Malíři Milouš a Bohouš
MALOVÁNÍ BYTU 2011 Můj byt už dlouho a moc potřeboval novou malbu, ta poslední byla asi před deseti lety. Na stropě jsem měl hnědé dešťové skvrny, jinak byly stěny pěkně, mým kouřením zahnědlé. Najít malíře pokojů teď nebylo snadné, ze známosti už to nejde, musí se dnes na vyhledávání řemeslníka použít internet. Nabízel se mi z našeho domu Cikán Antonio Banderas, chtěl klíče od mého bytu, maloval by to se synem, dva dny; neměl ale licenci a fakturu by mi nemohl orazítkovat! To by mi domácí Fajzatl neproplatil deštěm promočený strop. První profesionální malíř, ten levnější, měl čas až po pár měsících. Druhý, mnou vybraný, byl ochotnější, ale o tři tisíce dražší.
1
2
Vytelefonoval jsem se s ním a míru a stupeň poškození malby mi přišel obhlédnout už za chvilku. Přišel sám Velkovykořisťovatel (vykořisťování člověka člověkem), majitel malířské firmy (dnes se tomu říká podnikatel a chválí se to). Vzal mi míry bytu laserem, zavzdychal nad zaneřáděním staré malby a navrhl mi vysokou cenu. Souhlasil jsem. Přislíbil dva malíře už na pondělek. V pondělí v osm ráno opravdu přišli dva „salonní mistři“, vyššího věku. Byli ze vsí Středočeského kraje. Jmenovali se Milouš a Bohouš. Když uviděli hrůzu práce která je čeká, vykřikl Milouš „Já se z toho vopíchám“! Bohouš mu bystře odpověděl „Já se z toho voprcám“! Takto se zpracovával zákazník ještě v minulém režimu, pak jim nakonec dal větší úplatek.
3
Ukázal jsem jim jako za starých časů, že pro ně mám pivo a buřty. Teď jsou už ale jiní řemeslníci, pivo nepijí a jídlo nepřijímají. Tak jsem to jejich pivo pil sám a jejich buřty měl k večeři. Pustili jsme se do práce a začali vynášet na mou terasu nábytek a obrazy. Terasu si oblíbila cizí kočka a začala mi na ni každou noc kadit. Pečlivě jsme rozmístili nábytek, mezi kočičí lejna. Když jsme vše pečlivě vynesli a mezi lejna citlivě rozmístili, začalo pršet. Tak jsme to všechno zase nanosili nazpátky do bytu. Pak se konečně začalo penetrovat válečkem disperzí (škrábání staré malby se dnes už nedělá). Po úplném zaschnutí prý bude zeď dýchat a bude prodyšná. Byl to lesklý a lepkavý nátěr. Bude mi prý tvrdnout deset hodin! (Ani v mém vysokém věku mi to obdobné tak dlouho netrvá)! V bytě nastalo ticho, ozývalo se jen mlaskání válečku s disperzí po zdi. Milouš si na společné chodbě sedl a četl noviny. Pracoval a pohyboval se jenom Bohouš. Kolem něj poletovali moji mouční moli, komáři a vosy z terasy. Hotovi byli už v poledne a odešli s tím, že Bohouš přijde zítra, už v šest ráno! Nechtěl jsem té pro mě noční době ani uvěřit! Ulehl jsem do výparů penetrace a pro jistotu nechal otevřena některá vnitřní větrání. (Dříve jsem utrpěl otravu po latexových výparech). V noci mrzlo. Následující den mi budík zazvonil v 5,45. Byla ještě tma, rozsvítil jsem žárovky a čekal už jenom na Bohouše. Úderem šesté na mě skutečně zvonil. Vpustil jsem ho do bytu a on hned šel na můj záchod. Zlověstně a nebezpečně mi zaškrundalo v břiše. Vylezl jsem z teplé postele do toho promrzlého bytu, má střeva si okamžitě vyžadovala své! Ouha, záchod byl jím obsazený! Situace nesnesla odkladu, jiné řešení nebylo možné! Za pár sekund už bylo pro mne pozdě, nic už nešlo napravit… Ve 21. století je náprava takovéto tragédie snadná, ne však při malování bytu! Pračka byla zastavena nábytkem, vana plná obrazů, polic a zrcadel. Musel jsem pokračovat s malířem dál, jako by se vůbec nic nestalo. Byli jsme oba džentlmeni a dělali jako by se nic nestalo. V tomto temném jitru jsem si pak šel zase lehnout, malíř zatím už barvou maloval předsíň, koupelnu a záchod. Pak si šel (dle předchozí dohody) nechat vytrhnout dva přední zuby, z obou čelistí. Už tak jich tam ve své šedesátce věku měl málo. Vrátil se po třech hodinách. Po lokální anestézii měl pysky mrtvé a ústa mu nedovírala. Při konečném malování válečkem mu z pusy na podlahu kapaly sliny. Patlal tu finální malbu až do 22. hodiny noční. Pak mi pomohl do bytu natahat věci z terasy. POVÍDÁNÍ Při schnutí nátěru jsme spolu na terase pokuřovali. Rozpovídal se. Prý má plat 12 000 korun měsíčně, za mou malbu pobere osm korun za jeden čtvereční metr. Snil o předčasném důchodu.
4
Bohouš byl čerstvě odříznutý oběšenec. Děti mu v jeho domě vrhli dítě idiota a utekli. Nechali mu to na krku a musel se o to starat. Zmáhalo ho to a tak se raději oběsil. Jenom náhodou ho, včas odřízl soused. Skoro raději neměl!? Divil se, kolik pavučin jsem měl za obrazy a nábytkem. Jak prý tu se mnou, v tom čmoudu mohou žít pavouci a okamžitě nezhynout? Prý mám chodit kouřit na terasu. Netušil, že na mé terase to fičí natolik, že vichřice by mi cigaretu ihned vyrvala z rukou. Zavzpomínal na své malování u baby Fialové. Chtěla vymalovat salon na fialovo. Udělal jí to. Druhý den mu telefonovala, že se jí barva nelíbí, tak k ní musel znovu a vymalovat jí byt lidským způsobem, za další peníze. Ona jich měla ale dost. Rozpovídal se o televizní reklamě, v té se prý dá byt vymalovat ve chvilce a pak hned jít do divadla. Reklamní „odborník“ prý v ní zapomněl na zemskou gravitaci! S tou je vše jiné a těžké! TRAGÉDIE Dívali jsme se do ulice. Tam zrovna bezdomovec vybíral kontejner a pečlivě si ukládal vedle něj „klenoty“. Přijela policejní hlídka, musel jí ukázat občanku. Nic mu nezabavili a ani ho nezatkli, odjeli. Před naším domem odpoledne zrovna zase auto rozdrtilo babu. Přijela sanitka, policie a pohřební vůz. Pro něj to byla novinka, pro mě každodenní samozřejmost. On, vesničan se moc divil, na jejich vsi se to prý nestává. Ne vždy jezdí a stejně odbočují vedle sebe dvě poštovní auta. Zrovna vybourala do sebe a ošklivě. První přijel k nehodě na čtyřkolce pojízdný poštmistr – dispečer. Pak teprve dojeli policisté a saniťáci. ZISK Bohouš mi pomohl zastrčit nezastrčitelný šroub do křesla mého nového nábytku. I bez speciálního klíče imbus. Samotnému se mi to nepodařilo půl roku! Po domalování jsem našel o jednu žárovku více, nevím, kde se tu vzala? Nalezl jsem v koupelně šroubovák, který jsem marně hledal několik let. Při malování byl koberec srolovaný, po malbě se zvětšil o několik centimetrů!? ZTRÁTY Následující den po domalování si pro peníze přišel sám Velkovykořisťovatel. Chtěl za vymalování celých 11 000 korun. Dal jsem mu je rád, byla to opravdová dřina. Trochu mi malíř posunul pračku, ta se pak při odstřeďování třepetala. POUČENÍ Netušil jsem, že úklid po malování se musí provádět dalších pět dnů, jenom mnou! Když jsem dopoklidil byt, špinavý jsem byl už jenom já! Úklid mi trval 14 dnů, ještě že jsme měli na pracovišti tři týdny placené dovolené! Objednat si na úklid po malířích je dražší, než samotné vymalování! Teď už mě čeká jenom výměna a koupě koberce a pak i lustru. To už ale nebude taková raubírna.
5
Zamýšlel jsem se nad trvanlivostí a odolnosti stěnové malby v porovnání s mými kuřáckými plícemi. Zatímco malířská malba vydržela kouř jenom 10 let, mé plíce úspěšně odolávají dýmu let 50! Doufám, že to bylo poslední malování bytu v mém životě. Už bych to nechtěl nikdy opakovat!
Miloš Nekvasil
6
