MANAGEMENT A PODNIKÁNÍ I

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MANAGEMENT A PODNIKÁNÍ I.

JOSEF JÜNGER

OSTRAVA 2007

Učební text byl vypracován s finanční podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Je jedním z výstupů projektu Podnikatelská výchova v přípravě učitelů středních odborných škol, CZ.04.1.03/3.2.15.3/0405, řešeném na Ostravská univerzitě v Ostravě.

Učební text je přístupný na webových stránkách Ostravská univerzity: http://albert.osu.cz/pvsos/

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________

OBSAH

_______________________________________________

OBSAH...................................................................................................................................... 1 ÚVOD ........................................................................................................................................ 3 1 PODNIKÁNÍ A JINÉ SOUVISEJÍCÍ POJMY................................................................ 5 1.1 Podnikání a jeho trojí pojetí........................................................................................ 5 1.1.1 Podnikání jako činnost ............................................................................................ 5 1.1.2 Podnikání jako přístup (metoda) ............................................................................ 5 1.1.3 Podnikání jako hodnotová orientace ....................................................................... 6 1.2 Business ......................................................................................................................... 6 1.2.1 Definice ................................................................................................................... 6 1.2.2 Charakteristika businessu a jeho kořeny ................................................................. 7 1.2.3 Nositel businessu..................................................................................................... 7 1.2.4 Business a sociální odpovědnost ............................................................................. 7 1.3 Hospodaření.................................................................................................................. 8 1.4 Management ................................................................................................................. 8 1.4.1 Funkce managementu............................................................................................. 8 1.4.2 Manažerské procesy ............................................................................................... 9 1.5 Business, podnikání, hospodaření, management a jejich .......................................... 9 vzájemné souvislosti ....................................................................................................... 9 2 PROČ PODNIKÁNÍ ...................................................................................................... 11 2.1 Úloha podnikání v ekonomickém rozvoji............................................................. 11 2.2 Úloha podnikání a v sociálním rozvoji ................................................................. 14 2.3 Úloha podnikání v kariérním rozvoji ................................................................... 15 2.4 Proč podnikavý přístup ......................................................................................... 16 3 TEORIE PODNIKÁNÍ .................................................................................................. 18 3.1 Význam teorie podnikání....................................................................................... 18 3.2 Vývoj a struktura teorie podnikání ...................................................................... 19 3.2.1 Ekonomický přístup ............................................................................................ 19 3.2.2 Psychologický přístup ......................................................................................... 21 3.2.3 Sociálně-ekologický přístup................................................................................ 22 3.3 Teorie podnikání jako vědní disciplína ................................................................ 23 4 FAKTORY ÚSPĚCHU V PODNIKÁNÍ...................................................................... 26 4.1 Úspěch ..................................................................................................................... 26 4.2 Úspěch v podnikání ................................................................................................ 27 4.3 Faktory úspěchu v podnikání................................................................................ 28 4.4 Systémový model faktorů úspěchů v podnikání .................................................. 30 4.4.1 Objektivní faktory ............................................................................................... 31 4.4.2 Subjektivní faktory.............................................................................................. 32 4.5 Řízení úspěchu v podnikání................................................................................... 35 5 PŘÍLEŽITOSTI ............................................................................................................. 38 5.1 Podstata příležitostí................................................................................................ 39 5.2 Zdroje příležitosti................................................................................................... 41 5.3 Faktory ovlivňující nalézání a rozpracování příležitostí .................................... 42 5.4 Příklad aktivit určených k hledání příležitostí .................................................... 43 5.5 Využití a hodnocení příležitostí............................................................................. 44 5.5.1 Volba příležitostí ................................................................................................. 44 6 PODNIKATEL JAKO PROFESE A POVOLÁNÍ ..................................................... 48 1

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6

2

Profese, povolání, trh práce................................................................................... 49 Sociální charakteristika podnikatele jako profese .............................................. 50 Profese podnikatele ................................................................................................ 51 Delegovatelnost a delegování rolí.......................................................................... 53 Drobné, střední a velké podnikání........................................................................ 53 Povolání podnikatele .............................................................................................. 54


ÚVOD Studijní opora Management a podnikání I. se soustřeďuje na tématiku podnikání v kontextu příslušného bakalářského studijního programu. Vychází se z faktu, že podnikavost je v zemích EU řazena mezi klíčové dovednosti člověka 21. století a že podnikání hraje stále větší roli v ekonomickém, sociálním a v kariérním rozvoji. Proto výuka podnikavosti a podnikání proniká do mnoha vzdělávacích programů všech stupňů vzdělávání. Podnikání a jiné související výrazy nepatří mezi nové pojmy. Jejich obsah se však zpřesňuje a diferencuje na základě potřeb praxe a podle výsledků výzkumu. Proto jsou v 1. kapitole definována klíčová slova jako je podnikání, business, hospodaření a management. Druhá kapitola má motivační význam. Sotva lze totiž podnikání studovat a pěstovat bez přesvědčení o jeho významu. Studující by se měl naučit základům teorie podnikání. Tím si vytvoří předpoklady pro její aplikaci a pro další studium. Z poznatkového systému teorie podnikání byly vybrány do opory takové kapitoly, které mají všeobecnější význam a inklinují spíše k podnikavosti. Rozhodně sem patří celá teorie úspěchu, identifikace, hodnocení a využití příležitostí. Poznatky o povolání a profesi podnikatele mají také širší význam pro studující pedagogické obory. Do výuky podnikavosti a podnikaní pronikají různé aktivizační didaktické metody a techniky. Jejich aplikace si však vyžaduje aspoň základní propedeutiku v teorii podnikání.

3


POUŽITÉ SYMBOLY Plány a cíle kapitoly

Obsah kapitoly.

Definice pojmu.

Workshop – tipy na praktické procvičení ve skupině

Úkol je možné odeslat tutorovi a dostane zpět návrh správného řešení úkolu.

Shrnutí kapitoly

Otázky k dané kapitole.

Literatura ke kapitole.

4


1 PODNIKÁNÍ A JINÉ SOUVISEJÍCÍ POJMY Plány a cíle Hlavním cílem první kapitoly je vymezení základních pojmů, které jsou východiskovými paradigmaty a nezbytným nástrojem odborné komunikace a uvažování v souvislostech v rámci teorie podnikání a v její aplikaci. Proto se očekává, že si je studující dostatečně osvojí. Obsah Kapitola začíná prezentací trojího pojetí podnikání. Na to navazuje vysvětlení souvisejících pojmů jako je business, hospodaření a management. Úvod V souvislosti se společenskými změnami v posledních desetiletích vznikají nové pojmy a některé tradiční pronikají do různých oblastí lidské činnosti. Rozhodně mezi ně patří výrazy se společným slovním základem podnikání. Tyto pojmy se většinou používají bez nároků na jejich obsahové vymezení. Pro běžnou rutinu je to dostačující, avšak pro studium a cílevědomou aplikaci je nezbytné přijmout aspoň konvenční pojmosloví.

1.1 Podnikání a jeho trojí pojetí Pojmy „podnikatel“ a „podnikání“ pochází z 18. století, ale od té doby prošly vývojem a diferenciaci. V současné době se můžeme setkat se třemi základními druhy pojetí obsahu podnikání, která nelze směšovat. 1.1.1 Podnikání jako činnost V procesu společenské dělby práce se vyčlenila relativně samostatná činnost (profese) jejímž smyslem je vytvoření něčeho navíc anebo něco nového, což může být vyjádřeno finanční nebo nefinanční formou. Tato profese má svůj společenský status, který je do určité míry modifikován zákony. Např. je stanoveno, za jakých podmínek lze tuto profesi vykonávat. Nositelem (vykonavatelem) této profese je podnikatel. V realitě se profese diferencuje z různých hledisek, např. živnostník, střední podnikatel apod. 1.1.2 Podnikání jako přístup (metoda) Mnoho autorů se shoduje v názoru, že podnikání přerostlo svůj původní ekonomický význam a tiše (podle Timmonse) proniká do jiných oblastí lidské činnosti. Timmons (2002) definuje podnikání jako „způsob myšlení, uvažování a jednání, to znamená posedlost příležitostmi, holistický přístup a to vše harmonizováno vůdcovstvím (leadership)“.

5

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Kwiatkowski (2000) vyslovuje názor: „Podnikání není jen profese, ale přístup. Čímkoliv se člověk zabývá – byznysem, uměním, sportem- chce-li být úspěšný, musí aplikovat tento přístup“. Podobně píše Illy (2000): „Podnikání není pouze způsob realizace byznysu, ale celkový přístup k jakékoliv aktivitě, zaměřený na objevování příležitostí a jejich transformaci do proveditelných projektů, sloužících ke splnění a dosažení cílů“. Podnikavý přístup obsahuje tyto základní znaky a kroky: -

zájem a snaha o vytvoření něčeho navíc (přidané hodnoty), samostatné nalézání příležitostí k realizaci tohoto cíle, vkládání a účinné využívání vlastních zdrojů, svého času a jména, dobrovolné přebírání vlastní odpovědnosti, nesení přiměřeného rizika, sklízení pozitivních výsledků jako poslední v řadě.

Subjektu, který používá podnikavý přístup říkáme „podnikavý“. Takže může existovat podnikavý člověk, podnikavá organizace, podnikavá obec apod. Všichni mohou aplikovat podnikavý přístup. Podle znaků podnikavého přístupu vypracujte charakteristiku „podnikavého studenta“. Uveďte konkrétní příklad podnikavého člověka. 1.1.3 Podnikání jako hodnotová orientace Představuje určitou strukturu hodnot a postojů, která má individuální i společenský rozměr. Pokud jde o individuální dimenzi, tak nepřehlédnutelný je tzv. podnikatelský životní způsob, jehož hlavním znakem je individuální přivlastňování potřebných zdrojů. Klade na člověka speciální nároky, jako odpovědnost, riziko, vypořádat se s neurčitostmi, ale zároveň skýtá některé výhody a vymoženosti jako je autonomie, nezávislost, možnost většího výdělku apod. Přechod na podnikatelský životní způsob je náročný a vyžaduje speciální přípravu.

1.2 Business 1.2.1 Definice Můžete požádat několik lidí o vysvětlení co je to business, ale pravděpodobně nedostanete ani dvě stejné odpovědi. Zato všichni se shodnou v názoru, že business existuje, že jeho kvalita ovlivňuje náš život a skoro každý se v něm nějakým způsobem angažuje. Toto slovo anglického původu se někdy nepřesně překládá jako „obchod“. A když se v češtině, jakož i v jiných jazycích nenašlo odpovídající synonymum, stalo se všeobecně užívaným pojmem. 6

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Pochopit podstatu businessu není lehké. A proto se mnoho autorů vědomě či nevědomě definici businessu vyhýbají. V jedné z mála učebnic businessu se píše (Megginson aj. 1984): „Business může být definován jako aktivity jednotlivců nebo skupin, spočívající ve vývoji, produkci a distribuci výrobků a služeb žádoucích k uspokojení potřeb jiných lidí účinným způsobem.“ Dvojsloví „jiných lidí“ je třeba zdůraznit. Nebo jinými slovy: business je služba pro jiné lidi. Kritériem úspěchu je potom spokojený (uspokojený) jiný člověk. 1.2.2 Charakteristika businessu a jeho kořeny Základním hnacím motorem businessu je přirozená aktivita člověka a organismu vůbec – přivlastňování. Každý organismus, aby mohl existovat, musí přivlastňovat potřebné satisfaktory. Satisfaktor je entita, která je s to uspokojit nějakou potřebu nebo potřeby člověka. Lidské potřeby a tudíž potřeba přivlastňování jsou neomezené, omezené jsou pouze satisfaktory. Přivlastňování – tato hnací síla businessu je trvalá, pokud nedojde k umělé regulaci nebo omezování. Volný trh je nejlepší podmínkou pro rozvoj businessu. Historicky business vznikl tak, že si člověk přivlastnil takové množství satisfaktorů, které nemohl anebo nepoužil pro svou potřebu a tento přebytek, pokud byl jeho vlastnictvím, pak použil pro uspokojování potřeb jiných lidí. Pokud získal pozitivní odpověď a důsledek od uspokojeného jiného člověka, začal se buď jednorázově anebo trvale orientovat na uspokojování potřeb jiných a tak zaujal roli nebo status businessmana. Tato geneze businessu se neustále opakuje a téměř každý člověk byl nebo je v roli businessmana. Vytvoření a vlastnictví přebytku jsou nezbytnou podmínkou vzniku a fungování businessu. 1.2.3 Nositel businessu Business nemůže být realizován sám o sobě. Potřebuje subjekt realizace. Schematicky může být realizátorem businessu stát, obec anebo podnikatel. Každá forma má své výhody a nevýhody a především vhodnost. Jsou druhy businessu, kdy je vhodnější, aby je realizoval stát (např. ochrana občanů), ale ve většině případů se osvědčuje tzv. podnikatelský business, tj. business realizovaný podnikatelem. 1.2.4 Business a sociální odpovědnost Existuje bezpočet zpráv o tom, jak byl zneužit business. Ale na druhé straně je také prokázáno, že by bylo fikcí myslet si, že business může prosperovat, nebo dokonce existovat bez ohledu na jeho širší sociální souvislosti. Právě respektování těchto sociálních záležitostí se označuje jako sociální odpovědnost businessu.

7

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Sociální odpovědnost je závazek určitého businessu uplatňovat ve svých aktivitách takové politiky a pravidla, která jsou v souladu s kvalitou života a s hodnotami celé moderní demokratické společnosti. Tento dříve módní trend je stále více přirozeně akceptován businessmany a podnikateli z následujících důvodů: • • • •

business, který nemá humánní poslání dlouhodobě nemá perspektivu podnikatelé, podobně jako lidé mají svou pověst a prestiž, která v businessu hraje důležitou roli realizace businessu je pod dohledem a tlakem společnosti sociální odpovědnost a zisk se vzájemně nevylučují. Z dlouhodobého hlediska se jednoznačně ovlivňují pozitivně. Z krátkodobého hlediska je třeba hledat kompromisy.

1.3 Hospodaření Podnikatelské a business cíle lze dosáhnout s různou mírou námahy, úsilí a vynaložených zdrojů. Protože jsou tyto zdroje omezené a tudíž vzácné, je třeba hledat jejich účinnou alokaci a využívání a aby při tom byl splněn stanovený účel. Tato důležitá aktivita nazývaná jako hospodaření se profesionalizovala a opírá se ekonomii. Proto její nositel se nejčastěji nazývá jako ekonom. Ekonomie je vědní disciplína, která se zabývá lidským chováním ve výrobě, směně a spotřebě a hledá metody a principy jak v nich využívat základní produkční zdroje, tj. půda, práce a kapitál. Businessman, podnikatel, manažer a do jisté míry každý člověk se neobejde bez znalostí ekonomie. Ekonomické (hospodárné) rozhodování je velmi složité. Do značné míry je ovlivněno „zvenčí“, tzv. ekonomickým systémem společnosti. Tento vytváří rámec, pravidlo a politiku řešení tří základních ekonomických problémů: co, jak a pro koho vyrábět.

1.4 Management 1.4.1 Funkce managementu Smyslem managementu je formulace a dosahování cílů řízení. Tato funkce je stránkou jakékoliv lidské činnosti, ale v důsledku nárůstu sociálních aktivit lidí se vydělila jako relativně samostatná s příslušnými procesy realizace. Podstata úspěchu managementu a manažera spočívá v tom, jak se mu tuto funkci daří realizovat.

8

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ K tomu slouží dvě hodnotící kritéria: • účelnost – dosažením právě toho co bylo očekáváno a žádáno (předem stanovené cíle) • účinnost – dosažení cílů řízení s minimálními náklady, časovými aj. nároky. Také s optimální mírou úsilí. 1.4.2 Manažerské procesy Funkce managementu se realizuje prostřednictvím manažerských procesů (činnosti). Nejčastěji se uvádějí 4 základní procesy: •

plánování – stanovování cílů řízení, bilance a zajištění potřebných zdrojů a nebo účinného postupu realizace cílů řízení, • organizování - kvalitativní a kvantitativní uspořádání zdrojů, vztahů a procesů s ohledem na stanovení cíle řízení, • vedení lidí – působení na lidi tak, aby se chovali podle základních vzorců chování, • kontrola – plní funkci zpětné vazby. Tj. Zjišťování a případná korekce odchylek řízení. V realitě se mohou tyto procesy dále dekomponovat a specifikovat. Původně bylo obsahem managementu řízení hospodářských aktivit. Dnes však vystupuje relativně samostatně a jeho obsahem mohou být i některé další lidské činnosti, včetně té individuální. Management a některé manažerské dovednosti budou popsány ve II. díle této studijní opory.

1.5 Business, podnikání, hospodaření, management a jejich vzájemné souvislosti V historii společenské dělby práce se více vyčlenily a vyčleňují specifické činnosti a s tím související profese (role), ale přitom neztrácející vzájemnou věcnou souvislost. Neměly by se tudíž studovat izolovaně. Zabýváme-li se podnikáním, pak takové souvislosti se týkají zejména činnosti jako je business, hospodaření a management. Vymezení jejich obsahu by mělo napomoci k nalezení jejich souvislostí (tab.č. 1). Činnost Business

Úspěch uspokojený jiný člověk Podnikání Podnikatel přidaná hodnota Hospodaření Ekonom zisk Management Manager dosažení chtěného cíle Tabulka č.1 Business, podnikání, hospodaření, management

9

Profese Businessman

Nauka marketing nauka o podnikání ekonomie nauka o managementu


Shrnutí Kapitola vymezuje základní pojmy, které tvoří kostru celé opory. Vychází se z trojího pojetí podnikání: jako činnosti, přístupu a hodnotové orientace. Zvýrazněny jsou základní znaky podnikavého přístupu. Dalším klíčovým pojmem je business. Výklad je doplněn vysvětlením sociální odpovědnosti businessu. Následuje charakteristika pojmů „hospodaření“ a „management“.

Otázky: 1. Vysvětlete smysl podnikání jako činnosti. 2. Vysvětlete podstatu podnikavého přístupu. 3. Vyjmenujte základní znaky podnikavého přístupu. 4. Co je to hospodaření a jaká jsou jeho kritéria? 5. Definujte business. 6. Co je sociální odpovědnost businessu? 7. Vysvětlete vztahy mezi pojmy: podnikání, business, hospodaření a management. Literatura: Hisrich, R.D., Peters, M.P.: Založení a řízení nového podniku. Victoria Publishing, Praha 1996 Illy, R.: My Entrepreneurial Experience. Entrepreneurship on the Wave of Change, CEEMAN Triest 2000 Kwiatkowski, S.: Closing Remarks. Entrepreneurship on the Wave of Change, CEEMAN Triest 2000 Megginson, L.C., Trueblood, L.R., Ross, G.M.: Business. Heath and comp., Lexington 1985 Timmons, J.A.: New Venture Creation. Entrepreneurship for the 21. st Century. Irwin, Mc Graw-Hill 2001 Jünger, J., Fialová, V.: Podnikání a podnik I. Studijní opora. VŠP, a. s. Ostrava 2004 Veber, J., Srpová, J.: Podnikání malé a střední firmy. Grada, Praha 2005

10


2

PROČ PODNIKÁNÍ Plány a cíle Druhá kapitola má motivační význam. Je koncipovaná tak, aby si student uvědomil souvislosti podnikání a získal přesvědčení o význam podnikání a podnikavosti. V důsledku koho se pak očekává samostatný a iniciativní přístup studenta ke studiu a při prosazování tohoto nového oboru. Obsah Při volbě obsahu se vychází z předpokladu, že podnikání je nezávisle proměnná, která může ovlivnit ekonomický, sociální a kariérní rozvoj. Obsahuje tudíž logickou argumentací ve třech rozhodujících sférách lidské společnosti.

Úvod Sotva lze účinně rozvíjet podnikání a podnikavost bez přesvědčení o jejich smyslu, užitečnosti a významnosti. Z toho vyplývá, že stále má smysl vracet se k otázkám, proč se podnikáním zabývat, proč podnikání studovat, jaká je souvislost mezi podnikáním a podnikavostí atd. Také studující podnikání nemůže aktivně a samostatně přistupovat ke svému studiu, aniž by nebyl přesvědčen o správnosti, významnosti a užitečnosti tohoto oboru a případně o jeho aplikaci. Proto v následujícím textu budeme hledat odpověď na otázku jak může podnikání přispět k ekonomickému, sociálnímu a kariérnímu rozvoji.

2.1 Úloha podnikání v ekonomickém rozvoji Skoro každý člověk usiluje něco mít anebo se mít. V prvním případě hovoříme o růstu životní úrovně a v druhém o zlepšování kvality života. Oba požadavky uvádějí do pohybu ekonomiku za účelem tvorby nových hodnot, bez nichž by požadavky nemohly být uspokojeny. Životní úroveň a kvalita života je závislá na úrovni hospodářského rozvoje. Souhrn všech nově vytvořených hodnot, výrobků a služeb za určitý čas, v určitém místě a u určitého nositele označujeme ukazatelem HDP, který signalizuje míru blahobytu. Jak dosáhnout většího a rychlejšího růstu HDP. Dobrý hospodář, politik a občan si tuto otázku klade velmi často.

Výrobní faktory 11


K výrobě produktů nebo obecně k tvorbě nových hodnot je zapotřebí zdrojů, které se nazývají výrobní faktory. Autoři posledních učebnic se shodují na čtyřech základních faktorech: půda práce kapitál podnikání Proti původním třem „přibylo“ už standardně podnikání. Megginson aj. (1984) píše: „Tři základní zdroje – půda, práce a kapitál se stávají produktivními pouze když jsou kombinované racionálním a užitečným způsobem. To je funkcí čtvrtého výrobního faktoru, známého jako podnikání. Podnikatel kombinuje ostatní tři ekonomické zdroje v nový nebo jiný způsob produkce nebo služeb.“ Nověji třeba Schiller (2004): „Nezáleží jen na zdrojích, ale i na tom jak je používáme. Zde vstupuje čtvrtý faktor – podnikání. Podnikatel je osoba, která vidí příležitost pro nové a lepší produkty a dá dohromady zdroje potřebné na jejich výrobu“. Někteří zmínění autoři doplňují základní čtyři faktory o znalosti: „Znalosti a informační technologie revolucionalizují business tím, že umožňují rychleji identifikovat potřeby a požadavky a rychleji na ně reagovat požadovanými produkty a službami“. (Nickels, McHugh, 2002). V posledních svých pracích Jurečka (2003) upozorňuje na existenci a účinek také „měkkého“ faktoru, který nazývá „mravní kapitál“ regionu: „Co si počít s faktem, že ekonomická regenerace regionu závisí také na tom, co si o regionu myslí a jak jej vnímají jeho obyvatelé (ale koneckonců i nerezidenti). Vždyť to vše ovlivňuje jejích motivaci a vůbec ekonomické chování (včetně sklonu k podnikání) a také míra identifikace s regionem, rozhodování o tom, zda v regionu zůstat nebo jej opustit. Žádná rozvojová strategie regionu, byť jakkoliv sofistikovaná, nebude úplná a pravděpodobně i úspěšná, nezohledníme-li „duševní“ stránku regionu a faktory, které na ni působí.“ Trendy ekonomického rozvoje Trendy neoznačují konkrétní stav ekonomiky v konkrétním místě, ale hlavní důraz kladený na ty či ony produkční faktory ekonomického rozvoje. Asi logicky jsou nejčastější nominovány 3 základní „druhy“ ekonomik: Industriální ekonomika V ní dominuje sekundární sektor národního hospodářství (zpracovatelský průmysl), který staví hlavně na „půdě“ a „kapitálu“, ale vyhledává levnou pracovní sílu. Industriální ekonomika sehrává svou nezastupitelnou roli, ale je málo účinná. Proto se vyspělé země snaží doma rozvíjet především služby, zatímco výrobny primárního a sekundárního sektoru se snaží přesunout do jiných,

12

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ méně vyspělých zemí s levnou pracovní silou a s nenáročnými ekonomickými aj. podmínkami. Znalostní ekonomika V ní dominuje terciární a kvartérní sektor. Kvartérní sektor zahrnuje tvorbu, distribuci a komercionalizaci „know-how“ a je ekonomicky nejvýnosnější. Klíčovou roli sehrávají lidské zdroje. Především jejich kreativita, podnikavost a flexibilita. Výkonnost znalostní ekonomiky koreluje s podílem terciárního vzdělání v populaci. Podnikavá ekonomika (entrepreneurial economy) Někdy přímo nazývána „ekonomika založená na podnikavosti“ (Stowe, 2001). Je charakteristická tím, že jakmile se vynoří třeba i potencionální potřeba, okamžitě vyvolá soutěž jak ji co nejrychleji, nejlépe a nejlevněji uspokojit. Klíčovou a nenahraditelnou roli v tomto procesu hrají podnikatelé a podnikaví lidé, kteří usilují vytvořit přidanou hodnotu pro sebe a pro příslušné stakeholders. Protože lidské potřeby jsou neomezené, ve svobodném a příznivém podnikatelském prostředí má podnikání a podnikavost perspektivu a reálné příležitosti. Profesor Timmons (2002) po pětadvacetiletém výzkumu podnikání tvrdí: „Podnikání – tento zdroj ekonomického růstu je nyní objevován na celém světě: Podnikatelský duchu umocňuje sílu lidí a národů. Zkrátka jsme uprostřed tiché revoluce (Silent Revolution), triumfu tvořivosti a podnikatelského ducha lidského druhu. S největší pravděpodobnosti tichá revoluce ovlivní 21. století mnohem víc, než průmyslová revoluce ovlivnila 19. a 20. století.“ Zkušenosti minulých let ukázaly, že mohou existovat ekonomické systémy bez reálných vlastníků s minimální podnikatelskou aktivitou. Zároveň prokázaly dočasnost fungování tohoto systému, pro jeho nízkou ekonomickou výkonnost, nízkou kvalitu služeb, inertnost, nízkou úroveň inovací, konkurenceschopnost, nouzi, atd. Navíc v posledních létech národní ekonomiky založené na podnikavosti dosáhly takových pozitivních výsledků jako nikdy v minulosti. Mezi takové země patří USA, Singapur, Jižní Korea, Kanada aj. Prohlubující se rozdíl mezi výkonností a konkurenceschopností zemí s podnikatelskou ekonomikou a zeměmi EU je znepokojující (viz. tab. č. 2) Tabulka č.2: Zaostávání výkonnosti EU za USA (údaje za rok 2004) HDP Nezamě Inflace stnanost

USA EUZÓNA Zdroj: Ročenka HN 2005

13

4,5 % 1,8 %

Průměrný růst HDP do roku 2050

4,6 %

2,4 %

2,8 %

8,9 %

2,1 %

1,3 %

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Mnohem varující je naznačený trend, který signalizuje efekt „rozevírajících nůžek“. Hledaly se příčiny a východiska tohoto stavu. Příčin je řada, ale stále více se prokazuje, že za úspěchem ekonomické výkonnosti USA stojí podnikavost, inovace a vzrůstající úloha malých a středních podnikatelů. Základní východiska k odstranění výkonnostních rozdílů byla formulována v tzv. Lisabonské deklaraci přijaté Evropskou radou v roce 2000. V tomto roce byla rovněž přijata Evropská charta pro malé podniky. Tato deklaruje, že „malé podniky je nutno považovat za hlavní hybné síly inovace, zaměstnanosti i sociální a lokální integrace v Evropě“. Charta obsahuje rovněž principy při prosazování této vize. Hodnocením realizace obou dokumentů se zabývala Evropská komise a bohužel musela konstatovat, že jsou zatím plněny váhavě a proto kromě jiného dne 21.1. 2003 přijala a vydala tzv. Green Paper: Entrepreneurship in Europe. Podle úmyslu komise má tento dokument sloužit jako výzva ke zvýšení zájmu o podnikání (Europe´s Entrepreneurial Challenge) a k tvorbě programu rozvoje podnikání všude tam, kde je to příslušné. Ekonomické a sociální rozdíly Paradoxně každý ekonomický rozvoj vytváří skutečné nebo potenciální majetkové a sociální rozdíly. V podnikavé ekonomice získávají přirozeně podnikaví lidé více, jinak by systém nefungoval. Ostatní se „přirozeně“ brání. K obraným reakcím patří: -

regulace a byrokratizace, institucionální klientelismus, korupce, terorismus.

Podnikavá ekonomika naštěstí nalézá východiska i k řešení těchto paradoxů. Žádný jiný institucionální proces totiž nenabízí takovou rovnou šanci pro seberealizaci, sociální mobilitu a zlepšení ekonomické situace jako podnikání. Odměňuje odvahu, výkonnost, bez ohledu na předsudky nebo přirozené rozdíly mezi lidmi.

2.2 Úloha podnikání a v sociálním rozvoji Podnikání je také činitelem sociálního rozvoje a může přispět k řešení mnoha sociálních problémů. K sociálním aspektům podnikání patří: • Tvorba nových pracovních míst Do konce 70. let minulého století převládal názor, že velké podniky vytvářejí více pracovních příležitostí. Tento mýtus, přetrvávající u nás, byl vědecky i empiricky vyvrácen. Jako důkaz existuje mnoho statistik ve vyspělých a méně vyspělých zemích. Byla prokázána korelace mezi zaměstnanosti a rozvojem malého a středního podnikání. 14

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ • Příležitosti pro uplatnění žen Tradiční zaměstnanecký poměr znemožňuje nebo ztěžuje uplatnění žen, zejména při plnění jejich mateřských povinností. Vytvářením vhodných podmínek pro růst malého podnikání. • Prostředek k integraci sociálních skupin Možnosti vstupu některých minorit (imigranti, národnostní menšiny aj.) na trh práce jsou velmi omezené, a nedají se upravit ani striktními zákony. Zato tyto sociální skupiny si mohou najít své místo na pracovním trhu a ve společnosti vůbec právě prostřednictvím podnikání. • Generátor středního stavu Tzv. střední stav je společenská vrstva, která usiluje o soběstačnost. Přebírá odpovědnost za svůj život, svůj materiální a duchovní rozvoj. Je zárukou demokracie, protože pro své přežití potřebuje svobodu ekonomickou i politickou. Podnikatelé a podnikaví lidé jsou jádro této společenské vrstvy. Zkušenosti posledních let prokazují, že sociální úloha podnikání může dokonce v některých případech dominovat. Důkazem toho je vznik sociálního podnikání jako zvláštního druhu podnikání. Sociální podnikání je nyní velmi populární v USA mezi mladými lidmi. Na rozdíl od komerčního podnikání není motivováno ziskem ale vytvářením sociální hodnoty, která signalizuje vyšší kvalitu života. Jde v podstatě o uplatnění podnikavosti při zakládáni a provozování neziskových organizací, nadací, sociálních spolků apod.

2.3 Úloha podnikání v kariérním rozvoji Představa o celoživotní kariéře Představa o celoživotní kariéře se postupně mění. Vyplývá to také z toho, že stále méně lidí bude celoživotně pracovat v organizacích. I když představa lidí o jistém kariérním postupu a o práci ve velkém podniku je stále populární, těchto možností ubývá. Na druhé straně někteří mladí lidé nehodlají čekat. Preferují nezávislost, rychlejší kariérní rozvoj i za cenu rizika, větší pracovní zátěže a života v neurčitých podmínkách. Podnikatelská kariéra Lidé mají jistě důvod, proč vstupovat do podnikání. Přínos podnikání musí dostatečně kompenzovat nároky a tvrdé podmínky, které jsou na ně kladeny. Materiální důvody, snahy zbohatnout nebo zajistit si důstojné živobytí jsou jistě silné motivy. Ale pro mnoho podnikatelů je důležitější než bohatství pocit nezávislosti vyplývající z faktu, že jsou vlastními pány. Mohou plánovat své podnikání a řídit svůj podnik podle vlastních představ. Podnikání vytváří rovněž příležitost pracovat v oblasti, která přináší skutečné uspokojení a osobní rozvoj.

15

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Podnikání může sloužit rovněž jako nástroj k řešení negativních životních situací. Patří k nim např. nezaměstnanost, šikanování v zaměstnaneckém poměru, různé formy společenského vytěsnění apod. Podnikatelská kariéra je také jak se říká „běh na dlouhou trať“, skýtá široké možnosti kariérního rozvoje. Existuje mnoho dobrých příkladů, které jsou hodny následování.

2.4 Proč podnikavý přístup V předešlé kapitole byl vysvětlen podnikavý přístup jako řekněme metoda, která se dá uplatnit ve většině aktivit člověka. Známý evropský guru podnikání A. Gibb (2002) publikoval podrobnou argumentaci současných a budoucích potřeb a požadavků jako impulsů na uplatnění podnikavého přístupu. Poukazuje na to, že může člověku výborně pomoci vyrovnat se s takovými požadavky jako je globalizace, variantnost a spletitost řešených problémů, proměnlivost a neurčitost životních a kariérních podmínek, pronikání tržních principů do dříve státem garantovaných oblastí (vzdělání, zdravotnictví, penzijní zabezpečení atd.), aplikace nových zejména informačních technologií apod. Uveďte aspoň jeden příklad jak může podnikavost pomoci lidem zvládat nejnovější civilizační nároky (globalizace, permanentnost změn, neurčitosti, spletitost atd.) Shrnutí Poznání významu, užitečnosti a oprávněnosti podnikání je důležitou podmínkou pro angažované studium podnikání. Proto byl vysvětlen vztah mezi podnikáním na jedné straně a ekonomickým, sociálním a kariérním rozvojem na straně druhé. Bylo poukázáno na nejnovější trend ekonomického rozvoje nazvaný podniková ekonomika, který staví na podnikání a podnikavém přístupu. Zvláštní pozornost byla věnována úloze podnikání v kariérním rozvoji, protože studující může tyto poznatky přímo využít i pro svou potřebu osobního rozvoje.

Otázky: 1. Jaký vyznám má podnikání pro ekonomický rozvoj? 2. Jaký význam má podnikání pro sociální rozvoj? 3. Jaký význam má podnikání pro kariérní rozvoj? 4. Vysvětlete pojem „podnikavá ekonomika“. 5. Směry podnikání v EU.

16


Literatura: Jurečka, V.: Mimoekonomické faktory ekonomické revitalizace ostravského regionu. In Sborník Jak rozvinout podnikání a podnikavost. VŠP, a. s., Ostrava 2003 Megginson, L. C., Trueblood, L. R., Ross, G. B.: Business. Lexington, Heattand Campany 1984 Nickels, W.G., Mc. Hugh, J., Mc. Hugh, S.: Understanding Business. Irwin, Mc. Graw-Hill 2002 Ročenka Hospodářských novin. Economia, Praha 2005 Schiller, B. R.: Mikroekonomie dnes. Computer Press, a. s., Brno 2004 Stowe, R.B.: Entrepreneurship on the Wave of Change. CEEMA, Terst 2001 Timmons, J. A.: New Venture Creation. Entrepreneurship for the 21. st Century. Mc. Graw-Hill, Irvin 2002

17


3 TEORIE PODNIKÁNÍ Plány a cíle Cílem kapitoly je seznámit studenty s významem a s historickým rozvojem poznání podnikavosti a podnikání. Dále s možnými přístupy při vysvětlování podstaty a souvislostí podnikání. Tím, že se studenti naučí principům teorie podnikání vytvoří si trvalejší teoretické instrumentarium při řešení praktických a jiných problémů, týkajících se podnikání. Obsah Kapitola obsahuje popis prehistorie a historii teorie podnikání. Poukazuje rovněž na její význam. Dále jsou prezentovány hlavní směry a přístupy při vysvětlování podstaty podnikání. Důraz je položen na celostní přístup, jako typicky metodologický nástroj teorie podnikání. Úvod Studium a výzkum podnikání začal už v 18. století. Přestože podnikání je součástí lidské kultury a civilizace nedostalo se hned do hlavního proudu výzkumu a dokonce společenského hodnocení. Je známo, že např. Michelangelo (1475-1564) mohl vytvořit své impozantní dílo také díky své podnikavosti, která jej významně odlišovala od jiných talentovaných umělců. V učebnicích dějepisu se dočtete o vynikajících umělcích, vládcích, ale zmínka o podnikatelích téměř chybí. Podobně rozporuplná je i historie teorie podnikání. Na jedné straně více jak tisíciletá podnikatelská praxe a na straně druhé jen pozvolna se objevující studie a výzkum podnikání. Koncem minulého století však byl celý proces akcelerován zejména požadavky rozvoje malého a středního podnikání. Množství nových poznatků o podnikání rostlo, až to vyústilo vznikem samostatné teorie podnikání a samostatným studijním oborem. V současné době se podnikání pěstuje na všech renomovaných univerzitách a business school. V České republice se na podnikání výslovně orientuje Vysoká škola podnikání, a. s. v Ostravě.

3.1 Význam teorie podnikání Mnoho lidi dosud historii a podnikání „shazují ze stolu“ a nepovažují ji za relevantní. Jejich argumenty jsou obvykle založeny na předpokladu, že historie nemá žádný význam pro současnost a že teorie je příliš abstraktní s žádnou praktickou hodnotou. Proto nemůžeme minout dvě otázky: Proč teorie? Odpověď nám dává sám život. Existují samozřejmě podnikatelé, kteří nikdy nic nečetli o podnikání, ale všichni vynikající podnikatele přiznávají velký podíl znalosti teorie a vzdělání na svém úspěchu. Objektivně třeba poznamenat, že teorie podnikání nezaručuje automatický úspěch bez nadání a osobnosti podnikatele. Je jakýmsi itinerářem, sestaveným na základě dosavadního poznání, který pomáhá podnikateli najít nejlepší cestu k úspěchu a pomáhá mu vyhnout se největším překážkám a nezdarům.

18

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Proč historie? Podnikání se vždy vyvíjelo a bude se rozvíjet v historickém kontextu. Každý zdravě sebevědomý podnikatel uznává, že je pouhým pokračovatelem svých předchůdců a staví základy pro budoucnost. Velmi poučná je např. historie amerického podnikatelského ducha, kterému Američané vděčí za vznik a rozvoj Spojených států amerických. Také Česká republika má bohaté podnikatelské tradice a může se pyšnit vynikajícími podnikatelskými osobnostmi. Podstatná je zkušenost, že často nelze pochopit a vysvětlit současný podnikatelský problém bez poznání historického kontextu. Podnikání podobně jako management po dobu několika století nebylo považováno za vážnou oblast studia. V této souvislosti dominují dva důvody. V oblasti vědeckého bádání byla ekonomie považována za univerzální disciplínu, která je s to zkoumat a interpretovat všechny jevy související s ekonomickými aktivitami lidí. Teprve počátkem 20. století se z ní začaly vyčleňovat samostatné vědní discipliny jako je například management aj. Dalším důvodem je fakt, že rozvoj podnikání dosáhl velkého rozměru na konci 20. století. Předtím dominovaly administrativní manažerské metody ve velkých podnicích. Podnikání probíhalo v malých, často rodinných podnicích s cílem hlavně přežít a na to stačil většinou „zdravý rozum“.

3.2 Vývoj a struktura teorie podnikání Explicitní snahy o formulaci ucelené teorie podnikání překročily práh všeobecné vědecké pozornosti až v 80. létech minulého století. Také v tomto období se na prestižních univerzitách začal přednášet a pěstovat samostatný studijní obor podnikání (entrepreneurship). To ovšem neznamená, že by některé dílčí otázky podnikání nebyly předmětem teoretického bádání v minulosti. Za zakladatele tohoto parciálního studia podnikání je všeobecně považován Cantillon. Rozhodně vyvolal zájem badatelů různých vědních disciplín o tuto problematiku už od 18. století. Výsledky tohoto bádání tvoří významné zdroje a základy pro koncipování moderní teorie podnikání. Deakins a Freel (2003) se zabývali historií teorie podnikání a rozdělili tyto zdroje do tří přístupů s typickou předmětnou orientací výzkumu: 1. Ekonomický přístup - zaměřený hlavně na studium role podnikatele v ekonomickém rozvoji. 2. Psychologický přístup - zaměřený hlavně na hledání typických vlastností úspěšného podnikatele. 3. Sociálně-ekologický přístup - zaměřený hlavně na hledání vlivu sociálněekonomického prostředí na podnikání. 3.2.1 Ekonomický přístup 19


Idea, že podnikání a podnikatel hraje významnou roli v ekonomickém rozvoji byla formulována a dokazována autory, kteří stáli mimo hlavní proud ekonomického myšlení. Jejich příspěvek začal být akceptován a uznáván teprve v posledních desetiletích minulého století a to na základě praktické potřeby rozvoje malého a středního podnikání. Vývoj teoretických poznatků o roli podnikatele v ekonomickém rozvoji je ilustrován schématicky v tabulce č. 3. Autor Cantillon (1725) Say (1803) Walker (1876) Schumpeter (1912) Kirzner (1960) Knight (1983)

Klíčové role podnikatele Organizátor výrobních faktorů, nositel rizika. Organizátor výrobních faktorů, oddělil zisk podnikatele od zisku kapitálu (spekulativního kapitalisty). Rozlišoval mezi osobami, které poskytují zdroje a dostávají úroky a osobami, jejíchž zisky pocházejí z manažerských aktivit. Podnikatel je inovátor a inovace je podstata podnikání. Podnikatel rozezná příležitost s tvořivou ostražitostí. Kalkulující nositel rizika, za což sklízí odměnu. Podnikatel je někdo, kdo je připraven převzít riziko v neurčitém prostředí. Podnikatel je někdo, kdo je tvořivý a imaginativní.

Shackle (1984) Tabulka č.2: Příspěvek vybraných ekonomických autorů, k poznání role podnikatele v ekonomickém rozvoji Cantillon patřil mezi představitele fyziokratického učení (physiocrates) v ekonomii, které dominovalo na konci 18. století. Své učení definovali jako „vědu o přirozeném řádu“. V rozhodování, zda nějaká práce je produktivní či není, hrají hlavní roli podle fyziokratů tzv. výrobci “čistého produktu“, které nazvali jako produktivní třídu (classe produktive) vedle pasivních dvou tříd (pozemkoví vlastníci a sterilní třída dělníků). Tato základní idea logicky vedla k zavedení pojmu podnikatel a také k oddělení podnikatele od poskytovatele kapitálu. Dosud se akceptuje definice, že spekulativní kapitalista je správce peněžních prostředků, který s rizikem investuje vlastní sdružený kapitál, aby výměnou získal jeho návratnost se ziskem. Další učení, které respektuje postavení podnikatele v ekonomickém rozvoji je tzv. Rakouská škola ekonomického myšlení. Za dobu jejího vzniku se obecně podkládá rok 1871, kdy Menger (1840-1921) publikoval své dílo „Základy hospodářské nauky“. Rakouská škola po jakémsi útlumu po jejím vzniku, nabývá stále více na pozornosti a tvoří nejnovější teoretickou bázi pro zkoumání ekonomických otázek podnikání. Rakouská škola je značně heterogenní a kromě metodologických základů nevytvořila jednotný teoretický proud. Málokterý její stoupenec se však vyhnul otázkám podnikání a stojí za to některé zmínit.

20

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Svoji teorii podnikatele popsal Schumpeter ve svém díle „Teorie ekonomického vývoje“ (1912). Podle něj je podnikatel speciální osoba-inovátor, který přináší změnu v produktu nebo v technologickém procesu. Koncepce inovace, tj. zavedení něčeho nového, je jedním z nejsložitějších úkolů podnikatele, k jehož realizaci je zapotřebí tvůrčí a koncepční schopností, které mají jen někteří lidé. Podle Kirznera (1960) je podnikatel někdo, kdo je dychtivý k využití příležitostí pro změnu. Je to facilitátor změny. Je schopen identifikovat nabídku a poptávku a jednat jako prostředník. K povšimnutí stojí, že jeho podnikatel údajně nepotřebuje zdroje a zisk tvoří hlavně prostřednictvím své zprostředkovatelské funkce. Příležitosti jsou proto, že neexistují spolehlivé informace. Proto informace a jejich využití hrají u Kirznerova podnikatele důležitou roli. Na rozdíl od Schumpetera nemusí mít podle něj podnikatel mimořádné schopnosti. Schmumpeterovi je vyčítáno úzké pojetí inovace (technologie a produkty) a proto např. Curran a Stanworth (1989) jeho pojetí korigují ve své definici: „podnikání, přesněji řečeno, se týká vytvoření nové ekonomické entity spočívající v inovaci produktů nebo služby, anebo alespoň nějakého způsobu, který jej významně diferencuje od nabídek kdekoliv na trhu“. Existují samozřejmě další ekonomičtí autoři, kteří se zabývají podnikáním. V současné době převládá názor, že v podmínkách rostoucích změn a neurčitostí, roste význam role podnikatele v ekonomickém a sociálním rozvoji a stává se nenahraditelnou. 3.2.2

Psychologický přístup

Psychologický přístup je zaměřen na hledání specifických vlastností osobnosti, které zaručí úspěch v podnikání. Jejich případné nalezení by pak umožnilo vyhledat potenciální úspěšné podnikatele. Tato zdánlivě logická hypotéza o specifických vlastnostech podnikatele se nepotvrdila. Výsledky výzkumu jsou často protichůdné nebo bylo zjištěno, že psychologický profil úspěšného podnikatele je téměř totožný s profilem úspěšného manažera. Hlavním představitelem tohoto přístupu je McClelland (1961), který identifikoval následující klíčové kompetence podnikatele: • proaktivita: iniciativnost a asertivita, • orientace na úspěch: schopnost poznat a využít příležitosti, • citlivost k potřebám jiných. Tyto vlastnosti jsou přijatelné, ale sotva specifické. V literatuře je možno se setkat s prezentací mnohých výsledků výzkumu. Například Meredith (1982) aj., na základě empirického výzkumu přichází s koncepcí pěti specifických vlastností: • sebedůvěra, • ochota převzít riziko (jednat v riziku), • flexibilita, • potřeba úspěchu, • silná touha po nezávislosti. 21

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Na tomto místě jsou uvedeny jen ilustrativní, ale charakteristické příklady. Autorů, kteří se zabývali psychologií podnikatele je mnoho. Jejich přístup má však také mnoho kritiků, kteří argumentují následovně (Deakins, Freel 2003): • je nevhodné hledat rozhodující jednu vlastnost úspěšného podnikatele, • orientace na specifické osobní vlastnosti ignoruje vliv vnějšího prostředí, které může mít daleko větší vliv, • jde v podstatě o statický a analytický přístup k dynamickému procesu, jaké podnikání je, • ignoruje roli učení, přípravy a štěstí v procesu podnikání. A v závěru zajímavé dělení Timmonse (2001) na dva typy podnikatelů: „rodilý podnikatel“ a „udělaný podnikatel“. Připouští obě možnosti s tím, že některým dispozicím se nelze naučit. 3.2.3

Sociálně-ekologický přístup

Sociálně-ekologický přístup staví na hypotéze, že některé vzorce chování podnikatelů a podnikavých lidí jsou významně ovlivněny jejich prostředím. Potvrdilo se to např. při zkoumání příčin a bariér vstupu do podnikání ve Velké Británii (Ram 1993). Vynořily se některé nové otázky. Např.: proč méně žen vstupuje do podnikání? Proč je při vstupu do podnikání tak velký rozdíl mezi lidmi pocházející z Afriky na straně jedné a z Asie na straně druhé? Rozhodně není příčina tohoto stavu v jejich osobních vlastnostech.Při výzkumu vlivu sociálně-ekologického prostředí na chování podnikatele byly učiněny některé zajímavé závěry: 1. V různých regionech se vyskytují různé míry vstupu do podnikání. Podílí se na tom komplex příčin, které zatím nebyly systematizovány. 2. Podnikatelské aktivity asociují podle některých demografických charakteristik, jako je pohlaví, země původu, věk apod. 3. Struktura a aktivity podnikatelské sítě (network) ovlivňují vstup do podnikání a růst podniku. Dobrá komunikace mezi podnikateli navzájem snižuje riziko startu podnikání a rozhodnutí ukončit podnikání. 4. Společenská prestiž podnikání a podnikatelů, společenská žádoucnost vstupu do podnikání spoluurčuje úspěch podnikatelů. Sociálně-ekologický přístup při výzkumu podnikání dosud neodpověděl na řadu otázek. Nicméně, jeho dosavadní výsledky by měly být respektovány. Zejména při formulaci politiky podpory podnikání ve státě nebo v regionu.

22


3.3 Teorie podnikání jako vědní disciplína První náznaky koncipování samostatné teorie podnikání jsou signalizovány úsilím některých autorů o syntézu dosavadních poznatků o podnikání. Hisrich (1986) hledal společné znaky dostupných definic podnikání, které integroval do nové definice: „podnikání je proces vytváření čehosi jiného, čemuž náleží hodnota prostřednictvím vynakládání potřebného času a úsilí, přebírání doprovodných finančních, psychologických a společenských rizik a získávání výsledné odměny ve formě peněžního a osobního uspokojení“. Gardner (1990) porovnával různé definice podnikání různých teoretiků a praktiků. Shromáždil 44 definic a rozdělil je podle 90 znaků, které pak analyzoval pomocí faktorové analýzy. Z tohoto vypracoval 9 dominantních faktorů, které odpovídají spíše sociálně-ekologickému přístupu. Casson (1990) usiloval o syntézu ekonomického, psychologického a ekologického přístupu. Uznává význam podnikatelských znalostí a dovedností, avšak těch, které umožňují podnikateli najít nejlepší alokaci a organizaci zdrojů. Zdůrazňoval nezbytnost soukromého vlastnictví podnikatelských zdrojů, poněvadž bez něj s ním nemůže podnikatel nakládat. Podle Cassona je koordinační role podnikatele širší, týká se i koordinace nabídky a poptávky. V této souvislosti se pokusil o skloubení Schumpeterova a Kirznerova pojetí podnikání. Ale dochází k závěru, že existují dvě úrovně podnikatelského chování: • nízká úroveň (Kirzner), • vysoká úroveň (Shumpeter). Podle toho rozdělil i dva druhy podnikatelské kultury. Za průkopníka v koncipování samostatné teorie podnikání je ve světě považován J. A. Timmons. Této problematice se věnuje nepřetržitě od 70. let minulého století. Působil jako profesor na Harvard Business School a v Babson College. Publikoval první obšírnou učebnici o podnikání (1977) a její poslední verze pod názvem „New Venture Creation. Entrepreneurship For The 21 st. Century“ byla vydána v roce 2001. Usiluje o skloubení teoretického a empirického přístupu a o holistické pojetí. Velká snaha o generalizaci poznatků o podnikání ho nakonec přivedla k pojetí podnikání jako přístupu, který má univerzální uplatnění. „Nové“ pojetí podnikání a jeho důsledky ve výuce S tzv. novým pojetím podnikání přišli v nebývalé shodě významní teoretici a badatelé podnikání v prvním desetiletí našeho století. Je založeno na poměrně striktním metodologickém oddělení podnikavého přístupu a podnikání. Podnikavý přístup někdy je označován jako podnikavé chování nebo podnikavost má podle nich univerzální charakter a tvoří fundament teorie podnikání. Ve svém jádru má málo co společného se ziskem a s penězi. Týká se způsobu myšlení (mindset), chování, postojů a hodnot. Dá se uplatnit v mnoha oblastech lidských aktivit. Např. v businessu, kde dosud dominuje. Ale Austin, Stevenson, Wei-Skillern (2006) rozlišují komerční a sociální podnikání, ale upozorňují, že to co je spojuje je podnikavý přístup (podnikavost).

23


Kuratko (2003) a Gibb (2002) kritizují dosavadní způsob výuky podnikání na business school, kde dle nich je pojetí podnikání zúžené a často je redukované na výuku založení podniku a business plánu. Důrazně argumentují: „Vždyť ne každý člověk se musí stát podnikatelem a založit podnik!“ Proto je požadováno, aby byla prozkoumána fundamentální koncepce a praxe výuky podnikaní. Bylo navrženo, aby startovacím bodem byla otázka: „Proč roste význam podnikání“? Odpověď na tuto otázku leží v dynamice změn ve vztahu ke globalizaci, rostoucí neurčitosti a komplexnosti, čemuž čelí vlády, organizace, komunity a individua. Toto tvoří také stimul pro nový obsah paradigmatu podnikání. Taková paradigma je vážnou výzvou pro akademický svět. Důsledkem je především posun zaměření výuky a výzkumu podnikání od úzké business orientace k výuce podnikavostí a k podnikavému člověku v širších souvislostech a facilitace podnikavého chování jedinců i organizací. V tomto pohledu např. management malého podniku, inovace a vnitropodnikání ve velkém podniku jsou toliko dva z mnoha druhů podnikavého chování. Otázkami výuky podnikavosti se zabývala i Komise evropského společenství a vydala k této otázce orientační stanovisko pro všechny členské státy v dokumentu nazvaném „Plnění lisabonského programu Společenství: Podpora podnikavého smyšlení prostřednictvím vzdělávání a školství ze dne 13. února 2006 (KOM (2006) 33 v konečném znění). Snažte se odvodit některé důsledky „nového“ pojetí podnikání pro vzdělávání vůbec a pro výuku podnikání.

Shrnutí Podnikání se vždy vyvíjelo a bude se rozvíjet v historickém kontextu. Znalost teorie podnikání sice nepřináší automatický úspěch v podnikání, je však jakýmsi itinerářem sestaveným na základě dosavadního poznání a pomáhá podnikavému člověku najít tu nejlepší cestu k úspěchu. Snahy o vytvoření ucelené teorie podnikání vyvrcholily vznikem samostatné vědní disciplíny (teorie podnikání). V 80. letech minulého století se také na prestižních univerzitách začal pěstovat samostatný studijní obor podnikání (entrepreneurship). Podnikání však bylo předmětem vědeckého bádání už v minulosti. Za zakladatele je považován Cantillon (18. století) a první definici podnikání publikoval Say (19. století). Dnes existují v teorii podnikání 4 přístupy: ekonomický, psychologický, sociálně-ekonomický a celostní přístup.Významnou oblastí výzkumu je otázka jak učit podnikání.

24


Otázky: 1. Jaký je význam a přínos výzkumu podnikání? 2. Kdy vznikla samostatná disciplína teorie podnikání a charakterizujte její znaky. 3. Vysvětlete podstatu základních přístupů v teorii podnikání. 4. Vysvětlete Schumpeterovo a Kirznerovo pojetí „podnikatele“. 5. Charakterizujte tzv. „nové pojetí“ teorie podnikání. 6. Popište základní etapy vývoje teorie podnikání. Literatura: Casson, M.: Enterprise and Campetitiveness. Claredan Press. Oxford 1990 Curran, J., Stanworth, J.: Education and Training for Enterprise: Some Problems of Classification. Internacional Small Business Journal, kap. 7, č. 2 1989 Deakins, D., Freel, M.: Enterpreneurship ad Small Firms. Mc Graw – Hill, London 2003 Gardner, W.B.: Enterpreneurship Theory and Practice. London 1989 Meredith, G.,G., Nelson, R.E., Neck, P.A.: Practice of Entrepreneurship, ILO Geneva 1982 Schumpeter, J.A.: Teorie ekonomického vývoje In: Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. C. H. Beck, Praha 1999 Timmons, J.A.: New Venture Creation. Enterpreneurship for the 21.st Century. Irwin, Mc Graw – Hill 2001 Jünger, J., Fialová, V.: Podnikání a podnik I. Studijní opora. VŠP, a. s., Ostrava 2004 Gibb, A.: In pursuit of new “enterprise” and “entrepreneurship” paradigm for learning: creative destruction, new values, new ways of doing things and new combination of knowledge. In International Journal of Management Reviews. Vol. 4, 2002 Kuratko, D. F.: Entrepreneurship Education: Emerging Trends and Challenges for the 21. st. Century. Coleman Forendation White Paper Series for the U.S. Association of Small Business and Entrepreneurship 2003 Podpora podnikavého smyšlení prostřednictvím vzdělávání a školství. Dokument Komise EU ze dne 13.2.2006 (KOM 2006/33 v konečném znění)

25


4 FAKTORY ÚSPĚCHU V PODNIKÁNÍ Plány a cíle Úspěch patří mezi znaky, ale také potřeby podnikavých lidí. Proto by se měli naučit řídit dosahování úspěchu. K tomu je zapotřebí, aby znali faktory úspěchu v podnikání a tyto znalosti dovedli využít. Obsah Nejdříve je vysvětleno co se chápe pod pojmem úspěch a jaká jsou jeho kritéria. Identifikují se faktory úspěchu a podává se přehled různých teoretických přístupů k formulaci faktorů úspěchu v podnikání. Obšírně je popsán systémový modul faktorů úspěchu. Úvod Úspěch a podnikání spolu úzce souvisí, dá se říci, že jsou to dvě strany jedné mince. To znamená, že jedna bez druhé nemůže existovat. Podnikavý člověk a podnikatel, jako iniciátor a nositel podnikání, investuje své prostředky, čas, úsilí a jméno, přebírá odpovědnost, nese podstatná rizika a přitom pozitivní výsledek sklízí jako poslední. Podnikání a hlavně podnikatel nemohou bez úspěchu „přežít“ a to jak ekonomicky, tak sociálně a psychologicky. Řízení úspěchu patří mezi klíčové dovednosti podnikatele. Proto jsou otázky spojené s touto tématikou předmětem teoretického studia a empirického zobecňování. Nejčastěji jsou kladeny následující otázky: - Co je úspěch v podnikání? - Jaké jsou faktory úspěchu? - Jak řídit dosahování úspěchu v podnikání? Tyto a s nimi související otázky budou předmětem následujícího textu.

4.1 Úspěch Pod slovem úspěch se všeobecně rozumí dosažení předem naplánovaného či chtěného cíle. Existují všeobecné charakteristiky a pravidla dosahování úspěchu, na kterých lze stavět. Podmínky dosažení úspěchu: - Stanovení cílů v souladu s příslušnými potřebami. - Konkrétnost a měřitelnost cílů. Co nelze určit a změřit, nelze řídit.

26

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Vnímání úspěchu Každý úspěch člověka má dvě stránky, objektivní a subjektivní. Objektivní stránka je měřitelná. Subjektivní velmi obtížně, poněvadž je výsledkem vnímání a prožívání jedince nebo skupiny lidí. Subjektivní a objektivní stránky nemusí být v souladu. Může to vyvolat nedorozumění, zklamání a rozpory.

4.2 Úspěch v podnikání Podnikání je cílevědomá činnost a tudíž má svůj účel a dá se realizovat různým způsobem z hlediska vynakládaných podnikatelských zdrojů. Účelnost Účel podnikání vyplývá z jeho smyslu, tj. tvorba něčeho navíc, něčeho jiného nebo vytvoření přidané hodnoty. Když budeme akceptovat tvrzení, že podnikání je přístup, uplatnitelný v mnoha oblastech, pak při dalším zkoumání i aplikaci kritéria účelnosti, bude třeba, zejména kvůli měření, si tuto oblast zvolit. V našem případě budeme např. uvažovat o uplatnění podnikání v byznysu a budeme vycházet z jeho účelu. Účel je důvod existence byznysu. Proto se považuje za hlavní kritérium jeho úspěchu. Účel je definován nebo se vykrystalizuje v sociálním kontextu, ve kterém byznys operuje. Tzn., že existují lidé, kteří jej potřebují a jsou s ním spokojení. Účel sice formuluje podnikatel, ale potvrzuje jej sociální okolí (trh). Účinnost Vyjadřuje vztah mezi vstupy a výstupy nějakého procesu. V byznysu se to nazývá hospodářský výsledek. Hospodářským výsledkem může být ztráta nebo zisk. Je rozhodujícím kritériem účinnosti byznysu. Vypovídá o tom, jak podnikatel využívá nebo zachází s podnikatelskými zdroji. Jinými slovy, při uspokojování potřeb zainteresovaných (stakeholders) lze postupovat různými cestami, s různou mírou ekonomické účinnosti. Nebo chcete-li s různými způsoby alokace a využití vzácných ekonomických zdrojů. Úkol k zamyšlení. 1. Charakterizujte účelnost a účinnost podnikání na konkrétních příkladech. 2. Může být podnikání účelné a neúčinné; účinné a neúčelné? Uveďte příklady? Úloha zisku v podnikání Otázky velikosti či míry zisku jsou předmětem diskuse v každém podnikání a dokonce v úvahách o něm. Existují krajní názory, které význam zisku pro podnikání buď přeceňují anebo nedoceňují. Až na výjimky (podnikání na finančních trzích) zisk nelze zaměňovat s účelem podnikání, ale na druhé straně podnikání bez zisku nemůže přežít.

27

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Ve skutečnosti má zisk tři základní úlohy: a) vyjadřuje účinnost podnikání, b) je zdrojem reprodukce podnikání, c) je odměnou podnikatele za převzetí rizika a realizaci podnikatelských rolí. Shrnutí: Pokud přijmeme dosud uvedené premisy, pak hlavním kritériem úspěchu v podnikání je dosažení předem naplánované „přidané hodnoty“ pro příslušné zainteresované (stakeholders) ekonomicky účinným způsobem. Úkol k zamyšlení. 1. Jak se může na podnikání projevit přeceňování nebo podceňování velikosti zisku z podnikání?

4.3 Faktory úspěchu v podnikání Jistěže existuje šťastná náhoda. Přestože na ni vsází denně tisíce lidí, vyskytuje se ovšem výjimečně. Možná, že někdo založil úspěch v podnikání na výhře v loterii. Jistější, ale pomalejší a pracnější je cesta založena na vlastním úsilí, sebedůvěře, znalostech atd. Ale i tuto cestu lze zkrátit, ulehčit a zpříjemnit proaktivním řízením úspěchu. K řízení úspěchu je zapotřebí znát faktory a okolnosti (proměnné), které jej určují a ovlivňují. Jejich poznáním může podnikatel cílevědomě řídit a regulovat svoji cestu k úspěchu. Tento fakt vyvolal zájem výzkumu různých vědních disciplín zhruba od 2. poloviny minulého století. Některé výsledky výzkumu vedly k formulaci dnes víceméně známých teorémů a teorií (viz tabulka č. 3). Teorie vlastností

Typické vlastnosti podnikatele existují, ale ne jako rozhodující faktory (Clelland). Teorie životních okolností - Push faktor - Pull faktor Působení faktorů se potvrdilo. Doktrína podnikatelského Dominuje ekonomické, politické a makroprostředí tržní prostředí. Podnikatelská infrastruktura. Vnímání žádoucnosti a Žádoucnost a proveditelnost je proveditelnosti podnikání součástí společenského povědomí Timmonsův model Tři faktory úspěchu: - hnací síly - soulad - načasování Systémový přístup Dosahování úspěchu v podnikání je ovlivněno mnoha faktory s různým stupněm významnosti. Tab. č. 3: Teoretické přístupy k formulaci faktorů úspěchu v podnikání Pramen: Jünger, J., Fialová, V. (2004) 28

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Poměrně konzistentní je tzv. teorie vlastností, která vychází z hypotézy, že existují typické vlastnosti osobnosti, které vytvářejí předpoklady a také predikci úspěchu v podnikání bez ohledu na další proměnné. Typickým představitelem tohoto proudu je D. C. Clelland, který poměrně úspěšně zavedl „nAch“ faktor (vysoká potřeba dosahování cílů). Tato vlastnost se sice vyskytuje u podnikatelů, ale také u dalších pozic a profesí. Není tedy specifická. Tento směr jednoznačně nepotvrdil vytýčenou hypotézu, nicméně byly objeveny typické lidské vlastnosti pro úspěšné podnikatele. Další známý směr je tzv. teorie životních okolností. Z její dílny vyšly dva faktory, ovlivňující start a úspěch v podnikání: • Push faktor – neuspokojivé pracovní podmínky, negativní vymístění, tj. propuštění z práce, rozvod, emigrace, atd. • Pull faktor – potřeba startu či změny kariéry, potřeba využití příležitosti, atd. Působení obou faktorů se liší co do intenzity a trvání. Úkol k textu. 1. Které ze dvou skupin motivačních faktorů mají větší intenzitu a délku trvání? 2. Vyjmenujte možné motivační faktory, které vedou k rozhodnutí stát se podnikatelem a rozdělte je do příslušných skupin. Velmi akceptovaná je doktrína podnikatelského makroprostředí. Vychází se z předpokladu, že úspěch v podnikání určuje především politické a ekonomické prostředí. Za tím účelem se konstruují různé přímé a nepřímé podpory podnikání, buduje se podnikatelská infrastruktura (např. průmyslové zóny) apod. Hisrich a Peters (1995) zmiňují faktor vnímání žádoucnosti a proveditelnosti podnikání v daných mezo a makro socioekonomických podmínkách. Timmonsův model (2001) staví na holistickém přístupu a formuluje 3 základní faktory úspěchu v podnikání, které dále rozpracovává: a) Hnací síly Dosažení úspěchu je podle něj puzeno (driven) lidmi, kteří hledají, přetvářejí, využívají nejlepší příležitosti. Konkretizuje 3 druhy hnacích sil: zakladatelé, příležitosti, zdroje. b) Nezbytnost souladu Má se na zřeteli soulad mezi zakladateli, příležitostmi a zdroji. Soulad lze údajně dosáhnout nejlépe iterací (pokusem a omylem). c) Nezbytnost načasování (timing) Dokumentuje to na včasnosti využití příležitosti a alokací zdrojů.

29

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Všichni citovaní, ale i jiní autoři přispěli k hledání faktorů úspěchu v podnikání a k jejich aplikaci v jeho řízení. Úkol k textu. Jaké tři základní faktory úspěchu v podnikání formuloval Timmons?

4.4 Systémový model faktorů úspěchů v podnikání Při konstrukci modelu se vychází z předpokladu, že na každém úspěchu v podnikání se podílí skupina faktorů s různým stupněm provázanosti a významnosti. Úspěch v podnikání (Úp) je funkci (f) faktorů subjektivních (S) a objektivních (O). Viz. obrázek č.1

Úspěch v podnikání Úp=f (S,O)

Podnikatel

Jak chce? - motivace - pozitivní myšlení - žádoucnost - pravidelnost - životní okolnosti

Podmínky podnikání

Jak umí? Dispozice

Vrozené schopnosti

Jak může? Osobní vlastnosti

Osvojené vědomosti, dovednosti

Vlastnictví

Mikro - sociální prostředí - profesionální zázemí

Prostředí

Makro - ekonomika - trh - politika - podnikatelská infrastruktura - veřejná správa - kultura podnikání

Obr. č. 1: Úspěch v podnikání (Jünger, J., Fialová, V., 2004) Oba druhy faktorů jsou důležité, nicméně subjektivní faktory hrají prim. Přesto se v realitě klade stále větší důraz na objektivní faktory, které jsou zpravidla lépe uchopitelné a měřitelné.

30

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ 4.4.1 Objektivní faktory Objektivní faktory vyjadřují kvalitu prostředí, ve kterém podnikatel operuje. Bezprostředně je nemůže ovlivňovat, jelikož jsou výslednicí zájmů a aktivit jiných. Přírodní prostředí je jiného původu, ale podnikání ovlivnit může. Podnikatel je „zasazen“ do podnikatelských podmínek, ke kterým patří: Vlastnictví To znamená, že podnikatel může dle své vůle nakládat s podnikatelskými zdroji, které vlastní. Čím více je omezena tato disponibilita, tím je obtížnější cesta k úspěchu. Mezi vlastnictvím se obrazně zařazuje i „vlastnictví sebe sama“, tzn. že podnikatel má plné sebezmocnění k řízení a ovládání sebe sama. Osobní svoboda patří mezi nezbytné podmínky rozvoje podnikání. Politika Politika obsahuje pravidla vládnutí nejmocnější společenské vrstvy, která k moci může dojít různými cestami, v demokracii prostřednictvím voleb. Součástí těchto pravidel je i vztah vládnoucí skupiny k podnikání a k podnikatelům vyjádřený v tzv. podnikatelské politice nebo v politice podpory podnikání. Rozhodující úlohu sehrává stát a jiné subjekty politiky, nevyjímaje v to regionální orgány a autority. Protože podnikání patří mezi ekonomické zdroje, každý vyspělý stát podnikání chrání a vytváří podmínky pro jeho rozvoj. Také Parlament ČR přijal zákon o podpoře a rozvoji podnikání v České republice. Nejdůležitější úloha parlamentu však spočívá ve tvorbě a přijímání příslušných zákonů, které upravují podmínky podnikání. Ekonomika Stav národní, ale i světové ekonomiky a jeho cyklus ovlivňuje úspěch v podnikání. K nejdůležitějším faktorům patří inflace, ekonomická výkonnost, platební bilance, měnová politika, atd. Trh Velikost, otevřenost, volnost, pružnost, kvalita, podnikatelská kultura, aj. jsou nesmírně důležité faktory úspěchu v podnikání. Současné globalizační tendence trhu, vytvářejí na straně jedné nebývalé šance, ale na straně druhé i ohrožení pro podnikatele.

Podnikatelská infrastruktura Buduje se za účelem facilitace rozvoje podnikání a podpory podnikatelů. Tvoří organizační a informační prostředí ve formě podnikatelského servisu.

31

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Patří zde zejména: - bankovní systém a peněžní služby, - informační servis zabezpečený hlavně Hospodářskou komorou ČR, - systém poradenství tvořený sítí Regionálních poradenských a informačních center, - podnikatelské inkubátory, - vědecko-technické parky aj. Sociální prostředí Má přinejmenším dva rozměry: - makroprostředí – tj. povědomí, prestiž a celkový vztah veřejnosti k podnikání a podnikatelům, - mikroprostředí – tj. nejbližší sociální, profesionální prostředí, důležité zejména pro malé a střední podnikatele. 4.4.2

Subjektivní faktory

Subjektivní faktory odpovídají na otázku jak podnikatel chce a umí podnikat. Podnikavost Je to vlastnost, která vyjadřuje předpoklady člověka k podnikání. O člověku, který má vyvinutou tuto vlastnost říkáme, že je podnikavý. Tuto vlastnost může využít ve všech sférách lidské aktivity. Podnikavost je jak původu vrozeného, tak osvojeného, člověk se rodí jako podnikavý, ale zpravidla tuto vlastnost nevyužívá. Podnikavost je celostní charakteristikou, která se může dále členit na dispozice, osobní vlastnosti a motivaci. Dispozice Označují výkonový potenciál, nazývaný také jako znalosti, kompetence, nebo know-how. Schématicky se rozčleňují do dvou částí. - schopnosti – jsou trvalejšího rázu, převážně vrozené např. rozumová inteligence, sociální inteligence apod. - vědomosti – pasivní znalosti o podnikání - dovednosti – naučené vzorce chování, získané tréninkem. Jinými slovy je to aplikace vědomostí při řešení konkrétních problému. Osobní vlastnosti Charakterizují osobnost podnikatele, zde můžeme zařadit dva druhy vlastností: - nespecifické - všeobecné, např. temperament, charakter - specifické - typické osobní vlastnosti, které ovlivní úspěch podnikatele Motivace Motivy jsou důvody lidského chování, jsou dílem vědomé a dílem nevědomé. Příčinou lidského chování jsou potřeby, právě ony vyvolávají motivy. Potřeby a motivy spolu úzce souvisí. Pro naše pojednání z toho vyplývá, že musí existovat důvod k tomu, aby podnikatel začal podnikat, aby dosahoval úspěchu. Praxe ukazuje, že to je klíčový faktor úspěchu v

32

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ podnikání. Základem úspěchu je vůle zvítězit, dosáhnout předem stanoveného cíle. Není-li vůle zvítězit, nepomohou vám ani sebevětší znalosti a zdroje podnikání. Lidé jsou motivování k úspěchu v podnikání různými důvody. V anglosaské literatuře se všeobecně dělí do dvou skupin: - Push (tlak) - člověk musí řešit svoji situaci a podnikání v tomto smyslu může hrát významnou roli. - Pull (tah) – příležitosti resp. jejich využití je významným prostředkem k uspokojování potřeb. „Push“ důvody jsou sice silnější, ale brzy vyhasínají. Zpravidla nevedou k mimořádným výsledkům. „Pull“ důvody jsou trvalejší a málokdy vyhasínají. Vynikající podnikatelé stavějí své úspěchy právě na těchto důvodech. Bylo provedeno velké množství empirických průzkumů motivace podnikání a to různě zkonstruovaných. Je možno čerpat z literatury. Zde uvádíme výsledky publikované Hisrichem a Petersem (1995). Dle jejich názoru nejčastějším důvodem k podnikání je touha po nezávislosti a to bez ohledu, zda se jedná o muže či ženu. Prakticky u všech statistických výběrů. Další důvody se liší. Muži Touha po nezávislosti Peníze Úspěch

Ženy Touha po nezávislosti Uspokojení z práce Úspěch Peníze

Tabulka č. 4: Důvody k podnikání Úkol k textu. 1. Vyjmenujte objektivní faktory ovlivňující úspěch v podnikání. 2. Vyjmenujte subjektivní faktory ovlivňující úspěch v podnikání. Část pro zájemce. Pozitivní myšlení jako zdroj úspěchu Tajemství úspěchu podnikatele nespočívá ani tak ve vnějších podmínkách podnikání jako v osobnosti podnikatel. Úspěch je zcela výjimečně dílem náhody. Je nutno si proto zvolit vlastní cíl a teprve při jeho dosažení lze hovořit o úspěchu. (Viz obr. č. 2)

33


SCHÉMA ÚSPĚCHU Idea

Plán Touha

Úspěch

Příležitost

Dosažení cíle

Dokonalý čin

Obr. č. 2: Schéma úspěchu v podnikání K tomuto schématu lidé zaujímají buď pozitivní nebo negativní vztah. V této souvislosti hovoříme o pozitivním a negativním myšlení či pozitivním a negativním mysliteli. Pozitivní myšlení vyjadřuje pozitivní postoj k sobě samému, ke své práci, k výsledkům své práce a prostřednictvím toho pozitivní postoj k jiným lidem a k jejich aktivitám. Myšlenky mají svou vnitřní dynamiku a sílu, kterou nazýváme obecně „síla myšlení“ nebo „síla osobnosti“. Každá myšlenka je projevem touhy člověka a tudíž má snahu o své Uskutečnění. Záleží jen na člověku, nakolik ji pozitivně přijme. Každý předmět, který byl člověkem zhotoven, existoval již před svou realizaci ve formě myšlenky. Vše co lidé kdy vytvořili a učinili, existovalo předem ve světe jejich představ. Také každá z našich každodenních činností zde byla nejdříve jako myšlenka. Myšlenky se nerealizují jen ve sféře výroby materiálních věcí, nýbrž v celém životě. Naše myšlenky určují máme-li úspěch. V tom spočívá tajemství síly idejí, které zejména manažer může využít k vlastním úspěchům a tím i k dobru svého prostředí.

34

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Pokuste se charakterizovat znaky obou pólů myslitelů: I. Rysy myslitele Pozitivní

Negativní

..................... ..................... .....................

..................... ..................... .....................

Negativní rysy myšlení lze zmírnit vždy, bez ohledu na prostředí nebo věk. K tomu se používá tzv. „zrcadlová technika“. Je založena na intimním bilancování a hodnocení svých vlastních postojů prostřednictvím různých forem zpětné vazby. K tomu slouží různé hodnotící archy. Pomoci nichž si manažeři vypracovávají svůj vlastní pozitivní program. Jeho cílem je osvojit si základní rysy pozitivního myslitele.

4.5 Řízení úspěchu v podnikání Podnikání a uplatnění podnikavého přístupu nelze nařídit ani naplánovat. Lze je však vyvolat nebo usnadnit. Vychází z vnitřní aktivity podnikavého člověka, která však může být utlumena nebo úplně potlačena bariérami a negativním prostředím. Hovoříme-li o řízení úspěchu v podnikání, můžeme mít na mysli individuální aktivitu podnikatele anebo také cílevědomý rozvoj podnikání v regionu nebo v celé společnosti. Obojí si vyžádá zvláštní pozornost a dostatečný prostor. K úspěchu řízení je nezbytné nalezení a uplatnění takových akčních nástrojů, pomocí nichž se dají faktory úspěchu pozitivně ovlivňovat. Některé studie, ale také zkušenosti ukazují, že tyto nástroje nemají univerzální použití, bez ohledu na jiné . Část pro zájemce. Pokud Vás informace o řízení úspěchu a sebeřízení zaujala, doporučujeme Vám k hlubší poznání této problematiky následující literaturu: Bischof, A. - Bischof, K.: Aktivní sebeřízení. Grada, Praha 2003. Tato kniha je zaměřena prakticky a najdete v ní řadu rad a námětů, jak zlepšit svůj výkon, jak řídit a plánovat svůj čas, úspěch, cíle, apod.

Úkol k textu. Na základě předešlých informací o pozitivním myšlení a řízení úspěchu v podnikaní se pokuste sestavit svůj pozitivní program.

35

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Můj pozitivní program Jméno: ………………………….. Datum:………………………….. Na kterém kroku (krocích) mého pozitivního programu musím pracovat. (seznam pořadí jednotlivých úkolů) 1. Krok: Pozitivní postoj (pro každý problém existuje řešení) Dovedu přistupovat ke každému problému s vědomím, že není bariéra, která by se nedala překonat? Co musím změnit: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .………………….. 2. Krok: Orlí perspektiva (pohled shora) Dovedu se dívat na celou situaci shora přitom poznat a přijít na to, co je hlavní s ohledem na své cíle? Co musím změnit: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... . . . . 3. Krok: Klid a rozvaha (dělám to v klidu) Dovedu věci řešit v klidu? Když dobře promyslím začátek bude dobrý i konec! Dovedu pečovat o svůj vlastní klid? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . 4. Krok: Rozdělení problému na malé kroky. Dovedu čekat a nepokoušet se řešit všechny problémy nebo velký problém najednou? Dovedu přijmou kompromis? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . 5. Krok: Dnes se chopit iniciativy (neotálet se začátkem) Dovedu se rozhodnout pro start a vydržet až do konce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . ……

6. Krok: Soustředění na úspěchy (soustřeďuji se na úspěch a nikoliv na rány) Dovedu být hrdý na své úspěchy? Nedám si vzít po ráně odvahu, ale pokračuji cílevědomě a odhodlaně?. ……………………………………………………………………………………

36


Shrnutí kapitoly Úspěch a podnikání spolu úzce souvisí. Podnikání a podnikatel nemohou bez úspěchu přežít ekonomicky, sociálně ani psychologicky. Řízení úspěchu patří mezi klíčové dovednosti podnikatele. Slovem úspěch se všeobecně rozumí dosažení určitého předem plánovaného cíle. Nároky by proto měly být kladeny na správné stanovení cílů, jejich konkrétnost a měřitelnost.

Otázky: 1. Definujte co je úspěch v podnikání a podmínky dosažení úspěchu? 2. V čem spočívá subjektivní a objektivní stránka vnímání úspěchu; je vůbec 3. Jaká jsou kritéria úspěchu v podnikání? 4. Vysvětlete a popište systémový model faktorů úspěchů v podnikání (viz. obr. č.1)? 5. K čemu může nápomoci podnikatele aktivní řízení úspěchu; je vůbec důležité zabývat se faktory, které vedou k dosažení úspěchu? 6. Pokuste se popsat podnikatelské prostředí v České republice z pohledu: vlastnictví, politiky, ekonomiky, trhu, podnikatelské infrastruktury, sociálního prostředí. 7. Jaké jsou nejčastější důvody (motivační faktory) k podnikání? 8. Pokuste se definovat podstatu pozitivního myšlení. Literatura: Carter-Scottová, Ch.: Je-li úspěch hra, pak má tato pravidla. Columbus, Praha 2001 Hisrich, R.D., Peters, M.P. : Založení a řízení nového podniku. Victoria Publishing, Praha 1995 Jünger, J.: Bariéry rozvoje podnikání. Sb. Bariéry rozvoje podnikání v Moravskoslezském kraji a hledání cest k jejich odstranění, VŠP, a.s., Ostrava 2001 Jünger, J., Fialová, V.: Podnikání a podnik I.. Studijní opora, VŠP, a. s., Ostrava 2004 Lukeš, M., Nový, I. a kol.: Psychologie podnikání. Management Press, Praha 2005 Novák, T.: Sebedůvěra, cesta k úspěchu. Grada Publishing, Praha 1999 Timmons, J.A.: New venture Creation. Entrepreneurship for the 21. st Century. Irvin, Mc Graw – Hill 2001

37


5

PŘÍLEŽITOSTI Plány a cíle Vychází se z předpokladu, že každý podnikavý člověk by měl umět identifikovat, vytvářet, hodnotit a využívat příležitosti při tvorbě nové hodnoty. A to jak finanční nebo nefinanční. Proto je tento imperativ cílem následující kapitoly. Obsah V úvodu je poukázáno na význam příležitosti pro podnikavého člověka. Pak následuje vysvětlení podstaty příležitosti, výzvy a jiných souvisejících pojmů. Dále je zařazen popis možných zdrojů a faktorů, ovlivňujících nalézání a využívání příležitostí. Následuje zmínka o vztahu podnikavosti a tvořivosti. Kapitola končí pojednáním o hodnocení a využívání příležitosti.

Úvod Všichni podnikaví lidé a podnikatelé musí umět pracovat s příležitostmi, protože právě prostřednictvím nich se mohou uplatnit nebo vytvářet něco navíc pro sebe a pro jiné. Oslovujeme-li studující podnikavost a navíc ty, kteří ji hodlají úspěšně aplikovat, pak jejím klíčovým faktorem úspěchu je dovednost vytěžit co nejvíce z příležitostí, za účelem získání od života a práce to co chtějí. K tomu, abyste získali co nejvíce z příležitostí, je potřebujete vyhledat a rozeznat, které z nich jsou pravé a které jsou povrchní, nebo příliš riskantní. Cílem tohoto textu je právě naučit a porozumět příležitostem. Vyjdeme-li z businessu, pak můžeme konstatovat, že práce je vlastně služba jiným lidem. Jinak řečeno, příležitosti jsou služby, které jiní lidé chtějí, nebo potřebují a které zrovna teď nejsou poskytovány, přinejmenším neadekvátně a nedostatečně. Tady někde se nacházejí hlavní zdroje příležitostí. Upřímně řečeno, většinu příležitostí je třeba vytvořit, nevyskytují se jenom tak náhodně. Tvorba nových příležitostí je dovednost sama o sobě. K tomu je třeba využít vlastní tvořivost. Jedním ze základních zdrojů příležitosti jsou vlastní nápady, které pod tlakem „jiných úkolů“ zůstávají nepovšimnuty nebo se ztratí a vzpomenete si na ně až je začnou ostatní uskutečňovat. Následující kapitola by měla přispět k lepší orientaci a systematizaci poznatků o tom, co příležitosti a související pojmy znamenají a jak se s nimi pracuje.

38


5.1 Podstata příležitostí Příležitost je časově a podmíněně ohraničená správná možnost nebo dokonce chvíle pro realizaci nějakého cíle. Je novou možností, ale zároveň impulsem a stimulem, které skýtají výhodnost a prospěšnost. Někteří autoři se pokusili o její přesnější vymezení prostřednictvím definic: • Podle Megginsona (1985) jsou to věci, které můžete dělat. • Podle Gudiče (2001) je to žádoucí stav věcí, který je odlišný od současného stavu a existuje přesvědčení, že jeho dosažení je možné. Lidé mají odlišné vnímání. Určitý stav věcí je pro někoho příležitost a pro někoho překážkou.Výsledek vnímání záleží na prostředí, přístupu ke zdrojům a správném načasování. • Podle Sharplina (1985) je to kombinace okolností, času a místa, které jestliže jsou doprovázeny odpovídajícím postupem, směrem aktivity, je pravděpodobné, že bude dosažen významný užitek. Příležitosti v businessu jsou hledány zejména prostřednictvím trhu. Příležitosti existují, potřebují být toliko identifikovány. Existují pro všechny, ale identifikovat je mohou jen někteří. •

Podle Oxford English Dictionary je to určitý čas, kritický moment nebo stav věcí příznivě nakloněný k nějakému cíli nebo účelu, náhoda nebo šance, výhoda nebo prospěšnost určitého místa nebo pozice.

Rozdíl mezi idejí a příležitostí Idea je představa a příležitost je reálná situace nebo stav. Jestliže idea není příležitost, co je potom příležitost? Příležitost má dánu hodnotu stát se: • atraktivní, • dlouhotrvající, • aktuální, • je zakotvena v produktu nebo službě, která vytváří přidanou hodnotou nebo užitek jeho kupujícímu nebo uživateli. Okno příležitosti Příležitosti existují v reálním čase – mají tzv. okno příležitosti. V souvislosti s tím jak úměrně roste velikost trhu, roste i množství možných příležitostí. Pro každého podnikatele je důležité jak velké okno příležitosti je a jak dlouho bude otevřené, aby mohl sledovat, kdy a jak vstoupit na trh, odejít z trhu, přijít na trh s novým výrobkem či službou. 39

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Nejkritičtějším momentem pro každého podnikatele je vůbec rozeznat kdy se okno příležitosti otevírá a jak dlouho bude otevřené. Na následujícím obrázku č. 3 je znázorněno okno příležitost, tak jak se projevuje na životním cyklu trhu.

Velikost trhu

Okno příležitosti na životním cyklu trhu

Čas Obr. č. 3: Okno příležitosti Pramen: PIVODA, M. Případové studie o podnikání. Ostrava: Vysoká škola podnikání, a. s. 2003. Výzva Je to poznaná příležitost, která je často v rozporu se zjevnými údaji. Signál, nerovnoměrnost, chaos na trhu. Nedokonalosti na trhu. Ve svobodném podnikatelském prostředí se příležitosti plodí z měnících se okolností (podmínek), chaosu, zmatku, rozporů, zpomalení nebo zrychlení, znalostí či informačních mezer a řadou jiných druhů nesrovnalostí v průmyslu a na trhu. Podnikatel musí vědět, který faktor příležitost vytváří, protože každý z faktorů je spojem s různou velikostí trhu a délky jeho existence. Mnoho lidí se této situace lekne a nevnímá ji jako výzvu.

40


5.2 Zdroje příležitosti Příležitosti jsou nalézány přemýšlením a hledáním věcí, které jiní lidé potřebují a chtějí a hledáním souladu mezi tím, co můžete nabídnout vy a co ostatní lidé. O těch ostatních lidech můžete smýšlet jako o soupeřích, kteří to již nabízí nebo budou nabízet. Je pouze mýtem, že se inovace skládá pouze z velkých šancí a vývoje něčeho úplně nového – jako například radar, televize, mikročip apod. Myšlenka je to, co může být přetvořeno v charakteristiku, prospěch, výhodu, přidanou hodnotu jakéhokoliv druhu pro kohokoliv. Inovace může být malá, např. uživatelovy výhody, přidané kroky, fáze u jakéhokoliv produktu, nebo služby. Inovace může být cokoliv, co odstraňuje potíže, vytváří čas, nebo přidává výhody. Inovace může být lepší systém, lepší metoda provedení. Jakékoliv, nebo všechny z těchto inovací mohou být přetvořeny ve vaše příležitosti. Celé prostředí je bohaté na příležitosti (možná dobře skryté) a jednou z hlavních dovedností vedoucích k úspěchu bude vyvíjení schopností rozeznávat, vytvářet a zhodnotit příležitosti. Prohledávání prostředí je klíčová dovednost, kterou je třeba pěstovat. Toto znamená aktivně číhat ve svém prostředí a objevovat, co je nového, co se děje a jaké efekty – jak pozitivní, tak negativní – toto může mít pro vás výhodu. Prostředím nemyslíme jen fyzický svět – vaše „místo pobytu“, vaše instituce, které definujeme geograficky, ale i vaše psychické prostředí, které je subjektem toho co čtete a kariérové cesty, v čemž jsou vaše zájmy. Vnější vývoj – technologie, ekonomika, kulturní a sociální vývoj, právní a politické vývoje – jsou hlavním zdrojem příležitostí. Například fakt, že lidé žijí déle, často v dobrém zdraví a v mnoha případech s dostatkem peněz, otevřel mnoho zdrojů příležitostí pro akademické instituce, které nacházejí potřeby starších lidí v učení, volném času, sebevývoji a sociálnímu kontaktu skrz pokračující vzdělávací kurzy, které jsou přizpůsobeny jejich zájmům. Monitorováním vašeho prostředí získáte informace, ze kterých můžete identifikovat příležitosti v jedné či více formách. Některé příležitosti jsou také schované ve výhružkách, problémech nebo zkouškách. Příklady nových příležitostí v businessu • Zákazníci Podnikatel hledá nápady mezi zákazníky – naslouchá jejích přáním, nápadům a tužbám. Formálně – průzkum, anketa, nebo pouze neformálně – monitoruje, komunikuje. • Jiné společnosti Podnikatel pozoruje a hodnotí výrobky a služby které nabízí jiné společnosti. A na základě těchto informací zlepšuje nebo vytváří své výrobky a služby. 41


• Distribuční kanály Všechny články distribučního kanálu od výrobce po zákazníka mohou přijít s nějakým zajímavým nápadem a tak mohou stále přicházet s novým doporučením na zlepšení dosavadních nebo dokonce vytvořením zcela nových výrobků a služeb. • Výzkum a vývoj Největším zdrojem nových nápadů je podnikatelův vlastní výzkumný a vývojový tým. • Vláda Podnikatel může reagovat na změny legislativy, nové vládní nařízení, rozvojové programy apod.

5.3 Faktory ovlivňující nalézání a rozpracování příležitostí Hledáním a formulací těchto faktorů se zabýval Lukeš (2005) a jeho výsledky uvádíme ve formě shrnutí. Lukeš (2005) formuluje 3 skupiny faktorů. a) Osobní charakteristiky Jedná se o volní vlastnosti, stavy a postoje pátrajícího po zdrojích příležitostí, které mají vliv na výsledek hledání: • Podnikatelská všímavost (alertness) Všímavost je zde chápána jako dovednost zaznamenat příležitost, která byla do té doby přehlížena nebo nepovšimnuta. Je charakteristický „aha – zážitkem“. Vyšší všímavost, která je charakteristická zvýšenou pozorností vůči novým informacím zvyšuje pravděpodobnost identifikace příležitostí. Příležitost si nevšimneme jako „hotovou“, ale musíme ji zpravidla určitými kognitivními (poznávacími) schématy doformulovat. Různí lidé mají tato schémata na různé úrovni a to samozřejmě ovlivňuje výsledek všímavosti. • Záměr podnikatelsky jednat a využít příležitost Když mám zkusit najít příležitost, musím to nejdříve chtít. Musí tedy existovat záměr a priori. To, jestli v mysli vznikne záměr respektovat a využít příležitost, závisí na jedné straně na subjektivní vnímané atraktivitě takového rozhodnutí a na druhé straně na subjektivně vnímané proveditelnosti takového jednání. To, zda takový záměr vznikne závisí na dalších faktorech. • Pozitivní myšlení To je vztah k sobě sama, kde dominuje sebedůvěra a přiměřená sebeúcta. Pozitivní myšlení také výrazně zvyšuje toleranci vůči přijetí rizika.

42

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ • Tvořivost (kreativita) Zde se má na mysli jednak dovednost, ale jednak tvořivý postoj k budoucnosti. To znamená, že lidé, kteří hodlají aktivně vytvářet budoucnost jsou úspěšnější při hledání příležitostí. • Oportunní myšlení To je jakási orientace chování člověka na příležitosti. Vyznačují se tím lidé, kteří jsou ve svém životě posedlí příležitostmi. b) Informační asymetrie a předchozí znalosti Předchozí informace a znalosti spouští rozpoznávání hodnoty nové informace, která je buď ve shodě nebo v zásadním rozporu s dosud poznaným. Pro objevení příležitosti jsou důležité znalosti (prostá intuice nestačí), které umožňují něco poznat oproti jiným, kteří takové znalosti nemají. c) Sociální sítě (networking) Sociální sítě, které má člověk k dispozici, jsou důležité pro nalézání a hodnocení příležitostí. Sociální síť se dá hodnotit podle množství a kvality kontaktů. Management networking, nebo-li vytváření a řízení sociálních kontaktů je nezbytná aktivita a faktor úspěchu vyhledávání příležitostí.

5.4 Příklad aktivit určených k hledání příležitostí • Vytvořte si seznam zaměstnání a ukažte, jak zapadají do popisu práce v rámci poskytování služeb ostatním lidem. Přijdete na některá zaměstnání, která do tohoto rámce nezapadají? • Prohledávejte vaše prostředí pravidelně. Čtěte kvalitní tisk a schovávejte si výstřižky s články, které přispívají k vývoji ve vašem oboru nebo v oblasti, která vás zajímá. Všímejte si odborných a jiných lídrů. • Ujistěte se, že máte přístup k novinám a časopisům nejméně jednou týdně. Vytvořte si rutinu, speciálně pro tento účel si stanovte určitý čas. Udělejte z toho pozitivní odměnu, za dosažení něčeho jiného. Uschovejte si jakékoliv články, o kterých si myslíte, že by později mohly být zvlášť cenné. Pokud tomuto můžete věnovat alespoň půl hodiny týdně – a to pravidelně – budete překvapeni, jak moc užitečných informací získáte. • Zaveďte si složku příležitostí s dostatkem detailů, abyste byli schopni jim porozumět později. • Zjistěte, jaké příležitosti vaše škola nabízí a ze kterých ještě netěžíte. Například budete moci využít jazykové a počítačové laboratoře ve vaší škole. Můžete se zapojit do různých aktivit skrz kontakty, které vaše škola nabízí.

43


5.5 Využití a hodnocení příležitostí Bylo by nepřirozené hnát se za každou příležitostí bez jejího předešlého zvážení. Mnoho z nich, by se totiž mohlo ukázat jako plýtvání s časem, penězi a úsilím. Některé mohou být dobrou šancí pro někoho jiného, ale ne pro Vás. Podívejme se na využitelnost a na způsob hodnocení příležitostí, rizika a faktorů, které ovlivňují konání a jiné vlastnosti příležitostí. Faktem je, že některé příležitosti jsou tak jasně výhodné, unikátní, bez rizika a s minimálními náklady, jediné co by se mělo učinit je chopit se jí dřív než zmizí. Nicméně co však udělat s příležitostmi, které nezapadají do předchozího popisu, u kterých výhody nejsou tak zřetelné, kde využití příležitosti nedává fakticky žádnou další alternativu, kde je potřeba vzít na zřetel náklady a riziko, nebo kde příležitost, která může být perfektní pro někoho jiného, nemusí být tak skvělá pro vás. Jak bylo naznačeno výše, bylo by naivní akceptovat každou příležitost, ale byla by škoda „pustit“ nadějnou příležitost. Proto je nutné naučit se příležitosti hodnotit a využívat i ty, které co do účinku nejsou tak jednoznačné. 5.5.1

Volba příležitostí

Rozhodnutí a volba, jestli akceptovat anebo zamítnout příležitost je samozřejmě stejné jako učinit jakékoliv jiné rozhodnutí. Liší se jen v obsahu. Z toho vyplývá že podnikavý člověk by měl ovládat znalosti a dovednosti z oblasti rozhodování a rozhodovacích procesů. To, o čem bychom měli dále uvažovat a diskutovat jsou kritéria , které lze použít pro vyhodnocení příležitosti. Schématicky lze tato kritéria udělit do 3 kategorií: • výhody a další možné přínosy, • náklady, • rizika a další možné ztráty. Stojí za to oddělit náklady a rizika. Náklady jsou vyčíslitelné a relativné určité. Rizika naopak zahrnují i neurčitosti, které se nedají předpokládat. Užití kritérií se pokusíme ilustrovat na příkladu hodnocení příležitosti pro studenta Karla. Student Karel má možnost strávit 1 semestr na atraktivní univerzitě v jiné zemi. Nahlas zvažuje výhody, náklady a rizika. • Výhody (co může získat) Setkání s novými lidmi, nalézání nových přátelských vztahů. Učení přímo od zdroje, tj. nové věci v jiné zemi, zjištění přístupu této univerzity ke studovanému oboru, uplatňování vzdělávacích a vědeckých metod, rozvíjení jazykových dovedností. Další možné přínosy: unikátní příležitost, která se už pravděpodobně nevyskytne.

44

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ • Náklady (co musí obětovat) Ztráta možnosti navštěvovat přednášky na jeho domovské univerzitě, přechodná ztráta blízkého kontaktu s rodinou a s přáteli. Ztráta aktivit, které vykonával ve svém volném čase. Např. pokud by byl dobrý v košíkové, ztratil by místo v základní sestavě, atd. • Rizika Riskuje to, že bude méně dobrý v předmětu, který nebude navštěvovat na své domovské univerzitě, riskuje to, že se bude cítit izolovaný a osamocený v průběhu svého pobytu. Další možné ztráty: nebude u významných událostí a změn, které se mohou přihodit na univerzitě nebo v okolí. To jakou váhu bude Karel přikládat těmto jednotlivým věcem, bude záležet na jeho vnitřních hodnotách. A to bude většinou pro každého studenta jiné. V tabulce č.4 je uveden krátký orientační seznam výhod, nákladů a rizik. Tento můžete použít, případně upravit a doplnit. Uvedené položky nejsou seřazeny podle důležitosti, ale každý si je může seřadit podle svých vlastních hodnot. KRITÉRIA HODNOCENÍ Základními kritérii hodnocení příležitostí jsou veškeré výhody, náklady a rovněž rizika, které mohou z realizované příležitosti vyplynout. VÝHODY

Výnosem z příležitostí není jen materiální přínos (např. zisk), nezanedbatelnou součástí je rovněž osobní přínos apod.

- osobní rozvoj: získaní nových znalostí, získání nových dovedností, změna hodnoto a postojů, - kontakty: noví přátelé nebo lidé s kterými máme společné zájmy nebo s kterými můžeme spolupracovat - zábava: relaxace, odpočinek, potěšení, radost - duševní a fyzické zdraví - růst osobní prestiže - možnost pomoci ostatním - materiální užitek atd. NÁKLADY

Využití příležitosti, má vždy určité finanční nároky, k těm se připojují také nároky na čas, který člověk příležitosti věnuje, jeho osobní úsilí a řada dalších nákladů, které sice nejsou vyjádřeny v peněžní formě, ale mají zásadní vliv na rozhodnutí o realizaci příležitosti.

45

- peněžní náklady - náklady času - úsilí a vyčerpání - stres - alternativní náklady - zapříčinění starostí nebo bolesti ostatním - přecenění se, převzetí nadměrné odpovědnosti

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ RIZIKA Riziko znamená odchylku od předpokládaných výsledků (žádoucí, nežádoucí). Má svou pozitivní (výnos) i negativní (ztráta) stránku. Pozitivní stránka – naděje na úspěch, uplatnění na trhu, dosažení vysokého zisku, apod. Negativní stránka – nebezpečí dosažení špatných hospodářských výsledků, popř. ztráta, bankrot.

- riziko ztráty času - riziko ztráty peněz - riziko únavy a vyčerpání - zdravotní rizika - bezpečnostní rizika - rizika ztráty prestiže, jména - riziko ztráty jiných alternativ - riziko způsobení problémů ostatním - riziko přecenění svých schopností

Tabulka č. 4: Orientační seznam výhod, nákladů a rizik

Přestože příležitost vypadá dobře, a možná právě tehdy by měla vyvstat otázka: Je tato příležitost vhodná právě pro mě? Jak dobře zapadá do mých plánů. Cílů, zdrojů, časových možností a do mého současného životního stylu? Je zde vskutku řada otázek, které by si měl postavit ohledně nové příležitosti každý hodnotitel. Příležitost, která neuspokojí jednu nebo více z těchto otázek by neměla být využita. Rozhodně už jste stál(a) před problémem volby využít či nevyužít dobrou příležitost. Zkuste tuto situaci popsat a vyhodnotit.

46

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Je tato příležitost slučitelná s mými zájmy

NE

Směr cílů

NE

Poznávání cílů NE

Ověření a zažití cílů

NE

Kariérní cíle

Je příležitost slučitelná s mými zdroji

NE

Mám dostatek peněz

Existují dostupné zdroje

NE

ANO

Mám dostatek vědomostí

NE

NE

Mohu se to naučit

ANO

NE

Mohu si uspořádat životosprávu

Mám dobré zdraví ANO

NE

NE

Přijmout příležitost

Zamítnout příležitost

Pramen: Kotler,P.: Marketing Management Englewood: Prentice Hall 1988, str. 412

Obr. č. 4 Postup při hodnocení příležitosti

Může to být obrovská příležitost, ale ne pro Vás anebo ne právě teď. Například kdyby se naskytla zmiňovanému studentu Karlovi nabídka na studijní pobyt těsně před státními závěrečnými zkouškami, musel by tuto příležitost velmi dobře zvážit, ve smyslu svých priorit, zda je vhodná tato příležitost pro něj právě v tomto čase. Na obrázku č.4 je uvedený známý Kotlerův (1998) model vyhodnocování příležitostí, který je možno aplikovat. Každá příležitost by měla být také hodnocena jako „okno příležitosti“. Rozumí se tím, hlavně respektovat čas. To znamená, že veškerá kritéria hodnocení příležitosti mají svůj časový rozměr a konečně každá příležitost v určitém čase zaniká. Na druhé straně můžete připustit, že některé příležitosti nejsou ztraceny navždy. Může být rozumné je odložit na jiný čas s vhodnějšími podmínkami. 47


Shrnutí Důležitou podmínkou úspěchu podnikavých lidí je dovednost najít nebo vytvořit, vyhodnotit a využít příležitosti. K tomu měla přispět tato kapitola. V jejím úvodu je vysvětlen samotný pojem příležitost. Na to navazují související pojmy: idea, výzva, okna příležitosti aj. Dále bylo vysvětleno jak a kde příležitosti hledat. Odpovídající pozornost byla věnována otázkám hodnocení a volby příležitosti. Byla konkretizovaná základní kritéria hodnocení příležitosti tj. výhody, náklady a rizika. Kapitola končí otázkou modelu postupu hodnocení příležitostí. Otázky: 1. Uveďte Vaše stanovisko k definicím příležitostí a uveďte zvolenou definici. 2. Jaký je rozdíl mezi ideou a příležitostí? 3. Co to je okno příležitostí a jaký má význam? 4. Jaké jsou kritéria a hodnocení příležitostí? 5. Co to je „výzva“ a jak ji většina lidi příjmá? Literatura: Gudič, M.: How to Teach Entrepreneurship and How it Happeness. In Sborník Entrepreneurship an the Weve of Change. Terst: SEEMAN 2001 Hisrich, R.D., Peters, M.P.: Založení a řízení nového podniku. Victoria Publishing, Praha 1996 Jünger, J., Fialová, V.: Podnikání a podnik I. Studijní opora. VŠP, a. s., Ostrava 2004 Jünger, J: Práce s příležitostmi. Studijní opora. VŠP, a. s., Ostrava 2006 Kotler, P.: Marketing Management. Prentice Hall, Englewood 1998 Pivoda, M.: Případová studie o podnikání. Studijní opora. VŠP, a. s., Ostrava 2003 Sharplin, A.: Strategic management. Mr Graw-Hill, New York 1985

6 PODNIKATEL JAKO PROFESE A POVOLÁNÍ 48


Plány a cíle Hlavním cílem kapitoly je popsat co podnikatel anebo podnikavý člověk dělá, když podniká a co by měl umět, aby tuto činnost mohl zdárně vykonávat. K tomu je potřeba ujasnit si východiskové pojmy jako je profese a povolání. Obsah Nejdříve jsou vysvětleny pojmy profese a povolání a posléze jsou aplikovány při vysvětlování obsahu práce podnikavého člověka a podnikatele. Při popisu práce je použita teorie pracovních rolí. V důsledku delegování se může obsah práce v konkrétních případech lišit. Úvod Podnikání má všechny podstatné atributy lidské činnosti. Jeho obsahem je cílevědomé přetváření původní hodnoty v hodnotu novou, která je zpravidla spojena s uspokojováním potřeb jiných lidí a podnikatele samotného, jako nositele této činnosti. Podnikání, ostatně jako jiné druhy pracovní činnosti, je součástí společenské dělby práce se všemi ekonomickými, sociálními a psychologickými souvislostmi. Má rozmanitý obsah, který klade jak všeobecné, tak specifické požadavky na svůj výkon. K řízení výkonnosti je třeba poznat a charakterizovat obsah podnikatelské činnosti, jako východiska pro formulaci nároků na podnikatele a posléze jako podklad pro řízení jeho přípravy, tj. vzdělávání a tréninku.

6.1 Profese, povolání, trh práce K dosažení lepší srozumitelnosti a komunikativnosti bude vhodné při charakteristice činnosti podnikatele použít standardní pojmy, jako je profese, pracovní funkce a povolání a to vše propojit prostřednictvím trhu práce. (viz. obr. č. 5)

PRÁCE

TRANSAKCE

Profese (pracovní funkce)

Trh práce

Požadavky profese

Obr. č. 5 Profese, povolání a trh práce

49

ČLOVĚK Povolání

Kvalifikace

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Povoláním se rozumí počáteční nebo základní pracovní odbornost člověk, protože je zpravidla formalizovaná, pak hovoříme o kvalifikaci. To je to, co člověk zná a umí.

Pracovní funkce souvisí s organizační strukturou nějaké organizace, která vymezuje konkrétní zařazení pracovníka v této struktuře.

Profese znamená určitý speciální úsek pracovní činnosti, druh pracovní činnosti, který vyžaduje jistou přípravu a je možné ho prezentovat souborem nezbytných vědomostí, dovedností a speciálních úkolů (Kohout 1985). Profese je tedy konkrétním vymezením okruhu vykonávaných pracovních úkolů, které jsou obvykle shrnuty v určitém profesionálním profilu. V sociálním kontextu, profese do určité míry určuje také postavení člověka ve společnosti. Poznání profese má dalekosáhlý význam. K tomu účelu existuje několik metod, které lze rozdělit do dvou hlavních druhů (Armstrong, 2002): a) Analýza pracovního místa Soustřeďuje se na to, co se očekává, že držitel pracovního místa bude dělat. Rozumí se tím proces sběru, analýzy a uspořádání informací o obsahu práce na daném, pracovním místě. b) Analýza role Sleduje spíše úlohu, kterou lidé hrají při vykonávání svých prací, než úkoly, které plní. Tato metoda se nesoustřeďuje tolik na obsah práce, ale na širší aspekt očekávaného chování nositelů role při naplňování celkového smyslu role. V dalším textu budeme vycházet z předpokladu, že podnikatel je druh profese a k její charakteristice bude použita metoda analýzy role.

6.2 Sociální charakteristika podnikatele jako profese Člověk se zařazuje svou aktivitou již do společensky předem vymezeného rámce a to v jistém stupni bez ohledu na své psychické vlastnosti, biologické a sociální zvláštnosti. Jinými slovy volbou určitého druhu aktivity se stane dělníkem, manažerem a třeba podnikatelem. Tím zaujme určité sociální postavení, které má zpětný vliv na průběh a výsledek vykonávaných aktivit. Ke studiu sociálního postavení podnikatele použijeme sociologické a posléze organizační parametry.

50

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Status Vyjadřuje základní obsah sociálního postavení člověka vzhledem k druhu společenské činnosti, kterou vykonává. Status tvoří všeobecnou součást osobnosti, jako příslušníka určité společenské vrstvy a v našem případě podnikatele. Znaky statusu modifikuje společenský systém a kultura dané společnosti. K typickým znakům patří pracovní a životní podmínky, výše příjmů, stupeň prestiže a autority, způsob bydlení, charakter využívání volného času. V každé společnosti existuje hierarchie statusů. Pozice Svou aktivitou, zejména jejími výsledky, nabývá člověk určité pozice, charakteristické tím, že mu společnost nebo určitá skupina přiděluje určité oprávnění jednat. Jakýsi podíl autority, odpovědnosti apod. Pozice souvisí se statusem, určuje postavení podnikatele v mezo a mikrostruktuře. V obecné řeči hovoříme o lepším nebo horším, slušném nebo neslušném podnikateli atd. Role Spolu se souborem pozic (může jich zastávat víc) je také člověku vymezen prostor a charakter činností. Jinými slovy společnost nebo skupina očekává v každé pozici určité chování-člověk „hraje“ svou roli. Také v roli podnikatele můžeme popsat způsob společensky nebo skupinově očekávaného chování člověka v daných pozicích. Podnikatel může zastávat několik druhů rolí: - pracovní, vyplývající z realizace daného druhu činností, - bezpodmínečnou, stanovenou zákonem nebo předpisy. U podnikatelů je to Obchodní zákoník a Živnostenský zákon, - sociální, tj. ve vztahu k jiným lidem atd. U podnikavých lidí a podnikatelů hrozí nebezpečí konfliktu rolí. Tj. odlišné očekáváné chování u stejného člověka, ve stejném čase a místě. Prestiž Je míra úcty, kterou společnost přiděluje určitému statusu a nebo pozici. Prestiž podnikatele má co do polarity různý obsah, je rozporuplný. A to jak v současnosti, tak v historii. Prestiž významně ovlivňuje vstup do podnikání a také jeho úspěch. Pěstování sociální prestiže podnikatelů je významný úkol pro samotné podnikatele, ale i pro celou společnost.

6.3 Profese podnikatele 51


Zdá se, že debata o tom zda podnikání (podnikatel) je či není profesí byla ukončena pozitivním soudem. Činnost podnikatele splňuje totiž veškeré atributy a požadavky, vyplývající z obecné definice profese. Následovala další diskuze o tom, jakým způsobem lze tuto profesi popsat a charakterizovat. Klasické metody analýzy pracovního místa mezi než patří např. snímek pracovního dne naprosto selhaly a vedly až ke komickým závěrům. Naopak se úspěšně uplatňují metody analýzy pracovních rolí popsané např. Armstrongem (2002). Jinými slovy není zjišťováno co podnikatel dělá, ale co by měl dělat. Podle teorie pracovních rolí výsledek práce podnikatele je pak dán kvalitou výkonu jeho rolí. Úspěšný podnikatel by proto měl znát obsah rolí, který se od něj očekává a také odvést jejich kvalitní výkon. K tomu je zapotřebí: - znát očekávané vzorce chování role podnikatele, - znát požadavky na jejich výkon, - naučit se je vykonávat, - vykonávat role s vysokou kvalitou. Z praktického hlediska rozlišujeme dva druhy charakteristik podnikatele: - celostní, které charakterizují profesi jako celek, - analytické, na které se zaměříme dále. Charakteristiky dílčích rolí podnikatele Z funkcionálního hlediska vykonává nebo měl by vykonávat podnikatel šest hlavních rolí: - vlastník, - správce, - manažer, - leader (vůdce), - výrobce, - prodejce. Tyto role je možno dále členit nebo agregovat také z jiných hledisek. a) Vlastník Majitel zdrojů podnikání. Od vlastníka se očekává, že svůj majetek chrání, usiluje o jeho reprodukci a růst, rozhoduje o jeho pořízení, užití a rozdělování. Jedná se o klíčovou roli podnikatele. Zkušenosti ukazují, že její obsah je spíše postojový a volní než činnostní. Mnoho odborníků se shoduje v názoru, že se nedá naučit. Má smysl hovořit pouze o tom zda je tato role přijata či nikoliv. V této souvislosti lze hovořit o formálním vlastníkovi (de jure) a reálném vlastníkovi (de facto). Formální vlastník nemusí v realitě přijat roli reálného vlastníka. To pak negativně ovlivňuje jak průběh, tak výsledek podnikání. b) Správce 52

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Funkce této role je evidence, akvizice, ochrana, reprodukce a rozvoj podnikatelských zdrojů. Má činnostní charakter. S rozvojem podnikání se oddělila a rofesionalizovala, zpravidla pod názvem „účetní“ nebo ekonom“. c) Manažer Funkcí manažera je zajistit cílevědomost podnikání a účelné využívání podnikatelských zdrojů. Manažerské aktivity (management) jsou rozmanité a tak se dá tato role dále rozčlenit do 4 základních manažerských rolí: - Plánovač, určuje cíle, strategie a taktiky jejich dosahování - Organizátor, účinně uspořádává (organizuje) zdroje - Vedoucí, vede lidi -Kontrolor, zpětná vazby sloužící ke zjišťování odchylek mezi plánovaným a reálným průběhem podnikání. d) Vůdce (leader) Vůdce formuluje strategii podnikání a usiluje o to, aby pro ni získal ostatní zúčastněné a zainteresované (stakeholders) v daném procesu podnikání. Strategie podnikání obsahuje jeho účel, poslání a způsob jejich naplňování. Vůdce není synonymem pro manažera, je to tak říkajíc jiný řád. Vůdce ovlivňuje postoje a názory jiných. Manažer jejich činnosti. Tato role nabývá na důležitosti s růstem počtu participantů v podnikání. Angažovanost anebo naopak nechuť a neochota lidí jsou často podmiňujícími faktory úspěchu podnikání. e) Výrobce Jedná se o symbolický název. Přesněji by měla znít jako věcná stránka podnikání. Např. člověk, který podniká jako živnostník v oblast vzdělávání je sice profesí podnikatel, ale vykonává roli učitele či trenéra („výrobce“). Naopak učitel může být profese a v ní může být uplatněna role podnikavého člověka. f) Prodejce Směnou se završuje cyklus podnikání. Je tedy nenahraditelná. Obrazně se říká, že podnikatel prodává sebe, firmu a produkt. Prodejní dovednosti patří mezi nezbytnou výbavu podnikatele.

6.4 Delegovatelnost a delegování rolí a) Delegovatelnost Delegování je přidělování činností a s tím spojené odpovědnosti a pravomoci nezbytné pro jejich výkon. Podnikatel není zpravidla stoupencem delegování, ale všechny role jsou delegovatelné, samozřejmě kromě role vlastníka. b) Delegování rolí Mnozí podnikatelé začínají podnikat sami. Plní všechny role a také přebírá veškerou odpovědnost. S nárůstem businessu a rozvojem podnikání vzniká potřeba delegování, kdy podnikatel není s to všechny role kvalitně vykonávat.

6.5 Drobné, střední a velké podnikání 53


Uvažujeme-li o míře delegování, tyto druhy podniků či podnikání se významně liší. Podle standardu EU se vyčleňuje pět velikostních druhů podniků: - podnik jednotlivce, označuje se jako živnost a je reprezentována jedním podnikatelem, - mikropodnik – do 10 zaměstnanců s minimálním delegováním, - malý podnik - do 50 zaměstnanců, - střední podnik - do 250 zaměstnanců, - velký podnik - nad 250 zaměstnanců, podniky s vysokou mírou delegování. Bez nadsázky se dá říci, že střední podnikání je schopno využít přednosti obou předešlých druhů. V tomto případě výsledek businessu není závislý na jedinci, ale je ještě dostatečně pružný atd. Dovede se vypořádat s velkýma změnami v prostředí. Střední podnikání je relativně stabilní, pružný, odolný a výkonný druh podnikání. Není však jednoduché vybudovat střední podnik. Nedostatečné dovednosti v delegování patří mezi významné bariéry růstu a vybudování středního podniku.

6.6 Povolání podnikatele Úspěch podnikatele a podnikavého člověka závisí na jeho motivaci, vnějším prostředí, ale také na tom jak umí podnikat a jak umí uplatňovat podnikavý přístup. V tomto případě máme na mysli osobní dispozice a předpoklady člověka k podnikání. Tyto předpoklady jsou předmětem výzkumu hlavně tzv. psychologického proudu v teorií podnikání. Nejnovější poznatky a výsledky tohoto výzkumu v české literatuře publikovali Lukeš a Nový (2005). Např. Timmons dělí podnikatele na dva typy: -rodilý podnikatel, „udělaný“ podnikatel. V realitě se uplatňují oba typy. Tak jako v jiných lidských činnostech, důležitý je talent, ale ještě důležitější jsou osvojené znalosti a dovednosti. Zde je na místě zdůraznit, že člověk se rodí jako podnikavý a spíše o část těchto dispozic v průběhu života přichází. Podnikání a podnikovému přístupu se dá naučit a dokonce soustavnou přípravou (formálním vzděláváním) lze získat povolání podnikatele. Aby povolání bylo hodnotitelé, uznatelné atd. je kodifikováno formou kvalifikace. Rozlišuje se úplná a dílčí kvalifikace. Úplnou kvalifikací rozumíme způsobilost vykonávat určitou profesi (skupinu profesí), v našem případě profesi podnikatele. Dílčí kvalifikací rozumíme způsobilost vykonávat určitou činnost např. jednu z rolí podnikatele. Jak ukazuje obrázek č.6 vedle odborné způsobilosti existuje dále všeobecná způsobilost, jejíž součástí je podnikavost, tj. schopnost aplikovat podnikavý přístup.

54

Management a podnikání I. – doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. ___________________________________________________________________________ Součástí každého povolání je také určitá hodnotová orientace, která se vyjadřuje formou kodexů. Např. kodex učitele, lékaře atd.

Odborná způsobilost

Profesní činnost

(competence)

podnikatel

Kompetence

Podnikavý přístup

(competency)

podnikavý člověk

Hodnotová orientace

Podnikavý životní způsob

(values)

podnikavá společnost

Obr. č. 6 Strukturování kvalifikace podnikatele a) Odborná způsobilost Představuje to, co by měl podnikatel umět, aby mohl vykonávat úspěšně dříve zmíněné pracovní role podnikatele. Každá dílčí role, vyžaduje určitou dílčí odbornou způsobilost, která může čerpat z více odborných nebo vědních disciplín. Důležité je, aby byl aplikován holistický přístup. b) Kompetence Jsou to dimenze chování, které jsou nezbytné nebo podmiňující dosažení vysokého výkonu, uplatňující se v různých sférách lidské činnosti. Od doby, co je zpopularizoval Boyatzis (1982) existuje několik verzí seznamu nejdůležitějších nebo přesněji klíčových kompetencí. Nejcitovanější a nejvýznamnější výčet je uvedený v závěrech ze zasedání Evropské rady v Lisabonu v roce 2000 (odst.26): - informační kompetence - komunikace v cizích jazycích - podnikavost - sociální kompetence - technická kultura Podle těchto závěrů jsou zmíněné kompetence podstatným základem pro aktivní občanství a zaměstnatelnost v Evropě 21. století. Měl by si je osvojit každý občan, aby se mohl aktivně účastnit pracovního a rodinného života i života obce – od místní úrovně pro úroveň evropskou.Jinými slovy doporučuje, aby si každý člověk do určité míry osvojil podnikavý přístup, ale přitom nemusí být podnikatelem. Naopak, každý podnikatel by si měl podnikavý přístup osvojit perfektně. c) Stupnice hodnot Její individuální dimenze byla charakterizována jako podnikavý životní způsob. Ona má také společenský (societální) rozměr, který výrazně ovlivňuje vstup a úspěch podnikání, ale i další sféry života společnosti.

55


Shrnutí Pro úspěch v podnikání je důležitý talent, ale ještě důležitější jsou osvojené znalosti a dovednosti. Podnikání a podnikavému přístupu se dá naučit, nota bene, když se člověk rodí jako podnikavý. Na místě jsou pak otázky co a jak by se měl člověk učit? Proto se kapitola zabývala vymezením obsahu pojmů profese a povolání podnikatele. Popis profese odpovídá na otázku co podnikatel dělá a povolání co by měl umět. Při popisu profese se vycházelo z teorie rolí a konkrétně bylo vymezeno 6 pracovních rolí podnikatele. Obsah povolání je kodifikován prostřednictvím kvalifikace, která zahrnuje odbornou způsobilost, všeobecnou způsobilost a hodnotovou orientaci. Otázky: 1. Vysvětlete pojmy profese, povolání a trh práce a naznačte vztahy mezi nimi. 2. Jaké jsou metody zjišťování nároků na výkon profese? 3. Jaké jsou sociální charakteristiky podnikatele jako profese? 4. Co je obsahem pojmu profese podnikatele? 5. Uveďte hlavní pracovní role podnikatele. 6. Charakterizujte malé, střední a velké podnikání. 7. Co je obsahem pojmu povolání podnikatele? 8. Naznačte cesty k získání kvalifikace podnikatele a podnikavého člověka? 9. Jaké jsou klíčové kompetence?

Literatura: Boyatzis, R.: The Competent Manager. Wiley, New York 1982 Jünger, J., Fialová, V.: Podnikání a podnik I. Studijní opora. VŠP, a. s., Ostrava 2004 Jünger, J.: Podnikavá ekonomika, podnikání, podnikavost. In Sborník konference Nová teorie ekonomiky a managementu organizací. VŠE, Praha 2006 Jünger, J.: Podnikavá ekonomika, podnikání, podnikavost a konkurenceschopnost. In Sborník konference Zvyšování konkurenceschopnosti. VŠB-TU Ostrava, ekonomická fakulta, Ostrava 2007 Lukeš, M., Nový, I.: Psychologie podnikání. Management Press, Praha 2005 Řešitelský kolektiv: Návrh pojetí, struktury a procesů národní soustavy kvalifikací. Závěrečná práce projektu. NÚOV, Praha 2007

56

MANAGEMENT A PODNIKÁNÍ I

Recommend Documents