Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

Miroslav Krobot:

●

7 – 8/ 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

Téma: Léto a elektronika ■ Elektrotechnická fakulta ČVUT pracuje na našem zdraví. ■ Výzkum vážných problémů člověka je stále odvážnější. ■ Budeme umět nahradit poškozenou míchu?

Lenka Lhotská:

Technika se dotýká mozku Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

8

tím použitelný pro chůzi třeba ve veřejném prostoru. Zatím je to zařízení příliš těžké a samo napájení bateriemi vlastně omezuje jeho snadné použití.

Naplňují se v moderní vědě dávné fantazie o zlepšení, a dokonce vylepšení člověka? Dá se říci, že do jisté míry ano. Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních im plantátů nahradit sluch. Horší je to s ná hradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc. Umíme částečně nahradit či podpořit funkci srdce, a pak jsou tu transplantace, o nichž jsme denně informováni. Obecně můžeme říci, že technika dnes směřuje nejen k náhradě ztracených funkcí člověka, ale například k podpoře stárnou cích občanů, k jisté náhradě jejich pozná vacích funkcí, ale také k zajištění jejich bezpečnosti, pokud třeba žijí sami a museli by přejít do nějakého zařízení.

Myslím, že i mnoho předních neurochirurgů, u nás např. prof. Beneš, ale spoléhá, že právě ve světě mikroelektroniky by se mohla najít účinnější řešení… Experimenty probíhají, např. ve Francii dě lali výzkum, který se jmenoval Vstaň a choď. Jde o elektronické zařízení, které stimuluje nervy přímo v končetinách pomocí elektrod umístěných na pokožce. Jistým problémem ale je, jak a kam elektrody tohoto typu implantovat. Teoreticky je tento princip zvládnutý, ale k praktické a běžně použitelné aplika ci je daleko. Problém je hlavně v hledání vhodných materiálů, které můžete trvale umístit v těle. Ale už například umíme pomocí elektrod zanořených do mozku omezit např. třes u pacientů s Parkinsono vou nemocí.

Naši čtenáři mají často nejrůznější postižení pohybových funkcí. Dočkají se zásadního objevu, který by tento handicap alespoň zmírnil? Pokud vám jde především o nejrůznější poškození míchy, tak snaha nás, techniků, je najít jistá podpůrná řešení. Oblíbeným termínem je to tzv. exoskeleton, který se do jisté míry ve světě podařilo dostat do fáze spíše rehabilitační pomůcky, než aby byl za

Je vůbec možné, aby zdravý mozek vědce vyhrál nad poškozeným mozkem nebo míchou? Když zůstaneme u problému zvládnutí našeho pohybu, jsem optimistická, protože příslušná oblast lidského mozku, která řídí naši motoriku, je poměrně dobře zmapo vaná. Dnes umíme měřit odezvu našich pohybů na povrchu mozku. Jiná věc je naše vědomí – třeba příprava k pohybu. Umíme

můžeš / číslo 7–8 - 2015

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních implantátů nahradit sluch. Horší je to s náhradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc.

tedy poslat do končetiny řídicí informa ci, řekněme „udělej krok“, ale když akce nenastane, potřebujeme zpětnou vazbu do mozku. A to je velká technická výzva. V jaké fázi je pohyb? Nastal? Nenastal? Největší problém např. bionické ruky je stisk. Když bude silný, rozdrtí sklenič ku, když slabý, upustí ji… Tedy to, co lidská ruka umí ve spolupráci s hmatem nebo zrakem, zatím umělá náhrada úplně neovládá. Takže přichází potřeba tvrdého a dlouhodobého tréninku a učení a nutnost ještě dalšího zlepšování bionických náhrad. Abych přímo odpověděla na vaši otázku – asi nikdy nebudeme umět nahradit myšlení a vědomí sebe sama. Narážíte při této práci na nějaké vážné etické problémy? Především jde o zásahy do soukromí jedince. Ve chvíli, kdy potřebujeme měřit parametry konkrétního člověka, především životní funkce, zvyklosti a potřeby, po chopitelně získáváme často velmi intimní informace. Takže: kdo smí mít přístup k takovým datům, kdo smí znát identitu toho jedince? Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplat ňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit. A když dojde k poruše nebo jinému problé mu, musí být technika schopna okamžitě o tom informovat.


� 9

Téma: Léto a elektronika

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Nevyčítejte si, že se flákáte

i nebezpečí zneužití této techniky � Hrozí proti jejímu nositeli?

Vždy musíme myslet na maximální bezpeč nost, minimálně na úrovni ochrany např. bankovního tajemství. Na druhé straně se vede velká diskuse o tom, kdo a za jakých podmínek vůbec může tuto techniku vyvíjet, vyrábět a prodávat. Zatím panuje shoda, že by se měla uplatňovat obdobná omezení jako u léčiv. Tedy kontrolovaný a kontrolo vatelný proces s náročnou certifikací. V této souvislosti – dožijeme se všichni toho, že budeme očipovaní? Experimenty našich kolegů už existují, ale o tom nebudou rozhodovat vědci. K vaší práci potřebujete nezbytně svět medicíny. Jak se vy, technici, potkáváte s lékaři a jejich představami? Dnes už zmizela mnohá nedorozumění. Moderní medicína se neobejde bez vyspělé techniky. Samozřejmě se obě strany musely naučit chápat druhý obor. A naučily se to. I úspěchy našich absolventů dokazují, že jsou výborně interdisciplinárně připrave ni. Máme absolventa u Philipse, dva jsou u National Instruments, náš výzkumník

info Kdo je doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Vedoucí skupiny BioDat na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Specialistka na asistivní technologie, využití kybernetiky a informatiky pro zpracování dat v neurologii a kardiologii. S týmem mladých výzkumníků a doktorandů se podílí na významných domácích i zahraničních projektech.

pracuje na proslulé klinice Mayo v USA. Vůbec nemáme problém s uplatněním našich studentů ve výzkumu ani v praxi. Takže lékařství i nejmodernější technologie se na naší fakultě krásně prolnuly a začínají sloužit...  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplatňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit. 10

Vzpomínám, jak jsme se s bratrem ptali rodičů, zda tam, kam pojedeme, budou i další děti. Bylo důležité vědět, s kým si pak budeme hrát. Podle odpovědi jsme pak chvíli s bratrem vzdorovali – ten či ta mě nebaví, je to protivný kluk – nebo se naopak již předem těšili. V obdobných situacích, třeba kolem prázdnin a dojednávání dovolených někde na horách či u moře, se dnešní děti a dospívající ptají svých rodičů, zda tam budou nějaké hry, připojení k terminálu či v lepším případě sofistikované, tedy komplikované prolézačky nebo alespoň kryté bazény s umělými vlnami. Končívá to poznámkou rodičů: „Neotravuj už dopředu, budou tam hry, a při nejhorším – vždyť si s sebou vezmeš svůj notebook.“ Dovolená ale není jen vyvázání se z práce, jíž si vyděláváme peníze, ale i únik od stereotypního, tedy zaběhnutého života a obvyklého chování včetně vstávání a dodržování pracovní doby. Pokud i v době dovolené pokračujeme v tom, co děláváme ve svém volném čase, tak to vlastně není dovolená… Poučuji, ale sama se podle toho nechovám. Sice na dovolené, např. na chalupě, neotevírám e-maily, protože jsem si tam úmyslně nenechala zavést připojení, ale to neznamená, že zcela vypnu. Počítač mám s sebou, občas na něm píši články a vzadu v hlavě pořád mi hučí: až se vrátíš, vyvalí se na tebe spousta a spousta nevyřízené pošty, vzkazů, dotazů a budeš to zvládat nejméně dva dny. Tak teď na to nemysli! Sama sobě dávám tyto příkazy, jiným radím, aby přepnuli z pracovního tempa na jiný režim a odpočívali, a dodávám, že potom, až se zase vrátí do práce, se jim bude lépe pracovat, že zase nasadí tempo. Někdy to říkám druhým proto, abych si to uvědomila i já sama a řídila se podle toho. Tedy znovu opakuji: dovolte si změnit své stereotypy, nevyčítejte si, že se flákáte, nezpytujte svědomí, zda čas, kdy ležíte na pláži nebo u táboráku, je účelně strávený, a snažte se dělat něco jiného, než čím se zabýváte obvykle. Slibuji, že se o totéž budu pokoušet i já sama. Dobrá předsevzetí jsou proto dobrá, že je porušujeme. Ale pokoušet se o jejich dodržení taky patří k životu!  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes



■ Mladý vozíčkář se nevyhýbá nezávislému cestování. ■ S plánováním pomůže internet. ■ Moderní trend: spaní na cizím gauči.

Tomáš Pik:

Nasdílej svůj gauč! Daleké Thajsko je pro Evropana tou pravou exotikou. Jak ale říká Tomáš Pik, lidé jsou tu nadmíru ochotní...

Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch a Tomáš Pik

Tomáši, jak dlouho vlastně cestujete a které země jste už navštívil? Co vás vedlo k tomu, abyste začal? K vášni pro cestování mě přivedla rodina. Ale sám cestuji až od doby, kdy jsem se kvůli své nemoci dostal na vozík. Ta nemoc je progresivní a nevyléčitelná, tak jsem trošku změnil svůj žebříček hodnot – a cestování se dostalo na jedno z předních míst. Dříve jsem špatně chodil a chůze mě vyčerpávala, takže jsem se na vozík vlastně i těšil. Díky němu se cítím samostatnější. Cestování je teď můj největší koníček a je mi jedno, jestli jedu vlakem do Plzně nebo letecky do nějaké vzdálené destinace. Před čtyřmi lety jsme si s bývalou přítelkyní udě lali takový malý okruh autem po západní Evropě. Přece jen jsou tyhle země, co se týče bezbariérovosti, napřed. Moc rád se vracím do Německa, je to taková moje srdeční záležitost. Kdybyste měl vybrat jednu zemi, která ve vás zanechala nejsilnější dojem, kterou byste zvolil? Kdybych měl vybrat jen jednu, tak je to ur čitě místo, které jsem navštívil teprve letos v lednu. Splnil jsem si sen a podnikl cestu za hranice Evropy až do exotického Thajska. Při svých cestách se rád setkávám s místními lidmi a poznávám jejich mentalitu a způsob života. A Thajsko se nedá srovnat se žádnou evropskou zemí, je to úplně jiný svět. Nejví ce mi chybí ti přátelští, stále usměvaví lidé a skvělé jídlo. S bezbariérovostí to tam sice není ideální, ale o to víc jsem se setkával s ochotou místních lidí. Jaký rozměr pro vás cestování na vozíku vlastně má? S jakými překážkami se potýkáte? Já osobně nevnímám jako překážku, že jsem na vozíku. Kolikrát si i říkám, že takhle je cestování pohodlnější. Jelikož ze zdravot ních důvodů nemohu mít řidičský průkaz, k cestám využívám hlavně vlakovou a le teckou dopravu, kde předem oznamuji, že s nimi pojedu, a už na mě čekají a pomáhají mi, abych se v pořádku dostal z bodu A do bodu B. Zatím jsem se ještě nesetkal s komplikacemi. Pokud cestuji s někým, kdo řídí auto, je to samozřejmě jednodušší a pohodlnější.


Co jste v zahraničí zažil nejdivočejšího, a co vás naopak překvapilo pozitivně? Nevím, jestli je to to nejdivočejší, co jsem zažil, ale když jsme v Amsterdamu hledali bezbarié rový Coffee Shop, což se zdálo jako nadlidský úkol, podařilo se nám zabloudit a nemohli jsme najít, kde máme zaparkované auto. Vypadalo to docela beznadějně, ale asi po hodině se nám to nějak povedlo (směje se). Nebo bych také mohl zmínit jízdu na slonovi, to je nezapomenutelný zážitek. Pozitivně mě překvapilo, na jaké úrovni je bezbariérovost v západních zemích. V Paříži jsme měli přednost na Eiffelově věži i v Lou vru a nemuseli jsme čekat v několikahodino vých frontách. Také mě potěšilo zvýhodněné vstupné na památky a do muzeí. Vím o vás, že jste vyzkoušel couchsurfing. Tohle zvláštní anglické slovo označuje jeden poměrně moderní trend ve svobodném nezávislém cestování. O co vlastně jde a jak jste na to přišel? Couchsurfing je vlastně globální sociální síť cestovatelů, kteří nabízejí místo na přespá ní jiným cestovatelům, a to bez nároku na finanční odměnu. Je to skvělá příležitost, jak cestovat levně a zároveň poznávat zemi i v místních rodinách. Na stránkách projektu se dá najít přímo bezbariérový byt, a když do fulltextového vyhledávání zadáte wheel chair, vyhledají se vám vozíčkáři. Moje první zkušenost s couchsurfin gem je asi dva roky stará; to jsme vyrazili

... a i díky nim se cestovatelé na vozíku nemusí bát lokalit, které nejsou kompletně bezbariérové.

do Portugalska. Bydleli jsme u vozíčkáře Alexe, který se tam přestěhoval z Německa. Poskytl nám cenné informace, co určitě musíme navštívit, na jaká místa se s vozíkem dostaneme a na která ne. Sám nás provezl upravenou dodávkou po okolí.

� 11

Téma: Léto a elektronika Já osobně nevnímám jako překážku, že jsem na vozíku. Kolikrát si i říkám, že takhle je cestování pohodlnější. info Kdo je Tomáš Pik Nadšený cestovatel-vozíčkář. V 15 letech mu lékaři diagnostikovali vzácnou genetickou chorobu, poslední čtyři roky se pohybuje s pomocí mechanického invalidního vozíku.

česky nemluví, ale jedna z jeho pečovatelek je Češka. Nabídl byste cestovatelům i svůj gauč? Určitě, jakmile bude ta možnost, budu mít dveře otevřené. Těším se na to. V souvislosti s moderními trendy v cestování mě napadá i tzv. digitální nomádství, kdy lidé odjedou do zahraničí, a protože odtamtud pracují pomocí moderních technologií, nemají naspěch s návratem a poznávání cizí země i její kultury si mohou náležitě užít. Nomáda na vozíku se mi ale zatím najít nepodařilo. Přemýšlel jste někdy o něčem takovém? Dokážu si představit, že bych cestoval a zá roveň pracoval. Má dosavadní zaměstnání ale vždycky vyžadovala pravidelné docháze ní na pracoviště. Když si to ale představím, je pro mě digitální nomádství přímo snem. Zůstaňme u nezávislého cestování. Preferujete takovou cestu, nebo je to pro vozíčkáře obtížnější, než se například svěřit cestovní kanceláři? Určitě bych si nedokázal představit, že bych se spontánně sbalil a někam odjel. Musel bych mít zajištěné alespoň ubytování. Jiné by to bylo, kdybych měl řidičák. Přece jen se v nejhorším vždycky dá přespat v autě. V každém městě je infocentrum, kde posky tují mapy a informace o bezbariérovosti, takže se nemusí dopředu plánovat, kam se dá ve městě zajít a naopak kam se s vozíkem nedostanu.

Mladý cestovatel na vozíku vytrvale plánuje další cesty. Kam bude ta další?

výhodou couchsurfingu je, že kaž � dý Další z nás se může zaregistrovat a nabídnout volné místo na spaní, a celý svět tak může přijet za vámi. Každý z couchsurferů má svůj profil, kde mají reference od ostat ních uživatelů. Nevýhodou pro někoho

12

může být jazyková bariéra, ale dá se najít couchsurfer i podle jazyků, jimiž mluví, a jistě vás překvapí, kolik česky mluvících uživatelů ve světě žije. Třeba teď mám v plánu se zase podívat do Nizozemska; našel jsem si couchsurfera/vozíčkáře, který

Jak své cesty vlastně plánujete? Jak vám ulehčuje při cestování život internet a moderní elektronika? Já rád plánuju obecně, takže si před každou cestou zjistím aspoň základní informace o městě nebo zemi, kam se vydávám. Vy užívám internet nebo aplikace na chytrém telefonu. Bez těchto dvou věcí bych si to už ani neuměl představit. Existují různé mapy a průvodci, po užívám Google překladač, který mi velice usnadnil komunikaci nejen v Thajsku, u nás zase využívám idos.cz (přehled jízdních řádů hromadné dopravy – pozn. autora). Většina z těchto stránek má vlastní aplika ci pro chytré telefony. Také bych se chtěl podívat do Španělska, v současné době se učím španělsky a dokázal bych si představit, že tam i nějakou dobu pobudu, ale to ještě musím pořádně naplánovat. 



■ V českých nemocnicích se objevují tablety s tlumočnickou službou. ■ Neslyšící pacienti novinku chválí. ■ Daří se bránit omylům v komunikaci. Michal Hrbek, mluvčí Tichého světa, program zatím chválí. Vyhodnocení proběhne na konci roku.

Tlumočení probíhá oboustranným videopřenosem. Je to podobné, jako když stojí tlumočník vedle lékaře.

Nemocnice jsou s tablety spokojeny. Někde se využívají často, jinde prozatím na příležitost čekají.

Máte tablet? Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch

D

ojde-li na rozhovor s lékařem, na omyly v komunikaci se sluchově postiženým člověkem není prostor. Přestože prakticky každé zdravot nické zařízení poučí své lékaře o zá kladech takové komunikace, ne vždy to stačí. Omyly, k nimž může dojít, v sobě přitom ukrývají katastrofický potenciál. I proto mají teď české nemocnice k dispozici speciální tablety napojené na nepřetržitou on-line službu překládání do znakového jazyka. Tablety do nemocnic zapůjčila občansky prospěšná společnost Tichý svět (dříve APPN – Agentura pro neslyšící). Společnost je záro veň provozovatelem on-line Tiché linky pro tlumočení do znakového jazyka, kterou lze v komunikaci s lékařem využívat nepřetržitě. Neslyšící pacient si tedy v nemocnici tablet zapůjčí a při konzultaci s lékařem se s jeho pomocí napojí na Tichou linku. Tlumočnice na druhé straně datového spoje poslouchá, co lékař říká, a na obrazovku pak překládá do znakového jazyka – velmi


podobně, jako kdyby vedle lékaře stála tlumočící osoba. „Technicky spojení probíhá přes inter net pomocí webové kamery. Momentálně stále využíváme aplikaci Skype, dokončuje me ale testování vlastní aplikace, která běží v rámci webového rozhraní www.tichalinka. cz, a není tedy třeba nic instalovat. Tuto aplikaci jsme vyvinuli na míru specifickým požadavkům neslyšících, ale také pro zefek tivnění práce tlumočníků,“ zpřesňuje Michal Hrbek, mluvčí Tichého světa. Tablety v jednotlivých nemocnicích po celé České republice najdou zájemci buď na recepci, nebo standardně na některém z oddělení. Na jejich přítomnost upozorňují samolepky i speciálně proškolený personál nemocnice. „Komunita neslyšících je silně propojená, informace se tedy šíří rychle, a jsou i pacienti, kteří už si o tablet aktivně řeknou sami,“ dodává Michal Hrbek.

Stovka v dohledu Tablety si chválí například ve Fakultní ne mocnici v Hradci Králové, kde je tablet umís těn na Klinice otorinolaryngologie a chi

Komunita neslyšících je silně propojená, informace se tedy šíří rychle, a jsou i pacienti, kteří už si o tablet aktivně řeknou sami. rurgie hlavy a krku. Zároveň je k dispozici pro pacienty v rámci celé nemocnice. „Velká spokojenost je u zdravotnických pracovníků s jednoduchostí obsluhy přístroje, s tlumoč nickou službou nonstop a spokojeni jsou také pacienti, kteří lépe rozumějí zdravotní kům při vysvětlování postupu jednotlivých činností nebo léčby. Ohlasy jsou ve všech případech kladné,“ pochvaluje si Dana Vaň ková, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Spokojenost hlásí i Thomayerova nemoc nice v Praze, kde už tlumočnice překládala z obrazovky k velké spokojenosti neslyšícímu páru na interním oddělení. Podle mluvčí Mar tiny Štanclové plánuje nemocnice do budouc na dokonce několik tabletů přikoupit, vedení nemocnice vnímá jejich přítomnost jako další zkvalitnění služeb. Pětkrát už byl tablet využit i v motolské nemocnici napříč několika odděleními. V menších nemocnicích, jako je ta v Mělníku, zatím tablet zahálí; i zde je ale připraven splnit svůj účel, bude-li ho potřeba. K dispozici mají neslyšící tablety prak ticky ve všech větších nemocnicích po celé zemi, kromě osmi přístrojů v Praze tedy například v Brně, Ostravě, Plzni nebo v Čes kých Budějovicích. Výjimkou nejsou ani menší města; celkem se pomocí zapůjčených zařízení neslyšící pacienti se svým lékařem dorozumí v 86 nemocnicích či rehabilitač ních zařízeních. Další se chystají. Občansky prospěšná společnost Tichý svět prozatím celý projekt vyhodnocuje. „Máme ohlasy jen od jednotlivců z řad ne slyšících, zatím nemůžeme hovořit o nějaké plošné studii. Více budeme vědět na konci letošního roku,“ uzavírá Michal Hrbek. 

info Kompletní mapa rozmístění tabletů v nemocnicích je k dispozici na webové adrese: h ttps://www.google.com/maps/d/ viewer?mid=zkZJYtUx4OwA.k5Jy_eVwiWuA

www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

13

Téma: Léto a elektronika ■ Nejvíc informací o cestování s postižením najdete na internetu. ■ Detailní hledání před cestou může přinést zajímavé tipy. ■ Oficiální údaje o bezbariérovosti se mohou zásadně rozcházet s realitou.

Než vyrazíte do světa Text: RADEK MUSÍLEK Foto: ARCHIV AUTORA

C

estovatelé s postižením mají v dnešní době poměrně velký výběr míst, kam se mohou vypravit. A to po celém světě. Základem je však detailní příprava. Nepostradatelného pomoc níka v tomto ohledu představuje internet. Nabízí různé stránky zaměřené právě na cestování osob s postižením, převážně tím tělesným. Můžete prolistovat mapy bez bariérovosti, přečíst si o osobní zkušenosti konkrétních lidí, vyhledávat ubytování a zá jezdy šité na míru nebo si zajistit vyhovující dopravu. To vše z pohodlí domova a praktic ky s nulovými náklady. Důležitá je však trpělivost při hledání, a především rozumná míra obezřetnosti. Realita se může od informací na internetu lišit jako den a noc. Snad každý vozíčkář zažil situaci, kdy se oficiálně bezbariérové místo ukázalo jako naprosto nepřístupné. Na Booking. com si objednáte hotel údajně vhodný pro vozíčkáře, a po příjezdu se nestačíte divit schodům u vstupu. Údaje si proto musí každý cestovatel ověřovat. V ideálním pří padě získá osobní zkušenost od jiného ko legy s postižením a e-mailem či po telefonu mu parametry potvrdí přímo zaměstnanci z daného místa. Doplňujícím pomocníkem může být nástroj Google StreetView. Na prostorových fotografiích si prohlédnete místo, které vás zajímá. Dají se tak pouhým pohledem odhalit bariéry u vchodů, chybějící nájezdy na chodníky apod.

14

Mocný internet Vyhledávání a ověřování informací však má hned několik úskalí. V první řadě musíte umět alespoň trochu s již zmíněným inter netem. Kdybyste se spolehli na klasické tiš těné průvodce, dostanete maximálně velmi stručnou obecnou informaci. V nejlepším případě budou u některých objektů uvedeny piktogramy vyznačující přístupnost objektu. Velmi pravděpodobně i v knize už dnes na razíte na odkaz na specializovaný web. Další dovedností, která se při hledání velmi hodí, je alespoň základní znalost ang

ličtiny. Řadu informací se totiž dočtete právě v tomto jazyce. Klíčová jsou slova jako disa bled (postižený), wheelchair (vozík), special needs (speciální potřeby) nebo accessible (přístupný) v kombinaci se slovem travel (cestovat) nebo holiday (dovolená), i když někdy nestačí ani světově nejrozšířenější ja zyk. Nemálo stránek s užitečnými informace mi najdete prostě jen v domácí verzi. To však neznamená, že si bez cizích řečí neporadíte. Nenechte se odradit! Buď lze pro základní orientaci použít překladač v Googlu, nebo se prostě spolehnete výhradně na české zdroje. Ani ty totiž nejsou úplně marné.

České prostředí

info Užitečné odkazy Mapy bezbariérovosti w ww.vozejkmap.cz w ww.disway.cor w ww.go-ok.sk C estovatelské weby w ww.neposedime.cz w ww.disabledtravelers.com w ww.globalaccessnews.com w ww.sagetraveling.com/ h ttp://wheelmap.org/ Cestovní agentury w ww.bezbatour.cz w ww.disabledholidaydirectory.co.uk/ w ww.accessibletravel.co.uk/ w ww.suesse-reisen.de w ww.bsk-reisen.org

Na prvním místě je třeba jmenovat dvě české aplikace, které jsou v zásadě vel mi podobné zavedenějšímu německému projektu Wheelmap.org. Jedním zdrojem je VozejkMap.cz a tím druhým Disway.org. Jedná se o mapování bezbariérových míst a sdílení zkušeností od konkrétních uživatelů. Jelikož jsou jimi především Češi, největší množství hodnocených míst je prá vě v České republice. Najdou se ale i body zájmu v zahraničí. Disway se navíc zabývá nejen tělesným postižením, má také ambice vytvářet jakousi cestovatelskou komunitu registrovaných uživatelů. VozejkMap je zase napojen na Vozejkov.cz. Oba projekty najdete i na sociálních sítích, kde se sdílejí zajímavé odkazy a předávají zkušenosti s ostatními. Přidejme ještě zmínku o sloven ské obdobě tohoto nápadu na Go-ok.sk. Někteří nadšení cestovatelé založili vlastní stránky, kde se dělí o své zkušenosti, dávají prostor ostatním, a dokonce se třeba



Internet skýtá nepřeberné množství informací. Musíte se k nim ovšem „proklikat“, což není vždy úplně rychlá záležitost. Čas věnovaný domácí přípravě se však zúročí na samotné cestě. I tak sice může nějaké překvapení nastat, to je ale vlastně kořením turistiky.

pustili do monitorování bezbariérovosti. To je příklad manželů Folvarských a jejich projektu Neposedime.cz neboli Flyabout.cz. Čerpat inspirace můžete i ze stránek zalo žených ke konkrétním výpravám, tak jako třeba 3handbikes.com. Obvykle existuje zároveň facebooková mutace takových stránek, kde se dají navázat další kontakty s lidmi podobného zaměření. Odkazy na různé servery shromažďující užitečné informace pro cestování najdete tře ba na Helpnet.cz v sekci Bariéry, na http:// ligavozick.skynet.cz v sekci Volný čas – rekre ace a cestování nebo na stránkách Presba riery.cz. Opět ale čekejte tipy především na místa v rámci České republiky. Kdo se přece jen nezalekne zahraničních zdrojů, může hledat inspirace třeba na Sagetraveling. com, Disabledtravelers.com a Globalacce ssnews.com. Ovšem i u osobních zkušeností lidí s postižením dávejte pozor. Reference jsou subjektivní, obvykle bez sjednocených měřítek, pokud nejde přímo o systematický monitoring. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Takže musíte brát na zřetel i to, jaké je vaše postižení a jaký handi cap má pisatel nějaké recenze.

V cizích rukou Pokud na vlastní vyhledávání rezignujete, vydáte se nejspíš do rukou nějakého zpro středkovatele, nejčastěji cestovní kanceláře, aby se vám dostalo informací. V takovém případě se ale zvyšuje riziko, že něco nebude podle vašich představ. Ten, kdo bude hledat za vás, nezná přesně vaši situaci, a může tedy zapomenout na detail, který se ukáže být podstatným. V zásadě je nutné počítat s tím,


že byť se běžné cestovní kanceláře snaží vy cházet zákazníkům s postižením čím dál tím více vstříc, jejich zaměstnanci obvykle nemají velkou zkušenost se specifickými požadavky lidí s handicapem. Slovo bezbariérové si čas to vykládají jako „nejsou tam schody“. Šířku dveří, dispozici toalety s koupelnou nebo výšku postele řeší jen málokdo, pokud se cíle ně nezeptáte. Popíšete-li však své požadavky opravdu detailně a v dostatečném předsti hu kvůli času na prověření, dokáží i běžné cestovní agentury poskytnout kvalitní služby. Nenechte se však odbýt prohlášením: „Ono se to na místě nějak udělá.“ Dobré reference v ohledu zprostředkování cesty pro vozíčkáře má například Invia.cz. Existují však výjimky v podobě cestov ních agentur zaměřených přímo na klien telu se speciálními potřebami. Na našem trhu je nejvýraznějším z takových subjektů Bezbatour. Tato cestovka si nejen informace pečlivě ověřuje, ale zároveň provádí detailní monitoring ubytovacích zařízení. Ostatně v řadách jejích zaměstnanců je nemálo vozíčkářů, a to včetně zakladatele Michala Pragera. V zahraničí se lze obrátit například na anglické www.disabledholidaydirectory. co.uk a www.accessibletravel.co.uk nebo německé www.suesse-reisen.de a www. bsk-reisen.org. Stránka www.friendship circle.org pak přináší tipy na další. Jelikož fungují pro mnohem větší počet klientů, i jejich nabídka je výrazně širší. Najdete zde i pobyty na bezbariérové jachtě či exotické zájezdy. 

SLOUPEK Daniely Filipiové

Ještě je co zlepšovat Každý miluje léto a s ním spojenou dobu dovolených. Mnozí si dovolenou plánují téměř rok předem, jiní naopak čekají na last minute. Další vědí, že ji opět stráví na svém oblíbeném místě. Na chalupě, v příjemném kempu, v hotelu u nás či v zahraničí. Nejsou při své volbě ničím omezováni. Mnozí však tak širokou škálu volby nemají. Při výběru lokality, kam se chtějí podívat, musí přihlížet i k tomu, zda je místo pobytu uzpůsobeno potřebám osoby s tělesným handicapem. Dnes se nabídka bezbariérových míst rozšiřuje již i u nás. Mnohdy to má ale jeden, a to dost podstatný háček. Bezbariérové objekty vznikají především v novostavbách, což povětšinou bývají několikahvězdičkové hotely, kde si za pobyt řádně zaplatíte. Malé levné penziony nebo kempy jsou bohužel většinou bariérové, a to nejen co se týče ubytování, ale i dalších služeb, jako je možnost přístupu do bazénu nebo přírodního koupaliště. Dříve, před mnoha lety, jsme byli při hledání místa na dovolenou odkázáni na své dobré či špatné zkušenosti nebo na doporučení známých. V dnešní době, době internetu, na kterém byste měli najít veškeré informace, byste předpokládali, že majitelé či provozovatelé ubytovacích zařízení zveřejní na svých stránkách i informace o tom, zda je objekt přístupný pro tělesně handicapované, kolik mají bezbariérových pokojů, zda je koupelna vybavena vanou či sprchou, nebo dokonce zveřejní fotografii pokoje. Realita je bohužel jiná. Logo vozíčkáře najdete (pokud vůbec) většinou jen u zahraničních firem. A na konec ještě jedna připomínka. Když už se majitel rozhodne objekt přizpůsobit potřebám tělesně handicapovaných, měl by rekonstrukci konzultovat. Jistě se v jeho okolí najde někdo na vozíku a rád mu poradí, jak na to. Nestane se pak to, co mně před mnoha lety. Pronajatý domek byl úžasný. Až na (byť velmi prostornou) koupelnu. Podlaha ve sprše byla vyspádovaná ke gule pod úhlem asi 15° (stačí 1°). Sprchovací židle tak stála jen na třech nohách. Dovedete si jistě představit, jakým bojem o zdraví byla každá koupel.  Autorka je senátorka.


15

Téma: Léto a elektronika ■ Vozíčkáři musí v zahraničí platit dálniční poplatky, jejich výši lze zjistit na internetu. ■ Slevy pro lidi s postižením existují skoro všude, ale nemají pravidla. ■ Za hromadnou dopravu turista s postižením utratí více na západě a jihu Evropy.

Slevy na cestách Text: RADEK MUSÍLEK Foto: AUTOR

M

ožná si to každý neuvědomuje, ba někdo si toho ani dost neváží, ale v České republice je tradičně poskytováno hodně slev lidem s postižením. Ať už jde o dálniční poplatky, bezplatnou městskou hromadnou dopravu nebo volné vstupenky do různých kulturních institucí. Při pohledu za hranice si uvědomíme, že nejde o takovou samozřej most, a český i moravský turista s postiže ním může být na cestách zaskočen.

Dálniční poplatky Začněme u dálničních poplatků, protože pojedete-li autem, jsou pravděpodobně to první, co budete muset v zahraničí řešit. Některé státy Evropy jdou cestou mýtných bran, kde u závory platíte za délku ujetého úseku, jinde se kupuje dálniční známka s různě dlouhou časovou platností. V obou případech se ale připravte na to, že jste povinni platit, i když vlastníte evropskou vozíčkářskou kartu. Ta zaručuje pouze mezinárodně uznaný nárok na parkovací místa. Jako obyvatele České republiky vás od dálničních poplatků osvobozuje pouze na našem území. Existuje jen jedna výjimka, a tou je Slovensko. Díky mezistátní dohodě může český držitel karty jezdit bezplatně i tam. Musí však předem dodat Národní dial’niční spoločnosti žádost na předepsaném formuláři a kopii dokladů od vozidla i parkovací karty. To vše klasic kou poštou, takže je potřeba začít jednat v dostatečném předstihu před plánovanou cestou. Podrobnosti naleznete na www.dial nicnenalepky.sk/oslobodenie-od-uhrady Ostatní státy poskytují úlevy od mýt ného pouze svým občanům, což platí i pro Českou republiku. Takže má-li za vámi přijet kamarád na vozíku ze zahraničí, i on si musí pořídit dálniční známku. Jiná situace je v několika málo evropských zemích, kde mýtné nevybírají vůbec nebo jen za průjezd určitými mosty či tunely. Vyhledat si je můžete i s dalšími informacemi například na stránkách www.uamk.cz. Dodejme, že letos máte poslední možnost užít si s osobním au tem legendární německé dálnice bezplatně.

Evropská nejednotnost Tím ovšem končí poměrně snadno dohle datelné a jednotné informace. Jak ukázal náš průzkum mezi lidmi s postižením v řadě

16

Některé památky jsou ohromující, i když se na ně můžete podívat jen zvenčí.

států Evropy, ani oni nemají úplně jasno ve svých tamních výhodách a slevách. Přístup k problematice se často liší nejen stát od státu, ale i region od regionu, a dokonce i od instituce od instituce. Pokud tedy nechcete situaci zjišťovat až na místě samém, musíte předem trpělivě hledat na internetových stránkách jednotlivých subjektů. Stránky se souhrnem všech slev v jednotlivých zemích však neexistují. Podle vyjádření jednotlivých Evropanů na vozíku se zdá, že větší slevy můžete obecně čekat na severu a východě kontinen tu, naopak jih a západ je přísnější, i když to pochopitelně neplatí absolutně. Osobní

zkušenosti ukazují, že stejná situace může v jedné a téže zemi vypadat zcela protichůd ně. Takže například jeden řidič městského autobusu v Kodani požadoval plné jízdné za všechny cestující na vozíku, druhý naopak poskytl slevu. Tento příklad lze zobecnit. Nezřídka se setkáte s tím, že záleží na individuálním pří stupu konkrétního pracovníka, který se vám zrovna věnuje. Někdy člověka s postižením provede vstupem, aniž by vůbec řešil něja kou vstupenku. To jsem zažil například ve Španělsku u paláce El Escorial. Při návštěvě ruského Petrohradu jsem se zase při dotazu na cenu vstupného dokonce setkal s otáz



Úlevy od mýtného se většinou vztahují jen na domácí řidiče s handicapem.

Světoznámé galerie bývají bezbariérové a poskytují určité slevy i přednost ve frontě.

kou, odkud jsem. Když zaznělo, že z České republiky, vstupné bylo nulové. Jakou slevu by asi dostal Američan nebo Němec, nevím. V Německu, Itálii, Španělsku nebo třeba ve Švýcarsku počítejte s tím, že v hromadné dopravě člověk s postižením obvykle platí plné nebo alespoň poloviční jízdné. Němci a Švýcaři však zároveň většinou poskytují stoprocentní slevu pro případný doprovod handicapovaného pasažéra. Na chodící doprovod se ostatně nějakou slevou myslí skoro ve všech státech. Ani v tomto případě ale nelze mluvit o sjednoceném přístupu a výjimky potvrzují pravidlo. Například v ne apolském metru jede zadarmo vozíčkář, ale jeho asistent platí plné jízdné 1,3 eura. Při cestování španělským vlakem slevy nečekej te, stejně je tomu v autobusech na Maltě. Je-li ovšem cestování bezbariérové a servis na úrovni, člověk rád zaplatí, což ve všech výše zmíněných případech platilo. Totéž říká o placení v barcelonské městské hromadné dopravě vozíčkář Michal Prager: „Vzhledem k téměř absolutní bezbariéro vosti zde lidé s postižením nemají jízdné zadarmo. Je to však daň, kterou bych za volný pohyb v českých městech zaplatil také.“ Stejně je to i s příplatky za opravdu


bezbariérová vozidla taxislužby v některých evropských metropolích. Proč nepřihodit nějaké euro, když máte zajištěné pohodlí a kvalitní servis, je-li ta možnost.

Přednost ve frontě Větší úlevy můžete naopak čekat ve Skandi návii a také v postkomunistických státech, jako je Lotyšsko, Polsko nebo Slovensko. Tamní situace s (ne)placením je velmi podobná našim domácím podmínkám. Městská hromadná doprava bývá pro člo věka s těžkým postižením i jeho doprovod zdarma. Prakticky bez výjimek se můžete v celé Evropě spolehnout na to, že člověk s po stižením nemusí nikde čekat ve frontách. Na nejrůznějších památkách a v muzeích dostávají tito lidé při vstupu přednost. Nemusí tak absolvovat i několikahodinové postávání u pokladny. I z toho někdy plyne, že na placení vůbec nedojde, ale spoléhat na to není ani možné, ani správné.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

SLOUPEK Lii Vašíčkové

Léto budiž pochváleno Začalo nám léto! To astronomické 21. června, ale to naše léto, to, které si neseme v sobě, na které se připravujeme, na které se těšíme a kocháme se představami, jaké bude, to si v sobě neseme již dlouho. Pokud se vracíme na známá místa, tak třeba i rok. Léto je čas dovolených, volna, relaxace duše i těla. Běžný smrtelník si dá do kufru pár věcí a vyráží za hranice všedních dnů. Homo rotaens (volně přeloženo člověk na kolečkách z latinského rota = kolo) musí přibalit náhradní duši a plášť, lepení, kdyby smůla byla velká, několik krytí na odřeniny, opalovací krém s vysokým faktorem, protože kůže plegických částí těla je výrazně náchylná ke spálení, více cévek než běžně a náhradního oblečení, protože – co kdyby…, kluznou desku na přesuny, pokud by nebylo vše zcela bezbariérové, případně přísavné madlo, kdyby bylo potřeba… atd. Klasické dovolenkové heslo „co nemám, to nepotřebuji“ zde neplatí, zvláště když jedeme do ciziny. A čím větší exotika, tím může být situace složitější. Nesmíme zapomenout na domorodce, ať v naší republice nebo v zahraničí. Osobně jsem udělala zkušenost, že v místech, kde prožíváme zasloužené volno, žijí příjemní a laskaví lidé. Ono to tak v běžném životě určitě nebude, ale na našich dovolených se potkáváme s ochotnými a vlídnými lidmi. Když potřebuji pomoc, protože něco sama nezvládnu, přece jenom jsem slabá žena, vyhlédnu si v okolí mladšího ramenatého muže, opticky plného síly, a požádám ho o pomoc při asistenci manželovi. Vždycky mi někdo pomůže. Nezapomenutelný byl třeba zážitek, kdy pán chytal v moři ryby a paní mu dělala společnost. Anglicky jsem požádala o asistenci mému muži ze země na vozík. Pán znejistěl, protože anglicky nerozuměl. Jeho žena na něj spustila španělsky jako kulomet, její gestikulace a tón řeči byly zcela jasné a pán okamžitě a velmi rychle vykročil k mému muži. Gesty jsme se domluvili, jak na to, a vše bylo v pořádku. Užívejte si léta, radujte se, těšte se a usmívejte se na lidi okolo! Nenechte si léto nikým a ničím zkazit! Léto budiž pochváleno!  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry. www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

17

Téma: Léto a elektronika ■ Koupání v moři usnadňují lidem s postižením speciální handipláže. ■ Ukázkovým příkladem je pláž ve francouzském letovisku Cannes. ■ V Evropě existují takových pláží stovky, musíte si je předem najít na internetu.

Pláže bez bariér

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: TOMÁŠ MAREK a archiv

K

oupání v moři je bezesporu velký zážitek. Pro člověka s tělesným postižením, především na vozíku, však může představovat poměr ně náročnou výzvu. Cožpak o to, pokud nejsou velké vlny, tak pobyt ve vodě samotné vlastně problém není. Nejkritičtější bod představuje vstup do moře, respektive povrch pláže. Ať už jde o skálu, oblázky nebo písek, všechno znamená trable. Po skalnatém pobřeží, se kterým se hojně setkáte třeba v Chorvatsku, se pohyb blíží horolezectví. Do mnohem populárnějšího písku se zase vozík okamžitě zaboří, takže s ním téměř nehnete. Nebo jen s velkým fyzickým vypětím. Nemluvě o škodách, které drobná zrníčka napáchají na ložiscích kol. Obláz ky jsou pak jen o něco málo lepší, ale ani v jejich případě nejde o nějakou hitparádu svobodného pohybu. A kdyby přece jen ně jaký extrémně fyzicky zdatný člověk dokázal vozík dovláčet až do vody, sůl v ní obsažená zanechá na kovových součástkách zničující stopy. Naštěstí existuje řešení a tím jsou handipláže neboli pláže přístupné pro lidi s handicapem.

Dokonalost jménem Cannes Jedná se o místa, která jsou více či méně upravená tak, aby umožňovala návštěvní kům s postižením přístup do vody. Někdy nabízejí i něco navíc. Jak taková handi

18

Rozdíl v pohybu po handipláži a na neupraveném pobřeží s oblázky je markantní.

pláž přesně funguje, popišme na příkladu francouzského letoviska Cannes. Zdejší bezbariérová pláž totiž staví laťku hodně vysoko. Takže nejen slavný filmový festival, luxusní jachty, hotely a obchody, ale i báječ né koupání pro člověka s postižením může představovat lákadlo tohoto města.

Pláž se nachází na Boulevard de la Croisette, přesně naproti domu číslo 121. Přes ulici uvidíte řadu modře vyznače ných parkovacích míst pro vozíčkáře, nápis Handiplage, několik modrobílých stavebních buněk a stožár s francouzskou vlajkou. Jakmile zaparkujete, můžete po zpevněné cestičce snadno vstoupit na písečnou pláž, a to až ke slunečníkům vyhrazeným právě pro návštěvníky s po stižením. Svoji pomoc vám přitom nejspíš hned nabídne přítomný plavčík. U toho lze zároveň zapůjčit některé ze speciálních vozítek pro pohyb po pláži. Vozítko Tiralo připomíná jakési odpo činkové lehátko se třemi velkými žlutými koly a plováky na místě opěrek rukou. Při troše fantazie si ho dovedete představit i při pohybu na povrchu Měsíce. Mohutná plastová kola se neboří v písku a po vjezdu do vody společně s plováky udrží celý stroj na hladině. Záleží jen na vás, jestli se chcete nechat houpat na vlnách nebo vystoupíte a začnete sami plavat. Každopádně je potřeba pomocná ruka doprovodu či zmíněného plavčíka. Vozítka je jednak potřeba do vody ručně dotáhnout, a pak není dobrý nápad sedět v něm bez opory. To by přítomný plavčík ani nedovolil. Vozítko sice plave, ale na vlnách může být trochu nestabilní. Proto se s ním při silněj ším příboji do moře ani nesmí. Pláž ovšem myslí nejen na nechodící, ale i na nevidomé plavce. Nabízí k zapůjčení speciální náramek, který umí komunikovat se sérií vodních bójí. Ty pak hlásí informace o vzdálenosti od pobřeží a směru plavání. V zásadě jednoduché, ale velmi efektní


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí Stanoviště včetně speciálních vozítek pro handicapované na pláži v Cannes.

info Užitečné informace Francie – Handiplage w ww.handiplage.fr O značeno 105 pláží i s rozlišením úrovně služeb Itálie – Spiaggia accessibile w ww.disabili.com/viaggi/speciali-viaggi-atempo-libero/spiagge-accessibili Španělsko – Playas accesibles h ttp://playasaccesibles.discapnet.es Portugalsko – Praia acessível w ww.inr.pt/content/1/17/praia-acessivelpraia-para-todos Chorvatsko – Plaže za osobe s invaliditetom w ww.upim.hr/category/15/ subcategory/15/136 Facebook P laže za osobe s invaliditetom Výrobci plážových vozítek F rancie – http://tiralo.org/en/ U SA – http://accessrec.com/waterwheels/ Na některých místech vede do vody i zábradlí jako opora pro špatně chodící. Takto označená místa ve Francii znamenají bezbariérové koupání.

a efektivní. Jen musíte umět francouzsky, abyste pokynům rozuměli.

Obalený řízek Jakmile se nabažíte vody, chcete se obvykle vrátit pod svůj slunečník a relaxovat. Pro vozíčkáře představuje tento úkon na běžné pláži snad nejnáročnější okamžik. Cožpak o to, když už se do vody nějak dostanete, tak nevadí, pokud se na vás při tom nabalí nějaký ten písek. V moři ho snadno smyjete. Jenže co když z vody vylezete, po osušení se hodláte odebrat na procházku městem, ale místo toho jste obaleni pískem jako řízek strouhankou? To přesně se totiž stane, pokud se vozíčkář na písčité pláži pokouší o jakýkoliv přesun. Na handipláži v Cannes to však není problém. Ne že by se místní písek nelepil, v tom je úplně stejný jako všude jinde. Tady to však snadno vyřešíte. Jakkoliv obaleni se necháte s plážovým vozítkem odvézt pod sprchu se sladkou vodou, případně můžete použít i hadici. Přesednete nebo se necháte přesadit na svůj vozík a v klidu se přesunete do jedné ze stavebních buněk, která skýtá


bezbariérovou toaletu a převlékárnu. Ani v hotelu byste situaci nemohli řešit lépe. Čistí, vysušení a převlečení pak můžete rovnou vyrazit za další zábavou. Nezůstává te v mokrých plavkách, neřežou vás nikde zrnka písku, sůl nerozežírá kůži. Jedním slovem pohoda. Nemluvě o ulehčení práce pro doprovod vozíčkáře. S fyzicky náročný mi přesuny může pomoci přítomný plavčík, zázemí převlékárny pak nevyžaduje složité a nedůstojné převlékací manévry na veřej nosti.

Dostupné všem Vše výše popsané je navíc zdarma, takže využití takto přívětivých služeb je dostupné každému. Dokonce i v tak luxusní oblasti, jako je Cannes. Jen musíte počítat s tím, že pláž má omezenou provozní dobu, takže moc brzy ráno či pozdě večer s bezbarié rovým koupáním nepočítejte. Pláž je sice k dispozici nonstop, ale plavčík, vozítka a převlékárna nikoliv. Podobné pláže najdete na mnoha místech Evropy. Také bývají zdarma, rozsah jejich služeb je však různý. Dokonalosti Cannes

všechny zdaleka nedosahují. Nejčastěji se jedná o místo, kde má plavčík k zapůjčení speciální vozítko a na pláži je alespoň kus zpevněné cestičky. Speciální převlékár na, WC či dokonce navigační bójky už tak samozřejmé nebývají. Dokonce ani označení takových míst není vždy patrné, takže se v místě pobytu musíte pídit a vyptávat. Poje dete-li s běžnou cestovní kanceláří, nepočí tejte s tím, že bude mít o takových místech informaci. Raději si předem vše zjistěte prostřednictvím internetu. Na stránce www.blueflag.org najdete mapu s vyznačením více než 4000 pláží po celém světě, které splňují určité standar dy. Některé z nich jsou i bezbariérové, což poznáte podle přiložených piktogramů. Odkazy přímo na handipláže v některých evropských zemích najdete v přiloženém informačním boxu tohoto článku. Stránky jsou bohužel psány v národních jazycích, takže vyhledávání je trochu komplikovaněj ší, ale s použitím překladače v Googlu jistě uspějete. Kdyby měl někdo zájem o zakoupení plážového vozítka, musí počítat s investicí v řádu několika desítek tisíc korun. Na eBay se ceny pohybují přibližně v rozmezí 20 až 50 tisíc Kč. Existuje jich hned několik druhů. Přikládáme odkazy na dva výrobce.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

19

Téma: Léto a elektronika ■ V Praze fungují unikátní turistické prohlídky pro nevidomé. ■ Navigační centrum SONS pomůže nevidomým po celé České republice. ■ Moderní aplikace v mobilních telefonech jsou velkými pomocníky.

Když nevidíte na cestu Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

Operátoři navigačního centra dokáží po telefonu pomoci nejen se zaměřením polohy a vyhledáním trasy, ale i se spoustou dalších věcí.

L

idé s postižením zraku cestují za povinnostmi i za zábavou stejně jako všichni ostatní. Mnozí se věnují i turistice, jakkoliv to může vidoucím lidem připadat zvlášt ní. Moderní technika jim v této oblasti výrazně pomáhá. Mnohdy však není nad kontakt se živým člověkem. To dokládá i příklad dvou služeb, které u nás mohou lidé s postižením využívat. Tou první je turistický projekt Touchable Prague (volně přeloženo Praha na dotek) a tou druhou Navigační centrum SONS. Touchable Prague provozuje cestovní agentura Accessible Prague, která od roku 2007 zpřístupňuje Prahu pro návštěvní ky s postižením. Nejprve šlo hlavně o lidi s tělesným handicapem, ale brzy se zakla datelka agentury Lea Skanderová rozhodla rozšířit své služby i pro nevidomé turisty. Anglické názvy napovídají, že se zaměřuje především na zahraniční cestovatele, nic však nebrání tomu, aby prohlídku absolvo val i český návštěvník, ba naopak.

Osahat, ochutnat, cítit Ale proč se vlastně nevidomí lidé věnují turistice? Vždyť nic nevidí, řekne si nezain teresovaný člověk. „I když nevidíte, zbývá vám spousta dalších smyslů, jimiž můžete vnímat nová místa. Každý z nás, kdo někdy

20

Asi nejčastěji pomáháme vyhledat spojení, různé adresy nebo kontakty na určité lékaře. cestoval, si určitě vzpomene, jak ho zaujala třeba neznámá vůně. Ulice jsou plné jiných zvuků, ochutnáváte neznámá jídla, slyšíte cizí jazyk, zaslechnete novou hudbu atd. Těch podnětů je strašná spousta, a navíc je člověk bez zraku vnímá mnohem inten zivněji. To se týká například povrchů ulic. Praha je nejen v tomto aspektu pro nevido mé turisty hodně poutavá. Ostatně naším heslem je, že Prahu si je třeba nejen osahat a poslechnout, ale také cítit,“ vysvětluje Lea Skanderová, která se svým klientů věnuje velmi individuálně. „Nejraději mám prohlídky pro dva tři lidi, ale provázím jich i deset,“ dodává.

Procházku Prahou kombinuje vyprávění průvodkyně o historii i zajímavostech s hma tovými vjemy na jednotlivých místech. Tu je zajímavá omítka, tam zase výjev na dveřích. Na pomoc přichází i reliéfní vyobrazení celých budov. Součástí výletu je i možnost návštěvy haptických výstav o gotickém či barokním umění v Anežském klášteře, resp. Schwarzenberském paláci. Některá místa jsou k takovému účelu doslova jako stvořená. Třeba ve Zlaté uličce jsou některé domečky tak malé, že pouhým rozpažením získá nevidomý turista přesnou představu o jejich velikosti. U Lorety se zase může zaposlouchat do zvonkohry. Nejde přitom o nic nedostupného. Půl denní procházka po Starém Městě a Malé Straně nebo na Hradčany a Pražský hrad stojí 1800 Kč pro skupinu do pěti osob, od šesti do deseti pak 2500 Kč. Takže rozpočí táno na osobu, dá se velmi hezká procházka pořídit od 250 Kč. Navíc v doprovodu velmi milé a fundované průvodkyně.

Navigační centrum Méně turistické, ale o to praktičtější služby nabízí Navigační centrum Sjednocené orga nizace nevidomých a slabozrakých (SONS). Sídlí v pražské Krakovské ulici, ale má celorepublikovou působnost. Shodou okol ností rovněž od roku 2007 pomáhá na dálku



I když nevidíte, zbývá vám spousta dalších smyslů, jimiž můžete vnímat nová místa.

info Informační okénko N avigační centrum SONS http://navigace.sons.cz/ Běžná telefonní linka pro registraci: 221 462 412 Placená telefonní linka pro jednorázové objednání služby 900 10 00 60 (1 min. / 10 Kč) E-mail: [email protected] Skype: sons-navigace1, sons-navigace2 Ceny – paušály: 3 měsíce 300 Kč, 6 měsíců 600 Kč, 12 měsíců 1000 Kč Balíčky událostí: 10 zavolání 130 Kč (nutno vyčerpat během 4 měsíců) 15 zavolání 160 Kč (nutno vyčerpat během 5 měsíců) 20 zavolání 190 Kč (nutno vyčerpat během 6 měsíců) T ouchable Prague www.touchableprague.com/cz/prohlidky.html Manažer: Mgr. Lea Skanderová GSM: +420 608 531 753 Procházka po Starém Městě a Malé Straně (půldenní) – cena: 1800 Kč (skupina 1–5 osob), 2500 Kč (6–10 osob) Hradčany a Pražský hrad (půldenní) – cena: 1800 Kč (skupina 1–5 osob), 2500 Kč (6–10 osob) P rojekty a výstavy pro zrakově znevýhodněné www.emuzeum.cz/bezbarier/ projekty-v-ceske-republice

Chytré telefony dnes mají dříve netušené možnosti, které nevidomým velmi pomáhají.

s navigací, tvořením itinerářů cest, vyhle dáváním spojů, ale i se zjišťováním dalších informací nebo třeba se čtením příbalových letáků na lécích. Zkrátka představuje tako vou pomocnou ruku po telefonu. Ony pomyslné pomocné ruce patří čtyřem operátorům, z nichž dva vidí a dva nikoliv. „Asi nejčastěji pomáháme vyhledat spojení, různé adresy nebo kontakty na urči té lékaře. Sice se jedná o informace snadno dostupné na internetu, ale volají nám lidé, kteří třeba právě nemají možnost být připojeni nebo ztratili zrak nedávno a ještě to s počítačem neumějí. Takových lidí není málo,“ vysvětluje Petr Mašek, sám nevidomý pracovník centra.

Prodloužené oči Někdo také prostě zabloudí nebo narazí na uzavírku rozkopané ulice, takže neví, kudy dál. Právě v takových případech je ideální obrátit se na navigační centrum. Zájemce o služby dostane zapůjčený přístroj o veli kosti mobilního telefonu, který propojuje technologii GSM a GPS. Je to vlastně taková kombinace mobilu a navigace. Uvnitř je SIM karta, která operátorům centra odesílá údaje o poloze. Jakmile to klient potřebuje, zavolá na příslušné telefon ní číslo, a operátor v centru už na monitoru přesně vidí, kde se volající nachází. Po


chopitelně pouze v případě, že má klient přístroj k tomuto účelu zapnutý. Jakmile proběhne požadovaná navigace, lze vše vypnout, takže nehrozí žádné špehování na dálku. Důležitým předpokladem však je, že se dotyčný volající nachází v České repub lice a ve zmapované oblasti, tedy ideálně ve městě. Nelze počítat s tím, že operátor poradí s hledáním ztracené cesty v lese nebo v zahraničí. Stejné schopnosti jako výše popsaný pří stroj mají dnes už i moderní chytré mobilní telefony. Stačí si nainstalovat běžně dostup nou aplikaci Remote Assistant. Navigační centrum SONS její využití momentálně testuje a během několika měsíců by měla začít fungovat i na platformě jejich systému. Majitelům chytrých telefonů tak odpadne nutnost nosit s sebou další přístroj. Navíc Remote Assistant umožňuje i propojení s čočkou kamery v mobilu, takže nevidomý uživatel ji může zprostředkovaně použít jako oči operátora. Prostě namíří telefon třeba na zvonky a operátor mu přečte, kde najde které jméno, nebo mu řekne, jakou barvu má nějaký předmět, přečte mu etiketu na výrobku atd.

Nic není zadarmo Služby navigačního centra zpočátku výrazně podporovala Nadace Vodafone. V dobách

www.touchableprague.com/ cz/cr-pro-nevidome.html

největší slávy tak mělo stovky klientů, dnes jsou to podle Marka Maliny jen desítky. „Jednak jsme služby zpoplatnili, ale zároveň také stále více lidí umí využívat moder ní technologie, především pak aplikace v mobilech,“ říká Marek Malina, vidící operátor-navigátor. Stále populární je podle něj služba vypracování itineráře trasy do po žadovaných detailů. Dá se předat i v podobě namluveného MP3 souboru. Ceny za služby nejsou nijak dramatické. Lze volit ze dvou způsobů čerpání služeb. Buď si klient zaplatí paušál na tři, šest či dvanáct měsíců, nebo zvolí balíček přesně stanoveného počtu událostí (zavolání) v rozsahu deset, patnáct a dvacet. Platící klienti dostanou zvláštní telefonní číslo s předvolbou 800, zájemci o službu se mohou informovat a registrovat na čísle 221 462 412. První událost je přitom zkušební, tudíž zdarma. Existuje i varianta pro jedno rázovou zpoplatněnou službu na čísle 900 10 00 60 (1 min. /10 Kč). Výtěžek putuje na provoz centra, který je však i tak dotovaný Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých a částečně stále i Nadací Vodafone.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

21

Charita v Dejvickém divadle


■ Přední český režisér iniciátorem neobvyklé aktivity. ■ Naše společnost nemá ráda patos. ■ Dejvické divadlo si stále drží výjimečnou pozici.

V kavárně Dejvického divadla jsou hvězdy souboru přítomné neustále – alespoň na fotografiích.

Miroslav Krobot:

Smíření

může být i statečné Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Jak jste přišel k příběhu Adélky, pro niž jste pak v divadle zorganizovali představení, které přineslo postižené dívce 25 000 korun? Bylo to náhoda; když jsem se seznámil s tímto příběhem a pak se sešel i s mamin kou Adély, navrhl jsem kolegům, abychom pomohli. Princip spočíval v tom, že si k líst ku mohli lidé přikoupit zvláštní poukázku, jednu nebo i více, a celý obnos pak prostřed


nictvím Konta Bariéry dostala postižená dívka. Už jsme takové iniciativy v divadle dělali, tak jistou zkušenost máme, a jsem rád, že to dobře dopadlo. K umělcům obyčejně patří větší míra citlivosti, ale někdy jsou jejich charitativní aktivity trochu okázalé, kdežto vy a celé Dejvické divadlo jste to moc do světa nevykřikovali… Já si nemyslím, že si na charitě máme budovat slávu. Jednak ji nepotřebujeme, jednak je důležitá opravdu užitečná pomoc konkrétnímu člověku.

Vidíte takovou atmosféru i ve společnosti? Nebo se vám zdá, že jsme přece jenom trochu okoralí? Když se díváte na zprávy v televizi, můžete takovému pocitu podlehnout, ale pak přijde zemětřesení v Nepálu a za pár dnů se vybe rou miliony. Takže bych spíš řekl, že jako ná rod máme spíš obavy z patosu a přehnaných gest. Víte, když se dnes řekne politik, tak se hned vybaví naprosto negativní hodnocení. Ale je to objektivní? Měli bychom si v sou dech o okoralosti, v soudech o jednotlivých lidech i v soudech o společenské morálce zachovat jistý odstup a schopnost rozlišovat.

� 23

Charita v Dejvickém divadle Já si nemyslím, že si na charitě máme budovat slávu. Jednak ji nepotřebujeme, jednak je důležitá opravdu užitečná pomoc konkrétnímu člověku. umění je velkým tématem utrpení. � Pro Možná už odjakživa. V některých lidech

Velké osobnosti a malé hlediště. I tak vznikla legendární scéna.

vyvolal pocit lítosti osud hrdinů vašeho filmu Díra u Hanušovic. Přál jste si to? Vůbec ne. Můj film není o beznaději. Možná si pražský intelektuál neví rady, jak do fil mových postav promítnout svou představu o štěstí. Nebo má dokonce pocit, že by měla být univerzální. Ale já jsem točil o životě, který dobře znám. Moji hrdinové nejsou nešťastní, natož utrápení. Naopak, oni právě umějí žít v pro storu, který je pro ně bezpečný, který znají a rozumějí mu. Smíření s podmínkami svého života je pro mě docela statečný postoj. Tím neříkám, že jiní lidé to nezvládnou, odejdou, nebo dokonce utečou. Chápu, že lidi z města kou kají na ten film jako na zjevení a je to pro ně jistá exotika. Ale já z toho kraje pocházím. Proč bych měl něco přikrašlovat? Nebo proč bych měl chtít, aby se celá společnost cítila provinile kvůli těmto životům? Nekárám, nikoho neobviňuji... Ale přesto – z Díry u Hanušovic přece čiší jistý pocit osamělosti, jaký dobře znají naši čtenáři i z velkých měst. Lidé s postižením si občas připadají opuštění. To nemohu posoudit, tak dobře jejich život neznám. Ale jsem si jistý, že mezi mými nejbližšími spolupracovníky, lidmi, se kte rými trávím většinu času, taková atmosféra není. Jinak řečeno: my bychom jistě nikoho v těžké situaci nenechali opuštěného. Pokud by si to samozřejmě sám nepřál… Nedávno jedné naší kolegyni úplně vyhořel byt. A na prosto spontánně vznikla v divadle okamži tě sbírka. Řekl bych, že je také důležitý náš pocit, o kterém se moc nemluví – máme se docela dobře, takže pomáhat není zas tak bolestivé.

Jak se tento váš postoj zrcadlí v divácích? Váš repertoár je přece plný titulů o lidech, kteří zrovna nejsou na výsluní… To je složité. V poslední době jsme se stali tak trochu módním divadlem. Pro některé lidi je možná návštěva na našich inscenacích až prestižní. Velký problém… Mohli bychom třeba několikanásobně zvyšovat vstupné, protože máme neustále vyprodáno. Podle tržních zákonů by to bylo správné, ale nepo stavili bychom tak bariéru třeba studentům? Víte, máme soubor plný filmových a televizních hvězd a docela malé hlediště, takže se dlouhých front při předprodeji asi nezbavíme. Ale ještě k repertoáru – naše hry určitě nechtějí jen pobavit, diváka často vtahujeme do složitých a tvrdých příběhů,

ale protože to snad umíme, tak lidé chodí a chodí. A ještě pomohou zmíněné Adélce… Už jste říkal, že v podobných iniciativách chcete pokračovat. Nebylo by tedy lepší, kdybyste měli mnohem větší hlediště? To asi ne. Přišli bychom o svou obrovskou výhodu. Diváci vidí naše herce zblízka, což vyžaduje trochu jiné hraní, ale zároveň vidí, že jim nelžeme. Hráli jsme naše představení na zájezdech třeba pro pět set, šest set lidí; diváci si možná ničeho nevšimnou, ale pro nás je ztráta bezprostředního kontaktu s ná vštěvníkem problém. V tomto světě, plném médií a nekonečné nabídky všeho možného, je živý herec před očima lidí skoro unikát. Také proto může být jeho sdělení mimo řádně přesvědčivé. Už to tak prostě je, že se někdy musíte rozhodnout mezi případnými velkými tržbami a myšlenkou, o kterou vám jde. My si takové myšlenky ještě stále ceníme nejvíc...  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

info Kdo je Miroslav Krobot Herec a režisér Dejvického divadla v Praze. Absolvoval studium režie v Brně. Za inscenaci Rok na vsi v Národním divadle v Praze získal v roce 1993 Cenu Alfréda Radoka. Pedagogicky působí na pražské Akademii múzických umění. Inscenoval řadu pozoruhodných her také v Hradci Králové, Chebu, Realistickém divadle v Praze a na dalších scénách. Účinkuje ve filmech, píše divadelní hry a dramatizace.

24


Technika ■ Cena handbiku může přesáhnout i cenu malého vozu. ■ Experiment: individuální výroba na míru. ■ Vyhovět lze prakticky každému postižení.

Jak jsem chtěl kolo Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

Z

atoužil jsem být rekreačním cyk listou. Možností není málo: jde o jeden z nejrozšířenějších sportů vůbec a odpovídá tomu jak členská základna, tak i nabídka vybavení. Handbiků, tedy speciálních kol poháně ných rukama, je nespočet, vyrábějí je snad všichni výrobci kompenzačních pomůcek a vypravit se s nimi můžete na silnici i do terénu. Kdo se cítí na víc než jen rekreační projížďku, určitě ho uspokojí nějaký ten závodní speciál. Problém nastává u ceny. Nový handbike vyjde v základním provedení orientačně i na 100 tisíc korun, pokud má uživatel požadav ky na upravené ovládání (speciální adaptéry při postižení horních končetin: řazení, brz dy, uchycení rukou), musí počítat s částkou ještě vyšší. Totéž platí o přídavném elektric kém pohonu; výjimkou pak nejsou ani kola s cenovkou přes 200 tisíc. Použitý stroj lze pořídit za příznivější peníze, kupující se však musí spokojit s rozměry a provedením, které vyhovovalo jeho předchůdci. Lacinější než kola jiných výrobců je také rekreační Elektro Handbike COMP. Výrobce uvádí cenu spolu s asistovaným elektropohonem a jednou baterií 59 tisíc korun bez případných úprav pro kvadruplegiky.

S handbikem se handicapovaným otevírají skoro všechny možnosti, jaké má běžný cyklista. Problémem zůstává cena vybavení.

Které vyhovuje? Kol jsem vyzkoušel v minulosti několik, protože mám však postižené ruce, s žádným jsem nebyl úplně spokojen. To, jež vyhovo valo svým provedením i úpravou nejlépe, od

Použitý handbike lze pořídit za příznivější peníze, kupující se však musí spokojit s rozměry a provedením, které vyhovovalo jeho předchůdci. 32



Rozhodl jsem se k pokusu: nechat si handbike sestavit přesně podle svých požadavků u firmy zabývající se stavbou rámů na běžná jízdní kola.

Jsou-li handicapované ruce, je možné upravit úchopy. Zde klasická trojnožka.

Výsledek zakázky – rekreační stroj na silnici i do lehkého terénu. S pohybem pomáhá elektromotor.

radilo cenovkou šplhající až ke 160 tisícům. To vše ještě předtím, než do světa handbi ků pronikl elektropohon, který znamená ulehčení, ale také výdaje navíc. Investice za rekreační sportovní náčiní odpovídající svou výší koupi nového malého automobilu mi připadala přemrštěná. Rozhodl jsem se proto k pokusu: nechat si handbike sestavit přesně podle svých požadavků u firmy zabývající se stavbou rámů na běžná jízdní kola. Motivací bylo ušetřit, stejně důležitá byla ale snaha získat handbike na míru spolu s ovládáním, které mi bude plně vyhovovat. Experiment bychom mohli považovat za pionýrský, s individuální výrobou handbiků neexistuje zatím v České republice větší zku šenost. Jednotliví jezdci obvykle zapojují svůj um, případně šikovnost svých přátel do úprav standardně vyráběných kol a ladí si je pro své potřeby, případně si sami v dílně sestrojují prototypy, většinou na závodění. Lehký rám pro závodní stroj svaří podle některých infor mací zájemcům ve firmě Duratec, přijít však musíte už s připraveným projektem. Výsledek práce firmy Víc než kolo, na kterou jsem se se svým projektem obrátil, můžete posoudit na fotografiích. Na samém začátku stálo zaměření geometrie, pak hrubá konstrukce a nakonec úprava ovládacích prvků, vše doprovázené několika testovacími jízdami. Rám je vyrobený z ocelových trubek, menší komponenty využívají duralu. Stroj váží přibližně 30 kilogramů bez elektromotoru a baterie (s nimi pak přibližně o 10 kilogramů více), a je tedy těžší než běžně prodávaná kola. Materiál je naproti tomu pevnější, což umožnilo co nejméně konstrukčně komplikovat rám.

Těžší, ale pohyblivý Zrod stroje od píky otevřel naopak prostor různým zlepšením, s nimiž výrobce postup


ně přicházel. Zadní náprava je odpružená stavitelným tlumičem, sedačka se posouvá na kolejnicích pro individuálnější nastavení i pohodlnější nasedání z vozíku. V předním kole je umístěn elektromotor se silou 250 W, baterie je upevněna na rámu za sedačkou. Elektromotor disponuje třemi stupni nasta vení – od lehké dopomoci při šlapání až po opravdu silný záběr. Velmi usnadňuje jízdu obtížnějším terénem, na rovné silnici pak výrazně šetří sílu a tro chu i kompenzuje vyšší váhu kola. Baterie vydrží pomáhat podle stupně zatížení a klimatických podmínek zhruba mezi 30 až 50 kilometry, rám je připraven na umístě ní druhého akumulátoru, jímž lze dojezd prodloužit. I bez elektropohonu je kolo vybaveno na běžnou jízdu klasickou přehazovač kou s upraveným řazením lokty pomocí „pádel“ umístěných na posuvném sedadle. Ruce, v mém případě prakticky bez jemné motoriky, pohání stroj pomocí nastavitelné trojnožky pro kvadruplegiky, která fixuje zápěstí. Naopak v nohou zachovaná hybnost i zbytky síly dovolily umístit brzdy (jednu kotoučovou a jednu klasickou se senzorem odpojujícím motor) na přední vidlici a ovlá dat je koleny. Popsaná podoba je samozřejmě taková, jaká vyhovuje autorovi textu, a pro každého se může podle jeho specifických požadav ků lišit. Ovládání brzd a řazení lze umístit podle postižení či kam je to uživateli nej příjemnější, jiná může být i sedačka a další součásti. Firma Víc než kolo (www.vicnezkolo.cz) si individuální výrobu handbiku každému jezdci na míru cení na přibližně 70 tisíc ko run v případě základního provedení, s úpra vou pro kvadruplegiky je nutné 10 tisíc připočítat. 15 tisíc navíc najdou na účtence ti, kteří zatouží po elektropohonu. A první

Brzdy a ovládání elektromotoru. Ovladače je možné umístit, kde jsou pro jezdce nejpohodlnější.

Řazení je na stroji vyřešeno „pádly“ na sedačce. Převodové stupně se mění pomocí loktů.

zkušenosti? Kolo jede bezvadně i přes to, že to je optikou trhu trochu tlouštík. Sedačku lze nastavit podle libosti, odtlumená nápra va citelně šetří jezdce samotného. Odolnost vůči hrubému zacházení je dobrá stejně jako síla elektropohonu, který pomůže do nejed noho prudkého kopce. 250W motor přitom patří mezi nejslabší na trhu, a tak jeho výkony určitě překvapí. Na jeho ovládání je potřeba si zvyknout a naučit se předvídat, kdy a jak moc jej využít spolu s odpovídají cím převodem. Obavy ale nejsou na místě. Elektropohon je věc svůdná a zvyká se na ni rychle. Posiluje tak vlastně odhodlání: to když se přesvědčíte k výkonu bez jeho pomoci. 

�


33

Technika

� Minianketa mezi závodníky: Oslovili jsme několik zkušených matadorů závodících na handbiku, aby nám pověděli, na čem jezdí, jak si stroje upravují a zda mají nějaké zkušenosti s jejich zakázkovou výrobou.

Petra Hurtová

Jiří Kuchta

Václav Antal

Ivan Dvořák

Je to už šest let, co jsem přišla poprvé do styku s handbiky. Hledala jsem původně jen prostředek, na kterém bych se dostala v kilometrech dál než na vozíku. Nevěděla jsem, že nějaký handbike vůbec existuje. Díky Janu Tománkovi jsem se ale dostala až k závodnímu týmu Černí koně, a tam jsem ho poprvé spatřila, usedla do něj, kousek popojela – a bylo to.

Jsem kvadruplegik C5-C6 a první handbike jsem si kupoval v roce 2004. Byl to vlastně první handbike v úpravě pro kvadruplegiky v České republice. Jednalo se o model Top End firmy Invacare, a na něm jsem také v roce 2006 absolvoval první závod. Závodění mě nadchlo, začal jsem se více věnovat jízdě i tréninku. A také ladění kola.

Pokud se budeme bavit o výrobě handbiků v Čechách, je potřeba říci, že je to obrovský problém. Já jsem si vždy stavěl handbike sám. Udělal jsem si výkres, podle něhož mi rám svařila firma Duratec. Jinak ale Duratec handbiky nevyrábí, bez technických podkladů nevědí jak. Jsou naprosto odlišné od stavby klasického kola.

Stavěl jsem si silniční a později trekingový handbike s úpravou pro kvadruplegiky. Inspiroval jsem se mým prvním kolem Schmickingem, ale vadila mi jeho vyšší váha – cca 17 kg. Byl jsem přesvědčený, že to nějak musí jít vyrobit lehčí a vlastně i levněji, a začal jsem se pídit na internetu, co a jak.

Nejdůležitější pro kvadruplegiky je vyřešit dobře úchop klik a řazení i brzdění. Úchop na Top Endu byl vyřešen vcelku dobře. Šlo o rukavice, které se používají jako chrániče na in-line brusle, na něž byl přidělán speciální bajonet, brzdění a řazení mi ale stále nevyhovovalo. Po třech sezonách jsem vyměnil Top End za nový handbike firmy Schmicking. Od této společnosti jsem měl nakonec tři modely handbiku, dva měly úchop na ruce typu trojnožka.

Loni jsem dokonce začal s malosériovou výrobou závodních handbiků s názvem BLADE ALIEN. Tyto stroje mi svařuje firma Duratec na základě mých technických výkresů. Duratec disponuje velmi kvalitním hliníkem, který je pro stavbu takového speciálu nezbytný. Od roku 2016 bych chtěl začít vyrábět celokarbonový speciál – BLADE KOOMA.

Bylo mi tenkrát řečeno, že se jezdí i závody, a tak jsem to pros tě vyzkoušela a dnes už jezdím šestou sezonu. Kolo, které jsem si půjčovala, bylo hodně velké, a tak jsem si ho postupně upravila pro své potřeby. Bylo ale stále jen půjčené, a já toužila po svém vlastním. Začala jsem tedy shánět informace, kdo kola vyrábí a jak se pohybují jejich ceny. Dnes jezdím na handbiku od firmy Medicco; je v podstatě standardní, jen vyšší, aby zvládal terén na závodech horských kol. S penězi na něj mi pomohly kromě jiných i Konto Bariéry, společnost Syner, ale i projekt Birell jízda. Závody horských biků, které často jezdím, jsou u nás de facto unikum, v Evropě i jinde ve světě se jezdí jen závody na silnici, a tak se se závoděním ve smyslu evropský pohár, světový pohár nebo paralympijské hry nedostaneme moc daleko. To mě osobně trochu mrzí, uvidíme však do budoucna. 

Zde jsem také poprvé použil duální řazení a brzdění, které používám dodnes, jen vyšší řadu Shimano Dual XTR. A na poslední model jsem naistaloval nové úchopy – na zakázku vyrobené ortézy. Nyní mám asi nejlepší handbike na trhu, postavený na zakázku (vyrábí se ve spolupráci s týmem F1 RedBull), karbonový speciál MADDILINE Carbide. MADDILINE je italská společnost vyrábějící handbiky – od rekreačních přes terénní až po závodní speciály. Zde také používám ortézy, které neustále s protetikem vylepšuji, aby co nejlépe vyhovovaly zvyšujícím se nárokům. Dále jsem se snažil vyladit a upravit ergonomii handbiku pro co nejlepší a nejefektivnější jízdu. Mé dlouholeté zkušenosti s jízdou na handbiku byly také jedním z důvodů, proč jsem se stal jejich prodejcem. Nyní prodávám handbiky od dvou společností – MADDILINE a Sport-on. 

34

Vše teď intenzivně připravuji, aby mohla výroba příští rok začít. Cena závodního speciálu (hliníkový) začíná přibližně na 130 tisících. Finance si každý shání sám, kde může, především u sponzorů, nadací a podobně. Cena celokarbonového speciálu se bude pohybovat okolo 200 tisíc korun, ale zatím je to jen odhad. 

Začal jsem shánět vhodný materiál (EN AW-7020). S trubkami to ještě šlo, ty se daly koupit u výrobce kol, horší to bylo s kulatinou, kterou se mi podařilo objednat jen ze zahraničí. Potom nezbytná ruční ohýbačka se správnými velikostmi rolen, to se nakonec také podařilo na internetu objednat, a pak ještě najít firmu s lisem, kde mi ochotně namačkají trubky do tvaru oválu. V programu DraftSight, který je téměř stejný jako AutoCAD, ale je zdarma, jsem začal tvořit návrhy tvaru a všech drobných dílů, včetně i nábojů kol. Nakonec jich bylo kolem stovky. Důležité bylo také najít šikovného obráběče kovů pro výrobu všech rotačních součástek. Prakticky celou zimu jsem strávil v garáži tvarováním trubek a výrobou všech jednodušších dílů. Známý mi pomohl s výrobou forem na svaření rámu. Svaření s profesionálním svářečem lze zvládnout za jeden den, hodně záleží na tom, jak moc se rám kroutí, což je potřeba hlídat a rám stále průběžně rovnat. Po svaření se rám nalakuje (nebo naeloxuje) a před osazením ložisky je nutné patřičné otvory protáhnout výstružníkem, který jsme si i s vratidlem vypůjčili. Nakonec to nejlepší – sestavení kola a osazení komponenty. S výsledkem jsem byl spokojený, hmotnost handbiku se dostala pod 13 kg a náklady na výrobu na 40 tis. Kč. Plus stovky hodin strávených v garáži, u PC a na cestách autem. To mi ale vůbec nevadí, protože to byla vlastně zábava. 


Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

Recommend Documents