Malířství Hlavním odvětvím gotického malířství byla malba na skle. Nejstarší příklady vitrají jsou známy z kostela v St. Denis a pocházejí z poloviny 12. století. Jde o symetrické medailony s vloženými obrazy v základní jednoduché barevné škále. Střediskem malby skle byla v druhé polovině 12. století katedrála v Chartres. Dochoval se zde největší soubor, který čítá přes 100 oken. Kromě náboženských výjevů se tu objevují i témata z běžného života řemeslníků. Vrcholným dílem odvětví malby na skle je nepochybně výzdoba St. Chapelle v Paříži. Výjevy jsou skládány ze složitých drobných medailónů, přechody zářivých barev široké škály tvoří i barvy lomené. Nástěnná malba se ve Francii objevuje pouze ve výzdobě panských sídel hradů a paláců. K nejslavnějším příkladům se řadí žánrové výjevy umístěné do realisticky pojaté přírody (např. Rybáři, 1344) na stěnách papežského paláce v Avignonu. Na jeho výzdobě pracovali umělci pocházející ze Sieny společně s domácími. V odvětví knižní malby převážil gotický sloh až počátkem 13. století. Zejména v Paříži vznikalo mnoho iluminovaných kodexů, zejména biblí či žaltářů, které byly určeny i pro vývoz. Ve stylu sv. Ludvíka vznikl Žaltář Ludvíka svatého (polovina 13. století), kde je figurální výjev zasazen do architektonického rámce se zlatým pozadím. Je zde vidět vliv sklomaleb. V osmdesátých letech vzniká Brevíř Filipa Sličného, jehož autorem je Mistr Honoré. Do obrazu se dostává kromě architektonického rámování i krajina. Figury určuje linie, jak je charakteristické pro poklasickou gotiku. V první čtvrtině 14. století působí v Paříži Jean Pucelle, jenž má v oblibě plné rozvinutí bordurové výzdoby (žerdě a lístečky na okrajích). Na jeho miniaturách jsou figury zahalené do bohaté lineární draperie zasazovány do mistrně zpracovaného prostoru (hodinky Jany z Evreux). V souvislosti s vládnoucí dynastií rodu Valois sílí v druhé polovině 14. století zájem o iluminované rukopisy. Mezi velké bibliofily patřil Karel V. a zejména vévoda z Berry. Nešlo jen o iluminování náboženských kodexů, ale také o výzdobu historických spisů jako Velké francouzské kroniky či různé rytířské eposy. V poslední třetině 14. století vzniká řada rukopisů, které svou realistickou orientací patří již do rané vrstvy stylu internacionální gotiky, a které díky politické provázanosti Burgundska s oblastí Nizozemí dovolují uvažovat o těchto oblastech jako o jednom uměleckém centru. Například: Překrásné hodinky vévody z Berry (80. léta 14. století), Žaltář vévody z Berry od Andrého Beauneveaua. Toto umění franko-flámského původu zasadilo figury dobového vzhledu do realistických krajin, zabývalo se i zobrazováním konkrétních reálií (hrady, paláce a pod.). V těchto dílech se objevuje též vzdušná perspektiva, která byla obdivována již soudobými renesančními umělci.
Literatura: Mieiss Millard: French Painting in the Time of Jean de Berry, The late Fourteenth Century and the Patronage of the Duke Londres. London 1967 Umění středověku. Umění a lidstvo Larousse, (ed. René Huyge). Praha 1969 Kidson Petr: Románské a gotické umění. Praha 1973 Sterling Charles:La peinture médievále á Paris 1300-1500.Paris 1987 Gotika. Architektura. Sochařství. Malířství, (red.) Rolf Toman. Praha 2000 Les arts Paris 1400 sous Charles VI. Paris 2004 L´art á la cour de Bourgogne. Le mécénat de Philippe le Hardi et de Jean sans Peur (1364-1419). Paris 2004 Villela-Petit Inés: Le Gothique International. L´art en France au temps de Charles VI. Paris 2004 Paul Williamson: Gothic Sculpture 1140 – 1300, New Haven and London 1995 Theodor Müller, Sculpture in the Netherlands, Germany, France, Spain (1400 – 1500), London 1966 Les Arts sous Charles VI, Paris 1400 (kat. výst.), Paris 2004 L´Art á la cour de Bourgogne, Le mécénat de Philippe le Hardi et de Jean sans Peur (1364 - 1419) (kat. výst.), Dijon 2004
List náčrtníku Villarda de Honnecourt, 13. stol.
Mistr Honoré, Breviář Filipa Sličného, Pomazání Davida, David a Goliáš, kolem 1290
Jean Pucelle, Breviář z Belleville, Zobrazení měsíce prosince, kolem 1325
Žaltář Roberta de Lisle.Kolo deseti období lidského života, před1339
Vie de Saint Denis,Sv.Dionisius vstupuje do Paříže,k.1317
Mistr Bible Jeana de Sy, Bible Jeana de Sy, 1355-1357, Paříž
Francouzská škola, Jan Dobrý, kol. 1360, Paříž
Francouzský mistr,Zvěstování,kol. 1375
Parament z Narbonne, 1375-78,Paříž
Jean de Beaumetz, Ukřižování z Clevelandu, 1389-95
Jean Malouel, Madona z kolekce Beistegui, kol. 1390, Louvre,.
Melchior Broederlam,Zvěstování P.M. a Navštívení levé vnější křídlo olt. pro kartouzu v Dijonu – Champmol, před 1400
Les Trés Belles Heures du Duc de Berry, Narození Křtitele a Kristův křest, kol. 1400
Bratři z Limburka, Les Trés Riches Heures, Pokušení Ježíše Krista, kolem 1415
Bratři z Limburka, Les Trés Riches Heures, Vyobrazení měsíce června, kolem 1415
Grandes Chroniques de France.Císař Karel IV. a král Karel V. přihlížejí provedení hist.hry
Velké Hodinky Rohanů, kol.1410
Jean Fouquet, Panna s dítětem, kol. 1450
Mistr Zvěstování z Aix, Zvěstování Panně Marii, střední část triptychu, kol. 1440
Enguerrand Quarton, Pieta z Avignonu, kol. 1470
Malířství – hlavní přednášené okruhy: Gotické malířství v německých zemích a ve střední Evropě 1269-1290 – Lámaný styl Retábl pro Wiesenkirche v Soestu, Sv. Trojice, Panna Marie, sv. Jan, k. 1250 Kolínská škola (linearizující styl, 1300-1350, také Anglie Oltář sv. Kláry, kol. 1360, Kolín nad Rýnem Rakouské země a Čechy Mistr Klosterneuburského oltáře, Tři ženy u hrobu, kol. 1340, Klosterneuburg, 1324 Mistr Vyšebrodského oltáře, Narození Krista, po 1345 Měkký styl 1360-70 plasticita, monumentalita forem Mistr Theodorik , kaple sv. Kříže na Karlštejně, před 1365 Mistr Bertram (žák Mistra Theodorika ?), Stvoření zvířat, deska z hl. oltáře kostela sv. Petra v Hamburku, 1383. Internacionální (krásný styl) styl 1380-1410 zjemnění forem, odhmotnění postavy, symbolické vztahy v prostoru, vržený stín, krajina podřízena figurální komponentě Mistr třeboňského oltáře, Kristus na Hoře Olivetské, kol. 1380, Praha Mistr sv. Veroniky, Svatá Veronika s Ježíšovou rouškou, kol. 1400, Kolín nad Rýnem Konrád ze Soestu, Smrt Panny Marie, kol. 1400 Hornorýnský malíř (Strasbourg?), Rajská zahrada, kol. 1410. Nástup pozdní gotiky – 1400-1460 Zesílení expresivity forem, relismus a skrytý symbolismus, lyrismus (kolínská škola) Stefan Lochner, Oltář sv. tří králů, 1440-1454, katedrálla v Kolíně nad Rýnem Konrád Witz, Zázračný rybolov na ženevském jezeře, 1444
Literatura: • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Umění středověku. Umění a lidstvo Larousse, (ed. René Huyge). Praha 1969 Kidson Petr: Románské a gotické umění. Praha 1973 Die Parler und der schöne Stil 1359-1400, (hrg.) Anton Legner. Köln 1978 Zehnder Frank Günter: Katalog Altkölner Malerei. Köln 1990 Suckale Robert: Kunst in Deutschland von Karl dem Grossen bis Heute. Köln 1998 Geschichte der Bildenden Kunst in Österreich, Band II - Gotik, (hrsg. Günter Brucher), München 2000 Gotika. Architektura. Sochařství. Malířství, (red.) Rolf Toman. Praha 2000 Geschichte der Bildenden Kunst in Deutschland, Band II. -Gotik, (hrsg. Bruno Klein), München 2007 Paul Williamson: Gothic Sculpture 1140 – 1300, New Haven and London 1995 Theodor Müller, Sculpture in the Netherlands, Germany, France, Spain (1400 – 1500), London 1966 Adolf Feulner/Theodor Müller: Geschichte der deutschen Plastik, München 1953 Robert Suckale: Die Hofkunst Kaiser Ludwigs des Bayern, München 1993 Hans Multscher: Bildhauer der Spätgotik in Ulm (kat. výst.), Ulm 1997 Michael Baxandall: Die Kunst der Bildschnitzer, München 1984 Roland Recht: Nicolas de Leyde et la sculpture a Strasbourg, 1460-1525, Strasbourg 1987 Reiner Kahsnitz: Weit Stoss in Nürnberg. Werke des Meisters und seiner Schule in Nürnberg und Umgebung, Nürnberg 1983 Achim Bunz/Reiner Kahsnitz: Die grossen Schnitzaltäre, München 2005. Artur Rosenauer (ed.): Spätmittelalter und Renaissance, in: Geschichte der bildenden Kunst in Österreich III., Wien 2003 Bruno Klein (ed.): Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland. Band 2, 3, München 2008
Soest, Wiesenkirche, kolem 1260
Kolín n. Rýnem, triptych s Ukřižováním Krista, kolem 1300-1310
Klosterneuburský oltář, detail, kolem 1324, Kolín n. Rýnem, první mistr oltáře sv. Kláry, kolem 1360
Zvěstování, kolem 1360 Mistr Theodorik, kaple sv. Kříže na Karlštejně, sv. Matouš, před 1365
Mistr Třeboňského oltáře, Kristus na hoře Olivetské, kolem 1380 Konrád ze Soestu, oltář z Bad Wildungen, 1402
Mistr Bertram z Hamburku, oltář z Hamburku, 1383
Wiltonský diptych, kolem 1390
Mistr sv. Veroniky, kolem 1400 Stephan Lochner, Madona, 1448
Mistr Kalvárie Wasserwassů,kolem 1430 Stephan Lochner, oltář tří králů, vnější křídla se Zvěstováním, 1440-1445
Stephan Lochner, oltář Klanění tří králů, Kolín n. Rýnem, katedrála, 1440-45
Mistr Marie v rajské zahradě, Marie v rajské zahradě, Frankfurt, kolem 1410-1420
Mistr Tiefenbronnského oltáře, Tiefenbronn, 1432 Konrad Witz, Zázračný rybolov, Ženeva, 1444
Tucherův oltář, Hans Multscher, oltář z Wurzachu, 1437
Mistr Francke, oltář sv. Barbory, Martin Schongauer, Madona v růžovém keři, Colmar, 1473
Michal Pacher, Zatčení sv. Silvestra, 1465
Lucas Cranach st., Alegorie zákona a milosti, kolem 1529
A. Dürer, Růžencová slavnost,
Osnova přednášky: Nizozemí – města (Bruggy, Gent, Antverpy, Brusel) zbohatla na obchodu. Úzké obchodní i umělecké vztahy s Itálií (Florencie). Centy byly také dvory Filipa Dobrého a francouzského krále Karla Smělého Franko-vlámský realismu a skrytý symbolismus (E. Panofsky) má své kořeny ve francouzském umění na dvoře Karla VI. (knižní iluminace –např. Přebohaté hodinky vévody z Berry) a vévodů Burgundských (tvorba Melchiora Broederlama, kol. 1395) a také v umění německých zemí (Kolín nad Rýnem, Horní Rýn, Norimberk, grafika – Martin Schongauer). Tzv. drobnopisný realismus, vznik nových žánrů – portrét (!), krajina (veduta) sice ještě ideální avšak s prvky krajiny skutečné, zatiší. Mistr z Flémalle (Robert Campin, asi 1380-1444),umělec nazývaný Mistrem z Flémalle podle třech děl dochovaných v opatství Flémalle. Typická je pro něho plastická modelace tělesných tvarů a prohloubení obrazového prostoru, veduta, průhledy do krajiny, monumentalita, plastičnost a expresivita. .Zobrazení interiéru nizozemského domu.Měl velkou dílnu s řadou pomocníků. Současník Jana van Eycka. Zárodky skrytého symbolismu. Ovlivnil malířství v Kolíně nad Rýnem, v Norimberku, ale i ve střední Evropě. Velký vliv měl na Rogiera van der Weyden Jan van Eyck (kol. 1390-1441), spolupracoval se svým bratrem Hubertem (viz max Dvořák, Záhada bří Eycků). Působil nejprve na dvoře Jana Bavorského v Haagu (1422-24, výzdoba rezidence), po té působil v Lille na dvoře Filipa Dobrého. V letech 14281429 podnikl cestu do Španělska a Portugalska. V závěru života mu pomáhal Petrus Christus.Před 1424 – raná díla, akcent na krajinou komponentu a věrné zobrazení přírody (městská veduta), portréty ze tříčtvrtě profilu, Nejvýznamnější dílo – Gentský oltář (1426-1432). V díle Eyckově – uplatnění lineární, světelné, barevné a vzdušné perspektivy, vržené stíny. Detailní pozorování skutečnosti. Smysl pro realismus a skrytý symbolismus.Vasari Eyckovi neoprávněně připisuje vznik olejomalby. Novátorská technika malby. Na křídový podklad nanášel temperovou podmalbu a na tuto vrstvu aplikoval barevné lazury pojených fermeží. Petrus Christus (kol. 1410-1472-73). Žák Jana van Eycka, působil v Bruggách.Prohloubení obrazového prostoru, hladký rukopis. Podobizny situuje do konkretního interiéru (!). Ovlivnil nizozemské umělce mladší generace D. Boutse, A. van Ouwatera a Geertegena tot Sint Jaens. Rogier van der Weyden (1399-1400-1464), ve francouzských pramenech zván Rogelet de la Pastture, syn kameníka zý valonské části Nizozemí. 1427 se učil v Tournai v dílně Mistra z Flémalle. Po té působil jako městský malíř v Bruselu.Pobyty v Lovani, Bruggách, Tournai a v Dijonu. Kolem roku 1450 navštívil Itálii. Ve starší literatuře ztotožňován s Mistrem z Flémalle.oproti Eyckovi jsou Weydenovy obrazy expresivnější a pronikavější je i psychologizace postav. Poněkud labilní je propojení postav a prostoru, lámaná drapereie (expresivita)
V díle Weydenově se oproti Eyckovi objevují gotické prvky (supernaturalismus). Barva nemá ve Weydenově díle modelující funkci, ale spíše kolorující. Weyden portrétoval celou řadu významných osobností své doby-psychologická charakteristika. Dierik Bouts (1410-20-1475), zvaný Stuerbout. Ve 40. letech přišel z Haarlemu do Lovaně. Hlavní dílo – oplakávání Krista. Ovlivnil ho Rogier van der Weyden. Na rozdíl od něho je Boutsův malířský projev charakteristický klidnou kompozici, bez větších dramatických zvratů, perspektivní prohloubení prostoru, smysl pro detail, rozlišení denních dob. Mučednické příběhy na rozdíl od Weydena lící s klidnou vznešeností. Nová ikonografická řešení jsou dávána do souvislosti s vlivem univerzity v Leydenu. V otcově díle pokračoval Dierik Bouts ml. Hans Memling (kol. 1433- 1494). Pravděpodobně žák Rogiera van der Weydena. Působil v Kolíně nad Rýnem a v Bruggách. Údajně původně byl vojákem, zúčastnil se bitvy u Nancy ve vojsku Karla Smělého. O zraněného umělce se starali ve špitále sv. Jana v Bruggach,, pro nějž pak namaloval řadu děl. Stal se zámožným měšťanem v Bruggách.Memlingově tvorbě se projevuje poetický tón a velký citový náboj. Jeho obrazy mají klidný narativní charakter. V jeho díle byl dovršen vývoj vlámského malířství
Literatura: Dvořák Max: Das Rätsel der Kunst der Brüder van Eyck. München 1925 Schöne Walter: Dieric Bouts und seine Schule. Berlin 1938 Friedländer Max: Das Altniederländische Malerei, Bde. X-XIV.Berlin 1924-1937 Matějček Antonín: Jan van Eyck. Praha 1941 Pešina Jaroslav: Rogier van der Weyden. Praha 1941 Erwin Panofsky: Early Netherlandish Painting, Cambrige 1953 (!) Pächt Otto: Van Eyck. Die Begründer der altniederländische Malerei. München 1989 Petrus Christus. Renaissance Master of Bruges. New York 1994 Hans Memling. Catalogue. Bruggy 1994 Kemperdick Stephan: Rogier van der Weyden 1399/1400-1464. Köln 1994 Jan van Eyck und seine Zeit. Flämische Meister und Süden. Bruggy 2002 Vacková Jarmila: Van Eyck. Praha 2005
Anonym, Filip Dobrý, kol. 1520
Dílna Rogiera van der Weyden, Filip Dobrý, kol. 1460
Rogier van der Weyden, Anton Burgundský, kol. 1460, Brusel
Dílna Rogiera van der Weyden, Karel Smělý, kol. 1460
Mistr z Flémalle, Sv. Veronika, 1410
Mistr z Flémalle, Madona, 1410
Mistr z Flémalle, Muž v červeném turbanu, 1410
Mistr z Flémalle, Portét ženy, kol. 1430
Mistr z Flémalle, Narození Krista, kol. 1420
Mistr z Flémalle, Oltář Merodů, 1427
Mistr z Flémalle, Madona v interiéru, 1430
Mistr z Flémalle, Kojící Madona z Londýna,1430
Mistr z Flémalle, Zvěstování z Madridu, kol.1430
Mistr z Flémalle, Nejsvětější Trojice z Petrohradu, 1434-35
Mistr z Flémalle, Oltář Werlů, 1438
Bří Eyckové, Milánsko-turínské Hodinky, kol. 1420
Jan a Hubert van Eyckové, Gentský oltář, 1436, Gent
Jan van Eyck, Manželé Arnolfini, 1434, Londýn
Jan van Eyck, Madona Kanovníka van der Paele, 1436, Bruggy
Jan van Eyck, Madona kancléře Rolina, asi 1436, Paříž
Jan van Eyck, Kardinál Nicollo Albergati, skica,1438, Drážďany
Jan van Eyck, Kardinál Nicollo Albergati, 1438, Vídeň
Jan van Eyck, Muž v rudém turbanu, 1434, Londýn
Jan van Eyck, Margareta van Eycková, 1438, Bruggy
Jan van Eyck, Zvěstování PM, 1434-1436, Washington
Jan van Eyck, Sv. Barbora, kol. 1435, Antverpy
Petrus Christus, Sv. Eligius, 1449, New York
Petrus Christus, Zvěstování Panně Marii, 1452, Bruggy
Petrus Christus, Narození Krista, 1452, Bruggy
Petrus Christus, Muž se sokolem, 1445-50, Frankfurt
Petrus Christus, Portrét mladého muže, kol. 1460, Londýn
Petrus Christus,Bolestný Kristus,1444-46, Birmingham
Petrus Christus, Oplakávání Krista, kol. 1450, Brusel
Petrus Christus, Donator, 1450 , Washington
Petrus Christus: Smrt Panny Marie, 1457-67, San Diego
Petrus Christus, Oplakávání Krista,1455-60,Brusel
Rogier van der Weyden, Miraflorealtar, kol. 1440, Berlin
Rogier van der Weyden, Snímání z kříže, kol. 1447, Prado.
Rogier van der Weyden, Panny Marie a dítě s apoštoly a světci, k. 1450
Rogier van der Weyden, Poslední soud, 1446.1452, Beaune
Rogier van der Weyden, Retábl Jana Křtitele, k. 1454, Berlin
Dieric Bouts, Peklo, 1470.
Hugo van der Goes, Oltář Portinariů,1476-79, Florencie
Hugo van der Goes,Smrt PM.,1480, Bourges.
Hans Memling, Poslední soud, kol. 1480, Gdaňsk
Hans Memling, Diptych Nieuwenhove, 1487
