátního souběhu pěti historických okolností:
1. Významu a bohatství města v minulosti (Karel IV., Rudolf II. ), 2. Silného prosperujícího měšťanstva a středních vrstev, které kvalitně zaplnily prostor mezi honosnými sídly, 3. Okrajového postavení města v první polovině 19 století, které Prahu ušetřilo okázalých „imperiálních“ přestaveb, 4. Zachovalosti neporušeného celku města za světové války. 5. Nedostatek kapitálu za komunistického režimu, který centrum uchránil od rozsáhlých „modernistických“ zásahů a staveb. Specifickým historickým dědictvím je tak zachování celku v jeho přirozeném vývoji, který umožňuje pocítit mnohost vazeb, vztahů a funkcí, což je v evropském ale i světovém rozměru zcela jedinečné.
115
K zachovalosti celku přistupuje to, že Praha se vyvíjela jako mnohoměstí, z něhož každá část si dosud uchovává jistý svéráz. Platí to o fyzických objektech a jejich skladbě, ale též o obyvatelstvu a životě v jednotlivých částech historického jádra (Malá Strana – J. Neruda). Ojedinělé výzkumy za minulého režimu ukazovaly, že navzdory ideologii si části historického jádra uchovávají svůj profil z hlediska sociálního statusu obyvatel, byť přirozený vývoj byl narušen a někde se uchoval jen v části ulic a bloků[1]. Po Listopadu se situace proměňovala – částečně se v důsledku restitucí dařilo překlenout slepou uličku minulého režimu a některé domy se navrátily dědicům původních majitelů, svoboda přinesla celkové uvolnění. Proměňoval se i život v historickém jádru, projevovala se rozmanitost v jednotlivých částech rezervace[2]. Z druhé strany se přesunovaly velké majetky mnohdy neprůhledným způsobem, svoboda podnikání mnohdy nevedla ke kultivaci toho lepšího z našich historických tradic. Ať tak či onak, úkolem pro budoucnost je zachovat jádro města v jeho celistvosti i vrstevnatosti. Důležité je tuto celistvost a vrstevnatost učinit srozumitelnějšími, akcentovat dominantní prvky jednotlivých částí. Platí to jak o budovách a jejich funkcích, tak o charakteristikách obyvatel, uživatelů, návštěvníků a rozmanitosti jejich životních stylů. Měli bychom se poučit z dosavadních chyb – Disneyland přetížené Královské cesty a vyhaslá nábřeží nechť slouží jako memento. Živá tradice nemůže být pohledným skansenem s bizarními kulisami. Živá tradice potřebuje ochotu vnášet věci nové, které jsou pozitivním příznakem doby. Posoudit funkce Posoudit funkce území Pražské památkové rezervace pro všechny skupiny, které historického centra využívají, vůbec není snadné. Dokonce nebude přílišnou nadsázkou, řekneme-li, že o uživatelích historického centra Prahy toho v současné době víme velice málo. Neuškodí základní typy uživatelů vyjmenovat: 1. Obyvatelé PPR, 2. Zaměstnanci na území PPR, 3. Studenti, 4. Dojíždějící z ostatních částí Prahy, 5. Návštěvníci centra z mimopražských území ČR, 6. Zahraniční návštěvníci, ať už na turistických či služebních cestách. Máme hrubou představu o bydlícím obyvatelstvu ze sčítání lidu. Nemůžeme ale přehlédnout fakt, že sčítání v roce 2011 probíhalo na základě oficiálně hlášeného trvalého pobytu. V dynamicky proměňujících se lokalitách tak sečtený stav a stav reálný nemusejí být v souladu – povinnost zaznamenat změnu stavu totiž vyžadovala od sčítaných dodatečnou aktivitu. Zvláště v atraktivním středu města nezachytíme tak různé pronájmy, podnájmy, kohabitace, obývané „neobytné“ prostory, prázdné byty apod. O počtu dospělého obyvatelstva existuje aktualizovaná databáze volebních seznamů, ta nám ale také dá jen povšechnou představu. Dostatečně malé měřítko má databáze bytů podle statistických obvodů. Skládáme však jen střípky do neúplné mozaiky. Nahrubo známe orientační počty, nevíme však moc o jejich potřebách, cílech, hodnotách, motivaci, spokojenosti, kvalitě života. Ochrana památkové rezervace nemůže jít proti potřebám a zájmům bydlícího obyvatelstva. Nicméně prostor památkové rezervace a funkce, které se v tomto prostoru odehrávají, jsou z podstaty věci prostorem veřejným, v němž je třeba dbát na potřeby a zájmy všech ostatních skupin uživatelů. Zaměstnanci na území historického jádra jsou důležitou skupinou – zalidňují prostor centra v běžných denních hodinách, spotřebovávají zde služby, realizují běžné nákupy. Obdobně v centru fungují studenti, kteří životu v prostoru historického jádra mohou dodávat specifický mladistvý, dynamický rozměr. V mimopracovní a mimoškolní dobu jsou pro život v centru důležití i Pražané, hledající v centru naplnění volnočasových aktivit. O víkendech, svátcích a rozptýleně po celou dobu roku jsou tu i návštěvníci centra Prahy z celé republiky. Je důležité si uvědomit, že charakter historického jádra města nevytvářejí jen domy, ulice, dopravní stavby, parky, ale lidé v centru realizující své potřeby. Je to právě místní české obyvatelstvo, které vytváří charakter i styl života centra, dává mu specifickou nezaměnitelnou podobu. To ale jen tehdy, je-li vtahováno do dění v historickém jádru, rozvíjí-li historický odkaz aktivně, vědomě, bere-li rozvoj centra za svůj bytostný cíl. Pokud by tomu tak nebylo, zůstane centrum Prahy jen třeba i hezkou kulisou a více či méně výdělečným prostředím pro masový, konzumní a ve své podstatě uniformní cestovní ruch. Je ovšem opět nutné říci, že ani o těchto skupinách ve vztahu k historickému centru toho mnoho nevíme – informace jsou jen útržkovité a příležitostné. Je nepochybné, že Praha je hlavním magnetem pro zahraniční návštěvníky naší republiky a že jejich naprostá většina navštíví historické centrum. Podle údajů systematického výzkumu dojezdového cestovního ruchu na hranicích ČR[3] téměř dvě třetiny zahraničních návštěvníků hodlají navštívit Prahu. Představuje to velký
116
ekonomický potenciál a zároveň výzvu představit jádro města nejen v jeho mrtvé historické kráse, ale jako životem kypícího městského centra s jedinečnými a nezaměnitelnými rysy. Jako města, v němž se spojuje dávná tradice se soudobou vitalitou. Abychom toho dosáhli, potřebujeme mít poznatky o tom, co různé skupiny návštěvníků hledají a jak dalece to u nás nacházejí a jak je vnímá místní obyvatelstvo[4]. Je třeba systematicky a dlouhodobě pracovat na tom, aby stále hojnější a spokojenější byly ty skupiny návštěvníků, o které zvláště stojíme, kteří pomáhají naplňovat vizi rozvoje města. Vize rozvoje historického centra by měla být jasná, zřejmá a sdílená širokou domácí veřejností. Analyzovat možnosti a meze „Kdy, když ne teď?!“ znělo ulicemi Prahy před téměř 25 lety. Toto volání bylo symbolem vědomí toho, že končí jedna historická etapa a otevírá se etapa nová, nabízející dříve nerealizovatelné šance. I když podle sociologických výzkumů hodnotíme toto období rozmanitě i rozporně[5], je nepochybné, že rozkvetla tvář našich měst, že se podařilo zastavit rozpad našich památek a v ochraně kulturního dědictví se toho mnoho udělalo. Není dokonce přílišnou nadsázkou říci, že je to jedna z mála oblastí, kde panuje mezi naší veřejností shoda. Výzkumy také naznačují, že výdaje na ochranu památek jsou obecně přijatelnou prioritou výdajů na kulturu. Jinak opatrná a spořící česká veřejnost pokládá výdaje na ochranu památek za nutné a nepochybné[6]. To je bezesporu dobrý odrazový můstek pro rozvoj historického centra. Dnes stojíme na prahu nové etapy. Fyzické památky se podařilo udržet, restaurovat i rekonstruovat. Tento proces bude nepochybně pokračovat, jak ekonomické možnosti státu, města a v důsledku restitucí patrně i církví dovolí. Požadavkem nové etapy je pokročit dále zaměřit se na živoucí procesy, které v rámci historické Prahy probíhají a posilovat kvalitu života v centru pro všechny skupiny uživatelů. Doba je k tomu příhodná. Historické jádro Prahy je značným ekonomickým přínosem a lze předpokládat, že dobrý hospodář bude do stabilního zdroje příjmů náležitě investovat. Jasná koncepce rozvoje, bude-li k dispozici, pomůže tyto zdroje účinně směrovat. Aby investiční zdroje do rozvoje historického jádra Prahy skutečně šly, musí o tom rozhodnout politická reprezentace. Je třeba uvést v povědomí fakt, že investice do ochrany památek jsou žádoucím politickým cílem, který je připravena akceptovat veřejnost napříč politickým spektrem. Ochrana památek je jedna věc, aktivní rozvoj života v historickém centru je věc druhá. Zdá se, že i v této oblasti se sbližují pohledy urbanistů, architektů, kunsthistoriků a kulturních specialistů, sociologů, ekologů i stavbařů. Nachází se širší shoda na tom, že otázka rozvoje jádra Prahy není a nemůže být výhradní kompetencí jedné profesní skupiny. Nejde jen o stavby, plochy, osy a horizonty. Jde o mezioborové úsilí „nově definovat hodnoty města, navrhnout jejich rozvíjení, koncentrovat energii,…jednoznačně definovat potenciál“. [7] Jde o hledání vzájemných synergií a průniku stanovisek zainteresovaných skupin. Mezi nimi je cítit snaha podívat se na otázky rozvoje historického jádra šířeji, v hlubších a trvalejších souvislostech. Toto vědomí možného přerodu, otevření nových možností, je třeba využít. Je to schůdné ekonomicky i politicky, uvítá to široká veřejnost, připraveni jsou odborníci napříč profesí. Zřejmá je nezbytnost pevných pravidel. Regulace a cílevědomé a uvážlivé plánování přestává být tabu. Kdy tedy, když ne teď? Získat přehled a podnítit diskusi Abychom mohli hovořit o nové etapě v plánování a rozvoji historického jádra Prahy, nemůžeme se omezit pouze na výsledky debaty více či méně uzavřeného okruhu odborníků. Je třeba tuto diskusi vést před veřejností a postupně veřejnost do této debaty vtahovat. Z hlediska profesního jde o důležitý korektiv. Daleko důležitější ale je, stane-li se z rozvoje města živé politikum v dobrém smyslu slova, tedy věc veřejná, forma účasti na tvorbě veřejného prostoru. Teprve živé politikum prosadí naléhavost řešení, bude impulsem rozhýbat státní správu i městskou samosprávu. Vytvoří také tlak na uvolňování investic. To, co se z jedné strany může jevit jako potíž a rozmělňování tvůrčího úsilí v diskusi s laiky, z druhé strany – pokud úspěšně zvládnuto – může být efektivním nástrojem uskutečňování záměrů i soustavným kontrolním mechanismem průběhu realizace a dlouhodobosti dosahovaných cílů. Aby to řádně fungovalo, musíme mít k dispozici základnu poznatků o záměrech, cílech, postojích a hodnoceních rozmanitých zainteresovaných skupin. Musíme mít také k dispozici přehled o tom, jak situaci vnímají různé skupiny veřejnosti. Je nutné docenit fakt, že v reálném společenském rámci je pro jednání různých aktérů východiskem nikoli realita sama o sobě, ale její subjektivní interpretace (a tedy také třeba
117
dezinterpretace). To vyžaduje systematické sociologické sledování – musí odpovídat tomu, že předmětem šetření je vrstevnatý proces, který se dlouhodobě vyvíjí v čase. Ještě před deseti lety bychom asi na takový úkol rezignovali pro jeho komplexnost a finanční náročnost. Dnes (doufejme na počátku nové etapy) v důsledku rozvoje moderních technologií je to snazší a schůdnější. To nejjednodušší je uzpůsobit tomuto úsilí webové stránky, předkládat k diskusi záměry a stanoviska k rozvoji historického jádra, zpracovávat podněty z probíhajícího diskusního fóra, redigovat a moderovat diskusi na webu. Nabízí se pak na prostředí webu navázat přednášky a veřejné rozpravy a pořizovat z nich pro web výtahy a shrnutí. Přístup k debatám lze v případě nutnosti různým způsobem formalizovat, a to v zájmu posílení věcnosti, korektnosti a kultivovanosti debaty. Takovýto informační článek asi dnes nelze vynechat, nese v sobě však zásadní omezení. Jde vlastně o otevřenou anketu, které se zúčastní jen ten, kdo má silný motiv se do této formy zapojit. Často to jsou lidé frustrovaní realitou, vyhrocení stoupenci krajních stanovisek, doktrináři rozmanitého druhu, zástupci nátlakových skupin. Relevantním zdrojem informací by se stalo takové webové fórum, pokud by účastníci debat byli rozmanití a blížili by se věrné zmenšenině celku, byli by tedy reprezentativním vzorkem obyvatel či návštěvníků. To je ovšem obtížně dosažitelné Jednoduše to zřejmě moc nepůjde jak to ale učinit korektním a zároveň finančně a kapacitně schůdným? I tady se nabízí řešení pomocí webu. Je možné sestavit reprezentativní panel respondentů, který věrně odráží všechny podstatné rysy základního souboru. Tito respondenti jsou dotazováni opakovaně. Lze sledovat vývoj jejich názorů a hodnocení nejen v celku souboru, ale i podle individuální rozhodovacích drah v čase. Důležité je, aby se takový panel vytvářel (off-line) jako obecně reprezentativní soubor dané populace a neprocházel autoselekcí ve vztahu ke zkoumanému okruhu otázek, v našem případě rozvoje historického centra. Tím se podstatně liší od internetového fóra, zahrnuje i lidi váhavé, bezradné, s nepevnou názorovou a postojovou strukturou ve vztahu k otázkám kolem rozvoje města a památkové ochrany. Prostě je to relevantní veřejnost. Není potřeba takový panel vytvářet od základu znovu, lze se napojit na panely existující (např. Český národní panel)a případně je doplnit. Řeší to náklady tvorby panelu i náklady údržby a obměny panelu. Dovedu si představit finančně únosnou dlouhodobou sérii čtyř panelových šetření ročně, a to na dostatečně rozsáhlém souboru Pražanů. Názory Pražanů by bylo možné porovnávat s kontrolními sondami mezi obyvateli historického jádra, mezi obyvateli ČR i mezi vybraným okruhem odborníků. Pokud by se takové systematické panelové šetření dařilo, bylo by možné jej čas od času doplnit tradičním face-to-face sociologickým dotazováním. Důležité je, aby výsledky takových výzkumů byly veřejně přístupné a stávaly se samy o sobě předmětem veřejné diskuse. Chce to i náležitou spolupráci s médii ohledně popularizace výsledků. Komunikovat a zajišťovat si zpětnou vazbu Shrňme si místo závěru, o co by v rozvoji života historického jádra Prahy mělo jít především: 1. Využít historické příležitosti a nastoupit novou etapu rozvoje historického jádra, 2. Aktivizovat subjektivní potenciál, zainteresované odborníky a politiky, 3. Učinit z rozvoje historického jádra předmět živé společenské diskuse a neobávat se vytvořit z něj důležité politikum, 4. Důkladně analyzovat způsob, jímž různé cílové skupiny vnímají dění v historickém jádru a snažit se pro ně nacházet styčné plochy a průsečíky zájmů. 5. Aktivně a cílevědomě komunikovat problematiku nejen klíčovým aktérům, ale i široké veřejnosti. Musí jít o řízené úsilí, promyšlenou komunikační strategii. K poslednímu bodu jen několik slov. V našich podmínkách je komunikační strategie jako cílevědomé úsilí se zabudovaným systémem zpětné vazby k jednotlivým krokům, na nichž se pak stavějí kroky další, jevem téměř neznámým a zřídka využívaným. V celostátním měřítku jsme ji zažili před referendem o vstupu do EU, a to v rozpačité podobě, v nesmělých formách a jen s dílčími výsledky. Běžné oproti tomu jsou u nás kampaně, které jsou jednorázové, nahodile formulované, cílené na emoce, uspořádané pouze pro daný moment. Má-li péče o život v historickém centru Prahy stanout vysoko na žebříčku politických priorit a vynucovat si soustavnou pozornost politiků, pak se musí opírat o racionální, strategicky zaměřenou komunikační kampaň. Vždyť moderní politika je především uměním komunikace. Zdá se to být náročné a možná i příliš obtížné. Nepůjdeme-li však touto cestou, zůstaneme u parciálních ad hoc řešení, která si jsou vzájemně nepřátelská, jsou prosazována silou a dříve nebo později třeba i korupčními vlivy. Či jsou jen prostě pohodlná, jednoduchá na administrativní zvládnutí, a to bez ohledu na výsledek a budoucí odkaz.
118
[1] „Sociálně ekologická analýza Pražské památkové rezervace“, J. Hartl, P. Matějů, T. Pštross, J. Večerník, Praha, SÚRPMO 1979. [2] „Pražská památková rezervace“, STEM pod vedením J. Hartla, Praha, ÚRM 1998. [3] „Dojezdový cestovní ruch“, STEM/MARK, Praha, Czechtourism 2009-2014 [4] Starší data ukazují, že jen necelých 15 procent Pražanů vnímá příliv zahraničních turistů negativně a uvítali by utlumení cestovního ruchu. Výzkum „Péče o pražské památky a jejich stav“, STEM pro Magistrát, Praha 2005 [5] Srv. Výsledky dlouhodobé série výzkumů „TRENDY“, STEM, Praha 1993-2014 [6] Výzkum „Kulturní zájmy a potřeby v Praze“. STEM pro Magistrát HLMP, Praha 2004 [7] “ „Duch plánu“, Roman Koucký.
Doc. Ing. arch. Cikán: Příčinou gentrifikace centra je z velké části plošná privatizace města v uplynulých letech a následné spekulační cykly, které vymístily z centra města nájemné bydlení v domech ve vlastnictví města. Levný privatizační nákup generoval drahý prodej a následnou migraci obyvatel centra. Došlo k destrukci sociální struktury města. Zbylé bytové plochy se nyní zpětně stávají předmětem drahého rezidenčního bydlení malého počtu obyvatel na velkých obytných plochách. Velikost bytů je navíc silně ovlivněna hygienickými normami a stavebními předpisy, které tak generují z hlediska osvětlenosti velkoplošné bytové jednotky. Stavební předpisy zase rozpínají jinak sevřenou historickou strukturu povinnými odstupovými vzdálenostmi a navyšují ztrátu městskosti v rozvojových oblastech ve vazbě na starou strukturu zástavby. Připouštějí velkoplošnou reklamu v historické části města a preferují množství parkovacích míst před vzácným prostorem města. Předložené nové "Pražské stavební předpisy" tento stav narovnávají a předkládají možnost vrátit městu jeho lidský rozměr.
Prostor města Ing. arch. Korner MP UNESCO SWOT analýza – poznámky Okruhy pro analýzu by mohly být rozšířeny: - ochrana památkového fondu a urbanistických hodnot - ochrana území – širší souvislosti a vazby - život ve městě (práce, bydlení, rekreace) - veřejný prostor, zeleň, voda - cestovní ruch - kultura, školství, zdravotnictví, veřejná správa - doprava Otázkou je, zda považovat za silné stránky legislativní a institucionální podmínky (jejich existenci) nebo jen velmi dobrou funkci. To by zřejmě vyžadovalo srovnávací analýzu s jinými městy. Jinak může být rozpětí velmi široké (od sebechvály po zdrcující kritiku). Rovněž samotná existence různých podkladů (regulační plány, studie aj. ) nelze objektivně hodnotit, pokud nesouvisí s reálnými záměry na ochranu či proměnu řešeného území.
119
Další otázkou je zařazování obecných hrozeb (terorismus, "revoluce", ekonomická krize aj. ), které lze z pozice dokumentu obtížně ovlivnit. Problémem není analýza hodnot (i když i ta může být prohlubována), ale chybějící pozitivní řešení k jejich udržení a optimálnímu využití jejich potenciálu. Potenciál objektů, areálů je z hlediska budoucího vývoje značně diferencovaný a mnohdy nekoresponduje s vlastní památkovou hodnotou. Velmi významným faktorem je bezprostřední okolí historického jádra a jeho vývoj. Velká část památkových objektů již dlouho neslouží původnímu účelu a mnohdy nemá ani vhodné současné využití. Územní plán pro v podstatě stabilizované území nemá větší význam, jeho hlavním problémem jsou tzv. rozvojová a přestavbová území. Měl by především stanovit priority (vč. územních) rozvoje Prahy jako celku. Zatím však žádný ÚP po roce 1990 nebyl významněji provázán s realizací jeho záměrů. To je významný rozdíl oproti dřívější územně plánovací dokumentaci, která byla podkladem pro následně realizovanou výstavbu sídlišť a některých dalších velkých záměrů. Významným problémem je budoucí vývoj v některých oblastech sociální infrastruktury. Týká se to zejména školství a zdravotnictví (kde je podíl komerčních aktivit) a veřejné správy. Tyto oblasti vytvářejí značnou nabídku pracovních příležitostí, která pochopitelně znamená silné zatížení centra. Zároveň však využívají existující stavební fond, jehož transformace na jiné funkce může být problematická. Prestižní adresa v historickém centru může být v řadě případů z hlediska nákladů na provoz (příp. nákladů na přestavbu za účelem dosažení soudobého standardu objektů) významným ekonomickým problémem. Historické centrum již opustily centrály některých bank i některé velké konzultační kanceláře. Přestěhování spojené s koncentrací jim umožnilo též výrazné snížení počtu pracovníků. Žádoucí je zřejmě udržet v území centrální úřady i některá další jimi řízená pracoviště. I v této oblasti je však potřebná výrazná racionalizace, směřující ke snížení počtu neproduktivních úředníků. Tento proces v nekomerční oblasti zřejmě bude rozložen do delšího časového období, je však žádoucí se jím vážně zabývat a připravovat pravděpodobnou transformaci objektů či areálů (zejména těch, které jsou ve veřejném vlastnictví). V Praze existuje (podobně jako u bytů) poměrně vysoká neobsazenost i nových kancelářských komplexů i některých nákupních komplexů, často v důsledku pochybné lokalizace. Praha "prodala" rozsáhlé "transformační" plochy (např. Karlín, Bubny) a tím si poměrně výrazně omezila (nad rámec územního pánu) rozhodování o jejich využívání. V některých z těchto lokalit mohou být rozvíjeny aktivity, které nejsou komplementární, ale naopak konkurenční k současnému využití historického jádra města. Management plán by měl sledovat, pochopitelně s ohledem na "památkovou" hodnotu statku, pozitivní vývoj území památkové rezervace, zejména vytvářet podmínky pro udržení případného rozvoje vhodných aktivit. V soupisu UNESCO je ve střední Evropě poměrně málo historických jader měst. Intaktní historická jádra, která zůstala zachována, mají většinou poměrně malou rozlohu a jsou ve městech výrazně menších než Praha. V řadě měst střední Evropy došlo k závažnému narušení center, zejména v závěru druhé světové války. To se týká zejména německých měst, proto jsou v soupisu UNESCO zastoupena poměrně málo. Pro analogii s historickým jádrem Prahy je málo srovnatelných příkladů. Historické jádro Prahy ve vymezení města z doby Karla IV. je velmi rozsáhlé. Odpovídá přibližně rozloze Říma z doby Marka Aurelia (1. stol), v tomto městě však žil údajně milion obyvatel, ve středověké Praze po založení Nového Města Karlem IV. cca 30 tis. Pro srovnávací analýzy k Praze jsou vhodná přibližně milionová města, plnící roli vládního centra státu (země, provincie aj. ), která pochopitelně mají i významnou ekonomickou, společenskou a kulturní roli. Vídeň BudapešťVe středoevropském prostoru jsou to zejména blízké metropole Vídeň a Budapešť, které byly stejně jako Praha součástí Habsburské "dunajské" monarchie. Obě tato města však zaznamenala (v pobarokním období 19. století významnou proměnu urbanistické struktury. V Praze se tento "vývoj" omezil jen na relativně malá území Josefova a Staroměstského nábřeží Vltavy, vč. Petrské a Vojtěšské čtvrti. Jinak uliční
120
osnova (v podstatě středověká) zůstala zachována. Kvalita zástavby významné části Nového Města je poměrně nízká (např. ve srovnání s Vinohrady), dokumentuje to i poměrně nízký počet domů, zapsaných v tomto území jako kulturní památky. Pro budoucí vývoj centra Prahy je žádoucí sledovat možné inspirace i u dalších měst obdobné velikosti a významu, jejichž historická jádra nejsou (zejména v důsledku destrukce v 2. světové válce) zapsaná do světového dědictví UNESCO. Z hlediska života jejich center i vývoje historického jádra v kontextu s okolními strukturami či řešení veřejné dopravy poskytují řadu inspirací. Z velikostně srovnatelných měst jsou to ve střední Evropě zejména německá města Mnichov, Kolín a Hamburg, dále např. Kodaň a Stockholm. Nepochybně může být přínosem seznámení s jejich úspěšnými proměnami i některými existujícími problémy. řeka Významným fenoménem Prahy a jejího historického centra je Vltava. Je to "přiměřeně" velká řeka, mosty umožňují několik pěších propojení obou břehů v území historického jádra. Některé mosty jsou však značně zatíženy automobilovou dopravou. Přes mimořádnou polohu je "kvalita" využití vltavských nábřeží poměrně nízká. Nejvýznamnější je na staroměstské straně (Smetanovo nábřeží) mezi Národním divadlem a Křížovnickým náměstím. Na podstatné části vltavských nábřeží jsou objekty a areály vládních orgánů a dalších úřadů. Výjimkou jsou předmostí Mánesova mostu (VŠ, Rudolfinum, Umprum muzeum) a Čechova mostu (VŠ, hotely). Historické jádro Vídně nemá kontakt s hlavním tokem Dunaje, po jeho severovýchodním obvodě prochází úzký Donaukanal. Historické jádro Budapešti (má v podstatě autonomní části Buda a Pest) se rozkládá po obou březích Dunaje. Šířka řeky a malý počet mostů (navíc dopravně frekventovaných) výrazně komplikují pěší propojení. Situaci v území na obvodu historického jádra může v blízké době zásadně ovlivnit nový dopravní režim (zejména "zklidnění" severojižní magistrály), se kterým se uvažuje po dokončení tunelového systému Blanka. Existuje usnesení Magistrátu, zahrnující řadu dílčích záměrů či opatření. Dosud nebyl zpracován dopravní model (zatížení uliční sítě) v nové situaci. Je velmi pravděpodobné, že do komunálních voleb k dokončení tunelů "Blanky" nedojde a konečná opatření mohou být modifikována. Zatím nebyl v Praze aplikován systém emisních zón (Umwelt zone), který je již dlouhodobě uplatňován v řadě zahraničních (nejen historických) centrech. Dosud v podstatě neexistují prognózy vývoje stěžejních aktivit v území PPR a jejím okolí. V území je v souvislosti s jeho poměrně značnou rozlohou řada významných kapacit v oblastech, jejichž přínos pro PPR je někdy sporný: _ komerční administrativa, vč. bankovnictví _ centrální úřady a jimi řízené organizace _ velká zdravotnická zařízení z hlediska priority HITECH funkce (zejména nemocnice na Karlově náměstí) Současné objekty či areály neodpovídají soudobým nárokům a mají řadu "provozních" nedostatků. Útlum těchto aktivit může znamenat problémy budoucího využívání současných prostorů. To může být provázeno snížením kvality "služeb" (např. obchody – se zbožím z druhé ruky, kulturní zařízení – herny aj. ) a pochopitelně bez perspektivních programů i chátrání objektů. Regulace využití je poměrně obtížná. S odchodem "nájemců" mají "vlastníci" k dispozici několik scénářů: investovat do objektů – zvýšení kvality a "tržní" atraktivity, problémem však je neurčitost dlouhodobě udržitelných aktivit "udržovat" objekt pronájmem krátkodobým zájemcům, jejichž činnosti k renomé centra obvykle nepřispívají - nebránit chátrání, které je logickým důsledkem dlouhodobého nevyužívání objektů nebo jejich částí – cesta k demolici a případné nové výstavbě Součástí "plánu" by mohl (měl) být názor na budoucí vývoj, zejména objektů či areálů, které jsou ve veřejném vlastnictví (stát, město, městská část aj. ). Zřejmě ještě není reálné znát budoucí záměry církví na jim navrácené objekty či pozemky. V oblasti dopravy zřejmě nelze v blízké době předpokládat významnější městské investice v území s vazbami na historické jádro (mosty a lávky pro pěší, regionální železnice).
121
Problémem může být udržitelnost MHD. Efektivita některých existujících či dokončovaných částí systému je (vzhledem k provozním nákladům) velmi nízká, důsledkem jsou neúměrné nároky na dotace a pravděpodobné zdražení jízdného. Poznámky psané přímo do SWOT analýzy (vytištěno v separátním souboru), na konci připsáno následující: Pro SWOT analýzu a následné formulace MP by bylo vhodné analyzovat data o využívání území a strukturovat je tak, aby z nich bylo možné sledovat časový vývoj jevů, zejména změny po roce 1990. Aktualizace a zpřesnění podkladů pro sběr dat je určitou kompilací neztotožnění hranice sledovaného území s územními jednotkami, které jsou předmětem sledování. Současné vymezení neodpovídá ani původnímu vymezení středověké Prahy, ani faktickému rozhraní, které souvisí se stávajícími významnými komunikacemi (zejména SJM), neodpovídá ani katastrálním územím, znamenající v území významnou barieru. Vymezené ochranného pásma Pražské památkové rezervace je velice rozsáhlé. Měla by v něm být vymezena zóna (bezprostředně navazující), ve které může mít vývoj zásadní důsledky na PPR. Mělo by to být přibližně území s možnou pěší dostupností. Doporučuji aktualizovat údaje: - o obyvatelstvu o přítomné o trvale bydlící - bytovém fondu (vč. bytů neobydlených) - pracovních příležitostech celkem, z toho o veř. správa, vč. policie apod. o komerční administrativa o hotely a ostatní ubytovací zařízení o školství – vysoké, ostatní o zdravotnictví, z toho nemocnice - u školství též počty studentů a žáků (VŠ, SŠ, ZŠ) - u zdravotnictví též počty lůžek - u ubytování též počty lůžek - u restaurací – počty míst trvalých a sezonních (venku) - u kulturních zařízení – počty míst - parkování o v objektu, vč. podzemí o venkovní - u parkování z toho rozlišovat o neveřejné o vyhrazené pro rezidenty o veřejné, z toho placené
Srovnání Prahy s Budapeští a Vídní Ing. arch. M. Korner
Ve srovnání s Budapeští a Vídní vykazuje Praha výrazně nižší hustotu zalidnění. Centrální oblast jednotlivých měst je obtížné srovnávat. U Prahy je podstatně menší. Historické jádro Prahy je však největší. Vývoj konkurenčních center (z hlediska počtu obyvatel) kulminoval v dřívější době. Vídeň v roce 1916 měla 2239 tis. obyv. a v roce 1981 jen 1531 tis. obyv. Budapešť v roce 1980 měla 2054 tis. obyv. a v roce 2005 jen 1697 obyv.
122
Vymezení historického jádra (UNESCO) je v případě Prahy téměř dvojnásobné ve srovnání s Budapeští a víc než dvojnásobné ve srovnání s Vídní. Nejvýznamnější rozdíly jsou však ve vymezení ochranného pásma. Pražské je 10 x větší než budapešťské a více než 20 x větší než vídeňské. Významné rozdíly jsou v komunikačních systémech jednotlivých měst. Vídeňské a budapešťské bulváry mimo obsluhy vlastního centra umožňují i jeho významnou ochranu. U Prahy v podstatě jediná kapacitní komunikace (severojižní magistrála) vede po východním obvodě historického jádra, nemá však charakter městské třídy, ale spíše kapacitní automobilové trasy. Vzhledem k neexistenci Výtoňského mostu jsou významné celoměstské dopravní vazby (Vinohrady Smíchov) vedeny koridorem Žitná, Ječná přes jižní část Nového Města na Jiráskův most. Ten vedle Hlávkova mostu (součást severojižní magistrály) představuje nejvýznamnější propojení v širší centrální části města. Tunelový systém Blanka umožní propojení Smíchova a Holešovic, znamenající odlehčení v prostoru Břevnov – Letná, navazujícího na severní obvod památkové rezervace. Dlouhodobě však nebude k dispozici propojení nového Trojského mostu s Hlávkovým mostem. Po obvodě památkové rezervace, resp. v její blízkosti jsou vedeny významné železniční tratě. Pozitivní skutečností je propojení Hlavního nádraží, ležícího přímo na obvodě historického jádra, Vinohradskými a Žižkovskými tunely. Není však možné propojení od Kralup n. Vlt. a Kladna, které končí na Masarykově nádraží, pronikajícího do historického jádra. S výjimkou Hlavního nádraží a jeho vazeb je železniční infrastruktura, zejména pro regionální dopravu zcela nevyhovující. Železniční stanice Vyšehrad je dlouhodobě mimo provoz, stanice Dejvice a Bubny připomínají stav v 19. století (jsou součástí brownfieldů) a nemají vazbu na existující stanice metra Hradčanská a Vltavská. Role regionální železnice je v Praze oproti srovnatelným městům velmi nízká. V podstatě až na výjimky neřeší vnitroměstské vazby. Nekoncepčně v řadě případů vedou souběžně tři kolejové systémy (železnice, metro, tramvaj). Ve Vídni řeší S-Bahn regionální vazby. Na východní obvod památkové rezervace vstupuje jen v prostoru nádraží Wien Mitte. Západní nádraží (Westbahnhof a Franz Josef Bahnhof) mají vazbu na okružní trasu metra, vedenou po Gürtlu. Hlavním nádražím (pro dálková spojení) je nové nádraží Südbahnhof, vzdálené cca 1 km od obvodu historického jádra (Schwarzenberg platz). Komplex zahrad podél Prinz Eugen Strasse, která jej propojuje, je zahrnut do památkové zóny Unesco. V Budapešti leží významná nádraží Keléti a Nugeti na Peštské straně i Díli na Budenské straně Dunaje mimo památkovou zónu i její ochranné pásmo. Všechna mají vazbu na metro. Všechna tři města mají síť metra. Na levobřežní části historického jádra Prahy jsou 2 stanice (Hradčanská, Malostranská), na pravobřežní části (Staré a Nové Město) je stanic 9. V Budapešti jsou na obvodě západní části historického jádra 3 stanice metra. Ve východní (Peštské) části je 9 stanic starého metra a v rámci zóny Unesco jen 1 stanice (u parlamentu). V rámci ochranného pásma, které představuje významnou část celoměstského centra je dalších 5 stanic. Ve Vídni je v historickém jádru 13 stanic metra. Praha má poměrně rozsáhlou tramvajovou síť, která přenáší i významné městské diagonální vazby. V historickém jádru i širší centrální oblasti až na výjimky (Břevnov Letná Hlávkův most) nemá vlastní pruhy. Mimořádně vytížené jsou úseky Lazarská – Senovážné náměstí a Palackého náměstí – Anděl. Rozvoj centra Na rozdíl od Budapešti a Vídně v Praze neexistují významnější radiální uliční trasy, které by měly velkoměstský charakter. V podstatě jedinou výjimkou je Vinohradská třída (nemá však charakter bulváru). Historické jádro v podstatě nemá “souvislé” propojení městskými třídami s lokálními centry okolních čtvrtí. Na obvodě historického jádra Prahy, resp. v jeho blízkosti existují významné transformační plochy Špejchar, nádraží Bubny, západní Karlín). S výjimkou Karlína, kde po povodních 2002 dochází k rozsáhlejší přestavbě (s převažující kancelářským využitím) nemá další vývoj v těchto lokalitách reálný časový rámec ani stabilizované budoucí “využití”. Levobřežní část historického centra Prahy má poměrně rozsáhlé plochy zeleně (od Kinského zahrady po Letenské sady). Na pravém břehu Vltavy jsou jediné větší plochy Karlovo náměstí a Vrchlického sady. Významné jsou ostrovy Slovanský, Střelecký a Štvanice (zde chybí propojení lávkou). Na vídeňskou Ringstrasse navazuje (téměř po celém obvodě) řada parků v jejich okolí jsou významné kulturní a další veřejné objekty a areály.
123
Kompaktní stavební propojení Nového Města a Vinohrad po zbourání hradeb lze považovat za významný urbanistický omyl, který znemožnil vytvoření městského bulváru s možnou lokalizací celoměstsky významných budov a menších parků. Územní kontext Historické jádro je významnou součástí celoměstského centra. Jeho další vývoj by měl směřovat zejména do lokalit na historické jádro navazujících, které nabízejí rozsáhlé, v podstatě nevyužívané plochy, dříve areály železniční dopravy (nádraží Dejvice a Bubny). Časové využití těchto lokalit je podmiňováno zásadní přestavbou regionální železniční kladenské tratě (tzv. rychlodráha). S tím souvisí i budoucí uspořádání území Masarykova nádraží. Další přetěžování území památkové zóny komerční administrativou zde není žádoucí. Urbanistická struktura Nového Města neumožňuje významnější změny. Žádoucí posílení (obnova) bydlení by zřejmě vyžadovalo zlepšení parkovací nabídky pro rezidenty a uvolnění vnitrobloků pro "poloveřejná" prostranství a zeleň. Vzhledem k mnohočetnému vlastnictví objektů však významnější koncepce regulačních plánů budou obtížně realizovatelné. Obnovu bydlení zřejmě nelze předpokládat v ulicích, kterými je vedena tramvaj. Pro území Nového Města jsou charakteristické pasáže. Se zánikem řady kulturních zařízení i obchodů a služeb jejich využívání (atraktivita) výrazně pokleslo. Jejich opětovné oživení by mělo být významným problémem k řešení. Specifickou zónou Nové Města jsou areály využívané pro fakultní nemocnici v prostoru Karlova náměstí. Toto území, navazující na areál vysokých škol na Albertově, by mělo být předmětem komplexní analýzy a následně nového programu rozvoje, např. posílení kulturní frakce (muzea, galerie). S výjimkou výše uvedených lokalit je v podstatě stavebně stabilizované i bezprostředně navazující území Smíchova, Vinohrad a Letné. Určité změny lze předpokládat využitím existujících a přestavbou některých objektů v západním Karlíně. Vzhledem k předpokladu realizace rozsáhlé zeleně "Rohanského ostrova" by zde mohly být vytvořeny podmínky pro bydlení. Dosud realizované obytné projekty však nabízejí vysoce nadstandardní ceny (resp. nájemné), a proto část není využívána k trvalému bydlení. Externality pro památky, živý obsah a kultura současnosti jako hlavní externalita udržitelnosti hmotné kultury Doc. Ing. V. Liška Pojem „externalita“ můžeme chápat z několika hledisek a podle různých definic: 1. „Externalita je označení pro vnější účinek nějakého ekonomického rozhodnutí, resp. činnosti, tzn. část dopadů činnosti, kterou nese někdo jiný než její původce. Jako externality se označují náklady či výnosy jiných subjektů, za které se neplatí: původce si tyto výnosy (tzv. pozitivní externality) nemůže přivlastnit, příp. tyto náklady (tzv. negativní externality) od něj nelze vymáhat. “ 1 2. „Externalita je vnější efekt, netržní vliv na trh nebo na ekonomické vztahy. “ 2 3. „Externalita je vnější efekt; výsledek ekonomické aktivity, který si v případě jeho užitku nemůže původce zcela přivlastnit, nebo který v případě jeho nákladu nelze ho od původce vymoci aktivita způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by se za ně platilo. “ 3 4. „Kdykoli některý tržní subjekt (jednotlivec nebo firma) podnikne akci, která má na jiného jednotlivce nebo firmu vliv, za který dotyčný nemusí platit (nebo mu není placeno), tehdy říkáme, že dochází k externalitě. Externalitám se také se někdy říká “efekty přelévání”, vnější efekty, kladné a záporné úspory, či efekty sousedství. Nastává především tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti, kteří náklady způsobili, či příjmy získali, za ně platili. Externality mohou existovat mezi spotřebiteli, mezi výrobci či mezi spotřebiteli a výrobci, přičemž vždy jde o vztah, který není postižen systémem cen. Jinými slovy, trh neumí ocenit a tudíž je nedokáže regulovat tyto důsledky. Externalita je jev, který se vymyká ekvivalenci, jinak všeobecně platné ve směně a představuje nechtěný, vedlejší efekt z hlediska fungování trhu. “ 4 Výše uvedené definice shrnují, že externality jsou externí náklady nebo výnosy nějaké činnosti. Pokud mluvíme o nákladech činností, nesou je jiní lidí než ti, kteří danou činnost vykonávají. Naopak výnos činnosti připadne jiným lidem než těm, kteří danou činnost vykonávají. Druhy externalit
124
Rozlišujeme několik druhů externalit, avšak hlavní členění je na externality pozitivní a negativní. 1. Pozitivní externality Pozitivní externality přinášejí ostatním prospěch. Přítomnost pozitivní externality znamená, že mezní společenské užitky převyšují mezní soukromé užitky a že tržní rovnováha způsobuje relativně nedostatečnou produkci komodity. Příkladem pozitivní externality je např. dopad revitalizace brownfieldu na rozvoje mikroregionu. 2. Negativní externality Negativní externality nesou škodlivé efekty. Výskyt externalit často vede ke globálně neoptimálnímu rozhodování, neboť tržní subjekty nic nemotivuje k omezení jimi způsobených negativních externalit. Tyto negativní externality však postihují společnost jako celek. Přítomnost negativní externality znamená, že mezní společenské náklady převyšují mezní soukromé náklady a že tržní rovnováha způsobuje nadměrnou produkci komodity. Příkladem negativních externalit je např. znečištění životního prostředí způsobené ekonomickou aktivitou. Řešení externalit Můžeme rozlišovat řešení veřejná a soukromá. První spočívají ve vládní (státní) či municipální intervenci a “nápravě” trhu, druhé spoléhají na samovolné tendence trhů (či jedinců), které za jistých podmínek směřují k eliminaci externích dopadů automaticky. Ve veřejném řešení jde o přiblížení soukromých nákladů (resp. užitků) spojených s produkcí či spotřebou komodit, se kterými je negativní (pozitivní) externalita spojena, k nákladům (užitkům) společenským. Toho lze dosáhnout především prostřednictví tzv. korekčních daní (dotací), resp. ukládáním pokut anebo jiným zpoplatněním (resp. dotováním) produkce či spotřeby Jedním způsobem, jak se může soukromý sektor vypořádat s externalitami bez pomoci přímé státní intervence, je jejich tzv. internalizace, to znamená vytvoření takových ekonomických jednotek, které by byly natolik velké, aby se většina dopadů jejich činností projevila uvnitř jednotky.
Jakým způsobem ovlivňovat externality: 1. Přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. 2. Zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí na výrobu, pokut, poplatků, daní za znečištění, apod. 3. Zdanění záporných externalit jako řešení se nabízí stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům. Zavedením daně se zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů. 4. Pro oblast péče o památkový fond a kulturní dědictví jako pozitivní externality pro rozvoj cestovního ruchu je možné uvažovat i o různých dotačních titulech a podpoře investic Ve všech uvedených oblastech nalezneme externality, které ovlivňují jiné subjekty a vytváření tak přínos nebo negativní dopad. Subjekty, které se navzájem ovlivňují, i když někdy nepřímo (a tím vytvářejí externality), budeme rozlišovat na stát, firmu a jedince a tím si vytvoříme obraz o vzájemném externím ovlivňování, externalitách.
S externalitami jsme se již všichni setkali, jelikož jsou všude kolem nás. Externality jsou řetězový efekt, který může mít pozitivní a negativní dopad, a proto je dobré je studovat i vytvářet tak strategie, aby jejich dopad byl co nejefektivnější.
125
syllabus plánu
realizační program ochrany a rozvoje památky
koncept 14|09|15
SYLLABUS MANAGEMENTPLÁNU oblast
problém / hrozba
Cíl
nástroj
Řeka
Lodní provoz a zakotvené lodě přehlcují historické jádro Prahy., Trvale zakotvené lodě převyšují akceptovatelnou velikost a zahlcují centrální oblast PPR. Ohrožení OUV. oblast řeky není chráněna nástroji památkové péče. V Oblasti řeky neplatí stavební zákon a tak ani památkový zákon. Řeka je přeplněna atrakcemi a drobnými plavidly pouťového charakteru.
Regulovat množství lodí stejně jako automobilovou dopravu. Prioritou jsou volné průhledy na dominanty Prahy , nepřetěžování pražských břehů.
úprava zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě ; nebo jiný nástroj právní úpravy tak, aby došlo k regulaci typu, množství a provozu plavidel v oblasti perimetru řeky na území Prahy
Řeka
Řeka
Rozvinout potenciál řeky, jejích nábřeží a ostrovů Podpora humanizace města jeho nástroji jako dosud plně nevyužitý potenciál rozšíření Strategický plán, MP, MRVP a Koncepce pražských břehů veřejného prostoru a vyhledávat další dosud opomíjená místa na teritoriu PPR. Periferie uvnitř města v podobě severojižní magistrály. Koncentrace bezdomovců. Celková pauperizace oblasti. Rozdělení města. Upadající oblast zahrnuje - Hlavní nádraží, příchod z nádraží do města je dehonestující pro všechny návštěvníky Prahy přijíždějícími vlakem.
Redukce dopravy, komplexní projekt celého tělesa SJM ve vazbě na další oblasti města. Navrhnout fáze a jejich realizovatelnost včetně financování. Koordinace s projektem party parteru města , připojení Hl. nádraží na centrum města a kultivace městského parteru. Dle UNESCO: „Aby z východního okraje statku Světového dědictví byla odstraněna městská dálniční infrastruktura magistrály a aby se ulice v co nejvyšší prakticky možné míře navrátily na stejnou úroveň.“
Infrastruktura
Přetížení MHD centra. Absence koordinace tras MHD a vlakových koridorů v Praze, nevyužívání potenciálu městské železnice. Přetěžování MHD ve stejných trasách nevyužitého vlaku. Mezinárodní doprava návštěvníků neekologickými autobusy. Absence rychlého vlakového napojení letiště V. Havla na centrum. Metrem nebo vlakem. Absence vlakového napojení Prahy na města západní Evropy: Berlin, Mnichov.
koordinované řešení MHD a vlakové - regionální Strategický plán, Metropolitní plán a UAP studie dopravy a jejich synergie. realizovatelnosti a souvisejících staveb. Koordinace MHMP.
Infrastruktura
Infrastruktura
přetíženost centra automobilovou dopravou
Infrastruktura
kolize automobilové dopravy s pěším a tramvajovým provozem v oblasti pražských nábřeží objektový smog
Veřejný prostor města
Strategický plán, Metropolitní plán a UAP studie realizovatelnosti SJM. A souvisejících staveb. Koordinace MHMP. Jedná se o velmi závažnou problematiku velmi náročného dopravního uzlu. Je řeka vyhodnotit dopad jeho přítomnosti v centrální oblasti Prahy v blízkosti Václavského náměstí. Oblast má velký potenciál pro umístění kulturního Clusteru významných kulturních institucí města. Připravit koncepci obnovy městské třídy na místě dnešní severojižní magistrály, včetně dočasných dílčích řešení; přednostně řešit příčné propojení PPR s vnějšími částmi, např. umožněním povrchového přechodu magistrály za bývalým Federálním shromážděním k Vinohradské.
Posílení kvalitní železniční infrastruktury.
Strategický plán, Metropolitní plán a UAP studie realizovatelnosti a souvisejících staveb. Koordinace MHMP.
Realizace dopravních koridorů a s tím spojené posílení významu pražských nádraží a očekávaného zvýšení dopravní zátěže a vazby na MHD. Realizace stanice Opera nebo jiné koncepce dopravního uzlu MHD a mezinárodní vlakové dopravy. Regulace dopravy, zásadní zkvalitnění MHD a koordinace MHD a vlakových koridorů a přestupních uzlů na regionální dopravu na společných stanicích v linii jejich dotyku. Humanizace veřejného prostoru města. Dopravně zklidnit pravobřežní nábřeží v úseku Národní divadlo – Palachovo náměstí.
Strategický plán, MP, dopravní a ekonomická strategie CR
Strategický plán , Koncepce dopravní infrastruktury . MP. MRVP.
koordinace správců sítí a souvisejících objektů, minimalizace objektů ve veřejném prostranství.
dodržování strategie Manuálu veřejných prostranství
Urbanismus města Urbanismus města Veřejný prostor města
přetlak a velikost veřejné reklamy v prostoru historického centra města Zastaralá OTP neumožňující bytovou výstavbu domů a města lidského měřítka. Přetíženost města reklamou
diferenciace
přetěžování historického jádra Prahy turismem. Diversifikace, program "iniciace" Využít rozmanitosti veřejných prostorů v PPR k rozptýlení obyvatel a návštěvníků města do struktury města. Nejen jádro Prahy ale každé její místo může mít svého genia loci, jehož je třeba rozvíjet. dtto Provést inventuru budov ve vlastnictví města na důležitých veřejných prostorech, a to ve vztahu ne k jejich komerční využitelnosti, ale jako možných ohnisek žádoucích aktivit vyzařujících potenciál vnitřního veřejného prostoru do prostranství města.
diferenciace
Termíny
Podpora humanizace města jeho nástroji MRVP a Vytvořit manuál provozu a mobiliáře řeky obdobný manuálu tvorby veřejných prostranství. Koncepce pražských břehů
SJM
Infrastruktura
Garance
Strategický plán, MP, Manuál veřejného prostranství a další strategie IPR - KVP . Vzájemná koordinace.
omezení reklamy
Pražské stavební přepisy
Návrat k lidskému měřítku města. Posílení rolí města. Nové Pražské stavební předpisy.
Dodržení platnosti nových Pražských stavebních předpisů. Dodržení platnosti nových Pražských stavebních předpisů. Vypracování strategie rozvoje iniciačních jader města. Vyhodnocení potenciálu rolí jednotlivých nabídek veřejného prostoru města.
P. Kratochvíl
Strategie výběru nájemce dle kriteria kvality nabízené služby v objektech ve vlastnictví města. Omezení prodeje objektů a pozemků ve vlastnictví města. Nebo městských částí. Udržení vlivu na kvalitu veřejného prostoru města a navazujícího parteru a jeho nabídky.
P. Kratochvíl
P. Kratochvíl
diferenciace
dtto
Obnovit plovárny na Vltavě (s využitím plovoucích bazénů po vzoru např. Berlína, Kodaně) a naopak regulovat množství a provoz plavidel po řece.
Strategický plán : Strategie vitalizace veřejného prostoru města. ve vazbě na projekt "iniciace" aktivovat správce a vlastníky dříve městských objektů k jejich aktivnímu zapojení do veřejného prostoru města. Nalézt motivační prostředky pro jejich aktivaci.
diferenciace
dtto
Využít existující a připravované materiály rozvoje města – Koncepci pražských břehů a Manuál veřejných prostranství a strategický plán rozvoje města.
diferenciace
dtto
diferenciace
dtto
Hledat kulturní příležitosti vysoké kvality. Vyhledat možná místa pro vložení nových bodů v oblastech ochranného pásma PPR a navazujících čtvrtí (Karlín, Nové Město, Smíchov, Vinohrady, Žižkov, Dejvice a Bubeneč, Bubny, Nusle a Vršovice...) hledání rezerv uvnitř historického jádra a na ochranného pásma PPR . Podpora využití vnitrobloků a klidové zeleně. Chápat zkvalitnění veřejných prostorů jako prostředek „urbanistické akupunktury“, jako účinný způsob jak zásahem v určitém místě iniciovat oživení celé oblasti (viz strategie Barcelony)
128
SYLLABUS MANAGEMENTPLÁNU problém / hrozba dtto
Cíl Udržení veřejných kulturních institucí v prostoru města . Kulturní Cluster , tvorba souřadných oblastí kultury
diferenciace
nízká synergie školství a praxe ve vazbě na další světově významná centra.
přítomnost výzkumných a badatelských pracovišť v centrální Praze ve vazbě na univerzitní prostředí Prahy. Přítomnost specializovaných výrobních center v blízkosti Prahy. Mezinárodní prostředí vědy a kultury.
diferenciace
velké množství prázdných objektů držených v centru měst za účelem spekulace.
diferenciace
gentrifikace PPR . Snižování počtu obyvatel v PPR
Deblokace prázdných objektů držených pro spekulaci. Možnost veřejné aukce nebo jiného prostředku při neúdržbě objektu. Obnovení příležitosti obnovy a výstavby malých bytů dle obvyklých standard ve struktuře historického města, v možných prolukách s obvyklou odstupovou vzdáleností. Snížení povinnosti počtu parkovacích stání na vlastním pozemku a tak "povinného " přetěžování města auty. Zvýšení kvality života v centru. potlačení výstavby a obnovy velkých rezidenčních bytů. Podpora kvalitního bydlení v malých bytech v centru města.
oblast diferenciace
finance
finance
Nekvalitní předzahrádky a provizorní stavby v parteru města . Objektový smog a historizující kýč. Nevyvážená podpora obnovy v oblasti PPR
Kvalitní předzahrádky , omezení provizorií.
vytvoření otevřeného "fondu obnovy" památkových objektů s možností účasti soukromých subjektů Absence kriterií rozlišujících rozdíl mezi vytvoření manuálu cen na vyhodnocení standardní údržbou a nadstandartem obnovy finančního příspěvku z fondu obnovy na krytí památky . nákladů převyšujících běžnou údržbu objektu
nástroj Garance Využívání budov ve vlastnictví města nebo státu pro udržení institucí (vysokoškolských, kulturních, vědeckých), které do historického centra mohou vnášet tvořivost, nápady, a obecně jiného ducha, než jaký přináší komerční a turistické využití Koordinace školství, vědy a speciální výroby na mezinárodní úrovni. Přítomnost zahraničních odborníků na školách a souvisejících odvětvích.
úprava legislativy dle vzoru měst Evropy
Udržet platnost nových Pražských stavebních předpisů. Zkvalitnění parteru dle Manuálu veřejných prostranství. Udržení domů a pozemků v centrální oblasti ve vlastnictví města. Udržení vlivu mna kvalitu nabídky parteru města. Dle vzoru Wien: Neubaugasse Strasse der Spezialisten apod. Daňová regulace velkých bytů. Zvýhodnění malých bytů Zvýhodnění kvalitních služeb a využití předzahrádek v PPR.
Manuál VP doplnit o oblast drobných staveb parteru města - předzahrádky.
vyhláška nebo úprava památkového zákona. Nebo metodika udělování podpory.
P. Kratochvíl
finance
Požadovat zvýšení dotací na kulturu, a to jak na Vícezdrojové financování , Kriterium kvality a „vysoké“ projekty, tak na drobnější promyšlené kulturních referencí uznanou autoritou z oblasti vysokých uměleckých škol volené na 3 roky. kulturní aktivity. Dosáhnout vícezdrojového a otevřeného systému financování a další podpory pro profesionální i neprofesionální oblast.
finance
Nekoncepční strategie podpory kultury. Podpora je nízká a nepředvídatelná. Důsledek je nemožnost dlouhodobého plánu a vyšší programové nabídky a tak i umělecké kvality.
koordinace
Chybí rada nezávislých odborníků , schopných Vytvoření "rady moudrých" ve složení širokého posoudit strategická rozhodnutí města. spektra odborníků v oblasti architektury , historie , ochrany památek, ve vyváženém poměru tvůrčí i konzervativní oblasti. Včetně specialistů na městské inženýrství.
koordinace
Pseudoochrana některých areálů a objektů znemožňující žádoucí a reálnou rekonstrukci či přestavbu nebo i uvolnění pro zeleň.
koordinace
Prostorová a výšková regulace. Trvající tlak na umísťování neúměrných komerčních kapacit na území historického jádra a jeho ochranného pásma v rozporu s urbanisticky racionálním rozvojem města přinášející zásadní ohrožení památkové hodnoty historických objektů nekoordinovaná rezortní rozhodnutí v oblasti zpřesnit strategii komunikace mezi orgány správy města. městské a státní správy (ministerstva kultury, magistrátu hl. m. Prahy a úřadů městských částí), kulturními institucemi, vysokými školami atd.
Strategický plán , MP
Instituce koordinátora rezortních a mezirezortních rozhodnutí. Koordinační setkání "ozvučná deska"
M. Klimešová
Organizovat a koordinovat jednání, na nichž by Absence koordinované nabídky a poptávky kulturních příležitostí . Umělecké objekty jsou se vytvořil katalog nabídek a potřeb umístění umísťovány chaoticky bez posouzení záměru , výtvarného objektu. kvality a místa.
Katalog příležitostí umístění a katalog uměleckých děl koordinovaných kurátoremuměleckých děl ve veřejném prostoru města např. Galerií hlavního města Prahy.
M. Klimešová
Velmi rozsáhlé ochranné pásmo historického jádra, komplikace pro zásadnější přeměny některých lokalit s vysokým polohovým potenciálem
Stanovení přesných požadavků na funkci ochranného pásma PPR a prostorových kriterií
Strategický plán , MP
Korupční a lobbistické tlaky vyvíjené na představitele veřejné správy
nezávislá rada moudrých dle zahraničních vzorů
Zvýšený zájem o změny využití území v pohledově exponovaných územích a v poloze výrazných terénních útvarů a tlak na jejich realizaci
Schválení a dodržování regulace výstavby v his torickém jádru a jeho ochranném pásmu se zvláštním zřetelem na výškové limity výstavby
koordinace
koordinace
koordinace koordinace
koordinace koordinace koordinace koordinace
Termíny
Rozhodování o památce pravidlem 4 očí. Odborné rozhodování pracovníků památkové péče . Stanovení přesných kriterií památkových hodnot. Ne Zohlednění prostorové a kompoziční kvality celkové kompozice s okolními objekty
Strategický plán , MP Přijetí Management plánu historického jádra jako základního komplexního dokumentu podporujícího ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra
koordinace
Koordinace strategie a procesů ochrany a Přijetí Management plánu historického jádra rozvoje kulturního dědictví - historického jádra jako základního komplexního dokumentu Prahy podporujícího ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra
Rada Památky , OPP MHMP
koordinace
Koordinace strategie a procesů ochrany a Přijetí nového územního plánu Metropolitního rozvoje kulturního dědictví - historického jádra plánu a navazujících regulačních plánů s jasnou Prahy formulací pravidel a principů funkčního využití historického jádra
Rada Památky , OPP MHMP
koordinace
Ztráta koordinace a správy městské zeleně ve smyslu prostorové tvorby města městskou zelení
Zeleň města by měla být spravována městským MHMP Institce "zahradníka" města (Vzor Vídeň) zahradníkem s jasnou koncepcí a kategorizací . Všechny stromy musí být registrovanou složkou města bez
129
SYLLABUS MANAGEMENTPLÁNU oblast koordinace kvality tým
problém / hrozba Pokleslá pouťová úroveň podbízivé kulturní nabídky a levných suvenýrů na "Královské cestě" Ztráta důstojnosti centrální části města, doprovázená přítomností bezdomovců.
Cíl Poskytnout prostor propagaci kvalitních kulturních institucí, míst a aktivit (prostřednictvím citylightů, map ve veřejném prostoru, tištěných materiálů různého charakteru, filmových dokumentů atd.). Omezit komerční reklamu a přítomnost nedůstojné pouťové produkce. synergicky vyvažovat kvantitu kvalitou nabídky změnit strategii propagace a nabídky. Diversifikovat nabídku a příležitosti lokalit. Strategie kulturního clusteru .
nástroj Připravit a schválit Koncepci kulturní politiky hlavního města Prahy pro období 2016 2020
Garance
Připravit a schválit Koncepci kulturní politiky hlavního města Prahy pro období 2016 2020
Rada a Zastupitelstvo hlavního města Prahy
koordinace legislativy
Ohrožení PPR nízkou úrovní turismu. Priority kvantity před kvalitou návštěvníka a kulturní nabídky.
koncertní sál
Absence kvalitního koncertního sálu České filharmonie
Jednání v Koordinačním výboru pro vznik nového Strategický plán , MP koncertního sálu v Praze. Jeho umístění a prověření realizovatelnosti záměru.
koordinace sál mosty SJM doprava
Absence vyvážené pravo a levobřežní komunikace přetěžuje dopravou oblast PPR
koordinace sítí
Ztráta povinnosti sběru a koncetrace digitálních dat podzemních sítí. Vysoké informační poplatky za poskytování informací "poduličníky" Skrytá privatizace a spekullační přítomnost sitě v uličním prostoru města.
Řešení velkých investic veřejného zájmu (např. nové mosty přes Vltavu) s ohledem na ochranu mimořádná univerzální hodnotné hodnoty historického jádra Trvale povinnost obnovy databáze a sběru a odevzdání dat kordinovaných sítí financovaná daní z pronájmu prostoru pro umístění sítí ve veřejném prostoru města. Data by měla být veřejně přístupná a povinně koordinovaná.
Spekulační a korupční prostředí v oblasti změn Zdanění navýšení změny funkčního a funkčního využití a prostorové regulace. objemového rámce. Po vzoru zahraničních měst
Rada a Zastupitelstvo hlavního města Prahy
Strategický plán , MP
P. Kratochvíl
Strategický plán, MP
PPR
Přetížení PPR .
Podporovat ty aktivity ve veřejném prostoru, jež přesahují komerčně zábavní funkci, a to jak směrem k vyšším kulturním formám, tak ke spontánním, nekonformním tvořivým projevům.
P. Kratochvíl
PPR VP
Zt Nízká pobytová funkce veřejných prostranství a jejich vazby na parter
Posilovat charakter veřejných prostorů v PPR MTVP, jako příjemného místa nejen pro turisty, ale i pro lidi zde bydlící, pracující, studující.
P. Kratochvíl
M. Klimešová
PR
PR
PR koordinace
projekty projekty
soutěž
tým tým
Nízká mezinárodní spolupráce a získávání mezinárodních zkušeností v oblasti správy a ochrany statku
OPP, Rada památky, NPU Zpracování a přijetí nové strategie prezentace mimořádná univerzální hodnoty historického jádra Vypracování a přijetí programu zapojení města do mezinárodních projektů se zvláštním důrazem na projekty, resp. databáze „dobré praxe“ – „osvědčených postupů“, týkající se péče o památkový fond Podpora sociálních aktivit budujících i ve velkoměstském prostředí sousedské vztahy Podpora inovativních projektů typu „Městské zásahy“ nebo experimentálního ověřování nekonvenčních možností využití veřejných prostorů Využívání efektů „úspěšné praxe“ – jedna úspěšná realizace může vyvolat řetěz následovníků vytvoření týmu kulturních odborníků v Radě světové památky Pro vybrané veřejné prostory nalézt (v soutěži) producenta, který by připravil dramaturgický plán kulturně společenského využití místa a koordinoval jeho naplňování (obdobně jako je tomu v Paříži na nábřeží „Rive gauche“ nebo v Praze na piazetě Národního divadla).
tým
Vytvořit v rámci Rady světové památky akceschopný tým odborníků z různých oborů, jehož smyslem by bylo zabývat se kulturním programem města Prahy z naznačených hledisek, ve vztahu k hodnotě památky.
tým koordinace
Tento tým by zároveň rozvinul dialog mezi orgány městské správy a státní správy – ministerstva kultury, magistrátu hl. m. Prahy a úřadů městských částí, kulturními institucemi, vysokými školami teoretického i praktického kulturního zaměření, a nabídl by jim k úvaze eventuelní místa.. Dosáhnout změny legislativy ve vztahu k užívání památky, tak aby bylo možno alespoň zčásti ovlivnit skladbu komerční pseudovýtvarné nabídky. Dát rozhodující prostor propagaci kvalitních kulturních institucí, míst a aktivit (prostřednictvím citylightů, map ve veřejném prostoru, tištěných materiálů různého charakteru, filmových dokumentů atd.). Naopak omezit komerční reklamu a přítomnost pokleslých kostýmovaných figurantů na území památky, kupř na královské cestě.
tým koordinace
tým kultura
vlastnictví
Termíny
P. Kratochvíl
P. Kratochvíl
P. Kratochvíl
M. Klimešová
P. Kratochvíl
Podpora stálého bydlení tím, že se i v centru udrží funkce sloužící rodinám širokému generačnímu spektru. Rodiny s dětmi a staří lidé.
130
SYLLABUS MANAGEMENTPLÁNU oblast
problém / hrozba
VP
Cíl Dořešit architektonické a provozní uspořádání klíčových veřejných prostorů Nového města Pražského, tj. Václavského a Karlova náměstí
VP diferenciace
Provést inventuru veřejných prostorů v tomto území s určením možností jejich nového využití a úprav; vypsat architektonické soutěže na ty, kde se řešení ukáže jako aktuální
koordinace
Kombinace dlouhodobě připravovaných strategií a rychlých iniciačních projektů Prosadit povinnost architektonických soutěží při nové výstavbě v rámci PPR
soutěže.
urbanismus města
nástroj
Termíny
Výstavba výškových a hmotově předimenzovaných objektů ve vizuálním kontaktu s historickým jádrem Absence přesných a rozhodujících informací a dokumentace odůvodňující památkovou ochranu a jehí stupeň. Příliš plošná ochrana bez vymezení specifik. Velký prostor pro spekulaci lobbing a korupci.
Posílit profesionalitu a vědeckost památkové péče. Profesinální a vědecké zpracování dokumentce rozhodující o ochraně. Definovat stupně ochrany a objektivní kriteria dle vzorů zahraniční památkové péče. Posílit rozhodování dle principu "4 očí".
rozptýlenost informací o archeologických památkách ztráta koordinace . Ohrožení
Zajistit odborné podklady kategorizace a dokumentace památek a vložení do GIS
Ohrožení kvality obnovy a kvalitní architektury zajistit přítomnost architekta při úpravách v novostavbách. Nebezpečí historismu a památky nevkusu
implementace v novele památkového zákona .
novela památkového zákona
archeologie
Ohrožení archeologického horizontu a informací.
Vhodnými prostředky ochránit archeologické Je zajištěno památkovým zákonem v procesu relikty (především zbytky architektury) odkryté před-projektové přípravy. Implementace při archeologickém výzkumu in situ podmínek v odborném stanovisku. (konzervování in situ, případná prezentace; s tím související změny projektu stavebních prací)
archeologie
Ztráta koordinace archeologických informací
Určit zakotvit archeologickou autoritu pro hl. m. Prahu a koordinaci informací
Autorita archeologa městav rámci NPU. Dokumentaci centralizuje NPU , přísluší mu také centralizace informací a jejich předání do GIS.
archeologie
Absence archeologa v radě památky ??
Doplnit Steering Committee statku (Rada světové památky) o nového člena – archeologa
Doplnění je věc dohody o složení rady památky. OPP MHMP .
absence architektů a dalších odborníků v Radě památky, absence koordinované a dělné spolupráce a koordinace rozhodných institucí města. Nízké povědomí o archeologických hodnotách Prahy
Rozšířit Radu památky o architekty a inženýry města. Dialog a dohoda v oblasti komplexní problematiky údržby a rozvoje města a PPR
Rada památky, OPP MHMP
Zvýšit edukaci a povědomí o archeologickém kulturním dědictví a jeho významu
Zajistit data , jejich centralizaci, publikaci a zveřejnění v GIS . PR ve spolupráci s NPU a PIS
archeologie
Garance
archeologie
Poškozování archeologických horizonzů
Vytipovat nejcennější archeologické terény statku, důsledně stanovit režim jejich ochrany a obojí právně ukotvit
Centralizace dat u autority úřadu archeologa města. Dokumentaci centralizuje NPU , přísluší mu také centralizace informací a jejich předání do GIS
diferenciace
přetíženost PPR turismem
Diferenciace nabídky přetlaku turismu v centrální části. Rozptýlit přetlak turistického ruchu z několika málo lokalit a tras a zatraktivnit další veřejné prostory v místech, kde by přítomnost turistů přinesla naopak vítané oživení. Pro zatraktivnění některých stranou ležících veřejných prostorů využívat kvalitní novou architekturu (viz příklad Tančícího domu jako nového cíle návštěv).
Vytvořit projekt "iniciace" , Implementace do Metropolitního plánu . Vyhodnocení potenciálu míst s hlediska "významové mapy" . Zapojit systém kulturního clusteru.
131
