Magisterská diplomová práce

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie

SOCIÁLNÍ SÍTĚ NA INTERNETU: PATOLOGICKÉ UŽÍVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ

Magisterská diplomová práce

Autor: Matouš Bilík Vedoucí práce: PhDr. Marek Kolařík, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlášení Místopříseţně prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci na téma „Sociální sítě na internetu: Patologické uţívání sociálních sítí“ vypracoval samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedl jsem všechny pouţité podklady a literaturu.

V …………………………… dne ……………… Podpis ………………………

Děkuji PhDr. Marku Kolaříkovi, Ph.D. za trpělivost, vstřícnost a rady, které mi poskytnul při psaní této práce. Mimojiné bych chtěl ještě poděkovat Bc. Tereze Sobkové za sdílení cenných zkušeností z jejího předchozího studia.

Teoretická část .............................................................................................................. 5 1. Internet vs. kyberprostor ............................................................................................ 5 1.1 Některé psychologické aspekty kyberprostoru ............................................... 6 2. Sociální sítě ................................................................................................................... 7 2.1 Definice ................................................................................................................... 8 2.2 Historie .................................................................................................................. 12 2.3 Historie Myspace a Facebooku ........................................................................... 13 2.4 Netiquette (netiketa) ............................................................................................ 15 3. Internetová komunikace............................................................................................ 16 3.1 Internetová komunikace jako součást běžného života ..................................... 16 3.2 Disinhibiční efekt ................................................................................................. 19 4. Online identita ............................................................................................................ 23 4.1 Online identita ...................................................................................................... 23 5.Internetová závislost ................................................................................................... 28 5.1 Obecná charakteristika závislosti....................................................................... 28 5.2 Historie vzniku internetové závislosti ................................................................ 30 5.3 Internetová závislost – ano, či ne? ...................................................................... 33 5.4 Závislost na sociálních sítích ............................................................................... 34 Empirická část ............................................................................................................ 35 6. Vymezení cíle výzkumu ............................................................................................. 35 6.1 Výzkumné cíle a hypotézy ................................................................................... 36 6.2 Aplikovaná metodika ........................................................................................... 37 6.3 Konstrukce dotazníku ......................................................................................... 37 6.4 Výzkumný soubor ................................................................................................ 38 6.5 Analýza a interpretace dat .................................................................................. 39 6.6 Ověření platnosti hypotéz ................................................................................... 61 7. Diskuse ........................................................................................................................ 63 8. Závěry ......................................................................................................................... 66 9. Souhrn ......................................................................................................................... 67 10. Použitá literatura a zdroje ...................................................................................... 68 Seznam příloh diplomové práce ................................................................................... 72

3

Úvod V poslední době, v éře technologického rozmachu, vznikají zcela specifická sociální prostředí, mající svá vlastní pravidla, která boří některá zabudovaná sociální pravidla a dávají moţnost odlišným vzorcům chování a vystupování. Takovýmto prostředím se stal v poslední době internet, který ovlivnil, dovolím si tvrdit, celý svět. S menším nadhledem bychom mohli říct, ţe je to svět ve světě. Internet sám o sobě nepůsobí jako rizikový faktor při rozvoji závislosti. Jsou to moţnosti, které internetové vody nabízejí. Pornografie, online hry, chatovací servery jsou rizikové a v téměř pro všechny dostupné celosvětové síti se jim velice daří a šance, ţe by zanikly, např. nezájmem uţivatelů, jsou prakticky nulové. V teoretické části se věnuji popisu kyberprostoru jakoţto základního stavebního kamene celého internetu. Dále definuji, co jsou to sociální sítě, zmiňuji jejich historii a charakteristiky, které je formují a dělají je jedinečné. Důleţité je také zmínit komunikaci a budování identity na sociálních sítích, jelikoţ v online světě mají jiná pravidla neţ v realitě. V poslední části se věnuji internetové závislosti, její genezi a zdali se vůbec dá diagnostikovat internetová závislost. Výzkumů na téma internetové závislosti je mnoho, avšak studií na téma závislost na sociálních sítích je nedostatek, proto jsem si pro svůj výzkum zvolil téma závislosti na sociálních sítích. Snaţil jsem se zjistit, jestli jsou sociální sítě rizikové tím, ţe v rámci jedné platformy můţe působit více rizikových prvků vyvolávajících závislost,m nebo jsou spíše levným a dostupným komunikačním prostředkem. Tato práce je roţšíření mé diplomové práce.

4

Teoretická část 1. Internet vs. kyberprostor Internet je celosvětová počítačová síť, která spojuje jednotlivé menší sítě pomocí sady protokolů IP. Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhoţ tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“. S pomocí předpony inter- (mezi) vzniklo slovo internet vyjadřující propojení a vstřebání různých starších, specializovaných, soukromých nebo lokálních sítích. Internet slouţí k přenášení informací a poskytování mnoha sluţeb, jako jsou elektronická pošta, chat, WWW stránky, sdílení souborů, on-line hraní her, vyhledávání a další. Jednotlivé uzly internetu jsou rozčleněny podle geografického umístění (cz, fr, it, arg...) a také například podle účelu (net, com, mil, gov, edu, org...). S pojmem kyberprostor přišel poprvé v roce 1984 spisovatel William Gibson ve svém kyberpunkovém románu Neuromancer. Gibson v něm popsal vizi globální počítačové sítě, která propojuje lidi, stroje a informační zdroje celosvětově. Lidé zde mají moţnost napojit se do sítě internetu skrze nervové rozhraní a díky tomu pracovat s různými daty a informacemi. Důleţitý rozdíl oproti internetu je fakt, ţe se v celosvětové síti vytváří nový prostor (kyberprostor). Vizi celosvětové počítačové sítě jiţ splňuje internet. I přesto, ţe není v dnešní době moţné připojit se do kyberprostoru přes nervovou soustavu, jak bylo popsáno v Gibsonově románu, neznamená to, ţe kyberprostor neexistuje. Uţ v roce 1993 přiblíţil Bruce Sterling kyberprostor na telefonní síti. Kyberprostor je „místo“, kde se telefonní hovory stávají běžnými. Není to uvnitř tvého telefonu, plastického zařízení na tvém stole. Je to místo mezi telefony. Nedefinovatelné místo kdesi venku, kdesi tam, kde se dvě lidské bytosti setkávají a spolu komunikují.“1(Sterling, 1993)

1

Cyberspace is the "place" where a telephone conversation appears to occur. Not inside your actual phone, the plastic device on your desk. The place between the phones. The indefinite place out there, where the two of you, two human beings, actually meet and communicate.

5

Tento princip můţeme aplikovat i na počítačovou síť. Uţivatelé sice sedí fyzicky u svých počítačů a monitorů, avšak prostřednictvím dat, které vkládají na různé weby a servery, vstupují a stávají se součástí sítě samotné. Tato data mohou obsahovat prakticky cokoliv (text, obraz,atd.). Uţivatelé pak uţ neexistují jen jako fyzické bytosti před počítačem, ale i jako zdroj svých dat, která jim umoţňují vystupování na nejrůznějších serverech v síti (Faltýnek, 2002).

1.1 Některé psychologické aspekty kyberprostoru Stejně jako kaţdé jiné prostředí vyvolává kyberprostor u jedince různé vzorce chování, odlišné způsoby jednání a rozdílnou sebeprezentaci. Některé psychologické aspekty kyberprostoru popsala Ricínová (2005):

1.

Omezená percepce – Tento bod spočívá ve vnímání pouze psaného

textu v internetových vodách. S postupem vývoje technologie je moţné zapojit i další percepční podněty, jako je obraz a zvuk (telekomunikace pomocí Skype, webkamery), avšak k dosaţení kvalit reálné komunikace face-to-face vede ještě dlouhá cesta. Čichové, hmatové vjemy jsou zatím neproveditelné (otázkou je, zda-li v budoucnu vůbec budou proveditelné) pomocí internetové komunikace. O sdílení intimity ani nemluvě.

2.

Flexibilita identit – Fakt, ţe jedinec komunikující přes internet není

viděn, mu poskytuje nezvyklé mnoţství anonymity. Díky této anonymitě má jedinec obrovský prostor pro prezentaci svých názorů i své identity jako celku. Díky této situaci je jedinec schopen diskutovat otevřeně a upřímně nad tématy, která by pro něj byla v reálném světě tabu.

3.

Změněné a snové stavy – V kyberprostoru je moţné vše. Procházet

zdmi, létat, vytvářet předměty z ničeho, být neohroţený hrdina zachraňující svět atd. Často dokonce dochází k propojení myslí dvou komunikujících jedinců. Tyto stavy, ne nepodobné snům, jsou pro člověka velmi příjemné a zvyšují atraktivitu kyberporostoru. Toto je jeden z moţných faktorů vzniku závislosti na internetu.

6

4.

Rovnost sociálního statusu – V prostředí kyberprostoru mají

všichni lidé stejnou příleţitost. Nezáleţí tu na rase, pohlaví, náboţenské příslušnosti či vzdělání (Tento fakt je téţ nazýván jako „Net Democracy“). Určující vliv zde má schopnost a vytrvalost komunikace a kvalita idejí.

5.

Transcendentální prostor – Moţnost připojení a komunikování na

internetu není omezená geografickou polohou či hranicemi států, proto má jedinec příleţitost komunikovat s kýmkoliv po celém světě. Toto je podstatné zejména pro jedince se specifickými zájmy, kteří se často potýkají s problémy najít někoho s podobnými zálibami ve svém blízkém okolí.

6.

Časová flexibilita – Čas je v kyberprosotru relativní. Co můţe

v reálu trvat týdny, odehraje se na internetu během dnů či dokonce hodin a naopak. Komunikaci na internetu můţeme rozdělit na synchronní a asynchronní. 

Asynchronní komunikace je taková, která se neodehrává v jednom čase, ale existuje mezi ní časová prodleva. Příkladem takovéto komunikace můţe být třeba e-mail. Odpověď ze strany příjemce e-mailu můţe dojít za několik málo minut, častěji se však stává, ţe dojde za několik hodin či dokonce dní.



Synchronní komunikace můţe být uvedena na příkladu komunikace na chatu. I kdyţ je tato komunikace označována téţ jako bezprostřední, jedinec má moţnost sekundových aţ několikaminutových prodlev. V praxi to vypadá tak, ţe má jedinec čas na promyšlení odpovědi v signifikantně delším čase neţ v reálu, čímţ se liší od komunikace tváří v tvář.

2. Sociální sítě V dnešní době se ze sociálních sítí stal velký fenomén přitahující pozornost nejen milionů obyčejných lidí, ale i vědecké obce. Mezi nejvýznamnější patří MySpace (přes 7

100 milionů aktivních uţivatelů z celého světa měsíčně) (Fact, 2010), Facebook (více neţ 400 milionů aktivních uţivatelů) (Fact, 2010)2 a další méně známé sociální sítě jako Twitter (www.twitter.com), jihokorejský Cyworld (www.cyworld.nate.com), Friendster (www.friendster.com), či Flickr (www.flickr.com). Samozřejmě je na internetu nepřeberné mnoţství sociálních sítí, avšak vyjmenování všech by bylo zbytečné. Výše zmíněné jsou v dnešní době nejnavštěvovanější uţivateli z celého světa. Většina těchto sítí podporuje jiţ existující sociální sítě mezi lidmi (na rozdíl třeba od seznamek, které jsou zaloţené vyloţeně na budování nových kontaktů za účelem seznámení ), s moţností potkat nové přátele skrze společné zájmy (např. facebook či friendster), jiné napomáhají lidem najít nové kontakty za účelem sdílení svých zkušeností, názorů či postřehů v dané specifické oblasti, např. hudba (myspace) či fotky (flickr). Některé sítě jsou otevřené všem uţivatelům napříč zeměkoulí, jiné se „specializují“ na uţivatele sdílející společný jazyk, specifické sexuální preference, rasovou příslušnost, náboţenské vyznání, atd. Sociální sítě se téţ můţou lišit způsobem, kterým umoţňují uţivatelům komunikovat, a pomůckami, jeţ dávají lidem více moţností na dané sociální síti. Pro příklad by se dala uvést třeba aplikace pro mobilní telefony, umoţňující připojit se v podstatě odkudkoli, kde je signál, moţnost blogování či sdílení fotek nebo videí.

2.1 Definice Co to vlastně sociální síť je? Jak se liší od diskuzního fóra nebo chatu? Boyd a Ellison (2007) ji definují jako webově zaloţenou sluţbu, poskytující jedinci: 1. Vybudovat si veřejný nebo z části veřejný profil vně uzavřeného systému. 2. Vytvořit a prezentovat list obsahující další uţivatele, se kterými je jedinec v kontaktu. 3. Prohlíţet a procházet seznam svých kontaktů a seznamy kontaktů, vytvořené ostatními uţivateli v rámci systému. Důleţité je také zmínit rozdíl mezi „social network site“ a „social networking site“. Tyto dva pojmy se často zaměňují, přestoţe je mezi nimi jeden výrazný rozdíl. Zatímco pojem „networking“ zdůrazňuje navazování nových kontaktů (specifické např. pro 2

Na konci roku 2011 bylo uţivatelů necelých 500 milionů a jejich počet stále roste. Pro aktuální informace je moţno sledovat stránky http://newsroom.fb.com/content/default.aspx?NewsAreaId=22

8

seznamky), „social network sites“ tuto moţnost samozřejmě podporují, avšak primárně jsou postavené na jiţ existujících sociálních sítích. Jedinečnou vlastností „social network sites“ není právě navazování nových kontaktů, jak bylo zmíněno, ale publikování jiţ existujících sociálních sítí jedince. Výsledkem můţe být navázání kontaktu s osobou, ke kterému by pravděpodobně jinak nedošlo, avšak toto není cílem sociálních sítí. Ve většině případů se tak děje na základě jiţ existujících latentních pout, které jsou sdílené i offline. Na mnoha velkých sociálních sítích uţivatelé většinou nemají zájem. přímo vyhledávat nové kontakty, jelikoţ jejich primárním cílem je komunikace s lidmi, kteří jsou součástí jejich sociální sítě. Existence vytvořené (offline) sociální sítě je také kritickým prvkem přiřazujícím těmto sluţbám dle Boyd a Ellison (2007) termín „social network sites“. Opěrným bodem sociálních sítí je mít vytvořený viditelný profil se seznamem přátel3. Tento profil si jedinec ve většině případů vytváří ihned po přihlášení na danou síť, později je zde samozřejmě moţnost profil upravovat, doplňovat a modifikovat dle potřeby. Primárně zde jedinec vyplňuje ţivotní fakta jako věk, pohlaví, místo bydliště a následným odpovídáním na otázky prezentuje své zájmy, koníčky, ţivotní motto atp. Můţe o sobě téţ napsat krátké povídání v sekci „o mně“. Sociální sítě běţně vybízí uţivatele k nahrání své profilové fotky a některé z nich dovolují uţivateli různě modifikovat jeho profil, např. změnou designu či barvy stránky. Jsou i takové (např. Facebook), jeţ dovolují uţivateli přidat do svého profilu tzv. „záloţky“, které odkazují na další uţivatelovy aktivity. Člověk se tak můţe podívat na uţivatelův blog4 či nahlédnout, co daný jedinec poslouchá za hudbu pomocí serveru Last.fm5(Boyd, Ellison, 2007). Viditelnost uţivatelova profilu se liší stránku od stránky. Tuto viditelnost Boyd a Ellison (2007) rozdělují do čtyř hlavních typů (kurzívou uveden příklad sociální sítě):

3

Boyd a Ellison zde rozlišují pojem „Friend“ a „friend“. Zatímco friend je pro jedince osoba velmi blízká, se kterou sdílí většinou velkou část svého ţivota, Friend na sociálních sítích je osoba, kterou jedinec ve většině případů pouze zná a nesdílí s ní ţádné osobní věci či záleţitosti. V češtině by se pojem Friend dal přeloţit jako známý. 4 Blog je webová stránka, kde jedinec prezentuje své názory, podněty, zamyšlení nebo třeba jen svou prozaickou či poetickou tvorbu pomocí článků, fejetonů, krátkých esejů atd. 5 Last.fm je server softwarově propojený s hudebním přehrávačem uţivatele a hudbu, jeţ si jedinec pouští, ihned prezentuje v jeho online profilu.

9

1. Profil je viditelný a dohledatelný pro všechny uţivatele dané sociální sítě, aniţ by museli být v seznamu přátel daného jedince.

Tento

profil

je

viditelný

dokonce

i

pro

neregistrované uţivatele (Friendster, Tribe.net). 2. Viditelnost profilu je zaloţená na tom, zda má či nemá pozorovatel zaplacený účet (LinkedIn). 3. Uţivatel má moţnost vybrat si, zda bude jeho profil viditelný pro všechny registrované, nebo jen pro „přátele“ (Myspace). 4. Uţivatelé, kteří se mají navzájem v seznamu přátel, si mohou defaultně prohlíţet své profily. Daný jedinec si však můţe různě modifikovat svou viditelnost profilu (Facebook). Další základní vlastností sociálních sítí je moţnost propojení s dalšími uţivateli, se kterými jiţ existuje nějaká vazba mimo internetové prostředí. Většinou se tak děje hned po registraci. Většina sociálních sítí vyţaduje oboustranné potvrzení přátelství6, avšak některé z nich poskytují moţnost jednostranného spojení. Tyto vazby bývají často nazývány jako „fanoušci“ nebo „následovníci“ (angl. Followers). V příkladu můţeme uvést server Twitter.com, kde si „následovníci“ označí jeden či více profilů a pozorují, co daný uţivatel dělá, kde se nachází atd. (tento server je celkem oblíbený i u slavných celebrit), nebo Facebook, kde se uţivatelé stávají „fanoušky“ určitých skupin, oficiálních stránek politických hnutí, hudebních skupin, vysokých škol atd. Zobrazení těchto konexí je další významnou součástí fungování sociálních sítí. V seznamu přátel je moţnost rozkliknout si kaţdého z nich, a tak sledovat sociální sítě jednotlivého uţivatele daného serveru. Na většině sluţeb je tento seznam přátel viditelný s moţností modifikace ze strany uţivatele (viz. výše) (Boyd, Ellison, 2007). K typickým funkcionalitám online sociálních sítí patří moţnost zanechat zprávu přímo v profilu daného uţivatele. Tento prostor bývá nazýván různě, na Facebooku je to

6

Zde můţe být pojem přátelství trochu zavádějící, jelikoţ se internetové přátelství liší od pojmu přátelství v kaţdodenním slova smyslu. Vazby, které spolu internetoví uţivatelé vytvářejí, můţou být rozdílné (Boyd, 2006a).

10

„zeď“ (angl. Wall), na českém serveru spoluţáci.cz je to „nástěnka“. Tento vzkaz potom mohou vidět všichni, kteří mají přístup na daný profil, a následně na něj mohou reagovat, coţ by mělo být jakýmsi hnacím motorem tohoto typu komunikace. Mimo jiţ zmíněné veřejné posílání zpráv nabízejí některé sociální sítě i další způsoby komunikace mezi uţivateli. Klasické posílání zpráv „poštou“, kdy zprávu vidí pouze odesílatel – příjemce, a jakási náhraţka chatu, fungující na bázi „instant messenger“ programů, kde do komunikace taktéţ nezasahuje nikdo další. Rozdíl mezi těmito dvěma typy je v časové prodlevě, ve které se debata odehrává. „Pošta" funguje jako e-mail. Odpověď dojde tehdy, aţ je daný uţivatel online, kdeţto u soukromého chatovacího okénka je nutnost, aby byli oba uţivatelé online, a debata většinou končí odhlášením se jednoho z nich (Boyd, Ellison, 2007). Mimo profilování, vytváření přátelství, komentování a soukromého dopisování nabízejí sociální sítě mnoho dalších moţností k vyuţívání těchto platforem. Nejčastější bývá sdílení svých fotek a videí s ostatními, dále třeba prezentace osobního blogu nebo moţnost strávení volného času u jednoduché hry. Největší a nejznámější sociální sítě jako Facebook nebo Myspace integrují mnoho těchto zábavních nástrojů na jedné platformě. V dnešní době, kdy je kladen důraz na celkovou mobilitu a dostupnost sluţeb pro člověka, nabízejí některé sociální sítě moţnost připojení přes mobilní telefon s určitými omezeními (Facebook, Myspace) a některé jsou dokonce zaloţené primárně pro mobilní telefon (Dodgeball). Jelikoţ se lidská populace rozlišuje významnými specifiky (náboţenské vyznání, jazykové skupiny, kulturní odlišnosti, atd.), tak se i sociální sítě v mnoha případech zaměřují na určitou skupinu populace. Ne vţdy to však vyjde podle očekávání tvůrců dané platformy. Například Orkut, spuštěný ve Spojených státech amerických s uţivatelským rozhraním pouze v anglickém jazyce, byl brzy „ovládnut“ portugalsky mluvícími Brazilci, kteří se stali dominantní skupinou na této síti (Kopytoff, 2004). Některé sítě byly vytvořeny v úmyslu oslovit specifickou skupinu uţivatelů dle etnické příslušnosti, náboţenství, sexuální orientace, politického zaměření anebo na základě jiné sebeidentifikující kategorie. Jiné velké, všeobecně přístupné sítě naopak od začátku přitahovaly dosti homogenní populaci. Není výjimkou nalézt skupiny, které pouţívají sluţby segmentující je na základě národnosti, věku, vzdělání nebo jiného společenského faktoru (Hargittai, 2007). A to nezávisle na tom, zda to samotní tvůrci sluţby zamýšleli, či nikoliv.

11

2.2 Historie První sociální síť, která odpovídá definici výše, vznikla v roce 1997 a byla jí stránka SixDegrees.com. Tato platforma dovolovala uţivatelům vytvářet profily, sepisovat si seznam přátel a od roku 1998 jím téţ listovat. Kaţdá tato sluţba existovala samostatně jiţ dříve, například vytváření profilů je běţnou záleţitostí na seznamkových serverech. Seznam přátel si lidé tvoří ve většině instant messengerů, avšak tento list nebyl viditelný pro ostatní. SixDegrees byla právě tou první sítí, jeţ spojila všechny tyto sluţby dohromady (Boyd, Ellison, 2007). I přesto, ţe SixDegrees přilákala miliony lidí, musela v roce 2000 ukončit svou existenci. Selhala jako trvale udrţitelný byznys pro své zakladatele. Většina uţivatelů totiţ neměla rozsáhlejší seznam přátel a prozatímní nezájem seznamovat se s cizinci vyústil v nudu a zaujmutí spíše negativního postoje na straně uţivatelů. V letech 1997 aţ 2001 začaly některé platformy pouţívat rozličné utility, přibliţující je ke statusu sociální sítě. AsianAvenue, BlackPlanet nebo MiGente dovolovaly uţivatelům vytvořit osobní, profesionální či seznamovací profil, na kterých mohli uţivatelé sledovat návštěvy svých profilů známými bez předchozího „odsouhlasení“ přátelství. Podobnou funkcionalitu zprovoznil i LiveJournal hned po svém spuštění v roce 1999. Zde si uţivatelé označili ostatní jako „přátele“, aby mohli sledovat jejich online deníky a dozvědět se něco z jejich osobního popisu. I švédský komunitní web přidal do své nabídky utility, přisuzující mu status sociální sítě od roku 2000, jako seznam přátel, tzv. „guestbook“7 neboli blogovací stránku, podobně jako korejský Cyworld, který se stal sociální sítí v roce 2001 (Boyd, Ellison, 2007). Nová vlna sociálních sítí nastala, kdyţ byl spuštěn server Ryze.com v roce 2001, aby pomohl lidem vyuţívat jejich pracovních konexí. Server Ryze se nejdříve rozmohl ve skupině přátel jejího zakladatele. Většinově se jednalo o členy sanfranciské obchodní a technologické komunity. Mezi nimi byli i sponzoři a podnikatelé stojící za vznikem některých budoucích sociálních sítí. Zejména lidé okolo Ryze, Tribe.net, LinkedIn a

7

Jakási zeď, kde můţou uţivatelé vkládat své příspěvky do debaty, názory, připomínky atd. Na tomto principu fungují diskusní servery, v ČR asi nejznámější NYX (www.nyx.cz) či diskuse pod články zpravodajských serverů.

12

Friendster byli velmi těsně provázaní jak v osobním, tak v profesním ţivotě.. Věřili totiţ, ţe se můţou namísto soutěţení a konkurování si vzájemně podporovat (Festa, 2003). Nakonec to dopadlo tak, ţe Ryze nebyl nikdy moc populární, Tribe.net si vybudoval svou základnu zarytých fanoušků, LinkedIn se vydal cestou serveru pro byznys a Friendster je nejvíce známý jako „jedno z největších zklamání v internetové historii“ (Chafkin, 2007, str. 1). Zatímco největší sociální sítě jako Myspace získávaly svou slávu převáţně na území Spojených států amerických, menší a ne tak slavné sociální sítě nabíraly na popularitě v různých koutech zeměkoule. Friendster se usadil v Pacifických ostrovech, Orkut převaţoval v Brazílii, načeţ získal velkou popularitu v Indii, Mixi zaujala uţivatele v Japonsku, LunarStorm se stal jedničkou ve Švédsku, Holanďané si přivlastnili Hyves, Hi5 zaujal svou pozici v menších státech Latinské Ameriky, Jiţní Ameriky a Evropy a Bebo se stal velmi populární ve Spojeném Království, na Novém Zélandu a v Austrálii (Boyd, Ellison, 2007).

2.3 Historie Myspace a Facebooku Myslím si, ţe tyto dvě majoritní sociální sítě si zaslouţí sepsat v krátkosti svoji vlastní

historii

vzhledem

k jejich

věhlasu.

Moţná

nejsou

největšími

nebo

nejnavštěvovanějšími platformami, ale nejznámějšími dozajista jsou. Myspace vznikl v roce 2003 jako konkurence serverů Friendster či AsianAvenue. Myspace začal růst díky přeběhlíkům, které motivovala přítomnost rockových hudebních skupin zakládajících své profily právě na této platfromě. Tyto skupiny byly vyhoštěny z Friendsteru kvůli neshodám ohledně stanov týkajících se profilů. Prvoplánově nebyl Myspace zaloţen pro podporu hudebních skupin, nicméně jejich přítomnost vítal, coţ se později ukázalo jako velmi přínosné. Samotné hudební skupiny nebyly hlavní příčinou růstu Myspace, avšak jejich symbiotický vztah s fanoušky umoţnil tomuto serveru shánět budoucí uţivatele i v jiných vodách neţ v těch přeběhlických z Friendsteru. Jelikoţ chtěly být skupiny v kontaktu se svými fanoušky a fanoušci touţili po zájmu ze strany svých oblíbených muzikantů (mj. i proto, aby získali uznání u svých vrstevníků), byl tento vztah pro Myspace velmi prospěšný. V roce 2004 se začali na Myspace masově registrovat mladiství, kteří chtěli vyuţít jiţ zmíněné spojení mezi fanouškem a hudební skupinou. 13

S tímto novým přílivem přišel i problém ohledně nezletilosti nových uţivatelů a jelikoţ Myspace nechtěl ztratit příznivce, radši změnil některé uţivatelské pravomoce, neţ aby odmítal registrace mladistvých (Boyd, Ellison, 2007). Facebook byl prvně spuštěn v roce 2004 jako komunitní server pouze pro studenty Harvardské univerzity. Později začal být přístupný studentům dalších univerzit (Standford, Yale, atd.). Podmínkou bylo mít univerzitní e-mailovou adresu, čímţ se uţivatel prokázal jako student dané univerzity. V září roku 2005 se Facebook zpřístupnil americkým středním školám, k úspěšné registraci však byla nutná pozvánka. V témţe roce dostali moţnost stát se uţivateli i zaměstnanci některých významných firem, např. Apple Inc. nebo Microsoft. Konečně v záři roku 2006 Facebook otevřel své brány pro kohokoliv nad 13 let a s platnou e-mailovou adresou. Od roku 2009 je Facebook jednou z nejvyuţívanějších sociálních sítí. (Phillips, 2007)

14

Obr. 1 Časová osa založení hlavních sociálních sítí a komunitních webů, které získaly status sociální sítě

2.4 Netiquette (netiketa) Stejně jako nám napovídá etiketa, jak bychom měli stolovat ve společnosti, tak existuje soubor určitých doporučení, jak by měl jedinec vystupovat na internetu. Tento soubor se nazývá netiqutte a vznikl spojením dvou slov, a to „network“ (síť) a „etiquette“ (etiketa). Podrobně jsou tato pravidla sepsána na internetovém serveru Hoax.cz8, já zde uvedu jedenáct základních pravidel, jak je formuloval Sullivan (2002):

8

Dostupné na http://www.hoax.cz/hoax/netiketa%3E.

15

1.

Nikdy o sobě neříkej nepravdivé věci.

2.

Nauč se, kdy přestat mluvit.

3.

Nauč se, kdy můţeš mluvit.

4.

Vţdy po sobě kontroluj gramatiku.

5.

Nechtěj po ostatních, aby ti hned odpověděli na e-mail.

6.

Neodbíhej od témat, jeţ jsi začal.

7.

Snaţ se rozdělit zprávu spíše na více malých celků neţ na jeden sáhodlouhý román.

8.

Dej najevo, ţe jsi právě přišel na chat. Ostatní mohou řešit soukromou záleţitost, s níţ se nechtějí s ostatními dělit.

9.

Odhlašuj se z chatů a instant messangerů, kdyţ jdeš na delší dobu od počítače pryč.

10.

Nikdy neposílej e-mail, který bys sám neprezentoval před ostatními.

11.

Neţ odešleš e-mail, tak si vše ještě jednou pročti a promysli.

3. Internetová komunikace 3.1 Internetová komunikace jako součást běžného života

Mnoho lidí chápe pouţívání internetových komunikačních sluţeb jako součást svého ţivota, denní rutiny. Dnešní internet nabízí rozsáhlé sluţby jako internetové bankovnictví, posílání elektronických dopisů, vyřizování různých úředních úkonů online, telefonování, přenos videa a další. Takţe proč absolvovat cestu na poštu či úřad a zpět včetně zdlouhavého čekání, kdyţ můţeme např. zaplatit sloţenku nebo vyřídit jiný poţadavek pomocí internetu, a to v pohodlí domova? Příčina je nasnadě – pro většinu lidí znamená vyřizování věcí na úřadě, poště či v bance jistou stresující událost. Navíc všichni víme, ţe zaměstnanci těchto institucí se k lidem (zákazníkům) mnohdy nechovají zrovna ukázkově. Tito pracovníci by sice pro komunikaci s lidmi měli být vyškoleni, avšak v praxi se k lidem ne vţdy chovají tak, jak by měli. Nedivme se tedy, ţe obecně převládá jakási nechuť vyřizovat si záleţitosti přímo na úřadech. Takţe pokud to situace přímo nevyţaduje, mnoho lidí raději vyřeší potřebné záleţitosti přes internet.

16

Podobná situace se týká také komunikace jedince s jedincem, tzn. posílání dopisů, pohlednic atd. Dnes pošleme k Vánocům či Velikonocům svým známým raději SMS nebo elektronickou pohlednici, neţ bychom se „pachtili“ s posíláním klasické pohlednice - to přece znamená koupit pohlednici, známku, vymyslet a napsat text, adresu, jít a vhodit dopis do schránky. A to je přece mnoho úkonů, ne? Opět se zde totiţ naskýtá úspora času a námahy pomocí internetové komunikace. Ovšem i v dnešní době se někteří lidé, a to i ti, kteří běţně komunikují pomocí internetu, stále drţí jakýchsi „tradic“ a v časech svátků stále posílají klasické pohlednice nebo dopisy. Souhlasím, kdyţ tito lidé říkají, ţe je v tom také jistý druh „romantiky“. Jiní lidé si zase naopak na internetovou komunikaci coby kaţdodenní součást ţivota nikdy nezvyknou. Většinou jde o starší ročníky, tedy generace, které rozvoj internetu plně nezasáhl a které se spokojí jen s občasným pouţíváním tohoto média a nepociťují jeho pouţívání jako nutnost. Stále však mluvím o lidech, kteří vědí, co je internet, a jeho funkci nebo princip fungování si umí představit. Další část obyvatel, zejména seniorů, totiţ internet nepouţívá vůbec nebo vlastně ani pořádně neví, co to internet je. Troufám si ale tvrdit, ţe tato skupina lidí je oproti mladší generaci v jisté výhodě co se týče prosté lidské komunikace, např. na ulici, s pracovníky úřadů apod. V poslední době se mi totiţ zdá, ţe s tím, jak se internet stává běţnou a stále větší součástí našeho ţivota, se z něho pomalu vytrácí ta obyčejná lidská, vroucí a přirozená komunikace. Tím myslím prosté mluvení s lidmi, např. cestou do obchodu, během cesty autobusem, tramvají, komunikace s úředníky na poště, úřadě či v bance. Tato interakce třeba i s neznámými lidmi je totiţ od pradávna součástí lidské existence, fungování lidské společnosti. Vezměme si např. mladého člověka, který je „odkojený“ internetem a je zvyklý kromě komunikace např. se spoluţáky ve škole spíše navazovat přátelství přes internet. To mu můţe třeba i pomoci, na internetu bude smělejším, odváţnějším, a to pak můţe přenést i do reálného ţivota. Nebo se naopak můţe stát, ţe tento člověk bude mít dříve či později problém navazovat vztahy „normálně“, tzn. přirozenou cestou. Lidé se pak mohou v reálném ţivotě stát uzavřenějšími, bojí se někoho oslovit nebo se s ním bavit déle, neţ je nutné. A to právě proto, ţe je okamţitě zřetelná jejich identita, nejsou zde „chráněni“ kyberprostorem, tedy jakousi neviditelnou bariérou. Určitý dopad na komunikaci v reálném světě mají i některé nové fenomény internetové komunikace. Prvním jsou tzv. „Flame wars“ (podobný výraz „spam“, popř.

17

„spamovat9“) a druhým je nadměrné pouţívání internetových zkratek a emotikonů (téţ smajlíků). „Flame war“ je vyhrocená debata mezi dvěma jedinci, která často vyúsťuje ve vzájemné osobní útoky. Jelikož se takovéto komunikování netýká tématu fóra/chatové místnosti apod., je na většině diskuzních platform zakázáno. (Urbandictionary, 2004). Podle výzkumů k takovým potyčkám na internetu dochází aţ čtyřikrát častěji neţ v reálném ţivotě (Šmahel, 2003, str. 13). Příčiny mohou být různé, např. frustrace, útok vůči naší osobě. Vystupňovat agresivitu mohou případné technické potíţe. Anonymní prostředí a moţnost okamţité reakce jsou ideálními podmínkami. Mluví se dokonce o „kyberšikaně“ mezi dětmi (Macháčková, 2007). Psychologové se však neshodují na tom, zda deindividualizované prostředí (sníţené veřejné sebeuvědomění a pocit odpovědnosti apod.) tento způsob chování zapříčiňuje, nebo je jen sociálním faktorem usnadňujícím vyjádření agrese. Flaming je sice negativním jevem, ale na druhou stranu je jistě lepší vybít si vztek ve virtuálním prostředí neţ v reálném. Emotikony neboli smajlíci se v internetové komunikaci zabydleli poměrně rychle a vybudovali si pevnou pozici. Jsou to grafické ikony vytvořené pomocí interpunkčních znamének za účelem vyjádření různých emocí, nálad atd. Můţou se smát : - ), uličnicky pomrkávat ; - ) nebo se mračit : - (. Jelikoţ při internetové komunikaci není moţno vnímat tón hlasu, napomáhají emotikony k tomu, aby byla určitá zpráva brána s humorem nebo ţe byl určitý komentář myšlen sarkasticky. Moţností, jak vytvořit emotikon, je opravdu hodně. Zručnější jedinci s bohatou fantazií dokáţí vytvořit smajlík pomalu z kaţdého znaku na klávesnici. Např. číslo „8“ můţe evokovat brýle 8 - ), písmenko „d“ můţe být čepice s kšiltem d: - ) a písmenko „p“ zase ústa s vyplazeným jazykem : - p. Emotikony mohou dokonce vypovídat o tom, odkud jedinec je či zda-li je členem nějaké specifické internetové skupiny (resp. jestli je to hráč MMORPG10, jedinec, co tráví většinu času na chatu, atd.). Třeba rozpoznání, do jaké části světa uţivatel patří, popř. jaké je národnosti, je pravděpodobně zapříčiněno odlišnou stavbou klávesnice a pouţíváním odlišných znaků v různých částech světa (Jones, 1995, s. 152). Mimo emotikonů lze náladu jedince, jeho momentální rozpoloţení vyjádřit pomocí modifikace textu (psaní velkými písmeny je na internetu všeobecně chápáno jako křičení či 9

Spam, spamovat – činnost, kdy internetový uţivatel bezúčelně chrlí nevýznamné a pro ostatní zbytečné informace a ostatním tím znesnadňuje a znepříjemňuje internetovou komunikaci. Často také bývá zahlcována (spamována) e-mailová schránka nevyţádanou reklamou. Výraz „spam“ s největší pravděpodobností vznikl díky Monty Pythonovské scénce nazvané SPAM. Narozdíl od „flamingu“ neobsahuje spamování agresivní komponenty. 10 Massive(ly)-Multiplayer Online Role-Playing Game – např. World of Warcraft

18

vyjádření svého názoru velmi nahlas) nebo uţíváním různých zkratek. Kdyţ třeba nějaký vtipálek vykládá svoje vtipy, nemůţe slyšet smích svého obecenstva. Proto vznikla zkratka ROFL (angl. Roll on the floor laughing – „válím se po zemi smíchy“), aby tak mohli posluchači vyjádřit svoje pobavení. Jelikoţ je těchto zkratek opravdu hodně, odvolám čtenáře na internetový zdroj11. Bohuţel toto zkracování, pouţívání různých amerikanismů a internetismů zasahuje i do běţné reálné komunikace a určitým způsobem ji degeneruje. Tento průnik internetové „hantýrky“ do reálného ţivota je patrný převáţně v psaném projevu. Také větší tolerance ke gramatickým chybám a hledání různých oklik k tomu, aby se co nejvíce zjednodušil projev, vede k následnému promítání „hantýrky“ do normálního ţivota, coţ napomáhá ztrátě citu pro nejen český jazyk. Dle Vybírala (1999) má internet neblahý vliv na lidskou komunikaci, řeč (viz výše zmíněná negativa, roztěkanost, úsečnost apod.), také na myšlení, ţivotní styl, zdravotní a psychický stav (závislosti). Pojďme se teď podívat na online komunikaci z odbornějšího hlediska.

3.2 Disinhibiční efekt

Jak uţ bylo zmíněno v kapitole Psychologické aspekty kyberprostoru, lidé ve virtuální realitě často říkají a dělají věci, které by za normálních okolností neudělali. Cítí se více uvolněnější, vyjadřují se otevřeněji a s menšími zábranami. Tato situace se odborně nazývá disinhibiční efekt či disinhibice. Ta je dle Vybírala (2002) uváděna jako jeden z nejspecifičtějších znaků internetové komunikace a popisována jako „ztráta nebo překonání nesmělosti, plachosti a ostychu, v krajních podobách může jít o obcházení tabu a zákazů, tedy o jistou odvázanost či nevázanost na normy…“. Suler (2004) rozděluje disinhibici takto:

1.

Benigní disinhibice – V tomto případě jedinec sdílí s kybersvětem

velmi osobní věci. Odhaluje soukromé obavy, emoce, tajná přání apod. Téţ můţe projevit dobrosrdečnost v nezvyklé míře. Důvodem pro toto chování můţe být snaha pochopit a prozkoumat sám sebe, své nitro a najít třeba novou ţivotní cestu.

11

Dostupné na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_zkratek_v_online_diskus%C3%ADch

19

2.

Toxická disinhibice – v této situaci převládá ve značné míře hostilní

chování. Vulgární mluva, přehnané kritizování, hněv, nenávist a výhruţky jsou jen jedny z mála projevů. Surfování na internetových stránkách, které by jedinec normálně nenavštívil (weby s tématikou pornografie, násilí, atp.), je také projev toxické disinhibice. Zde bývá důvodem pro takové chování prostá katarze potlačených potřeb a přání bez jakéhokoliv osobního růstu.

Suler (2004) dále popisuje několik základních faktorů, jeţ uvolňují psychologické bariéry jedince. Ty jsou spolu většinou v interakci, doplňují se a vyúsťují v efekt disinhibice. 

3.2.1 Disociativní anonymita

Lidé nejsou schopni poznat, kdo jste, jen z pouhého setkání v kyberprostoru, coţ zaručuje pro jedince velkou míru anonymity. Někteří jedinci jako systémoví operátoři či zkušenější IT odborníci jsou schopni zjistit vaši IP adresu, e-mail nebo místo, odkud jste připojeni, čímţ míra anonymity lehce klesá. Nicméně ve většině případů lidé o jedinci vědí pouze to, co je ochoten jim o sobě prozradit. A kolikrát to nemusí mít s reálným ţivotem vůbec nic společného. Jak uţ slovo anonymita indikuje, jedinec nemusí mít ani jméno pravé (častokrát se na internetu pouţívá tzv. „nickname“ neboli přezdívka; slova jako Beauty_Angel, 1337-H4xx0r či devastator92 nemají s reálným jménem nic společného). Tato anonymita je jako stvořená pro disinhibiční efekt. Jakmile se lidem naskytne šance oddělit jejich činy a projevy v kyberprostoru od jejich reálného ţivota, začnou se cítit méně zranitelnými při otevírání svého nitra. Cokoliv řeknou nebo udělají, není spojeno se zbytkem jejich ţivota. Jinými slovy, pokud se budou chovat hostilně a vulgárně, nemusí za svoje jednání nést zodpovědnost. Tato situace je odborně nazývána „disociace“. 

3.2.2 Neviditelnost

Ve většině internetového prostředí není jedinec vůbec vidět, popřípadě po sobě nezanechává ţádné stopy (vyjma komunikace přes webkameru). Při surfování různými weby, chaty, blogy apod. si ostatní nemusí být vědomi, ţe mezi nimi daný jedinec je (samozřejmě mimo výjimky, jako jsou webmasteři a všeobecně jedinci, jeţ mají přístup 20

k různým programům, které pomáhají skenovat většinou IP adresy proudící daným webem a tudíţ mají přehled o toku uţivatelů na určité webové stránce). Webmasteři bývají však zastoupeni mezi uţivateli internetu ve velmi malé míře (přibliţně tak 1:1000). Neviditelnost dodává lidem odvahu k návštěvám, surfování stránkami a jednání, které by v reálném světě nenavštívili/neudělali. Mohli bychom říct, ţe se neviditelnost kryje s anonymitou, protoţe anonymita je chápana jako zamlčení/neodhalení své identity. Coţ je v podstatě stejné u neviditelnosti, ovšem je tu několik faktorů vymezujících celkem jasné hranice mezi anonymitou a neviditelností. V textové komunikaci, jako je e-mail, chaty, tzv. „instant messaging“ (ICQ, Skype, Jabber,…), se mohou ostatní o jedinci dovědět mnohé. Ovšem stále ho nemohou vidět ani slyšet a obráceně. Přestoţe je jedincova identita odhalena, moţnost, ţe je fyzicky neviditelný, posiluje disinhibiční efekt. Podle Kohoutka (2002) „člověk nonverbálně vyjadřuje nezřídka své duševní stavy, pocity, emoce, afekty, prožitky, myšlenky, vztahy expresivněji, ryzeji, pravdivěji než verbálně.“ Jedinec se tak nemusí starat, jak se tváří, jak zní jeho hlas, kdyţ něco píše, a téţ nemusí vnímat expresivní výrazy a rušivé zvuky ostatních. Rušivé podněty (i nechtěné, podvědomé) jako zívání, znuděný výraz v obličeji, zvrásněné čelo evokující „mračení se“ apod. se v této komunikaci vůbec nevyskytují. Podobné je to třeba v psychoanalýze, kdy psychoanalytik sedí za klientem, aby mohl klient hovořit otevřeněji, bez jiţ výše zmíněných rušivých vlivů a měl moţnost mluvit, o čemkoli chce. V menší míře si tohoto jevu můţeme všimnout i v kaţdodenním ţivotě, kdy jedinec, který říká něco osobního a emocionálně nabitého, odvrátí, byť jen třeba na chvíli, zrak, protoţe je to pro něj potom jednodušší. 

3.2.3 Zpoždené reakce

V případech diskuse pomocí e-mailu či třeba internetových fór je komunikace asynchronní, lidé zde nejsou v interakci v reálném čase. Odpověď můţe dojít za několik minut, hodin či dokonce dní. Z toho vyplývá, ţe jedinec, který nemusí čelit okamţité reakci, je disinhibovaný. V normálním ţivotě se běţně stává, ţe jedinec řekne nebo udělá něco, co by nejraději vrátil a promyslel, neţ by učinil danou reakci. Kaţdý si dokáţe představit rozdíl mezi online komunikací a klasickou reálnou komunikací. V té online, kde si můţe jedinec dovolit promyslet svou odpověď, má člověk moţnost více se otevřít, lépe vyjádřit sama sebe pomocí vhodné kombinace slov a promyšlením, jak toto sdělení podat. 21



3.2.4 Solipsysmická introjekce

Tento bod bychom mohli téţ nazvat „Vše je jen v mé hlavě“. Někdy si mohou lidé myslet, ţe se jejich mysl spojila s myslí jejich komunikujícího partnera. Kdyţ si například jedinec čte zprávu od svého protějšku v komunikaci, můţe si v hlavě vytvořit jeho hlas, i kdyţ jej vůbec nezná. Jakoby osoba, se kterou jedinec komunikuje, byla vloţena do jeho psyché a tudíţ došlo k introjekci. Stává se téţ, ţe si jedinec kromě hlasu vytvoří, ať uţ vědomě či nevědomě, i jakýsi fyzický obraz, jak by mohl jeho partner vypadat, jak by se pravděpodobně choval, kdyby komunikovali tváří v tvář, jakou má osobnost, zda-li je pro jedince sympatický či nesympatický atp. V tuto chvíli se protějšek stává postavou v našem intrapsychickém světe, která je z časti utvořena tím, jak se osoba prezentuje jedinci skrze textovou komunikaci a jak si ji jedinec utvoří pomocí svých očekávání, představ. Nyní, kdyţ se postava stala částí jedincovy mysli, můţe si začít myslet (a nemusí si toho být plně vědom), ţe celá konverzace se odehrává v jeho hlavě, jako by to byl pouze výplod imaginace a představ. Nastává dialog, kterým ve svých představách jedinec normálně během dne komunikuje. Fantazíruje, jako by s někým flirtoval, jako by diskutoval se svým blízkým přítelem či argumentoval se svým nadřízeným. Jelikoţ se vše „odehrává“ imaginárně v hlavě, kde je jedinec v bezpečí a nic mu nehrozí, nebojí se uvolnit a říct či udělat něco, co by normálně neudělal. On-line textová komunikace se tak můţe stát velmi podobná této komunikaci v mysli, kdy se pak jedinec chová jinak neţ v reálném světě. Další situace, která můţe nastat, je, ţe jedinec při čtení zprávy od druhé osoby slyší svůj hlas, čtoucí tuto zprávu. Podvědomě si pak jedinec můţe představovat, ţe vlastně komunikuje sám se sebou, čímţ téţ padají zábrany. Člověk se pak sám sobě nebojí říct věci, které by ostatním neřekl. Šmahel (2010) se ještě zmiňuje o tzv. disociativní imaginaci, jejíţ princip tkví v předpokladu uţivatelů, ţe jejich virtuální persona, kterou si vytvořili (tedy to, jak se na internetu projevují), je oddělená od světa offline. V praxi tedy hodí za hlavu vše v okamţiku, kdy od počítače odejdou. Takovéto svoje chování si omlouvají větami typu „co se stalo online, stalo se jen tam a ne tady“, nebo „je to jen jako“. 

3.2.5 Neutralita postavení 22

Fakt, ţe ostatním není znám sociální status jedince, je dalším důleţitým faktorem disinhibičního efektu. Lidé nevědí, zdali sedí před monitorem vysoce postavený ředitel významné firmy, píšící ze své vybavené kanceláře, nebo obyčejný člověk, který chce jen vyplnit volný čas předtím, neţ půjde do práce. V mnoha případech má na internetu kdokoliv rovnocennou příleţitost oslovit kohokoliv. Kaţdý bez ohledu na postavení, bohatství, rasu a pohlaví začíná komunikaci na stejném poli, na stejné úrovni. Avšak sociální status jedince nemá nulový dopad na online komunikaci. Je jen minimalizovaný. Co však určuje pozici jedince a ovlivnitelnost druhých, je schopnost komunikovat, vysoká či nízká úroveň psaného projevu, vytrvalost a v neposlední řadě kvalita idejí. Příčinou disinhibičního efektu je zde fakt, ţe v reálném světe se lidé více zdráhají dát najevo svůj postoj či říct svůj názor před autoritou ze strachu, ţe přijde zneváţení jedince, zesměšnění, nesouhlasná reakce a v některých případech i potrestání. Avšak v kyberprostoru, kde se jedinec cítí být rovnocenný s kaţdým, kde je míra autority minimalizovaná, je mnohem ochotnější dát najevo svůj názor či se zachovat mimo své standardní normy.

4. Online identita Můţeme si poloţit několik otázek ohledně našeho skutečného Já v kyberprostoru. Pomáhá nám efekt disinhibice odhalit naše vnitřní potřeby či skryté pohnutky, které normálně leţí skryté? Někteří lidé tvrdí, ţe v kyberprostoru se cítí více „sví“, avšak jestli je osobnost budována ve vrstvách a její jádro je skryto za ego-obrannými mechanismy a zdánlivě povrchními rolemi, jeţ hrajeme v kaţdodenních sociálních interakcích, nastává otázka, zda disinhibice umoţňuje odhalit skutečné Já. Najít odpověď na tyto otázky se pokusím v několika následujících bodech.

4.1 Online identita Online identita nebo také virtuální identita je mnoţinou dat, která říkají, kdo jsme. Je tvořena základními fakty a informacemi, které o sobě jedinec uvede, avšak ne vţdy odráţí realitu. Například přezdívka (angl. „Nick“ nebo „Nickname“) je často pouţívaná 23

místo reálného jména, to s sebou ale nese určité problémy. Při krádeţi online identity se samozřejmě můţe jedinec obrátit na policii, avšak pokud jeho přezdívka, pod kterou si pěstuje svojí virtuální identitu, není prokazatelně spojená s reálnou identitou, nebude zákon schopen pomoci (Betancourt, 2009). Projevy a vystupování online uţivatele ovlivňují virtuální realitu stejně jako v reálném světě, ovšem do virtuální identity jedince projektuje části svého myšlení a pocitů. To, co přiřazuje své virtuální identitě, je však vědomé jen z části. Projekce ve formě nevědomých tendencí, přání, fantazií, představ a komplexů tvoří značnou část této projekce. Jedincova virtuální reprezentace se tak stává jakousi samostatnou osobností, která můţe mít v některých případech tendenci „vystupovat“ do určité míry autonomně – nezávisle na jeho vůli a vědomí. (Šmahel, 2003, str. 40) 4.1.1 Osobní a kulturní hodnoty Osobní a kulturní hodnoty často ukazují pozitivní či negativní aspekty našeho Já. Pochopitelně raději přijímáme za své spíše pozitivní vlastnosti a negativní si omlouváme jako „to nejsem já“. Nicméně, jak uţ Freud poznamenal, sexuální a agresivní tendence jsou součástí naší osobnosti stejně jako ego-obranné mechanismy, díky kterým se nám daří víceméně tyto tendence ovládat. Hodnoty jsou velmi důleţitou součástí našeho intrapsychického systému, jelikoţ tvoří jeden z opěrných pilířů struktury a fungování našeho ega. Jsou produktem lidského celoţivotního sociálního a psychického rozvoje, stejně jako naše osobnost (Suler, 2004). Lidem online můţe připadat, ţe mají více moţností vyjádřit sami sebe tak, jak si to představují oni, třeba díky pečlivě promyšlené odpovědi v asynchronní komunikaci. Evokuje to pocit, ţe mají více prostoru na sumarizování a vyjádření svých emocí a myšlenek, které jdou hlouběji k nitru našeho Já, neţ v běţné kaţdodenní konverzaci. Tato moţnost je velmi cenným aspektem kyberprostoru, avšak sama o sobě není důkazem toho, ţe na internetu odhalujeme více našeho skutečného Já. Spontánní chování a nevědomé úkony v běţném ţivotě můţe také odhalit mnoho věcí z našeho Já (Suler, 2004). Někteří lidé nejsou plně spokojeni se svými reálnými vztahy. Důvodem můţe být fakt, ţe nemají moţnost navázat více vztahů, či jiţ navázané vztahy mohou být neuspokojivé. V internetovém prostředí je více prostoru k navázání nových vztahů s lidmi, kteří jim vyhovují. V těchto vztazích se lidé cítí více autentičtí a berou to jako alternativu ţivotního stylu. Někteří jedinci s tendencemi potlačovat či racionalizovat své neuspokojivé 24

vztahy mimo internet mohou dojít k postoji, který idealizuje disinhibiční efekt. Nabudou dojmu, ţe skutečné Já se odhaluje pouze online (Suler, 2004). 

4.1.2 Sebeutlumení

Koncept disinhibice můţe mylně vyvolávat pocit, ţe to, co je disinhibované, je opravdu reálné a pravé, na rozdíl od toho, co je inhibované. Kdyby se daly na chvíli vypnout ego-obranné mechanismy, mohli bychom nahlédnout, jak vypadá naše skutečné Já. Tato představa, úzce spjatá s konceptem intrapsychické struktury dle Freuda, předpokládá, ţe naše osobnost je systematizovaná ve vrstvách a co je skutečné a pravdivé o našem Já, leţí v nejhlubších vrstvách. Tato zjednodušená interpretace mnohem dynamičtějšího a propracovanějšího psychoanalytického modelu osobnosti zastává názor, ţe inhibiční procesy represe a dalších ego-obranných mechanizmů jsou velmi důleţitou sloţkou jedinečnosti lidské osobnosti. Např. psychoanalytici věří, ţe porozumění těmto ego-obranám je zásadní krok v terapii, jelikoţ se odhalují skryté touhy, pocity a potřeby. Pokud jsou tyto obrany a utlumené elementy dobře zpracovány (např. terapií), mohou někdy zůstat v oslabené podobě a plnit důleţitou funkci. Co bylo dříve potlačováno a drţeno za zavřenými dveřmi stráţenými ego-obranným mechanismem, můţe nyní působit jako pozitivní aspekt osobnosti (Suler, 2004). Někteří lidé se v jistých online situacích stávají disinhibovanými a začnou tak odhalovat některé své aspekty osobnosti. Nicméně se můţe stát, ţe v tu samou dobu neprobíhá konfrontace s příčinou, která způsobila inhibici daného jevu, a tudíţ ztrácí jedinec moţnost prozkoumat či objevit aspekt svého skutečného Já. Toto se ovšem děje spíše nevědomě. Jestliţe anonymita v kyberprostoru sniţuje úzkost v kontaktu s ostatními, cítí se lidé uvolněnější při vyjadřování sebe samých. Na druhou stranu je tato úzkost neoddělitelně zakořeněna v dynamice osobnosti, a tudíţ se lidé připravují o nahlédnutí do svého nitra (Suler, 2004). Uveďme si teď na příkladu stydlivého Honzy, jak je to s ním v kyberprostoru. Stydlivost mu v reálném světě komplikuje interakci s ostatními, avšak na internetu se díky disinhibičnímu efektu stane z Honzy zábavný extrovert bez špetky stydlivosti. Avšak stydlivost není o nic menším aspektem našeho Já jako ostatní vlastnosti naší osobnosti, nehledě k tomu, ţe stydlivost je význačným rysem kaţdodenního ţití. Co je důvodem Honzovy stydlivosti, jaké má příčiny? Je jeho stydlivost biologicky determinována jeho temperamentem, nebo má kořeny v určitých psychologických problémech a úzkostech? 25

Jakékoliv aspekty Honzovy stydlivosti mají dopad na formování osobnosti a jeho skutečného Já (Suler, 2004). 4.1.3 Neúplná sebeprezentace identity Často se stává, ţe některé aspekty osobnosti jsou online disinhibované a jiné zase inhibované. V online komunikaci lidé zamlčují nebo zkreslují některé své rysy osobnosti přibliţně ve stejném měřítku, jako se k nim přiznávají a odhalují je. V kaţdém médiu jsou prezentovány některé aspekty identity na úkor dalších, jeţ jsou inhibovány. Sebeprezentace je proto neúplná, protoţe vţdycky, kdyţ je něco odhaleno, něco musí být i skryto. Kdyţ například Honza poprvé vyzná lásku Janě skrze e-mail, faktory, které v komunikaci tváří v tvář mohou odhalit sílu projeveného citu, jako jeho hlas nebo řeč těla, zůstávají skryty. Tento příklad také poukazuje na polarizaci uvnitř dynamiky osobnosti. Někdy má jedinec pocity, které si protiřečí, či cítí ambivalentní emoce. Kdyţ někdo vyzná lásku v online komunikaci, druhý nevycítí, ţe v jeho tónu hlasu mohou zaznít pochyby. Tváří v tvář můţe jedinec působit naštvaně a odmítavě, avšak na internetu se můţe popsat spíše jako nejistý a s pocity viny. Rozdílné komunikační prostředí vyvolává rozdílné aspekty této vnitřní polarizace. Ţádná momentálně prezentovaná stránka osobnosti však není hlubší, více skutečná či autentická jako jiná (Suler, 2004). 4.1.4 Osobnostní model v médiích Osobnost je v interakci s prostředím, ve kterém je vyjádřena, není však nezávislá. Například jedinec v reálném světě potlačí svou agresivitu a v online prostředí se jí nechá unést. Oba dva vzorce chování jsou důleţitým ukazatelem lidské osobnosti a vyplouvají na povrch kaţdý za jiných podmínek a v jiném kontextu. Namísto konceptu, ţe je osobnost strukturována ve vrstvách, si ji pojďme představit jako určité intrapsychické pole obsahující shluky emocí, paměti, mysli, které jsou na tomto poli spojené v jednu osobnost. Některé se překrývají, jiné jsou oddělené, avšak s určitými proměnnými v prostředí, které ovlivňují toto překrývání nebo odlučování. Dynamika osobnosti zahrnuje tento komplex interakcí mezi různými shluky spojenými s aktuálním prostředím (Suler, 2004). Díky disinhibičnímu efektu si můţe jedinec změnit osobnostní nastavení na svou „online osobnost“, která se liší (tyto rozdíly jsou individuální) od osobnostního nastavení 26

jedince v reálném světě. Inhibované pocity viny, studu nebo úzkosti budou v online osobnosti disinhibované. Tento model vytváření osobnostních nastavení také pomáhá vysvětlit internetové fenomény týkající se změn identit, online her na hrdiny a jiných menších změn v osobnostním nastavení, ovlivněných tím, v jakém internetovém prostředí se jedinec zrovna nachází. Z toho vyplývá, ţe neexistuje jedno jediné osobnostní nastavení pro kyberprostor, spíše má jedinec vytvořeno více těchto nastavení s minimálními rozdíly, které se střídají podle toho, s jakým typem internetového prostředí je jedinec zrovna v interakci. Rozdílné formy komunikace umoţňují rozdílné vyjadřování sebe sama (Suler, 2004). McLaughlin, Osborne & Ellison (1997, str. 146) citují Rheingolda (1993): „Fyzický svět je místo, kde jsou pojmy identita a postavení lidí, s nimiž jedinec komunikuje, dobře známé, upevněné a pro všechny viditelné. V kybersvětě jsou všichni zahaleni tmou. Díky nátlaku technologické éry lidé, kteří se pohybují online, záměrně experimentují s klasickým pojetím identity tím, že si zakládají více paralelních identit v různých virtuálních prostředích “. Na druhou stranu je identita v reálném světě svým způsobem flexibilní. V různých situacích a komunitách člověk mění svoje chování, vystupování, sebeprezentaci atd. s ohledem na situaci (McLaughlin, Osborne & Ellison, 1997, str.146, cit. Shriky, 1995). Dle mého názoru je však mezi přijímáním určitých sociálních rolí v reálném světě a kompletní změnou identity ve světě kyberprostoru rozdíl.

4.1.5 Sebeohraničení Sebeohraničení je schopnost vnímat, co jsem já a co nejsem já (Suler, 2004). Schopnost vyznačit si jakýsi pomyslný okruh obsahující moji osobnost a vnímat rozdíl v tom, co se nachází vně tohoto kruhu a co uţ je mimo něj. Na tomto sebeohraničení mají podíl různé faktory. Patří mezi ně uvědomování si fyzičnosti naší osoby, percepční vnímání okolního světa skrze smysly, rozlišování rozdílu mezi tím, co o sobě vím já a co o mně ví ostatní, a v neposlední řadě cítění proplouvání naši psyché v časovém kontinuu. V internetových vodách jsou tyto faktory oslabené. Uvědomování si fyzičnosti těla a lidské smysly uţ nehrají tak zásadní roli jako v reálném světě. Není úplně jednoznačné, co o mně ví ostatní, a díky synchronní a asynchronní komunikaci ztrácí význam i vnímání časového kontinua (člověk si z uloţené zprávy můţe přečíst, co přesně řekl daný jedinec v určitý den a 27

v určitém čase). Z toho vyplývá, ţe naše vědomí má tendence trochu měnit a narušovat hranice našeho sebeohraničení. Rozdíl mezi tím, co jsem já a nejsem já, není aţ tak jasný, hranice našeho já se více otevřou a myšlení a jednání se stane více subjektivní, hodně emočně laděné. Vně prostoru online komunikace se můţe zdát, ţe se naše psyché překrývá s ostatními. Na jednu stranu se dostává na povrch naše skryté já, protoţe uţ není vnímáno jako čisté a skutečné já, ale na druhou stranu člověk vnímá (někdy jasně a někdy méně zřetelně) pronikání do jeho soukromého ţivota, coţ vyúsťuje v podezřívání, pocity úzkosti a tendenci bránit odhalené a zranitelné intrapsychické teritorium. (Suler, 2004) Z těchto bodů nám vyplývá, ţe online komunikace nenachází naše skutečné Já, avšak otevírá nové brány při poznávání našeho nitra a přispívá k budování a tvarování osobnosti člověka. Nabízí moţnosti a podmínky, které jsou v reálném světě jen těţko dosáhnutelné a v některých případech i nedosaţitelné. Víme tedy, jak je to s identitou online, nyní se pojďme podívat, jak probíhá sebeprezentace jedince v kyberprostoru.

5.Internetová závislost 5.1 Obecná charakteristika závislosti Nejprve je důleţité si zmínit klasické definice závislosti, abychom mohli dále pracovat s konceptem internetové závislosti. Syndrom závislosti na návykových látkách je podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10, 2000) popisován jako „skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje“.. K definitivnímu diagnostikování syndromu závislosti na návykových látkách je důleţité pozorovat u jedince alespoň 3 jevy v průběhu jednoho roku: 1. Silná touha nebo puzení uţívat látku (craving-baţení)

28

2. Potíţe v kontrole uţívání látky, a to ať jde o začátek, ukončení nebo mnoţství látky 3. Somatický odvykací stav; abstinenční příznaky projevující se při vysazení či znatelném omezení dané látky, fyziologickými změnami v organismu jedince 4. Zvýšující se tolerance na dávky dané látky. Aby jedinec dosáhl chtěného stavu, musí stále zvyšovat dávky 5. Zanedbávání všech ostatních aktivit na úkor snahy o obstarání si látky, proţívání „stavu“ a zotavování se z účinků drogy 6. Pokračování v uţívání látky i přes prokazatelné důkazy škodlivosti dané látky (v rovině sociální, fyzické i psychické) Pro srovnání můţeme uvést klasifikaci z DSM-IV (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorder, 4. revize, 1994)12, kde pro diagnostikování syndromu závisloti musí být pozorovány alespoň tři z následujících jevů: 1. růst tolerance (zvyšování dávek, aby se dosáhlo stejného účinku, nebo pokles účinku návykové látky při stejném dávkování) 2. abstinenční příznaky po vysazení dané látky 3. uţívání látky ve větším mnoţství nebo delší dobu, neţ jedinec zamýšlel 4. dlouhodobá snaha nebo jeden či více pokusů omezit a ovládat přijímání látky 5. trávení velkého mnoţství času uţíváním a obstaráváním látky nebo zotavováním se z jejích účinků 6. zanechání sociálních, pracovních a rekreačních aktivit v důsledku uţívání látky, nebo jejich omezení 7. pokračující uţívání látky navzdory dlouhodobým nebo opakujícím se sociálním, psychologickým nebo tělesným problémům, o nichţ člověk ví a které jsou působeny nebo zhoršovány uţíváním látky“ (cit. dle Nešpor 2003, str. 24) Jelikoţ je závislost na inernetu nelátková závislost, uvedu zde ještě kritéria pro diagnostiku kategorie F63 – Návykové a impulzivní poruchy – Patologické hráčství (Dle MKN-10), resp. Poruchy kontroly impulzů (Dle DSM-IV, kapitola 312). K diagnostikování této poruchy je důleţité pozorovat u jedince alespoň pět z níţe uvedených jevů, přičemţ dané chování nesmí být vysvětleno manickou epizodou:

12

V roce 2013 je plánované vydání DSM-V a momentálně se řeší, jestli internetovou závislost popsat jako samostatnou diagnózu (Weinstein,Lejoyeux, 2010). Tato myšlenka má své zastánce i odpůrce, více viz níţe.

29

1. zaujetí hraním (např. přemýšlení o předchozích hrách, plánování další her nebo uvažování o možnostech, jak získat peníze na další hru. 2. potřeba hrát se stále většími částkami peněz, aby dosáhl žádoucího vzrušení 3. podniká opakované neúspěšné pokusy kontrolovat, omezit či ukončit hraní 4. je neklidný, podrážděný, depresivní když se pokouší omezit či přestat s hraním 5. hraní jako způsob úniku od problémů nebo uvolnění dysforických nálad (např. pocity bezmoci, viny, úzkosti, deprese) 6. po prohrání peněz se často vrací další den, aby to zkusil ještě jednou 7. lže rodině, terapeutovi či dalším, aby skryl rozsah svého hraní 8. páchá nelegální činy jako padělání, podvody, krádeţe nebo zpronevěry, aby mohl financovat hraní 9. riskuje ztrátu nebo už ztratil důležité osobní vztahy, zaměstnání, školní či profesní příležitosti kvůli hraní 10. půjčuje si od jiných, aby pokryl tíţivou finanční situaci způsobenou hraním Kurzívou jsou vyznačeny body, které pouţila K.Young (1996) při svém výzkumu, který se týkal právě internetové závislosti, s menší obměnou skladby vět tak, aby odpovídaly danému experimentu (mj. přidala jeden nový bod ve znění Zůstává online déle, než bylo zamýšleno). Princip diagnostiky (minimálně 5 pozorovaných jevů) zůstal stejný.

5.2 Historie vzniku internetové závislosti Uplně první zmínku o závislosti na počítačích (která je úzce spojená s internetovou závislostí) vyslovil Nicholas J. Rushby ve své knize An introduction to educational computing, kde se zmínil, ţe lidé mohou být závislí na počítačích a pociťovat abstinenční příznaky. Počítačová závislost byla více popsaná v knize Computer addiction? od Shottonové (1989), která popisuje práci s muţi, kteří vyvíjeli hardware a software pro počítače. Tito jedinci byli počítači tak pohlceni, ţe zanedbávali svoje sociální zázemí (přátelé, rodina) (Orzack, 1998). Ovšem první zmínka týkající se přímo internetové závislosti přišla roku 1995 a vyslovil ji Ivan Goldberg (Federwisch, 1997). Goldberg oznámil, ţe zaloţil skupinu pro závislé na internetu, která funguje online. Mimojiné vytvořil i diagnostická kritéria pro internetovou závislost.

30

K úspěšnému diagnostikování by měly být prokázány alespoň tři nebo více z následujících jevů:

(I)

Tolerance, definována jako jedno z následujících: (A) Potřeba prodluţovat dobu strávenou online, aby se dosáhlo uspokojení (B)

Znatelně zmenšený efekt s pokračováním pouţíváním stejného objemu času stráveného na internetu

(II)

Abstinence projevující se následujícími A nebo B (A) Klasický abstinenční syndrom, body 1, 2 a 3: (1) Přerušení nebo redukce pouţívání internetu, které bylo dlouhotrvající (2) Dva (a více) následujících jevů, které se projevily v rozmezí jednoho měsíce po splnění kritéria (1): (a)

Psychomotorický neklid

(b)

Úzkosti

(c)

Obsedantní myšlenky ohledně dění na internetu

(d)

Fantazie nebo sny o internetu

(e)

Volní či mimovolní pohyby prstů připomínající psaní na klávesnici

(3) Symptomy z kritéria (2) působí distress a zhoršení v sociálních, pracovních a jiných sférách působení daného jedince (B)

Pouţívání internetu přináší úlevu od abstinenčních příznaků

(III) Internet je pouţíván častěji nebo déle, neţ bylo původně zamýšleno (IV) Převládající snaha o ukončení či aspoň omezení pouţívání internetu (V) Hodně času je věnováno aktivitám spojeným s pouţíváním internetu (nakupování online,

organizace

stáhnutých

souborů,

zkoušení

rozdílných

internetových

prohlíţečů,...) (VI) Rovina rodinná, pracovní, sociální a volnočasová je redukována na úkor pouţívání internetu (VII) Pouţívání internetu pokračuje i navzdory vědomí vytrvalých nebo opakovaných problémů fyzických, psychických a sociálních, s největší pravděpodobností způsobených nebo alespoň zhoršených právě pouţíváním internetu (spánková deprivace, manţelské problémy, odkládání pracovních povinností,...) (Goldberg, 2002)

31

Nakonec se ukázalo, ţe jak zaloţení online skupiny pro závislé na internetu, tak tato diagnostická kritéria byla pouze snahou Goldberga upozornit, zdali je opravdu nutné vytvářet stále nová diagnostická kritéria a nové psychické poruchy. Menší nápovědou k tomu měl být fakt, ţe zaloţení podpůrné skupiny pro internetově závislé právě na internetu je lehce absurdní a bod (e) Volní a mimovolní pohyby prstů jako při psaní na klávesnici také nemůţe být brán uplně váţně. Nicméně tento Golbergův „experiment“ vyústil v akademickou debatu, jestli uznat závislost na internetu jako samostatnou psychickou poruchu, či nikoliv. Tato diskuze trvá mimoto dodnes. Dalším milníkem v genezi pojmu internetové závislosti je studie K. Young (1996) Internet addiction: The emerge of a new clinical disorder, kde vytvořila 8 diagnostických kritérií (viz. výše), které dle jejího přesvědčení měly rozpoznat závislost na internetu. Tuto studii nemůţeme brát jako reprezentativní, jelikoţ se jí účastnilo jen 496 probandů, avšak i přesto přinesl tento výzkum některé poznatky pro budoucí diskuzi. Za prvé zajímavý rozdíl v uţívání internetu u tzv. „závislých“ a „ne-závislých“, viz tabulka, a za druhé srovnání času stráveného na internetu (nutno podotknout, ţe se jedná o volnočasové surfování po netu), kdy „závislí“ brouzdali po internetu v průměru 38 hodiny týdně oproti 5 hodinám týdně u „ne-závislých“13. Typ uživatele Aplikace

Závislí

Chaty

35%

7%

MUDy

28%

5%

Zpravodajství

15%

10%

E-mail

13%

30%

WWW

7%

25%

Informační

2%

24%

Ne-závislí

protokoly Tabulka 1: rozdíl ve vyuţívání internetu mezi „závislými“ a „ne-závislými“ dle Young

13

K. Youngová vybírala probandy čtyřmi způsoby. 1. Otiskla inzerát v mezinárodních tiskovinách. 2. Letáčky roznesené po místních univerzitních kampusech. 3. Odkaz na internetových stránkách pro internetově závislé (The internet addiction support group, the webaholics support group) a za 4. Kontaktovala ty, kteří hledali klíčová slova „Internet addiction“ pomocí významných internetových vyhledávačů (Yahoo, Google,...). Zvláště dva poslední body mohou dle mého názoru ovlivnit výsledky výzkumu, protoţe jedinci, kteří vyhledávají pomoc u internetových podpůrných skupin, a jedinci, kteří zadávají výše zmíněná klíčová slova, budou mít tendence odpovídat spíše negativněji ve smyslu hodnocení sebe samého jako závislého. Proto ten markantní rozdíl v hodinách strávených na internetu mezi „závislými“ a „ne-závislými“.

32

Od té doby se vedou diskuze o tom, jestli uznat internetovou závislost jako samostatnou psychickou poruchu a jak ji vůbec nazývat. Beard a Wolf pouţívají termín problémové užívání internetu, Griffiths pracuje s excesivním užíváním internetu, K.Young preferuje patologické užívání internetu, dále, avšak jiţ v menší míře se můţeme setkat s pojmy jako kompulzivní používání internetu či obsesivní používání internetu.

5.3 Internetová závislost – ano, či ne? V dnešní době je akademická obec v otázce internetové závislosti rozdělená na dva tábory. Jeden tvrdí, ţe by se tato závislost měla diagnostikovat jako samostatná psychická porucha, a druhý tábor zastává spíše názor, ţe tato závislost je spíše jeden ze symptomů jiných poruch či závislostí. Např. Holmes (2003) zastává názor, ţe lidé nejsou závislí na internetu jako takovém jako spíše na funkcích a moţnostech, které nabízí. Jedinec závislý na pornografii bude pouţívat internet pouze jako prostředek pro dosaţení uspokojení, stejně tak jako člověk závislý na počítačových hrách, nakupování, chatování, atd. Podobnou myšlenku vyslovil Grohol (2012), který kritizuje dotazníky vytvořené za účelem diagnostikování internetové závislosti. Podle něj tyto dotazníky sice dokáţí popsat, jak se lidé cití a jak smýšlejí sami o sobě, avšak odpověd na otázku, zda-li technologie jako internet způsobily tyto ať uţ negativní či pozitivní pocity a vzorce chování, nedávají. Grohol všeobecně kritizuje přílišnou snahu vědců vytvářet stále nové psychické poruchy. „Mají lidé problémy s trávením příliš mnoho času online? Jisteže. Někteří tráví příliš mnoho času četbou, sledováním televize, pracováním, což vede k rodinným a sociálním komplikacím. Je však nutné diagnostikovat závislost na knihách, závislost na televizi, aj. jako legitimní psychické poruchy stejně jako schizofrenii či depresi?. Myslím si, že ne. Je to tendence některých odborníků na zdravý styl a výzkumníků označovat vše, co je potenciálně nebezpečné, novou diagnostickou kategorií.“ (Grohol 2012). Nastává teď otázka, kdyţ uţ diagnostikovat závislost na internetu, tak podle čeho. Při měření průměrného času stráveného na internetu vycházely celkem rozdílné výsledky. Pro přehled si můţeme uvést některé z výsledků zahraničních výzkumů. Brenner (1997) uvádí jako průměrnou dobu strávenou na internetu 19 hodin týdně, Morahan-Martin a Schumaker (in Grohol, 2007) uvádí 8,5 hodiny týdně, Lin a Tsai (2002) publikovali průměrně 18 hodin týdně a podle serveru PsychCentral.com návštěvníci této webové stránky tráví týdně na internetu dobu v rozmezí 7-14 hodin (Grohol, 2007). Z toho vychází,

33

ţe doba strávená na internetu nenabízí dobré východisko pro diagnostikování závislosti na internetu. Pro diagnostiku závislosti na internetu se tedy začaly vytvářet dotazníky, které principielně odpovídaly dotazníku od K.Young. Můţeme třeba zmínit dotazník vytvořený Morahan-Martin a Schmaker (2000), který se skládal ze 13 poloţek, které zněly „Dostal jsem se do problémů se zaměstnavatelem kvůli internetu“, „Promeškal jsem setkání s přáteli, protoţe jsem byl online“ , „Pokoušel jsem se trávit méně času online, ale nešlo to“ nebo třeba „Moje práce se zhoršila kvůli internetu“. Respondenti, kteří odpověděli kladně na více jak 4 otázky, byli diagnostikováni jako závislí. Jako další můţeme zmínit jednu z největších dotazníkových studií týkající se internetu od Greenfielda (1999). VAS (Virtual addiction survey) se zúčastnilo 17251 respondentů. Tento dotazník obsahoval 3 části. Část demografickou, část popisných dat (frekvence internetu a jeho vyuţití) a část klinických dat (chování online, disinhibiční efekt,...). Podle výsledků bylo 6% dotazovaných závislých.

5.4 Závislost na sociálních sítích Studií ohledně závislosti na internetu bylo provedeno mnoho, avšak výzkumů na téma závislosti na sociálních sítích je naprosté minimum. Podařilo se mi najít výzkumy týkající se sociálních sítí, ty se však věnovaly spíše tématům jako „jak často budou mladiství pouţívat sociální sítě (resp. Facebook, který je podle výzkumu Willey a Sisson in Pempek, Yermolayeva, Calvert (2009) pouţívaný 91% vysokoškolských studentů)“, „Facebook bude uţivatelům primárně slouţit pro sociální interakci“ aj. (Pempek, Yermolayeva, Calvert, 2009) nebo „jaká je motivace pro sdílení internetových odkazů na Facebooku“ (Baek, Holton, Harp, Yaschur, 2011).

34

Empirická část 6. Vymezení cíle výzkumu Výzkumy na téma závislost na internetu probíhají uţ od druhé poloviny 90. let minulého století. Internet jako takový je ale obrovský prostor plný různých aplikací a moţností, jeţ mohou vést k rozvoji závislosti. Jako

příklad mohu zmínit takzvané

MMORPG (definice výše), které samy o sobě mohou být adiktologickým činitelem, avšak ve spojení s internetem a tudíţ hraním s lidmi z celého světa tvoří velice nebezpečnou kombinaci. Při hraní MMORPG (nejznámější World of Warcraft - WoW) dokonce umírají lidé. V roce 2005 skonali dva čínští mladíci při několikadenním soustavném hraní WoW (Ivanov, 2005) a ve stejném roce dokonce došlo k ještě neuvěřitelnější události. V Jiţní Korei (která je mimochodem kolébkou soupeření v počítačových hrách, konají se tu světové turnaje v nejhranějších online hrách, např. StarCraft, Warcraft 3, Warcraft 3: Defense of the Ancients,...) umřela malá holčička na udušení, kdyţ se její rodiče místo péče o dítě vydali do místní herny hrát WoW (Gibson, 2005). Tohle je mimojiné jeden z důvodů, proč se výzkumníci zajímají o herní oblast. Ve svém bádání se soustředím na závislostní činitele obsaţené v sociálních sítích na internetu. Tyto platformy jednak zaţívají svůj rozkvět v posledních pár letech (v České republice), a proto zatím nevyvolaly takový zájem u vědecké obce a jednak v sobě obsahují více prvků, které mohou způsobit závislost (hry, chatování, seznamka,...). Ve výzkumu se tedy mimojiné pokusím najít souvislost mezi uţíváním určitých aplikací a následným vznikem závislosti. Je však nutné poznamenat, ţe v dnešní době sociální sítě nahrazují starší komunikační prostředky (pevná linka, telegram, dopis) a jelikoţ jsou jednoduché na pouţívání a jsou zadarmo, lidé je rádi pouţívají. Musíme mít tedy na paměti, ţe tu bude prvek hlavně komunikační.

35

6.1 Výzkumné cíle a hypotézy Jako výzkumný cíl této studie bych rád našel odpověď na otázku, zda jsou sociální sítě rizikové pro rozvoj závislosti. Jak jsem výše zmínil, tyto internetové platformy spojují více prvků podporujících vznik závislosti, a proto je pro tento výzkum důleţité rozlišit sociální sítě na internetu jako mnoţinu různých aplikací a jako celek. Jak se můţeme v teoretické části dočíst, zábavní prvek internetu způsoboval závislejší chování neţ prvek vzdělávací/informační/pracovní. Jinými slovy jedinci, kteří na internetu hráli hry a trávili čas na chatech a seznamkách, vykazovali větší míru závislosti neţ např. jedinci pouţívající internet hlavně kvůli práci. Tuto situaci zkusím aplikovat do prostředí socíálních sítí, a proto první hypotéza bude znít: Hypotéza 1: Uživatelé používající sociální sítě převážne kvůli zábavě vykazují statisticky významně vyšší míru závislostního chování. Druhou hypotézu zaměřím jen na chatování a seznamování se s novými lidmi, takţe její znění bude následující: Hypotéza 2: Uživatelé využívající převážne synchronní komunikaci a možnost seznamování se vykazují statisticky významně vyšší mírou závislosti. V dnešní době jsou sociální sítě doslova poskládány z různých internetových aplikací, které mohou vyvolat závislost. Proto by neměl být rozdíl u uţivatelů jedné sociální sítě a uţivatelů více sociálních sítí. Pokud bude někdo závislý na chatování, je jedno, jestli bude uţivatelem jen jedné sociální platformy, či bude zaregistrovaný na kaţdé, která se mu dostane pod ruku. Proto formuluji třetí hypotézu, která by měla slouţit k ověření této domněnky: Hypotéza 3: Neexistuje statisticky významný rozdíl mezi mírou závislosti u uživatelů dvou či více sociálních sítí a uživatelů jedné sociální sítě. Sociální sítě mohou vyvolávat dojem, ţe slouţí jen k zábavě. Musíme si ale uvědomit, ţe mohou slouţit i jako prostor pro propagaci různých firem a jednotlivých obchodníků. Studenti zde mohou jednoduše komunikovat, vyměňovat studijní materiály, 36

sdílet zkušenosti a nápady atd. Proto by neměl být čas strávený na sociálních sítích brán jako jasný ukazatel míry závislosti daného jedince. Pro ověření této myšlenky vytvářím následující hypotézu: Hypotéza 4: Míra času stráveného na sociálních sítích nemá statisticky významnou souvislost s mírou závislosti.

6.2 Aplikovaná metodika Pro svůj výzkum jsem si zvolil kvantitativní přístup v podobě 31poloţkového dotazníku. Jsou zde obsaţeny dvě otázky kvalitativního směru, které však slouţí převáţně pro lepší pochopení a orientaci v odpovědích respondentů. Jedná se o otázky 26 a 31. Škálu pouţitou v prezentovaném dotazníku jsem podle Youngové převedl na číselné hodnoty (nikdy = 1, vţdy = 5), které byly u kaţdého respondenta zvlášť sečteny, aby ukázaly míru závislostního chování.

6.3 Konstrukce dotazníku Jako jádro svého dotazníku jsem pouţil 20 otázek, které vytvořila K. Young pro svou studii v roce 1996. Jelikoţ se ale Youngová soustředila všobecně na internet, nahradil jsem ve většině otázek toto klíčové slovo slovním spojením „sociální sítě“. Uvedeno na příkladu, otázka 8 ve studii Youngové zní: „Jak často se vám stává, že vaše pracovní produktivita trpí na úkor trávení času na internetu?“14, přičemţ já jsem poloţil otázku následující: „Stává se vám, že vaše pracovní produktivita a výsledky trpí na úkor trávení času na sociálních sítích?“. Otázka 21 se nese ve stejném duchu, není však obsaţena v původní studii. Otázky 22 aţ 27 jsou zaměřené přímo na sociální sítě. Ptám se respondentů, jaké sociální sítě navštěvují, jakým způsobem zde tráví čas (synchronní/asynchronní komunikace, hry, brouzdání z nudy,...). Pro lepší pochopení motivace návštěvníků sociálních sítí jsem je poţádal o krátké vysvětlení, proč dané sociální sítě navštěvují. Otázku 27 ve znění: „Považujete se za závislého na sociálních sítích?“ jsem poloţil,

14

„How often does your job performance or productivity suffer because of the Internet?“

37

protoţe si myslím, ţe to můţe přinést zajímavé výsledky ohledně sebepozorovaní respondentů. Otázky 28 aţ 30 jsou demografické, kde zjišťuji věk, pohlaví a sociální status odpovídajících. Zaměření studia nebo zaměstnání se mi nezdálo důleţité vzhledem k tomu, ţe sociální sítě slouţí jako volnočasová aktivita. V poslední otázce 31 jsem dal prostor respondentům na jakékoliv jejich postřehy či poznámky.

6.4 Výzkumný soubor

6.4.1 Oslovení respondentů Jelikoţ je má studie zaměřená na sociální sítě, poţádal jsem o vyplnění dotazníku právě na těchto platformách. Konkrétně jsem oslovoval uţivatele na www.facebook.com, www.hofyland.cz, www.fnx.cz a www.nyx.cz. Oslovování probíhalo vloţením krátké zprávy s prosbou o vyplnění dotazníku, přičemţ samotný dotazník vytvořený pomocí docs.google.com15 obsahoval následující oslovení: Dobrý den, jsem studentem psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého a rád bych Vás poprosil o vyplnění krátkého dotazníku k mé diplomové práci. Tento výzkum se zabývá otázko, jaký prostor zaujímají v našich životech sociální sítě na internetu. Pokud si najdete 10 minut na vyplnění tohoto dotazníku, budu Vám velice vděčný. Dotazník je anonymní a slouží pouze k vypracování mé diplomové práce. Pozn. Sociální sítě jsou takové stránky, kde primárním cílem dané platformy je být v interakci s ostatními, známými i neznámými, jedinci. Př. Facebook a Lidé.cz jsou sociální sítě, diskuze pod článkem na Novinky.cz není sociální síť. Děkuji za Váš čas a přeji příjemný zbytek dne. Matouš Bilík

15

Link:https://docs.google.com/spreadsheet/embeddedform?formkey=dFRkcHI1ZFBDWFNSanNIbDNfdkZ xblE6MQ

38

Poznámku s definicí sociální sítě jsem vloţil z důvodu, aby nedošlo při vyplňování k pochybám, co to vlastně sociální síť je, a respondent mohl mít jasnou představu při odpovídání na otázky.

6.4.2 Výzkumný soubor Z celkového počtu 164 dotazníků bylo vybráno 158 platných. Vyřadil jsem dotazníky, které byly nedokončené a ty, které obsahovaly odpovědi „nepouţívám sociální sítě“ (coţ je mimojiné menší paradox, protoţe právě na sociálních sítích jsem tento dotazník šířil). Z celkového počtu 158 respondentů je 27% (43) muţského pohlaví a 73% (115) ţenského pohlaví. Věkové rozmezí je od 18 do 45 let, přičemţ průměrný věk respondentů je μ ≐ 24,4 let. Nejčastěji jsou mezi respondenty studenti vysokých škol, kteří jsou zastoupeni v 53% (86), následně zaměstnaní 29% (46), studenti středních škol 8% (12), jiný sociální status16 7% (11) a nakonec nezaměstnaní 3% (4)

6.5 Analýza a interpretace dat V této kapitole se blíţe zaměřím na samotné otázky pouţité v dotazníku. V předešlých kapitolách empirické části jsem popisoval svůj výzkum metodologicky, teď se budu snaţit interpretovat data získaná vyplněním dotazníků. Otázka 1. Stává se vám, že zůstáváte online déle, než jste zamýšleli?

16

Mateřská a rodičovská dovolená a OSVČ

39

Nikdy

8

5%

Výjimečně

18

11%

Občas

44

28%

Často

73

46%

Vţdy

15

9%

Jiné

1

1%

U této otázky si můţeme všimnout, ţe bezmála polovina respondentů odpověděla, ţe často zůstává online déle neţ zamýšlela. Kdyţ k nim připočteme respondenty, co odpovědeli „vţdy“, vyjde nám, ţe více neţ polovina dotazovaných má problém s určováním, popř. dodrţením hranice doby strávené na sociálních sítích. Pro srovnání s látkovou závislostí bychom mohli říci, ţe jedinci se zvyšuje tolerance na „drogu“,a proto musí zvyšovat dávky/zůstavat online déle, neţ zamýšlel. Otázka 2. Zanedbáváte domácí práce (úklid, oprava,...) trávením času na sociálních sítích?

40

Nikdy

24

15%

Výjimečně

60

38%

Občas

50

31%

Často

21

13%

Vţdy

4

3%

Jiné

0

0%

Na tuto otázku odpovídali dotazovaní nejvíce „výjimečně“ nebo „občas“. Myslím si, ţe domácí práce nepatří mezi nejoblíbenější činnost většiny populace, a proto menší zanedbání či odloţení domácích prací je pochopitelné. Z tohoto důvodu se domnívám, ţe odpovědi na otázku č. 2 nijak významně nevypovídají o závislostním chování. Otázka 3. Jak často se vám stává, že dáte přednost sociálním sítím na internetu před svým partnerem/partnerkou?

Nikdy

92

58%

Výjimečně

49

31%

Občas

11

7%

Často

1

1%

Vţdy

2

1%

Jiné

4

3%

Zde si můţeme povšimnout převahy moţnosti „nikdy“. Více neţ polovina respondentů nikdy nedala přednost sociálním sítím před svým partnerem/partnerkou. Necelé třetině se to stává výjimečně a zanedbatelné mnoţství dává přednost obrazovce 41

monitru před svým druhem. Z toho lze usoudit, ţe uţivatelé sociálních sítí nemají problém se zanedbáváním svého partnerského ţivota. Co se týče moţnosti „jiné“, ve všech případech se jednalo o odpověď „nemám partnera/partnerku“. Otázka 4. Jak často se vám stává, že navážete partnerský vztah s jedincem, kterého jste potkali na internetové sociální síti?

Nikdy

79

50%

Výjimečně

42

26%

Občas

19

12%

Často

12

8%

Vţdy

2

1%

Other

5

3%

Tato otázka je samostatně těţko interpretovatelná v rámci závislostního chování, jelikoţ jsou sociální sítě stejným prostorem pro seznámení se svým budoucím partnerem jako ostatní sociální prostředí v ţivotě jedince (škola, práce, okolí bydliště,...). Samostatně nám tedy tato otázka nenabízí moc interpretačních moţností, avšak ve spojení s ostatními otázkami, ze kterých je dotazník sloţen, nám můţe dát cenné informace o míře závislosti určitého jedince. V rámci poloţky „jiné“ dotazovaní odpovídali ve smyslu „jen jednou, je to nyní můj manţel/manţelka.“ Otázka 5. Jak často jste upozorňováni svými kolegy/kamarády/partnerem(partnerkou), že trávíte na sociálních sítích moc času?

42

Nikdy

76

48%

Výjimečně

48

30%

Občas

31

19%

Často

3

2%

Vţdy

1

1%

Jiné

0

0%

Zde můţeme opět vidět převahu moţnosti „nikdy“ a následně „výjimečně“. Vysvětlit si to můţeme tak, ţe uţivatelé sociálních sítí navštěvují dané platformy ve svém volném čase, popř. kdyţ mají čas pro sebe. V rovině partnerské to můţeme srovnat s otázkou č.3, kde taktéţ převládala moţnost „nikdy“, takţe kdyţ jedinec nedává přednost sociálním sítím před svým partnerem/partnerkou, nemůţe jím/jí být ani napomínán, ţe tam tráví příliš času. V rovině pracovní je to patrně tím, ţe v poslední době se ve firmách rozmáhá monitorovací systém, který sleduje, jaké stránky zaměstnanec navštěvuje (10. listopadu 2010 vyuţívaly tento systém tři čtvrtiny všech českých firem) (Hovorková, 2010). Proto si zaměstnanci nechávají brouzdání po sociálních sítích na domácí prostředí, aby je nepostihly ţádné pracovní sankce. Otázka 6. Míváte problémy se školou/zaměstnáním díky času strávenému na sociálních sítích?

43

Nikdy

80

50%

Výjimečně

49

31%

Občas

26

16%

Často

3

2%

Vţdy

0

0%

Jiné

1

1%

Odpovědi u této otázky jsou v podstatě totoţné jako odpovědi u předchozí otázky. V rovině zaměstnání můţe být situace stejná, jakou jsem popisoval výše. Školní rovinu si můţeme odůvodnit tím, ţe přestoţe je ve většině škol (hlavně univerzit) dostupná wi-fi síť, díky které mohou studenti surfovat po sociálních sítích, dokáţí si dané učivo obstarat a doučit se je. K tomu paradoxně slouţí sociální sítě, které umoţňují snadnou interakci mezi studenty společných ročníků/kateder/fakult/univerzit. Otázka 7. Jak často se vám stává, že si před jakoukoliv činností (úklid, procházka, sport, četba,...) ještě zkontrolujete dění na vámi preferované sociální síti?

44

Nikdy

11

7%

Výjimečně

25

16%

Občas

48

30%

Často

63

40%

Vţdy

11

7%

Jiné

1

1%

Většinu odpovědí v této otázce tvoří moţnosti „často“ a „občas“. Můţeme si to vysvětlit tím, ţe stejně jako kaţdé ráno kontrolujeme poštovní schránku nebo sledujeme mobil, jestli jsme náhodou nepřeslechli příchozí smsku, tak i kontrola dění na sociálních sítích se zautomatizuje a zapouští kořeny v našem denním reţimu. Otázka 8. Stává se vám, že vaše pracovní produktivita a výsledky trpí na úkor trávení času na sociálních sítích?

Nikdy

43

27%

Výjimečně

40

25%

Občas

46

29%

Často

22

14%

Vţdy

5

3%

Jiné

3

2%

Zde uţ nepanuje takový rozdíl jako v otázce č. 6. Největší zastoupení má moţnost „občas“ (v ot. č. 6 měla 16 %), hned v závěsu jsou však moţnosti „výjimečně“ a „nikdy“. 45

Kdyţ srovnáme otázku č.6 a č.8, můţeme konstatovat, ţe i kdyţ pracovní/školní produktivita trpí, nemá to patrně takový vliv na výsledky dané pracovní/školní činnosti. Otázka 9. Jak často mlžíte/zatajujete/nechce se vám mluvit o tom, co děláte, když jste online?

Nikdy

58

36%

Výjimečně

58

36%

Občas

27

17%

Často

10

6%

Vţdy

2

1%

Other

4

3%

Opět převaha moţností „nikdy“ a „výjimečně“. Vyplývá nám z toho, ţe téměř tři čtvrtiny dotazovaných nemají potřebu mlţit o činnostech online. Domnívám se, ţe je to tím, ţe většina dotazovaných vyuţívá sociální sítě ke studijním účelům, ke komunikaci s kamarády (často společnými, jelikoţ jsou sociální sítě zaloţené na jiţ existujících sociálních vazbách, viz. kapitola 2.1) atd. Takţe pokud si jedinec zrovna nedomlouvá rande s utajovaným milencem/milenkou či nepáchá trestnou činnost (stalking, pedofilie17), nemá patrně důvod mlţit či lhát o svých aktivitách na sociálních sítích.

17

Sociální sítě moho být „ráj“ pro pedofily. Někteří uţivatelé si neuvědomují, ţe mají nastavený profil viditelný pro všechny, a sdílejí zde např. fotky své dcerky, jak se koupe. Pedofilie v rámci brouzdání po profilech a prohlíţení si fotek malých dětí trestná není, avšak ti stejní uţivatelé mohou sdílet i město, kde bydlí, práci, kde pracují a v nejhorším případě se chlubí i tím, kam jejich ratolest chodí do školky atp. Potom uţ není pro pedofila taková námaha vypátrat danou potenciální oběť.

46

Otázka 10. Jak často zaháníte nepříjemné myšlenky týkající se reálného života myšlenkami příjemnými týkající se internetu?

Nikdy

78

49%

Výjimečně

41

26%

Občas

22

14%

Často

16

10%

Vţdy

0

0%

Other

2

1%

Necelá polovina dotazovaných nezahání myšlenky týkající se reálného světa myšlenkami na internet. Druhé polovině se to v menší či větší míře stává. Vysvětlit si to můţeme tím, ţe sociální síť a v podstatě internet celkově je tak trochu jiný svět, kde si jedinec pěstuje lehce odlišnou identitu. Pokud se tedy online identita jedince blíţí více jeho ideální identitě, můţe se stávat, ţe bude chtít opět nasadit svoji pomyslnou internetovou masku a na nějakou dobu se přiblíţit svému ideálnímu Já. Otázka 11. Jak často přemýšlíte nad tím, kdy se budete moci znovu připojit na internet?

47

Nikdy

29

18%

Výjimečně

73

46%

Občas

45

28%

Často

9

6%

Vţdy

0

0%

Jiné

3

2%

Zde můţeme vidět, ţe většina uţivatelů alespoň jednou přemýšlela nad tím, kdy se bude moci zase připojit. Domnívám se, ţe je to tím, ţe si lidé zvykli na sociální sítě jako na prostředek jednoduché a dostupné komunikace s ostatními. Doba se vyvíjí a s ní i moţnost, jak být s blízkými v kontaktu. Proto lidé přemýšlejí nad tím, kdy se mohou připojit, aby zjistili, co se děje a co jim případně uniká. Otázka 12. Jak často přemýšlíte nad tím, že život bez sociálních sítí by byl nudný, neradostný a prázdný?

48

Nikdy

110

69%

Výjimečně

32

20%

Občas

13

8%

Často

0

0%

Vţdy

0

0%

Other

4

3%

Jedno z největších zastoupení moţnosti „nikdy“. Z toho můţeme soudit, ţe i kdyţ uţivatelé povaţují sociální sítě za dobrý prostředek pro komunikaci a udrţování kontaktů, nezasahují jim tyto platformy do ţivotů tak, ţe by si bez nich nedokázali ţivot představit. To potvrzují i některé komentáře v moţnosti „jiné“18. Musíme mít však na paměti, ţe sociální sítě jsou momentálně ještě v plenkách a nové generace mohou tyto sítě vnímat uţ jinak. Je moţné, ţe se v budoucnu sociální sítě stanou tak zakořeněnou součástí ţivota, ţe odpovědi na tuto otázku budou opačné s největším zastoupením moţnosti „vţdy“ nebo „často“. To je však momentálně pouze spekulace a je to předmětem dalšího výzkumu či longitudinální studie. Otázka 13. Jak často se vám stává, že jste podráždění, nepříjemní, nervózní, když vás někdo vyrušuje při surfování na internetu?

Nikdy

51

32%

Výjimečně

75

47%

Občas

24

15%

18

nikdy - nudný a neradostný by určitě nebyl, spíše bychom si zase museli zvyknout na osobní způsob komunikace... nebo spíš by bylo složitější kontaktovat své přátele...

49

Často

5

3%

Vţdy

1

1%

Jiné

3

2%

I kdyţ je nejvíce zastoupená moţnost „výjimečně“, která říká, ţe se daný jev necelé polovině alespoň někdy stal, neznamená to, ţe vyrušení při brouzdání po sociálních sítích způsobuje podráţdění a nervozitu. Určitým způsobem to potvrzuje minimální výskyt moţností „často“ a „vţdy“. Také můţeme rozvést komentáře z moţnosti „jiné“, které se shodují v činnosti, při jejímţ vyrušení jsou uţivatelé nervózní. Jedná se o neodkladné školní/pracovní záleţitosti. Ještě jedna moţnost je, ţe to můţe být způsobeno momentálním emocionálním rozpoloţením daného jedince. Pokud si tedy uţivatel sedá k počítači nervózní, s největší pravděpodobností bude i nervózně reagovat na vyrušení. Otázka 14. Jak často se vám stává, že jste nevyspaní kvůli tomu, že se „zaseknete“ na sociálních sítích?

Nikdy

57

36%

Výjimečně

58

36%

Občas

31

19%

Často

11

7%

Vţdy

0

0%

Other

2

1%

50

Většinové zastoupení moţností „nikdy“ a „výjimečně“ nám říká, ţe necelé tři čtvrtiny uţivatelů nemají větší problém s ponocováním na sociálních sítích. Jedné třetině se to stává minimálně občas, to však neukazuje na patologické brouzdání dlouho do noci. Otázka 15. Jak často se vám stává, že sníte a fantazírujete o internetu, když jste offline?

Nikdy

117

74%

Výjimečně

32

20%

Občas

5

3%

Často

3

2%

Vţdy

0

0%

Jiné

2

1%

Další otázka, kde je většinově zastoupena moţnost „nikdy“. Podobně jako v otázce č. 12 je zde konfrontace reality versus internetové prostředí a i zde můţeme usoudit, ţe sociální sítě nezasahují do hodnotového systému lidí natolik, aby o nich fantazírovali při běţných činnostech. Stejně jako u otázky č. 12 je však nutné podotknout, ţe sociální sítě neměly tolik času pevně se zakořenit v ţivotech lidí, a proto by bylo vhodné na toto téma udělat výzkum po určité časové době. Otázka 16. Jak často si říkáte „ještě chviličku a vypnu to“?

51

Nikdy

18

11%

Výjimečně

36

23%

Občas

52

33%

Často

48

30%

Vţdy

4

3%

Other

1

1%

Tuto otázku můţeme interpretovat podobně jako otázku č. 1. Jedná se zde o pomyslné dodrţování stanovených časových hranic pro surfování po sociálních sítích. Výsledky jsou velice podobné, a proto můţeme soudit, ţe ono látkové zvyšování tolerance platí i pro uţívání sociálních sítí. Otázka 17. Jak často se vám stává, že se neúspěšně pokoušíte omezit dobu strávenou na sociálních sítích?

Nikdy

56

35% 52

Výjimečně

54

34%

Občas

35

22%

Často

13

8%

Vţdy

0

0%

Other

1

1%

Tato otázka trochu odporuje interpretaci u otázek č. 1 a č. 17, můţeme si to však vysvětlit tím, ţe i kdyţ uţivatelé zůstavají online déle neţ zamýšleli a nedaří se jim dodrţet stanovenou hranici, nijak je to v ţivotě neomezuje a necítí potřebu tento čas omezovat. Tuto domněnku můţeme posílit srovnáním s otázkou č. 14, která tvrdí, ţe uţivatelé nemají větší problém s nevyspáním, či otázkami č. 5 a 6, kde nám vyšlo, ţe problémy pracovní nebo školní nejsou natolik markantní. Otázka 18. Jak často se vám stává, že se snažíte mlžit o době strávené na sociálních sítích?

Nikdy

82

52%

Výjimečně

46

29%

Občas

16

10%

Často

14

9%

Vţdy

0

0%

Jiné

1

1%

Na rozdíl od otázky č. 9 je zde důleţitým prvkem čas. Kdyţ tyto otázky porovnáme, u otázky č. 9 byl poměr moţností „nikdy“ a „výjimečně“ stejný, kdeţto zde 53

převládá moţnost „nikdy“. Vysvětlit si to můţeme tím, ţe uţivatelé nemají strach sdělit dobu strávenou na sociálních sítích, jelikoţ se to přímo netýká jejich osobního ţivota, kdeţto informace o činnostech na sociálních sítích jsou více intimní, a proto mají větší zábrany při jejich sdělování. Otázka 19. Jak často se vám stává, že strávíte více času na sociálních sítích namísto společenské aktivity s přáteli?

Nikdy

73

46%

Výjimečně

58

36%

Občas

15

9%

Často

9

6%

Vţdy

2

1%

Other

2

1%

Většinová převaha moţností „nikdy“ a „výjimečně“ nám ukazuje, ţe reálné sociální aktivity stále převaţují nad těmi virtuálními. Sociální sítě sice nabízejí velké mnoţství socializačních činností a moţností, jak trávit volný čas, avšak reálné sociální interakce, kde musí jedinec vnímat všemi smysly a vstřebávat více počitků, zatím nedokáţí nahradit. Otázka 20. Jak často se vám stává, že jste nervózní, depresivní, náladoví, když jste offline, přičemž tyto pocity zmizí, když jste online?

54

Nikdy

128

81%

Výjimečně

27

17%

Občas

2

1%

Často

0

0%

Vţdy

0

0%

Jiné

2

1%

Největší zastoupení moţnosti „nikdy“ ze všech otázek. Pocity nervozity, deprese a emocinoálního neklidu bychom mohli přirovnat k abstinenčnímu syndromu. Z toho můţeme soudit, ţe sociální sítě nemají takový potenciál vyvolávat závislost, která by vedla aţ k abstinenčnímu syndromu. To nám můţe potvrdit i komentář v moţnosti „jiné“, který tvrdí: „Právě offline se cítím nejlépe“. Otázka 21. Pozorujete, že díky sociálním sítím zanedbáváte svou oblíbenou činnost/sportovní aktivitu/koníček?

55

Nikdy

85

53%

Výjimečně

43

27%

Občas

24

15%

Často

4

3%

Vţdy

1

1%

Other

2

1%

Podobné výsledky jako v otázce č.19. Uţivatelé dají někdy přednost sociálním sítím, avšak reálné sportovní aktivity, zábavní činnosti aj. jsou stále na ţebříčku hodnot výše neţ surfování po internetu. Otázka 22. Kolik hodin denně strávíte průměrně na internetu? Hodnota aritmetického průměru získaných hodnot je μ ≐ 5,02 Otázka 23. Kolik hodin denně strávíte průměrně na sociálních sítích? Hodnota aritmetického průměru získaných hodnot je μ ≐ 2,73 Z výše získaných hodnot můţeme usoudit, ţe minimálně polovinu času na internetu tráví respondenti surfováním po sociálních sítích. Otázka 24. Čím trávíte čas na sociálních sítích?

56

Hry

36

23%

Synchronní komunikace

96

61%

Asynchronní komunikace

86

54%

Veřejné diskuze

62

39%

Hledání a seznamování se

5

3%

Hledání informací

121

77%

brouzdání z nudy

85

54%

Jiné

13

8%

Pozn. Jelikož se jedná o otázku s více možnostmi zaškrtnutí, výsledné procento může být větší než 100%

Největší procento odpovědí „hledání informací“ nám říká, ţe sociální sítě slouţí hlavně jako dostupný zdroj informací. Vysvětluji si to tím, ţe studenti vyuţívají jednoduchou komunikaci a moţnost být v kontaktu s ostatními, popř. se zapojovat do tematicky zaměřených diskuzních fór, kde najdou bez větších překáţek informace, které hledají. Následují moţnosti „synchronní komunikace“ a „asynchronní komunikace“. Sociální sítě jako takové se skládají z více internetových aplikací, a proto je celkem pochopitelné, ţe převzaly role e-mailu a instant messangerů (ICQ, QiP, MSN,...). Jelikoţ sociální sítě slouţí převáţně jako volnočasová aktivita, nemůţeme se divit, ţe moţnost „brouzdání z nudy“ má taktéţ vysoké zastoupení. Potom uţ je na individuálním posouzení kaţdé odpovědi zvlášť, zda má zaškrtnuté třeba odpovědi „brouzdání z nudy“, „synchronní komunikaci“, „hry“ a „veřejné diskuze“, coţ nám říká, ţe sociální sítě pouţívá spíše pro zábavu. Zaškrtnuté „hledání informací“, „veřejné diskuze“ a „synchronní komunikace“ nám zase můţe naznačit, ţe jedinec se soustřeďuje spíše na sebevzdělávání, komunikaci s kolegy/kolegyněmi atd. V rámci moţnosti „jiné“ převaţovaly činnosti jako hledání pracovních partnerů, prezentace firmy. Otázka 25. Které sociální sítě navštěvujete?

57

Facebook

137

88%

Twitter

6

4%

Flickr

0

0%

Myspace

0

0%

Google+

22

14%

Lide.cz

10

6%

Hofyland.cz

42

27%

Nyx.cz

10

6%

Jiné

22

14%

Pozn. Jelikož se jedná o otázku s více možnostmi zaškrtnutí, výsledné procento může být větší než 100%

Naprostá převaha Facebooku nám naznačuje, ţe tato sociální síť je pravděpodobně celosvětově nejnavštěvovanější. Podle statistických dat, uvedených Facebookem, je k 31. prosinci denně aktivních 483 milionů uţivatelů a měsíčně 845 milionů (fact, 2011). Zajimavostí je, ţe platforma Myspace, která vznikala v podobném období jako Facebook, není v tomto výzkumu navštěvována nikým. Domnívám se, ţe jelikoţ je Myspace zaměřen čistě na hudební kapely a vzájemnou komunikaci s jinými kapelami a fanoušky a nenabízí moc jiných moţností, Facebook nahradil její pozici. Nabízí taktéţ moţnost prezentace kapel a vzájemnou komunikaci. V moţnosti „jiné“ je v 16 případech sociální síť Fénix-nest (www.fnx.cz) a dále jednotlivě platformy jako emimino.cz, pohanskforum.cz, fler.cz,...

58

Otázka 26. Zkuste stručně napsat, proč tyto sociální sítě navštěvujete. V této otázce jsem nechal prostor respondentům, aby mi zkusili napsat, z jakého důvodu pouţívají dané sociální sítě. U menších sociálních sítí jako hofyland.cz, fnx.cz, nyx.cz převládala odpověď ve smyslu mám zde své známé, se kterými sdílíme společné zájmy. Tyto platformy jsou totiţ převáţně zaloţené na seskupování lidí se společnými aktivitami. Fnx.cz je například fórum, které vzniklo primárně za účelem komunikace mezi tzv. dřevárníky19 a historickými šermíři. Rozrostlo se však tak, ţe uţ ho navštěvují uţivatelé starší i mladší, s různým sociálním statusem a různými zájmy. Toto fórum však nabízí dostatek moţností pro kaţdého. Hofyland.cz a Nyx.cz jsou na tom podobně, taktéţ „vyrůstaly“ z podhoubí menšího uskupení lidí se společným zájmem. Dnes se vypracovaly na dvě největší diskuzní fóra v českých vodách. U mezinárodních sociálních sítí jako Facebook či Google+ převládala snadná komunikace s ostatními, ať uţ se jedná o rodinu, studenty stejného ročníku/katedry/fakulty/univerzity, kamarády v zahraničí či jinak těţko dostupnými blízkými/kolegy/partnery. Objevily se zde samozřejmě odpovědi typu „zábava“, „zabíjím nudu“ atd., avšak stále převládá názor na velké sociální sítě jako na levné a snadno dostupné komunikační prostředky. Otázka 27. Považujete se za závislého na sociálních sítích?

Ano

30

19%

Ne

115

72%

Other

14

9%

19

Dřevárníci: seskupení jedinců, kteří se pomyslně vracejí v čase do dob, kdy se válčilo meči, luky a podobnými středověkými zbraněmi, a rekonstruují historické bitvy reálné i fiktivní (Pán prstenů,...).

59

Touto otázkou jsem chtěl zjistit sebepozorování respondentů. Jak můţeme vidět, bezmála pětina dotazovaných hodnotí sebe sama jako závislé. Otázkou zůstává, z jakého pohledu. Jedna moţnost je, ţe by bez sociálních sítí jen obtíţně udrţovali kontakt s těţko dostupnými (zahraničí,...) kamarády/partnery/rodinnými příslušníky. Druhá moţnost je ta, ţe se cítí opravdu závislí na sociálních sítích a vědí, ţe jim zasahují do ţivota více, neţ by chtěli, např. abstinenčními příznaky nebo neúspěšnou regulací doby strávené na sociálních sítích. Příklon k jedné z variant můţeme najít v odpovědích v moţnosti „jiné“. Respondenti se víceméně shodují v tom, ţe se povaţují za závislé, ale ve smyslu pohodlného kontaktu s blízkými. Dokázali by se bez nich obejít, avšak ţivot by byl o něco komplikovanější. Resumé Ze samostatného rozboru otázek nám vyplývá, ţe největší problémy mají uţivatelé při dodrţování stanovené časové dotace času stráveného na sociálních sítích. Musíme si však uvědomit, ţe jednotlivé otázky nám nemohou vytvořit komplexní obraz závislostního chování. I kdyţ nám tedy vychází, ţe pomyslná tolerance na „drogu“ zvanou sociální sítě roste, ve srovnání s ostatními otázkami a komentáři uţivatelů je to jen jeden znak pro rozvoj závislosti. Pracovní ani školní produktivita na úkor překračování časové hranice neklesá, problémy v zaměstnání/se školou respondenti nepozorují. Stejná situace je i v partnerské a sociální rovině. I kdyţ dají někdy dotazovaní přednost sociálním sítím před svými kamarády/partnerem, je to v tak malé míře, ţe se to nedá povaţovat za patologický jev, a sociální sítě můţeme hodnotit jako běţnou součást ţivota. Z hlediska poměru času stráveného na internetu a sociálních sítích můţeme říci, ţe i kdyţ je více neţ polovina doby na internetu věnována sociálním sítím, je to pochopitelné, jelikoţ sociální sítě jako celek nabízejí mnoho aplikací pod jednou střechou. Místo aby měl uţivatel otevřeno více oken s e-mailem, instant messangery, google vyhledávačem, flash hrami20 atd., můţe mít otevřené jen jedno okno se sociální sítí, ktérá tyto moţnosti nabízí. Data z výše zmíněných otázek můţeme tedy interpretovat tak, ţe sociální sítě slouţí jako jednoduchý, levný a dostupný komunikační kanál pro téměř jakoukoliv věkovou skupinu s rozdílnými sociálními statusy.

20

Flash hry – online hry zadarmo, které můţe uţivatel hrát přímo ve svém prohlíţeči

60

6.6 Ověření platnosti hypotéz Z analýzy dat získaných vyplněním dotazníku můţeme vyčíst některé zajímavé informace, nyní se však budu soustředit na ověření stanovených hypotéz a jejich přijetí či zamítnutí. První hypotéza byla zaměřená na rozdíl v uţívání sociálních sítí. Někteří pouţívají tyto platformy spíše pro kontakt s vrstevníky, kolegy, kamarády a jiní spíše kvůli zábavě ve svém volném čase. Domněnka byla, ţe uţivatelé surfující po sociálních sítích spíše kvůli účelům zábavy budou vykazovat větší míru závislostního chování. První hypotéza tedy zněla: Hypotéza 1: Uživatelé používající sociální sítě převážne kvůli zábavě vykazují signifikantně vyšší míru závislostního chování. Uţivatelé pouţívající sociální sítě převáţně kvůli zábavě jsem identifikoval podle otázek č. 24 a č. 26. Hledal jsem buď klíčové slovo zábava nebo očividný rozdíl v poměru zaškrtnutých moţností „brouzdání z nudy“, „synchronní komunikace“ a „hry“ oproti moţnostem „hledání informací“, „veřejné diskuze“, „asynchronní komunikace“. Míru závislosti jsem určil podle hodnocení škály vyttvořené Youngovou21, přičemţ do hodnoty 49 jsem uţivatele označoval jako méně závislého a od hodnoty 50 jako více závislého. Při pouţití testu nezávislosti χ2 pro čtyřpolní tabulku mi vyšla hodnota χ2 = 6,32. Tuto hodnotu porovnám s tabulkovou hodnotou na hladině významnosti α = 0,05 s počtem stupňů volnosti v = 1, coţ je 3,84. χ2> χ20,05(1), a proto mohu hypotézu 1 přijmout s tvrzením, ţe existuje statisticky významná souvislost mezi mírou závislostního chování a navštěvováním sociálních sítí kvůli zábavním účelům s těsností ф = 0,2. U druhé hypotézy jsem se zaměřil konkrétně na synchronní komunikaci a seznamování se s novými lidmi. S dřívějších výzkumů vyplývá, ţe uţivatelé chatů a seznamek vykazují vyšší míru závislostního chování neţ jiní uţivatelé internetu. Druhou hypotézu jsem tedy formuloval následovně:

21

20 - 49 = průměrný uţivatel internetu/sociálních sítí 50 - 79 = výskyt některých prvků značících závislostní chování 80 - 100 = značné problémy s uţíváním internetu v rámci závislostního chování

61

Hypotéza 2: Uživatelé využívající převážně synchronní komunikaci a možnost seznamování vykazují vyšší míru závislosti. Míru závislosti jsem zde měřil stejně jako u hypotézy 1 a uţivatele synchronní komunikace a moţnosti seznamování jsem hledal podle klíčového slova „chat“ v otázce 26, popř. podle uvedení pouze moţností „synchronní komunikace“, „seznamování se s novými lidmi“ či jejich kombinací. Hodnota χ2 vyšla 0,02, z čehoţ nám vyplývá, ţe χ2 < χ20,05(1), a proto hypotézu 2 zamítám s tvrzením, ţe neexistuje statisticky významná souvislost mezi uţivateli chatových aplikací na sociálních sítích a moţnosti seznamování se a mírou závislostního chování. U třetí hypotézy jsem se zaměřil na uţivatele jedné sociální sítě a uţivatele dvou a více sociálních platforem. Jelikoţ v dnešní době nabízejí sociální sítě víceméně stejné moţnosti, neměl by být rozdíl v tom, na kolika z těchto platforem je uţivatel zaregistrovaný. Třetí hypotéza tedy zní: Hypotéza 3: Neexistuje statisticky významný rozdíl mezi mírou závislosti u uživatelů dvou či více sociálních sítí a uživatelů jedné sociální sítě. Hodnota χ2 vyšla 4,6 a tudíţ χ2 > χ20,05(1). Hypotézu 3 můţu tedy přijmout s tvrzením, ţe neexistuje statisticky významný rozdíl mezi mírou závislosti u uţivatelů jedné sociální sítě a uţivatelů více sociálních sítí s těsností ф = 0,17. U čtvrté hypotézy jsem chtěl zjistit, zdali má doba strávená na sociálních sítích souvislost s mírou závislosti. Moje domněnka je, ţe jelikoţ se sociální sítě vyuţívají i ke studijním a pracovním účelům, doba strávená na těchto platformách nebude mít statisticky významnou souvislost s mírou závislosti. Hypotéza 4: Míra času stráveného na sociálních sítích nemá statisticky významnou souvislost s mírou závislosti. Pro výpočet této hypotézy jsem pouţil Pearsonův korelační koeficient. Vyšlo mi, ţe r ≐ 0,22, z čehoţ vyplývá, ţe mezi mírou času strávenou na sociálních sítích a mírou závislosti je statisticky významná souvislost, a proto hypotézu 4 zamítám 62

7. Diskuze Hlavní myšlenkou předkládaného výzkumu je snaha zjistit, zdali jsou sociální sítě rizikové ve smyslu rozvoje závislostního chování. Jako základní stavební kámen pro tvorbu mé studie slouţí dotazník K. Young, který se v menším obměnách pouţívá dodnes. Jelikoţ byl výzkum Youngové zaměřen primárně na internet jako celek, upravil jsem jí pouţitý dotazník tak, aby vyhovoval potřebám pro zkoumání závislosti na sociálních sítích. Poloţky navíc byly vytvořeny s tím účelem, aby aplikace na sociální sítě byla co největší. Tuto modifikaci jsem musel udělat z důvodu obrovského nedostatku výzkumů na téma závislosti na sociálních sítích. Proto jsem si také jako téma vybral závislost na sociálních sítích, jelikoţ jsou vody patologického uţívání sociálních platforem téměř neprozkoumané. V dnešní době, díky rozsahu internetové sítě a dostupnosti připojení k internetu, se sociální sítě stávají běţnou součástí ţivota. Lze tedy očekávat, ţe výzkumů ohledně sociálních sítí bude přibývat a moje studie by měla slouţit jako odrazový můstek pro následující výzkumy. Ve svém výzkumu jsem vytvořil 4 hypotézy, které jsem se následně snaţil ověřit, dvě jsem přijal a dvě zamítnul. První dvě hypotézy byly formulovány na základě výsledků výzkumu K. Young. Kdyţ se podíváme na tabulku č. 1, je viditelný patrný rozdíl v uţívání internetových aplikací mezi závislými a nezávislými uţivateli. U závislých jsou nejvyuţívanější chatové aplikace a MUDy22. To můţeme povaţovat jako zábavní sloţku internetu. V první hypotéze jsem tedy zjišťoval, zdali zábavní faktor sociálních sítí je rizikový z hlediska závislosti. V druhé jsem se zaměřil přímo na chatování a jestli ho můţu také povaţovat jako rizikové (v tabulce č. 1 bylo závislými pouţíváno nejvíc). Ve třetí hypotéze jsem chtěl ověřit domněnku, jestli více sociálních sítí vytváří větší riziko pro vznik závislosti na daných platformách, a v poslední hypotéze jsem se zaměřil na časovou stránku uţívání sociálních sítí. Ověření těchto hypotéz přineslo některé zajímavé poznatky a odkrylo nedostatky. První hypotézu jsem přijal. Můţu tedy konstatovat, ţe uţivatelé surfující po sociálních sítích převáţně kvůli zábavě vykazují vyšší míru závislosti. Musíme se na stránku věci však podívat také ze strany uţivatele. Kaţdý si představuje pod pojmem zábava něco jiného. Já jsem vybíral uţivatele podle převládajících moţností „hry“, „synchronní komunikace“, „brouzdání z nudy“, „seznamování se s novými lidmi“ a podle klíčového 22

Multi User Dungeon – Předchůdce MMORPG; hra na hrdiny v interakci s ostatními uţivateli internetu, avšak pouze v textové podobě

63

slova „zábava“. Co kdyţ ale je pro někoho zábavou diskutovat ve veřejných diskuzích a vzdělávat se vyhledáváním nových informací? Jelikoţ jsem hypotézu jedna přijal, je zde statisticky významná souvislost, a proto by bylo vhodné zaměřit budoucí výzkumy na oblast zábavy na sociálních sítích. Druhou hypotézu jsem zaměřil konkrétně na chatování a seznamování se s novými lidmi (moţnosti chatovacích fór). Statisticky významná souvislost zde není, a proto jsem ji zamítl. Kdyţ se však podíváme na chatovací moţnosti sociálních sítí, tak nedosahují moţností serverů na chatování přímo zaměřené. Proto moţná nevyvolávají takovou míru závislosti jako chatovací fóra. Myslím si tedy, ţe srovnávací studie mezi uţivateli sociálních sítí, chatovacích fór a uţivateli obou platforem by byla vhodná. Výsledky třetí hypotézy potvrdily statisticky významnou souvislost, proto jsem hypotézu tři přijal. Mezi uţivateli jedné a uţivateli více sociálních sítí tedy není rozdíl, co se týká míry závislosti. Vysvětluji si to tím, ţe tyto platfromy fungují na stejném principu a tudíţ, kdyţ bude někdo vykazovat větší míru závislosti, je jedno, na kolika sociálních sítích je zaregistrovaný. Důleţitější se zatím zdá být činnost, kterou tráví dotyčný na sociálních sítích a ne jaké a kolik sociálních platforem navštěvuje. Čtvrtou hypotézu jsem zamítl. Domníval jsem se, ţe mezi časem stráveným na sociálních sítích a mírou závislosti nebude statisticky významná souvislost. Podle Pearsonova korelačního koeficientu mi vyšla pozitivní korelace. Je však důleţité podotknout, ţe hodnota r je přibliţně 0,22, coţ nám říká, ţe tato souvislost není tak významná. Jako nedostatek bych zmínil fakt, ţe jsem neodlišil uţivatele navštěvující sociální sítě převáţně kvůli zábavě a uţivatele, kteří pouţívají sociální síť jako dostupný prostor pro komunikaci a vzdělávání. Při analýze získaných dat jsem se snaţil interpretovat kaţdou otázku zvlášť. Samotné otázky nám mohou sdělit mnoho informací, je však důleţité pracovat s těmito informacemi v rámci komplexního pojetí dotazníku. Jednotlivé otázky na sebe v určitých směrech navazují a mohou nám tak dát odlišnou představu o situaci neţ kdyţ zhodnotíme výsledky jen jedné otázky. Kdyţ se tedy na data získaná vyplněním dotazníku podívám, komplexně mohu konstatovat, ţe sociální sítě zatím nepůsobí významně rizikově ve smyslu vzniku závislosti. Nejrizikověji působily otázky týkající se časové dotace sociálním sítím a její dodrţování. Avšak podle výsledků otázek zaměřených na sociální, partnerský a pracovní ţivot mohu říci, ţe i kdyţ mají uţivatelé problém s časem stráveným na sociálních sítích, nezasahuje jim to denního reţimu natolik, aby cítili potřebu to změnit. Dovolím si tvrdit, ţe sociální sítě jsou v momentální době běţnou součástí lidského ţivota 64

stejně jako televize, kniha, telefon a jiné sociální vymoţenosti. Tuto domněnku mohu podpořit otázkou, zdali se uţivatelé cítí být závislí na sociálních sítích. Necelá pětina dotazovaných odpověděla, ţe ano. Avšak podle komentářů k dané otázce můţeme soudit, ţe je to spíše z hlediska jisté pohodlnosti. Pro uţivatele by bylo zase o něco sloţitější udrţovat kontakt s těmi, kteří jsou jim hůře dostupní. Nedostatky mého výzkumu vidím v příliš univerzálním přístupu k problematice závislostí na sociálních sítích. Zaměření studie na jednu specifickou oblast (komunikace, zábava, interakce,...) by mohlo přinést odlišné výsledky. Jelikoţ jsou sociální sítě v dnešní době uţívány téměř všemi generacemi s rozdílnými sociálními statusy, bylo by vhodné zvětšit zkoumaný vzorek. Taktéţ velká převaha vysokoškolských studentů mezi dotazovanými nenabízí velkou míru reprezentativnosti mého výzkumu. Generace nynějších studentů vysokých škol vyrůstala v době, kdy připojení na internet nebylo tak dostupné jako dnes a sociální sítě ještě neexistovaly nebo byly teprve na počátku svého vývoje. Proto si myslím, ţe aplikace mé studie na studenty středníchči základních škol by přinesla jiné výsledky, jelikoţ tito mladiství mají s internetem a sociálními sítěmi jiné zkušenosti a dalo by se říci, ţe s nimi vyrůstají. Jako hlavní přínos své studie vidím to, ţe je jedna z prvních týkajících se sociálních sítí. Jak uţ jsem říkal, ohledně závislosti na internetu bylo výzkumů provedeno relativně dost, avšak co se týče závislosti na sociálních sítích je jich nedostatek. Proto můţe moje studie slouţit nejen jako inspirace budoucím výzkumům, ale také jako pomyslný odrazový můstek. Pozitivum také vidím v zjištění pozice sociálních sítí v ţivotě jedince. Z analýzy dat jsem zjistil, ţe tyto platformy nezastávají v hodnotovém systému uţivatelů vysokou pozici a dotazovaní si zatím více váţí souladu v partnerském ţivotě, reálnou sociální interakci s kamarády a přáteli a seberealizaci v rámci zaměstnání. Jak jsem ale zmínil výše, tohle platí pro moji generaci, u nastupujících generací mohou být výsledky uţ jiné. Pro další výzkumy bych tedy navrhoval zaměřit se na jednotlivé aplikace a moţnosti, jeţ sociální sítě nabízejí, a na rozdílné věkové skupiny a sociální statusy. Myslím si, ţe také longitudinální výzkum u mladistvých by byl přínosem a mohl poskytnout cenná data. Výsledky obecně ukazují, ţe sociální sítě nepůsobí zvlášť rizikově při vzniku závislosti a spíše se staly běţnou součástí ţivota uţivatelů.

65

8. Závěry Na základě výsledků získaných sběrem a analýzou dat mohu konstatovat, ţe: -

Sociální sítě jako celek nepůsobí významně rizikově při vzniku závislosti

-

Není důleţitá doba strávená na sociálních sítích ani jejich počet jako spíše činnost, kterou na dané platformě jedinec provozuje.

66

9. Souhrn Na začátku své diplomové práce vysvětluji pojem kyberprostor a popisuji něktetá jeho specifika. Dále se věnuji historii a definici sociálních sítí na internetu. Tato kapitola by měla pomoci pro pochopení struktury a fungování sociálních sítí. Ve třetí a čtvrté kapitole popisuji způsob online komunikace a její charakteristiky a budování online identity. Nejdůleţitějším pojmem této části je disinhibiční efekt. V poslední kapitole teoretické části popisuji internetovou závislost, její vznik, jak ji diagnostikovat a jaké metody jsou pro její diagnostiku nejvhodnější. Na základě výzkumu K. Young z roku 1996 jsem vytvořil svoji dotazníkovou studii aplikovanou na sociální sítě. Snaţil jsem se zjistit, jestli sociální sítě působí návykově. Převzal jsem tedy dotazník pouţitý Youngovou, upravil jej a přidal některé další otázky. Tento dotazník jsem následně prezentoval na sociálních sítích Facebook, Nyx, Hofyland a Fénix-Nest. Vyplněných dotazníků se nakonec sešlo 164, z čěhoţ po očištění dat vyšlo 158 platných. Respondenti byli převáţně vysokoškolští studenti s průměrným věkem 24,4 let. Ke svým závěrům jsem dospěl jednak analýzou odpovědí na jednotlivé otázky a také ověřením pravdivosti hypotéz. Mohu tedy říci, ţe sociální sítě nepůsobí významně rizikově jako celek. Avšak zábavní sloţka, podobně jako u výzkůmů týkajících se internetu jako celku, vyvolává u uţivatelů větší míru závislosti. S tím také souvisí nedostatek mé studie a to, ţe byla zaměřena na sociální sítě spíše jako celek a ne na konkrétní aplikace a moţnosti sociálních sítí. Tato práce mápozitivum v tom, ţe jako jedna z prvních otevírá dveře následujícím výzkumům týkajících se sociálních sítí.

67

10. Použitá literatura a zdroje

1. BAYM, N.K. (1995), Cybersociety. Thousand Oaks, SAGE publications 2. BETANCOURT, L. (2009) A guide to protecting your online identity. Získáno z http://mashable.com/2009/04/21/protecting-online-identity/ 3. BOYD, Danah M. – ELLISON, Nicole B. (2007). Social Network Sites: Definition, History, and Schholarship, Journal of Computer-Mediated Communication,

11,

13,

Získáno

4.

května

2010

z

http://jcmc.indiana.edu/vol13/issue1/boyd.ellison.html 4. DIVÍNOVÁ, R. (2005), Cybersex : forma internetové komunikace. Praha : Triton, 5. Myspace

fact

sheet,

2010,

Získáno

z

Získáno

z

Získano

z

http://www.myspace.com/pressroom?url=/fact+sheet 6. Facebook

fact

sheet,

2010,

http://www.facebook.com/#!/press/info.php?factsheet 7. Facebook

fact

sheet,

2011,

http://newsroom.fb.com/content/default.aspx?NewsAreaId=22 8. FESTA, P. (11. Listopadu 2003) Investors snub Friendster in patent grab. CNet News. Získáno z http://news.cnet.com/2100-1032_3-5106136.html 9. FALTÝNEK, L. (2. Května 2002) Psychologické aspekty komunikace na internetu : diplomová práce. Získáno 28. Dubna 2010, dostupné na http://psychologie.kvalitne.cz/Fulltext/fulltext.htm 10. HARGITTAI, E. (2007) Overview of This Special Theme Section. Social Network Sites: Definition, History, and Schholarship, Journal of ComputerMediated

Communication

11,

13

Získáno

4.

Května

2010

z

http://jcmc.indiana.edu/vol13/issue1/boyd.ellison.html#overview 11. CHAFKIN, M. (1. Června 2007) How to kill a great idea!, Inc. Magazine. Získáno

z

http://www.inc.com/magazine/20070601/features-how-to-kill-a-

great-idea.html 12. KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: CERM, 2002. s. 199. 13. KOPYTOFF, V. (29. Listopadu 2004), Google's orkut puzzles experts. [San

68

Francisco

Získáno

Chronicle.

z

http://www.sfgate.com/cgi-

bin/article.cgi?f=/c/a/2004/11/29/BUGU9A0BH441.DTL 14. MACHÁČKOVÁ, P. (2007) Kyberšikana: ubliţování bez hranic. Psychologie dnes, 2007, 13(9), 50 – 53. 15. MCLAUGHLIN, M.L., OSBORNE, K.K. & ELLISON, N.B. (1997) Virtual culture, Thousand Oaks, SAGE publications 16. PHILLIPS, S. (25. července 2007) A brief history of Facebook, The Guardian, získáno z http://www.guardian.co.uk/technology/2007/jul/25/media.newmedia 17. STERLING,

B.

(nedat.)

Homepage.

Získáno

5.

Května

2010

z

http://www.farcaster.com/sterling/introduction.htm 18. SULER, J. (srpen, 2004) The Online Disinhibition Effect. Získáno z http://www-usr.rider.edu/~suler/psycyber/disinhibit.html 19. SULLIVAN, B. (4. Března 2002) Netiquette, Computerworld, získáno z http://www.computerworld.com/s/article/68724/Netiquette 20. ŠMAHEL, D. (28. Dubna 2010) Jak komunikujeme přes internet: bez ostychu a bez

zábran

[Zpráva

z

blogu].

Získáno

z

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/david-smahel.php?itemid=9645 21. ŠMAHEL, D. (2003) Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha: Triton, 40. 22. Urbandictionary

(2010).

Definition

of

Flame

war.

Získáno

z

http://www.urbandictionary.com/define.php?term=flame%20war 23. VYBÍRAL, Z. (2002). Výzkum disinhibice u mladých uţivatelů chatu. In Děti, mládež

a

rodiny,

(275-288).

Získáno

7.

Května

2010

z

http://psych.fss.muni.cz/vybiral/storage/2002f-Disinhibice.doc 24. VYBÍRAL, Z. (1999). Co, čím, jak a s kým komunikujeme? Hradec Králové, Gaudeamus. 71 25. Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. (1992) Praha, Psychiatrické centrum. 26. Diagnostic and statistical manual of mental disorders criteria for pathological gambling (1994). 1994 DSM-IV Criteria. Získáno 18. Března 2012 z http://govinfo.library.unt.edu/ngisc/reports/appenb2.pdf 27. WEINSTEIN, A. LEJOYEUX , M. (2010). Internet Addiction or Excessive Internet Use. The american journal of drug and alcohol abuse, 36, 277-283, DOI: 10.3109/00952990.2010.491880 69

28. YOUNG, K. (srpen, 1996). Internet addiction: The emerge of new clinical disorder. Získáno z http://netaddiction.com/articles/newdisorder.pdf 29. SHOTTON, M., A. (1989). Computer addiction? A study of computer dependency.

Získáno

19.

Března

2012

z

http://www.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=j7p1r8Ruv_0C&oi=fnd&pg=PP1 &dq=shotton+1989&ots=06xz7vYFEd&sig=oS2YAYIN17qiyCeG6WU8L_dGTQ&redir_esc=y#v=onepage&q=shotton%201989&f=false 30. ORZACK, H., M. (1998). Computer addiction: What is it?. Psychiatric times, 15(8). Získáno18. Března 2012 z http://www.psychiatrictimes.com/internetaddiction/content/article/10168/54286 31. FEDERWISCH,

A.

(srpen,

1997).

Internet

addiction?

Získáno

z

http://www.nurseweek.com/features/97-8/iadct.html 32. GOLDBERG, I. (23. února, 2002). Homepage. Získáno 19. března 2012 z http://www.psycom.net/iadcriteria.html 33. HOLMES, L. (listopad, 2003). Patological internet use – some examples. Získáno z http://mentalhealth.about.com/cs/sexaddict/a/intaddict.htm 34. GROHOL, M., J. (únor, 2012). Internet addiction guide. Získáno z http://psychcentral.com/netaddiction/ 35. BRENNER, V. (1997). Parameters of Internet Use, abuse, and addiction: The first 90 days of the Internet Usage Survey. Psychological Reports, 80, 879-882. Získáno 25. března 2012 z databáze EBSCO 36. MORAHAN-MARTIN, J., SCHUMACHER, P. (2000). Incidence and correlates of pathological Internet use among college students. Computers in Human Behavior, 16, 13-29. Získáno 25. března 2012 z databáze ScienceDirect 37. LIN, S., TSAI, Ch-Ch. (2002). Sensation seeking and internet dependence of Taiwanese high school adolescents. Computers in Human Behavior, 18, 411– 426. Získáno 25. března 2012 z databáze ScienceDirect. 38. GROHOL, M., J. (2007). Whats normal? How much is too much when spending time online. Získáno z http://psychcentral.com/archives/n100397.htm 39. Greenfield, D. N. (1999). Virtual Addiction: Sometimes New Technology Can

Create

New

Problems.

Získáno

z

http://www.virtual-

addiction.com/pdf/nature_internet_addiction.pdf

70

40. PEMPEK, A, T., YERMOLAYEVA, A., Y., CALVERT, L., S. (2009). College students´ social networking experiences on Facebook. Jurnal of applied developmental psychology, 30, 227-238. Získáno z databáze ScienceDirect 41. BAEK, K., HOLTON, A., HARP, D., YASCHUR C. (2011). The links that bind: Uncovering novel motivations for linking on Facebook. Computers in human behavior, 27, 2243-2248. Získáno z databáze ScienceDirect. 42. IVANOV, C. (listopad, 2005). Two fanatic World of Warcraft gamers have died because of WoW. Získáno z http://news.softpedia.com/news/Two-FanaticWorld-of-Warctaft-Gamers-Have-Died-Becouse-Of-WoW-11821.shtml 43. GIBSON, E. (červen, 2005). Child dies as parents plays WoW. Získáno z http://www.eurogamer.net/articles/news200605wowbaby 44. HOVORKOVÁ, K. (10. listopadu 2010). Facebook je ţrout času. V práci na něj nesmíte,

přikazují

mnohé

firmy.

Mladá

fronta

Dnes.

Získáno

z

http://finance.idnes.cz/facebook-je-zrout-casu-v-praci-na-nej-nesmite-prikazujimnohe-firmy-1db-/podnikani.aspx?c=A101109_1480020_zamestnani_sov

71

Seznam příloh diplomové práce Příloha č. 1: Formulář zadání diplomové práce Příloha č. 2: Český a cizojazičný abstrakt diplomové práce Příloha č. 3: Dotazník

72

Příloha č. 1: Formulář pro zadání diplomové práce Univerzita Palackého v Olomouci

Studijní program: Psychologie

Filozofická fakulta

Forma: Prezenční

Akademický rok: 2011/2012

Obor/komb: Psychologie (PS)

Podklad pro zadání DIPLOMOVÉ práce studenta PŘEKLÁDÁ

ADRESA

OSOBNÍ ČÍSLO

Matouš Bilík

Alešova 25, Brno – Černá

F070453

pole TÉMA ČESKY: Sociální sítě na internetu: Patologické uţívání sociálních sítí NÁZEV ANGLICKY: Internet social networks: Patological usage of social network sites VEDOUCÍ PRÁCE: PhDr. Marek Kolařík, Ph.D. – PCH ZÁSADY PRO VYPRACOVÁNÍ: Teoretická část: seznámení se s internetem jakoţto samostatným sociálním prostredím, nahlédnutí do internetového světa, seznámení se s internetovou závislostí Praktická část: výzkum na téma závislosti na sociálních sítích SEZNAM DOPORUČENÉ LITERATURY: ŠMAHEL, David. (2003) Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha : TRITON, MCLAUGHLIN, M.L., OSBORNE, K.K. & ELLISON, N.B. (1997) Virtual culture, Thousand Oaks: SAGE publications, BAYM, N.K. (1995) Cybersociety. Thousand Oaks: SAGE publications, BOYD, Danah M. ? ELLISON, Nicole B. (2007). Social Network Sites: Definition, History, and Schholarship, Journal of Computer-Mediated Communication, 11, 13, Získáno z http://jcmc.indiana.edu/vol13/issue1/boyd.ellison.html SULER, J. (srpen, 2004) The Online Disinhibition Effect. Získáno z

http://www-

usr.rider.edu/~suler/psycyber/disinhibit.html

73

Podpis studenta ................................

Datum ................

Podpis vedoucího .................................

Datum ...............

74

Příloha č. 2: Český a cizojazyčný abstrakt diplomové práce

ABSTRAKT DIPLOMOVÉ PRÁCE Název práce:

Sociální sítě na internetu: Patologické užívání sociálních sítí

Autor práce:

Matouš Bilík

Vedoucí práce:

PhDr. Marek Kolařík, Ph.D.

Počet stran a znaků: 79/115 755 Počet příloh:

3

Počet titulů pouţité literatury: 44

Abstrakt: Práce se zabývá otázkou závislosti na sociálních sítích na internetu. Popisuje charakteristiky sociálních platforem, které slouţí k lepšímu uchopení následného výzkumu. Podává přehled výzkumů týkajících se závislosti na internetu, jak tuto poruchu diagnostikovat a jestli ji vubec klaisfikovat jako duševní poruchu. Empirická část popisuje průběh studie, její aplikaci, výběr vzorku, analýzu dat a jejich interpretaci a následné ověřování pravdivosti hypotéz. Klíčová slova:

Sociální sítě Závislost Disinhibiční efekt Internet

75

ABSTRACT OF THESIS Title:

Internet social networks: Patological usage of social network sites

Author:

Matouš Bilík

Supervisor:

PhDr. Marek Kolařík, Ph.D.

Number of pages and characters: 79/115 755 Number of appendices: 3 Number of references: 44

Abstract:

Main theme of this thesis is addiction to social network sites. It describes characreristics of social network sites, which leads to better manipulation with research. It summarises researches of internet addiction, how to diagnose this disorder and if it can be diagnose as mental disorder. Empiric part describes progression of my research, it´s application, choosing of sample, data analysis and their interpretation and consequently verification of hypotesis.

Key words: Social network sites Addiction Disinhibition effect Internet

76

Příloha č. 3: Dotazník Oslovení: Dobrý den, jsem studentem psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého a rád bych Vás poprosil o vyplnění krátkého dotazníku k mé diplomové práci. Tento výzkum se zabývá otázko, jaký prostor zaujímají v našich životech sociální sítě na internetu. Pokud si najdete 10 minut na vyplnění tohoto dotazníku, budu Vám velice vděčný. Dotazník je anonymní a slouží pouze k vypracování mé diplomové práce. Pozn. Sociální sítě jsou takové stránky, kde primárním cílem dané platformy je být v interakci s ostatními, známými i neznámými, jedinci. Př. Facebook a Lidé.cz jsou sociální sítě, diskuze pod článkem na Novinky.cz není sociální síť. Děkuji za Váš čas a přeji příjemný zbytek dne. Matouš Bilík Dotazník: Přístupný online na stránkách: https://docs.google.com/spreadsheet/embeddedform?formkey=dFRkcHI1ZFBDWFNSanN IbDNfdkZxblE6MQ

77