Fakta o manželství, konkubinátu a rozvodu Veřejné přínosy manželství: není to jen "vhodným výběrem" Po celém světě ukazuje řada studií, že ve srovnání s lidmi, kteří nejsou oddáni, lidé kteří oddáni jsou: · jsou šťastnější, · jsou zdravější a žijí déle, · více vydělávají, jsou pracovitější a více naspoří. Podle Waite&Gallagher (2000) nárůst přínosů a zabezpečení v manželství je z velké části způsoben "závazkem". Dlouhodobý závazek umožňuje párům riskovat "specializaci" nebo oprostit se od domácích rolí. To je účinné uspořádání, pokud jde o čas, stres a peníze. Závazek také motivuje páry, aby jeden na druhého dávali pozor. Tyto dva faktory do značné míry vysvětlují zlepšení zdraví a majetku. Manželé také mají větší společenskou i finanční podporu od obou svých širších rodin. Nedávné dlouhodobé studie testovaly hypotézu, že oddaní lidé jsou prostě šťastnější, zdravější a bohatší – z hlediska výběru zkoumané skupinu. Ačkoliv výběr je někdy zřejmý, někdy zřejmý není. Je jasné, že manželství přispívá kauzálně jak k přínosům tak k ochraně. Mnohé studie, jako ty o nichž je řeč níže, začínají s velkou skupinou lidí, od kterých se získají základní informace. Po létech lze na počáteční rozdíly – jako je vzdělání, rasa, pohlaví, společensko-hospodářské postavení, zdraví a spokojenost – nebrat zřetel, aby se ukázalo, že samotné manželství přispívá k tom, že jsou lidé šťastní.
Manželství, štěstí a duševní zdraví · ·
·
Navzdory nepříjemným tlakům, ke kterým v manželství často dochází, sezdaní lidé mají mnohem větší pravděpodobnost být šťastní a mnohem menší pravděpodobnost být nešťastní než jakákoliv jiná skupina lidí. 10 let probíhající studie 14 000 dospělých v USA zjistila, že manželský stav byl jednou z nejdůležitějších indicií štěstí (Davis, 1984). Tato skupina byla nedávno znova dotazována. 40% sezdaných řeklo, že byli v životě "šťastní", oproti pouhým 15-22% jakýchkoliv nesezdaných lidí – ať už žijících odděleně, rozvedených, žijících v konkubinátu, ovdovělých nebo svobodných. Podobně pouze 7% sezdaných řeklo, že byli "nepříliš šťastní" oproti 13-27% ostatních nesezdaných (Waite, 2000). Dlouhodobá studie duševní pohody ukázala, že duševní zdraví se podstatně a trvale zlepšilo po uzavření sňatku. Podobně rozvod nebo rozchod způsobily výrazné zhoršení duševní pohody, zejména u žen. Studie byla navržena tak, že záměrný výběr byl vyloučen (Marks&Lambert, 1998). Podobná 7-letá studie vyloučila možnost, že by zjištěné nižší podíly alkoholismu u vdaných žen a depresí u ženatých mužů byly způsobeny záměrným výběrem (Horowitz et al, 1996).
Manželství, zdraví a úmrtnost · ·
Manželství je dobré pro vaše zdraví. Sezdaní lidé s menší pravděpodobností trpí dlouhodobými nemocemi (Murphy et al., 1997) a s mnohem menší pravděpodobností umírají v nemocnicích jako pacienti chirurgických oddělení (Goodwin et al., 1987). Manželství vám pomáhá déle žít. Typická dlouhodobá studie 6000 rodin, která vzala v úvahu různé sociálně-ekonomické proměnné jako rasu, vzdělání, bydliště, děti a příjem, zjistila, že vdaná žena ve věku 48 let má 8% pravděpodobnost, že zemře před 65 rokem svého věku, zatímco rozvedená žena 18%. Ženatý muž ve věku 48 let má 1
·
pravděpodobnost 12%, že zemře dřív než mu bude 65, rozvedený muž 35%. Velký rozdíl byl mezi sezdanými a nesezdanými lidmi, a nebyl mezi lidmi, kteří žili sami a těmi, kteří sami nežili (Lillard&Waite, 1995). Společenská podpora je jedním z důvodů zlepšení zdraví v manželství, zlepšení duševní pohody a imunity (Ross et al., 1990; Kiecolt-Glaser et al., 1993). Ale zlepšení je patrnější u mužů, protože u svobodných mužů je pravděpodobnější rizikové chování, jako kouření a pití. Jak muži tak ženy ještě těží z toho, že v manželství redukují své rizikové chování (Bachman et al.,1997).
Manželství a bohatství ·
·
·
Ženatí muži jsou úspěšnější. 10-40% prémie k platu, které dostávají ženatí muži ve srovnání s neženatými, jsou "jedním z nejlépe dokumentovaných fenomenů ve společenských vědách" (Waite&Gallagher, 2000). Je obvyklé téměř ve všech vyspělých zemích (Schoeni, 1995), průměr v USA je 30%, že plat roste s vysokoškolským vzděláním. Růst platu začíná v roce před svatbou, pokračuje během manželství a ztrácí se po rozvodu, i když potlačíme ostatní faktory (Daniel, 1995). Sezdaní lidé více naspoří. Sezdané páry v USA měly ve svých 50 tých a 60 tých letech zhruba dvojnásobný majetek na osobu ve srovnání s ostatními (rozvedenými, ovdovělými a ostatními nesezdanými) lidmi. V pětiletém období oddaní lidé šetřili rychleji, i když se bralo v úvahu vzdělání a zdraví. Vyšší příjmy ovlivňují jen méně než třetinu rozdílností v majetku. (Smith, 1995). Manželství zbavuje lidi bídy. V rodinách bez vyššího vzdělání v USA je 40% svobodných matek chudých ve srovnání s 12% vdaných matek. V rodinách s vyšším vzděláním je chudých 12% svobodných matek ve srovnání se 3% vdaných. (McLanahan&Sandefur, 1994).
Manželství a konkubinát není totéž V nedávno vydaném časopise pro manželské páry ve UK "marriedLIFE" byly publikovány výsledky výzkumu o přínosech manželství pro zdraví. Citované studie však smísily dohromady manželství a konkubinát, z čehož plynulo, že je to totéž. Není. Odhaduje se, že v UK 70-90% párů vstupujících do manželství už před tím spolu žilo. Má se za to, že společný život před svatbou je dobrou zkouškou vztahu. Mnozí z toho udělali závěr, že vůbec není důvod ke sňatku. Důkazy svědčí o tom, že pravý opak je pravdou.
Dlouhověkost a rozpad vztahu ·
·
Konkubináty mají mnohem větší pravděpodobnost rozpadu než manželství. Střední doba trvání konkubinátu v UK je méně než 2 roky. Pouze 4% jich trvá déle než 10 let (Ermisch & Francesconi, 1998). 84% konkubinátů v UK se rozpadne během 5 let (Kiernan & Estaugh, 1993). Nesezdaní rodiče se rozcházejí s 4-5x větší pravděpodobností než sezdaní rodiče (Boheim & Ermisch, 1999; Lindgren, 1997). Do 5 let po narození dítěte se v UK rozešlo 8% sezdaných rodičů, na rozdíl od 52% nesezdaných a 25% těch, kteří se vzali až po narození dítěte (Kiernan, 1999). Konkubinát před svatbou zvyšuje riziko rozvodu. Mnohé studie po celém světě zjistily, že konkubinát před svatbou zvyšuje riziko pozdějšího rozvodu přibližně o 40-85% (Bumpass & Sweet, 1995; Kahn & London, 1991; Haskey, 1992). Speciálně to platí pro vícenásobné konkubináty. Některé studie, ale ne všechny, zjistily, že konkubinát
2
s plánem uzavřít manželství nemá na následné manželství žádný vliv (Teachman & Polonko, 1990).
Týrání a násilí ·
·
Manželství chrání děti před týráním. Konkubinát zvyšuje riziko. Jedna studie v UK zjistila, že ve srovnání se sezdanými biologickými rodiči je četnost vážného týrání dítěte o 6x vyšší v manželských rodinách s jedním nevlastním rodičem, o 14x vyšší, když je matka sama o 20x vyšší, když biologičtí rodiče žijí v konkubinátu o 20x vyšší, když je otec sám o 33x vyšší, když matka žije v konkubinátu (Whealan, 1993). Jiná studie z USA potvrzuje, že riziko týrání v nerodičovské rodině je 6-40 vyšší (Daly & Wilson, 1985). Riziko, že dítě bude zabito do 2 let věku je v nerodičovské rodině 3-100x vyšší (Daly & Wilson, 1998). Široké rozpětí rizika je způsobeno rozdílnými metodologiemi. Manželství, nikoliv konkubinát, chrání partnery před násilím. Podle národního přehledu rodin a domácností v USA je riziko násilí mezi nesezdanými partnery 4x větší než mezi sezdanými, i když vyloučíme vzdělání, rasu, věk a pohlaví (Waite, 2000).
Zdraví, majetek a důsledky pro dítě ·
·
·
·
Konkubinát nechrání před zdravotními riziky, se kterými se setkávají svobodní. Míry úmrtnosti se trochu liší (Lillard &Waite, 1995). Podle dlouhodobé studie duševního zdraví se duševní pohoda lidí žijících v konkubinátu a svobodných neliší. Když se ale vzala v úvahu zdravotní historie a postoj k životnímu stylu, byl konkubinát předznamenáním pro alkoholismus mužů. Závěr studie byl, že snížení rizikového chování se vyskytuje pouze jako následek manželství, nikoliv během soužití v konkubinátu (Horwitz & White, 1998). Nárůst prémií k platům v konkubinátu je zhruba poloviční než v manželství (Daniel, 1995). Protože ale manželství má tendenci trvat déle, relativní návratnost manželství se s časem ještě zvyšuje. Naproti tomu v konkubinátu nemá trvání soužití vliv na kumulaci majetku (Hao, 1996). Děti manželských párů jsou lepší ve škole. V australské studii seskupili konkubináty a manželství podle věku, vzdělání, trvání vztahu, sociálně-ekonomického postavení a osobních vlastností. Děti manželských párů si vedly ve škole významně lépe (Sarantakos, 1996). Studie v USA shodně ukázala, že děti z konkubinátů mají ve škole horší výsledky (horší studijní výkony, více problémů) a po vyloučení sociálních, ekonomických a rodičovských faktorů věnovali rodiče žijící v konkubinátu dětem méně času (McLanahan & Sandefur, 1994). Děti manželských párů jsou zdravější. V UK je kojenecká úmrtnost u konkubinátů o 30- 40% vyšší a u svobodných matek je o 40-70% vyšší ve srovnání s dětmi narozenými sezdaným párům. Míra SIDS (Sudden infant death syndrom – nevysvětlitelná úmrtí kojenců, pozn. překl.) je zpětně 3x resp. 5-9x vyšší (ONS Office for National Statistics, 1999).
Volba i důvody ·
Některá volba je jasná. V UK mají chudí i bohatí stejnou pravděpodobnost konkubinátu. Ale chudí mají s vyšší pravděpodobností dítě, což zmenšuje
3
·
pravděpodobnost pozdějšího sňatku (Emisch & Francesconi, 1998). Postoje také ovlivňují volbu mezi konkubinátem a manželstvím. Ženy, které chtějí dělat kariéru, a muži, kteří si cení svůj čas pro zábavu, mají větší sklony ke konkubinátu. (Clarkberg at al., 1995). Také chování rodičů ovlivňuje volbu. Rodičovské rozvody nebo sklony k nim předurčují větší pravděpodobnost, že děti dají přednost konkubinátu (Axinn & Thornton, 1992; Kiernan, 1999). Ale jsou rozdíly v chování. Bez závazku a dlouhodobé perspektivy, která s ním souvisí, partneři v konkubinátu mají sklon neriskovat specializaci svých rolí, která je častější v manželství. Dělení a duplikování všech rolí je neefektivní a pomáhá to vysvětlit např. nedostatek času, který zbývá na domácí úkoly dětí.
Rozvod a rozchod – věci jdou k horšímu Odhaduje se, že v UK nejméně 1 ze 3 manželství končí rozvodem. Konkubináty se rozcházejí ještě daleko častěji. Důsledky takových rozchodů jsou velké. Dospělí velmi riskují svou duševní pohodu a zdraví po rozvodu nebo rozchodu. Manželství má sklon zbavit lidi chudoby, zatímco rozvod má tendenci je do ní zavést. Také jejich děti nesou důsledky, které je mohou vážně ovlivňovat po celý život. Přímá cena, kterou daňoví poplatníci v UK zaplatí za rozpad vztahů, přesahuje 15 mld £ ročně (Poznámka překladatele: tj. cca 500 mld Kč; velmi přibližně by se tedy dalo odhadnout, že má-li ČR 10 mil. obyvatel ve srovnání s 60 mil v UK, jsou náklady v ČR cca 50 mld Kč ročně, tj. více než 5% státního rozpočtu ČR). Naproti tomu titěrných 5 mil. £ ročně se věnuje na propagaci manželství a
prevenci rozchodů. Jinými slovy z každých 3000 £, které vláda spotřebuje jako náklady na rozvody, vynaloží pouhou 1£ na prevenci, aby se věci nezhoršovaly. Věci se zhoršují.
Rostoucí míra rozpadu vztahů ·
·
S rostoucím přijímáním konkubinátu za standard rodí se v UK 40% dětí nesezdaným rodičům. Protože nesezdaní rodiče se s 4-5x větší pravděpodobností rozejdou než sezdaní, musí daleko více dětí než kdykoliv dříve čelit zdravotnímu a majetkovému riziku naznačenému dále. To je hlavní veřejný zdravotní a majetkový problém. Pokud se podíl jak rozvodů tak konkubinátů nezastaví a neobrátí a manželství se neupevní, je zaručené, že s tím spojené náklady raketově vzrostou.
Důsledky rozvodů pro děti ·
·
Chudoba a stres. V USA je téměř polovina dětí černých svobodných rodičů v bídě, na rozdíl od pětiny dětí černých rodin s oběma rodiči; pro bíle je rozdíl stejně velký, ale podíly jsou menší. Nedostatek peněz, času a pozornosti věnované rodiči dětem zvyšuje úroveň nemocnosti a stresu chudých dětí (McLanahan & Sandefur, 1994). Nedávná studie zjistila, že tyto rozdíly v míře chudoby nejsou způsobeny rasou, ale stavem manželství a závislostí na majetku (Rector at al., 2001) Duševní pohoda a vztahy. Duševní pohoda dětí z vysoce konfliktního manželství se může po rozvodu zlepšit, ale většina rozváděných manželství není vysoce konfliktních a takové rozvody mají nejničivější okamžitý vliv na děti (Amato & Booth, 2001). Studie lidí narozených v roce 1958 v UK ukázala, že u dětí, které zažily rozvod, je o 39% vyšší riziko duševní zdravotních problémů (Cherlin et al., 1998). Historická 25 let trvající studie 93 dětí z rozvedených manželství v USA ukázala, že okamžité trauma z rozvodu je méně důležité než prvních 10 let života v dospělosti, kdy jsou ve
4
·
středu zájmu vztahy mezi mužem a ženou (Walerstein, 2000). Dospělé děti z rozvedených rodin jsou 2-3x častěji nakloněny ke konkubinátu, a pokud uzavřou sňatek, jsou daleko náchylnější k rozvodu, speciálně v počátcích svého manželství a čím mladší byly, když se jejich vlastní rodiče rozvedli (Amato & Booth, 1997). Kriminalita. Dlouhodobá studie mužů od 8 do 32 let v USA ukázala, že rozvod rodičů před 10 rokem věku dítěte je hlavní předznamenání pro delikty v dospívání a pro kriminalitu v dospělosti (Farrington, 1990). V USA v jakékoliv oblasti jakéhokoliv města míra rozvodů předpovídala míru loupeží, bez ohledu na ekonomické a rasové složení (Sampson, 1992).
Důsledky rozvodů pro dospělé ·
·
Zdravotní riziko. Výskyt alkoholismu, depresí, psychických poruch a sebevražd je u většiny kategorií nesezdaných lidí přibližně dvakrát pravděpodobnější než u sezdaných (Robins & Reiger, 1991; Smith et al., 1988). Dlouhodobá studie 1500 lidí ze střední třídy s vysokým IQ zjistila výrazně vyšší míru úmrtnosti u těch, jejichž rodiče se rozvedli (Tucker et al., 1997), zejména když se rozvedli dříve než byly dítěti 4 roky (Singh & yu, 1996). Majetkové riziko. Žít jednotlivě stojí víc než žít spolu. Rozvod tudíž likviduje úspory. Rozvedení muži také vydělávají méně než když byli ženatí, a rozvedené ženy jsou znevýhodněny na trhu práce tím, že pečovaly o děti. Např. příjem domácnosti V USA klesne po rozvodu v průměru o 42% (Corcoran, 1994). Skoro 50% amerických domácností upadne po rozvodu do chudoby (Heath, 1992). Svobodné matky žijí v chudobě s 3-4x větší pravděpodobností než vdané matky (McLanahan & Sandefur, 1994).
Finanční náklady na zrušení vztahu ·
· ·
Zpráva Family Matters (Lindsay, 2000) odhaduje konzervativně přímé náklady daňových poplatníků v UK na 15 mld £. Víc než 8 mld jde na podporu svobodných rodičů. Zbytek připadá na přímé náklady na rozvod - např. právní poradenství, ochrana před domácím násilím, dopad na zdraví atd. Ztráty ekonomiky v zameškaných pracovních hodinách byly odhadnuty na dalších 15 mld £. Důsledky snížené produktivity rozvedených a snížení kupní síly rozdělených domácností nebyly vyčísleny. Dokud společnost nerozpozná rozdíly ve struktuře rodiny zjištěné výzkumem a nebude usilovat o zmenšení jejich negativních dopadů, je jisté, že požadavky na vládu a daňového poplatníka neúprosně porostou. ****************
Reference z anglického originálu: Amato, P. & Booth, A. (1997). A Generation at Risk: Growing Up in an Era of Family Upheaval. Cambridge, MA: Harvard University Press. Amato, P. & Booth, A. (2001). Parental Predivorce Relations and Offspring Postdivorce Well-Being. Journal of Marriage and Family, 63, 197-212. Axinn, W. & Thornton, A. (1992). Premarital cohabitation and divorce: selectivity or causal influence? Demography, 29, 357-74. Bachman, J.G. et al (1997). Smoking, drinking and drug use in young adulthood. Mahwah, NJ: Erlbaum. Boheim, R. & Ermisch, J. (1999). Breaking up – financial surprises and partnership dissolution. Paper presented at the Royal Economic Society Conference, Nottingham. Bumpass, L.L, & Sweet, J.A. (1995). Cohabitation, Marriage and Union Stability: Preliminary Findings from NSFH2.
5
NSFH Working Paper No. 65. University of Wisconsin-Madison: Center for Demography and Ecology. Cherlin, A., Chase-Lansdale, P. & McRae, C. (1998). Effects of parental divorce on mental health throughout the life course. American Sociological Review, 63, 245-246. Clarkberg, M., Stolzenberg, R. & Waite, L. (1995). Attitudes, values and entrance in to cohabitational versus marital unions. Social Forces, 74, 609-632. Corcoran, P (1994). Unpublished paper. Survey Research Centre, University of Michigan. Daly, M. & Wilson, M. (1985). Child abuse and other risks of not living with both parents. Ethology and sociobiology, 6, 197-210. Daly, M. & Wilson, M. (1998). The truth about Cinderella; a Darwinian view of parental love. London: Weidenfeld & Nicholson. Daniel, K. (1995). The marriage premium. In M.Tommasi & K. Ierulli, Eds, The new economics of human behaviour, str. 113-125. Cambridge: CUP. Davis, J.A. (1984). New money, an old man/lady, and two’s company. Social indicators research, 15, 319-350. Ermisch, J. & Francesconi, M. (1998). Cohabitation in Great Britain: not for long, but here to stay. ISER,University of Essex. Fagan, P.F. & Rector, R. (2000). The effects of divorce in America, Heritage Foundation. Farrington, D.P. (1990). Implications of Criminal Career Research for the Prevention of Offending. Journal of Adolescence, 13. Goodwin, J.S. et al., (1987). The effect of marital status on stage, treatment and survival of cancer patients. Journal of the American Medical Association, 258, 3125-30. Haskey, J. (1992). Population Trends. Heath, J. (1992). Determinants of spells of poverty following divorce. Review of Social Economy, 49, 305-315. Horwitz, A., White, H. & Howell-White, S. (1996). Becoming married and mental health: a longitudinal study of a cohort of young adults. Journal of Marriage and the Family, 58, 895-907. Horwitz, A. & White, H. (1998). The relationship of cohabitation and mental health: a study of a young adult cohort. Journal of Marriage and the Family, 60, 505-14. Kahn, J.R. & London, K.A. (1991) Premarital sex and the risk of divorce. Journal of Marriage and the Family, 53, 845-855. Kiecolt-Glaser, J.K., Malarkey, W.B., Chee, M., Newton, T., Cacioppo, J.T., Mao, H.Y., Glaser, R. (1993). Negative behavior during marital conflict is associated with immunological down-regulation. Psychosomatic Medicine, 55, 395-409. Kiernan, K. (1998). The Legacy of Parental Divorce: social economic and demographic experiences in adulthood, CASE Paper No 1. London: STICERD. Kiernan, K. (1999). Cohabitation in Western Europe, Population Trends, 96, ONS. Kiernan, K. & Estaugh, V. (1993). Cohabitation: extra marital childbearing and social policy. Occasional paper 17, London: Family Policy Studies Centre. Lindgren, (1997) Research centre on population, Helsinki. In J.Ditch, H.barnes, J.Bradshaw (eds) Developments in national family policies in 1996. EC: University of York. Lindsay, D. et al. (2000). The cost of family breakdown. Bedford: Family Matters. Lillard, L.A. & Waite, L.J. (1995). Till Death Do Us Part: Marital Disruption and Mortality. American Journal of Sociology, 100, 1131-1156. Marks, N. & Lambert, J. (1998). Marital status continuity and change among young and midlife adults: longitudinal effects on psychological well-being. Journal of Family Issues, 19, 652-86. McLanahan, S. & Sandefur, G. (1994) Growing Up With a Single Parent: What Hurts, What Helps. Cambridge: Harvard University Press. Murphy, M., Glaser, K. & Grundy, E. (1997). Marital status and long term illness in Great Britain. Journal of Marriage and the Family, 59, 156-64. Office of National Statistics (1999) Live births and infant deaths by marital status, parity (within marriage) and type of registration (outside marriage). London: HMSO Rector, R., Johnson, K., & Fagan, F (2001) Understanding Differences in Black and White Child Poverty Rates. Washington: Heritage Foundation. Robins, L. & Reiger, D. (1991). Psychiatric Disorders in America: The Epidemiological Catchment Area Study. New York: Free Press. Ross, C., Mirowsky, J. & Goldsteen, K. (1990). The impact of the family on health; Decade in review. Journal of Marriage and the Family, 52, 1059-78. Sampson, R.J. (1992). Crime in Cities: The Effects of Formal and Informal Social Control. In M.Tonry and N.Morris, eds; Crime and Justice. Chicago: University of Chicago Press. Sarantakos, S. (1996). Children in three contexts: family education and social development. Children Australia, 21.
6
Singh, G. & Yu, S. (1996). US childhood mortality, 1950-1993: trends and socioeconomic differentials. American Journal of Public Health, 85, 1237-1245. Schoeni, R. (1995). Marital status and earnings in developed countries. Journal of population economics, 8, 35159. Smith, J.P. (1995) Marriage, assets and savings. Rand Corp. Smith, J.C., Mercy, J.A. & Conn, J.M (1988). Marital Status and the Risk of Suicide. American Journal of PublicHealth, 78, 78-80. Teachman, J. & Polonko, K. (1990). Cohabitation and marital stability in the US. Social Forces, 69, 207-20. Tucker, J. et al., (1997). Parental divorce: effects on individual behavior and longevity. Journal of personality and social psychology, 73, 385-386. Waite, L., & Gallagher, M. (2000). The case for marriage. New York: Doubleday. Wallerstein, J., Lewis, J., & Blakelee, S. (2000). The unexpected legacy of divorce: a 25 year landmark study. New York: Hyperion. Whelan, R. (1993). Broken homes and battered children; a study of the relationship between child abuse and family type. Oxford: Family education trust.
7
