DIPLOMOVÁ PRÁCE. Malba na keramiku

MASARYKOVA UNIVERZITA, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY

DIPLOMOVÁ PRÁCE Malba na keramiku Doprovodný text k praktické diplomové práci

Vypracovala: Veronika Vedoucí diplomové práce: Doc.

Horecká

Mgr. Jan Bruţeňák

Brno 2013

Anotace Diplomová práce je tvořena především souborem keramických děl. Doprovodný text se vztahuje k samotné realizaci, zahrnuje teoretickou část z dějin umění a technologie pouţitých materiálů. Přestoţe je práce s hlínou důleţitou a nedílnou součástí, těţištěm mé práce je malba a experiment s touto technikou. Námětově navazuji na bakalářskou práci. Rozvíjím tak své pozorování podmořského světa, jeho barev, tvarů a vzorů. Předkládám několik způsobů výtvarného řešení, tyto poznatky aplikuji do procesu výtvarné výchovy na ZŠ.

Annotation The thesis consist mainly of pottery works. The accompanying text refers to the actual implementation. The text involves theoretical part of the history of art and technology of materials. While working with clay is an important and integral part, the focus of my work is painting and experiment with this technique. The theme follows on bachelor thesis. I develop my observation the underwater world, its colors, shapes and patterns. I present several ways of visual solution. I apply this knowledge to the process of art education in primary school.

Klíčová slova keramika, korály, malba, mořský svět, engoba, glazura

Keywords ceramic, corals, painting, sea world, engoba, glaze

2

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

„Hlavní částí diplomové práce je praktický umělecký výkon, který je tvořen souborem keramických děl. Předloţený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické diplomové práci.“

V Brně dne ……………………….

Podpis: ……………………………… Veronika Horecká

3

Ve své práci bych chtěla poděkovat Doc. Mgr. Janu Bruţeňákovi za vedení během vypracovávání této diplomové práce a také své rodině, která mě ve studiu podporovala.

4

Obsah Úvod .......................................................................................................................................... 8

1.

Historie ............................................................................................................................ 10 1.1.

Počátky tvoření ....................................................................................................... 10

1.2.

Egypt ......................................................................................................................... 10

1.3.

Mezopotámie ........................................................................................................... 10

1.4.

Čína ........................................................................................................................... 11

1.5.

Japonsko ................................................................................................................... 12

1.6.

Islám ......................................................................................................................... 13

1.7.

Kréta a Mykény ....................................................................................................... 14

1.8.

Řecké vázové malířství .......................................................................................... 15

1.9.

Byzantské umění ..................................................................................................... 15

1.10.

Keramika v době románské ............................................................................... 16

1.11.

Gotika.................................................................................................................... 16

1.12.

Renesance ............................................................................................................. 16

1.13.

Baroko ................................................................................................................... 17

1.14.

Rokoko .................................................................................................................. 17

1.15.

Secese .................................................................................................................... 17

1.15.1. Experiment s glazurou.................................................................................... 18 1.15.2. Moorcroft .......................................................................................................... 19 1.16.

Tvorba na našem území ..................................................................................... 19

1.16.1. Anna Boudová Suchardová * 1870 - † 1940 ................................................ 20 1.1.1.

Helena Johnová * 1884 - † 1962 ..................................................................... 21

1.16.2. Pravoslav Rada * 1923 - † 2011 ..................................................................... 21 2.

Současnost ....................................................................................................................... 22 2.1.

Prokop Veselý * 1969 .............................................................................................. 22

2.2.

Ivan Angelov Panov * 1972 ................................................................................... 24

2.3.

Cormac Boydell * 1946 ........................................................................................... 24

5

3.

Barva jako nositel výrazu .............................................................................................. 26 3.1.

Od majoliky k fajáns ............................................................................................... 26

3.2.

Japonské raku .......................................................................................................... 27

4.

Materiály ......................................................................................................................... 28 4.1.

Engoba ...................................................................................................................... 28

4.2.

Glazura ..................................................................................................................... 28

4.2.1.

Nanášení glazury............................................................................................. 29

4.2.2.

Druhy glazur .................................................................................................... 29

4.3.

Barvy ......................................................................................................................... 29

4.3.1.

Barvítka ............................................................................................................. 30

4.3.2.

Těţce tavitelné barvy ...................................................................................... 30

4.3.3.

Lehce tavitelné barvy ...................................................................................... 30

4.4.

Materiály, které se pouţívají výjimečně ......Chyba! Záložka není definována.

4.4.1.

Sklo .................................................................................................................... 30

4.4.2.

Vosk ................................................................................................................... 30

4.4.3.

Písek .................................................................................................................. 31

5.

Vypalování .................................................................................................................. 32

6.

Pomůcky vyuţité při realizaci vlastního díla ......................................................... 33

7.

Vlastní tvorba .............................................................................................................. 34 7.1.

Návrhy .................................................................................................................. 34

7.2.

Vzorky .................................................................................................................. 34

7.3.

Práce s hlínou....................................................................................................... 35

7.4.

Malba .................................................................................................................... 36

7.4.1.

Technika sgrafito ............................................................................................. 36

7.4.2.

Technika vykrývání voskem .......................................................................... 38

7.4.3.

Technika vykládání sklem ............................................................................. 39

7.4.4.

Technika malby do surové glazury .............................................................. 40

7.4.5.

Technika hlubotisku........................................................................................ 41

7.4.6.

Technika vyuţívající písek ............................................................................. 42

7.4.7.

Technika „Omalovánka“ ................................................................................ 43

7.4.8.

Kombinace technik .......................................................................................... 44

6

7.5.

Pálení ........................................................................................................................ 46

7.6.

Barevné provedení.................................................................................................. 46

7.7. Motivy .......................................................................................................................... 47 7.7.1. Korál ....................................................................................................................... 47 7.7.2. Ryba ...................................................................................................................... 47 7.7.3. Spirála .................................................................................................................... 47 7.7.4. Ţelva....................................................................................................................... 48 8.

Výtvarná výchova a malba na keramiku v praxi ...................................................... 49

9.

Závěr ................................................................................................................................ 51

Obrazová příloha ................................................................................................................... 52 Seznam vyobrazení: .............................................................................................................. 69 Pouţitá a doporučená literatura: ......................................................................................... 70 Internetové zdroje: ................................................................................................................ 72

7

Úvod Malba patří k základním výtvarným technikám. Kaţdému se v první řadě vybaví historicky významné olejomalby. Malbu, ve vztahu ke keramické hlíně, vnímám jako opomíjenou. Zapomínáme na ni, moţná i z toho důvodu, protoţe se více uplatňuje v uţitém umění. „Pro keramika je syrový střep malířským plátnem a skýtá mu nesčetné moţnosti vytvářet osobitá díla, do nichţ promítne své pocity a myšlenky.“1 Jiţ od útlého dětství mne provází záliba v malbě v jejich různých podobách. Stejně tak se věnuji uţ od dětství keramice. Tyto dvě techniky mne lákalo propojit. Tak se také zrodilo téma mé diplomové práce, kterým je “Malba na keramiku“. Spojila jsem zde své poznatky jak z malby, tak zkušenosti, které jsem získala při práci s keramickou hlínou. Rozhodla jsem se námětově navázat na svou bakalářskou práci, tedy na svět pod hladinou moře. Za tímto účelem jsem vytvořila soubor keramických děl, jejichţ jednotícím prvkem je tvar stylizovaného korálu. Zprvu vznikaly drobnější plošné korály, později sloţitější mísy tvarované z plátů hlíny. Prioritně jsem se zaměřila na technologii malby na keramiku. Při malbě jsem experimentovala s více moţnostmi výtvarného zpracování (s více technikami). Zajímala jsem se také o dobrou dostupnost keramického materiálu a na nepříliš náročný proces výroby z důvodu pozdější aplikace těchto technik do výtvarné výchovy na základní škole. Smith uvádí: „Keramické dlaţdice můţeme malovat nejrůznějšími způsoby v různých fázích výrobního procesu. Dají se na nich vytvářet velice sloţité obrazy vyţadující několikeré vypalování nebo jednoduché a přímé obrazy vyţadující jedinou výrobní operaci. Mají vysoký stupeň stálosti, který je u jiných výtvarných prostředků těţko dosaţitelný.“ 2

1

MATTISON, Steve. Jak se dělá keramika: Podrobný průvodce nástroji, materiály a technikami pro hrnčíře a keramiky. 1. vyd. Slovart, 2004. 224 s. 123; ISBN 80-7209-599-4 2 SMITH, Ray. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. 2. vyd. Slovart, 2000. 352. s. ISBN 80-7209-758-X.

8

Souhlasím s autorem, ale domnívám se, ţe uvedená informace z jeho publikace, by mohla být aplikována na keramiku všeobecně.

Obrázek 1

9

1. Historie 1.1. Počátky tvoření Uţ nálezy neolitických keramických předmětů jsou příkladem úsilí o spojení tvaru a dekorativní výzdoby do jednoho celku. Objev barev, engob a později glazur podstatně zasáhl do způsobu výzdoby keramických předmětů. Malířské prostředky poskytovali zásobu nových moţností a kombinací s technikami plastického zdobení. Malovaný dekor se neomezuje pouze na lineární či geometrický ornament, ale inspiruje se světem rostlin i zvířat. Vyobrazuje lidské figury, sloţité scény a výjevy.3

1.2. Egypt První glazury se rozvíjely kolem roku 4000 př. n. l. v Egyptě nebo v Mezopotámii. Fajáns, často také zvaná egyptská pasta, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného. Z barev byly nejběţnější modrá a zelená, méně uţívaná byla fialová, hnědá, červená a černá. Velmi vzácně se vyskytovaly světlé barvy ţlutá a bílá, jelikoţ se jich dosahovalo velmi obtíţně. Pro zdobení hledali Egypťané často inspiraci v kráse lotosového květu a také se objevovaly motivy ryb. Mezi egyptským uměleckým řemeslem zvlášť vynikala keramika s tzv. fajánsovou polevou. Nádherným dokladem této techniky je soška hrošíka z Méru (2000-1900 př. n. l.) Zdařilým dokladem malované keramiky je také „Nunova miska“ (kolem roku 1300 př. n. l.) byla dekorována modrým lotosem a africkým okounem.4

1.3. Mezopotámie V souvislosti s malbou na keramiku, bychom neměli opomenout velkolepou stavbu z glazovaných cihel – Ištařinu bránu ve městě Babylon (7. - 6. stol. př. n. l.). Pro babylonské umění je charakteristická bohatá výzdoba staveb. Setkáváme se zde 3

ŠTULLEROVÁ, Mária. Keramika ako záluba. 1. vyd. Bratislava: Alfa, 1987. 176 s. WEIB, Gustav. Keramika, umění z hlíny, kulturní dějiny a keramické techniky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1954-2 4

10

s hlínou v podobě keramických obkladů a zdobných reliéfů s podobou zvířat a lidí. Po prvním vypálení se na jednotlivé „cihly“ nanášela glazura utřená ze směsi ţivce, drceného křemene a podle poţadované barvy také kysličníků kovů. Druhý výpal vdechnul mytickým bytostem na keramických kachlích ţivot a zářivou barevnost.5

1.4. Čína Dlouho ţila bez kontaktů se západním světem i s jiţní Asií, to ovlivnilo vývoj naprosto odlišných hodnot, neţ jaké známe u nás. Keramika je jedním z nejúspěšnějších oborů čínského umění. Řadí se tak na první místo v uměleckých řemeslech celého světa. 6 V Číně se polevy na keramice pouţívaly jiţ od dynastie Šang (1600-1100 př. n. l.). Z výzdobných motivů převládá přírodní tematika (květy lotosů, pivoněk, motivy ţelv, rybek, aj.). Na čínské kamenině se hojně uplatňovala tzv. seladonová glazura. Ta svým barevným tonem připomínala barvu nejvzácnějšího čínského drahého kamene – nefritu. 7 Z nejstarších neolitických nálezů (7. -9. tis. př. n. l.) je ručně malované keramické zboţí vzácností. Od 5. tisíciletí se v údolí řek začíná vyrábět keramika na pomalu se otáčejícím kruhu. Nejznámější kulturou byla Jang-Šao. Z této provincie se dochovala keramika s černou malbou na leštěné červené hlíně. Vedle toho se objevují ukázky „bílé keramiky“, jeţ jsou důkazem počátku pouţívání kaolinu. Postupný vývoj tak pomalu směřoval k porcelánu – pýše čínského umění. V letech 265-316 za vlády dynastie Ťin se z blízkého východu dostala technologie olovnatých glazur. Paradoxně tato méně kvalitní technologie přišla aţ po ţivcových, šlemových a popelavých glazurách. Olovnaté glazury se nejvíce rozšířily za dynastie Tchang (618-907). Pouţívala se kombinace tří barev – ţluté, zelené a modré, nejvíce na figurální tvorbě.

8

5

PIJOAN, José. Dejiny umenia 2. 3. vyd. Bratislava: Ikar, 1998. 333 s. ISBN 80-7118-654-6 PIJOAN, José. Dějiny umění 4. 2. vyd. Praha: Odeon, 1983. 333 s. 7[online]. [cit. 2013-11-18]. Dostupné z: http://www.ngprague.cz/gallery/4/1442orientacni_list_16_ke_stazeni_cinska_keramika.pdf 8 ŢÍLA, Karel. Čínská keramika ve starověku. Keramika a sklo, 2007, roč. 7, č. 1, s. 38. 6

11

Koncem dynastie Sung (kolem 1200) se v hrnčířství stále více uplatňovaly barevné glazury, glazury s vysokou teplotou vypalování a povrchové zdobení s podglazurou, které se pouţívalo pro vytvoření obrazové dekorace. Modré podglazury byly vyvinuty za pomoci drahého kobaltu dováţeného z Persie. Tyto čínské modré a bílé výrobky se staly populárními po celé Asii a díky zvýšené poptávce byl design přizpůsobován dodávkám, čímţ se trh rozšířil do Persie a na přelomu 17. století aţ do Evropy.9 V pozadí však nezůstaly ani jiné druhy keramiky. Nemalou roli v zemi čajových lístků hraje čajová keramika, jeţ byla zdobena dekorem připomínajícím tušovou malbu. 10

1.5. Japonsko Japonské umění se sice povaţuje za odvozené z čínského, avšak prokazuje skutečnou osobitost. Důleţitou roli v designu keramiky zde hraje příroda. Keramika přebírá její strukturu a přímočarou jednoduchost. 11 Z ukázek malované japonské keramiky mne zaujal styl karacu. Nejstarší exempláře jsou datovány kolem roku 1592. Na původně nezdobené keramice se postupem času začíná uplatňovat dekor malovaný oxidy ţeleza. Japonští keramici v některých technikách předčili své učitele, o čemţ svědčí mistrovství techniky raku, kterou poprvé vypálil syn korejského hrnčíře Čo´dţiro´. 12

9

[online]. [cit. 2013-11-16]. Dostupné z: http://ceramicstudio.net/ WEIB, Gustav. Keramika, umění z hlíny, kulturní dějiny a keramické techniky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 256 s. 44;112; ISBN 978-80-247-1954-2 11 PIJOAN, José. Dějiny umění 4. 2. vyd. Praha: Odeon, 1983. 333 s. 12 WEIB, Gustav. Keramika, umění z hlíny, kulturní dějiny a keramické techniky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1954-2 10

12

1.6. Islám Náboţenství – Islám - určovalo od počátku celkový charakter islámské civilizace a jeho kultury. Umění, které se v této době rozvíjelo, není omezeno jen na jedinou oblast, ale zasahuje na vícero území. V islámském uţitém umění dosáhla keramika výrazného rozvoje. V 8. století napodobovaly bagdádské abbásovské dílny výrobky z Číny a bílý porcelán. Největším přínosem těchto hrnčířů byl vynález techniky dekorování kovovým barvivem, tzv. lustrovou malbou. Nádobám v zeleném, ţlutém, hnědém či červeném provedení propůjčovala kovový lesk. Náročnost výrobního procesu vedla později k redukci na zelenohnědou barevnost. 13 Nejstarší známou glazurou je průhledná naţloutlá olovnatá poleva, která vyţadovala bílý podklad, na který se malovalo několika málo barvami (zelenou a hnědou nebo zelenou, hnědou a červenou). Tento druh keramiky se vyráběl v některých střediscích Mezopotámie, ale nedosahoval kvality samarských výrobků. Pro íránskou keramiku byl od 12. století typický malovaný podglazurový dekor, kopírující převáţně čínské vzory. 14 Hlavním střediskem turecké výroby byl Isnik. Isnická keramika byla nejlepší svého druhu v 16. století. Nejstarší keramické výrobky zdobil modrý dekor na bílém podkladě. Tyto výrobky byly zdobeny velmi elegantním, jemným květinovým a arabeskovým dekorem. Glazury byly lesklé a keramické hmoty jemné a tvrdé jako porcelán. Modrou a bílou keramiku postupně vystřídaly výrobky s realističtějším květinovým dekorem. Z barev se nově objevuje fialová, zelená a různé odstíny modré. Významné výrobky pro toto období představují velké malované mešitové lampy, které byly vyrobené pro Skalní dom v Jeruzalémě. Posledním vývojovým stupněm osmanské keramiky byl polychromní styl dekorace. Objevuje se lesklá červená barva nanášena v hrubé vrstvě, jejíţ tajemství se bedlivě střeţilo. 15

13

GRUBE, J. Ernst. Islamské umenie. Bratislava: Pallas, 1973. 196 s. 61 PIJOAN, José. Dějiny umění 4. 2. vyd. Praha: Odeon, 1983. 333 s. 15 GRUBE, J. Ernst. Islamské umenie. Bratislava: Pallas, 1973. 196 s. 149 14

13

Uplatnění malby na keramiku v islámském umění, můţeme hojně pozorovat v architektuře. Nejen kupole mešit jsou pokryty keramickou mozaikou v pestrých barvách s bohatými geometrickými, květinovými, ornamentálními vzory se setkáváme i na jiných příkladech architektury.

1.7. Kréta a Mykény Důleţitou historickou oblastí, ve které keramická tvorba dosahovala vysokých úrovní je oblast středomoří. Vývoj egejské keramiky započal nádobami s lineárním dekorem v rané době minojské mezi léty 3000-2100 př. n. l. Později (2100-1570 př. n. l.) se objevuje výzdoba s rostlinnými motivy, které byly zprvu značně stylizované, později se však přiblíţily přírodě.16 Umělci staré Kréty byli neobyčejně bystří pozorovatelé. Mimo jiné motivy, zachytili také svět pod vodou. 17 Z této oblasti můţeme zmínit vícero stylů pozoruhodné a hodnotné keramiky. Jednou z nich je malovaná keramika kamarská (dle místa nálezu v jeskyni Kamares), jeţ vyniká bílou malbou na tmavém, černém podkladě a flíčky jiných barev, jako ţlutá či cihlová. Dţbánky a amfory zdobí bohaté motivy křivek a spirál. Méně honosná, ale přesto významná je keramika gurnijská, která je zdobena mořskými ţivočichy. Jedním z nejkrásnějších příkladů tohoto stylu je váza z Gurnie, na které je vyobrazena chobotnice. Tyto náměty jsou důmyslně stylizovány, coţ svědčí o důkladném pozorování přírody. Motivy mušlí, korálů i chobotnic se objevují i později v mykénské kultuře (např. mykénská konvice zdobená loděnkami), ale nevyrovnají se jiţ svou dokonalostí předešlému období krétské keramiky.18

16

DE MORANT, Henry. Dějiny užitého umění. 1. Vyd. Praha: Odeon, 1983. 573 s. ALPATOV, Michail V. Dejiny umenia. Bratislava: Tatran, 1976. 245 s. 18 PIJOAN, José. Dejiny umenia 2. 3. vyd. Bratislava: Ikar, 1998. 333 s. 25; ISBN 80-7118-654-6 17

14

1.8. Řecké vázové malířství Po zániku těchto civilizací přichází na scénu významné období řeckého vázového malířství. V období 8. a 9. stol. př. n. l. převládala geometrická výzdoba nebo stylizované motivy postav a koní, které byly malovány černou barvou na světlém podkladě. Tento sloh označujeme za tzv. dypilský podle místa naleziště. Jednalo se z velké většiny o nádoby pohřebního významu, zachycující např. smuteční průvod. Keramika z 6. stol. př. n. l. je ozdobena černými postavami na červenohnědém pozadí, ale pořád se také objevuje malba na pozadí světlejší, okrové barvy. Malíři na amforách zachycovali mytologické či kaţdodenní výjevy. Některé detaily postav (např. jejich šat) jsou v hlíně zvýrazněny rytím, coţ dílu dodává větší plastičnost. Těmto vázám vděčíme za ilustraci tehdejší doby. Na konci 6. stol. př. n. l. se v Athénách ve vázovém malířství vyvinul nový styl. Na černé pozadí byly malovány postavy ponechané v barvě hlíny a překresleny jednoduchými čarami pomocí jemného štětce. V některých případech byla navíc pouţita na zvýraznění určitých postav barva bílá např. u peliké (druh amfory) s výjevem Péleova únosu Tetidy. Přechod stylů (černých figur na červeném pozadí k červeným figurám na černém pozadí) byl doprovázen mnohými odpůrci, proto dochází nadále k obojímu ztvárnění.19

1.9. Byzantské umění Byzantské umění čerpalo zejména z řecko-římské antiky. Keramické nádoby byly zprvu dekorovány ţlutohnědou nebo zelenou polevou. Od 11. století se zdobily sgrafitovou technikou, tj. do glazury se vyškrabávaly ornamenty nebo se z ní snímaly větší plochy. Ve 14. století se rytý dekor vyplňoval téţ zelenou nebo ţlutohnědou polevou.

19

PIJOAN, José. Dejiny umenia 2. 3. vyd. Bratislava: Ikar, 1998. 333 s.

15

ISBN 80-7118-654-6

1.10.

Keramika v době románské

Z nedostatku zakázek se keramika v době románské rozvíjela jen v umělecké výrobě dlaţdic. Ve snaze o barevné provedení se do popředí dostává technika inkrustace. Uţívalo se cihlářské hlíny, která vlivem oxidace ţeleza měla červené zbarvení. Obrysy kresby, lehce vyhloubené a inkrustované jinou hlínou, obsahující klejt, měly zase ţluté zbarvení. Nejkrásnější románská dlaţba se zachovala v kostele v Saint-Pierre-sur-Dives, kde tvoří velkou růţici.

1.11.

Gotika

Se stejnou technikou inkrustace i barevným provedením (červená, ţlutá) se setkáváme také v době gotické, opět převáţně v podobě dlaţdic. Tato omezená barevnost zvyšovala dekorativní účinek. Vyskytuje se i černá barva, která se získávala ze sazí. Výzdobné motivy jsou velmi rozmanité, jedním z oblíbených byl květ lilie.

1.12.

Renesance

V 16. století v době renesance převládal v keramické výrobě vývoj italské majoliky. Převládající zájem o starověk a snadnější dostupnost tištěných zdrojů spolu s rostoucími kreslířskými dovednostmi povzbuzovaly v 16. století malíře majoliky, aby pro narativní malbu (biblickou i mytologickou) pouţívali celý povrch výrobku. Vzešel tedy styl známý jako istoriato, určen především k vystavení. Mezi důleţitý zdroj inspirace patřili např. Ovidiovy Proměny, nástěnné malby v Neronově Zlatém domě. V kaţdé zemi (Francie, Španělsko, Nizozemí) se pak postupně vyvinul vlastní osobitý styl. Technika malby kovovými listry, která charakterizovala rané španělskomaurské zboţí dováţené z jiţního Španělska, byla zavedena v 16. století. Na dvakrát vypálené hliněné zboţí se nanášely oxidy stříbra a mědi, které se znovu vypálily při nízké teplotě v kouři, a tak se vytvořil kovový povrch hrající duhovými barvami. Listr se obvykle nanášel na obrovské mísy s malovanými ţenskými portréty,

16

jeţ doprovázelo věnování napsané do páskové spirály. Říkalo se jim mísy lásky a darovaly se jako zásnubní dary.

1.13.

Baroko

Barok ve Francii vycházel z různých zdrojů. Zpracovával jak domácí, tak i italské a vlámské podněty. Keramika dospěla ke svému vrcholu v 18. století. Fajáns se vypalovala při vysokém ţáru a její dekor byl malovaný kysličníkem kovů na práškové glazuře. Patří sem výrobky z dílen v Nevers, Rouenu a Moustiers Uţívalo se téţ fajánse vypalované při nízkých teplotách, která umoţňovala jemnější kresbu i uţití širší barevné škály.

1.14.

Rokoko

Rokoko bylo prvním celoevropským slohem od konce středověku. Prvopočátky slohu můţeme hledat u francouzských ornamentiků. Keramika v tomto období zaznamenala prudký rozmach. Inspirací se stával věhlasný čínský porcelán. Hlavním francouzským střediskem výroby fajánse se stalo město Rouen. Motivy byly převáţně ornamentální, malovány modře na bílém podkladě. 20

1.15.

Secese

Na malovanou keramiku z období secese jsem se zaměřila především kvůli jejímu smyslu pro zdobnost, jemné linie a přírodní motivy, protoţe v ní spatřuji podobné prvky jako ve své tvorbě. Představuje důleţitou epochu ve vývoji glazur. „Keramika byla vhodné médium pro secesní styl, protoţe tvárnost hlíny umoţnila vytvářet organické zvlněné formy. Dekorační motivy byly malovány širokým spektrem barev a často zobrazovaly květiny, traviny a jejich dlouhé křehké stonky vytvářející zdobný ornament.

20

DE MORANT, Henry. Dějiny užitého umění. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 573 s.

17

1.15.1. Experiment s glazurou

Experimentální tendence v glazování se šířily z Francie do Evropy a zasáhly i Ameriku. Joseph- Theodore Deck (Francie) začal experimentovat s glazurou a zavrhl pouţívání běţných dekoračních motivů. Dal přednost odváţnějšímu designu, který nabízela keramika ze starého Turecka, Persie a Dálného východu, především Japonska. V těchto zemích byla glazura důleţitější neţ výjevy a obrazy. Výrobci keramiky, ať uţ to byli individuální umělečtí hrnčíři či velké továrny, se snaţili o vytvoření překrásných nových glazur, které by vytvořily dramatický vizuální efekt nebo strukturu. Úspěch glazury závisel na odhalení dokonalého receptu. Kombinací perfektně vybraných ingrediencí, mohla vzniknout poţadovaná barva, neprůhlednost nebo chtěný povrch – vypálením při konkrétní teplotě, při dodrţení určité křivky výpalu. Nepředvídatelnost keramických pecí často přinesla neočekávané dekorativní výsledky – vznik ţilkování, puchýřů, či nerovnoměrné barevnosti, a tím i vznik krásných a originálních výrobků. V průběhu secese se ve Francii podařilo vytvořit mnoho typů luxusních glazur – polevy vytvářející dvoubarevný mramorový nebo krystalický efekt, výrazně červená sang-de-boeuf, matové glazury vypalované za vysokých teplot a jasné, kovově lesklé listrové glazury fialových, oranţových, citronově ţlutých a modrých tónů. 21 Krystalické glazury z hlediska historie řadíme k nejmladším. Na druhou stranu z hlediska vizuálního by se mohly směle zařadit k nejefektivnějším. 22 Jiní výtvarníci se spíše zaměřili na zdobení povrchu a vzdali se experimentu s glazurami. V popředí jejich zájmu stál motiv, který byl inspirován květinami, rostlinami či japonským uměním. Oblíbenou metodou malby bylo pastózní nanášení barvené břečky či polévání glazurou.

21 22

MILLEROVÁ, Judith. Secese. Praha: Noxi, 2004. 240 s. 126; ISBN 80-89179-08-8 Keramika a sklo číslo 2/2005, design, umění, řemeslo

18

1.15.2. Moorcroft

Anglický keramik William Moorcroft (1872-1945) vnesl do své umělecké keramiky originální květinový design vyvedený v bohatých ţivých barvách. Raná díla z řady Aurellian jsou zdobena obtisky, červeným a modrým emailem a zlacenými detaily. Pozdější tvorba nesoucí název Florian byla zdobena bujarými ručně malovanými květinovými vzory nebo motivy pavího peří v sytých pestrých barvách. Vizuální bohatství jeho exotických designů je stále nepřekonané. 23

1.16.

Tvorba na našem území

Na našem území se jiţ v pravěku setkáváme s keramikou označovanou jako „pomalovaná keramika jihomoravská“. Stáří této keramiky dnes odhadujeme na 6000 let. První periodizaci této keramiky provedl Jaroslav Palliardi.24 Kolem roku 1525 zavedli na našem území výrobu fajánsí tzv. habáni. Vznik tohoto hnutí sahá na území Švýcarska, odkud se později habáni přesídlili i k nám na Moravu. Zboţí bylo charakteristické svým tvarem i malovaným dekorem, díky tomu sloţilo k výzdobě a reprezentaci. Nádoby zdobí převáţně rostlinné ornamenty, které jsou rozmístěny po ploše talíře nebo obepínají břicha dţbánů. Habáni vytvářeli štětci elegantní, barevnou malbu. Původní paleta barev se skládala ze ţluté, modré, zelené a fialové – „barev vysokého ohně“. Novinkou se staly barvy na vypálenou polevu (glazuru). Dodnes je známe pod názvem „muflové“. Toto pojmenování vychází ze způsobu pálení v tzv. muflích, coţ jsou šamotové schránky, ve kterých se zboţí pálilo, aby nedošlo k znehodnocení barvy přímým ohněm.

23 24

MILLEROVÁ, Judith. Secese. Praha: Noxi, 2004. 240 s. 126; ISBN 80-89179-08-8 BATALA, Otto. Svět z hlíny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 205 s. 31

19

1.16.1. Anna Boudová Suchardová * 1870 - † 1940

Akademická malířka a keramička pocházela z umělecké rodiny Suchardových. Po studiu na praţské Uměleckoprůmyslové škole pokračovala na Akademii výtvarných umění pod vedením profesora Schikandera, v jehoţ ateliéru se specializovala na malbu květin. Velkých úspěchů dosáhla v keramice, kde vyuţívala květinový dekor spolu s plastickým detailem. Soubor keramiky vystavovala i na světové výstavě v Paříţi.25 Mne její překrásně malované vázy zaujaly na výstavě „Tiché revoluce uvnitř ornamentu: Experimenty dekorativního umění v letech 1880-1930“ v Brně. Souzním s jemným, něţným, výrazně ţenským zpracováním květinového vyobrazení.

Obrázek 2

Anna Boudová Suchardová, kamenina, malovaný dekor, 1900; foto: Helena Doleţelová

25

[online]. [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/

20

1.1.1. Helena Johnová * 1884 - † 1962

Z malířského ateliéru praţské uměleckoprůmyslové školy vyšla zakladatelka moderní české umělecké keramiky, Helena Johnová. Zalíbení nachází v prosté reţné hlíně (červenici) a v pestrých engobách. V roce 1912 v Modre na Slovensku navazuje na místní tradici habánské keramiky a vytváří modely nádob s novou barevností glazur a malby.26 1.16.2. Pravoslav Rada * 1923 - † 2011

Mezi přední české keramiky patřil také Pravoslav Rada. Jeho rozsáhlé dílo tvoří především figurální plastiky. Tvorba Pravoslava Rady je příznačná svým vtipem a výrazným, často kontrastním barevným provedením.

26

BATALA, Otto. Svět z hlíny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 205 s.

21

2. Současnost I v dnešní době vznikají hodnotná keramická díla. Velká škála glazur a jiných materiálů představuje mnoho moţností, jak výrobky dále pomocí malby dekorovat. V této kapitole, jsem se zaměřila na současné výtvarníky. Zmiňuji se o keramicích, kteří ve své tvorbě zpracovávají převáţně náměty spojeny s ţivotem ve vodě či v moři.

2.1. Prokop Veselý * 1969 Malíř a keramik Prokop Veselý se zabývá výtvarnou činností jiţ řadu let. Po ukončení základní školní docházky nastoupil do učení uměleckých řemesel, obor keramik. Část roku navštěvoval pan Veselý školu v Praze, zbývající čas strávil na praxi v Kunštátě. Po úspěšně vykonané maturitní zkoušce pracoval v keramické huti uměleckých řemesel v Kunštátě. Posléze své vzdělání rozšířil na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Vystudoval zde pedagogiku volného času a výtvarnou výchovu. Během tohoto studia, měl moţnost navštívit galerie jak u nás tak i v zahraničí. Sám později vystavoval např. ve Francii, Rakousku nebo na Slovensku. Na svou vlastní tvorbu se zaměřil po revoluci, kolem roku 1991. Uţ od mládí byl ovlivněn přírodou a později i zaujetím pro rybolov. Tematika ryb proplouvá dodnes jeho dílem a odráţí se jak v keramice, tak v malbě. Prokop Veselý stylizuje rybu do kompaktního tvaru a vytváří rozměrné reliéfy či plastiky s tímto tvorem. Barvu jeho dílům propůjčují rozličné druhy glazur a platina, která ve finále vytváří na povrchu výrobku kovově stříbrný lesk. Platina spadá do lehce tavitelných barev na vypálenou glazuru. Roztoky drahých kovů se nanášejí štětcem a vypalují na třetí výpal na teplotu kolem 750 °C.27 Tvorba tohoto kunštátského umělce mne oslovila jak zvoleným námětem, tak precizností a jemností malířského provedení. Návštěva v keramické dílně pana Veselého pro mne byla příjemným obohacením.

RADA, Pravoslav. Techniky keramiky. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1995. 207 s. ISBN 80-85277-47-6 27

22

Obrázek 3

Prokop Veselý, malovaná keramika; foto: z archivu autora

23

2.2. Ivan Angelov Panov * 1972 Původem bulharský umělec Ivan Angelov Panov pochází z městečka Pleven. Uţ jako malý chlapec projevil zájem o výtvarnou tvorbu. Navštěvoval nedělní kurs kreslení a designu. Po základní škole nastoupil na pětiletou uměleckou školu, obor keramika, ve městě Troyan. V témţe městě později absolvoval odbornou praxi. Ve svých 24 letech opustil Bulharsko a uchýlil se do Prahy, kde po dobu dvou let pracoval v B&F Studiu. V roce 1999 spolu s nejlepším přítelem v Praze zaloţili Ateliér Accent. Zprvu se zaměřovali na výrobu předmětů pro kaţdodenní pouţití a na interiérové dekorace. V roce 2006 zaloţili CERAMIC STUDIO PRAGUE spolu s keramickou školou. Ivan Panov se účastnil mnoha kolektivních i samostatných výstav v Bulharsku, Praze, Slovinsku, Dublinu nebo Dánsku. Jeho tvorba je charakteristická svou zářivou barevností.28 Tvorbu Ivana Angelova Panova lze zhlédnout na těchto stránkách: www.ceramic-studio.net

2.3. Cormac Boydell * 1946 V době, kdy jsem se blíţila k dokončení své práce, jsem v časopise „Keramika a sklo“ narazila na článek o jednom z nejznámějších irských keramiků. Musela jsem se pousmát, protoţe v jeho díle jsem spatřila podobné prvky jako ve své keramice.

Cormac Boydell se narodil v Dublinu v roce 1946. Studoval umění a přírodní vědy. Mezi lety 1968-72 pracoval jako profesionální geolog v Austrálii. Jeho láska přírodě, zemi, kameni i hlíně i ostatních přírodních materiálů jej roku 1983 dovedla k tvorbě keramiky.29 Při své práci nepouţívá ţádné nástroje. Vychutnává si přímý kontakt mezi rukou a hlínou. Klade důraz na proces výroby. Při své práci vyuţívá krásu 28

29

[online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http://ceramic-studio.net/ VELÍNSKÁ, Lenka. Kde proměnlivá krása přírody inspiruje umělce. Keramika a sklo, 2001, roč. 1, č. 1, s. 32.

24

do oranţova zbarvené terakotové hlíny, která vytváří dokonalý podklad pro později nanášené barvy. Jeho porozumění glazurám vedlo k vytvoření zářivé a jasné paletě barev, která je charakteristická pro jeho tvorbu.30 Sám vytváří všechny glazury a barvítka ze základních přírodních minerálů. Své výtvory dále zdobí dvacetikarátovým zlatem, které vyzdvihuje a zvýrazňuje plnost barvy. Tvorbu tohoto výtvarníka lze zhlédnout na stránkách: www.cormacboydell.com

30

[online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http://www.cormacboydell.com/About.html

25

3. Barva jako nositel výrazu Barva má v malbě nezastupitelnou roli. Vyjadřuje nálady a emoce. Konkrétní barvy mají také svůj symbolický význam. Pokud mluvíme o malbě na keramiku, barva je zde nejdůleţitějším prostředkem. Pro aplikaci barvy jsou vyuţívány nejrůznější techniky nanášení, ale také techniky výpalu významně ovlivňují výslednou podobu barevného tonu. Na konečné podobě (malby) nemá zásluhu pouze technika nanášení barvy, ale také např. způsob pálení či druh pouţité hlíny. Dochází k propojování několika faktorů, které spoluutvářejí konečný obraz a podobu díla. Z toho důvodu je moţno vytvořit nespočet kombinací malířského provedení na keramiku. O materiálu a technice historických výrobků z hlíny nám podává informace archeometrie. Jedná se o vědeckou disciplínu, která zkoumá chemické a mineralogické sloţení nálezů střepů, z čehoţ lze vyvodit, mimo jiné, výrobní podmínky. 31 „Staří hrnčíři neznali chemii. Své glazury nevypočítávali z rovnic tak, jak to dovedeme dnes. Dopracovávaly se k nim bohatými zkušenostmi, dědily recepty z generace na generaci a vlastními experimenty je vylepšovali.“ 32

3.1. Od majoliky k fajáns Nejhodnotnější výtvory malířské keramiky se opírají o tradiční zkušenosti hrnčířů z Egypta, Mezopotámie a Persie. V 8. století byly v Přední Asii vyráběny nádoby potahované bílou engobou, které byly následně polévány transparentní olovnatou glazurou. Jednalo se o tzv. nepravou majoliku. Brzký objev neprůhledné bílé glazury olovnato - ciničité dává vznik skutečné majolice. Od své předchůdkyně, hrnčiny, se liší jemností střepu i jeho dekorem. Ve 14. století se výroba majoliky rozšířila téměř po celé Itálii, dále do Francie, Holandska a v neposlední řadě na Moravu a Slovensko. Původ tohoto zboţí byl ve Španělsku, v jeho dílnách v Granadě, Seville, Malaze aj. 31

WEIB, Gustav. Keramika, umění z hlíny, kulturní dějiny a keramické techniky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1954-2 32 BATALA, Otto. Svět z hlíny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 205 s. 18

26

Obzvláště proslavené bylo zboţí vyráběné na baleárských ostrovech. Podle jednoho z ostrovů, Malorky, bylo nazváno majolikou. Stejný název převzala Itálie. Do zemí severně od Alp přicházely keramické výrobky z italské Faenzy, které nesly nový název podle střediska výroby - fayence. Označení fajáns vzniklo jeho počeštěním. Zvláštností fajánsové keramiky bylo dvojí pálení. Při prvním se pálil reţný střep, při druhém glazurová výzdoba. Batala mluví o fajánsi (jinak také majolice), jako o „zboţí dvojího ohně“. Pro nejčastěji uţívané barvy modrou, zelenou, ţlutou a fialovou se vţilo označení „barvy vysokého ohně“. Mnohé pokusy o výrobu fajánsové keramiky skončily také nezdarem. Bylo důleţité, aby střep i poleva měly stejné pnutí jak při schnutí, tak při výpalu, jinak docházelo k poškození malované výzdoby (oprýskání, vyblednutí). Ve 14. století se výroba majoliky rozšířila téměř po celé Itálii, dále do Francie, Holandska a v neposlední řadě na Moravu a Slovensko. 33

3.2. Japonské raku Keramika raku se v Japonsku uţívá při pití čaje. V japonštině se raku překládá jako poţitek, radost, spokojenost či blaţenost. Roku 1576 vypálil syn korejského hrnčíře – Čodţiro první raku. Nejvýznamnější druh této keramiky představuje červené (aka) a černé (kuro) raku. 34 „Výrobní proces spočívá v rychlém vypálení a zchlazení předmětů, které se ještě rozpálené vyjmou z pece kleštěmi a vloţí do pilin, jehličí aj., jejichţ redukční prostředí vytvoří zvláštní barevné odstíny a efekty.“ 35 Hliněný střep musí být schopen snášet prudké změny teploty, kvůli tomu se do základní hmoty přidává 25-30% šamotu. Na přeţahlý výrobek, se nanáší tzv. raku glazury. Musí se roztavit při velmi nízkých teplotách a během neobyčejně krátkého vypalovacího cyklu. 36

33

BATALA, Otto. Svět z hlíny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 205 s. 27 RADA, Pravoslav. Techniky keramiky. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1995. 207 s. ISBN 80-85277-47-6 35 MATTISON, Steve. Jak se dělá keramika: Podrobný průvodce nástroji, materiály a technikami pro hrnčíře a keramiky. 1. vyd. Slovart, 2004. 224 s. 26; ISBN 80-7209-599-4 36 MATTISON, Steve. Jak se dělá keramika: Podrobný průvodce nástroji, materiály a technikami pro hrnčíře a keramiky. 1. vyd. Slovart, 2004. 224 s. ISBN 80-7209-599-4 34

27

4. Materiály 4.1. Engoba Je nejstarším prostředkem ke zdobení povrchu nádob. Engoba (nástřepí) je řídký kal z hlíny příbuzného sloţení jako vlastní střep. Pouţívá se jako nesklovitý potah keramického střepu. Hrnčíři barvili nástřepí přírodními hlinkami od bílé, přes ţlutou a červenohnědou. 37 Slouţí jako základ četných dekoračních technik. Lze ji nanášet na koţovitý, tuhý nebo suchý střep podobnými technikami jako glazuru.

4.2. Glazura Jak uvádí Rada (1997) glazura je materiál, pouţívaný k zušlechtění a zdobení keramického střepu. Jak napovídá název (glas – sklo), jsou glazury svým vzhledem příbuzné sklu a vytvářejí na střepu sklovitý povlak. Základní sloţkou glazur je křemen, který se s přídavkem různých kovových kysličníků taví ve sloučeniny zvané silikáty (křemičitany). Přidáním křemene teplota tavení stoupá, ubíráním se sniţuje. Jen málo kysličníků vydrţí teploty vyšší neţ 1000 °C. Při vyšších teplotách barevná paleta chudne. Glazura se nanáší na přeţahlý střep poléváním, namáčením, stříkáním, štětcem aj. Poté se výrobek pálí na tzv. ostrý výpal, který se pohybuje v rozmezí od 1000 °C do 1150 °C v závislosti na druhu hlíny a pouţité glazury. Kaţdý umělec, řemeslník vytvářející keramické předměty, si tuto hranici výpalu stanovuje jinou, na základě doporučení odborníků (výrobci keramických hlín, výrobci glazur) a především svých zkušeností a s přihlédnutím k poţadované podobě finálního díla. Batala definuje glazuru jako polevu keramických výrobků, která zpevňuje střep, brání prosakování, dodává výrobkům lesk, hladkost, barevnost a dekorativní krásu povrchu.

37

BATALA, Otto. Svět z hlíny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 205 s. 13

28

4.2.1. Nanášení glazury

Prvním krokem je rozmíchání suché práškové glazury s vodou na tzv. glazurové mléko. Hustota závisí na způsobu pouţití. Střep, který rychle odsává vodu, potřebuje glazuru řidší, oproti tomu málo savý střep snese glazuru hustší. Při své práci jsem volila takovou konzistenci, aby mi glazura lehce stékala ze štětce, ale nerozpíjela se na střepu. Kaţdý musí provést zkoušku hustoty. Glazuru lze nanášet štětcem, poléváním, stříkáním, kukačkou (nástrojem k nanášení glazury) nebo namáčením na přeţahlý výrobek. Pokud budeme malovat do glazury, můţeme přidat trochu arabské gumy nebo dextrinu, aby nám glazura na střepu lépe drţela. V kaţdém případě dbáme na to, abychom výrobek udrţeli v čistotě a předešli umaštění, jinak by nám glazura nemusela přilnout.38 4.2.2. Druhy glazur

Glazur je velké mnoţství. Pro přehlednost je dělíme podle různých hledisek:  Dle chemického sloţení (olovnaté, ţivcové, borité, solné, hlinité atd.)  Dle způsobu zpracování (surové, fritové)  Dle tavitelnosti (těţce tavitelné a lehce tavitelné)  Podle upotřebení  Podle barvy (barevné a bezbarvé)  Podle průsvitnosti (průhledné a krycí)  Podle vzhledu a zdobných vlastností (krystalické, stékavé, trhlinkové, listrové atd.)

4.3. Barvy Podle Rady jsou barvy pro keramiku podobného sloţení jako glazury, ale převládají v nich hlavně sloţky barvící – barvící oxidy.

38

RADA, Pravoslav. Slabikář keramika. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. 198 s.

29

Dělení barev: 4.3.1. Barvítka

Slouţí k probarvení keramických hmot, glazur a k výrobě barev. 4.3.2. Těžce tavitelné barvy

Patří sem podglazurní barvy, podglazurní soli, barvy do syrové glazury. 4.3.3. Lehce tavitelné barvy

„Jedná se o barvy na vypálenou glazuru. Glazura v tomto případě působí jako tavivo, které v ţáru spojí barvu s podkladovou glazurou. Naglazurní barvy slouţí k malbě, tisku i stříkání. Vypalují se výhradně v oxidačním ţáru při teplotě 600 aţ 800 °C.“ 39

4.4. Obohacení o netradiční malíšské materiály 4.4.1. Sklo

Sklo jsem zvolila jak z důvodu snadné dostupnosti, tak pro jeho efektní vzhled. Opatřila jsem si skleněnou drť, která se dá koupit ve specializovaném obchodě pro účely dekorování keramiky. Bohuţel vzorky nedopadly příliš dobře. Po této zkušenosti jsem se rozhodla pouţít střepy z rozbitých lahví. Například lahvová zeleň má nádhernou barvu. Při manipulaci se skleněnými střepy „vlastní výroby“ musíme dbát zvýšené opatrnosti. 4.4.2. Vosk

Při své práci jsem pouţívala svíčku, s kterou jsem přímo kreslila na střep nebo rozpuštěný včelí vosk. Pro zahřátí vosku jsem vyuţila aromatickou lampu s hlubší, výše poloţenou miskou, aby nedocházelo k přepalování. Vosk jsem pak nanášela hlavičkou špendlíku, který po sobě zanechával stopu v podobě drobných teček. Vosk v peci vyhoří. Rozpuštěný vosk můţeme zkusit nanášet také štětcem.

39

RADA, Pravoslav. Slabikář keramika. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. 198 s. 89

30

4.4.3. Písek

Pouţitý písek jsem si přivezla z řeckého ostrova Thassos. Zrnka mají strukturu, kterou bych přirovnala ke krystalovému cukru. Písek po prvním výpalu částečně vyhoří a zanechá na hlíně stopu v bílo, modro, zelenkavých barvách. Tón barvy se po druhém výpalu mění v závislosti na pouţité glazuře.

31

5. Vypalování Existuje mnoho způsobů jak keramické zboţí pálit. V dřívějších dobách naši předci stavěli důmyslné keramické pece. Bylo skutečné umění odhadnout jak dlouho a jakým způsobem výrobky vypalovat. Kvůli lepší tepelné izolaci byla pec obvykle zapuštěna do země. Nejznámější byly dva typy pecí – leţatá nebo stojatá. Vystavěné byly z kamenů, drnů, později cihel. Ţáru se dosahovalo spalováním dřeva. Aţ mnohem později byl vynalezen pohodlnější způsob pálení v elektrických pecích. Pálení má vliv na konečný stav barevné výzdoby. Dochází k sloţitému chemickému procesu. Pálením se křehký hliněný střep zpevní a prášek, kterým je pokryt, se změní ve sklovitý povlak. Některé druhy keramiky pálíme pouze jednou – glazura i střep dohromady. Já jsem své výrobky pálila na dva výpaly. Na první tzv. přeţah, jehoţ teplota je niţší a na druhý tzv. ostrý výpal s glazurou. V případech dekorování na vypálenou glazuru pálíme i na třetí či čtvrtý výpal. 40

Obrázek 4

40

RADA, Pravoslav. Slabikář keramika. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. 198 s. 111

32

6. Pomůcky využité při realizaci vlastního díla Pro keramickou tvorbu jako takovou je potřeba mnoha pomůcek a jisté pracovní zázemí. Míním se orientovat pouze na samotnou malbu a pomůcky, které jsem při své práci vyuţívala. Štětec je jednou ze základních věcí, které pouţívám při své práci. Je dobré mít na výběr z více velikostí i tvarů. Glazury se nejlépe nanášejí kulatým štětcem s měkkým chlupem, který je u konce lehce zešpičatěný, aby z něj glazura pěkně stékala a přenášela se na střep. Houbičky lze vyuţít při vymývání glazur, oxidů kovů aj. Lze je také vyuţít také při tupování coţ je specifické nanášení barvy. Neméně důleţité a často opomíjené je mít dostatek kelímků, opatřených štítky s názvem a číslem konkrétní barvy, na rozmíchávání glazur. Nejlépe s uzavíratelným vrškem, aby se nám do glazur neprášilo. Rydla vyuţijeme při vyškrabávání vzorů do syrové glazury. Při své práci vyuţívám rydla kovová, ale můţeme pouţít různá dřívka – větvičky, špejle, atd. Náčiní na nanášení roztaveného vosku. Já jsem pouţila aromatickou lampu s hlubší miskou a špendlík uchycený na konci tuţky. Důleţitou pomůckou pro mne byly vlastnoručně vyrobené „razničky“ z linolea. Nesouvisí sice přímo s pouţitím barvy, ale pomohly vytvořit podklad pro její pozdější aplikaci. Pro výrobu postačí kousek staršího lina a rydla na linoryt. Pro lepší manipulaci lze nalepit na dřevěný hranolek.

33

7. Vlastní tvorba Vracím se do svých vzpomínek na okouzlující scenerii podmořského světa, který převáţně v modrých barvách zachycuji na hliněný střep. Většina výrobků vznikala pod mýma rukama. Výjimku tvoří jeden/dva kus točený na kruhu. V následujících podkapitolách je popsán postupný proces, na jehoţ konci byl soubor různorodých keramických děl, které jsou charakteristické svou dynamikou. Stejnou ţivost můţeme spatřovat téţ v přírodě. Text je doplněn o fotografie z tvorby.

7.1. Návrhy

Neţ jsem se pustila do samotné práce s keramickou hlínou, předcházela u mne etapa kresebných návrhů. Jako inspiraci jsem vyuţívala fotografie, které jsem pořídila při potápění v Rudém moři. Flora a fauna tohoto moře mne tak uchvátila, ţe jsem se rozhodla tuto tematiku nějakým způsobem zpracovat. Převáţně se jedná o kresby tenkým černým fixem, kolorované akvarelovými pastelkami. V náčrtech jsem se zaměřila na tvary korálů a ryb, které jsem dále stylizovala. Snaţila jsem se také zachytit vzory jednotlivých ţivočichů, které mne při pozorování zaujaly.

7.2. Vzorky

Dalším bodem práce bylo vytvoření velkého mnoţství vzorků. Bylo potřeba udělat vzorník glazur, engob, podglazurních barev. Posléze odzkoušet na vzorcích plánované techniky provedení, kombinace materiálů. Z vyváleného plátu hlíny jsem si nařezala menší či větší (podle potřeby) obdélníky. Bylo důleţité odzkoušet si chování barev na stejné hlíně, s jakou budeme pracovat i po celý zbytek tvorby. Tato část byla náročná na čas a závislá na důkladném záznamu prováděných pokusů. Pro lepší orientaci měl kaţdý vzorek své číslo. Všechny hotové plošné korály jsem nafotila a poté podrobněji zkoumala různé efekty, které se vytvořily. Podrobně jsem sledovala a analyzovala jeden po druhém. Z těchto drobných dílků jsem poskládala celek. Zároveň jsem si dělala poznámky spolu s nákresy a rozvaţovala, jak a které momenty uplatním ve finálním díle. 34

Přemýšlela jsem, jak tuto skládačku dám dohromady, aby vytvořila očekávaný výsledek. Ale i přes svědomitou přípravu nás někdy můţe keramika překvapit.

Obrázek 5

Obrázek 6

7.3. Práce s hlínou

Jak jsem jiţ zmínila nedílnou součástí tvorby, byla práce s keramickou hlínou. Pouţila jsem béţovou kameninu THE od výrobce RNDr. Rostislava Svídy z Jaroměře, který se zabývá výrobou keramických hlín jiţ od roku 1994. Tyto hlíny jsou připravovány výhradně z čistých keramických jílů ze Západočeské pánve. Pro svou kvalitu je tato kamenina vhodná pro výrobu uţitkové hrnčířské keramiky. Snese maximální teplotu výpalu 1170°C a při této teplotě je zaručeno slinutí s nasákavostí střepu 0,5 %. Barva keramického střepu je po výpalu světlá. Zaměřila jsem se na věci drobnějších rozměrů. V případě rozměrnějších děl by bylo zapotřebí pouţít šamotovou hlínu, která je vhodnější. Ze začátku jsem vytvořila soubor malých plošných korálů, na které jsem aplikovala výsledky z vyšlých vzorků. Z vyválených plátů hlíny jsem vyřezávala tvar stylizovaného korálu. V některých případech zůstával korál hladký, v jiných jsem pracovala s otisky do vlhké hlíny a vytvářela struktury. Otlačovala jsem mořské kamínky, mušle a postupem času jsem si také vytvořila „razničku“ z linolea.

35

Na malé korály jsem navázala tvorbou mís, které taktéţ vznikaly z plátů hlíny. Vykrojený plát jsem dále tvarovala do finální podoby. Pokud nebyla mísa hladká, tvarování předcházelo vytvoření otisků či ubírání hmoty. Po natvarování byly výrobky připraveny k pomalému sušení, aby nedošlo k popraskání.

Obrázek 7

Obrázek 8

7.4. Malba

Malba na keramiku mě baví, protoţe u ní nikdy přesně nevíme, jaký bude výsledek. Malířské provedení na připravených korálech vznikalo náhodně. Aţ ve finále jsem se rozhodla rozdělit „korály“ podle převahy určitého materiálu či pouţitého postupu. Níţe se na jednotlivé skupiny zaměřím podrobněji. 7.4.1. Technika sgrafito

Na suchou hlínu jsem štětcem nanášela engobu. Pracovala jsem s modrou a zelenou barvou. Konzistence byla spíše řidšího charakteru, ale ne vodová. U této techniky musíme dbát na to, abychom velkým mnoţstvím vody hlínu nerozmáčeli. Engoba se na usušený střep nanáší dobře a rychle zasychá. Výrobek nemusíme natřít pouze jednou barvou, ale můţeme rovnou vytvářet malované vzory v různých barvách a do nich poté rýt.

36

Do suché vrstvy barvy jsem poté ryla ostrým rydlem. Vytvářela jsem konkrétní obrazy ryb, ţelvy či ornamentální členění pozadí. Výhodou je, ţe lze případné chyby opravovat, jednoduše lze vyškrábnutou část znovu přetřít engobou a opravit. Nevýhodou můţe být velká opatrnost při práci, jelikoţ střep je ve stavu pouhého usušení nejkřehčí, tudíţ nejnáchylnější ke zlomení. Kdyţ jsem byla hotová s rytinou, pokračoval výrobek na první výpal (tzv.přeţah - stupně). Engoba dostala tmavší matný nádech. Po vyjmutí z pece, jsem na střep nanášela glazuru či více různých glazur. Ty engobě ve výsledku dodaly specifický odstín a vyrytým místům propůjčily svou osobitou barevnost. V případě pouţití glazury bezbarvé – transparentní ještě více vynikne sytější tón samotné engoby. S glazurou jsem pak výrobek pálila na druhý výpal (tzv.ostrý). U mísy s ţelvou jsem pouţila modrou engobu na celý povrch hliněného střepu. Rozdílný charakter povrchu dodaly aţ po přeţahu nanesené glazury. Pozadí dodává lesk průhledná, lehce modrá glazura. Oproti tomu ţelva má matný povrch, který jí propůjčuje glazura RM. Hrnčířská glazura Rm 513 94 je krémová matná, polosurová (obsah frity 10-30 procent), teplota výpalu 1120-1160°C. Jedná se o polotransparentní glazuru bez obsahu oxidu olovnatého. Je vysoce chemicky i mechanicky odolná a proto je vhodná pro výrobu např. uţitkové keramiky. Glazuru výrobce dodává v suchém stavu. Při delším skladování je třeba zabránit přístupu vlhkosti, prachu a nečistot. 41

Obrázek 9

41

Obrázek 10

[online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http://www.glazura.cz/cs/

37

7.4.2. Technika vykrývání voskem

Vosk jsem nanášela dvěma způsoby a ve dvou fázích procesu výroby. První pokusy nanášení vosku byly svíčkou. Kreslila jsem s ní po povrchu korálu. Podruhé jsem vyzkoušela roztavený vosk nanášet hlavičkou špendlíku, podobně jako se malují voskem kraslice. Kdyţ jsem vosk aplikovala na suchou ještě nepálenou hlínu, nanesla jsem na zbytek střepu engobu. V místech, která pokrýval vosk, logicky barva nepřilnula. Následoval přeţah při kterém stopa vosku vyhořela. Následně jsem korál namočila nebo natřela glazurou. V místech kde byl původně vosk, se glazura uchytila a vynikla její vlastní barevnost. Jedná se obdobný princip jako u rytí do engoby, avšak stopa voskem má specifický, nepřesný, jakoby rozpitý charakter. Jinou variantu téhoţ představuje nanesení vosku na přeţahlý střep. Po nanesení glazury a následném druhém pálení, nám po vyhoření vosku „vykoukne“ přirozená barva hlíny.

Obrázek 11

Obrázek 12

38

7.4.3. Technika vykládání sklem

Tady jsem se snaţila uplatnit jako nositele barvy sklo. Vyuţila jsem především skleněné střepy z rozbitých lahví. Osvědčily se mi lépe neţ kupovaná skleněná drť. Pro pozdější nanesení skla jsem si ještě vlhkou hlíny upravila. Odebírala jsem hmotu v místech, kde se sklo mělo roztavit. Vymezila jsem mu tím určený prostor pro vytvoření malby. Sklo jsem přidávala aţ před druhým pálením, při niţší teplotě totiţ ještě nedochází k jeho tavení. Skleněné střepy se při vysoké teplotě slinou v jednolitou plochu. Po vyválení a vykrojení plátu jsem na budoucí mísu otiskovala spirálově stočený detail mušle. Očkem jsem také vybrala přebytečnou hlínu v místech, kde mělo být později sklo. Po natvarování a usušení putoval výrobek do přeţahu. Následně jsem povrch v lokálních místech pokryla nánosem vosku – opět ve tvaru spirály či drobnějších „bublinek“. Celou plochu jsem přetřela zelenou engobou. Vodou jsem vymyla místa kolem zapuštěného reliéfu drobných spirálek, jeţ byly vytvořeny při otisku mušle. Následovalo namočení do matné glazury RM a rozmístění skla z rozbité lahve od oleje v barvě mechové zeleně. Takto připravená mísa putovala na ostrý výpal.

Obrázek 13

Obrázek 14

39

7.4.4. Technika malby do surové glazury

Korál je v tomto případě zpracován bez otisků, s hladkým povrchem, který je po přeţahu namočený do glazury tak, aby vytvořila souvislou jednolitou vrstvu. Do surové, lesklé modré glazury jsem malovala kontrastní bílou lesklou glazurou nebo tmavě modrou. V některých místech jsem nános spodní glazury seškrábla, vymalovala bílou, které tak zůstal sytější odstín. Malba má jemně rozpitý charakter. Tato metoda je náročnější, protoţe glazura v suchém stavu má tendenci se sprašovat nebo odprýskávat. Pro snazší manipulaci můţeme přidat trochu arabské gumy nebo dextrinu, aby nám glazura na střepu lépe drţela. Na výsledných ukázkách si lze všimnout, ţe se malba chová jinak ve vodorovné a jinak ve svislé poloze. Je nutné brát zřetel na tuto skutečnost s ohledem na to, jakého výsledku chceme docílit. V některých případech můţe být „stékavý efekt“ ţádoucí.

Obrázek 15

Obrázek 16

40

7.4.5. Technika hlubotisku

Otisky jsem prováděla do vlhké hlíny před natvarováním (v případě mís). V začátcích jsem obtiskovala různé struktury mušlí a mořských kamínků. Později jsem si vyrobila razničku z linolea.

Obrázek 17

Obrázek 18

Miska s hejnem rybiček je dekorována otisky, pro které jsem vyuţila razničku z linolea a otisky dřevěné špachtle. Engobu lze nanášet před nebo po přeţahu, záleţí na kaţdém, který postup zvolí. Přebytečnou barvu z okolního povrchu setřeme vlhkou houbičkou, tak aby zůstala barva jen ve spárách. Vrchní vrstvu tvoří opět glazura, v tomto případě lesklá ţlutá a průsvitná modrá. Bublinky byly malovány engobou štětcem pod glazuru.

Obrázek 19

Obrázek 20

41

7.4.6. Technika využívající písek

Přemýšlela jsem o vyuţití písku, jelikoţ úzce souvisí s námětem, který jsem zvolila. Nejdřív jsem ho zkoušela zapracovat do hlíny, ale hlína díky němu po vypálení rozpraskala. Nakonec jsem vyzkoušela písek zatlačit do vlhké hlíny. V přeţahu písek vyhořel a vytvořil na povrchu jemnou nepravidelnou strukturu a specifické zbarvení okolní hlíny. Poté jsem na střep nanášela glazuru, která vytvořila kolem krystalků písku zajímavý efekt.

Obrázek 21

Obrázek 22

42

7.4.7. Technika „Omalovánka“

Před natvarováním plátu do podoby mísy, jsem vytvořila kresbu rydlem a skalpelem do vlhké hlíny. Ta nesmí být příliš vlhká, aby se nám vytvořené linky opět neslévaly. Po vysušení následoval první výpal. Na přeţahlý střep jsem malovala lesklými glazurami. Tato technika mi připomíná omalovánku a vyznačuje se grafičtějším charakterem. Můţe být jednodušším předstupněm malovaných technik. Pokud máme potřebný vzorník pouţívaných barev, dokáţeme si výsledný vzhled poměrně snadno představit. Oproti tomu nanášení glazury je o něco sloţitější, neţ je tomu u engob. Nanášení glazury štětcem má svá specifika. Tento postup bych přirovnala ke kresbě tuší. Stejně jako redispero v případě tušové kresby, také v případě malby glazurou musíme štětec neustále v krátkých intervalech namáčet, jelikoţ nám barva rychle zasychá. Pozornost musíme soustředit také na sílu nanášené vrstvy. Při nedostatečném překrytí střepu nám bude střep prosvítat. Kdyţ bude vrstva glazury hodně silná, můţe zatékat do spár a zapíjet se do sousedních barev, coţ je neţádoucí.

Obrázek 23

Obrázek 24

43

7.4.8. Kombinace technik

V neposlední řadě chci poukázat na to, ţe libovolné techniky (pokud to výrobní proces umoţňuje) lze mezi sebou kombinovat. Nemusíte se zaměřit pouze na jeden způsob dekorování. Vhodnými kombinacemi se nabízí nekonečná řada moţností malířského vyjádření na povrchu hliněného střepu. Příkladem je plošný korál s motivem rejnoka. Po vyválení plátu hlíny a vykrojení korálu, jsem tělo rejnoka vyplnila otisky pomocí přírodních materiálů- mušle, mořské kamínky. Vznikl mi tak zapuštěný reliéf. Pozadí zůstalo hladké, bez úprav. Po usušení jsem přes reliéfní strukturu nanesla zelenou engobu a přebytečnou barvu odstranila vlhkou houbičkou tak, aby barva ulpěla jen ve vyhloubených místech. Pozadí vyplnila engoba modrá, do které byly po zaschnutí vyrývány spirálové motivy. Takto připravený korál putoval na první výpal. Po přeţahu jsem rejnoka potáhla transparentní glazurou z řady P (vyrábí Roudnice). Jedná se o transparentní bezolovnaté lesklé fritové glazury bez obsahu oxidu olovnatého. Jsou určeny pro teploty výpalu 980-1150°C. Mají vysokou chemickou odolnost, a proto jsou vhodné především pro uţitkovou keramiku. Glazury lze dobře probarvovat keramickými barvítky. Pouţívají se také pro překrytí podglazurních dekorů. Na pozadí jsem pouţila bílou glazuru řady Pw, které jsou spolehlivé fritové polevy bez obsahu olova. Jsou zakaleny křemičitanem zirkoničitým zataveným ve fritě, mají vysokou kryvost, dobrý lesk a značnou chemickou odolnost. Výborně se hodí jako základ glazury pro majoliku a pro následnou dekoraci naglazurovými barvami, preparáty zlata, platiny a listrovými barvami. Mají nízkou teplotní roztaţnost a tedy malý sklon k trhlinkování. Jsou vhodné pro bíle i barevně se pálící střep. Tyto glazury lze probarvovat keramickými barvítky do pastelových odstínů. Jsou neomezeně mísitelné s barevnými bezolovnatými glazurami řady Pd.42

42

[online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http://www.glazura.cz/cs/

44

Obrázek 25

45

7.5. Pálení Způsob a výška pálení se liší podle pouţitých materiálů. Výrobky jsem pálila v elektrické peci na dva výpaly – první tzv. přeţah na 930°C a druhý ostrý výpal na 1150°C. Pálení v elektrické peci v tzv. oxidační atmosféře popisuje David Strnad: „Při vlastním pálení dochází v ţáru k chemickým a fyzikálním změnám. V přeţahu se mohou výrobky dotýkat. V první fázi výpalu zvyšujeme teplotu pozvolna. Do teploty 120°C odchází z výrobku mechanicky vázaná voda, při teplotě od 150 aţ 550°C dochází k uvolnění chemicky vázané vody ve formě páry, současně dochází i k prvním chemickým změnám. V této fázi výpalu musí být na peci otevřené větrací otvory. Po dokončení výpalu necháme pec pozvolna vychladnout a můţeme ji pootevřít, kdyţ teplota klesne pod 150°C. Při ostrém výpalu, kdy probíhá výpal glazury, se nemohou výrobky vzájemně dotýkat a na styku s podloţkou musí být otřeny, aby nedošlo k jejich přilepení. Konečná teplota je dána typem pouţité hlíny a glazury. Výpal začínáme zvolna, ale rychleji neţ při přeţahu, abychom z výrobku odstranili vlhkost, která se do něj dostane při glazování. Při vzestupu teploty dochází postupně ke vzniku skelné fáze v glazuře a jejímu spojování se střepem. Po dosaţení maximální teploty setrváme po určitou dobu na této hodnotě. Dochází k vyrovnání teploty v peci. Po vypnutí pece ji necháme zvolna vychladnout.“ 43

7.6. Barevné provedení Kdyţ se vnoříte pod mořskou hladinu do křišťálově čisté vody, oči zaplaví nekonečná modř. Její odstíny se, vlivem slunečního záření, přelévají z tyrkysové, přes modrou aţ do indigové. Barvy jsem volila intuitivně. Chtěla jsem zachytit klidnou, vyváţenou, ničím nenarušenou atmosféru. Z barevné škály převládají odstíny modré, v menší míře je zastoupena zelená, bílá. Ţluté barvy uţívám skromně pro zvýraznění některých detailů.

43

STRNAD, David. Elektrické pece…instalace, provoz a výpal. Keramika a sklo, 2002, roč. 2, č. 1, s. 39.

46

Waltraud Maria Hulke poodkrývá ve své knize, mimo jiné, psychologické působení barev. „Všeobecný význam modré barvy je klid, mír, uvolnění a vyváţenost. Tyrkys podněcuje fantasii, sebevědomí. Je to barva přátelských citů. Barevné indigové chvění je obvykle povaţováno za symbol mystických hranic a spirituálních sil. Zelená, barva přírody, symbolizuje hojnost, růst, nový začátek. Uklidňuje nervy, posiluje smyly a dává pocit klidu a zotavení. Bílá, jako nejsvětlejší barevné chvění, je symbolem čistoty, jasnosti. Zdůrazňuje existenci světla. Ţlutá barva zastupuje radost, veselí a chuť do ţivota. “ 44

7.7. Motivy Na keramických korálech i mísách se objevují převáţně motivy mořských ţivočichů mimo to i motiv spirály. Téměř všude se také objevuje prvek vzduchové bublinky, která je pro mne symbolem ţivota, představuje dýchání ţivých organismů. 7.7.1. Korál

„Jeho schránky vytvářejí větvovité nebo stromovité útvary. Spojuje v sobě symboliku vody a stromu. Prolínají se v nich sféry ţivočišná, rostlinná a minerální.“45 7.7.2. Ryba

„Je symbolicky blízká vodnímu ţivlu, vodní znamení. U mnoha národů je zároveň symbolem plodnosti i smrti.“46 7.7.3. Spirála

Volba motivu spirály není cílená, ale intuitivní. Neobjevuje se jen v této práci, lze ji spatřovat i v jiných mých výtvorech. Spirálu mám prioritně spojenou s land artem Roberta Smithsona. Jeho spirálové molo mne fascinovalo jiţ na střední škole. Moţná právě proto mám tento námět spojen s vodním ţivlem. Mám blízko k zdobnému, jemnému, dekorativnímu stylu secese a spirála pro mne jemný a 44

HULKE, Waltraud Maria. Magie barev: Kniha o léčivé moci barev a jejich působení na lidské tělo, duši a ducha. 1. vyd. Praha: Pragma, 1996. 154 s.47-52; ISBN 80-7205-000-1

47

dekorativní prvek představuje. Becker ve svém Slovníku symbolů uvádí: „Spirála je oblíbený ornamentální motiv uţ z prehistorické doby s komplexem významů, který pravděpodobně symbolizuje proměny ţivota a jeho neustálou obnovu.“47 7.7.4. Želva

Měla jsem to štěstí plavat vedle obrovských mořských karet, které mne zaujaly svou překrásnou spletitou kresbou, nejen na krunýři, ale i v záhybech své kůţe. „Ţelva je významné zvíře především v mytologiích Indie, Číny, Japonska a Amerik. Kresby na jejím krunýři byly vykládány z různých hledisek jako vzory kosmických struktur. Samotná ţelva je prostřednicí mezi nebem a zemí nebo i celkově obrazem vesmíru. Díky své dlouhověkosti je povaţována za symbol nesmrtelnosti. Její vysoký věk a tajuplné znaky na jejím pancíři vykládané jako písmo z ní udělaly symbol moudrosti. V Indii byla symbolem meditace a soustředění. V Antice byla kvůli četnému potomstvu symbolem plodnosti.“48

41, 42, 47 48

BECKER, Udo. Slovník symbolů. Praha: Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-612-8 BECKER, Udo. Slovník symbolů. Praha: Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-612-8

48

8.

Výtvarná výchova a malba na keramiku v praxi Ve své pedagogické práci jsem se rozhodla vyuţít poznatky, které jsem získala

při tvorbě své diplomové práce. K tomuto mne vedla skutečnost, ţe jsem se během svých pedagogických praxí na vysoké škole jen zřídka setkala s malbou na keramický střep. Přestoţe práce s keramickou hlínou je jiţ v mnoha školách zařazována do školních vzdělávacích programů, je následné dekorování v podobě malby opomíjeno nebo spočívá pouze v nanesení glazury štětcem. Není vyuţíván široký potenciál této techniky. Vycházím ze své praxe, z návštěv několika různých typů škol a školských či výchovných zařízení. Nedokáţu posoudit, zda tato situace je na všech školách stejná. Děti s mou malou pomocí vytvářely keramické ryby. Nechala jsem jim v tomto směru „volnou ruku“. Zvolila jsem jednoduchá a srozumitelná zadání – ryba, tak aby jej pochopili i nejmladší ţáci a aby výtvory dětí byly v souladu s námětem mé diplomové práce. Věk dětí byl 7-10 let. Vytváření z hlíny bylo pro některé starší děti jiţ známé. Ovšem dekorování výrobků vzbudilo u ţáků mimořádný zájem. Pro dekorování jsem zvolila techniku rytí do engoby a potaţení glazurou. Bylo vidět, ţe práce děti baví a těší se na výsledek. Bylo pro ně malým dobrodruţstvím, jak bude vypadat jejich ryba po konečném výpalu. Aby měly představu, jaká bude malba ve výsledku, přinesla jsem jim ukázat své vzorky. Podle toho si děti zvolily kombinaci jednotlivých engob a glazur. Vznikly plakety fantaskních ryb, které jsme instalovali v prostorách školy. Většina ţáků si malování na keramiku vyzkoušela poprvé. Během tvoření i v jeho závěru mne zajímaly názory dětí na tuto techniku. Pro zajímavost uvádím odpovědi na některé otázky: „V čem bylo malování na keramiku jiné neţ malování na papír?“ Tomáš (10 let): „Kdyţ maluju na papír, barva se nemění, na konci je stejná jako na začátku. Ale kdyţ maluju na keramiku, barva se po výpalu změní. Glazury se taky dají překrývat. Čekání na výsledek je napínavé. Těšil jsem se, aţ uvidím rybu hotovou.“

49

Natálka (9 let): „Do barvy se dá rýt a hlína se na rozdíl od papíru nezničí.“

„Jak se ti na keramickou hlínu malovalo?“ Natálka (9 let): „Šlo to dobře. Bavilo mě to, protoţe to bylo jiné. Chtěla bych si to zase vyzkoušet.“

„Barvy po konečném výpalu změní svou barevnost, jak se ti líbí výsledek?“ Tomáš (10 let): „Ta změna je boţí. U některých se to povedlo perfektně. Se svojí rybou jsem docela spokojený, ale někdy to nevyjde tak jak jsme čekali.“

Obrázek 26

50

9.

Závěr Velmi mne potěšilo, ţe bylo mnoho lidí, kteří se mi při shánění různých

potřebných informací a poznatků pro tuto diplomovou práci, snaţilo vyjít vstříc. S malbou na keramiku se setkáváme v uţitém i volném umění. Můţe nás doprovázet v průběhu kaţdého dne. Na závěr bych ráda podotkla, ţe ne všechny výrobky se vţdy zdaří. Jako například zmíněná zkouška zapracování písku do hlíny, nebo nevhodné pouţití kombinace glazur a engob. I já jsem se dopustila spousty chyb, které mi pomohly posunout se v práci opět o kousek dál. I přes tyto chyby musím říct, ţe práci jsem dělala s radostí a to je, myslím, nejdůleţitější. V průběhu psaní této diplomové práce jsem se seznámila s tvorbou, pro mne do té doby neznámých autorů, kteří se naplno a s nadšením věnují krásné technice malbě na keramiku. Zároveň jsem si rozšířila své obzory o nové materiály a technologické postupy. Nenechme se odradit prvotními nezdary, v některých chvílích nás naopak můţe výsledek nečekaně překvapit. V tom spatřuji velké kouzlo keramiky.

51

Obrazová příloha

Obrázek 27

Korál; 17x20cm; podglazurní malba; 2013

52

Obrázek 28

Korál; 16x20cm; kombinovaná technika - hlubotisk, vosk, podglazurní malba; 2013

53

Obrázek 29

Korál; 19x19cm; technika hlubotisku; 2013

54

Obrázek 30

Korál; 13x22cm; technika sgrafito; 2013

55

Obrázek 31

Mísa; 29x24x11cm; technika sgrafito; 2013

56

Obrázek 32

Korál; 18x25cm; kombinovaná technika; 2013

57

Obrázek 33

Korál; 29x22cm; kombinovaná technika - sgrafito a hlubotisk; 2013

58

Obrázek 34

Svítilna; průměr 16cm, výška 15cm; malba do surové glazury; 2013 Korál; 16x18cm; malba do surové glazury; 2013

59

Obrázek 35

Mísa; 25x26x7cm; kombinovaná technika - hlubotisk, vosk, sklo; 2013

60

Obrázek 36

Mísa; 27x25x8cm; technika využívající písek; 2013

61

Obrázek 37

Mísa; 17x17x5cm; technika využívající písek; 2013 Korál; 19x13cm; technika využívající písek; 2013

62

Obrázek 38

Mísa; 21x19x9cm; podglazurní malba a sklo; 2013

63

Obrázek 39

Mísa; 19x15x8cm; technika hlubotisku; 2013

64

Obrázek 40

Mísa; 29x29x5cm; kombinovaná technika – podglazurní malba, hlubotisk, sklo; 2013

65

Obrázek 41

Mísa; 28x29x13cm; technika vykrývání voskem; 2013 Korál; 15x18cm; technika vykrývání voskem; 2013

66

Obrázek 42

Mísa; 21x18x5cm; technika sgrafito; 2013

67

Obrázek 43

Váza; průměr 16cm, výška 17cm; podglazurní malba; 2013

68

Seznam vyobrazení:

Obrázek 1 ............................................................................................................................................... 9 Obrázek 2 ............................................................................................................................................. 20 Obrázek 3 ............................................................................................................................................. 23 Obrázek 4 ............................................................................................................................................. 32 Obrázek 5 Obrázek 6 ....................................................................... 35 Obrázek 7 Obrázek 8 ....................................................................... 36 Obrázek 9 Obrázek 10 ..................................................................... 37 Obrázek 11 Obrázek 12 ..................................................................... 38 Obrázek 13 Obrázek 14 ..................................................................... 39 Obrázek 15 Obrázek 16 ..................................................................... 40 Obrázek 17 Obrázek 18 ..................................................................... 41 Obrázek 19 Obrázek 20 ..................................................................... 41 Obrázek 21 Obrázek 22 ..................................................................... 42 Obrázek 23 Obrázek 24 ..................................................................... 43 Obrázek 25 ........................................................................................................................................... 45 Obrázek 26 ........................................................................................................................................... 50 Obrázek 27 ........................................................................................................................................... 52 Obrázek 28 ........................................................................................................................................... 53 Obrázek 29 ........................................................................................................................................... 54 Obrázek 30 ........................................................................................................................................... 55 Obrázek 31 ........................................................................................................................................... 56 Obrázek 32 ........................................................................................................................................... 57 Obrázek 33 ........................................................................................................................................... 58 Obrázek 34 ........................................................................................................................................... 59 Obrázek 35 ........................................................................................................................................... 60 Obrázek 36 ........................................................................................................................................... 61 Obrázek 37 ........................................................................................................................................... 62 Obrázek 38 ........................................................................................................................................... 63 Obrázek 39 ........................................................................................................................................... 64 Obrázek 40 ........................................................................................................................................... 65 Obrázek 41 ........................................................................................................................................... 66 Obrázek 42 ........................................................................................................................................... 67 Obrázek 43 ........................................................................................................................................... 68

69

Použitá a doporučená literatura: ALPATOV, Michail V. Dejiny umenia. Bratislava: Tatran, 1976. 245 s. BATALA, Otto. Svět z hlíny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 205 s. BECKER, Udo. Slovník symbolů. Praha: Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-612-8 BRAUNOVÁ, Alena. Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha: Práce, 1985, 454 s. GRUBE, J. Ernst. Islamské umenie. Bratislava: Pallas, 1973. 196 s. ESPIOVÁ, Lorette. Keramika krok za krokem. 1. vyd. Praha: Knihcentrum, 1996, 96 s. ISBN 80-902182-7-X HULKE, Waltraud Maria. Magie barev: Kniha o léčivé moci barev a jejich působení na lidské tělo, duši a ducha. 1. vyd. Praha: Pragma, 1996. 154 s.ISBN 80-7205-000-1 CHAVARRIA, Joaquim. Velká kniha keramiky: Průvodce historií, materiály, vybavením a technikami ručního vytváření, vytáčení, výroby forem, vypalování výrobků v pecích a glazování hrnčířských výrobků a jiných keramických předmětů. 1. vyd. Praha: Knihcentrum, 1996, 192 s. ISBN 80-9021-82-9-6 MATTISON, Steve. Jak se dělá keramika: Podrobný průvodce nástroji, materiály a technikami pro hrnčíře a keramiky. 1. vyd. Slovart, 2004. 224 s. ISBN 80-7209-599-4 MILLEROVÁ, Judith. Secese. Praha: Noxi, 2004. 240 s. ISBN 80-89179-08-8 DE MORANT, Henry. Dějiny užitého umění. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 573 s. PIJOAN, José. Dejiny umenia 2. 3. vyd. Bratislava: Ikar, 1998. 333 s. PIJOAN, José. Dějiny umění 4. 2. vyd. Praha: Odeon, 1983. 333 s. ISBN 80-7118-654-6 PIŠÚTOVÁ, Irena. Fajansa : Ľudové umenie na Slovensku. Bratislava: Tatran, 1981, 373 s. PROCHÁZKA. Miloslav K. Umělecká řemesla. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977, 137 s. RADA, Pravoslav. Slabikář keramika. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. 198 s. ISBN 80-7169-419-3 RADA, Pravoslav. Techniky keramiky. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1995. 207 s. ISBN 80-85277-47-6 70

SCOTTOVÁ, Marylin. Keramika: Kompletní ilustrovaná příručka pro začínající i pokročilé. Slovart, 2009. 192 s. STRNAD, David. Elektrické pece…instalace, provoz a výpal. Keramika a sklo, 2002, roč. 2, č. 1, s. 39. ŠTULLEROVÁ, Mária. Keramika ako záluba. 1. vyd. Bratislava: Alfa, 1987. 176 s. VELÍNSKÁ, Lenka. Kde proměnlivá krása přírody inspiruje umělce. Keramika a sklo, 2001, roč. 1, č. 1, s. 32. WEIB, Gustav. Keramika, umění z hlíny, kulturní dějiny a keramické techniky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1954-2 ŢÍLA, Karel. Čínská keramika ve starověku. Keramika a sklo, 2007, roč. 7, č. 1, s. 38.

71

Internetové zdroje:

http://www.artmuseum.cz/

http://ceramic-studio.net/

http://www.cormacboydell.com/About.html

http://www.glazura.cz/cs

http://www.interart-gor.com

http://www.radova.cz/pravoslav/

http://www.ngprague.cz/

72