Masarykova univerzita Právnická fakulta Veřejná správa Ústav práva a technologií
Bakalářská práce
Majetkový prospěch při výrobě a rozvodu tepla
Vítězslav Krčma
2012
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Majetkový prospěch při výrobě a rozvodu tepla zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 3 1. Pojem majetkového prospěchu............................................................................................... 5 1.1 Neoprávněně získaný majetkový prospěch .................................................................... 12 1.2 Nepřiměřený majetkový prospěch ................................................................................. 14 2. Právní úprava výroby a rozvodu tepelné energie ................................................................. 17 3. Vztah majetkového prospěchu a cenové regulace v teplárenství ......................................... 19 3.1 Teplárenství .................................................................................................................... 19 3.2 Cenová regulace ............................................................................................................. 23 3.3 Cenová regulace teplárenství ......................................................................................... 27 4. Stanovení výše nepřiměřeného majetkového prospěchu ..................................................... 33 5. Případová studie ukládání pokuty podle výše nepřiměřeného majetkového prospěchu ...... 39 Závěr......................................................................................................................................... 41 Resumé ..................................................................................................................................... 42 Soupis použitých pramenů ....................................................................................................... 43
Úvod V současné době je velkým celosvětovým tématem snižování spotřeby energií, ať už z titulu omezených přírodních surovinových zdrojů, vysokých nákladů na jejich produkci, vysoké emisní zátěže s jejich produkcí související, tak i stále rostoucí populace a tím i zvýšení poptávky v oblasti průmyslu. Produkce všech druhů energií je ale do značné míry omezená a již nyní je zřejmé, že není dlouhodobě udržitelné, aby jejich poptávka dále rostla stále stejným tempem. V konečném důsledku by mohlo dojít ke stavu, kdy výroba a dodávky energií nebudou kapacitně schopné uspokojit svou poptávku. Vyspělé ekonomiky již zavádějí opatření vedoucí ke snižování energetické náročnosti stávající infrastruktury. Podstatné totiž je, aby při růstu HDP nerostla stejným tempem i spotřeba energií. Jedním z hlavních vlivů na změny struktury průmyslu jsou ceny energie, přičemž rostoucí ceny energií vyžadují a současně umožňují realizovat nákladnější úsporná opatření, protože se snižuje doba návratnosti investovaných prostředků. Podmínky pro energetické úspory se stále mění a doba snadno dosažitelných úspor již skončila, ale stále lze dosáhnout úspor prostými tržními nástroji, a to cenou energií a cenou technologií. Kvalitní kontrolou, projektem, auditem nebo poradenstvím lze snadno a bez administrativních zásahů zamezit zbytečnému plýtvání energiemi, přičemž role státu v této oblasti je hlavně ve vymezení směru budoucího vývoje energetického trhu a v dohledu nad ním. Jednou z významných energií, jejíž spotřeba se týká všech průmyslových a hospodářských odvětví a zároveň všech občanů České republiky, je energie tepelná, jejíž cena představuje nezbytné náklady na provoz domácností, podniků a institucí. Náklady na nákup tepelné energie jsou vzhledem k umístění České republiky v mírném podnebném pásmu a k často dlouhým zimním obdobím dosti velkou finanční zátěží a jejich předpokládaná výše hraje nemalou roli při rozhodování o velikosti kupované nemovitosti sloužící k bydlení, resp. k provozování podnikání. V podstatě jsou dvě možnosti, jak nemovitosti vytápět, a to buď vlastní kotelnou (decentralizovaný zdroj tepla), kdy nákladem je palivo, nebo prostřednictvím systému centralizovaného zásobování teplem, kdy nákladem je právě cena nakupované tepelné energie. V mnoha případech je volba jednoduchá, protože buď není možné se připojit k místní kotelně, nebo naopak nelze zajistit vlastní způsob vytápění a jedinou možností je připojení k centrálnímu rozvodu a akceptaci ceny místního dodavatele. Na trhu s teplem nelze vytvořit dokonale konkurenční prostředí právě vzhledem ke specifičnosti tohoto druhu zboží. Teplo
3
totiž může dodat jen ten distributor, na jehož teplovody jsou nemovitosti připojeny a odběratelé musí respektovat jím diktované ceny, pokud si nemohou zřídit vlastní tepelný zdroj. Důležité ovšem je to, že provoz takové centrální kotelny, která je schopná zásobovat např. celé sídliště, je velmi nákladnou záležitostí. Kotle jakékoliv technologie mají svou určitou účinnost, a pokud nepracují na požadovaný výkon, tato účinnost klesá a cena za vyprodukovaný gigajoule (GJ) tepelné energie stoupá. Jednoduše řečeno to znamená, že v případě poklesu odběru tepelné energie, zapříčiněného realizací opatření ke snížení energetické náročnosti nemovitostí odběratelů, dojde ke zvýšení ceny za dodaný GJ tepelné energie, protože klesají výnosy z rozsahu a účinnost provozu. Producent tepla prostě potřebuje pokrýt své náklady a přitom tvořit rezervy za účelem dlouhodobé udržitelnosti provozu. Když odběratelé nakupují méně, tak producent tepla, aby si udržel ziskovost provozu, nebo aspoň nebyl ve ztrátě, musí jednotkovou cenu zvýšit. Takže i když odběratelé snižují svou spotřebu, v důsledku inflace ceny tepelné energie neušetří a celkové náklady mnohdy i přesto narůstají. Stát je samozřejmě také jedním z největších odběratelů tepla (prostřednictvím státních podniků, institucí, úřadů, příspěvkových organizací, apod.). Stát se tak dostává do stejné situace jako jeho obyvatelé a musí volit nejlepší způsob zajištění dodávek tepla, aby zatěžoval těmito náklady státní rozpočet co nejméně a snížil tak jeho deficit. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, které zcela zřetelně poukazují na nedokonalost tržního prostředí v tomto specifickém odvětví, které je považováno za tzv. přirozený monopol, je velice vhodné, aby byla nastavena konkrétní pravidla pro podnikání v tomto odvětví a tento trh byl řízen. Proto s využitím své zákonodárné moci vytvořil stát mechanismus regulování ceny tepelné energie, orgánu státní správy vložil pravomoc ke kontrole jeho dodržování a skrze sankce za porušení stanovených podmínek vynucuje jeho respektování. Tato bakalářská práce se bude věnovat tématu cenové regulace se zaměřením na odvětví teplárenství. Jedním ze základních nástrojů této regulace je zákaz získání majetkového prospěchu v rozporu se stanovenými pravidly cenové regulace. Proto bude nejprve definován pojem majetkový prospěch a jeho využití v českém právním prostředí. Dále se práce bude zabývat základními právními předpisy upravujícími pravidla tvorby ceny při výrobě a rozvodu tepelné energie, provede interpretaci nejdůležitějších ustanovení, na jejichž základě jsou ukládány pokuty za nedodržení obecně závazných podmínek, přičemž v závěru bude užito příkladů z rozhodovací praxe správních soudů. 4
1. Pojem majetkového prospěchu Pojem majetkový prospěch je využíván v českém právním systému již od počátků minulého století a lze se s ním setkat v mnoha právních odvětvích. Vyjadřuje hodnotu, která může být peněžitá i nepeněžitá, avšak musí být vyjádřitelná v penězích (např. majetkové hodnoty z provedených prací a výkonů, případně užívání cizích věcí bez poskytnutí ekvivalentního plnění) a byla získána osobami s právní subjektivitou. V pramenech českého práva se lze setkat s ustanoveními, která stanoví, jaký majetkový prospěch lze získat, jaký druh hodnot lze nabýt v souladu s právními předpisy („majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem“ dle § 3 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů). A naopak také samozřejmě stanoví, jaké hodnoty, případně jaké způsoby získání těchto hodnot, nejsou v souladu s právními předpisy a jsou tedy zakázané. V právních předpisech se velmi často používá pouze pojem prospěch, ačkoliv ze smyslu daných ustanovení je zcela zřejmé, že se jedná o hodnoty, které jsou vyjádřitelné v peněžních jednotkách. Zároveň se ale slovo prospěch využívá i ve smyslu, který neoznačuje konkrétní hodnotu a tu ani nelze vyjádřit v peněžních jednotkách, ale jako získání určitého užitku, výhody nebo zlepšení situace a podmínek (např. jednání obhájce ve prospěch obviněného k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů nebo naopak jednání pachatele ve prospěch organizované zločinecké skupiny). Při stanovení výše a výměry trestu za spáchaný trestný čin má soud povinnost v souladu s § 39 odst. 7 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přihlédnout ke skutečnosti, zda pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch a splnit tak zásadu přiměřenosti trestu. Tento majetkový prospěch, případně hodnota vyjadřující tento prospěch, může být následně předmětem majetkového trestu ve formě propadnutí majetku (tento trest může být uložen i právnické osobě podle § 17 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim), peněžitého trestu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo propadnutí náhradní hodnoty. Všechny uvedené propadlé hodnoty připadají v souladu se zákonem státu. Trestní zákoník v § 138 definuje hranice výše mj. i prospěchu a soudy mají povinnost v souladu s § 42 písm. l tohoto zákona přihlédnout ke skutečnosti, že pachatel získal trestným činem vyšší prospěch jako k přitěžující okolnosti. Vzhledem k tomu, že tyto hranice jsou vymezeny finančními
5
částkami, je zcela zjevné, že se jedná o prospěch majetkový a plyne to i z formulace „prospěch… a jiné majetkové hodnoty“. U některých trestných činů je přímo specifikována hranice získaného prospěchu, která tentýž trestný čin posouvá do vyšší trestní sazby (nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy, neoprávněné odebrání tkání a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem, poškození cizích práv, ohrožování výchovy dítěte, provozování nepoctivých her a sázek). U většiny trestných činů stačí při jejich spáchání jen úmysl získání prospěchu pro sebe nebo pro jiného (vražda, obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného, zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, zavlečení, braní rukojmí, útisk, neoprávněné nakládání s osobními údaji, porušení tajemství dopravovaných zpráv – zde je použit výraz „neoprávněný prospěch“, porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí, kuplířství, šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie, únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou). Odvětví trestního práva je tedy výjimečné tím, že nemusí dojít až ke skutečnému získání majetkového prospěchu, ale stačí nejen snaha o jeho získání, ale dokonce pouhý úmysl ho získat a to nejen pro sebe ale i pro jiného. Majetkový prospěch ovšem není v trestním právu pouze otázkou hmotně právní stránky věci, ale má význam i z procesního hlediska věcné příslušnosti soudu vedoucího řízení v prvním stupni. Pokud je zákonným znakem způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu u trestných činů spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, nekoná řízení v prvním stupni okresní soud ale soud krajský. Získání majetkového prospěchu velkého rozsahu, který by jinak kontrolované osobě nenáležel, je posuzováno podle § 43 zákona č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako závažnější porušení zákona, obdobně jako v trestním právu, a proto je pro zákonem definované případy stanovena vyšší maximální sazba pokuty, kterou může puncovní úřad uložit. S pojmem majetkový prospěch se lze setkat dále v těchto právních předpisech: -
zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, 6
-
zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů. V zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se pojem
prospěch vyskytuje jak ve smyslu nemateriálního užitku, tak ve smyslu ocenitelné hodnoty, přičemž pro označení nedovoleně nabytých ocenitelných hodnot používá pojem neoprávněný majetkový prospěch. Institut neoprávněného majetkového prospěchu je použit i v předpisech: -
zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů – zde je na rozdíl od jiných právních předpisů uložena v § 133 povinnost příslušníka Sboru národní bezpečnosti vydat neoprávněný majetkový prospěch získaný na úkor majetku spravovaného služební orgánem nebo Sborem národní bezpečnosti a definuje, že se jedná o prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním na základě neplatného právního úkonu. V zákoně č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen,
ve znění pozdějších předpisů, se lze setkat jak s výrazem neoprávněný majetkový prospěch, tak i nepřiměřený hospodářský prospěch, který je také v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Protože tento právní předpis je nejdůležitějším právním předpisem ve vztahu k předmětu této práce, budou ustanovení tohoto zákona podrobněji popsána v dalších kapitolách. Neoprávněný nebo nepřiměřený majetkový prospěch je označení hodnot, které byly nedovoleně získány v důsledku porušení povinnosti neobohacovat se na úkor společnosti a občanů. Pojem bezdůvodné obohacení nahradil pojem neoprávněný majetkový prospěch, který se v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vyskytoval až do novely č. 509/1991 Sb. 7
Z právního pohledu představují bezdůvodné obohacení a neoprávněný majetkový prospěch jeden a týž právní institut. Rozdíl tkví především v pojetí ideologickém. Zatímco platí, že bezdůvodné obohacení je ryze soukromoprávním institutem, neoprávněný majetkový prospěch byl vnímán jak z pohledu práva soukromého, tak z pohledu práva veřejného. Ve veřejnoprávních vztazích se úprava bezdůvodného obohacení uvedená v občanském zákoníku nemůže uplatnit.1 O bezdůvodné obohacení jde tehdy, jestliže se někdo obohatí na úkor jiného, aniž by k tomu měl právní důvod. Majetkový prospěch na jedné straně a majetková újma na straně druhé budou bezdůvodným obohacením, jestliže se neopírají o žádnou právní skutečnost, ačkoliv by měly. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení však není zavinění ani porušení právní povinnosti, tím však není vyloučeno, aby ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo právě v důsledku porušení právní povinnosti.2 Obohacení může mít různou podobu, např. věcného či peněžitého plnění, ale i prospěchu z užívání cizí věci či z výkonů, které jsou pro obohaceného provedeny; vždy je však nezbytné, aby mělo majetkovou hodnotu a bylo objektivně vyjádřitelné v penězích. V majetkové sféře obohaceného se projeví buď ve zvětšení jeho majetku, nebo v tom, že nedojde ke zmenšení majetku obohaceného, ač se tak po právu mělo stát3 (tzv. obohacení nepřímé).4 Právním řádem je dáno, že se nikdo nesmí obohacovat na úkor společnosti či spoluobčanů. Jestliže je tato zásada (obsahující zákaz) porušena, občan či organizace se tak obohatí a odčerpání neoprávněně získaných či držených hodnot není možné ani v rámci případného původního právního vztahu, ani náhradou škody, ukládá platné právo občanovi či organizaci následnou povinnost – povinnost vydat (nebo alespoň v penězích nahradit) neoprávněně získaný majetkový prospěch tomu, na jehož úkor byl získán. Postiženému naproti tomu vzniká právo na vydání takto získaného neoprávněného majetkového prospěchu, popřípadě na jeho peněžité vyrovnání. Uvedená povinnost a jí odpovídající právo tvoří obsah
1
ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. 10., jubilejní vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 804. ISBN 80-7179-486-4. 2 FIALA, Josef; KINDL, Milan. Občanské právo hmotné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2007. s. 650. ISBN 978-80-7380-058-1. 3 Zhodnotenie občianskoprávneho kolegia Najvyššieho súdu SSR zo dňa 21. 12. 1978, sp. zn. Cpj 37/78; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99. In: LAVICKÝ, P. Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012. s. 28. ISBN 978-80-7357-857-2. 4 FIALA, Josef. Občanské právo hmotné. 3.vyd. opravené a doplněné. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2002. s. 382. ISBN 80-7239-111-9.
8
odpovědnostního (mimosmluvního) právního vztahu z neoprávněně získaného majetkového prospěchu. Jestliže neoprávněnému získání a držení hodnot nezabrání a případně jejich odčerpání nezajistí v rámci daného právního vztahu speciální právní normy, které ho upravují, a občan či organizace tak získají majetkový prospěch zakázaným způsobem, vzniká nový odpovědnostní právní vztah. Odčerpání neoprávněně získaných majetkových hodnot pak zajistí příslušná ustanovení o odpovědnosti za škodu nebo ustanovení upravující odpovědnost za neoprávněný majetkový prospěch. Podstatu odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch lze tedy spatřovat v tom, že toho, kdo poruší povinnost neobohacovat se na úkor společnosti či spoluobčanů, stíhá nepříznivý právní následek stanovený sankční složkou příslušné právní normy, tedy sankce spočívající v nově vzniklé povinnosti vydat neoprávněný majetkový prospěch. Tím je dáno i vysvětlení pojmu odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch jako označení uvedeného nepříznivého právního následku. Také ve vztahu k odpovědnosti za škodu je odpovědnost za neoprávněný majetkový prospěch zásadně subsidiární a nárok na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu lze uplatnit jen v tom případě, když nejsou podmínky pro dosažení stejného uspokojení z titulu nároku na náhradu škody. Uskutečnění náhrady škody znamená současně vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, jestliže se škůdce způsobením škody (při splnění předpokladů odpovědnosti za škodu) obohatil (např. odcizení hodnot). Předpoklady, které musí být splněny v každém případě odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch, přičemž v jednotlivých případech mohou příslušná zákonná ustanovení stanovit předpoklady další: -
získání majetkového prospěchu jedním subjektem,
-
protiprávnost získání majetkového prospěchu,
-
majetková újma jiného subjektu,
-
příčinná souvislost mezi protiprávním získáním majetkového prospěchu jedním subjektem a majetkovou újmou druhého subjektu. 5 Předpokladem odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch je příčinná
souvislost (vztah příčiny a následku mezi protiprávním získáním majetkového prospěchu jedním subjektem a majetkovou újmou druhého subjektu; tedy příčinná souvislost mezi prvními
5
dvěma
předpoklady
odpovědnosti
za
neoprávněný
VANĚK, Josef. Neoprávněný majetkový prospěch. Praha: Panorama, 1987, s. 7-9.
9
majetkový
prospěch
a předpokladem třetím). Právní vztah z odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch vzniká mezi subjektem, který neoprávněně získal majetkové hodnoty, a subjektem, který utrpěl újmu, jen tehdy, je-li újma jednoho důsledkem protiprávního získání majetkových hodnot jiným. Újma jednoho subjektu a protiprávní získání majetkového prospěchu jiným subjektem existující nezávisle na sobě právní vztah z odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch mezi těmito subjekty nezakládají. Z občanského zákoníku vyplývá pro oblast občanskoprávních vztahů, které způsoby nabývání hodnot subjekty těchto vztahů jsou dovolené a které nikoli. V návaznosti na to pak občanský zákoník působí k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor společnosti jako celku ani na úkor jednotlivých organizací a občanů. Činí tak stanovením povinností směřujících k uvedenému cíli uložením sankce, pro případ že vypořádání neoprávněného majetkového prospěchu není zajištěno jinak, v podobě občanskoprávní odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch. Porovnáním původního znění občanského zákoníku, tj. s účinností od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1991, se současným zněním občanského zákoníku provedeného novelou č. 509/91 Sb. lze dojít k závěru, že i přes rozdílnost pojmů, kdy v původním znění se hovoří o majetkovém prospěchu v § 451 a neoprávněném majetkovém prospěchu v § 452 a v současném platném znění o bezdůvodném obohacení v § 451 a 452, se jedná pouze o slovní záměnu, neboť oba pojmy z hlediska právního mají stejný obsah. Nicméně pojem majetkový prospěch a neoprávněný majetkový prospěch zůstává zachován zejména v oblasti práva veřejného, např. právě zákon o cenách, bezdůvodné obohacení zůstává doménou práva soukromého. V zásadě o bezdůvodné obohacení jde tehdy, jestliže se někdo obohatí na úkor jiného, aniž by k tomu měl právní důvod. Avšak občanský zákoník zná celkem pět základních důvodů, z nichž může vzniknout bezdůvodné obohacení. Jsou jimi majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Zákon dále udává, že bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno to, co měl po právu plnit on sám. U bezdůvodného obohacení se uplatňuje funkce reparační, v jejím rámci funkce restituční a normy zároveň působí preventivně. Až do novely občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. plnila úprava také funkci represivní. S účinností od 1. 1. 1992 však byla ustanovení § 457 odst. 2 a 3 a § 453a, plnící tuto funkci, zrušena. Podstatou reparační funkce je vydání veškerého obohacení osobě, na jejíž úkor bylo získáno. Uplatňuje se zde plná 10
naturální restituce. Teprve v případech, kdy úhrada in natura není dost dobře možná, musí být postiženému poskytnuta ve smyslu § 458 odst. 1 úhrada v penězích. Povinnost vydat užitky, získané obohaceným v době, kdy prokazatelně nebyl v dobré víře, se týká pouze skutečně získaných užitků, které je nutno vydat in natura, a jen pokud to není možné, má být vydána odpovídající peněžitá náhrada. Spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci není možné obohaceným vydat a proto je povinován ho nahradit peněžitou formou, přičemž pokud není její výše stanovena zákonem, určí ji soud na základě volné úvahy a tato úvaha musí vycházet z finančního ocenění majetku, který obohacenému užíváním cizí věci vznikl.6 Bezdůvodné obohacení jsou povinny vydat i osoby, kterým se nedostává tzv. deliktní způsobilosti (např. osoba nezletilá nebo stižená duševní poruchou).7 Prostřednictvím reparační a restituční funkce tedy dochází v oblasti závazkového práva k odčerpání majetkového prospěchu od osoby, která jej neoprávněně získala na úkor jiného, k nápravě vzniklé majetkové újmy, odstranění nežádoucí poruchy mezi dvěma či více individuálně určenými subjekty, a tím ke spravedlivému ekvivalentnímu vyvážení porušené majetkové rovnováhy. Preventivní funkce pak spočívá v tom, že již sama hrozba sankce vydat bezdůvodné obohacení, odrazuje jak konkrétního, tak všechny případné obohacené od toho, aby se na úkor jiných osob obohacovaly.8 Ustanovení o bezdůvodném obohacení se vztahují nejen na vztahy založené občanským zákoníkem, ale i dalšími soukromoprávními přepisy, pro které úprava tohoto institutu v občanském zákoníku slouží jako lex generalis: -
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,
-
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Obchodní zákoník neupravuje komplexně bezdůvodné obohacení, právo na vydání
bezdůvodného obohacení je zde upravenou pouze v rámci ochrany proti zásahům do práv k firmě a proti nekalé soutěži. Proto i pro obchodní vztahy se uplatní právní úprava obsažená v občanském zákoníku. Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného
6
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 68/2007. Dostupné z: <www.nsoud.cz>. PLECITÝ, Vladimír; VRABEC, Josef; SALAČ, Josef. Základy občanského práva. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 260. ISBN 80-86898-25-3. 8 HEJNOVÁ, Veronika. Bezdůvodné obohacení v občanském právu. Brno, 2011. s. 16. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Handlar. Dostupné z IS MU:
. 7
11
plněním z právního důvodu, který odpadl, se však posuzuje podle obchodního zákoníku, protože promlčení je v obchodním zákoníku komplexně upraveno.9
1.1 Neoprávněně získaný majetkový prospěch Zákon o cenách platil v zásadě od 1. 1. 1991 ve stejné podobě až do jeho novelizace zákonem č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. V průběhu jeho platnosti došlo pouze k dílčím nezbytným úpravám. Neobsahoval ale dostatečnou úpravu zmocnění Ministerstva financí k vydávání prováděcích předpisů, které nebylo přímo vymezeno v hmotně právní normě, ale v zákoně č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších přepisů. V oblasti procesní byla potom podstatná část postupů při výkonu cenové kontroly a ukládání pokut za porušení cenových předpisů obsažena nikoliv v zákonu, ale v prováděcí vyhlášce č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách.10 Pokuty za porušení zákona o cenách ve znění před uvedenou novelizací byly ukládány na základě prokázaného „neoprávněně získaného majetkového prospěchu“ (dále jen „NZMP“)11 vyčísleného kontrolním pracovníkem v souladu s ustanovením § 8 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 580/1990 Sb.“), které obsahuje pravidla pro jeho vyčíslení pro všechna porušení cenových předpisů uvedená v § 15 zákona o cenách, přičemž se principiálně jedná o vyčíslení kladného nebo záporného rozdílu mezi souhrnem cen skutečně zaplacených
9
ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. 10., jubilejní vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 804. ISBN 80-7179-486-4. 10 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. 11 § 17 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 183/2008 Sb. a předchozích (před účinností zákona č. 403/2009 Sb.): Pokud cenové kontrolní orgány zjistí, že došlo k porušení cenových předpisů podle § 15, uloží prodávajícímu nebo kupujícímu pokutu a) ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu za období, v němž byl získán, nejdéle však za tři roky zpět ode dne zjištění, pokud jeho výše přesáhne 1 000 000 Kč, b) do výše 1 000 000 Kč, a to v případě, nedosáhne-li výše neoprávněně získaného majetkového prospěchu 1 000 000 Kč, nebo nelze-li neoprávněně získaný majetkový prospěch vyčíslit, nebo jestli neoprávněně získaný majetkový prospěch nevznikl.
12
a souhrnem cen, které měly být maximálně nebo minimálně účtovány, 12 resp. by odpovídaly podmínkám regulace cen. Bylo nutno definovat, zda NZMP byl získán a v jaké výši, nebo nevznikl, případně ho nebylo možné vyčíslit. Vzhledem ke skutečnosti, že pokuta byla ukládána v souladu s § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách ve výši NZMP, pokud výše NZMP přesáhla 1 000 000 Kč, plnila tak pouze reparační funkci, přičemž nebylo možné přihlédnout k dalším okolnostem spáchaného správního deliktu a zohlednit je při stanovení výše sankce. Tento postup tak stanovil závislost výše pokuty na konkrétní míře poškození kupujících (výše odpovídající plnému objemu NZMP za nejdéle tříleté období).13 Pouze pokud NZMP nedosáhnul 1 000 000 Kč, nešel vyčíslit (např. při porušení evidenčních nebo informačních povinností), nebo nevznikl, cenové kontrolní orgány přihlédly v souladu s § 17 odst. 2 zákona o cenách k době trvání protiprávního jednání, míře zavinění a rozsahu poškození kupujících nebo prodávajících. Tudíž pouze v těchto případech bylo možné zohlednit okolnosti spáchání správního deliktu a individualizovat ukládanou sankci. Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení správního orgánu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Dle judikatury českých soudů musí konkrétní forma postihu a jeho výše působit natolik silně, aby od podobných jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí účastníkovi řízení. Zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře pachatele správního deliktu, aby v něm byla obsažena jeho represivní funkce, aniž by byl pro účastníka řízení likvidační. Konkrétní postup pro vyčíslení NZMP, rozhodného pro následné určení, resp. stanovení výše pokuty, tedy nebyl definován zákonem o cenách, ale pouze ve výše uvedeném ustanovení prováděcí vyhlášky, což znamená, že sankce byly ukládány ve výši určené podle podzákonné normy, což může být považováno za protiústavní, jak je prezentováno v důvodové zprávě.14 Přesto cenové kontrolní orgány neměly jinou možnost, než použít tento platný předpis a postupovat v souladu s jeho ustanoveními.
12
FÜRSTOVÁ, Jana; ŠÍP, Emanuel. Komentář k cenovým předpisům platným od 1. ledna 1991. Cenový věstník. Praha : Ministerstvo financí ČR, 1993, roč. XXI, částka 14, s. 19. 13 tamtéž 14 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.
13
1.2 Nepřiměřený majetkový prospěch Zákon č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 403/2009 Sb.“), přinesl mnoho důležitých změn v oboru cenových předpisů. Jak bylo uvedeno, tyto změny byly již dlouho potřebné a zákon o cenách se dostal do souladu s Čl. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze státní moc uplatňovat pouze v případech a mezích stanovených zákonem a jím stanoveným způsobem, a současně i Čl. 4, podle kterého mohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Všechna normativní ustanovení ukládající povinnosti právnickým a fyzickým osobám, která byla dříve obsažena v prováděcí vyhlášce, byla zapracována do textu zákona.15 Ačkoliv se toto téma vzhledem k datu nabytí účinnosti této novely zdá poněkud neaktuální, pravda je taková, že kontroly cen za kalendářní rok 2009 byly zahajovány teprve koncem roku 2010 a mnohá následná správní řízení probíhají ještě do dnešního dne. Je to způsobeno právě faktem, že kontrolovaným obdobím je kalendářní rok, jehož uzávěrka probíhá v prvních měsících následujícího roku a výsledné kalkulace bývají vypracovány až před termínem podání daňových přiznání. Teprve poté cenové kontrolní orgány zahajují kontroly, které vzhledem k administrativní náročnosti mohou trvat i několik měsíců.16 Po vyhotovení protokolu o výsledku kontroly ještě probíhá námitkové řízení (námitky – opravný prostředek proti výsledku kontroly podle § 17 a násl. zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů) v případě, že kontrolovaný subjekt tohoto práva využil, a teprve poté je zahajováno správní řízení o uložení pokuty za porušení cenových předpisů. Pokuta za porušení cenových předpisů nedodržením postupu při tvorbě nebo kalkulaci ceny podle podmínek pro věcné usměrňování cen byla udělována podle § 17 odst. 1 písm. a)
15
Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. 16 Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: : Cenové kontroly patří k časově nejnáročnějším kontrolám. Kontrolní zjištění se opírá o podklady z účetnictví dodavatele tepelné energie, často je nutné provést šetření ve všech cenových lokalitách dodavatele nebo prověřit zda dodavatel v cenové lokalitě stanovuje cenu tepelné energie stejným a prokazatelným způsobem pro všechna odběrná místa nebo skupiny odběrných míst.
14
zákona o cenách ve znění před novelizací ve výši NZMP v případě, že NZMP byl získán a vyčíslen v částce vyšší než 1 000 000 Kč, anebo podle písm. b) v případě, že výše NZMP nedosáhla výše 1 000 000 Kč, případně ho nebylo možno vyčíslit, nebo nevznikl. Novelou se tato konstrukce zásadně neliší, avšak pojem NZMP byl nahrazen výrazem „nepřiměřený majetkový prospěch“ (dále jen „NMP“). Stále je rozhodné zjištění o jeho vzniku a jeho výše je určující pro výši následně uložené pokuty nyní podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Pro případ, že jeho výši nelze zjistit, se sankce ukládá podle písm. c) téhož ustanovení zákona o cenách,17 avšak maximální hranice pro její uložení byla posunuta na 10 miliónů a to proto, že po restrukturalizaci podnikatelských subjektů působících na počátku devadesátých let se předmětem cenové kontroly stávaly stále častěji významné nadnárodní korporace, kde uložení pokuty do 1 mil. Kč ztrácelo sankční význam a naopak se stávalo výhodnějším pro kontrolované subjekty doklady pro vyčíslení bezdůvodného obohacení „ztratit“, protože s jejich použitím by byla vyčíslena podstatně větší sankce. Ze stejného důvodu se upravila možnost stanovit sankci v případě získání NMP v rozpětí jednoho až pětinásobku tohoto majetkového prospěchu.18 Pokud byl NMP vyčíslen a dodavatelem tepelné energie získán, ukládá se pokuta podle již zmíněného písm. b) sankčních ustanovení zákona o cenách. Vzhledem ke skutečnosti, že cenový kontrolní orgán má již možnost uložit pokutu ve výši jedno až pětinásobku NMP a má povinnost v souladu s § 17 odst. 2 zákona o cenách při určení výměry pokuty přihlédnout k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán, může tak stanovená sankce již plnit funkci nejen reparační, jejímž účelem je odčinit škodlivý následek, ale také funkci represivní, která znamená postih porušitele právní povinnosti. Pokud nebyla výše NMP zjištěna, ale přesto došlo k porušení cenových předpisů, ukládá se pokuta podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách. Zákon už ale neřeší situaci, kdy NMP nevznikl, tak jak to bylo uvedeno ve znění zákona o cenách před jeho novelizací.
17
§ 16 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů: Za správní delikt se uloží pokuta b) ve výši jedno až pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, jde-li vyčíslit, zjištěného za kontrolované období, nejvýše za dobu jeho posledních 3 let, nebo do 1 000 000 Kč, je-li výše nepřiměřeného majetkového prospěchu nižší než 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odst… c) do 10 000 000 Kč, jestliže výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit, jde-li o správní delikt podle odst… 18 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.
15
Zjištění získání NMP je podloženo důkazy a je prokazováno ve správním řízení, naopak nemožnost zjištění NMP poukazuje na nedostatečnou oporu v získaných důkazech a jedná se o situaci, kdy NMP s velkou pravděpodobností vznikl, ale nelze zjistit nebo prokázat jeho výši. V případě, že cenovou kontrolou nebylo zjištěno, že došlo kontrolovanou osobou k získání NMP, nabízí se možnost dvojího výkladu uvedených sankčních ustanovení, podle kterých může být za spáchaný správní delikt uložena pokuta. „Nevzniklý“ NMP lze považovat ve výši 0 Kč a využít znění písm. b) „… do 1 000 000 Kč, je-li výše nepřiměřeného majetkového prospěchu nižší než 1 000 000 Kč ...“, protože částka ve výši 0 Kč je jednoznačně nižší než 1 000 000 Kč. Tento postup by byl spravedlivější vzhledem ke stanoveným maximálním sazbám pokut porovnávaných ustanovení, protože fakt, že prodávající nezískal NMP („je nižší než 1 000 000 Kč“), je polehčující okolností, ke které je třeba přihlédnout při stanovení výše pokuty a je tedy nelogické, aby takovýto správní delikt byl podřazen pod sankční ustanovení, které disponuje vyšší maximální sazbou pokuty. Významově je „neexistence“ NMP blíže nemožnosti jeho zjištění bodle písm. c), ale potom by to naznačovalo, že NMP asi vzniká vždy, pouze se nepodařilo zjistit jeho výši. Pokud z výsledku kontrolního šetření vyplývá, že NMP nevznikl, ačkoliv bylo odhaleno porušení cenových předpisů, znamená to pouze, že v průběhu cenové kontroly nebyly zjištěny okolnosti, které by naznačovaly (resp. prokazovaly) získání NMP kontrolovanou osobou, ačkoliv jsou předložené podklady úplné a došlo k jejich řádnému posouzení. Cenový kontrolní orgán může vyčíslit NMP pouze ve výši, která je dostatečně prokazatelná ze spisového materiálu. Pokud je ale zjištěn nesoulad s cenovými předpisy, tak ačkoliv tomu nic nenasvědčuje, lze jen těžko mít úplnou jistotu, že žádný NMP skutečně nebyl prodávajícím získán. Avšak už samotné znění § 14 odst. 3 zákona o cenách připouští situaci, kdy při kontrole může vzniknout podezření, že kontrolovaná osoba získala NMP, ale povinnost kontrolního pracovníka uvést ho v protokolu o provedené kontrole ukládá až pod podmínkou, že je možno jej vyčíslit. Toto ustanovení tedy připouští, že může nastat případ, kdy bude existovat podezření o získání NMP, ale přitom nebude možné provést jeho vyčíslení. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud došlo k porušení cenových předpisů, přičemž nebylo zjištěno získání NMP, je třeba uložit pokutu podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách.
16
2. Právní úprava výroby a rozvodu tepelné energie Podnikat v energetických odvětvích na území České republiky mohou podle § 3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, fyzické či právnické osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Tato licence na výrobu a rozvod tepelné energie podle § 4 téhož zákona je základním předpokladem pro podnikání ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku. Objektové zdroje tepelné energie jsou provozovány na základě koncese nebo volné živnosti. Podnikáním bez některého z těchto oprávnění dochází k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 91a odst. 1 písm. a) energetického zákona, za který se ukládá pokuta podle § 91a odst. 2 téhož zákona až do výše 15 000 000 Kč (u fyzických osob se jedná o přestupek podle § 90 odst. 1 písm. a) energetického zákona s maximální výší sankce stanovenou v odst. 2 na 100 000 Kč). Tepelná energie je výrobek a jeho dodávka službou ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o cenách, který je základním právním předpisem v oblasti cenové legislativy. Energetický zákon stanoví podmínky podnikání v energetických odvětvích a následně definuje technickou stránku podnikatelské činnosti, jako je výroba a distribuce, ale prodej se řídí ustanoveními obchodního zákoníku a problematika cen již zmíněným zákonem o cenách. Ale protože se jedná o poněkud specifické zboží, které je obchodováno v tržním prostředí, ve kterém je omezená hospodářská soutěž a jehož dodávka se uskutečňuje ve veřejném zájmu, jak bylo uvedeno v úvodu, a úhrady za něj pochází i z veřejných rozpočtů (dle § 2 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, např. dle písm. b) se jedná o rozpočet územního samosprávného celku) dochází aplikací § 1 odst. 6 písm. a) téhož zákona k nutnosti cenu tohoto zboží regulovat, přičemž i v dalších bodech citovaného ustanovení lze nalézt důvody pro zavedení regulace. Cenovým orgánem ve smyslu uvedeného ustanovení zákona o cenách je podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, Energetický regulační úřad, 19 který
19
ERÚ byl zřízen ustanovením § 17 energetického zákona jako správní úřad pro výkon regulace v energetice a kompetencemi pro výkon dozoru definovanými § 18 a násl. téhož zákona.
17
prostřednictvím vydávaných cenových rozhodnutí20 specifikuje podmínky a stanoví pravidla trhu s energiemi. Energetický regulační úřad se při výkonu dozoru odvětví teplárenství zaměřuje především na dodržování podmínek u cen tepelné energie, které překračují jejich obvyklou výši nebo jsou tyto vyšší ceny dále navyšovány ze strany dodavatelů tepelné energie. Jsou-li zjištěny nedostatky, je dodavatel ihned vyzván k nápravě, případně je zahájena cenová kontrola. Pro porovnávání výše cen tepelné energie, jednotlivých ekonomicky oprávněných nákladů a zisku při výrobě tepelné energie, resp. pro zjišťování jejich dlouhodobě obvyklé výše, jsou využívány regulační výkazy v teplárenství, které držitelé licence na výrobu a rozvod tepelné energie každoročně předkládají úřadu. Výkazy obsahují technické a ekonomické údaje a kalkulace cen tepelné energie, pomocí kterých je také vyhodnocována situace v odvětví teplárenství, zpracováván přehled cen tepelné energie a zjišťován dopad regulace.21 Cenová kontrola probíhá v režimu zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a zjištěné správní delikty jsou trestány pokutou, která je uložena ve správním řízení vedeném v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Kontrolováno je dodržování ustanovení zákona o cenách, doplněného příslušnou prováděcí vyhláškou, podle pravidel stanovených cenovým rozhodnutím účinným pro příslušný kontrolovaný kalendářní rok. Zákon o cenách je obecný zákon, stejně jako jeho prováděcí vyhláška, tyto předpisy hovoří o „zboží“ naprosto univerzálně a všeobecně. Až cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu k cenám tepelné energie (dále jen „CR ERÚ“) specifikuje konkrétní podmínky pro dodavatele tohoto v mnoha ohledech výjimečného tržního artiklu, jak ještě bude uvedeno i dále. Cenové rozhodnutí je rozhodnutím, jímž správní orgán autoritativním vrchnostenským rozhodnutím a bez vztahu ke konkrétním smluvním stranám stanoví obecná pravidla pro stanovení ceny a je třeba ho považovat za veřejnoprávní regulaci v oblasti cen.22
20
Cenová rozhodnutí jsou vydávána pro každý kalendářní rok, běžně jsou novelizována i v průběhu regulovaného období (citace CR ERÚ v této práci nejsou přiřazovány konkrétním předpisům, protože se jedná o ustanovení zakotvená ve více CR v době několika let). 21 Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 22 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 2 As 4/2004 – 138. Dostupné z: <www.nssoud.cz>.
18
3. Vztah majetkového prospěchu a cenové regulace v teplárenství 3.1 Teplárenství Teplárenství jakožto průmyslové odvětví zabývající se výrobou a rozvodem tepla23 je nedílnou součástí energetického sektoru. Svým rozsahem zásobování, objemem spotřeby paliv, produkcí energie a koneckonců i velikostí obchodních obratů je naprosto rovnocenným oborem k plynárenství, nebo k elektroenergetice. Významným prvkem, kterým se teplárenství odlišuje od plynárenství, nebo od elektroenergetiky je, že v teplárenství neexistuje jednotný systém tranzitních a přenosových sítí, tudíž teplárenské aktivity zůstanou vždy omezeny na určitý region či lokalitu. Tepelná energie je specifické zboží, jehož výroba a rozvod jsou uskutečňovány nákladnými zařízeními, která se v dané lokalitě vyskytují unikátně, a proto standardní podmínky tržní ekonomiky nelze obecně aplikovat. Moderní teplárny24 vzhledem k vysokým provozním parametrům, požadavkům na odpovídající bezpečnost, provozní spolehlivost, plnění norem a požadavků na ochranu životního prostředí představují velmi složité systémy. 25 Odběratel si nemůže vybrat, kterým teplovodem mu bude teplo distribuováno, protože je připojen pouze k jednomu jedinému, který se nachází v dané lokalitě a zásobuje budovy v širokém okolí, a zároveň nemůže zvolit jinou kotelnu, která by vyrobené teplo skrze toto teplovodní zařízení dodávala, protože je to jediný zdroj připojený k dotčené distribuční soustavě. Navíc lokality dodavatelů tepla jsou většinou izolované, oddělené a fungující za odlišných a těžko srovnatelných podmínek (geografické podmínky, množství odběratelů, velikost dodávek, použité technologie, využívané palivo, dosažená účinnost…). Právě skutečnost, že teplárenství má spíše regionální, nikoliv nadnárodní charakter, že v teplárenských sítích není třeba unifikovat parametry a technické podmínky provozu, a že hlavní produkt – teplo, není předmětem mezinárodního obchodu, nevyvolává toto odvětví přímý tlak na své pevné zakotvení v základním energetickém zákonodárství zemí EU, tedy
23
Energetický slovník [databáze]. Magistrát města Plzně, Odbor správy infrastruktury, 2012 [cit. 22.09.2012]. Dostupné z: . 24 tamtéž - Teplárna je energetické zařízení určené k současné dodávce tepla a elektrické energie, vyznačující se vysokým stupněm využití paliva. Termín odpovídá tradiční české terminologii, v současné době se prosazuje pojem “kogenerační výroba elektřiny a užitečného tepla”. 25 VILIMEC, Ladislav. Řízení a regulace energetických zařízení. Provoz a regulace energetických zařízení [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta strojní, 2007 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: .
19
ani v základním energetickém zákonodárství ČR. Na druhé straně, teplárenství již jednoznačně prokázalo svoje pozitiva, zejména ve využívání obnovitelných a netradičních zdrojů energie, v úsporách spotřeby primárních paliv, v příspěvku ke snižování emisí skleníkových plynů a v dalších ekologických aspektech, což vyvolává sekundární potřeby i v rámci energetické legislativy stanovit určité principy, přístupy a vymezení podpory tomuto odvětví. Zakotvit teplárenství se zatím daří ve větší míře pouze v rámci některých národních energetických legislativ, kde jsou kromě společných prvků, jako je snaha o úspory energie při distribuci a spotřebě tepla, zohledněny i individuální prvky vycházející ze surovinových a hospodářských podmínek konkrétních zemí. Například v zemích s vlastními ložisky a těžbou zemního plynu (např. v Dánsku) je silně podporován rozvoj systému centralizovaného zásobování teplem s kombinovanou výrobou elektrické energie a tepla (kogenerací), v zemích bez vlastních zdrojů fosilních paliv (např. ve Švédsku) je silně podporován rozvoj systému centralizovaného zásobování teplem využívající obnovitelných zdrojů energie (biomasy), nebo v zemích s vysokou koncentrací průmyslu a obyvatelstva v určitých
aglomeracích
(např.
v
Německu)
je
upřednostňován
rozvoj
systému
centralizovaného zásobování teplem z titulu ekologie a integrace městských infrastruktur. Ve srovnání s EU je teplárenství ČR poněkud nestandardním typem, který byl vytvořen v důsledku centralizace a direktivního přerozdělování finančních zdrojů, tlaku na využívání tuzemských zdrojů paliva, plánovitého řízení hospodářství a silné pozici energetického průmyslu.26 Česká republika tak patří k tradičním teplárenským zemím s vysokým podílem systému centralizovaného zásobování teplem na celém energetickém trhu. Teplárenství bylo jako první obor v české energetice plně privatizováno a stalo se předmětem nemalého zájmu zahraničních investorů. Z tohoto pohledu nelze tvrdit, že teplárenství je na ústupu, nebo že se jedná již o překonaný systém zásobování energiemi, nebo naopak, že teplárenství je zázračný objev, který vyřeší problém energetického zásobování na několik desetiletí. Teplárenství bude i nadále stabilní součástí energetického sektoru, bude jedním ze široce využívaných systémů a budou v rámci něj nadále probíhat evoluční trendy vedoucí ke zvýšení jeho efektivnosti a flexibility. V odvětví teplárenství došlo k významnému snížení spotřeby užitečného tepla, a to z vítaných důvodů racionalizace výroby, distribuce a zejména spotřeby tepla. Potenciál
26
SLIVKA, Vladimír. et al. Studie stavu teplárenství [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2011 [cit. 20.10.2012]. Dostupné z: .
20
opatření vedoucích k úsporám tepla na straně spotřeby zdaleka není dosud vyčerpán, ačkoliv trend poklesu spotřeby se již pozvolna zpomaluje.27 Teplárenství se vyznačuje velkým množství malých, středních a velkých zdrojů a rozvodných zařízení s různými teplárenskými nebo výtopenskými technologiemi. Podstatou technologického procesu u energetických zařízení je transformace a přenos energie a hmoty.28 Výrobou tepelné energie rozumíme získávání tepelné energie z paliv nebo jiných typů energie. Jedná se o technologický proces probíhající v energetických výrobnách, jejichž alespoň jeden produkt tvoří teplo dodávané do zařízení určených pro dopravu tepla ze zdrojů k odběratelům, popřípadě k propojení zdrojů mezi sebou. Tyto energetické výrobny jsou vybaveny zdroji tepla (např. kotel, tepelné čerpadlo, kogenerační jednotka, infrazářič, plynový zářič, konvektor…), ve kterých se z paliva vyrábí teplo (v některých případně i další produkty, např. elektrická energie v kogeneračních jednotkách), které je přímo spotřebováno k vytápění, nebo je předáváno teplonosné látce, která zajišťuje jeho distribuci k dalšímu využití (např. ohřev teplé užitkové vody, akumulaci tepla pro jeho pozdější využití…) horkovodními a teplovodními sítěmi, ve značné míře dosud i parními systémy, přičemž poměrně rozšířeny jsou centrální předávací stanice s navazujícími sekundárními tepelnými rozvody.29 Dodávka tepla je realizována sítí rozvodů,30 což společně s hlavním výrobním zdrojem tepla a záložními zdroji vytváří různě velké systémy centralizovaného zásobování teplem, které má v České republice dlouholetou tradici a je jedním ze specifik energetického hospodářství ČR.31 Soustavy centralizovaného zásobování teplem mají také environmentální přínos, neboť proti mnohým lokálním zdrojům tepla jsou schopné splňovat přísné ekologické
27
Zpráva o pokroku v oblasti kombinované výroby elektřiny a tepla [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2012 [cit. 20.09.2012]. Dostupné z: . 28 VILIMEC, Ladislav. Řízení a regulace energetických zařízení. Provoz a regulace energetických zařízení [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta strojní, 2007 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 29 SLIVKA, Vladimír. et al. Studie stavu teplárenství [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2011 [cit. 20.10.2012]. Dostupné z: . 30 Pro účely energetického zákona se v teplárenství rozumí rozvodem tepelné energie doprava, akumulace, přeměna parametrů a dodávka tepelné energie rozvodným tepelným zařízením, které je zařízením pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi, předávacími stanicemi a domovními předávacími stanicemi, přičemž součástí rozvodného tepelného zařízení není odběrné tepelné zařízení, které je připojené na zdroj či rozvod tepelné energie a je určené pro vnitřní rozvod a spotřebu tepelné energie v objektu nebo jeho části, případně v souboru objektů odběratele. 31 SLIVKA, Vladimír. et al. Studie stavu teplárenství [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2011 [cit. 20.10.2012]. Dostupné z: .
21
požadavky.32 Využíváním těchto systémů je možné snížit počet malých lokálních kotelen, které emisemi z nízkých komínů nepříjemně zatěžují své okolí. Moderní tepelné zdroje umožňují efektivní spalování paliva a tím i snižování vypouštěného množství emisí, které jsou kontinuálně měřeny a protokoly z měření jsou kontrolovány orgány státní správy ochrany životního prostředí. Rovněž je třeba podotknout, že lze provoz těchto zdrojů považovat za bezpečný vzhledem k jejich častému umístění v samostatných objektech mimo obytné budovy, čímž se zmenšují možné následky výbuchu, prašnosti, úniku škodlivin a současně je minimální riziko otravy. Ovšem nevýhodou těchto soustav jsou tepelné ztráty spojené s distribucí, když teplonosné médium zpravidla překonává větší vzdálenosti než v případě lokálních kotelen umístěných v bezprostřední blízkosti spotřeby tepla. Ačkoliv jsou rozvody tepelně izolované a z důvodu snižování ztrát jsou umisťovány pod zem, únikům tepla nelze zcela zabránit. Dalším místem, kde dochází ke ztrátám, jsou předávací stanice, ve kterých dochází k přenosu tepla z primární rozvodné tepelné sítě do sekundární. Ačkoliv se technologické postupy stále zdokonalují a zefektivňují, přesto se část tepelné energie jednoduše ztratí.33 Teplárenství jako obor energetiky realizuje zhruba polovinu svých dodávek tepla pro veřejný sektor (pro obyvatelstvo a služby) a zhruba druhá polovina je určena pro průmyslové využití (výrobní technologie a vytápění hal).34 Kromě zajišťování tepla pro domácnosti a různé podnikatelské a nepodnikatelské instituce, má rovněž významný podíl na výrobě elektřiny. Teplárenské technologie mohou při výrobě elektřiny a tepla využívat různá paliva a dosahovat tak vysoké úspory primární energie. Vzhledem k technologickým vlastnostem, ekonomické náročnosti provozu a rozsahu soustav centralizovaného zásobování teplem je možnost existence konkurenčního prostředí ve většině lokalit silně omezená. Realizováním energeticky úsporných opatření a následnou optimalizací spotřeby tepla ve vytápěných objektech dochází ke stálému poklesu dodávek tepelné energie, což má za důsledek snižování účinnosti a tím i efektivity a hospodárnosti provozu soustav centralizovaného zásobování teplem.35 Současně se zvyšujícími se cenami 32
Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 33 MojeEnergie : Teplárenství – Dodávka energie [online]. Done, s.r.o. [25.10.2012]. Dostupné z: . 34 SLIVKA, Vladimír. et al. Studie stavu teplárenství [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2011 [cit. 20.10.2012]. Dostupné z: . 35 Na výši ceny tepelné energie má negativní vliv nízká účinnost výroby tepelné energie, vysoké tepelné ztráty v rozvodech tepelné energie, případně nevhodný způsob financování rekonstrukcí tepelného zařízení.
22
paliv jsou některé ceny za dodávky tepelné energie ze soustav centralizovaného zásobování teplem vysoké. Pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti těchto soustav a omezení odpojování odběratelů, donucených vysokými cenami tepla zřizovat lokální zdroje, je potřeba tyto soustavy rekonstruovat a modernizovat, optimalizovat jejich provoz, snižovat tepelné ztráty, využívat vysoce účinných technologií a uplatňovat transparentní ceny tepelné energie.36
3.2 Cenová regulace Zákon o cenách přinesl v roce 1991 významné uvolnění direktivně řízeného hospodářství a ekonomie, avšak i přesto zhruba 15 % objemu hrubého domácího produktu dále podléhalo regulaci. Ale již v průběhu téhož roku došlo k postupnému snížení rozsahu cenové regulace na cca 5 až 6 % hrubého domácího produktu. Regulaci cen počátkem roku 1992 podléhala již jen výrazně monopolizovaná a síťově organizovaná odvětví a oblasti s významným vlivem na životní náklady obyvatelstva. Dá se říci, že v průběhu jednoho roku byla provedena zásadní cenová liberalizace a v dalších letech již docházelo k postupným nápravám cen těch položek, které neodrážely plně ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk, a k postupnému vyřazování některých položek z regulace cen nebo přechodu z formy úředně stanovených cen na regulaci formou věcně usměrňovaných cen, která je podstatně mírnější formou regulace. V poměrně krátké době se rozsah regulace cen přiblížil k rozsahu regulace uplatňované ve vyspělejších ekonomikách.37 Regulaci cen vykonávají cenové orgány oprávněné zákonem č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, (tj. Ministerstvo financí, zdravotnictví, dopravy, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad, Státní úřad pro kontrolu léčiv, Celní úřad a v rozsahu zvláštního pověření kraje a obce) v případech taxativně vymezených ustanovením § 1 odst. 6 zákona o cenách, tj. tehdy, je-li trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže, které by se mohly negativně projevit v úrovni cen sjednávaných mezi prodávajícím a kupujícím, vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, pro účely odvodu spotřební daně z cigaret, vyžadují-li to předpisy
36
Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 37 Ministerstvo financí ČR : Cenová regulace v ČR [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: .
23
ES nebo vyžaduje-li to veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů.38 Nositeli regulační pravomoci jsou tedy regulační orgány, kterým bylo toto oprávnění zákonem svěřeno. Tyto orgány by měly být nezávislé na vládě, měly by být transparentní, neměly by zasahovat do činností regulovaných společností, pokud tyto dodržují stanovená pravidla a jejich postupy neovlivňují ceny a kvalitu zboží.39 Postavení regulačního orgánu z hlediska jeho přístupu a stanovení pravidel je specifické v tom smyslu, že jeho hlavním úkolem je zaujímat nezávislé a objektivní postavení. Regulační orgán vystupuje v roli tzv. arbitra neboli soudce určujícího transparentní podmínky pro podnikání regulovaných subjektů za přijatelnou cenu pro konečného spotřebitele.40 Pravidla regulace je tedy třeba nastavit tak, aby regulované společnosti pokryly své náklady, ale přitom mohly poskytovat zákazníkům kvalitní zboží za přiměřenou cenu.41 Velmi důležitým kritériem pro zavedení regulace cen v odvětví je omezení hospodářské soutěže, zejména monopolním nebo dominantním postavením prodávajících nebo kupujících, v jejichž důsledku vzniká riziko spekulačního zvyšování nebo snižování cen nebo riziko dalšího omezování hospodářské soutěže (např. kartelové dohody). V úvahu přichází zejména regulace cen zboží vyráběného a prodávaného v nesoutěžním prostředí, které negativně ovlivňuje výši cen zboží v navazujících odvětvích (protiinflační působení).42 Pokud by takovéto odvětví nebylo regulováno, tento dominantní subjekt by si mohl určovat cenu, která by maximalizovala jeho zisk.43 Regulace se tedy týká odvětví, ve kterých je
38
Ministerstvo financí ČR : Vývoj a současný rozsah cenové regulace [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 39 NOVÁČKOVÁ, Tereza. Problémy regulace energetického sektoru jakožto přirozeného monopolu [online]. Praha, 2011[cit. 27.10.2010]. s. 29. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Vedoucí práce PhDr. Petr Gapko. Dostupné z: . 40 Závěrečná zpráva Energetického regulačního úřadu o metodice regulace III. regulačního období [online]. 2009 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 41 NOVÁČKOVÁ, Tereza. Problémy regulace energetického sektoru jakožto přirozeného monopolu [online]. Praha, 2011[cit. 27.10.2010]. s. 67. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Vedoucí práce PhDr. Petr Gapko. Dostupné z: . 42 FÜRSTOVÁ, Jana; ŠÍP, Emanuel. Komentář k cenovým předpisům platným od 1. ledna 1991. Cenový věstník. Praha : Ministerstvo financí ČR, 1993, roč. XXI, částka 14, s. 3-4. 43 NOVÁČKOVÁ, Tereza. Problémy regulace energetického sektoru jakožto přirozeného monopolu [online]. Praha, 2011[cit. 27.10.2010]. s. 16. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Vedoucí práce PhDr. Petr Gapko. Dostupné z: .
24
konkurenční prostředí obecně neefektivní, příp. vůbec není, a zabraňuje monopolům nekontrolovaně určovat ceny.44 V současné době jsou uplatňovány zejména dva způsoby regulace cen umožněné zákonem o cenách, tj. úředně stanovené ceny a věcné usměrňování cen. Pevné ceny jsou uplatňovány pouze u cigaret a některých složek cen u plynu a elektřiny. Časové usměrňování cen se od roku 1993 neuplatňovalo a zákonem č. 403/2009 Sb., kterým se změnil zákon o cenách, byl tento způsob regulace ze zákona vypuštěn. Seznam zboží s regulovanými cenami vydává Ministerstvo financí v souladu s § 10 zákona o cenách jako své cenové rozhodnutí, formou výměrů publikovaných v Cenovém věstníku. Znamená to, že rozhodnutí o regulaci nepodléhá legislativnímu procesu jako vyhláška a jeho vydání lze zabezpečovat velmi operativně. Rozhodující změny v regulaci cen jsou vydávány po předchozím projednání nebo informování vlády příp. porady ministrů. Ve výměru Ministerstva financí jsou stanoveny maximální a minimální ceny regulovaných druhů zboží a také pravidla věcného usměrňování cen. Kraje a obce svá rozhodnutí ve vymezených položkách vydávají formou nařízení, přičemž jejich působnost je omezena na méně významnější služby a často není ani ze strany místních orgánů plně využívána. V průběhu roku Ministerstvo financí podle potřeby seznam zboží s regulovanými cenami upravuje, popř. mění ceny v něm stanovené. Ceny zboží, které podléhá věcnému usměrňování cen, nejsou stanovovány žádným rozhodnutím ministerstva, ale určují je podle stanovených pravidel jednotliví prodávající a sjednávají je s kupujícími. Obdobně jako Ministerstvo financí tak postupují další cenové orgány a publikují svá rozhodnutí ve svých publikačních věstnících (Věstník Ministerstva zdravotnictví, Energetický regulační věstník a Poštovní věstník).45 V současné době jsou v České republice cenová rozhodnutí vydávána ve formě právních předpisů, u nichž neexistuje přezkum na základě úkonů spotřebitelů (který Evropská unie předpokládá). Přezkum právních předpisů obecně české právo zná, ale pouze ve formě přezkumu ústavnosti Ústavním soudem ČR a ve formě přezkumu souladu s právem Evropské unie Soudním dvorem EU. Přezkum právních předpisů vydávaných státem z jiného titulu neexistuje, De lege ferenda cenová rozhodnutí nemusí mít povahu právního předpisu. Jinými možnostmi, které by mohl český zákonodárce zvolit, jsou cenová rozhodnutí jako individuální
44
Závěrečná zpráva Energetického regulačního úřadu o metodice regulace III. regulačního období [online]. 2009 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 45 Ministerstvo financí ČR : Vývoj a současný rozsah cenové regulace [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: .
25
správní akty, jako opatření obecné povahy nebo jako jiný právní akt mající smíšenou povahu.46 Z položek, na nichž Český statistický úřad sleduje ukazatel vývoje spotřebitelských cen (míry inflace), podléhá cenové regulaci v běžných cenách cca 21,2 % zboží a služeb (včetně pevných cen cigaret 4,8 %) a ve stálých cenách roku 2010 to činí 20,9 %, což je podíl, který v zásadě již koresponduje s rozsahem regulace uplatňovaným v některých vyspělejších státech EU.47 Veškeré ceny podléhající regulaci cen jsou rovněž ceny tržní a sjednávají se běžným způsobem mezi prodávajícím a kupujícím. Regulace cen obecně neurčuje konkrétní ceny, které se sjednávají, stanoví pouze pravidla resp. omezení pro jejich sjednávání. 48 Věcné usměrňování cen představuje volnější formu regulace cen, kdy se přímo nestanoví částka ceny, nýbrž závazné nebo přípustné způsoby její konstrukce. Je proto uplatnitelné v širším rozsahu produkce, která může být i sortimentně diferencovanější.49 Podmínky věcného usměrňování cen tepelné energie jsou součástí cenové regulace a soudům nepřísluší hodnotit vhodnost stanovených kritérií.50 Cenová regulace by v závislosti na otevírání trhu a vzniku plnohodnotné hospodářské soutěže měla postupně omezovat rozsah státních zásahů, zužovat seznam výrobků a služeb podléhajících regulaci formou úředně stanovených cen a u těchto přecházet na tržně konformnější formu regulace v podobě věcného usměrňování cen, měla by být uplatňována stabilně tak, aby umožňovala plné promítnutí oprávněných nákladů a potřebného zisku do realizačních cen, aby byla zajištěna přiměřená míra návratnosti vložených investic a odvětví tak zůstalo atraktivní pro investory. Pravidla cenové regulace by měla odpovídat alokaci nákladů, vést k odstranění křížových dotací mezi jednotlivými odběratelskými okruhy a být plně transparentní a univerzální vůči všem subjektům podléhajícím cenové regulaci.51
46
KYNCL, L. Cenová regulace v energetice – jak ji přezkoumávat? Revue pro právo a technologie. 2011, roč. 2, č. 3, s. 6. ISSN 1804-5383. 47 Ministerstvo financí ČR : Vývoj a současný rozsah cenové regulace [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 48 FÜRSTOVÁ, Jana; ŠÍP, Emanuel. Komentář k cenovým předpisům platným od 1. ledna 1991. Cenový věstník. Praha : Ministerstvo financí ČR, 1993, roč. XXI, částka 14, s. 4. 49 tamtéž s. 9. 50 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 6 A 5/2000 – 58. Dostupné z: <www.nssoud.cz>. 51 Ministerstvo financí ČR : Vize a perspektivy [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: .
26
3.3 Cenová regulace teplárenství „Přirozené monopoly musejí být cenově regulovány, ale tato regulace sama o sobě nemůže nikdy nahradit ochranu spotřebitele v energetice,“ uvedl Antonín Panák z Energetického regulačního úřadu na symposiu Právo a energetická bezpečnost pořádaném dne 4. listopadu 2011 v rámci projektu OPVK Právo a technologie.52 Energetický mix53 tvoří důležitou část koncepce dalšího rozvoje moderních demokratických států, proto je odpovědností státu formulovat koncepci získávání zdrojů na desítky let dopředu. Jednotlivé části energetického trhu se od sebe výrazně odlišují, přenos a distribuce jsou sektory monopolními již ze samotného principu elektrického, plynového, tepelného i jiného vedení.54 Přirozený monopol je často označován jako monopol síťový, protože právě ta odvětví, která k zajištění svých služeb potřebují síť, odpovídají definici přirozeného monopolu. Vybudování sítě je velice finančně náročný vstupní náklad, resp. nemusí být vůbec možné ji vybudovat ať už z důvodů technologických nebo přírodních, a je tak překážkou zabraňující volnému vstupu na trh.55 Je otázkou, zda je z hlediska zájmů státu lepší, když subjekty působící v energetice vlastní stát nebo když jsou tyto subjekty ve vlastnictví soukromých vlastníků a stát pouze disponuje efektivními nástroji, jak ovlivňovat provoz a rozvoj energetické infrastruktury těchto subjektů. V České republice stát vlastní například společnost ČEPS, a.s. provozující přenosovou soustavu elektrické energie, zatímco přepravní soustava plynová je již v soukromém vlastnictví. Marie Brejchová na symposiu upozornila, že v Kanadě a v USA stát zdařile reguluje celou oblast energetiky a zároveň mnohá energetická zařízení sám vlastní. Subjekty podnikající v oblasti energetiky mají v kanadském právu a v právu Spojených států amerických mnohem větší možnosti ve věcech regulace vyjednávat s regulátorem, což by tyto
52
KYNCL, L. V energetice existuje přísný dohled, ale chybí ochrana spotřebitele. Revue pro právo a technologie. 2011, roč. 2, č. 4, s. 5. ISSN 1804-5383. 53 Energetickým mixem se rozumí souhrn všech druhů energie, které lidská společnost při svém fungování využívá. 54 Přenosem se rozumí přenášení energií všech typů na dálku, uvnitř států i mezi státy, od výrobců nebo těžařů ropy k distributorům příslušné komodity (elektřiny, plynu, ropy, tepla). Distribuce přebírá energii od přenosové soustavy a vede ji až ke konkrétním odběratelům. Oba typy subjektů mají velmi přísná pravidla pro stanovování cen i pro náklady na svoje fungování. Nákupu energetických komodit a jejich prodeji koncovým odběratelům nebo zprostředkovatelům se na liberalizovaném trhu věnují pouze obchodníci (dodavatelé energetických komodit), kteří jsou často mateřskými společnostmi distributorů. 55 NOVÁČKOVÁ, Tereza. Problémy regulace energetického sektoru jakožto přirozeného monopolu [online]. Praha, 2011[cit. 27.10.2010]. s. 16. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Vedoucí práce PhDr. Petr Gapko. Dostupné z: .
27
subjekty v ČR uvítaly.56 Pojetí, že veškeré problémy vyřeší trh sám o sobě, se ukazuje jako irelevantní v situacích, kdy absentují represivní a sankční složky při aplikaci daných vztahů, a to zejména v každodenním praktickém životě, kdy je nezbytnou nutností ochránit účastníky vztahů v souvislosti s podnikáním na trhu, zejména spotřebitele před subjekty s nepoctivými a nekalými úmysly.57 Smyslem regulace cen v energetice je náhrada tržních mechanizmů tvorby cen s cílem ochrany zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, ve kterých plnohodnotně nefunguje hospodářská soutěž. Regulací cen nemá dojít k narušení hospodářské soutěže a k omezení nebo poškození zájmů investorů podnikajících v energetickém odvětví. Postupy pro regulaci cen v energetice mají naplňovat požadavek na průhlednost tvorby cen a na zabránění křížovým dotacím mezi jednotlivými kategoriemi zákazníků v energetice,58 podporovat konkurenční prostředí, zefektivňování činností energetických společností a zajistit stabilní cenovou úroveň.59 Základním smyslem cenové regulace tepelné energie je především ochrana odběratelů tepelné energie, když odvětví teplárenství je považováno za tzv. odvětví s přirozeným monopolem (v naprosté většině lokalit zásobovaných systémy centrálního zásobování teplem má dodavatel tepelné energie monopolní postavení bez možnosti změny způsobu vytápění, aniž by taková změna nevyžadovala významné investice na straně odběratelů tepelné energie, je to kapitálově náročné odvětví s velkým podílem dlouhodobých aktiv a k přenosu tepla ke konečným odběratelům je nutné mít k dispozici distribuční síť60). Cílem regulace je zmírnění dopadů nedokonalostí trhu a ochrana odběratelů před případným zneužíváním dominantního postavení dodavatele tepelné energie. Způsob regulace umožňuje dodavatelům tepelné energie promítat jejich specifické podmínky při výrobě
56
KYNCL, L. V energetice existuje přísný dohled, ale chybí ochrana spotřebitele. Revue pro právo a technologie. 2011, roč. 2, č. 4, s. 5-6. ISSN 1804-5383. 57 VOTAVA, Jaroslav. K poslední novele zákona o cenách č. 403/2009 Sb. Daně a právo v praxi [online]. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, roč. XV, č. 1 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . ISSN 1211-7293. 58 Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 59 Energetický regulační úřad : Působnost ERÚ v čase [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 60 NOVÁČKOVÁ, Tereza. Problémy regulace energetického sektoru jakožto přirozeného monopolu [online]. Praha, 2011[cit. 27.10.2010]. s. 30. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Vedoucí práce PhDr. Petr Gapko. Dostupné z: .
28
a rozvodu tepelné energie. Zároveň jsou podmínky nastaveny tak, aby dodavatelé tepelné energie zvyšovali efektivitu a hospodárnost výroby a rozvodu tepelné energie.61 Podle Radima Polčáka jsou v současnosti dvě zákonná zmocnění pro cenovou regulaci v energetice: obecné zmocnění v zákoně o cenách a speciální zmocnění v energetickém zákoně. V této oblasti je tedy dána delegace pro individuální i pro normativní rozhodování. Části cenových rozhodnutí vychází z jedné delegace, jiné části z druhé delegace, části z obou.62 Jak již bylo uvedeno výše, zákonem č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a energetickým zákonem jsou Energetickému regulačnímu úřadu přiděleny kompetence ve věci uplatňování, regulace, usměrňování, sjednávání a kontroly cen v oblasti energetiky. Zároveň mu udělují pravomoc za tímto účelem vydávat právní předpisy a rozhodnutí o regulaci cen včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností. Za tímto účelem byl Energetický regulační úřad k 1. lednu 2001 zřízen energetickým zákonem. Energetický regulační úřad reguluje formou úředně stanovených minimálních, pevných a maximálních cen elektrickou energii, formou pevných a maximálních cen zemní plyn a formou věcného usměrňování cen tepelnou energii.63 Ceny tepelné energie jsou podle § 11 vyhlášky č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění pozdějších předpisů, regulovány způsobem věcného usměrňování cen, které spočívá ve stanovení podmínek pro kalkulaci a sjednání cen podle § 6 zákona o cenách. Tyto podmínky Energetický regulační úřad stanovuje v cenových rozhodnutích k cenám tepelné energie,64 které jsou závazné pro všechny dodavatele tepelné energie65
61
Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 62 KYNCL, L. Cenová regulace v energetice – jak ji přezkoumávat? Revue pro právo a technologie. 2011, roč. 2, č. 3, s. 7. ISSN 1804-5383. 63 Ministerstvo financí ČR : Vývoj a současný rozsah cenové regulace [online]. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 64 Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 65 Dle § 3 odst. 2 zákona o cenách: Rozhodnutí cenových orgánů podle tohoto zákona jsou závazná pro okruh adresátů, který je v nich vymezen. specifikováno v úvodu CR ERÚ vydávaných od roku 2007:
29
a které zveřejňuje nejpozději 30 dnů před dnem nabytí jejich účinnosti v souladu s týmž ustanovením výše citované vyhlášky č. 140/2009 Sb. Závazné podmínky pro kalkulaci a sjednání ceny tepelné energie, které jsou stanoveny ERÚ v cenových rozhodnutích, jsou nastaveny tak, aby nikterak neomezovaly dodavatele tepelné energie v obnovách a nových investicích do tepelných zařízení nezbytných pro výrobu nebo rozvod tepelné energie v souladu se zásadami bezpečného, hospodárného a spolehlivého provozu.66 Energetický zákon v § 17 stanoví, že ERÚ při výkonu své působnosti má postupovat nezávisle a řídit se pouze zákony a ostatními právními předpisy, přičemž nesmí přijímat a ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu České republiky, vlády a ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci či fyzické nebo právnické osoby. Dále také ukládá ERÚ povinnost postupovat tak, aby byla zajištěna transparentnost a předvídatelnost výkonu jeho pravomocí.67 Průměrné ceny tepelné energie na jednotlivých úrovních předání jsou zjišťovány z regulačních výkazů, které za uplynulý kalendářní rok předkládají držitelé licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie. Regulační výkazy, ze kterých jsou čerpány údaje o výsledných cenách tepelné energie, byly zasílány na Energetický regulační úřad v rozsahu podle vyhlášky č. 408/2009 Sb., o náležitostech a členění regulačních výkazů včetně jejich vzorů a pravidlech pro sestavování regulačních výkazů, která byla od 2. března 2012 nahrazena vyhláškou č. 59/2012 Sb., o regulačním výkaznictví. Držitelé licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie, jejichž tržby za licencované činnosti nedosahují 2,5 mil. Kč, nemají po novele energetického zákona z roku 2009 povinnost předkládat regulační výkazy. Od těchto dodavatelů jsou údaje o cenách za dodanou tepelnou energii požadovány v souladu s pravomocemi stanovenými zákonem o cenách. Údaje o předběžných cenách tepelné energie k 1. 1. jsou předkládány Energetickému regulačnímu úřadu jednotlivými držiteli licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie na samostatných formulářích v lednu a únoru příslušného roku. Vyhodnocení cen tepelné
Pro sjednání cen tepelné energie stanovuje Úřad pro dodavatele tepelné energie (dále jen „dodavatel“) tyto podmínky… 66 Vyhodnocení cen tepelné energie k 1. lednu 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad [cit. 15.09.2012]. s. 19. Dostupné z: . 67 Energetický regulační úřad : FAQ - Často kladené dotazy v teplárenství [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: < http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=879#3>.
30
energie jsou vypracovávány za všechny držitele licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie. Všechny ceny tepelné energie jsou uvedeny včetně snížené sazby DPH.68 Na internetových stránkách Energetického regulačního úřadu jsou zveřejňovány přehledy předběžně kalkulovaných a výsledných cen tepelné energie, ze kterých lze provést základní porovnání cen tepelné energie dodávané držiteli licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie v jednotlivých lokalitách v rámci České republiky. Vedle cen tepelné energie na jednotlivých úrovních předání tepelné energie v jednotlivých cenových lokalitách obsahují tyto přehledy také údaje o instalovaném tepelném výkonu, druhu paliva a množství dodané tepelné energie na jednotlivých úrovních předání. Pro výši ceny tepelné energie jsou však důležité i další podmínky (např. stáří a typ technologie, vlastnický nebo jiný vztah k zařízení, atd.). Dodavatelé tepelné energie mají v souladu s dikcí zákona o cenách a současně i příslušných CR ERÚ právo získat majetkový prospěch. Tento oprávněný majetkový prospěch je označován jako přiměřený zisk.69 Jsou ale i subjekty, které tohoto práva na zisk nevyužívají, případně ani využít nemohou. Jedná se například o obce, družstva, sdružení vlastníků bytových jednotek a jiné, které disponují zařízeními a vybavením pro výrobu a rozvod tepelné energie a které se samy rozhodly, že nebudou generovat zisk, ale budou svým občanům, resp. členům, dodávat tepelnou energii za cenu ve výši nákladů, případně i nižší a vzniklou ztrátu budou dotovat ze svých zdrojů. Příspěvkové a rozpočtové organizace již ze svého principu nesmí generovat zisk, tudíž tohoto zákonem daného práva nemohou využít. Avšak skutečnost, že dodavatel tepelné energie do její ceny nezahrnul zisk, ačkoliv na to měl ze zákona nárok, neznamená, že i přesto nemohlo dojít k porušení cenových předpisů. Obecné zákonné ustanovení o přiměřeném zisku v odvětví teplárenství doplňuje Energetický regulační úřad ve svých cenových rozhodnutích. Definuje, jak je výše uplatňovaného zisku posuzována a upřesňuje další konkrétní postupy, které jsou specifické pro toto výjimečné odvětví. Na základě těchto podmínek cenové regulace posuzuje při výkonu své kontrolní činnosti, zda je zisk v přiměřené výši, resp. zda cena nezahrnovala
68
Vyhodnocení cen tepelné energie k 1. lednu 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad [cit. 15.09.2012]. s. 2. Dostupné z: . 69 § 2 odst. 7 písm. b) zákona o cenách: Pro účely tohoto zákona se za přiměřený zisk považuje zisk spojený s výrobou a prodejem daného zboží odpovídající obvyklému zisku dlouhodobě dosahovanému při srovnatelných ekonomických činnostech, který zajišťuje přiměřenou návratnost použitého kapitálu v přiměřeném časovém období.
31
nepřiměřený zisk, z čehož by mohlo vyplynout, že dodavatel získal nepřiměřený majetkový prospěch, jak bude popsáno dále.
32
4. Stanovení výše nepřiměřeného majetkového prospěchu Jedna z předchozích kapitol se zabývala dnes již neplatným zněním zákona o cenách, které pro označení penězi ocenitelných hodnot nabytých při výkonu licencované činnosti výroby a rozvodu tepelné energie v rozporu s cenovými předpisy používal pojem neoprávněně získaný majetkový prospěch, přičemž prokázání jeho výše bylo v určitých případech rozhodné pro stanovení výše pokuty následně uložené kontrolním cenovým orgánem za porušení zákona o cenách. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 580/1990 Sb. se NZMP vyčíslil jako rozdíl mezi souhrnem cen skutečně zaplacených kupujícím a souhrnem cen, které měly být maximálně účtovány. Vzhledem k neexistenci přesného výkladu pojmu ceny „maximálně účtované“ setkal se výklad tohoto výrazu s různými způsoby interpretace. Cenová rozhodnutí ERÚ do roku 2008 obsahovala tabulku úrovní cen tepelné energie a postup, jak stanovit výslednou cenu v souladu s příslušnou částí CR ERÚ, pokud daná úroveň byla překročena. Tímto byla určena „maximálně účtovatelná“ částka, která byla použita pro vyčíslení NZMP a následně pro stanovení výše pokuty za porušení cenových předpisů (striktně ve výši NZMP, pokud jeho výše přesáhla 1 000 000 Kč; resp. k jeho výši bylo přihlédnuto jako k pravděpodobně základnímu a nejdůležitějšímu kritériu pro její stanovení). Cenová rozhodnutí ERÚ všeobecně specifikují položky, které lze zahrnout do ceny tepelné energie. Především se jedná o přiměřený zisk, daň z přidané hodnoty a ekonomicky oprávněné náklady podle přílohy daného CR ERÚ platného pro konkrétní kalendářní rok. Na základě těchto ustanovení lze definovat, zda cena tepelné energie je v souladu s cenovými předpisy, nebo že nebyl dodržen závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci a došlo tak k porušení pravidel věcného usměrňování cen podle § 6 zákona o cenách. Prokázané porušení tohoto ustanovení ovšem pouze definuje porušení cenových předpisů dodavatelem tepelné energie, avšak pro potřeby uložení pokuty je nutné vyčíslit NMP, jak již bylo uvedeno dříve. Pro účastníky řízení, kterým byla uložena pokuta za porušení cenových předpisů, je velmi důležité, zda NMP vznikl a v jaké výši byl vyčíslen, protože odběratelé, na jejichž úkor byl NMP získán, mohou požadovat jeho zpětné vydání.70 V soudním řízení v případě podané
70
Podle § 18 zákona o cenách není uložením pokuty dotčeno právo na vydání majetkového prospěchu tomu, na jehož úkor byl získán – navazuje na ustanovení § 456 občanského zákoníku, jímž je stanovena povinnost vydat předmět bezdůvodného obohacení (NZMP, resp. NMP). Ustanovení § 18 novelizací zákona o cenách zákonem č. 403/2009 Sb. nebylo změněno.
33
žaloby o vrácení NMP je správní řízení o uložení pokuty za porušení cenových předpisů předběžnou otázkou a určení výše NMP je rozhodnou skutečností pro další postup v uvedeném soudním řízení. A proto je nezbytné, aby způsoby, postupy a pravidla pro vyčíslení NMP měly dobrou oporu v právních předpisech a výsledky byly snadno přezkoumatelné soudem. Jak již bylo uvedeno, velkým problémem původní úpravy zákona o cenách bylo uložení pokuty, jejíž výše byla stanovena podle podzákonného předpisu. Tato prováděcí vyhláška č. 580/1990 Sb. byla zrušena a nahrazena vyhláškou č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. V této nové podzákonné normě již problematika NMP není řešena vůbec a všechna ustanovení zabývající se NMP byla vložena zákonem č. 403/2009 Sb. přímo do zákona o cenách, čímž byl zajištěn soulad s ústavou ČR.71 Nové znění zákona o cenách se zabývá získáním NMP v důsledku zneužití výhodnějšího hospodářského postavení, výhodnějšího postavení na trhu a uplatnění vyšší ceny prodeje oproti obvyklé ceně. Avšak ustanovení § 2 odst. 3 zákona o cenách obsahující zákaz zneužití výhodnějšího hospodářského postavení k získání NMP, jehož nedodržení je správním deliktem podle § 16 odst. 3 písm. b) téhož zákona, včetně navazujícího postihu se uplatní pouze u cen nepodléhajících regulaci.72 Toto ustanovení se neuplatňuje u cen sjednaných v rámci úředně stanovené maximální ceny, kde lze jakýkoliv postup v rámci omezení daném maximální cenou pokládat za přípustný. Toto ustanovení rovněž neplatí pro ceny věcně usměrňované, neboť pravidla věcného usměrňování nepřipouštějí zneužití hospodářského postavení pro získání NMP.73 Subjekty podnikající v oboru výroby a rozvodu tepelné energie jsou naprosto přirozeně nadány disponovat výhodnějším hospodářským postavením právě v důsledku specifičnosti odvětví teplárenství, které je charakteristické technologickými a finančními překážkami vstupu na tento trh, v jejichž důsledku často tyto subjekty dosahují vysokého podílu na lokálním trhu. V ustanovení § 2 odst. 5 je definováno, kdy dochází prodávajícím a kupujícím k získání NMP. Producent nebo distributor tepelné energie může jako kupující získat NMP, 71
Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, k tomu uvádí: „Do § 2 se dále doplňují definice, které byly obsaženy v prováděcí vyhlášce jako ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a vymezení případů, kdy dochází ke vzniku nepřiměřeného majetkového prospěchu.“ 72 Pokud na trhu daného zboží existuje a funguje účinná hospodářská soutěž. 73 FÜRSTOVÁ, Jana; ŠÍP, Emanuel. Komentář k cenovým předpisům platným od 1. ledna 1991. Cenový věstník. Praha : Ministerstvo financí ČR, 1993, roč. XXI, částka 14, s. 7.
34
pokud by se mu podařilo nakoupit za příliš nízké ceny nebo by jeho náklady výrazně nedosahovaly oprávněné výše. Pokud ovšem náklady nedosáhnou oprávněné výše (ať už výrazně nebo jen nepatrně), nebo umí nakupovat za neobvykle nízké ceny, lze z logiky věci předpokládat, že výsledná cena tepelné energie bude pro odběratele nižší, než kdyby tomu tak nebylo. Vzhledem k tomu, že základním smyslem cenové regulace tepelné energie je především ochrana odběratelů tepelné energie, jejichž možná nejdůležitějším zájmem jsou právě co nejnižší výdaje za úhrady dodané tepelné energie, nezdá se toto porušení zákona o cenách jako škodlivé a v rozporu s veřejným zájmem. Účelem regulace je ale ochrana všech účastníků trhu, tudíž i dodavatelů komodit nakupovaných výrobci a distributory tepelné energie za příliš nízké ceny. I v těchto obchodních vztazích se mohou negativně projevovat důsledky výhodnějšího postavení na trhu. Dodavatel tepelné energie v postavení prodávajícího může získat NMP, pokud prodává tepelnou energii za cenu zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk získaný na základě uplatnění ceny vyšší než je cena obvyklá, nebo za cenu vyšší, než by odpovídalo pravidlům cenové regulace. Jak již bylo v této práci uvedeno, cenové předpisy umožňují získání majetkového prospěchu ve formě zisku, který ovšem musí být v přiměřené výši. Cenové předpisy dále také taxativně vymezují, které náklady lze zahrnout do ceny. Zákon o cenách obecně definuje, které náklady jsou považovány za ekonomicky oprávněné, jaký zisk za přiměřený a co se rozumí pod obvyklou cenou. Cenové rozhodnutí ERÚ následně specifikuje konkrétní položky související s výrobou a rozvodem tepelné energie. Vzhledem ke specifičnosti odvětví teplárenství se obvyklost ceny posuzuje v souladu s § 2 odst. 6 věta druhá zákona o cenách na základě kalkulačního propočtu ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Náklady zahrnuté do ceny tepelné energie jsou posuzovány z hlediska jejich oprávněnosti, tedy zda jsou nezbytné pro výrobu nebo rozvod tepelné energie a mohou tak být zahrnuty do ceny tepelné energie, a následně i z pohledu obvyklosti jejich výše. Na webových stránkách ERÚ lze získat přehled průměrné výše významných nákladových položek v ceně tepelné energie za ukončené kalendářní roky. Účelem těchto uveřejněných údajů je poskytnout dodavatelům a odběratelům informace o obvyklé (průměrné) výši nákladů v ceně tepelné energie v základních kategoriích skupin dodavatelů tepelné energie. Vzhledem k různorodosti odvětví teplárenství se mohou konkrétní hodnoty u jednotlivých dodavatelů tepelné energie významně lišit od těchto průměrných
35
hodnot s ohledem na jejich specifické podmínky při výrobě a rozvodu tepelné energie.74 Při prováděných cenových kontrolách jsou tedy zohledňovány i konkrétní podmínky, které mají vliv na provoz teplárenských zařízení (např. geografické podmínky – např. nadmořská výška, průměrné teploty, množství srážek…; technické podmínky – použitelnost technologií, dostupnost paliva, vlastnosti rozvodných soustav…). Pokud je cenovou kontrolou zjištěno, že v ceně tepelné energie jsou zahrnuty náklady, které odporují pravidlům věcného usměrňování cen, je v souladu s dikcí § 2 odst. 5 písm. a) bod 1. zákona o cenách vyčíslen NMP ve výši těchto neoprávněných nákladů. Pokud jsou náklady oprávněné, avšak jejich výše překročila horní míru obvyklosti, je NMP právě ve výši tohoto překročení. Dosažený zisk zahrnutý v ceně tepelné energie je posuzován z pohledu jeho přiměřenosti. Jeho obvyklou hodnotu nelze stanovit průměrováním jako u nákladů, např. z již uvedeného důvodu, že některé subjekty záměrně nevytváří zisk. Je tedy individuálně posuzován jako míra zisku vztaženého k ekonomicky oprávněným nákladům s ohledem na výši ceny tepelné energie a dosahované technické a finanční ukazatele při porovnání s dodavateli se srovnatelnými podmínkami při výrobě nebo rozvodu tepelné energie. Výše NMP je tedy vyčíslována ve výši částky, která překročila horní míru obvyklosti výše zisku. V přehledu o činnosti cenových kontrolních orgánů za rok 2011 je věcně příslušným správním orgánem pro výkon dozoru dodržování zákona o cenách v odvětví teplárenství75 uvedeno, že jako hlavní nedostatky, které byly při cenových kontrolách zjištěny, se nejčastěji vyskytovaly následující závady: nedodržený postup při tvorbě ceny, neoprávněná výše ekonomicky oprávněných nákladů a nedostatečná prokazatelnost velikosti některých položek uváděných v kalkulaci oproti skutečnostem vykázaným v účetnictví.76 V případě nedostatečné prokazatelnosti položek kalkulace nelze NMP vyčíslit, přičemž může vzniknout podezření, že byl získán. Pokud je zjištěno nedodržení postupu při tvorbě ceny, může i nemusí dojít
74
Přehled průměrných nákladů v ceně tepelné energie za rok 2010 [online]. Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . 75 Nabytím účinnosti zákona č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, přešly kompetence výkonu dozoru mj. zákona o cenách v oblasti energetiky ze Státní energetické inspekce v plném rozsahu na Energetický regulační úřad (před touto novelou byly věcně příslušné oba uvedené správní orgány). 76 Přehled o činnosti cenových kontrolních orgánů za rok 2011 pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR [online]. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z:
36
k získání NMP, což vždy závisí na konkrétních okolnostech každého případu (např. nesprávné rozúčtování mezi jednotlivé odběratele, mezi úrovně předání, nesprávné dělení nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla…). Na všechny výše uvedené případy, kdy dojde k vyčíslení NMP, se vztahují další ustanovení zákona o cenách, které mohou významně ovlivnit výši vyčísleného NMP, resp. mohou v konečném důsledku vést třeba až ke zjištění, že NMP vlastně získán nebyl. Dalším velice důležitým aspektem pro určení výše NMP je skutečné uhrazení finančních prostředků požadovaných dodavatelem tepelné energie za její dodávky. Ustanovení § 14 odst. 4 zákona o cenách jasně definuje, že NMP prodávající získá dnem jeho připsání na účet, popřípadě dnem převzetí hotovosti. Tímto je vymezen okamžik získání NMP.77 Skutečnost, že dodavatel tepelné energie stanovil její cenu v rozporu s cenovými předpisy takovým způsobem, že z hlediska výsledné kalkulace ceny se dá hovořit o podezření, že tato cena v sobě obsahuje NMP, ještě neznamená, že tento dodavatel NMP získal. Pokud je tedy při prováděné kontrole tvorby ceny a její kalkulace zjištěno, že nebyly dodavateli tepelné energie uhrazeny všechny pohledávky za dodanou tepelnou energii, je nutné o tuto fakticky neuhrazenou částku snížit NMP vypočítaný cenovými orgány čistě na základě předložených podkladů. Stejně tak je výše vyčísleného NMP snížena o částku NMP, která byla před zahájením kontroly cenového orgánu vrácena tomu, na jehož úkor byla získána. Avšak dosažení ztráty není pro stanovení výše NMP relevantní, protože dosažením NMP nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat, pokud by obohacený splnil svou zákonem uloženou povinnost postupovat v souladu s podmínkami cenové regulace. Pokud se cenová kontrola zabývá výslednými cenami tepelné energie a jsou k dispozici všechny podklady potřebné pro spolehlivé zjištění stavu věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti (např. výsledná kalkulace ceny tepelné energie, faktury odběratelům, údaje o úhradách…), je vždy nutné provést vyčíslení NMP, případně je nutné definovat, proč NMP nelze zjistit.78 Tyto skutečnosti jsou rozhodné pro postup dle příslušného ustanovení § 16 odst. 4 zákona o cenách, které stanoví způsob ukládání pokut. Finální stanovení výše NMP je nakonec uvedeno v rozhodnutí cenového orgánu ukládajícího pokutu v části
77
NESNÍDAL, J. Zákon o cenách s komentářem. Poradce 2010/5-6. Český Těšín: Nakladatelství PORADCE s.r.o., 2010. s. 27. ISSN 1211-2437. 78 mj. podle § 8 odst. 8 vyhlášky č. 580/1990 Sb.: Kontrolní pracovník vyčíslí neoprávněně získaný majetkový prospěch. změněno § 14 odst. 3 zákona o cenách, ve znění pozdějších předpisů: Vznikne-li při kontrole podezření, že kontrolovaná osoba získala nepřiměřený majetkový prospěch, který je možno vyčíslit, uvede jej kontrolní pracovník v protokolu o provedené cenové kontrole.
37
odůvodnění věnující se stanovení výše NMP a následně i výše ukládané pokuty. Pokud by uvedené rozhodnutí toto odůvodnění neobsahovalo, bylo by v této části nepřezkoumatelné a v případě uplatnění opravného prostředku by napadené rozhodnutí nemohlo být potvrzeno, bylo by zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Obchodní praxe ovšem jasně potvrzuje, že splácení pohledávek, jejich vymáhání soudní nebo i jinou cestou bývá časově zdlouhavé a tudíž tyto pohledávky mohou být uhrazeny až po vydání rozhodnutí cenovým orgánem. Pokud nebyl účastníkem řízení podán opravný prostředek, je rozhodnutí pravomocné a dodavatel tepelné energie si tudíž musí být vědom, že jeho postup stanovení ceny za tuto tepelnou energii nebyl správný a že získaný NMP je v konečném důsledku vyšší, než byl vyčíslen cenovým orgánem v jeho rozhodnutí. V důsledku této události vzniká nárok na vydání tohoto dodatečně uhrazeného NMP tomu, na jehož úkor byl získán. Cenový orgán se ale tímto aspektem již nemůže zabývat, protože ačkoliv dodatečnou kontrolou by tato skutečnost mohla být zjištěna, nelze dodatečně prodávajícího trestat, protože dle zásady ne bis in idem nelze v téže věci zahájit další správní řízení. Pokud byl ovšem proti rozhodnutí cenového orgánu podán opravný prostředek, nelze s jistotou považovat postup tvorby a stanovení výše ceny tepelné energie za nesprávný a uvedený nárok nelze na základě tohoto nepravomocného rozhodnutí uplatňovat. V případě potvrzení napadeného rozhodnutí odvolacím orgánem by toto pravomocné rozhodnutí deklarovalo nezákonný postup účastníka řízení, avšak výše NMP by odpovídala jejímu vyčíslení provedenému již v kontrolním protokolu. Ačkoliv proti rozhodnutí odvolacího orgánu se nelze dále odvolat, existují zde mimořádné opravné prostředky a především žaloba podaná u správního soudu proti tomuto rozhodnutí. Takže i když by rozhodnutí cenového orgánu bylo potvrzeno odvolacím správním orgánem a rozhodnutí uvádějící, že prodávajícím byl získán NMP, by bylo pravomocné a řízení tímto uzavřené, faktická otázka, zda NMP byl skutečně získán, by byla opět otevřena. V soudním řízení ve věci vydání NMP kupujícím by uvedené řízení u správního soudu bylo předběžnou otázkou a samotné pravomocné rozhodnutí cenového orgánu by nebylo dostatečným podkladem pro posouzení věci a vydání rozsudku ukládajícího prodávajícímu povinnost vydání NMP.
38
5. Případová studie ukládání pokuty podle výše nepřiměřeného majetkového prospěchu Důležitost a povinnost vyčíslení NMP v rámci cenové kontroly tak, aby byl v případném navazujícím správním řízení ve věci porušení cenových předpisů základním hlediskem pro stanovení výše pokuty, byla v této práci zmíněna. Názor Nejvyššího správního soudu tuto tezi potvrzuje svým rozsudkem sp. zn. 6 A 104/2000-72 ze dne 25. srpna 2004. Z tohoto judikátu jednoznačně vyplývá, že cenový kontrolní orgán má povinnost se při provádění cenové kontroly zabývat možností, že mohl být prodávajícím získán NMP. Musí zjistit všechny okolnosti případu a v případě podezření, že NMP byl získán, musí vynaložit veškeré úsilí, aby se pokusil vyčíslit jeho výši prokazatelným způsobem (včetně zjištění, zda byly uhrazeny všechny pohledávky za prodané zboží a zda získání tohoto NMP, resp. aspoň jeho části, nezjistil sám prodávající a ještě před zahájením cenové kontroly ho nevrátil tomu, na jehož úkor byl získán). Tento vyčíslený NMP je rozhodujícím faktorem pro určení sankčního ustanovení zákona o cenách, podle kterého je nutné primárně postupovat při následném ukládání sankce a od kterého se odvíjí její výše. Rozhodně má tedy přednost postup uložení pokuty podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, pokud je možné vyčíslit NMP. Až teprve v případě, že cenový kontrolní orgán vyčerpal všechny prostředky a možnosti, kterými by bylo možné ho vyčíslit, a přesto nebylo možné zjistit jeho výši, je oprávněn uložit pokutu podle § 16 odst. 4 písm. c) téhož zákona. Nedodržením tohoto postupu nebude přesně, spolehlivě a úplně zjištěn skutečný stav věci a řízení tak bude zatíženo vadou, která bude mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, tj. na zákonnost výše uložené pokuty. V rozhodnutí poté dostatečně přezkoumatelně uvede postup, jakým vyčíslil výši získaného NMP, a uvede všechny další okolnosti případu, přičemž dostatečně popíše, zda k nim při stanovení výše pokuty přihlédnul jako k přitěžujícím či polehčujícím s uvedením jejich závažnosti ve vztahu k danému případu a následně i vlivu na stanovení výše ukládané pokuty. V neposlední řadě také posoudí, zda nenastala jakákoliv objektivní zákonem předvídaná situace, která by umožnila liberaci účastníka řízení, co se týče jeho právní odpovědnosti za spáchaný správní delikt, a přihlédne k jeho osobním a majetkovým poměrům,79 aby pro něj byla uložená pokuta dostatečně citelná a splnila tak svou represivní
79
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 AS 9/2008-133. Dostupné z: <www.nssoud.cz>.
39
a individuálně preventivní funkci, ale přitom ho neohrozila na jeho existenci a nebyla pro něj likvidační. Postup stanovení výše pokuty na základě výše NMP je potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 7 A 4/2001 – 72, který uvádí, že nerespektování cenové regulace podle zákona o cenách je důvodem pro uložení pokuty ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu za období, v němž byl získán. Jedná se o pokutu, jejíž výše není stanovena úvahou správního orgánu, ale je pevně určena a její výše je odvislá od zjištěného NMP. Způsob výpočtu je dán cenovými předpisy a na matematické modelaci je v daném případě postavena cenová regulace, mající zákonný podklad. Odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje soud v této části za dostatečně přesvědčivé a je z něho zřejmý postup určení výše neoprávněného majetkového prospěchu a tedy i pokuty odpovídající cenovým předpisům. V soudním řízení rozhodnutém rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2010 sp. zn. 8 Afs 75/2009 byl řešen případ, kdy cenovým orgánem byla uložena pokuta ve výši NMP vyčísleného z částky poplatku za odebrané množství podzemní vody pro účely získávání tepelné energie, který byl zahrnut jako náklad do ceny tepelné energie. Zásadní otázkou bylo, zda čerpanou podzemní vodu lze zařadit mezi paliva, jejichž cena je považována za ekonomicky oprávněné náklady, když podzemní voda nevyhovuje charakteristickým znakům typickým pro paliva (látky, jejichž přeměnou dochází k uvolňování tepla, přičemž u podzemní vody k takové přeměně nedochází, teplo je z ní pouze odebíráno, nemění se ani její množství a ani charakter). Poplatek byl ale vyměřen Ministerstvem životního prostředí na základě povolení k odběru podzemní vody z vodních zdrojů pro účely získání tepelné energie. Nejvyšší správní soud nakonec ve věci nerozhodnul a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, protože se s touto otázkou dostatečně nevypořádal.80 Z uvedeného vyplývá, že při posuzování oprávněnosti nákladů je třeba se řádně a přezkoumatelně zabývat všemi okolnostmi rozhodnými v konkrétní věci, aby bylo zcela zřejmé, zda předmětný náklad je či není už ve své podstatě uznatelným nákladem nezbytným pro výrobu a rozvod tepelné energie. A teprve poté je možné přistoupit k vyčíslení NMP.
80
S touto námitkou se však městský soud nijak nevypořádal, a s odkazem na výklad pojmu ekonomicky oprávněných nákladů ceny tepla se bez dalšího ztotožnil se závěry žalované, že poplatek za odběr podzemní vody nemůže nikdy být ekonomicky oprávněným nákladem. Jak bylo uvedeno výše, tyto závěry neobstojí. Nejvyšší správní soud však k vypořádání daného žalobního bodu nepřistoupil, neboť by tím nepřípustně předjímal a nahrazoval závěry městského soudu.
40
Závěr Český právní systém se napříč svými právními odvětvími věnuje problematice získávání hodnot občany a organizacemi. Pokud jsou tyto hodnoty vyjádřitelné v peněžních jednotkách, je pro ně využíván pojem majetkový prospěch. Je stanoveno, kdy lze nabývat majetkového prospěchu, přičemž je zakázáno jeho získání nad rámec těchto oprávnění. Některé právní předpisy vysloveně uvádějí, jaké způsoby jeho nabytí nejsou dovoleny a jejichž využití je považováno za porušení zákonných ustanovení a je následně trestáno. V odvětví trestního práva dokonce jen úmysl nebo snaha získání majetkových hodnot trestným činem je přitěžující okolností a v souvislosti s jejich předpokládanou výší je následně ukládán trest. Při prodeji tepelné energie nefunguje účinná hospodářská soutěž, když její dodavatelé disponují výhodným postavením na daném lokálním trhu a mohli by si tak diktovat podmínky a ceny, za které budou teplo dodávat svým odběratelům, kteří mají vzhledem k těmto okolnostem jen omezenou možnost obrany. Toto průmyslové odvětví tak ze své podstaty naplňuje podmínky pro to, aby bylo řízeno a práva odběratelů tak byla chráněna. Zákonem je tedy zřízen nezávislý správní orgán, který obecná pravidla regulace doplňuje pro teplárenství specifickými podmínkami a současně je nadán i pravomocí kontrolovat jejich dodržování, kdy v případě zjištění jejich porušení může ukládat sankce. Pokud dodavatel tepelné energie nesjedná, nepožaduje, nebo nedodrží při prodeji cenu, která by byla v souladu s těmito podmínkami, je zjišťováno, zda se v souvislosti s tímto správním deliktem neobohatil na úkor svých odběratelů nad rámec oprávnění daných cenovými předpisy. Tyto nezákonně nabyté hodnoty jsou označovány jako nepřiměřený majetkový prospěch, od jehož prokazatelné výše je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí správních soudů odvozována i výše ukládané sankce. Majetkový prospěch je v českém právu velmi významným institutem, kterému se věnuje mnoho právních odvětví a je předmětem mnoha správních a soudních řízení. Proto je i do budoucna důležité, aby jeho právní úprava byla co nejjednoznačnější a adresáty právních norem snadno interpretovatelná.
41
Resumé The heat supply industry is one of the energy sector branches. It uses heat sources to produce the heat from different kinds of fuel (black and brown coal, coke, natural gas, fuel oil, etc.) and then the heat is delivered through a distribution network to the customers. This system of district heating uses expensive equipment and its acquisition costs depend on the volume of the heat consumption, usage of technologies with higher thermal efficiency, lower distribution losses and many other local conditions. Entering this market means high costs as a difficulty for free economic competition among competitors. There is mostly only one boiler house and also only one distribution network in an area, so the customers have no possibility to choose their heat supplier and they are forced to deal with this single one, if they don´t want, or they cannot, to make a fundamental investment in their own boiler. These producers and distributors of the heat finally have very strong market position and they are gifted to determine the price of the heat. On the ground of these circumstances the heat supply industry is considered as a natural monopoly. Natural monopolies should be controlled by independent administrative authorities. There is an Energy regulatory office established by the law to regulate, control and inspect the energy sector including the heat supply industry. Through its price decisions it specifies the mandatory conditions for negotiating and calculating cost-plus prices of heat. The objective is to protect the customers in the branch without functional market mechanism, so they can receive high quality products for adequate prices. These conditions also intend to promote efficient and economical production and distribution of heat. The price legislation defines, that in the price of the heat can be included only reasonable profit, taxes and economically justifiable costs related to the production and distribution of heat. Breaching the price regulatory obligations by the heat supplier, can bring him an unreasonable proprietary profit. The acquisition of the unreasonable proprietary profit is forbidden by the Act on Prices and the Energy regulatory office is obliged to impose a fine. Every failure to observe the obligations does not mean the acquisition of the unreasonable proprietary profit, but the administrative authority has to prove by any legal means necessary, that the unreasonable proprietary profit was not discovered, or what amount it was acquired. This quantification of the unreasonable proprietary profit is an essential outcome from the inspection, because the amount of the unreasonable proprietary profit is the base for the determination of the amount of a fine.
42
Soupis použitých pramenů FIALA, Josef; KINDL, Milan. Občanské právo hmotné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2007. 656. s. ISBN 978-80-7380-058-1. FIALA, Josef. Občanské právo hmotné. 3.vyd. opravené a doplněné. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2002. 433 s. ISBN 80-7239-111-9. FÜRSTOVÁ, Jana; ŠÍP, Emanuel. Komentář k cenovým předpisům platným od 1. ledna 1991. Cenový věstník. Praha : Ministerstvo financí ČR, 1993, roč. XXI, částka 14, 24 s. KYNCL, Libor. Cenová regulace v energetice – jak ji přezkoumávat? Revue pro právo a technologie. 2011, roč. 2, č. 3, s. 6-7. ISSN 1804-5383. LAVICKÝ, Petr. Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012. 812 s. ISBN 978-80-7357-857-2. NESNÍDAL, Jiří. Zákon o cenách s komentářem. Poradce 2010/5-6. Český Těšín: Nakladatelství PORADCE s.r.o., 2010. 336 s. ISSN 1211-2437. PLECITÝ, Vladimír; VRABEC, Josef; SALAČ, Josef. Základy občanského práva. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, 287 s. ISBN 80-86898-25-3. ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. 10., jubilejní vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 804. ISBN 80-7179-486-4. VANĚK, Josef. Neoprávněný majetkový prospěch. Praha: Panorama, 1987, 234 s.
Energetický regulační úřad : FAQ - Často kladené dotazy v teplárenství [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . Energetický regulační úřad : Působnost ERÚ v čase [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . Energetický slovník [databáze]. Magistrát města Plzně, Odbor správy infrastruktury, 2012 [cit. 22.09.2012]. Dostupné z: . HEJNOVÁ, Veronika. Bezdůvodné obohacení v občanském právu. Brno, 2011. 83 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Handlar. Dostupné z IS MU: .
43
Ministerstvo financí ČR : Cenová regulace v ČR [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . Ministerstvo financí ČR : Vize a perspektivy [online]. [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . Ministerstvo financí ČR: Vývoj a současný rozsah cenové regulace [online]. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: MojeEnergie : Teplárenství – Dodávka energie [online]. Done, s.r.o. [25.10.2012]. Dostupné z: . NOVÁČKOVÁ, Tereza. Problémy regulace energetického sektoru jakožto přirozeného monopolu [online]. Praha, 2011[cit. 27.10.2010]. 82 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Vedoucí práce PhDr. Petr Gapko. Dostupné z: . Přehled o činnosti cenových kontrolních orgánů za rok 2011 pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR [online]. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: Přehled průměrných nákladů v ceně tepelné energie za rok 2010 [online]. Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . SLIVKA, Vladimír. et al. Studie stavu teplárenství [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2011 [cit. 20.10.2012]. Dostupné z: . VILIMEC, Ladislav. Řízení a regulace energetických zařízení. Provoz a regulace energetických zařízení [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta strojní, 2007 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . VOTAVA, Jaroslav. K poslední novele zákona o cenách č. 403/2009 Sb. Daně a právo v praxi [online]. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, roč. XV, č. 1 [cit. 15.09.2012]. 64 s. Dostupné z: < http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d8438v11100-k-posledninovele-zakona-o-cenach-c-403-2009sb/?search_query=o%20cen%C3%A1ch&search_results_page=>. ISSN 1211-7293>.
44
Vyhodnocení cen tepelné energie k 1. lednu 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad [cit. 15.09.2012]. 19 s. Dostupné z: . Závěrečná zpráva Energetického regulačního úřadu o metodice regulace III. regulačního období [online]. 2009 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2011 [online]. Jihlava: Energetický regulační úřad, 2012 [cit. 15.09.2012]. Dostupné z: . Zpráva o pokroku v oblasti kombinované výroby elektřiny a tepla [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2012 [cit. 20.09.2012]. Dostupné z: .
Zákon č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 155/2010 a předchozích. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 183/2008 Sb. a předchozích (před účinností zákona č. 403/2009 Sb.). 45
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 580/1990 Sb., federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky, kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 403/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99. In: LAVICKÝ, P. Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012. s. 28. ISBN 978-80-7357-857-2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 7 A 4/2001 – 72. Dostupné z: <www.nssoud.cz>. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 6 A 5/2000 – 58. Dostupné z: <www.nssoud.cz>. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 6 A 104/2000-72. Dostupné z: <www.nssoud.cz>. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 2 As 4/2004 – 138. Dostupné z: <www.nssoud.cz>. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 68/2007. Dostupné z: <www.nsoud.cz>. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 8 Afs 75/2009. Dostupné z: <www.nssoud.cz>. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 AS 9/2008-133. Dostupné z: <www.nssoud.cz>. Zhodnotenie občianskoprávneho kolegia Najvyššieho súdu SSR zo dňa 21. 12. 1978, sp. zn. Cpj 37/78. In: LAVICKÝ, P. Přehled judikatury ve věcech bezdůvodného obohacení. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012. s. 28. ISBN 978-80-7357-857-2.
46
