MALÉ OBCE V ČESKÉ REPUBLICE

Ma sa ry k o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

MALÉ OBCE V ČESKÉ REPUBLICE (S DŮRAZEM NA HISTORICKÉ SOUVISLOSTI 20. STOLETÍ NARUŠUJÍCÍ JEJICH PŘIROZENÝ VÝVOJ)

Small municipalities in the Czech Republic (with an emphasis on the historical context of the 20th century disrupting their natural development)

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: RNDr. Josef KUNC, Ph.D.

Autor: Petr ŠAŠINKA

Brno, duben 2011

J mén o a p ř íj mení autora :

Petr Šašinka

N ázev d ip lo mové prác e:

Malé obce v České republice (s důrazem na historické souvislosti 20. století narušující jejich přirozený vývoj)

N ázev p r áce v angli čtin ě:

Small municipalities in the Czech Republic (with an emphasis on the historical context of the 20th century disrupting their natural development)

K ated r a:

Regionální ekonomie a správy

Ved o u cí d ip lo mov é práce :

RNDr. Josef Kunc, Ph.D.

R o k o b h aj o b y:

2011

Anotace Předmětem diplomové práce „Malé obce v České republice“ je historicko-statistická a regionálněsocioekonomická analýza širších historických souvislostí narušujících přirozený vývoj malých obcí na našem území ve 20. století. První část práce se zaměřuje na vymezení současného obecního zřízení ukotveného v systému české veřejné správy, definuje pojem „malá obec“ a komentuje různé přístupy k malým obcím s přihlédnutím k poznatkům soudobé domácí i zahraniční literatury. Ve druhé části je podána hlubší analýza vývoje obecního zřízení na našem území od počátku obecní samosprávy až do současnosti. Třetí část práce se zaměřuje na regionalizaci výskytu malých obcí v České republice, diskutována a graficky zpracována je typologie zániku obcí a v závěru je uvedeno několik případových studií, které umožňují dosavadní obecné poznatky vhodně doplnit.

Annotation The goal of the submitted thesis: “Small municipalities in the Czech Republic” is to analyze wider historical context disrupting the natural development of small municipalities in our country in the 20th century. The first part focuses on defining the current municipal system anchored in the czech public administration system, defines the term “small municipality” and comments the various approaches to small municipalities with regard to knowledge of contemporary czech and foreign literature. The second part gives a deeper analysis of the development of our municipal system from the establishment of municipal self-government until now. The third part focuses on the regionalization of small municipalities in the Czech Republic, discussed and graphically elaborated is the typology of extinction of municipalities and concludes with several case studies that allow to complete properly the existing general knowledge.

Klíčová slova obecní zřízení, malá obec, Česká republika, územní samospráva, zánik obcí, české pohraničí

Keywords municipal system, small municipality, Czech Republic, local self-government, extinction of municipalities, Czech borderland

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Malé obce v České republice vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Josefa Kunce, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 29. dubna 2011 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval RNDr. Josefu Kuncovi, Ph.D. za věnovaný čas, odborné rady, připomínky a cenné náměty, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji Mgr. Petru Tonevovi za tvorbu kvalitních grafických podkladů k typologii zániku obcí. V neposlední řadě děkuji své rodině, která mě nejen při psaní této práce, ale i během celého dosavadního studia podporovala.

OBSAH ÚVOD.................................................................................................................................................8 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ, REŠERŠE LITERATURY........................................10 1.1 VEŘEJNÁ SPRÁVA A JEJÍ SYSTÉM V ČR...............................................................................................10 1.2 ZÁKLADNÍ RYSY ČESKÉHO OBECNÍHO ZŘÍZENÍ......................................................................................12 1.2.1 Legislativní postavení obcí v ČR........................................................................................12 1.2.2 Působnost obcí....................................................................................................................13 1.2.3 Vznik (a zánik) obcí............................................................................................................16 1.3 MALÉ OBCE A RŮZNÉ PŘÍSTUPY K NIM...............................................................................................17 2 HISTORICKÝ VÝVOJ OBECNÍHO ZŘÍZENÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ...................................23 2.1 VÝVOJ DO ROKU 1918...................................................................................................................23 2.2 OBDOBÍ PRVOREPUBLIKOVÉHO ČESKOSLOVENSKA................................................................................25 2.3 DRUHÁ REPUBLIKA A PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA.......................................................................27 2.4 POVÁLEČNÝ VÝVOJ DO ROKU 1948..................................................................................................28 2.5 OBDOBÍ KOMUNISMU......................................................................................................................32 2.6 VÝVOJ PO ROCE 1989....................................................................................................................38 3 ANALYTICKÁ ČÁST...................................................................................................................42 3.1 REGIONALIZACE VÝSKYTU MALÝCH OBCÍ V ČR..................................................................................42 3.2 TYPOLOGIE ZÁNIKU OBCÍ V ČR VE 20. STOLETÍ..................................................................................45 3.3 PŘÍPADOVÉ STUDIE.........................................................................................................................51 3.3.1 Slavkovský les: vývoj osídlení ve 20. století.......................................................................51 3.3.2 Přebuz: nejmenší město v ČR ............................................................................................55 3.3.3 Bruntál vs. Krnov: kdo z koho?..........................................................................................57 ZÁVĚR.............................................................................................................................................61 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................................63 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK............................................................................................67 SEZNAM RÁMEČKŮ....................................................................................................................68 SEZNAM TABULEK......................................................................................................................69 SEZNAM PŘÍLOH.........................................................................................................................70

Motto práce: „Svobodná obec je základem svobodného státu.“ (Stadionovo prozatímní obecní zřízení)

7

ÚVOD Sídelní struktura naší země je historicky dána. Přirozeně se vyvíjela po staletí a základní kontury nabyla již v období středověku. Proces vzniku nových sídel se zde prakticky zastavil na počátku 19. století. Tehdy na našem území existovala pevně daná, avšak značně roztříštěná struktura sídel s vysokým počtem malých obcí. Obce postupně začaly získávat samosprávné kompetence a s růstem počtu obyvatel na našem území se zrychloval i jejich rozvoj. S rozvojem obcí přirozeně souvisejí i proměny obecního zřízení, které vždy určovaly podobu, formu a míru samosprávy na straně jedné, či centralizace na straně druhé, a tím ovlivňovaly chod obcí. Kromě obecního zřízení tu však byly i společenskopolitické faktory, které udávaly sídelní struktuře obraz. Tyto faktory vypluly na povrch především v období 20. století, kdy prodělala sídelní struktura našich zemí nejbouřlivější změny ve své novodobé historii. Změny se týkaly především menších sídel a nezřídka vedly k jejich úplnému zániku. Mnohdy ovšem nezůstala ušetřena ani větší města. Současná sídelní struktura se po mnoha změnách vyznačuje opět vysokým počtem malých obcí. Tento fakt je ještě markantnější v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Fungování malých obcí se přirozeně potýká s celou řadou problémů pramenících právě z jejich nedostatečné velikosti. Problematika vysokého počtu malých obcí (počínaje samotnou definicí termínu „malá obec“) se tedy stala žhavě diskutovaným tématem odborníků, politiků i představitelů obcí jak na domácí, tak i zahraniční půdě. Právě tato diskuse, kterou vnímám v širších historických souvislostech nutně předcházejících současnému stavu, mě inspirovala k výběru výše uvedeného tématu diplomové práce. Hlavním cílem předkládané diplomové práce je komplexní nástin historických událostí dvacátého století narušujících přirozený vývoj malých obcí na našem území. Naplňování tohoto cíle se prolíná všemi kapitolami práce. V závěru práce potom vyvodím souvislosti současného stavu vysokého počtu malých obcí právě se společenskopolitickým vývojem ve 20. století. K naplnění hlavního cíle považuji za vhodné vytyčit si několik dalších dílčích cílů, jimiž je uvedení: • regionalizace výskytu malých obcí v ČR s důvody poukazujícími na základě historických souvislostí na objasnění jejich původu, • typologie zániku obcí ve 20. století na našem území (dle období a důvodu zániku), v grafickém zpracování na základě vlastní vytvořené databáze obcí, • několika případových studií umožňujících vhodně doplnit dosavadní obecné poznatky. Cílem práce tedy není – jak by se mohlo na první pohled zdát – najít řešeni situace vysokého počtu malých obcí v České republice. Práce je strukturována do třech stěžejních kapitol. První kapitola se zaměřuje na vymezení současného obecního zřízení ukotveného v systému české veřejné správy, který je taktéž objasněn. Dále je definován samotný termín „malá obec“ a komentovány jsou různé přístupy k malým obcím s přihlédnutím k poznatkům soudobé domácí i zahraniční literatury. Ve druhé kapitole je předložena hlubší analýza vývoje obecního zřízení na našem území od počátku obecní samosprávy (polovina 19. století) až do současnosti. Problematika je záměrně zasazena do širšího historického rámce umožňujícího čtenáři podat komplexní obraz společenskopolitických poměrů majících na podobu sídelní struktury (potažmo počet malých obcí) zásadní vliv. 8

Třetí kapitola, shrnující vlastní poznatky k problematice, se zaměřuje na regionalizaci výskytu malých obcí v České republice, diskutována a graficky zpracována je typologie zániku obcí a v závěru je uvedeno několik případových studií, které umožňují dosavadní obecné poznatky vhodně doplnit. S ohledem na značnou dynamičnost některých oblastí zkoumaného tématu považuji za vhodné upozornit, že text diplomové práce vznikal přibližně od října 2010 do dubna 2011 a od té doby nebyl revidován.

9

1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ, REŠERŠE LITERATURY V kontextu problematiky malých obcí v České republice je důležité úvodem vymezit především samotný pojem veřejná správa v návaznosti na systém české veřejné správy. To je pro interdisciplinární záběr tohoto pojmu velmi obtížné. Budeme se proto držet zjednodušené teorie českého správního práva, která je pro naše potřeby dostačující. Zmíníme také členění veřejní správy v ČR na státní správu a samosprávu, se kterým pracuje česká legislativa. Toto členění upravuje postavení územní samosprávy, kterou v našich současných podmínkách chápeme jako samosprávu obecní a krajskou. Z hlediska tematického zaměření práce bude klíčová charakteristika současného obecního zřízení ČR a jeho legislativního zakotvení. Charakterizována bude také místní (obecní) správa – tedy výkon samosprávy i státní správy v obcích – dle samostatné a přenesené působnosti obcí. S tím potom souvisí i vymezení kategorií obcí dle několika kritérií, popis jejich orgánů a také současné možnosti vzniku (potažmo zániku) obcí vycházející z platného zákona o obcích. Na závěr této kapitoly potom uvedeme současné počty obcí v České republice a ve vybraných evropských zemích dle velikosti, a především různé přístupy odborné literatury k problematice malých obcí a obecního zřízení nejen na našem území, ale i v zahraničí.

1.1 Veřejná správa a její systém v ČR Veřejná správa je sociální fenomén, k jehož vymezení existují různé teoretické přístupy. Soudobá odborná literatura se shoduje na dvojím základním významovém pojetí tohoto pojmu. Tím je jednak funkční pojetí veřejné správy (někdy též materiální), jednak její institucionální pojetí (někdy též formální). Ve funkčním pojetí je veřejná správa chápána jako činnost zabezpečující veřejné úkoly1; v institucionálním pojení je potom veřejná správa chápána jako soustava institucí či organizací, které tuto činnost vykonávají – ať už přímo či zprostředkovaně.2 Pro naše potřeby vyjdeme ze správního vymezení veřejné správy dle české teorie správního práva.3 I zde ovšem panuje názor, že veřejnou správu je obtížné definovat a její vyčerpávající a univerzálně platnou definici nelze podat. Veřejná správa dnes bývá nejčastěji definována velmi obecně jako správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu. Samotné slovo správa je možné vymezit jako řízení a organizaci, tedy management. Jistou problematičnost, abstraktnost a z ní vycházející neúplnost pozitivního vymezení pojmu veřejná správa popisuje např. Hendrych4, kde se setkáme také s jednodušším negativním vymezením veřejné správy, které říká, že VS je vše mimo zákonodárnou a soudní moc. V České republice funguje dvouliniový systém veřejné správy vymezující dva podsystémy veřejné správy, a to státní správu a samosprávu. Státní správu chápeme jako veřejnou správu vykonávanou jménem státu a v zájmu státu; posláním státní správy je realizace výkonné moci. Přičemž rozlišujeme státní správu přímou 1 K úkolům veřejné správy blíže viz Hendrych, D. 2003, s. 57 - 67 2 např. Strecková, Y. Malý, I. 1998, s. 177 3 Pomineme tedy přístupy k vymezení veřejné správy dle veřejné ekonomie i správní vědy, což je pro potřeby práce méně relevantní. 4 Hendrych, D. 2003, s. 15

10

(vykonávanou přímo státem) a nepřímou (vykonávanou subjekty od státu odlišnými, avšak v zájmu státu). Stát by měl zajistit jednotný výkon státní správy na celém území České republiky. Z tohoto požadavku vyplývá nutnost spíše monokratického řízení a jmenovací princip ustanovení do funkce. Samospráva je vedle státní správy chápána jako svébytná složka veřejné správy. Přesto je vztah státní správy a samosprávy do určité míry konfliktní, protože existence samosprávy ve své podstatě omezuje státní byrokracii. Toto omezení však chápejme pozitivně, neboť jím samospráva dosahuje plurality moci a tím i větší svobody každého jedince.5 Podobně uvažuje Procházka, který píše, že státní správu a samosprávu nemůžeme chápat jako „proti sobě stojící instituty, neboť obě vykonávají veřejnou moc a společně dotvářejí demokratické státní zřízení“.6 Činnost státní správy a samosprávy se tedy vzájemně doplňuje, což je patrno například v definici samosprávy dle Průchy.7 Samospráva je nezávislá, avšak stát si v oblasti samosprávy ponechává právo na kontrolu a dozor. Již samotný výraz samospráva napovídá, že jde o právo určitých celků spravovat své záležitosti samostatně (myšleno bez účasti státu). Koudelka8 uvádí, že samospráva je vykonávána vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastními prostředky. Je to tedy veřejná správa, která je vykonávána subjekty odlišnými od státu, ale v jejich zájmu. Těmito subjekty bývají veřejnoprávní korporace, tedy instituce odlišné od státu disponující vlastní právní subjektivitou a nástroji potřebnými k výkonu samosprávy. V samosprávě převažuje oproti státní správě princip kolegiálního řízení a volební princip ustanovení do funkce. Samosprávu dělíme dle její působnosti na územní a zájmovou, přičemž územní samospráva je spjata s určitým územím (v ČR je základním stupněm územní samosprávy obec, vyšším stupněm potom kraj). Zájmová samospráva je spjata s věcným zaměřením určité lidské činnosti – např. profesní samospráva (profesní komory – lékařské, hospodářské aj.) či akademická samospráva. Je to právě fungující územní samospráva (včetně z toho plynoucího fungujícího územního členění státu v institucionálním pojetí), která umožňuje adekvátní výkon místní správy v obcích ve funkčním pojetí. Troufám si tvrdit, že důležitost fungování místní správy podtrhuje i to, že právě skrze ni se občan České republiky (a nejen jí) nejčastěji dostane do styku s veřejnou správou. Tento fakt ovšem klade značné nároky na dostupnost této správy pro občana. S tím je spojena důležitost principu subsidiarity ve veřejné správě. Charakterizujme princip subsidiarity s využitím evropské definice, jak je uvedena v Evropské chartě místní samosprávy, kterou ratifikovalo více než 40 států. Ta říká, že „veřejné záležitosti by měly být přednostně vykonávány těmi institucemi, které jsou nejblíže občanovi. Přenesení kompetencí na jinou instituci by mělo zohlednit rozsah a povahu úkolů a požadavky na efektivnost a hospodárnost“.9 Cílem tedy není dosažení maximálního stupně decentralizace, ale dosažení takového stupně decentralizace, který je přiměřený možnostem daných institucí.10 Kromě decentralizace, zde tedy přenosu kompetencí ze státní správy na samosprávu, je dobré v procesu realizace principu subsidiarity v územní samosprávě rozlišovat i princip dekoncentrace. Tou chápeme přenos kompetencí z vyšších orgánů veřejné správy na nižší, 5 6 7 8 9

Koudelka, Z. 2007, s. 24 Procházka, A. 1997, s. 425 Průcha, P. 2007, s. 39 Koudelka, Z. 2007, s. 20 Článek 4, odst. 3 dokumentu European charter of local self-government. Definice přeložena autorem. Originální znění definice: Public responsibilities shall generally be exercised, in preference, by those authorities which are closest to the citizen. Allocation of responsibility to another authority should weigh up the extent and nature of the task and requirements of efficiency and economy. Pomiňme nyní určitou nepřesnost v českém oficiálním překladu této definice, která mluví o „odpovědnosti za věci veřejné“. 10 Nunvářová, S. 2006, s. 73

11

ovšem pořád v rámci jednoho celku, tedy jen na nižší hierarchickou úroveň (např. delegování státní správy na obce a kraje – tj. z ústřední státní správy na územní). O dalším významu Evropská charty místní samosprávy pro české obecní zřízení bude pojednáno v následujícím textu.

1.2 Základní rysy českého obecního zřízení Zde se budeme zabývat současným stavem obecního zřízení v České republice. Vývoj, který současnému stavu předcházel, především polistopadové změny a na ně navazující reformy veřejné správy s důsledky pro malé obce, budou popsány a analyzovány v následující samostatné kapitole věnující se historii obecního zřízení na našem území.

1.2.1 Legislativní postavení obcí v ČR Současné postavení obcí v České republice je legislativně vymezeno: • Ústavou ČR, • Evropskou chartou místní samosprávy, • Zákonem o obcích. Ústava ČR, tedy ústavní zákon č. 1/1993 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ve svém článku 8 zaručuje samosprávu územních samosprávných celků, tedy obcí a krajů. V hlavě 7, která nese název Územní samospráva, a to v článcích 99 – 105, jsou obce zakotveny jako základní územní samosprávné celky. Tyto celky jsou územními společenstvími občanů, mají právo na samosprávu a jsou vždy součástí vyššího územního samosprávného celku – VÚSC (tedy kraje11). Právo na samosprávu obcí je ústavně zdůrazněno ustanovením o samostatném spravování základních územních samosprávných celků demokraticky zvolenými zastupitely. Ústava zakotvuje i materiální autonomii obcí, které jsou veřejnoprávními korporacemi, jež mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Jak uvádí Kadečka,12 již tato ústavní definice vystihuje tři základní prvky tvořící v synergii podstatu fungování obce. Jsou to: územní základ obce, obyvatelstvo obce, samospráva obce. Tyto prvky budou posléze rozvedeny zákonem o obcích. Evropská charta místní samosprávy je významným dokumentem Rady Evropy,13 který definuje právo na místní samosprávu a její postavení v evropských zemích. Hlavním posláním Charty je dosáhnout stavu, kdy se lidé budou v co největším rozsahu podílet na chodu veřejných záležitostí; Charta tedy odráží nutnost existence místní samosprávy. Je zřejmé, že vývoj územní samosprávy probíhal v mnoha evropských zemích odlišně, a proto je plošná aplikovatelnost dokumentu poněkud složitější. Dokument byl podepsán na podzim roku 1985 ve Štrasburku. Charta má formu mezinárodní ratifikovatelné smlouvy. Česká republika tuto smlouvu ratifikovala v roce 1999, publikovala ve sbírce zákonů a téhož roku zde vstoupila v platnost. Česká republika však není vázána všemi ustanoveními Charty. 14 11 Na tomto místě je zajímavé podotknout, že kraje jako VÚSC jsou v Ústavě ČR zakotveny již od roku 1993. Ovšem k naplnění ústavního pořádku došlo nejprve jen s formálním vznikem 14 VÚSC k 1.1.2000 a později i se ziskem krajských samosprávných kompetencí podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích na základě voleb do krajských zastupitelstev konaných na konci roku 2000. 12 Kadečka, S. In Územní samospráva v České republice a Evropě 2007, s. 133 13 Rada Evropy není součástí institucí EU (na rozdíl od Evropské rady a Rady EU). Je dobré si uvědomit, že problematika územní samosprávy nepatří do pravomoci EU, ale do pravomoci členských států, což ovšem neznamená, že je problematika územní samosprávy v EU přehlížena. 14 Detailněji viz Kadečka, S. 2003, s. 30-32

12

Výhrady nastávají především z důvodů odlišné či neexistující vnitrostátní zákonné úpravy. Toto se nejvýznamněji dotýká otázky financování místní samosprávy, kde má Česká republika největší nedostatky. U nás existuje zákonem přesně vymezený koncept daňové soustavy a přerozdělování finančních prostředků,15 který nereaguje na potřeby místní samosprávy a ta má tak prakticky pouze minimální možnost ovlivnit výši svých příjmů. Výhrady má Česká republika i k té části Charty, která se týká ochrany finančně slabších místních společenství. To je v kontextu vysokého počtu malých obcí v České republice problematické a svědčí to dle mého názoru o faktu, že česká politická reprezentace si stále ještě plně neuvědomuje význam a úlohu územní samosprávy. Zákon o obcích, tedy zákon č. 128/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) upravuje současné české obecní zřízení. Nevztahuje se na hlavní město Prahu, pro kterou existuje samostatný zákon č. 131/2000 Sb. Zákon o obcích charakterizuje obec v § 1 a 2 jako základní územní samosprávné společenství občanů. Obec tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Obec je dále veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Hlavním úkolem obce je péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.16 Charakteristické znaky obce jako veřejnoprávní korporace můžeme na základě legislativního vymezení shrnout dle Koudelky17 následovně: • vlastní území (územní základ obce), • obyvatelstvo obce (personální základ obce), • právní subjektivita a právotvorba obce (právní základ obce), • vlastní majetek obce a hospodaření dle vlastního rozpočtu (ekonomický základ obce), • případně i soustava orgánů, jimiž obec jedná a uskutečňuje svoji vůli. V dalším textu budeme vycházet především z platné úpravy zákona o obcích. Pasáže byly vybrány dle maximální relevance k danému tématu. Cílem zde není prostý přepis pasáží zákona o obcích, ale jen jejich stručný výtah popř. komentář, přičemž na plné znění zákona může být odkazováno.

1.2.2 Působnost obcí Nutno poznamenat, že východiskem českého obecního zřízení je v současnosti tzv. smíšený model veřejné správy, kdy obce vykonávají vedle vlastní samostatné působnosti (samosprávy) i působnost přenesenou (určitý díl státní správy). Obce tedy v institucionálním pojetí vystupují jako samospráva (základní územní samosprávné celky), ale ve funkčním pojetí vykonávají kromě samosprávy i část státní správy. V rámci své působnosti (oblast činnosti obce) disponuje obec svojí pravomocí – tedy 15 Hospodaření obcí je kromě zákona o obcích upraveno v zák. č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů; velikost příjmů obce je pak značně závislá na rozpočtovém určení daní (RUD), které vymezuje zákon č. 243/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 16 Nyní se jeví jako vhodné alespoň „pod čarou“ upozornit na fakt, že s pojmem veřejný zájem se v české legislativě poměrně frekventovaně operuje. Bohužel však zároveň není nikde definováno, co to vlastně veřejný zájem je, což značně znesnadňuje výklad některých ustanovení. Jinak je tomu např. na Slovensku, kde je tento pojem vymezen přímo v ústavě, která definuje veřejný zájem jako „taký záujem, ktorý prináša majetkový prospech alebo iný prospech všetkým občanom alebo mnohým občanom.“ Avšak ani tato velmi obecná definice výklad pojmu příliš neusnadňuje. Přesnější legislativní vymezení tohoto pojmu zůstává do budoucna velkou výzvou. 17 Koudelka, Z. 2007, s. 94

13

souborem nástrojů k plnění úkolů.18 V zákoně o obcích je patrná snaha o odlišení toho, jaké činnosti obce spadají do přenesené a jaké do samostatné působnosti. Při tom platí zásada obsažená v § 8 zákona o obcích, která říká, že pokud zákon upravující působnost obce nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.19 Samostatná působnost je v zákoně o obcích vymezena výčtem činností v § 35, přenesená působnost potom v § 61. Ve zkratce uveďme, že v rámci samostatné působnosti je obci umožněno především vlastní hospodaření a tvorba rozpočtu, udržování veřejného pořádku, správa vlastního majetku, vyhlašování místních referend a meziobecní spolupráce, která je v kontextu vysokého počtu malých obcí v ČR důležitá, jak se ostatně zmíníme dále. Rozsah přenesené působnosti obce je určen ve zvláštních zákonech. Při tom platí, že na různé obce je přenesena rozdílná míra státní správy. Z toho také vychází dále uvedené členění obcí dle rozsahu přenesené působnosti. Zmiňme ještě problémy ve vymezení samostatné a přenesené působnosti obcí, kterých si všímá i Ústavní soud:20 v zákoně o obcích jsou sice vymezeny činnosti spadající do samostatné působnosti obce, avšak pouhým výčtem, který je navíc pouze demonstrativní. Chybí tedy snaha o kvalitativní vymezení a upřesnění určitých kritérií, dle kterých by sama obec byla schopna definovat nebo se alespoň pokusit rozpoznat, kde je hranice samostatné působnosti především ve vztahu k působnosti přenesené. Jak již bylo zmíněno, obce se mohou členit jednak dle rozsahu přenesené působnosti, jednak dle charakteru obce – tedy zjednodušeně řečeno rozsahu samostatné působnosti. Členění obcí České republiky dle rozsahu přenesené působnosti: • Obce (obce I. typu) – tyto obce vykonávají pouze základní rozsah státní správy; těmito obcemi jsou všechny obce České republiky, v současnosti je jich 6250. • Obce s pověřeným obecním úřadem (obce II. typu) – tzv. POÚ nebo „dvojky“; pověřený obecní úřad vykonává vedle přenesené působnosti pro svoji obec i přenesenou působnost pro více obcí ve svém správním obvodu21 v rozsahu stanoveném zákonem. Seznam obcí s pověřeným obecním úřadem je uveden v příloze č. 1 k zákonu č. 314/2002 Sb. Těchto obcí je v současnosti 389. • Obce s rozšířenou působností (obce III. typu) – tzv. ORP nebo „trojky“. Na tyto obce byla počátkem roku 2003 přenesena podstatná část agendy po zrušených okresních úřadech. Úřad obce s rozšířenou působností vykonává vedle přenesené působnosti pro svoji obec a vedle přenesené působnosti obce s pověřeným obecním úřadem (ORP je tedy zároveň obcí s pověřeným obecním úřadem) i přenesenou působnost pro více obcí ve svém správním obvodu v rozsahu stanoveném zákonem. Seznam obcí s rozšířenou působností je uveden v příloze č. 2 k zákonu č. 314/2002 Sb. Těchto obcí je 205. Členění obcí České republiky dle rozsahu samostatné působnosti (charakter obce): • Obec – tedy základní územně samosprávný celek, kam spadají opět všechny obce v našem státu. • Městys – historický titul, k jehož obnovení a novému stanovování došlo zákonnou úpravou v roce 2006 na podnět Svazu měst a obcí.22 Ve stejnou dobu došlo i k 18 19 20 21

např. Koudelka, Z. 2007, s. 122 Kadečka, S. In Územní samospráva v České republice a Evropě. 2007, s. 135 srovnej Kadečka, S. 2003 s. 134, 135 Správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem a obcí s rozšířenou působností definuje samostatná vyhláška Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. (ve znění pozdějších úprav). 22 Svaz měst a obcí ČR je celostátní, dobrovolnou, nepolitickou a nevládní organizací sdružující města a obce

14

•

•

ustanovení zpětného udělování titulů městys a město. K 1.4. 2010 existovalo v ČR 207 městysů (z toho jen 4 nově stanovené, ostatní historicky navrácené23). Město – v České republice je v současnosti 594 měst (včetně statutárních měst). Důležité je si uvědomit, že tituly město a městys s sebou v dnešní době již nenesou žádná speciální práva či povinnosti, jedná se tedy hlavně o otázku prestiže pro obec a její občany. Statutární město – v ČR existovalo k 1.1. 2010 24 statutárních měst; 23 z nich je vymezeno výčtem v § 4 zákona o obcích.24 24. statutárním městem je de facto Praha, která splňuje atributy statutárního města. Statutární města se od „běžných“ měst liší tím, že mají právo spravovat svoje území tzv. statutem, který má formu obecně závazné vyhlášky – tedy mj. mohou svoje území dále členit na městské obvody nebo městské části s vlastním organizačním aparátem. Statutární město řídí magistrát v čele s primátorem. Počet statutárních měst ČR se postupem času stále zvyšuje. Zajímavé je zjištění, že v české legislativě neexistují žádná kritéria pro vznik statutárních měst. Dle Exnera25 nadále chybí v určování statutárních měst funkční systémový mechanismus a postup zákonodárců v této problematice je minimálně značně nelogický (podobně jako v systému udělování statutů město a městys – viz dále).

Působnost obcí je vykonávána jejich orgány. Nyní se o nich krátce zmíníme. Vycházet budeme opět s platné úpravy zákona o obcích26 doplněné o vlastní poznámky. • Zastupitelstvo obce je vrcholný orgán obce, který rozhoduje podle zákona ve věcech patřících do samostatné působnosti obce. Ovšem nezabývá se pouze samostatnou působností. Je to jediný z orgánů obce, který je zakotven i v Ústavě ČR. Jako své iniciativní a kontrolní orgány může zastupitelstvo zřídit výbory (přičemž vždy zřizuje finanční výbor a kontrolní výbor). • Rada obce je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti a ze své činnosti odpovídá zastupitelstvu obce. Stanoví-li tak zákon, rada může rozhodovat i ve věcech přenesené působnosti. Tvoří ji starosta, místostarosta (místostarostové) a další členové volení z řad členů zastupitelstva obce. Rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 členů – v takových případech vykonává její pravomoc zpravidla starosta. Zákon ovšem umožňuje i nejmenším obcím vytvoření rady. Teoreticky tedy může být rada v každé obci. Jako své iniciativní a poradní orgány může rada zřídit komise. • Starosta je volen do funkce zastupitelstvem obce z řad jeho členů, zastupuje obec navenek a za výkon své funkce odpovídá zastupitelstvu obce. • Obecní úřad obce je výkonným orgánem ve státní správě i samosprávě. Obecní úřad tvoří starosta, místostarosta (místostarostové), tajemník obecního úřadu, je-li tato funkce zřízena, a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu. V čele obecního úřadu je starosta.

23 24

25 26

ČR. Svaz se podílí na přípravě a tvorbě návrhů legislativních i nelegislativních opatření v oblastech týkajících se kompetencí obcí, snaží se také o legitimní lobbing v zájmu svých členů. Činnost Svazu je založena především na aktivitě představitelů obcí a měst, kteří se nad rámec svých povinností věnují i problémům všech obcí. V současné době Svaz sdružuje kolem dvou a půl tisíce měst a obcí. Svaz není nijak dotován státem, čímž si zachovává svoji nestrannost. Organizace podobného zaměření jsou běžné i v jiných zemích EU. Bližší informace viz http://www.smocr.cz/. viz seznam městysů v ČR In Wikipedie [online] Zákon zde vymezuje tato statutární města: České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava, Havířov (od r. 1990), Kladno, Most, Jihlava (od r. 2000), Teplice, Karviná, Mladá Boleslav (od r. 2003), Přerov, Chomutov, Děčín a FrýdekMístek (od r. 2006). srovnej Exner, J. 2004, s. 161 Zákon o obcích pojednává o orgánech obcí v Hlavě IV, § 67 - 116

15

1.2.3 Vznik (a zánik) obcí Současná platná úprava zákona o obcích definuje poměrně přísné podmínky pro vznik nové obce. Nová obec může vzniknout v zásadě třemi možnými způsoby: • sloučením dvou nebo více obcí, které spolu sousedí, • oddělením části obce, • změnou nebo zrušením vojenského újezdu. O sloučení obcí rozhoduje dohoda zastupitelstev těchto obcí. Pokud do 30 dnů od zveřejnění takového rozhodnutí je v některé z dotčených obcí podán návrh na konání místního referenda o této věci, je platnost dohody zastupitelstev podmíněna kladným výsledkem referenda v té obci, kde bylo jeho konání vyžádáno. Část obce, která se chce oddělit, musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem a tvořící souvislý územní celek. Po oddělení musí mít alespoň 1 000 občanů.27 Stejné podmínky musí splňovat i obec po oddělení její části. S oddělením části obce musí vyslovit souhlas v místním referendu občané žijící na území té části obce, která se chce oddělit. O oddělení obce rozhoduje příslušný krajský úřad na návrh obce.28 Místní referendum tedy zaručuje poměrně silně, že nynější proces integrace či dezintegrace obce musí být posvěcen jejími obyvateli. Obvyklým způsobem zániku obce je její sloučení s jinou obcí (lze v podstatě chápat i jako vznik nové obce). Zánik obce z jiných důvodů [např. v případě dlouhodobé neusnášeníschopnosti nebo neexistence zastupitelstva obce (viz případ města Prameny v případové studii) či vylidnění obce] zákon o obcích neupravuje. Vznik městyse/města je upraven v ustanovení § 3 odst. 1 až 4 zákona o obcích, podle kterých je obce městysem/městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Dále se od roku 2006 uplatňuje historické navracení titulů městys/město, kdy obec, která byla oprávněna užívat označení městys/město přede dnem 17. května 1954, 29 je městysem/městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, od kterého se obec stává městysem/městem. Stanovení města/městyse tedy záleží výlučně na vůli předsedy Poslanecké sněmovny. Pro vznik města je pak od roku 2000 přímo v zákoně uveden limit minimálního počtu 3000 obyvatel. V dřívějším období žádný takovýto limit neexistoval. Pro vznik městyse však nebyla stanovena žádná kritéria minimálního počtu obyvatel ani jiná formální pravidla pro vymezení této kategorie. Pro posuzování žádostí obcí o stanovení městem vládou navíc existují kritéria, která jsou uvedena v příloze k usnesení vlády ze dne 2. května 2001 č. 418 (viz rámeček). Rámeček č. 1: Vládou stanovená kritéria pro vznik města z roku 2001 • • •

Celkový počet obyvatel trvale bydlících na zastavěném území obce alespoň 3 000 Soustředěná městská zástavba středu obce (náměstí) se zpevněným povrchem a chodníky, převažující vícepodlažní nadzemní zástavba. Všechny ulice a veřejná prostranství v obci jsou pojmenovány Celková zástavba obce se vyznačuje obytnými domy se dvěma a více byty a budovami sloužícími všeobecně potřebným službám. Větší část obce je vybavena veřejným vodovodem a kanalizací, místními komunikacemi a chodníky s bezprašným povrchem a veřejným osvětlením

27 Pokud nová obec vznikne změnou nebo zrušením vojenského újezdu, limit minimálního počtu 1 000 obyvatel nemusí být dodržen. Na území ČR se v současnosti nacházejí tyto vojenské újezdy: Libavá, Březina, Boletice, Brdy, Hradiště. 28 viz § 19, 20 a 21 zákona o obcích 29 Tehdy začal platit zákon o národních výborech, který s označením město a městys nepočítal.

16

• • •

•

Rozvinutá síť veřejných a všeobecně potřebných služeb, přesahující znatelně potřeby místního obyvatelstva a sloužící i pro spádové území Udržovaná veřejná zeleň a stavební objekty, včetně kulturních památek, organizovaný svoz tuhých domovních odpadů Obec je vybavena základní školou, zdravotním zařízením a alespoň třemi stálými lékařskými místy a lékárnou, společenským sálem, poštou a peněžními službami, sportovištěm, tělocvičnou, ubytovacím zařízením s nejméně 20 lůžky a vede obecní kroniku. Do stávající vybavenosti obce lze započítat i zařízení, které je ve výstavbě, případně v rekonstrukci Vzdálenost obce, která žádá o stanovení městem, od dalšího města v dané oblasti

Pramen: Usnesení vlády č. 418 ze dne 2. května 2001 Kromě uvedeného velikostního kritéria však tato nejsou závazná. Za povšimnutí také stojí, že zákon o obcích paradoxně neupravuje možnost zpětného odebrání titulu městys/město a jeho přeměnu na „obyčejnou“ obec. A to ani v případě, poklesne-li počet obyvatel pod určitou minimální hranici (např. 1 000 obyvatel). Co se týče problematiky navracení titulů město a městys obcím, k 1. dubnu 2010 byl obnoven titul města 64 obcím z celkového počtu téměř 100 obcí majících na navrácení nárok, titul městyse 203 obcím z celkového počtu asi 400 obcí. Při vrácení titulu města se však nepřihlíží k současnému charakteru obce, navíc není známo, že by docházelo k častějšímu odmítání udělení tohoto statutu. A tak nejmenším městem v České republice je v současnosti Přebuz v Karlovarském kraji s pouhými 75 obyvateli (tento příklad blíže rozvádí jedna z případových studií).

1.3 Malé obce a různé přístupy k nim K vymezování velikostní kategorie malých obcí na našem území existuje mnoho přístupů. Nejčastěji se odborná veřejnost shoduje na vymezení dle ukazatele počtu obyvatel, který je relativně snadno dostupný a pravidelně publikovaný. Dále se přístupy různí. V mnoha odborných studiích i jiných publikacích se setkáme s pojmem malá obce o maximální velikostní hranicí jak 2 000 obyvatel,30 tak i 500 obyvatel (např. Maříková31 ve své studii z roku 2005, která dále označuje obce, které mají méně než 2 000 obyvatel, termínem venkovská obec). Perlín32 potom navrhuje stanovit limitní hranici pro venkovské obce až na úrovni 3 000 obyvatel. Jednak tím podle něj dojde ke sjednocení statistických ukazatelů s dikcí zákona o obcích (nově vzniklá obec nad 3 000 obyvatel je městem) a dále jsou do takto pojímané kategorie zařazeny i větší venkovské obce jižní a jihovýchodní Moravy, které často překračují limitní hranici 2 000 obyvatel. V odborné literatuře se tedy setkáváme kromě pojmu malá obec i s termínem venkovská obec, mnohdy oba pojmy splývají. Vymezení venkova, venkovského prostoru a jeho specifik však není předmětem této práce. Budeme se tedy držet pojmu malá obec vymezeného dle kritéria počtu obyvatel. V této práci si vymezíme malou obec jako takovou obec, která nemá více než 1 000 obyvatel. Toto vymezení totiž nepřímo vyplývá ze zákona o obcích, kdy právě počet 1 000 obyvatel představuje základní hranici pro možnost vzniku obce nové. Je zřejmé, že vymezená kategorie malých obcí je příliš široká, proto v případě potřeby – z důvodu větší vypovídací schopnosti – tuto kategorii ještě rozdělíme na obce do 199 obyvatel, obce s 200 až 499 obyvateli a obce s 500 až 999 obyvateli. 30 Hampl, P., Müller, R. 1998 [online] 31 Maříková, P. 2005 [online] 32 Perlín, R. 2009 [online]

17

Našemu vymezení malých obcí v ČR odpovídá tabulka 1. Zde je patrno, že v ČR je téměř 80 % malých obcí, tedy obcí s počtem obyvatel nižším než 1 000, přičemž v nich žije jen necelých 20 % obyvatel. Již tímto letmým pohledem do tabulky obhájíme fakt, že je třeba věnovat problematice malých obcí na našem území značnou pozornost. Tabulka č. 1: Velikostní struktura obcí ČR a jejich populační velikost (k 1.1. 2010) Velikostní kategorie obcí (dle počtu obyvatel)

počet obcí celkem

Podíl z celku (%)

počet obyvatel Kumulativní podíl (%)

celkem

Podíl z celku (%)

Kumulativní podíl (%)

Do 199

1 543

24,69

24,98

191 193

1,82

1,82

200 - 499

1 982

31,71

56,4

648 331

6,17

7,99

500 - 999

1 346

21,54

77,94

947 429

9,02

17,01

1 000 a více

1 379

22,06

100

8 719 860

82,99

100

Celkem

6 250

100

10 506 813

100

Pramen: Malý lexikon obcí 2010, vlastní výpočty Vymezení malých obcí dle jejich správního statutu by bylo sice na první pohled lákavým, ovšem při bližším zkoumání zcela nevhodným kritériem.33 V minulosti (90. léta 20. století) totiž neexistovala jasná pravidla pro udělování statutu město (viz kapitola 2.6), a tak došlo k tomu, že statut města získaly obce s velmi rozdílným počtem obyvatel. Mohlo by se tedy zdát, že v České republice v současných legislativních podmínkách nemůže vzniknout nová obec s počtem obyvatel menším než 1 000 a město s počtem obyvatel menším než 3 000. My však již z předchozího textu víme, že ve skutečnosti je tomu jinak – viz neexistence jasných pravidel pro nové udělování titulů město/městys v 90. letech 20. století, historické udělování titulů město a městys, neodjímání titulů při poklesu počtu obyvatel, atd. Proto existuje spousta malých obcí, které, ač nemají stanovený minimální počet obyvatel, mohou užívat navíc titul město/městys. Nejednotnost a problematičnost správních statutů obcí dle počtu obyvatel vystihují data Českého statistického úřadu. Z nich plyne, že v ČR existuje asi celkem 50 obcí, které mají více než 3 000 obyvatel a nemají statut města.34 Potom je také údaj, že asi 70 % obyvatel České republiky žije ve městech, z části zavádějící. Nejmenším městem v ČR je již zmíněná Přebuz v okrese Sokolov se 75 obyvateli. V nejmenší obci se statutem městyse (Levín, okres Litoměřice) žije celkem 128 obyvatel, zatímco v největší obci se statutem městyse (Veverská Bitýška) žije téměř 3 000 obyvatel. Průměrná velikost městyse je přibližně 1 200 obyvatel. Celkem existuje asi 120 měst a městysů, které jsou na základě našeho vymezení zároveň malými obcemi (nemají více než 1 000 obyvatel) – viz tabulka 2. Tabulka č. 2: Velikostní kategorie měst a městysů (k 1.1. 2010) Velikostní kategorie obcí (dle počtu obyvatel)

městyse

města

do 499

18

11

500 – 999

74

15

1 000 – 2 999

115

169

33 srovnej Perlín, R. 2009 [online] 34 Největší obcí bez statusu města je obec Jesenice v okrese Praha-západ s 6 500 obyvateli (dáno především masivní výstavbou satelitních domů v zázemí Prahy), dále potom obec Petrovice u Karviné s 5 500 obyvateli a obec Bystřice (okres Frýdek-Místek) s 5 300 obyvateli.

18

3 000 – 9 999

267 0

10 000 a více Celkem

207

132 594

Pramen: ČSÚ, vlastní zpracování Při analýze evropského prostoru zjistíme, že Česká republika představuje ve výskytu malých obcí jakýsi extrém; přesto není v tomto jevu osamocena. Podobnost vyplývá především ze srovnání s Francií, kde se rozdrobená sídelní struktura nejvíce podobá právě té české, a kde je průměrná populační velikost jedné obce asi 1 700 obyvatel, což také přibližně odpovídá stavu v ČR. Existují však i další evropské státy, kde je výskyt malých obcí nadprůměrný. Jde o státy, které v minulosti zažily podobný historický vývoj jako Česká republika – tedy Slovensko, Rakousko, Maďarsko. Roztříštěnou sídelní strukturu vykazují i některé státy jižní Evropy: Španělsko a z části i Itálie. Na druhé straně pomyslného žebříčku stojí severské státy či státy Beneluxu, kde průměrná populační velikost obce začíná na 10 000 obyvatelích, ale někdy přesahuje i 55 000 obyvatel – např. v Dánsku, kde je celkem pouze 98 obcí, či v Litvě (pouze 60 obcí). Tabulku výskytu malých obcí ve vybraných státech Evropy přehledně zobrazuje příloha 1. Při pohledu na tuto tabulku jsme schopni formulovat zjištění, že výskyt malých obcí v Evropě nelze přes výše uvedenou snahu příliš teritorializovat. Každá evropská země se s touto problematikou vypořádává po svém a přestože existují podobnosti v historickém vývoji či v postupu realizace správních reforem jednotlivých zemí ve 20. století, až na výjimky nevykazuje evropský prostor známky mezistátní podobnosti ve výskytu malých obcí, které by přesahovaly státní hranice úrovně NUTS 0.35 Otázkou zůstává, zda je nadprůměrný výskyt malých obcí v evropském prostoru dlouhodobě udržitelným stavem, zvláště když se v současné době setkáváme se stále větším stupněm globalizace a tlaky EU na tolik zmiňovanou europeizaci správního prostoru. V postoji Evropy k problematice malých obcí je však pozorovatelný určitý posun. V této souvislosti se již nehovoří o praktikách dominujících v 60. a 70. letech 20. století, kdy převažovaly integrační tendence a následné jednotící reformy obecního zřízení proběhly v celé řadě evropských zemí (Rakousko, Německo, severské státy). Dnešní doporučení [např. zpráva Rady Evropy z roku 2001, jejíž závěry shrnuje a komentuje Widemannová (2002)36] jsou spíše opatrná a daleko více v možném řešení vysokého počtu malých obcí akcentují nutnost zohlednění strategického přístupu, přirozené vývojové kontinuity obcí, zachování jejich identity a regionální specifičnosti. Jistě, že pro fungování územní samosprávy je nejvýhodnější co největší stupeň unifikace správních jednotek zaručující srovnatelnost a stabilitu (to však nevylučuje unifikaci na úrovni vysokého počtu malých obcí, které nemusejí být samy o sobě nefunkčními), ovšem významné omezení v této oblasti vyplývá ze zjištění, že pro tyto správní jednotky (obce) je ve většině evropských zemí typický dynamický kontinuální přirozený vývoj založený na odlišném postavení (velikosti, hierarchii) jednotlivých obcí. Řešení tohoto na první pohled patrného sporu by mělo být dle mého názoru výlučně v kompetenci jednotlivých států, které jsou ze své úrovně daleko blíže k dosažení konsensu, jehož hledání nemusí být (a z pravidla není) z evropské úrovně patrno. Jedinečností a unikátností každého jednotlivého evropského státu je také zpravidla omezeno (avšak nevyloučeno) přejímání postupů reformujících situaci malých obcí v jiných evropských zemích, a z pohledu naší země tak do popředí vstupují spíše 35 Např. v Německu neexistuje podobnost ani u územní úrovni NUTS 1. Tam je problematika malých obcí v kompetenci jednotlivých spolkových zemí, přičemž i zde se přístupy jednotlivých zemí odlišují. 36 Widemannová, M. 2002 [online]

19

vlastní analýzy a rozhodnutí zohledňující specifičnost území České republiky a její sídelní struktury. V neposlední řadě se v reformních snahách odráží s různou intenzitou politický charakter rozhodování (viz dále). V reformních snahách evropských států v posledních několika letech se nadále uplatňují dva odlišné přístupy. Jedním je přes všechna stávající doporučení pokračující administrativní integrace obcí (Švédsko, Finsko a nejnověji Dánsko), druhým přístupem je na intenzitě nabývající rozvoj meziobecní spolupráce jako protipól jejich integrace (Francie, Itálie). Cennou zkušeností pro naši zemi může být pohled na konkrétní průběh a formu reforem malých obcí v některých nám velmi podobných evropských zemích. Téměř shodnou výchozí pozici jako ČR mělo v 70. letech sousední Rakousko (asi 3 200 malých obcí v roce 197037). Postupnými reformními snahami (zpočátku integračního, později spíše kooperačního charakteru) bylo dosaženou současného počtu asi 600 malých obcí, což představuje zhruba čtvrtinu celkového počtu rakouských obcí (v ČR představují malé obce asi 80 % všech obcí). Důležitým faktorem je také stupeň finanční autonomie obcí: obce v Rakousku mohou ovlivnit asi 15 % svých příjmů (v ČR je to jen 5 %, ale např. v Itálii dokonce 40 %). Jak bylo zmíněno výše, prostředí České republiky má přirozeně svá specifika, která je nutno v souvislosti s řešením situace malých obcí zohlednit. To si uvědomují i autoři současné odborné domácí i zahraniční literatury, kde se setkáváme s celou řadou studií zabývajících se problematikou malých obcí, jejich vysokým počtem, efektivním fungováním a podrobným rozborem argumentů hovořících ve prospěch či neprospěch jejich existence – např. Swianiewicz (2002); Maříková, Majerová (2005); Vajdová, Čermák, Illner (2006); Binek, Galvasová, Kadečka (2007) aj.. V zásadě můžeme konstatovat, že závěry těchto vědeckých studií nejsou vůbec jednoznačné. Existuje mnoho argumentů proti i pro slučování malých obcí v České republice. Zmiňme alespoň ty zásadní. Pro slučování obcí hovoří především argumenty související s nedostatečnou profesionalizací představitelů malých obcí, či argumenty ekonomického charakteru [např. Tesař (2008) – především omezená finanční autonomie malých obcí související s daňovými příjmy a nevýhodným nastavením RUD38]. Proti slučování malých obcí postavme zajímavý argument ze závěrečné zprávy studie Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím (2007), podle které mohou být negativa rozdrobenosti obcí vyváženy větší politickou odpovědností jejich představitelů. Na rozdíl od větších měst zde totiž není taková anonymita zastupitelů a výkon veřejných funkcí tak podléhá velmi konkrétní a přímé veřejné kontrole. Na úrovni malých obcí lze snáze a lépe rozpoznat, co z řešené problematiky veřejné správy je problémem společným pro všechny občany obce (co je tedy skutečně veřejným zájmem), a co je již naopak zájmem soukromým či skupinovým.39 Na druhou stranu je však třeba upozornit, že zejména v nejmenších obcích ČR nacházejících se navíc v hospodářsky slabých nebo strukturálně postižených regionech, lze jen s velkými obtížemi uskutečňovat plnohodnotné volby a obměňovat složení obecního zastupitelstva (jak ostatně ukázaly i volby do obecních zastupitelstev na podzim roku 2010 – viz případové studie), což může mít za následek řízení obce bez nových inovativních přístupů, případně úplný nezájem o řízení obce. Co se týče jakýchkoliv snah o násilnou administrativní integraci, mezi představiteli malých obcí v ČR panuje všeobecně velmi dobře známa nepopularita tohoto řešení. Tento fakt je pochopitelný a pramení především z nedávné historie, kdy byla celá řada obcí „shora“ 37 Informační servis Svazu měst a obcí ČR, 2007 [online] 38 Tesař, L. 2008 [online] 39 GaREP 2007, [online]

20

sloučena (viz následující kapitola), a dokládají jej i jednoznačné výsledky některých dotazníkových šetření, která se uskutečnila mezi představiteli malých obcí.40 Majerová (2005) k tomuto dodává, že mezi hlavní příčiny tohoto stavu patří nepochybně to, že „samostatné působení obce v kontextu s možností "rozhodovat sami o sobě" je dnes stále chápáno, zejména jako důsledek minulých zkušeností, jako velmi významná skutečnost. Případná ochota obětovat nezávislost obce tak musí být vždy na druhé straně vyvážena podstatnými výhodami.“41 Onen patrný rovnoměrný střet argumentů pro i proti existenci malých obcí v České republice (myšleno ve smyslu jejich integrace) vycházející z odborných studií a z nich pramenící nejednoznačnost jasně staví do popředí jiný významný aspekt v rozhodování o fungování malých obcí. Tím je podle Illnera (2006) jednoznačně aspekt politický.42 Podle něj se politický charakter rozhodování o fungování malých obcí na území České republiky naplno projevil i v období 90. let minulého století (desintegrační proces na začátku 90. let byl politicky posvěcen, přestože zaznívalo mnoho odborných argumentů proti jejich existenci – viz výše). A ve své podstatě se projevuje neustále. Neopomeňme také v souladu s Tesařem (2008)43 poznamenat, že nízký počet voličů žijících ve velkém počtu malých obcí ČR je činí politicky méně atraktivními. V porovnání s většími celky je tak politický vliv malých obcí zanedbatelný. V současnosti, kdy již žádná větší regulace či potlačování přirozeného vývoje malých obcí nepřipadá v úvahu, se pozornost exekutivy a odborníků zaměřuje především na jiná „citlivější“, specifické české poměry zohledňující řešení současného stavu, která souvisejí především se zefektivněním fungování malých obcí. Mezi tato řešení lze zařadit především následující: •

•

•

Spolupráce malých obcí – jde o „citlivé“ řešení, ať už se jedná o funkční integraci malých obcí prostřednictvím rozvoje meziobecní spolupráce (nejčastěji ve formě dobrovolných svazků obcí), nebo spolupráci obcí s jinými subjekty v území (místní akční skupiny - MAS, Místní agenda 21, přeshraniční spolupráce atd.) - jak navrhují Galvasová a kol.44 (Přičemž nyní ponechme stranou bližší charakteristiku jednotlivých forem spolupráce a jejich hodnocení.) Výkon přenesené působnosti malými obcemi – systémově zvážit, zda je současný výkon přenesené působnosti všemi obcemi v ČR opravdu nezbytný, či alespoň přesunout některé kompetence malých obcí např. na ORP – jak navrhují ve své studii Binek, Galvasová, Kadečka (2008).45 Zlepšení ekonomického postavení malých obcí souvisejícího především s platnou legislativní úpravou (viz Tesař).

Se všemi uvedenými řešeními se lze téměř bez výhrad ztotožnit; je však třeba si uvědomit, že se jedná o řešení dlouhodobá (strategická), mnohdy politická, někdy také nezaručující plošné výsledky – výsledná podoba úspěchu či neúspěchu implementace těchto řešení totiž bezesporu závisí i na jednotlivcích a jejich úsilí, odhodlání a schopnostech fungování malé obce zefektivnit. V souvislosti se vztahem místních obyvatel k obci a jejich motivací pro její další 40 O možnosti sloučení s jinou obcí by uvažovalo zanedbatelné procento představitelů malých obcí (z 1130 odpovědí to bylo pouhých 1,5%) - viz Maříková, P. 2005 [online] 41 Maříková, P. 2005 [online] 42 Illner, M. 2006, s. 23 43 Tesař, L. 2008 [online] 44 Galvasová, I. 2007, s. 25 a násl. 45 Binek, J., Galvasová, I., Kadečka, S. 2008 [online]

21

rozvoj zmiňuje Maříková (2005) ještě jeden překvapivý fakt. Jen necelá polovina obyvatel malých obcí se na základě průzkumu cítí být lokálními patrioty a je hrdá na svoji obec; s věkem se potom patriotismus zvyšuje. Lokální patriotismus převažuje u tzv. rodáků – tedy osob, které se v dané obci i narodily.46 Toto zjištění nám umožňuje formulovat tezi, že čím více rodáků v obci, tím větší je lokální patriotismus potažmo snaha o rozvoj obce a její efektivní fungování. Toto tvrzení bude zajímavě konfrontováno v kapitole pojednávající o odsunu a následném nahrazení německého obyvatelstva v českém pohraničí po Druhé světové válce. Uvedenou rešerši názorových proudů chápejme pouze jako nutné základní uvedení do teoretického rámce studované problematiky. Cílem této kapitoly ostatně není detailní rozbor všech teoretických východisek souvisejících s problematikou malých obcí, nýbrž jím je podat nástin základních myšlenkových konceptů odborné veřejnosti ke studovanému problému z hlediska potřeb práce. Ta se v následující části textu nejprve zaměří na vývoj obecního zřízení na našem území, což umožní ukotvit zkoumanou problematiku malých obcí – potažmo obcí obecně – do širšího historického kontextu. Poté bude následovat hodnocení regionální variability výskytu malých obcí na našem území a typologie jejich zániku ve 20. století. Uvedené poznatky budou doplněny vhodnými případovými studiemi.

46 Maříková, P. 2005 [online]

22

2 HISTORICKÝ VÝVOJ OBECNÍHO ZŘÍZENÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ Tato kapitola si rozhodně neklade za cíl popsat historický vývoj veřejné správy na našem území. Na toto téma ostatně existuje celá řada dostupných publikací a odkazů. Za všechny uveďme kvalitní publikace Karla Schelleho nebo Jana Janáka týkající se dějin české veřejné správy na našem území. Cíl této kapitoly je značně zúžen a zkonkretizován a je jím – jak již vyplývá z tematického zaměření práce – podat hlubší analýzu vývoje obecního zřízení na našem území, přičemž se dotkneme především správy obecní, ale okrajově i vyšší. Někdy se nevyhneme poněkud širšímu nástinu historických souvislostí, které budou pro uchopení dané problematiky významné (především poválečný odsun německého obyvatelstva a následný osidlovací proces, či středisková reforma ve 2. polovině 20. století). Historický vývoj budeme analyzovat chronologicky po jednotlivých časových údobích a zaměříme se při tom na události mající vliv na přirozený vývoj obcí – tedy postavení obcí, jejich počet (vznik a zánik), případně i velikost a kategorizaci. Zařazením kapitoly analyzující vývoj obecního zřízení zasadíme problematiku vývoje počtu obcí na našem území do komplexních historických souvislostí, které nám lépe umožní pochopit a popsat současný stav situace a vývojové tendence. Na úvod kapitoly vložme pro názornost souhrnnou tabulku, která zachycuje vývoj počtu obcí na našem území od poloviny 19. století až do současnosti. V kontextu malých obcí je důležité upozornit na metodologický fakt, že v tabulce jsou zahrnuta pouze sídla se statutem samostatné obce; chybí tedy ta sídla, která byla buď součástí jiné obce, nebo malá či méně významná (pro takové sídelní jednotky existoval ve statistice ve 2. polovině 19. století termín vesnice, v první polovině 20. století potom termín osada a od 60. let dodnes se užívá pojmu část obce) a byla evidována samostatně. Všimněme si dramatického poklesu v počtu obcí především ve 2. polovině 20. století. Tabulka č. 3: Vývoj počtu obcí na našem území mezi léty 1869 a 200147 rok 1869

1880

1890

1900

1910

1921

1930

1950

1961

1970

1980

1991

2001

Počet obcí 9 594 10 319 10 604 10 902 11 099 11 436 11 796 10 877 7 557

7 308

4 571

6 097

6 248

Pramen: Historický lexikon obcí 1869 – 2005

2.1 Vývoj do roku 1918 Logika věci napovídá, že náš vývoj bude dobré započít se vznikem obecní samosprávy na našem území. Toto období bývá označováno jako období vzniku moderní veřejné správy na našem území a spadá do poloviny 19. století, kdy v Rakousku-Uhersku, jehož součástí naše země byly, vládla dynastie Habsburků. Zde si přiblížíme základní vývojové tendence obecní správy, které se staly nosnými i pro budoucí nově vytvořený Československý stát, a které ve své podstatě přetrvaly až do dnešní doby. 47 Odlišnosti počtu obcí uvedené v následující tabulce oproti úhrnným údajům v jednotlivých lexikonech obcí vyplývají především z rozdílné definice vlastních pojmů. S ohledem na zabezpečení srovnatelnosti počtu obcí pro celé sledované období byly v letech 1869–2005 počty obcí za všechny roky přepočteny dle metodiky let 1961–1970. Z časových řad v přehledu je tak možné sledovat vlny integračních a dezintegračních procesů, které vývoj územně správního uspořádání potažmo počtu obcí po celou dobu provázely. Tabulka má tedy spíše ilustrativní charakter.

23

Ještě před uvedenou dobou se odehrálo několik momentů, které tuto správní reformu předznamenávaly. Klíčové bylo postupné vytlačování stavů a tedy konec feudalismu jako společenskoprávního uspořádání společnosti s vazbou na půdu a postupný přechod k parlamentarismu. Země a především kraje (tvořené tehdy z mnoha panství) si až do poloviny 18. století stále částečně zachovávaly stavovský ráz.48 To se začalo postupně měnit za vlády osvícenských absolutistů (Marie Terezie, Josefa II. a jejich následovníků), kdy se začaly v monarchii prosazovat silné centralizační tendence provázené byrokratizací. Státní správa se stále více profesionalizovala a postátňovala. Události vyvrcholily revolucí v roce 1848, kdy došlo ke zrušení poddanství a s tím spojeným postátněním veškeré správy. Došlo i ke smazání rozdílu mezi dosavadními svobodnými městy a venkovskými obcemi. Dále se prosazovala nová myšlenka samosprávy, která hlásala, že i územní celky mají mít určitá přirozená práva, analogicky s fyzickými osobami. Tato práva se týkala především větší nezávislosti na státní moci, možnosti vlastnit majetek, samostatně s ním hospodařit a volit si své zástupce.49 Požadavek na výše uvedená práva na samosprávu zazněl poprvé na Kroměřížském sněmu v roce 1848 a zakomponován byl do celé řady dokumentů přijatých během let 1848 a 1849. Obsažen byl i ve Stadionově (Oktrojované) ústavě z března 1849, která však nikdy nevstoupila v účinnost. Ve stejnou dobu vzniklo Stadionovo prozatímní obecní zřízení, které se tak stalo vůbec první zákonnou úpravou obecního zřízení.50 V jeho úvodu se konstatuje že „svobodná obec je základem svobodného státu.“ V dokumentu je zároveň vymezena působnost obcí jako přirozená (vlastní záležitosti obce – tedy samostatná působnost) a přenesená (záležitosti, které obcím svěřil stát). Dále byly rozlišovány obce místní, okresní a krajské, přičemž prozatímní obecní zřízení blíže upravovalo jen obce místní. Místní obce byly vymezeny katastrálními obcemi, které byly již dříve zřízeny Josefem II. pro potřeby berní.51 Orgány místních obcí byly tvořeny obecním výborem (obdoba zastupitelstva obce) a obecním představenstvem se starostou (obdoba rady obce). Orgány byly většinou voleny a to na 3 roky.52 Stadionovo obecní zřízení vymezilo rovněž prvních pět statutárních měst: Prahu, Liberec, Brno, Olomouc, Opavu. Samospráva na úrovni okresů a krajů nezačala fungovat. F. Stadion, tehdejší ministr vnitra, se podílel i na organizaci politické (státní) správy. Ta byla roku 1849 vytvořena na úrovni okresů (politické okresy), krajů a zemí. Nad nimi stálo nově konstituované ministerstvo vnitra. V letech 1850 až 1860 existovalo podle výsledků tehdejších konskripcí civilního obyvatelstva na našem území přibližně 16 000 vesnic. Tyto počty však nemůžeme příliš srovnávat s pozdějšími daty vzhledem k odlišnému vymezení obce a vesnice. Dále bylo v tehdejších statistikách evidováno 450 měst a 420 městysů.53 Období utváření moderní veřejné správy a přechodu k parlamentarismu bylo narušeno (nebo alespoň zpomaleno) obdobím tzv. Bachova absolutismu v 50. letech 19. století. Činnost obecní samosprávy na úrovni místních obcí byla sice i nadále umožněna, ovšem došlo k omezení jejího vlivu a její fungování bylo více podřízeno státu. Bachovými reformami byl také značně omezen vliv krajů. Ten nadále upadal i po konci období Bachova absolutismu, a tak bylo přistoupeno roku 1860 na Moravě a 1862 v Čechách ke zrušení krajů jako nadbytečného mezičlánku mezi zeměmi a okresy. Znovuobnoveny pak byly kraje v roce 1948. 48 Schelle, K. 2009, s. 34-38 49 srovnej Mates, P. 1996, s. 7 50 Schelle K. 2009, s. 61 51 Mates, P. 1996, s. 7 52 Schelle, K. 2002 s. 46 53 Historický lexikon obcí 1869-2005, s. 10

24

Po pádu Bachova absolutismu dochází vydáním několika právních dokumentů k navázání na parlamentarismus Rakouska-Uherska. Pro vývoj obecního zřízení je podstatné vydání rámcového říšského obecního zákona. Ten navázal na myšlenky Stadionova obecního zřízení, kde detailněji vymezil působnost obcí. Především přenesená působnosti obcí, která byla obcím svěřena zákonem, značně narostla. Zákon také již počítal s institutem občanství obce.54 Byly zde vymezeny i tři základní atributy obcí: územní základ, personální základ a vlastní orgány.55 Blíže specifikována a rozvedena byla také působnost obecního výboru a obecního představenstva: obecní výbor byl širší volený kolegiální orgán rozhodující většinou hlasů, avšak nebyl to orgán výkonný, na rozdíl od obecního představenstva. Jak ale uvádí Schelle, volební právo v této době nebylo všeobecné, tajné ani rovné a většina obyvatel obce byla z volebního práva vyloučena.56 Navýšen byl i počet statutárních měst.57 Výše popsané obecní zřízení přetrvalo jen s drobnými novelizacemi (mimo období Protektorátu Čechy a Morava) až do roku 1948.

2.2 Období prvorepublikového Československa Nyní charakterizujeme období mezi léty 1918 a 1938. Úvodem připomeňme všeobecně známou skutečnost, že k zamezení právního bezvládí a zachování právní kontinuity nového Československého státu byl s jeho vznikem přijat tzv. recepční zákon, který pro české země přejímal právní řád i správní systém bývalého Rakouska-Uherska. Recepce se týkala i obecního zřízení a veškerých samosprávných úřadů (zachována tedy byla i nadále samospráva jak obecní, tak okresní a zemská). Ovšem téměř současně se vznikem nového státu se začaly objevovat nedostatky a problémy v přejatých normách, a tak se neprodleně začalo pracovat na nových zákonech odpovídajících lépe potřebám prvorepublikového Československa. V roce 1919 bylo zákonem č. 76/1919 Sb. novelizováno obecní zřízení. Vztahovalo se pouze na české země (Čechy, Moravu a Slezsko), nevztahovalo se tedy na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Přesto, že bylo označováno již při svém vzniku jako provizorní, přetrvalo po celé období první Československé republiky. Změn doznal především systém orgánů obcí. Nový zákon rozeznával obecní zastupitelstvo (dřívější obecní výbor), obecní radu (dřívější obecní představenstvo), starostu a komise (povinně obce zřizovaly komisi finanční a letopiseckou).58 Institut statutárních měst byl ponechán v nezměněné podobě stejně jako počet statutárních měst. Značný význam pro vznik a zánik obcí měl po určitou dobu § 23 nového obecního zřízení. Ten totiž zmocňoval vládu, aby v období od konce roku 1919 až do roku 1924 „slučovala nebo rozlučovala obce, a měnila hranice obcí a okresů,“59 aniž by byla vázána 54 Mates, P. 1996, s. 9-10 55 tamtéž; pro názornost srovnej se základními atributy dnešní obce popsanými na straně 10 a 11 této práce (Kadečka, Koudelka) 56 Srovnej Schelle, K 2009, s. 67-68. Např. při volbách v roce 1902 v Králově Poli (tehdejším dosud samostatném městě u Brna), bylo oprávněno volit asi jen 15% voličů (daňových poplatníků, čestných občanů, atd.). Všeobecné, rovné a tajné volební právo bylo zavedeno roku 1907, ovšem jen pro muže. Nový volební řád, který umožňoval při volbách do obcí volit všem mužům i ženám, byl přijat zákonem až roku 1919, současně s novým obecním zřízením (viz dále). 57 Nová statutární města vznikla výhradně na Moravě (Slezsku). Kompletní výčet byl následující: Praha, Liberec, Brno, Olomouc, Znojmo, Uherské Hradiště, Jihlava, Kroměříž, Opava, Frýdek. Tato města nebyla podřízena platnému obecnímu zřízení, postavení každého statutárního města bylo vymezeno zvláštním zemským zákonem. 58 Mates, P. 1996, s. 14 59 § 23 zákona č. 76/1919 Sb.

25

jakoukoli předepsanou formalitou. Slučování se týkalo např. velkých měst (dáno vesměs jejich přirozeným růstem). V roce 1919 tak bylo samostatným zákonem více než 20 okolních obcí s 80 tisíci obyvateli sloučeno s Brnem a vzniklo tzv. Velké Brno, tehdy přibližně dvousettisícové.60 Podobně bylo téhož roku sloučeno několik okolních obcí a osad s Olomoucí. O rok později došlo i ke sloučení téměř 40 okolních obcí a osad s Prahou. Pro vývoj obecního zřízení neměly téměř žádný význam přípravy tzv. župního zákona, který si kladl za cíl sjednotit a stabilizovat fungování veřejné správy na celém území Československa. Župní zákon po dlouhých diskusích vstoupil nakonec v platnost jen na území Slovenska. Prohloubil tak správní roztříštěnost Československé republiky, ač jeho účelem byl pravý opak. Na neúspěch župního zákona reagoval roku 1927 až zákon o organisaci politické správy někdy nazýván také tzv. organisační zákon. Ten stabilizoval správu země potvrzením a uzákoněním okresního a zemského zřízení (počet zemí zredukoval na 4 sloučením země Moravské a Slezské v zemi Moravskoslezskou). Dále obsahoval dílčí změnu v klasifikaci statutárních měst: po vydání organizačního zákona si povahu statutárních měst zachovaly pouze Praha, Liberec, Olomouc, Opava a Brno. Zákon platil až do období tzv. druhé republiky, tedy října 1938, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda. Za zmínku stojí i zajímavý fakt, že v období první republiky docházelo k trvalému zvyšování počtu obcí. Tento trend byl zřejmě způsoben tehdejším hospodářským růstem a vyspělostí našich (myšleno českých) zemí, růstem počtu obyvatel, značnými samosprávnými možnostmi obcí i relativně benevolentními podmínkami jejich vzniku. Konkrétně v roce 1930 bylo evidováno téměř 12 000 samosprávných obcí, což bylo dle statistik nejvíce obcí v naší historii. Tohoto počtu již nikdy poté nebylo a nejspíš ani nebude dosaženo (viz následující tabulka). Tabulka č. 4: Vývoj počtu obcí na našem území mezi léty 1921 a 2010 s přihlédnutím k malým obcím Velikostní kategorie obcí (dle počtu obyvatel)

rok 1921*

Do 199 200 – 499

6 706

1930*

1950*

1961*

1970*

1980*

1991*

2001*

2010

2 056

4 163

2 018

1 490

528

1 328

1 661

1 543

5 145

4 204

3 341

2 805

1 535

1 955

2041

1 982

500 – 999

2 820

2 635

1 825

1 876

1 794

1 345

1 224

1280

1 346

1000 a více

1 891

1 932

1 267

1 491

1 422

1370

1 261

1 276

1 379

Celkem

11 417

11 768

11 459

8 726

7 511

4 778

5 768

6 258

6 250

* hvězdičkou označeny roky, kdy byly počty obcí zjišťovány z censů

Pramen: Demografická příručka 2009, Malý lexikon obcí 2010 Navíc konstatujme, že až do období německé okupace se vyvíjel počet obcí a jejich struktura relativně přirozeně. Tento přirozený vývoj byl krátkodobě narušen druhou světovou válkou, ale především trvalými a nevratnými hospodářsko-politickými změnami a opatřeními v období poválečném.

60 Schelle, K 2002, s. 176

26

2.3 Druhá republika a Protektorát Čechy a Morava Období tzv. druhé republiky, někdy též republiky Česko-Slovenské (pomlčka v názvu měla odrážet přijetí autonomie Slovenska, potažmo Podkarpatské Rusi), trvalo od října 1938 do poloviny března 1939. V tomto období došlo k odklonu od dosavadního demokratického režimu a k postupné fašizaci státu. Schelle uvádí, že Mnichovskou dohodou „byla uloupena třetina území a téměř 5 milionů obyvatel. Na okupovaném území zůstalo 40% průmyslu a podstatná část palivové a surovinové základny země. Nové hranice byly stanoveny podle vojenských hospodářských potřeb Německa“.61 Přičemž jsme přišli o ta území (především příhraniční – viz dále), na kterých tvořilo většinu německé obyvatelstvo. Zbytky českého obyvatelstva byly ze zabraného území většinou vysídleny. Z celkového počtu více než 11 500 obcí na našem území, jsme jich ztratili téměř 4 000.62 Ke konci roku 1938 byl přijat tzv. zmocňovací zákon, který umožňoval prezidentovi republiky vydávat dekrety, jimiž mohl měnit ústavu a vláda mohla činit opatření, k nimž by jinak bylo třeba zákona. Tímto opatřením přestala být naše země parlamentní republikou, protože pravomoc parlamentu byla přenesena na výkonnou moc (vládu a prezidenta).63 Postupné fašizaci nezůstala ušetřena ani obecní samospráva. Počátkem roku 1939 byla v obcích zřízena funkce obecních tajemníků. Jejich úkolem bylo převzetí přenesené působnosti obcí, přičemž mohli částečně nebo i zcela zasahovat do působnosti samostatné. Toto mohlo být činěno i bez souhlasu obecního zastupitelstva. Zřízením funkce obecního tajemníka došlo z citelnému zásahu do obecní samosprávy. Tyto zásahy pokračovaly i v následujícím období Protektorátu. Protektorát Čechy a Morava vznikl oficiálně 16. března 1939, dva dny před tím se odtrhlo Slovensko a vyhlásilo samostatný stát. V likvidaci obecní samosprávy se pokračovalo i v tomto období. V mnoha obcích došlo k sesazení českých starostů dosazením německých komisařů. V některých obcích došlo i k rozpuštění zastupitelstva, které bylo nahrazeno německými komisaři.64 Období Protektorátu naštěstí netrvalo příliš dlouho, a tudíž jím vývoj obecního zřízení nebyl trvale poznamenán. Pro další poválečný vývoj je třeba krátce zmínit události, které se udály ještě v době Protektorátu, avšak mimo jeho území. Těmito událostmi byly především exilové snahy o obnovení národní samostatnosti. Tyto snahy vznikly ve Francii a později se přesunuly do Velké Británie, kde vzniklo tzv. prozatímní státní zřízení v čele s prezidentem Benešem, vládou a Státní radou. Prozatímní zřízení vycházelo z myšlenkové koncepce, že Mnichovská dohoda a vše, co následovalo po ní (Druhá republika a Protektorát Čechy a Morava), je právně neplatné. Zachovalo tedy právní kontinuitu předmnichovské republiky. Tato kontinuita však byla jen částečná; legislativně došlo k jejímu ukotvení pomocí ústavních dekretů65 prezidenta republiky vydaných mezi léty 1940 až 1945 v londýnském exilu66.

61 62 63 64 65

citace viz Schelle, K. 2009, s. 149 např. Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J. 2005, s. 16-17 Mates, P. 1996, s. 18-19 srovnej Schelle, K. 2009, s. 152-158 Dekrety prezidenta Beneše byly zvláštní právní předpisy s mocí zákona vydané v letech 1940 až 1945. Vydávání dekretů nahrazovalo dočasně období neexistence parlamentu. Tyto dekrety pak byly roku 1946 zpětně ratihabovány, tedy dodatečně schváleny. 66 k ústavním dekretům prezidenta republiky blíže viz Schelle, K. 2009, s. 164-166

27

2.4 Poválečný vývoj do roku 1948 Diskusí o poválečném uspořádání válkou rozvráceného Československa se účastnila především zahraniční odbojová centra v Londýně a Moskvě. Při bližší analýze období konce války lze již zde soudit, že moskevské reprezentaci šlo (na rozdíl od londýnské reprezentace) o narušení právní kontinuity poválečného Československa, což by jí umožnilo získat výhodnější pozici pro budoucí chystané převzetí moci. Rozsáhlé diskuse ohledně veřejné správy panovaly kolem vzniku (lépe řečeno obnovení tradice) instituce národních výborů. Shoda na zřízení třístupňové struktury národních výborů na úrovni třech zemí – již bez Podkarpatské Rusi, která byla v dubnu 1945 postoupena Sovětskému svazu (zemský národní výbor – ZNV), okresů (okresní národní výbor – ONV) i obcí (místní národní výbor – MNV, který měl být vytvořen v každé obci) panovala napříč politickým spektrem. Ovšem londýnská reprezentace v čele s prezidentem Benešem spatřovala v národních výborech spíše jen přechodné a poradní instituce, což komunisté nejprve skrytě a pak i otevřeně odmítali.67 Vyvrcholením diskusí bylo slavnostní vyhlášení prvního komplexního poválečného vládního programu v dubnu 1945 v Košicích (tzv. košický vládní program). V úvodu tohoto dokumentu bylo stanoveno, že náš stát bude lidovou demokracií, která zabezpečí základní politické, hospodářské a sociální změny. Problematika veřejné správy byla popsána v jeho páté kapitole, kde se doslova uvádělo: „Na rozdíl od dřívějšího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu tvoří se v obcích, okresech a zemích, jakožto nové orgány státní a veřejné správy, lidem volené národní výbory. Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a až na další lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny veřejné záležitosti a dbát vedle orgánů ústředních o veřejnou bezpečnost a zřídí si podřízený jim demokratický úřednický aparát. Vláda bude svou politiku uskutečňovat přes národní výbory a plně se o ně opírati. [...] Pro prozatímní správu obcí a okresů s většinou státně nespolehlivého, neslovanského obyvatelstva budou určeny správní funkce.“68 Je patrno, že zde není žádná zmínka o prozatímnosti národních výborů. Janák a kol. k problematice národních výborů uvádí, že se postupem času ukázalo, že národní výbory neplnily pouze funkci klíčového orgánu veřejné správy, ale staly se významným prvkem propagandy nově budovaného komunistického režimu. Národní výbory dále postupně smazaly rozdíl mezi státní správou a samosprávu, když v rámci své činnosti obě tyto složky sjednotily.69 Pravomoc a působnost národních výborů byla upravena jednak dosavadními předpisy v oblasti státní správy a samosprávy, jednak také dekrety prezidenta republiky vydanými v průběhu roku 1945 již na našem území. Národní výbory se tak vedle celé řady doposud standardních úkonů podílely na základě dekretů na organizování odsunu německého obyvatelstva a konfiskaci jejich majetku, stíhání menších provinění kolaborantů, či zajištění osídlování pohraničí.70 Tímto se postupně dostáváme k významnému zjištění, že vydání dekretů prezidenta Beneše v roce 1945 mělo pro poválečnou podobu našich zemí obrovský význam. Poválečný odsun německého obyvatelstva a následné osídlování pohraničí společně představovaly největší přesun obyvatelstva v dějinách naší země. Vlivem těchto událostí došlo v oblasti českého pohraničí k citelné sociokulturní diskontinuitě a k významným změnám ve struktuře a hustotě osídlení. V kontextu malých obcí je uvedená problematika ještě palčivější. Proto této kapitole našich dějin věnujeme větší pozornost a v následujících odstavcích ji přiblížíme a rozvedeme detailněji. 67 68 69 70

Schelle, K. 2009, s. 171 a násl. V. kapitola košického vládního programu [online] srovnej Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J. 2005, s. 442-443 srovnej Schelle, K. 2009, s. 175-178

28

Je všeobecně známo, že vydané dekrety se týkaly mj. konfiskace majetku deportovaných Němců i Maďarů, a odnětí jejich československého občanství, pozemkové reformy, znárodnění většiny československého průmyslu, bank, pojišťoven atd. Ty dekrety, které měly z hlediska odsunu obyvatelstva a nového osídlení našeho území největší význam, uvádím pro ilustraci v rámečku níže. Rámeček č. 2: Vybrané Benešovy dekrety •

• • • • • •

5/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkověprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů 12/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa 16/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech 27/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 17. července 1945 o jednotném řízení vnitřního osídlení 28/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 20. července 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci 33/1945 Sb.– Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské 108/1945 Sb.– Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy

Pramen: Wikipedie [online] Je ovšem třeba dodat, že existoval rozdíl mezi vysídlením Němců a Maďarů z ČSR. V případě odsunu Maďarů, kterých žilo při sčítání v roce 1921 na Slovensku asi 650 000 (více než pětina obyvatel Slovenska), se nepostupovalo zdaleka tak radikálně. Slovensko totiž ne vždy uznávalo platnost výše uvedených dekretů. Navíc v roce 1945 na konferenci v Postupimi, kdy byla přednesena Benešova žádost o vysídlení německého a maďarského obyvatelstva z Československa, spojenecké mocnosti uznaly pouze odsun německého obyvatelstva. V případě československých Maďarů doporučily jiné řešení. V roce 1946 byla tedy maďarskou i československou vládou podepsána dohoda o vzájemné výměně obyvatelstva, podle níž mohlo být z ČSR odsunuto tolik Maďarů, kolik Slováků dobrovolně přesídlí z Maďarska na Slovensko.71 Tato iniciativa však byla dobrovolná (přesídlilo jen několik desítek tisíc Maďarů) a nepřinesla očekávaný efekt.72 Nyní je důležité vymezit, jakého území českých zemí se především odsun týkal. Tímto územím bylo obecně tzv. české pohraničí, které definujeme s využitím poznatků Čapky a Slezáka jako „území hraničních okresů přimykajících se k dnešní státní hranici českoněmecké, česko-polské a česko-rakouské, kde až do let 1945-1947 žilo německé obyvatelstvo jako majoritní populace“ (s výjimkou výhradně českých obcí na Mostecku, Opavsku, Domažlicku a některých menších regionech).73 Toto území téměř splývá se současným vymezením pojmu Sudety. Ten však mívá více odlišných definic a nevztahuje se jen na území dnešní České republiky. Proto v práci budeme dále místo pojmu Sudety používat nyní zadefinovaný pojem české pohraničí. Jak je vidět z rámečku, jedná se o značně nekompaktní celek (viz černé území na mapce). 71 např. Uhrová-Mészárosová, A. 2008: Maďarská menšina na Slovensku [online] 72 Vlivem poválečných historických událostí žije na území dnešního Slovenska (především u jižní hranice země) v současnosti asi půl milionu obyvatel hlásících se k maďarské národnosti. Maďarská menšina tak tvoří na Slovensku asi 10 % celkové populace. 73 Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J. 2005, s. 9

29

Rámeček č. 3: Mapka českého pohraničí

Pramen: vlastní zpracování na základě Čapka, F. a kol. 2005, s. 350-351 Celkový počet Němců, kteří byli nuceni odejít v důsledku poválečného odsunu mezi léty 1945 a 1947, se blíží k číslu 3 miliony.74 Nejvíce Němců žilo k 16. září 1945 v tehdejších okresech Cheb (asi 75 200), Ústí nad Labem (72 000), Karlovy Vary (66 400), Sokolov/Falknov nad Ohří (61 400), Stříbro (58 000) a Jeseník/Frývaldov (57 000).75 Odsun probíhal ve třech vlnách:76 • bouřlivý, živelný a neorganizovaný odsun ihned po skončení války ve druhé polovině roku 1945 • organizovaný odsun v roce 1946 nejmasovějšího charakteru • dodatečný odsun v první polovině roku 1947 Konkrétní počty odsunutých Němců z našeho území potom shrnuje následující tabulka vycházející ze zprávy tehdejšího Státního úřadu statistického z roku 1953. Tabulka č. 5: Celková bilance odsunu Němců z Československa podle jednotlivých vln ČSR celkem počet Němců v Československu k 1.5.1945 - útěk a divoký neorganizovaný odsun v roce 1945 - organizovaný odsun v roce 1946 - dodatečný odsun v roce 1947

ČR

SR

3 200 000

3 000 000

200 000

660 000

650 000

10 000

2 256 000

2 100 000

156 000

180 000

24 000

80 000

počet Němců v Československu k 22.5.1947

204 000

Pramen: Státní úřad statistický, 1953 Politická reprezentace si velmi dobře uvědomovala, že k opětovnému fungování pohraničních oblastí a navrácení života do nich je třeba souběžně s odsunem německého obyvatelstva zajistit dosídlení pohraničí převážně českými obyvateli vnitrozemí (ale nejen jimi). Tento úkol připadl roku 1945 pro tyto účely nově vytvořenému Osídlovacímu úřadu.77 Ten vytipoval 65 tehdejších politických okresů (47 v Čechách a 18 na Moravě a ve Slezsku) odpovídajících výše vymezenému českému pohraničí, které byly určeny k osídlení.78 74 Staněk, T. 1991, str. 237. Autora je možné doporučit jako kvalitní příležitost detailního vhledu do problematiky odsunu německého obyvatelstva z našich zemí. 75 Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J. 2005, s. 23 76 Toms, J. 1994, str. 121-133 77 Blíže k Osílovacímu úřadu viz Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J. 2005, s. 93 a násl. 78 Seznam těchto okresů viz tamtéž, s. 23

30

Dá se říci, že stejně jako odsun, i dosídlovací proces probíhal v několika fázích počínaje živelným osídlováním ihned po odsunu německého obyvatelstva konče organizovanými státními akcemi táhnoucími se až do počátku 50. let. Osídlování lze v zásadě rozdělit na: • zemědělské (za účelem hospodaření a obdělávání půdy v českém pohraničí), • průmyslové a živnostenské (za účelem drobného živnostenského podnikání, obchodu či práce v průmyslových podnicích v pohraničí79 - přičemž většina průmyslových podniků v pohraničí byla lokalizována do severních a severozápadních Čech – do oblasti tzv. bohatých Sudet80), • ostatní. Nejrychleji (většinou již do konce roku 1945) byly osídleny úrodné zemědělské oblasti (v Čechách především pás od Žatecka přes Litoměřicko až k Českolipsku; na Moravě potom Mikulovsko, Znojemsko, ale i např. okres Zábřeh na severozápadní Moravě). Předávání majetku se dělo slavnostně pomocí komunisty vydávaných dekretů, což bylo jinými politickými stranami kritizováno a označováno jako forma předvolební propagace.81 Volby do Národního shromáždění se konaly v květnu 1946. V českých zemích s velkým odstupem zvítězila KSČ se 40 % hlasů (v Čechách 43,3 %, na Moravě 35 %) a stala se tak ke značnému rozčarování ostatních politických subjektů nejsilnější stranou. Jak uvádí Slezák,82 nejvíce platných hlasů získali komunisté právě v oblasti českého pohraničí. Potvrdilo se tak, že pro komunisty hlasovali především novoosídlenci, kteří uvěřili díky propagandismu komunistické strany, že právě jí vděčí za své nynější postavení. Volební výsledek tak do jisté míry rozhodlo právě obyvatelstvo venkovských potažmo příhraničních oblastí. Volební vítězství komunistické strany předznamenalo budoucí vývoj. Byla vytvořena tzv. budovatelská vláda,83 která se zavázala připravit novou ústavu, ve které chtěla předznamenat a popsat všechny své plány vedoucí postupně k tuhému centralismu státní moci, likvidaci parlamentarismu, soukromého vlastnictví, zemského zřízení i samosprávy (jak územní, tak i profesní). Mezitím ovšem nabývaly na intenzitě organizované pohyby obyvatelstva v českém pohraničí, a to jak směrem ven z českého státu (Němci), tak dovnitř (novoosídlenci z vnitrozemí). V této době (roky 1946 a 1947) se začaly objevovat první vážnější problémy v osídlování. Šlo jednak o palčivý nedostatek pracovních sil (v zemědělství84, ale i dalších profesích v pohraničí), jednak o významný problém úbytku novoosídlenců z důvodu jejich odchodu (někdy i útěku) zpět do vnitrozemí. Od poloviny roku 1946 dokonce začaly převažovat odchody nad příchody.85 V průběhu let 1946 až 1949 odešla z pohraničí celá čtvrtina novoosídlenců.86 Z toho plynoucím problémem byla značná nerovnoměrnost v osídlených 79 Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J. 2005 na straně 118 uvádějí, že podíl českého pohraničí na celkové průmyslové kapacitě českých zemí byl nejvyšší v těchto oborech: sklářský průmysl (67%), papírenský průmysl (64%), báňský průmysl (63%), textilní průmysl (58%). Navíc jen v těžbě hnědého uhlí dosahoval podíl českého pohraničí významných 93%. 80 Zde se nám začíná markantně projevovat významová správnost termínů bohaté (severní) Sudety a chudé (jižní) Sudety. Chudé Sudety se rozprostírají v jihozápadní a jižní části naší hranice a na rozdíl od bohatých Sudet se nacházejí převážně v rurálním prostředí, ve kterém je jen malá tradici průmyslové výroby a nenacházejí se zde větší průmyslová centra. 81 např. Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J. 2005, s. 66-67 82 tamtéž, s. 67 83 např. Schelle, K. 2009, s. 181 84 Tento problém se snažila komunistická strana řešit snahou o nedobrovolný krátkodobý přesun stále ještě početného maďarského obyvatelstva ze Slovenska do českého pohraničí za účelem obdělávání ladem ležící půdy. Tato snaha však nebyla příliš úspěšná. 85 Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J. 2005, s. 72 86 tamtéž, s. 92

31

oblastech. Nejméně lákavé byly přirozeně oblasti horské a podhorské, navíc bez průmyslu, nevhodné k zemědělství a tedy s minimálními pracovními příležitostmi. Toto se týkalo především tehdejších okresů Tachov, Horšovský Týn, Prachatice, Kaplice (tedy oblast chudých Sudet), dále odlehlých partií okresů Karlovy Vary, Sokolov, Cheb, Aš, Mariánské Lázně, Teplá; také mj. okresu Ralsko v severních Čechách a v neposlední řadě odlehlejších a hůře dostupných částí severní Moravy a Slezska (tehdejší okresy Jeseník, Moravský Beroun, Bruntál, Rýmařov, Krnov aj.). Na problém stovek87 nedosídlených především malých obcí a osad v příhraničních regionech byla nucena reagovat vláda. Částečným řešením tohoto stavu bylo rozhodnutí o zřízení čtyř nových vojenských prostorů na území českého pohraničí mezi léty 1946 a 1947. Pro zřízení vojenských prostorů byly vybírány především ty lokality, které se nedařilo dosídlit, nebo se to dařilo jen s velkými obtížemi (viz předešlý odstavec). Za zřizováním nových vojenských prostorů a zvyšováním výdajů na obranu obecně stála v těchto letech i myšlenka o možném budoucím konstituování bipolární Evropy s hranicí procházející v blízkosti našeho území. Vznikl tak VVP Prameny (západní Čechy, oblast Slavkovského lesa), VVP Ralsko (severní Čechy, část okresu Ralsko), VVP Boletice (jižní Čechy, část okresu Český Krumlov) a VVP Libavá (severní Morava, část okresu Moravský Beroun). V řadě armádou zabraných obcí tak vznikla paradoxní situace, kdy se kromě zbytků německého obyvatelstva museli z obcí vysídlit i sotva zabydlení novoosídlenci. Tímto rozhodnutím bylo zabráno a následně až na výjimky zcela nebo částečně zničeno téměř 160 obcí a osad.88 Praxe příštích let bohužel ukázala, že toto číslo nebylo ještě ani zdaleka konečné.

2.5 Období komunismu Nyní přiblížíme období charakteristické vládou komunistické strany na našem území, tedy období ohraničené léty 1948 a 1989. K úplnému převzetí moci komunisty došlo během vládní krize v únoru 1948, kdy podala demisi většina tehdejších nekomunistických ministrů, kteří byli poté nahrazeni komunisty. V květnu téhož roku byla vydána nová ústava (někdy též ústava 9. května). Klíčové postavení v systému veřejné správy si udržely národní výbory, které ústava vymezila jako nositele a vykonavatele veškeré státní moci v obcích, okresech a krajích a také jako strážce práv a svobod lidu. V čele NV stál jeho předseda, který měl pod sebou několik referentů majících na starost určitou vymezenou oblast. Dalšími orgány NV byla rada, tajemník a komise. Soustavu národních výborů tvořily místní, okresní a krajské národní výbory (MNV, ONV a KNV), přičemž nižší složky byly podřízeny vyšším v celém rozsahu, což zjevně odporovalo samosprávným principům.89 Od počátku roku 1949 potom začalo fungovat nové krajské zřízení (13 krajů a Praha), kterým bylo nahrazeno dosavadní zemské uspořádání s mnohasetletou tradicí. Nově vytvořené kraje a okresy navíc (až na výjimky) nerespektovaly historické zemské hranice. Více než 190 vytvořených okresů však velice dobře odráželo přirozenou spádovost jednotlivých center. Nová ústava nepočítala ani s institutem statutárních měst, které byly zrušeny. V souladu s komunistickou doktrínou potom byli na všechna místa státních orgánů, národní výbory na všech úrovních nevyjímaje, dosazováni představitelé KSČ. Z toho potom pramení i značný nedostatek kvalifikovaných odborníků, chaotická situace a celkové špatné fungování národních výborů. Jak uvádí Mates,90 zrušení samosprávy vedlo i k tomu, že 87 Staněk uvádí ve své knize údaj o 364 nedosídlených nebo jen slabě dosídlených obcích k počátku roku 1948, přičemž nejvíce (téměř 40 obcí) v okrese Kaplice na jihu Čech – viz Staněk, T. 1991, str. 347 88 Údaj viz web zanikleobce.cz [online]. 89 Mates, P. 1996, s. 27 90 tamtéž, s. 29

32

občané začali ztrácet zájem o komunální záležitosti, na kterých se ostatně ani nemohli reálně podílet – volby do národních výborů se přes počáteční proklamaci jejich volitelnosti nekonaly. K podstatným změnám došlo také v hospodářství, které bylo budováno centrálně podle sovětského vzoru. Důraz byl kladen na těžký průmysl (především těžké strojírenství, hutnictví a zbrojní průmysl). V roce 1949 byl také vydán zákon o JZD91 a započalo období násilné kolektivizace v zemědělství, což se neblaze projevilo především ve venkovských oblastech se silnou vazbou na půdu.92 Na počátku 50. let byl proces osídlování českého pohraničí již prakticky ukončen. Přesto zůstalo v pohraničí (především v oblasti chudých Sudet) mnoho neobydlených domů, samot, i celých obcí. V souladu s tehdejší „obrannou koncepcí“ vznikly další dva vojenské prostory – v roce 1952 to byl VVP Dobrá Voda (jižně od Klatov, v blízkosti města Hartmanice), v roce 1955 potom VVP Hradiště (východně od Karlových Varů, v oblasti Doupovských hor; tento vojenský prostor nahradil nevyhovující VVP Prameny). Československá republika se tak stala zemí s největším počtem vojenských prostorů na celkovou rozlohu státu v Evropě.93 Tato rozhodnutí navíc ve své podstatě ospravedlnila zničení dalších desítek vesměs malých obcí v pohraničí (ale i několik měst – např. Doupov v dnešním katastru obce Hradiště), které se nedařilo osídlit. Touto dobou bylo rovněž zřejmé, že právě hranice mezi naším státem a tehdejším Západním Německem (Bavorskem) a Rakouskem se stane onou dělicí čárou (tzv. železnou oponou) mezi demokratickým a totalitním světem, což – zjednodušeně řečeno – tehdejšímu režimu, nedařícímu se tuto pohraniční oblast plně dosídlit, vyhovovalo. Proto začalo být celé hraniční pásmo od Ašského výběžku (Kraslicko) až po Břeclavsko přísně střeženou oblastí. Bylo rozhodnuto, že v tomto území, které tvořilo hraniční pás až místy 15 kilometrů široký, nebylo žádoucí znovuosídlení, stejně jako jakákoliv investiční činnost (např. budování průmyslu). S touto oblastí se totiž počítalo jako s potenciálním bojištěm během tzv. Studené války. Vymezené hraniční území se v mnoha ohledech podobalo vojenskému prostoru, ač jím formálně nebylo. Toto opatření mělo za následek silnou militarizaci oblasti a zničení dalších mnoha desítek sídel, což prakticky vedlo k rozpadu pohraniční sídelní sítě na jihozápadě a jihu země. Podobný (jen trochu volnější) pohraniční režim jako na jihozápadní hranici byl se všemi výše popsanými důsledky zaveden později v průběhu 50. let také v oblastech v blízkosti „spřátelené“ Německé demokratické republiky.94 Odpor některých obcí proti zařazení do hraničního pásma byl marný. Kromě plošné likvidace sídel se demolice týkala i obrovského množství jednotlivých neobydlených a z toho důvodu chátrajících domů. Demolice probíhala především během 50. a 60. let prakticky v celém českém pohraničí. Mnohdy se jednalo o historicky velice cenné stavby (kostely, zámky, fary, kláštery, vily, měšťanské domy, ale i průmyslové podniky a továrny). Jen mezi léty 1952 a 1960 bylo srovnáni se zemí asi 50 000 budov.95 Režim toto jednání ospravedlňoval jako nutnou daň za úplné „vyčištění“ českého pohraničí od německého obyvatelstva. Reálně tak český stát přišel mimo jiné o významnou část domovního fondu, nemluvě o obrovských finančních nákladech státu na demoliční akce v pohraničí. Pro úplnost doplňme již naznačenou skutečnost, že úpadek českého pohraničí způsobený odsunem německého obyvatelstva, vymezením hraničního pásma bez osídlení a zřízením mnoha vojenských prostorů se netýkal jen malých obcí, ale i velkých měst v pohraničí, 91 92 93 94 95

Majerová, V. 2008, s. 123 O kolektivizaci zemědělství blíže např. Kaplan, K (1993): Nekrvavá revoluce. dokumentární pořad Česká televize: Sudety 1 [online] Kovařík, D. 2009, s. 15 Tamtéž, s. 140

33

především v západních a severozápadních Čechách – například citelně zasáhl město Aš (v roce 1930 ještě 21. největší město českých zemí) – viz tabulka (pro ilustraci jsou uvedeny i změny obyvatelstva na dnešních katastrech některých vojenských újezdů). Podobným vývojem prošla i jiná další velká města v blízkosti hranic (Varnsdorf, Rumburk). Některá města se potýkají se stagnací a úbytkem obyvatelstva doposud. Tabulka č. 6: Vývoj počtu obyvatel vybraných měst a obcí českého pohraničí* 1930

1950

2010

Aš (okr. Cheb)

28 916

12 484

13 412

Kraslice (okr. Sokolov)

22 310

7 383

7 074

Vejprty (okr. Chomutov)

12 222

4 788

3 299

Libavá (okr. Olomouc)**

12 008

5 063

1 130

Hradiště (okr. Karlovy Vary)**

14 498

3 601

606

6 493

877

274

Boletice (okr. Český Krumlov)**

* v územním vymezení měst/obcí k 1. 1. 2010 ** katastrální území obcí se nachází ve vojenských újezdech, údaj tedy zahrnuje počet obyvatel na tomto katastru v daném roce k územnímu vymezení k 1.1. 2010

Pramen: Historický lexikon obcí 1869-2005, Malý lexikon obcí 2010, vlastní zpracování Pro shrnutí konstatujme, že vysídlení asi tří milionů Němců po Druhé světové válce na základě principu kolektivní viny, tedy dosud bezprecedentní událost našich novodobých dějin, znamenalo pro české země národnostní sjednocení se všemi výhodami z toho plynoucími (viz následující rámeček). Rámeček č. 4: Národnostní složení v českých zemích v období první republiky a komunismu

* včetně moravské a slezské národnosti

Pramen: ČSÚ – Národnosti v českých zemích Na druhou stranu zaznamenalo české pohraničí citelnou ztrátu mnoha kulturních a folklorních tradic, obyčejů i náboženských a církevních zvyklostí. Osídlenci (vesměs ze slabších sociálních vrstev a nižšího vzdělání, nezřídka i ze zahraničí) si do nových oblastí přinášeli odlišné pracovní, sociální a kulturní návyky, které byly postupně přeměněny v nový 34

sociokulturní systém. Čeští novoosídlenci byli převážně ateistického vyznání, což mj. vyústilo ve značnou devastaci náboženských kulturních památek (kostely, hřbitovy, kláštery atd.) v pohraničí, ale i vyšší kriminalitu v porovnání s vnitrozemím. Odsunem německého obyvatelstva a konfiskací jejich majetku byly zpřetrhány mnohasetleté vazby na půdu, vztah k majetku budovanému po generace, ale také k místu jako takovému. Noví osídlenci si tento vztah tvořili jen stěží. A pokud se to někde přece jen povedlo, neměl tento vztah dlouhého trvání. Půda či drobné živnosti novoosídlenců byly v pohraničí (ale i ve vnitrozemí) znárodněny komunisty v průběhu 50. let 20. století. Vztah ke krajině tedy prošel v této době zásadní proměnou. Historická „kdyby“ neplatí. Přesto zůstává otázkou (spíše jen řečnickou), zda bylo možné vůbec řešit situaci odsunu německých obyvatel jinak. V poválečné době plné oprávněné nesnášenlivosti vůči všemu německému si lze jakákoliv „ohleduplnější“ řešení v této souvislosti jen těžko představit. Dodnes existují významné a dobře patrné rozdíly v migraci obyvatel. V některých obcích bydlí více než tři čtvrtiny rodáků, jinde jejich podíl nedosahuje ani desetiny. Nejvyšší podíl rodáků je na jižní a východní Moravě, konkrétně v obcích Strání v okrese Uherské Hradiště a Nová Lhota v okrese Hodonín (přes 81 %). Naopak nejnižší především na západě a severozápadě Čech (v poválečně nově dosídlených oblastech) – v obcích Klíny v okrese Most (7,9 %), Loučná pod Klínovcem v okrese Chomutov (7,4 %) a dokonce žádný rodák není ve vojenském újezdu Březina.96 Když dáme tato data do souvislosti s lokálním patriotismem u rodáků, je zřejmé, že v oblasti českého pohraničí bude rozvoj obcí komplikovanější a dlouhodobější záležitostí, než je tomu v oblastech přirozeného migračního vývoje. Vraťme se nyní k fungování národních výborů, u kterých ani v průběhu 50. let nedošlo k výraznému zlepšení jejich činnosti. Nadále si tyto orgány zachovávaly značný odstup od občanů, náklonnost ke státu a velmi nízkou efektivitu výkonu státní správy. Tento trend nevyvrátily ani zákonné úpravy ve fungování NV z roku 1954 (ty jen definitivně zrušily používání titulů město/městys), ani první volby do NV, kde již samotné výsledky mluví za vše: více než 99 % zúčastnivších se hlasovalo z 93 % pro navržené kandidáty jediné strany.97,98 Důležitým ve vývoji správního uspořádání našeho státu byl rok 1960. V červenci tohoto roku byla přijata Ústava Československé socialistické republiky, která se nesla v duchu silného dobového ideologického podtextu; v úvodu konstatovala, že „základy socialismu byly již vybudovány“ a republika je připravena na přechod ke komunistické společnosti, kdy by měl stát a jeho orgány postupně zanikat a jejich funkce přecházet na dobrovolné aktivity občanů. Tyto ideje se promítly i do legislativního vymezení fungování národních výborů. Těm byla rozšířena působnost (především v oblasti hospodářské a sociální) a vzrostl i podíl participace občanů ve výkonných funkcích NV s rozhodovacími pravomocemi (prostřednictvím komisí NV). Základní koncept ve fungování NV i jejich soustava na úrovni krajů, okresů a obcí byly zachovány. Vydání ústavy předcházel zákon o novém územním členění státu z dubna 1960 (zákon č. 36/1960 Sb.), který zůstal v platnosti až do 90. let; pro některé subjekty veřejné správy platí dokonce doposud. Zachována byla krajská i okresní soustava, avšak počty krajů a okresů se výrazně snížily. Počet krajů na českém území klesl ze 13 na 7, počet okresů ze 192 na 76.99 Obecně tkvěl zásadní problém v tom, že počet nově utvořených krajů a okresů byl nižší než počet přirozených spádových center (z hlediska sídelní struktury a funkce v území). Mnoho přirozených spádových center tak zůstalo opomenuto. Mates k tomu dodává, že při 96 97 98 99

Statistický lexikon obcí 2005 – zajímavosti [online] Mates, P. 1996, s. 30-31 Čechák, V. 2004, s. 64 Historický lexikon obcí 1869-2005, s. 34, 35

35

rozhodování o tom, které město se stane krajským/okresním a které ne, rozhodovaly často i nahodilé momenty, např. zastoupení konkretních „straníků“ ve vedoucích funkcích KSČ.100 Proto mnohdy docházelo k citelnému napětí v území – především tam, kde nově utvořené spádové centrum mělo slabší spádovost (regionální funkci) či nižší počet obyvatel než jiné město v okrese/kraji. Čechák zajímavě konstatuje, že při utváření „nových“ krajů a okresů došlo v řadě případů ke zpřetrhání přirozených historických tradic a vazeb – to se týkalo např. střední Moravy, nyní administrativně rozdělené mezi Severo- a Jihomoravský kraj.101 Někdy došlo až k vyhrocení vztahu mezi krajskými/okresními městy a městy, která o tento statut přišla: typicky mezi Pardubicemi (přestaly být krajským městem) a Hradcem Králové, ale i v řadě dalších okresních měst (Semily vs. Turnov, Bruntál vs. Krnov, Louny vs. Žatec, ale i např. Vsetín vs. Valašské Meziříčí). Ve shora naplánovaném (tedy nepřirozeném) rozvoji řady měst v této době hrála podstatnou roli orientace na těžký průmysl (včetně těžebního a hutního průmyslu), která stála za nebývalým rozmachem dosud malých a nepříliš významných sídel – typicky např. Žďár nad Sázavou, který měl při sčítání lidu v roce 1950 necelých 5 000 obyvatel a v roce 1980 již téměř 21 000 obyvatel; podobný vývoj lze zaznamenat i u řady středo- a severomoravských měst zasažených silnou industrializací (Kopřivnice, Otrokovice, Vsetín, Rožnov pod Radhoštěm aj.) či u některých měst v oblasti Podkrušnohoří (např. Chodov nebo Ostrov nad Ohří – ten měl v roce 1950 asi 4 000 obyvatel a o deset let později již vice než 17 000). Nejmarkantnější nárůst počtu obyvatel je patrný v případě města Havířov102 – téměř nově vybudovaného sídliště pro horníky (v roce 1950 v něm žilo necelých 13 000 obyvatel, v roce 1970 již neuvěřitelných 82 000 obyvatel – během dvaceti let narostl počet obyvatel více než šestkrát.) Na druhé straně bylo tímto administrativním rozhodnutím mnoho jiných měst odsouzeno ke stagnaci: jen pro ilustraci např. města Dvůr Králové nad Labem (okr. Trutnov), Moravská Třebová (okr. Svitavy), Krnov (okr. Bruntál) atd. Jelikož je předmětem diplomové práce problematika malých obcí, považuji za účelné vysvětlit, jak souvisí problematika nového okresního vymezení právě s malými obcemi. Bližší analýzou nových okresů (koncipovaných jako centra zemědělství, průmyslu, služeb a správy celého okresu) a jejich spádových území dojdeme k závěru, že v případě mnoha odlehlejších a od okresního města vzdálenějších obcí se tímto administrativním krokem značně zvětšila spádová dojížďková vzdálenost do okresního města. Toto se týkalo především rozlohou nadprůměrných okresů, ve kterých dojížďková vzdálenost obyvatel odlehlejších obcí okresu dosahovala 55 až 60 km – okrajová území okresů Louny (jihozápadní část), Klatovy (jižní část), Jindřichův Hradec (jižní a východní partie), Bruntál (sever), někdy i 70 km (severní partie okresu Šumperk). Pozn.: konkrétním disparitám a nelogičnostem ve vymezení některých nových okresních měst v roce 1961 na úkor jiných, ilustrovaným na příkladu měst Bruntál a Krnov, se detailněji věnuje jedna z případových studií v následující kapitole. V kontextu pokračující likvidace obcí v období komunismu je třeba zmínit ještě jeden podstatný prvek. V porovnání s již analyzovaným odsunem Němců a z něj vyplývajících skutečností však není tolik masivní ani viditelný. Je jím obecně obrovský rozmach těžkého průmyslu a těžby. Právě v 50., 60. a 70. letech došlo k největšímu rozšíření těžby hnědého 100 Mates, P. 1996, s. 31 101 srovnej Čechák, V. 2004, s. 70 102 Kuriózní byl mj. vznik názvu města. Ten se obvykle vyvíjí plynule po staletí, ovšem v Havířově tomu bylo jinak. Veřejnost mohla podávat návrhy, ze kterých pak komise vybrala ten nejlepší. „O zajímavé jména nebyla nouze - Gottwaldův Horníkov, Stalin, Zápotockýgrad, Ostravský Mírumilov, Prácnov, Čestprácov, Vzorvšem, Budovatelnice, Budosociokolektivov, Brygadov, Socialín, Rudohvězdov, Šachtín, Stokomínů. Komise nakonec vybrala Šachtín, nicméně ministerstvo vnitra rozhodnutí zvrátilo ve prospěch jména Havířov.“ Viz http://www.dvorek.eu/clanek/4424 [online].

36

uhlí v Podkrušnohoří. Těžbě muselo ustoupit více než 70 obcí především v oblasti Mostecka, Sokolovska a Chomutovska. Dodnes je zarážející totální likvidace historického města Most, po Praze jednoho z historicky nejcennějších městských jader na našem území. Navíc náklady na demolici města (s ojedinělým a pompézním přesunem kostela) a její novou výstavbu na jiném místě byly obrovské. Přestože zisky z vytěženého uhlí byly vyšší, nelze tuto historickou ztrátu, která nemá nikde ve světě obdoby, ničím nahradit.103 Dalším aspektem, který šel v některých případech ruku v ruce s průmyslovou výrobou a těžbou, byl obrovský rozmach výstavby přehradních nádrží. Nejvíce přehrad v historii naší země vzniklo právě mezi léty 1955 a 1980. Nejvíce obcí a osad zaniklo v důsledku zatopení především při výstavbě Vltavské kaskády (přehrady Lipno – nacházející se v českém pohraničí, Orlík a Slapy), přehrady Švihov/Želivka (na pomezí Vysočiny a Středočeského kraje) a přehrady Nechranice (okr. Chomutov).104 Sázka na plánování a těžký průmysl však v mnoha případech nepřinesla očekávané ekonomické efekty. Byl to právě neuspokojivý hospodářský vývoj, neúspěch plánování a vážné strukturální problémy v ekonomice, které si vynutily další dílčí legislativní změny ve fungování národních výborů s přímým vlivem na dění v obcích. Zákon o NV z roku 1967 zmiňoval v některých oblastech činnosti NV pojem samostatná působnost. Jednalo se tedy o jakési náznaky demokratizačních tendencí v územní samosprávě, která však byly v období následné normalizace opět omezeny.105 Uvolnění poměrů bylo patrno ještě i počátkem roku 1968, který dal vzniknout ústavním zákonem Československé federaci. V tomto krátkém období označovaném jako tzv. Pražské jaro byla rovněž pod vlivem některých dřívějších negativních zkušeností zahájena diskuse o možné reformě místní správy. Mates k tomu dodává, že „bylo uvažováno o obnovení územní samosprávy (především obecní), novém administrativním rozdělení státu, kdy mělo dojít k obnovení historických zemí.[…] V roce 1968 byl ustaven Svaz českých, moravských a slezských měst hlásící se k tradicím obecní samosprávy.“106 Veškeré snahy o územní autonomii však byly v období 70. let potlačeny. Období 70. let se neslo v duchu oslabování vlivu malých obcí, posilování významu větších celků a snah o sbližování způsobu života ve městech a na vesnicích. Venkov začal být cíleně urbanizován. Začaly se také projevovat citelné problémy v řízení malých obcí. Počátkem 70. let u nás existovalo asi 7 500 obcí; MNV působil v 6 823 z nich, přičemž více než 4 500 MNV bylo v obcích do 600 obyvatel. Větší část správních agend národních výborů nebyla vykonávána kvalifikovanými pracovníky. Na jeden ONV spadalo průměrně 90 MNV, což dosavadním způsobem řízení nebylo dlouhodobě udržitelné.107 Na tento problém zareagovala vláda tím, že v roce 1971 uzákonila tzv. střediskovou soustavu osídlení (usnesení vlády č. 283 z roku 1971). Tento koncept částečně vycházel z teorie Centrálních míst (1933) německého geografa W. Christallera, která vysvětluje uspořádání a hierarchii center v území.108 Ve své podstatě šlo o snahu o zvýšení efektivity řízení a snížení nákladů na chod veřejné správy. V modifikovaném pojetí tehdejších vládních představitelů však bylo toto opatření výrazným administrativně-direktivním zásahem (princip „top-down“) do sídelní struktury českých zemí s cílem co nejvíce potlačit nejmenší obce. Veškerá sídla byla rozdělena do těchto skupin: 103 Blíže se hodnocení likvidace Mostu po stránce ekonomické i historické věnuje např. Jaroslav Červenka na svém webu viz http://starymost.web2001.cz/. 104 Přehledná typologie zániku obcí ve 20. století na našem území je předmětem jedné z pasáží v následující kapitole. 105 srovnej Čechák, V. 2004, s. 75-79 106 Mates, P. 1996, s. 37-38 107 Čechák, V. 2004, s. 94 108 blíže viz Hottes, R. 1983 [online]

37

•

•

středisková sídla, ◦ střediska osídlení obvodního/oblastního významu (SOOV) – vzniklo jich 170 na celém území České socialistické republiky, ◦ střediska osídlení místního významu (SOMV) – 1 029 sídel, nestředisková sídla, ◦ nestředisková sídla trvalého významu (NSTV), ◦ nestředisková sídla ostatní (NSO).

Na základě tohoto usnesení došlo k deformaci přirozeného vývoje sídelní struktury. Výrazně preferována byla pouze středisková sídla, kam směřovaly investice – byly zde soustředěny služby (nově budované samoobsluhy, centra podniků místního hospodářství, aj.), zdravotnická střediska, kulturní domy atd. Upravena byla i síť škol; změny se dotkly také dopravní infrastruktury.109 Naopak sídla nejnižší kategorie – tedy nestředisková sídla ostatní – byla de facto odsouzena k postupnému zániku. Stávající prvky občanské vybavenosti (obchody, školy, zdravotní střediska) byly rušeny a přesouvány do střediskových obcí a nové investice nutné pro rozvoj obce nepřicházely. Zavedení střediskové soustavy osídlení mělo za následek radikální snížení počtu obcí na našem území. Jen mezi léty 1970 a 1980 došlo ke snížení počtu obcí o téměř 3 000 (7 511 obcí v roce 1970 a 4 778 v roce 1980). Počet malých obcí v kategorii do 200 obyvatel se snížil dokonce o dvě třetiny (1 490 obcí v roce 1970 oproti 528 obcím v roce 1980). Tyto počty jsou srovnatelné snad jen s likvidací stovek neobydlených obcí v 50. letech 20. století. Nyní však (na rozdíl od situace v 50. letech 20. století) většinou nedocházelo k reálné fyzické likvidaci (chcete-li demolici) obcí, nýbrž k jejich administrativní integraci. Ta nabývala v zásadě dvojí podoby: buď byly obce sloučeny v nový územní celek, nebo byly obce spravovány (aniž by byly sloučeny) jinou větší obcí a jejím NV. Obce tedy nadále existovaly, ovšem neplnily již základní sídelní funkce, nadále se nerozvíjely a postupně došlo k jejich vysídlení. Snahou snížit náklady na správu obcí a přiblížit venkovský život městským poměrům tak nejvíce utrpěly právě malé obce, které ztratily na základě ignorování historických souvislostí jejich vzniku a vývoje svoji vlastní přirozenou identitu, která se v současné době jen těžko obnovuje. Další vývoj obecního zřízení potažmo celého systému veřejné správy na našem území v 80. letech minulého století lze shrnout nadále přetrvávajícími problémy pramenícími z centralismu sahajícího až do regionální sféry (hospodářské plánování, personální obsazení, splynutí státní správy a samosprávy a mnoho dílčích skrytých problémů). Ke konci 80. let již začínalo být patrno, že vývoj spěje k výrazným společenskopolitickým změnám, kterých nemohl být přirozeně ušetřen ani systém veřejné správy.

2.6 Vývoj po roce 1989 Součástí tzv. transformačního procesu celé české společnosti k postupnému přechodu k demokracii byla i reforma veřejné správy. Hlavním východiskem pro budoucí směřování veřejné správy se stala decentralizace a dekoncentrace státní moci spolu se zrušením systému národních výborů na všech stupních a vytvořením samosprávných obcí.110 Postavení obcí bylo následně legislativně upraveno zákonem č. 367/1990 Sb. Ten nabyl účinnosti dnem voleb do obecních zastupitelstev (24.11. 1990) a v novelizované podobě platil až do roku 2000, kdy jej nahradil současný zákon o obcích, který byl popsán v první 109 Čechák, V. 2004, s. 94 110 Vidláková, O. 2000, s. 23

38

kapitole práce. První „polistopadový“ zákon o obcích stanovil obec jako základní územní správní jednotku. Zákon dále zakotvil (obnovil) již zmíněný smíšený model veřejné správy, kdy obec vykonává vedle samostatné působnosti (samosprávy) i působnost přenesenou (určitý díl státní správy). Zákon rozlišoval kromě obcí i kategorii měst, statutárních měst111 a hlavní město Prahu. Co se týče stanovování měst, po roce 1990 se městy staly všechny obce, ve kterých dosud existoval Městský národní výbor. Dále se po roce 1990 staly městy na návrh předsedy PS a se souhlasem vlády ČR i další obce, které o tento statut požádaly bez ohledu na jejich velikost. Zákon tedy nestanovil žádná kritéria, která musela být splněna, aby se obec stala městem. Tento zásadní nedostatek byl částečně odstraněn až výše zmíněným zákon č. 128/2000 Sb., který stanovil pravidla pro udělení statutu město na hodnotu 3 000 obyvatel, ovšem ponechal původní označení města i pro dosavadní menší obce. Při detailnějším pohledu na „polistopadový“ zákon o obcích zjistíme, že v mnohém navazoval na přetrženou linii obecního zřízení z období První republiky. Základními obecními orgány bylo zastupitelstvo (v podstatě zatím jediný stupeň systému samosprávy), rada se svými komisemi, starosta (primátor), obecní úřad, případně tajemník obecního úřadu. Zákon vymezil a definoval také pověřený obecní úřad, který vykonává státní správu i pro jiné obce. Tato kategorie funguje doposud. Zákon o obcích umožňoval slučování obcí a také jejich rozdělení na dvě nebo více obcí. Nebyla však stanovena žádná kritéria týkající se minimální velikosti nově vzniklé obce. O rozdělení obce rozhodovalo ministerstvo vnitra na návrh obce (návrh byl obcí podán na základě výsledků místního referenda). Podle zákona mohlo ministerstvo návrh obce zamítnout jedině v případě, že by nově vzniklá obec nebyla schopna plnit závazky plynoucí ze zákona o obcích. To se však v praxi téměř nestávalo. Dalo se tedy čekat, že takovéto benevolentní podmínky povedou k bouřlivému dezintegračnímu procesu obcí. Uvědomme si, že k 1. lednu 1990 existovalo na našem území následkem předchozích opatření „pouze“ 4 100 obcí. Poté však došlo k živelnému nárůstu jejich počtu. U řady obcí pramenila tato pochopitelná snaha jejích představitelů z předchozích negativních zkušeností s integračními tendencemi spojenými s potlačením samostatné identity obcí. Dále mohl sehrát svoji roli určitý vzrůstající lokální patriotismus občanů a zájem o dění v obci, či jen jakýsi přehnaný posttotalitní optimismus místních představitelů týkající se možností samostatné komunální politiky a jejích finančních příležitostí, jak popisuje Perlín. 112 Ať už byly důvody jakékoliv, intenzita dezintegračního procesu byla nejvyšší právě v prvních letech posttotalitního období a později zřetelně zeslábla. Toto tvrzení nám dokládá i níže uvedená tabulka s počty nově vzniklých obcí od roku 1990. Tabulka č. 7: Počet nově vzniklých obcí od roku 1990 roky

počet nově vzniklých obcí

1990

1 668

1991

329

1992

99

1993

34

1994 - 2001

28

2002 - 2010

-8

Pramen: ČSÚ – lexikony obcí jednotlivých let 111 § 3 zákona o obcích určil výčtem tato statutární města: České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava, Havířov. 112 Perlín, R. 1996, s. 312

39

Dezintegrační proces obcí slábl, až se na prahu nového tisíciletí vlivem zpřísněných podmínek, které stanovil nově přijatý zákon o obcích, prakticky zcela zastavil. Kdyby tyto přísné podmínky pro vznik nových obcí platily již od roku 1990, lze se oprávněně domnívat, že téměř žádná nová obec by po roce 1989 na našem území nevznikla 113 a problematika vysokého počtu malých obcí by nebyla nyní tolik diskutovaným problémem (přičemž nyní ponechme stranou hodnocení této situace). Vajdová a Čermák zpracovali ve své publikaci databázi všech obcí, které se v období let 1990 až 2001 osamostatnily. Dle této databáze se jednalo přibližně o 2 200 nových obcí. Z toho bylo více než 52 % obcí s méně než 200 obyvateli, 36 % obcí s 200 až 499 obyvateli a 9 % obcí s 500 až 999 obyvateli.114 Docházíme tedy k významnému zjištění, že asi 97 % všech nově vytvořených obcí na našem území vlivem značně benevolentních zákonných podmínek po roce 1989 tvořily obce do 1 000 obyvatel, tedy malé obce v definici této práce. Přijatou legislativou z počátku 90. let však prozatím zůstávala neřešena otázka druhého stupně samosprávy. Na okresní úrovni sice vznikly okresní úřady (v obcích/městech se sídly bývalých ONV), ty ale vykonávaly jen státní správu; vedle nich navíc fungovaly na úrovni okresů i krajů tzv. dekoncentrované orgány státní správy (např. finanční úřady, úřady práce, inspekce, aj.). Územní členění státu na 76 okresů a „velké“ kraje zůstalo nadále nezměněno. 115 V souvislosti s chybějícím druhým stupněm územní samosprávy se ještě v období federace začaly silně projevovat diskuse o možné obnově zemského zřízení na našem území.116 Ty však v souvislosti s rozpadem federace a vznikem samostatné České republiky nebyly dovedeny do konce. Krátce zmiňme, že v následných dlouhosáhlých diskusích o podobě druhého stupně samosprávy a z něj plynoucího územně-správního členění státu převažovaly politické zájmy nad korektní odbornou stránkou věci.117 Reforma se dala do pohybu (částečně také díky evropským tlakům kritizujícím neexistenci regionální samosprávy v ČR v souvislosti s naší žádostí o vstup EU) až roku 1997, kdy byl přijat ústavní zákon č. 347/1997 Sb. (s účinností od 1.1. 2000), který vytvořil 14 krajů (vyšších územně-správních celků), zpočátku bez výkonných pravomocí. Další kroky „reformy VS“ pokračovaly přijetím balíčku zákonů o obcích, krajích a hlavním městě Praze v roce 2000, které platí v novelizované podobě doposud. Následnými zákony bylo ke konci roku 2002 (tzv. druhá fáze reformy VS) ukončeno fungování okresních úřadů, jejichž kompetence přešly částečně pod „nové“ kraje (ty vykonávají nyní úkoly v přenesené i samostatné působnosti), částečně pod nově vzniklé ORP118 (výkon státní správy). Současně platné obecní zřízení a systém veřejné správy v ČR byl popsán v již první kapitole práce. Co se týče vzniku a zániku obcí, ke změnám dochází v současnosti jen minimálně, což ilustruje následující rámeček. Tento dokládá panující stabilizaci ve vývoji počtu obcí na našem území a také fakt, že vysoký počet malých obcí na našem území může být – přes 113 srovnej Vajdová a kol. 2006, s. 36-37 114 GaREP 2007, [online] 115 Drobná změna v okresní struktuře nastala k 1.1. 1996, kdy vznikl nový okres Jeseník vytvořený z větší části z okresu Šumperk a z menší části z okresu Bruntál. 116 Byla dokonce zřízena vládní komise pro zemské zřízení, která navrhla několik možných variant uspořádání České republiky, kterými se následně zabývalo Ministerstvo vnitra. 117 Vidláková, O. 2000, s. 29 118 Vymezení správních obvodů obcí ORP vycházelo jednak z odborných studií a návrhů, jednak zohledňovalo tzv. „mapu přání“ jednotlivých obcí ČR. Výsledkem je poměrně dobře vyvážená síť obcí ORP, která až na výjimky odpovídá spádovostním podmínkám území. Při vzniku obcí ORP docházelo občas k tomu, že některé správní obvody ORP zasahovaly v rámci jednoho kraje do více okresů. Podle vyhlášky 513/2006 Sb., která nabyla účinnosti počátkem roku 2007, se hranice okresů změnily tak, že správní obvod žádné ORP již nezasahuje mimo vlastní okres.

40

všechny problémy popsané dříve – při nutné vůli všech zainteresovaných subjektů dlouhodobě udržitelnou záležitostí. Rámeček č. 5: Územní změny obcí od roku 2009 • • •

Od roku 2011: ◦ vznik obce Libhošť (okres Nový Jičín) odtržením od Nového Jičína Od roku 2010: ◦ vznik obce Petrov nad Desnou (okres Šumperk) odtržením od Sobotína Od roku 2009: ◦ zánik obce Nemíž (okres Benešov) připojením k obci Tehov ◦ vznik obce Želechovice nad Dřevnicí (okres Zlín) odtržením od Zlína

Pramen: Obcím zvoní administrativní hrana. Česko se nevyhne jejich slučování. [online] Otázkou je, jak dlouho vydrží stávající systém stabilizovaný. Realizace dosavadních reforem veřejné správy v ČR se podle mého názoru svým tempem stíhá jen obtížně přizpůsobovat turbulentní době, v níž žijeme, a ta bude před veřejnou správu stavět neustále nové výzvy a požadavky do budoucna (ekonomické, politické, celoevropské atd.). Reformy veřejné správy (a dost možná, že i reformy obecně) se tak stávají dlouhodobým a nikdy nekončícím procesem.

41

3 ANALYTICKÁ ČÁST V závěrečné kapitole budou provedeny analýzy vedoucí k naplnění dílčích cílů popsaných v úvodu práce: nejprve se pokusíme objasnit důvody rozdílného výskytu malých obcí v ČR, následovat bude typologie zcela zaniklých obcí na našem území ve 20. století s připojeným grafickým znázorněním a komentářem, kapitolu potom uzavřou tři případové studie.

3.1 Regionalizace výskytu malých obcí v ČR Mezi jednotlivými oblastmi ČR existují přirozeně značné rozdíly ve výskytu malých obcí. Nyní na tyto rozdíly poukážeme a na základě historických souvislostí se pokusíme objasnit jejich původ. Vezmeme-li v úvahu současné krajské územně-správní uspořádání, největší podíl malých obcí (v našem vymezení) se nachází na území kraje Vysočina (90,8 %) a Jihočeského kraje (84 %). Naopak zdaleka nejmenší podíl malých obcí najdeme v Moravskoslezském kraji (49,8 %) - viz následující tabulka. Tabulka č. 8: Absolutní počty malých obcí na území krajů ČR k 1.1. 2010 obce Kraj

do 199

200 - 499

500 - 999

1 000 a více

% obyvatel daného kraje žijících v malých obcích (do 1 000 obyvatel)

celkem

0

0

0

1

1

0

Středočeský kraj

257

404

259

225

1 145

27,9

Jihočeský kraj

238

201

84

100

623

23,3

Plzeňský kraj

185

152

77

86

501

21,9

Karlovarský kraj

17

37

35

43

132

12,4

Ústecký kraj

51

126

85

92

354

12,8

Liberecký kraj

35

56

66

58

215

15,6

Královéhradecký kraj

115

168

86

79

448

23,3

Pardubický kraj

107

175

91

78

451

26,2

Vysočina

338

208

93

65

704

33,0

Jihomoravský kraj

119

191

185

178

673

18,6

Olomoucký kraj

48

124

106

121

399

18,5

Zlínský kraj

19

83

101

102

305

17,8

Moravskoslezský kraj

14

57

78

150

299

6,2

1 543

1 982

1 346

1 379

6 250

17,0

Hlavní město Praha

Česká republika

Pramen: Malý lexikon obcí 2010 Je samozřejmě patrno, že krajská úroveň je pro zkoumaný fenomén natolik široká, že nám neumožňuje rozlišit drobné disparity jednotlivých okresů, ORP či obcí [typicky např. odlišnost ve výskytu malých obcí okresů Bruntál (77,6 % podíl malých obcí) a Karviná (0 %) spadajících společně do Moravskoslezského kraje]. Proto analyzujeme pro lepší vypovídací schopnost i okresní úroveň. Vědomi si přitom omezené vypovídací schopnosti absolutních či 42

relativizovaných údajů počtu malých obcí, uvádíme v následující tabulce i kategorii vztaženou k celkovému počtu obyvatel daného okresu. Tabulka č. 9: Okresy s mezními hodnotami v souvislosti s výskytem malých obcí (k 1.1. 2010) Absolutní počet malých obcí nejvyšší

nejnižší

Podíl malých obcí nejvyšší

nejnižší

Podíl obyvatel žijících v malých obcích nejvyšší

nejnižší

ZR (160)

KI (0)

TR (92,2 %)

KI (0 %)

RA (43,7 %)

KI (0 %)

TR (154)

OV (4)

ST (92 %)

OV (30,8 %)

ZR (39,9 %)

OV (0,7 %)

BO (134)

PM (9)

ZR (92 %)

FM (40,3 %)

PJ (38,3 %)

PM (2,4 %)

ZN (122)

JE (13)

PE (90,8 %)

BV (47,6 %)

ZN (37,4 %)

MO (4,6 %)

JI (110)

UL (14)

MB (90 %)

OP (48,1 %)

TR (37 %)

UL (5,9 %)

PE (109)

MO (18)

KH (89,8 %)

NJ (50,9 %)

VY (36,9 %)

FM (7,7 %)

Pozn.: Okres Brno-město (jako jediný čistě městský okres v ČR) nebyl v rámci zachování srovnání do tabulky zahrnut (není zde žádný výskyt malých obcí); stejně tak Praha, která je brána jako samostatný kraj. Okresy Ostravaměsto a Plzeň-město již nejsou čistě městskými okresy, proto jsou (vědomi si určitého zkreslení) v tabulce zahrnuty.

Pramen: Malý lexikon obcí 2010, vlastní zpracování Z tabulky je patrný opakovaný výskyt některých okresů – především v kraji Vysočina u nejvyšších hodnot a v oblasti Ostravska nebo Podkrušnohoří u nejnižších hodnot. Asi největší vypovídací schopnost nalezneme přirozeně u rozlišení jednotlivých obcí dle velikostních kategorií na celém území ČR zakreslených do jednotné mapy. Tuto mapu a data o velikostních kategoriích obcí za rok 2010 pro všechny kraje a okresy ČR (a to jednak dle absolutního počtu obcí, jednak dle relativizovaných údajů o počtu obyvatel žijících v malých obcích) uvádíme pro ilustraci v přílohách 2 a 3. Uvedená zjištění můžeme shrnout následovně: v rámci ČR se malé obce nejvíce vyskytují v oblasti jižních Čech a jihozápadní Moravy, což koresponduje s rozdrobenou sídelní strukturou. S touto oblastí kontrastuje východní polovina Moravy a Slezska, kde je sídelní struktura značně koncentrovaná a výskyt malých obcí minimální. Výše nastolená tvrzení je však třeba vnímat v důležitých historických souvislostech. Je nutné si uvědomit, že současné počty malých obcí na území jednotlivých krajů jsou do jisté míry zavádějící. To se týká především krajů, kde probíhal masivní poválečný odsun Němců a následné dosídlovací akce s navazující likvidací příhraniční sídelní sítě v polovině 20. století – především jde o téměř celé území Karlovarského kraje a hraniční území kraje Plzeňského, Jihočeského a částečně i Ústeckého, či v neposlední řadě odlehlejší oblasti severní Moravy a Slezska. Lze konstatovat, že nebýt těchto historických momentů narušujících přirozenou kontinuitu vývoje osídlení, byl by počet malých obcí v těchto krajích (oblastech) vyšší řádově o desítky. Další navazující významné zjištění pramení z analýzy dlouhodobého vývoje sídel na našem území. Dominujícím zdrojem obživy obyvatel tehdejších sídel bylo po staletí zemědělství – tedy obdělávání půdy. Je přirozené, že vhodnější klimatické podmínky k zemědělství panovaly především v níže položených oblastech (nížiny, úvaly, úrodná údolí řek), kde vznikala sídla nejdříve a postupem času se více koncentrovala. Až poté došlo k osídlování výše položených a tedy pro zemědělství méně vhodných oblastí. Zde vznikala sídla menší a méně koncentrovaná. Obecně můžeme konstatovat, že od konce 18. století již příliš mnoho nových vesnic nevznikalo. Většina vesnických sídel na našem území je totiž vrcholně středověkého původu (14. století). Při pohledu na mapu povrchu České republiky zjistíme, že nejucelenější a nejrozsáhlejší oblastí s vyšší nadmořskou výškou (přesahující 400 m. n. m.) je pás táhnoucí se 43

od Českomoravské vrchoviny přes Jihočeskou, Středočeskou a Plzeňskou pahorkatinu až po Karlovarskou vrchovinu. Je to tedy oblast nacházející se plně na území krajů Vysočina, Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského, z části potom na území kraje Středočeského (jižní část). Podobná ucelená vysoko položená oblast, ovšem ve znatelně menším rozsahu, se nachází v oblasti Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů (dnešní část okresů Bruntál a Olomouc). V těchto oblastech jsou nejpřirozenější tendence k výskytu malých obcí. Tyto přirozené tendence byly narušeny historickými událostmi dvacátého století ve většině výše popsaných oblastí, snad jedině s výjimkou kraje Vysočina, jižní části Středočeského kraje a v oblastech kraje Jihočeského a Plzeňského, které nespadaly do českého pohraničí. Tam zůstala původní rozdrobená sídelní struktura s vysokým počtem malých obcí (ale také osad a samot) zachována, což je zřetelně patrno ve výše uvedených tabulkách. S touto rozsáhlou oblastí potom kontrastují rozsáhlé nízko položené zemědělské oblasti především na Moravě (Dyjskosvratecký, Dolno- a Hornomoravský úval, Moravská brána s navazující Ostravskou pánví), ale i v Čechách (Polabská nížina, údolí Jizery, Ohře), kde je sídelní struktura koncentrována do větších sídel. Docházíme tedy k závěru, že rozdrobenost/koncentrace sídelní struktury na našem území je značně ovlivněna nadmořskou výškou. Kritérium výškové jednotnosti oblasti je v této analýze významné. Vezmeme-li v úvahu oblasti plošně většího rozsahu, ovšem se značně různorodou nadmořskou výškou (typicky např. Moravskoslezské Beskydy), sídelní struktura nám bude vykazovat zčásti známky koncentrace (velké obce v údolí řek), zčásti známky rozdrobenosti (malé obce a osady ve vyšších nadmořských výškách). V rámci větších administrativních jednotek (okresy, kraje) se nám proto nevyhnutelně projeví zkreslení, kterého bychom si měli být vědomi. Další zkreslení pramenící s nestejné nadmořské výšky obcí v těchto horských a podhorských oblastech vyplývá z pozorování snah představitelů veřejné správy koncentrovat více menších obcí pod jedno správní centrum (z pochopitelných důvodů lepší spádovosti a zajištění kvalitnějšího výkonu veřejné správy). Na závěr kapitoly konstatujme, že nejucelenější oblastí s nejvyšším výskytem malých obcí na našem území je území zahrnující celý kraj Vysočina, jižní část Středočeského kraje a severní část Jihočeského kraje, které bylo díky své vnitrozemské poloze ušetřeno událostem narušujícím přirozený vývoj zdejších sídel. Ucelená oblast výskytu by přirozeně zasahovala až do krajů Plzeňského a Karlovarského, nebýt včlenění oblasti Brdů do vojenského prostoru, kde z pochopitelných důvodů malé obce zanikly. Rámeček č. 6: Oblast nejvyššího uceleného výskytu malých obcí v ČR

Pramen: vlastní zpracování 44

3.2 Typologie zániku obcí v ČR ve 20. století Komplexní problematika zániku sídel na našem území se stává čile diskutovaným tématem nejen mezi odborníky, ale i nadšenci a badateli z řad široké laické veřejnosti. Zánik většiny sídel na našem území po roce 1945, kdy můžeme teto jev pozorovat ve velkém, byl vynucen tehdejší společenskopolitickou situací a následnou hospodářskou profilací našich zemí. V kontextu společenskopolitické situace se lze oprávněně domnívat, že nebýt jí, pravděpodobně by k zániku tolika sídel vůbec nedošlo, nebo alespoň ne v takovém rozsahu. Přehledná typologie všech zcela zaniklých obcí ve 20. století včetně důvodu a období zániku, navíc zaznačená v mapě, neexistuje. Zánik sídel se sice objevuje v zorném poli některých regionálních ekonomů a geografů (např. článek Z. Kučery a kol., jehož tým se zabývá i 3D rekonstrukcí zaniklých sídel119), ovšem spíše okrajově. Fungují zde také unikátní internetové stránky s obsáhlou databází mapující zánik obcí, osad, samot, ale i objektů (např. mlýny, dvory, hájovny, církevní stavby, továrny atd.) po roce 1945 na našem území, které byly částečným zdrojem dat pro moji vlastní databázi; na tyto stránky však mohou přispívat všichni registrovaní uživatelé, což snižuje odbornost a vypovídací schopnost databáze, která tak obsahuje řadu nepřesností a zavádějících, nepodložených či duplicitních informací. Pro zde uvedenou databázi zcela zaniklých obcí ve 20. století byl také velmi cenným zdrojem druhý díl Historického lexikonu obcí, který mapuje v abecedním přehledu vývoj všech obcí na našem území mezi léty 1869 až 2005. Metodologická východiska Databáze zániku obcí vytvořená pro účely této práce nemá být rozhodně stěžejním přínosem předkládané práce. Jejím cílem je spíše dokreslit v předchozích kapitolách popsanou situaci vývoje obcí na našem území. Tvorba databáze skýtala celou řadu metodologických problémů a úskalí, s nimiž se bylo třeba vypořádat. Úvodem jsem si zvolil, že do databáze zahrnu jen sídla se statutem obce (viz dále) a sídla zcela zaniklá. Pro posouzení míry zániku jsem si určil kritérium maximálně 5 % stojících budov z původní zástavby.120 V prvním kroku tvorby databáze bylo třeba projít všechny obce a osady (včetně jejich polohy) z webu zanikleobce.cz, a to zcela i částečně zaniklé. Těchto asi 1 600 sídel bylo následně zkonfrontováno s výše uvedeným kritériem zániku, jehož implementací se výběrový soubor zúžil asi na polovinu. V následném kroku bylo nutné „očistit“ databázi obcí od osad, především v důsledku zachování jednotné optiky práce analyzující obecní zřízení. V dosavadním textu bylo na obce nahlíženo jako na základní samosprávné celky; osada vždy spadala pod samosprávnou obec a – na rozdíl od obce – měla minimální samosprávné kompetence jen v období první republiky, které však byly následně zrušeny. Osady byly zpravidla tvořeny na rozdíl od obcí jen skupinou domů, byly tedy znatelně menšího rozsahu. Pro určení obcí jsem vycházel z Historického lexikonu obcí. Zvolil jsem jednotné kritérium rozlišení obcí a osad: sídlo, které kdykoliv v minulosti od roku 1869 až do období svého zániku užívalo (alespoň po určité období) statut obec, bylo obcí. Mnoho zaniklých obcí (především v českém pohraničí) přišlo o svůj statut až po druhé světové válce, což bylo způsobeno především historickými událostmi popsanými v předchozích kapitolách. Ztráta statutu obce byla pro tato sídla v mnoha 119 Kučera, Z. a kol. 2011, s. 32, 33 120 Pokud např. z původních padesáti domů v obci nyní stojí pouhé dva, je obec již zcela zaniklá. Toto je běžný stav v místech mnoha zaniklých obcí, na jejichž místě stojí např. kaple či jeden původní dům. Nutno podotknout, že za zcela zaniklé jsou považovány i ty obce, které byly se stejným názvem obnoveny na jiném místě.

45

případech jakýmsi předstupněm jejich budoucího zániku. Při posuzování správních statutů obec a osada je třeba mít na paměti ještě jeden podstatný prvek popsaný v předchozí podkapitole. Výskyt obcí a osad (od 60. let jen částí obcí) se v jednotlivých krajích značně lišil (a liší dodnes). Nejvíce zaniklých osad se nachází v hraniční oblasti jižních Sudet. Tyto osady čítaly maximálně několik desítek domů a počtem obyvatel nepřesahovaly číslo 200. Naopak výskyt zaniklých osad v oblasti Podkrušnohoří či Ostravska je daleko menší, ovšem tyto osady jsou co do velikosti srovnatelné s běžnými obcemi (počet obyvatel přesahuje nezřídka číslo 500, v některých případech dokonce přesahuje 1 000 obyvatel), což je dáno vyšší koncentrací sídel v těchto oblastech (viz předchozí podkapitola). Vědom si určité problematičnosti ve vymezení statutů obec a osada u zaniklých sídel, rozhodl jsem se do databáze zaniklých obcí zařadit pro ilustraci i několik málo osad, které dosáhly v průběhu 20. století počtu 1 000 obyvatel (s výskytem hlavně v oblasti Podkrušnohoří). Těmito redukujícími opatřeními se výběrový soubor zaniklých obcí zúžil na konečný počet 328 (souhrnná databáze je uvedená v příloze 4). Dále uvádím pro ilustraci mapu, která zachycuje zcela i částečně zaniklé obce a osady bez jakýchkoliv úprav v původním vymezení dle webu zanikleobce.cz. Mapa obsahuje mnoho nepřesností (především u správních kategorií sídel), přesto má svoji vypovídací hodnotu: tím, že mapa zachycuje více než čtyřnásobný výběrový soubor, lépe dokresluje jednak výstavbu vodních děl (mnohdy zaniklo velké množství osad, ale jen několik obcí – viz Vltavská kaskáda), jednak situaci v severních výběžcích země (typicky např. Javornický a Šluknovský), či v hraniční oblasti Jižních Čech, kde zaniklo mnoho malých osad v důsledku vysídlení po roce 1945. Rámeček č. 7: Mapa zcela i částečně zaniklých obcí a osad ve 20. století na území ČR dle webu zanikleobce.cz

Pramen: http://www.zanikleobce.cz/, vlastní zpracování 46

Po uchopení stádia zániku obcí a jejich správního statutu hraje v databázi klíčovou roli období a důvod zániku. Obě tyto kategorie nyní charakterizujeme. Obdobím zániku je myšleno období, ve kterém byla obec fyzicky zlikvidována a přestala se uvádět ve statistických záznamech. Období zániku jsem tedy rozdělil takto: • do roku 1950 – většina obcí z tohoto období zanikla v letech 1945 až 1950; před rokem 1945 zaniklo na našem území jen minimum obcí, • 1950-1960, • 1960-1980, • po roce 1980. Důvody zániku obcí jsem rozdělil do šesti obecnějších skupin: • průmysl – likvidace obcí v důsledku těžebního průmyslu (těžba hnědého a černého uhlí, uranu) a tvorby ploch s těžbou souvisejících (haldy, výsypky, složiště popílku), stavby rozsáhlých průmyslových areálů a elektráren (tepelných i jaderných), • hraniční pásmo – likvidace obcí v bezprostřední blízkosti hranic s Rakouskem a Západním, později i Východním Německem, • vojenský výcvikový prostor – likvidace obcí v důsledku zřízení vojenského prostoru • vodní nádrž – likvidace obcí zatopením v důsledku výstavby vodních nádrží, • postupně vysídleno po roce 1945 – postupný zánik obcí v důsledku nedosídlení, poté nejčastěji zdemolováno, • ostatní. Nyní se blíže zaměřme na analýzu období zániku obcí na našem území. Při pohledu na níže uvedený rámeček snadno zjistíme, že nejvíce obcí (150) v novodobé historii našeho státu zaniklo mezi léty 1950 a 1960. V období před rokem 1950 (celkem zaniklo 68 obcí) je na mapě patrný zánik obcí v důsledku zřízení vojenských prostorů Libavá, Ralsko, Prameny a částečně i Boletice. Všechny tyto obce zanikly mezi léty 1945 a 1950. V následujícím období z mapy zřetelně vstupuje rozsáhlá plocha zaniklých obcí v důsledku zřízení VVP Hradiště, pokračovalo se v likvidaci obcí ve VVP Boletice. Dále byly vymezeny, vysídleny a zlikvidovány obce nacházející se v hraničním pásmu. Začala se také rozšiřovat těžba hnědého uhlí v oblasti Podkrušnohoří (především na Sokolovsku). V tomto období probíhala rovněž výstavba Vltavské kaskády a celé řady dalších vodních děl. Mezi léty 1960 a 1980 zaniklo na našem území 87 obcí. Nejčastěji v důsledku dalšího rozšiřování těžby uhlí, tentokrát hlavně v oblasti Chomutovské a Mostecké uhelné pánve. Pokračovalo se ve výstavbě přehrad (např. vodní nádrž Švihov/Želivka). Několik obcí zaniklo také v souvislosti s výstavbou JE Dukovany a později JE Temelín. Po roce 1980 zaniklo již „jen“ 23 obcí. I v 80. letech došlo k dalšímu rozšíření těžby na Mostecku a Chomutovsku. Zánik obcí však pokračoval (v menším měřítku) i po pádu komunistického režimu. Známá je např. „porevoluční“ kauza města Libkovice, které muselo ustoupit těžbě uhlí, nebo výstavba vodní nádrže Slezská Harta na Bruntálsku, která byla dokončena roku 1997. Také současnosti se čile diskutuje problematika potenciálně ohrožených sídel. Jedná se však o ojedinělé případy – především z důvodu rozšiřování těžby hnědého uhlí (mediálně nejznámější obcí, které hrozí zánik, je město Horní Jiřetín k okrese Most), či výstavby nových přehrad (např. plánovaná vodní nádrž Nové Heřminovy na řece Opavě na Bruntálsku).

47

Rámeček č. 8: Typologie zániku obcí dle jednotlivých období

Pramen: vlastní zpracování Dále krátce zanalyzujme zánik obcí dle jednotlivých důvodů zániku. K tomu nám poslouží rámeček č. 9 na další straně. Z něj je patrno, že veškeré obce zaniklé v důsledku postupného vysídlení a hraničního pásma se nacházely v oblasti českého pohraničí. Totéž lze pozorovat až na výjimky (VVP Brdy, který vznikl již roku 1927 jako nejstarší vojenský prostor u nás a nenachází se v českém pohraničí) u vojenských výcvikových prostorů. Jednotlivé důvody zániku není třeba příliš rozebírat. Zastavme se jen krátce u kategorie „ostatní“. Ta zahrnuje obce zničené nacistickým režimem v době druhé světové války: vypálené Lidice v okr. Kladno a Javoříčko v okr. Olomouc (Ležáky u Chrudimi, jako další známý symbol nacistické vyhlazovací akce, byly jen malou osadou tvořenou osmi domy121). Třetí obcí v kategorii „ostatní“ je obec Harty v okr. Nový Jičín, která zanikla v 50. letech v důsledku výstavby vojenského letiště (dnešní mezinárodní letiště L. Janáčka Ostrava).

121 Wikipedie. [online]

48

Rámeček č. 9: Typologie zániku obcí dle jednotlivých důvodů zániku

Pramen: vlastní zpracování Plošně nejrozsáhlejší oblasti zániku obcí na našem území byly mimo oblasti povrchových hnědouhelných dolů situovány do území zabraných armádou, která tak se stala co do počtu zcela zaniklých obcí největším „ničitelem“. Byla to také armáda (potažmo jednotky LM), která v podstatě zlikvidovala postupně vysídlené obce stejně jako obce v hraničním pásmu, které bylo přísně střeženo právě vojenskými jednotkami pohtaniční stráže. Armádu tak můžeme považovat za nejvýraznějšího aktéra v souvislosti se zánikem obcí na našem území. Historii všech vojenských prostorů na našem území včetně počtu zaniklých obcí v důsledku jejich fungování ilustruje následující tabulka.

49

Tabulka č. 10: Historie vojenských prostorů na našem území název

okres

rozloha (km2)

období fungování

počet zcela zaniklých obcí v důsledku fungování VP

Boletice

Český Krumlov

219

od roku 1947

11

Brdy (Jince)

Příbram

260

od roku 1927

3

Dědice (Březina)

Vyškov

158

od roku 1935

0

Dobrá Voda

Klatovy

170

1952 - 1991

3

Hradiště (Doupov)

Karlovy Vary

332

od roku 1955

37

Milovice (Mladá)

Nymburk, Mladá Boleslav

59

1904 - 1990

1

Libavá

Olomouc

327

od roku 1946

18

Prameny

Sokolov, Cheb

260

1946 - 1954

14

Ralsko

Česká Lípa, Mladá Boleslav (malá část)

250

1947 - 1991

13

Pozn.: Za zmínku stojí ještě fungování nacisty velkolepě budovaného vojenského prostoru Waffen-SS Böhmen na Benešovsku mezi léty 1942 a 1945 a vojenský prostor Tisá u Děčína, který fungoval mezi léty 1952 a 1957. Zřízení těchto VVP bylo však jen krátkodobé, v důsledku čehož nezaniklo žádné sídlo.

Pramen: Československé vojenství. [online], vlastní zpracování Závěrem ještě vložme souhrnnou mapu zaniklých obcí se všemi důvody zániku. Z ní plyne, že nejvíce zaniklých obcí se nachází na území okresů Karlovy Vary, Chomutov, Sokolov a Český Krumlov, kde se mísí vojenské/průmyslové důvody s polohou v blízkosti hranice s jiným státem. Rámeček č. 10: Typologie zániku obcí dle důvodů zániku (souhrnná mapa)

Pramen: vlastní zpracování 50

Pokud bychom však analyzovali zánik sídel (tedy obcí, osad i samot), v počtu by dominovaly jednoznačně oblasti chudých Sudet – tedy téměř celá rozloha okresu Prachatice a celý okres Český Krumlov, kde zaniklo ve dvacátém století jednoznačně nejvíce sídel (údaj na webu zanikleobce.cz se blíží číslu 400).

3.3 Případové studie V dosavadním textu jsme se snažili o co nejkomplexnější uchopení problematiky vývoje malých obcí na našem území ve 20. století. Nyní se ve třech případových studiích zaměříme na konkrétní oblasti či místa, které nám pomohou dosavadní zobecněné poznatky vhodně doplnit.

3.3.1 Slavkovský les: vývoj osídlení ve 20. století Vývoj osídlení v oblasti Slavkovského lesa ve 20. století není příliš znám, přičemž nám velice dobře ilustruje synergii v působení mnoha faktorů majících vliv na počet obcí v oblasti (především malých). Slavkovský les je oblastí rozkládající se v trojúhelníku západočeských měst Cheb, Karlovy Vary, Mariánské Lázně spadající do Karlovarského kraje. Oblast má charakter vyvýšené roviny pokryté hustými smrkovými lesy dosahující nadmořské výšky blížící se k 1000 metrů122, která je zároveň zásobárnou minerální vody celého tzv. západočeského lázeňského trojúhelníka zahrnujícího města Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Zajímavostí je, že Slavkovský les je jedinou větší přírodní oblastí v ČR, která získala svůj současný název až po 2. světové válce. Do té doby se nazývala Kaiserwald, tedy česky Císařský les. Slavkovský les tedy na mapách až do poloviny 20. století nenajdeme.123 Oblast celého Slavkovského lesa je bohatá na ložiska celé řady různých kovů, nerostů a minerálů. Tento fakt sehrál společně s polohou blízko německých hranic ve vývoji oblasti klíčovou roli. Jak se zmiňuje Hereit124, již v průběhu 14. století byla oblast i přes své relativně drsné horské klima plně osídlena, což bylo zapříčiněno především bohatými nalezišti cínu. Z této doby pocházejí rovněž první zmínky o horních městech v oblasti – Horní Slavkov, Krásno, Čistá, Prameny. Později (v 15. a 16. století) byly navíc objevena ložiska mědi a především stříbra, které přineslo oblasti další rozmach a rozkvět. Na přelomu 17. a 18. století docházelo na velké části míst postupně k útlumu těžby, protože většina ložisek již byla vytěžených. Útlum těžby znamenal pro některá města odebrání horních, případně i městských práv – toto se týkalo například královského horního města Čistá (německy Lauterbach) – dnes v okrese Sokolov (dříve Falknov nad Ohří), které se nacházelo asi 7 kilometrů jihozápadně od Horního Slavkova. Město Čistá tato práva ztratilo koncem 18. století 125 a od tohoto období započalo období jeho postupné stagnace. Tato stagnace byla ovšem zakončena poněkud násilně, což předběžně ilustruje následující tabulka a další text se bližšímu popisu událostí 20. století v oblasti věnuje detailněji.

122 Některé publikace uvádějí, že oblast Slavkovského lesa je nejvyšším vnitrozemským horstvem České republiky, což je sice správné, avšak poněkud hlubší význam postrádající tvrzení. 123 Smraďoch v kraji, který trpěl. In IN magazín [online] 124 Hereit, P. 1998 [online] 125 Stránky přátel Slavkovského lesa. [online]

51

Tabulka č. 11: Vývoj počtu obyvatel a domů města Čistá rok počet obyvatel počet domů

1843

1900

1930

1950

2 082

1 634

1 192

0

274

261

255

0

Pramen: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=305, vlastní zpracování Mnohé jiné obce a města se však snažily využít svých dalších potenciálů a navázat na infrastrukturu a zázemí vniklé při úspěšné epoše hornictví. Vyvěrání léčivých minerálních vod využilo následným budováním lázeňských pavilonů a léčeben například město Prameny (německy Sangerberg). Zde fungoval koncem 19. století velký lázeňský komplex s rozvojovým potenciálem srovnatelným s asi o 10 kilometrů jižněji vzdálenými Mariánskými Lázněmi. „Ještě v roce 1880 měl Sangerberg 2 600 obyvatel, 270 popisných čísel, školu, faru a ve zvonici kostela tři zvony [...]. Ve městě byly tři hotely, dvacet hostinců a dokonce bankovní dům Tanzer, který měl od c.k. ministerstva financí povoleno tisknout vlastní bankovky.“126 Na dobu rozmachu předcházející útlumu těžby cínu a stříbra úspěšně navázalo také město Horní Slavkov. Od konce 18. století zde vzniklo několik manufaktur (např. na výrobu porcelánu), později byla vystavěna i dnes již nefungující železnice spojující města Loket a Bečov nad Teplou procházející právě přes Horní Slavkov. Lze tedy konstatovat, že celá oblast Slavkovského lesa procházela rychlým vývojem a rozmachem, který byl ukončen až druhou světovou válkou a následnými událostmi, majícími pro dnešní podobu oblasti fatální význam. Před samotným popisem událostí započatých druhou světovou válkou z pohledu vývoje osídlení Slavkovského lesa je nutné si uvědomit jednu zásadní, dosud nevyřčenou souvislost: celá oblast se nacházela v oblasti českého pohraničí, kde žilo více než 95 % obyvatel německé národnosti. Po odtržení Sudet od tehdejšího Československa byla oblast Slavkovského lesa obsazena německou armádou. Strategickým místem se ukázalo okolí Horního Slavkova, kde byl v roce 1941 geologickými průzkumy objeven wolfram. Německá armáda ihned začala s jeho těžbou pro válečné účely.127 Průzkumy ovšem odhalily i značné množství strategického uranu. Na základě Benešových dekretů vydaných v roce 1945 došlo mj. k vysídlení obyvatel německé národnosti a ke konfiskaci jejich majetku. Jen v oblasti Slavkovského lesa se toto opatření dotklo přibližně 25 000 obyvatel.128 Po Němcích zde zůstalo mnoho dosud fungujících a vybavených obcí a měst, které se vláda rozhodla co nejdříve dosídlit. První novoosídlenci se do oblasti Slavkovského lesa začali stěhovat již v průběhu roku 1945. Vzhledem k relativní odlehlosti oblasti a již zmiňovanému drsnému horskému klimatu probíhalo dosídlování vybydlených obcí jen pomalu a obtížně. To byl také jeden z důvodů (společně s blízkostí západní hranice), proč se zde již ke konci roku 1945 začalo vážně uvažovat o zřízení vojenského prostoru. Tento záměr byl na jaře roku 1946 schválen tehdejší vládou a v téže době zároveň realizován. Od jara 1946 byl tedy v oblasti Slavkovského lesa, jižně od města Horní Slavkov a severně od Mariánských Lázní, na ploše 260 km2 zřízen Vojenský výcvikový prostor Prameny.129 126 citováno ze Stránek přátel Slavkovského lesa. [online] 127 Stránky přátel Slavkovského lesa. [online] 128 V tomto čísle se prameny různí, ovšem vzhledem k rozloze oblasti a k autorovým hrubým výpočtům se jeví jako nejpřesnější zde uvedený záznam kroniky obce Kostelní Bříza. 129 Jak píše Vaicová - viz http://www.pohranici.cz/main.php?Cislo=451&TID=8&TUser=17, název byl odvozen od lázeňského města Prameny, které si vybrala armáda jako sídlo velitelství VVP. To se však z důvodů

52

Zřízení vojenského prostoru znamenalo pro oblast zkázu a úpadek. Situace se stala paradoxní především pro novoosídlence, kteří se museli z oblasti vystěhovat necelý půlrok po svém příchodu. Dalším paradoxem byl i fakt, že již při samotném vzniku VVP se začaly objevovat otázky nad jeho budoucím fungováním – a to především z důvodů pokračujících geologických průzkumů objevujících pod povrchem nová ložiska uranu. Mezitím však vojenský prostor začal sloužit svému účelu. Tomu ovšem předcházelo zbourání sídel vyskytujících se v jeho katastru. Celkem bylo z mapy úplně anebo z větší části vymazáno 25 obcí, z toho 2 města – Prameny a Čistá. Následující ilustrační citace uvádějí, že při likvidaci vesnic bylo postupováno bez sebemenší špetky úcty a respektu k odkazu minulých generací. Například kronika obce Kostelní Bříza uvádí, že „...v rámci demoličních akcí byly zbořeny nejen domy, ale i řada objektů, jako kostely a hřbitovy ve Smrkovci a Vranově, zámek v Krásné Lípě a celá řada mlýnů podél vodních toků.“ Smutný osud potkal také již zmiňované královské horní město Čistá: „Brzy po odsunu posledních obyvatel ji po nácviku bojových akcí zcela zničila dělostřelecká palba při natáčení instruktážního snímku "Boj o osadu" štábem tehdejšího ministerstva národní obrany.“130 Čistou tak dnes připomíná už jen dřevěný kříž v místech bývalého hřbitova a kamenný pomníček v místě bývalého náměstí.131 Vývoj počtu obyvatel v této době nám dobře ilustruje následující tabulka. Je dobré podotknout, že VVP Prameny zasahoval jen do okresů Sokolov a Cheb, kde jsou úbytky obyvatel nejvýraznější. Celý Karlovarský kraj dosáhl mezi léty 1930 a 1950 úbytku přibližně 51% obyvatel, což je nejvíce v rámci celé České republiky.132 Je zřejmé, že k úbytku přispělo kromě vysídlení německého obyvatelstva i zřízení VVP Prameny. Tabulka č. 12: Obyvatelstvo Karlovarského kraje a jeho okresů podle výsledků sčítání lidu v letech 1921 – 1950 (přepočteno na územní stav k 1. 3. 2001) sčítání lidu kraj, okres

1921

1930

1950

Karlovarský kraj

457 163

501 942

244 344

Cheb

139 813

156 725

72 134

Karlovy Vary

180 898

199 366

105 515

Sokolov

136 452

145 851

66 695

Pramen: Demografická příručka 2009; vlastní zpracování Během doby, kdy docházelo ve vojenském prostoru Prameny k likvidaci sídel, za jeho severními hranicemi (v okolí Horního Slavkova) finišovala příprava k těžbě uranu. S těžbou bylo započato již v roce 1946. Pro město samotné znamenala těžba uranu výrazné změny. V duchu socialistického plánování došlo k vybourání historicky cenného renesančního centra Horního Slavkova a později po roce 1950 k vybudování sídliště pro horníky. Na těžbě uranu se ovšem bylo nuceno zpočátku podílet kromě horníků i mnoho německých válečných zajatců, politických vězňů a trestanců133 obývajících místní věznici a v

130 131 132 133

špatných klimatických i životních podmínek (tuhá zima roku 1946 a s ní související obtížná dostupnost Pramenů, časté výpadky elektřiny atd.) přestěhovalo do Kynžvartu. Stránky přátel Slavkovského lesa. [online] tamtéž Relativní přírůstky/úbytky obyvatelstva v celé ČR mezi léty 1930 a 1950 dle jednotlivých okresů přehledně zobrazuje kartogram v příloze 5. Komunistický režim měl pro tyto vězně výstižně krutou zkratku MUKL (muž určený k likvidaci), viz Stránky přátel Slavkovského lesa [online].

53

okolí vybudované zajatecké tábory. Kruté pracovní podmínky zde byly srovnatelné s nedalekými Jáchymovskými uranovými doly a vyžádaly si mnoho lidských životů. O to paradoxněji dnes působí, že většina zde vytěženého uranu putovala v rámci hospodářské spolupráce zcela zdarma do Sovětského svazu. Fungování VVP Prameny začalo být na počátku 50. let stále více narušováno geologickými průzkumy na území vojenského prostoru, což způsobovalo nemalé komplikace ve výcviku vojáků. Situace se začala stávat neúnosnou, a tak se armáda začala poohlížet po vhodnější lokalitě pro zřízení vojenského újezdu. Tu také objevila pouhých 20 kilometrů severovýchodně od oblasti Slavkovského lesa. Situace vygradovala roku 1954, kdy tehdejší vláda rozhodla o zrušení vojenského výcvikového prostoru Prameny a k přesunu armády do vhodnějších Doupovských hor. Tam od této doby dodnes funguje na ploše přes 330 km2 jeden z největších vojenských výcvikových prostorů nejen u nás, ale i ve střední Evropě 134, a to VVP Hradiště.135 Je tedy zřejmé, že i socialismus se na tváři Slavkovského lesa podepsal značně negativně. Po odsunu vojenského prostoru zůstala celá oblast opuštěná, z části degradovaná a bez větších sídel. Postupně docházelo i k útlumu těžby uranu v okolí Horního Slavkova, která byla roku 1962 zastavena úplně. Nově dosídlení obyvatelé Horního Slavkova a okolí, tedy především horníci, neměli k oblasti a svým domovům vztah, a tak i zástavba v oblasti neutěšeně chátrá. Tehdejší vláda se snažila alespoň částečně vrátit do téměř liduprázdné oblasti život. Za zmínku stojí pokus o vybudování zbrusu nové ukázkové socialistické vesnice střediskového typu. Ta dostala název Rovná (podle původní nedaleko vzdálené v údolí situované vesnice Rovná, která byla zničena při vzniku vojenského prostoru) a byla vystavěna asi 8 km jižně od Sokolova na větrné náhorní plošině Slavkovského lesa během 60. let. Od roku 1969 zde začal fungovat národní výbor. Vesnice byla vybudována podle sovětského vzoru jako „účelová ves pro pracovníky v zemědělství“. Kromě panelových domů vzniklo centrum občanské vybavenosti zahrnující školu, školku, sportovní a zdravotní areál, kinosál, prodejnu Jednota a restauraci.136 V současnosti většina budov chátrá, ve vesnici bydlí asi 500 obyvatel přežívajících většinou na sociálních dávkách a jejich počet stále klesá. V souvislosti s tématem práce zmíním ještě současný stav bývalého lázeňského města Prameny, tedy jednoho z mála, které nebylo během fungování VVP zničeno úplně. Níže uvedené informace vycházejí mj. z článku hospodářských novin z října 2010.137 V současné době (podzim 2010) má obec Prameny asi 145 obyvatel, spadá tedy do kategorie malých obcí a podle dostupných informací je to jedna z nejvíce zadlužených obcí ČR. Dluh obce se pohybuje kolem 80 milionů Kč. Obec už téměř rok nemá starostu a je tedy spravována správcem obce – úředníkem z ministerstva vnitra. Situace nevykazuje žádné vyhlídky na nezlepšení ani po komunálních volbách v říjnu 2010. Do zastupitelstva obce totiž nikdo nekandiduje. Obec se tak ocitá v začarovaném kruhu: správce obce totiž nesmí nakládat s obecním majetkem a oddlužit obec tak může jedině zastupitelstvo. Majetek obce je postupně exekučně zabavován a na splátku dluhu by prodej veškerého současného majetku obce nejspíše ani nestačil. Situace Pramenů tak do budoucna nenaznačuje mnoho nadějí na zlepšení. 134 Armáda ČR – informační servis [online] 135 Vzniku VVP Hradiště předcházelo rovněž masivní vystěhovávání tamních před krátkou dobou přistěhovalých obyvatel, které probíhalo velice intenzivně v letech 1953 a 1954. Vysídleno a následně zlikvidováno bylo asi 65 obcí a osad, přes 2 600 domů, 36 mlýnů, 12 kostelů (navíc i okresní město Doupov, kde byl mimo jiné srovnán se zemí i klášter, kostel, gymnázium, pivovar a železnice). Bližší analýza by byla jistě zajímavá, avšak je již nad rámec vymezené oblasti Slavkovského lesa, a proto se jí nebudeme dále věnovat. 136 Stránky přátel Slavkovského lesa. [online] 137 Vesnice bez signálu a bez starosty. Kvůli dluhům nikdo nekandiduje. In Ihned [online].

54

Ovšem na vývoji oblasti ve 20. století lze najít i jedno pozitivum. Poválečné vysídlení oblasti, neprostupnost vojenského prostoru a následné minimální dosídlení lidmi ponechalo přírodu Slavkovského lesa v téměř neporušené panenské podobě (pomineme-li jeden z nejrozsáhlejších výskytů bolševníku velkolepého v ČR vyrůstajícího mimo jiné v místech zaniklých obcí). Proto byla na území bývalého vojenského prostoru Prameny s přilehlými přírodně cennými oblastmi na ploše více než 600 km2 zřízena v roce 1974 chráněná krajinná oblast Slavkovský les. Shrnutí Z předchozího textu je patrné, že oblast Slavkovského lesa prodělala – co se osídlení ve dvacátém století týče – značně bouřlivý vývoj. Vzkvétající kraj bohatý na nerostné bohatství í minerální prameny byl citelně zasažen poválečným vysídlením německého obyvatelstva, které v oblasti tvořilo naprostou většinu. Nedařící se snahy o dosídlení spolu se strategickou polohou oblasti vedly v 50. letech k vybudování VVP Prameny. Armáda při jeho budování srovnala se zemí asi 25 obcí a měst. Během této doby ztratil dnešní Karlovarský kraj přes polovinu všech svých obyvatel. Je dodnes smutné a zarážející, že tato sídla byla zničena kvůli pouhým osmi letům, po které vojenský prostor plnil svůj účel. Těžba uranu v jeho těsné blízkosti však byla pro tehdejší vládu prioritnější. Socialismus ubral oblasti cenný historický odkaz a vtiskl jí nádech sovětského socialistického realismu (sídliště v Horním Slavkově, vesnice Rovná, atd.). Obce v oblasti dnes trpí odlivem obyvatel, malou nabídkou zaměstnání i finančními problémy. V téměř liduprázdné krajině se tak alespoň dochovalo cenné přírodní bohatství, jehož význam byl potvrzen vyhlášením CHKO Slavkovský les. Oblast Slavkovského lesa je tak dodnes velice řídce osídlena a je to jedna z nejméně navštěvovaných oblastí České republiky.

3.3.2 Přebuz: nejmenší město v ČR Město Přebuz se nachází v západních Čechách, asi 25 km severně od okresního města Sokolov, pod který administrativně spadá. Město se nachází v blízkosti státní hranice s Německem, v nadmořské výšce přes 880 metrů nad mořem. V některých prvcích vývoje osídlení 20. století zde panuje shoda s výše popsanou oblastí Slavkovského lesa, od které je Přebuz vzdálena vzdušnou čarou jen 30 kilometrů. První dochované písemné zmínky o Přebuzi pocházejí z poloviny 16. století, avšak nedoložené zmínky o obci se objevují ve 13. století a jsou spojeny s bohatými nalezišti cínové rudy v okolí obce. Již ve 2. polovině 16. století byla Přebuz povýšena na horní město. V průběhu 19. století těžba cínu pomalu ustávala. Poslední pokusy o její obnovení probíhaly v období druhé světové války.138 Po válce byla nucena z Přebuzi odejít naprostá většina německého obyvatelstva. Obci hrozil reálný zánik – dosídlovací vládní snahy zde přirozeně nebyly úspěšné, obec se nacházela v odlehlém horském terénu, s minimem pracovních příležitostí, navíc v těsné blízkosti hranice s Německem. Naplánovanou likvidaci obce odvrátilo zahájení průzkumu na strategický uran (mezi léty 1946 a 1947) a cín (v 50. letech). Průzkumy však ke smůle obce výhodnost potenciální těžby nepotvrdily. Na základě tohoto závěru byla v průběhu 60. let v Přebuzi zlikvidována většina prázdných obytných budov a zachovalo se jich jen několik desítek. Tento fakt dokládá následující tabulka.

138 Oficiální stránky města Přebuz. [online]

55

Tabulka č. 13: Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel a domů města Přebuz 1890 počet obyvatel

1910

1930

1950

1970

1991

2001

2 982

3 264

2 771

163

115

56

73

412

420

463

484

32

37

45

počet domů

Pramen: Historický lexikon obcí 1869-2005 Od 70. let minulého století se Přebuz profiluje jako turisticky atraktivní místo ve stejnojmenném přírodním parku, v klidné a velice řídce osídlené oblasti139 Krušných hor. Většina objektů zde slouží rekreačním účelům, jen minimum domů je trvale obydleno. V současné době (rok 2010) žije ve městě 74 obyvatel, průměrný věk obyvatel dosahuje padesáti let (viz následující tabulka) a je vůbec nejvyšší ze všech obcí v Karlovarském kraji, přičemž trend má stále rostoucí tendenci. Co se občanské vybavenosti týče, ve městě není pošta, škola ani zdravotnické zařízení. Děti chodí do školy v Rotavě, vzdálené asi 13 km od města. Lékař do města dojíždí jednou za 14 dnů. Vzhledem k minimálním pracovním příležitostem v obci musejí místní obyvatelé za prací jezdit rovněž do okolních obcí – především Rotavy, Kraslic a Nejdku. Tabulka č. 14: Vývoj počtu obyvatel a průměrného věku města Přebuz v letech 2004 – 2009 2004

2005

2006

2007

2008

2009

počet obyvatel

84

86

87

81

77

74

průměrný věk

46,3

46,5

46,2

47,9

48,5

50,1

Pramen: Demografická ročenka měst – ČSÚ Na základě současného stavu (nízký počet obyvatel, minimální občanská vybavenost) je jen těžko představitelné, že Přebuzi bylo na její žádost o navrácení historického titulu města bez výhrad vyhověno. Stalo se tak dne 22. června 2007 na základě Rozhodnutí č. 21 tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka. Toto rozhodnutí dokládá minimální nároky a obrovskou benevolentnost českého státu v navracení statutů město/městys na základě historických podkladů, které navíc není sjednoceno s novým udělováním těchto statutů. Přebuz se tedy může chlubit titulem „nejmenší město České republiky“, v praxi jí to však nepřináší žádné výhody pro rozvoj obce. Město se musí potýkat s problémy, které jsou typické pro všechny srovnatelné malé obce nejnižší velikostní kategorie. Shrnutí a doporučení Hlavním cílem této případové studie je na příkladu města Přebuz poukázat na jistou ukvapenost, benevolentnost a roztříštěnost v chování státu při historickém navracení, ale i novém udělování správních statutů město/městys. Dle mého názoru měla být od samého počátku udělování a navracení těchto statutů (rok 2006) stanovena jasná a závazná kritéria (kromě stávajícího nepříliš silného a omezujícího požadavku na věrohodnost prokázání vlastnictví těchto statutů v minulosti při historickém navracení statutů, či požadavku minimálního počtu 3 000 obyvatel při novém stanovení měst), která by měla pevnou oporu v zákoně o obcích. Pro udělování statutu město by bylo vhodné definovat závazná kritéria, která by mohla vycházet z Usnesení vlády č. 418 ze dne 2. května 2001 uvedeného v první kapitole práce. Pro statut městys by požadavky přirozeně nemohly být tak silné jako v případě měst. 139 V hustě zalidněné oblasti střední Evropy představuje oblast Krušnohoří zajímavou anomálii. Na základě historických událostí dvacátého století se zde vytvořila obrovská, přírodně cenná plocha s minimální hustotou osídlení, jejíž obdobu nikde ve střední Evropě nenajdeme.

56

Uzákoněním těchto závazných kritérií by se sjednotilo nejen vydávání správních statutů město/městys (nové udělování a historické navracení), ale zároveň by došlo k větší motivaci obecních představitelů pro rozvoj těch obcí, které by o statut město/městys požádaly (zisk statutu podmíněn splněním kritérii) – ať už zpětně anebo nově. Tím by se zvýšila prestiž těchto správních statutů, ale i lokální patriotismus obyvatel dané obce.

3.3.3 Bruntál vs. Krnov: kdo z koho? Tato závěrečná případová studie poněkud vybočuje z nastíněného trendu. Dosud byla analyzována situace explicitně mající vliv na vývoj malých obcí. Nyní se zaměříme spíše na analýzu vymezení okresní struktury, která se malých obcí dotýká nepřímo. Z pohledu malých obcí a jejich spádovosti k vyšším administrativním celkům je zajímavé sledovat novodobý vývoj (především ve 20. století) dvou měst v oblasti severovýchodní části České republiky, na pomezí historické Moravy a Slezska. Těmito městy jsou Bruntál a Krnov, vzdálená od sebe asi 20 km. Obě města se vyvíjela odlišně s určitými společnými rysy; tento vývoj nyní krátce shrňme. Bruntál je dle dochovaných pramenů nejstarším městem České republiky (zisk městských práv roku 1213). Byl založen jako horní město ve velice řídce osídlené oblasti v podhůří Jeseníků. Hlavním zdrojem prosperity města byla až do 17. století právě těžba rud a drahých kovů. Nový rozmach přinesl městu nástup průmyslové výroby koncem 18. a v 19. století, kdy vznikla řada továren, orientujících se převážně na textilní výrobu.140 Rostoucí význam města se projevil i v polovině 19. století, kdy se stal Bruntál okresním městem se sídlem okresního úřadu (správní okres) i okresního soudu (soudní okres). Záznamy o vzniku města Krnov jsou jen o několik desítek let mladší než v případě Bruntálu. Město Krnov vzniklo v zemědělské oblasti na soutoku řek Opavy a Opavice, na významné obchodní křižovatce mezi Moravou a Slezskem. Také Krnov byl zasažen mohutnou industrializací ve 2. polovině 19. stol. Byly zbořeny městské hradby a na takto uvolněných pozemcích vyrostla celá řada továren zaměřených především na textilní produkci. Později se k nim přidala také strojírenská výroba.141 Také Krnov se stal od roku 1849 okresním městem a tvořil tak společně s Bruntálem dva z osmi142 okresů tehdejšího Vévodství Slezského (do r. 1918). Pod tehdejší okres Bruntál spadala města Vrbno pod Pradědem a Horní Benešov, pod okres Krnov spadal celý Osoblažský výběžek s městy Osoblaha, Jindřichov, Albrechtice. Rozlohou srovnatelné okresy tak dobře reflektovaly spádovostní podmínky okolních obcí. Oba okresy fungovaly v této nezměněné podobě (jako součást země Moravskoslezské) i v období první republiky a toto uspořádání vydrželo až do období Protektorátu Čechy a Morava. Na základě Mnichovské dohody z roku 1938 připadla obě města Němcům, tedy k obsazenému území českého pohraničí. Shodný vývoj lze u obou měst zaznamenat i v souvislosti s poválečným odsunem německého obyvatelstva. Z Bruntálu i Krnova bylo po druhé světové válce odsunuto více než 95 % obyvatel, kteří byli nahrazeni novoosídlenci z různých koutů českých zemí, ale i ze zahraničí (Maďaři, Rumuni, Romové, atd.). Při srovnání rozsahu válečných škod však bylo mnohem více postiženo město Krnov a jeho okolí, při bombardování bylo totálně zničeno například historické město Osoblaha, později nově vystavěno na původním půdorysu. Roku 1949 vstoupilo v platnost nové administrativní členění státu. Podoba okresu Krnov, který spadal pod nově utvořený Ostravský kraj, zůstala téměř nezměněna; okres 140 Oficiální stránky města Bruntál [online]. 141 Oficiální stránky města Krnov [online]. 142 Dalšími okresy Vévodství Slezského byl Bílovec, Bílsko (dnes v Polsku), Fryštát (dnes součástí města Karviná), Frývaldov (dnešní Jeseník), Opava a Těšín.

57

Bruntál připadl Olomouckému kraji a jeho rozloha se zvětšila směrem na jih o oblast bývalého okresu Moravský Beroun. Při pohledu na níže uvedený graf srovnávající vývoj počtu obyvatel obou města se nám začínají projevovat některé významné souvislosti. Rámeček č. 11: Graf dlouhodobého vývoje počtu obyvatel měst Krnov a Bruntál 27 000 24 000 21 000 18 000 Bruntál Krnov

15 000 12 000 9 000 6 000 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2010

Pramen: Historický lexikon obcí 1869-2005, Malý lexikon obcí 2010, vlastní zpracování Dáme-li do přímé úměry nárůst počtu obyvatel a rozvoj města, pak je z grafu je patrno, že v období 1880 až 1930 probíhal prudší rozvoj města Krnov, kterému v tomto období vzrostl počet obyvatel o 10 000, naproti tomu Bruntálu jen o 2 000, což bylo dáno především výhodnější lokalizací Krnova oproti Bruntálu. V následném období do roku 1950 přišla obě města asi o pětinu obyvatelstva. Ovšem v období let 1950 až 1961 je již jasně patrný trend návratu situace „do normálu“, kdy rozvoj města Krnov dosahuje větší intenzity než v případě Bruntálu. Tento přirozený vývoj byl administrativně narušen až novým územním členěním státu z dubna 1960, kdy byl vyhlášen samostatný okres Bruntál a město Bruntál se stalo navzdory třetinovému počtu obyvatel a horší spádovosti oproti Krnovu, okresním městem, pod které spadal i Krnov. Územně-správní celek bruntálského okresu byl vytvořen v rámci územní reorganizace státu z původních okresů Bruntál, Krnov a Rýmařov, spolu s několika obcemi okresu Jeseník a Opava. Současně bylo vyčleněno několik obcí do sousedních okresů Opava a Šumperk. Nově vytvořený okres Bruntál spadal pod Severomoravský kraj. Integraci dobře ilustruje následující rámeček. Rámeček č. 12: Srovnání okresního administrativního členění v SV části země z let 1949 a 1960

Pramen: Hledíková, Z. a kol. 2005, s. 531, 533 58

Střída (1963) nově vzniklou situaci komentuje následovně: „Do okresu bruntálského bylo začleněno vedle západního dílu Opavska též Rýmařovsko, spolu s onou částí nízkého Jeseníku, která se již hospodářsky začíná obracet k olomoucké části Hané. Takto sestavené území netvoří ekonomický celek (zvýrazněno P. Š.). Také okresní město Bruntál, i když leží ve středu nově vytvořeného okresního území, nemá prozatím daleko tak příznivé střediskové předpoklady (zvýrazněno P. Š.), jako všechna ostatní střediska Severomoravského kraje. Z území bruntálského okresu se jim může rovnat jen město Krnov, které má přes 21 000 obyvatel, rozvinutý průmysl a přes svou okrajovou polohu je dobře dostupnou křižovatkou. Umístění okresních orgánů v Bruntále má naproti tomu dát možnost účinněji řešit problém dosídlení, rozvoje zemědělství a industrializace, zvláště na Bruntálsku a Rýmařovsku.“143 V souvislosti s vymezením nového okresu Bruntál tedy jasně dominovalo centrální úsilí „top-down“, které se snažilo potlačit přirozený vývoj sídel a spádovosti v oblasti a upřednostnit jiné zájmy. Okres Bruntál však nebyl jediný, kde nebyly respektovány historické souvislosti na základě přirozeného rozvoje jednotlivých měst. Jsem si plně vědom si faktu, že počet obyvatel měst většinou nebyl (a někde ani nemohl být) jediným relevantním kritériem pro vymezení „nových okresů“ a okresních měst. Mnohdy hrály roli další faktory (přírodní podmínky, vzdálenost od dalších center, blízkost hranice, aj.). Přesto se stalo, že v některých případech nebyly respektovány žádné z těchto faktorů a okresní města byla utvářena zcela nelogicky, nahodile, nekoncepčně a v rozporu s potřebami území. Tabulku všech okresních měst (v územním vymezení z roku 2010)144, které nebyly v okresu největší, uvádím níže. A to jak v době ustanovení okresů, tak i v současnosti. Tabulka č. 15: Okresní města, která nejsou v daném okrese největší – srovnání let 1961 a 2010 (v územním vymezení měst k 1. 1. 2010) rok 1961 okresní město a jeho počet obyvatel

největší město v okresu a jeho počet obyvatel

rok 2010 rozdíl

okresní město a jeho počet obyvatel

největší město v okresu rozdíl a jeho počet obyvatel

Bruntál (8 239)

Krnov (21 493)

13 254 Karviná (61 948)

Havířov (82 896)

20 948

Semily (7 081)

Turnov (12 270)

5 189 Bruntál (17 264)

Krnov (25 059)

7 795

Louny (12 537)

Žatec (15 661)

3 124 Semily (8 830)

Turnov (14 445)

5 615

Ústí nad Orlicí (11 634)

Česká Třebová (14 470)

2 836 Ústí nad Orlicí (14 565)

Česká Třebová (16 178)

1 613

Karviná (49 418)

Havířov (51 103)

1 685 Louny (18 796)

Žatec (19 324)

Prachatice (5 381)

Vimperk (6 073)

692

Nymburk (12 585)

Poděbrady (13 162)

577

528

Pramen: Historický lexikon obcí 1869-2005, Malý lexikon obcí 2010, vlastní zpracování Vidíme, že kromě výše rozebraného případu měst Bruntál a Krnov, se podobná situace týkala i severočeských měst Semily a Turnov. O příčinách můžeme jen obtížně spekulovat. U jiných okresních měst je však opodstatnění řešení nabíledni. Při ustanovení okresu Louny, kam byl začleněn i větší Žatec, byl brán v úvahu fakt, že právě Žatec se nacházel – na rozdíl od Loun – v oblasti českého pohraničí a stále zde žila početná německá menšina. Proto se okresním městem staly sice menší a pro mnoho obyvatel odlehlejších obcí okresu hůře dostupné, avšak 143 Střída, M. 1963, s. 156-157 144 Územní vymezení měst z roku 2010 není v této analýze zkreslující, ba naopak, neboť nám v tomto ohledu vytváří hustší síto pro výběr okresních měst z roku 1961, protože v sobě reflektuje rozvojové tendence měst po roce 1961 do současnosti. Pokud bychom analyzovali města v územním vymezení roku 1961, byla by tabulka o několik položek obsáhlejší.

59

české Louny. Vysvětlení se nabízí i u měst Prachatice a Vimperk. Svoji roli zde sehrála vzdálenost od tehdy přísně střežené státní hranice se Západním Německem. Prachatice jsou vzdušnou čarou od hranic vzdáleny asi 25 km, nicméně Vimperk jen 15 km. Ten byl proto v případě potenciálního válečného konfliktu v hraničním pásmu zranitelnější. Specifické je v předchozím textu nastíněné postavení měst Karviná a Havířov. Rozvojový efekt ustanovených okresních měst se dlouhodobě projevil i po zrušení okresních úřadů na konci roku 2002 a následném poklesu významu okresů. Pro některá města mělo ustanovení sídla okresu pozitivní rozvojový účinek, kterým někdejší největší město okresu překonala či alespoň vyrovnala (Prachatice, Nymburk, Louny), u jiných se rozdíly mezi největšími městy okresu nadále prohlubují (Semily, Bruntál), což dokládá skutečnost, že tato města se po zrušení okresních úřadů vracejí ke svému přirozenému vývoji, který byl od 60. let minulého století narušen. Vrátíme-li se zpět k okresu Bruntál, určité problematické vymezení a nejednotnost území tohoto okresu dokládají i územní změny v okresu za posledních patnáct let. V této době přišel okres Bruntál o několik oblastí, pro které nebylo město Bruntál přirozeným spádovým centrem. Jednalo se o město Zlaté Hory a okolí, které přešlo v roce 1996 pod nově vytvořený okres Jeseník, dále potom město Moravský Beroun a dalších několik obcí s přirozenou spádovostí k Hané, které přešly od roku 2005 pod okres Olomouc, a dále několik malých obcí ve východní části okresu Bruntál, které jsou od roku 2007 součástí okresu Opava. Oblasti Krnovska a Rýmařovska jsou již do bruntálského okresu pevně začleněny. Současný katastr okresu Bruntál je rozčleněn do správních obvodů třech obcí s rozšířenou působnosti: ORP Krnov, Bruntál a Rýmařov (tedy někdejších středisek osídlení obvodního významu145). Katastry těchto správních obvodů se téměř neliší od dřívějších katastrů samostatných okresů Krnov, Bruntál a Rýmařov fungujících v letech 1949 až 1960. Shrnutí S odstupem času je možné s určitostí konstatovat, že nové administrativní členění státu z roku 1960 bylo výrazným zásahem do přirozeného vývoje mnoha sídel. Při vytyčování území nových okresů a okresních měst zůstalo mnoho přirozených spádových center opomenuto, některá méně významná centra byla naopak výrazně preferována (Bruntál, Semily, aj.). Z pohledu malých obcí lze plošně velké okresy s poměrně řídkou sítí okresních měst hodnotit negativně – především ve smyslu horší dostupnosti a celé řady dalších rozvojových problémů z toho plynoucích.

145 viz Atlas obyvatelstva Československé socialistické republiky, 1987

60

ZÁVĚR Obecní zřízení prošlo v novodobých dějinách našeho státu bouřlivým vývojem, který měl vliv na podobu sídelní struktury. Ovšem nebyly to jen legislativní změny, které ovlivnily počet, velikost a rozmístění obcí na našem území. Až do konce 30. let minulého století se vyvíjela sídelní struktura a počet sídel relativně přirozeně bez výraznějších vnějších zásahů. Tento přirozený vývoj byl krátkodobě narušen druhou světovou válkou, ale především trvalými a nevratnými hospodářsko-politickými změnami a opatřeními v období poválečném. Pokud se ztotožníme s poválečným odsunem obyvatel německé národnosti z území našeho státu jako tehdy jediným možným (společností akceptovatelným) řešením, lze se oprávněně domnívat, že postupné vysídlení některých nevýhodně lokalizovaných sídel bylo do jisté míry očekávanou a přijatelnou daní za národnostní sjednocení. I za cenu rozsáhlé sociální, kulturní a demografické proměny obyvatelstva v českém pohraničí. Totéž si však rozhodně nemůžeme myslet i o poválečné likvidaci mnohých měst a obcí v hraničním pásmu, či na území armádou zabraných vojenských prostorů, oprávněně považované za jeden ze zločinů komunismu. Ostatně právě komunismus poznamenal přirozený vývoj našich obcí nejznatelněji. Nejen, že v 50. letech 20. století zaniklo nejvíce sídel v naší novodobé historii, ale na dlouhých 40 let ovlivnila naši společnost myšlenka socialismu, která stála, jak se později ukázalo, za dlouhodobou stagnací naši země. V duchu socialismu byl zaveden institut lidového vlastnictví (vznik JZD, státních podniků), důraz byl kladen na těžký průmysl (ten si vyžádal především prostřednictvím těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří a výstavby mnoha vodních děl daň v podobě zničení velkého množství sídel). Na úrovni obecního zřízení byl zaveden systém národních výborů, který vedl k tuhému centralismu státní moci a likvidaci samosprávy. Občané tedy prakticky ztratili možnost rozhodovat si „sami o sobě“, což ve svém důsledku vedlo k potlačení obecního patriotismu, prudkému poklesu o zájem na dění v obcích a tím v celé řadě případů ke stagnaci jejich rozvoje. Změny se dotkly i okresní struktury, která ovlivnila rozvoj mnoha měst. Nedostatky nově nastoleného socioekonomického řádu se brzy projevily mnoha oblastech. Jednou z reakcí na tyto projevy bylo zavedení střediskové soustavy osídlení v 70. letech, které administrativně-direktivním tlakem integrovalo především malé obce. Určitou integrací na úrovni obcí si v těchto letech prošla celá řada evropských států. Integrace však byla pozvolnější a lépe reflektovala přirozené spádovostní a vývojové tendence jednotlivých obcí. Proto měla větší naději na dlouhodobý úspěch. Naopak představitelé českých zintegrovaných obcí čekali na jakoukoliv příležitost k opětovnému osamostatnění. Tato příležitost nastala po roce 1989. Ve společnosti tehdy opět panovala pochopitelná „protikomunistická nálada“, která v souvislosti s tvorbou nového obecního zřízení vyústila ve značnou benevolenci podmínek vzniku nových obcí a měst. Všem obcím a jejich představitelům byl dána možnost osamostatnění se všemi výhodami (ale i nevýhodami) z toho plynoucími. Této možnosti pochopitelně většina obcí využila. Nárůst počtu obcí o více než 2 000 během pouhých dvou „polistopadových“ let je tedy přirozeným důsledkem předchozího období. Z tohoto počtu bylo navíc více než 97 % malých obcí. Zjednodušeně lze tvrdit, že ty obce, které byly během 70. let sjednoceny, se po roce 1989 znovu osamostatnily (pokud ovšem nezanikly v důsledku postupného vysídlení). Z dnešního pohledu by bylo jistě možné nalézt výhodnější řešení spočívající ve větším počtu omezujících kritérií pro vznik nové obce. Polistopadové obecní zřízení se dočkalo změny až v roce 2000, tedy v době, kdy již všechny obce, které o to měly zájem, byly samostatné. Současný vysoký počet malých obcí v ČR působí mnoho problémů, o nichž bylo pojednáno v první kapitole práce. Jisté je, že případná další řešení této situace budou nutně muset zohlednit specifika českého prostředí (nejen historická). Jinde v Evropě použité integrační metody je třeba v našich podmínkách aplikovat s velkou rozvahou zohledňující 61

nedávný historický vývoj, a zaměřit se spíše na prohloubení spolupráce všech zainteresovaných subjektů právě na úkor integračních snah. Zatímco tedy Evropa stále ještě volá po sjednocení, praxe několika posledních let v České republice pozvolna ukazuje, že fungování malých obcí může být v našich specifických podmínkách při nutné vůli a spolupráci všech dotčených subjektů dlouhodobě udržitelným stavem. Úplným závěrem mějme na paměti, že moderní svět se stále více globalizuje. V tomto světě mají obecně více šancí na přežití větší a stabilnější celky. Místní kultury jsou leckdy (někdy i nevědomky) potírány a mezinárodní odlišnosti se postupně stírají v mnoha oblastech. Vytváří se tak monolitní společnost bez hranic, ve které jsou pravidla pro všechny bez rozdílů stanovena jednotně. Naše země je přitom svým vývojem velmi specifická a její odlišnost je i v Evropě málo akceptována a vnímána. Pokud výše uvedené poznatky aplikujeme na malé obce v České republice, snadno zjistíme, že popsaným tlakům mohou odolat jedině pomocí vzájemné spolupráce a jednotného postupu. Vždyť svobodná česká obec (bez ohledu na svoji velikost) patří svým historickým vývojem k cenným odkazům tohoto státu budoucím generacím.

62

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PUBLIKACE [1] Atlas obyvatelstva Československé socialistické republiky. Praha : Geografický ústav ČSAV, 1987. s [2] ČAPKA, František; SLEZÁK, Lubomír; VACULÍK, Jaroslav. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Vyd. 1. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2005. 359 s. ISBN 8072044192. [3] ČECHÁK, Vladimír. Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (19452004). Vyd. 1. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2004. 262 s. ISBN 8086754227. [4] Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Praha : ČSÚ 2007. s. ISBN 9788025014035. [5] EXNER, Jiří. Obce, města, městské části : o místní veřejné správě a její dekoncentraci statutárními vyhláškami v územně členěných městech. 1. vyd. Praha : Libri, 2004. 407 s. ISBN 8072772899. [6] GALVASOVÁ, Iva a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. Vyd. 1. Brno : Georgetown, 2007. 138 s. ISBN 80251209. [7] HAMPL, Martin.; MÜLLER, Jan: Jsou obce v České republice příliš malé? In Sborník České geografické společnosti, roč. 103, 1/1998, s. 1-12. ISSN 1210-115X [8] HENDRYCH, Dušan. Správní věda : teorie veřejné správy. Vyd. 1. Praha : ASPI, 2003. 195 s. ISBN 8086395863 [9] HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : od počátků státu po současnost. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 568 s. ISBN 8071067091. [10] KADEČKA, Stanislav. České obecní zřízení a jeho vývoj po roce 2000. In GROSPIČ, Jiří, LOUDA, Tomáš, VOSTRÁ, Lenka (eds). Územní samospráva v České republice a Evropě. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 423 s. ISBN 9788073800284 [11] KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. Vyd. 1. Praha : C.H. Beck, 2003. 408 s. ISBN 8071797944 [12] KOUDELKA, Zdeněk. Samospráva. Praha : Linde, 2007. 399 s. ISBN 9788072016655 [13] KOVAŘÍK, David. Demoliční akce v českém pohraničí v letech 1945-1960 : disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta 2009. 190 s. Vedoucí disertační práce: Jiří Malíř. [14] KUČERA, Zdeněk a kol. Zaniklá sídla: jejich vznik, poznání a rekonstrukce. In Geografické rozhledy, roč. 20, 4/2010-11. s. 32-33. ISSN 1210-3004 [15] MAJEROVÁ, Věra. Sociologie venkova a zemědělství. Vyd. 4. V Praze : Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2008. 246 s. ISBN 9788021306516. [16] MATES, Pavel. Kapitoly z historie české veřejné správy v letech 1848-1989. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1996. 66 s. ISBN 8070798467. [17] NUNVÁŘOVÁ, Svatava. Veřejná politika a územní správa a samospráva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 112 s. ISBN 8021039582. 63

[18] PERLÍN, Radim. Problematika organizace státní správy a samosprávy. In HAMPL, Martin. Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. 1. vyd. Praha : DemoArt, 1996. 395 s. ISBN 8090215424. [19] PROCHÁZKA, Antonín: Samospráva obcí a OZV. In Právní rozhledy 8/1997. Praha : Beck, 1997. s. 424-426. ISSN 1210-6410. [20] PRŮCHA, Petr. Správní právo : obecná část. 7., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 2.). Brno : Masarykova univerzita, 2007. 418 s. ISBN 9788021042766. [21] SCHELLE, Karel. Dějiny české veřejné správy. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 314 s. ISBN 9788073802035. [22] SCHELLE, Karel. Vývoj veřejné správy v letech 1848-1948. Praha : Eurolex Bohemia, 2002. 389 s. ISBN 8086432254 [23] STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa 1945-1947. Vyd. 1. Praha : Academia, 1991. 536 s. ISBN 8020003282. [24] STRECKOVÁ, Yvonne; MALÝ, Ivan. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 1998. 214 s. ISBN 8072261126. [25] STŘÍDA, Miroslav a kol. Oblasti Československa. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 220 s. [26] TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. 2., nezm. vyd. Plzeň : Západočeská univerzita, 1994. 136 s. ISBN 8070431261. [27] VAJDOVÁ, Zdenka; ČERMÁK, Daniel; ILLNER, Michal. Autonomie a spolupráce : důsledky ustavení obecního zřízení v roce 1990. 1. vyd. Praha : Sociologický ústav AV ČR, 2006. 108 s. ISBN 8073300869. [28] VIDLÁKOVÁ, Olga. Reformy veřejné správy. Vyd. 1. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2000. 140 s. ISBN 8071942901. INERNETOVÉ ZDROJE [29] Armáda ČR: oficiální webové stránky. [online]. [cit. 2010-08-27]. Dostupné z WWW: [30] Benešovy dekrety. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2010-12-09]. Dostupné z WWW: [31] BINEK, Jan; GALVASOVÁ, Iva; KADEČKA, Stanislav: Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím. In Veřejná správa 2/2008, [online]. [cit. 2011-01-24]. Dostupné z WWW: [32] Československé vojenství. [online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: [33] Český statistický úřad. Demografická příručka 2009. ČSÚ 2010 [online]. [cit. 2011-0122]. Dostupné z WWW: [34] Český statistický úřad. Demografická ročenka měst 2000 až 2009. ČSÚ 2010 [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: 64

[35] Český statistický úřad. Malý lexikon obcí 2010. ČSÚ 2010 [online]. [cit. 2011-01-10]. Dostupné z WWW: [36] Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí 2005 – zajímavosti. ČSÚ 2009 [online]. [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: [37] European charter of local self-government. Council of Europe. [online]. [cit. 2010-1019]. Dostupné z WWW: [38] GaREP. Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím (2007) Závěrečná zprava [online]. [cit. 2010-11-07]. Dostupné z WWW: [39] HEREIT, Petr.: Krudum v pravěku a raném středověku [online]. [cit. 2010-08-27]. Dostupné z WWW: [40] HOTTES, Ruth. Walter Christaller. [online]. [cit. 2011-03-01]. Annals of the Association of American Geographers. 1983. Dostupné na WWW [41] Košický vládní program [online]. [cit. 2011-02-14]. Dostupné z WWW: [42] Ležáky. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2011-04-10]. Dostupné z WWW: . [43] Likvidace starého mostu [online]. [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: [44] MAŘÍKOVÁ, Pavlína: Malé obce – sociologický pohled (1,2). In Obec a finance 1,2/2005, [online]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: [45] Obcím zvoní administrativní hrana. Česko se nevyhne jejich slučování. In Idnes [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné z WWW: [46] Oficiální webové stránky města Bruntál. [online]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z WWW: [47] Oficiální webové stránky města Krnov. [online]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z WWW: [48] Oficiální webové stránky města Přebuz. [online]. [cit. 2011-02-17]. Dostupné z WWW: [49] PERLÍN, Radim: Vymezení venkovských obcí v Česku. In Obec a finance 2/2009, [online]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: [50] Seznam městysů v ČR. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2010-12-11]. Dostupné z WWW: [51] Smraďoch v kraji, který trpěl. In IN magazín [online]. [cit. 2010-08-27]. Dostupné z WWW: 65

[52] Současné problémy ve financování obcí. In Informační servis Svazu měst a obcí ČR, 1/2007. [online]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z WWW: [53] Stránky přátel Slavkovského lesa. [online]. [cit. 2010-08-27]. Dostupné z WWW: [54] Sudety – dokumentární pořad České televize. [online]. [cit. 2011-02-27]. Dostupné z WWW: [55] SWIANIEWICZ, Pawel: Size of Local Government, Local Democracy and Efficiency in Delivery of Local Services – International Context and Theoretical Framework. In SWIANIEWICZ, Pawel (ed.) : Consolidation or Fragmentation? The Size of Local Governments in Central and Eastern Europe, Local Government and Public Service Reform Initiative 2002. Open Society Institute Budapest. ISBN: 9639419451. [online]. [cit. 2010-12-11]. Dostupné z WWW: [56] TESAŘ, Luděk: Malé obce mají nadále komplikovanou šanci k rozvoji. In Veřejná správa 32/2008, [online]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: [57] UHROVÁ-MÉSZÁROSOVÁ, Anna: Maďarská menšina na Slovensku. In Vesmír 1/2008, roč. 87, s. 46, [online]. [cit. 2011-01-03]. Dostupné z WWW: [58] Vesnice bez signálu a bez starosty. Kvůli dluhům nikdo nekandiduje. In IHNED [online]. [cit. 2010-10-11]. Dostupné z WWW: [59] WIDEMANNOVÁ, Marie: Vztah mezi velikostí obcí a regionů a efektivností a hospodárností jejich činnosti. In Veřejná správa 15/2002, roč. 13, [online]. [cit. 2011-0208]. Dostupné z WWW: [60] Zaniklé obce a objekty po roce 1945. [online]. [cit. 2010-12-11]. Dostupné z WWW: LEGISLATIVA [61] Usnesení vlády České republiky ze dne 2. května 2001 č. 418 o určení kritérií pro posouzení návrhů obcí na stanovení městy vládou a o vyjádření vlády k žádostem obcí o stanovení městy [62] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky [63] Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky [64] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) [65] Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností [66] Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) [67] Zákon č. 76/1919 Sb.

66

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad DSO – dobrovolný svazek obcí CHKO – chráněná krajinná oblast EU – Evropská unie JE – jaderná elektrárna JZD – jednotné zemědělské družstvo KNV – Krajský národní výbor KSČ – Komunistická strana Československa LM – Lidové milice m. n. m. – metrů nad mořem MAS – místní akční skupina MNV – místní národní výbor NV – národní výbor ONV – okresní národní výbor ORP – obec s rozšířenou působností POÚ – obec s pověřeným obecním úřadem PS – Poslanecká sněmovna RUD – rozpočtové určení daní VS – veřejná správa VÚSC – vyšší územně správní celek VVP – vojenský výcvikový prostor

67

SEZNAM RÁMEČKŮ RÁMEČEK Č. 1: VLÁDOU STANOVENÁ KRITÉRIA PRO VZNIK MĚSTA Z ROKU 2001...........................................................................................................................................16 RÁMEČEK Č. 2: VYBRANÉ BENEŠOVY DEKRETY....................................................29 RÁMEČEK Č. 3: MAPKA ČESKÉHO POHRANIČÍ........................................................30 RÁMEČEK Č. 4: NÁRODNOSTNÍ SLOŽENÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH V OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY A KOMUNISMU...............................................................................34 RÁMEČEK Č. 5: ÚZEMNÍ ZMĚNY OBCÍ OD ROKU 2009...........................................41 RÁMEČEK Č. 6: OBLAST NEJVYŠŠÍHO UCELENÉHO VÝSKYTU MALÝCH OBCÍ V ČR..............................................................................................................................44 RÁMEČEK Č. 7: MAPA ZCELA I ČÁSTEČNĚ ZANIKLÝCH OBCÍ A OSAD VE 20. STOLETÍ NA ÚZEMÍ ČR DLE WEBU ZANIKLEOBCE.CZ..........................................46 RÁMEČEK Č. 8: TYPOLOGIE ZÁNIKU OBCÍ DLE JEDNOTLIVÝCH OBDOBÍ....48 RÁMEČEK Č. 9: TYPOLOGIE ZÁNIKU OBCÍ DLE JEDNOTLIVÝCH DŮVODŮ ZÁNIKU...................................................................................................................................49 RÁMEČEK Č. 10: TYPOLOGIE ZÁNIKU OBCÍ DLE DŮVODŮ ZÁNIKU (SOUHRNNÁ MAPA)............................................................................................................50 RÁMEČEK Č. 11: GRAF DLOUHODOBÉHO VÝVOJE POČTU OBYVATEL MĚST KRNOV A BRUNTÁL ...........................................................................................................58 RÁMEČEK Č. 12: SROVNÁNÍ OKRESNÍHO ADMINISTRATIVNÍHO ČLENĚNÍ V SV ČÁSTI ZEMĚ Z LET 1949 A 1960..................................................................................58

68

SEZNAM TABULEK TABULKA Č. 1: VELIKOSTNÍ STRUKTURA OBCÍ ČR A JEJICH POPULAČNÍ VELIKOST (K 1.1. 2010).......................................................................................................18 TABULKA Č. 2: VELIKOSTNÍ KATEGORIE MĚST A MĚSTYSŮ (K 1.1. 2010)........18 TABULKA Č. 3: VÝVOJ POČTU OBCÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ MEZI LÉTY 1869 A 2001 ...................................................................................................................................................23 TABULKA Č. 4: VÝVOJ POČTU OBCÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ MEZI LÉTY 1921 A 2010 S PŘIHLÉDNUTÍM K MALÝM OBCÍM...........................................................................26 TABULKA Č. 5: CELKOVÁ BILANCE ODSUNU NĚMCŮ Z ČESKOSLOVENSKA PODLE JEDNOTLIVÝCH VLN..........................................................................................30 TABULKA Č. 6: VÝVOJ POČTU OBYVATEL VYBRANÝCH MĚST A OBCÍ ČESKÉHO POHRANIČÍ.......................................................................................................34 TABULKA Č. 7: POČET NOVĚ VZNIKLÝCH OBCÍ OD ROKU 1990.........................39 TABULKA Č. 8: ABSOLUTNÍ POČTY MALÝCH OBCÍ NA ÚZEMÍ KRAJŮ ČR K 1.1. 2010....................................................................................................................................42 TABULKA Č. 9: OKRESY S MEZNÍMI HODNOTAMI V SOUVISLOSTI S VÝSKYTEM MALÝCH OBCÍ (K 1.1. 2010)......................................................................43 TABULKA Č. 10: HISTORIE VOJENSKÝCH PROSTORŮ NA NAŠEM ÚZEMÍ.......50 TABULKA Č. 11: VÝVOJ POČTU OBYVATEL A DOMŮ MĚSTA ČISTÁ...................52 TABULKA Č. 12: OBYVATELSTVO KARLOVARSKÉHO KRAJE A JEHO OKRESŮ PODLE VÝSLEDKŮ SČÍTÁNÍ LIDU V LETECH 1921 – 1950 (PŘEPOČTENO NA ÚZEMNÍ STAV K 1. 3. 2001).................................................................................................53 TABULKA Č. 13: DLOUHODOBÝ VÝVOJ POČTU OBYVATEL A DOMŮ MĚSTA PŘEBUZ..................................................................................................................................56 TABULKA Č. 14: VÝVOJ POČTU OBYVATEL A PRŮMĚRNÉHO VĚKU MĚSTA PŘEBUZ V LETECH 2004 – 2009........................................................................................56 TABULKA Č. 15: OKRESNÍ MĚSTA, KTERÁ NEJSOU V DANÉM OKRESE NEJVĚTŠÍ – SROVNÁNÍ LET 1961 A 2010 (V ÚZEMNÍM VYMEZENÍ MĚST K 1. 1. 2010).........................................................................................................................................59

69

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA 1: VÝSKYT MALÝCH OBCÍ VE VYBRANÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH PŘÍLOHA 2A: VELIKOSTNÍ SKUPINY OBCÍ DLE KRAJŮ, OKRESŮ – POČET OBCÍ (K 1.1. 2010) PŘÍLOHA 2B: VELIKOSTNÍ SKUPINY OBCÍ DLE KRAJŮ, OKRESŮ – PODÍL OBYVATEL V % (K 1.1. 2010) PŘÍLOHA 3: KATEGORIE MALÝCH OBCÍ PODLE POČTU OBYVATEL NA ÚZEMÍ ČR (STAV K 1.1. 2006) PŘÍLOHA 4: VLASTNÍ DATABÁZE ZCELA ZANIKLÝCH OBCÍ VE 20. STOLETÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ PŘÍLOHA 5: RELATIVNÍ PŘÍRŮSTEK/ÚBYTEK OBYVATEL ČR MEZI LÉTY 1930 A 1950

Příloha 1: Výskyt malých obcí ve vybraných evropských zemích obce Země

Rok

do 199 abs.

200-499 %

abs.

500-999 %

abs.

nad 1 000 %

abs.

celkem

%

abs.

%

Průměrná populační velikost obce

Belgie

2006

1

0,2

0

0,0

1

0,2

587

99,7

589

100,0

17 846

Bulharsko

2009

0

0,0

0

0,0

0

0,0

262

100,0

262

100,0

28 951

Česká republika

2009

1 561

25,0

1 991

31,8

1 330

21,3

1367

21,9

6 249

100,0

1 675

Dánsko

2007

1

1,0

0

0,0

0

0,0

97

99,0

98

100,0

55 513

Estonsko

2007

2

0,9

5

2,2

29

12,8

191

84,1

227

100,0

5 914

Finsko

2006

1

0,2

7

1,7

14

3,4

394

94,7

416

100,0

12 658

Francie

2006

9 887

27,0

8 117*

22,1

9 392**

25,6

9 289

25,3

36 685

100,0

1 724

Itálie

2005

200

2,5

637

7,9

1 126

13,9

6 138

75,8

8 101

100,0

7 252

Litva

2006

0

0,0

0

0,0

0

0,0

60

100,0

60

100,0

56 721

Lotyšsko

2006

0

0,0

25

4,7

170

32,1

335

63,2

530

100,0

4 329

Maďarsko

2005

346

11,0

700

22,4

674

21,4

1425

45,3

3 145

100,0

3 204

Německo

2005

736

6,0

1 870

15,2

2 244

18,2

7 490

60,7

12 340

100,0

6 681

Nizozemí

2009

0

0,0

0

0,0

0

0,0

441

100,0

441

100,0

37 383

Norsko

2007

0

0,0

3

0,7

24

5,6

404

93,7

431

100,0

10 861

Polsko

2006

0

0,0

0

0,0

0

0,0

2 478

100,0

2 478

100,0

15 386

Rakousko

2006

26

1,1

152

6,4

430

18,2

1 750

74,2

2 358

100,0

3 506

Rumunsko

2006

2

0,1

8

0,3

58

0,8

3 104

97,9

3 172

100,0

6 802

Slovensko

2009

385

13,3

778

26,9

763

26,4

965

33,4

2891

100,0

1 872

Slovinsko

2006

0

0,0

2

1,0

4

2,1

187

96,9

193

100,0

10 416

Španělsko

2006

2 194

27,1

1 603

20,1

1 069

13,2

3 217

39,7

8 110

100,0

5 513

Švédsko

2006

0

0,0

0

0,0

0

0,0

290

100,0

290

100,0

31 425

Švýcarsko

2005

308

11,2

539

19,5

549

19,9

1 362

49,4

2 758

100,0

2 705

* odpovídá velikostní kategorii 200-399 obyvatel ** odpovídá velikostní kategorii 400-999 obyvatel

Pramen: GaREP – Závěrečná zpráva projektu „Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím“ (2007); statistické úřady Bulharska, ČR (ČSÚ), Francie (INSEE), Nizozemí (CBS), Slovenska; vlastní zpracování

Příloha 2a: Velikostní skupiny obcí dle krajů, okresů – počet obcí (k 1.1. 2010) Obce (Municipalities) Název kraje, okresu Name of region, district Hlavní město Praha Středočeský kraj Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník Jihočeský kraj České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Plzeňský kraj Domažlice Klatovy Plzeň-město Plzeň-jih Plzeň-sever Rokycany Tachov Karlovarský kraj Cheb Karlovy Vary Sokolov Ústecký kraj Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Liberecký kraj Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Královéhradecký kraj Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Pardubický kraj Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Vysočina Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Jihomoravský kraj Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Olomoucký kraj Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Zlínský kraj Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín Moravskoslezský kraj Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město Česká republika

od (up)200 do (to) 199 do (to) 499 257 41 14 19 14 28 11 35 17 11 2 31 34 238 22 4 45 30 26 56 55 185 37 36 3 30 36 30 13 17 8 6 3 51 3 7 19 13 4 3 2 35 15 3 5 12 115 23 46 13 18 15 107 26 26 33 22 338 56 66 69 74 73 119 34 32 5 7 41 48 1 9 9 19 10 19 7 7 5 14 8 1 5 1 543

Pramen: Malý lexikon obcí 2010

404 35 32 37 36 32 21 53 33 30 21 50 24 201 41 16 27 27 23 38 29 152 25 24 2 33 26 20 22 37 13 14 10 126 20 17 42 24 12 6 5 56 12 6 21 17 168 50 39 32 26 21 175 46 49 41 39 208 30 32 28 61 57 191 39 45 11 15 26 55 124 4 20 38 43 19 83 34 13 8 28 57 28 13 4 11 1 1 982

od 500 do 999 259 20 22 22 21 19 18 20 24 35 19 23 16 84 21 9 19 8 4 9 14 77 9 19 4 15 18 6 6 35 6 20 9 85 13 9 23 20 2 11 7 66 17 12 18 19 86 17 14 17 20 18 91 17 18 22 34 93 20 12 12 19 30 185 24 57 19 26 33 26 106 8 24 29 24 21 101 25 23 24 29 78 16 16 22 21 3 1 346

od 1 000 do 1 999 129 10 11 13 12 4 13 3 7 20 20 9 7 49 12 10 4 7 8 5 3 43 9 9 3 4 6 6 6 16 4 6 6 37 4 6 12 6 2 4 3 26 4 6 4 12 36 7 5 6 7 11 45 10 11 15 9 34 7 6 5 7 9 95 11 28 19 12 8 17 74 5 28 16 11 14 49 4 20 10 15 77 8 24 4 12 26 3 710

od 2 000 do 4 999 58 5 3 6 4 3 3 5 2 9 13 5 32 11 5 8 1 2 1 4 30 3 2 2 6 11 5 1 14 5 5 4 28 6 1 5 3 4 4 5 17 5 4 7 1 21 3 4 3 5 6 16 6 5 1 4 12 3 3 3 3 60 5 20 11 19 2 3 34 5 11 4 3 11 33 4 11 13 5 40 3 14 5 6 9 3 395

od 5 000 do 9 999 19 1 2 1 1 3 2 2 4 2 1 12 1 1 2 1 1 2 4 8 1 2 2 1 2 6 1 1 4 10 3 2 2 3 10 2 2 3 3 14 3 2 5 3 1 7 1 2 1 3 11 3 3 1 2 2 13 1 4 2 2 3 1 4 1 2 1 11 3 2 1 5 17 2 3 3 4 3 2 142

od 10 000 do 19 999 14 2 1 1 1 3 2 3 1 2 1 1 4 1 1 1 1 4 2 1 1 9 2 2 1 2 2 2 1 1 5 1 1 1 2 8 1 3 4 4 2 2 4 1 1 2 5 1 2 1 1 4 1 1 1 1 4 1 2 1 69

od 20 000 do 49 999 4 1 1 1 1 4 1 1 1 1 1 1 2 1 1 4 2 1 1 2 1 1 2 1 1 1 1 3 1 1 1 5 1 1 1 1 1 3 1 1 1 4 1 1 2 7 1 1 3 2 42

nad (over) 50 000 1 1 1 1 1 1 1 1 1 4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 5 1 2 1 1 21

Celkem Total 1 1 145 114 85 100 89 88 69 120 87 110 79 121 83 623 109 46 106 75 65 112 110 501 85 94 15 90 98 68 51 132 40 54 38 354 52 44 105 70 26 34 23 215 57 34 59 65 448 104 111 78 80 75 451 108 112 116 115 704 120 123 120 167 174 673 116 1 187 63 82 80 144 399 24 96 97 104 78 305 79 78 59 89 299 67 72 17 53 77 13 6 250

Příloha 2b: Velikostní skupiny obcí podle krajů, okresů - podíl obyvatel v % (k 1.1. 2010) Název kraje, okresu Name of region, district

do (to) 199

Hlavní město Praha Středočeský kraj Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník Jihočeský kraj České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Plzeňský kraj Domažlice Klatovy Plzeň-město Plzeň-jih Plzeň-sever Rokycany Tachov Karlovarský kraj Cheb Karlovy Vary Sokolov Ústecký kraj Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Liberecký kraj Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Královéhradecký kraj Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Pardubický kraj Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Vysočina Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Jihomoravský kraj Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Olomoucký kraj Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Zlínský kraj Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín Moravskoslezský kraj Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město Česká republika

Pramen: Malý lexikon obcí 2010

2,6 5,0 2,1 1,6 2,1 4,4 1,4 3,6 2,8 1,1 0,2 3,4 7,2 4,2 1,3 0,6 5,4 5,3 5,3 8,4 6,3 3,7 7,5 4,6 0,3 5,6 5,2 6,7 3,4 0,8 1,2 0,8 0,4 0,8 0,3 0,6 2,2 1,9 0,4 0,4 0,3 1,1 2,0 0,5 0,4 2,3 2,8 2,0 7,3 1,7 2,9 1,9 2,7 3,5 2,0 3,8 2,2 7,8 6,9 7,1 9,5 8,2 7,7 1,3 4,2 1,9 0,6 1,0 4,7 1,1 0,4 0,6 1,1 2,1 1,1 0,5 0,8 0,7 0,4 0,2 1,1 0,1 0,5 1,8

od (up)200 do (to) 499 10,8 11,8 12,7 8,2 12,9 14,3 7,9 13,7 12,1 7,1 6,3 13,9 15,5 10,1 7,0 8,8 9,4 11,7 15,8 16,5 8,9 8,5 13,0 9,1 0,5 15,8 11,4 12,0 14,4 4,1 4,5 4,1 3,6 5,0 5,1 3,9 11,9 9,5 3,4 1,6 1,3 3,9 3,7 1,9 3,9 6,7 10,0 10,2 14,8 10,2 10,5 6,1 10,8 14,3 8,8 13,0 8,9 12,4 9,7 9,0 10,5 17,0 14,5 5,6 11,7 7,3 3,8 3,4 10,0 16,7 6,4 3,6 2,8 11,9 10,0 5,3 4,9 10,8 3,3 2,0 5,0 1,5 9,5 2,1 0,9 2,1 0,1 6,2

od 500 do 999 14,5 14,9 18,5 9,5 15,0 17,7 12,9 12,0 17,6 16,8 12,1 13,9 21,0 9,0 7,8 9,9 13,1 7,9 4,9 9,7 9,2 9,7 10,9 16,2 1,6 16,9 16,6 7,8 9,4 7,5 4,4 10,3 6,9 7,0 6,7 4,8 12,6 15,1 1,1 7,1 4,3 10,6 11,2 9,6 7,8 17,2 10,5 7,4 11,9 9,7 16,7 10,7 12,7 11,5 7,7 16,0 17,1 12,8 14,6 7,7 12,0 11,7 17,7 11,7 16,0 21,5 12,4 12,0 25,9 16,1 11,0 13,7 7,0 16,9 12,0 11,3 12,4 15,9 12,7 12,0 10,6 4,5 10,9 5,7 11,0 8,5 0,6 9,0

Obce (Municipalities) od 1 000 od 2 000 od 5 000 do 1 999 do 4 999 do 9 999 14,1 14,3 10,4 13,4 18,9 5,8 18,1 10,2 16,2 12,7 10,8 3,7 18,9 11,4 7,2 6,7 14,9 17,6 7,5 3,4 14,1 17,0 10,3 6,7 19,4 19,2 17,9 8,0 22,3 35,7 23,4 10,4 13,6 14,4 16,8 9,5 10,8 15,6 14,1 9,4 19,2 4,5 21,3 25,6 11,9 6,3 24,0 17,7 12,7 7,1 12,8 23,4 13,0 15,1 9,0 4,4 19,6 4,8 10,4 25,9 10,4 16,7 8,7 20,2 21,7 8,6 14,2 5,1 12,2 2,6 3,6 8,6 31,6 21,5 10,9 46,4 9,5 17,5 26,3 15,6 8,2 25,5 7,8 13,0 12,0 6,7 12,6 5,9 7,1 13,3 7,0 9,8 13,0 24,8 6,0 9,6 8,1 3,8 13,4 12,1 5,6 2,6 14,8 12,1 15,3 9,1 7,6 13,2 2,6 11,5 4,1 7,6 17,0 3,4 12,0 8,5 12,4 15,3 6,3 16,9 11,4 9,0 13,9 14,9 3,0 12,5 12,6 23,1 4,0 27,3 8,7 10,9 18,1 6,3 4,8 11,3 8,8 13,2 23,1 6,4 8,4 33,8 12,5 18,4 24,6 11,7 14,9 5,0 12,1 10,1 9,8 14,1 19,4 5,1 9,4 9,2 9,1 19,6 2,7 8,4 8,3 9,7 15,4 9,3 7,6 13,8 9,6 10,3 23,4 7,8 7,8 15,0 9,6 13,4 6,9 8,7 9,5 11,3 10,7 11,4 11,2 15,5 7,6 14,8 16,8 6,5 19,1 29,9 15,1 23,7 27,1 11,8 9,7 35,4 7,8 12,2 5,9 20,3 19,1 7,7 5,3 16,0 14,9 5,4 16,8 36,2 17,4 13,4 4,3 19,6 9,5 11,3 5,0 11,0 11,3 5,0 7,7 12,1 16,0 11,8 5,2 9,5 19,4 19,7 25,5 8,5 11,4 21,6 3,8 10,8 8,4 15,9 8,9 10,4 9,2 10,5 9,8 14,8 16,6 20,6 9,7 2,3 7,9 7,1 12,5 10,1 19,4 20,2 17,3 10,4 1,5 2,8 3,8 9,4 11,4 9,2

od 10 000 do 19 999 17,0 30,2 22,2 9,5 13,5 52,6 31,1 29,8 30,0 3,9 21,9 22,5 8,6 18,1 12,9 29,7 23,4 19,0 28,4 14,4 15,2 17,0 20,1 26,5 11,2 43,7 23,0 6,1 11,8 19,3 12,6 20,9 11,4 14,5 24,0 19,7 9,8 36,4 38,4 9,7 38,1 18,6 3,9 10,2 5,3 14,9 11,1 29,3 11,1 14,3 11,3 11,0 11,4 11,9 11,6 9,6 4,2 17,7 13,9 8,0 9,2

od 20 000 do 49 999 10,5 32,5 28,6 36,3 30,5 17,4 24,1 42,4 32,6 34,4 4,0 25,7 19,2 36,3 26,2 14,6 55,9 20,0 23,5 19,0 36,6 50,1 9,3 18,5 25,8 4,5 22,3 16,7 25,5 33,5 19,4 11,1 19,8 21,3 16,3 24,6 30,5 18,5 41,1 34,4 22,1 18,5 26,9 17,7 37,6 15,4 25,7 17,7 29,6 32,1 11,8

nad (over) 50 000 100,0 5,6 44,1 14,9 50,8 29,7 91,4 16,7 43,0 31,9 38,5 57,6 39,4 78,6 23,1 59,9 17,0 58,0 17,4 53,8 9,9 45,5 32,2 100,0 15,6 43,3 12,8 39,2 45,5 27,7 53,0 33,0 91,2 32,0

Celkem Total 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Příloha 3: Kategorie malých obcí podle počtu obyvatel na území ČR (stav k 1.1. 2006)

Pramen: GaREP – Závěrečná zpráva projektu „Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím“ (2007), (autor: E. Nováková) [online]

Příloha 4: Vlastní databáze zcela zaniklých obcí ve 20. století na našem území NÁZEV

NÁZEV_D

OKRES

X

Y

OBDOBÍ_Z

DŮVOD_Z

DŮVOD_ZKR

Nová Ves u Klikova Romava

Kösslersdorf Romau

Jindřichův Hradec Jindřichův Hradec

14,97961 15,18555

48,90314 48,94861

do roku 1950 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Mikulov Švarcava

Böhmdorf (Bei Zettwing) Schwarzach

Český Krumlov Domažlice

14,56694 12,64478

48,62306 49,49572

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Kuní Pomezná

Kain Markhausen

Jindřichův Hradec Cheb

15,27555 12,25508

48,97583 50,10178

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Bučina Knížecí Pláně

Buchwald Fürstenhut

Prachatice Prachatice

13,59333 13,63111

48,96750 48,95638

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Košťálkov Pasečná

Gottschallings Reiterschlag

Jindřichův Hradec Český Krumlov

15,24305 14,10758

48,96305 48,61086

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Rolava Sruby

Sauersack Heuhof

Sokolov Domažlice

12,61045 13,00867

50,38202 49,31453

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Stará Huť Pestřice

Althütten Stögenwald

Domažlice Český Krumlov

12,67514 14,02861

49,52844 48,69694

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Rajchéřov Mýtnice

Reichers Mauthaus

Jindřichův Hradec Domažlice

15,20000 12,70719

48,95888 49,44953

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Jedlina Staré Hutě

Neu Losimthal Althütten

Tachov Jindřichův Hradec

12,47681 15,16805

49,70508 48,97083

do roku 1950 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Zahájí Fukov

Waldheim Fugau

Tachov Děčín

12,45306 14,50044

49,70694 51,04022

do roku 1950 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Mnich Myslív

Münichschlag Schneiderhof

Jindřichův Hradec Domažlice

15,08472 12,97047

48,99833 49,34364

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Novosedly Horní Světlé Hory

Neubau Oberlichtbuchet

Domažlice Prachatice

12,67647 13,66700

49,54964 48,90431

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Pelhřimovy Česká Ves

Mährisch-Pilgersdorf Böhmischdorf

Bruntál Tachov

17,67500 12,43861

50,18333 49,71972

do roku 1950 do roku 1950

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Újezd Silnice

Mähring Landstrassen

Cheb Prachatice

12,11556 13,68888

50,25250 48,88305

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Horní Paseky Cetviny

Oberreuth Zettwing

Cheb Český Krumlov

12,26900 14,55055

50,22300 48,61638

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Výspa Mostek

Dürrengrün Schwanenbruck

Cheb Domažlice

12,36444 12,67142

50,25278 49,54175

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Velký Horšín Korytany

Gross Gorschin Rindl

Domažlice Domažlice

12,67225 12,69664

49,52931 49,51578

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Pleš Lučina

Ploss Grafenried

Domažlice Domažlice

12,60212 12,68069

49,54539 49,43328

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Zadní Chalupy Přední Zvonková

Hinterhäuser Vorderglöckelberg

Klatovy Český Krumlov

13,09888 14,00403

49,24805 48,72821

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Ječmeniště Pavlův Studenec

Gerstenfeld Paulusbrunn

Znojmo Tachov

16,11833 12,47722

48,74747 49,80972

do roku 1950 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Dubina Kunšach

Eichelberg Guntschachen

Cheb Jindřichův Hradec

12,22808 14,95964

50,11008 48,84972

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Lísková Valtířov

Haselbach Waltersgrün

Domažlice Domažlice

12,71950 12,76225

49,42025 49,47231

1950-1960 1950-1960

Hraniční pásmo Hraniční pásmo

HP HP

Bystřice Skryje

Fichtenbach Skree

Domažlice Třebíč

12,80683 16,14358

49,35489 49,09372

1950-1960 1960-1980

Hraniční pásmo JE Dukovany

HP P

Heřmanice Březí

Herzmanitz Březy

Třebíč České Budějovice

16,15236 14,38969

49,07492 49,18028

1960-1980 1960-1980

JE Dukovany JE Temelín

P P

Knín Křtěnov

Kmin Křtěnow

České Budějovice České Budějovice

14,38531 14,38214

49,16478 49,18495

1960-1980 1960-1980

JE Temelín JE Temelín

P P

Temelínec Mnichovice

Kl. Temelin Minichschlag

České Budějovice Český Krumlov

14,36072 14,27500

49,17764 48,60111

1960-1980 1960-1980

JE Temelín Postupně vysídleno po 1945

P PV

Bohuslav Výškovice

Wusleben Wischkowitz

Tachov Tachov

12,63264 12,80144

49,70547 49,93278

do roku 1950 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Bolechy Podmilesy

Wullachen Pöllma

Český Krumlov Chomutov

14,27916 13,16876

48,66000 50,43413

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Libná Leopoldovy Hamry

Liebenau Leopoldhammer

Náchod Sokolov

16,10794 12,50325

50,65019 50,22342

do roku 1950 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Stará Hraničná

Altengrün Markhausen

Sokolov Sokolov

12,63136 12,47277

50,25675 50,35300

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Popov Nová Víska u Domašína

Pfaffengrün Neudörfel

Karlovy Vary Chomutov

12,91777 13,19204

50,34055 50,43815

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Třebíška Sobětice

Triebischl Zobietitz

Chomutov Chomutov

13,22827 13,24666

50,45875 50,46472

1960-1980 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Nebovazy Černá

Nokowitz Schwarzenbach

Chomutov Sokolov

13,30958 12,44364

50,47689 50,27375

po roce 1980 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Bažantov Pastviny

Wosant Grünwald

Tachov Teplice

12,57244 13,61947

49,74425 50,70944

1960-1980 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Dřevohryzy Nová Ves u Kraslic

Zeberheisch Neudorf

Karlovy Vary Sokolov

12,94214 12,54225

49,98206 50,34565

1960-1980 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Záhoří Lověšice

Sahorsch Lobiesching

Český Krumlov Český Krumlov

14,30833 14,35083

48,70666 48,74083

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Babiny Jelení

Hirschenstand

Litoměřice Karlovy Vary

14,11918 12,67083

50,59558 50,39694

do roku 1950 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Běleň Cipín

Wieles Zippendorf

Český Krumlov Český Krumlov

14,32694 14,23292

48,69194 48,75828

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Milíře Kunov

Kohling Kunau

Sokolov Chomutov

12,63468 13,13451

50,31975 50,40561

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Nová Víska Teleč

Neudörfel Teltsch

Děčín Karlovy Vary

14,29944 13,04944

50,84500 50,12028

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Velké Strážné Vrch

Gross Drossen Hüttmesgrün

Český Krumlov Karlovy Vary

14,26111 13,01498

48,74472 50,36282

1960-1980 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Pěčkovice Veveří

Peschkowitz Piberschlag

Karlovy Vary České Budějovice

13,00917 14,79361

50,10000 48,76361

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Sklenářovice Rejchartice

Glasendorf Reigersdorf

Trutnov Bruntál

15,85333 17,52297

50,63056 49,80919

do roku 1950 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Vysočany u Ovesných Kladrub Rapotice

Wischezahn Rappetschlag

Cheb Český Krumlov

12,78056 14,62222

49,93872 48,66333

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Habartice Dolní Drkolná

Ebersdorf Unter Schlagl

Teplice Český Krumlov

13,87978 14,35869

50,72239 48,59544

do roku 1950 do roku 1950

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Herbertov Háj

Gerbertschlag Grafengrün

Český Krumlov Cheb

14,35138 12,53972

48,60722 49,96361

1960-1980 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Horní Sněžná Nový Les

Ober Schneedorf Neuwald

Prachatice Bruntál

13,93972 17,64025

48,88500 50,20111

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Stráž Horní Dlouhá

Tschoschl Ober Langendorf

Chomutov Český Krumlov

13,29176 14,26333

50,49652 48,68472

po roce 1980 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Kašnice Oldříš

Kaschnitzberg Ullersdorf

Bruntál Teplice

17,73825 13,66600

50,24056 50,70731

1960-1980 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Vitín Mýtiny

Wittine Kropfschlag

Ústí nad Labem České Budějovice

14,19889 14,77472

50,67472 48,76611

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Milešov Adamov

Müllersgrün Adamsthal

Sokolov Bruntál

12,83622 17,44278

50,11064 50,13247

1960-1980 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Kienhaid Jilmová

Ulmbach

Chomutov Chomutov

13,25000 13,21453

50,58330 50,52445

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Dolní Příbrání Domaslavičky

Untersinnetschlag Deutsch Thomaschlag

Český Krumlov Tachov

14,60138 12,84056

48,63472 49,92583

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Cudrovice Mladoňov

Zudrowitz Lodus

Prachatice Český Krumlov

13,92897 14,50769

48,95333 48,68642

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Chaloupky Pohraniční

Neuhaus Reizenhain

Sokolov Chomutov

12,65477 13,23305

50,37480 50,56712

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Pořejov Záhoří

Purschau Sahorsch

Tachov Tachov

12,60327 12,84428

49,73169 49,80036

1950-1960 1950-1960

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Ptačí Úbočí

Vogeldorf Zieberle

Sokolov Chomutov

12,61916 13,23610

50,33888 50,45734

1950-1960 1960-1980

Postupně vysídleno po 1945 Postupně vysídleno po 1945

PV PV

Radovesice Debrné

Radowesitz Döberle

Teplice Trutnov

13,82888 15,95389

50,54027 50,59111

1960-1980 1960-1980

Radovesická výsypka Složiště popílku

P P

Potočná Mikulovice

Schönbach Niklasdorf

Chomutov Chomutov

13,23441 13,22821

50,42676 50,39338

po roce 1980 po roce 1980

Složiště popílku Složiště popílku

P P

Pavlov Vernéřov

Ahrendorf Wernsdorf

Chomutov Chomutov

13,22576 13,22598

50,42387 50,40533

po roce 1980 po roce 1980

Složiště popílku Složiště popílku

P P

Vysočany

Wissotschan

Chomutov

13,52555

50,39277

1960-1980

Složiště popílku

P

Blatníkovská Lhota Solca – OSADA

Pardubice Karviná

15,70619 18,50869

50,05157 49,82950

1960-1980 do roku 1950

Synthesia Semtín Těžba černého uhlí

P P

Jenišův Újezd Břežánky

Lang-Ugest Briesen

Teplice Teplice

13,72336 13,74994

50,56748 50,56628

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí Těžba hnědého uhlí

P P

Libouš Ahníkov

Liebisch Hagensdorf

Chomutov Chomutov

13,37858 13,32329

50,38864 50,43351

1960-1980 po roce 1980

Těžba hnědého uhlí – Chomutov Těžba hnědého uhlí – Chomutov

P P

Naší Milžany

Naschau Milsau

Chomutov Chomutov

13,36277 13,30782

50,41333 50,39912

po roce 1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Chomutov Těžba hnědého uhlí – Chomutov

P P

Čachovice Zásada

Tschachwitz Sosau

Chomutov Chomutov

13,38416 13,32972

50,37500 50,44166

1960-1980 po roce 1980

Těžba hnědého uhlí – Chomutov Těžba hnědého uhlí – Chomutov

P P

Tušimice Račice

Tuschmitz Retschitz

Chomutov Chomutov

13,35560 13,34598

50,38982 50,41683

1950-1960 po roce 1980

Těžba hnědého uhlí – Chomutov Těžba hnědého uhlí – Chomutov

P P

Brany Lužice

Prahn Luschitz

Chomutov Chomutov

13,37606 13,35083

50,41006 50,38587

po roce 1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Chomutov Těžba hnědého uhlí – Chomutov

P P

Krbice Kralupy u Chomutova

Körbitz Deutsch Kralupp

Chomutov Chomutov

13,35261 13,31797

50,42939 50,42164

po roce 1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Chomutov Těžba hnědého uhlí – Chomutov

P P

Bystřice Prahly

Wistric Pröhl

Chomutov Chomutov

13,28518 13,33065

50,39347 50,38018

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Chomutov Těžba hnědého uhlí – Chomutov

P P

Velebudice Ervěnice

Welbuditz Seestadtl

Most Chomutov

13,63701 13,53000

50,48448 50,51750

1960-1980 1950-1960

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Liptice Vršany

Liptitz Würschen

Teplice Most

13,73289 13,57922

50,58622 50,47978

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Podhůří Skyřice

Schimberg Skyritz

Chomutov Most

13,47552 13,65050

50,53139 50,48230

po roce 1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Kundratice Dolní Litvínov

Kunnersdorf Nieder Leutensdorf

Chomutov Most

13,49515 13,61758

50,53019 50,58524

1960-1980 1950-1960

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Kamenná Voda Konobrže – OSADA

Steinwasser Kummerpruch

Most Most

13,66892 13,65392

50,45742 50,55303

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Dolní Jiřetín Kopisty

Nieder Georgenthal Kopitz

Most Most

13,56736 13,63860

50,56581 50,55128

po roce 1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Lipětín – OSADA Verneřice – OSADA

Lindau Wernsdorf

Most Teplice

13,62236 13,73588

50,58141 50,64783

1950-1960 1950-1960

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Most Střimice

Brüx Strimitz

Most Most

13,64649 13,66722

50,52894 50,53442

po roce 1980 1950-1960

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Holešice Libkovice

Holtschitz Liquitz

Most Most

13,56111 13,68320

50,50027 50,57933

1960-1980 po roce 1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Komořany Albrechtice

Kommern Ulbersdorf

Most Most

13,57382 13,52184

50,52652 50,55235

1960-1980 po roce 1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Židovice Růžodol – OSADA

Seidowitz Rosenthal

Most Most

13,66741 13,63160

50,46681 50,57046

1960-1980 1950-1960

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Třískolupy Hrdlovka

Schiessglock Herrlich

Louny Teplice

13,66679 13,70373

50,41943 50,60446

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Dřínov Bylany

Bartelsdorf Billna

Most Most

13,51360 13,60065

50,53635 50,46851

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Hořany Pohlody

Hareth Pahlet

Most Most

13,57333 13,51223

50,50222 50,49353

po roce 1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Třebušice Břešťany

Triebschitz Preschen

Most Teplice

13,58048 13,73694

50,52341 50,56794

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Slatinice Nové Sedlo nad Bílinou

Deutsch Schladnig Neudorf an der Bi

Most Chomutov

13,59305 13,50199

50,48733 50,50975

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Most Těžba hnědého uhlí – Most

P P

Bukovany Tisová

Buckwa Theißau

Sokolov Sokolov

12,57025 12,60111

50,17024 50,14333

1950-1960 1950-1960

Těžba hnědého uhlí – Sokolov Těžba hnědého uhlí – Sokolov

P P

Lísková Jehličná

Haselbach Grasseth

Sokolov Sokolov

12,61922 12,69111

50,18271 50,20889

1950-1960 po roce 1980

Těžba hnědého uhlí – Sokolov Těžba hnědého uhlí – Sokolov

P P

Čistá - obec Stará Chodovská

Lauterbach Dorf Stelzengrün

Sokolov Sokolov

12,59318 12,72514

50,19291 50,25397

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Sokolov Těžba hnědého uhlí – Sokolov

P P

Vřesová Vítkov

Doglasgrün Wudingrün

Sokolov Sokolov

12,69166 12,68726

50,25750 50,15898

1950-1960 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Sokolov Těžba hnědého uhlí – Sokolov

P P

Lipnice Habartov

Littmitz Habersbirk

Sokolov Sokolov

12,67099 12,56305

50,23386 50,17972

1950-1960 1950-1960

Těžba hnědého uhlí – Sokolov Těžba hnědého uhlí – Sokolov

P P

Smolnice Alberov

Pechgrün Albernhof

Sokolov Sokolov

12,73969 12,69381

50,26763 50,21921

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Sokolov Těžba hnědého uhlí – Sokolov

P P

Užín

Auschina

Ústí nad Labem

13,96694

50,69527

1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem

P

Lochočice Tuchomyšl

Lochtschitz Schönfeld

Ústí nad Labem Ústí nad Labem

13,92583 13,95758

50,63666 50,64819

1960-1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem

P P

Horní Varvažov Varvažov

Oberarbesau Arbesau

Ústí nad Labem Ústí nad Labem

13,96694 13,94888

50,70944 50,69416

1950-1960 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem

P P

Hrbovice Dělouš

Herbitz Tillisch

Ústí nad Labem Ústí nad Labem

13,97194 13,98888

50,66166 50,70666

po roce 1980 1960-1980

Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem

P P

Zalužany Vyklice

Senseln Wiklitz

Ústí nad Labem Ústí nad Labem

13,93166 13,94277

50,66000 50,65527

1960-1980 po roce 1980

Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem Těžba hnědého uhlí – Ústí nad Labem

P P

Plavno Arnoldov

Holzbach Arletzgrün

Karlovy Vary Karlovy Vary

12,98400 12,94936

50,37036 50,34705

1950-1960 1950-1960

Těžba uranu Těžba uranu

P P

Hanušov Kníničky

Honnersgrün Klein Kinitz

Karlovy Vary Brno-město

12,97005 16,51378

50,34733 49,23758

1950-1960 do roku 1950

Těžba uranu Vodní nádrž Brno

P VN

Fláje Jaroslavice

Fleyh Jaroslawitz

Most České Budějovice

13,61527 14,44972

50,68194 49,16361

1950-1960 po roce 1980

Vodní nádrž Fláje Vodní nádrž Hněvkovice

VN VN

Dolany Jesenice

Dollana Gassnitz

Plzeň-sever Cheb

13,14456 12,46911

49,79436 50,07111

1960-1980 1950-1960

Vodní nádrž Hracholusky Vodní nádrž Jesenice

VN VN

Kerhartice Medlice

Gersdorf Mödlitz

Opava Opava

17,64289 17,61775

49,85453 49,86256

1950-1960 1950-1960

Vodní nádrž Kružberk Vodní nádrž Kružberk

VN VN

Herčivald Menhartice

Herzogwald Märzdorf

Bruntál Chomutov

17,60119 13,28333

49,84067 50,51666

1950-1960 1950-1960

Vodní nádrž Kružberk Vodní nádrž Křimov

VN VN

Kyjice Kyselov

Kaitz Sarau

Chomutov Český Krumlov

13,48333 14,06843

50,50000 48,68520

1960-1980 1950-1960

Vodní nádrž Kyjice Vodní nádrž Lipno

VN VN

Hruštice Lučina

Wadetstift Sorghof

Český Krumlov Tachov

14,11444 12,56894

48,67833 49,80744

1950-1960 1960-1980

Vodní nádrž Lipno Vodní nádrž Lučina

VN VN

Čermníky Mušov

Tschermich Muschau

Chomutov Břeclav

13,39555 16,60009

50,37361 48,89594

1960-1980 1960-1980

Vodní nádrž Nechranice Vodní nádrž Nové Mlýny

VN VN

Písek Příbram

14,18861 14,16888

49,59611 49,58722

1950-1960 1950-1960

Vodní nádrž Orlík Vodní nádrž Orlík

VN VN

Orlické Zlakovice Těchnice Dolina Kotlina

Dörnsdorf Köstelwald

Chomutov Chomutov

13,13286 13,13504

50,44504 50,43628

1960-1980 1960-1980

Vodní nádrž Přísečnice Vodní nádrž Přísečnice

VN VN

Přísečnice Rusová

Pressnitz Reischdorf

Chomutov Chomutov

13,13333 13,16142

50,46666 50,45353

1960-1980 1960-1980

Vodní nádrž Přísečnice Vodní nádrž Přísečnice

VN VN

Živohošť Karlovec

Karlsberg

Benešov Bruntál

14,42138 17,49767

49,75444 49,92708

1950-1960 po roce 1980

Vodní nádrž Slapy Vodní nádrž Slezská Harta

VN VN

Chudobín Bítov

Vöttau

Žďár nad Sázavou Znojmo

16,26761 15,69908

49,57292 48,94325

1950-1960 do roku 1950

Vodní nádrž Vír Vodní nádrž Vranov

VN VN

Libčice Dolní Kralovice

Lipšitz Unter - Kralowitz

Benešov Benešov

15,19917 15,15956

49,66639 49,67178

1960-1980 1960-1980

Vodní nádrž Želivka Vodní nádrž Želivka

VN VN

Budeč Zahrádka

Zahradka

Havlíčkův Brod Havlíčkův Brod

15,21472 15,24806

49,66611 49,62228

1960-1980 1960-1980

Vodní nádrž Želivka Vodní nádrž Želivka

VN VN

Mlyňany Skoky

Lindles Mariastock

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,09667 13,09742

50,08472 50,09589

1960-1980 1960-1980

Vodní nádrž Žlutice Vodní nádrž Žlutice

VN VN

Svíba Starý Špičák

Schwiebgrub Altspitzenberg

Český Krumlov Český Krumlov

14,16444 14,03333

48,79888 48,84083

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Boletice Vojenský výcvikový prostor Boletice

VVP VVP

Ondřejov Střemily

Andreasberg Richterhof

Český Krumlov Český Krumlov

14,08916 14,17055

48,86805 48,88027

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Boletice Vojenský výcvikový prostor Boletice

VVP VVP

Lštín Horní Brzotice

Irresdorf Perschetitz

Český Krumlov Český Krumlov

14,14861 14,16000

48,79611 48,81277

1950-1960 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Boletice Vojenský výcvikový prostor Boletice

VVP VVP

Mladoňov Hořičky

Plattetschlag Hörwitzl

Český Krumlov Český Krumlov

14,11750 14,18805

48,81833 48,80777

1950-1960 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Boletice Vojenský výcvikový prostor Boletice

VVP VVP

Jablonec Vitěšovice

Ogfolderhaid Kriebaum

Český Krumlov Český Krumlov

14,08305 14,14833

48,82611 48,86000

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Boletice Vojenský výcvikový prostor Boletice

VVP VVP

Zhůří Velký Bor

Haidl Am Ahornberg Grosshaid

Klatovy Klatovy

13,33250 13,43050

49,17722 49,10217

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda

VVP VVP

Stodůlky Lipoltov

Stadln Lappersdorf

Klatovy Karlovy Vary

13,43444 13,04104

49,11833 50,28064

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Tis u Luk Doupovské Mezilesí

Tiess Olitzhaus

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,10546 13,08627

50,17039 50,20712

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Obrovice Tocov

Wobern Totzau

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,20694 13,08500

50,28333 50,30777

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Petrov Prachomety

Petersdorf Promuth

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,05416 13,13083

50,29138 50,23500

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Trmová

Dürmaul

Karlovy Vary

13,15916

50,25833

1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP

Doupov Mětikalov

Duppau Meckl

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,14196 13,18361

50,25780 50,22361

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Stará Ves Oleška

Altdorf Olleschau

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,03689 13,13333

50,23826 50,28333

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Heřmanov Jeseň

Hermersdorf Gässing

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,09416 13,19583

50,28666 50,19527

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Velká Lesná Víska

Gross Spinnelsdorf Dörfles

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,16777 13,10272

50,34861 50,26882

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Řednice Jírov

Rednitz Jurau

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,16272 13,14301

50,23507 50,21870

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Radnice Horní Lomnice

Redenitz Ober Lomitz

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,20694 13,03916

50,33944 50,26222

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Zakšov Zvoníčkov

Sachsengrün Männelsdorf

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,05713 13,25138

50,25649 50,33750

1950-1960 1960-1980

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Březina Tureč

Pirk Turtsch

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,09561 13,20225

50,18486 50,25478

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Žebletín Holetice

Sebeltitz Holeditz

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,19466 13,14944

50,28046 50,17750

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Pastviny Hradiště

Weiden Höfen

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,22261 13,08333

50,33836 50,18666

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Javorná Valov

Ohorn Wohlau

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,06688 13,08476

50,18573 50,17373

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Sedlec Mlýnská

Zettlitz Mühldorf

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,22722 13,04446

50,26250 50,24238

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Tunkov Martinov

Tunkau Merzdorf

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,12750 13,15638

50,32055 50,33138

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Pastviny Dlouhá

Ranzengrün Langgrün

Karlovy Vary Karlovy Vary

13,07027 13,04000

50,26611 50,18722

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Hradiště

VVP VVP

Žďár Padrť

Saar Padert

Karlovy Vary Příbram

13,16833 13,76444

50,28888 49,66500

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Hradiště Vojenský výcvikový prostor Jince

VVP VVP

Záběhlá Kolvín

Kolwin

Příbram Příbram

13,77472 13,73444

49,67361 49,66444

1950-1960 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor Jince Vojenský výcvikový prostor Jince

VVP VVP

Velká Střelná Olejovice

Gross Waltersdorf Ölstadtl

Olomouc Olomouc

17,49194 17,53027

49,66722 49,67972

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Ranošov Keprtovice

Prusinowitz Geppertsau

Olomouc Olomouc

17,53777 17,55638

49,59500 49,70111

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Nové Oldřůvky Bělá

Neudorf Seibersdorf

Olomouc Olomouc

17,67777 17,46777

49,74861 49,72944

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Stará Voda Čermná

Altwasser Gross Dittersdorf

Olomouc Olomouc

17,57055 17,57805

49,73805 49,66027

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Nepřívaz Smilov

Epperswagen Schmeil

Olomouc Olomouc

17,44166 17,48555

49,64722 49,69916

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Jestřabí Vojnovice

Habicht Kriegsdorf

Olomouc Olomouc

17,47805 17,58555

49,62861 49,72083

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Barnov Rudoltovice

Bernhau Rudelzau

Olomouc Olomouc

17,66638 17,62250

49,72722 49,72611

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Nová Ves nad Odrou Zigartice

Neueigen Siegertsau

Olomouc Olomouc

17,54361 17,57944

49,65472 49,69222

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Milovany Varhošť

Milbes Haslicht

Olomouc Olomouc

17,60666 17,48944

49,66694 49,62555

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Libavá Vojenský výcvikový prostor Libavá

VVP VVP

Mladá Město Čistá

Mlada Lauterbach Stadt

Nymburk Sokolov

14,88900 12,73028

50,25933 50,09914

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Mladá Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP VVP

Ostrov Smrkovec

Wöhr Schönficht

Sokolov Sokolov

12,61801 12,59900

50,08658 50,06945

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Prameny Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP VVP

Milíře Bystřina

Kohling Reichenbach

Sokolov Sokolov

12,71436 12,63733

50,13142 50,10844

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Prameny Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP VVP

Krásná Lípa Vranov

Schönlind Frohnau

Sokolov Sokolov

12,64402 12,68731

50,09597 50,10079

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Prameny Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP VVP

Rovná Lazy

Ebmeth Perlsberg

Sokolov Cheb

12,66263 12,64822

50,10293 50,07097

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Prameny Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP VVP

Studánka Dolní Žitná

Schönbrunn Unter Rockendorf

Sokolov Cheb

12,58433 12,61855

50,09412 50,07061

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Prameny Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP VVP

Lobzy

Lobs

Sokolov

12,68555

50,13416

do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP

Horní Žitná Libava

Ober Rockendorf Liebau

Cheb Sokolov

12,62731 12,56653

50,06199 50,09592

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Prameny Vojenský výcvikový prostor Prameny

VVP VVP

Proseč Okna

Proschwitz Woken

Česká Lípa Česká Lípa

14,88755 14,86653

50,62143 50,62370

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Ralsko Vojenský výcvikový prostor Ralsko

VVP VVP

Polohlavy Olšina

Halbehaupt Wolschen

Česká Lípa Česká Lípa

14,87078 14,88231

50,64470 50,62896

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Ralsko Vojenský výcvikový prostor Ralsko

VVP VVP

Křída Černá Novina

Kridai Schwarzwald

Česká Lípa Česká Lípa

14,89183 14,86240

50,63125 50,67756

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Ralsko Vojenský výcvikový prostor Ralsko

VVP VVP

Vrchbělá Holičky

Neudorf Hultschken

Mladá Boleslav Česká Lípa

14,78322 14,88900

50,52806 50,67531

1950-1960 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Ralsko Vojenský výcvikový prostor Ralsko

VVP VVP

Svébořice Horní Krupá

Schwabitz Ober Krupai

Česká Lípa Česká Lípa

14,81901 14,84410

50,65970 50,57401

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Ralsko Vojenský výcvikový prostor Ralsko

VVP VVP

Jezová Jablonec

Jezowai Gablonz

Česká Lípa Česká Lípa

14,82461 14,88575

50,55915 50,60523

do roku 1950 do roku 1950

Vojenský výcvikový prostor Ralsko Vojenský výcvikový prostor Ralsko

VVP VVP

Židlov Harty

Schiedel

Česká Lípa Nový Jičín

14,83611 18,13117

50,61533 49,70800

do roku 1950 1950-1960

Vojenský výcvikový prostor RalskoVVP výstavba voj. letiště (dnešní Ostrava-Mošnov) ostatní

Lidice Javoříčko

Liditz

Kladno Olomouc

14,20083 16,91944

50,14139 49,67278

do roku 1950 do roku 1950

Zničeno nacistickým Německem Zničeno nacistickým Německem

Pramen: http://www.zanikleobce.cz/, Historický lexikon obcí 1869-2005 (druhý díl), vlastní zpracování

ostatní ostatní

Příloha 5: Relativní přírůstek/úbytek obyvatel ČR mezi léty 1950 a 1930

Pramen: ČSÚ, Historický lexikon obcí 1869-2005, s. 757