Magistrátu města Mladá Boleslav Číslo 1 / 2016
Nakreslila Nikola Němcová
ÚNOR
Vážení čtenáři, pokud jste v listopadu minulého roku očekávali další číslo Zpravodaje, očekávali jste jej marně. Hlavní příčinou byl velmi hektický podzim z hlediska pracovního vytížení kolegyň a kolegů, takže jsem neměl chuť (a zřejmě ani odvahu) po pravidelných přispěvatelích něco požadovat. Nebudu to dále rozvádět, ale stav bytnění byrokratického systému, který vytváří překážky pro práci úředníka a mnohdy nesmyslně otravuje život klientům, tedy většinou žadatelům (o povolení, stanovisko, vyjádření…), stále graduje. Přesto se podařilo dát dohromady další číslo Zpravodaje, za což jim všem děkuji. Na hypotetickou otázku, zda je toto číslo poslední nebo jedno z mnoha dalších, nedokážu v tuto chvíli odpovědět.
Dovolte mi, abych v tomto úvodníku poděkoval za dlouhodobou spolupráci paní magistře Kristýně Licinbergové, vedoucí oddělení památkové péče odboru stavebního a rozvoje města na zdejším magistrátu, která psala do Zpravodaje pravidelně příspěvky z oblasti památkové péče. Její články byly vždy velmi zajímavé a poučné, stejně jako ten v tomto Zpravodaji. Bohužel pro nás, se rozhodla ke změně zaměstnání. Přejeme ji, aby v novém působišti měla ze své práce radost a dařilo se jí. Jan Jihlavec vedoucí odboru životního prostředí
JEZY A MALÉ VODNÍ ELEKTRÁRNY (MVE) NA JIZEŘE – VINEC (Ř. KM 34,825) Při jezu na řece Jizeře ve Vinci, který byl vybudován kolem r. 1900, byly pro využití vodní energie dvě vodní díla s vodním oprávněním z roku 1913, a to elektrárna, která měla pro výrobu el. energie dvě Francisovy turbíny, každá o hltnosti 7 m3/s a mlýn, který měl dvě turbíny, každá o hltnosti 4,3 m3/s. Mlýn byl zkolaudován v roce 1928. Obě vodní díla byla do 1. ledna 1953 v užívání jednoho držitele – DKD (Družstevní kombinát Dražice). Po rozdělení byly uživatelem mlýna Kralupské mlýny a uživatelem elektrárny DKD. Zápisem z r. 1954 o rozdě-
lení vodního práva při vodním díle – jezu ve Vinci, došlo k dohodě mezi oběma uživateli. Tato dohoda byla brzy zápisem z r. 1954 anulována v důsledku zrušení vodního oprávnění mlýna ve Vinci a zasypání mlýnského náhonu. Mlýn čp. 32 ve Vinci po vyhoření v r. 1956 přešel v r. 1958 od Mladoboleslavských mlýnů a pekáren do správy Zemědělského nákupního a zásobovacího podniku Praha. Na místě vyhořelého mlýna byl postaven sklad obilí. Jez, který v současnosti slouží ke vzdouvání vody v Jizeře za účelem využití jejího energetického potenciálu, je betonový o šířce 20,40 m s délkou přelivné hrany 50,20 m. Délka vzdutí činí 1,17 km a objem zdrže je cca 70 tis. m3. Na levém břehu je jezové těleso zavázáno do terénu a ukončeno betonovou poprsní zdí. Na praObrázky, stejně jako v čísle minulém, nakreslily děti Základní školy v ulici 17. listopadu 1325 v Mladé Boleslavi na téma „Krásy přírody“ 2
Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
vém břehu je od roku 1922 postavena MVE, takže mezi náhonem a jezem je vytvořen ostrov. Zprava nad jezem odbočuje náhon na elektrárnu v délce 106 m se zpevněnými betonovými zdmi. Objekt MVE je tvořen hlavní budovou se dvěma přístavbami. V hlavní budově jsou kašny turbín a strojovna. V otevřené levé turbinové kašně je k využití vodní energie osazena Francisova turbína (v současnosti odstavena) a v pravé kašně jsou osazeny dvě horizontální přímoproudé Semi – Kaplanovy turbíny o celkovém dosažitelném výkonu 89 kW. MVE je v současné době ve vlastnictví společnosti KOLLOS Media s.r.o. Tak jako ostatní MVE se i tato musí řídit manipulačním řádem, který stanovuje zásady manipulace na vodním díle. Hlavní zásadou je udržovat hladinu vody v jezové zdrži na stanovené kótě a přednostně zachovávat průtok pod jezem, což je zajištěno přepadem vody
přes korunu jezu. K zajištění této podmínky je nastavena hladinová regulace turbín. Při nízkých průtocích je v provozu pouze jedno turbosoustrojí na minimální výkon, při zvyšujícím se průtoku a tím i zvyšování hladiny v nadjezí, je hladina udržována na úrovni minimální provozní hladiny automatickou regulací průtoku vody turbínami. Za velkých vod je provoz MVE obtížný – vtok do kašen se uzavře stavidly a MVE se odstaví z provozu. V současné době se majitel chystá vyčistit náhon od letitých usazenin, což obnáší mimořádnou manipulaci – snížení hladiny Jizery v nadjezí tak, aby veškerý průtok vedl přes jez. K této mimořádné manipulaci již vodoprávní úřad vydal souhlas. Andrea Jaroměřská odbor životního prostředí vedoucí oddělení vodního hospodářství
HAVÁRIE NA ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ V druhé polovině roku 2015 došlo k několika haváriím na vodách, tedy podle zákona č. 254/2001 Sb., ke kterým provedli výjezd pracovníci odboru životního prostředí. Ti na místě musí řešit havárii z hlediska jejich dopadů na životní prostředí. Bohužel, některé havárie nepřinesly jen ohrožení životního prostředí, ale i ztráty na životech a zranění lidí. Z tohoto pohledu byla nejhorší hned ta první havárie 17. 9. 2015 ve večerních hodinách u Hlínoviště, kdy zemřeli dva lidé. Škody na životním prostředí byly přitom minimální. Došlo k úniku malého množství provozních kapalin do horninového prostředí. Kontaminované zeminy nebylo moc, proto její úklid zajistili hasiči. Nebylo tedy nutné ukládat nápravná opatření. Další byla havárie 22. 9. 2015 ráno v Dobrovici, kde ve výrobním areálu došlo k výbuchu a následkem byli ranění lidé. Škody na životním prostředí opět nebyly velkého rozsahu. Došlo k velmi omezenému úniku kyseliny dusičné. Byla uložena nápravná opatření. Při dopravní nehodě 7. 10. 2015 večer u Husí Lhoty došlo bohužel opět k úmrtí. Z havarovaného automobilu uniklo velmi malé množství nafty a oleje. Po posouzení na místě bylo rozhodnuto, že není třeba ukládat nápravná opatření.
Z hlediska rozsahu postižení životního prostředí k těm větším haváriím v daném období patřila havárie tahače s nákladem štěrku 27.10.2015 večer na silnici I/38 (km 25,5 - za křižovatkou s odbočkou na obec Čistou). Došlo ke zranění řidiče. Do půdy proniklo cca 180 litrů nafty a oleje. Byla uložena nápravná opatření. Dne 28. 11. 2015 v noci, byl odbor životního prostředí přivolán k havárii tahače s cisternou převážející sypký netoxický materiál. Nehoda se stala na křižovatce u obce Libichov. Tentokrát byla nehoda bez zranění. Do horninového prostředí proniklo cca 100 litrů nafty. Byla uložena nápravná opatření. Zde se dokonce jednalo o havárii v ochranném pásmu vodního zdroje. Jednalo se o jedinou havárii, u které nemuseli zasahovat zdravotníci. Poslední nehodou byla havárie osobního auta na silnici II/280 v obci Petkovy, u místní části Čížovky. Auto skončilo na poli, do kterého uniklo asi 5 litrů oleje. Byla uložena nápravná opatření k odstranění následků havárie. Ke všem havarijním situacím byl odbor životního prostředí volán operačním střediskem Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje. U všech havárií také zasahovala Policie ČR a u většiny také zdravotnická záchranná služba. Jan Jihlavec
ZA DOBRÝMI PŘÍKLADY HOSPODAŘENÍ S DEŠŤOVOU VODOU Problematika nakládání s dešťovými vodami v urbanizovaných územích je v České republice stále řešena nedostatečně. Dešťová voda je často vnímána jako element, který je třeba z měst a obcí co nejrychleji odvést. Dnes běžně aplikovaná technická opatření v drtivé většině případů problém s dešťovou vodou neřeší, pouze ji Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
zmírňují nebo odsouvají. Důsledkem je vznik lokálních záplav a povodní vlivem nedostatečné kapacity stokových systémů a vodních toků. V rámci exkurze projektu „Počítáme s vodou II“, pořádané v květnu roku 2015, bylo představeno řešení nakládání s dešťovou vodou na dvou lokalitách v Němec3
ku, v rezidenční oblasti Messestadt Riem v Mnichově a Scharnhauser Park v Ostfildern u Stuttgartu, a ve dvou švýcarských kantonech Appenzell Innerrhoden a Ausserrhoden. Koncepty městského odvodnění, představené v rámci exkurze, zmírňují vliv urbanizace na hydrologický režim krajiny a představují takový způsob odvodnění, který přibližuje srážkoodtokové poměry k poměrům v nezastavěných povodích. Zároveň tyto realizace výrazně přispívají ke zkvalitnění životního prostředí ve městech. Německo a Švýcarsko mají z hlediska řešení dešťových vod oproti České republice náskok, a to i přesto, že
Zasakovací průleh může mít řadu podob (průleh a dětské hřiště ve čtvrti Messestadt Riem v Mnichově. foto K. Novotná) některé principy nakládání s dešťovými vodami v urbanizovaných oblastech jsou zakotveny i v naší legislativě (zákon č. 254/2001 Sb. a vyhláška č. 501/2006 Sb.). Velkým rozdílem jsou zejména ekonomické nástroje, které motivují k zasakování maximálního množství dešťových vod přímo na pozemcích. Jedná se zejména o oddělené zpoplatnění odvádění splaškových a srážkových vod, zohledňující kromě spotřeby pitné vody také velikost zastavěné a zpevněné plochy pozemku. Stočné je tudíž rozděleno na vodné, poplatky za dešťové vody z ploch připojených na kanalizaci a event. poplatky za znečištěnou dešťovou vodu při retenci a následném užívání dešťové vody v domácnostech. Nastavení těchto finančních motivačních nástrojů je v Německu i Švýcarsku v gesci jednotlivých obcí. Obytná čtvrť Messestadt Riem (Mnichov) Obytnou čtvrť Messestadt Riem tvoří řadové rodinné domky, řadové vícepatrové domy bez vnitřních dvorů a se společnými dvory. Podloží obytné čtvrti tvoří dobře propustné štěrky, tzn., že vsakování dešťových vod je zde relativně příznivé. Drtivou většinu střech všech druhů staveb tvoří vegetační střechy, které se velmi dobře osvědčily při zadržování dešťové vody. Zejména během léta tyto střechy významně přispívají ke zlepšení mikro4
klimatu a vázání prachových částic ze vzduchu. Přebytek dešťových vod, které nejsou schopny zadržet vegetační střechy a vody z dalších soukromých zpevněných ploch, jsou svedeny do průlehů umístěných v zelených pásech uvnitř bloků, v předzahrádkách, případně soukromých zahradách. V případě nedostatečně velkých soukromých ploch vhodných k zasakování a v případě dešťových vod odváděných z veřejných komunikací jsou tyto vody svedeny do zatravněných průlehů umístěných ve veřejném prostoru. Obytná čtvrť Scharnhauser Park (Stuttgart) Nově vybudovaná obytná čtvrť Scharnhauser Park se nachází na místě bývalé vojenské základny americké armády. Podloží je na rozdíl od Messestadt Riem málo propustné, proto zde mimo vsakování přistoupili i k principu maximálního zdržení dešťové vody. Veškerá povrchová voda z komunikací, veřejných prostranství, střech a všech soukromých pozemků je odvedena prostřednictvím otevřených příkopů do zatravněných průlehů. V těchto průlezích se voda zdržuje, částečně odpařuje a čistí při vsakování přes humusovou vrstvu a vsakovací štěrkové těleso. Tyto příkopy a průlehy se nacházejí na rozlehlých zelených územích městské části. Po zdržení v těchto průlezích je voda postupně přivedena do přírodně upravených retenčních nádrží a následně do vodních toků. Celkové řešení odvodnění přispívá k tomu, že celá městská čtvrť neodvádí do vodního recipientu více vody než nezastavěná plocha orné půdy. Švýcarské kantony Appenzell Innerrhoden a Ausserrhoden Představitelé těchto kantonů přistupují k řešení dešťových vod tak, aby stavebníci, projektanti, experti a úřady mohli včas společně najít místně optimální řešení pro hospodaření s touto vodou. Principem je maximální množství dešťových vod vsakovat a to samozřejmě s přihlédnutím k místním podmínkám. Dle situace se zde realizuje zasakování v zatravněných průlezích, retenčně vsakovacích nádržích a retenčních nádržích. Závěrem Naše legislativa v této oblasti částečně kopíruje legislativu švýcarskou. Princip zasakování co největšího množství dešťových vod je zakotven i v našich zákonech, avšak realizace v praxi často pokulhává. Odvíjí se to již od fáze plánování nových zastavitelných ploch, kdy se často neřeší nakládání s dešťovými vodami na lokalitě komplexně. Jak je vidět na příkladech z Německa, komplexní plánování městských částí vede, kromě pozitivního efektu v oblasti dešťových vod, ke zkvalitnění životního prostoru jejich obyvatel. Některé prvky jsou jednoduše aplikovatelné ve veřejném prostoru i u nás. A to zejména řešení odvodnění komunikací, parkovišť i jiných veřejně přístupných míst. Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
Pokud se k hospodaření s dešťovými vodami začne matu v zastavěných územích. Bude to však vyžadovat v našich podmínkách přistupovat svědomitěji, nejlépe změnu přístupu architektů a především samospráv měst, již ve fázi územního plánování, zcela jistě to bude mít jejichž postoj k problematice je rozhodující. za následek zmírnění následků bleskových povodní či Kristýna Novotná dokonce v některých případech jejich úplnou eliminaci. odbor životního prostředí V neposlední řadě rovněž dojde ke zkvalitnění mikroklioddělení vodního hospodářství
CO NÁM PŘINESL ROK 2015 V LESE Díky teplému prvnímu čtvrtletí, a to i v horských oblastech, byl umožněn vývoj lýkožrouta smrkového (dále také „kůrovec“) na většině území ČR. Následné léto a s ním panující sucho, které lze označit v lesnictví za extrémní, protože navazující podzim nebyl z hlediska vydatnosti srážek lepší, nejen velmi znesnadnilo zalesňování, zhoršilo ujímavost sazenic a zdravotní kondici nově vysázených kultur, ale oslabilo i dospělé porosty, tedy i ty smrkové. Suché a teplé léto tedy vytvořilo optimální podmínky pro vývoj kůrovců a došlo k jejich masivnímu rozšíření. Suchem oslabené smrkové porosty tak chřadly i bez napadení kůrovci. Ti dílo zkázy jen dokonali… Tyto řádky mají být jakýmsi apelem na vlastníky lesů (včetně těch bydlištěm vzdálenějších od svých majetků), aby nepodcenili preventivní opatření, které má každý vlastník především smrkového lesa (lýkožrout smrkový v porostech nad 60let věku s nejméně 20% zastoupením smrku, lýkožrout severský a menší -v porostech starších 40 let, lýkožrout lesklý - v porostech ve stáří 20 – 40 let) realizovat. Zejména se jedná o důsledné vyhledávání a zpracování kůrovcem napadených stromů (závrty
viditelné na kůře díky světlým drtinkám a smolení, popř. tzv. okénka otlučené kůry na kmenech stojících smrků) a jejich neprodlené odstranění z lesa, ale pokud to z objektivních důvodů nelze, je nutno užít chemickou asanaci. Obdobně je nutno postupovat s již vytěženým dřívím či těžebním odpadem. V případě nezvládnutí výše popsaného stavu, je nutno identifikovat konkrétního kůrovce za pomoci odborného lesního hospodáře a po odborném posouzení instalovat lapáky či feromonové lapače, tzn. min jedno zařízení na 5 ha porostu včetně počtu podle kalamitního základu z minulého roku (více Vyhl. MZe ČR č. 100/1996 Sb., v platném znění). V případě podcenění prevence začíná opravdový obranný boj vlastníka lesa o záchranu svého lesního majetku. Státní správa lesů je povinna dohlížet na výše zmíněná opatření, ale i sankcionovat ty, kteří nevěnovali dostatečnou pozornost svému lesu a ohrozili tak gradací kůrovce další lesní majetky. Budou to asi ti z vás vlastníků, se kterými se státní správa lesů „uvidí“ v roce 2016… Luboš Kašík odbor životního prostředí oddělení ochrany půdy, lesa, ovzduší a odpadů
KÁNĚ LESNÍ – ČTYŘICET LET POZOROVÁNÍ O dravce se intenzivně zajímám více jak čtyřicet let. Káně byla jedním z prvních dravců, který ve mně vyvolal zájem o tuto skupinu ptáků. Následující řádky jsou pouze shrnutí mých mnohaletých poznatků. Před čtyřiceti lety byla naše myslivost o chovu drobné zvěře. Naprostou samozřejmostí byl chov a ochrana divokých populací drobné zvěře včetně koroptve polní. Káně nebyla tak rozšířená jako dnes v bezlesé agrární krajině. Zde se vyskytovala pouze v zimních měsících v různém množství. Káně lesní byla mimo bažantnice celoročně hájená a bylo možné lovit od listopadu do března káni rousnou. Pro některé myslivce byla každá káně v zimě rousná. V zimních měsících docházelo ke zvýšenému výskytu kání, což vyvolávalo vášnivé diskuse mezi myslivci. Káně byla všeobecně v myslivecké veřejnosti považována za škůdce a její lovecké vlastnosti byly přeceňovány. Hlavně Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
v případě velkých zim s bohatou sněhovou pokrývkou, kdy některá káně lovila drobnou zvěř. Koroptev polní se v této době vyskytovala v každé polní honitbě. Úroveň péče o drobnou zvěř byla různá, někde jenom lovem, jinde na vysoké úrovni. Dle mého pozorování, hnízdní hustota káně lesní ve srovnání s dnešní dobou, byla minimální. Od roku 1970 jsem se pokoušel najít obsazené hnízdo kání v Přírodní rezervaci Baba u Kosmonos. Jedná se o listnatý les o výměře 245 ha. Obsazené hnízdo jsem našel až v roce 1980, do té doby zde káně lesní nehnízdila. Hnízdil zde pouze jeden pár včelojedů lesních, kteří pravidelně vyváděli mladé. V současné době zde každoročně hnízdí 2-5 párů kání lesních. Pro mě bylo velkým překvapením, že káně lesní obsazuje hnízda jestřába lesního včetně tohoročních staveb a jestřábi hnízdo uvolní a postaví si nové. Do roku 5
1989 bylo pro mne neznámé hnízdění káně lesní mimo les, v tomto roce jsem nalezl obsazené hnízdo na švestce u melioračního příkopu. Nyní není vzácností nalézt v zemědělské krajině hnízdo kání na keřích nebo solitérních stromech. Někteří mi kolegové přejmenovali káně lesní na káně polní. Početnost hnízdních párů je několikanásobně větší, než v roce 1970. Podle mého odhadu je to minimálně pětkrát. Potravě kání jsem se intenzivně věnoval. Není sporu, že káně je velký lovec různých druhů hrabošů, ale to jsou i další predátoři včetně lišky. Káně je typický potravní oportunista a je schopná využít veškeré potravní zdroje, které se ji nabídnou, včetně například žížal. Na hnízdech káně lesní v lesích bylo poměrně dost peří od drobných ptáků, převážně mladých kosů, špačků a drozdů. Z ostatních druhů ptáků jsem nalezl jednotlivě mladé sojky, mladou vránu šedivku, hřivnáče. Zbytky bažantů a zajíců se objevovaly v době sklizně pícnin, rozlišit co byl úlovek káně nebo sekačky je těžké. V roce 1994 jsem nalezl hnízdo káně lesní v bývalém VVP Ralsko, v místě zvaném Židlov. Zde jsem na hnízdě i v jeho okolí nalezl zbytky hřivnáčů, sojek, domácích holubů a domácí drůbeže. Původně jsem se domníval, že se jedná o hnízdo jestřába, protože se dospělí ptáci chovali velice opatrně a ukázali se teprve, když jsem vylezl na hnízdo se třemi mladými. Nevím, jak k této potravě káně přišly, protože jsem v blízkosti neobjevil jestřábí hnízdo. Káně totiž úspěšně olupují ostatní dravce o kořist. Pro tuto vlastnost ji nemá ráda řada sokolníků. Káně napadá dravce na kořisti a mnohý sokolnický dravec na to doplatil zraněním
Nakreslila Barbora Benešová 6
nebo i smrtí. Káně prokazatelně napadá i dravce na sokolnických posedech a i zde dochází k poranění nebo zabití a sežrání dravce. Olupováním lovecky výkonnějších dravců o kořist dochází i k jejich nucení k většímu lovu a tím i k většímu predačnímu tlaku na kořist. Káně lesní loví i plazy a v případě většího výskytu dokáže tuto potravní nabídku využít až do snížení populace na minimum. Na hnízdech káně lesní v agrární krajině je více savců než ptáků. Podle podmínek hraboši, mladí zajíci, v menším procentu mladí ptáci. Pokud je v blízkosti vojtěškové pole, tak v době sklizně dospělá drobná zvěř s největší pravděpodobností „ulovena“ sekačkou. V blízkosti rybníků se někdy v potravě na hnízdě objeví ryby. Samostatnou kapitolou je lov domácí drůbeže a holubů. Svého času vyvolala bouřlivé reakce ochranářské veřejnosti vyhláška ministerstva zemědělství, která umožňovala lov káně lesní v místech, kde docházelo opakovaně k lovu a útokům na domácí drůbež a holuby. Někteří odbornici se předháněli v napadávání tohoto ustanovení s poukazem na různé studie potravy káně lesní. I já jsem zastával názor, že výjimečně může dojít k útoku na drůbež, ale ne na holuby. Úměrně s nárůstem početního stavu káně lesní a s úbytkem drobné zvěře, jsem dostával zprávy o útocích káně lesní na drůbež, a to nejen na kuřata, ale i dospělé slepice. U chovatelů jsem se přesvědčil o této skutečnosti, že dravec, který plenil jejich chov, je skutečně káně lesní. Je zajímavé, že slepice přesně dokázaly rozpoznat, o kterého jedince káně lesní se jedná, varovným křikem reagovaly pouze na jedince, který je lovil. Na ostatní káně nereagovaly. V září roku 2003 se v Mladé Boleslavi objevila samice káně lesní se sokolnickými poutky. Nebála se lidí a při letu hlasitě volala, což mě utvrzovalo v přesvědčení, že musí brzy vyhladovět a potom bude jednoduchý její odchyt. Káně byla stále ve vysoké kondici a o předloženou potravu nejevila zájem. Zároveň jsem dostával informace, že po Mladé Boleslavi lítá dravec se sokolnickými poutky a loví holuby. Zjistil jsem, že se jedná o uvedenou káni, která si velmi rychle vypracovala několik způsobů lovu městských holubů. První pozorování byl lov na nocovištích městských holubů, kdy se káně snažila ulovit holuby na římsách domů a na skále pod boleslavským hradem. Káně těsně prolétávala kolem výklenků a pokoušela se překvapit holuby, což se ji i dařilo. Později bez problému lovila holuby v letu střemhlavým útokem. Vícekrát jsem pozoroval káni při lovu ptáků, jeden z ohromujících, úspěšných útoků na letícího kalouse ušatého, byl od káně lesní, kdy určení úspěšného lovce bylo pro mne velkým překvapením. Káně lesní je schopná lovit ptáky do velikosti bažanta a savce do velikosti divokého králíka. Je pravda, že přednostně loví drobné hlodavce, ale to neznamená, že nevyužije snáz Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
dostupnou kořist, kterou například představují vypuštění odchovaní bažanti. V roce 2010 byl v okrese Mladá Boleslav minimální výskyt hrabošů. To se projevilo na poklesu obsazených hnízd káně lesní, obsazena byla necelá polovina hnízd. Počty mladých byl v normálu 1-4 vyvedených na obsazené hnízdo. Nalezená potrava na hnízdech byli ptáci, hadi, ještěrky a mladí zajíci. Hnízdili pouze páry, které byly lovecky úspěšnější a dokázaly využit všechny dostupné zdroje potravy. Káně lesní se dokáže lovecky specializovat na určité druhy kořisti. Jsou to takzvaní potravní specialisté, kteří loví třeba jen v zimních měsících koroptve, případně domácí drůbež a holuby. Těchto specialistů je v populaci kání menšina. Hlavně těch, co loví domácí drůbež a holuby. Postižení chovatelé si velmi rychle pomohou, protože už dávno přišli na to, že jim nikdo zákonnou cestou nepomůže. O to víc se rozšířila lidová tvořivost, která má negativní dopad i na další chráněné druhy dravců. Káně lesní v našich podmínkách je minimálně využívána v sokolnictví, protože čeští sokolníci měli možnost používat na sokolnictví lovecky výkonné dravce, především jestřába lesního. Káně lesní byla většinou dravcem adeptů sokolnictví a někteří s ní dosáhli zajímavých výsledků, i když to většinou nebyla jejich zásluha. Záleželo na štěstí, jakého měli jedince. Jiné je to například v Anglii, kde káně lesní patří k nejhojněji chovaným dravcům. Ochrana dravců by neměla jít na úkor chovatelů hospodářských zvířat a ochrany jiných druhů. Bohužel pracovníci ochrany přírody i různá nevládní sdružení nepochopili, že odstranění problémového jedince, který škodí chovatelům na drůbeži, holubech a jiných hospo-
dářských zvířatech, je ochrana daného druhu. S tím, že není přesně stanoven zákonný postup, se případný žadatel dostává do nekonečného správního řízení s nejistým výsledkem. Chovatel chce okamžité řešení problému a ne čekání, až jak dopadne správní řízení. Následující řádky se mi píšou těžce – káně lesní a myslivost. V odborných studiích je uváděno, že drobná zvěř činí zhruba 5-8% potravy káně lesní. Stejné procento se objevuje i v potravě lišky obecné. Káně lesní dokáže využit každý zdroj potravy včetně mladých zajíců, bažantů a tam, kde ještě jsou, tak i koroptví, které také někteří jedinci loví v zimním období. Oblíbenou kořistí je i divoký králík. Proto tam, kde se pokouší obnovit populaci divokého králíka, tak může být káně lesní jedna z příčin nezdaru. Dle mého názoru by honitby měly být rozděleny na honitby s chovem drobné zvěře a ostatní. V honitbách s chovem drobné zvěře by měl být umožněn lov i pernatých predátorů včetně káně lesní. Lovem predátorů by měly být pověřeny osoby, které by prokázali znalost dravců v letu. Dle mých zkušeností je znalost dravců mezi myslivci malá. Jeden z argumentů proč nelze povolit lov běžných dravců je, že by docházelo k lovu jiných druhů dravců, (záměrně nepíšu výraz vzácných). Lov neznamená, že se musí střílet, ale může se jednat o odchyt a předání chovatelům. Káně lesní, vedle pochopa rákosního a krkavce velkého, je jedna z příčin mizení posledních zbytků populace koroptve polní a snižování populace ostatních polních ptáků. Josef Novák odbor životního prostředí vedoucí oddělení ochrany přírody, myslivosti a rybářství
Nakreslila Veronika Hudečková Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
7
SOUTĚŽ ZELENÁ INFORMACÍM Výsledky pátého ročníku soutěže Zelená informacím, byly vyhlášeny dne 14. ledna 2016 v Praze. Jedná se o soutěž o nejzdařilejší prezentaci o životním prostředí na oficiálních internetových stránkách měst v České republice. Již třikrát v této soutěži zvítězilo město Krnov a v minulém ročníku Ostrava. Pouze v nultém ročníku 2010 se na nejvyšší stupeň dostalo město z Čech, kterým byl Jablonec nad Nisou. Tentokrát zvítězilo město Přerov, které patřilo k nejúspěšnějším i v minulých letech. Na druhém místě skončila Třebíč a třetí místo obsadila Praha. Odborná porota vybírala mezi webovými prezentacemi 271 měst s počtem obyvatel vyšším než 5 tisíc.
Porota v předvýběru vybrala 66 nejzdařilejších prezentací a z nich 31 postoupilo do závěrečného hodnocení. Pořadí bylo vyhlášeno u nejlepší patnáctky. U měst na 16. až 30. místě pořadí stanoveno není. A právě mezi městy na 16. až 30. místě se umístila z okresu Mladá Boleslav hned 3 města, a sice Bakov nad Jizerou, Mladá Boleslav a Mnichovo Hradiště. Vzhledem k celkovému počtu hodnocených měst se jedná o velký úspěch našeho regionu. (Zdroj: http://zelenainformacim.cz/) Jan Jihlavec
NOVÁ ZELENÁ ÚSPORÁM – SEMINÁŘ V MLADÉ BOLESLAVI Program Ministerstva životního prostředí ČR administrovaný Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP) je zaměřen na podporu opatření ke snížení energetické náročnosti budov, na podporu efektivního využití zdrojů energie a na podporu výstavby budov s velmi nízkou energetickou náročností. SFŽP ve spolupráci s odborem životního prostředí Magistrátu města Mladá Boleslav, připravil pro potencionální žadatele z programu Nová zelená úsporám seminář, který je určen široké veřejnosti a bude se konat 17. února 2016 v 15 až 17 hodin v budově magistrátu na Komenského náměstí 61. Odborníci SFŽP představí
podmínky dotačního programu a sdělí informace, jak o dotaci požádat. Prostor bude i pro dotazy potenciálních žadatelů a individuální konzultace. Seminář je bezplatný a není třeba se na něj přihlašovat. Program semináře je zaměřen na: - Opatření ke snížení energetické náročnosti budov (např. zateplení, výměna oken a dveří) - Efektivní využití zdrojů energie (výměna zdrojů tepla, instalace solárních systémů a systémů zpětného získávání tepla – rekuperační jednotky) - Výstavbu budov s velmi nízkou energetickou náročností. Jan Jihlavec
SEMINÁŘ NA TÉMA „ZMĚNA KLIMATU – JAK SE NA NI PŘIPRAVIT?“ Seminář je určen pro zástupce vedení měst, zastupitele, pracovníky odborů rozvoje, životního prostředí, městské architekty, úředníky veřejné správy a další, kteří v rámci své agendy řeší důsledky klimatické změny v praxi. Seminář je otevřen také zájemcům ze strany nezávislých neziskových organizací, firem a institucí, které městům v této úloze pomáhají. Program semináře o adaptaci na změny klimatu v sídlech představí nástroje k analýze rizik z pohledu změny klimatu. Bude obsahovat prezentaci a zhodnocení dostupných informací o současném a budoucím vývoji změny klimatu na území České republiky. Představí možná a již realizovaná opatření na projevy změny klimatu, která poskytnou městům inspiraci pro start realizací vlastních adaptačních opatření. Budou také představeny možné finanční zdroje pro realizaci. 8
Na semináři vystoupí zástupci Ministerstva životního prostředí, organizace Czech Globe, Agentura Koniklec a další prezentující. Seminář se bude konat dne 3. března 2016 od 10.00 h do 15.30 h v budově Magistrátu města Mladá Boleslav, a to v hlavní budově na Komenského náměstí 61. Podrobnější program bude uveřejněn na webu města Mladá Boleslav. Účast na semináři je bezplatná, ale je třeba se na něj registrovat na webové adrese: http://www.klimadapt.cz/index.php/aktuality . Pořadatelem semináře je Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.p.s. (TIMUR), ve spolupráci s odborem životního prostředí Magistrátu města Mladá Boleslav. Jan Jihlavec Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
Nakreslil Jakub Kárník
Nakreslila Veronika Hudečková Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
9
Nakreslila Lucie Dvorščiková 10
Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
ALKOHOL A DĚTI Poslední tři měsíce roku 2015 se nesly v duchu prevence. Policie uspořádala celkem tři preventivní akce v nočních hodinách přímo ve městě Mladá Boleslav i v okolních obcích, zaměřené mimo jiné na podávání alkoholu mladistvým. Účastnit se takovýchto akcí je jedna z mnoha činností kurátorek pro mládež z odboru sociálních věcí. Nezletilé děti, které byly během těchto akcí přistiženy pod vlivem alkoholu, byly přítomnou kurátorkou zapsány a předány rodičům. Nejmladšímu dítěti, které nadýchalo promile alkoholu, bylo teprve čtrnáct let. Všichni „hříšníci“ pak byli spolu s rodiči předvoláni na oddělení sociálně právní ochrany – sociální prevence k výchovnému pohovoru. Pracovnice musela zjistit, zda se jednalo o ojedinělý exces, nebo zda má nezletilé dítě problémy s alkoholem či jiné výchovné problémy, které je třeba dále řešit. Všeobecně se ví, že alkohol se smí prodávat a podávat jen osobám starším osmnácti let, jinak dochází k porušení zákona 379/2005, § 12, odst. 1) o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, jinak se takový člověk dopouští trestného činu nebo přestupku – v závislosti na míře. Jednou věcí je podání alkoholu dítěti v nějakém restauračním zařízení, na což pamatuje také živnostenský zákon a druhou věcí je podávání alkoholu dětem přímo v rodinách. Již při výchovném pohovoru je přístup některých rodičů tristní, kdy častým
argumentem bývá, že alkohol je dnes běžná věc, pije ho každý apod. Pravdou bohužel je, že společenská tolerance vůči alkoholu je velmi vysoká. V rodinném prostředí je na zodpovědnosti každého dospělého, zda dítěti pití alkoholu umožní. Je důležité si však uvědomit, proč vlastně je podávání alkoholu dětem trestné. Děti svou fyziognomií jsou mnohem citlivější k negativním vlivům alkoholu, při pravidelném užívání dochází rychleji k závislosti než u dospělého člověka a již požití malého množství alkoholu může mít negativní zdravotní důsledky. Někdy není objektivně schopen odhadnout míru požití alkoholu ovlivňujícího vědomí dospělý člověk, natož dítě. Jsou známy případy, kdy došlo u dětí k fatálnímu a nezvratnému poškození zdraví. Stát se tak snaží zákonnými úpravami chránit zdraví dětí. V několika případech jsme na oddělení sociálně-právní ochrany dětí - sociální prevence řešili mladistvé, kteří byli trestně stíhaní za to, že podali alkohol svým nezletilým kamarádům. Nejzákladnější poučení k alkoholu však musí přijít z rodiny, děti by měly vědět, proč alkohol pít nesmějí a jaké to pro ně může mít důsledky. Mávneme-li rukou nad jednou vypitou skleničkou u dětí, pak nemůžeme pohoršeně kroutit hlavou nad motajícími se lidmi na ulici. Kamila Slaná odbor sociálních věcí vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí - sociální prevence
20 LET OD VYHLÁŠENÍ VESNICKÝCH PAMÁTKOVÝCH ZÓN A REZERVACÍ NEJEN NA MLADOBOLESLAVSKU V roce 2015 uplynulo 20 let od doby, kdy bylo vyhlá- Skalsko, Střehom, Loukov a vesnické památkové rezeršeno 60 vesnických památkových rezervací a 138 ves- vace Víska a Mužský. nických památkových zón. Na okrese Mladá Boleslav Vesnické zóny byly prohlášeny vyhláškou Ministerstva se jednalo o vesnické památkové zóny Březinka, Kluky, kultury ČR č. 249/1995 Sb. o prohlášení území historických jader vybraných obcí a jejich částí za památkové zóny, ze dne 22. 9. 1995. Důvodem prohlášení bylo zabezpečení a ochrana kulturního dědictví lidové architektury, kterou často zastiňuje architektura vysokého řádu. Obecně lze lidové stavitelství zhruba definovat jako souhrn stavební tvorby, vytvořené lidovými staviteli za spolupůsobení geografických, hospodářských, sociálně kulturních a etnických vlivů a odpovídající potřebám, názorům a tradicím lidu. Do kulturního dědictví patří i péče o zachování tradičních řemesel, znalost výroby a zpracování tradičních materiálů. Vesnické památkové rezervace jsou Víska. Průčelí a brána po opravě nejvyšším stupněm plošné ochrany sídel. Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
11
Reprezentují nejhodnotnější soubory lidové architektury a vesnického stavitelství. Jde o sídla dochovaná jako celek, tedy bez většího narušení urbanistické skladby, bez novodobých zásahů do hmotové skladby a s vysokým počtem dochovaných hodnotných staveb, z nichž větší část je prohlášena za kulturní památky. Předmětem ochrany ve vesnických památkových rezervacích je vedle vlastních prohlášených památek také ostatní hodnotná a hmotově tradiční zástavba včetně jejího tradičního prostředí, která zahrnuje jak veřejná prostranství a plochy v interiéru vesnice, tak i plochy zahrad a zeleně na území rezervace. Smyslem vyhlášení památkových zón (a v podstatě i rezervací) je zajistit, aby bylo v rámci jejích hranic chráněno prostředí sídla jako celku, aby ostatní stavby na tomto území respektovaly historický charakter sídla a jejich případné úpravy směřovaly k potvrzení tohoto charakteru a nápravě případných dřívějších nevhodných úprav staveb a prostranství, nikoli k jeho narušení. Je třeba zachovat prvky historické urbanistické struktury, tedy
Kluky. Nevyužívaná stodola při venkovské usedlosti
Kluky. Postupná konverze stodoly na obytný dům 12
půdorysu, parcelace, hmotové struktury i architektonických prvků historické zástavby. Jednotlivé stavební akce na území musí být posuzovány v územním kontextu, tedy jak se pro případnou stavební činnost změní nejen daný objekt, ale i jak bude jeho zamýšlená úprava působit na celé okolí. Velmi důležitá je hmotová skladba zástavby. Tato charakteristika zahrnuje zejména počet podlaží a tvar, sklon a orientaci střech. Současnému stupni poznání kulturně-historických hodnot odpovídá ochrana ne již izolovaně chápané jednotlivé památky, ale celého historického jádra města, tradiční vesnice a kulturní krajiny. Jakékoliv zásahy nerespektující charakter objektů a urbanismus daného prostředí se projevují negativně. Před vyhlášením vesnických památkových zón a rezervací byla daná území téměř vždy poznamenána některým z negativních zásahů. Mezi tyto je možné zahrnout odstranění částí nebo celků původní zástavby (usedlostí, hospodářských dvorů, vjezdových bran), výstavby typových samoobsluh, bytových domů, kulturních domů či nových rodinných domků nerespektujících tradiční vzhled venkovských staveb (např. domků typu „šumperák“ či montovaných domů - okálů) apod. Tyto se dostaly do přímého kontaktu s původní vesnickou zástavbou. V nejedné vesnici tak potkáme typovou samoobsluhu nebo bytový dům vedle tradiční roubené usedlosti (případně jejích zbývajících částí) či vedle tradiční zděné zástavby (venkovské usedlosti, zámku, kostela apod.). Tradiční zemědělský život obyvatel na vesnici se měnil s postupným technickým pokrokem, který se dostal i do vesnického prostředí. Zvrat v životě na české vesnici se zcela zásadně změnil po druhé světové válce, kdy proběhly razantní změny v ekonomickém a politickém systému. V důsledku války došlo k odsunu německého obyvatelstva a k usazování reemigrantů, kteří neměli vazby k novému prostředí a přinesli s sebou odlišné prvky kultury, což se mimo jiné projevilo i na úpravách jednotlivých staveb. Společenské, kulturní a politické změny po roce 1948 vyvolaly také radikální změny ve stavební podobě vesnic. Vlivem změny uspořádání došlo k vylidňování vesnic, nové chaotické výstavbě, jejíž architektonická úroveň byla nevalné úrovně, popíZpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
rání vytvořeného urbanismu, užívání moderních materiálů a úpravy však musí být maximálně citlivé pro dané proa technologií, které nerespektovaly ty historií osvědčené. středí a konstrukce. V rámci vesnických památkových zón Vznikaly velké rozdíly mezi jednotlivými sídly, které byly a rezervací dochází k postupné rehabilitaci zanedbaných důsledkem nově zavedeného systému tzv. střediskových a nevhodně upravených objektů, je zlepšována úprava obcí, do nichž se soustředila veškerá občanská vybave- veřejných prostranství a opravovány jsou církevní stavby, nost venkova, projevující se novou výstavbou potřebných které tvoří dominantu sídel a v dálkových pohledech tvoří zařízení (škol, zdravotních středisek, kulturních domů, charakteristické siluety. ale také výstavbou rozlehlých, zpravidla zemědělských Pro zachování tradiční podoby venkovské zástavpředimenzovaných areálů, které narušily krajinu). Do by v plošně chráněných sídlech je nezbytné respektostřediskových obcí se pak přirozeně přesídlovalo obyva- vat při stavebních úpravách jisté zásady, při opravách telstvo z okolí a sílil zde tlak na novou bytovou zástavbu. se zaměřit na rehabilitaci objektů. Zásadní roli hraje Menší vesnice se naopak vylidňovaly a chátraly. Neblahý velikost, tvar a osazení oken. V průběhu 20. století byla vliv tohoto vývoje na architektonickou a památkovou tradiční dvoukřídlá špaletová okna měněna na okna hodnotu vesnických sídel si již od 70. let uvědomova- trojdílná, šířková. Tím byla často narušena kompozice ly skupiny specialistů v oblasti památkové péče. Podle a symetrie jednotlivých průčelí a celkový architektonický již osvědčeného vzoru plošné ochrany nejhodnotnějších výraz staveb s dalšími okny (nejčastěji v patře objektu). měst, vyhlášených za památkové rezervace již na přelo- V rámci památkových zón a rezervací je tak usilováno mu 50 a 60. let 20. století, se snažili zajistit institucionál- o návrat k původnímu a tradičnímu řešení, a to včetně ní ochranu také pro nejhodnotnější vesnice s kvalitními okenních výplní, které by neměly být typové. S ohledem a dosud dobře dochovanými soubory lidové architektury. na požadovaný komfort je případné použití izolačních Již v 80. letech vznikla Koncepce ochrany lidové architektury v ČSR. Postupně vznikaly seznamy vesnic vhodných k plošné ochraně, probíhaly průzkumy vytipovaných sídel a jejich dokumentace a následně byly připraveny návrhy k prohlášení vybraných vesnic za památkové zóny a rezervace, které procházely složitým připomínkovacím řízením. K vlastnímu prohlášení vesnických památkových zón a rezervací došlo až v polovině 90. let, od té doby zároveň přibývá objektů prohlašovaných za kulturní památky a evidovaných v Ústředním seznamu kulturních Březinka. Brána před obnovou památek ČR. Dnes, po dvaceti letech plošné ochrany, je možno spatřit viditelné rozdíly mezi vesnicí památkově chráněnou a vesnicí bez plošné ochrany. Zároveň je nutné podotknout, že památkově chráněné vesnice se nestávají skanzeny, život a vývoj v nich plyne dál, jsou živými organismy, stejně tak jako objekty, které jsou kulturními památkami. I ty je možné stavebně přizpůsobit současným nárokům na bydlení. Mylný je tak například názor, že v chráněných roubených stavbách není možné vybudovat sociální zařízení, centrální vytápění apod. Zásahy Březinka. Brána po obnově, včetně změny výplně Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
13
skel u staveb, které nejsou památkami, vždy závislé na charakteru stavby a jejím vlivu na hodnotu chráněného území. Důležitou roli zde hraje i materiálová stránka, neboť dřevo je ve vesnickém prostředí tradičně užívaným materiálem, kdežto za naprosto cizorodý materiál je považován plast. Ve 20. století, zejména v jeho první polovině, byly původní druhy krytin (slaměné došky, případně dřevěný štípaný šindel) nahrazovány novými nespalnými krytinami, zejména eternitovými šablonami a různými druhy taškových krytin, ať již pálenými či maloformátovými betonovými taškami. Jen v omezené míře se na stavbách, zejména menších hospodářských a doplňkových, používala lepenka či falcovaný plech. Teprve ve druhé polovině 20. století se začaly prosazovat novodobé náhradní krytiny typu vlnitého eternitu, makrolonu, profilovaných kovových šablon, pískovaných lepenek apod. Ty je možné brát pouze jako krytiny provizorní, které by měly být v co nejkratším čase nahrazeny plnohodnotnou krytinou, která se historicky na objektu nacházela, či jaká se v daném vesnickém prostředí nejčastěji nachází. Při modernizačních snahách docházelo nezřídka k zásahům do původního vzhledu střech a štítů, k nejzávažnějším patřilo odstraňování kabřince, stříšky při vrcholu střechy, která chránila vrchol štítové plochy, který je pro některé oblasti charakteristický. Regionálně zdobené a skládané bedněné štíty bývaly zjednodušovány, široká prkna nahrazována úzkými. Návrat k původnímu řešení se rovněž výrazně projeví v pozitivním vnímání objektu. Za ryze nevhodný je považován dřevěný obklad roubení, který měl imitovat samotné roubení. Díky své pravidelnosti, rovným liniím a barevnosti však působí velmi nevěrohodně. Barevné kontrasty mezi vápenným nátěrem vymazávek a roubením opatřeným tmavě hnědým nátěrem je všeobecně mylně považováno za správnou úpravu. Tyto úpravy byly prováděny v dobách chalupářského boomu (který však měl velký význam pro zachování lidových staveb, neboť šlo často o jediný způsob záchrany objektů) a bohužel se vyskytují dodnes. Roubené stěny bývaly především celoplošně natírány vápnem. Charakteristická podoba středočeských vesnic 19. století byla založena na bílých staveních s šedými doškovými střechami. Ve starším období a na hospodářských objektech typu stodoly bývaly trámy ponechány bez konzervace přirozenému stárnutí, při němž povrch dřeva dostával obvyklou šedavou barvu. Zděné stavby na Mladoboleslavsku se do vesnického prostředí rozšířily ve větší míře až v druhé polovině 19. století, či spíše k jeho závěru. Šlo zpravidla o výstavné patrové stavby velkých usedlostí a statků. Výstavnost těchto budov dokreslovala také bohatě členěné a zdobené fasády vycházející z tvarosloví oficiálních stavebních slohů. Objevují se zde klasické prvky typu pilastrů, lizénových rámů, bosáží, profilovaných říms 14
apod. Prvky vysoké architektury jsou přizpůsobovány vesnickému prostředí a odráží se zde individuální přístup jednotlivých lidových umělců a řemeslníků. Tyto výstavné fasády byly v průběhu druhé poloviny 20. století nezřídka nahrazovány novými nečleněnými tvrdými omítkami typu břízolitu, které – zpravidla doprovázeny výměnou oken – zcela pozměnily celkový architektonický výraz stavby. Doplňujícím prvkem venkovských usedlostí bývaly předzahrádky s regionálně podmíněným oplocením (plaňkové ploty) či ohrazením (kamenné zídky). Dnes se však v mnoha případech setkáme s typizovanými ploty v různobarevném pojetí, betonovými zdobnými dílci, oploceními ze ztraceného bednění apod. I tyto zdánlivě podřadné součásti venkovského prostředí, však výrazně ovlivňují jeho charakter. Za nešvar je možné považovat i nevhodné umisťování elektropilířků či rozvodných skříní. Jejich nevzhledné úpravy a umístění musí být často korigovány pracovníky památkové péče. Jak je tedy patrné, 20. století výrazně zasáhlo stavební vývoj českých vesnic. Snahou památkové péče a plošných ochran je rehabilitace objektů a jejich prostředí. Je třeba vážit si odkazu předků a uchovat jedinečnou atmosféru, kterou poskytuje pouze venkovské prostředí a která by bezpochyby bez plošných ochran zcela jistě vymizela. Kristýna Licinbergová odbor stavební a rozvoje města vedoucí oddělení památkové péče
Nakreslila Tereza Veselá Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav 01 / 2016
15
Zpravodaj Magistrátu města Mladá Boleslav. Vydává Magistrát města Mladá Boleslav. Neprodejné. Odpovědný zástupce vydavatele Ing. Jan Jihlavec. Tel.: 326 716 100, e-mail:
[email protected]. Číslo 1/2016, datum vydání: únor 2016. Tisk: Tiskárna Golapress, Bělská 151, Mladá Boleslav. Text neprošel jazykovou úpravou.
