Mám rád, když křídla šumí, mám rád, když holub umí, prostě já mám rád léto s Tebooou…“ Tvůj časopis Letu Zdar
LE TU ZDAR 7/2016 X. KATOVICKÝ MEMORIÁL KRAJKOVÁ 2016 - 25.485 HOLUBŮ Čas plyne velmi rychle a proto se nám ani nezdá, že letos v lednu (január) uběhlo rovných deset let od doby, když 28.1. 2006 došlo v Katovicích k tragické události. V podvečer zde došlo tíhou sněhu ke zřícení střechy výstavní haly, pod kterou se v tu dobu, bohužel, pohyboval značný počet chovatelů z celé řady zemí. Mezi obětmi byli tři naši a dva slovenští kolegové, kamarádi. Abychom si každý rok na naše tragicky zesnulé kamarády vzpomněli, pořádáme na jejich počest opravdu velký závod nazvaný Katovický memoriál. Krátce připomenu, že roku 2011 jsme se dokázali s našimi slovenskými kolegy dohodnout na společném vypuštění neuvěřitelných 59.957 holubů! Po různých organizačních problémech jsme roku 2014 společně startovali 43.621 holubů a to byl rovněž velmi slušný počet. Tento velkolepý závod a vzpomínka na tragicky zesnulé kolegy a kamarády současně, však byl vloni, po dvou vydařených ročnících, poškozen nekomunikací a ve svém článku jsem apeloval na funkcionáře, aby se společný start pokusili domluvit v roce 2016. Mohlo by se totiž stát, že si chovatelé přestanou uvědomovat výjimečnost tohoto závodu, nevzpomenou si, proč se vlastně takto velký závod pořádá. Ano, jsou slyšet hlasy, proč se pouští společně. Zvláště ze strany těch méně úspěšných. Je tedy třeba neustále dokola připomínat, že jde o MEMORIÁL, tedy o vzpomínku. Toto je prvořadým důvodem k pořádání Inter závodu, protože …….
Jak se létá v Pákistánu aneb steroidy povoleny Uprostřed zelených polí před starou zemědělskou budovou leží na zádech dva muži. Pod sebou mají matraci, nohy opřené o tyrkysově natřenou zeď a zírají na nebe poseté mráčky. Občas na něco ukážou prstem nebo namíří dalekohled. Ve velké výšce se najednou objeví tmavá ptačí silueta, klouzající vzduchem. Po chvilce zmizí stejně rychle, jako se objevila. Pozorování ptáků v Pákistánu není žádným chytáním lelků. Při naší návštěvě ono odpoledne byl ve vzduchu vzácný druh závodního holuba v hodnotě stovek dolarů - víc, než kterýkoli z pozorovatelů vydělal za poslední měsíc. Tento holub je součástí cenných opeřených závodníků, patřících podnikateli Rádžovi Ifticháru Ahmadovi, jehož farma u poklidné řeky Džihlam se stala střediskem holubářského chovu. Více než tři stovky jich tu pleskají křídly v řadě na míru postavených holubníků, které stojí na střeše Iftichárovy farmy. Iftichár návštěvníky vítá v prostorách, jejichž tmavomodrý nátěr je pocákaný holubím trusem. "Necvičenému oku připadají jako normální holubi," říká a vytahuje z voliéry holuba s několika bílými peříčky. Drží ho za nožky a opatrně mu zvedne jedno křídlo, aby odhalil pruh temně modré barvy, která je nanesena stej ně, jako by si maratonec…
Zakoupená holoubata a úmrtí Ce lí natěšení si za drahé peníze nakoupíte holoubata a plánujete, jak si nyní vylepšíte chov a zlepšíte závodní pozici. Po několika dnech však začnou holoubata ve svém novém bydlišti chřadnout. Co s tím? Navštívil mě v ordinaci jeden chovatel s tím, že po jednom týdnu pobytu v novém holubníku začalo ozobí nově nakoupených holoubat tmavnout (také příznaky ornitózy). To je vlastně docela normální, protože holoubata musejí nejdříve dostat a překonat dětské nemoci, aby se vyvinul jejich obranný systém. V prvních týdnech
života jsou holoubata chráněna ještě obrannými látkami, které získala od matky (maternální imunita). Tyto obranné látky se však ztrácejí, a to tím rychleji, čím rychleji se blíží den odstavení. Od tohoto okamžiku si mladí holubi musí svoje…
ŽENÁM Milé čtenářky! Sice nyní všechny prožíváme letní prázdninovou pohodu, ale jeden nepříjemný problém tady je. Tichý bzučivý zvuk, šimravý pocit na kůži a pak svědivý otok, který nás nutí ke škrábání a mnohdy jsme na pokraji šílenství. Ne nadarmo se v sibiřských stepích používalo uštípání bodavým hmyzem jako jedno z nejkrutějších mučení. Nejsme ve stepích, ale i v našich podmínkách vyhrát nerovný boj s ubzučeným komárem není lehké. V obchodem sice nalezneme spoustu snad účinných repelentů, ale vystříkat si ložnici nějakou chemií, která našemu zdraví zcela jistě neprospívá a pak v této „vůni“ klidně usínat, není zase tak příjemné. Co takhle zkusit něco na přírodní bázi? A protože už naše praprababičky s komáry bojovaly, zkusíme některé z jejich rad použít i v současnosti. 1. Do 200 ml skleničky s klasickou Alpou vložte 30 kousků hřebíčků a nechte louhovat alespoň 24 hodin. Poté můžete přípravek použít. Hřebíček v lahvičce ponechte, případné zabarvení tekutiny…
Královské holubaření V roce 1886 daroval belgický král Leopold II. anglické královské rodině poštovní holuby. Budoucí král Eduard VII. (1841– 1910) na tento neobvyklý dárek odpověděl s nadšením. Na jednom místě u Sandringhamu, kde o několik stovek metrů dále jeho syn Jiří měl zakrátko postavit svůj honosnější holubník, zakoupil Eduard malý, avšak pohledný holubník.
Darovaní holoubci se tedy stali jeho prvními obyvateli a o několik roků později byli doplněni dalšími darovanými holuby z Belgie. Jak král Eduard VII., tak i jeho syn, král Jiří V. si se svými holuby užívali úspěchů, včetně prvních cen při národním závodu na Shetlandských ostrovech. Král Eduard VII. plánoval, že bude s holuby závodit, a to již od chvíle, kdy mu byli darováni a činil tak s úspěchem. V roce 1899 se soudobý tisk zaměřoval na jednoho mimořádného holuba, který měl prozaické jméno „189“ a který vyhrál pro krále skvělou první cenu ve velkém národním závodu National Flying Club's Grand National. Tento vynikající holub letěl z Lerwicku do Sandringhamu (820 km) průměrnou rychlostí 1195 metrů za minutu. Když „189“ přilétla jako první, mnohým se prudce zvýšil tep a radost byla veliká. Nikdo se však neradoval víc….
Opeření hrdinové válek Poštovní holubi se nesmazatelně zapsali i do válečné historie. Byli vždy věrní – nepřeběhli k nepřátelům a ani se nevzdali. Za války pomáhali při vojenských operacích s donášením zpráv při selhání modernějších komunikačních technologií. Mnozí dokázali nést důležité informace i přes frontu, a přestože často utrpěli těžká zranění, doletěli a zachránili jednotlivce i celé oddíly obklíčených vojáků. Lidé holuby dlouho používali k přenosu informací o válečných situacích, a to nejen za první i druhé světové války, ale už v dobách egyptských faraonů. Holubi, kteří měli štěstí, donesli zprávu včas a tak zachránili nejeden lidský život. Jiní, kteří neměli to štěstí, při této snaze zemřeli. Někteří z nich za svou statečnost obdrželi Dickinovu medaili – zvířecí obdobu Kříže královny Viktorie. Pro přenos důležitých zpráv využívaly holuby pozemní, námořní i letecké ozbrojené složky. Vždy, když se vojáci ocitli v nebezpečí, připevnili životně důležitou zprávu na nohu holuba nebo ji umístili do kapsle umístěnou na jeho záda. Poté opeřence vypustili a mohli se spolehnout, že s pomocí…
VALÉRE DESMET – JULES MATTHIJS Medzi významných a úspešných chovateľov poštových holubov vo svete patrí jednoznačne dvojica Valére Desmet a Jules Matthijs. Títo chovatelia sa excelentnými výsledkami svojich holubov dostali až na samotný vrchol tohoto športového odvetvia. Zakladateľom úspešného chovu bol roľník Valére Desmet. Narodil sa v roku 1907 v dedinke Nokere, ktorá má asi 1000 obyvateľov. Títo boli zväčšia roľníci, ktorí sa živili poľnohospodárstvom. Valére sa zaoberal aj chovom poštových holubov, ale dosahované výsledky s nimi neboli veľmi uspokojivé. Je to pochopiteľné, nakoľko mal štyri deti a roboty okolo statku neúrekom. Keď mal čas, tak ešte chodil vypomáhať veľkým gazdom v okolí s prácami na poli, aby si takto privyrobil. Veľký obrat v chove holubov nastal vtedy, keď Jules Matthijs kúpil u popredných chovateľov na okolí ich špičkové holuby. Totiž, Jules Matthijs bol švagor Valére Desmeta a býval u nich v podnájme. Títo predný chovatelia sa menovali Gentil Reismann a Jan Callens z Waregem. Najväčšia kvalita však na holubník prišla, keď kúpil niekoľko originálov čiernej farby od Delombaerda. Ten choval veľmi kvalitnú rasu a bol taktiež roľník. Krátko po II. svetovej vojne sa obaja švagrovia dohodli, že budú chovať holuby spoločne. Vybrali si a určili svoje holuby, ktoré ich budú reprezentovať a oni sa budú...
PRO DĚTI Jak pštros roznášel poštu a holub zahříval obří vejce Celý den se na svět mračí a tak začíná hádka ptačí. Zatímco z nebe trakaře padají, nejlepší přátelé pštros a holub se hádají:… „Jsem úplně promáčený brrrr,“ naříkal holub, když se vrátil pod střechu pštrosího výběhu. „Ale prosím tě,“ utrhla se na něj pštrosice sedící na velkém vejci. „Těch pár dopisů, co rozneseš a pár kapek ti taky peří
nerozmáčí! Celý den si jen lítáš po světě, zatímco já, ubohá pštrosice, tady musím vysedět tohle obrovské vejce!“ pokračovala nasupeně. Nejspíš za to mohlo jak škaredé počasí, tak i nevrlost pštrosice, obě tyto příčiny se spojily a šly ruku v ruce vstříc jedné velké hádce. Škarohlíd a hádavost se vkradli mezi ty dva nejlepší přátele, kteří spolu jinak trávili spoustu času a vždy si dobře rozuměli. „Já, že si jen lítám po světě, a roznesu jen pár dopisů?“ kulil holub oči. „Navíc koukej, jak jsem promáčený…
Krásné léto a bezva pohodu přeje časopis Letu Zdar
