Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

Miroslav Krobot:

●

7 – 8/ 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

EDITORIAL

obsah Dobré zprávy

Setkání vozíčkářů, Letní tábory, Cihlafest, Nejlepší senior, Rodinné pobyty, Jachting a vodní lyžování, Stipendium Konta Bariéry

Cesty

4–5

str. 8

Anketa

Jak využíváte internet pro plánování své dovolené?

Téma: Léto a elektronika Klimatologové se sázejí, že letošní léto bude nejteplejší v moderní lidské historii. Souvisí to prý s mořským proudem El Niňo, který přišel až začátkem března, tedy mnohem později, než se původně očekávalo. Mnozí jistě zajásají, k létu přece patří rozkoš – a tedy i teplo. Ani krásné a teplé léto ale neulehčí všem. Valnou úlevu nepocítí kupříkladu lidé, které trápí chronické bolesti. V Česku je to každý třetí člověk, v Americe údajně dokonce každý druhý. Důvody vidí lékaři jasně, jde mj. o špatné stravovací návyky. Máme například velkou spotřebu soli, a proto polovina populace trpí vysokým krevním tlakem. Jsme i první na světě ve spotřebě alkoholu a cigaret u patnáctiletých. (Tenhle trend pokračuje až do věku dvaceti let, kdy nás v kouření předstihnou Španělky.) Uznávaný český fyziolog profesor Richard Rokyta, který se celý život zabývá bolestí a její diagnostikou, tvrdí, že lidé, kteří se více pohybují, žijí v harmonii se svým tělem a nesoustřeďují se na fňukání sami nad sebou, snášejí bolest (včetně té chronické) lépe. A právě takovým dokáže příjemné léto od neduhů pomoci. Mohou příjemněji cestovat. O cestování platí, že patří nejen ke vzdělání, ale i ke kultivaci těla a duše. Vždyť ti, kteří znají jen cestu z městského bytu na chalupu a zpět, mívají poněkud jiný názor na koloběh života než ti, kteří investují do poznávání, jak to vypadá jinde. Takoví dokážou překonávat nesnáze bez zbytečných stesků i proto, že vidí, že kupříkladu ve třetím světě žijí lidé s málem potravin a bez léků utišujících bolest. A dokonce dokážou být šťastní! I proto přinášíme zajímavé reportáže z pera lidí, kteří, přestože jsou fyzicky postižení, sbírají na cestách spoustu nové energie. Cestování má i další přesah. Lidé, kteří poznají, jak to chodí jinde, reagují občansky například na pouliční podpisové akce typu Protestujeme proti přijímání cizinců do Česka. Stali se skutečnými Evropany, a tudíž si uvědomili, že se u nás nežije zase tak špatně (střípkem je i fakt, že Konto Bariéry zvýšilo příspěvky na vozíky, speciální zdravotní kočárky a sluchadla, o čemž píšeme na straně 60). Cesty tak dokážou vlastně i léčit, a proto si dovoluji doporučení: vyluštit tajenku naší křížovky a zamyslet se. Přeji vám inspirativní letní čtení. 

Jindřich Štěpánek

Lenka Lhotská: Technika se dotýká mozku Tomáš Pik: Nasdílej svůj gauč! Máte tablet Než vyrazíte do světa Slevy na cestách Pláže bez bariér Když nevidíte na cestu

6

8–10 11–12 13 14–15 16–17 18–19 20–21

festivaly bez bariér Léto přeje festivalům

22

Charita v Dejvickém divadle Miroslav Krobot: Smíření může být i statečné

Umělci Konta Bariéry Tajemství Iva Křena

Letohrádek Vendula

Škemrání a zoufání zakázáno

Příběh Konta Bariéry Muž, který to nevzdal

Technika

Jak jsem chtěl kolo

Lenka Lhotská: Technika se dotýká mozku

23–24

25–26

Příběh Konta Bariéry Muž, který to nevzdal str. 30

27–29

30–31

32–34

Auto–Moto

Miroslav Bartoš: Auta budou jezdit sama, ale plošina zůstane Přivřít oko, otočit klíčkem

Tip na výlet

Výlet nejen za perníkem

Na cestách

Francouzská Provence začátkem léta S kolem kolem Islandu

Povídky, báseň

Jak to vidím, Zahrada, Náhody

35–37 38–39

40–43

44–46 47–48

49–51

Design

Anna Kozová: Dobrý design umí skloubit formu i funkci

52–53

Poradna

Praktické vychytávky k letnímu cestování letadlem

56–57

mapy bez bariér

Snadnější plánování výletů a dovolených

Konto Bariéry, Melantrichova 5 Dobré zprávy z nadace

vaše fotografie

59

60

Vcházíme do léta

61

Křížovka o ceny

62

Na cestách S kolem kolem Islandu str. 47 Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v červenci 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. můžeš / číslo 7–8 - 2015 Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Setkání vozíčkářů

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Počátkem prázdnin hostí Velehrad už tradiční setkání lidí na vozíku. Foto: archiv Maltézská pomoc, o. p. s.

Maltézská pomoc pořádá ve dnech 4.–5. července 15. ročník Mezinárodního setkání vozíčkářů, které se koná v rámci Dnů lidí dobré vůle na Velehradě (www.velehrad. eu). Loni se tohoto setkání účastnilo 120 lidí s různým zdravotním postižením, jimž byla nabídnuta pomoc a doprovod. Pro účastníky setkání je zajištěn pestrý program. 4. července v 16 hodin začne poutní mše pro zdravotně postižené v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Následovat bude přátelské setkání na nádvoří před základní školou se zajímavými osobnostmi. Chybět nebude ani občerstvení a vystoupení Cimbálové muziky Pentla. Setkání vozíčkářů vyvrcholí v 19 hodin Večerem lidí dobré vůle a skončí společným posezením na nádvoří před ZŠ. 

Letní tábory

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. V nabídce jsou následující táborové pobyty: Kovbojské prázdniny pro všechny – délka pobytu 13 dní, věk účastníků 8–13 let, cena 4650 Kč. Jednotlivé turnusy začínají 13. a 26. července nebo 8. srpna. Jezdecká školička pro nejmenší – délka pobytu 13 dní, věk účastníků 5–9 let, cena 4800 Kč. Jednotlivé turnusy začínají 13. a 26. července nebo 8. srpna. Podrobnosti naleznete na www.hipo.cz/ tabory-pro-postizene 

Romantiku letního tábora v koňském sedle zažijí i děti s postižením. Foto: Ladislav Polnický

4

Nejlepší senior

Vážení čtenáři,

Cihlafest

Hipocentrum Koryčany připravuje letní tábory pro děti se specifickými potřebami, ať už jde o vozíčkáře nebo třeba mentálně postižené. Účastníci zažijí dobrodružství při jízdě na koni (pod dohledem zkušených vyškolených osob), ale také si zahrají různé hry, zasportují si, je pro ně připravena i výtvarná dílna. Většina areálu má bezbariérový přístup. Samozřejmostí je dostatek volného času na odpočinek, spánek, povídání atd. Děti jezdí se svými rodiči nebo asistenty. Statek si je možné předem prohlédnout.

návštěvníky festivalu známého pod názvem CIHLAFEST. Mezi divadly se letos objeví i Cirkus TeTy, a právě tyto TeTy jsou mistryně ve vzdušné akrobacii. Festival vyvrcholí večerním představením VYSAVAČ, které na CIHLAFEST i v tomto roce věnovalo divadlo Studio DVA. Jedná se o první reprízu one man show Boba Klepla, kterou zhlédnou předtím pouze návštěvníci premiéry na Letní scéně Vyšehrad. 

Nadace Charty 77 potřetí ocení senzační seniory. Foto: Jan Šilpoch

Projekt Senzační senioři (SenSen) Nadace Charty 77 bude letos již potřetí udělovat Ceny Senior roku. Nominace přijímáme do 14. srpna 2015 ve dvou kategoriích – Se nior/ka roku a Nejlepší klub. Patronkou ceny je opět herečka Simona Stašová. Cílem ocenění je podpora seniorů jako významné části společnosti, zdůraznění jejich výjimečných výkonů, počinů a práce. Ocenění je má inspirovat v jejich vlastním životě, posilovat jim sebevědomí a sebedůvěru. Výběr oceněných a prezentace jejich práce široké veřejnosti je šance pro postupné rozbití stereotypů v nazírání na život seniorů. Formulář přihlášky je k dispozici na www.sensen.cz. O udělení ocenění pak rozhodne nezávislá porota. Slavnostní vyhlášení výsledků a předání Ceny Senior roku 2015 v obou kategoriích se uskuteční na Mezinárodní den seniorů, 1. října 2015, a i letos ho ozdobí benefiční divadelní představení. Tentokrát výjimečné senio ry z celého Česka a jejich přátele uvítá Divadlo v Dlouhé s představením O líné babičce. 

Rodinné pobyty Cihlafest láká návštěvníky na divadelní a hudební představení. Foto: archiv Portus Praha, z. ú.

Opět po roce se 18. července v 10.00 hod. otevřou v obci Slapy brány zahrady chráněného bydlení Fara. Do půlnoci 19. července přivítají a pestrým programem pobaví

Českobratrská církev evangelická pořádá 8.–15. srpna rodinný pobyt s dětmi s postižením za asistence dobrovolníků. Místem konání je Velký tábor J. A. Komenského, Běleč nad Orlicí (chatky pro 4–5 lidí). Děti do 3 let zdarma, dospělý 3177 Kč. K přihlášce je nutné dodat i vyplněný dotazník pro osoby s postižením. Případné otázky můžete vznést na organizátora, tj. oddělení výchovy a vzdělávání ÚCK ČCE ([email protected], tel: +420 224 99 92 233), www.e-cirkev.cz. 

můžeš / číslo 7–8 - 2015

Z REDAKČNÍ POŠTY

Jachting a vodní lyžování

Hokejové postřehy Tak to máme za sebou, chce se říci po vcelku úspěšném Lucie Mervardová: mistrovství světa Lidé s postižením našli Pohodu v hokeji. Jaromír Jágr se stal hlavním hrdinou, a to i ve věku, v němž by už řada jiných vrcholových sportovců mohla startovat leda na paralympiádě. Ve stínu šampionátu hokejistů bez postižení zůstali jejich kolegové s handicapem. Ti bojovali o několik dní dříve v americkém Buffalu. Bohužel zůstali ve stínu nejen mediálně, ale i výsledkově. Dokonce natolik, že sestoupili z elitní skupiny A do tzv. béčka. Je to škoda. Slouží ke cti časopisu Můžeš, že o tom na svém webu čtenáře informoval. V jednom z rozhovorů našich sledge reprezentantů jsem zachytil postesk, že jim někdo doma neúspěch snad i přál. Chci říci, že to nechápu, že já jim fandím a držím palce, aby se zase rychle vrátili zpět mezi elitu, kam český hokej patří. A to platí i pro sledge, kluci! S pozdravem Petr Toman, Jihlava Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

5 / 20 1 5

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

strana 11

M05_2015.indd 1

I vozíčkáři se mohou věnovat jachtingu. Foto: archiv SKV Praha

Ti, kdo si chtějí i přes svůj tělesný handicap vyzkoušet jachting a vodní lyžování, mají příležitost 17.–19. července se Sportovním klubem vozíčkářů Praha (www.skvpraha. org). Akce se koná na Nechranické přehradě a ve Wake Parku Chomutov (www.wakepark.cz). Wakeboaring je forma vodního lyžování taženého lodí nebo kabelovým vlekem. Byl vyvinut jako kombinace vodního lyžování a technik surfingu. Jachtařská část se speciálně upravenou lodí bude na Nechranické přehradě, u níž je zajištěno i ubytovaní v bungalovech. Přihlášky a další informace získáte na e-mailu krunclova@ skvpraha.org nebo na tel. čísle 777 256 053. Ohlédnutí za minulým wakeboardingem najdete na www.skvpraha.org/novinky/cely-text/zprava/wakeboarding-vozickaru/ 

Stipendium Konta Bariéry

4/17/2015 1:44:01 PM

Vážený pane Tomane, nad škodolibými a nepřejícími výroky lze jen nechápavě a odmítavě kroutit hlavou. Těžko si představit, co takové škarohlídy k jejich výrokům vede, když řeknou, že sledge hokejistům neúspěch přejí. Snad závist nebo nepřejícnost. Každopádně vám děkujeme za milá slova podpory, kterou naši reprezentanti v této chvíli určitě potřebují. Jistě sami nemají z výsledku radost a budou se snažit všechno brzy napravit. (red)

Proč zase golf Patřím k vašim pravidelným čtenářům, a jednotlivá čísla Pavel Bambousek: si dokonce schováMám paragolfer, hraju se zdravými golfisty vám, takže mohu staršími čísly hravě zalistovat. Červnová obálka vašeho časopisu mě k tomu přímo inspirovala, protože jsem si při pohledu na ni hned musel říci: proč zase ten golf? Vysvětlete mi prosím, čím si tenhle sport vysloužil takovou vaši pozornost? Vždyť mezi lidmi s postižením jde o okrajovou záležitost, a vy jí věnujete nepřiměřenou pozornost. A platí to nejen pro golf. Vloni jste měli na titulní stránce kromě golfu i jachting, curling a sledge hokej. Snad jen posledně jmenovaný sport lze přitom označit za jakž takž rozšířený, řekl bych. Anebo ho jen beru na milost kvůli všeobecné hokejové popularitě. Kam se podělo plavání, cyklistika, boccia a další sporty, jimž se věnuje mnohem víc lidí? A jelikož jsem opravdu pravidelný čtenář, dovedu si představit, že mi odpovíte něco ve smyslu, že jsem zaujatý proti sportu, který neprávem nese špatnou Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

6 / 20 1 5

●


strana 24

M06_2015.indd 1

Vysokoškoláci a středoškoláci mohou žádat o stipendia. Foto: Radek Musílek

Až do 14. srpna mohou středoškoláci a vysokoškoláci s těžkým zdravotním postižením podávat žádosti o přidělení stipendia, které poskytuje od roku 2000 Konto Bariéry. Ve školním roce 2013/2014 i díky podpoře stipendijního programu odmaturovalo sedm handicapovaných studentů středních škol a gymnázií, tři studenti ukončili vysokoškolské studium a jedna studentka konzervatoř ve Florencii. Přihlášky a další podrobnosti najdete na www.kontobariery.cz/Projekty/ Stipendium.aspx. 


5/15/2015 6:25:24 PM

image. Já ale nehodnotím golf, ale nevyváženost vašeho přístupu. S pozdravem Oldřich Bohatý, Kolín Vážený pane Bohatý, na svoji obhajobu musíme uvést, že se věnujeme i jiným sportům, i když se možná neobjevují na titulních stranách. Ačkoliv i s tím by se dalo polemizovat. Zalistujeme-li společně ještě hlouběji než do loňského roku, uvidíme titulní strany s plaváním, lyžováním, jízdou na koni, rybolovem nebo horolezectvím. Necháváme na posouzení čtenářů, jak moc jsou podle nich tyto aktivity (ne)rozšířené. Jistě však chápete, že nepíšeme jen o aktivitách rozšířených masově. Snažíme se informovat i o novinkách a neobvyklých zajímavostech. Abychom však odpověděli na vaši otázku, čím si naši pozornost vysloužil právě golf: Jednak se Konto Bariéry snaží podporovat všechny lidi s handicapem bez rozdílu, takže z toho nevylučuje ani golfisty, když pomáhá i jiným sportovcům. Pravda, není jich zatím mnoho, ale jsou. V neposlední řadě nezastíráme ani fakt, že golf hraje řada lidí, kteří mají možnost podpořit aktivity Konta Bariéry, takže došlo k jistému oboustranně zajímavému osobnímu propojení… Ohrnovat nos nad tímto sportem by tedy nebylo moudré. (red)

Chvála sportu pro zábavu Moc mě potěšil rozhovor s panem Janem Hrušou. Hluboce si vážím nadšenců, jako je on, a především mě nadchl svým postojem ke sportu jako zábavě. Když popisoval, že jsou pro něj důležitější první kroky začátečníka než vrcholový sport, mluvil mi z duše. Všichni opěvují jen ty nejlepší a zapomíná se, že sport je především hra pro radost. A to už nemluvím o tom, jak podle mého vrcholový sport dokáže být pro tělo škodlivý. To bychom se však dostali na pole úplně jiné debaty. Zkrátka děkuji všem, kteří pomáhají těm v dobrém slova smyslu obyčejným sportovcům s postižením, kteří neaspirují na paralympijské medaile, ale sport je pro ně zábava a dobrá záminka pro setkávání s přáteli. Amatérskému sportu zdar! Markéta Hovorková, Praha Vážená paní Hovorková, i my si vážíme neznámých nadšenců, kteří pomáhají druhým k radosti ze života, a to nejen prostřednictvím sportu. Jak je však vidět z této redakční pošty, sport dokáže být opravdu přední téma. Pan Hruša je člověk, který sportem žije a své nadšení předává dál prostřednictvím pedagogické činnosti. Myslíme si, že zcela naplňuje učitelské heslo, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Takových lidí bychom potřebovali co nejvíc ve všech oborech. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

Lenka Roštoková

pohybuje se chůzí i na mechanickém vozíku

Plánovat dovolenou bez internetu? Dnes pro mě již nepředstavitelné. Internet používám pro jakékoliv plánování čehokoliv. Nejdříve si najdu konkrétní místo, kde bych svůj volný čas chtěla prožít. Prohlédnu si fotky, přečtu si podrobně popis místa, vyhledám nejlevnější a nejvhodnější ubytování, tipy na okolní výlety, najdu recenze, naplánuji do posledních detailů cestu, nakoupím na e-shopu vše potřebné a s pocitem, že jsem snad na nic nezapomněla, mohu vyrazit. Vlastně virtuálně cestuji již o několik měsíců dřív, aniž bych se vzdálila od počítače. 


Pavel Šumbera

Martina Vejvodová

Iva Zemková

Rád cestuji autem za poznáním krásných míst jak v České republice, tak i v cizině.

Internet využívám neustále, a proto i při plánování dovolené moje cesty vedou nejprve k virtuálnímu prozkoumání potenciál ního dovolenkového terénu – jeho dostupnost pro vozíčkáře, případně jak zdatný doprovod bude nutné mít s sebou. Velmi užitečné jsou různé webové stránky či skupiny na FB zaměřené přímo na bezbariérové cestování, např. Vozejkmap, Vozejkov nebo Bezbatour, ze kterých beru inspiraci, a když se chystám do konkrétního místa, podívám se, co je v okolí již zmapováno jako bezbariérové, aby bylo čeho se v případě potřeby chytit nebo kam rovnou zamířit. V případě zahraniční dovolené také nejdříve dělám na internetu průzkum o dané oblasti, zajímavých místech, ubytovacích kapacitách, případně se nestydím napsat přímo adresný e-mail s dotazem na bezbariérový přístup do vybraného objektu. Další on-line inspirací na cesty jsou samozřejmě sociální sítě a handicapovaní kamarádi-cestovatelé, kteří případně poradí. Někteří mě přímo fascinují velmi zajímavými cestovatelskými zážitky. 

Dovolenou si plánuji sama bez cestovních kanceláří a kompletně na internetu již pár let. Nejdříve zjišťuji možnosti ubytování, aby splňovaly mé požadavky bezbariérovosti.

pohybuje se na elektrickém vozíku

pohybuje se na mechanickém vozíku

Pro vyhledání, a také pro vytvoření představy o daném místě k pobytu mi internet samozřejmě velmi pomáhá. Mám zdravotní následky po dětské obrně / poliomyelitidě a používám elektrický vozík. Ne každé místo k pobytu, které se mi i třeba velmi líbí, mohu tedy akceptovat. Vybírat si musím vhodná bezbariérová místa a v tom je mi internet nenahraditelným pomocníkem. Vyhledám si pomocí mapy lokalitu, kterou chceme spolu s manželkou, taktéž vozíčkářkou, poznat, a pak pátrám v nabídkách cestovních kanceláří po podrobnějším popisu místa a jeho bezbariérovosti. 

Jak využíváte internet pro plánování své dovolené?

pohybuje se na elektrickém vozíku

Vždy dávám přednost hotelu, který má na svých stránkách k dispozici fotky, na nichž si mohu uváděné informace překontrolovat. Poté si zjišťuji veškeré trasy, jelikož cestuji nejraději automobilem, kterým si mohu bez problémů přepravit elektrický vozík a zvedák. Dále zkoumám možnosti výletů, kam a jak se dostanu s elektrickým vozíkem, nebo pro letošní dovolenou v Londýně zjišťuji i možnosti městské dopravy. Vždy se snažím najít na internetu vše, co během dovolené chci navštívit, abych na místě nemusela již nic řešit. Navštívila jsem takto již několik evropských zemí, např. Německo, Švýcarsko, Francii, Finsko a Švédsko a vždy jsem na internetu našla a zařídila vše potřebné. 

DOBRÉ ZPRÁVY Nový přístroj. Moderní elektromyografický (EMG) přístroj pro vyšetření periferních nervů a kosterního svalstva pořídila do své neurologické ambulance nemocnice v Přerově. Poslouží hlavně pacientům trpícím syndromem karpálního tunelu nebo diabetikům; využít jej ambulance může i k vyšetření různých nervosvalových onemocnění u lidí s handicapem. Moderní přístroj umožní bez hospitalizace nejen vyšetřovat, ale i průběžně sledovat progres nemoci. Bydlení v novém. Nové chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením chystá Diakonie

6

ve Valašském Meziříčí. Tři bytové jednotky v Jičínské ulici mají fungovat od konce června, ubytovat mají až dvanáct mužů s mentálním handicapem. K dispozici jim bude nepřetržitá pečovatelská služba, Diakonie také zajištuje pro klienty pracovní uplatnění v chráněných dílnách. Chráněné bydlení dosud ve městě chybělo, Diakonie se proto do budoucna chystá budovat i celý nový objekt, ve kterém najde ubytování více klientů. Falešní neslyšící. Další případ podvodníků vybírajících finanční příspěvky pro neslyšící se objevil na Havlíčkobrodsku. Totožnost

pachatelů zatím není známa, někteří podle zpráv dokonce umějí i několik slov znakového jazyka. Tamní svaz neslyšících se od aktivity distancoval a občany upozornil na podvodné jednání – ti si stěžují hlavně na agresivitu podvodníků. Místní strážníci už podobný případ řešili v minulosti. Zápolení v Kladrubech. Rekordních 218 závodníků z řad současných i bývalých pacientů přivítaly letos 98. kladrubské hry. Na trase čekalo na závodníky deset zastávek s vědomostními i dovednostními úkoly, jedním z účelů her je ale také propojit vozíčkáře s lidmi s ji-

ným handicapem i bez handicapu, kteří obvykle v Kladrubském rehabilitačním ústavu vytvářejí izolované skupinky. První ročník her se konal v roce 1948 a jejich zakladatel, dnes šestadevadesátiletý Vojmír Srdečný, se jich pravidelně účastní. Nová naslouchadla. Neslyšícím lidem ve Valašském Meziříčí usnadní život zdejší poradenské centrum pro sluchově postižené. Zdarma jim domů k vyzkoušení zapůjčí, kromě jiných pomůcek, moderní naslouchadla. Zakoupit je pomohla Nadace Agel, která přispěla 30 tisíci korunami.  (šb)


Nově můžete časopis Můžeš i poslouchat! Audioverze časopisu v elektronické podobě je určena jednak slabozrakým či nevidomým a jednak k poslechu z mobilu či jiného přehrávače MP3, při jízdě autem, o víkendu či na dovolené, poslouchat ji lze i z počítače. Reportáže a další články pro vás namlouvají Jan Kačer, Nina Divíšková, Roman Hájek a Martin Kubačák. Audioverzi naleznete zdarma na www.muzes.cz a ve službě Audiotéka. K dispozici bude vždy první den v měsíci, tedy ve chvíli, kdy vychází tištěný Můžeš.

Audioverzi lze aktivovat na www.audioteka.cz/muzes

Podrobné informace na lince zákaznické podpory Audiotéky +420 597 490 445 a e-mailové adrese [email protected]

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

so í u p ča K o h o to ří te to d p o po

Jed

w. ww

muz

es.cz

Ča

so

7–

8/

20

15

no

tli

p is

vý

vý


u

tis

k

kč 30

ř / P

ed

pi

s

pr

o

ty

t , k

eř

e í s

n

dá

va

jí

tit

20

vé

ww

na

stra

w.m

uzes

.cz


●

Pavel Bambousek: Mám paragolfer, hraju se zdravými golfisty

kč

●

ti , bře oles ot: do b ob la ní Kr ce ne av e do hat l s á o s Mir me pom Má kže ta z ev

●

pla

elé

6/2015

●

strana 24

23

Ča

so

pi

s

Lu Lid cie M stra é s er na 11 po var sti do žen vá: ím na šl pr

o

ty

, k t

eř

í s e

ne

vz

dá

va

jí

●

5/

20

Ko to u p í p o h o to d p ča o ří so te p is

15

●

Jed

iP

no

tli

oh

vý

vý

tis

k 3 0

kč

/ P ř

od

ed

pla

tit

u

elé

20

kč

u

M05

_20

15.i

ndd

:22

5

201

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

1

PM

1:39

6/9/

JMÉNO a příjmení:

M06_2015.indd 1

ulice:

5/15/2015 6:25:24 PM

číslo popisné: 4/17

/201

5

1:44

:01

dd

1

PM

5.in

201

08_

M07

roční předplatné za 240 Kč

název organizace:

PSČ:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Léto a elektronika ■ Elektrotechnická fakulta ČVUT pracuje na našem zdraví. ■ Výzkum vážných problémů člověka je stále odvážnější. ■ Budeme umět nahradit poškozenou míchu?

Lenka Lhotská:

Technika se dotýká mozku Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

8

tím použitelný pro chůzi třeba ve veřejném prostoru. Zatím je to zařízení příliš těžké a samo napájení bateriemi vlastně omezuje jeho snadné použití.

Naplňují se v moderní vědě dávné fantazie o zlepšení, a dokonce vylepšení člověka? Dá se říci, že do jisté míry ano. Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních implantátů nahradit sluch. Horší je to s náhradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc. Umíme částečně nahradit či podpořit funkci srdce, a pak jsou tu transplantace, o nichž jsme denně informováni. Obecně můžeme říci, že technika dnes směřuje nejen k náhradě ztracených funkcí člověka, ale například k podpoře stárnoucích občanů, k jisté náhradě jejich poznávacích funkcí, ale také k zajištění jejich bezpečnosti, pokud třeba žijí sami a museli by přejít do nějakého zařízení.

Myslím, že i mnoho předních neurochirurgů, u nás např. prof. Beneš, ale spoléhá, že právě ve světě mikroelektroniky by se mohla najít účinnější řešení… Experimenty probíhají, např. ve Francii dělali výzkum, který se jmenoval Vstaň a choď. Jde o elektronické zařízení, které stimuluje nervy přímo v končetinách pomocí elektrod umístěných na pokožce. Jistým problémem ale je, jak a kam elektrody tohoto typu implantovat. Teoreticky je tento princip zvládnutý, ale k praktické a běžně použitelné aplikaci je daleko. Problém je hlavně v hledání vhodných materiálů, které můžete trvale umístit v těle. Ale už například umíme pomocí elektrod zanořených do mozku omezit např. třes u pacientů s Parkinsonovou nemocí.

Naši čtenáři mají často nejrůznější postižení pohybových funkcí. Dočkají se zásadního objevu, který by tento handicap alespoň zmírnil? Pokud vám jde především o nejrůznější poškození míchy, tak snaha nás, techniků, je najít jistá podpůrná řešení. Oblíbeným termínem je to tzv. exoskeleton, který se do jisté míry ve světě podařilo dostat do fáze spíše rehabilitační pomůcky, než aby byl za-

Je vůbec možné, aby zdravý mozek vědce vyhrál nad poškozeným mozkem nebo míchou? Když zůstaneme u problému zvládnutí našeho pohybu, jsem optimistická, protože příslušná oblast lidského mozku, která řídí naši motoriku, je poměrně dobře zmapovaná. Dnes umíme měřit odezvu našich pohybů na povrchu mozku. Jiná věc je naše vědomí – třeba příprava k pohybu. Umíme


č a s o pis pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í

Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních implantátů nahradit sluch. Horší je to s náhradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc.

tedy poslat do končetiny řídicí informaci, řekněme „udělej krok“, ale když akce nenastane, potřebujeme zpětnou vazbu do mozku. A to je velká technická výzva. V jaké fázi je pohyb? Nastal? Nenastal? Největší problém např. bionické ruky je stisk. Když bude silný, rozdrtí skleničku, když slabý, upustí ji… Tedy to, co lidská ruka umí ve spolupráci s hmatem nebo zrakem, zatím umělá náhrada úplně neovládá. Takže přichází potřeba tvrdého a dlouhodobého tréninku a učení a nutnost ještě dalšího zlepšování bionických náhrad. Abych přímo odpověděla na vaši otázku – asi nikdy nebudeme umět nahradit myšlení a vědomí sebe sama. Narážíte při této práci na nějaké vážné etické problémy? Především jde o zásahy do soukromí jedince. Ve chvíli, kdy potřebujeme měřit parametry konkrétního člověka, především životní funkce, zvyklosti a potřeby, pochopitelně získáváme často velmi intimní informace. Takže: kdo smí mít přístup k takovým datům, kdo smí znát identitu toho jedince? Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplatňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit. A když dojde k poruše nebo jinému problému, musí být technika schopna okamžitě o tom informovat.


� 9

Téma: Léto a elektronika

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Nevyčítejte si, že se flákáte

i nebezpečí zneužití této techniky � Hrozí proti jejímu nositeli?

Vždy musíme myslet na maximální bezpečnost, minimálně na úrovni ochrany např. bankovního tajemství. Na druhé straně se vede velká diskuse o tom, kdo a za jakých podmínek vůbec může tuto techniku vyvíjet, vyrábět a prodávat. Zatím panuje shoda, že by se měla uplatňovat obdobná omezení jako u léčiv. Tedy kontrolovaný a kontrolovatelný proces s náročnou certifikací. V této souvislosti – dožijeme se všichni toho, že budeme očipovaní? Experimenty našich kolegů už existují, ale o tom nebudou rozhodovat vědci. K vaší práci potřebujete nezbytně svět medicíny. Jak se vy, technici, potkáváte s lékaři a jejich představami? Dnes už zmizela mnohá nedorozumění. Moderní medicína se neobejde bez vyspělé techniky. Samozřejmě se obě strany musely naučit chápat druhý obor. A naučily se to. I úspěchy našich absolventů dokazují, že jsou výborně interdisciplinárně připraveni. Máme absolventa u Philipse, dva jsou u National Instruments, náš výzkumník

info Kdo je doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Vedoucí skupiny BioDat na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Specialistka na asistivní technologie, využití kybernetiky a informatiky pro zpracování dat v neurologii a kardiologii. S týmem mladých výzkumníků a doktorandů se podílí na významných domácích i zahraničních projektech.

pracuje na proslulé klinice Mayo v USA. Vůbec nemáme problém s uplatněním našich studentů ve výzkumu ani v praxi. Takže lékařství i nejmodernější technologie se na naší fakultě krásně prolnuly a začínají sloužit...  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplatňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit. 10

Vzpomínám, jak jsme se s bratrem ptali rodičů, zda tam, kam pojedeme, budou i další děti. Bylo důležité vědět, s kým si pak budeme hrát. Podle odpovědi jsme pak chvíli s bratrem vzdorovali – ten či ta mě nebaví, je to protivný kluk – nebo se naopak již předem těšili. V obdobných situacích, třeba kolem prázdnin a dojednávání dovolených někde na horách či u moře, se dnešní děti a dospívající ptají svých rodičů, zda tam budou nějaké hry, připojení k terminálu či v lepším případě sofistikované, tedy komplikované prolézačky nebo alespoň kryté bazény s umělými vlnami. Končívá to poznámkou rodičů: „Neotravuj už dopředu, budou tam hry, a při nejhorším – vždyť si s sebou vezmeš svůj notebook.“ Dovolená ale není jen vyvázání se z práce, jíž si vyděláváme peníze, ale i únik od stereotypního, tedy zaběhnutého života a obvyklého chování včetně vstávání a dodržování pracovní doby. Pokud i v době dovolené pokračujeme v tom, co děláváme ve svém volném čase, tak to vlastně není dovolená… Poučuji, ale sama se podle toho nechovám. Sice na dovolené, např. na chalupě, neotevírám e-maily, protože jsem si tam úmyslně nenechala zavést připojení, ale to neznamená, že zcela vypnu. Počítač mám s sebou, občas na něm píši články a vzadu v hlavě pořád mi hučí: až se vrátíš, vyvalí se na tebe spousta a spousta nevyřízené pošty, vzkazů, dotazů a budeš to zvládat nejméně dva dny. Tak teď na to nemysli! Sama sobě dávám tyto příkazy, jiným radím, aby přepnuli z pracovního tempa na jiný režim a odpočívali, a dodávám, že potom, až se zase vrátí do práce, se jim bude lépe pracovat, že zase nasadí tempo. Někdy to říkám druhým proto, abych si to uvědomila i já sama a řídila se podle toho. Tedy znovu opakuji: dovolte si změnit své stereotypy, nevyčítejte si, že se flákáte, nezpytujte svědomí, zda čas, kdy ležíte na pláži nebo u táboráku, je účelně strávený, a snažte se dělat něco jiného, než čím se zabýváte obvykle. Slibuji, že se o totéž budu pokoušet i já sama. Dobrá předsevzetí jsou proto dobrá, že je porušujeme. Ale pokoušet se o jejich dodržení taky patří k životu!  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes



■ Mladý vozíčkář se nevyhýbá nezávislému cestování. ■ S plánováním pomůže internet. ■ Moderní trend: spaní na cizím gauči.

Tomáš Pik:

Nasdílej svůj gauč! Daleké Thajsko je pro Evropana tou pravou exotikou. Jak ale říká Tomáš Pik, lidé jsou tu nadmíru ochotní...

Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch a Tomáš Pik

Tomáši, jak dlouho vlastně cestujete a které země jste už navštívil? Co vás vedlo k tomu, abyste začal? K vášni pro cestování mě přivedla rodina. Ale sám cestuji až od doby, kdy jsem se kvůli své nemoci dostal na vozík. Ta nemoc je progresivní a nevyléčitelná, tak jsem trošku změnil svůj žebříček hodnot – a cestování se dostalo na jedno z předních míst. Dříve jsem špatně chodil a chůze mě vyčerpávala, takže jsem se na vozík vlastně i těšil. Díky němu se cítím samostatnější. Cestování je teď můj největší koníček a je mi jedno, jestli jedu vlakem do Plzně nebo letecky do nějaké vzdálené destinace. Před čtyřmi lety jsme si s bývalou přítelkyní udělali takový malý okruh autem po západní Evropě. Přece jen jsou tyhle země, co se týče bezbariérovosti, napřed. Moc rád se vracím do Německa, je to taková moje srdeční záležitost. Kdybyste měl vybrat jednu zemi, která ve vás zanechala nejsilnější dojem, kterou byste zvolil? Kdybych měl vybrat jen jednu, tak je to určitě místo, které jsem navštívil teprve letos v lednu. Splnil jsem si sen a podnikl cestu za hranice Evropy až do exotického Thajska. Při svých cestách se rád setkávám s místními lidmi a poznávám jejich mentalitu a způsob života. A Thajsko se nedá srovnat se žádnou evropskou zemí, je to úplně jiný svět. Nejvíce mi chybí ti přátelští, stále usměvaví lidé a skvělé jídlo. S bezbariérovostí to tam sice není ideální, ale o to víc jsem se setkával s ochotou místních lidí. Jaký rozměr pro vás cestování na vozíku vlastně má? S jakými překážkami se potýkáte? Já osobně nevnímám jako překážku, že jsem na vozíku. Kolikrát si i říkám, že takhle je cestování pohodlnější. Jelikož ze zdravotních důvodů nemohu mít řidičský průkaz, k cestám využívám hlavně vlakovou a leteckou dopravu, kde předem oznamuji, že s nimi pojedu, a už na mě čekají a pomáhají mi, abych se v pořádku dostal z bodu A do bodu B. Zatím jsem se ještě nesetkal s komplikacemi. Pokud cestuji s někým, kdo řídí auto, je to samozřejmě jednodušší a pohodlnější.


Co jste v zahraničí zažil nejdivočejšího, a co vás naopak překvapilo pozitivně? Nevím, jestli je to to nejdivočejší, co jsem zažil, ale když jsme v Amsterdamu hledali bezbariérový Coffee Shop, což se zdálo jako nadlidský úkol, podařilo se nám zabloudit a nemohli jsme najít, kde máme zaparkované auto. Vypadalo to docela beznadějně, ale asi po hodině se nám to nějak povedlo (směje se). Nebo bych také mohl zmínit jízdu na slonovi, to je nezapomenutelný zážitek. Pozitivně mě překvapilo, na jaké úrovni je bezbariérovost v západních zemích. V Paříži jsme měli přednost na Eiffelově věži i v Louvru a nemuseli jsme čekat v několikahodinových frontách. Také mě potěšilo zvýhodněné vstupné na památky a do muzeí. Vím o vás, že jste vyzkoušel couchsurfing. Tohle zvláštní anglické slovo označuje jeden poměrně moderní trend ve svobodném nezávislém cestování. O co vlastně jde a jak jste na to přišel? Couchsurfing je vlastně globální sociální síť cestovatelů, kteří nabízejí místo na přespání jiným cestovatelům, a to bez nároku na finanční odměnu. Je to skvělá příležitost, jak cestovat levně a zároveň poznávat zemi i v místních rodinách. Na stránkách projektu se dá najít přímo bezbariérový byt, a když do fulltextového vyhledávání zadáte wheelchair, vyhledají se vám vozíčkáři. Moje první zkušenost s couchsurfingem je asi dva roky stará; to jsme vyrazili

... a i díky nim se cestovatelé na vozíku nemusí bát lokalit, které nejsou kompletně bezbariérové.

do Portugalska. Bydleli jsme u vozíčkáře Alexe, který se tam přestěhoval z Německa. Poskytl nám cenné informace, co určitě musíme navštívit, na jaká místa se s vozíkem dostaneme a na která ne. Sám nás provezl upravenou dodávkou po okolí.

� 11

Téma: Léto a elektronika Já osobně nevnímám jako překážku, že jsem na vozíku. Kolikrát si i říkám, že takhle je cestování pohodlnější. info Kdo je Tomáš Pik Nadšený cestovatel-vozíčkář. V 15 letech mu lékaři diagnostikovali vzácnou genetickou chorobu, poslední čtyři roky se pohybuje s pomocí mechanického invalidního vozíku.

česky nemluví, ale jedna z jeho pečovatelek je Češka. Nabídl byste cestovatelům i svůj gauč? Určitě, jakmile bude ta možnost, budu mít dveře otevřené. Těším se na to. V souvislosti s moderními trendy v cestování mě napadá i tzv. digitální nomádství, kdy lidé odjedou do zahraničí, a protože odtamtud pracují pomocí moderních technologií, nemají naspěch s návratem a poznávání cizí země i její kultury si mohou náležitě užít. Nomáda na vozíku se mi ale zatím najít nepodařilo. Přemýšlel jste někdy o něčem takovém? Dokážu si představit, že bych cestoval a zároveň pracoval. Má dosavadní zaměstnání ale vždycky vyžadovala pravidelné docházení na pracoviště. Když si to ale představím, je pro mě digitální nomádství přímo snem. Zůstaňme u nezávislého cestování. Preferujete takovou cestu, nebo je to pro vozíčkáře obtížnější, než se například svěřit cestovní kanceláři? Určitě bych si nedokázal představit, že bych se spontánně sbalil a někam odjel. Musel bych mít zajištěné alespoň ubytování. Jiné by to bylo, kdybych měl řidičák. Přece jen se v nejhorším vždycky dá přespat v autě. V každém městě je infocentrum, kde poskytují mapy a informace o bezbariérovosti, takže se nemusí dopředu plánovat, kam se dá ve městě zajít a naopak kam se s vozíkem nedostanu.

Mladý cestovatel na vozíku vytrvale plánuje další cesty. Kam bude ta další?

výhodou couchsurfingu je, že kaž� dý Další z nás se může zaregistrovat a nabídnout volné místo na spaní, a celý svět tak může přijet za vámi. Každý z couchsurferů má svůj profil, kde mají reference od ostatních uživatelů. Nevýhodou pro někoho

12

může být jazyková bariéra, ale dá se najít couchsurfer i podle jazyků, jimiž mluví, a jistě vás překvapí, kolik česky mluvících uživatelů ve světě žije. Třeba teď mám v plánu se zase podívat do Nizozemska; našel jsem si couchsurfera/vozíčkáře, který

Jak své cesty vlastně plánujete? Jak vám ulehčuje při cestování život internet a moderní elektronika? Já rád plánuju obecně, takže si před každou cestou zjistím aspoň základní informace o městě nebo zemi, kam se vydávám. Využívám internet nebo aplikace na chytrém telefonu. Bez těchto dvou věcí bych si to už ani neuměl představit. Existují různé mapy a průvodci, po užívám Google překladač, který mi velice usnadnil komunikaci nejen v Thajsku, u nás zase využívám idos.cz (přehled jízdních řádů hromadné dopravy – pozn. autora). Většina z těchto stránek má vlastní aplikaci pro chytré telefony. Také bych se chtěl podívat do Španělska, v současné době se učím španělsky a dokázal bych si představit, že tam i nějakou dobu pobudu, ale to ještě musím pořádně naplánovat. 



■ V českých nemocnicích se objevují tablety s tlumočnickou službou. ■ Neslyšící pacienti novinku chválí. ■ Daří se bránit omylům v komunikaci. Michal Hrbek, mluvčí Tichého světa, program zatím chválí. Vyhodnocení proběhne na konci roku.

Tlumočení probíhá oboustranným videopřenosem. Je to podobné, jako když stojí tlumočník vedle lékaře.

Nemocnice jsou s tablety spokojeny. Někde se využívají často, jinde prozatím na příležitost čekají.

Máte tablet? Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch

D

ojde-li na rozhovor s lékařem, na omyly v komunikaci se sluchově postiženým člověkem není prostor. Přestože prakticky každé zdravotnické zařízení poučí své lékaře o základech takové komunikace, ne vždy to stačí. Omyly, k nimž může dojít, v sobě přitom ukrývají katastrofický potenciál. I proto mají teď české nemocnice k dispozici speciální tablety napojené na nepřetržitou on-line službu překládání do znakového jazyka. Tablety do nemocnic zapůjčila občansky prospěšná společnost Tichý svět (dříve APPN – Agentura pro neslyšící). Společnost je zároveň provozovatelem on-line Tiché linky pro tlumočení do znakového jazyka, kterou lze v komunikaci s lékařem využívat nepřetržitě. Neslyšící pacient si tedy v nemocnici tablet zapůjčí a při konzultaci s lékařem se s jeho pomocí napojí na Tichou linku. Tlumočnice na druhé straně datového spoje poslouchá, co lékař říká, a na obrazovku pak překládá do znakového jazyka – velmi


podobně, jako kdyby vedle lékaře stála tlumočící osoba. „Technicky spojení probíhá přes internet pomocí webové kamery. Momentálně stále využíváme aplikaci Skype, dokončujeme ale testování vlastní aplikace, která běží v rámci webového rozhraní www.tichalinka. cz, a není tedy třeba nic instalovat. Tuto aplikaci jsme vyvinuli na míru specifickým požadavkům neslyšících, ale také pro zefektivnění práce tlumočníků,“ zpřesňuje Michal Hrbek, mluvčí Tichého světa. Tablety v jednotlivých nemocnicích po celé České republice najdou zájemci buď na recepci, nebo standardně na některém z oddělení. Na jejich přítomnost upozorňují samolepky i speciálně proškolený personál nemocnice. „Komunita neslyšících je silně propojená, informace se tedy šíří rychle, a jsou i pacienti, kteří už si o tablet aktivně řeknou sami,“ dodává Michal Hrbek.

Stovka v dohledu Tablety si chválí například ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, kde je tablet umístěn na Klinice otorinolaryngologie a chi-

Komunita neslyšících je silně propojená, informace se tedy šíří rychle, a jsou i pacienti, kteří už si o tablet aktivně řeknou sami. rurgie hlavy a krku. Zároveň je k dispozici pro pacienty v rámci celé nemocnice. „Velká spokojenost je u zdravotnických pracovníků s jednoduchostí obsluhy přístroje, s tlumočnickou službou nonstop a spokojeni jsou také pacienti, kteří lépe rozumějí zdravotníkům při vysvětlování postupu jednotlivých činností nebo léčby. Ohlasy jsou ve všech případech kladné,“ pochvaluje si Dana Vaňková, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Spokojenost hlásí i Thomayerova nemocnice v Praze, kde už tlumočnice překládala z obrazovky k velké spokojenosti neslyšícímu páru na interním oddělení. Podle mluvčí Martiny Štanclové plánuje nemocnice do budoucna dokonce několik tabletů přikoupit, vedení nemocnice vnímá jejich přítomnost jako další zkvalitnění služeb. Pětkrát už byl tablet využit i v motolské nemocnici napříč několika odděleními. V menších nemocnicích, jako je ta v Mělníku, zatím tablet zahálí; i zde je ale připraven splnit svůj účel, bude-li ho potřeba. K dispozici mají neslyšící tablety prakticky ve všech větších nemocnicích po celé zemi, kromě osmi přístrojů v Praze tedy například v Brně, Ostravě, Plzni nebo v Českých Budějovicích. Výjimkou nejsou ani menší města; celkem se pomocí zapůjčených zařízení neslyšící pacienti se svým lékařem dorozumí v 86 nemocnicích či rehabilitačních zařízeních. Další se chystají. Občansky prospěšná společnost Tichý svět prozatím celý projekt vyhodnocuje. „Máme ohlasy jen od jednotlivců z řad neslyšících, zatím nemůžeme hovořit o nějaké plošné studii. Více budeme vědět na konci letošního roku,“ uzavírá Michal Hrbek. 

info Kompletní mapa rozmístění tabletů v nemocnicích je k dispozici na webové adrese: h ttps://www.google.com/maps/d/ viewer?mid=zkZJYtUx4OwA.k5Jy_eVwiWuA

www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

13

Téma: Léto a elektronika ■ Nejvíc informací o cestování s postižením najdete na internetu. ■ Detailní hledání před cestou může přinést zajímavé tipy. ■ Oficiální údaje o bezbariérovosti se mohou zásadně rozcházet s realitou.

Než vyrazíte do světa Text: RADEK MUSÍLEK Foto: ARCHIV AUTORA

C

estovatelé s postižením mají v dnešní době poměrně velký výběr míst, kam se mohou vypravit. A to po celém světě. Základem je však detailní příprava. Nepostradatelného pomocníka v tomto ohledu představuje internet. Nabízí různé stránky zaměřené právě na cestování osob s postižením, převážně tím tělesným. Můžete prolistovat mapy bezbariérovosti, přečíst si o osobní zkušenosti konkrétních lidí, vyhledávat ubytování a zájezdy šité na míru nebo si zajistit vyhovující dopravu. To vše z pohodlí domova a prakticky s nulovými náklady. Důležitá je však trpělivost při hledání, a především rozumná míra obezřetnosti. Realita se může od informací na internetu lišit jako den a noc. Snad každý vozíčkář zažil situaci, kdy se oficiálně bezbariérové místo ukázalo jako naprosto nepřístupné. Na Booking. com si objednáte hotel údajně vhodný pro vozíčkáře, a po příjezdu se nestačíte divit schodům u vstupu. Údaje si proto musí každý cestovatel ověřovat. V ideálním případě získá osobní zkušenost od jiného kolegy s postižením a e-mailem či po telefonu mu parametry potvrdí přímo zaměstnanci z daného místa. Doplňujícím pomocníkem může být nástroj Google StreetView. Na prostorových fotografiích si prohlédnete místo, které vás zajímá. Dají se tak pouhým pohledem odhalit bariéry u vchodů, chybějící nájezdy na chodníky apod.

14

Mocný internet Vyhledávání a ověřování informací však má hned několik úskalí. V první řadě musíte umět alespoň trochu s již zmíněným internetem. Kdybyste se spolehli na klasické tištěné průvodce, dostanete maximálně velmi stručnou obecnou informaci. V nejlepším případě budou u některých objektů uvedeny piktogramy vyznačující přístupnost objektu. Velmi pravděpodobně i v knize už dnes narazíte na odkaz na specializovaný web. Další dovedností, která se při hledání velmi hodí, je alespoň základní znalost ang-

ličtiny. Řadu informací se totiž dočtete právě v tomto jazyce. Klíčová jsou slova jako disabled (postižený), wheelchair (vozík), special needs (speciální potřeby) nebo accessible (přístupný) v kombinaci se slovem travel (cestovat) nebo holiday (dovolená), i když někdy nestačí ani světově nejrozšířenější jazyk. Nemálo stránek s užitečnými informacemi najdete prostě jen v domácí verzi. To však neznamená, že si bez cizích řečí neporadíte. Nenechte se odradit! Buď lze pro základní orientaci použít překladač v Googlu, nebo se prostě spolehnete výhradně na české zdroje. Ani ty totiž nejsou úplně marné.

České prostředí

info Užitečné odkazy Mapy bezbariérovosti w ww.vozejkmap.cz w ww.disway.cor w ww.go-ok.sk C estovatelské weby w ww.neposedime.cz w ww.disabledtravelers.com w ww.globalaccessnews.com w ww.sagetraveling.com/ h ttp://wheelmap.org/ Cestovní agentury w ww.bezbatour.cz w ww.disabledholidaydirectory.co.uk/ w ww.accessibletravel.co.uk/ w ww.suesse-reisen.de w ww.bsk-reisen.org

Na prvním místě je třeba jmenovat dvě české aplikace, které jsou v zásadě velmi podobné zavedenějšímu německému projektu Wheelmap.org. Jedním zdrojem je VozejkMap.cz a tím druhým Disway.org. Jedná se o mapování bezbariérových míst a sdílení zkušeností od konkrétních uživatelů. Jelikož jsou jimi především Češi, největší množství hodnocených míst je právě v České republice. Najdou se ale i body zájmu v zahraničí. Disway se navíc zabývá nejen tělesným postižením, má také ambice vytvářet jakousi cestovatelskou komunitu registrovaných uživatelů. VozejkMap je zase napojen na Vozejkov.cz. Oba projekty najdete i na sociálních sítích, kde se sdílejí zajímavé odkazy a předávají zkušenosti s ostatními. Přidejme ještě zmínku o slovenské obdobě tohoto nápadu na Go-ok.sk. Někteří nadšení cestovatelé založili vlastní stránky, kde se dělí o své zkušenosti, dávají prostor ostatním, a dokonce se třeba



Internet skýtá nepřeberné množství informací. Musíte se k nim ovšem „proklikat“, což není vždy úplně rychlá záležitost. Čas věnovaný domácí přípravě se však zúročí na samotné cestě. I tak sice může nějaké překvapení nastat, to je ale vlastně kořením turistiky.

pustili do monitorování bezbariérovosti. To je příklad manželů Folvarských a jejich projektu Neposedime.cz neboli Flyabout.cz. Čerpat inspirace můžete i ze stránek založených ke konkrétním výpravám, tak jako třeba 3handbikes.com. Obvykle existuje zároveň facebooková mutace takových stránek, kde se dají navázat další kontakty s lidmi podobného zaměření. Odkazy na různé servery shromažďující užitečné informace pro cestování najdete třeba na Helpnet.cz v sekci Bariéry, na http:// ligavozick.skynet.cz v sekci Volný čas – rekreace a cestování nebo na stránkách Presbariery.cz. Opět ale čekejte tipy především na místa v rámci České republiky. Kdo se přece jen nezalekne zahraničních zdrojů, může hledat inspirace třeba na Sagetraveling. com, Disabledtravelers.com a Globalaccessnews.com. Ovšem i u osobních zkušeností lidí s postižením dávejte pozor. Reference jsou subjektivní, obvykle bez sjednocených měřítek, pokud nejde přímo o systematický monitoring. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Takže musíte brát na zřetel i to, jaké je vaše postižení a jaký handicap má pisatel nějaké recenze.

V cizích rukou Pokud na vlastní vyhledávání rezignujete, vydáte se nejspíš do rukou nějakého zprostředkovatele, nejčastěji cestovní kanceláře, aby se vám dostalo informací. V takovém případě se ale zvyšuje riziko, že něco nebude podle vašich představ. Ten, kdo bude hledat za vás, nezná přesně vaši situaci, a může tedy zapomenout na detail, který se ukáže být podstatným. V zásadě je nutné počítat s tím,


že byť se běžné cestovní kanceláře snaží vycházet zákazníkům s postižením čím dál tím více vstříc, jejich zaměstnanci obvykle nemají velkou zkušenost se specifickými požadavky lidí s handicapem. Slovo bezbariérové si často vykládají jako „nejsou tam schody“. Šířku dveří, dispozici toalety s koupelnou nebo výšku postele řeší jen málokdo, pokud se cíleně nezeptáte. Popíšete-li však své požadavky opravdu detailně a v dostatečném předstihu kvůli času na prověření, dokáží i běžné cestovní agentury poskytnout kvalitní služby. Nenechte se však odbýt prohlášením: „Ono se to na místě nějak udělá.“ Dobré reference v ohledu zprostředkování cesty pro vozíčkáře má například Invia.cz. Existují však výjimky v podobě cestovních agentur zaměřených přímo na klientelu se speciálními potřebami. Na našem trhu je nejvýraznějším z takových subjektů Bezbatour. Tato cestovka si nejen informace pečlivě ověřuje, ale zároveň provádí detailní monitoring ubytovacích zařízení. Ostatně v řadách jejích zaměstnanců je nemálo vozíčkářů, a to včetně zakladatele Michala Pragera. V zahraničí se lze obrátit například na anglické www.disabledholidaydirectory. co.uk a www.accessibletravel.co.uk nebo německé www.suesse-reisen.de a www. bsk-reisen.org. Stránka www.friendshipcircle.org pak přináší tipy na další. Jelikož fungují pro mnohem větší počet klientů, i jejich nabídka je výrazně širší. Najdete zde i pobyty na bezbariérové jachtě či exotické zájezdy. 

SLOUPEK Daniely Filipiové

Ještě je co zlepšovat Každý miluje léto a s ním spojenou dobu dovolených. Mnozí si dovolenou plánují téměř rok předem, jiní naopak čekají na last minute. Další vědí, že ji opět stráví na svém oblíbeném místě. Na chalupě, v příjemném kempu, v hotelu u nás či v zahraničí. Nejsou při své volbě ničím omezováni. Mnozí však tak širokou škálu volby nemají. Při výběru lokality, kam se chtějí podívat, musí přihlížet i k tomu, zda je místo pobytu uzpůsobeno potřebám osoby s tělesným handicapem. Dnes se nabídka bezbariérových míst rozšiřuje již i u nás. Mnohdy to má ale jeden, a to dost podstatný háček. Bezbariérové objekty vznikají především v novostavbách, což povětšinou bývají několikahvězdičkové hotely, kde si za pobyt řádně zaplatíte. Malé levné penziony nebo kempy jsou bohužel většinou bariérové, a to nejen co se týče ubytování, ale i dalších služeb, jako je možnost přístupu do bazénu nebo přírodního koupaliště. Dříve, před mnoha lety, jsme byli při hledání místa na dovolenou odkázáni na své dobré či špatné zkušenosti nebo na doporučení známých. V dnešní době, době internetu, na kterém byste měli najít veškeré informace, byste předpokládali, že majitelé či provozovatelé ubytovacích zařízení zveřejní na svých stránkách i informace o tom, zda je objekt přístupný pro tělesně handicapované, kolik mají bezbariérových pokojů, zda je koupelna vybavena vanou či sprchou, nebo dokonce zveřejní fotografii pokoje. Realita je bohužel jiná. Logo vozíčkáře najdete (pokud vůbec) většinou jen u zahraničních firem. A na konec ještě jedna připomínka. Když už se majitel rozhodne objekt přizpůsobit potřebám tělesně handicapovaných, měl by rekonstrukci konzultovat. Jistě se v jeho okolí najde někdo na vozíku a rád mu poradí, jak na to. Nestane se pak to, co mně před mnoha lety. Pronajatý domek byl úžasný. Až na (byť velmi prostornou) koupelnu. Podlaha ve sprše byla vyspádovaná ke gule pod úhlem asi 15° (stačí 1°). Sprchovací židle tak stála jen na třech nohách. Dovedete si jistě představit, jakým bojem o zdraví byla každá koupel.  Autorka je senátorka.


15

Téma: Léto a elektronika ■ Vozíčkáři musí v zahraničí platit dálniční poplatky, jejich výši lze zjistit na internetu. ■ Slevy pro lidi s postižením existují skoro všude, ale nemají pravidla. ■ Za hromadnou dopravu turista s postižením utratí více na západě a jihu Evropy.

Slevy na cestách Text: RADEK MUSÍLEK Foto: AUTOR

M

ožná si to každý neuvědomuje, ba někdo si toho ani dost neváží, ale v České republice je tradičně poskytováno hodně slev lidem s postižením. Ať už jde o dálniční poplatky, bezplatnou městskou hromadnou dopravu nebo volné vstupenky do různých kulturních institucí. Při pohledu za hranice si uvědomíme, že nejde o takovou samozřejmost, a český i moravský turista s postižením může být na cestách zaskočen.

Dálniční poplatky Začněme u dálničních poplatků, protože pojedete-li autem, jsou pravděpodobně to první, co budete muset v zahraničí řešit. Některé státy Evropy jdou cestou mýtných bran, kde u závory platíte za délku ujetého úseku, jinde se kupuje dálniční známka s různě dlouhou časovou platností. V obou případech se ale připravte na to, že jste povinni platit, i když vlastníte evropskou vozíčkářskou kartu. Ta zaručuje pouze mezinárodně uznaný nárok na parkovací místa. Jako obyvatele České republiky vás od dálničních poplatků osvobozuje pouze na našem území. Existuje jen jedna výjimka, a tou je Slovensko. Díky mezistátní dohodě může český držitel karty jezdit bezplatně i tam. Musí však předem dodat Národní dial’niční spoločnosti žádost na předepsaném formuláři a kopii dokladů od vozidla i parkovací karty. To vše klasickou poštou, takže je potřeba začít jednat v dostatečném předstihu před plánovanou cestou. Podrobnosti naleznete na www.dialnicnenalepky.sk/oslobodenie-od-uhrady Ostatní státy poskytují úlevy od mýtného pouze svým občanům, což platí i pro Českou republiku. Takže má-li za vámi přijet kamarád na vozíku ze zahraničí, i on si musí pořídit dálniční známku. Jiná situace je v několika málo evropských zemích, kde mýtné nevybírají vůbec nebo jen za průjezd určitými mosty či tunely. Vyhledat si je můžete i s dalšími informacemi například na stránkách www.uamk.cz. Dodejme, že letos máte poslední možnost užít si s osobním autem legendární německé dálnice bezplatně.

Evropská nejednotnost Tím ovšem končí poměrně snadno dohledatelné a jednotné informace. Jak ukázal náš průzkum mezi lidmi s postižením v řadě

16

Některé památky jsou ohromující, i když se na ně můžete podívat jen zvenčí.

států Evropy, ani oni nemají úplně jasno ve svých tamních výhodách a slevách. Přístup k problematice se často liší nejen stát od státu, ale i region od regionu, a dokonce i od instituce od instituce. Pokud tedy nechcete situaci zjišťovat až na místě samém, musíte předem trpělivě hledat na internetových stránkách jednotlivých subjektů. Stránky se souhrnem všech slev v jednotlivých zemích však neexistují. Podle vyjádření jednotlivých Evropanů na vozíku se zdá, že větší slevy můžete obecně čekat na severu a východě kontinentu, naopak jih a západ je přísnější, i když to pochopitelně neplatí absolutně. Osobní

zkušenosti ukazují, že stejná situace může v jedné a téže zemi vypadat zcela protichůdně. Takže například jeden řidič městského autobusu v Kodani požadoval plné jízdné za všechny cestující na vozíku, druhý naopak poskytl slevu. Tento příklad lze zobecnit. Nezřídka se setkáte s tím, že záleží na individuálním přístupu konkrétního pracovníka, který se vám zrovna věnuje. Někdy člověka s postižením provede vstupem, aniž by vůbec řešil nějakou vstupenku. To jsem zažil například ve Španělsku u paláce El Escorial. Při návštěvě ruského Petrohradu jsem se zase při dotazu na cenu vstupného dokonce setkal s otáz-



Úlevy od mýtného se většinou vztahují jen na domácí řidiče s handicapem.

Světoznámé galerie bývají bezbariérové a poskytují určité slevy i přednost ve frontě.

kou, odkud jsem. Když zaznělo, že z České republiky, vstupné bylo nulové. Jakou slevu by asi dostal Američan nebo Němec, nevím. V Německu, Itálii, Španělsku nebo třeba ve Švýcarsku počítejte s tím, že v hromadné dopravě člověk s postižením obvykle platí plné nebo alespoň poloviční jízdné. Němci a Švýcaři však zároveň většinou poskytují stoprocentní slevu pro případný doprovod handicapovaného pasažéra. Na chodící doprovod se ostatně nějakou slevou myslí skoro ve všech státech. Ani v tomto případě ale nelze mluvit o sjednoceném přístupu a výjimky potvrzují pravidlo. Například v neapolském metru jede zadarmo vozíčkář, ale jeho asistent platí plné jízdné 1,3 eura. Při cestování španělským vlakem slevy nečekejte, stejně je tomu v autobusech na Maltě. Je-li ovšem cestování bezbariérové a servis na úrovni, člověk rád zaplatí, což ve všech výše zmíněných případech platilo. Totéž říká o placení v barcelonské městské hromadné dopravě vozíčkář Michal Prager: „Vzhledem k téměř absolutní bezbariérovosti zde lidé s postižením nemají jízdné zadarmo. Je to však daň, kterou bych za volný pohyb v českých městech zaplatil také.“ Stejně je to i s příplatky za opravdu


bezbariérová vozidla taxislužby v některých evropských metropolích. Proč nepřihodit nějaké euro, když máte zajištěné pohodlí a kvalitní servis, je-li ta možnost.

Přednost ve frontě Větší úlevy můžete naopak čekat ve Skandinávii a také v postkomunistických státech, jako je Lotyšsko, Polsko nebo Slovensko. Tamní situace s (ne)placením je velmi podobná našim domácím podmínkám. Městská hromadná doprava bývá pro člověka s těžkým postižením i jeho doprovod zdarma. Prakticky bez výjimek se můžete v celé Evropě spolehnout na to, že člověk s postižením nemusí nikde čekat ve frontách. Na nejrůznějších památkách a v muzeích dostávají tito lidé při vstupu přednost. Nemusí tak absolvovat i několikahodinové postávání u pokladny. I z toho někdy plyne, že na placení vůbec nedojde, ale spoléhat na to není ani možné, ani správné.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

SLOUPEK Lii Vašíčkové

Léto budiž pochváleno Začalo nám léto! To astronomické 21. června, ale to naše léto, to, které si neseme v sobě, na které se připravujeme, na které se těšíme a kocháme se představami, jaké bude, to si v sobě neseme již dlouho. Pokud se vracíme na známá místa, tak třeba i rok. Léto je čas dovolených, volna, relaxace duše i těla. Běžný smrtelník si dá do kufru pár věcí a vyráží za hranice všedních dnů. Homo rotaens (volně přeloženo člověk na kolečkách z latinského rota = kolo) musí přibalit náhradní duši a plášť, lepení, kdyby smůla byla velká, několik krytí na odřeniny, opalovací krém s vysokým faktorem, protože kůže plegických částí těla je výrazně náchylná ke spálení, více cévek než běžně a náhradního oblečení, protože – co kdyby…, kluznou desku na přesuny, pokud by nebylo vše zcela bezbariérové, případně přísavné madlo, kdyby bylo potřeba… atd. Klasické dovolenkové heslo „co nemám, to nepotřebuji“ zde neplatí, zvláště když jedeme do ciziny. A čím větší exotika, tím může být situace složitější. Nesmíme zapomenout na domorodce, ať v naší republice nebo v zahraničí. Osobně jsem udělala zkušenost, že v místech, kde prožíváme zasloužené volno, žijí příjemní a laskaví lidé. Ono to tak v běžném životě určitě nebude, ale na našich dovolených se potkáváme s ochotnými a vlídnými lidmi. Když potřebuji pomoc, protože něco sama nezvládnu, přece jenom jsem slabá žena, vyhlédnu si v okolí mladšího ramenatého muže, opticky plného síly, a požádám ho o pomoc při asistenci manželovi. Vždycky mi někdo pomůže. Nezapomenutelný byl třeba zážitek, kdy pán chytal v moři ryby a paní mu dělala společnost. Anglicky jsem požádala o asistenci mému muži ze země na vozík. Pán znejistěl, protože anglicky nerozuměl. Jeho žena na něj spustila španělsky jako kulomet, její gestikulace a tón řeči byly zcela jasné a pán okamžitě a velmi rychle vykročil k mému muži. Gesty jsme se domluvili, jak na to, a vše bylo v pořádku. Užívejte si léta, radujte se, těšte se a usmívejte se na lidi okolo! Nenechte si léto nikým a ničím zkazit! Léto budiž pochváleno!  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry. www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

17

Téma: Léto a elektronika ■ Koupání v moři usnadňují lidem s postižením speciální handipláže. ■ Ukázkovým příkladem je pláž ve francouzském letovisku Cannes. ■ V Evropě existují takových pláží stovky, musíte si je předem najít na internetu.

Pláže bez bariér

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: TOMÁŠ MAREK a archiv

K

oupání v moři je bezesporu velký zážitek. Pro člověka s tělesným postižením, především na vozíku, však může představovat poměrně náročnou výzvu. Cožpak o to, pokud nejsou velké vlny, tak pobyt ve vodě samotné vlastně problém není. Nejkritičtější bod představuje vstup do moře, respektive povrch pláže. Ať už jde o skálu, oblázky nebo písek, všechno znamená trable. Po skalnatém pobřeží, se kterým se hojně setkáte třeba v Chorvatsku, se pohyb blíží horolezectví. Do mnohem populárnějšího písku se zase vozík okamžitě zaboří, takže s ním téměř nehnete. Nebo jen s velkým fyzickým vypětím. Nemluvě o škodách, které drobná zrníčka napáchají na ložiscích kol. Oblázky jsou pak jen o něco málo lepší, ale ani v jejich případě nejde o nějakou hitparádu svobodného pohybu. A kdyby přece jen nějaký extrémně fyzicky zdatný člověk dokázal vozík dovláčet až do vody, sůl v ní obsažená zanechá na kovových součástkách zničující stopy. Naštěstí existuje řešení a tím jsou handipláže neboli pláže přístupné pro lidi s handicapem.

Dokonalost jménem Cannes Jedná se o místa, která jsou více či méně upravená tak, aby umožňovala návštěvníkům s postižením přístup do vody. Někdy nabízejí i něco navíc. Jak taková handi-

18

Rozdíl v pohybu po handipláži a na neupraveném pobřeží s oblázky je markantní.

pláž přesně funguje, popišme na příkladu francouzského letoviska Cannes. Zdejší bezbariérová pláž totiž staví laťku hodně vysoko. Takže nejen slavný filmový festival, luxusní jachty, hotely a obchody, ale i báječné koupání pro člověka s postižením může představovat lákadlo tohoto města.

Pláž se nachází na Boulevard de la Croisette, přesně naproti domu číslo 121. Přes ulici uvidíte řadu modře vyznačených parkovacích míst pro vozíčkáře, nápis Handiplage, několik modrobílých stavebních buněk a stožár s francouzskou vlajkou. Jakmile zaparkujete, můžete po zpevněné cestičce snadno vstoupit na písečnou pláž, a to až ke slunečníkům vyhrazeným právě pro návštěvníky s postižením. Svoji pomoc vám přitom nejspíš hned nabídne přítomný plavčík. U toho lze zároveň zapůjčit některé ze speciálních vozítek pro pohyb po pláži. Vozítko Tiralo připomíná jakési odpočinkové lehátko se třemi velkými žlutými koly a plováky na místě opěrek rukou. Při troše fantazie si ho dovedete představit i při pohybu na povrchu Měsíce. Mohutná plastová kola se neboří v písku a po vjezdu do vody společně s plováky udrží celý stroj na hladině. Záleží jen na vás, jestli se chcete nechat houpat na vlnách nebo vystoupíte a začnete sami plavat. Každopádně je potřeba pomocná ruka doprovodu či zmíněného plavčíka. Vozítka je jednak potřeba do vody ručně dotáhnout, a pak není dobrý nápad sedět v něm bez opory. To by přítomný plavčík ani nedovolil. Vozítko sice plave, ale na vlnách může být trochu nestabilní. Proto se s ním při silnějším příboji do moře ani nesmí. Pláž ovšem myslí nejen na nechodící, ale i na nevidomé plavce. Nabízí k zapůjčení speciální náramek, který umí komunikovat se sérií vodních bójí. Ty pak hlásí informace o vzdálenosti od pobřeží a směru plavání. V zásadě jednoduché, ale velmi efektní


č a s o pis pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í Stanoviště včetně speciálních vozítek pro handicapované na pláži v Cannes.

info Užitečné informace Francie – Handiplage w ww.handiplage.fr O značeno 105 pláží i s rozlišením úrovně služeb Itálie – Spiaggia accessibile w ww.disabili.com/viaggi/speciali-viaggi-atempo-libero/spiagge-accessibili Španělsko – Playas accesibles h ttp://playasaccesibles.discapnet.es Portugalsko – Praia acessível w ww.inr.pt/content/1/17/praia-acessivelpraia-para-todos Chorvatsko – Plaže za osobe s invaliditetom w ww.upim.hr/category/15/ subcategory/15/136 Facebook P laže za osobe s invaliditetom Výrobci plážových vozítek F rancie – http://tiralo.org/en/ U SA – http://accessrec.com/waterwheels/ Na některých místech vede do vody i zábradlí jako opora pro špatně chodící. Takto označená místa ve Francii znamenají bezbariérové koupání.

a efektivní. Jen musíte umět francouzsky, abyste pokynům rozuměli.

Obalený řízek Jakmile se nabažíte vody, chcete se obvykle vrátit pod svůj slunečník a relaxovat. Pro vozíčkáře představuje tento úkon na běžné pláži snad nejnáročnější okamžik. Cožpak o to, když už se do vody nějak dostanete, tak nevadí, pokud se na vás při tom nabalí nějaký ten písek. V moři ho snadno smyjete. Jenže co když z vody vylezete, po osušení se hodláte odebrat na procházku městem, ale místo toho jste obaleni pískem jako řízek strouhankou? To přesně se totiž stane, pokud se vozíčkář na písčité pláži pokouší o jakýkoliv přesun. Na handipláži v Cannes to však není problém. Ne že by se místní písek nelepil, v tom je úplně stejný jako všude jinde. Tady to však snadno vyřešíte. Jakkoliv obaleni se necháte s plážovým vozítkem odvézt pod sprchu se sladkou vodou, případně můžete použít i hadici. Přesednete nebo se necháte přesadit na svůj vozík a v klidu se přesunete do jedné ze stavebních buněk, která skýtá


bezbariérovou toaletu a převlékárnu. Ani v hotelu byste situaci nemohli řešit lépe. Čistí, vysušení a převlečení pak můžete rovnou vyrazit za další zábavou. Nezůstáváte v mokrých plavkách, neřežou vás nikde zrnka písku, sůl nerozežírá kůži. Jedním slovem pohoda. Nemluvě o ulehčení práce pro doprovod vozíčkáře. S fyzicky náročnými přesuny může pomoci přítomný plavčík, zázemí převlékárny pak nevyžaduje složité a nedůstojné převlékací manévry na veřejnosti.

Dostupné všem Vše výše popsané je navíc zdarma, takže využití takto přívětivých služeb je dostupné každému. Dokonce i v tak luxusní oblasti, jako je Cannes. Jen musíte počítat s tím, že pláž má omezenou provozní dobu, takže moc brzy ráno či pozdě večer s bezbariérovým koupáním nepočítejte. Pláž je sice k dispozici nonstop, ale plavčík, vozítka a převlékárna nikoliv. Podobné pláže najdete na mnoha místech Evropy. Také bývají zdarma, rozsah jejich služeb je však různý. Dokonalosti Cannes

všechny zdaleka nedosahují. Nejčastěji se jedná o místo, kde má plavčík k zapůjčení speciální vozítko a na pláži je alespoň kus zpevněné cestičky. Speciální převlékárna, WC či dokonce navigační bójky už tak samozřejmé nebývají. Dokonce ani označení takových míst není vždy patrné, takže se v místě pobytu musíte pídit a vyptávat. Pojedete-li s běžnou cestovní kanceláří, nepočítejte s tím, že bude mít o takových místech informaci. Raději si předem vše zjistěte prostřednictvím internetu. Na stránce www.blueflag.org najdete mapu s vyznačením více než 4000 pláží po celém světě, které splňují určité standardy. Některé z nich jsou i bezbariérové, což poznáte podle přiložených piktogramů. Odkazy přímo na handipláže v některých evropských zemích najdete v přiloženém informačním boxu tohoto článku. Stránky jsou bohužel psány v národních jazycích, takže vyhledávání je trochu komplikovanější, ale s použitím překladače v Googlu jistě uspějete. Kdyby měl někdo zájem o zakoupení plážového vozítka, musí počítat s investicí v řádu několika desítek tisíc korun. Na eBay se ceny pohybují přibližně v rozmezí 20 až 50 tisíc Kč. Existuje jich hned několik druhů. Přikládáme odkazy na dva výrobce.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

19

Téma: Léto a elektronika ■ V Praze fungují unikátní turistické prohlídky pro nevidomé. ■ Navigační centrum SONS pomůže nevidomým po celé České republice. ■ Moderní aplikace v mobilních telefonech jsou velkými pomocníky.

Když nevidíte na cestu Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

Operátoři navigačního centra dokáží po telefonu pomoci nejen se zaměřením polohy a vyhledáním trasy, ale i se spoustou dalších věcí.

L

idé s postižením zraku cestují za povinnostmi i za zábavou stejně jako všichni ostatní. Mnozí se věnují i turistice, jakkoliv to může vidoucím lidem připadat zvláštní. Moderní technika jim v této oblasti výrazně pomáhá. Mnohdy však není nad kontakt se živým člověkem. To dokládá i příklad dvou služeb, které u nás mohou lidé s postižením využívat. Tou první je turistický projekt Touchable Prague (volně přeloženo Praha na dotek) a tou druhou Navigační centrum SONS. Touchable Prague provozuje cestovní agentura Accessible Prague, která od roku 2007 zpřístupňuje Prahu pro návštěvníky s postižením. Nejprve šlo hlavně o lidi s tělesným handicapem, ale brzy se zakladatelka agentury Lea Skanderová rozhodla rozšířit své služby i pro nevidomé turisty. Anglické názvy napovídají, že se zaměřuje především na zahraniční cestovatele, nic však nebrání tomu, aby prohlídku absolvoval i český návštěvník, ba naopak.

Osahat, ochutnat, cítit Ale proč se vlastně nevidomí lidé věnují turistice? Vždyť nic nevidí, řekne si nezainteresovaný člověk. „I když nevidíte, zbývá vám spousta dalších smyslů, jimiž můžete vnímat nová místa. Každý z nás, kdo někdy

20

Asi nejčastěji pomáháme vyhledat spojení, různé adresy nebo kontakty na určité lékaře. cestoval, si určitě vzpomene, jak ho zaujala třeba neznámá vůně. Ulice jsou plné jiných zvuků, ochutnáváte neznámá jídla, slyšíte cizí jazyk, zaslechnete novou hudbu atd. Těch podnětů je strašná spousta, a navíc je člověk bez zraku vnímá mnohem intenzivněji. To se týká například povrchů ulic. Praha je nejen v tomto aspektu pro nevidomé turisty hodně poutavá. Ostatně naším heslem je, že Prahu si je třeba nejen osahat a poslechnout, ale také cítit,“ vysvětluje Lea Skanderová, která se svým klientů věnuje velmi individuálně. „Nejraději mám prohlídky pro dva tři lidi, ale provázím jich i deset,“ dodává.

Procházku Prahou kombinuje vyprávění průvodkyně o historii i zajímavostech s hmatovými vjemy na jednotlivých místech. Tu je zajímavá omítka, tam zase výjev na dveřích. Na pomoc přichází i reliéfní vyobrazení celých budov. Součástí výletu je i možnost návštěvy haptických výstav o gotickém či barokním umění v Anežském klášteře, resp. Schwarzenberském paláci. Některá místa jsou k takovému účelu doslova jako stvořená. Třeba ve Zlaté uličce jsou některé domečky tak malé, že pouhým rozpažením získá nevidomý turista přesnou představu o jejich velikosti. U Lorety se zase může zaposlouchat do zvonkohry. Nejde přitom o nic nedostupného. Půldenní procházka po Starém Městě a Malé Straně nebo na Hradčany a Pražský hrad stojí 1800 Kč pro skupinu do pěti osob, od šesti do deseti pak 2500 Kč. Takže rozpočítáno na osobu, dá se velmi hezká procházka pořídit od 250 Kč. Navíc v doprovodu velmi milé a fundované průvodkyně.

Navigační centrum Méně turistické, ale o to praktičtější služby nabízí Navigační centrum Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS). Sídlí v pražské Krakovské ulici, ale má celorepublikovou působnost. Shodou okolností rovněž od roku 2007 pomáhá na dálku



I když nevidíte, zbývá vám spousta dalších smyslů, jimiž můžete vnímat nová místa.

info Informační okénko N avigační centrum SONS http://navigace.sons.cz/ Běžná telefonní linka pro registraci: 221 462 412 Placená telefonní linka pro jednorázové objednání služby 900 10 00 60 (1 min. / 10 Kč) E-mail: [email protected] Skype: sons-navigace1, sons-navigace2 Ceny – paušály: 3 měsíce 300 Kč, 6 měsíců 600 Kč, 12 měsíců 1000 Kč Balíčky událostí: 10 zavolání 130 Kč (nutno vyčerpat během 4 měsíců) 15 zavolání 160 Kč (nutno vyčerpat během 5 měsíců) 20 zavolání 190 Kč (nutno vyčerpat během 6 měsíců) T ouchable Prague www.touchableprague.com/cz/prohlidky.html Manažer: Mgr. Lea Skanderová GSM: +420 608 531 753 Procházka po Starém Městě a Malé Straně (půldenní) – cena: 1800 Kč (skupina 1–5 osob), 2500 Kč (6–10 osob) Hradčany a Pražský hrad (půldenní) – cena: 1800 Kč (skupina 1–5 osob), 2500 Kč (6–10 osob) P rojekty a výstavy pro zrakově znevýhodněné www.emuzeum.cz/bezbarier/ projekty-v-ceske-republice

Chytré telefony dnes mají dříve netušené možnosti, které nevidomým velmi pomáhají.

s navigací, tvořením itinerářů cest, vyhledáváním spojů, ale i se zjišťováním dalších informací nebo třeba se čtením příbalových letáků na lécích. Zkrátka představuje takovou pomocnou ruku po telefonu. Ony pomyslné pomocné ruce patří čtyřem operátorům, z nichž dva vidí a dva nikoliv. „Asi nejčastěji pomáháme vyhledat spojení, různé adresy nebo kontakty na určité lékaře. Sice se jedná o informace snadno dostupné na internetu, ale volají nám lidé, kteří třeba právě nemají možnost být připojeni nebo ztratili zrak nedávno a ještě to s počítačem neumějí. Takových lidí není málo,“ vysvětluje Petr Mašek, sám nevidomý pracovník centra.

Prodloužené oči Někdo také prostě zabloudí nebo narazí na uzavírku rozkopané ulice, takže neví, kudy dál. Právě v takových případech je ideální obrátit se na navigační centrum. Zájemce o služby dostane zapůjčený přístroj o velikosti mobilního telefonu, který propojuje technologii GSM a GPS. Je to vlastně taková kombinace mobilu a navigace. Uvnitř je SIM karta, která operátorům centra odesílá údaje o poloze. Jakmile to klient potřebuje, zavolá na příslušné telefonní číslo, a operátor v centru už na monitoru přesně vidí, kde se volající nachází. Po-


chopitelně pouze v případě, že má klient přístroj k tomuto účelu zapnutý. Jakmile proběhne požadovaná navigace, lze vše vypnout, takže nehrozí žádné špehování na dálku. Důležitým předpokladem však je, že se dotyčný volající nachází v České republice a ve zmapované oblasti, tedy ideálně ve městě. Nelze počítat s tím, že operátor poradí s hledáním ztracené cesty v lese nebo v zahraničí. Stejné schopnosti jako výše popsaný přístroj mají dnes už i moderní chytré mobilní telefony. Stačí si nainstalovat běžně dostupnou aplikaci Remote Assistant. Navigační centrum SONS její využití momentálně testuje a během několika měsíců by měla začít fungovat i na platformě jejich systému. Majitelům chytrých telefonů tak odpadne nutnost nosit s sebou další přístroj. Navíc Remote Assistant umožňuje i propojení s čočkou kamery v mobilu, takže nevidomý uživatel ji může zprostředkovaně použít jako oči operátora. Prostě namíří telefon třeba na zvonky a operátor mu přečte, kde najde které jméno, nebo mu řekne, jakou barvu má nějaký předmět, přečte mu etiketu na výrobku atd.

Nic není zadarmo Služby navigačního centra zpočátku výrazně podporovala Nadace Vodafone. V dobách

www.touchableprague.com/ cz/cr-pro-nevidome.html

největší slávy tak mělo stovky klientů, dnes jsou to podle Marka Maliny jen desítky. „Jednak jsme služby zpoplatnili, ale zároveň také stále více lidí umí využívat moderní technologie, především pak aplikace v mobilech,“ říká Marek Malina, vidící operátor-navigátor. Stále populární je podle něj služba vypracování itineráře trasy do požadovaných detailů. Dá se předat i v podobě namluveného MP3 souboru. Ceny za služby nejsou nijak dramatické. Lze volit ze dvou způsobů čerpání služeb. Buď si klient zaplatí paušál na tři, šest či dvanáct měsíců, nebo zvolí balíček přesně stanoveného počtu událostí (zavolání) v rozsahu deset, patnáct a dvacet. Platící klienti dostanou zvláštní telefonní číslo s předvolbou 800, zájemci o službu se mohou informovat a registrovat na čísle 221 462 412. První událost je přitom zkušební, tudíž zdarma. Existuje i varianta pro jednorázovou zpoplatněnou službu na čísle 900 10 00 60 (1 min. /10 Kč). Výtěžek putuje na provoz centra, který je však i tak dotovaný Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých a částečně stále i Nadací Vodafone.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

21

Festivaly bez bariér ■ Nabídka letních festivalů je opravdu pestrá. ■ Čím dál častěji se objevuje i servis pro návštěvníky s postižením. ■ Přinášíme tipy na několik prázdninových akcí.

Léto přeje festivalům Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

N

ávštěva nějakého festivalu je pro řadu lidí neodmyslitelnou součástí léta, a výjimkou nejsou ani lidé s postižením. Z bohaté žánrové nabídky si vybere snad každý, pro člověka s postižením je však důležitým kritériem bezbariérovost. Naštěstí čím dál víc pořadatelů na tento aspekt začíná myslet. Slevy na vstupném, vozíčkářské toalety, zpevněné chodníčky, ale i vyhrazená místa u pódia či v kempu začínají být očekávaným standardem.

Kino bez bariér Ačkoliv pod pojmem festival si asi většina lidí vybaví především hudební akci, velké popularitě se mezi vozíčkáři těší i letní festival filmový. Samozřejmě jde o ten mezinárodní v Karlových Varech, letos dokonce jubilejní, padesátý. Ten díky projektu Kino bez bariér navštěvuje rok od roku víc lidí s postižením z celé republiky. Od 3. do 11. 7. nabízí volné vstupné do devíti bezbariérových sálů, dopravu, ubytování i asistenční služby. Podrobnosti se dočtete na www.kinobezbarier.cz.

asistenti a nemají váhat obrátit se na ně o pomoc. Třídenní permanentka pro ZTP stojí 59 eur (cca 1600 Kč), dvojlístek i s doprovodem pak 79 eur (cca 2100 Kč).

Colours of Ostrava Jen několik dní po Pohodě začínají Colours of Ostrava, které trvají od 16. do 19. 7. Přední domácí multižánrový festival v Dolních Vítkovicích vloni navštívilo přes 500 držitelů průkazu ZTP. I letos se prý pro návštěvníky s pohybovým či zrakovým znevýhodněním chystá nadstandardní servis, a to v rámci projektu Colours bez bariér. Pořadatelé nabízejí zvýhodněnou cenu vstupenky, u ZTP/P doprovod zdarma, speciální tribuny, bezbariérovou přepravu v rámci města Ostravy, možnost objednat si zdarma speciálně vyškoleného asistenta, který poskytne servis při pohybu v areálu. Dále je v nabídce zprostředkování bezbariérového ubytování v ostravských hotelích nebo možnost rezervovat si místo ve festivalovém stanovém městečku včetně parkovacího místa. Lze také rezervovat parkovací místo přímo u hlavního vchodu do areálu festivalu. Tam bude rovněž informační centrum – Info Point Colours bez bariér. Počítá se i s otevřením samostatné pokladny bez bariér. Ceny čtyřdenních vstupenek pro ZTP a ZTP/P jsou 450 Kč, přičemž doprovod neplatí. V prodeji budou jen na místě. Kontaktní e-mail je bezbarier@colours. cz a kontaktní telefon 731 932 768; jejich prostřednictvím získáte všechny potřebné informace k projektu a zároveň si na nich můžete rezervovat popsané služby. Další informace naleznete na www.colours.cz/ prakticke/colours-bez-barier/

Sázavafest a PašaFest Po loňském úspěchu připravili organizátoři festivalu Colours of Ostrava ještě víc služeb pro návštěvníky s nějakým druhem postižení a doufají v další nárůst jejich počtu.

22

Festivaly bez zábran

Slovenská Pohoda

Jistý domácí výrobce piva na tom dokonce založil svou novou společensky odpovědnou kampaň s názvem Festivaly bez zábran (http://festivalybezzabran.cz/). Na vybraných festivalech, jako například Rock for People, byly a budou položeny přechodové pásy a instalovány vyvýšené plošiny s nájezdovou rampou u hlavního pódia. Nápad se zrodil v rámci projektu Sbírej víčka, postavíme… K realizaci byly přizvány i organizace jako Liga vozíčkářů, Pražská organizace vozíčkářů či Česká asociace paraplegiků.

Kousek za hranicemi se u našich východních sousedů koná na trenčínském letišti 9.–11. 7. multižánrový festival Pohoda (www.pohodafestival.sk). Z mnoha účinkujících jmenujme zpěvačku Björk, hudebníka Manu Chao nebo české uskupení Midi Lidi. Celý areál festivalu pořadatelé deklarují jako bezbariérový. Pro lidi s postižením jsou vyčleněna samostatná WC a vyvýšené plošiny u hlavních otevřených scén. V taneční aréně mohou vozíčkáři do prostoru mezi pódiem a zábranami. K dispozici jim budou

Tradiční letní akcí, na kterou letos zavítá například Tomáš Klus, Xindl X nebo Michal Hrůza, je 30. 7.–1. 8. Sázavafest ve Světlé nad Sázavou. Na svém webu (http://sazavafest.cz) pořadatelé informují návštěvníky s postižením pouze o slevách na vstupném – ZTP zdarma, doprovod platí. V případě celofestivalové vstupenky jde o 790 Kč. Méně známým a komornějším počinem, který ale letos deklaruje snahu být přístupný i pro zdravotně znevýhodněné spoluobčany, je 14.–16. srpna PašaFest ve Stádlci nedaleko Tábora. To pořadatelé dokládají i účastí kapely The Tap Tap, kterou tvoří řada hudebníků s tělesným postižením. Další podrobnosti získáte na webu www.pasafest.cz nebo na e-mailu [email protected]. 


Charita v Dejvickém divadle


■ Přední český režisér iniciátorem neobvyklé aktivity. ■ Naše společnost nemá ráda patos. ■ Dejvické divadlo si stále drží výjimečnou pozici.

V kavárně Dejvického divadla jsou hvězdy souboru přítomné neustále – alespoň na fotografiích.

Miroslav Krobot:

Smíření

může být i statečné Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Jak jste přišel k příběhu Adélky, pro niž jste pak v divadle zorganizovali představení, které přineslo postižené dívce 25 000 korun? Bylo to náhoda; když jsem se seznámil s tímto příběhem a pak se sešel i s maminkou Adély, navrhl jsem kolegům, abychom pomohli. Princip spočíval v tom, že si k lístku mohli lidé přikoupit zvláštní poukázku, jednu nebo i více, a celý obnos pak prostřed-


nictvím Konta Bariéry dostala postižená dívka. Už jsme takové iniciativy v divadle dělali, tak jistou zkušenost máme, a jsem rád, že to dobře dopadlo. K umělcům obyčejně patří větší míra citlivosti, ale někdy jsou jejich charitativní aktivity trochu okázalé, kdežto vy a celé Dejvické divadlo jste to moc do světa nevykřikovali… Já si nemyslím, že si na charitě máme budovat slávu. Jednak ji nepotřebujeme, jednak je důležitá opravdu užitečná pomoc konkrétnímu člověku.

Vidíte takovou atmosféru i ve společnosti? Nebo se vám zdá, že jsme přece jenom trochu okoralí? Když se díváte na zprávy v televizi, můžete takovému pocitu podlehnout, ale pak přijde zemětřesení v Nepálu a za pár dnů se vyberou miliony. Takže bych spíš řekl, že jako národ máme spíš obavy z patosu a přehnaných gest. Víte, když se dnes řekne politik, tak se hned vybaví naprosto negativní hodnocení. Ale je to objektivní? Měli bychom si v soudech o okoralosti, v soudech o jednotlivých lidech i v soudech o společenské morálce zachovat jistý odstup a schopnost rozlišovat.

� 23

Charita v Dejvickém divadle Já si nemyslím, že si na charitě máme budovat slávu. Jednak ji nepotřebujeme, jednak je důležitá opravdu užitečná pomoc konkrétnímu člověku. umění je velkým tématem utrpení. � Pro Možná už odjakživa. V některých lidech

Velké osobnosti a malé hlediště. I tak vznikla legendární scéna.

vyvolal pocit lítosti osud hrdinů vašeho filmu Díra u Hanušovic. Přál jste si to? Vůbec ne. Můj film není o beznaději. Možná si pražský intelektuál neví rady, jak do filmových postav promítnout svou představu o štěstí. Nebo má dokonce pocit, že by měla být univerzální. Ale já jsem točil o životě, který dobře znám. Moji hrdinové nejsou nešťastní, natož utrápení. Naopak, oni právě umějí žít v prostoru, který je pro ně bezpečný, který znají a rozumějí mu. Smíření s podmínkami svého života je pro mě docela statečný postoj. Tím neříkám, že jiní lidé to nezvládnou, odejdou, nebo dokonce utečou. Chápu, že lidi z města koukají na ten film jako na zjevení a je to pro ně jistá exotika. Ale já z toho kraje pocházím. Proč bych měl něco přikrašlovat? Nebo proč bych měl chtít, aby se celá společnost cítila provinile kvůli těmto životům? Nekárám, nikoho neobviňuji... Ale přesto – z Díry u Hanušovic přece čiší jistý pocit osamělosti, jaký dobře znají naši čtenáři i z velkých měst. Lidé s postižením si občas připadají opuštění. To nemohu posoudit, tak dobře jejich život neznám. Ale jsem si jistý, že mezi mými nejbližšími spolupracovníky, lidmi, se kterými trávím většinu času, taková atmosféra není. Jinak řečeno: my bychom jistě nikoho v těžké situaci nenechali opuštěného. Pokud by si to samozřejmě sám nepřál… Nedávno jedné naší kolegyni úplně vyhořel byt. A naprosto spontánně vznikla v divadle okamžitě sbírka. Řekl bych, že je také důležitý náš pocit, o kterém se moc nemluví – máme se docela dobře, takže pomáhat není zas tak bolestivé.

Jak se tento váš postoj zrcadlí v divácích? Váš repertoár je přece plný titulů o lidech, kteří zrovna nejsou na výsluní… To je složité. V poslední době jsme se stali tak trochu módním divadlem. Pro některé lidi je možná návštěva na našich inscenacích až prestižní. Velký problém… Mohli bychom třeba několikanásobně zvyšovat vstupné, protože máme neustále vyprodáno. Podle tržních zákonů by to bylo správné, ale nepostavili bychom tak bariéru třeba studentům? Víte, máme soubor plný filmových a televizních hvězd a docela malé hlediště, takže se dlouhých front při předprodeji asi nezbavíme. Ale ještě k repertoáru – naše hry určitě nechtějí jen pobavit, diváka často vtahujeme do složitých a tvrdých příběhů,

ale protože to snad umíme, tak lidé chodí a chodí. A ještě pomohou zmíněné Adélce… Už jste říkal, že v podobných iniciativách chcete pokračovat. Nebylo by tedy lepší, kdybyste měli mnohem větší hlediště? To asi ne. Přišli bychom o svou obrovskou výhodu. Diváci vidí naše herce zblízka, což vyžaduje trochu jiné hraní, ale zároveň vidí, že jim nelžeme. Hráli jsme naše představení na zájezdech třeba pro pět set, šest set lidí; diváci si možná ničeho nevšimnou, ale pro nás je ztráta bezprostředního kontaktu s návštěvníkem problém. V tomto světě, plném médií a nekonečné nabídky všeho možného, je živý herec před očima lidí skoro unikát. Také proto může být jeho sdělení mimořádně přesvědčivé. Už to tak prostě je, že se někdy musíte rozhodnout mezi případnými velkými tržbami a myšlenkou, o kterou vám jde. My si takové myšlenky ještě stále ceníme nejvíc...  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

info Kdo je Miroslav Krobot Herec a režisér Dejvického divadla v Praze. Absolvoval studium režie v Brně. Za inscenaci Rok na vsi v Národním divadle v Praze získal v roce 1993 Cenu Alfréda Radoka. Pedagogicky působí na pražské Akademii múzických umění. Inscenoval řadu pozoruhodných her také v Hradci Králové, Chebu, Realistickém divadle v Praze a na dalších scénách. Účinkuje ve filmech, píše divadelní hry a dramatizace.

24


Umělci Konta Bariéry


■ Pravidelný dárce Konta Bariéry. ■ Osobitý objevitel české krajiny. ■ Dívejme se na sklo jinak.

Tajemství „S

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Iva Křena

nažím se, aby lidé pochopili, jak úžasný je skleněný objekt, kolik pozoruhodných jemností a souvislostí obsahuje hmota vymyšlená a ztvárněná autorskou rukou. A přitom nejde o skleničku, mísu nebo vázu. Spíše o sochu, do které se můžete podívat. Tím se lišíme od kovu, kamene nebo dřeva a tím více můžeme nabídnout.“ Jedenapadesátiletý grafik a kurátor sbírky moderního skla je skutečným pojmem naší i mezinárodní výtvarné scény. Výčet jeho výstav i zastoupení ve veřejných sbírkách v Česku a zahraničí by byl předlouhý a stejně obsáhlá je jeho činnost kurátorská. Nejenže převzal odpovědnost za uměleckoprůmyslové a umělecké sbírky Východočeského muzea v Pardubicích, ale proměnil je v expozici s pozoruhodnou autoritou na celém kontinentu. Mimochodem – je to spolehlivý tip na prázdninový výlet! Jeho aktivity jej vedou také k docela jednoznačnému stanovisku k současnému hořekování nad záplavou nevkusu a kýče v našem veřejném prostoru: „Záleží jen na vás, co si vyberete jako měřítko – možností je mnoho, a když opravdu chcete, můžete se docela dobře setkat s kvalitním výtvarným uměním. Příkladem může být v muzeu naše stálá výstava České sklo. Uvidíte úžasné staré práce, ale i špičkovou tvorbu české školy, tedy vrcholnou mezinárodní úroveň sklářských výtvarníků. Ovšem neuvidíte třeba broušený křišťál, to je výborné řemeslo, ale nic víc ve smyslu vnitřních významů výtvarného díla…“

Nejen sklo Ivo Křen i jeho kolegové ze skupiny Rubikon obracejí naši pozornost i k řemeslu. Už nesvěřují své návrhy týmům sklářů, ale v ateliérových pecích je dokončují sami. Aby světu i sobě dokázali, že osobitý projev není jen umělecké rozmáchnutí, ale také důsledná práce s hmotou, která v sobě umí schovat – a pozornému divákovi i ukázat – neuvěřitelné proměny sama sebe. Stejně soběstačný je Křen i jako grafik. A právě za grafiku má nejedno pozoruhodné ocenění. Umí skvěle těžkou techniku – linoryt. Postupně odebírá hmotu z plátu materiálu, postupně nanáší a tiskne barvu za barvou (hezky doma, ve vlastní dílně, si barvy také míchá sám), až vzniknou neuvěřitelné tisky.

�

info Kdo je Ivo Křen Český grafik a organizátor výtvarného života. Kurátor Východočeského muzea v Pardubicích. Laureát mnoha českých i mezinárodních soutěží. Zastoupen v galeriích i soukromých sbírkách v Česku i v zahraničí. Žije a pracuje v Pardubicích.


25

Umělci Konta Bariéry Zimní pole s klidem japonských zahrad, osmibarevný linoryt, 2014

Záleží jen na vás, co si vyberete jako měřítko – možností je mnoho, a když opravdu chcete, můžete se docela dobře setkat s kvalitním výtvarným uměním. Po dešti, sedmibarevný linoryt, 2012

Hlavní motiv: krajina. Obyčejné pole, � obyčejná zahrada, obyčejný les. Ale v jeho

rukou se najednou objevují překvapivé detaily, rozkrývají se nové tóny zdánlivě banálního světa. Jde to samo? „Zkuste se podívat na ulici plnou lidí. Buď uvidíte jakýsi dav, nebo zahlédnete zajímavého člověka – s jiným pohybem, oblečením, výrazem, třeba i s jiným cílem cesty. O to jde současným sklářům – ve zdánlivě jasné a obyčejné hmotě ukrýt, ale zároveň nabídnout tajemství, které přitahuje a oslovuje diváka. Příležitost k úvaze, třeba i k překvapivému soudu… a nejde o vyvolání stejné myšlenky u všech… to už by nebylo umění.“ Tvorba výtvarníka je obecně spojena se samotou. Tím spíše u umělce, který dodržuje pravidla trochu zvláštní – vedle zmíněných vlastnoručně namíchaných barev a domácího tisku také velmi malý počet listů z jedné matrice. Třeba jen tři čtyři. Pro nezasvěcené: běžná praxe, zejména u kamenotisku, je až dvě stě kousků, a všechny jsou pokládány za originál. Jeho samota je zároveň spojena se

26

starostí, zda nakonec nezůstane osamoceno, tedy nežádáno, i jeho dílo. Jistě pochopitelná obava, ale už po léta zbytečná… Přesto umí o samotě cosi říci: „Někdy jsem moc rád, když je tady moje přítelkyně. Třeba nic neříká, ale sama skutečnost její přítomnosti je energie, která pomáhá.“ Dobře, Ivo Křene, přiznal jste se, láska je nakonec mocná…

zemi. A možná i jinde ve světě. Srozumitelnost a tolerance k názoru někoho jiného… „Je to stejné jako se sklem. Díváte se a musíte do té věci cosi investovat ze sebe. Tedy přemýšlet. Co tam vidím, proč to vidím? Týká se mě to? Když se jen postavíte před obraz, sochu nebo grafiku a chcete jen konzumovat, tedy čekat, až vás něco osloví, pak vás prostě nejčastěji zaujme kytička konvalinek na okně. Nic proti ní, ale – stačí to…? Špičky našeho sklářství jsou zároveň celosvětová elita. Proč? Umí tuto zvláštní hmotu zvládnout a zároveň nabízejí myšlenky. Nikoliv jednoduché, ale hluboké. To pochopí pozorný divák, aniž by byl akademickým teoretikem. A může být z jakéhokoli kouta zeměkoule. Proto jsem šťastný, že jsem mohl na pardubickém zámku postavit expozici, která to ukazuje naprosto srozumitelně. Občas se někdo zeptá – k čemu to je? Plastiku z bronzu chápou, ale sklo jim připadá patřičné ke skleničce, k míse. Když tenhle stereotyp opustí, pochopí to kouzlo...“ Vztah Iva Křena ke sklu a koneckonců i ke grafice je vášnivý. Barvy a jejich kouzla krásně ukazuje na příkladu louky – copak to je jedna zelená? Vidí a znovu nalézá nekonečné možnosti barevných škál a kombinací. A přitom vůbec nezapomíná na obyčejný život. Proto je nejen pravidelným dárcem Aukčních salonů Konta Bariéry, ale i dárcem vždycky úspěšným. Pokaždé najde zájemce. Takže je srozumitelný, i když ani v nejmenším neustupuje ze svých představ. Prostě to umí. 

Může mít grafiku každý? Legendární úroveň české grafiky, k níž Ivo Křen v posledních letech vydatně přispívá, nás znovu a znovu vede k otázce – proč po ní ještě sahá dost málo zájemců? Vždyť ani svými cenami není v kategorii luxusu. „Jak vidíte, mám kolem sebe práce svých kolegů, a kdyby mi někdo řekl: prodej je a můžeš jet na skvělé lyžování do Alp, určitě bych neposlechl. Když tiskneme jen tři čtyři listy, máme jistě vyšší ceny než jiní, ale stále jsme dostupní… Určitě nejsme jen pro horních deset tisíc.“ A tím jsme se v debatě dostali k problému výtvarného umění dnes a v této


Konto Bariéry

pořádalo v prosinci 2014 12. aukční salon výtvarníků. Doprodej všech nevydražených uměleckých děl najdete tradičně na www.kontobariery.cz.


Letohrádek Vendula


■ Úspěšný projekt integrace pomocí řemesel. ■ Letohrádek Vendula slaví čtvrtstoletí. ■ Rodiny se zde učí jistotě z budoucnosti.

Škemrání a zoufání

zakázáno

Perníčky jsou oporou sortimentu. Musí být perfektní. David Vávra nejen projektoval, ale každoročně přijíždí i s divadlem Sklep. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

P

řed mnoha lety pracovala Dája Kabátová v Jedličkově ústavu. A nemohla si nevšimnout, že někteří klienti po dosažení dospělosti vlastně nemají kam jít. Tedy mají – třeba do bezbariérových bytů. Ale zůstanou sami, nemají program, práci, asistenci… Dnes bychom alespoň zakroutili hlavou, když už ne křičeli… Ale tehdy? Tehdy se Dája rozhodla udělat velký a docela riskantní krok. Objevila ve středočeském Horním Bezděkově nepoužívaný objekt vězeňské služby, kdysi všeobecně známý tesko barák se stěnami plnými for maldehydu. Bylo by moc dlouhé popisovat, kolik kroků, krůčků i dramatických skoků musela udělat, než stál uprostřed zahrady krásný bezbariérový dům, jehož vnitřek byl naprosto způsobilý k životu, práci i zábavě lidí, mnohdy moc a moc postižených. Je ale krásné připomenout architekta Davida Vávru, který zde odvedl velkou tvůrčí práci, aniž by vzal korunu honoráře. Je nutné připomenout podnikatele Vladimíra Drába, který velkoryse pomohl a pomáhá. Prvních 15 let se na etapy stavělo ze sponzorských darů, poslední rok došlo k finální dostavbě za evropské peníze, ale ty přijdou až za hotový objekt. Nebylo to snadné.


Naši klienti mají velkou naději, že natrvalo už do nějakého ústavu nepůjdou. Tím ale nevyhráváme jen my, ale celá společnost… Úžasný Letohrádek Vendula je dnes silný nejen solidaritou okolí, ale především službami. Denní stacionář, týdenní stacionář, krizové bezbariérové bydlení, odlehčovací pobyty a k tomu pekárna, prádelna, výroba svíček. Tady se pracuje pěkně kvalitně, protože jinak by nedaleký hotel nesvěřil Vendule péči o prádlo ze svých mnoha pokojů a restaurací, jinak by Kavárna v pražském Obecním domě těžko odebírala zdejší lahůdky. Tady najdete také tkalcovské stavy a jiné pomocníky, protože zdejší produkce není výroba pro zábavu nebo jen na vánoční bazar. Mimochodem – jen v málokteré

firmě mají tak propracovanou dopravu pro zaměstnance – několik mikrobusů i aut denně sváží a odváží personál spolehlivě jako metro v Praze. Komu tak děláte největší radost, Dájo? „Především všem našim klientům. Mají tady nejen práci, ale i terapii, rehabilitaci, přátele, pocit bezpečí… Po dlouhých letech této práce ovšem vidím i obrovskou radost v jejich rodinách. Starat se dítě a postupně i dospělého člověka s těžkým postižením, to je dřina na celý život. A když můžete využívat našich služeb, nejenže se části těžkých povinností zbavíte, ale můžete chodit do práce, můžete jít do divadla, odpočinout si na dovolené… My se v té době spolehlivě postaráme. A tím se svět těchto rodin krásně promění, jejich nejbližší nemusí na doživotní bydlení do ústavů. Trvalý život ve vlastní rodině je pro člověka s postižením cennější než tuna zlata.“

Dopravní expertka Lenka V jedné z pěkných ulic pražského Suchdola žije osmatřicetiletá klientka Letohrádku Vendula, slečna Lenka. Ta ovšem nepotřebuje každodenní službu mikrobusu, má skvělý talent na dopravní spojení, takže každý den naprosto samostatně nastoupí do autobusu a po čtyřech přestupech je u Dáji. Spolehlivě a neomylně už deset let překonává všechny změny a komplikace pražské

� 27

Letohrádek Vendula A vystoupení nebývají posmutnělá.

Pekařské řemeslo tady nevymře.

Tkaní jde někdy pomalu... ...ale kvalita je důležitá.

ovládá náhradní trasy, žádná výluka � dopravy, ji nemůže zaskočit. Když před lety velké

povodně naprosto ochromily metro i tramvaje, právě Lenka si bleskově osvojila náhradní spojení a mohla pomáhat celé rodině s cestami po hlavním městě. Ovšem výborně umí i jiné disciplíny. Její sbírka medailí z českých i mezinárodních lyžařských soutěží včetně olympiád zaplní pěkně velkou vitrínu. Jezdí dobře na kole i na koni, má nečekané znalosti ze zeměpisu, historie, umění… A když k tomu připočteme nový vztah – právě ve Vendule se potkala s Honzou –, nemůže letohrádek dostat jinou známku než jedničku. Ale vše není jen růžové: „Jsme rádi, že Lenka může do Venduly jezdit a že je tam spokojená. My s manželem ale už nejsme nejmladší a musíme přemýšlet, co bude, až se o dceru nebudeme moci starat… Snažíme se zajistit nebo přímo vytvořit různé varianty pro tu dobu, musíme mít jistotu, že ona

28

Dája a její radost.

Lenka s Honzou.

nezůstane sama…“ Lenčini rodiče zvládají už skoro čtyřicet let starost o postižené dítě. Lenčinu diagnózu – psychomotorickou retardaci – způsobilo zanedbání lékařské péče a proti tomu je každý bezbranný. Když se něco takového stane, jsou prvními pacienty rodiče a záleží na nich samých, jestli a jakým způsobem se dokážou s takovou situací vyrovnat, postižení dítěte přijmout a naučit se přes to všechno žít plnohodnotný život. Všichni víme, že jde o osudové, neodstranitelné postižení. Každou rodinu pak čeká nekonečná trpělivost, hledání nejlepší péče, zvládnutelné školy, měsíce a roky zatnutých zubů, když se nedaří. A postupně zmíněná otázka – co bude jednou, až…

vají svým způsobem dětmi, a tedy bytostmi více či méně nesamostatnými. Všichni se ale denně (někteří třeba jen jednou týdně) vracejí ke svým rodinám. „Právě trvalý pobyt doma, samozřejmá přítomnost postiženého člověka v rodině, dobrá znalost jeho potřeb i omezení, vytvářejí postupně zvláštní efekt – když už rodiče nemohou nebo nejsou, najde se bližší nebo vzdálenější příbuzný a postará se. Řekla bych, že naši klienti mají velkou naději, že natrvalo už do nějakého ústavu nepůjdou. Tím ale nevyhráváme jen my, ale celá společnost…“ připomíná Dája důležitou souvislost práce neziskových organizací, veřejně sice chválených, ale jinak často ostudně odstrkovaných. V naší zemi zkrátka váží víc akvapark než sto letohrádků se spokojenými klienty. Co naděláme… Před pětadvaceti lety se na Dáju Kabátovou koukali skoro všichni jako na blázna.

Škola pevné rodiny Dája Kabátová zná tuto otázku vyslovenou i jen naznačenou. Všichni její klienti zůstá-



Klienti tady mají nejen práci, ale i terapii, rehabilitaci, přátele, pocit bezpečí… Po dlouhých letech této práce ovšem vidím i obrovskou radost v jejich rodinách. Když se lidé umějí i bavit...

Legendární stůl ve tvaru ptáka, jeho různé výškové úrovně umožňují pracovat všem.

Pomáhají i dobrovolníci... ... až z USA.

Dnes si Bezděkov zvykl a umí i pomoci. A lepší časy nastaly i ve vztahu Středočeského kraje. Nedávná celkem obávaná změna, kdy odpovědnost za financování podobných organizací převzaly od státu kraje, zatím Dáje dělá radost. Nejenže přijel hejtman, ale i naprosto konkrétní a věcná spolupráce se sociálním odborem krajského úřadu naznačuje trochu lepší časy. Shánění peněz ovšem nekončí. Ale nesmí jít o žebrání a zneužívání soucitu. Naopak – hlavní myšlenkou Letohrádku Vendula je: „Zvednout se na vlastní nohy a udržet se tam. Hlavně chráněnou pekárnou a prádelnou.“ Takže zdejší řemesla nejsou vůbec pouhým ubíjením volného času, ale především reálným zdrojem financí. Proto musí být prádlo pro hotel naprosto čisté a perfektně vymandlované, proto jeho hosté dostávají vynikající pečivo, proto si zde můžete objednat občerstvení třeba i pro cizokrajnou


delegaci. Takže se očekává i podpora rodin klientů, chcete-li nekonečné domácí budování autority práce. V dnešní době požadavek pro někoho možná zastaralý, ale pro lidi z Venduly velmi aktuální. Oni pracují jako zdraví! Musí být stejně pečliví, přesní, spolehliví. Musí se znovu a znovu učit jisté dokonalosti. Postižení a dokonalost? Není to protimluv? „Už se moc změnilo. Hodně lidí svět postižených chápe, respektuje, a třeba i obdivuje. Samozřejmě se najdou hlupáci, kteří by zase chtěli všechny lidi s handicapem zavřít za vysoké zdi nebo je alespoň segregovat do nějakých neviditelných bublin. My jsme žijícím důkazem, že takové postoje jsou přinejmenším ubohé… Jak to krásně zpívá Tap Tap z mé Jedličkárny (kde jsou ty časy!)… Někdo má krátký nohy, jinej dlouhý vedení…“ Dája Kabátová prostě nepřestane a nepřestane! Dobře dělá! 

info Co je Letohrádek Vendula Nezisková organizace v Horním Bezděkově na Kladensku. Poskytuje služby denního stacionáře, týdenního stacionáře, řemeslné chráněné dílny, krizového centra s ubytováním pro lidi se zvláštními potřebami, chráněného bydlení, autodopravy imobilních klientů, osobní asistence, výuky tradičních řemesel, zdravotní rehabilitace. Název vznikl podle PhDr. Venduly Neumannové, první vysokoškolačky na vozíku u nás.


29

příběh Konta bariéry ■ Tomáš Mošnička tíhl ke sportu od mládí. ■ Po úraze se vrátil do posilovny. ■ Dnes jezdí na handbiku, dokonce i boxuje.

Muž,

Na své závodění v sidecarcrossu dnes Tomáš vzpomíná na čtyřkolce. Pořád za to umí „vzít“.

který to nevzdal Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch

J

e konec dubna roku 1995 a na motokrosové dráze v Kramolíně se na startu řadí na tři desítky závodních sajdkár. Řidiči túrují motory, prsty na spojce jsou připraveny vyslat závodní stroj kupředu, spolujezdci na sajdkárách si naposledy promítají profil trati. Závodníci nakonec vyrazí jako velká smečka a snaží se vydrat nejlepší pozici v první zatáčce. Stroji, na kterém jako spolujezdec stojí tehdy devětadvacetiletý Tomáš Mošnička, v tu chvíli kříží cestu jiná posádka. Následuje havárie, po které zůstává mladý závodník ležet nehybně uprostřed trati. „Vlastně si ani nevybavuji, jak se to celé seběhlo, mám několikavteřinovou tmu. Vypadl jsem a asi mě někdo přejel,“ vzpomíná dnes na osudný závod Tomáš. Dnes osmačtyřicetiletý Tomáš Mošnička tíhnul k motorkám od dětství. Rodiče s jeho vášní sice příliš nesouzněli, blízkost dvou mistrovských tratí okolo rodných Dublovic

30

Závodníci na vozíku leží na vzpěračské lavici s nataženýma nohama, zdraví se jimi zapírají o zem. Mohou také používat stahovací vzpěračský dres, díky němuž zvednou třeba i o 15 kilo víc. To my nemůžeme.

na Sedlčansku ale udělala své. Po základní vojenské službě začal Tomáš přece jen závodit. „Tenkrát nebylo tolik možností jako dnes; jezdily se v zásadě závody na silnici, motocross nebo sidecarcross. U sidecarcrossu leží hodně odpovědnosti na spolujezdci, který motorku do zatáček vyvažuje na jednu nebo druhou stranu; bez něj by řidič ani bezpečně nezatočil, potažmo neodstartoval. Je to hrozně fyzicky náročné a i trénovaní sportovci vydrží napoprvé tak dvě tři kola a mnohdy v cíli ze sajdy doslova spadnou vysílením. Zažil jsem i scénku, kdy doktor svítil jednomu ze závodníků baterkou do očí, zda vůbec ještě vnímá,“ přibližuje fyzickou náročnost motorsportu Tomáš, napůl s úsměvem, na kterém je vidět, že ani po tragickém závodě v něm láska k motorkám nevyhasla. I Tomáš se jako spolujezdec musel fyzicky připravovat, jezdil na kole, běhal, chodil pravidelně posilovat, byl zkrátka ve skvělé formě. Na to, co následovalo po havárii, ale nikdy nezapomene. „Byl jsem delší dobu v nemocnici v Plzni, a to bych nazval skoro



Tomáš přibližuje fyzickou náročnost motorsportu napůl s úsměvem, na kterém je vidět, že ani po tragickém závodě v něm láska k motorkám nevyhasla. Na handbiku dokáže vyhrávat na silnici i v terénu. Někdy je to pořádná dřina.

dík pak patří firmě D. I. Seven, hlavnímu sponzorovi, který mne už 18 let vytrvale podporuje nejen ve sportu, ale i čistě lidsky. Navíc mi vychází vstříc i pracovně,“ říká vděčně Tomáš.

Silnice i boxerna

nejpříšernějším zážitkem ve svém životě. Lékaři se o mě prakticky nezajímali, nikdo mi moc nepomohl, musel jsem kvůli špatné péči dokonce na urologickou plastiku,“ zamračí se. To vše jako smutný bonus k diagnóze zlomeného obratle, který ho upoutal na vozík. Přestože sportem žil, dlouho po úraze na něj neměl ani pomyšlení. Vybavení na motorsport rozdal kamarádům, na nic neměl náladu. Rok trvalo, než se ke sportu zase vrátil.

Zvednout život Pomohli hlavně kamarádi, kteří Tomáše nenechali samotného. Pořád ho hecovali, ať si s nimi alespoň zkusí zajít do posilovny. Jeden mu vyprávěl o slovenském vozíčkáři, který v benchpressu vzpírá 140 kilo. „Říkali mi: Pojď to zkusit, podívej, ten Slovák je v tom mistrem, ty to taky zvládneš. Před úrazem jsem sám v téhle disciplíně zvedal bezmála 150 kilogramů, a tak jsem si řekl, že to stojí za zkoušku,“ směje se Tomáš. Do posilovny ho kamarádi vytáhli i s vozíkem, na vzpěračské lavici vyzkoušel, zda se tam vůbec udrží. Napoprvé zvedl 120 kilogramů – a cesta k závodům se pootevřela. „Závodníci na vozíku leží na vzpěračské lavici s nataženýma nohama, zdraví se jimi zapírají o zem. Mohou také používat stahovací vzpěračský dres, díky němuž zvednou třeba i o 15 kilo víc. To my nemůžeme,“ líčí Tomáš rozdíly v závodním vzpírání mezi handicapovanými a zdravými závodníky. Vzpírat na závodech také není stejné jako trénovat v posilovně. „Má to svá pravidla. Musíte činku nejdříve zvednout, pak dostanete od rozhodčího povel k provedení vzpěru. V dolní poloze musí být viditelná stopka, tedy závodník se tam musí na rozeznatelnou dobu s činkou zastavit. Obě ruce musejí jít stejně dolů i na-


Ran se Tomáš Mošnička nebojí. Pravidelně navštěvuje také tréninky boxu vozíčkářů.

horu, to vše se hodnotí. A nakonec i odložení probíhá na povel rozhodčího. Celé to tedy sebere dost sil,“ dodává. Hned v prvním roce, kdy začal Tomáš ve vzpírání závodit, obsadil třetí místo na mistrovství Evropy. Následovalo zlato z Mistrovství světa, šest titulů mistra republiky a dva tituly mistra Slovenska. Osobním rekordem z domácího závodu Silák Sedlčan je těžko představitelných 227,5 kilogramu. „Bez sponzorů bych to nikdy nemohl dokázat. Všem chci hrozně poděkovat, největší

Dnes už Tomáš Mošnička vzpírá jen rekreačně a kvůli tréninku. Věnuje se hlavně závodění na handbiku, sportu, který si původně vybral ke vzpírání jako doplňkový. I v něm sbírá jedno vítězství za druhým, je dokonce vůbec prvním vítězem českého poháru na silnici i v závodech horských kol. Neopustila ho ani láska k motorsportu, ve volném čase jezdí na čtyřkolce. „Rád bych se svezl i na trati, kde jsem měl nehodu, jezdí se tam pohár handicapovaných čtyřkolkářů. Snad už se podruhé nevysypu,“ směje se. Aby dokázal své sportovní koníčky zaplatit, vrátil se dokonce ke své původní profesi zámečníka. V domácí dílně, oblečený do pracovní zástěry, svařuje různorodé konstrukce nebo součástky. Když nedosáhne, pomůže si vysokozdvižnou plošinou, na kterou i s vozíkem zajede. Vedle toho je šéfredaktorem internetového portálu Žiju shandicapem.cz, v jehož rámci podporuje dětský domov Korkyně. Pomáhá mu schánět peníze a pokud se chcete zapojit i vy, neváhejte Tomáše kontaktovat. Rekreačně se také věnuje sportu, který by ještě nedávno vzbuzoval ve spojení s vozíčkáři spíše pobavený úsměv: boxu. „Lidé se tomu smějí, dokud nás nevidí v akci. Úsměvy se pak mění spíše na uznalé pokývání hlavou. Rozhodně se totiž nešetříme, a protože na vozíku nemůžete volně pobíhat po ringu a odpočívat, je to i trochu fyzicky náročnější než normální box. Kondice, hlavně u svalstva, které normálně člověk vsedě tolik nevyužívá, jde rychle nahoru,“ vysvětluje všestranný sportovec. Všechny své sportovní aktivity vyvažuje také klidnějším golfem, ve kterém se připravuje na mistrovství České republiky. Ve všem, čemu se Tomáš dnes věnuje, je mu obrovskou oporou manželka Šárka. Poznali se před dvanácti lety, když k němu nastoupila jako výpomoc na zakázku ručního vrtání dílů pro mlýnky na maso. Od té doby ho vytrvale doprovází a podporuje. „Je velké štěstí, že jsme se potkali, neumím si představit, jak bych fungoval bez ní,“ říká Tomáš. S humorem dodává, že žena je i jeho manažerkou, fotografkou a asistentkou v jednom. Ani Šárka nešetří obdivem ke svému manželovi – za jeho vitalitu a zapálení do života. Oba by si, snad už v blízké budoucnosti, přáli dokonce potomka. Držme jim palce!  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

31

Technika ■ Cena handbiku může přesáhnout i cenu malého vozu. ■ Experiment: individuální výroba na míru. ■ Vyhovět lze prakticky každému postižení.

Jak jsem chtěl kolo Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

Z

atoužil jsem být rekreačním cyklistou. Možností není málo: jde o jeden z nejrozšířenějších sportů vůbec a odpovídá tomu jak členská základna, tak i nabídka vybavení. Handbiků, tedy speciálních kol poháněných rukama, je nespočet, vyrábějí je snad všichni výrobci kompenzačních pomůcek a vypravit se s nimi můžete na silnici i do terénu. Kdo se cítí na víc než jen rekreační projížďku, určitě ho uspokojí nějaký ten závodní speciál. Problém nastává u ceny. Nový handbike vyjde v základním provedení orientačně i na 100 tisíc korun, pokud má uživatel požadavky na upravené ovládání (speciální adaptéry při postižení horních končetin: řazení, brzdy, uchycení rukou), musí počítat s částkou ještě vyšší. Totéž platí o přídavném elektrickém pohonu; výjimkou pak nejsou ani kola s cenovkou přes 200 tisíc. Použitý stroj lze pořídit za příznivější peníze, kupující se však musí spokojit s rozměry a provedením, které vyhovovalo jeho předchůdci. Lacinější než kola jiných výrobců je také rekreační Elektro Handbike COMP. Výrobce uvádí cenu spolu s asistovaným elektropohonem a jednou baterií 59 tisíc korun bez případných úprav pro kvadruplegiky.

S handbikem se handicapovaným otevírají skoro všechny možnosti, jaké má běžný cyklista. Problémem zůstává cena vybavení.

Které vyhovuje? Kol jsem vyzkoušel v minulosti několik, protože mám však postižené ruce, s žádným jsem nebyl úplně spokojen. To, jež vyhovovalo svým provedením i úpravou nejlépe, od-

Použitý handbike lze pořídit za příznivější peníze, kupující se však musí spokojit s rozměry a provedením, které vyhovovalo jeho předchůdci. 32



Rozhodl jsem se k pokusu: nechat si handbike sestavit přesně podle svých požadavků u firmy zabývající se stavbou rámů na běžná jízdní kola.

Jsou-li handicapované ruce, je možné upravit úchopy. Zde klasická trojnožka.

Výsledek zakázky – rekreační stroj na silnici i do lehkého terénu. S pohybem pomáhá elektromotor.

radilo cenovkou šplhající až ke 160 tisícům. To vše ještě předtím, než do světa handbiků pronikl elektropohon, který znamená ulehčení, ale také výdaje navíc. Investice za rekreační sportovní náčiní odpovídající svou výší koupi nového malého automobilu mi připadala přemrštěná. Rozhodl jsem se proto k pokusu: nechat si handbike sestavit přesně podle svých požadavků u firmy zabývající se stavbou rámů na běžná jízdní kola. Motivací bylo ušetřit, stejně důležitá byla ale snaha získat handbike na míru spolu s ovládáním, které mi bude plně vyhovovat. Experiment bychom mohli považovat za pionýrský, s individuální výrobou handbiků neexistuje zatím v České republice větší zkušenost. Jednotliví jezdci obvykle zapojují svůj um, případně šikovnost svých přátel do úprav standardně vyráběných kol a ladí si je pro své potřeby, případně si sami v dílně sestrojují prototypy, většinou na závodění. Lehký rám pro závodní stroj svaří podle některých informací zájemcům ve firmě Duratec, přijít však musíte už s připraveným projektem. Výsledek práce firmy Víc než kolo, na kterou jsem se se svým projektem obrátil, můžete posoudit na fotografiích. Na samém začátku stálo zaměření geometrie, pak hrubá konstrukce a nakonec úprava ovládacích prvků, vše doprovázené několika testovacími jízdami. Rám je vyrobený z ocelových trubek, menší komponenty využívají duralu. Stroj váží přibližně 30 kilogramů bez elektromotoru a baterie (s nimi pak přibližně o 10 kilogramů více), a je tedy těžší než běžně prodávaná kola. Materiál je naproti tomu pevnější, což umožnilo co nejméně konstrukčně komplikovat rám.

Těžší, ale pohyblivý Zrod stroje od píky otevřel naopak prostor různým zlepšením, s nimiž výrobce postup-


ně přicházel. Zadní náprava je odpružená stavitelným tlumičem, sedačka se posouvá na kolejnicích pro individuálnější nastavení i pohodlnější nasedání z vozíku. V předním kole je umístěn elektromotor se silou 250 W, baterie je upevněna na rámu za sedačkou. Elektromotor disponuje třemi stupni nastavení – od lehké dopomoci při šlapání až po opravdu silný záběr. Velmi usnadňuje jízdu obtížnějším terénem, na rovné silnici pak výrazně šetří sílu a trochu i kompenzuje vyšší váhu kola. Baterie vydrží pomáhat podle stupně zatížení a klimatických podmínek zhruba mezi 30 až 50 kilometry, rám je připraven na umístění druhého akumulátoru, jímž lze dojezd prodloužit. I bez elektropohonu je kolo vybaveno na běžnou jízdu klasickou přehazovačkou s upraveným řazením lokty pomocí „pádel“ umístěných na posuvném sedadle. Ruce, v mém případě prakticky bez jemné motoriky, pohání stroj pomocí nastavitelné trojnožky pro kvadruplegiky, která fixuje zápěstí. Naopak v nohou zachovaná hybnost i zbytky síly dovolily umístit brzdy (jednu kotoučovou a jednu klasickou se senzorem odpojujícím motor) na přední vidlici a ovládat je koleny. Popsaná podoba je samozřejmě taková, jaká vyhovuje autorovi textu, a pro každého se může podle jeho specifických požadavků lišit. Ovládání brzd a řazení lze umístit podle postižení či kam je to uživateli nejpříjemnější, jiná může být i sedačka a další součásti. Firma Víc než kolo (www.vicnezkolo.cz) si individuální výrobu handbiku každému jezdci na míru cení na přibližně 70 tisíc korun v případě základního provedení, s úpravou pro kvadruplegiky je nutné 10 tisíc připočítat. 15 tisíc navíc najdou na účtence ti, kteří zatouží po elektropohonu. A první

Brzdy a ovládání elektromotoru. Ovladače je možné umístit, kde jsou pro jezdce nejpohodlnější.

Řazení je na stroji vyřešeno „pádly“ na sedačce. Převodové stupně se mění pomocí loktů.

zkušenosti? Kolo jede bezvadně i přes to, že to je optikou trhu trochu tlouštík. Sedačku lze nastavit podle libosti, odtlumená náprava citelně šetří jezdce samotného. Odolnost vůči hrubému zacházení je dobrá stejně jako síla elektropohonu, který pomůže do nejednoho prudkého kopce. 250W motor přitom patří mezi nejslabší na trhu, a tak jeho výkony určitě překvapí. Na jeho ovládání je potřeba si zvyknout a naučit se předvídat, kdy a jak moc jej využít spolu s odpovídajícím převodem. Obavy ale nejsou na místě. Elektropohon je věc svůdná a zvyká se na ni rychle. Posiluje tak vlastně odhodlání: to když se přesvědčíte k výkonu bez jeho pomoci. 

�


33

Technika

� Minianketa mezi závodníky: Oslovili jsme několik zkušených matadorů závodících na handbiku, aby nám pověděli, na čem jezdí, jak si stroje upravují a zda mají nějaké zkušenosti s jejich zakázkovou výrobou.

Petra Hurtová

Jiří Kuchta

Václav Antal

Ivan Dvořák

Je to už šest let, co jsem přišla poprvé do styku s handbiky. Hledala jsem původně jen prostředek, na kterém bych se dostala v kilometrech dál než na vozíku. Nevěděla jsem, že nějaký handbike vůbec existuje. Díky Janu Tománkovi jsem se ale dostala až k závodnímu týmu Černí koně, a tam jsem ho poprvé spatřila, usedla do něj, kousek popojela – a bylo to.

Jsem kvadruplegik C5-C6 a první handbike jsem si kupoval v roce 2004. Byl to vlastně první handbike v úpravě pro kvadruplegiky v České republice. Jednalo se o model Top End firmy Invacare, a na něm jsem také v roce 2006 absolvoval první závod. Závodění mě nadchlo, začal jsem se více věnovat jízdě i tréninku. A také ladění kola.

Pokud se budeme bavit o výrobě handbiků v Čechách, je potřeba říci, že je to obrovský problém. Já jsem si vždy stavěl handbike sám. Udělal jsem si výkres, podle něhož mi rám svařila firma Duratec. Jinak ale Duratec handbiky nevyrábí, bez technických podkladů nevědí jak. Jsou naprosto odlišné od stavby klasického kola.

Stavěl jsem si silniční a později trekingový handbike s úpravou pro kvadruplegiky. Inspiroval jsem se mým prvním kolem Schmickingem, ale vadila mi jeho vyšší váha – cca 17 kg. Byl jsem přesvědčený, že to nějak musí jít vyrobit lehčí a vlastně i levněji, a začal jsem se pídit na internetu, co a jak.

Nejdůležitější pro kvadruplegiky je vyřešit dobře úchop klik a řazení i brzdění. Úchop na Top Endu byl vyřešen vcelku dobře. Šlo o rukavice, které se používají jako chrániče na in-line brusle, na něž byl přidělán speciální bajonet, brzdění a řazení mi ale stále nevyhovovalo. Po třech sezonách jsem vyměnil Top End za nový handbike firmy Schmicking. Od této společnosti jsem měl nakonec tři modely handbiku, dva měly úchop na ruce typu trojnožka.

Loni jsem dokonce začal s malosériovou výrobou závodních handbiků s názvem BLADE ALIEN. Tyto stroje mi svařuje firma Duratec na základě mých technických výkresů. Duratec disponuje velmi kvalitním hliníkem, který je pro stavbu takového speciálu nezbytný. Od roku 2016 bych chtěl začít vyrábět celokarbonový speciál – BLADE KOOMA.

Bylo mi tenkrát řečeno, že se jezdí i závody, a tak jsem to pros tě vyzkoušela a dnes už jezdím šestou sezonu. Kolo, které jsem si půjčovala, bylo hodně velké, a tak jsem si ho postupně upravila pro své potřeby. Bylo ale stále jen půjčené, a já toužila po svém vlastním. Začala jsem tedy shánět informace, kdo kola vyrábí a jak se pohybují jejich ceny. Dnes jezdím na handbiku od firmy Medicco; je v podstatě standardní, jen vyšší, aby zvládal terén na závodech horských kol. S penězi na něj mi pomohly kromě jiných i Konto Bariéry, společnost Syner, ale i projekt Birell jízda. Závody horských biků, které často jezdím, jsou u nás de facto unikum, v Evropě i jinde ve světě se jezdí jen závody na silnici, a tak se se závoděním ve smyslu evropský pohár, světový pohár nebo paralympijské hry nedostaneme moc daleko. To mě osobně trochu mrzí, uvidíme však do budoucna. 

Zde jsem také poprvé použil duální řazení a brzdění, které používám dodnes, jen vyšší řadu Shimano Dual XTR. A na poslední model jsem naistaloval nové úchopy – na zakázku vyrobené ortézy. Nyní mám asi nejlepší handbike na trhu, postavený na zakázku (vyrábí se ve spolupráci s týmem F1 RedBull), karbonový speciál MADDILINE Carbide. MADDILINE je italská společnost vyrábějící handbiky – od rekreačních přes terénní až po závodní speciály. Zde také používám ortézy, které neustále s protetikem vylepšuji, aby co nejlépe vyhovovaly zvyšujícím se nárokům. Dále jsem se snažil vyladit a upravit ergonomii handbiku pro co nejlepší a nejefektivnější jízdu. Mé dlouholeté zkušenosti s jízdou na handbiku byly také jedním z důvodů, proč jsem se stal jejich prodejcem. Nyní prodávám handbiky od dvou společností – MADDILINE a Sport-on. 

34

Vše teď intenzivně připravuji, aby mohla výroba příští rok začít. Cena závodního speciálu (hliníkový) začíná přibližně na 130 tisících. Finance si každý shání sám, kde může, především u sponzorů, nadací a podobně. Cena celokarbonového speciálu se bude pohybovat okolo 200 tisíc korun, ale zatím je to jen odhad. 

Začal jsem shánět vhodný materiál (EN AW-7020). S trubkami to ještě šlo, ty se daly koupit u výrobce kol, horší to bylo s kulatinou, kterou se mi podařilo objednat jen ze zahraničí. Potom nezbytná ruční ohýbačka se správnými velikostmi rolen, to se nakonec také podařilo na internetu objednat, a pak ještě najít firmu s lisem, kde mi ochotně namačkají trubky do tvaru oválu. V programu DraftSight, který je téměř stejný jako AutoCAD, ale je zdarma, jsem začal tvořit návrhy tvaru a všech drobných dílů, včetně i nábojů kol. Nakonec jich bylo kolem stovky. Důležité bylo také najít šikovného obráběče kovů pro výrobu všech rotačních součástek. Prakticky celou zimu jsem strávil v garáži tvarováním trubek a výrobou všech jednodušších dílů. Známý mi pomohl s výrobou forem na svaření rámu. Svaření s profesionálním svářečem lze zvládnout za jeden den, hodně záleží na tom, jak moc se rám kroutí, což je potřeba hlídat a rám stále průběžně rovnat. Po svaření se rám nalakuje (nebo naeloxuje) a před osazením ložisky je nutné patřičné otvory protáhnout výstružníkem, který jsme si i s vratidlem vypůjčili. Nakonec to nejlepší – sestavení kola a osazení komponenty. S výsledkem jsem byl spokojený, hmotnost handbiku se dostala pod 13 kg a náklady na výrobu na 40 tis. Kč. Plus stovky hodin strávených v garáži, u PC a na cestách autem. To mi ale vůbec nevadí, protože to byla vlastně zábava. 


AUTO-MOTO


■ API CZ svou Flexirampu vyráběnou ve Slapech vyváží i mimo Evropu. ■ Firma má letos v plánu produkci celkem 1350 Flexiramp. ■ Rampu nejčastěji montují do vozů typu VW Caddy a Citroën Berlingo.

Miroslav Bartoš:

Auta budou jezdit sama, ale plošina zůstane Text: Petr Buček Foto: Jan Šilpoch

nejen do evropských zemí stojí v obci Slapy nedaleko Tábora.

M

Čím se lišíte od konkurence, která se také chlubí tím, že přestaví auto handicapovaným na míru? Zaměstnáváme 28 pracovníků, čímž o hodně překonáváme ostatní firmy v oboru. Kromě všemožných úprav kompletně vyrábíme nájezdovou plošinu Flexirampu a ruční ovládání. Nevyrábíme jen pro Českou republiku, ale vyvážíme do celého světa.

iroslav Bartoš řídí firmu API CZ, která upravuje auta pro potřeby handicapovaných. Od konkurence se liší především svou vlastními silami vyvinutou a vyráběnou nájezdovou rampou, po které se vozíčkář dostane dovnitř auta. Výrobní haly i sídlo firmy prodávající Flexirampu

Miroslav Bartoš začínal s úpravami aut v garáži, dnes jeho firmu tvoří výrobní haly s moderními stroji.

Pobočky máme v Británii i v Německu. Naše výrobky exportujeme do celé Evropy, Izraele i do Spojených států. Pojď me se ale vrátit k vašim začátkům. Patříte mezi ty, kteří na nápad vyrábět pomůcky pro handicapované přišli po úrazu nebo onemocnění ve svém okolí? Kamarád prodělal mozkovou mrtvici a já jsem mu chtěl usnadnit život. Upravil jsem jeho auto a chodil jsem dál do tehdejší práce. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych se tím mohl živit. Dnes to ale vidím tak, že to pro mě byl jeden z rozhodujících momentů života. Dalších pět let jsem pracoval v Praze u importéra vozů Ford, přestěhovali jsme se do jižních Čech, ráno jsem odvezl děti do školky a večer, když jsem přijel domů, už spaly. Takový život už mě ale nebavil, potřeboval jsem změnu. Skončil jsem tam a založil jsem firmu API CZ. Jaká byla tehdy, v 90. letech, situace na trhu s úpravami aut pro handicapované? Tehdejší výrobky i služby pro handicapované byly špatné a předražené. Firmy měly dominanci na trhu, nic je netlačilo ke zlepšování. Jsem strojař a bavilo mě vymýšlet věci, které postiženým pomůžou.

�

info Kdo je Miroslav Bartoš Majitel firmy, která se věnuje přestavbám aut. Vystudoval strojařinu na ČVUT v Praze. Působil u importéra vozů Ford do České republiky. Poté založil firmu API CZ, která se věnuje přestavbám aut pro handicapované. Specialitou této firmy je plošina Flexirampa, po které vozíčkář přes páté dveře najede dovnitř vozidla. Flexirampu firma API CZ kompletně vyrábí ve svých halách ve Slapech u Tábora. Půl procenta ze všech svých tržeb společnost Miroslava Bartoše každoročně věnuje na Konto Bariéry.


35

AUTO-MOTO Flexirampa je podle Bartoše světově ojedinělá, vozíčkář po ní najede do auta.

dala co nejjednodušeji namontovat do auta. Musí se vyříznout část podlahy, nasadit nižší náhrada z laminátu, a na ni se umístí kovová sklopná rampa. Sada nových dílů obsahuje například i nový zadní díl výfuku, nádrž nebo pružiny.

Jak vám pomohlo vaše dřívější působení u českého zastoupení Fordu? Pracoval jsem tam na více pozicích. Dělal jsem homologace, prošel i servisním oddělením, měl jsem na starosti část dealerů v jižních či západních Čechách, působil jsem v obchodním oddělení pro velkoodběratele. Nejužitečnější však pro mě byla práce se schvalováním aut. Homologace jsou totiž natolik specifická oblast, že zkušenosti přijdou především s praxí. Nyní je využíváme, protože všechna naše auta mají evropskou homologaci a my s nimi musíme podstoupit stejný proces, jaký se žádá při schvalování nového auta. S jakými úpravami aut jste začínal ve firmě API? Nejdříve jsme nabízeli ruční ovládání. Na začátku mě nenapadlo budovat větší firmu, nebo dokonce exportovat. To jsem vůbec neměl v plánu. Začal jsem s kolegou na vozíku a měli jsme cíl nabízet výrobky, které si budou moci montovat přímo vozíčkáři. Vyráběl jsem je doma v garáži a kolega-vozíčkář jezdil zařízení namontovat přímo k zákazníkovi domů. Pak jsme si pronajali dílnu, postavili jsme první halu, později i druhou. Dnes máme čtyři regionální zástupce na vozíku, kteří montují naše zařízení. Vaším hlavním výrobkem je ale Flexirampa. V čem je jiná než nabídky od konkurence? Na západě rampu dělali, ale když jste ji složili, zůstala v autě svisle a překážela.

Kolik ramp nyní ročně vyrobíte? Letošní plán máme nastavený na 1350 kusů. Z toho asi 40 zůstane v Česku, zbytek míří do zahraničí. 200 vozů upravíme přímo u nás, právě nyní například doděláváme Citroëny Berlingo pro francouzské zákazníky. Ostatní auta vybaví rampou naši partneři v Británii, Německu, Izraeli, Austrálii či ve Spojených státech. Posíláme jim naše sady ve formě stavebnice.

Pokud chtěl někdo naložit basu piv nebo odvézt rodinu se zavazadly, měl problém. Kvalita takových přestaveb byla navíc mizerná. Výrobci aut věnují kvalitě a vylepšením aut hodně prostoru, a pak k tomu přišel přestavbář a doslova na koleně kus auta vyřízl a něco tam navařil. Jako byste si doma nechali udělat kuchyni od zámečníka, ne od truhláře. My jsme nakoupili drahé výrobní technologie, investovali do konstrukce a vymysleli jsme nový způsob, jak rampy vyrábět. Flexirampa je navíc sklopná a v autě nepřekáží, když se nepoužívá. My ji tady kompletně vyrobíme tak, aby se přímo u nás nebo u našeho partnera

Nejen automobilový průmysl čelí kopírování nápadů. Napodobují vaši rampu u konkurentů? Ano, nastavili jsme nový standard. Na začátku jsme byli malá česká firma, západ nás ignoroval. Když jsme ale ukázali naši Flexirampu, rázem jsme byli o několik let napřed a sebrali jsme konkurenci významné podíly na trhu. Oni nás od té doby respektují a začali nás někdy i téměř do posledního detailu napodobovat. S tím nic moc nenaděláme. Já to beru tak, že když nás kopírují, dávají tím najevo, že jsme před nimi. Úpravám aut se věnujete už 20 let; v čem se auto za tuto dobu změnilo podle vašeho pohledu?

Konto Bariéry radí při nákupu auta Přehled partnerů Auta Bez Bariér (prodejci a úpravci aut) Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí handicapovaným s výběrem vozu i s jeho úpravou, a také s vyřízením všech formalit spojených s koupí auta. Invacar – úpravce aut www.invacar.com Katovice Průmyslová 464, Katovice Tel.: 383 388 186 E-mail: [email protected] Auto Hlaváček Škoda, Kia www.hlavacek.cz Olomouc Týnecká 669/5, Olomouc Tel.: 724 346 075 E-mail: [email protected] Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Praha Osiková 2, Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail: [email protected]

36

UNICAR Škoda www.unicar.cz Ostrava Vítkovická 36, Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail: [email protected] Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz PRAHA Kolbenova 809/31, Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail: [email protected] U Seřadiště 7, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail: [email protected]

Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Mitsubishi www.autobond.cz

Havířov (Toyota) Před Tratí 1/891, Havířov Tel.: 596 440 886 E-mail: [email protected]

Praha (Kia, Nissan, Mitsubishi) Kolbenova 859/15, Praha 9-Vysočany Tel.: 226 216 621 E-mail: [email protected]

AUTO INZAT Renault, Dacia www.autoinzat.cz

Plzeň (Kia, Ford) Koterovská 170, Plzeň-Slovany Tel.: 371 651 030–1 E-mail: [email protected] Karlovy Vary (Kia, Nissan, Mitsubishi) Studentská 325, Karlovy Vary-Doubí Tel.: 355 328 012 E-mail: [email protected]

API CZ – úpravce aut www.apicz.com

Vršovická 70, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail: [email protected]

Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru) Krmelínská 10–12, Ostrava-Hrabová Tel.: 599 505 401–3 E-mail: [email protected]

Slapy u Tábora Slapy 136 Tel.: 606 070 992 E-mail: [email protected]

Přípotoční 10c, Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail: [email protected]

Opava (Toyota) Ostravská 356, Opava Tel.: 553 652 093 E-mail: [email protected]

Dvůr Králové nad Labem Preslova 441, tel.: 606 181 840 E-mail: [email protected] AMB Ford www.fordamb.cz Praha Severní 321, Ořech – Praha-západ Pražský okruh – Exit 19 Tel.: 234 234 150–1 E-mail: [email protected] Výzva pro dealery aut: Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu [email protected]. Děkujeme! Více na: www.autabezbarier.cz



Výhodou rampy ze Slap u Tábora je skutečnost, že v autě nepřekáží.

Automobilky dnes samy často vyrábějí to, co my jsme dříve museli komplikovaně upravovat. Příkladem jsou například elektricky posuvné dveře, které už dnes lze k některým autům objednat rovnou z výroby. Také zákazníci jsou dnes náročnější. Dříve nebo později ruční řízení zanikne, auta budou mít autopilota. Co se však nezmění? Vždy budeme muset řešit přístup vozíčkáře do auta. Pro automobilky je to malý trh, samy to řešit nebudou. Evropští producenti ročně vyrobí několik milionů aut. Na přestavbu pro handicapované z nich zamíří okolo 15 tisíc. Takové úpravy zůstanou na nás, na úpravcích. Kolik u vás stojí přestavba auta? Běžná úprava na ruční ovládání přijde na zhruba 20 tisíc korun, flexirampa stojí 200 tisíc, někdy se však úprava může vyšplhat i na dvojnásobek.

Která auta upravujete nejčastěji? Flexirampu umíme namontovat do vozů Volkswagen Caddy, Citroën Berlingo, Peugeot Partner nebo Ford Tourneo Connect. Nejčastěji upravovaným autem jsou však škodovky. Tam však samozřejmě nemontujeme rampu. Co byste na škodovkách změnil, aby byly pro handicapované ještě praktičtější? Se škodovkami se výborně jezdí, ale komfort nakládání vozíku u nich není kdovíjaký. Na vině je také nerovnost mezi hranou kufru a jeho podlahou. A jak se vám líbí Elbee, speciál pro vozíčkáře z Loštic? Je to zajímavý nápad, ale jsem hodně zvědavý, kolik nakonec najde zájemců. Elbee stojí jako Citroën Berlingo, přitom uveze jen jednoho člověka. Kdo však žije v izolaci, takže nepotřebuje auto pro rodinu? 

Nový partner Auta bez bariér: AUTO INZAT Dealer vozů Renault a Dacia ze Dvora Králové nad Labem se stal novým partnerem Auta bez bariér. Handicapovaným zákazníkům poradí s výběrem auta i s vyřízením státního příspěvku či vrácením DPH. Na otázky odpovídá Martin Bartoš, AUTO INZAT: Jaká specifika má podle vašich zkušeností prodej aut lidem s postižením? Život s handicapem většinou něco stojí, bez auta to nejde, auto je pro postižené velmi důležité. Při koupi auta se snažíme postiženému nabídnout takové vozidlo, které by pořídil ze svých případných úspor, příspěvku od státu a státem provedené úhrady DPH. Máme zájem, aby se postižený koupí auta nezadlužil. Handicapovaní spoluobčané jsou z velké části málo majetní a jsou odkázáni na příspěvek od státu a podle toho vybírají značku, model a výbavu auta. Spíše výjimečně si chtějí připlatit ze svého lepší výbavu nebo dražší automobil. O jaká auta z vaší nabídky je nebo může být mezi handicapovanými zájem? Jsme prodejci vozů Renault a Dacia. Obě značky mají vhodné modely pro handicapované. U značky Renault je to Clio, Megane, Scénic, Kangoo – podle závažnosti postižení v návaznosti na invalidní vozík se jedná o auta


s větším zavazadlovým prostorem a vyšší světlou výškou. U značky Dacia je zájem o modely Sandero, Logan, Dokker či Duster. Máme možnost prodat i ojeté vozy nebo tzv. demonstrační vozy, ale pokud je to možné, doporučujeme nový vůz, který má plnou záruku. Je nám upřímně líto těch, kteří přijedou do našeho servisu s ojetým, draze pořízeným automobilem, se závadami, přičemž za stejné peníze, někdy i za méně, by pořídili nový vůz se zárukou. Proč jste se zapojili do projektu Auta bez bariér? Rádi bychom handicapovaným našimi letitými zkušenostmi, znalostmi a dobře míněnou radou pomohli s koupí jejich vozu. Pomáháme zařídit případnou úpravu vozidla. Rovněž pomáháme s překlenutím doby, než dostanou DPH od státu. Jsme schopni je zastupovat při jednání na finančním úřadě, vozidlo jim pojistit, případně přihlásit do evidence. 

SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Na dovolené na lodi Dlouho sním o tom, jak jedeme na dovolenou někam, kam nebudu muset řídit. Třeba vlakem. Překonám strasti nádraží a hned si dám v jídelňáku něco dobrého, pár normálních nebirellových piv a pak půjdu s rodinou spát. A vlak zatím sám pojede… Bohužel v těchto „vlakových“ destinacích, kde nemáte s sebou auto, vás většinou rychle potká něco, kdy byste potřebovali být velmi mobilní, a taxík není řešením. Ani půjčovny aut s ručním ovládáním nejsou ještě zcela běžné. Vlak je pohodlný, tedy vyhnete-li se přestupům, a varianta autovlaku, kdy vaše auto jede někam s vámi, představuje velmi pěkné řešení dovolené ve střední vzdálenosti. Předpokládá to ovšem spolehlivost dodavatele – transportéra – cestovní společnosti. Když jsem po světě létal za sportem, zažil jsem právě s nespolehlivostí přepravce mnoho problémů, kvůli nimž se opravdu vyhýbám letadlům. Ať se jednalo o renomované německé, italské, lowcostové nebo srílanské aerolinky, všechny dokázaly něco poztrácet, a pohled z okénka letadla na vlastní vozík, který je nakládán do sousedního aeroplánu, je neopakovatelný. Víte ale, kde jsem se cítil vždy dobře, když jsem se tam dostal? Na lodi. Na Vltavě stejně jako na trajektu do Norska. Je to pěkný pocit nadvlády nad živly. Pravda však také je, že mnohdy bývá obtížné udržet nadvládu nad sebou. Partnerka velmi protrpěla raketovou plavbu do Benátek a stále přitom krmila jadranské ryby. Asi myslela, že dostane od plavební společnosti slevu. Mně se špatně nedělá, lodě bývají komfortní, jenom s tím vozíkem vás to pořád někam vrhá na závětrnou stranu. Jako chlubivý mladík a perspektivní plavec jsem se jednou na Krétě pro obveselení posádky nechal vyhodit z výletní plachetnice s tím, že do hotelu už to doplavu. Nebylo to zle myšlené. Přístav byl plný schodů, vykládání bariérové, a tak šup se mnou do vody: „ Vozíčkář přes palubu!!!“ Hotel ve vedlejší zátoce se zdál na dosah. Ale tušíte správně, že to bylo peklo. Vlny na volném moři, proudy, vítr a ve finále jsem se zamotal v neviditelné igelitové plachtě. Byl jsem rád, že mě moře vyvrhlo na pláž vedle hotelu. Takže kam letos? Myslím, že zvítězí jižní Čechy. Do Třeboně a na Lipno ještě na kole dojedu.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.

37

Auto Moto ■ Zahraniční autopůjčovny nabízejí instalaci ručního řízení. ■ Pasuje do většiny aut, je však nutná opatrnost. ■ Můžete si jej koupit a přibalit do zavazadla.

Přivřít oko, otočit klíčkem

Autor textu a vypůjčený Volkswagen na Skotské vysočině. Tady by se vozíčkář bez auta pohyboval skutečně jen těžko.

Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv autora

T

o si ze mě děláte legraci! Taková byla moje první reakce, když jsem pohlédl na britskou představu o ručním řízení. Dvě kovové tyče na koncích přitažené šrouby k ovládacím pedálům, na opačné straně zakončené rukojetí držící na prověšeném suchém zipu pod sloupkem volantu. Celý aparát, kývající se ze strany na stranu, který do zapůjčeného zcela nového Volkswagenu Golf s automatickou převodovkou před čtvrthodinkou nainstaloval přivolaný pracovník, ve mně příliš důvěry nebudil. Zvyklý na ruční řízení ve svém autě, na které se nesmělo sáhnout před schválením na stanici technické kontroly, jsem nevycházel z údivu a hlavou mi běželo jediné: kolik asi bude mít ta nová karoserie šrámů, až budu vozidlo vracet… Nakonec však nebylo vše tak černé, jak to zprvu vypadalo. Po několika úpravách, které nezabraly více než další čtvrthodinku,

38

Auto znamená při cestách doma i v zahraničí nejen pro vozíčkáře svobodu a v některých destinacích doslova nutnost. si na zvláštní způsob ručního řízení autor tohoto textu zvykl a při troše opatrnosti s ním nakonec po skotské krajině najezdil – bez nehody – něco přes 1200 mil. Auto zname-

ná při cestách doma i v zahraničí nejen pro vozíčkáře svobodu a v některých destinacích doslova nutnost. Člověk bez handicapu má přitom situaci relativně snadnou: chce-li se na dovolené vozit pohodlně a svobodně, zajde do nejbližší půjčovny a za cenu dnes už více než přívětivou si zapůjčí v podstatě jakékoli auto, které ho zrovna láká, ať už luxusem nebo nízkými náklady. Ani pro handicapované není nic ztraceno, vše je ale nutné brát s jistou otevřeností a především opatrností.

Sázka do loterie Trend přenosného ručního řízení do vozidel z půjčovny se za pár posledních let rozšířil ze Severní Ameriky i do dalších destinací. Služby pro handicapované řidiče dnes nabízí například celosvětově rozšířené řetězce Hertz a Avis, další z řetězců, Europcar, nám do uzávěrky žádné bližší informace neposkytl. Základní informace vždy najdete na internetových stránkách zmiňovaných firem, někdy je jen nutné trochu více hledat.



Trend přenosného ručního řízení do vozidel z půjčovny se za pár posledních let rozšířil ze Severní Ameriky i do dalších destinací. Pokud chcete ušetřit čas, je nejlepší zavolat na českou pobočku autopůjčovny. Pracovníci jsou schopni v systému vyhledat, zda je služba ručního řízení v destinaci, do které se chystáte, dostupná, a celou rezervaci vozidla i doplňkových služeb zařídit za vás. Připravit se musíte na to, že si nepůjčíte to nejlevnější auto. Ruční řízení se sice do aut jako služba poskytuje zpravidla zadarmo, vůz ale musí být vybaven automatickou převodovkou, a cenově tedy spadá spíše do nižší střední až střední kategorie; záleží také samozřejmě na velikosti vozidla, jakou na své dovolené potřebujete. Žádné z aut pak nemá jiné úpravy, tedy například odsuvné dveře; pokud tedy sedíte na vozíku a nedostanete ho do auta bez úprav sami, bude zapotřebí pomocník. Ruční řízení se do aut instaluje podle objednávky až na místě. Některé autopůjčovny negarantují přímo typ vozidla, ale jen jeho třídu; značku vozidla tedy obvykle uvidíte až tam. Vyplatí se vybírat kategorii, do které se podle odhadu spolehlivě vejdete, ať už bude značka jakákoli. Každý problém je ale řešitelný, a tak je možné nápravu zjednat i na místě. Autor tohoto textu se ve své zkušenosti setkal s maximální ochotou personálu jak v Česku, tak v místě své dovolené. Ruční řízení je poplatné svému určení, a proto bývá trochu spartánské, tak, aby se dalo naistalovat do jakéhokoli vozu. Je potřeba počítat s tím, že nemusí každému plně sednout, a přizpůsobit se tomu zvýšenou opatrností. Ve Velké Británii i v dalších zemích, kde jsou obdobná pravidla, dostanete v půjčovně auto s volantem napravo, opatrnosti tedy není nikdy dost. Půjčovny samozřejmě nabízejí dobře nastavené programy havarijního pojištění, záleží na osobní citlivosti a velikosti rozpočtu. Zklamáni nebudou handicapovaní ve většině destinací v Severní Americe, dobře pokrytá je i Velká Británie a některé novější pobočky. Vždy se

diskusních fórech, nutná je však znalost jazyka. Oklikou se obvykle většina požadavků dostane zpět do některé z větších půjčoven.

Něco za něco

Ruční řízení v autech z půjčovny jako by se vrátila v čase. Fungují, musíte však být tolerantní a opatrní.

ale vyplatí řešit vše přímo se zaměstnanci půjčovny, protože dostupnost služeb se může měnit a ne vždy jsou k dispozici v plném rozsahu. Pokud svoji cestu plánujete s dostatečným předstihem, je možné na internetu zapátrat i po alternativách a zkusit si auto s ručním řízením zajistit jinde. Jednoduchý úkol to rozhodně není a možností je méně než prstů na jedné ruce, a to i pokud mluvíme o velkých zemích, jako jsou například Spojené státy americké. Tipy lze najít na

Některé modely si můžete i koupit a odvézt na dovolenou s sebou. Výrobek americké firmy Wheel Ability jde nastavit pro jakýkoli vůz.


Pro nezávislé cestovatele se – paradoxně ke spartánství zmiňovaného přenosného řízení – otevírá zajímavá možnost. Přenosné ruční řízení lze zakoupit samostatně a v zavazadle odvézt s sebou. Na místě si jej pak můžete naistalovat do jakéhokoli půjčeného vozu a nespoléhat se na služby velkých řetězců. V některých dobrodružnějších destinacích pak na půjčovnu ani nemusíte narazit, automobil se ale většinou dá (mnohdy i trochu levněji než při zapůjčení) na místě na potřebnou dobu zakoupit a pak zase prodat. Je samozřejmě třeba myslet na nutnost automatické převodovky. Přenosné ruční řízení vyrábí například americká firma Wheel Ability (www. wheelability.com), její model PHC-3 vypadá velmi podobně jako ruční řízení popsané v úvodu tohoto textu. Dvě páky zakončené madly se našroubují na pedály a zavěsí pod volant automobilu. Díky pohyblivému kloubu na páce se brzda ovládá stlačením od sebe, plyn pak přitažením k sobě. Nastavit lze délku, celý komplet je k dostání na stránkách výrobce za 379 dolarů (bez nákladů na dopravu a clo). Velmi podobně fungují i jiné dostupné systémy, například americký TNT HandControls. Jediným rozdílem je obsluha plynu, který se u TNT ovládá stlačením páčky pomocí palce. Další výrobky lze na internetu dohledat pod heslem „portable hand controls“. Na netradiční řízení je potřeba si na každý pád zvyknout a mnohdy se i trochu zapřít. Za možnost pohybovat se svobodně i v místech, kde by to na první dojem nebylo možné, ale většinou trocha toho zapření a respektu stojí. Šťastnou cestu! 

Na handicapovaného motoristu se v zahraničí myslí. Ve Skotsku má například vyhrazené parkoviště vyšrafované místo pro vysedání z obou stran vozu.

39

tip na výlet ■ Městské lesy Hradec Králové skýtají vozíčkářské výletní trasy. ■ Hrad Kunětická hora ani perníková chaloupka nejsou zcela bez bariér. ■ Starokladrubské koně uvidíte, i když je hřebčín v rekonstrukci.

Kunětická hora je dominantou jinak rovinaté krajiny. K hradu lze pohodlně dojet autem.

Výlet

nejen za perníkem Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH A AUTOR

S

oupeření mezi Hradcem Králové a Pardubicemi je pověstné. My jsme však na „Hradubicko“ nezavítali proto, abychom tuto rivalitu rozsoudili. Zajímaly nás tamní turistické cíle. Snad při svých prázdninových toulkách oceníte, že jsme pro vás některé z nich vyzkoušeli. Městské lesy Hradec Králové nabízejí procházku po dvou vozíčkářských trasách. Byly zde vyznačeny Klubem českých turistů v rámci projektu Turistika pro všechny (www.kct.cz/cms/turistika-pro-vsechny). Kratší modrá cesta má tři kilometry, delší červená jedenáct. Počítáno v jednom směru. Trasy přitom lze vzájemně kombinovat, protože se hned na dvou místech kříží.

Kola všeho druhu Kdo se vydá po modré, může očekávat snad nejpohodlnější možnou procházku lesem.

40

S několika schody u vstupu do přízemí hradního paláce ochotně pomohl pan průvodce.

Většinu cesty tvoří široká asfaltová silnice, na niž nesmějí auta. Pouze závěrečných několik stovek metrů vede po lesní cestě, kterou sice pokrývají drobné kamínky, nicméně díky pevnému podkladu prakticky nepředstavuje problém. Snadná dostupnost má ale také odvrácenou stranu. Zapomeňte na opuštěnou panenskou přírodu a očekávejte rušný neautomobilový provoz! Vždyť obyvatelé Hradce to sem mají pouhou čtvrthodinku jízdy z centra města. Začátek modré trasy leží u Lesního hřbitova. Na místo lze přijet autem, které zanecháte na bezplatném parkovišti s místy vyhrazenými pro vozíčkáře. Nebo můžete zvolit městskou hromadnou dopravu, která vás přiveze autobusem číslo 9. Všechny vozy jsou nízkopodlažní, ale zastávka nemá vyvýšený ostrůvek, takže sjezd z plošiny je poněkud prudší. To, že vyrážíte spíše do městského parku než do hlubokého hvozdu, pozná-


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí Plastika draka se efektně vznáší ve volném prostoru bývalého hradního sálu.

Dobová střelnice je na vozíku dobře přístupná a nabízí k vyzkoušení luky i samostříly. Po telefonické dohodě může vozíčkář zaparkovat přímo před vstupní branou.

a ponoření do přírody. Kdo si troufne sám na jedenáct kilometrů plus přinejmenším další tři kilometry návratu po modré, měl by to zvládnout, ale doprovod nebo elektrický vozík je jistější. U červené varianty počítejte s půldenním výletem.

Hrad Kunětická hora tvoří výraznou dominantu jediného vyvýšeného místa v širokém rovinatém kraji. Není zrovna vzorem bezbariérovosti, tak jako skoro všechny hrady, ale určité možnosti skýtá. te okamžitě. Jednak hned u parkoviště postává zmrzlinář se stylovým vozíkem, ale především se před vámi rozprostře rovná, mírně stoupající asfaltka plná lidí na všech možných druzích koleček. Potkáte desítky cyklistů, bruslařů, dětí na odrážedlech či koloběžkách, v našem případě nechyběly ani kolečkové lyže. Paradoxně jsme neviděli žádné vozíčkáře kromě nás samotných.

Lehce ve stresu Stoupání cesty je opravdu mírné. Tak mírné, že ho svým tempem zvládne i zdatnější kvadruplegik, tedy vozíčkář s částečně postiženýma rukama. To by byla výhoda. Nevýhodou však je, že všichni ti kolečkáři dokážou slušnou rychlostí neslyšně prosvištět kolem vás v obou směrech. Jelikož jsme patřili k nejpomalejším účastníkům provozu, a navíc se kolem našich vozíků motaly tři děti a pobíhali dva psi, o vzrušení na


K rybníku a zpět

jinak vcelku fádní cestě lesem nebyla nouze. Nejednou se ozvalo prudké brzdění, jednou jsme se nevyhnuli ani slovnímu útoku. Dlužno dodat, že oprávněnému. Komu na kole by se líbila srážka se psem, dítětem či vozíčkářem, kteří zaberou půlku cesty? Na druhou stranu mi v hlavě vyskakují myšlenky o cykloterorismu, protože někteří kolaři jezdí opravdu riskantně a ohrožují tím sebe i okolí. Zkrátka řečeno: pohodlná cesta, ale poněkud stresující rušný provoz. Nezvladatelné psy a děti doporučuji nechat doma. Oddech si můžete dopřát po kilometru a několika stech metrech v bufetu U Vlka. Jeho otevírací doba je nepravidelná a řídí se prý hlavně počtem návštěvníků. V hlavní sezoně snad zavírá kolem 19. až 20. hodiny. Informovat se můžete na stránkách www. bufetuvlka.cz. V tomto bodě se zároveň kříží modrá trasa s červenou, která vede po lesní cestě s drobnými kamínky, takže není tak snadná, ale zároveň skýtá větší samotu

Vraťme se však k modré trase. Jak už bylo zmíněno, pouze závěrečných několik stovek metrů vede po neasfaltovém povrchu, ale ani tak není třeba mít obavy. Navíc nepotkáte ani žádné prudší stoupání. Cílovým bodem je rybník Výskyt, u něhož se vyskytuje další občerstvovna, v našem případě však už v 18 hodin zavřená. Její součástí je i nonstop přístupná dřevěná kadibudka, kterou lze označit za téměř bezbariérovou. Je dostatečně prostorná, jen jí chybějí madla. Nedaleko rybníka je také veřejný gril, takže zájemci si mohou přinést dobroty s sebou. Ani tady nebudete ochuzeni o přítomnost dalších turistů, nicméně jde o místo výrazně klidnější. A to i přes to, že zde zároveň ústí také červená trasa. Děti se mohou těšit na dřevěné sochy pohádkových bytostí. Jestliže cesta k rybníku byla po modré snadná, návrat je ještě větší hračka. Většinu času totiž jedete z kopce. Celkově nám výlet zabral tři hodiny, do toho ale musíme započítat časté zastávky s lelkujícími potomky, občerstvení a házení žabiček na hladinu rybníka. A ani když jsme se hýbali, nebylo naše tempo závratné. Spěchající turista by mohl modrou trasu zvládnout i za hodinu, ale to by šlo spíš o závod než o procházku. Jinak Městské lesy Hradec Králové nabízejí i další trasy, které by mohli využít návštěvníci s postižením. Místo je totiž doslova protkané sítí cest, z nichž některé jsou i asfaltové. Bez obav lze tedy odbočit a vyrazit na průzkum po vlastní trase. Ostatně na informačních tabulích najdete inspiraci v podobě dalšího desetikilometrového okruhu, který sice není označen jako vozíčkářský, ale podle

� 41

tip na výlet Část trasy královéhradeckými lesy vede i po takovýchto cestách, ale ani ty nejsou problém.

I když je kladrubský národní hřebčín v rekonstrukci, unikátní koně tu stále můžete potkat.

odhadu by měl být zvládnutelný. � mého Napište nám svoji zkušenost! A kdo bude

mít čas a chuť, může se zde 25. července zapojit do akce Handicup 2015. Jedná se o sportovní happening určený pro sportovce i nesportovce všech výkonnostních kategorií s handicapem. Vybranou trasu si proběhnou nevidomí a projedou vozíčkáři i jejich doprovod. Více se dočtete na www.rungorun. cz/zavody/handicup-2015/

Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, resp. tamní chov koní, je natolik ceněný, že se uchází o zápis na seznam světového dědictví UNESCO.

Dobytí hradu Pouhých osmnáct kilometrů od hradeckých lesů, tedy asi půl hodiny autem, stojí hrad Kunětická hora. Tvoří výraznou dominantu jediného vyvýšeného místa v širokém rovinatém kraji. Není zrovna vzorem bezbariérovosti, tak jako skoro všechny hrady, ale určité možnosti skýtá. Před samotnou návštěvou doporučuji zavolat do pokladny. Na čísle 725 507 500 můžete nahlásit svůj příjezd a dostat povolení ke vjezdu autem. Kdybyste totiž zaparkovali v podhradí, čeká vás sice asfaltová cesta, ale pořádný kopec. Takhle lze vystoupit až před hradní bránou, ve výjimečných případech prý umožní i vjezd do nádvoří. Na hradě se neobejdete bez cizí pomoci. Po nádvoří tvořeném hlínou a dlažbou byste snad ještě vlastními silami uspěli. Nachází se zde restaurace a dostatečně prostorná toaleta, kterou provozovatelé označují jako bezbariérovou. Nemá k tomu daleko, ale chybějí opěrná madla. Nicméně použitelná je. K další bráně ústící do objektu paláce vede strmější dlážděný vjezd a tady je už pomocná ruka nezbytná. Nádvoří paláce umožňuje pohled do hluboké hladomorny, která se prokazatelně v minulosti používala. Dnes na jejím dně uvidíte peníze od návštěvníků. Jen musíte postupně překonat

42

Perníková chaloupka neboli Muzeum perníku není úplně bez schodů, i když jich je pár.

dva menší obrubníky. Nahlédnout se dá i do opraveného rytířského sálu se vzácnou sklípkovou klenbou. Do sálu samotného vedou čtyři schody. S mechanickým vozíkem se dají překonat, protože zaměstnanci hradu ochotně pomohou, stejně jako do prostoru druhého křídla paláce, kde je dnes zavěšena velká socha draka. Musíte však zvládnout

dva schody, z nichž jeden je opravdu obří, snad půlmetrový. Dál se ovšem nedostanete, úzké točité schodiště nezvládne vydrncat ani nejzdatnější pomocník. Podle slov průvodce po něm nedávno jeden tatínek vynesl svého postiženého syna na zádech. Koho by omezená prohlídka hradu ne uspokojila, může ještě zavítat na historickou střelnici. Ta se nachází vedle vstupní brány, u níž nejspíš necháte své auto. Stačí projít kousek po travnaté pěšině podél hradební zdi. K dispozici jsou luky i kuše, z nichž se střílí na různé terče včetně dřevěného jelena. Komu by nestačily dobové repliky, toho třeba osloví moderní samostříl s optickým zaměřovačem. Ještě dodejme, že během letní sezony se na Kuňce koná řada hudebních a divadelních představení. O nich i o hradu samotném najdete další podrobnosti na www.hrad-kunetickahora.cz.



Prohlídka perníkové chaloupky je koncipována především pro děti, vede ji průvodkyně v pohádkovém kostýmu a nechybí ani baba Jaga či strašidelný les. Perníková chaloupka Po návratu do podhradí můžete s dětmi navštívit nejen zvířátka v přilehlých ohradách, ale také zavítat do perníkové chaloupky. Dostat k ní se můžete autem, pěšky nebo silničním vláčkem, který je dokonce uzpůsoben i pro přepravu vozíčkářů. Pan řidič jen zapomněl přibalit nájezdové ližiny, které prý má a příště na to bude myslet. Perníková chaloupka je původně lovecký zámeček připomínající dřevěnou horskou chalupu z 19. století. Uvnitř se nachází muzeum perníku. Prohlídka je koncipována především pro děti, vede ji průvodkyně v pohádkovém kostýmu a nechybí ani baba Jaga či strašidelný les. Prohlédnete si nejrůznější výtvory z perníku – od chaloupek přes pohádkové postavičky až po betlémy. Dostane se vám praktické ukázky výroby a dojde i na ochutnávku. Návštěva na vozíku má však jistá úskalí. Vstup tvoří jeden a následně tři schody. Do těch se provozovatelé pokusili vytvořit nájezdové kolejnice. Jejich použití je však značně nebezpečné, protože jsou dost úzké a rozjíždějí se od sebe. Takže doporučuji spíš drncání. Této překážce by se dalo vyhnout, kdyby vozíčkář vstoupil východem z expozice, který ústí v zadní restauraci. I tak by ale

Perníkářská expozice cílí především na děti, tomu odpovídá i úbor paní průvodkyně.

musel uvnitř překonat dva na sebe navazující schody ve světnici baby Jagy. Takže perníková chaloupka jedině na mechanickém vozíku a v doprovodu fyzicky zdatného Jeníčka a Mařenky, i když mě nakonec vytáhl jeden z ochotných návštěvníků. Další informace najdete na www.pernikova-chaloupka.cz.

Pohádkoví bělouši A když už se ponoříte do těch pohádek, možná se vám vybaví také nějaký ten princ na bílém koni. Princem už Česká republika nemůže sloužit, ale bělouše máme přímo výstavní – starokladrubské. Proč se na ně tedy nezajet podívat, když jsou jen pouhých třicet kilometrů od perníkové chaloupky? Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, resp. tamní chov koní, je natolik ceněný, že se uchází o zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Už teď jde o jediného živého tvora, který je chráněnou kulturní památkou. Bohužel sám hřebčín momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, kolem níž už bylo poměrně dost zmatků včetně trestních oznámení. Takže ani na místě samotném nám nikdo nedokázal říci, kdy bude vše a jestli zdárně hotovo. Snad v září. Zavítáte-li tedy do Kladrub, budete si muset vystačit pouze s výhledem na koně v ohradách. Jenže to je vlastně zároveň to nejdůležitější, co můžete vidět. Hřebčín na svých stránkách www.nhkladruby.cz prozatím odkazuje na hřebčín ve Slatiňanech, který funguje normálně. Pokud to ale zjistíte až v Kladrubech nad Labem, pojedete dalších čtyřicet kilometrů. Naopak od perníkové chaloupky jsou Slatiňany vzdáleny pouhých dvacet pět kilometrů. Východní Čechy pochopitelně skýtají řadu dalších zajímavých míst. Inspiraci vám může přinést publikace Jak dobýt hrad – památky takřka bez bariér. Ta se dá stáhnout na stránkách Národního památkového ústavu www.npu.cz, pokud do vyhledávacího políčka zadáte název knihy. Užitečnými pomocníky při plánování cest jsou také internetové projekty Disway a VozejkMap.  Procházku královéhradeckými městskými lesy můžete začít u stylového zmrzlináře.

Rybník Výskyt je cílovým bodem kratší modré vozíčkářské trasy Klubu českých turistů.

info Užitečné informace Informace o vozíčkářských trasách Klubu českých turistů w ww.kct.cz/cms/turistika-pro-vsechny Hrad Kunětická hora www.hrad-kunetickahora.cz N a čísle 725 507 500 získáte povolení k vjezdu autem před bránu. Prohlídka paláce V stupné: dospělí 80 Kč, děti 6–15 let, senioři nad 65 let a ZTP 60 Kč (s průvodcem 90 a 70 Kč) Otevírací doba: červenec a srpen út–ne: 9.30–17.30 hod. Perníková chaloupka – Muzeum perníku www.pernikova-chaloupka.cz V stupné: 60 Kč za osobu Otevírací doba: červenec a srpen denně 9.00–17.00 hod. Stáje Hřebčína Slatiňany w ww.nhkladruby.cz O tevírací doba: 1. 4.–31. 10. út–ne: 11.00, 13.00, 14.30 a v 16.00 hod. V stupné: děti od 6 do 15 let, studenti, důchodci a ZTP 60 Kč, dospělí 90 Kč



43

Na cestách ■ Z Aix de Provence jsme málem odešly bez auta. ■ V Lurdech se údajně uzdravilo na sedm tisíc nemocných. ■ V Abbaye de Sénanque jsou až kýčovité lány levandule.

Nádherná Růžencová bazilika ve francouzském poutním městě Lurdy

Úžasné panorama Pyrenejí z hory Pic du Jer nad městem Lurdy

Francouzská Provence Text: Lída Harcubová Foto: autorka

M

aru, co si letos chceš přivézt z Francie? Montelimarský nugát, tričko, samolepku na kolečko vozíku? ptám se dcery. „Ne, mami, chtěla bych si koupit šaty… Dlouhé šaty…“ Těšily jsme se do Francie jako malé holky; začátkem léta jedeme poprvé. Podzim na jihu Francie a v Provence jsme zažily před šesti lety, bylo krásné počasí, teplé moře a moc jsme si to užily… Jely jsme zase do městečka La Grande Motte, ležícího na pobřeží Lvího zálivu ve Středozemním moři, kde je prý slunečno až 300 dní v roce. Město vyrostlo v 60. až 70. letech 19. století na úplně prázdném pobřeží a je charakteristické jednotným architektonickým stylem z pera Jeana Balladura. Jeho velkým vzorem byl brazilský architekt Oskar Niemayer, jehož stavby jsme obdivovaly při návštěvě Ria de Janeiro i ve městě Niteroi. V La Grande Motte jsme měly zajištěno hezké malé bydlení od přátel z Grenoblu

44

a odtud jsme vyrážely na výlety. Před pěti lety jsme jezdily hlavně po stopách Vincenta van Gogha za krásnými mosty, nyní jsme navštívily krásná historická místa, podívaly se do poutního města Lurdy, kde se dějí zázraky, také za stády bílých koní a černých býků do národního parku Camargue, za hejny růžových plameňáků, a také poprvé za úchvatnými kvetoucími levandulovými poli.

Aix de Provence První náš výlet byl do rodiště slavného malíře Paula Cézanna, města mnoha kašen a fontán, elegantních paláců, kostelů, pestrobarevných tržišť, města se vznešenými alejemi platanů, do krásného Aix en Provence. Bylo založeno Římany více než 100 let před naším letopočtem a Francouzi i turisté ho mají ve velké oblibě. Po Paříži je to prý druhé nejdražší město Francie. V roce 1888 tady hledal inspiraci i holandský malíř Vincent van Gogh. V turistickém centru jsme si vyzvedly mapu města, jak to děláme ve všech městech, kam se na svých cestách zavítáme, a vydaly jsme se kolem sochy Paula Cézanna

k první krásné fontáně s názvem Rotunda, se třemi sochami uprostřed. Procházely jsme hlavní třídou Cours de Mirabeau kolem právě probíhajících trhů, několika dalších fontán, obchodů a mnoha kavárniček až na konec, k soše krále Reného. Prošly jsme pár uliček na Staré Město, kde stojí katedrála mnoha stylů – Saint Sauveur Catedrale. Brána je na jedné straně gotická, na druhé románská a uvnitř jedna loď gotického, jiná římského a další barokního stylu. Hodinová věž je krásná a má orloj se čtyřmi sochami střídajícími se podle ročních období. Našly jsme kostel Svatého Ducha z 18. století, uvnitř se zlatou sochou nedávno svatořečeného papeže Jana Pavla II. Právě když začaly dvě paní nádherně hrát na varhany, uviděly jsme zvláštní obraz, o kterém jsme četly, že se jedná jedno z nejkrásnějších vyobrazení Ježíše Krista. Další zajímavostí je chrám St. Jean de Malte. Tento nejstarší kostel v Aix byl postaven maltézskými rytíři, aby chránil Svatojakubskou pouť. No a v podzemním parkovišti nás nechránil nikdo a my v patře 2 hledaly a hledaly naše auto a ne a ne ho objevit. Až šel černě oděný pán od security s krásným



Těšily jsme se do Francie jako malé holky; začátkem léta jedeme poprvé. Podzim na jihu Francie a v Provence jsme zažily před šesti lety, bylo krásné počasí, teplé moře a moc jsme si to užily... s rybářskými loďkami. No a protože orientační smysl není naše silná stránka, trochu jsme se v městečku ztratily a zase jsme takřka hodinu hledaly auto. Ale asi to tak mělo být, protože se začalo stmívat a cestou jsme měly příležitost kochat se tím nejkrásnějším nejrudějším západem slunce, jaký si umíte představit. Zážitek obrovský, umocněný hejnem plameňáků večeřících v mokřadech pod obzorem. Přesně ten správný závěr dne pro krásné sny…

Lurdy

Ochutnaly jsme čerstvé ústřice z místního trhu; stačí jen pokapat citronem.

začátkem léta psem, a i když anglicky neuměl ani slovo, pochopil dvě zoufalé ženy a pomohl nám…

Saintes Maries de la Mer

V městečku La Grande Motte kotví mnoho malých i přepychových jachet.


Cestou z Aix jsme se zastavily v malém přímořském městečku St. Maries de la Mer, městě svatých Marií z moře, které v přírodním parku Camargue představuje typický venkov. Oblíbené cikánské poutní místo je známé díky sv. Sáře a každoročně se zde koncem května koná světoznámý cikánský festival. V krásné katedrále, zasvěcené třem Mariím, má sv. Sára malou jeskyňku se stovkami hořících svíček, kam poutníci nosí na tabulkách či papírcích svá přání. Na nábřeží městečka stojí aréna pro býčí zápasy. Camargueští býci, černí jako noc, se chovají hlavně na maso, které je gurmány vysoce ceněno. Ti agresivnější jsou cvičeni pro koridu. Francouzská korida ale není krvavá jako ta španělská. Tady býkovi na rohy navléknou kokardu, takový věneček, a toreador má za úkol ho o něj připravit. I v Saintes Maries de la Mer maloval Vincent van Gogh. Zašly jsme se podívat na pláž známou z obrázku, který máme doma, toho

Z naší základny jsme na čtyři dny odjely do srdce Pyrenejí, známého poutního města Lurdy, ležícího na úpatí hor. Podle pověsti se zde roku 1858 v Massabiellské jeskyni několikrát zjevila mladé Bernadettě, pasačce ovcí, Panenka Marie, a na místě zjevení vytryskl ve skále pramen čisté vody. Asi sedm tisíc nemocných deklarovalo písemně náhlé uzdravení, ale přísná mezinárodní lékařská komise a Svatý stolec z nich uznaly jen 68. Ale daleko více lidí se tady uzdraví duševně a duchovně. Je to úžasné, energií nabité místo… Průčelí Růžencové baziliky je nádherně zdobeno mozaikou a uvnitř je stále plno poutníků. Ke 100. výročí lurdských zjevení byla vybudována podzemní bazilika sv. Pia X., která pojme 22 000 poutníků. Konají se tu koncerty pěveckých sborů z celého světa. Lurdy každoročně navštíví přes sedm milionů poutníků, z nichž mnoho je postižených. Starají se o ně stovky dobrovolníků a denně jsou vidět dlouhá procesí a dojemné eucharistické průvody.

Pic du Jer Turistický vláček po Lurdech měl v posledním vagonku ližiny a prostor pro vozíčkáře. Na 7,5km okruhu jsme našly dvě muzea a vyjely na stanici lanovky, nebo spíš příkré zubačky, jedoucí na horu Pic du Jer. Nahoře bylo vše bezbariérové – malá restaurace, cestičky, lavičky, jen pro vozík dost kamenitá cesta dál do kopce k jeskyni a kříži na vrcholu. Kochaly jsme se nádhernými výhledy nejen na město, ale i na překrásná panoramata Pyrenejí. Na některých vzdálených kopcích ležel sníh, na nás však svítilo sluníčko a příjemně pofukoval větřík.

Grottes de Bétharram Asi 15 km od Lurd jsou překrásné tunelovité jeskyně Grottes de Bétharram, kde mají jedno patro zpřístupněné vozíčkářům. Asi hodinová procházka chladným podzemím s krásně barevně nasvícenými sály a krasovými dutinami byl úžasný zážitek. Průvodce mluvil ke skupině francouzsky a bylo milé, že po každém výkladu přišel k nám, klekl si k Marušce a vše zopakoval anglicky. Venku se mezitím zatáhlo, začalo bouřit a při návratu do Lurd už pořádně pršelo. Vidět mokré náměstí před Růžencovou bazilikou takřka prázdné, to je také zvláštní podíva-

� 45

na cestách Červen v Provence vám zaručí překrásné kvetoucí levandulové lány.

V tom dešti jsme našly sochu sv. Rocha, � ná. patrona poutníků na Svatojakubské pouti.

Carcassonne Cestou z Lurd jsme ještě zajely k unikátnímu středověkému městu Carcassonne s dochovanou obrovskou pevností a tři kilometry dlouhými hradbami. Carcassonne je součástí světového kulturního dědictví UNESCO, a to hned dvakrát. Kromě citadely je na seznamu i technická památka Canal du Midi, což je kanál, který protéká městem a propojuje Středozemní moře s Atlantickým oceánem. Po návratu do La Grande Motte vedla naše první cesta k milovanému moři. Začátkem léta ještě není tak prohřáté, ale my z Harrachova jsme zvyklé na daleko studenější koupání… a sluníčko hřálo a bylo nám skvěle.

Baux de Provence Další výlet jsme podnikly za jednou z nejnavštěvovanějších památek Francie, středověkou citadelou z 9. století, Les Baux de Provence. Stojí na obrovské 250 metrů vysoké skalní plošině v pohoří Les Alpilles a tají se vám dech nad nádhernými vyhlídkami. Hrad proslul jako dvůr lásky a pravidelně se tady pořádaly rytířské turnaje. Dnes tady najdete přehlídku středověkých zbraní, katapultů, beranidel a předvádějí se zde rytířské souboje. My si daly v příjemném prostředí místní kavárničky salát caprese s křupavou bagetou, kávu, minerálku a paní se divila, že nechceme víno. Ve Francii se pár promile toleruje, a tak je v kraji zvykem, že si většina místních hlt vína po jídle dává. My ne…

Carriéres de Lumiéres V bývalých vápencových lomech nedaleko Baux de Provence, upravených jako obrovské síně s vytesanými lavičkami, je největší

multimediální projekce ve Francii s názvem Carrières de Lumières. Je to něco úchvatného. Prostřednictvím 70 projektorů jsou na ploše o 6000 m2 promítány na stěny, stropy i podlahu obrazy slavných umělců. Tématem výstavy byl skvělý rakouský malíř Gustav Klimt. V prostorách bylo chladno jako v kostele, hlasitě hrála vážná hudba, obrazy pomalu mizely a nahrazovaly je další… a my chodily v němém údivu, ani nedutaly, stále se vracely… a nechtělo se nám odejít. Tak to bylo fakt něco!

mniši, kteří umožňují turistům organizované prohlídky opatství. My přijely pozdě a už bylo zavřeno. Podle obrázků na internetu jsme čekaly kýčovitý pohled na fialové lány levandule s půvabným klášterem v pozadí. Levandule však nekvetla a lány byly zelené. Asi jsme si krásu pro tento den vyčerpaly ve vápencových lomech… Na zpáteční cestě jsme projížděly městem Avignon a podjížděly jeho most, proslavený lidovou písničkou Sur le pont d‘Avignon, kterou zpívala i slavná Mireille Mathieu.

Abbaye de Sénanque

Aigues Mortes

Úplně okouzleny Klimtovými obrazy jsme odjížděly za dalším krásným zážitkem. Klášter z 12. století Abbaye de Sénanque s překrásnou polohou, obklopený pohořím a levandulovými poli. Byl postavený v románském stylu a dodnes ho obývají

Kvetoucí levandulové pole jsme objevily druhý den jen pár kilometrů od našeho La Grande Motte. Jely jsme do města Aigues Mortes (v překladu Mrtvé vody), kde se už od 13. století, kdy bylo město založeno, těží sůl. Je známé svou zachovalou historickou částí s úplným opevněním, čistými uličkami, mnoha obchůdky a restauracemi. Zajely jsme sem vlastně z nostalgie; před pěti lety jsme si městečko prošly, a tak jsme se vracely do známých míst. Cestou sem i zpátky jsme viděly stáda krásných bílých camargueských koní, několik menších stád černých býků, a hlavně úchvatné levandulové lány. Zajely jsme až k poli a já nelenila vytáhnout Marušku z auta na vozík, aby pózovala mezi řádky. Modelka si ale dost vystrašeně stěžovala na včelí bzukot kolem… (… ale levandulový med ti chutná, co?).

Nevšední, částečně bezbariérové jeskyně Grottes Bétharram nedaleko Lurd

A je konec pohádky… Na trzích, které jsou v La Grande Motte kaž dý čtvrtek a neděli, jsme nakoupily voňavé pytlíčky levandule, klobásu z camargueského býka, tři druhy sýra a francouzské víno, levandulový med, samolepky na kolečka Maruščina vozíku, montelimarský nugát, pár suvenýrů pro rodinu a přátele… a Maruška si koupila krásné dlouhé puntíkaté šaty. 

46



■ Vozíčkář a jeho dva chodící kamarádi s handbiky projeli Island. ■ Cesta byla fyzicky velmi náročná, ale plná zážitků. ■ Místní obyvatelé projevili svoji ochotu pomoci druhým.

Skolem kolem Islandu

Text: Jiří Čeloud Foto: Autor

S

eděli jsme takhle při podzimu s Jendou Havlem a Matějem Mikšíčkem, kamarády už z dob rané puberty, v dačické hospodě a pod vlivem několikátého piva vedli debatu nad nějakým velkým handbikovým výletem. Když jsme začali řešit destinaci, nadhodil Jenda: „Co kdybychom jeli kolem Islandu?“ No a po tři čtvrtě roce příprav nám začalo to opravdové dobrodružství. Z dánského přístavu Hirtshals do islandského Seyðisfjörðuru to jsou dva dny plavby. Trajekt Norröna společnosti Smyril Line je kromě vysokého prahu na palubu bezbariérový. Nemohl jsem se dočkat, až usednu na svého železného oře (myšleno handbike) a s prstem v nose objedu společně s Jendou a Matesem ostrov „ohně a ledu“. Když nás Island známý svým chladným a proměnlivým počasím vítá sluncem a dvaceti stupni tepla, není přece důvod pochybovat. Po usednutí do handbiků, množné číslo je správně, protože Jenda s Matesem se rozhodli jakožto choďáci sdílet utrpení ručního kola se mnou, nás čekalo více než šest týdnů dřiny, ale i nezapomenutelných


Hlad, zapříčiněný strachem z nedostatku financí, nás donutil vyzkoušet „dumpster diving“. zážitků. Prvním zážitkem byla změna počasí. Z onoho slunečna začalo během hodiny sněhopršet, vítr se mnou smejčil, zima jako trám, a já si říkám, „jestli tohle přežiju, tak teda nevim“.

S metrákem na hřbetě Rozhodli jsme se jet „natěžko“. Tzn. vézt si všechny věci s sebou na kole, vařit si na vařiči, spát ve spacáku na karimatce v našem novém hotelu (stanu s duralovými tyčkami) atd. Stanovat se dá prakticky kdekoliv, v tom

Fotografie ze dne, kdy do nás pražilo slunce. I to se na Islandu, avšak zřídkakdy, stane.

je Island skvělým hostitelem. Naším prvním tábořištěm je trávou zarostlé místo v Egils staðiru. První den jsme ujeli asi 30 km. Dohromady vezeme skoro metrák nákladu a vidíme, že tenhle „vejlet“ bude náročnější, než jsme si představovali. V Egilsstaðiru se napojujeme na Ring Road, silnici vedoucí kolem celého ostrova, a vyrážíme na severozápad. První plánovanou zastávkou je po týdnu cesty druhý nejmohutnější vodopád Evropy, mocný Dettifoss. Už několik kilometrů před ním sledujeme stoupající vodní tříšť a brzy nás ohlušuje rachot tohoto 100 metrů širokého vodopádu. Týden cesty sem byl krutý, nemohl jsem spát zimou, jídla jsme taky mnoho neměli, tělo si jen těžce a pomalu zvykalo na takovou zátěž. Ale stálo to za to! Doufali jsme, že u Dettifossu koupíme něco k snědku. Bohužel. Museli jsme vzít zavděk müsli tyčinkami a při vyprávění o svíčkové nebo steaku zapitém vychlazenou plzní jsme si řekli, že nepůjdeme spát, dokud nedojedeme k nejbližšímu městu. Ve čtyři ráno a po snad devadesáti ujetých kilometrech jsme totálně unavení a hladoví stavěli stan u termálních lázní v Reykjahlíðu. Ranní žranici u obchodu nelze popsat. Rozhodli jsme se, že si zasloužíme „rest day“ a uděláme si jen krátký výlet na sopku Krafla.

� 47

na cestách

Místní spasitel

Spojit síly jsme museli hned v prvním několika kilometrovém stoupání.

Matějovi jakožto největšímu sva� Bohužel lovci z nás se podařilo zlomit kliku, která

handbike pohání. No a co teď? Před cestou jsme dostali kontakt na islandského prodejce handbiků. Tak mu voláme a vysvětlujeme naši situaci. On že prý ještě žádný handbike neprodal, ale k našemu štěstí má jedno kolo objednané muž z města, kde právě jsme. Onen muž se jmenuje Gisli, a když jsme mu zavolali, zda nám může nějak pomoci, okamžitě vymyslel plán. Byl zrovna pryč, tak pro nás poslal svého zaměstnance, ten nás i s kolem odvezl do nedaleké elektrárny, kde byl čistě náhodou chlápek, který umí svářet hliník. Kliku vyztužil, svařil a ještě za to nic nechtěl. Ráno jsme sbalili stan, věci a jeli poděkovat Gislimu. Usměvavý padesátník na vozíku byl opravdu srdcař. Nejenže také nic nechtěl, ale pozval nás ještě na jídlo. Předtím navíc řekl: „Kluci, tady kolem jezera Mývatn je to nádherný, jeďte se projet kolem.“ My na něj že nemáme čas a musíme jet. Kolem jezera je to devadesát kilometrů a my si nemohli dovolit ztratit dva dny. „Tak tady máte klíčky od auta a přijeďte za tři hodiny k večeři.“ Zná nás půl hodiny a půjčí nám auto? To se jen těžko chápe. Po večeři prohlásil, že chce zítra jet na ryby, ať jedeme s ním. To jsme nemohli odmítnout a celou následující noc Jenda s Matesem rozhazovali sítě nebo nahazovali pruty. Já byl občas kapitánem malého motorového člunu. Ještě než jsme se s Gislim rozloučili, dal nám svůj záložní telefon a obden nám volal. Ptal se, jestli je všechno v pohodě, jak to zvládáme, dal nám informace o počasí nebo řekl: „Kluci, za třicet kilometrů potkáte restauraci, máte tam objednaný jídlo.“ Gisli nad námi převzal tak trochu ochrannou ruku. Měli jsme fakt kliku, že Mates tu kliku urval.

Vodopád Skógafoss, jeden z větších vodopádů, zdaleka ne však největší.

plnohodnotně jíst, se ani nebudu rozepisovat. Prostě to tak bylo. Během posledních dní jsme zažili ještě dvě velké krize. První byla, když nás déšť uvěznil na dva dny do stanu. Postupně jsme ve spacáku sušili nejméně mokré oblečení a četli knihu od Jiřího Kolbaby, kterého jsme pár dní předtím potkali. Kniha nás zachránila před ponorkou, která by asi jinak hrozila. A druhá krize byla, když jsme všichni na začátku šotolinového úseku píchli a zbývaly nám poslední fleky z lepení. Naštvaní jsme se utábořili, otevřeli piva, která jsme prozíravě ze zbytku peněz koupili, a přemýšleli, jak přejet následujících dvacet kilometrů.

Nuda a vzrůšo Všechno dobře dopadlo a my spěchali do Reykjavíku. Cestou nás čekaly takové nádhery jako vodopád Goðafoss nebo fjord u Akureyri. Přejeli jsme hory a málem pár ovcí, dali si závod s islandskými koňmi známými svým „pětikrokem“ a s totálně sjetými plášti dorazili do campu v centru Reykjavíku. Byl to jediný camp, který jsme na Islandu navštívili. Nutno dodat, že tam byla poslední sprcha, která umyla naše smradlavá těla. Následujících pětadvacet dní jsme na tento luxus jen čekali. Během dvou dní v Reykjavíku jsme opravili vozík a kola, dopili zásoby slivovice a dál bušili směrem na východ, ke slavnému Geysiru. Abych nastínil náročnost handbikingu: Od Geysiru k vodopádu Gullfoss je to deset kilometrů. Měli jsme šílený protivítr a jeli to tři hodiny. Zpět po větru jsme skoro ani „nezapádlovali“ a do půl hodiny byli u stanu. Chce-li někdo dobré podmínky pro kolo, ať proboha nejezdí na Island!

48

Bohužel jsme se často cítili býti větší atrakcí než příroda Islandu.

Mimochodem, Geyisir byl docela nuda. Jednou za pět minut vystříkne trocha vody, a díky a čau. Vodopády jako např. Seljalandsfoss, Skógafoss nebo ledovec Vatnajökull nám přišly jako podstatně větší vzrůšo.

Nákup z popelnice Do cíle našeho „vejletu“ zbývaly dva týdny. Hlad, zapříčiněný strachem z nedostatku financí, nás donutil vyzkoušet „dumpster diving“. Dumpster je v češtině popelnice a diving potápění, tak je asi jasné, co jsme začali dělat. „Jendo, díky, žes to odstartoval!“ Vidět „šampóna“ Matese skákat do kontejneru a radovat se z úlovků, to je k nezaplacení. O tom, že jsme od té doby začali

Musíme si pomáhat V tu chvíli volal Gisli, jak se máme a tak. Řekli jsme mu, co máme za trable, a on, že za pět minut zavolá. Za pět minut zavolal, že prý pro nás ráno přijede chlápek s autem a vlekem, aby nás přes ten úsek převezl. Ráno přijel Robert, naházeli jsme kola na vlek a za půl hodiny jeli spokojeně po asfaltu. Cestou se Roberta ptáme, odkud zná Gisliho. „Neznám ho. Nikdy jsem ho neviděl. Včera volal, že potřebujete pomoct, tak jsem přijel,“ odpověděl. Tím bych shrnul, jak jsou Islanďané naučení si pomáhat. Zbývalo jen pár dní cesty. Příjezd k trajektu byla velká euforie. Řvali jsme radostí. Na bolavé ruce jsme po 1600 km a čtyřiceti dnech v sedle zapomněli. Na začátku jsem říkal, že „jestli tohle přežiju, tak teda nevim“. Teď už vím. Musím jet na podobný výlet znovu. Ty zážitky za tu dřinu stojí! 


povídka

báseň

Náhody Tereza Horvátová

Tereza Horvátová:

Zahrada Ilustrace: Jiří Bušek

N

a konci vesnice byla zahrada. Rozpínala se do šířky i do dálky, ale nikdo netušil, co v ní je, protože ji skrýval starý dřevěný plot porostlý popínavými rostlinami. Nikdo netušil, jak je krásná, lidé mohli spatřit jen vršky mohutných smrků a vznešených borovic. Zahrada kvetla po celý rok; na jaře se skvěla žlutými narcisy, fialovými krokusy a červenými tulipány, v létě tam půvabně voněly desítky růžových keřů, nad kterými létaly včely, čmeláci a pestrobarevní motýli. Když přišel podzim, zelený trávník byl pokryt jemným kobercem barevného listí. Spanilé kvetoucí vřesy šířily vůni široko daleko a tajemně rudé jiřiny se pod jemnými poryvy chladného vánku kývaly ze strany na stranu. Zima pokryla celou zahradu měkkou pokrývkou sněhu a malé jezírko pokryla vrstvou ledu třpytícího se v zimním slunci jako drahokamy. Zahrada však skrývala ještě jedno tajemství. Malý domek krčící se mezi štíhlými borovicemi a širokými záhony lilií, růží a tulipánů. Nikdo z vesnice nevěděl, že tam domek stojí, nikdo nikdy nespatřil jeho okrové cihly porostlé tmavě zeleným břečťanem a psím vínem. Když kolem zvědaví lidé procházeli, viděli jen několik koček vyhřívajících se na plotě, ale když se jich chtěli dotknout, kočky

seskočily dolů a zmizely v bujném porostu. Jako mědí se lesknoucí kocouři, černé kočky i zrzavá koťátka, ti všichni našli ochranu u paní domu i zahrady. Přestože lidé nevěděli, že tam někdo žije, v roztomilém malém domku přebývala stará paní. Bílé vlasy měla stažené do měkkého uzlu a vlídný laskavý obličej jí zdobily desítky vrásek. Sice byla stará, ale každý den vycházela ven do zahrady a ve stínu stromů pečovala o své rostlinky. Zahrada kvetla do krásy a stařenka často sedávala na lavičce a na klíně měla šedivě zbarvenou kočku. Kočka jemně předla a stará paní zavřela oči… To byla další zvláštnost. Paní kočky přitahovala svou jemností a laskavostí. Všechny toulavé kočky u ní našly ochranu, pelíšek, jídlo a pití. Žila sama, a tak jí dělaly společnost právě kočky.

Náhody a střepy ze sklenic v růžovém svitu podlitin bez nehod Nehody mohla bych říct a pak se usmívat svému nadání umět zaměnit písmenko Nálada na triku nápis že se vlastně nijak necítím ale kam patřím vím ve tváři výraz který nekecá ale lže přestože netiskne a venku prší shůry moje sliby, tvoje výčitky z ruky do ruky předávám kousky tvého srdce dál a nikdo neví že není jediné co rozlámané někdo někomu zaprodal i moje krvácí… a plane… a postupně zhasíná…

Večer se z domku linuly tisíce vůní čajů a bylinek. Paní vařila léčivé čaje a pod závojem tmy, jen za svitu měsíce, s doprovodem svých milovaných koček vycházela do vesnice. Čaje pokládala na parapety oken domů, kde bydleli nemocní lidé. Dělala to tak už od pradávna a byliny z její zahrádky vždycky pomohly. Pomalu se obrátila, došla až k zarostlé brance, otočila zrezivělým klíčem a procházela svou krásnou zahradou, až po chvíli cesty spatřila malou chaloupku, ze které se do daleka linula příjemná záře. Věděla, že je doma...  Autorka studuje v Jedličkově ústavu.

K prázdninám patří i pěkné čtení. Vybrali jsme pro vás dvě ukázky z tvorby Terezy Horvátové, středoškolačky z Jedličkova ústavu. Má talent? Posuďte a třeba i pošlete něco pěkného z vaší tvorby nebo z pokusů vašich známých a kamarádů. Zajímavé básně, kratší povídky nebo třeba i epigramy rádi otiskneme.


49

Povídka

Ilustrace: Jiří Bušek

C

Zdeněk Jirků:

o já si v životě užil! Od malinka sem byl trochu jinej než vostatní a kluci se mi strašně smáli. Taky mě posílali s různejma úkolama třeba do obchodu – abych koupil bublinu do vodováhy nebo deset deka včerejšího počasí. Když sem nechtěl, mlátili mě anebo svlíkli do naha a poslali domů. Až když vostatní šli do školy a já ne, řekla mi máma, že sem postiženej, dokonce mi četla papír vod doktora, co mě prohlížel.

mentálně postiženej, prostě mám nějakou poruchu v hlavě a už to jiný nebude. V pomocný škole sem se ale učil dobře, a dokonce to vypadalo, že pudu do učení na lakýrníka, jenže umřel mi táta, myslim, že se upil. Máma si našla jinýho, a jen se nastěhoval, už mě pani Kadeřábková vezla do ústavu. Ten novej mámin frajer mi na rozloučenou řek, že se těší, jak už mě neuvidí. A neviděl. Ani máma za mnou nejezdila jako rodiče mejch kamarádů. Nejezdila, tak co.

Nevěděl sem, co to všechno je, nějaký ty deagnózy, až dlouho potom mi pani Kadeřábková, co mě měla na národním výboře na starosti, jednou pomalu vysvětlila, že sem

V ústavu to bylo docela dobrý, jen mi vadily obrovský ložnice, na naší bylo třicet kluků. Ale v druhým patře byly holky, to mě docela zajímalo. Jídlo bylo dobrý, škola ušla,

dost sme dělali na zahradě a chodili na vycházky a vejlety. Lidi po nás pokukovali, jednou sme jeli na Bezděz a byl dost plnej vlak. Jak sme nastoupili, tak lidi utekli z vagonu, takže sme tam byli sami, což bylo dobrý. Taky tam byly naše holky, hlavně Zuska, ta se mi moc líbila, i když má mongoláka a trochu hůř mluví. Ale je moc hodná a jednou sme se v zahradě líbali. To bylo perfektní! Jenže na to přišel vychovatel Brůha a dal mi dvě facky. Stejně sme se pak líbali, našli sme takovej kout ve sklepě a tam sme chodili. Některý kluci to věděli a furt mě vyslýchali, a Bubeníček, takovej náš vedoucí party, mě vzal jednou do zahradnický kůlny, nabíd mi cigáro a zeptal se, jestli už to se Zuskou dělám. Nevěděl sem co, tak mi řek o těch věcech, a ukázal dokonce nějakej časopis s nahatejma fotkama chlapů i ženských. Byl sem z toho vyvalenej, a taky mi bylo špatně z cigára. Bubeníček mě ale uklidnil a řek, že to můžu se Zuskou dělat, protože mongoláci děti mít nemůžou. To mi nepřišlo spravedlivý. Zusku ale brzo vzali rodiče domů a Brůha mi řek, že to zařídil von, protože mám prasácký sklony. Ale stejně se mi po Zusce stejskalo, jenže sem jí chtěl psát, ale to mi moc nejde a vona psát vůbec neumí. Já ale dobře čtu a všechno přečtu, i když mi to připadá někdy dost nesrozumitelný. Třeba takový básničky vod Erbena, to mi hlava nebere. Jak může holka žít s vodníkem pod vodou a vychovávat tam dítě! Dyť by se utopilo! Brůha mě najednou zavolal a řek, že už je mi vosumnáct a musim z ústavu pryč. Ptal sem kam, a von jen řek – uvidíš! Pak mě vezli sanitkou moc kilometrů a nakonec to byla psychiatrická léčebna. Jenomže já se neměl na co léčit. Byl sem zdravej, akorát postiženej mentál. Nejblbejší bylo, že tam vopravdu všechno měli jako v nemocnici, pyžama, župany, prostě jako v nemocnici. A ty lidi tam! Některý jen koukali z vokna, jiný furt naříkali a některý se taky furt chtěli prát. Tak tam sem byl dva roky. Až přišla Lucka! Bezva Lucka, krásná, a prej taky moc inteligentní, jak říkaly sestřičky. A že prej má nějaký středisko, kde bych moh bejt a třeba i pracovat a třeba i chodit ven a třeba si najít i kamarádku a třeba s ní i bydlet. To bylo šíleně zajímavý, a tak sem jel. Středisko se menuje Petrklíč a je nás tam třicet, tedy mimo Lucky a dalších asistentů. Máme se dobře. Pomáháme v kuchyni, uklízet, některý ženský tam i pečou a háčkujou. Já mam nejradši televizi, i když se

50



Jak to vidim

mi některý pořady hnusej. Třeba jak zabíjej lidi! To by vysílat neměli. Když sem tam byl tři měsíce, řekla Lucka, jestli bych chtěl sám ven. Že na to mám. Bál jsem se, nejdřív mě asistent Radek povodil po okolí Petrklíče, pak sme šli dál, až k tramvaji.

mi to přišlo blbý. Třeba parkovali na místě vozíčkáře odnaproti a von pak musel hledat místo po celý ulici. Začal sem to hlídat, a jak tam někdo postavil auto, hned sem běžel ho upozornit. Většinou mi jen řekli – nevotravuj, debile.

Tramvaj sem znal jen z televize a byla mnohem větší, než sem myslel. Hodně sme dělali keramiku a jednou řek Radek, že bych se moh podívat na výstavu čínskýho porcelánu. Jeli sme metrem! Pod zemí sme jeli a vono to fungovalo. Já se teda bál, až sem si trochu učůrnul, ale vono to fungovalo. I jezdící schody. Ta výstava mě moc nebavila, musel sem myslet na to metro. A Radek mi taky slíbil, že mě všechno naučí a jednou, jednou že pojedu sám!

Ptal sem se Lucky, co mám dělat, a ona řekla, že mám pokračovat, ale dát si pozor, aby mě někdo nenapad. To se ale stalo, nějakej chlap mě chytil, dotáh do Petrklíče a řval – zavřete si ty kretény! Kluci asistenti ho vyfotili, dali to policii, ale jemu se nic nestalo. Taky sem si všim, že ráno, tak před pátou, já totiž hrozně brzo vstávám, vyváží nějaká dodávka do parku haraburdí, hlavně kusy izolací a všelijakejch zbytků ze stavby. Řek sem to Radkovi, a víte, co udělal? Přines mobil a naučil mě s ním! Hlavně fotit! Tak sem čekal celou noc, a vopravdu ráno přijeli zas! Vyházeli odpad a couvali, když sem je pěkně vyblejsk!

To už mi bylo přes dvacet a zrovna, když mi ostatní klienti, asistenti i sama Lucka udělali narozeniny s dortem, přišel dopis, že moje máma umřela. Já myslel, že už je dávno mrtvá, ale líto mi jí bylo. Naučil sem se chodit sám ven a někdy i nakupovat malý zboží ve večerce. Taky sem si začal všímat, co dělaj lidi venku. Někdy


Radek byl nadšenej, a že to dá na místní úřad. Jenomže se zase nic nestalo a Radek řek – na skládku peníze nemají, ale na úplatky jo. Tomu sem vopravdu nerozuměl. Takže jedinou mojí zásluhou bylo, že sem

zachránil tu holčičku z vedlejšího paneláku. Každej den, i když byla zima a pršelo, stála na balkoně a koukala. Třeba dvě nebo tři hodiny. Já mám teď totiž hodinky, dostal sem je od Lucky, byl sem už třikrát nejlepší v bodování aktivit. Tak ta holčička tam stála, a to bylo divný. Ve večerce přitom říkali, že mámu má, ale ta sedí furt v hospodě. A ta holka tam furt byla sama. Jak sem to řek asistentům, hned sme se tam šli podívat. Byla na balkoně. Tentokrát zavolali pohotovostní policii, a najednou tolik houkaček, policajti, hasiči i sanitka. Stáli sme dole a viděli, jak hasič rozbil dveře na balkon, popad holku a za chvíli ji už vezla sanitka pryč. Pak vo tom psali i v novinách, ale vo mně ne. Jenomže mě stejně pozval – i Lucku – starosta naší městský části, moc mi děkoval, nabíd mi chlebíčky, a nakonec mi dal dárek. Mobil! Už si ho nemusím pučovat od Radka. Teď mám sice problém komu volat, ale jinak se potvrdilo, že je správný, abych i dál chodil ven. Takže jak já to vidim, všichni mentálové by měli chodit ven. A pozorovat parkoviště, park i balkony. 

51

Design ■ Elektronická zařízení svou krásu teprve hledají. ■ Navrhování je zdlouhavý a odpovědný proces. ■ Kompenzační pomůcky si hezký design zaslouží.

Anna Kozová:

Dobrý design

Duhové hodiny pro neziskový projekt Trashmade

umí skloubit formu i funkci Nafukovací plachetnice, 2015. Spodní část se napustí vodou, aby se loď nepřevrátila.

Chirurgické instrumentárium pro operaci kolene pro českou firmu Beznoska s.r.o., 2009 Porcelánová váza inspirovaná architekturou, 2004

Text: Štěpán Beneš Foto: Jiří Thýn, Tomáš Souček, Michal Šeba, Anna a Jerry Kozovi

Vlna chytrých náramků a hodinek, které dokáží hlídat mimo jiné zdravotní údaje, jako by neměla konce. Přitom je na zápěstích kolem sebe zase tolik nevídáme. Čím to podle vás je? Zvykají si lidé na novou techniku pomaleji, nebo prostě odmítají nosit nepohledný stroj tam, kam obvykle patří hezké hodinky nebo šperk? Jsem přesvědčena, že design zde hraje zcela podstatnou roli. Dobrý design umí skloubit funkci a formu v jeden celek. Pokud jedna vlastnost za druhou klopýtá, není to dobrý

52

design. Myslím si ale, že dnes už je na trhu celá řada krásných chytrých hodinek a doplňků. Nedávno mě můj muž na jedny takové upozornil, vyrábí je společnost Withings. Já osobně takové věci nenosím, protože jsem neměla potřebu. Teď nosím hodinky kvůli dětem, abych je dala včas spát. Nejraději jsem, když nemusím používat ani hodinky, ani mobil. Jak těžké je vlastně sloučit požadavky na funkci s estetickým provedením?

Je to náročná práce. Vývoj takového produktu rozhodně netrvá týden a podílí se na něm tým expertů. Známá pravda je, že co není funkční, nemůže být ani krásné. Pokud má být výsledek dobrý, není jiné řešení než skloubit funkci s krásnou formou, která z ní vychází. Jak to probíhá? Postup je většinou dost podobný, ať jde o jakýkoli projekt. Jako první se dělá rešerše, hledají se příklady dobrého a špatného řešení podobného problému, různé inspirač-



Pokud má být výsledek dobrý, není jiné řešení než skloubit funkci s krásnou formou, která z ní vychází. být intuitivní, žádný senior nebude studovat nějaké návody k použití. A samozřejmě i věci pro seniory a handicapované mohou být kultivované, a tím zvýšit uživateli alespoň o trochu kvalitu života. Pohlédneme-li na design kompenzačních pomůcek obecně, je to dost smutný pohled. Je i tady prostor pro invenci? Samozřejmě. Vývoj takové věci je ale nákladný a trvá dlouho. Pak jde asi především o to, kolik takový vozík stojí. Ale určitě i obyčejné pomůcky, tím myslím ne pro paralympioniky, mohou být se stejnými náklady výroby funkční a krásné.

Nafukovací koza a traktor, 2013

Porcelánový květináč pro hydroponické pěstování rostlin, sádrový model.

Jak jsou na tom vlastně Češi s designem? Vnímáme formu citlivě, nebo jsme spíše národem zaměřeným na praxi před estetikou? Tohle nedovedu posoudit. Někteří dávají přednost funkci, někteří formě, někteří chtějí, co je v reklamě, a většině je to jedno. Ale myslím si, že o designu je určitě mezi veřejností čím dál větší povědomí. Já to vidím optimisticky. 

Domeček, ze série hraček navržených pro syna Alfréda

ní zdroje a podobně. Následuje podrobná analýza všeho, co se budoucího výrobku týká. Ta zahrnuje možné způsoby výroby, materiály, uživatele, ergonomii, barevnost, firemní filozofii, marketing, zkrátka všechno, co s výrobkem nějak souvisí. Když jsem poprvé navrhovala chirurgické nástroje pro firmu Beznoska, trvala tato analýza půl roku. Po analýze přicházejí na řadu skici, z nichž se vybere jeden, maximálně dva nosné nápady, které se dále rozpracovávají. Od výsledného návrhu se dělají vizualizace, pracovní modely, technické výkresy, případně prototyp. Když se vše doladí, následuje zavádění produktu do


výroby – autorské dozory, případné drobné úpravy. Ale to je velmi obecné, každý výrobek má svá specifika. Navrhovat podobné výrobky pro širokou populaci je jedna věc, druhým specifikem jsou pak produkty určené třeba pro seniory nebo handicapované. Jak byste se sama vyrovnala s podobným zadáním? Každý výrobek má svá specifika podle toho, komu je určen, takže si nemyslím, že navrhovat produkty pro seniory je těžší, jen je to jiné. Hlavní roli zde hraje ergonomie: na první pohled musí být jasné, k čemu daná věc slouží a jak se používá. Používání musí

info Kdo je Anna Kozová Česká designérka. Po ukončení gymnázia nastoupila na VŠUP v Praze, kde studovala v ateliéru Designu výrobků u Michala Froňka a Jana Němečka. Během studia absolvovala dvě stáže, první na ERBAN ve Francii, druhou na VŠUP v ateliéru architektury Jindřicha Smetany. Je držitelkou ocenění CzechGrandDesign a Ceny šéfredaktorů za nejlepší prototyp na Designbloku 08.

53

Vzdělávání zaměstnanců s postižením ■ Výrobní družstvo SOLEA se handicapovaným nevyhýbá. ■ Důraz se tu klade na kvalitu. ■ Složitější cesta může být lepší.

Za úspěchem s lidskou Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch

V

ypadá to tu na první pohled jako v každém výrobním závodě. Pyramidy z krabic označených jako hotové k expedici, vedle jiné, které zrovna dorazily, a mezi nimi dálnice vyznačené žlutou páskou jako manipulační prostor. V lisovně plastů je pro návštěvníka zvenčí nezvyklé dusno, z nástrojárny se ozývá hluk kovoobráběcích strojů, v montážních dílnách se šikovné prsty nezastaví. Jsme ve výrobním družstvě SOLEA v obci Rybník, jen několik stovek metrů od České Třebové. Něčím se tu od podobných závodů přece jen odlišují: 70 procent místních zaměstnanců má nějaký zdravotní handicap.

Kompletační dílna nezahálí. Ne každý u takové práce vydrží.

Organické spojení Letos oslavuje SOLEA 15 let své existence a tvoří ji jedna moderní třípatrová budova navazující na zrekonstruovaný areál bývalé konírny. Právě ve zrekonstruované části sídlí nástrojárna, v přední pak lisovna plastů a v dalších dvou horních patrech dílny zaměřené na montáž. V lisovně i nástrojárně jsou moderní přístroje umožňující udržet krok s požadavky zákazníků, montážní oddělení nabízí kromě kompletace výrobků také potisk, demontáž, třídění, přepracování nebo opracování horkým vzduchem. Samozřejmostí jsou i strojní montáže nebo balení výrobků, firma drží několik certifikátů kvality včetně normy ISO/TS 16949:2009 pro automobilový průmysl. Dohromady zde pracují sto tři zaměstnanci, 70 procent z nich má nějaké zdravotní omezení. Jedná se nejčastěji o Crohnovu chorobu, onkologická onemocnění, epilepsii, diabetes, postižení pohybového aparátu, oční vady a mentální poruchy. Za nápadem zaměstnávat handicapované pracovníky stojí otec dnešního ředitele závodu, František Jiřele. Jeho syn Leoš Jiřele, který ve firmě působí již 12 let, přijal myšlenku za svou a řadu let v ní pokračuje. „Začátky byly těžké, s úvěry, v prázdných pronajatých prostorech se třemi zaměstnanci. Postupem času se podařilo objekt odkoupit a dnes v něm působí 72 zdravotně postižených lidí. V založení firmy sehrály roli dvě hlavní skutečnosti: v rodině byli lidé se zdravotním postižením, a také příležitost pronájmu objektu, kde dříve působila firma zaměstnávající zdravotně postižené, takže tomu byly přizpůsobeny i prostory. Oblast zdravotně postižených se již před mnoha lety stala plnohodnotnou součástí našeho života, a naopak se snažíme, například působením ve výkonné radě za-

54

Marie Strnadová, jedna z handicapovaných zaměstnankyň, už je v důchodu. Dochází ale brigádně.

městnavatelů zdravotně postižených, pomoci k tomu, aby se sektor očistil od přibližně 10 % subjektů, které zaměstnávají postižené jen fiktivně a vytvářejí negativní obraz o všech zbývajících,“ vypráví o historii firmy a jejím poslání současný ředitel Leoš Jiřele. „Handicapovaní zaměstnanci u nás pracují hlavně v kompletačních dílnách, ale také v lisovně plastů, nástrojárně či v administrativě. Vždy na jedné straně záleží, co handicap

dovolí. My se naproti tomu snažíme, aby si u nás každý našel místo, jaké mu bude nejvíce vyhovovat,“ přidává se Blanka Mičková, která má ve firmě na starosti obchod a marketing. Dbá se tu hlavně na kvalitu, mezi zákazníky výrobního družstva patří řada významných subdodavatelů i velkých podniků, základem jsou zakázky pro automobilový průmysl, který neočekává nic jiného než perfektní zpracování. Majitelé luxusních automobilů BMW nebo Audi možná ani netuší, že některé plastové součástky jejich vozů, například výplně kapsy dveří, vznikají právě tady. Vadí zákazníkům, že práci vykonávají zdravotně postižení? „S ničím takovým jsem se nikdy nesetkala. Je samozřejmé, že řada zákazníků se na nás obrací se žádostí o náhradní plnění, mnohým o ně ale vůbec nejde. Vybudovali jsme si dobré jméno postavené na kvalitě,“ říká Blanka Mičková. Kvalita se tu kontroluje na řadě měřicích a kontrolních přístrojů, práci tu navíc dělají lidé, kterým její mnohdy monotónní charakter nevadí. Ne každý zvládne u takové práce vydržet, dodává Blanka Mičková. Najít kvalitní zaměstnance je podle ní těžké, nejčastěji se střídají právě v náročné lisovně plastů. Možná i proto je na nástěnce u vchodu vyvěšena informační tabulka s motivačním programem pro zaměstnance, nabízející jim finanční odměnu, pokud přivedou spolehlivého kolegu. Částky se podle kvalifikace šplhají až do několika tisíc korun.

Udržet kvalitu Jedním z handicapovaných zaměstnanců, kteří vydrželi, je i Marie Strnadová. Usmě-


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí Nová část výrobního závodu, jen stovky metrů od České Třebové.

tváří V lisovně plastů není práce snadná, zaměstnanci musí mít na moderní stroje kvalifikaci. I zde se ale dá s handicapem pracovat.

Handicapovaní zaměstnanci u nás pracují hlavně v kompletačních dílnách, ale také v lisovně plastů, nástrojárně či v administrativě. vavá dáma tu v montážní dílně pracovala od začátků firmy, 14 let, dnes je v důchodu a dochází jako brigádnice. Na svou práci může být náležitě pyšná, dostala za ni v roce 2012 dokonce ocenění za nejlepšího Zaměstnance roku v kategorii chráněného trhu práce, které každý rok uděluje ve dvou kategoriích (vedle chráněného také otevřený trh práce) Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Osm let už tu pracuje také Jana Češková, kterou jsme zastihli v montážní dílně při práci na ochranných maskách. Kolegové Marie Strnadové i Jany Češkové sem přijíždějí z blízkého i vzdálenějšího okolí, někteří


přímo z Rybníku, další z České Třebové, Lanškrouna nebo Ústí nad Orlicí. Všichni si pochvalují hlavně přátelské prostředí a citlivý přístup k zaměstnancům, který se tu i přes nezpochybnitelné nároky na kvalitu daří udržovat. Ostatně motto firmy zní: Za úspěchem s lidskou tváří. „Uchazečům o zaměstnání u nás můžeme nabídnout klidnější prostředí, než je u podobných výrobních závodů zvykem. Snažíme se také organicky propojit svět handicapovaných se světem těch, kteří žádné zdravotní omezení nemají. Někdy to není jednoduchá cesta, ale takovou si naše firma zvolila a nelitujeme toho,“ říká Blanka Mičková. Firma se také snaží své zaměstnance vzdělávat, naposledy ročním projektem Vzdělávání zaměstnanců se zdravotním postižením. Šlo celkem o třináct různých kurzů zaměřených na technickou, ale i psychologickou stránku. Bezmála dvacet handicapovaných zaměstnanců mělo možnost zdokonalit se v nových metodách výroby, ale i v organizaci pracoviště, týmové práci nebo zvládání stresu. „Od zaměstnanců jsme měli na kurzy skvělou odezvu, každý dokázal díky nim něco na své práci zlepšit. Hodnotit je můžeme jen pozitivně,“ pochvaluje si Blanka Mičková. „Již řadu let se snažíme jít cestou dodávek náročnějších výrobků, zejména pro automobilový prů mysl, což si u zdravotně postižených dovede málokdo přestavit. Těší nás potvrzovat, že je to dlouhodobě možné a že mezi zdravotně postiženými je spousta šikovných lidí. Rád bych touto cestou také poděkoval všem lidem za spolupráci v patnáctileté existenci družstva,“ uzavírá Leoš Jiřele. 

Až do konce září můžete vzdělávat zaměstnance z řad OZP/OZZ zdarma Zástupci společnosti SOLEA si v článku projekt Vzdělávání zaměstnanců se zdravotním postižením pochvalují, což je pro něj lepší reference než tucet propagačních textů. Patříte-li k firmám, které zaměstnávají osoby se zdravotním postižením nebo znevýhodněním, měli byste o jeho využití přemýšlet také. To nejdůležitější je, že prostřednictvím webového portálu www.vzdelavani-ozp.cz můžete přihlásit své zaměstnance z řad OZP/ OZZ do komplexního vzdělávacího programu a náklady na něj vám budou uhrazeny až do výše 52 500 Kč na jednoho zaměstnance. Můžete jich přihlásit i více. Navíc můžete zažádat i o úhradu ostatních nákladů vynaložených na vzdělávání – cestovného, stravného, ubytování a náhrady mzdy. Vzdělávání je poskytováno v režimu veřejné podpory de minimis a musí být v tomto režimu také čerpáno. Pod pojmem komplexní vzdělávací program se rozumí dva či více kurzů, které si zvolíte sami. Neexistuje tedy žádný předem daný seznam, z něhož byste si museli vybírat. Komplexní vzdělávací program však musí respektovat některá pravidla – nesmí mít povahu rekvalifikace, nýbrž prohlubování či rozšiřování dosavadní kvalifikace, a musí v něm převažovat odborné vzdělávání s úzkou vazbou na pracovní zařazení zaměstnance. Projekt je určen zaměstnavatelům z podnikatelské sféry (vyloučeny jsou tedy např. neziskovky, školy, státní a vládní instituce atd.). Účastníci z řad vzdělávaných zaměstnanců musí splňovat tyto podmínky – jde o osoby se zdravotním postižením (I., II. či III. stupeň invalidity) nebo zdravotním znevýhodněním, mají u vás nejméně tři měsíce trvající pracovní poměr na minimálně 0,5 úvazku (HPP nebo DPČ) a jsou státními příslušníky ČR nebo zemí EU s trvalým pobytem v ČR. Podmínkou je také místo výkonu práce mimo hlavní město Prahu. Projekt realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace MPSV. Je spolufinancován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. Své zaměstnance můžete v rámci projektu bezplatně vzdělávat až do konce září. Bližší informace získáte na www.vzdelavaniozp.cz, a od pondělí do pátku navíc také na infolince 778 530 720 (9.00 do 15.00 hodin). 

55

poradna ■ Provozovatelé letišť jsou povinni zajistit asistenční služby pro osoby s postižením. ■ Pokud cestujete s elektrickým vozíkem, je nutné předem informovat letiště. ■ Tip na prázdninové lehčí čtení.

Praktické vychytávky k letnímu cestování letadlem

S

e začátkem prázdnin a dovolených ve mně zvítězila cestovatelská touha a snaha usnadnit vám, čtenářům, poznávání nových věcí v zahraničí bez zbytečných trablů při dopravě… takže:

Jak naplánovat let a pomoc na letišti Úvodem je důležité rozhodnout se, zda budete cestovat s některou z cestovních kanceláří anebo na vlastní pěst. Ani v případě cesty s cestovní kanceláří však nedoporučuji podcenit přípravu a raději si ověřit služby přímo na letišti. Pokud necestujete s cestovní kanceláří, která se specializuje na dopravu osob s handicapem, může se bohužel stát, že přípravu podcení ona. Ne vždy také její zaměstnance napadne, co vše je třeba zařídit a jaké jsou vaše potřeby, proto doporučuji vše si v dostatečném předstihu s kanceláří domluvit a vyjednat. Ověření přímo na letišti také není k zahození. Pokud cestujete na vlastní pěst v rámci států EU, pomůže vám nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 1107/2006, o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. Provozovatelé letišť jsou povinni zajistit svými silami nebo prostřednictvím vybraného dodavatele asistenční služby pomoc pro osoby se zdravotním postižením. Co se týká ostatních destinací, rozhodně se informujte o službách na letišti v dostatečném předstihu. Všechna tři naše letiště – Praha, Brno i Ostrava – na svých stránkách v sekci Odbavení informují o lhůtě na objednání asistenční letištní služby a popisují většinou i podmínky přepravy vozíků. Doporučuji také věnovat pozornost bezbariérovosti přepážek/stanovišť. Všechna naše letiště také mají k dispozici tzv. normu kvality, která podrobněji popisuje standard přepravy cestujících s handicapem.

Letecká kontrola při cestování Je třeba mít na paměti, že kontroly se po 11. září skutečně zpřísnily na všech letištích a nějaký nečekaný problém může váš odlet zbytečně zdržet či zhatit, a to především v případě, kdy se vyskytnete na letišti v zahraničí a existuje i jazyková bariéra. Pak se například obtížně vysvětluje umělý kyčelní kloub, ke kterému nemáte přeloženou zdravotnickou dokumentaci apod.

56

Zvažujte prosím tedy i tyto speciality a zajistěte si ideálně lékařskou zprávu přeloženou do světového jazyka či se předem poraďte s konkrétním letištěm, zda jim bude stačit ubezpečení, že pípáte z důvodu umělé kyčle a nemáte u sebe nic nebezpečného… Počítejte také s tím, že elektrický vozík vám bude odebrán už u kontroly a bude vám zapůjčen vozík mechanický.

Převoz mechanického nebo elektrického vozíku Cestování s elektrickým vozíkem je vždy obtížnější než s mechanickým; ač samozřejmě chápu výhody električáku, zvažte, jak v zahraničí vyřešíte případnou poruchu a jak se budete dopravovat, pokud bude vozík nepojízdný. V případě cestování s elektrickým vozíkem je nutné o této skutečnosti předem informovat letiště (prostřednictvím CK nebo osobně). Elektrický vozík se odebírá, jak už jsem uváděla výše, cestujícím už u odbavení, kdy je nutné odpojit baterie vozíku a připravit jej na přepravu v zavazadlovém prostoru. Po dobu odbavení je cestujícímu zapůjčen mechanický vozík, který je mu k dispozici až do nástupu do letadla. Letiště Praha, a. s., např. umožňuje i nakládání a vykládání elektrických vozíků do/z letadla za přítomnosti asistenta osoby se zdravotním postižením. Požadavek na přítomnost asistenta u nakládky/vykládky však musí být nahlášen v dostatečném předstihu. Mechanický vozík si většinou můžete ponechat až do nástupu do letadla, kdy jste „přesazeni“ na vynášecí židli (což samozřejmě není moc příjemné) a následně vyneseni do letadla a usazeni na své místo na palubě letounu. Vlastní vozík je pak také většinou přepravován v zavazadlovém prostoru.

Osobní asistence na cestách Pokud necestujete s rodinou či kamarády a chystáte se využít na cestách služby osobní asistence, tedy v ČR registrované sociální služby, je dobré se předem domluvit na podmínkách asistence: kdo zaplatí asistentovi zájezd, jak budete bydlet, co cestovní pojištění a případné cestovní náhrady – tedy stravné. Sociální službě (potažmo vám) by se tím pádem mohlo vyslání asistenta do zahraničí dost prodražit. Mnohem lepší je tedy ukecat kamaráda/ známého, aby s vámi do zahraničí vyrazil sám za sebe a všechny výše uvedené náklady si hradil alespoň částečně sám. Zažila

Cestování s elektrickým vozíkem je vždy obtížnější než s mechanickým; ač samozřejmě chápu výhody električáku, zvažte, jak v zahraničí vyřešíte případnou poruchu a jak se budete dopravovat, pokud bude vozík nepojízdný. jsem i případy, kdy si osobní asistent – zaměstnanec sociální služby – vzal dovolenou a ve svém volnu pak jel asistovat klientovi k moři. Cesta tak vlastně nebyla výkonem povolání a asistent se s klientem domluvil na částečné finanční kompenzaci zájezdu.

A něco na čtení na cesty … A na závěr si dovolím stejně poradensky rýpnout a pro chtivé informací zasílám odkaz na příručku MPSV, která popisuje příspěvky a další nároky osob s handicapem podle legislativy roku 2015… Znáte to, v našem státě je třeba být informován, nevyplatí se očekávat, že informace správně a včas dostanete přímo… takže příjemné prázdninové čtení (a to samozřejmě i lehčích titulů, než je tento http://www.mpsv.cz/files/ clanky/20854/Prirucka_OZP_2015.pdf 

Lucie Marková Poradenství Konta Bariéry [email protected]



■ Může exekutor zabavit auto nemocného syna? ■ Kdy je možný při koupi auta odpočet DPH? ■ Jakou platnost má průkaz ZTP?

Odpovědi na dotazy čtenářů ?

?

Chtěla bych si požádat o příspěvek k nákupu auta pro nemocného syna. Zajímá mě, jestli takové auto může zabavit exekutor. Děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Pokud by syn získal příspěvek na motorové vozidlo jako na pomůcku, měla by být v souladu se zákonem č. 329/2011 Sb. v jeho vlastnictví. Vy, rodiče, byste byli pouze provozovateli vozidla. Pokud je tedy exekuce vyhlášena na vás jako na rodiče, neměl by být postižen majetek syna. Pokud hrozí, že k vám dorazí exekutoři, doporučuji mít po ruce doklad o vlastnictví vozidla. Pokud by exekuce byla přímo na syna (neuvádíte bližší informace ani jeho věk), doporučovala bych argumentovat tím, že se nejedná o běžné vozidlo, ale o speciální kompenzační pomůcku usnadňující mu handicap, a tyto pomůcky by exekutoři zabavovat neměli, nicméně bude asi záležet na přístupu a jednání konkrétní osoby-exekutora. V případě sporu je třeba obrátit se na soud s tzv. vylučovací žalobou.

?

Požádali jsme o příspěvek na auto pro naši babičku, tedy maminku přítele, která má Parkinsonovu chorobu a demenci s Lewyho tělísky, je skoro nepohyblivá. V případě, že bude schválený, a měl by být, jak jsem hovořila s posudkovým lékařem, zjistila jsem, že je možné zažádat o vrácení DPH ze zakoupeného vozu, kde je příspěvek státu. Jak postupovat? Tato částka se vrací úřadu? Děkuji!

Odpověď: Pokud získáte na zakoupení motorového vozidla příspěvek od úřadu práce, skutečně je možné požádat na finančním úřadu o vrácení DPH; tuto částku nemusíte následně úřadu práce vracet. Osoba se zdravotním postižením má podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 85, nárok na vrácení DPH u jednoho osobního auta zakoupeného v ČR v období pěti let v maximální výši 100 000 Kč. Nárok na vrácení zaplacené daně lze uplatnit nejpozději do tří let od konce kalendářního měsíce, ve kterém jste obdrželi rozhodnutí příslušného úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení osobního automobilu, nebo od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Žádost o vrácení DPH musí mít tyto náležitosti: jméno, příjmení, trvalé bydliště a rodné číslo zdravotně postižené osoby, rozhodnutí úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení motorového vozidla,



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz. Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. Pomozte nám zlepšovat vaše MŮŽEŠ

daňový doklad nebo doklad o nákupu osobního automobilu, který byl vystaven plátcem daně, na dokladu je plátce povinen uvést tyto údaje: své obchodní jméno, sídlo, daňové identifikační číslo, rozsah a předmět daňového plnění, datum nákupu, sazbu daně a její výši. Vrácení daně můžete uplatnit i při nákupu staršího ojetého vozu. Je však třeba si vždy dopředu ověřit u prodejce, zda je plátcem DPH a zda vám může vystavit doklad, kde bude DPH vyčíslena. Bez toho nelze o její vrácení požádat. U auta zakoupeného v bazaru je třeba mít na paměti, že DPH se vrací (až na ojedinělé případy) pouze z rabatu autobazaru. Doplňuji, že daňová úleva je vázána pouze na příspěvek na zakoupení vozidla, není možné ji uplatnit na vůz, který si koupíte sami.

Chtěla bych se zeptat: chystám se zakoupit vozidlo pro postiženého syna, ale mám problém s DPH. Vztahuje se DPH i na syna a tuto koupi, i když auto kupuji pro postiženého syna? Dále mám problémy s dofinancováním vozu: vybrané vozidlo stojí 210 000 Kč, v bazaru mi cenu snížili na 205 000 Kč, ale jsem matka-samoživitelka a bohužel nemám ani těch 5000 Kč. Můžete mi nějak poradit?

Odpověď: Odpočet DPH z ceny vozu je možný v případě, že jste na vozidlo čerpala příspěvek na zakoupení motorového vozidla z úřadu práce, jinak bohužel nikoli. Pokud se jedná o vozidlo z autobazaru, záleží na tom, zda bylo DPH zaplaceno; ve většině případů se DPH vrací pouze z rabatu autobazaru. V praxi to funguje tak, že DPH musíte v ceně vozidla zaplatit a následně vám jej finanční úřad na základě vaší žádosti vrátí. Bohužel nevím, co vám mám poradit ve věci chybějící částky; buď je třeba vybrat levnější vozidlo, nebo vyjednat ještě větší slevu v bazaru nebo se s autobazarem domluvit na pozdější úhradě (pokud byste měla příspěvek od ÚP a žádala následně vrácení DPH).

?

Chci se zeptat, jestli průkaz ZTP i po výměně má mít stejnou dobu trvání jako ten předchozí. Např. když mám současný průkaz s vyznačením TRVALE, zda budu mít tuto dobu vyznačenou i na vyměněném průkazu, nebo zda tam budu mít vyznačenou dobu, např. jen na 10 let. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Zákon č. 329/2011 Sb., o dávkách pro osoby se zdravotním postižením, v § 35 rozlišuje dvě platnosti: Platnost „nároku“ na průkaz – ta se odvíjí od doby platnosti výsledku posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem v rámci řízení a může být i bez omezení Platnost průkazu jako veřejné listiny – pět let u osob do 18 let věku a deset let u osob starších 18 let Pokud jste měl původní průkazku natrvalo na základě posudku, který byl natrvalo, nárok by měl být i nyní natrvalo, ale platnost průkazu (toho papírového dokladu jako takového) bude přesto omezena na 10 let; pak bude nutné opět průkazku vyměnit za novou. 

Na vaše dotazy odpovídá poradkyně Konta Bariéry Lucie Marková. [email protected]

57

inzerce zaměstnání Nabízím zaměstnání Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: ostraha. Pracoviště: Plzeň. Počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Požadujeme: čistý trestní rejstřík, certifikát strážného. Práce pro (osoby plně invalidní), osoby se zdravotním postižením (osoby částečně invalidní) a osoby zdravotně znevýhodněné. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba se tam nenachází. tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 19052015 Hledáme zkušené programátory PHP. Jsme jedním z největších tvůrců e-shopů pro profesionály. Hledáme zkušené programátory PHP, kodéry a analytiky. Nabízíme práci z domova pro zájemce z celé ČR, Slovenska. Spravujeme více než 450 e-shopů. Zde více info: http://www.pojdtesnamirust. cz/ Životopis zasílejte na: krupa@ shopsys.cz Zn.: 09052015_2 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: úklid. Pracoviště: ZKL Brno, a. s. Trnkova 2781/111, 62800 Brno, Líšeň. Počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný – odpolední směna (13–17 hod.). Pracovní úvazek: zkrácený 4 hod./den. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Požadujeme: čistý trestní rejstřík. Vyhrazeno pro OZP. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba se tam nenachází. tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 20052015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: úklid. Pracoviště: Feritová 2945/1, 787 01 Šumperk 1. Počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: zkrácený 4–6 hod./den. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Požadujeme: čistý trestní rejstřík. Vyhrazeno pro OZP. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba se tam nenachází. tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 25052015 Život bez bariér, z. ú., hledá finanční/ ho manažerku/manažera. Nezisková organizace sídlící v Nové Pace, v podhůří Krkonoš, která již 11. rokem usiluje o zlepšení životních podmínek zdravotně postižených a seniorů poskytováním sociálních služeb a provozováním chráněné dílny, půjčovny kompenzačních

58

pomůcek, bezbariérového ubytování a dalších činností, jež nabízí v prostorách bývalého novopackého kláštera, o jehož záchranu usiluje, hledá do svého týmu kolegu na pozici finanční/ho manažerky/ ra. Náplň práce: úzká spolupráce s vedením organizace, vytvoření finančního plánu pro následující kalendářní rok, sestavení rozpočtu organizace, aktualizace interních předpisů, sledování čerpání rozpočtů a jejich aktualizace podle skutečně přijatých prostředků, spolupráce s fundraiserem a projektovým manažerem, odpovědnost za správné a úplné vyúčtování dotací a grantů, sestavení účetní závěrky ve spolupráci s daňovým poradcem, vedení finanční a mzdové účetní, odpovědnost za vedení účetnictví podle vyhlášky č. 504/2002 Sb. komunikace s dárci. Požadavky: min. SŠ, VŠ ekonomického směru, zkušenost s finančním řízením, dobrá znalost podvojného účetnictví a související daňové legislativy, schopnost samostatného myšlení a rozhodování, znalost účetního programu Money výhodou, schopnost týmové práce, systematičnost a strategické uvažování. Nabízíme: možnost podílet se na rozvoji organizace, smysluplnou práci v příjemném kolektivu, odpovídající finanční ohodnocení obvyklé pro neziskový sektor či možnost zapojení se do programu Rok jinak Nadace Vodafone s možností zachování platového ohodnocení obvyklého v soukromém sektoru, volnou pracovní dobu, možnost ubytování v bezbariérovém centru v Nové Pace. Práce na poloviční úvazek s možností rozšíření podle ochoty uchazeče podílet se na rozvoji finanční stability organizace či formou externí spolupráce na živnostenský list. Práce je vhodná pro lidi se zdravotním omezením, kteří tvoří většinu zaměstnanců organizace. Možnost rozvíjet se také na poli marketingu. Nástup možný ihned. Kontaktujte prosím pí Jitku Fučíkovou na tel. 603 434 833 [email protected] Více informací o nás naleznete na www.zbb.cz. Těším se na setkání s vámi! Zn.: 29052015

hledÁM zaměstnání Jsem žena 55+ v ČID a hledám práci z domova na PC (např. jednoduché tabulky, opisy z knih) nebo i manuální práci, případně práci s docházením na 4 hodiny denně v Praze. Zn.: 30052015

Seznámení Jmenuji se Růžena, jsem invalidní důchodkyně z Moravy, málo slyším, mám naslouchátko, už 10 let jsem po operaci rakoviny tlustého střeva, mám dvě děti – syna a dceru – a čtyři vnoučata. Hledám muže, který by mi porozuměl a také pomohl. Mé koníčky jsou plavání, cestovaní, procházky v přírodě, zahrádka, ráda poslouchám písničky. Je mi 57 let a hledám muže do 65 let. Děkuji, ahoj, Růžena ([email protected]). Mobil: 732 947 946 P. S. Napiš nebo zavolej. Zn.: 01062015

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Ahoj, jmenuji se Eva, je mi 23 let. Hledám přítele, nekuřáka. Kamaráda, se kterým si mohu dopisovat, povídat si a občas se projít. Těším se na odpověď. [email protected] Zn.: 18042015 40/176 cm v ID hledá spřízněnou duši (40 a více). Jihlava a blízké okolí. [email protected] Zn.: 15042015 Ahoj, neznámá, je mi 22 let a hledám dívku, Romku, se schizofrenií, z Mostu, Ústecký kraj; tak napiš, možná si padneme do oka. Jen vážně. marek. [email protected] Zn.: 14042015 Ahoj, věř mi, jsem sám, jsem obyčejný s fajn povahou, vše s důvěrou, chápáním, rozumem atd. 731 357 799 SMS. [email protected] Zn.: 16042015 Ahoj, cítím se sám. Jsem vozíčkář a je mi 20 let. Dokončuji studium na gymnáziu. Mám několik přátel, ale nedaří se mi u něžného pohlaví. Najde se zde dívka či slečna do 25 let, která by měla zájem si zatím psát? Třeba najdeme společné sympatie, ale to se musíme poznat. Hledám někoho, s kým bych si povídal a sdílel názory, někoho, kdo by měl zájem trávit se mnou aspoň nějaký čas. Jediné, co mohu nabídnout, je věrnost, láska atd. Baví mě filmy, knihy, počítače, psaní povídek a básní… Prosím napiš na e-mail: jakubaul@ gmail.com Zn.: 03042015 Milá a sympatická ženo, která toužíš po milém a sympatickém muži a nechceš již být na radosti života sama. Chceš-li být mojí princeznou, jsou tyto řádky určeny právě Tobě. Bylo mi již 50, jsem po operaci nohy po úrazu. Jsem z Plzeňského kraje. vaclavdvacetjedna@ seznam.cz Zn.: 03042015 Ahoj, hledám nějakou společenskou slečnu nebo třeba i samotářku, ale prostě normální alespoň trochu hezkou slečnu, která ví, co chce od života. Když se ti bude chtít, tak napiš, a když ne, tak radši ne. Záleží na tobě, co vlastně, jestli ano či ne. Doufám, že tento inzerát některé slečny neodradil; když pošleš fotku, budu rád. Najdu tě? xneradj@ seznam.cz Zn.: 0204215 Mám 39 let a hledám kamarádku na vozíku z Brna a okolí. [email protected] Zn.: 22042015 Je Ti někdy smutno, rád bys občas někam jel třeba vlakem nebo šel kamkoliv a nemáš s kým? I já to tak

cítím. Je mi 65 let, menší postavy, bydlím na Kolínsku a touto seznamkou se pokouším změnit osud. Já vím, je to těžké v tomhle věku, ale nebylo by pěkné si zpříjemnit život? Myslím, že stojí ještě za to zamyslet se nad sebou. [email protected] Zn.: 24042015 Rád bych našel nějakou milou kamarádku, přítelkyni, lásku? Kdo ví, jaký se z pár písmenek může vyklubat vztah. Nejlépe po amputaci nebo na vozíku. [email protected] Zn.: 25042015 Hledám touto cestou hodného přítele, kterému nevadí mé postižení; jsem po operaci páteře, jsem z Brandýsa, do Prahy jezdím do práce v chráněné dílně, mám ráda vše, jsem soběstačná, může být i vozíčkář, napište na e-mail. [email protected] Zn.: 26042015 Ahoj. Život utíká, až se jeden nestačí divit. Pojď, pokusíme se ho chytit. SŠ/51/173/70. Vlastním RS a k chůzi potřebuji FH. Písneme si? Kdo ví? milan. [email protected] Zn.: 27045015 Vážené ženy či slečny, předmětem mého inzerátu je, že bych si s vámi rád psal o životě, jako třeba postřehy či co jste zažily atd. Nechám to čistě na vás, co mi napíšete. Jsem ID 3. stupně, jestli vám to nevadí. Těším se na vaše odpovědi. [email protected] Zn.: 28042015 Ahoj, moc rád bych se seznámil s milou slečnou z Prahy, nekuřačkou, ve věku 20–30 let, na pokec a časem i něco víc. Moje míry jsou 172/76/26. Těším se, až se mi ozveš:-) [email protected] Zn.: 29042015 Hledám kamaráda – chybí mi někdo, s kým bych si mohla psát, případně chodit na procházky aj. Jsem převážně v Praze, 36 let. Léčím se dlouhodobě na psychiatrii, ale nikdo na mně obvykle nic nepozná. [email protected] Zn.: 30042015 Léto ve dvou. Bylo mi již 50 a chybí mi milá žena, které bych pomáhal, která by mi dávala radost ze života a kterou by těšilo, že má sympatického muže. [email protected] Zn.: 01052015 Jsem muž z Prahy, 192/112/52, po amputaci prstu a kousku nártu, hledám ženu stejného osudu mezi 52–62 lety, jsem kuřák a bydlím na ubytovně, Praha a okolí, tel.: 702 617 137, budu se těšit na odpověď. [email protected] Zn.: 02052015

Koupím, prodám Prodám osobní automobil Toyota Yaris Verso s přestavbou ručního ovládání spojky – typ 932, vhodné pro invalidy. Rok výroby: 2003 najeto: 64 000 km, barva: modrá metalíza, plechová + alu kola cena: 90 000 Kč, kontakt: 469 663 254 [email protected] Zn.: 25052015

Více inzerce na www.muzes.cz


Mapy bez bariér

darujte

■ Projekt zkvalitní život lidem s omezenou pohyblivostí. ■ Do konce roku bude zmapováno téměř 600 objektů. ■ Projekt je spolufinancován z fondů Evropské unie.

Snadnější plánování výletů a dovolených

Chcete příbuzným či známým udělat radost?

Text: Martin Pičman, Petr Hazuza Ilustrační foto: Jan Šilpoch

N

adace Charty 77 – Konto Bariéry zahajuje projekt Mapy bez bariér, který má zkvalitnit život lidem s omezenou pohyblivostí. Umožní jim lépe plánovat výlety a dovolené, zpřístupní jim kulturněhistorické dědictví naší země a posílí cestovní ruch. V rámci projektu bude do konce tohoto roku zmapována přístupnost bezmála 600 objektů po celé České republice. Pozornost se soustředí na národní kulturní památky jako kostely, hrady, zámky, ale i další pro turisty zajímavé objekty. Měření bude zahrnovat rovněž vytipované objekty památek UNESCO. Odborní pracovníci osobně navštíví vybrané objekty a pomocí měřicích nástrojů a přístrojů zaznamenají údaje významné pro pohyb osob s omezenou mobilitou. Jedná se například o šířku dveří, přítomnost nájezdové rampy a její sklon, rozměry výtahové kabiny nebo přístupnost a vybavenost toalet. Zjištěné údaje budou zaneseny do nové webové aplikace Mapy bez bariér. Data budou k dispozici jednotlivcům i organizacím. Naměřené informace budou moci zahrnout do svých projektů a služeb v rámci otevřené licence. Projekt vychází z reálné poptávky lidí s handicapem, kteří aktuálně zjišťují informace o cílových turistických destinacích s velkými obtížemi. Člověk se zdravotním postižením, který rád cestuje, před každou výpravou zdlouhavě zjišťuje informace, které plně mobilní občané ani nevnímají – zda má památka bezbariérové vstupy, jak je řešeno parkoviště nebo jsou-li na toaletách madla. Takové plánování se však netýká pouze osob se zdravotním postižením, dostupnost informací o přístupnosti ocení i aktivní senioři, rodiny s kočárky či další skupiny osob s omezenou pohyblivostí. Kvalitních informací o přístupnosti památek a budov je v České republice poměrně málo. Aktivní obce si objednávají profesionální mapování budov veřejného zájmu, není jich však mnoho. Navíc mapování v České republice charakterizuje nejednotnost. Údaje o přístupnosti budov se zapisují na odlišné formuláře, výstupy jsou pak dostupné ve formě tištěných brožur, on-line dokumentů či rozličných typů map. Nejednotnost dat znemožňuje jejich strojové zpracování a tvorbu nadstavbových aplikací, které by je ve stravitelné formě prezentovaly občanům po celé zemi


Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

6/2015


●

Pavel Bambousek: Mám paragolfer, hraju se zdravými golfisty www.muz

Kou pí čas opi su toh oto íte pod poř www.muz

Mapy bez bariér usnadní lidem s omezenou pohyblivostí plánování výletů a dovolených. Odborníci zmapují vybrané památky.

i v zahraničí. Problém roztříštěnosti údajů si uvědomují i organizace zastupující samosprávu, zejména Asociace krajů ČR a Svaz měst a obcí ČR, které se staly partnery projektu Mapy bez bariér. Turistická mapa přístupnosti bude mít data dostupná, jak již bylo výše zmíněno, v rámci otevřené licence, a běžící projekty z ní budou čerpat informace. Údaje z mapy si tak uživatelé budou moci zobrazit rovněž prostřednictvím služeb, které dnes již dobře znají. Otevřenost dat taktéž zaručí, že v případě, že stát zrealizuje ideu Národního informačního portálu, bude moci ihned včlenit do své databáze – díky jejich otevřené a propojitelné struktuře – údaje pořízené tímto projektem. Kampaň Mapy bez bariér doplňuje a rozšiřuje komplexní služby, které již Nadace Charty 77 – Konto Bariéry lidem s postižením poskytuje. Projekt je spolufinancován z fondů Evropské unie. Počítá se silnými spojenci z řad budoucích uživatelů zdrojových dat (VozejkMap.cz, Disway. org, Seznam.cz – Mapy.cz, FlyAbout.cz, bezbatour.cz) a služeb z nich plynoucích. Společnost FORPSI zajistí projektu datové úložiště. Partnerem projektu je rovněž město České Budějovice, které zveřejnilo první bezbariérovou mapu města již v roce 2004. 

Jednot

Ča

eří y, kt pro t sopis

vz se ne

dáva

jí

●

7–8/ 2015

livý

pl / Před 30 kč výtisk

atitelé

Časo

20 kč

ot:

Kou pí toh oto pod poř čas opi su íte dáva

jí

●

5/20 15

●

livý vý tisk

30 kč / Před pl

atitelé

20 kč

ohodu

5/15/2015 6:25:24 PM

M05_201

5.indd

1

í se n evz

Jednot

M06_2015.indd 1

015.indd

pis p ro ty , kte ř

Lucie M Lidé s poervardová: stižením strana 11 našli P

●

23 e, Krob ivé strana la dobř se doceat není bolest Máme po máh takže

Miroslav

es.cz

strana 24

es.cz

1

6/9/2015

1:39:22

PM

4/17/201

5 1:44:01

M0708_2

PM

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.

Podrobnosti v redakci Můžeš

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

59

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 ■ Konto Bariéry zvýšilo příspěvky na základní pomůcky. ■ Zaměstnavatel bez bariér potřinácté. ■ Tradiční ceny nadace nezestárly.

Dobré zprávy z nadace Cenu Toma Stopparda získal více než 90letý literární kritik A. J. Liehm za knihu Názory tak řečeného Dalimila s přihlédnutím k celoživotnímu esejistickému a kritickému dílu. Foto: Jan Šilpoch

27. května si slavnostní chvíle při předávání cen užívali čerství laureáti i zakladatel obou nadačních cen, Ceny Františka Kriegla a Ceny Toma Stopparda, František Janouch. Foto: Jan Šilpoch

K

aždá diskuse na zasedání rady Konta Bariéry začíná a končí u financí. Kolik máme dárců? Kolik činí jejich měsíční příspěvek? Kolik žádostí máme každý měsíc na stole? Na všechny otázky mám odpověď. Počet dárců neklesá a každý měsíc se můžeme spolehnout na částku kolem milionu korun, které rada Konta Bariéry pravidelně podle nastavených pravidel rozděluje. Je to neuvěřitelné. Dvaadvacet let mít tuto důvěru a tuto jistotu, to mi dělá největší radost. Samozřejmě že roste i počet těch, kteří o pomoc žádají, a já jsem ráda, že mohu řídit nadaci, která nerozesílá zamítavé dopisy. Možná to zní pyšně, ale já naprosto bez obav říkám, že pomůžeme každému. Vždycky. Peněz se týkají i další otázky, které členové rady Konta Bariéry pravidelně vznášejí. Ceny pomůcek a nezbytného příslušenství jsou často velmi vysoké a rok od roku rostou. Dočkáme se někdy situace, že nějaký výrobce pomůcku zlevní? Stalo se vám to? Pokud ano, napište mi, prosím. My jsme v radě Konta Bariéry reagovali zatím tak, že jsme zvýšili finanční příspěvky. Více peněz tak od června žadatelé získávají na mechanické vozíky – aktivní, odlehčené, takové, s nimiž se snadněji dostanou do školy, do práce nebo na úřad – a ty opravdu nejsou levné. Však víte. Rodičům dětí s handicapem zase vyšší částkou pomůžeme s úhradou speciálních zdravotních kočárků. A vyšším příspěvkem podpoříme i nákup sluchadel. Zkrátka nepřišly ani organizace. Z projektu Pomáhej s humorem jsme rozdělili prostředky, které jsme získali z našeho cha-

60

Možná to zní pyšně, ale já naprosto bez obav říkám, že pomůžeme každému. Vždycky. ritativního televizního pořadu a z prodeje nosů. Letos jsme podpořili dvěma miliony korun projekty, jimiž se neziskovky pustily do sociálního podnikání. A tak budeme sledovat, jak se povede úklidové firmě neslyšících, kavárně, jaký chleba budou péci a těstoviny vyrábět třeba v Hřebči na Kladensku, v Neratově v Orlických horách, v Unhošti, v pražské Pohodě nebo v Řevnicích.

Cen si cením Dvaadvacet let pomáháme lidem s handicapem finančně, už hodně let se ale soustřeďujeme i na jejich uplatnění. Nekončíme finančním příspěvkem, stipendiem, zajímá nás, jak toho využili ve svém životě, a i v tomto ohledu pomáháme bourat ba riéry. Je to mnohdy těžší než přispět na nový vozík, je to o změně atmosféry ve společnosti. Víme, že je to běh na dlouhou trať. Běžet se ale musí. Ceníme si rovnoprávného, plnohodnotného uplatnění našich chyt-

rých a vzdělaných klientů v obchodních společnostech. Proto je již třináct let Konto Bariéry odborným garantem kategorie Zaměstnavatel bez bariér v rámci tradičního Zaměstnavatele roku. Letos zvítězil světový gigant – McDonald’s. Jeho česká pobočka zaměstnává 275 lidí s různými typy postižení. A pozor, zastávají i pozice středního managementu. Velí na směně spolupracovníkům včetně těch, kteří zaškolují nové kolegy. Odpovídá to přesně našemu záměru: ukázat, že lidé s handicapem jsou loajální, schopní a pracovití zaměstnanci. A mnohdy předčí zdravé kolegy. V nadaci jsme ovšem nezapomněli na naše tradice. V rezidenci pražské primátorky jsme předali dvě z nadačních cen. Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost převzali zástupci Činoheráku Ústí. Cenu Toma Stopparda za významné esejistické dílo získal A. J. Liehm. Viděli jsme zase staré známé tváře, milé přátele. Ceny nezestárly, vidím jejich budoucnost a mám při jejich vyhlašování každý rok radost, že František Janouch před mnoha lety ve Švédsku, když nadaci zakládal, přišel s nápadem, který prokázal neuvěřitelnou trvanlivost.  Užijte si krásné léto a dávejte se na sebe pozor! Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Vcházíme do léta

Katrin Berkyová

Jakub Loula

Pavel Máša

Ludmila Harcubová

Ladislav Vesecký

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Léto a čas prázdnin nabízejí skvělé příležitosti k zajímavým snímkům, a tak toho využijte. Fotografie prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)


Nastává doba jako stvořená k fotografování. Nebe, to je důležitý prvek v obrazu. Podívejme se, jak ho do snímků zařadili naši autoři. Katrin Berkyová poslala do fotografického koutku Můžeš.cz tento krásný snímek západu slunce. Možná by tomu prospělo malinké přiblížení zoomem a malinké posunutí linie horizontu pod vodorovnou osu, ale i tak je to snímek poutavý. Pomohly tomu i neobvyklé atmosférické podmínky, které slunce zamlžily. V našich zeměpisných šířkách se slunce obvykle vypálí jako bílý kotouč a nezobrazí se takhle pěkně červeně. Nebe nad Harrachovem zachytila Ludmila Harcubová. Je to příklad citlivě pojaté siluety: domy a stromy jsou posazené těsně nad dolní okraj obrázku a opravdu jen to nebe dominuje. Jakmile je nebe zajímavé – světelně, skladbou mraků, pak je opravdu dobře posadit horizont hodně dolů. Když je nebe ploché, a dokonce bílé… pak je nejlíp volit takový záběr, aby na fotce nebylo vůbec. Toto druhé řešení volil Ladislav Vesecký při toulkách Prahou, když se dostal na Kampu. Počasí bylo zřejmě hodně podmračené, a z nebe tedy na obrázku nenechal skoro nic, jen malý kousek prosvítá nad střechami. Podstatná je voda, vegetace a mlýnské kolo v pozadí. Myslím, že kdyby se nebe vůbec zbavil, ať už zoomem nebo výřezem, že by to výsledku prospělo. Jakub Loula poslal do Můžeš.cz tuto Kopretinovou vílu. Děvče je v kytkách až do pasu, je to bezesporu milá fotka. Taky si ale myslím, že by se věci prospělo, kdyby na snímku nebyl ten proužek nebe nad špičkami stromů. Jen to odvádí pozornost jako každý světlý flek na fotografii. Důležitá je přece Kopretinová víla, tak ať ji nic neruší! Pavel Máša neputoval za letními krásami nikam daleko, zůstal na zahradě a dobře udělal, protože i zde vznikl hezký snímek. Ústředním motivem je jezírko, to poutá pozornost. Plůtek a lehátko v pozadí navozují atmosféru letní pohody. Jezírko zůstává ve stínu – myslím, že to fotce prospělo, že by ostré sluneční světlo narušilo poetickou atmosféru. Slunce máme rádi, ale ne vždy nám pomáhá, jak má. A hlavně – nepustil do obrázku žádný proužek nebe. Jak vidíte, nebe může hrát hlavní, ale taky žádnou roli. Je na fotografovi, aby mu tu správnou roli přisoudil. Přeji vám hezké letní fotografování!  Autor je novinář a spisovatel.

61

Křížovka O CENY



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v zářijovém čísle?

❛ Příběh

Vladimíra Šmilauera, který s těžkým postižením studuje vysokou školu. ❛ Reportáž o práci speciálních pedagogů. ❛ Zamyšlení nad e-learningem, jehož pomocí lze studovat z domova.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Velký cíl dává životu velký smysl Luštitelé – výherci: Knihy Karla Čapka: Pavlína Růžičková Na Tabulovém vrchu 6 779 00 Olomouc

Jeden vylosovaný čtenář získá za příští správně vyluštěnou křížovku knihy Karla Čapka Hovory s T.G.M., Zahradníkův rok, Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. Dva další luštitelé DVD s českými filmy. 62

DVD Mravnost nade vše: Zdeňka Adlerová Lenka Žouželková Moravské Prusy 12 Určická 38 682 01 Vyškov 796 01 Prostějov

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. srpna na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


HledeJ svéHo Hrdinu!

Jsme potomci Žižky či Švejka? Je hrdinství správná věc, nebo hloupý hazard? Máme příklad hrdinů následovat, nebo jim z bezpečí držet palce? Hledejte odpovědi s námi.

www.hrdina.cz

Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

Recommend Documents