Managementový plán pro evropsky významný druh saranče skalní Stenobothrus eurasius na lokalitách zahrnutých v projektu LIFE+ (aktivita A3, „Aktivní ochrana evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy a druhy v lounském středohoří“, LIFE09 NAT/CZ/000363)
Praha, 2011
Pavel Marhoul Daphne ČR – Institut aplikované ekologie
Obsah: Slovo úvodem ........................................................................................................................ 3 Bionomie a ekologie saranče skalní ...................................................................................... 4 Rozšíření ................................................................................................................................ 4 Celkové rozšíření ............................................................................................................... 4 Rozšíření v České republice .............................................................................................. 4 Rozšíření v CHKO České středohoří ................................................................................ 4 Rozšíření ve sledované oblasti .......................................................................................... 5 Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populace druhu .................................... 6 Vhodný management pro saranči skalní ve sledované oblasti (obecné principy) ................. 7 Ochranářsky významné druhy rovnokřídlých ve sledované oblasti ...................................... 7 Návrh managementových opatření pro jednotlivá území ...................................................... 9 1. Raná – Hrádek ............................................................................................................. 10 2. Oblík – Srdov – Brník ................................................................................................. 11 3. Milá.............................................................................................................................. 12 Poznámky k monitoringu v oblasti ...................................................................................... 13 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 13 Přílohy: ................................................................................................................................ 14
2
Slovo úvodem Předloţený materiál byl zpracován především pro potřeby řešení projektu LIFE+ „Aktivní ochrana evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy a druhy v lounském středohoří“. Saranče skalní Stenobothrus eurasius je jedním z cílových druhů projektu a vytvoření specifického managementového plánu bylo jedním z plánovaných opatření. Konkrétní návrhy managementu jsou nastaveny pro pět ze sedmi známých populací druhu v Českém Středohoří a jeho bezprostředním okolí, zásady hospodaření jsou však snadno přenositelné i na zbývající lokality. Kromě tohoto druhu je pozornost věnována i dalším faunisticky a ochranářsky významným druhům rovnokřídlých známých ze zájmového území. V této souvislosti je nutné poznamenat, ţe přes relativně velkou pozornost, která byla rovnokřídlým v CHKO České Středohoří v minulosti věnována, je současný stav znalostí dosti nepřesný a nedostatečný. Velmi ţádoucí je provedení důkladného faunistického průzkumu v této oblasti. Stejně naléhavé je doplnění detailních informací o ekologii a bionomii saranče skalní, neboť patří k nejméně studovaným taxonům nejen u nás, ale i v dalších státech výskytu.
3
Bionomie a ekologie saranče skalní Nedostatečně studovaný druh, výzkum bionomie a ekologie saranče skalní je velmi ţádoucí. Na našem území obývá mikroklimaticky extrémní místa skalních stepí na jiţně orientovaných strmých svazích. Biotopem jsou mezernaté kostřavové trávníky s velkým podílem nezarostlých plošek, vystupujících balvanů a skalek. Vyhýbá se rozsáhlejším nezarostlým plochám i místům s vysokou travinobylinnou vegetací (např. husté porosty kavylu Stipa sp.). Vývoj je pravděpodobně jednoletý, je ale moţné, ţe část vajíček můţe přeléhat i dva roky. Nymfy se líhnou pravděpodobně v průběhu května. Dospělci se vyskytují od července do října s vrcholem početnosti v první polovině srpna. Imága aktivují za slunečného počasí v období od 10-20 hod. Místo kladení vajíček není známé, lze ale předpokládat, ţe samice kladou ootéky do svrchní vrstvy půdy nebo do kořenů trav. Přezimuje ve fázi vajíčka. Saranče skalní je polyfágní druh. Přesné sloţení potravy není z našeho území známé, v jiných částech areálu se ţiví různými druhy trav, např. Festuca valesiaca, Festuca ovina, Koeleria cristata, různé druhy r. Carex, Stipa apod. (Savitsky 2010). O pohybech a migračních schopnostech druhu nejsou ţádné informace.
Rozšíření Celkové rozšíření Areál saranče skalní je na západním okraji ohraničen střední Evropou, odtud pokračuje na východ pásem stepí aţ na Sibiř. V rámci areálu je rozeznáváno pět poddruhů. Ve střední Evropě patří saranče skalní k velmi vzácným druhům. Výskyt v CHKO České Středohoří je nejzápadnějším známým výskytem. Nejbliţší výskyty se nacházejí (vyjma sporného údaje z NPP Miroslavské kopce, viz dále) v Dolním Rakousku v Hainburger Berge (na státních hranicích se Slovenskem u Bratislavy) více neţ 350 km jihovýchodně vzdušnou čarou (Zuna-Kratky et al. 2009). V Rakousku je saranče skalní povaţovaná za kriticky ohroţený druh. Na Slovensku je v Červeném seznamu ohroţených druhů uvedena v kategorii ohroţený druh (Krištín 2001). Početnější je pouze na stepích Slovenského krasu, kromě této oblasti má jiţ pouze několik izolovaných lokalit (u Bratislavy, u Partizánského apod.) (Krištín in litt.). Ve střední Evropě se vyskytují poddruhy S. eurasius bohemicus Mařan, 1958 (Česká republika a pravděpodobně Rakousko a část Slovenska) a S.e. slovacus Mařan, 1958 (Slovensko a pravděpodobně Maďarsko).
Rozšíření v České republice Saranče skalní je známa pouze z Českého Středohoří a Hazmburské tabule (Holuša & Holuša 2002). V roce 2005 byl tento druh nalezen z NPP Miroslavské kopce (okr. Znojmo) (Chládek 2006), který se však v následujících opakovaných průzkumech nepodařilo potvrdit (Holuša 2008, Marhoul 2010). Výskyt v dalších částech státu je vzhledem k ekologickým nárokům druhu a míře prozkoumanosti potenciálních lokalit velmi nepravděpodobný.
Rozšíření v CHKO České středohoří V CHKO České Středohoří se vyskytuje v Lounské části s centrem rozšíření na Milé, Rané a Oblíku, izolovanou lokalitou je Radobýl (Holuša & Holuša 2002). Další izolovanou lokalitou saranče skalní je vrch Hazmburk v Hazmburské tabuli (Holuša & Holuša 2002).
4
Populace na Radobýlu byla objevena 6.8.1980 Čejchanem (Čejchan 1980), který zde odchytil jednoho samce. Holuša & Holuša (2002) výskyt saranče skalní na lokalitě recentně potvrdili. Stabilní nebo mírně pozitivní trend byl potvrzen v následujících letech v rámci pravidelného monitoringu druhu (Holuša 2008, Marhoul 2010). Saranče zde obývají celý jiţní svah od vrcholu po okraj křovin lemujících suťová pole v dolní části svahu, s nejvyšší početností v dolní části svahu. Tato část je skalnatější s velkým mnoţstvím vystupujících balvanů a skalek a nízkou pokryvností vegetace. Výskyt saranče skalní na Hazmburku byl zjištěn v roce 1956 (Mařan 1958). V roce 2002 přítomnost populace ověřili Holuša & Holuša (2002). Recentní populace je malá, o čemţ svědčí výsledky monitoringu tohoto druhu. V roce 2006 (Holuša 2006) byla monitorována přítomnost saranče v okolí 76 bodů rozmístěných po celém bezlesí jiţního svahu, zaznamenána byla přítomnost jednoho páru. O dva roky později (Holuša 2008) autor zaznamenal v okolí 27 zkoumaných plošek výskyt 4 samců a jedné samice. V roce 2009 bylo na lokalitě nalezeno 6 samců (30.7.) a při druhém průzkumu (28.8.) 12 jedinců - 5 samců a 7 samic (Marhoul nepubl.). Při monitoringu saranče v roce 2010 (Marhoul 2010) byli zaznamenáni 4 samci a 3 samice. Výskyt saranče skalní na Hazmburku je omezený na malou plochu ve východní části bezlesí jiţního svahu a je limitován nedostatečnou nabídkou vhodných biotopů.
Rozšíření ve sledované oblasti Historické rozšíření Výskyt saranče skalní byl ve sledované oblasti zjištěn v roce 1956 (Mařan 1958) na lokalitách Raná, Oblík, Milý (v současnosti Milá) a Dlouhý vrch. Posledně jmenovaná lokalita byla Holušou & Holušou (2002) identifikovaná jako v minulosti uţívaný název pro Srdov a Brník. V roce 1964 nalezl Mařan jednoho jedince na vrchu Číčov u Hořence (Mařan 1965). Výskyt na lokalitách Raná, Oblík a Milá ověřil na počátku 80. let Čejchan (1980), naproti tomu Honců (1993) druh v Českém Středohoří vůbec nenazaznamenal. Aktuální rozšíření Recentní průzkum rozšíření saranče skalní na historických i potenciálních lokalitách proběhl v roce 2001 (Holuša & Holuša 2002). Autoři ověřili výskyt na lokalitách Milá, Raná, Oblík, Srdov a Brník. Historický údaj z Číčova nebyl potvrzen a je pravděpodobné, ţe Mařanův nález se týkal migrujícího jedince. Z ověřených lokalit se početné populace vyskytují na Milé a Oblíku, středněpočetná populace obývá Ranou. Na zbývajících dvou lokalitách je početnost velmi malá. Všechny populace jsou od roku 2004 kaţdý druhý rok pravidelně monitorovány. Z výsledků vyplývá, ţe na Milé se početnost druhu zvyšuje, pravděpodobně v návaznosti na provedené managementové zásahy. Na Oblíku populace kolísá, naproti tomu na Rané dochází dlouhodobě k poklesu populace. Tabulka č. 1 uvádí horní a dolní odhady početnosti populace přepočtené na 1 ha vhodného biotopu získané na základě údajů z monitoringu. Srovnání můţe být ovlivněno změnou osoby provádějící monitoring, ke které došlo v roce 2010.
5
Tabulka č.1: Srovnání početnosti samic S. eurasius na lokalitách Milá, Oblík a Raná přepočtené na 1 ha vhodného biotopu. Údaje z let 2004-2008 Holuša (2008), údaje z roku 2010 Marhoul (2010).
2004 2005 2006 2008 2010
spodní mez horní mez spodní mez horní mez spodní mez horní mez spodní mez horní mez spodní mez horní mez
Milá 1400 1800 1500 2800 1700 2100 1830 2880 3100 3500
Oblík 1500 1900 1000 2100 1200 1700 970 1250 1600 1800
Raná 1000 1250 240 840 240 340 160 200 410 620
Potencionální rozšíření Saranče skalní má velmi specifické nároky na kvalitu biotopu a především na mikroklimatické podmínky. Z tohoto důvodu je pravděpodobné, ţe současný obrázek o rozšíření druhu v CHKO České Středohoří je úplný a druh se zde na jiných lokalitách jiţ nevyskytuje. Tomu nasvědčují i výsledky průzkumu na dalších lokalitách, které vţdy s negativním výsledkem provedli Holuša & Holuša (2002). Průzkum byl proveden na lokalitách: PR Písečný vrch, vrchy Plešivec a Hrádek u obce Děkovka, NPP Kamenná slunce, vrchy. Malý vrch, Kříţové vršky a Šibeník u Charvátců, PP Košťálov, vrch Dlouhá hora u Kozel, PP Tobiášův vrch, NPR Bořeň, NPR Lovoš, NPP Bílé Stráně, vrch Syslík u Třtěna, PR Kalvárie, vrch Kamýk u Všechlap a lokalita Skalka u Vlastislavi. Přes výše uvedené je ţádoucí průzkum zopakovat přinejmenším na lokalitách s výskytem trávníků svazu Festucion valesiace neboť nelze vyloučit, ţe na některé z lokalit můţe přeţívat malá populace snadno unikající pozornosti.
Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populace druhu Saranče skalní obývá obtíţně přístupná místa skalnatých, jiţně orientovaných svahů. Úplná likvidace biotopu, která je častým ohroţujícím faktorem u většiny ohroţených druhů rostlin a ţivočichů je u této saranče málo pravděpodobná. Do úvahy přichází snad pouze odtěţení lokalit lomovou činností, které je vzhledem k územní ochraně všech lokalit s výskytem druhu vyloučené. Klíčovým ohroţujícím faktorem pro populace saranče skalní je vegetační sukcese spojená s ukončením managementu na lokalitách. Stepní společenstva s výskytem saranče byly v minulosti obhospodařovány pastvou. Po ukončení pastvy dochází k postupným změnám vegetace. V první fázi řídké trávníky houstnou, zanikají plošky obnaţené půdy a vystupující balvany a skalky jsou překryty vysokou vegetací. V další fázi nastupují keře, jejichţ rozvoji nebrání ani extrémní mikroklimatické podmínky těchto stanovišť. Sukcesí jsou ohroţeny především malé lokality (Srdov, Brník), v dlouhodobém měřítku se ale zarůstání můţe týkat všech lokalit.
6
Vhodný management pro saranči skalní ve sledované oblasti (obecné principy) Saranče skalní je nejen v České republice, ale i v dalších zemích střední Evropy (Rakousko, Slovensko) velmi vzácným druhem ţijícím na obtíţně přístupných místech. Managementu lokalit byla doposud věnována malá pozornost. Z našeho území nejsou k dispozici ţádné studie hodnotící vliv managementu na populace tohoto druhu a podobná situace je i ve jmenovaných zemích. Dílčí zkušenost je k dispozici pouze z Rakouska, kde došlo v rámci projektu LIFE k odstranění křovin navazujících na skalní step s výskytem saranče na jedné rozlohou malé lokalitě. Na ošetřených plochách byl obnoven otevřený biotop s plochami obnaţené půdy a během jednoho roku došlo k jejich obsazení populací saranče. Při ukončení managementu ale stejně rychle došlo k vymizení saranče (Denner in litt.). Na Slovensku nebyl doposud realizován ţádný projekt zaměřený na management lokalit saranče skalní, pouze byl zaznamenán úbytek druhu v důsledku zarůstání lokalit ve Slovenském krasu po ukončení tradiční pastvy (Krištín in litt.). Management lokalit saranče skalní v CHKO České Středohoří musí být zaloţen na udrţování biotopu druhu – skalních stepí s mnoţstvím obnaţené půdy a vystupujících skalek a balvanů. Základem péče o lokality je pastva ovcí, ideálně smíšeného stáda ovcí a koz. Ideální je dlouhodobá pastva přes celou vegetační sezónu s velmi nízkou zátěţí 1-2 ovce/ha (0,15-0,3 VDJ). Pokud není moţné zajistit extenzivní dlouhodobou pastvu, je moţné ji nahradit intenzivnějším přepasením většího stáda po kratší dobu. Tento způsob pastvy je moţné provést pouze vţdy na polovině lokality a obě části obrok střídat. Na malých lokalitách a v okrajích velkých lokalit je velmi ţádoucí provést vyřezání křovin a následné udrţování těchto ploch pastvou. Vyřezání můţe být provedeno kdykoli během roku, vzhledem k moţnému hnízděné ptáků je ale nejvhodnější podzimní období. V případě, ţe by přes pravidelnou pastvu docházelo k rozvoji křovin i v centrálních částech velkých lokalit, je taktéţ nutné provést jejich (téměř) úplné odstranění. Ponechány mohou být pouze jednotlivé keře šípku či jiných druhů ve velkých rozestupech (pokryvnost keřů méně neţ 5 %). Vhodným opatřením pro likvidaci nahromaděné stařiny v dlouhodoběji neudrţovaných trávnících (např. některé části Rané) by bylo vypálení porostu po malých plochách (0,5-1 ha) v časně jarním období. Na takto ošetřených plochách je nutné ten samý rok aplikovat pastvu. V případě, ţe se nepodaří vypalování trávníků zorganizovat, je moţné vyuţít zimní pastvu ovcí.
Ochranářsky významné druhy rovnokřídlých ve sledované oblasti Projektová oblast patří k nejvýznamnějším územím pro rovnokřídlé v České republice. Přítomnost různorodých biotopů nabízí podmínky pro výskyt druhů s odlišnými nároky na prostředí, z nichţ nejvýznamnější je skupina druhů vázaných na skalní stepi. Vedle saranče skalní Stenobothrus eurasius je oblast Lounského středohoří klíčová i pro stepní saranči slámovou Euchorthippus pulvinatus a je jedním z center rozšíření teplomilné saranče drobné Stenobothrus crassipes v ČR. V minulosti byly odtud známy dva velmi vzácné druhy – cvrček malý Modicogryllus frontalis a saranče německá Oedipoda germanica, z nichţ saranče německá dosud přeţívá na Košťálově, těsně za hranicí zájmové oblasti. Kromě níţe uvedených druhů se v této části Českého Středohoří vyskytují i další cenné druhy, které nebyly do seznamu zařazeny. Nejvýznamnější je kobylka černotrnná Tettigonia caudata, jejímţ biotopem jsou obilná pole případně další typy polních kultur (např. vojtěška) a aktivitami projektu nebude dotčena. Stepní druhy kolonizovaly České Středohoří v poslední poledové době pravděpodobně z různých směrů (saranče německá z jihozápadu, ostatní druhy z východu) a udrţely se zde 7
díky kombinaci klimatických podmínek (relativně nízké sráţky a vysoké teploty) a hospodářskému vyuţívání, především pastvou. Pastva ovcí a koz zde byla praktikována aţ do konce 80. let minulého století Cvrček malý – Modicogryllus frontalis (Fieber, 1844) Teplomilný druh vázaný na xerotermní porosty s vysokým podílem obnaţené půdy, suti apod. Typickými lokalitami cvrčka malého jsou opuštěné i dosud aktivní (okrajové části) hliníky a kamenolomy. Zde vyhledává řídce zarostlá místa s puklinami v půdě nebo dostatečnou nabídkou volně leţících kamenů, kde se schovávají. Druh je aktivní během dne. Imága se vyskytují od května do srpna, jiţ v srpnu se objevují malé nymfy nové generace, které aktivují do podzimu, přezimují a podle aktuálního počasí opět začínají aktivovat někdy jiţ od února. V České republice se recentně vyskytuje na jiţní Moravě, odkud je znám z několika lokalit (např. cihelny u Hodonína, Hevlína, Novosedel, Hády u Brna apod.). Z území Čech jsou známé pouze historické údaje z Prahy, z Karlštějna, Niţboru a údolí Vltavy ke Kralupům nad Vltavou. Z poloviny 20. století pocházejí i nálezy z CHKO České Středohoří. Mařan zaznamenal dne 6.5.1956 osm samců a 5 samic cvrčka malého na Lovoši a Bouček odchytil jednu samici dne 5.7.1956 na Milé (vše Čejchan 1981). Druh v Českém Středohoří dosahuje severozápadní hranice areálu rozšíření a je ohroţen nevhodnými změnami biotopu. Kritické je především zarůstání lokalit vegetací v důsledku vegetační sukcese. Cílený průzkum na obou lokalitách stejně jako na dalších místech s potenciálně vhodnými biotopy je velmi ţádoucí. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Nezvěstný druh Saranče německá – Oedipoda germanica (Latreille, 1804) Druh obývající velmi teplá stanoviště s mikroklimaticky extrémními podmínkami. Typickým biotopem v České republice jsou drolivé břidličné sutě s velmi nízkou pokryvností nízkých keříčků, prakticky bez travinobylinného patra. Imága se vyskytují od června do listopadu, V ČR je saranče německá kriticky ohroţeným druhem. Vyskytuje se pouze na několika lokalitách na jihozápadním okrají Prahy (zejména v Radotínském údolí), na několika lokalitách v Českém krasu a v Českém Středohoří. Zde byla Mařanem nalezena na Milé a na Oblíku (Mařan 1965). Na první lokalitě byla dle tohoto autora poměrně početná, na Oblíku vzácná. Čejchan (1980) uvádí novou lokalitu – Košťálov a uvádí, ţe výskyt druhu na Milé a Oblíku se mu nepodařilo ověřit. Honců (1993) potvrdil malou populaci saranče německé na Košťálově (ca 10 ex.), pátrání na Milé a Oblíku bylo bezvýsledné. Podobné výsledky přinášejí Holuša et al. (2009). Autoři povaţují saranči na Milé a Oblíku za vyhynulou, na Košťálově potvrdila detailní studie spojená s odchytem a značením jedinců výskyt středně početné populace – zaznamenáno bylo 41 samců a 30 samic. Druh je ohroţený zarůstáním lokalit dřevinami. Přestoţe je výskyt saranče německé na Milé a Oblíku krajně nepravděpodobný, bylo by velmi uţitečné provést další šetření nejen zde, ale i na případných dalších potenciálních lokalitách v lounské části CHKO České Středohoří. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Košťálov. Saranče drobná – Stenobothrus crassipes (Charpentier, 1825)
8
Obývá suché louky a stepi se středně vysokým a řídkým travinobylinným porostem. Imága se vyskytují od července do října a vzhledem ke zkráceným krytkám a křídlům jsou pohybově omezená. V České republice se vyskytuje na jiţní Moravě a ve středních a severních Čechách. Zatímco moravské populace nejsou ohroţeny, výskyt v Čechách je velmi fragmentovaný a je moţné jej povaţovat za reliktní. V CHKO České Středohoří byl zjištěn na řadě lokalit zejména v Lounské části, další lokality má na Košťálově, Lovoši a Radobýlu (Čejchan 1980, 1982, Honců 1993). V řešené oblasti byl nalezen na vrších Číčov, Srdov, Kamýk (Honců 1993) a Libeš (Čejchan 1980). Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Recentní rozšíření není známé. Saranče slámová – Euchorthippus pulvinatus (Fischer-Waldheim, 1846) Druh xerotermních stepních a lesostepních stanovišť s dlouhostébelnými trávníky, především kavylovými (Stipa sp.). Severozápadní Čechy tvoří západní okraj areálu druhu, který odtud pásem stepí pokračuje přes Ukrajinu do Kazachstánu a na západní Sibiř. Biologie druhu na našem území je nedostatečně studována. Imága vyhledávají řídké vysokostébelné porosty na jiţně osluněných svazích. Vyskytují se od července do září. Saranče slámové jsou býloţravé, ţiví se různými druhy trav. V České republice patří k vzácným druhům. Vyskytuje se v NPR Pouzdřanská step, která je jedinou lokalitou druhu na Moravě. Další oblastí je Podkrušnohoří od Doupovských hor po Ústí nad Labem. Centrem rozšíření v této oblasti je Lounské středohoří. Saranče je ohroţena změnou biotopů v důsledku změny jejich vyuţívání, především zarůstáním keři. Lokality s potvrzeným výskytem (po roce 2002): Raná – Hrádek, Oblík – Srdov – Brník, Třtěnské stráně, Milá, Kamenná slunce. Výskyt je ale pravděpodobný na většině projektových lokalit.
Návrh managementových opatření pro jednotlivá území Management biotopů saranče skalní se v EVL Raná-Hrádek, Vrch Milá a Oblík-SrdovBrník týká jen malé části jejich rozlohy. Zásahy jsou navrhovány pouze pro části s prokázaným nebo potenciálním výskytem tohoto druhu. Vesměs se jedná o bezlesí na vrcholu a přilehlých částech jiţně, jihovýchodně a jihozápadně orientovaných svahů. Ostatní části lokalit jsou z důvodu mikroklimatických podmínek pro výskyt tohoto druhu nevhodné. V této souvislosti je nutné podotknout, ţe zcela přesné hranice rozšíření druhu na ţádné z lokalit nejsou známy s dostatečnou přesností, protoţe podrobný průzkum nebyl dosud proveden. Pravidelný monitoring druhu prováděný jednou za dva roky od roku 2004 je zaloţený na srovnávání relativní početnosti, tedy trendů získaných z početnosti na vymezených transektech nebo bodech. Ty jsou v metodikou stanoveném (Holuša 2005) počtu umisťovány do klíčových míst s výskytem druhu a okraje rozšíření na lokalitách nejsou sledovány. V EVL Raná-Hrádek s celkovou rozlohou 168,9 ha je management navrhován pro ca 8,2 ha1. V EVL Oblík-Srdov-Brník s rozlohou 335,2 ha je management navrhován pro 3,3 ha na Oblíku, 2,1 ha na Srdově a 1,3 ha na Brníku. V EVL Vrch Milá s rozlohou 6,7 ha je management navrhován na 4,2 ha.
1
Rozlohy byly získány v GIS a jsou pouze přibliţné, chyba oproti skutečné rozloze můţe být u rozsáhlejších lokalit se strmými svahy významná.
9
1. Raná – Hrádek Dosavadní management (po roce 2005) Na Rané a v jejím okolí byla od roku 2005 realizována řada managementových zásahů, především kosení travních porostů, vyřezávání křovin a pastva. Detailnější přehled aktivit spolu s výměrami dotčených ploch podává Kadlec (2011). Z hlediska managementu saranče skalní je podstatné, ţe většina zásahů byla směřována do míst, kde se tento druh nevyskytuje. Jednalo se převáţně o činnosti k podpoře sysla obecného (Spermophilus citellus), případně dalších druhů a společenstev a byly lokalizovány zejména na různé části úpatí Rané. Svahy byly ošetřovány jen okrajově. Na Malé Rané, zejména na východních, jiţních a západních svazích NPR, kde se vyskytuje nebo potenciálně můţe vyskytovat saranče skalní byly vyřezávány křoviny a proběhla zde pastva. Klíčová místa s výskytem druhu zůstávají bez managementu. Prioritní částí jsou především horní části východních svahů Velké Rané. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Přílohy 1 a 2) Na lokalitě je vyčleněno 6 dílčích ploch na vrcholcích Malé a Velké Rané, hřebeni, který je spojuje a na přilehlých částech svahů. Základní managementový přístup pro všechny plochy má stejný cíl – vytvoření rozvolněných krátkostébelných trávníků s ploškami obnaţené půdy a zanedbatelným zastoupením keřů a spočívá v kombinaci dvou základních opatření – vyřezávání keřů a pastvy. Plochy se od sebe liší v zastoupení a intenzitě těchto typů zásahů. Plocha 1 (1,7 ha) – trávníky v okolí jiţní části hřebene Malé Rané je nutné pást podle zásad uvedených v kapitole „Vhodný management pro saranči skalní ve sledované oblasti“. Prioritou je dlouhodobé působení malého počtu zvířat (do 0,3 VDJ/ha), pokud to není moţné tak pastva většího počtu zvířat na polovině plochy. V případě první varianty opakovat zásah kaţdoročně, u druhé varianty obě poloviny kaţdý rok střídat. Plocha 2 (1,2 ha) – keři zarostlé SZ a S svahy Malé Rané. Keře je ţádoucí vyřezat, ponechat je moţné pouze několik jedinců. Na ošetřených plochách je následně nutné zavést pastvu podle výše uvedených zásad. Plocha 3 (1,6 ha) – strmé jihovýchodně orientované svahy s větším výskytem keřů. Ţádoucí je odstranit většinu dřevin, ponechat je moţné pouze ojedinělé keře. Plochu je nutné v následujících letech pást podle pokynů uvedených výše. Plocha 4 (0,7 ha) – trávníky na západním svahu Velké Rané. Navrhován je stejný management jako na ploše 1. Plocha 5 (0,9 ha) – turistický chodníček a jeho blízké okolí na hřebeni od sedla k vrcholu Velké Rané. Ne ploše je udrţován velmi vhodný biotop pro saranči skalní díky častému sešlapu turistů a letců. Plocha nepotřebuje ţádný další management, moţné je ale rychlé přepasení většího stáda ovcí (koz), které povede k většímu rozrušení drnu v okrajových částech. Plocha 6 (2,1 ha) – Souvislé kavylové trávníky na jihovýchodně orientovaných svazích Velké Rané. Porosty jsou z důvodu dlouhodobé absence péče příliš zapojené a početnost saranče skalní je zde velmi nízká a omezená na okolí několika vystupujících balvanů a skalek. Na této ploše by bylo vhodné aplikovat řízené poţáry na rozloze 0,5-1 ha následované pastvou. V případě, ţe řízené vypalování nebude aplikováno, je nutné plochu pravidelně pást podle zásad stanovených výše, intenzita v prvních letech ale můţe být mírně vyšší.
10
Urgentní zásahy pro rok 2012 Ţádný ze zásahů není zcela urgentní, ale dle stanovené prioritizace (viz dále) je ţádoucí zajistit management především na ploše 6. Dlouhodobý management a prioritizace činností Dlouhodobé zachování saranče skalní na lokalitě je odvislé od přítomnosti dostatečné nabídky rozvolněných krátkostébelných trávníků skalních stepí. V dlouhodobém měřítku je tento biotop moţné udrţovat pouze pomocí pastvy ovcí a koz, pouze výjimečně a maloplošně i sešlapem turistů a sportovců. V dlouhodobém měřítku je nutné pokračovat v pastvě podle výše stanovených zásad. Krátkodobé přerušení pastvy (na 1-2 roky) nebude mít vzhledem k extrémním klimatickým podmínkám na lokalitě výrazně negativní vliv, avšak delší výpadky na managementu by vedly opět k zarůstání lokality a sniţování početnosti saranče skalní. Pro první tři roky jsou na některých dílčích částech navrhovány asanační zásahy (vyřezávání křovin, vypalování), které však musí být kombinovány s pastvou, jinak bude jejich efektivita velmi nízká. Prioritizace zásahů je (v sestupném pořadí) stanovena takto: prioritní jsou zásahy na ploše 6, poté na ploše 3, ploše 1, ploše 4 a nejméně na ploše 2. Plocha 5 je ze stanovení priorit vynechána (viz popis managementu na této části uvedený výše).
2. Oblík – Srdov – Brník Dosavadní management (po roce 2005) Na místech výskytu saranče skalní byly v uplynulých letech prováděny managementové zásahy, které přímo směřovaly k údrţbě a rozšiřování biotopu druhu. Na Oblíku došlo k odstranění nepůvodních dřevin na jiţním svahu (2007: 1,5 ha; 2010: 0,8 ha a 2011) a k rozvolnění náletů křovin na JV svahu v roce 2009 (0,8 ha). Na Srdově jsou od roku 2006 vyřezávány dřeviny především na J úpatí (2007: 6,5 ha) a v okolních navazujících plochách. Pastva byla na Oblíku realizována na stepních svazích a blízkém okolí v letech 2009-2010 (12,9 ha) a v roce 2011 (9 ha/300 ks zvířat/30 dní). Další pastva probíhá na úpatí a v navazujících sadech, mimo biotopy saranče skalní. Na Srdově probíhala krátkodobá mozaiková pastva v letech 2008-2010 na J-JV svazích a úpatí kopce (na rozloze 12,75 ha). Kombinace vyřezávání a pastvy je vhodným managementem pro biotop saranče skalní na Oblíku a obdobným způsobem je vhodné hospodařit zde i v dalších letech. Pravidelnou pastvu je nutné zavést také na Srdově a Brníku. Obě tyto lokality a také některé části Oblíku (především JV svah) vyţadují rozsáhlejší odstranění křovin a náletových dřevin. Rozšíření biotopu na úkor dřevinami zarostlých ploch je velmi důleţité především na malých lokalitách (Srdov a Brník). Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Přílohy 3-6) Na všech třech částech EVL jsou vymezeny vţdy dvě dílčí plochy se shodnými managementy. Vrcholky a horní části jiţně orientovaných svahů bez výskytu křovin (dílčí
11
plochy 1) je nutné pást podle zásad uvedených výše (extenzivní pastva s intenzitou pod 0,3 VDJ/ha, popřípadě intenzivnější časově omezená pastva na polovině plochy). Pastvu je třeba realizovat kaţdoročně, resp. kaţdý druhý rok. Na jednotlivých lokalitách se jedná o následující rozlohy: Oblík 1,3 ha, Srdov 0,9 ha a Brník 0,1 ha). Dílčí plochy 2 (Oblík 2 ha, Srdov 1,3 ha a Brník 1,1 ha) – části navazující na sarančemi obsazená místa. Jedná se o křovinami částečně aţ silně zarostlé plochy, pro tento druh v současné době nevhodné. V první fázi je třeba realizovat asanační management spočívající v téměř úplné likvidaci dřevin (keřů i nepůvodních dřevin – akáty, kustovnice). Následně je nutné ošetřené plochy pást podle výše uvedených zásad. Urgentní zásahy pro rok 2012 Urgentní je především zavedení vhodného managementu na Srdově a Brníku. Obě lokality jsou rozlohou malé a populace saranče skalní, které zde ţijí, jsou málopočetné a ohroţené vyhynutím. Dlouhodobý management a prioritizace činností V dlouhodobém měřítku je nezbytné udrţovat krátkostébelné trávníky s obnaţenými ploškami půdy pastvou na všech vymezených dílčích plochách podle stanovených zásad. Předpokladem pastvy na plochách č. 2 (viz přílohy) je odstranění křovin a dalších dřevin. Velmi přínosné by bylo umoţnění sportovního vyuţívání vrcholu Oblíku obdobným způsobem, jako je tomu na Rané. Sešlap letců a leteckých modelářů by zajistil vhodnou disturbanci vrcholové části a přilehlých částí jiţně orientovaných svahů. Prioritizace zásahů je (v sestupném pořadí) stanovena takto: Prioritní je provedení zásahů v dílčích plochách 1 a 2 na Srdově a Brníku. Současně je nutná realizace pastvy na dílčí ploše 1 na Oblíku. Opatření plánovaná na dílčí plochu 2 Oblíku mají prioritu mírně niţší, zásah zde ale není moţné dlouhodobě odkládat.
3. Milá Dosavadní management (po roce 2005) Na lokalitě bylo v roce 2006 provedeno odstranění křovin na JJV a V svazích (70% redukce na ploše o rozloze 3,4 ha). Následné roky byly prováděny udrţovací asanace na JV svahu kopce (2007-2009: 2,9-3 ha), včetně odstraňování náletu jasanů krouţkováním (2010: 4,8 ha). Odstranění dřevin mělo dle výsledků monitoringu výrazný pozitivní dopad na populaci saranče skalní. Bez následného managementu ale hrozí v dlouhodobějším měřítku sukcese travinobylinných biotopů směrem k hustým a zapojeným porostům, které budou pro tento druh nevhodné. Současně je ţádoucí pokračovat v razantních redukcích dřevin na dalších částech JZ aţ JV svahů. Návrh krátkodobého managementu (2012-2015, Přílohy 7 a 8) Na lokalitě byly vymezeny dvě dílčí plochy. Dílčí plocha 1 (0,4 ha) – stepní trávníky bez výrazného zastoupení křovin je nutné extenzivně pást (do 0,3 VDJ/ha) během celé sezóny. Moţné je intenzivnější a krátkodobější přepasení větším stádem, pak je ale nutné pást pouze polovinu plochy a v dalším roce pokračovat na druhé polovině.
12
Dílčí plocha 2 (3,7 ha) – tuto plochu je nutno zbavit velké části dřevin, při odstraňování ponechávat všechny endemické jeřáby milské (Sorbus milensis). Takto ošetřené plochy je nutné pást, vzhledem ke značně skalnatému charakteru území a extrémním klimatickým podmínkám není pravděpodobně nutná kaţdoroční pastva. Frekvenci a načasování je třeba operativně upravovat podle stavu porostů. Urgentní zásahy pro rok 2012 Populace saranče skalní je na Milé v současnosti v dobrém stavu. Z těchto důvodů není nutné ţádný z navrhovaných zásahů povaţovat za zcela urgentní. V dlouhodobém měřítku však nelze zavedení managementu odkládat, neboť příznivý stav se můţe v průběhu doby opět zvrátit. Dlouhodobý management a prioritizace činností V dlouhodobém měřítku je nezbytné udrţovat krátkostébelné trávníky s obnaţenými ploškami půdy pastvou na všech vymezených dílčích plochách podle stanovených zásad. Předpokladem pastvy na plochách č. 2 (viz přílohy) je odstranění křovin a dalších dřevin. Prioritizace zásahů je (v sestupném pořadí) stanovena takto: Prioritní je provedení zásahů na dílčí ploše 2.
Poznámky k monitoringu v oblasti Monitoring saranče skalní je realizován od roku 2004 kaţdý druhý rok. Tento interval je vhodný a je ţádoucí v monitoringu pokračovat. Vhodné by dále bylo provedení jednorázového či opakovaného průzkumu potenciálních lokalit s přítomností kostřavových trávníků Festucion-valesiace, neboť přes negativní výsledky dosud provedených průzkumů není vyloučeno, ţe saranče skalní můţe ve velmi malých populacích obývat i další lokality. Tento průzkum by bylo vhodné provést v roce, kdy budou vhodné klimatické podmínky, a početnost saranče na známých lokalitách bude vysoká. Ţádoucí je rovněţ provedení úplného orthopterologického průzkumu na všech lokalitách zařazených do projektu s důrazem na další, výše uvedené druhy rovnokřídlých.
Seznam použité literatury Čejchan A. 1980: K poznání orthopteroidního hmyzu (s. l.) ČSSR I. Čas. Nár. Muz. Praha, Řada přírodověd. 149: 125-139. Čejchan A. 1981: K poznání orthopteroidního hmyzu (s. l.) ČSSR II. Čas. Nár. Muz. Praha, Řada přírodověd. 150: 147-151. Čejchan A. 1982: K poznání orthopteroidního hmyzu (s. l.) ČSSR III. Čas. Nár. Muz. Praha, Řada přírodověd. 151: 1-13. Holuša J. 2005: Metodika monitoringu evropsky významného druhu sarance skalní (Stenobothrus eurasius) – saranče. Ms., depon in AOPK ČR, Praha, 8 s. Holuša J. 2008: Intenzívní a extenzívní monitoring evropsky významného druhu Stenobothrus eurasius (Orthoptera: Acrididae) v roce 2008 a srovnání populačních hustot za sezóny 2003-2008. Ms. depon in AOPK ČR, Praha, 15 s. Holuša J. & Holuša O. 2002: Occurrence of grasshopper Stenobothrus eurasius bohemicus (Caelifera: Acrididae) in the Czech Republic. Articulata 17: 89-93. Holuša J., Marhoul P., Štěpánová L. & Kočárek P. 2009: The occurrence of the Red-winged Grasshopper Oedipoda germanica in the Czech Republic (Orthoptera: Acridiidae). Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 94: 15–21.
13
Honců M. 1993: Příspěvek k poznání orthopteroidního hmyzu severozápadních Čech. Sborník Okresního muzea v Mostě. Řada přírodovědná 13-14: 89-108. Chládek F. 2006: Zajímavé nálezy rovnokřídlých ( Insecta, Orthoptera ) v ČR. Tetrix 2 (2): 8. Kadlec T. 2011: Zpracování managementového plánu pro evropsky významný druh Callimorpha quadripunctaria na lokalitách zahrnutých v projektu LIFE+ (aktivita A3, „Aktivní ochrana evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy a druhy v lounském středohoří“, LIFE09 NAT/CZ/000363). Ms. depon in AOPK ČR – SCHKO České Středohoří, Litoměřice, 30 s. + 17 s. příloh. Krištín, A. 2001: Červený (ekosozologický) zoznam rovnokrídlovcov (Orthoptera) Slovenska. Ochrana prírody 20, Suppl.: 103-104. Marhoul P. 2010: Závěrečná zpráva z monitoringu saranče skalní Stenobothrus eurasius za rok 2010. Ms. depon in AOPK ČR, Praha, 10 s. Mařan J. 1958: O výskytu Stenobothrus (subg. Stenobothrodes Tarb.) eurasius Zub. V Československu. Acta Ent. Mus. Nat. Pragae 32: 537-543. Mařan J. 1965: Výsledky orthopterologického výzkumu v Lounském středohoří. Pp. 165-178. In: Referáty entomologického sympozia (22.-24. září 1964) u příleţitosti oslav 150let trvání Slezského muzea v Opavě. Zetaprinton mtz., Opava. Savitsky V Yu. 2010: Trophic Relationships and Their Importance for Biotopic Distribution of Grasshoppers (Orthoptera, Acridoidea) in Semi-Deserts and Deserts of the Lower Volga River Area. Entomological Review 90 (7): 830–856. Zuna-Kratky et al. 2009: Verbreitungsatlas der Heuschrecken und Fangschrecken Ostösterreich.Verlag Naturhistorisches Museum Wien. Wien. Seite 72-73.
Přílohy: Příloha 1: Management ploch s výskytem saranče skalní na Rané – celkový pohled Příloha 2: Management ploch s výskytem saranče skalní na Rané – detailní pohled Příloha 3: Management ploch s výskytem saranče skalní na Oblíku, Srdově a Brníku – celkový pohled Příloha 4: Management ploch s výskytem saranče skalní na Oblíku – detailní pohled Příloha 5: Management ploch s výskytem saranče skalní na Srdově – detailní pohled Příloha 6: Management ploch s výskytem saranče skalní na Brníku – detailní pohled Příloha 7: Management ploch s výskytem saranče skalní na Milé – celkový pohled Příloha 8: Management ploch s výskytem saranče skalní na Milé – detailní pohled
14
Příloha 1: Management ploch s výskytem saranče skalní na Rané – celkový pohled
Příloha 2: Management ploch s výskytem saranče skalní na Rané – detailní pohled
16
Příloha 3: Management ploch s výskytem saranče skalní na Oblíku, Srdově a Brníku – celkový pohled
17
Příloha 4: Management ploch s výskytem saranče skalní na Oblíku – detailní pohled
18
Příloha 5: Management ploch s výskytem saranče skalní na Srdově – detailní pohled
19
Příloha 6: Management ploch s výskytem saranče skalní na Brníku – detailní pohled
20
Příloha 7: Management ploch s výskytem saranče skalní na Milé – celkový pohled
21
Příloha 8 – Management ploch s výskytem saranče skalní na Milé – detailní pohled
22
