Magisterská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky

Magisterská diplomová práce

2013

Otakar Vejrosta 1

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda Otakar Vejrosta

Slovanské měsíce, jejich motivace a etymologie Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Pavla Valčáková, CSc.

2013 2

Prohlašuji, ţe jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitìm uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne:

............................................................

3

Rád bych na tomto místě poděkoval paní PhDr. Pavle Valčákové, CSc., za odborné vedení, poskytnutí důleţitých pramenů a za cenné rady, které mi při zpracovávání této diplomové práce poskytla.

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 9 1 Historie měření času ......................................................................................................................... 10 1.1 Kalendář ...................................................................................................................................... 10 1.1.1 Etymologie slova kalendář ................................................................................................... 10 1.1.2 Některé významné kalendáře ............................................................................................... 11 1.1.2.1 Staroegyptský kalendář ..................................................................................................... 11 1.1.2.2 Islámský kalendář .............................................................................................................. 12 1.1.2.3 Mayský kalendář ............................................................................................................... 12 1.1.2.4 Juliánský kalendář ............................................................................................................. 13 1.1.2.5 Gregoriánský kalendář ...................................................................................................... 13 2 Časové jednotky u Slovanů .............................................................................................................. 14 2.1 Rok .............................................................................................................................................. 14 2.2 Roční období ............................................................................................................................... 15 2.2.1 Jaro ....................................................................................................................................... 15 2.2.2 Léto....................................................................................................................................... 16 2.2.3 Podzim .................................................................................................................................. 16 2.2.4 Zima ..................................................................................................................................... 17 2.3 Měsíc ........................................................................................................................................... 17 2.3.1 Odlišné výrazy v polabštině ................................................................................................. 19 3 Slovanské měsíce............................................................................................................................... 20 3.1 LEDEN (Ianuarius) ..................................................................................................................... 20 3.1.1 Latinské jméno ledna............................................................................................................ 20 3.1.2 Jména ledna motivovaná počasím ........................................................................................ 21 3.1.3 Postavení ledna mezi jinými měsíci v roce .......................................................................... 24 3.1.4 Lednové svátky..................................................................................................................... 25 3.1.5 Jiné motivace jmen ledna ..................................................................................................... 26 3.2 ÚNOR (Februarius) ..................................................................................................................... 28 3.2.1 Latinské jméno února ........................................................................................................... 28 3.2.2 Názvy února vycházející z počasí ........................................................................................ 28 3.2.3 Délka dnů ............................................................................................................................. 31 3.2.4 Délka měsíce ........................................................................................................................ 32 3.2.5 Pořadí února v kalendářním roce .......................................................................................... 32 5

3.2.6 Pojmenování února podle svátků.......................................................................................... 33 3.2.7 Jiná motivace pojmenování února ........................................................................................ 34 3.3 BŘEZEN (Martius) ..................................................................................................................... 35 3.3.1 Latinské jméno března.......................................................................................................... 35 3.3.2 Jména března podle stromů a rostlin .................................................................................... 35 3.3.3 Jména března podle počasí ................................................................................................... 37 3.3.4 Umístění března v kalendářním roce .................................................................................... 37 3.3.5 Rovnodennost ....................................................................................................................... 38 3.3.6 Březnové svátky ................................................................................................................... 39 3.4 DUBEN (Aprilis) ........................................................................................................................ 40 3.4.1 Latinské jméno dubna .......................................................................................................... 40 3.4.2 Názvy motivované stromy a rostlinami ................................................................................ 40 3.4.3 Názvy motivované ţivočichy ............................................................................................... 42 3.4.3 Dubnové počasí .................................................................................................................... 42 3.4.4 Pojmenování dubna podle roční doby .................................................................................. 43 3.4.5 Pořadí dubna v kalendářním roce ......................................................................................... 43 3.4.6 Dubnové svátky .................................................................................................................... 43 3.5 KVĚTEN (Maius) ....................................................................................................................... 45 3.5.1 Latinské jméno května.......................................................................................................... 45 3.5.2 Názvy května motivované rostlinami ................................................................................... 46 3.5.3 Název podle roční doby ........................................................................................................ 48 3.5.4 Pořadí května v kalendářním roce ........................................................................................ 48 3.5.5 Květnové svátky ................................................................................................................... 49 3.5.6 Nejasná etymologie .............................................................................................................. 50 3.6 ČERVEN (Iunius) ....................................................................................................................... 51 3.6.1 Latinská jména června .......................................................................................................... 51 3.6.2 Názvy června motivované stromy a rostlinami .................................................................... 52 3.6.3 Název června motivovaný počasím ...................................................................................... 53 3.6.4 Pořadí či umístění června v kalendářním roce...................................................................... 53 3.6.5 Jména června podle svátků ................................................................................................... 53 3.6.6 Červnové práce ..................................................................................................................... 54 3.6.7 Ostatní motivace jmen června .............................................................................................. 55 3.7 ČERVENEC (Iulius) ................................................................................................................... 57 3.7.1 Latinské jméno července ...................................................................................................... 57 6

3.7.2 Názvy července motivované stromy a rostlinami................................................................. 57 3.7.3 Červencové práce ................................................................................................................. 58 3.7.4 Název července podle počasí................................................................................................ 60 3.7.5 Názvy motivované pohyby zvířat kousnutých hmyzem ....................................................... 60 3.7.6 Pořadí července v kalendářním roce..................................................................................... 61 3.7.7 Červencové svátky ............................................................................................................... 61 3.7.8 Jiné motivace názvů července .............................................................................................. 62 3.8 SRPEN (Augustus) ...................................................................................................................... 64 3.8.1 Latinské jméno srpna............................................................................................................ 64 3.8.2 Srpnové práce ....................................................................................................................... 64 3.8.3 Kymácivé pohyby zvířat ...................................................................................................... 67 3.8.4 Pořadí srpna v kalendářním roce .......................................................................................... 67 3.8.5 Názvy srpna podle svátků ..................................................................................................... 67 3.8.6 Jiná motivace pojmenování srpna ........................................................................................ 69 3.9 ZÁŘÍ (September) ....................................................................................................................... 70 3.9.1 Latinské jméno září .............................................................................................................. 70 3.9.2 Názvy září motivované rostlinami ........................................................................................ 70 3.9.3 Názvy září motivované ţivočichy a jevy s nimi spojenými ................................................. 71 3.9.4 Názvy září motivované barvami ........................................................................................... 72 3.9.5 Práce prováděné v září ......................................................................................................... 73 3.9.6 Název září podle ročního období .......................................................................................... 73 3.9.7 Názvy září podle pořadí či umístění v kalendářním roce ..................................................... 74 3.9.8 Názvy září podle svátků ....................................................................................................... 74 3.10 ŘÍJEN (October)........................................................................................................................ 76 3.10.1 Latinské jméno října ........................................................................................................... 76 3.10.2 Názvy října motivované padáním a ţloutnutím listí ........................................................... 76 3.10.3 Názvy října motivované rostlinami .................................................................................... 77 3.10.4 Názvy října vycházející z ţivočišné říše ............................................................................ 78 3.10.5 Název října podle ročního období ...................................................................................... 79 3.10.6 Pořadí října v kalendářním roce ......................................................................................... 79 3.10.7 Jména října podle svátků .................................................................................................... 79 3.10.8 Jiné motivace názvů října ................................................................................................... 79 3.11 LISTOPAD (November) ........................................................................................................... 81 3.11.1 Latinské jméno listopadu.................................................................................................... 81 7

3.11.2 Jména motivovaná opadáváním stromů ............................................................................. 81 3.11.3 Jména listopadu motivovaná počasím ................................................................................ 82 3.11.4 Název listopadu podle ročního období ............................................................................... 83 3.11.5 Pořadí listopadu v kalendářním roce .................................................................................. 83 3.11.6 Názvy listopadu podle svátků ............................................................................................. 84 3.12 PROSINEC (December)............................................................................................................ 85 3.12.1 Latinské jméno prosince ..................................................................................................... 85 3.12.2 Jména prosince motivovaná počasím ................................................................................. 85 3.12.3 Pořadí prosince v kalendářním roce ................................................................................... 87 3.12.4 Názvy prosince podle svátků .............................................................................................. 87 3.12.5 Jiné motivace pojmenování prosince .................................................................................. 89 Závěr ..................................................................................................................................................... 90 Použitá literatura ................................................................................................................................. 91 Studijní literatura ............................................................................................................................... 94 Časopisy ............................................................................................................................................ 95 Internetové zdroje .............................................................................................................................. 95 Rejstřík názvů měsíců ......................................................................................................................... 96 Použité zkratky .................................................................................................................................. 103 Zkratky jazyků ................................................................................................................................. 103 Ostatní zkratky ................................................................................................................................ 105 Příloha ................................................................................................................................................ 106

8

Úvod Ve své diplomové práci se zabývám slovanskými názvy měsíců, jejich motivacemi a etymologií. V první kapitole stručně seznamuji čtenáře s nejvýznamnějšími kalendáři, které lidé v několika částech světa nezávisle na sobě sestavili. Druhá kapitola je jiţ zaměřena především lingvisticky a týká se pojmenování jednotek času, doloţených u Slovanů. Uvádím slova, jimiţ se ve slovanských jazycích vyjadřuje rok a zejména potom jednotlivá roční období. V téţe kapitole jsou srovnána také různá označení měsíce jakoţto časové jednotky s označeními měsíce jako nebeského tělesa. Hlavní částí této práce je třetí kapitola, jeţ se věnuje jménům jednotlivých kalendářních měsíců, která jsou doloţena ve slovanských jazycích. Kapitola se skládá z dvanácti oddílů, z nichţ kaţdý je věnován jednomu kalendářnímu měsíci. Názvy kaţdého měsíce jsou pak rozděleny podle motivace pojmenování (s výjimkou názvů latinského původu, která bez ohledu na jejich motivaci uvádím vţdy na začátku oddílu). Mezi jmény měsíců uvádím jména současná, stará i dialektická. Mnohá z nich tedy mohou být dnešním mluvčím jazyka, v němţ jsou uvedena, neznámá. Je zcela běţné, ţe stejné nebo velmi podobné jméno vyjadřuje v různých slovanských jazycích či dialektech různé měsíce, např. listopad v srbochorvatštině označuje říjen. V takových případech samozřejmě jméno uvádím u všech měsíců, pro něţ je nebo bylo uţíváno. Některá jména se ovšem mohou opakovat i v rámci jednoho jazyka, neboť existují pojmenování, která byla pouţívána pro různé měsíce, příp. pro delší dobu zahrnující několik měsíců, např. staročeské pojmenování hruden původně znamenalo období od prosince do ledna. Pozornost věnuji nejen jménům slovanského původu, nýbrţ také těm, jejichţ původ je jednoznačně cizí. Je-li původ jména cizí, pak je nejčastěji latinský, v případě řady polabských názvů se však jedná o původ německý. Dále existují jména měsíců, která byla odvozena z nějakého slova cizího původu, např. slovinské ebehtnik má sice slovinský sufix, ale základ pochází ze střední hornoněmčiny. Latinská jména měsíců jsou dnes pouţívána ve většině jazyků Evropy. Výjimkou nejsou ani jazyky slovanské. Je jisté, ţe latinské názvy měsíců v mnoha případech vytlačily původní názvy. V některých slovanských jazycích však byly dříve uţívané latinské názvy naopak vytlačeny původními názvy slovanskými. Můţeme to vidět na příkladu češtiny, která dnes oficiálně pouţívá výhradně slovanská jména měsíců. Pouze v básnickém jazyce a v nářečích existuje jméno máj. Podobně je tomu i v polštině, kde se dnes jiţ pouţívají oficiálně jen dva latinské názvy měsíců (marzec „březen“ a maj „květen“), přestoţe ve staré polštině jsou doloţeny i další názvy latinského původu.

9

1 Historie měření času Dnes můţeme těţko zjistit, kdy lidé začali měřit čas, nebo kdy si vůbec začali pojem času uvědomovat. V nejstarších dobách lidé rozlišovali den a noc pravděpodobně jen podle přítomnosti světla a tmy. Menší části dne však patrně nerozlišovali a vyšší jednotky neţli den neznali. Nejstarší pomůckou k měření času snad byla hůl zasazená do země (tzv. gnómon), jejíţ stín svojí délkou určoval části dne. Nevýhodou slunečních hodin je však to, ţe je nelze pouţít, nesvítí-li slunce, proto museli lidé hledat i další prostředky, jimiţ by mohli měřit čas. Jiné staré pomůcky byly zaloţeny na odkapávání vody či přesypávání písku. Kdysi se čas měřil také pomocí svíčky, jejíţ délka se po zapálení postupně zkracuje. Pozorováním Slunce, Měsíce a hvězd, které se na obloze s přesností opakují, postupně lidstvo začalo dospívat k delším časovým úsekům. Sloţitější systém měření času snad představují megality Stonehenge v jiţní Anglii, které asi slouţily k určování slunovratu a rovnodennosti. 1.1 Kalendář Kalendář existoval jiţ v mnoha dávných civilizacích. Odedávna lidé pozorovali pohyby Slunce a Měsíce. Na základě toho rozeznáváme především dva typy kalendářů, solární a lunární. Některé systémy jsou zaloţeny na sledování obou těles. Kalendář má pro lidstvo důleţitou úlohu. Zasazuje různé přírodní jevy do určitého období a slouţí k datování událostí. Kalendáře jsou sloţeny z různých jednotek pro měření času. Nejvyšší pouţívanou jednotkou bývá nejčastěji rok, jenţ se skládá z měsíců. Měsíce se potom skládají z týdnů a týdny jsou sloţeny z dnů. V počtu měsíců v roce či dnů v měsíci však mohou být jednotlivé kalendářní systémy vzájemně odlišný, neboť příslušníci kultur, v nichţ jsou či byly ony systémy uţívány, vycházeli při sestavování kalendáře z rozličných principů. 1.1.1 Etymologie slova kalendář Slovo kalendář, uţívané v evropských jazycích, pochází z lat. calendarium < calendae „první den v měsíci“. Souvisí asi s verbem calēre „svolávat, vyvolávat“. Pojmenování patrně vychází ze skutečnosti, ţe kdysi kněz ohlašoval nový měsíc. Také čeština dříve uţívala pojmu kalendy, jímţ se označovaly první dny v měsíci podle římského kalendáře. Téhoţ původu je rovněţ všesl. slovo koleda, jeţ v době pohanství Slované pouţívali pro slavnosti pořádané za zimního slunovratu. Po přijetí křesťanství se výrazem koleda začaly označovat vánoční svátky (Rejzek 2001: 285).

10

1.1.2 Některé významné kalendáře 1.1.2.1 Staroegyptský kalendář Jeden z nejstarších kalendářů světa měli staří Egypťané. V Egyptě se uţívalo slunečního kalendáře, v němţ měl rok 365 dní. Práce v zemědělství však Egypťané určovali za pomoci tzv. siderického (hvězdného) roku. Sluneční kalendář později převzali také Evropané. Egyptský kalendář obsahoval dvanáct měsíců, z nichţ kaţdý se skládal z 30 dní. Týden ve starém Egyptě byl desetidenní. V důsledku pozorování heliakického1 východu hvězdy Sírius2 bylo k egyptskému roku přidáno ještě dalších pět dní. Rok tak obsahoval skutečně 365 dní. Oněch dodatečných pět dnů však bylo zařazeno na konec roku, aniţ by patřily k některému měsíci. Přidání pěti dnů k egyptskému kalendáři způsobilo, ţe se slunovrat kaţdých 100 let posunul o 25 dní. Po 1460 letech se začátek roku shodoval s letním slunovratem a s heliakickým východem Síria. Místo roku 1461 nastal podle egyptského kalendáře rok 1460. Ve starém Egyptě se rozlišovala tři roční období, jimţ odpovídalo rozvodnění Nilu, setí a sklizeň obilí. První období, zvané Akhet, trvalo asi od poloviny července do poloviny listopadu. Následovala období Peret (nazýváno také Proyet) a Shem. Jednotlivé měsíce nesly jména egyptských bohů, jimţ byly zasvěceny, např. třetí měsíc byl pojmenován po bohyni lásky a radosti Háthor. Od roku 26 před Kr. se začalo uţívat koptského3 kalendáře, jenţ vycházel z onoho kalendáře egyptského. Bylo zachováno rozčlenění roku do tří období. Pro posledních pět dnů roku byl stanoven třináctý měsíc, zvaný Pi Kogi Enavot „malý měsíc“.

1

Heliakický východ nastává v den, kdy se během roku hvězda poprvé objeví před východem Slunce. Sírius (Psí hvězda, Canicula, Aschere) je nejjasnější hvězda na obloze. Patří do souhvězdí Velkého psa, které představovalo staroegyptského boha zesnulých, pohřebišť a mumifikace, boha Anupa se šakalí hlavou. 3 Koptové jsou křesťané ţijící v současném Egyptě. Jejich jméno je původu řeckého. Řekové Egypťany nazývali slovem Koptos < Aigyptos „Egypt“. 2

11

První z Akhet Druhý z Akhet Třetí z Akhet Čtvrtý z Akhet První z Peret Druhý z Peret Třetí z Peret Čtvrtý z Peret První ze Shemu Druhý ze Shemu Třetí ze Shemu Čtvrtý ze Shemu

Střední říše

Nová říše

Tekh Menhet Hwt-hwr Ka-hr-ka Sf-bdt Rekh wer Rekh neds Renwet Hnsw Hnt-htj Ipt-hmt Wep-renpet

Dhwt Pa-n-ip.t Hwt-hwr Ka-hr-ka Ta-'b Mhyr Pa-n-amn-htp.w Pa-n-rnn.t Pa-n-hns.w Pa-n-in.t Ipip Msw-r'

koptské ekvivalenty Thout Paopi Hathor Koiak Tobi Meshir Paremhat Paremoude Pashons Paoni Epip Mesori

Tabulka 1 Měsíce egyptského a koptského kalendáře

1.1.2.2 Islámský kalendář Na Předním východě byl čas měřen pomocí Měsíce. Ve starověku se někdy k roku přidával třináctý měsíc. Od 7. století n. l. byl však doplňkový měsíc zakázán, čímţ vznikl čistě měsíční kalendář, v němţ se rok skládá vţdy z 12 měsíců (jména arabských měsíců jsou uvedena v tabulce č. 2)4. Měsíce zde mají střídavě 30 a 29 dnů, celková délka roku tak činí 354 dnů, délka přestupného roku pak 355 dnů.

1.1.2.3 Mayský kalendář Z ostatních starých civilizací měli také např. Mayové svůj vlastní kalendář, ačkoliv se nejednalo o kalendář, který by sledoval dění v přírodě. Mayský kalendář byl, na rozdíl od jiných kalendářních systémů, cyklický. Podle Mayů se periody a s nimi i události stále opakují, coţ by znamenalo, ţe staří Mayové mohli znát svoji budoucnost. Všechny dny, měsíce i roky v mayském kalendáři měly své bohy a kaţdý den byl přímo bohem. Rok mayského kalendáře byl stejně dlouhý jako ten egyptský, t. j. skládal se ze 365 dní (maysky kin). Dvacetidenní týden, vycházející snad z mayské dvacítkové soustavy, se nazýval unial (Tomsa 1995: 45). Mayský kalendář je také pozoruhodný tím, ţe obsahuje i jednotky, jeţ představují extrémně dlouhé věky. Alautun je časová jednotka, která označuje více neţ 63 milionů let.

4

http://en.wikipedia.org/wiki/Islamic_calendar

12

jméno měsíce

ʿ Al-muh arram

pravděpodobný význam „zakázaný“

Rabīʿ al-Awwal

„prázdný“ „první jarní (měsíc)“

Rabīʿ at-tānī

„druhý / poslední jarní“

Dţumādā al-Ūlā Dţumādā al-Ākhira Radţab

„první měsíc vyprahlé půdy“ „druhý měsíc vyprahlé půdy“ „čest“ „rozptýlený“

S afar

Šaʿ bān

Dū al-Qaʿda

„spálený“ „zvednutý“ „měsíc příměří“

Dū al-H idţdţa

„měsíc pouti do Mekky“

Ramad ān Šawwāl

Tabulka 2 Arabská jména měsíců

1.1.2.4 Juliánský kalendář Julius Caesar roku 46 př. Kr. zavedl významný sluneční kalendář, jenţ se v některých zemích pod vlivem pravoslavné církve udrţel aţ do počátku 20. století. Jako církevní kalendář je uţíván dodnes. Juliánský kalendář se skládal původně z 355 dní, zahrnutých do 12 měsíců. Délka tropického roku se od roku juliánského poněkud liší. Po 128 letech rozdíl mezi tropickým rokem5 a rokem juliánského kalendáře činí jeden den. V 16. století tudíţ jarní rovnodennost nastala jiţ o deset dní dříve, tj. 11. března. 1.1.2.5 Gregoriánský kalendář Aby bylo zamezeno nepřesnostem juliánského kalendáře, učinil roku 1582 papeţ Řehoř XIII. reformu, při níţ byl zaveden přesnější kalendářní systém. Přebytečné dny byly vypuštěny, proto po čtvrtku 4. října nastal pátek 15. října (Tomsa 1995: 24). Úprava kalendáře také způsobila zkrácení období 400 let o 3 dny. Dnes je gregoriánský kalendář (pojmenovaný podle Řehoře XIII.) rozšířen v zásadě po celém světě. Jedná se o velmi přesný kalendářní systém. Délka jeho roku se od délky tropického roku liší méně neţ minutou.

5

Tropický rok je doba, která uplyne mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem.

13

2 Časové jednotky u Slovanů 2.1 Rok Ve slovanských jazycích se setkáváme s několika kořeny s významem „rok“. Jedná se zejména o slova *rokъ (nejčastěji bez derivace), *lěto a *godъ. Zajímavé je, ţe v plurálu často dochází k pouţívání supletivních tvarů, srov. výrazy, jeţ v jednotlivých slovanských jazycích označují rok: čeština slovenština polština lužickosrbské jazyky ukrajinština běloruština ruština slovinština srbochorvatština, bulharština a makedonština

rok, v pl. roky i léta rok, v pl. roky, arch. letá rok, v pl. roki i lata lěto, dl. téţ lětko hod/ rik, v pl. hody/ roky/ lita hod, v pl. hody god, v pl. gody leto godina

Tabulka 3 Slovanské výrazy pro rok

Slovo rok, jeţ převaţuje v západoslovanských jazycích a objevuje se i v ukrajinštině, pochází z praslovanského *rokъ, které je odvozeno od verba *rekti „říci“ (Rejzek 2001: 543). Příbuzné je např. subst. řeč a tedy i odvozeniny jako výrok či otrok.6 Původní význam výrazu rok lze chápat jako „domluvený termín, lhůta“. Psl. *lěto (Slupski 1997: 187) pochází z indoevropského základu *lēto / ləto „čas tepla“ (Pokorny: 680). Příbuzné lze najít v baltských jazycích, srov. lit. lėtas „tichý“ a lot. lets „lehký“. Dále je příbuzné také šv. dial. lå(d)ing „jaro“ či stir. la(i)the „den“. V praslovanštině slovo *lěto zřejmě znamenalo „rok“. Dnes má tento význam především v pl., zatímco sg. tvar označuje mnohem častěji léto, tedy jedno z období roku. V jazycích Luţických Srbů a ve slovinštině je však i v sg. stále uchováván význam „rok“. Východoslovanské a jihoslovanské jazyky označují rok slovem pocházejícím z psl. *godъ (Slupski 1997: 187), které původně mělo asi význam „čas“. V jednotlivých slovanských jazycích došlo k zúţení významu, ne vţdy stejnému. Slovo se často vyskytuje s příponou -ina, význam však není všude stejný. Jihoslovanské jazyky kromě slovinštiny uţívají výraz godina ve významu „rok“, zatímco odpovídající slovo v jiných slovanských jazycích včetně češtiny

6

Původně znamenalo „ten, kdo nemluví“. Mohlo označovat nevolníka, který mluvit nesmí, ale i dítě, které mluvit neumí. Druhý význam zůstal dodnes zachován ve slovinštině.

14

označuje mnohem kratší časovou jednotku, totiţ „60 minut“ (podobný význam byl i ve staroslověnštině). Psl. *godъ má původ v ie. *ghedh- / ghodh- (Pokorny: 423) s předpokládaným významem „spojit, sloučit, shodovat se“. Z téhoţ indoevropského kořene pochází rovněţ např. sti. gadhya- „chycený, zadrţený“, lit. dial. guodas „úcta, sláva“, lot. gùods „úcta, sláva“, stfríz. gadia „spojit, sloučit“, toch. A kāck, toch. B kācc „těšit se“ aj. 2.2 Roční období 2.2.1 Jaro Psl. *jarь pochází z ie. základu *ĭōro-/ ĭēro-, který je dochován např. v něm. Jahr „rok“. Praslovanský význam byl „jaro“. Slovo bylo uţíváno starými slovanskými národy, srov. str. jara. Ze současných slovanských jazyků se však výraz vyskytuje zejména v češtině a ve slovenštině (zde v podobě jar). Jinde můţe být uţíván ve frazémech nebo jako slovo básnické. V dnešních slovanských jazycích se ve významu „jaro“ častěji setkáme se slovem vesna (v češtině se jedná o poetismus). Praslovanské *vesna pochází z ie. *wesr (v gen. *wesnes; Rejzek 2001: 707). Téhoţ původu je také např. litevské vãsara „léto“, lat. vēr „jaro“, sti. vasanta- „jaro“ nebo arm. garun „jaro“. Na základě srovnání významů v příbuzných jazycích se můţeme domnívat, ţe i v indoevropštině toto slovo označovalo jarní období, zatímco v litevštině došlo k významovému posunu. Dále existuje řada pojmenování tohoto ročního období, jeţ jsou odvozena od *lěto, např. hl. nalěćo, dl. nalěto (Schuster-Šewc: 985), plb. proilutü (Olesch 1967: 37), sch. proljeće nebo b./ mk. prolet. Nechybí ani pojmenování, jeţ jsou odvozena od slova *zima. Jedná se o kaš. pozimk (tj. „období, které následuje po zimě“), resp. zymk / zimk (Boryś – Popowska-Taborska V: 297; Kupiszewski 1974: 120), coţ vlastně doslova znamená „malá zima“7. Také polabština měla označení püzaimə(k), které poměrně přesně odpovídá uvedenému kaš. pozimk. Někdy lze narazit na slova vyjadřující období mezi zimou a jarem. Takový význam má v češtině výraz předjařì, který je ale pouţíván zřídka. Polština má celou řadu výrazů, jeţ tento čas označují. Vedle spisovného przedwiośnie lze uvést např. pozimek (dosl. „období po zimě“, srov. kaš. pozimk „jaro“), spozimie / spozim(ek), rychła wiosna či frijar (Kupiszewski 1974: 123-124), coţ je výpůjčka z něm. Frühjahr. Polskému przedwiośnie odpovídá br. pradvesne. Z kašubštiny je v tomto významu doloţen výraz przedzimk (srov. kaš. zimk „jaro“). Také kašubštině blízká pomořská slovinština pouţívala slovo předzimk (Boryś – PopowskaTaborska IV: 123). Od stejného kořene je prostřednictvím odlišné předpony odvozeno ještě jedno kašubské označení tohoto období, a sice nåzimk (Boryś – Popowska-Taborska V: 297). 7

Kašubskou příponou -k, která odpovídá českému -ek, se tvoří deminutiva.

15

2.2.2 Léto Slovanské názvy označující léto jsou jednotnější neţ slova pro jaro. Obvykle se setkáme s výrazy, jeţ pocházejí z psl. *lěto, původně asi „rok“ (srov. 2.1). Slovo je všeslovanské – č. léto, slk. leto, p./ kaš. lato, hl. lěćo, dl. lěśe, plb. ľotü, ukr. lito, br. leta, r./ sln. léto, sch. l(j)eto, b. ljato, mk. leto, stsl. lěto (ESJS: 415; Polański: 346). Původní význam „teplé roční období“ je uchován všude, často vedle významu „rok“ (více v 2.1). Psl. *lěto má původ v ie. *lēto- „polovina“. Z téhoţ základu pochází např. lit. lėtas „klidný“ či lat. laetus „radostný“. Také v germánských jazycích jsou doloţena některá slova, jeţ by mohla být příbuzná s psl. *lěto, srov. stangl. Līða „červen, červenec“ či šv. dial. låding „jaro“. Existují i některá pojmenování tohoto období, jejichţ motivací je sečení sena. Takovým je b. ţetva (srov. podobné srbské nářeční označení července ţetvar – 3.7.3). Pro období pozdního léta, resp. začátku podzimu, mají slovanské jazyky často vzájemně podobná pojmenování, srov. p. babie lato, r. babje leto, ukr. babyne lito či sch. bablje ljeto. Jméno vlastně původně vyjadřovalo období, kdy se ve vzduchu volně vznášejí pavoučí sítě, které připomínají vlasy starého člověka. V polských dialektech je doloţen také podobně motivovaný výraz dziadowskie lato (Kupiszewski 1974: 126). K dalším názvům tohoto období patří např. b. cigansko ljato nebo sch. Miholjsko leto, pojmenované po světci. 2.2.3 Podzim Na různých slovanských územích se setkáme nejčastěji s označením jeseň < psl. *esenь / *osenь. V češtině se jedná o poetismus (vyskytuje se ovšem i v některých slezských dialektech), jinde je však toto slovo běţně uţíváno, srov. slk. jeseň, p. jesień, ukr. osin’, osenyca, br. vosen’, r. osen’, r. dial. jesen’, sln./ sch. jesen a b./ mk. esen (Kupiszewski 1974: 122; Snoj 2003: 240). V polabštině se podzim označoval jako prégnia séine (Olesch 1967: 37), tedy týmţ slovem, které však bylo doplněno přívlastkem. Psl. *esenь / *osenь pochází z ie. *es-en- / *os-en- (Pokorny: 343), coţ vyjadřovalo asi „sklizeň“ a posléze i „období sklizně“. Z téhoţ základu pochází např. gót. asans „sklizeň, léto“, něm. Ernte „ţně“ nebo arm. ašun „podzim“. Méně často se podzim označuje slovem odvozeným od *zima, srov. vedle č. podzim také b. pódzima nebo sch. podzimak „pozdní podzim“. Od téhoţ kořene, leč s jiným prefixem, je i luţ. nazyma, resp. dl. nazymje (Kupiszewski 1974: 122). Ve slovinštině nalezneme podobné jméno s předponou pred-, srov. predzima a predzimček. Výraz tvořený podobně jako české podzim můţe mít v jiném jazyce odlišný význam, srov. ukr. pidzymniŭ (tentýţ prefix jako u slova podzim) „první mráz“ (ESUM 2: 261). 16

Doba mezi podzimem a zimou se nejčastěji vyjadřuje pouze přidáváním přívlastků k základnímu pojmenování, srov. např. české pozdnì podzim či p. późna jesień. V případě polských dialektů ve Slezsku jsou však doloţeny i některé zvláštní výrazy jako przedzimie, podzimek nebo zazimek (Kupiszewski 1974: 125), srov. i sch. podzimak či sln. podzìma, uţívané rovněţ ve významu „pozdní podzim“ (Kupiszewski 1974: 122). 2.2.4 Zima Označování zimy je ve slovanských jazycích pozoruhodně jednotné. Výraz, jímţ se chladné období roku označuje, je zděděn z psl. *zima a mezi jednotlivými jazyky se téměř neliší – č./ slk./ p. zima, kaš. zëma, luţ. zyma, dl. zymje, ukr. zyma, br. zima, r. zimá, jsl. zìma, stsl. zima (ESUM 2: 262; Schuster-Šewc: 1771). Menší odlišnost můţeme vidět v plb. seyma (Olesch 1967: 27), kde došlo k diftongizaci. Ve slovanských jazycích nejsou u pojmenování zimy běţné ani podoby s der. sufixy apod. Pouze dolnoluţický tvar zymje (uţívaný vedle tvaru zyma) má zřejmě der. sufix (Schuster-Šewc: 819). S psl. *zima souvisí mj. lit. ţiema, lot. ziema, lat. hiems, alb. dimër nebo sti. himā, vše ve významu „zima“. Příbuzné je také arm. jiun „sníh“, ř. chión „sníh“ a asi téţ ir. gamuin „roční tele“. Slovo pochází z ie. *ĝh(i)ĭōm-, coţ bylo rozšíření předpokládaného kořene *ĝhei- / *ĝhi(Pokorny: 425) „zima, sníh“. Kořen *ĝhei- / *ĝhi- (bez výše uvedeného rozšíření) je obsaţen v av. zayan- / zaēn- „zima“ a ve sti. hāyana „rok, roční“. 2.3 Měsíc Časová jednotka skládající se z 28 aţ 31 dní je v mnoha jazycích, a to nejen slovanských, pojmenována po nebeském tělese. Mnohdy tato časová jednotka dokonce nese stejné jméno jako ono nebeské těleso. Důvodem je skutečnost, ţe jednotka o 28 – 31 dnech označuje dobu jednoho oběhu Měsíce kolem Země. Pro označení měsíce ve smyslu „časová jednotka“ Slované nejčastěji pouţívají výraz pocházející z psl. *měsęcь (Rejzek 2001: 374). Tentýţ výraz velmi často označuje i měsíc jako „nebeské těleso“, v tomto druhém významu se však objevují i slova pocházející z jiných základů. Jednak je to výraz, který má původ v psl. *luna (Rejzek 2001: 352). A konečně, v polském a kašubském jazyce existuje pro nebeské těleso jméno odvozené od psl. *kъnędzь. V tabulce 4 pro srovnání uvádím slovanská označení měsíce v obou významech.

17

nebeské těleso

časová jednotka

čeština

měsìc, básn. luna

měsìc

slovenština polština kašubština horní lužická srbština dolní lužická srbština

mesiac księżyc miesądz, ksãżëc měsac mjasec

mesiac miesiąc miesąc měsac mjasec

polabština ukrajinština běloruština

leina misjacj mesjac

ziternideila misjacj mesjac

ruština slovinština srbochorvatština

luna, mesjac mesec, luna m(j)esec

mesjac mesec m(j)esec

bulharština makedonština

mesec, luna mesec

mesec mesec

Tabulka 4 Slovanské výrazy pro měsíc ve smyslu „nebeské těleso“ a „časová jednotka“

Nejběţnější slovanské označení nebeského tělesa pochází z psl. * měsęcь, které má četné indoevropské příbuzné. I v jiných indoevropských jazycích se u slov, jeţ jsou příbuzná s uvedeným psl. *měsęcь, vyskytují tytéţ dva základní významy jako v jazycích slovanských. Často jsou však oba významy nějak tvarově rozlišeny. První význam, „nebeské těleso“, má např. lit. mėnuo, lot. mēnesis, sthn. māno, skand. måne, isl. máni nebo toch. B (Pokorny: 731, 732; Rejzek 2001:374). Význam „jednotka času“ má např. lit. mėnesis, lot. mēness, sti. mās, sthn. manōd, skand. månad / måned, isl. manudhur, lat. mēnsis, alb. muai, arm. amis, toch. B meñe aj. Oba tyto významy bez rozdílu (tak jako v mnoha slovanských jazycích) se vyskytují u npers. māh. Za zmínku stojí také tocharština A, kde samotný výraz mañ znamenal měsíc jako časovou jednotku, zatímco nebeské těleso se vyjádřilo přidáním přívlastku – mañ ñkät, dosl. „boţský měsíc“ (Pokorny: 732). Všechny uvedené tvary pocházejí z ie. *mēnōt, v gen. mēneses (Pokorny: 731), coţ snad jiţ v indoevropštině značilo „měsíc“ v obou významech. Ie. *mēnōt bylo moţná odvozeno od kořene *mē „měřit“ (Pokorny: 703). Dalším označením měsíce jakoţto nebeského tělesa (nikoli však měsíce ve smyslu „časová jednotka“) je psl. *luna. Slovo je v češtině známo jako poetismus. Ve významu „měsíc (luna)“, který je asi primární, se dále vyskytuje v ruštině, ve slovinštině a v bulharštině. P. łuna však znamená „světlo, záře“.

18

Praslovanskému *luna je nejbliţší lat. lūna, navíc i význam byl v latině tentýţ. Dále je příbuzné např. ř. lýchnos „světlo, svítilna“ nebo střir. lúan „světlo, měsíc“ (Rejzek 2001: 352). Východiskem je ie. *leuk- „svítit“. Z téhoţ kořene, rozšířeného o některou příponu, pochází také české louč, něm. Licht „světlo“, stir. lóch „světlý“ aj. V polštině a v kašubštině se vyskytuje jako označení měsíce na nebi také derivát substantiva *kъnędzь „kněz“ (Rejzek 2001: 280) > p. ksiądz „kněz“, kaš. ksãż „katolický kněz“, ksiż „evangelický kněz, pastor“ (Boryś – Popowska-Taborska III: 102). 2.3.1 Odlišné výrazy v polabštině Polabština měla jedinečný výraz pro měsíc ve smyslu „jednotka času“, a sice ziternideila (Olesch 1967: 23). Jednalo se o kompozitum sloţené z číslovky zittirr „čtyři“ (Olesch 1967: 86, 94) a ze subst. niedehl „týden“ (Olesch 1967: 178), srov. č. neděle. Polabské kompozitum tak vycházelo z počtu týdnů v měsíci. Pro nebeské těleso je v polabštině doloţeno substantivum leina (Olesch 1967: 23), které pochází z jiţ zmíněného psl. *luna. Kromě toho polabština disponovala také slovy mond a mon, coţ byly výpůjčky z němčiny. Mond „měsíc“ (Polański: 396, 397) pochází ze střdn. mând a vyskytovalo se v názvech měsíců, např. laistnĕ mond „květen“ apod. Subst. mon bylo přejato ze střdn. mân a označovalo měsíc ve smyslu „nebeské těleso“, stejně jako výchozí slovo ve střední dolní němčině (Polański: 396).

19

3 Slovanské měsíce 3.1 LEDEN (Ianuarius) Při pohledu na názvy prvního měsíce, uţívané ve slovanských jazycích, zjistíme, ţe asi nejčastěji se vyskytují taková pojmenování, jeţ jsou latinského původu. Původní slovanská jména jsou nejčastěji motivována lednovým počasím. Jsou pojmenována po zimě, chladu, ledu, sněhu nebo po jejich vlastnostech. Některá pojmenování jsou motivována postavením ledna mezi ostatními měsíci. Ve slovinském prvnik snadno odhalíme číslovku prvnì, jeţ udává pořadí měsíce v roce. V polštině a v blízké kašubštině zase existuje jméno, jeţ patrně vyjadřuje fakt, ţe se nový rok stýká se starým. U jiţních Slovanů se setkáme také s několika jmény, v nichţ se odráţejí svátky spojené s lednem. Jedná se o svátek sv. Jana Křtitele a svátky vánoční. Konečně v několika jazycích existuje jméno ledna odpovídající našemu prosinci, o jehoţ etymologii existuje mnoho teorií. Za pozornost stojí podoba prozimec, známá z některých slovinských dialektů. Mezi slovanskými jazyky jedinečným je hornoluţický název wulki róţk, který vznikl zřejmě jako kalk z něm. Horn, motivovaného shazováním jeleních parohů. 3.1.1 Latinské jméno ledna Slk. január, stp. januar(yjus), luž. januar, r. janvar’, sln. januar, s. januar, b. januari, mk. januari, stsl. ianuarii, enьvarъ (ESJS 4: 236; NREt: 278), csl. genvar’ь / genar’ь / genarъ (ESJS 4: 236) Uvedená jména prvního měsíce jsou přejata z lat. Ianuarius. Měsíc byl v latině pojmenován po římském bohu Januovi. Jednalo se o boha začátků a konců, jenţ byl zobrazován se dvěma tvářemi, díky nimţ mohl pozorovat současně východ i západ. Staří Římané věřili, ţe Janus chrání vchody soukromých i veřejných domů, odmyká je a holí odhání ty, kteří nejsou vítáni. Janus byl povaţován za boha začátků, tedy téţ za boha jitra, prvního dne v měsíci i prvního měsíce roku. Byl chápán také jako původce všech bohů a stvořitel světa. Staří Římané ho uctívali jako boha slunce a světla, začátku sklizně, narození, svateb i jiných začátků. Je znám také jako bůh války a míru. V době války zůstávaly dveře jeho chrámů otevřeny. Kult boha Janua zanikl patrně v době únosu Sabinek. Jméno boha Janua je odvozeno od lat. iānua „dveře“, coţ pochází asi z ie. kořene *ĭā- „jít“ (Pokorny: 296, 501). Téhoţ původu je mj. stsl. jadǫ, jachati „jet“, lit. joti „jet na koni“, sti. yāti „jde, jede“ nebo toch. B yatsi „jít“. Je patrné, ţe do jednotlivých slovanských jazyků se latinské jméno dostalo několika cestami nezávisle na sobě. Do církevní slovanštiny bylo přejato pravděpodobně přes střř. gen(nou)ários či gen(n)áres (ESJS 4: 236), čemuţ napovídá počáteční ge-. Slovenština, 20

luţická srbština a slovinština je přejaly asi německým prostřednictvím nebo přímo z latiny. Také u ruského janvar’ lze přemýšlet o přejetí z němčiny nebo z jiného západního jazyka.

3.1.2 Jména ledna motivovaná počasím Č. leden, stp. ledzień (Borejszo: 23), sln. st. lednik (Pleteršnik I: 505) Od substantiva led < psl. *ledъ (Rejzek 2001: 335) je odvozeno české pojmenování leden a staré polské ledzień8. Také ve slovinštině je doloţeno starší jméno lednik. Derivační sufix slovinského názvu je ovšem odlišný od polského a českého -eń/ -en. Slovo led je všeslovanské – č. led, slk. ľad, p./ hl. lód, dl. lod, ukr. lid, br. ljod, r. ljod, sln. lêd, sch. lêd, b./ mk. led, stsl. ledъ (Bezlaj II: 130; ESBM 5: 298; Holub – Kopečný: 200). Má paralely v baltských jazycích, srov. lit. lẽdas, lot. ledus a stpr. ladis, vše s významem „led“. Není však prokázáno, ţe by se nějaká příbuzná slova vyskytovala v jiných indoevropských jazycích.

Sln. st. snežnik (Stabej 1966: 84) Jedním z mnoha slovinských názvů prvního měsíce je sneţnik, jméno obsahující der. sufix -nik, běţný u jmen měsíců. Název je odvozen od substantiva sneg „sníh“. Výraz, jenţ pochází z psl. *sněgъ „sníh“, je všeslovanský – č. snìh, slk. sneh, p. śnieg, hl. sněh, dl. sněg, ukr. snih, br. sněh, r. sněg, sln. snệg, chorv. snijêg, s. snêg, b. snjag, mk. sneg (Bezlaj III: 279; ESBM 12: 233, 234; Rejzek 2001: 587). Slovo má četné příbuzenstvo také v jiných indoevropských jazycích. Patří sem např. lit. sniegas, stpr. snaygis, prk. , lat. nix, gót. snaiws, vše s významem „sníh“, dále sti. snihyati „lepí se“, sahan- „popel“, av. snaēţa „sněţit“ aj. Indoevropským základem, který snad původně označoval „to, co se lepí“ (srov. význam sti. slovesa snihyati), tedy nejen „sníh“, je *sneigwh- (Holub – Kopečný: 343; Pokorny: 974; Rejzek 2001: 587).

Dl. wezymski, ukr. dial. prozymec’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 10), sln. st. prozimec / prezimec (Bezlaj III: 124), zimec (Reindl: 176), sredozimen / sredozimec (SSKJ IV: 905) Uvedená jména prvního měsíce jsou odvozena od substantiva, jeţ vychází z psl. *zima (více v 2.2.4) > dl. zyma, ukr. zyma (ESUM 2: 261, 262), sln. zìma. Dl. wezymski lze v zásadě vyloţit jako „(měsíc) jsoucí v zimě“. Starší slovinské jméno sredozimec má velmi podobný význam, vlastně „měsíc/ období uprostřed zimy“9. Tvarově

8 9

Českému d zde odpovídá polské dź (před vokálem kromě i psáno dzi). Podle SSKJ se výraz sredozimec pouţíval spíše pro období od 17. do 25. ledna (SSKJ IV: 905).

21

jsou však tyto dva názvy značně odlišné. Jméno sredozimec je kompozitum, jehoţ druhý komponent je nicméně příbuzný s kořenem názvu wezymski. Jméno prozymec’ / prozimec má souvislost se známějším označením prosinec (srov. 3.1.5). Předpokládá se, ţe je jednou z variant pojmenování prosinec, jeţ mohla vzniknout lidovou etymologií připodobněním k substantivu zima. Nelze však vyloučit ani to, ţe právě podoba prozimec je původní. To by pak mohlo znamenat, ţe forma prosinec vznikla v důsledku nepravidelných změn hlásek artikulačně blízkých, tedy s > z, m > n. Pozoruhodné je také to, ţe ve slovinštině je dále doloţena podoba zimec. Lze se domnívat, ţe toto by mohla být původní forma, k níţ byl později přidán prefix pro-/ pre-. Mohlo však také naopak dojít k deprefixaci původního prozimec / prezimec.

Br. studzen’, r. dial. studen’ (SRNG 42: 75) Studzen’, obvykle uţívané běloruské jméno ledna, značí „studený měsíc“. V běloruském jazyce má slovo studzen’ primární význam „chlad“. Tvarově i významově tomu odpovídá např. ukr. studin’ „chlad, mráz“ nebo sch. studen „chlad“ (ESBM 12: 352). Tvar pochází z psl. adjektiva / participia *studenъ (Rejzek 2001: 611), které souvisí mj. se slovesem *styděti (sę). Došlo zde k významovému posunu od „mít nepříjemný pocit, stydět se“ ke „stydnout“. K jiným indoevropským příbuzným patří asi sti. stuka „vločka“, ř. styx „nenávist, chlad“ či lat. tundere „tlouci“. Východiskem je ie. steŭe (Pokorny: 1035), coţ mohlo mít význam „ztuţit se, zesílit“ a snad i „nenávidět“ aj.

Ukr. dial. ljutyj (Hołyńska-Baranowa 1969: 10) Ukrajinské jméno ljutyj je adjektivum s významem „krutý, nelítostný“, srov. také třeba sloveso ljutity „stávat se zlým“ či zljutity „stát se zlým“ (ESUM 3: 329). Ve významu prvního měsíce odkazuje jméno ljutyj zřejmě na krutý mráz, jímţ je leden doprovázen. Častěji (nejen v ukrajinštině) se však u tohoto pojmenování setkáme s významem „únor“ (srov. 3.2.2). Slovo ljutyj má původ v praslovanském *ljutъ „krutý“ (Borejszo: 27). Předpokládaným indoevropským kořenem, z nějţ vznikl uvedený praslovanský tvar, je *lēut- / *lūt- „vztekat se, zuřit“ (Pokorny: 691). Odtud pochází patrně také vel. llid „hněv, sklon k hněvu“.

Slk. st. veľký sečeň, ukr. sičen’, ukr. dial. (huc.) sičen’ peršyj (Hołyńska-Baranowa 1969: 86), br. dial. sečen’ (ESUM 5: 258), str. sečen’, sln. dial. (prek.) sečén (PZ 2/2012: 6), chorv. siječanj, b. st./ mk. st. goljam sečko (Šaur 1973: 98)

22

Jméno sičenj / siječanj, které je v nepříliš odlišných variantách doloţeno v ukrajinštině, v běloruských nářečích, ve staré ruštině, chorvatštině i v prekmurštině (zámuřštině)10, pochází od psl. slovesa *sěkti ( > ukr. sikty, chorv. s(j)eći, sjeckati apod.) s významem „sekat“ a můţe být vyloţeno jako „měsíc štípavého mrazu“, příp. jako „měsíc, v němţ se štípá dříví“11. Podobný název pouţívaný s atributem, rozlišujícím leden od února, je znám i ze slovenštiny. Leden se ve slovenštině dříve nazýval veľký sečeň, od něhoţ se pak lišil malý sečeň „únor“. Od téhoţ kořene (s jiným sufixem) je i starší bulharské sečko, jeţ s přívlastkem goljam označovalo leden a s přívlastkem malăk únor, srov. obdobné uţití slovenských přívlastků veľký a malý. Také v ukrajinských dialektech, jimiţ hovoří Huculové12, se tento název někdy vyskytuje s atributem, a sice s řadovou číslovkou peršyj „první“. Tímto způsobem je v oněch dialektech leden odlišen od února, jenţ se potom nazývá sičen’ druhyj (uvedeno v 3.2.2). Psl. verbum *sěkti, z nějţ pochází č. sekat, slk. sekať, p. siekać, hl. sykać, syc, dl. sekaś, sec, plb. sect, ukr. sikty, br. seč, sjačy, r. seč’, sln. sékati, sch. s(j)eći, b. seka a mk. seče (ESUM 5: 252), je příbuzné např. s litevským išsekti (s prefixem iš- „vy-“) „vyřezat, vysekat“, s latinským secāre „řezat, sekat“ či se sthn. saga „pila“. Východiskem je indoevropský kořen *sek- „řezat, sekat“ (Pokorny: 895, 896; Rejzek 2001: 565). Mimo slovanské jazyky se s obdobným pojmenováním setkáme v litevštině. Jméno siekis13, jeţ má podobný význam i původ jako tento slovanský název, je v litevském jazyce pouţíváno jako označení prosince nebo ledna (Bezlaj III: 346).

S. dial. koložeg / koložek (Popiołek 1999: 223), b. st. kolog, koložeg, mk. st. koložeg Jméno koloţeg, doloţené na slovanském jihu, souvisí s topením, které bylo v zimních měsících dříve nepostradatelné. Pojmenování tak vlastně významově navazuje na název siječanj, spojený se štípáním dříví. Název koloţeg asi vyjadřuje myšlenku, ţe v lednu panuje natolik ostrý mráz, ţe lze zatopit i kůlem. Jedná se pravděpodobně o kalk podle ř. passalokaútēs nebo paloukokaútēs (Skok II: 122) < pássalos, paloúki „kůl“; kautēs „to, co hoří“ (BER II: 560). V řečtině však termín passalokaútēs označuje březen, tedy měsíc, kdy jiţ bývá výrazně tepleji. Od jiţních Slovanů bylo toto jméno měsíce přejato do albánštiny. Přejaté alb. kollozhek se pouţívá rovněţ pro leden.

10

Prekmurština (téţ zámuřština; prekmursky prekmürščina) je poněkud méně známý jihoslovanský jazyk, jímţ hovoří asi 80 000 lidí v Zámuří na východu Slovinska. Povaţuje se za jeden ze slovinských dialektů. 11 V němčině je doloţeno jméno Holzmonat, tj. „měsíc dřeva“, coţ také naráţí na štípání dřeva. 12 Huculové jsou východoslovanská etnická skupina horalů, ţijících v ukrajinské a rumunské části Karpat. Dříve se hlásili k Rusínům, dnes většina z nich udává ukrajinskou, příp. rumunskou národnost. Mluví dialektem rusínštiny, která bává počítána pod ukrajinštinu. 13

Můţe mít dvojí přízvuk – sìekis nebo siẽkis.

23

První část kompozita koloţeg, tedy subst. kol, pochází z psl. *kolъ „kůl“, které asi souvisí s verbem *kolti „sekat, štípat“ (Rejzek 2001: 320). Druhý komponent této sloţeniny souvisí se slovesem jako je s. ţeći či b. ţega „hořím“. Verbum má původ v psl. *ţegti a dále v ie. *dhegwh- „hořet“ (Pokorny: 240, 241). Ze stejného základu pochází mj. lit. degti „hořet, pálit“, sti. dahati a av. daţaiti „hoří“.

Stč. hruden, hrud(e)nec Motivací starého českého jména hruden je tvoření hrud země. Základ *grud- je přítomen rovněţ v mnoha dalších slovanských názvech některých měsíců. Také české hruden označovalo spíše období od prosince do ledna. Význam jména můţeme chápat jako „měsíc plný hrud“. S psl. *grud- souvisí lit. grudas „zrno“ a grusti „roztloukat“. Východiskem je bsl. *grūdiō „drobený“ < ie. *ghreu-d- (Rejzek 2001: 215), coţ bylo rozšíření kořene *ghrēu- / *ghrū(Pokorny: 460, 461), jenţ mohl znamenat „drolit“, „drobit“ apod. Kromě uvedených baltských slov je příbuzné téţ např. angl. grit „štěrk“ nebo německé Grütze „krupice“. Nejisté je spojení s lat. rūdus „rozdrcené kamení, štěrk“.

3.1.3 Postavení ledna mezi jinými měsíci v roce P. styczeń, stp. tyczeń (Borejszo: 23), kaš. stëcznik (Slupski 1997: 196) Polské styczeń souvisí se slovesem stykać się. Vyjadřuje tak „styk starého roku s novým“. Podobné slovo pro leden je také v kašubštině, kde má však odlišný derivační sufix. Kašubský sufix -nik je zde proti p. -eń (stejně je tomu i v případě jmen utvořených od slova led, srov. výše uvedené sln. dial. lednik a č./ p. leden/ ledzień). Verbum (s)tykać się je odvozeno od psl. *tъknoti < ie. *(s)teu- „tlouci, tlačit, strčit“ (Pokorny: 1032, 1058; Rejzek 2001: 686), s rozšířením *(s)teu-k-. Za příbuzné se povaţuje mj. lot. tūcīt „zapichovat“ či ř. týkos „kladivo“. Význam ve slovanských jazycích je „stýkat se“, ačkoliv je doloţen i význam bliţší tomu původnímu, srov. stsl. tъkati „bodat“.

Sln. st. prvnik (Bezlaj III: 132; Gołębiowska 1965: 178) Ve slovinštině je doloţeno číslování měsíců14. Leden se tak někdy označoval jako první měsíc v roce, tedy prvnik. Řadová číslovka, od níţ je název odvozen, pochází z psl. *pьrvъ (Holub – Kopečný: 298). Uvedená číslovka je všeslovanská – č. prvý / prvnì, slk. prvý, p. pierwszy, hl. st. pjerjeńca, dl. 14

Jména měsíců podle pořadí v kalendářním roce navrhl slovinský filolog a spisovatel Ožbalt Gutsman (17271790).

24

pjerwy, ukr. pérvyj, br. péršy, r. pérvyj, sln./ sch. prvi, b. părvi, mk. prv, prvi, stsl. prъvъ (Bezlaj III: 132, 133). Má také mnoho obdob v jiných indoevropských jazycích (obvykle s významem „první“ či „přední“), srov. lit. pirmas, lot. pirmais, sti. pūrva-, lat. prīmus, ř. prōtos, alb. parë, ale i něm. Fürst „kníţe“ (vlastně „nejpřednější“). Vše pochází z ie. *prwo- (Rejzek 2001: 510), resp. podoby s -m- (třeba lat. prīmus) pocházejí z ie. *prəmo „dřívější“ (Pokorny: 814, 815).

Sln. st. novoletnik (Stabej 1966: 74) Jméno novoletnik vyjadřuje skutečnost, ţe se jedná o měsíc, v němţ začíná rok. Slovo leto < psl. *lěto, jeţ je druhou částí kompozita, je ve slovinském jazyce běţně uţíváno s významem „rok“ (více v 2.1). První komponent pochází z psl. *novъ < ie. *newos „nový“ (Pokorny: 769). Pokračováním indoevropského výrazu je vedle zmíněného psl. *novъ také např. lit. naujas, lat. novus, něm. neu, stbret. nouuid / neuued, arm. nor aj. Všude se uchovává význam „nový“.

Dl. st. zachopny / zachopny mjasec (Erben: 162; Šaur 1973) Jedná se o další jméno, jeţ je dáno skutečností, ţe lednem začíná rok. Adj. zachopny znamená „počáteční“ (Muke II: 1012), výraz zachopny mjasec (ale i samotné adjektivum) je tedy „počáteční měsíc“. Souvisí s dolnoluţickým verbem zachopiś „začít“, jeţ je odvozeno prefixem za- od psl. *chopiti „chytat“. Sloveso *chopiti má asi onom. základ, jenţ je obsaţen mj. i v lot. kàmpt „uchopit, chytit“, gót. haban „drţet, mít“ či v lat. capere „chytat“. Rekonstruovaný indoevropský kořen je *kap(Pokorny: 527), coţ asi znamenalo téţ „chytat“. 3.1.4 Lednové svátky Sln. dial. mali božičnik / mali božičnjak (Bezlaj I: 29) Slovinské pojmenování mali boţičnik souvisí s Vánocemi (sln. bôţič, srov. Bezlaj I: 29), jejichţ část zasahuje i začátek ledna. Název veliki boţičnik pak označuje dvanáctý měsíc. Není překvapením, ţe prosinec je označen jako „velký“, neboť hlavní část vánočních svátků náleţí právě do prosince15. Přívlastek mali má původ v ie. *(s)mēlo „menší zvíře“ (Pokorny: 724). Mezi příbuzné patří např. stir. mīl „malé zvíře“ nebo lat. malus „špatný, zlý“.

15

Sémanticky podobné jsou také maďarské výrazy kis karácsony a nagy karácsony, které doslova znamenají „malé“ a „velké Vánoce“.

25

Subst. část jména, sln. bộg (Bezlaj I: 29), má původ v psl. *bogъ „štěstí, bohatství, podíl“ < ie. *bhag- „přisoudit, udělit“ (Pokorny: 107). Mezi příbuzné patří např. av. baγa „pán, Bůh“, ř. fageĩn „jíst“ nebo toch. A pāk a toch. B pāke „díl“. Slovo je známo také v jiných slovanských jazycích, srov. č. bůh, slk. boh, p. bóg, hl. bóh, dl. bog, plb. büg, ukr. bih, r. bog, sch. bôg, b./ mk. bog, csl. bogъ (Bezlaj I: 29).

Sch. svetojovanski, jovanjštak Jméno se váţe ke dni sv. Jana Křtitele, kterým byl v Srbsku dříve 7. leden. Dnes se tento svátek slaví 20. ledna. Jovan je jednou ze srbských variant křestního jména Jan, jeţ pochází z hebrejštiny a má význam „Bůh je milostivý“. Další variantou téhoţ jména je v srbštině i jiných slovanských jazycích Ivan. Pro sv. Jana Křtitele se nicméně jméno Ivan mimo území chorvatského jazyka patrně nepouţívá. Sch. sveti má původ v ie. *swēdh- (Pokorny: 883). Mezi příbuzné patří např. lit. svečias, svetis „host“, lot. svešs „host, cizí“, sti. svadha „zvyk, obyčej, mrav“, av. xvaētu „příslušný“, ř. éthos „mrav, zvyk“, gót. sidus „zvyk“ aj. 3.1.5 Jiné motivace jmen ledna Ukr. dial. prosynec’ / prozymec’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 10), sln. st. prosinec, sln. st. prosenec, prozimec / prezimec (Bezlaj III: 124; PZ 2/2012: 6), b. st. prosinec, stsl. prosinьcь (ESUM 4: 601) Slovo prosinec ve významu „leden“ je doloţeno ve slovinštině, ve staré bulharštině a v ukrajinských dialektech. V některých dialektech slovinštiny vznikl lidovou etymologií (přikloněním k zima) název prozimec / prezimec. Podobně změněné jméno je doloţeno také v dialektech ukrajinských. Je doloţeno i mnoho starých podob tohoto jména. Třebaţe některé odlišnosti mohou být dány pouze rozdílnými pravopisnými zvyklostmi různých období, setkáme se i s takovými, které odráţejí změny či záměny některých hlásek, třeba nosovek m a n nebo vokálů e a i. Např. ve slovinštině byly zapsány staré podoby prossiniz, Prosynicz, Prossimiz, Prossimez nebo Proseniz (Bezlaj III: 126, 127). Etymologie pojmenování prosinec není jasná a existuje více výkladů. Podle některých názorů by prosinec mohl souviset s adj. siný „modravý, šedivý“ < psl. *sinь < ie. *k´ĭē- / *k´ī/ *k´ĭē-mo- „tmavošedý“ (Pokorny: 541). Z uvedeného kořene obohaceného o sufix pochází kromě zmíněného psl. *sinь dále asi i sti. śyená- „orel, sokol“ či av. saēna- „dravý pták“. Z téhoţ základu s jiným rozšířením, snad *k´ī-wo/ k´ĭē-wo, pochází např. psl. *sivъ „šedý, sivý“, lit. šyvas „bělavý, plesnivý“, sti. śyā-vá- „černohnědý, tmavý“, av. syāva- „černý“, arm. seav „tmavý, černý“ aj.

26

Se slovem siný bývá toto jméno spojováno z důvodu, ţe v zimních měsících slunce svítí slabě, a tak dny bývají bledé. Je tedy jistá pravděpodobnost, ţe pojmenování prosinec vychází z nevýrazných barev, typických pro zimní měsíce. Jiný výklad spojuje prosinec se slovesem prositi, jeţ pochází z ie. kořene *prek´- / *prok´„ptát se, prosit“ (Rejzek 2001: 506). Od téhoţ základu je lit. prašyti, lot. prasīt, obojí s významem „prosit“, dále německé fragen „ptát se“, lat. precārī „prosit“, sti. prččhati „ptá se“ aj. Sloveso, jeţ bylo zděděno z psl. *prositi, je všeslovanské – č. prosit, p. prosić, ukr. prosyty, r. prosìť, sch. pròsiti „ţádat o ruku“, stsl. prositi (ESUM 4: 601; Rejzek 2001: 506) apod. V českém prostředí, kde se ovšem tento název vztahuje vţdy k poslednímu měsíci roku, dokonce existují názory, ţe by prosinec mohl být odvozen od substantiva prase. Existuje i česká podoba prasinec, avšak ta je asi výsledkem lidové etymologie.

Hl. wulki róžk Tento luţickosrbský název ledna je odvozen od substantiva róţk „roh“. Následující měsíc se potom nazývá mały róţk, asi proto, ţe únor je kratší. S velkou pravděpodobností se jedná o kalk z něm. Horn „roh, paroh“, přeneseně také „leden“. Hornoluţickému jménu wulki róţk sémanticky odpovídá i lit. didysis ragutis „velký roh“, coţ by mohl být také kalk. Pojmenování vychází asi ze skutečnosti, ţe jeleni koncem zimy shazují parohy. Hl. róţk obsahuje sufix -k s dem. významem a pochází z psl. *rogъ (Rejzek 2001: 542), coţ je slovo všeslovanské – č./ slk. roh, p. róg, r. rog, sch. rôg stsl. rogъ. Psl. *rogъ odpovídá lit. ragas, lot. rags a stpr. ragis, vše s významem „roh“. Příbuzné je asi také lit. regėti „vidět“ a rogsóti „čnět“. Východiskem je bsl. *rog- / *reg-, coţ mohlo mít význam „čnět“. Mimo baltské jazyky nejsou příbuzná slova prokázána.

27

3.2 ÚNOR (Februarius)

Vedle pojmenování latinského původu je únor nejčastěji nazýván podle jevů souvisejících s únorovým počasím. Mráz, sníh a led jsou asi nejtypičtějšími znaky února, proto nepřekvapí, ţe jsou tak častou motivací jeho jmen. Mnohá jména se podobají názvům ledna, jeţ také velmi často vycházejí z počasí podobného tomu únorovému (srov. téţ 3.1.2). Některá z těchto jmen jsou rozlišena pomocí atributu, přičemţ únor se označuje jako „malý“, zatímco leden je nazýván „velkým“, snad proto, ţe je delší neţli únor. Jiný přívlastek vyjadřuje pořadí, jedná se o ukr. dial. sičen’ druhyj (srov. níţe). Dále se setkáme i s některými jmény, která byla dána únoru podle svátků, jeţ se v tomto měsíci slaví. Nejtypičtějším slovanským svátkem, jenţ náleţí k únoru, jsou Hromnice. Pojmenování února, která souvisejí s tímto svátkem, nalezneme nejen u jiţních Slovanů, nýbrţ i u Slovanů západních. Existují také jména, která poukazují na délku měsíce (sln. mali mesec), na němţ je nápadné to, ţe je tím nejkratším, nebo na jeho pořadí v roce (sln. drugnik). 3.2.1 Latinské jméno února Slk. február, stp. februaryjus (Borejszo: 23), luž. februar, r. fevraľ, sln./ sch. februar, sch. st. fevrar / fervar / frevar (ESJS 3: 169), b./ mk. fevruari, stsl. fevruarii / fevrar’ь / fevъrar’ь / per’varь Latinské pojmenování února pochází z výrazu februum „čištění“ a vztahuje se k římskému očistnému rituálu Februa (Februatio), jenţ býval pořádán 15. února. V některých slovanských jazycích je jméno Februarius částečně hláskově změněno. Jedná se např. o změnu labiál b > v, která se rozšířila zřejmě pod vlivem staroslověnštiny, srov. současnou ruskou podobu fevraľ. Do jazyků, jeţ v tomto názvu mají původní b, se jméno dostalo zřejmě buď přímo z latiny, nebo bylo přejato prostřednictvím německým, příp. moţná maďarským (slk. február mohlo být přejato skrze maď. február). Doloţena je také metateze, a to ve starších srbochorvatských podobách fervar a frevar.

3.2.2 Názvy února vycházející z počasí R. dial. sněža (Šaur 1973) V uvedeném ruském jméně je patrné psl. *sněgъ (podobně jako ve slovinském sneţnik „leden“ – srov. výše). Jedná se o všeslovanské slovo (srov. č. snìh, slk. sneh, p. śnieg, ukr. snih, r. sneg, sln. sneg, chorv. snijêg, s. snêg), které souvisí s mnoha pojmenováními sněhu v příbuzných jazycích, např. s litevským sniegas, staropruským snaygis, s latinským nix nebo 28

s gótským snaiws. Lze předpokládat, ţe základ *sneigwh- (Pokorny: 974; Rejzek 2001: 587) měl v indoevropském prajazyce asi význam „sněţit“, ačkoli původní význam mohl být širší. V některých indoevropských jazycích toto slovo později začalo označovat jevy podobné sněhu, srov. ir. snigid „prší, kape“.

P. luty, kaš. luti (Boryš – Popowska-Taborska III: 182), ukr. ljutyj, ukr. dial. paljutyj, ljuten’, br. ljuty (ESBM 6: 102, 103), br. dial. paljuty, r. dial. ljutoj (SRNG: 249), r. st. ljutyj Adjektivum, jeţ je obsaţeno v těchto pojmenováních, znamená „nelítostný“. Únor byl tedy, zvl. na východoslovanském území, vlastně nazýván „měsícem nelítostného, krutého mrazu“. V jihoslovanských jazycích takové pojmenování chybí, snad je tomu tak proto, ţe jiţní Slované v zimních měsících neznali krutý mráz. Pojmenování pochází z psl. *ljutъ „krutý“ (Borejszo: 27). Slovo je v zásadě všeslovanské, srov. č. lìtý, slk. ľúty, p. luty, kaš. lutni (Boryś – Popowska-Taborska III: 182), ukr. ljutyj, br. ljúty, sln. ljút, sch. ljût, b. ljut, mk. lut, stsl. ljutъ. Význam je nejčastěji „surový, zlý“, příp. třeba „divoký“ (v polštině) apod. Ve východoslovanských jazycích se pouţívá také odvozené substantivum s významem „mráz“, srov. ukr. ljuť, br. ljuc´ nebo r. dial. ljut (ESBM 6: 103). Tento význam ukazuje souvislost s pojmenováním měsíce. Východiskem je ie. *lēut- / *lūt- „zlý“. Odtud moţná pochází také toch. lyutār „mnoho, velmi“, lit. laũns „zlý, špatný“ nebo něm. wild „divoký“ (ESUM 3: 329, 330). V některých dialektech ukrajinštiny je toto jméno pouţíváno i jako označení ledna (srov. 3.1.2), únor se pak vyjadřuje prefixem pa-, který značí následnost. Podobně je tomu také v některých dialektech běloruských, kde se rovněţ vyskytuje podoba paljutyj. V dobách, kdy se uţívalo kalendáře začínajícího březnem, byl prý jménem paljutyj označován dodatečný, tedy třináctý měsíc (ESBM 6: 103).

Ukr. dial. kazydoroha, kazybrid, kazjo (Hołyńska-Baranowa 1969: 32; Šaur 1973: 99) V západoukrajinských dialektech se vyskytuje označení kazydoroh(a), které poukazuje opět na nepříznivé únorové počasí, jeţ ztěţuje cestování. Jedná se o kompozitum, jehoţ první část souvisí s ukr. kazyty (ESUM 2: 342). Verbum pochází z psl. *kaziti (Rejzek 2001: 270), které má nejasné indoevropské příbuzné. Snad by mohlo souviset s lit. keţėti „kysnout“. Sloveso se běţně vyskytuje i v jiných slovanských jazycích, srov. č. kazit, slk. káziť, p. kazić, kaš. kazić „tlouci“, hl. kazyć, dl. kazyś, br. kazìc’, r. kazìt’, sln. kazìti či stsl. kaziti (ESUM 2: 342). Mimo kašubštinu se obvykle uchovává význam „kazit, ničit“. Často se však vyskytují synonyma konkurující slovesu kaziti, např. v ukrajinštině se jedná o verbum psuvaty.

29

Druhý komponent pak má původ v psl. *dorga (srov. č. dráha16), jeţ dříve vyjadřovalo „cestu mezi poli“. *dorga souvisí asi s verbem *dъrati „dráti“, jeţ pochází z ie. *der- „trhat, dřít“ (Pokorny: 206), odkud je také např. lit. dial. dirti „drát“, av. darədar (redupl. tvar) „rozštípat“, ř. dérō „dřu, stahuji kůţi“, vel. darn „kus, část“ aj. Podobný význam má také další kompozitní pojmenování února kazybrid, jehoţ první komponent je tentýţ jako u kazydoroha. Druhá část potom souvisí s ukrajinským verbem bresty < psl. *brьsti < *brьdti / *broditi (ESUM 1: 252, 253; Rejzek 2001: 91). S příbuzným slovesem, někdy ve více podobách (některé podoby jsou z psl. *brьsti, jiné z *broditi), se setkáme také v jiných slovanských jazycích, srov. č. brodit, slk. brodiť, p. brnąć, brodzić, hl. brodźić, dl. broźiś, br. bradzic’, r. bresti, brodiť, sln. brêsti, brodìti, sch. bròditi, b. bródja, mk. brodi, stsl. bresti (ESUM 1: 252, 253).

Č. únor Název únor se vyskytuje pouze v češtině. Jinde není doloţen. Pochází od verba nořiti. Motivací pojmenování je skutečnost, ţe se v únoru led noří, tedy láme. Sloveso nořit (se) je všeslovanské. Původní praslovanská podoba byla snad *nerti. Pozdější předpokládaný tvar, který z ní vznikl, je *noriti (Rejzek 2001: 414). Za příbuzné je pokládáno lit. nerti „nořit se, unikat“. Příbuzná slova v jiných indoevropských jazycích jsou sporná. Mohlo by k nim však patřit i germánské označení severu, např. angl. north.

Slk. st. malý sečeň, stp. sieczeń (Borejszo: 23), ukr. dial. sičen’ko / sičnenko / sišnenko, sičnyk (ESUM 5: 258), ukr. dial. (huc.) sičen’ druhyj (Hołyńska-Baranowa 1969: 32, 86), str. sěčьnъ, sln. dial. sečen / sečan (Miklosich: 20; Pleteršnik II: 462), b. malăk sečko Únor, podobně jako leden (srov. 3.1.2), je někdy označován jako „měsíc sekání“, resp. jako „měsíc štípavého mrazu“. Od ledna můţe být odlišen derivačním sufixem nebo pomocí atributu, jako v huculském dialektu ukrajinštiny, kde se únor nazývá sičen’ druhyj. Nevyskytuje se pouze přívlastek druhý. Slovenština a bulharština odlišují únor od ledna za pomoci adjektiva malý (b. malăk), snad proto, ţe únor je kratší. V ukrajinských dialektech jsou doloţeny podoby jako sičen’ko, které obsahují specifickou příponu.

R. st. bokogrej (SRNG 3: 70)

16

Ve východoslovanských jazycích došlo po metatezi likvid k tzv. plnohlasí, tj. vloţení vokálu před likvidu, čímţ se zvýšil počet slabik o jednu. Namísto č. dráha tak má ukrajinština podobu doroha.

30

Výraz bokogrej je patrně moţno vyloţit doslova jako „dobu (měsíc), kdy se zahřívají boky“. Poukazuje tedy vlastně na to, ţe zima v průběhu února jiţ pomalu končí a začíná být tepleji. Kompozitum bokogrej je sloţeno ze dvou částí. První komponent, bok, se vyskytuje v různých slovanských jazycích ve vzájemně podobných formách, srov. zsl. bok, ukr. bik, r. bok, sch. bôk aj. (Fasmer I: 185; Preobraţenskij: 34). Druhá část onoho pojmenování souvisí s ruským verbem greť „hřát“. Slovo se vyskytuje také v mnoha jiných slovanských jazycích, srov. č. hřát, slk. hriať, p. grzać, hl. hrěć, dl. grěś, ukr. hrìty, sln. gréti, sch. grijati nebo b. gréja „hřeji“ (Fasmer I: 456).

Sln. st. poznozimec Slovo zima bylo obsaţeno jako druhý komponent ve starším slovinském označení poznozimec, coţ lze vyloţit jako „poslední zimní měsíc“, resp. „pozdní zima“. K etymologii subst. zima srov. 2.2.4. První komponent souvisí se slovinským adj. pózen „pozdní“. Adjektivum původně obsahovalo v základu skupinu -zd-, srov. č. pozdnì, r. pózdnij nebo b. pózden < psl. *pozdьnъ (Snoj 2003: 556).

Sln. dial. (prek.) süšec (PZ 2/2012: 6) Význam názvu můţe být interpretován asi jako „měsíc sucha“, coţ je vzhledem k výskytu sněhu v tomto měsíci poněkud zvláštní. Na druhou stranu však toto pojmenování moţná naráţí na skutečnost, ţe v únoru nejsou běţné deště (sucho se staví do protikladu k dešti). Podobným slovem je v některých ukrajinských dialektech, ve slovinštině a v srbochorvatštině označován březen (srov. 3.3.3), coţ jiţ není zdaleka tolik překvapivé. 3.2.3 Délka dnů Chorv. veljača, chorv. st. velja noć (Popiołek 1999: 218) Chorvatský název února veljača se odvozuje od adj. velji „větší“. Pojmenování vychází z toho, ţe únorové dny jsou delší. Jméno velja noć, tedy „velká, dlouhá noc“, je doloţeno v kalendáři z roku 1611 (Popiołek 1999: 217, 218). Adj. velji pochází z psl. *velikъ, coţ byl zřejmě alternativní tvar k adj. velьjь „velký“ (Machek 1957: 560). Souvislosti s jinými indoevropskými jazyky jsou sporné. K příbuzným by mohlo patřit např. lat. vulgus „lid, dav“ nebo toch. B wälts „tisíc“. Pravděpodobné je spojení se sti. varīyān- „lepší“.

31

3.2.4 Délka měsíce Kaš. krótki ksãżëc (Slupski 1997: 197) Uvedené kašubské jméno se skládá ze substantiva ksãżëc „měsíc“ a adj. krótki „krátký“. Vyjadřuje tedy, ţe se jedná o krátký měsíc. Slovo ksãżëc (podobně jako p. księżyc) označuje obvykle měsíc ve smyslu „nebeské těleso“ (srov. 2.3). Je odvozeno od ksãż „kněz“ (Boryś – Popowska-Taborska III: 102), coţ pochází z psl. *kъnędzь „kněz, kníţe“. Slovo je známo v mnoha slovanských jazycích, srov. č. kněz a knìţe, avšak původ má germánský. Jiţ v době praslovanské bylo přejato z germ. *kuningaz „panovník“. Adj. část má původ v psl. *kortъkъ „uříznutý“. Mezi příbuzné patří mj. lit. kirsti „sekat, řezat“, lat. curtus „krátký“ nebo ir. cert „malý“. Předpokládaný indoevropský základ je *(s)ker-t- / *(s)kre-t- „řezat“ (Pokorny: 941).

Sln. st. dial. mali mesec / mal mjesac (Stabej 1966: 77) Pojmenování mali mesec / mal mjesac bylo doloţeno u Slovinců ţijících v Reziji (severovýchodní Itálie). Jméno označuje stejnou skutečnost jako kaš. krótki ksãżëc, tedy to, ţe únor trvá poměrně krátkou dobu. Adj. mali pochází z psl. *malъ „malý“ < ie. *(s)mēlo, coţ moţná původně znamenalo „malé zvíře“ (Pokorny: 724), srov. příbuzné ř. mēlon „drobný dobytek“. 3.2.5 Pořadí února v kalendářním roce Kaš. wtóran (Slupski 1997: 197) V kašubštině je doloţen také název znamenající „druhý (měsíc)“. Je odvozen od řadové číslovky, obsaţené mj. v č. úterý či vteřina, srov. však i r. vtoroj < psl. *vъtorъ „druhý“17. Příbuzné je mj. lit. antras, lot. otrais, něm. anderer nebo sti. antaras. Předpokládané ie. *antero- (Rejzek 2001: 693) lze rozloţit na ukazovací částici *an a kořen *ter-, z nějţ pochází také např. pronomen který aj.

Sln. st. drugnik / drujnik Od jiného kořene s týmţ významem jako u kašubského wtóran je odvozeno sln. drugnik. Toto jméno je utvořeno stejným způsobem jako jméno prvnik, označující leden (srov. výše), tedy pomocí sufixu -nik.

17

České slovo úterý vzniklo moţná z poněkud odlišného tvaru začínajícího vokálem, rekonstruovaného jako *oterъ (holub – Kopečný: 404).

32

Řadová číslovka, jeţ pochází z psl. *drugъ (Holub – Kopečný: 107, 108; Rejzek 2001: 146), v některých slovanských jazycích včetně češtiny postupně zcela vytlačila synonymní číslovku *vъtorъ. Psl. *drugъ mohlo být adj. (řadová číslovka), ale téţ subst. s významem „přítel, společník“ (srov. č. druh, druţička, druţit se aj.).

3.2.6 Pojmenování února podle svátků P. dial. mięsopustnik (Gołębiowska 1965: 182) V polských dialektech se vyskytuje jméno mięsopustnik, tedy „měsíc masopustu“. Podle T. Gołębiowské však můţe označovat i leden. První komponent mięso je všesl. a pochází z psl. *męso, které souvisí s lot. miesa, stpr. mensā, gót. mimz, arm. mis, alb. mish, sti. mā˙msa- aj. Za základ se povaţuje ie. *mēmso(Holub – Kopečný: 217; Rejzek 2001: 366). Druhá část kompozita pochází asi z psl. slovesa *pustiti, jehoţ původní význam byl „opustit“ nebo „nechat“. Příbuzné je adj. *pustъ „pustý“, které pochází snad z ie. *paus„nechat“ (Rejzek 2001: 520). Původně masopust znamenal „den, kdy se pouští (povoluje) maso“. Lidé však postupně přestali vnímat jeho souvislost se slovesem pustit a přiklonili se spíše k souvislosti s půst.

P. gromnicznik, kaš. gromicznik Polské a kašubské jméno února je odvozeno od Hromnic, starého svátku slaveného 2. února. Svátek byl spjat se slovanským bohem hromu a blesku, Perunem, jehoţ jméno lze interpretovat jako „ten, kdo se pere/ ten, kdo bije“, srov. české verbum prát se < ie. *per„bít“ (Rejzek 2001: 496). Jméno svátku však není odvozeno od jména onoho boha, nýbrţ od substantiva hrom, jeţ pochází z psl. *grьm-/ *grom- a dále z ie. ghrem- „hřmět, dunět“ (Pokorny: 458, 459). Ze stejného základu pochází také např. lit. gramėti „hlasitě spadnout“, grumėti „hřmět“, stisl. gramr „nepřátelský“, gót. gramjan „rozhněvat se“ aj. Patrně se jednalo o zvukomalebné slovo. Z původního „hřmět“ se význam v některých jazycích později posunul na „zlobit se“ nebo přímo „být nepřátelský“.

Dl. swěckowny, sln. svečan / svečnik (Bezlaj III: 346; Miklosich: 24), sch. dial. svečen / svečan (Popiołek 1999: 225) Se svátkem Hromnic souvisí snad i dl. swěckowny a sln. svečan. Ve slovinštině se však vyskytuje i podoba sečan, podle níţ lze usoudit, ţe původní označení měsíce mohlo souviset se sekáním a -v- bylo do tohoto názvu později vloţeno lidovou etymologií, snad právě v souvislosti s Hromnicemi. 33

3.2.7 Jiná motivace pojmenování února Hl. mały róžk, plb. rüsatz V hornoluţické srbštině se únor pojmenovává podobně jako leden, tedy podle rohů, nebo přesněji podle parohů. Hl. mały róţk je dalším příkladem rozlišení jmen dvou měsíců pomocí přívlastků. Také polabština označovala únor jako rüsatz, coţ bylo dem. od rüög/ rüg „roh“ (Polański: 657). V obou případech jde zřejmě o kalk z něm. Hornung „únor“ < Horn „roh“, srov. téţ litevské označení února maţasis ragutis (Hołyńska-Baranowa 1969: 89). Význam německého pojmenování Hornung můţeme interpretovat asi jako „čas, kdy jeleni shazují parohy“ (Kluge: 422).

34

3.3 BŘEZEN (Martius) O jménu března, které pochází z latiny, můţeme říci, ţe je ve slovanských jazycích doloţeno hojněji neţ latinská jména většiny jiných měsíců. Setkáme se s ním i v polštině, kde je oficiálním názvem března. Několik podob se vyskytuje rovněţ v ukrajinském jazyce, kde také jinak nejsou latinské měsíce příliš běţné. Některé další názvy třetího měsíce jsou utvořeny od rostlin, jeţ se v březnu vyskytují. Na velké části slovanského území jsou obzvláště rozšířena pojmenování po bříze včetně některých kompozit. Podle počasí je březen ve srovnání s prvními dvěma měsíci pojmenováván málokdy. Jedná se mj. o některá jihoslovanská jména, v nichţ se odráţí proměnlivé a zrádné počasí. Existuje i několik jmen, jeţ vycházejí z umístění března v roce, srov. třeba dl. pózymski, tedy „(měsíc) po zimě“. Dalším důleţitým jevem tohoto období je rovnodennost, která se však odráţí pouze ve slovinském jméně ebehtnik, jehoţ původ najdeme ve střední horní němčině. Vyskytují se také některá jména motivovaná svátky. Na slovanském jihu se setkáme třeba s pojmenováním března po svátku sv. Řehoře. 3.3.1 Latinské jméno března Stč. mařec, slk. marec, p. marzec, kaš. marc (Slupski 1997: 198), luž. měrc, ukr. mart, marot, marc, marcijuš, marčyk, r. mart, sln. marec, sln. dial. (prek.) marciuš, s./ b./ mk. mart, stsl. marъtъ, martii, mar’čь (ESJS 8: 456) Mnoho slovanských jazyků přejalo latinský název Martius. Mají ho i polština a ukrajinština, v nichţ se většina jiných názvů měsíců latinského původu běţně nevyskytuje. Jméno pocházející z latiny se ovšem do jednotlivých slovanských jazyků dostalo různými cestami, pročeţ najdeme v jeho podobách některé odlišnosti. P. marzec či luţ. měrc bylo přejato prostřednictvím něm. März, zatímco zakarpatská podoba marcijuš byla přejata maďarskou cestou, tedy přes maď. március. Maďarským prostřednictvím byla přejata také prekmurská podoba marciuš. Do staroslověnštiny se jméno dostalo přes střř. Márti(o)s či Mártēs (ESJS 8: 456). Lat. Martius vzniklo odvozením od jména boha války a zemědělství, tedy od jména Mars. Měsíc je po tomto bohu pojmenován z toho důvodu, ţe v březnu, jenţ byl původně prvním měsícem římského kalendáře, začínaly zemědělské práce. 3.3.2 Jména března podle stromů a rostlin Č. březen, stp. brzezień, ukr. berezen’, ukr. dial. berezoven’, berezozol, berezozol’, berezozil, berezozil’, berezil’, berezotik (Hołyńska-Baranowa 1969: 33-39), r. dial. berezen’, berezovik (Šaur 1973: 95), sln. st. brezen, breznik (Bezlaj I: 43)

35

Označování třetího měsíce jako „měsíce bříz“ nacházíme v řadě slovanských jazyků. Běţná je podoba tohoto jména se sufixem -en (resp. -enj apod.). Kromě toho ale existují, zvl. v ukrajinských dialektech, také kompozitní pojmenování, jako berezozol, kde druhým komponentem je zola „popel“. Název berezozol znamená „březový popel“ a odkazuje tak zřejmě na pálení bříz. Dle jiného vysvětlení však zola v tomto označení vyjadřuje březovou mízu. Název pochází z praslovanského kořene *berz- a obsahuje sufixy -ьn a -jь. Psl. *berza „bříza“, odkud pochází č. břìza, slk. breza, p. brzoza, hl. brěza, dl. brjaza, plb. breză, ukr. bereza, br. bjaróza, r. berëza, sln. bréza, sch. breza, b. brezá, mk. breza a stsl. brěza (Bezlaj I: 43; Boryś 2005: 43; ESUM 1: 171; Fasmer I: 154), souvisí mj. s lit. bérţas, oset. bärz, něm. Birke tv. a zřejmě i s lat. frāxinus či farnus „jasan“. Mimo jména stromů je příbuzné také např. gót. baìrths „světlý, jasný, lesklý“, stisl. biartr „světlý“ nebo vel. berth „lesklý, pěkný“. Vše má původ v ie. *bherg´- „bílý, světlý“ (Rejzek 2001: 95). Lze se setkat i s alternativním tvrzením o původu jména březen. Podle Machka je březen příbuzný s adj. březì, coţ vysvětluje slovy „nejspíše od březì, ţe v ten čas drobný dobytek bývá březí, rodí mláďata“. V takovém případě by pojmenování vycházelo z ie. *bher- „nést“ (Pokorny: 128). Názvy měsíců, které byly motivovány břízami či březovou mízou, jsou doloţeny i v některých jiných jazycích, srov. lit. birţelis „červen“ (PZ 2/ 2012: 7) nebo est. mahlakuu „měsíc, v němţ pryští březová míza“, tj. „duben“ (Erben: 139).

Ukr. dial. sokovyk (Hołyńska-Baranowa 1969: 33), br. sakavik Jméno sokovyk / sakavik bylo třetímu měsíci dáno podle březové mízy. Sémanticky má tedy blízko k nářečnímu ukr. berezozol, jeţ je však kompozitem tvořeným od jiných kořenů. Pojmenování sokovyk je derivátem ukr. sik „šťáva“. Obdobně utvořeno je i běloruské jméno sakavik < sok „šťáva“ (ESUM 5: 251).

Sln. st. brstnik (PZ 2/2012: 6) Dřívější slovinské pojmenování brstnik je nejspíše odvozeno od slova brst „pupen“, podle rašících pupenů, které jsou hojně vidět právě v březnu. Sln. brst souvisí asi s r. dial. brosť „výhonek“, se sch. brst „výhonek“ nebo s mk. brst „výhonky jako potrava pro dobytek“ (Bezlaj I: 48). Méně pravděpodobné je spojení se starším českým bršť „bolševník“ nebo s ruským boršč, coţ je dnes známo jako pojmenování jistého druhu polévky, avšak původně slovo boršč označovalo rostlinu, z níţ se ona polévka připravovala. Tomu by však ve slovinštině odpovídal tvar bršč. Původ by pak byl v psl. *bъrščь < ie. *bher- „ostrý“ (Pokorny: 133).

Sln. dial. (prek.) mali tráven (PZ 2/2012: 6) 36

Prekmurský jazyk má pro březen v zásadě stejný název jako slovinština pro duben (srov. 3.4.2). Jméno pochází z psl. *trava „tráva“ a popisuje tak skutečnost, ţe v březnu se jiţ začíná objevovat zeleň. Následující měsíc se pak označuje jako velki tráven (srov. níţe). 3.3.3 Jména března podle počasí Ukr. dial. suchyj (Hołyńska-Baranowa 1969: 40), sln. sušec, sušnik (Miklosich: 17; Stabej 1966: 77), sch. sušac (Miklosich: 17), chorv. dial. sušek (Popiołek 1999: 219) Důvodem těchto vzájemně podobných pojmenování je patrně sucho. Březen je tak v jistém protikladu k dubnu, jenţ se dříve slovinsky nazýval naopak deţevni mesec „deštivý měsíc“ (srov. 3.4.3). Název je odvozen od adj. *suchъ, které je doloţeno ve všech slovanských jazycích, srov. č./ slk. suchý, p. suchy, hl. suchi, dl. suchy, plb. saux´ĕ, ukr. suchyj, br. suchì, r. suchój, sln. súh, sch. sûh, b. such a mk. suv (Bezlaj III: 339; ESUM 5: 486, 487; Fasmer III: 813; Skok III: 357).

Sch. ožujak, sch. dial. lažak (Šaur 1973), b. dial. lažu, stsl. lъžujekъ / lъžujakъ Srbochorvatské jméno oţujak souvisí se slovem laţ „leţ“ a patrně tak označuje „měsíc proměnlivého počasí“, srov. sousloví aprìlové počasì, uţívané v češtině. Také staroslověnština měla jméno lъţujekъ. Psl. *lъţь je odvozeno od slovesa *lъgati „lhát“, jeţ se kromě ukrajinštiny18 vyskytuje ve všech slovanských jazycích. Příbuzné je mj. sthn. liogan, gót. liugan, obojí s významem „lhát“, a snad i lot. lūgt „prosit“.

Sln. st. vetrnik Označení vetrnik je odvozeno od sln. vệter (Bezlaj IV: 306) < psl. *větrъ „vítr“ (Machek 1957: 569), které má blízké příbuzné v baltských jazycích, srov. lit. vetra a lot. vētra s významem „bouře“ nebo stpr. wetro „vítr“. Původ lze hledat v ie. *wē- „foukat, vát“ (Pokorny: 1114), odkud pochází také mnoho dalších indoevropských tvarů s podobným významem, srov. lit. vėjas, něm. Wind či lat. velus s významem „vítr“.

3.3.4 Umístění března v kalendářním roce Ukr. dial. paljutyj / poljutyj (Šaur 1973: 99) 18

V ukrajinštině má význam „lhát“ verbum brechaty.

37

Ukrajinské jméno paljutyj (tj. „po únoru“) opět pochází z psl. *ljutъ (srov. 3.2.2). Prefix pa- / po- zde vyjadřuje následnost.

Dl. pózymski Výraz pózymski obsahuje prefix pó-, který se ve slovanských jazycích často pouţívá k vyjádření následnosti. U jména měsíce se můţe jednat o následování po jiném měsíci (srov. ukr. paljutyj, tedy „měsíc následující po únoru“), v případě dolnoluţického názvu pózymski však je myšleno následování měsíce po zimním období. Jméno pózymski je odvozeno od psl. *zima (více v 2.2.4). V dolní luţické srbštině se vyskytují i jiné názvy měsíců, jeţ jsou odvozeny od *zima, a sice wezymski „leden“ (srov. 3.1.2) a zymski „prosinec“.

Luž. nalětnik Jméno nalětnik je odvozeno od slova nalěto (hl. nalěćo / dl. nalěśe) „jaro“ (Schuster-Šewc: 985) < psl. *lěto (podrobně v 2.2.2). Pojmenování vzniklo proto, ţe se jedná o jarní měsíc, podobně jako dl. nalětny „duben“ či ukr. jarecj „květen“ (srov. níţe).

Sch. dial. letnik / ljetnik (Popiołek 1999: 223) V některých srbocharvátských dialektech je doloţeno jméno, jeţ bylo odvozeno od subst. l(j)eto (Skok II: 335), pravděpodobně ve významu „rok“, nikoli „léto“. Lze je tedy vyloţit jako „měsíc, jímţ začíná rok“. Rok u Slovanů totiţ kdysi skutečně začínal právě březnem (podobně jako rok římského kalendáře). Stejně jako u výše uvedeného luţickosrbského názvu nalětnik je původ v psl. *lěto. Význam obou jmen je však odlišný. Zatímco sch. l(j)etnik se vztahuje k začátku roku dle starého pojetí, o luţ. nalětnik lze říci, ţe se vztahuje k začátku jara.

3.3.5 Rovnodennost Sln. st. ebehtnik (Bezlaj I: 124; Miklosich: 22) Ve slovinštině je doloţeno starší jméno ebehtnik, které pochází ze střhn. ebennaht „rovnodennost“. Kompozitum ebennaht má dvě části. První z nich, eben, je adj. s významem „rovný“. Druhý komponent naht znamená „noc“ (na rozdíl od českého -den- v rovnodennost), srov. dnešní německé Nacht.

38

Slovinský jazyk pouţívá rovněţ související výraz ebehtnica, jímţ se označuje svátek 25. března. V dialektech slovinštiny jsou doloţeny i některé výrazně odlišné podoby, např. jemlaht, ţemnahti aj. (Bezlaj I: 124). 3.3.6 Březnové svátky Sch. blagoveštenski (Popiołek 1999: 222, 225) Jedná se o název vycházející ze svátku Zvěstování Panny Marie, který se v srbochorvatštině nazývá Blagoveštenje nebo Blagovijest. Jméno svátku vzniklo doslovným překladem ř. evangelismós (Skok I: 168).

Sln. gregorščak, sch. gregurščak (Popiołek 1999: 222) V některých srbochorvatských nářečích a rovněţ ve slovinštině je třetí měsíc pojmenován po sv. Řehoři (asi 540 – 604). Jeho svátek se slaví 12. března, tedy v den, kdy zemřel.

39

3.4 DUBEN (Aprilis) Mezi původními slovanskými názvy dubna se snad nejčastěji vyskytují takové, které se týkají květů a trávy. Stromy se v pojmenováních tohoto měsíce vyskytují naopak relativně zřídka, srov. však české duben nebo ukr. dial. berezenj. Vedle jmen daných dubnu po květinách či trávě se často vyskytuje také jméno latinského původu, jehoţ podoby se v jednotlivých jazycích příliš neliší (na rozdíl třeba od března – srov. výše). Z oblasti fauny, jeţ je hojněji zastoupena v názvech některých dalších měsíců, pochází slovinské kukavičji mesec, tedy „měsíc kukaček“. Počasím jsou jména dubna motivována jen výjimečně. Setkáme se se starším slovinským pojmenováním deţevni mesec, jeţ tomuto měsíci náleţí kvůli deštivému počasí. Ze svátků, jeţ se slaví v dubnu, jsou nejvýznamnější Velikonoce. Pojmenování tohoto měsíce po velikonočních svátcích najdeme v obou luţickosrbských jazycích (hl. jutrownik, dl. jatšownik), v jiných slovanských jazycích však doloţena nejsou. Dále se vyskytují i některá jména, která byla motivována svátkem sv. Jiří. 3.4.1 Latinské jméno dubna Slk. apríl, stp. apryl(is) – (Borejszo: 23), luž. apryl, r. apreľ, sln. april, sln. dial. (prek.) apriliš, s./ b./ mk. april, stsl. aprilь (ESJS 1: 50) Jméno dubna, jeţ pochází z lat. aprilis, přešlo do řady slovanských jazyků, a to nejčastěji bez latinské koncovky -is. Výjimkou je prekmurská podoba apriliš, jeţ se do prekmurštiny dostala přes maď. április, srov. také další latinské měsíce, které prekmurština přejala maďarským prostřednictvím, např. marciuš, májuš atd. Také ve staré polštině byla doloţena podoba aprylis (Borejszo: 23), jeţ obsahovala latinskou koncovku. Etymologie lat. aprilis není zcela vyjasněna. Moţná souvisí s verbem aperire „otevřít“, coţ lze vysvětlit tím, ţe v dubnu se začínají objevovat (otevírat) květy. Je také moţné, ţe měsíc aprilis je pojmenován po řecké bohyni Afroditě (řecky Afrodìté), jejímţ latinským ekvivalentem však byla Venus, v češtině známá jako Venuše. Jméno měsíce by tak ve skutečnosti pocházelo z řečtiny. 3.4.2 Názvy motivované stromy a rostlinami Č. duben, stp. dębień (Borejszo: 23) České jméno čtvrtého měsíce je odvozeno od slova dub < psl. *dǫbъ. Opět je utvořeno sufixem -en, běţným u jmen měsíců. Ve staré polštině bylo toto jméno také doloţeno, a sice v podobě dębień. Jednalo se o výpůjčku z češtiny. V jiných slovanských jazycích se název dubna s podobnou motivací nevyskytuje.

40

Psl. *dǫbъ, odkud pochází č. dub i p. dąb (Boryś 2005: 110), má nejasnou etymologii. Asi se jedná o starou slovanskou náhradu za původní indoevropský výraz pro dub.

Ukr. dial. berezen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 41), b. brjazok (PZ 2/ 2012: 5) S podobnými názvy, jeţ pocházejí z psl. *berza, jsme se jiţ setkali u března, kde jsou tato pojmenování mnohem početnější (podrobněji v 3.3.2).

P. kwiecień, p. dial. łudzikwiat (Gołębiowska 1965: 186), użegkwiat (Slupski 1997: 188), stp. łżykwiat / łżykwiet, kaš. kwiecéń, kwietnik, łżëkwiôt, ukr. kviten’ / cviten’, br. arch./ dial. kvecen’, r. dial. cveten’ / cviten’ (Šaur 1973: 95), b. dial. cveten (Boryś 2005: 278) Název měsíce pocházející z psl. *květьnь (Hołyńska-Baranowa 1969: 42-43) patří k velmi starým. Označuje se jím duben či květen, tedy měsíce, v nichţ začíná kvést mnoho druhů rostlin. Východiskem je praslovanské slovo *květъ. Jedná se o slovo všeslovanské, jeţ pochází z ie. *k´wei-t- „zářit“ (více v 3.5.2). Ve východoslovanských a jihoslovanských jazycích je za hláskovou skupinu kv skupina cv, avšak v ukrajinském jazyce se v případě jména měsíce vyskytují obě varianty. Podoba se skupinou kv je v ukrajinštině patrně důsledkem polského vlivu. Setkáme se i s kompozity (např. łżykwiat), jejichţ první část souvisí s praslovanským verbem *lъgati (Slupski 1997: 188).

Ukr. traven’, sln. mali traven, sln. dial. (prek.) velki tráven (PZ 2/2012: 6), sch. travanj, travnik, chorv. dial. (kajk.) traven mali (Skok III: 494), s. dial. lažitrava (Popiołek 1999: 224), b. lăžitrev / lăžitrava (Slupski 1997: 188), mk. treven (PZ 2/ 2012: 5) Mnohé slovanské názvy dubna a května (srov. níţe) jsou odvozeny od psl. *trava. Ve slovinském jazyce a v kajkavském dialektu jsou pojmenování dubna a května rozlišena pomocí adj. mali a velki. Prekmurština však tímto způsobem rozlišuje březen a duben. Prek. velki tráven tak významově odpovídá sln. mali traven. V ukrajinštině se podobný název pouţívá i k označení září (srov. 3.9.2). Praslovanské *trava bylo odvozeno od slovesa *traviti „jíst, trávit“ a původně tedy označovalo jakoukoli potravu, aţ později došlo ke zúţení významu na „potrava pro zvěř“. S tímto slovem se setkáme ve všech slovanských jazycích. Podoby jednotlivých jazyků nejsou navzájem příliš odlišné, srov. č./ slk. tráva, p./ hl. trawa, dl. tšawa19, vsl. travá, sln./ sch. tráva, b./ mk. treva a stsl. trava (Bezlaj IV: 214; ESUM 5: 613).

19

V dolní luţické srbštině se souhláska /r/ po neznělé okluzívě změnila v sykavku.

41

Sln. zelenar Jméno zelenar je odvozeno příponou -nar od sln. zelen „zelený, nezralý“ < psl. *zelenъ (Bezlaj IV: 403, 404). Reflektuje tak objevující se zeleň, která je výrazným rysem jarního období. Podobnou motivaci má také dl. rozhelony „květen“ (srov. 3.5.2). Adj. *zelenъ se vyskytuje ve všech slovanských jazycích, srov. č./ slk. zelený, p. zielony, luţ. zeleny, dl. dial. zelony, ukr. zelényj, br. zjaljony, r. zeljonyj, jsl. zelen, stsl. zelenъ (Schuster-Šewc: 1745). Příbuzné můţeme nalézt také v jazycích baltských. Mezi ně náleţí lit. ţélti, lot. zaļš a lit. ţãlias „zelený“.

Ukr. dial. sočen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 41) Jedná se o derivát ukr. sik „šťáva“, podobně jako v případě výše uvedeného sokovyk „březen“ (srov. 3.3.2). Slovo je podle Machka odvozeno z psl. kořene *sęk- / sek- (Machek 1957: 438). Mezi příbuzné patří např. litevská slovesa sekti „opadávat (o vodě)“ nebo sunkti „vymačkávat (šťávu)“.

Br. krasavik Pojmenování krasavik pochází z psl. *krasa / *krasь (Machek 1957: 232; Rejzek 2001: 310). Slovo *krasa patrně znamenalo „krása“, ale původně mělo asi i význam „červeň“, „lesk“ aj. (srov. r. krasnyj „červený“). Příbuzné by mohlo být lit. graţus „krásný“, resp. groţis „krása“. Krasavik má zřejmě souvislost s krásou jarních květin. 3.4.3 Názvy motivované živočichy Sln. kukavičji mesec Některá jména měsíců jsou motivována ţivočichy, které lze v daném měsíci vidět v přírodě. Náleţí mezi ně slovinské pojmenování dubna kukavičji mesec, jeţ bylo utvořeno od kukavica „kukačka“, srov. podobně motivované lit. geguţė „květen“. Slovo kukavica je onom. původu. Vzniklo napodobením typického hlasu kukačky, srov. elementárně příbuzné výrazy pro kukačku v mnoha jiných jazycích, jako maď. kakuk, lat. cucūlus, ř. koukos, tur. guguk atd. 3.4.3 Dubnové počasí Sln. st. deževni mesec (Stabej 1966: 77)

42

Duben byl někdy nazýván podle deštivého počasí. Ve slovinštině se vyskytovalo pojmenování deţevni mesec, tedy „deštivý měsíc“. Slovo deţ „déšť“ (Bezlaj I: 100), od nějţ je toto jméno utvořeno, pochází z psl. *dъţdţь (Rejzek 2001: 129). Slovo je známo také v jiných slovanských jazycích, srov. č. déšť, slk. daţď, p. deszcz, hl. dešć, dl. dejšć, ukr. došč/ doţdţ, br. doţdţ, r. doţď, sch. daţd, sch. dial. (na Hvaru) dôrţ, b. dăţd, mk. doţd nebo csl. dъţdь (Bezlaj I: 100; Skok I: 385). Předpokládaný ie. tvar *dus-diu- (doslova „špatný den“) obsahoval prefix *dusvyjadřující něco záporného. Příbuzné by mohlo být lit. dūzgėti „hučet, dunět“. 3.4.4 Pojmenování dubna podle roční doby Dl. nalětny S velmi podobným luţickosrbským názvem, nalětnik, jsme se setkali u pojmenování předchozího měsíce (srov. 3.3.4). Podobně jako substantivum nalětnik „březen“, lze i adj. nalětny „duben“ významově interpretovat jako „jarní měsíc“. Jedná se o derivát dl. nalěśe (srov. také vých. dl. nalěće nebo hl. nalěćo – Schuster-Šewc: 985) „jaro“. 3.4.5 Pořadí dubna v kalendářním roce Sln. st. štrtnik (Stabej 1966: 74) Duben byl ve slovinštině někdy nazýván jednoduše „čtvrtým měsícem“. V takovém případě šlo o jméno štrtnik, srov. také další podobně motivované názvy, např. prvnik. Slovo štrtnik je odvozeno často pouţívaným sufixem -nik od řadové číslovky, která je zděděna z psl. *četvьrtъ < ie. *kwetwrto „čtvrtý“ (Blaţek 1999: 209; Rejzek 2001: 119). Psl. *četvьrtъ přesně odpovídá lit. ketvirtas. Paralely jsou doloţeny také v jiných příbuzných jazycích. Jedná se mj. o sti. čaturthá-, lat. quartus nebo ř. tétartos, vše s významem „čtvrtý“. Ie. *kwetwrto je patrně odvozeno ze základní číslovky *kwetūr, resp. z její podoby *kwetwer „čtyři“ (Rejzek 2001: 119). Tato stará číslovka je doloţena ve všech indoevropských větvích, srov. vedle psl. *četyre / *četyri také lit. keturi, lot. četri, sti. , nper. čahār, lat. quattuor, ř. téttares, alb. katër, gót. fidwōr aj. Ve slovanských jazycích má tato číslovka, ať uţ základní nebo řadová, někdy podobu s počáteční hláskou š- namísto původnějšího č-. Důvodem je patrně jednodušší výslovnost skupiny št-. Je tomu tak i ve sln. štìrje / štìri (fem.) a tedy i v názvu štrtnik20 (Bezlaj IV: 114). 3.4.6 Dubnové svátky Hl. jutrownik, dl. jatšownik (Šaur 1973)

20

Řadová číslovka má však podobu četrti, protoţe po počáteční souhlásce následuje vokál -e-.

43

Luţickosrbské jméno jutrownik / jatšownik označuje čtvrtý měsíc kvůli velikonočním svátkům. Jméno je utvořeno sufixem -nik od hl. Jutry, resp. dl. Jatšy, tedy luţickosrbského pojmenování Velikonoc. Erben uvádí dl. Jatřy a také podobu Justry, jeţ byla uţívána na hranici mezi Horní a Dolní Luţicí (Erben: 141). Jméno Jutry je patrně výpůjčkou z něm. Ostern „Velikonoce“, srov. také např. kaš. Jastrë „Velikonoce“ či plb. jostroi tv. (SchusterŠewc: 435). Němčina dříve také nazývala tento měsíc podle Velikonoc, a to jménem Ostermonat (Schuster-Šewc: 435). Je velmi pravděpodobné, ţe název Ostermonat měl vliv i na utvoření luţickosrbského názvu dubna, neboť v jiných slovanských jazycích není duben pojmenován po Velikonocích.

Sln. jurijevščak (Bezlaj I: 234), chorv. dial. jurjev(š)čak, s. dial. đurđevski (Popiołek 1999: 222, 225) Označení jako jurjevščak či ĎurĎevski se vztahují ke svátku sv. Jiří, tedy k 23. dubnu21. Svatý Jiří, který je znám z legendy, podle níţ měl vysvobodit princeznu před drakem, se stal patronem mnoha států, měst, profesí i nemocných lidí. Ţil ve 3. – 4. století a podle legend pocházel z Anatolie. V době pronásledování křesťanů byl umučen a 23. dubna roku 303 popraven. Ve slovinštině se světec nazývá Sveti Jurij, odtud je odvozen název měsíce jurijevščak. Chorvatská podoba je Sveti Juraj, v srbštině se však vyskytují poněkud odlišné podoby, a sice Sveti ĐorĎe či Sveti Georgije. Původ vlastního jména Jiřì není zcela vyjasněn, ale nejčastěji se spojuje s řeckým geórgos „rolník, zemědělec“ (Kopečný 1974: 81). Podle některých výkladů má původ slovanský. V takovém případě by mohlo souviset s r. jurkij „hbitý, obratný“.

21

V mnoha zemích se svátek sv. Jiří slaví 24. dubna. U jiţních Slovanů však tento svátek připadá na 23. duben.

44

3.5 KVĚTEN (Maius) Mezi jmény pátého měsíce je nejběţnější jméno pocházející z latiny, jehoţ cizí původ jiţ Slovan ani nemusí pociťovat. Latinský název května je znám takřka ve všech slovanských jazycích, na rozdíl od všech ostatních latinských měsíců, ačkoliv i latinské jméno března je rozšířeno hojněji neţ ta ostatní. Podobně jako v případě jmen dubna se opět vyskytují četná jména podle květů a trávy. Je mezi nimi i řada názvů motivovaných kvetením růţí. Nechybí ani pojmenování května po některých keřích. Počasí nehrálo při pojmenovávání tohoto měsíce nikterak významnou roli. Lidé si více všímali změn v přírodě, růstu květů či zeleně. I to nicméně s počasím samozřejmě souvisí. Na slovanském jihu opět existuje několik pojmenování podle svátků, jeţ na tento měsíc připadají. Jedná se mj. o svátek Letnic, jejichţ dvě etymologicky nesouvisející jména jsou doloţena ve slovinských jménech května. Nevyjasněnou etymologii má mezi pojmenováními května staročeské jméno izok. Podle některých názorů souvisí se starším výrazem pro cikádu, potom by patřilo mezi jména vycházející z ţivočišné říše, jeţ v případě května nejsou běţná. 3.5.1 Latinské jméno května Č. básn./ slk. máj, p. maj, p. dial. mały maj (Gołębiowska 1965: 181), kaš. môj, hl. meja, dl./ ukr. arch./ br./ r./ sln. maj, sln. majnik (Stabej 1966: 78), sln. dial. (prek.) májuš, s./ b./ mk. maj, stsl. mai (ESJS 8: 451) Jméno května, jeţ pochází z latiny, je na slovanském území velmi rozšířeno. Najdeme je i tam, kde se jinak latinských názvů měsíců neuţívá. Lze říci, ţe v mnoha slovanských jazycích toto slovo zdomácnělo. Název nemá v jednotlivých slovanských jazycích příliš odlišné podoby. Vyskytují se také některé deriváty jako májka, srov. však i č. dial. máluvyj (Jindřich 2007: 66), coţ ukazuje hláskovou odlišnost derivátu od základního slova, tedy -l- místo -j-. V případě sln. majnik je derivát přímo názvem tohoto měsíce (vedle prostého maj). Prek. májuš zachovává původní latinskou koncovku, je tedy vlastně nejblíţe latinskému maius. Do prekmurštiny se jméno dostalo přes maď. május, podobně jako jiná jména měsíců, jeţ pocházejí z latiny. V některých polských dialektech se pátý měsíc označuje jako mały maj, zatímco červen je nazýván wielki maj (srov. také 3.6.1). Květen je v latině pojmenován po bohyni jménem Maia, římské bohyni země a růstu, neboť právě jí byl tento měsíc zasvěcen. Její jméno souvisí snad s lat. magnus „velký“ < ie. *meg´(h)- „velký“ (ESJS 8: 451; Pokorny: 708). Z uvedeného indoevropského základu pochází také např. sti. mahī „Země“ a mahā „velký“, ř. mégas „velký“, stir. mochtae „velký“, toch. A mak, toch. B makā „mnoho“ aj.

45

3.5.2 Názvy května motivované rostlinami Č. květen, slk. st. kveteň, sln. dial. cvetičnik (Šaur 1973: 95), sln. st. cvetnar, cvetnik (Stabej 1966: 78), cvetičnjak (Miklosich: 3), chorv. dial. rožocvet, chorv. st. cvjetanj, b. dial. cvetnik (Šaur 1973: 95) Pojmenování, jeţ pochází z psl. *květьnь, se s významem „květen“ vyskytuje především v češtině, kromě toho se s ním setkáme v některých jihoslovanských dialektech. Jinde toto slovo označuje „duben“ (srov. výše). Tentýţ kořen (od psl. *květъ) je ovšem obsaţen také jakoţto druhý komponent v chorvatském dialektismu roţocvet, tj. „měsíc, v němţ kvetou růţe“. Psl. *květъ souvisí se slovesem *kvisti „kvést“ (Rejzek 2001: 326). Příbuzné je ovšem i psl. *svьtěti „svítit“. *květъ je slovo všeslovanské – č. květ, slk. kvet, p. kwiat, kaš. kvjat, pomsl. kvjãt, luţ. kwět, plb. kjot (Polański: 243), ukr. cvit / kvit, br. cvet / kvet, r. cvet, sln. cvệt, sch. cvêt, b. cvjat, mk. cvet, stsl. cvětъ (Bezlaj I: 69; Boryś 2005: 278; ESUM 2: 418; Fasmer IV: 292; Skok I: 282). Původ těchto slov je v ie. *k´wei- „zářit“, asi s rozšířením *k´wei-t- (Pokorny: 628). Téhoţ původu je také sti. śvētá- „bílý“, av. spaēta „bílý“, lit. šveisti „čistit“, šviesti „svítit“, lot. kvitēt „lesknout se“ aj. Skutečnost, ţe ve slovanských jazycích existují podoby s počátečním k < ie. *k vedle podob se s < ie. *k´, by mohla být způsobena tím, ţe i indoevropština zde měla variantu s *k, tedy *kwei-t- vedle *k´wei-t-. K významovému posunu od „zářit“ ke „kvést“ ve tvarech s počátečním k došlo patrně v praslovanštině, protoţe v jazycích jiných větví se u příbuzných tvarů význam „kvést“ nevyskytuje.

Hl. róžownik, dl. rožownik, sln. rožni cvet, rožocvet, rožni mesec (Miklosich: 5), chorv. dial. rožnak / rožnjak, rožocvet (Popiołek 1999: 224) Do jisté míry podobnou motivaci jako *květьnь mají také názvy jako hl. róţownik či chorvatské roţnjak, tedy ty, jejichţ význam lze vyloţit jako „měsíc růţí“. Slovo růţe je všeslovanské, jedná se však o výpůjčku, jeţ je rozšířena takřka po celé Evropě. Slovo pochází z lat. rosa a do slovanských jazyků se dostalo prostřednictvím sthn. rōsa. V jednotlivých slovanských jazycích nemá příliš odlišné podoby, srov. č. růţe, slk. ruţa, p. róża, hl. róţa, dl. roţa, plb. rüzə (Polański: 664), ukr. róţa, br. rúţa, r. dial. róţa, sln. rộţa, sch./ b./ mk. rúţa (Bezlaj III: 201, 202). Význam je většinou „růţe“, v horní luţické srbštině a ve slovinštině se však uvádí také širší význam „květina“ (Schuster-Šewc: 1244, 1245).

Stč. tráven, stp. trawień, ukr. traven’, ukr. dial. travnik (Šaur 1973: 95), str. travenъ (Hołyńska-Baranowa 1969: 44), sln. velki traven, chorv. dial. (kajk.) traven veliki (Skok III: 494)

46

V mnoha slovanských jazycích se opět setkáme se jménem, jeţ je odvozeno od subst. tráva < psl. *trava (srov. také 3.4.2). Slovo je všeslovanské a původně znamenalo „něco k jídlu, potrava“. Příbuzné je verbum trávit < *traviti „dávat (něco) k jídlu“. K dalším indoevropským příbuzným patří např. lit. trunėti „hnít“ nebo ř. trýō „trápím, potírám“. Za základ se povaţuje ie. *treu- „drobit, třít“ (Rejzek 2001: 671).

Dl. rozhelony / rozzelony (Erben: 144) Pojmenování je odvozeno pomocí prefixu roz- od adjektiva zeleny „zelený“. Původně tedy mělo podobu rozzelony22, jiţ uvádí Erben. Jméno tak vyjadřuje skutečnost, ţe se zeleň v květnu rozrůstá. Sémanticky podobné je slovinské jméno zelenar, jímţ se označuje předchozí měsíc (v. 3.4.2).

Plb. laistnĕ mond (Polański: 312, 396) Uvedené polabské jméno května se vztahuje k listům, můţe tedy být chápáno doslova jako „listový měsíc“. V souvislosti s tím se v polabštině také květnové dny označovaly termínem laistnĕ dan, tj. doslova „listový den“. Pojmenování tohoto měsíce lze rozdělit na adj. laistnĕ „listný“, jeţ je odvozeno od laist „list“ (Polański: 311), a na substantivum mond, coţ je výpůjčka ze střdn. mând „měsíc“ (Polański: 396). Z neslovanských jmen května je tomuto polabskému názvu významově podobné starší lot. lapu mēnesis a est. lehtkuu (Erben: 145). Všechna tři jména jsou navíc utvořena velmi podobným způsobem, přičemţ jejich části si významově odpovídají, srov. lot. lapas, est. leht „list“ a lot. mēnesis, est. kuu „měsíc“. Příčinou této podobnosti by moţná mohlo být to, ţe se jedná o kalk z jednoho jazyka do druhého.

B. koložljak (BER II: 560) Bulharské pojmenování května koloţljak není etymologicky průhledné, ale předpokládá se, ţe je derivátem slova koloz „druh pšenice“ (BER II: 560) a můţe být interpretováno jako „měsíc, kdy zraje pšenice“. Asi tedy nesouvisí s dalším jihoslovanským jménem kolovoz, jeţ se pouţívá jako označení srpna (srov. 3.8.2).

Sch. svibanj

22

Podoba rozhelony vznikla patrně v důsledku disimilace. Kvůli snadnější výslovnosti došlo ke změně zz > zh.

47

Srbocharvátské jméno května je motivováno kvetením svídy (druh keře), jeţ se srbochorvatsky nazývá sviba (Skok III: 371). Slovo svìda má v některých slovanských jazycích podobu s -b-. Vedle uvedeného sch. sviba je varianta s -b- také v csl. svibьnъ „květnový, červnový“. Původní praslovanská podoba se však rekonstruuje s -d-, tedy *svida. Sch. sviba je tedy forma sekundární. Podobné slovo bylo také v pruštině, a to sidis. Východiskem by mohl být indoevropský kořen *sweid- „svítit“ (Rejzek 2001: 618), z nějţ pochází např. lit. svidus „světlý“.

Stč. trnopuk (Erben: 144) Staré jméno trnopuk, dané květnu podle pučení keřů, zřejmě nebylo příliš pouţíváno. Uţ Erben o něm píše: „… nebylo nikdy rozšířeno, nyní pak nikdeţ jeho se neuţíwá“. První část kompozita trnopuk má původ v psl. *tьrnъ a dále v ie. *ter-n- „pichlavá část rostliny“. Uvedený indoevropský kořen snad souvisí se slovesným kořenem *(s)ter- „být tvrdý“ (Rejzek 2001: 675). Psl. *tьrnъ je příbuzné např. s gót. þaúrnus, s něm. Dorn, ir. trainin „ostří trávy“, ř. térnax „trn kaktusu“ nebo sti. „stéblo, tráva“. Druhý komponent souvisí s verbem pučet a tedy i s pukat, coţ pochází z psl. *pukati (Rejzek 2001: 518). Sloveso je onom. původu. 3.5.3 Název podle roční doby Ukr. jarec’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 45), r. dial. jareč’ (Šaur 1973) Ukrajinský název jarec’ se dnes jiţ asi nepouţívá. Podle Hołyńské-Baranowé pochází z lidové písně. Jméno je utvořeno příponou -ec’, jeţ se vyskytuje i u některých dalších ukrajinských jmen měsíců (srov. třeba červec’ či lypec’). Ukrajinskému jménu odpovídá také nářeční ruský název jareč’. Základem je psl. *jarь (srov. 2.2.1), které se vyskytuje např. v č. jaro. Jako název ročního období se dnes jiţ ve slovanských jazycích kromě češtiny a slovenštiny vyskytuje spíše zřídka, ukrajinština má nicméně příbuzné adj. jaryj „jarní, mladý“ (ESUM 6: 550). 3.5.4 Pořadí května v kalendářním roce Sln. st. petnik Jedná se o další jméno, jeţ vychází z číslování měsíců. Je odvozeno příponou -nik od ordinália peti „pátý“. Původ je v psl. *pętъ „pátý“, coţ mělo podobný tvar jako základní číslovka *pętь „pět“ > č. pět, slk. päť, p. pięć, kaš. piãc, hl. pjeć, dl. pěś, plb. pąt, ukr. p’jat’, br. pjac’, r. pjať, sln. pet, sch. pêt, b./ mk. pet, stsl. pętь (Bezlaj III: 29; Blaţek 1999: 224; Polański: 497). 48

Rekonstruovaný indoevropský tvar řadové číslovky s významem „pátý“ je *penkwto (Blaţek 1999: 225) > lit. penktas, stangl. fīfta, lat. quīntus aj. Odpovídající základní číslovka *penkwe (Blaţek 1999: 225; Rejzek 2001: 464) se vyskytuje ve všech větvích indoevropských jazyků. Vedle jiţ zmíněného psl. *pętь se jedná také např. o lit. penki, sti. pańča, sthn. fimf, lat. quīnque, alb. pesë nebo arm. hing. 3.5.5 Květnové svátky Sch. filipov(š)čak Pojmenování filipovščak vychází ze svátku sv. Filipa, jednoho z dvanácti Jeţíšových apoštolů. Svátek bývá v římskokatolické církvi slaven 3. května, v některých jiných církvích 1. května. Srbochorvatské jméno apoštola je sveti Filip. Jeho jméno pochází z řeckého fìlippos „milovník koní“. Jde o kompozitum sloţené ze dvou částí – fìlos „milující“ a hippos „kůň“.

Sln. dial. risalščak / rusalščak (Bezlaj III: 182; Miklosich: 23), sln. dial. (prek.) risálšček / risáošček (Stabej 1966: 84) Ve slovinštině a v blízké prekmurštině můţeme nalézt pojmenování, jeţ souvisí se svátkem Letnic (Svatodušní svátky). Uvedené jméno je odvozeno od staršího slovinského pojmenování Letnic, risâle / risâli, které má původ v lat. rosālia, coţ označovalo „svátek mrtvých“. Tentýţ původ má také sch. rùsālje / rùsalji „první den Letnic“ nebo b. dial. Rusálja „Svatodušní (letniční) neděle“ (Bezlaj III: 182).

Sln. binkoštnik (PZ 2/2012: 6) Další slovinské jméno května, které se vztahuje ke slavení Letnic, je odvozeno od slova bînkošti (jiné varianty jsou vînkušti / bînkušti / fînkošti), coţ je současné slovinské jméno Letnic (Bezlaj I: 21). Jméno bînkošti pochází z ř. pentekosté (hémerá), vlastně „padesátý den“23. Do slovinštiny se dostalo moţná přes maď. punköst, coţ je výpůjčka z lat. pentecosta. Není známo, ţe by toto slovo existovalo v jiném současném slovanském jazyce. Je však doloţeno ve staroslověnštině, kam se ovšem dostalo dříve a pravděpodobně jinou cestou neţ do slovinštiny. Ve staroslověnštině se vyskytovala podoba pętikosti, dále téţ pjęntъtikosti, pjatikosti nebo pęndikosti (ESJS: 643). Mimo to je doloţeno ještě r. pentikostija „první den Letnic“, coţ je moţná výpůjčka z církevní slovanštiny. Také v jazyce Polabských Slovanů se vyskytovalo jméno pancjustemôn, jímţ se označoval červen (3.6.5). Tento polabský název se sice sln. binkoštnik příliš nepodobal, ale jeho původ 23

Řecké jméno Letnic vychází ze skutečnosti, ţe se tento svátek slaví padesátý den po Velikonocích.

49

je v zásadě stejný. Pouze se do polabštiny dostal jinou cestou, a to patrně přes německé Pfingstmonat. 3.5.6 Nejasná etymologie Stč. izok / jzok / zok (ESJS 5: 262; Macháčová 2009: 50) Staročeské označení pátého (i šestého – srov. níţe) měsíce izok nemá zcela vyjasněnou etymologii. Odpovídá ovšem stsl. izokъ, coţ znamenalo „červen“, ale i „cikáda“. Pojmenování mělo podle některých výkladů původně význam „mající vypouklé oči“. Později se takto mohly začít označovat cikády a nakonec jméno dostalo význam „měsíc cikád“. Tato etymologie však nemusí být správná (více v 3.6.6).

50

3.6 ČERVEN (Iunius) Mezi pojmenováními šestého měsíce se opět nejčastěji setkáváme s latinským jménem, ačkoli na rozdíl od latinského pojmenování května se nevyskytuje ve všech slovanských jazycích. Dále jsou častá pojmenování podle rostlin, příp. stromů (srov. chorv. lipanj), jeţ jsou výrazným znakem tohoto letního měsíce. U Luţických Srbů se setkáme také se jménem tohoto měsíce, jeţ vychází z teplého červnového počasí. Z červnových svátků je nejdůleţitější svátek sv. Jana a sv. Petra, které se rovněţ promítly v některých označeních června, a to nejen u jiţních Slovanů. Některá slovanská označení tohoto měsíce byla motivována i jinými jevy. V mnoha slovanských jazycích a dialektech se setkáme s názvy, podobnými českému červen, na jejichţ motivaci existuje řada názorů. Jednoznačně vysvětlen není ani slovinský název mlečen či starý slovanský název izok. 3.6.1 Latinská jména června Slk. jún, stp. junijus (Borejszo: 23), luž. junij, r. ijun’, sln. junij, s. jun, b./ mk. juni, stsl. ijunii, (i)junъ, csl. ijunii (ESJS 4: 240) Latinské jméno šestého měsíce má ve slovanských jazycích vzájemně málo odlišné podoby, přestoţe cesta, kterou je přejímaly, asi nebyla jediná. Předpokládá se, ţe do ruštiny a do většiny jihoslovanských jazyků bylo jméno přejato prostřednictvím církevní slovanštiny. Slovinština a luţickosrbské jazyky však latinské jméno získaly pravděpodobně německým prostřednictvím. Do slovenštiny se mohlo dostat přes maď. június nebo rovněţ prostřednictvím němčiny, kde má měsíc podobu Juni. Pojmenování měsíce bylo odvozeno asi ze jména římské bohyně manţelství Junony (latinsky Iuno), sestry a manţelky Jova.

P. dial. wielki maj (Gołębiowska 1965: 181), stp. podmajek (Borejszo: 23; Gołębiowska 1965: 182) Pojmenování wielki maj pochází z lat. maius „květen“, coţ má v polštině podobu maj. Květen se potom někdy nazývá mały maj (srov. 3.5.1). Připomíná tak dvojice měsíců jako malý/ veľký sečeň apod. U jmen pocházejících z latiny je ovšem podobné rozlišování pomocí přívlastků neobvyklé. Slovo maj se však zdá být výjimkou. Lze říci, ţe tento výraz ve slovanských jazycích jiţ zcela zdomácněl a Slované si tedy jeho cizí původ neuvědomují. Navíc mívá i další významy a také různé deriváty, např. č. májka. Důvod, proč byl tímto slovem pojmenován i červen, je asi ten, ţe bývá spojováno se svěţí přírodou.

51

Stp. podmajek je tvořeno rovněţ od slova maj, a to sufixem -ek a prefixem pod-, s nímţ se můţeme u časových pojmů setkat častěji (podobně jako se sufixem pro-), srov. č. podzim či sch. proljeće „jaro“. Zatímco však podzim označuje dobu předcházející zimě a proljeće znamená dobu předcházející létu, v případě stp. podmajek je to spíše obráceně, tj. vyjadřuje dobu, která po květnu následuje. 3.6.2 Názvy června motivované stromy a rostlinami Chorv. lipanj Chorvatština pro šestý měsíc běţně pouţívá označení lipanj, které lze chápat jako „měsíc, kdy kvetou lípy“. Podobné jméno však označuje v jiných slovanských jazycích častěji následující měsíc (více v 3.7.2).

Stč. růžen, sln. rožnik, sln. dial. rožen (Pleteršnik II: 440; Šaur 1973: 96), rženi cvet (Reindl: 175), sln. st. rožencvet (Stabej 1966: 73) Podobné názvy, které znamenají „měsíc růţí“, jsou doloţeny také jako označení předchozího měsíce. Jedná se např. o hl. róţownik apod. (srov. 3.5.2). Uvedená jména jsou odvozena od substantiva růţe, jehoţ původ není slovanský (pochází z lat. rosa), přesto se vyskytuje ve všech slovanských jazycích (více v 3.5.2).

Chorv. dial. trešnjar, čerešnjar (Popiołek 1999: 224) Název je motivován kvetoucími třešněmi (v jiţní Evropě kvetou dříve neţ u nás) a viditelně souvisí se sch. trešnja < psl. *čeršьnja < *čerša. Jedná se o všeslovanské slovo, které praslovanština přejala asi z lat. ceresia. V jednotlivých slovanských jazycích se vyskytuje v poněkud odlišných podobách, srov. č. třešně, slk. čerešňa, p. czereśnia, r. čerešnja, sln. čêšnja, sch. trešnja, csl. črěšьnja. V srbochorvatském jazyce existuje také forma kriša, jeţ byla zřejmě přejata z ř. kérasos (Skok II: 198).

Sln. travnar Jedná se o další název měsíce odvozený od psl. *trava (více v 3.4.2), podobně jako např. veliki/ mali traven. Tentokrát ovšem jméno obsahuje der. sufix -nar.

Chorv. dial. klasan (Popiołek 1999: 224)

52

Název je odvozen pomocí sufixu -an od chorv. klas < psl. *kolsъ. Jedná se o slovo všeslovanské – č./ slk. klas, p. kłos, hl. kłós / kłosa, dl. klos, plb. klås, ukr. kolos, br. kólas, r. kólos, sln./ sch. klâs, b./ mk. klas, stsl. klasъ (Schuster-Šewc: 539). Východiskem je ie. *kolso- < *kel- „tlouci, bodat“ (Rejzek 2001: 273). 3.6.3 Název června motivovaný počasím Luž. smažnik, dl. smažki (Miklosich: 19) Název smaţnik, který má v dolní luţické srbštině také adj. podobu smaţki, vychází z horkého červnového počasí, podobně jako označení následujícího měsíce, praţnik (srov. 3.7.4). Název je odvozen sufixem -nik či -ki od verba s významem „pálit, smaţit, sušit“, tedy od hl. smaţić/ dl. smaţyś. Vyskytuje se také substantivum – hl. smaha/ dl. smaga (SchusterŠewc: 1318). Jméno smaţnik moţná vzniklo pod vlivem něm. Brachmonat. 3.6.4 Pořadí či umístění června v kalendářním roce Sln. st. šestnik Starší slovinské jméno šestnik je odvozeno od základní číslovky šệst (Bezlaj IV: 35) a vyjadřuje tak pořadí června v roce. Číslovka je doloţena i ve všech ostatních slovanských jazycích, srov. č. šest, slk. šesť, p. seść, hl. šesć, dl. šesć, ukr. šisť, br. šesc’, r. šesť, sch. šêst, b./ mk. šest a stsl. šestь. Vše pochází z psl. *šestь (Bezlaj IV: 36). Příbuzná číslovka s významem „šest“ je doloţena ve všech indoevropských větvích, jedná se např. o lit. šeši, sti. -, av. xšuuaš, gót. saihs, lat. sex, vel. chwe, arm. vec aj.

Plb. sredületnĕ mond (Polański: 396) Význam tohoto polabského jména šestého měsíce můţe být interpretován jako „měsíc uprostřed léta“. Jedná se o derivát kompozita sredül’ət, jeţ označovalo „střed léta“ nebo také „svátek sv. Jana“. Polabské kompozitum má dvě části – sredə (Polański: 750) „střed“ a l’otü „léto“ (srov. 2.2.2). Pravděpodobně vzniklo doslovným překladem něm. Mittsommer (Polański: 751). 3.6.5 Jména června podle svátků Plb. pancjustemôn (Erben: 148; Miklosich: 23), pąt’üstnĕ mond (Polański: 499)

53

Polabský název pancjustemôn má podobný původ jako sln. binkoštnik (srov. 3.5.5), třebaţe na první pohled vypadá značně odlišně. Význam v obou případech lze interpretovat jako „měsíc Letnic“. Obojí pochází z ř. pentekosté (srov. téţ 3.5.5). V polabštině se však jedná o výpůjčku z německého kompozitního pojmenování měsíce Pfingstmonat (Erben: 148), zatímco binkoštnik je derivát slovinského jména binkošti „Letnice“. I v polabštině je nicméně doloţeno slovo pat’üste „Letnice“ (Polański: 498), které se z ř. pentekosté do polabštiny dostalo přes střdn. pinkesten.

P. dial. świętojański (Gołębiowska 1965: 182), kaš. swiątojański (Slupski 1997: 193), sln. dial. ivanjščak / ivanšček (Bezlaj I: 214), sln. dial. (prek.) ivánšček, sch. ivanščak, ivanjski Uvedené názvy jsou pojmenovány po sv. Janu Křtiteli, jehoţ svátek se v římskokatolické církvi slaví 24. června (den jeho narození). Osobní jméno, jeţ je základem těchto pojmenování, pochází z hebr. Johanan < Jehochanan (Bezlaj I: 219; Skok I: 737), coţ bývá vykládáno jako „Bůh je milostivý“, příp. jako „milostivý dar boţí“. Ve slovanských jazycích má toto antroponymum více podob. Lze mluvit především o dvou či o třech základních podobách. První z nich, Ivan, je typická pro slovanské jazyky, vyskytuje se však i v maďarštině, kam se patrně dostala slovanským prostřednictvím. Forma Ivan byla do slovanských jazyků přejata asi přes ř. Iochánnēs (Bezlaj I: 214). Druhá podoba, se kterou se setkáváme např. u č./ p. Jan nebo u sln. Jánez, byla přejata prostřednictvím lat. Jo(h)annes (Bezlaj I: 214, 219). Poněkud odlišnou formou je sch. Jòvan (Skok I: 737).

Sch. petrovski, b. petrovskijăt (Miklosich: 26) Jména petrovski a petrovskijăt se vztahují k svátku sv. Petra, jednoho z dvanácti apoštolů. Svátek podle církevního kalendáře připadá na 29. červen, který bývá povaţován za den úmrtí sv. Petra, ačkoliv někteří vědci se domnívají, ţe ve skutečnosti zemřel 13. října. Jména jsou odvozena derivačními sufixy od jména světce, které se v mnoha jazycích stalo běţně uţívaným osobním jménem. Toto vlastní jméno pochází z řeckého Pétros < pétra „skála, kámen“. Srbochorvatština pouţívá podobu Petar. V bulharštině má jméno základní podobu Petăr (Skok II: 649). 3.6.6 Červnové práce S. dial. žitvar (Popiołek 1999: 224), mk. st. žetvar (PZ 2/ 2012: 5) Pojmenování ţitvar se týká sklizně a je odvozeno od sch. ţetva „sklizeň“. Slovo souvisí rovněţ s psl. *ţęti „sekat“ (Rejzek 2001: 751) > sch. ţeti (Skok III: 678). Odpovídajícím způsobem je utvořeno i mk. ţetvar. 54

Podobná jména častěji označují následující dva měsíce, pro něţ je sklizeň obilí typickou prací (srov. 3.7.3 a 3.8.2). 3.6.7 Ostatní motivace jmen června Č. červen, p. czerwiec, kaš. czerwińc, czerwc, ukr. červen’ / červec’, br. červen’ / červec, r. dial. červen’ / červec’ (Šaur 1973), b. st. červenik (PZ 2/ 2012: 5) Jedná se o jméno ve slovanských jazycích značně rozšířené, jeho etymologie však není jasná. Někdy bývá spojováno s červy v ovoci. V takovém případě by pocházelo z psl. *čьrvь „červ“. Předpokládá se, ţe původnější podoba byla asi *čьrmь, neboť jiné indoevropské jazyky zde mají -m-, srov. lit. kirmis, sti. kŕmi-, stir. cruim nebo lat. vermis. Východiskem je ie. *kwrmi- / *wrmi- „červ“ (Rejzek 2001: 115). Jindy bývá jméno června dáváno do souvislosti s červenou barvou, jeţ charakterizuje dozrávající plody. Někdy také bývá toto pojmenování odvozováno od jména červce, z něhoţ se v minulosti získávalo barvivo. Není tedy vyloučeno, ţe červen byl označován „jako měsíc sběru červců“. Čeština má podobné jméno také pro následující měsíc. Dnes se sedmý měsíc od šestého rozlišuje pomocí sufixu -ec (původně dem.). Ve staré češtině se pro jejich rozlišení uţívalo přívlastků. Šestý měsíc se nazýval malý červen, coţ bylo v protikladu k dnešnímu názvu, neboť dnes má dem. příponu právě červenec, tedy měsíc sedmý. Dem. sufix, odlišný od českého -ec, obsahuje také starší bulharský název červenik, kterým byl pojmenováván šestý měsíc.

Stč. izok / jzok / zok (Macháčová 2009: 53), stp. zok (Borejszo: 23), s. dial. izok (Popiołek 1999: 224), stsl. izokъ (Macháčová 2009: 51; Šaur 1973) S tímto starým názvem jsme se setkali jiţ u jmen května (srov. 3.5.6). Jeho etymologie je nejasná, ale často bývá kladen do souvislosti s cikádami. Původní význam tak mohl být „měsíc hojného výskytu cikád“. Do staré češtiny se výraz izok mohl dostat z církevní slovanštiny. Stp. zok bylo asi přejato z onoho staročeského (i)zok (srov. ESJS 5: 262). Stsl. izokъ podle převaţujícího názoru pochází z psl. *jьz-okъ (ESJS 5: 262), coţ se skládá z prefixu a subst. *oko „oko“. Výraz *jьz-okъ snad původně znamenal *„mající vypouklé oči“, později se mohl význam specifikovat na „cikáda“. Význam psl. *jьz-okъ však mohl být také „jsoucí mimo zorné pole“, srov. sch. ízočan „nezřetelný“. Stsl. izokъ jako jméno měsíce by potom vlastně nebylo motivováno cikádami. Místo toho by znamenalo „nevýrazný/ vkladný měsíc“. Problém však spočívá v tom, ţe dodatečné měsíce byly přidávány na konec roku a ve starých kalendářích není doloţeno, ţe by se někdy vkládaly do období května a června.

55

Mnohem pravděpodobnější tedy je spojení názvu izokъ s cikádami. Podobná motivace, třebaţe jiného měsíce, je doloţena i v řečtině, kde slovo grýllos znamená „cvrček“ a také „duben“. Je moţné, ţe k pouţití stsl. izokъ jako pojmenování měsíce došlo pod vlivem řeckého názvu dubna.

Sln. dial. mlečen (Miklosich: 10; Šaur 1973) Tento slovinský název by na první pohled mohl být motivován mlékem, coţ by znamenalo, ţe vychází ze sln. mléko < psl. *melko (Rejzek 2001: 383). Pravděpodobnější však je to, ţe jeho skutečný význam je „měsíc, kdy kvetou čekanky“. Asi tedy souvisí se sln. dial. mlệč „čekanka“ (Reindl: 172) a s takovými slovy, jako je mlêčec „jméno různých rostlin a hub“ (Bezlaj II: 188) apod. I takové výrazy jsou nicméně se substantivem mléko příbuzné, srov. i č. mlìčì.

Ukr. dial. hnylen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 46, 51) Název hnylen’ je doloţen v dialektu Huculů. Měsíci byl onen název dán asi podle shnilého dřeva. Huculové, kteří se zabývají zpracováváním dřeva, vědí, ţe v červnu dřevo hnije, avšak pro ty, kteří vlastnosti dřeva neznají, je název hnylen’ těţké spojit právě s červnem. Snad proto se jména hnylen’ uţívá jen na malém území (srov. Hołyńska-Baranowa 1969: 51). Jde o derivát ukrajinského slovesa hnyty „hnít“ (ESUM 1: 536), jeţ se vyskytuje také v ostatních slovanských jazycích – č. hnìt, slk. hniť, p. gnić, hl. hnić, dl. gniś, br. hnic’, r. gniť, sln. gnìti, sch. gnjiti, b. gnìja „hniji“, mk. gnie „hnije“, stsl. gniti < psl. *gniti (ESUM 1: 537).

56

3.7 ČERVENEC (Iulius) Mezi jmény července se vedle názvu latinského původu často setkáme s některými názvy pojmenovanými podle stromů či rostlin. Obzvláště rozšířeno je jméno dané tomuto měsíci podle lip, resp. podle lipového medu, který se získával z květů sbíraných v červenci. Dále jsou značně rozšířena jména motivovaná prací se senem či s obilím. Názvy jako ukr. kosen’ či sch. srpanj reflektují konkrétně kosení, zatímco např. sln. senenec můţe odkazovat i k jiným pracím se senem. Četná podobná pojmenování se pouţívají, jak později uvidíme, také k označení srpna. Ukrajinské dialekty disponují některými názvy (jako gedzen’ či bedzen’), jeţ vycházejí z pohybů domácích zvířat obtěţovaných hmyzem, resp. z jejich zvuku vydávaného při kousnutí hmyzem. Z červencových svátků měly vliv na pojmenování tohoto měsíce svátek sv. Eliáše (20. července) a svátek sv. Jakuba (25. července). Pojmenování podle svátku sv. Eliáše nalezneme nejen v jihoslovanských jazycích, nýbrţ i v některých ukrajinských dialektech. 3.7.1 Latinské jméno července Slk. júl, stp. julijus / julijusz (Borejszo: 23), luž. julij, r. ijuľ, sln. julij, s. jul, b./ mk. juli, stsl. ijulii, iulii, ijulъ, csl. ijulii (ESJS 4: 240) Uvedená jména sedmého měsíce pocházejí z lat. Iūlius, coţ byla náhrada za původní latinské pojmenování července Quintilis. Jméno Iūlius bylo tomuto měsíci dáno podle Iulia Caesara, jedná se vlastně o jeho rodové jméno. Do staroslověnštiny a jazyků z oblasti pravoslavné církve se jméno dostalo skrze střř. ioúlios (ESJS 4: 240). Slovinština a luţická srbština je přejaly asi německým prostřednictvím, tedy přes něm. Juli. Do slovenštiny se pojmenování dostalo moţná přes maď. július. 3.7.2 Názvy července motivované stromy a rostlinami Slk. st. lipeň (Šaur 1973), p. lipiec, p. arch. lipień, kaš. lëpińc, lipc (Slupski 1997: 191), ukr. lypen’, lypec’, br. lipen’, br. dial. lipec / lypec (Šaur 1973), r. arch. lipec (Sławski IV: 273), sln. lipan Řada slovanských jazyků nazývá červenec měsícem lip, jeţ jsou, jak známo, národním symbolem Slovanů. Měsíc je moţná pojmenován nikoli přímo po lipách, nýbrţ po lipovém květu, který se sbírá v červnu a v červenci a slouţí k získávání medu. Slova, jeţ se podobají jménu měsíce, mohou mít také některé další významy, srov. r. lìpec „lipový med“ nebo sln. lîpec „lesní lípa“ (Sławski IV: 273). Lìpa je slovo všeslovanské, zděděné z psl. *lipa a dále asi z ie. *leip- „lepit“ (Rejzek 2001: 338; 344). Souvislost s lepením můţeme spatřit v tom, ţe lípy obsahují lýko, jeţ díky své lepkavosti kdysi slouţilo mj. k výrobě obuvi. Psl. *lipa přesně odpovídá lit. lìepa, lot. liẽpa a 57

stpr. lipe. Na základě toho lze rekonstruovat bsl. *lēipā (Sławski IV: 271). Z ie. *leip- pochází také např. sti. lēpayati „maţe“ nebo něm. bleiben „zůstávat“. V jednotlivých slovanských jazycích se slovo pro lípu liší jen minimálně, srov. č. lìpa, slk./ p./ luţ. lipa, plb. laipo, ukr. lypa, br./ r. lìpa, jsl. lipa (ESBM 5: 314; Sławski IV: 271). V baltských jazycích jsou známa podobná označení července. Jedná se o lit. lìepos mėnuo a lot. liẽpu mẽnesis (Sławski IV: 273)

Sch. dial. krišnjok (Skok II: 198) Název krišnjok je derivátem sch. kriša „třešně“, pocházejícího asi z ř. kérasos (Skok II: 198), a označuje tak „měsíc třešní“. Podobně je tomu i s nářečními chorvatskými pojmenováními června trešnjar a čerešnjar, jeţ jsou odvozena od odlišných, leč souvisejících pojmenování tohoto ovocného plodu, resp. stromu (více v 3.6.2).

Sln. pšeničnik V tomto případě dala červenci jméno pšenice, která během července kvete. Její slovinské jméno pšenìca (Snoj 2003: 591) pochází z psl. *pьšenica, coţ je derivát od slova *pьšeno (Machek: 403), jímţ se patrně označovalo obilné zrno, srov. p. pszono „jáhly“, r. pšeno „kaše“ nebo chorvatské pšeno „zrní“. *pьšeno je odvozeno od slovesa *pьchati „tlačit, tlouci“, jeţ je patrno např. v č. pìchat nebo v p. pchać „strkat“. Původ těchto tvarů je v indoevropském *peis- „tlouci, drtit“ (Rejzek 2001: 466). Mezi dalšími příbuznými lze uvést např. lit. paisýti „mlátit obilí“, lat. pīnsere „tlouci“ nebo sti. „tluče, mele“. 3.7.3 Červencové práce Stp. siennik (Borejszo: 23), plb. senínic (Olesch 1967: 38), sln. senenec (Stabej 1966: 80) Ve staré polštině existovalo jméno siennik, které vychází z prací se senem, typických pro sedmý měsíc. Moţná se jednalo o kalk utvořený podle německého Heumonat „měsíc sena“ (Borejszo: 25). Totéţ můţeme předpokládat i o polabském názvu senìnic. Velmi podobné jméno, senenec, je ovšem doloţeno i ve slovinštině. Jedná se o derivát slova pocházejícího z psl. *sěno „seno“ > p. siano, sln. senộ (Boryś 2005: 543; Brückner 1957: 487; Snoj 2003: 649). Der. sufix, jímţ je staré polské a slovinské jméno utvořeno, je poněkud odlišný. V případě polského názvu jde o sufix -nik, zatímco slovinský název má sufix -nec. Slovo, jeţ bylo zděděno z psl. *sěno, existuje také v ostatních slovanských jazycích, srov. č./ slk. seno, hl. syno, dl. seno, ukr. sìno, br. séna, r. séno, sch. sêno, b./ mk. seno, csl. sěno

58

(Boryś 2005: 543; ESUM 5: 255). Příbuzné najdeme v jazycích baltské větve. Jedná se o lit. šiẽnas a lot. síens. Vzhledem k tomu, ţe práce se senem patří k charakteristickým znakům letních měsíců, je samozřejmě velmi pravděpodobné, ţe takový název vznikl nezávisle na německém Heumonat. Není proto velkým překvapením, ţe pojmenování července je i v mnohých jiných jazycích motivováno těmito pracemi. V řadě germánských jazyků je doloţeno jméno července podobné německému Heumonat, srov. niz. hooimaand, fríz. Heamoanne, šv. hömånad apod. (Erben: 148). Podobnou motivaci má také např. lot. siena mēnesis (siens „seno“) nebo est. heinakuu < hein „seno“ + kuu „měsíc“, obojí s významem „červenec“.

Ukr. dial. kosen’, sinokos (Hołyńska-Baranowa 1969: 51; Slupski 1997: 191), r. dial. kosen’, senokos (SRNG 37: 171) Názvy kosen’ či sinokos poněkud připomínají výše uvedené plb. senìnic nebo stp. siennik. Jsou ovšem pojmenovány podle kosení trávy, zatímco siennik, senìnic a senenec jsou odvozeny od sena. Jména jsou odvozena od slovesa „kosit“, tedy od ukr. kosyty a r. kositi (Preobraţenskij: 365). První část kompozita sinokos / senokos pochází z výše uvedeného psl. *sěno.

Dl. žnjojski (Šaur 1973: 96), s. dial. žetvar (Popiołek 1999: 224) Názvy ţnjojski i ţetvar pocházejí od téhoţ kořene jako hl. ţnjenc a br. ţniven’, označující srpen (srov. 3.8.2). Tyto názvy byly letním měsícům dány podle sklizně obilí, která patří k typickým rysům oněch měsíců. Jména souvisejí s praslovanským slovesem *ţęti, jeţ původně znamenalo „sekat“ či „bít“, dnes se pouţívá v takových významech jako „sekat“ nebo „sklízet (obilí)“. Slovo je všeslovanské, srov. č. ţnout, slk. ţať, p. żąć, r. ţať, sln. ţeti, sch. ţeti či stsl. ţęti. Běţně se vyskytují také odvozená substantiva, např. č./ hl. ţně, dl. ţeń (v pl. ţni), p. żniwa, r. ţatva, sln. ţetev nebo s. ţetva, odkud je také odvozeno ono jméno ţetvar. Dl. ţnjojski je adjektivum odvozené od výše uvedeného subst. ţeń (Schuster-Šewc: 1799) a dříve mělo podobu ţnjoẃski24 (Schuster-Šewc: 1800). S psl. *ţęti je příbuzné např. lit. gínti „bránit“, sti. hánti „bije“ nebo stir. gonim „zabíjím“. Slova pocházejí z ie. *gwhen- „bít“ (Rejzek 2001: 751).

Sln. mali srpan, sln. st. srpnik (PZ 2/2012: 6), sch. srpanj, b. dial. sărpan, sărpen (Hołyńska-Baranowa 1969: 56)

24

Písmeno /ẃ/ dříve v dolnoluţickém pravopise označovalo palatalizované [vj].

59

Název, jenţ je pokračováním předpokládaného psl. *sьrpьnь (Šaur 1973: 95), se vyskytuje v mnoha slovanských jazycích, a to jako označení sedmého i osmého měsíce (srov. 3.8.2). Lze říci, ţe pro sedmý měsíc se toto jméno pouţívá na slovanském jihu, zatímco u západních a východních Slovanů se jím označuje měsíc osmý. Slovinština ovšem rozlišuje mali srpan „červenec“ a veliki srpan „srpen“. Toto pojmenování bylo motivováno zřejmě srpem, který byl odedávna pouţíván při sečení obilí. Jiný výklad spojuje jméno *sьrpьnь s lit. sirpsti „zrát“, coţ je však asi nesprávné.

Ukr. dial. bilen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 55-56) Výraz bilen’, jenţ se vyskytuje v huculském dialektu, je zřejmě odvozen od bělení plátna, ačkoliv v huculském kalendáři se vyskytují i jiná, méně pravděpodobná objasnění tohoto názvu: „U biljny utjete derevo lehke i bile“; „Bilnja derevo biljet – lupjet u lisach“ (srov. Hołyńska-Baranowa 1969: 56). Znamená to, ţe jméno bilen’ by mohlo být motivováno i kvalitou dřeva, podobně jako označení šestého měsíce hnylen’. Bez ohledu na to, zda je měsíc pojmenován po bělení plátna nebo po barvě dřeva, jméno patrně pochází z psl. *bělъ > ukr. bìlyj (ESUM 1: 195). Slovo má původ v indoevropském *bhel- / *bhol- (Rejzek 2001: 79).

3.7.4 Název července podle počasí Hl. pražnik Jméno praţnik souvisí s horkým letním počasím, připomíná tak luţickosrbský název června smaţnik, je však odvozen z jiného základu. Praţnik má původ v psl. *praţiti (Rejzek 2001: 497), coţ je slovo všeslovanské, srov. č. praţit, slk. praţiť, p. prażyć, hl. praţić, dl. praţyś, ukr. prjahty, br. prjáţyc’, r. prjáţiť, sln. práţiti, sch. praţiti či b. práţa (SchusterŠewc: 1153). Příbuzné je např. lit. spírginti „smaţit“ a spragėti „pukat (horkem nebo zimou)“. Uvedená slova pocházejí asi z indoevropského onom. základu *(s)p(h)rēg- „pukat“. 3.7.5 Názvy motivované pohyby zvířat kousnutých hmyzem Ukr. dial. gedzen’ / hedzen’ / kedzen’ / kezden’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 51; 53-54) V ukrajinských dialektech existuje pojmenování července, které je prostřednictvím často pouţívané přípony -en’ odvozeno od substantiva gedz’ (dial. gedz) „velká moucha, ovád“. Slovo je výpůjčkou z p. giez < *gŭz- (Hołyńska-Baranowa 1969: 54). Obdobou je br. hiz (ESUM 1: 489). Jinak je podobný výraz zřejmě neobvyklý, srov. však i příbuzné lit. guţa „roj ovádů“. Kořen je tedy asi baltoslovanského stáří. V ukrajinštině je od slova gedz’ odvozeno i verbum gedzatysja „házet sebou na všechny strany po kousnutí hmyzem (o domácích zvířatech)“. Právě pohyby zvířat, jeţ jsou důsledkem 60

bolesti způsobené muším kousnutím, mohly být skutečnou motivací pojmenování července v ukrajinských dialektech, srov. téţ další názvy července (i června) bydzen’ a kyven’.

Ukr. dial. bydzen’ / bedzen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 51; 54) Uvedené pojmenování je odvozeno z ukr. be(n)dz’ „zvuk vydaný při úderu apod.“ (ESUM 1: 166), a to opět pomocí sufixu -en’. Jedná se o výpůjčku z p. bęc. Jméno bydzen’ vychází asi ze zvuku, který vydávají dobytčata poté, co jsou kousnuta hmyzem. Podobný jev dal vzniknout také výše uvedenému názvu gedzen’, kde je však motivací pohyb, nikoli zvuk.

Ukr. dial. kyvač, kyven’, kyvoten’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 51-54) Tato dialektická pojmenování, která zřejmě popisují pohyby dobytčat, jeţ jsou obtěţována hmyzem, jsou odvozena z ukr. kyvaty „kývat“ (ESUM 2: 428) < psl. *kyvati. Původ onoho slovesa je nejasný. Východiskem by ale mohlo být ie. *keu- „ohýbat“ (Rejzek 2001: 328). 3.7.6 Pořadí července v kalendářním roce Sln. st. sedemnik Jméno sedemnik, jeţ se dříve vyskytovalo ve slovinském jazyce, navazuje na předcházející jména vzniknuvší číslováním měsíců a je derivátem číslovky s dem (Snoj 2003: 643) < psl. *sedmь. Předpokládá se, ţe základní číslovka *sedmь byla v praslovanštině odvozeno od číslovky řadové, tedy od *sedmъ „sedmý“ (Rejzek 2001: 564). Zděděná číslovka se vyskytuje ve všech slovanských jazycích, srov. č. sedm, slk. sedem, p. siedem, ukr. sim, r. sem’, sch. sedam či stsl. sedmь. Příbuzná číslovka je v různých, někdy výrazně odlišných, podobách doloţena ve všech větvích indoevropské rodiny, srov. např. lit. septyni, sti. saptá, av. hapta, gót. sibun, lat. septimus, ř. hébdomos, stir. secht, alb. shtatë, arm. ewt’n, chet. šipta aj. Základ, z nějţ se vyvinuly všechny tyto formy, se rekonstruuje jako *septm „sedm“ (Blaţek 1999: 250). 3.7.7 Červencové svátky Ukr. dial. ylevyj misjac, yljovic’, elevej (Hołyńska-Baranowa 1969: 51; 54-55), s. ilinštak, ilijnski, svetoilinski mesec (Popiołek 1999: 221), b. ilinskijăt (Miklosich: 25) V ukrajinských dialektech, jimiţ mluví Huculové a obyvatelé Zakarpatí, v srbštině a v bulharštině je doloţeno pojmenování července po biblickém proroku Eliášovi, jenţ se nazývá ukrajinsky Illja (dříve také Ylij či Elyja), srbsky a bulharsky pak Ilija. Jeho svátek se 61

dříve slavil 20. července. Později svátek připadl na 2. srpen, pročeţ názvy yljovic’ či elevej mohou označovat také srpen (srov. 3.8.5). Jméno proroka pochází z hebr. ’Ēliĭāhū < elohim „Bůh“ + Jahve „boţí jméno“. Význam jména bývá vykládán jako „Hospodin je můj Bůh“. Do slovanských jazyků bylo přejato asi přes ř. Ēlìas (ESUM 2: 295).

Sln. st. jakobnik, jakobščak, šentjakobnik, šentjakobski mesec (Miklosich: 25; Stabej 1966: 80), sch. jako(po)včak (Popiołek 1999: 222), chorv. dial. jakovajski (Popiołek 1999: 220) Jména zde uvedená vycházejí ze svátku sv. Jakuba, apoštola (bratr sv. Jana Evangelisty; zemřel roku 44 n. l.), který bývá označován jako Jakub Staršì či Většì (slovinsky Jakob Starejši / Jakob Veliki / Jakob Zebedejev, chorvatsky Jakov Stariji / Jakov Zebedejev). Jeho svátek tradičně připadá na 25. červenec. Vlastní jméno pochází z hebrejštiny, kde bylo odvozeno od slova ‛aqeb „pata“, neboť podle Bible se praotec Izraelitů Jákob při porodu drţel svého dvojčete Ezaua za patu. 3.7.8 Jiné motivace názvů července Č. červenec Stč. črven mohlo znamenat šestý i sedmý měsíc, proto se u onoho pojmenování postupně začalo uţívat přívlastků, aby se oba měsíce rozlišily. Po šestém měsíci, jenţ se označoval jako malý červen, následoval červen veliký. Dnešní podoba červenec, která je utvořena sufixem -ec, jímţ se původně tvořily zdrobněliny, by se tak podle starého modelu více hodila na šestý měsíc, tj. staročeský malý červen, jenţ je skutečně o den kratší. Znamená to, ţe délka měsíce asi není vţdy rozhodujícím kritériem pro označení jako „malý“ nebo „velký měsíc“. Kromě toho stará čeština pro červenec pouţívala také jméno červen druhý (Hofmann 1932: 134), jeţ je dáno pořadím měsíce, podobně jako třeba u ukr. dial. sičenj druhyj „únor“.

Kaš. miodownik (Slupski 1997: 192) Z kašubského jazyka je známo jméno miodownik, které pochází z psl. *medъ. Jak ale uvádí Slupski, toto označení července je známo pouze starší generaci. Můţe se tedy jednat o archaismus. Ve slovanských jazycích je tento název měsíce zřejmě ojedinělý. Jméno snad vzniklo z toho důvodu, ţe v červenci včelaři vybírají med. Lze navrhnout, ţe výraz mohl vzniknout jako kalk z něm. Honigmonat „červenec“, dosl. „měsíc medu“25. Samozřejmě ale také mohlo jméno miodownik vzniknout nezávisle na tomto německém termínu. 25

Moţná je také významová souvislost s jiným starým německým pojmenováním července, Bärenmonat, tj. „medvědí měsíc“. Honigmonat tedy moţná souvisí spíše s výskytem medvědů neţ s včelařstvím.

62

Psl. *medъ pochází z ie. *medhu „med, medovina“ (Pokorny: 707; Rejzek 2001: 370), odkud je téţ např. sti. mádhu- „med, medovina“, lit. medùs „med“, něm. Met „medovina“ nebo ř. méthy „víno“. Není vyjasněno, zda ie. *medhu souvisí s *melit (v gen. *melnés), coţ mělo patrně také význam „med“, nikoli však „medovina“ (Pokorny: 723). Z ie. *melit pochází výraz pro med, známý z mnoha indoevropských jazyků. Jedná se např. o lat. mel, ř. méli, stir. mil, alb. mjal, arm. małr aj. Pozoruhodné je, ţe podobné slovo s významem „med“ se vyskytuje i mimo indoevropské jazyky, zvl. v jazycích ugrofinských, srov. fin. mete či maď. méz. To by mohlo podporovat nostratickou teorii, samozřejmě se však můţe jednat o prastarou výpůjčku, příp. o náhodu.

63

3.8 SRPEN (Augustus) Mezi pojmenováními osmého měsíce najdeme mimo ta, která pocházejí z latiny, nejčastěji pojmenování, jeţ jsou motivována pracemi konanými během tohoto měsíce. Mnohá z nich se přirozeně podobají jiţ uvedeným názvům července (srov. 3.7.3). Některá z těchto jmen, jako br. ţniven’ či mk. ţitar, reflektují sklizeň v obecném smyslu. Jiná jsou konkrétnější a popisují jednu práci typickou pro tento měsíc, např. mlácení obilí (sln. vršenj či mlatnik). V ukrajinských, ruských a slovinských dialektech se vyskytují také některé názvy, jejichţ motivací jsou neklidné pohyby domácích zvířat, vyvolané hmyzím kousnutím. Částečně se shodují s obdobnými názvy července (v případě ukr. kyven’ či kyvoten’). Ve slovinštině je, jak bývá zvykem, doloţeno téţ starší pojmenování vyjadřující pořadí srpna v roce. Ze srpnových svátků je nejdůleţitější svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen), který se odráţí v několika srbocharvátských a slovinských jménech tohoto měsíce. V některých ukrajinských nářečích se vyskytují také pojmenování vycházející ze svátku proroka Eliáše (2. srpen), která mohou označovat ovšem i červenec, neboť onen svátek se dříve slavil 20. července. 3.8.1 Latinské jméno srpna Slk. august, stp. augustus / agustus (Borejszo: 23), luž. awgust, r./ sln./ sch./ b./ mk. avgust, stsl. avъgustъ / avgostъ / augustъ (ESJS 1: 53) Latinské označení osmého měsíce se do slovanských jazyků, podobně jako i jiná latinská jména měsíců, dostalo zřejmě několika cestami nezávisle na sobě. Staroslověnština je přejala přes střř. Aúgoustos (ESJS 1: 53). Do ruštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny a makedonštiny toto jméno přešlo moţná ze staroslověnštiny. Slovenština, luţická srbština a slovinština je přejaly snad německým prostřednictvím. V případě slovenštiny můţeme uvaţovat rovněţ o maďarském prostřednictví. Jméno Augustus v latině nahradilo dřívější označení tohoto měsíce Sextilis, tj. „šestý měsíc“ (podle starého kalendáře, jenţ začínal březnem). Jméno bylo tomuto měsíci dáno na počest císaře Octaviana Augusta. Jednalo se o jeho císařský titul, srov. lat. augustus „vznešený, posvátný“. 3.8.2 Srpnové práce Hl. žnjenc, hl. st. žnjejske měsactwo, dl. žeńc (Schuster-Šewc: 1800), plb. zanaisnĕ mond (Polański: 396), br. žniven’ (Šaur 1973), mk. st. žitar (PZ 2/ 2012: 5) Názvy jako ţnjenc, ţniven’ či ţitar pocházejí ze stejného základu jako dl. ţnjojski a s. dial. ţetvar, coţ jsou pojmenování předchozího měsíce (srov. 3.7.3). Motivace všech těchto pojmenování je v zásadě stejná, tedy sklizeň obilí. 64

Uvedená pojmenování jsou odvozena z výrazů pro sklizeň, jako je č. ţně, p. żniwa, hl. ţně (Schuster-Šewc: 1798), plb. zanai (Polański: 1056), br. ţnivó (ESBM 3: 234), příp. i jinak utvořené r. ţatva či sln. ţetev (těmto se blíţí názvy měsíců ţetvar a ţitar). Mezi tvary s -n- a s -t- stojí starší ruské ţnitva (ESBM 3: 234). Zřejmá je souvislost s psl. *ţęti, coţ původně znamenalo „sekat“ nebo „bít“ (srov. také 3.7.3). Jelikoţ sklizeň obilí obecně patří k typickým znakům letních měsíců, lze počítat s podobně motivovanými názvy také mimo slovanské jazyky. Obdobou je něm. Erntemonat „srpen“ (ESBM 3: 234).

Č. srpen, slk. dial. srpen (Hołyńska-Baranowa 1969: 56), p. sierpień, stp. sirzpień (Borejszo: 23), kaš. sërpiń, ukr. serpen’, br. dial. / r. dial. serpen’ (Šaur 1973), sln. veliki srpan, b. sărpen Psl. *sьrpьnь (Šaur 1973: 95) je doloţeno v mnoha slovanských jazycích. Měsíc je pojmenován po srpu, který byl snad nejstarším nástrojem Slovanů, pouţívaným k sečení obilí. Název je odvozen od *sьrpъ, coţ souvisí mj. s lot. sirpis či s ř. hárpē tv. Základem je ie. kořen *serp- „ořezávat“ (Rejzek 2001: 597). Slovo je všeslovanské – č./ slk. srp, p. sierp (starý tvar sirp / sirzp – odtud staré jméno sirzpień), plb. sarp, luţ./ vsl. serp, sln./ sch. srp, b. sărp, mk. srp, stsl. srьpъ (Bezlaj III: 310; Brückner 1957: 489; ESBM 12: 64; Fasmer III: 609). Přestoţe je souvislost se srpem zřetelná, podle Machka srpen souvisí s lit. sirpsti „zrát“ (Machek 1968: 572). S tím však většina etymologů nesouhlasí.

Ukr. dial. arch. kopen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 56, 57) Jméno kopen’ je známo z huculského dialektu (Hołyńska-Baranowa 1969: 57) a jeho motivací je sestavování kop ze sena, coţ je práce prováděná zejména v srpnu. Slovo je odvozeno z ukr. kopá (ESUM 2: 564), coţ pochází z psl. *kopa a pravděpodobně souvisí se slovesem *kopati (Rejzek 2001: 299), jeţ původně znamenalo „obdělávat půdu“, v západoslovanských jazycích nabylo ale i významu „bít nohou“. Mezi baltské příbuzné patří asi lit. kopa „písečná duna“ či kapoti „sekat“. Kromě toho je příbuzné i ř. skáptō „kopu, okopávám“. Indoevropský základ se rekonstruuje v podobě *(s)kop-.

Sln. dial. kolovoz / kolovožnjak (Miklosich: 18; Pleteršnik I: 426), sch. kolovoz Kopením, tedy sestavováním kop ze sena, se seno suší, a jestliţe je jiţ usušeno, vyváţí se. Právě vození sena nebo pokoseného obilí dalo srpnu jméno kolovoz či kolovoţnjak, které se vyskytuje v části slovanského jihu. V srbochorvatštině se jedná o oficiální pojmenování tohoto měsíce. Kromě toho mají toto jméno téţ některé slovinské dialekty. 65

Kompozitum kolovoz má dvě části. První pochází z psl. *kolo, coţ je slovo všeslovanské, srov. č./ slk./ p./ ukr. kolo, r. kolesó, sch. kolo, stsl. kolo. Praslovanské *kolo potom pochází z ie. *kwel „otáčet se, pohybovat se“ (Rejzek 2001: 286). Z téhoţ základu vzniklo např. řecké kýklos „kolo, kruh“ nebo stpr. kelan „kolo“. Druhý komponent má původ v psl. *vozъ „vůz“, v srbochorvatštině však znamená „kopa (sena apod.)“. Opět se jedná o všeslovanský výraz – č. vůz, slk. voz, p./ luţ. wóz, ukr. vìz, br./ r. vóz, sln. vộz, mk./ b. voz – vše s významem „vůz“, sch. vôz „kopa“ (Bezlaj IV: 347). Psl. *vozъ má příbuzné také v jiných indoevropských jazycích, srov. sti. vāhas, ř. óchos (obojí s týmţ významem) či něm. Wagen „vůz“, ale i Weg „cesta“. Východiskem je ie. *wog´ho- < *weg´h- „jet, vézt“ (Rejzek 2001: 725). Z ie. *weg´h- dále pochází verbum *vezti „vézt“, jemuţ odpovídá lit. veţti „vézt“, av. vazaiti „vede“, sti. vahati „veze, vede, jede“ aj.

Sln. vršenj (Pleteršnik II: 800), chorv. dial. vršan / vršanj (Popiołek 1999: 225) Pojmenování je odvozeno od verba vršiti (Bezlaj IV: 364), jeţ má význam „mlátit obilí“. Patří tak k názvům, jeţ vycházejí z práce typické pro daný měsíc. Patrně označuje totéţ co slovinské mlatnik.

Sln. mlatnik Slovinské jméno mlatnik je pojmenováno podle mlácení obilí, podobně jako výše uvedený název vršenj či vršan. Mlatnik je odvozen hojně pouţívanou příponou -nik od sln. mlátiti (Bezlaj II: 188). Sloveso má původ v psl. *moltъ „kladivo“ (Rejzek 2001: 382). Zděděné subst. je všeslovanské, význam však není všude stejný. P. młot, r. mólot, sch. mlât nebo stsl. mlatъ mají význam „kladivo“. V češtině je dnes slovo mlat ovšem pouţíváno ve významu „část stodoly určená k mlácení obilí“.

Sln. otavnik / otavnjak (Pleteršnik I: 869) Ve slovinštině jsou doloţena jména, jeţ srpnu byla dána podle otavy, trávy vyrostlé po prvním kosení. Slovo, které se vyskytuje v mnoha slovanských jazycích v podobách, jeţ se navzájem liší takřka pouze umístěním přízvuku, srov. p. dial. otawa, r. otáva, sln. otâva či sch. òtava (Bezlaj II: 261), pochází z psl. *otava a moţná souvisí s verbem *otaviti sę „zotavit se“ (Machek 1968: 422; Rejzek 2001: 436).

Plb. haymôn (Miklosich: 18)

66

Toto polabské označení srpna bylo výpůjčkou z něm. Heumonat, tj. „měsíc sena“. Jednalo se o jeden ze starých německých výrazů, označujících červenec. Polabští Slované jím však označovali osmý měsíc, pro který je rovněţ typická práce se senem. 3.8.3 Kymácivé pohyby zvířat Ukr. dial. kyven’, kyvoten’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 56), r. dial. kyven’ (Šaur 1973), sln. st. kimavec / kimovec (Hołyńska-Baranowa 1969: 53; Stabej 1966: 73) Podobná pojmenování, jeţ vycházejí patrně z pohybů dobytčat, způsobených hmyzím obtěţováním, se v ukrajinských dialektech vyskytují také s významem sedmého měsíce (srov. 3.7.5). Sloveso vyjadřující kývání (z psl. *kyvati) mělo původně kořenovou hlásku -v-, jak vidíme např. v ukr. kyvaty (ESUM 2: 428) či v r. kivať (Fasmer II: 228). Ve slovinštině se však vyskytuje sekundární podoba s -m-, tedy kîmati (Snoj 2003: 271), jeţ připomíná č. kymácet. 3.8.4 Pořadí srpna v kalendářním roce Sln. st. osemnik Jedná se o další slovinské jméno měsíce, jeţ je odvozeno od číslovky a udává tak pořadí měsíce v roce. Osemnik je odvozen obvyklým sufixem -nik od číslovky osem < psl. *osmь. Číslovka je všeslovanská – č. osm, slk. osem, p. osiem, ukr. visim, r. vósem, sln. osem, sch. osam, stsl. osmь. Vyskytuje se také v ostatních větvích indoevropské rodiny, srov. např. lit. aštuoni, sti. , ř. oktō, lat. octō, gót. ahtau, stir. ocht, alb. tetë, toch. A okt aj. Předpokládaný indoevropský tvar, z nějţ všechny tyto formy pocházejí, je *ok´toh „osm“ (Snoj 2003: 479). 3.8.5 Názvy srpna podle svátků Ukr. dial. yljovic’, ylevyj, elevej (Hołyńska-Baranowa 1969: 56) Uvedená ukrajinská pojmenování se vztahují k svátku proroka Eliáše, slavenému 2. srpna. Podobná jména jsou uţívána také pro červenec, neboť dříve onen svátek připadal na 20. červenec (více v 3.7.7).

Sch. velikogospođinski, gospođinski, gospodinštak / gospodičnjak Motivací uvedených pojmenování je významný křesťanský svátek Nanebevzetí Panny Marie, který se slaví 15. srpna. Srbochorvatské označení tohoto svátku je Velika Gospa.

67

Sln. (veliko)mešnjak / (veliko)mešnjek (Miklosich: 22), chorv. dial. velikomešnjak / velikomašnak (Popiołek 1999: 222-223, 226) Kajkavský název velikomešnjak a podobný název slovinský se také vztahuje ke svátku Nanebevzetí Panny Marie. V kajkavském dialektu se onen svátek označuje jako Velika Maša (Popiołek 1999: 226). Subst. část názvu svátku, tj. sln./ sch. maša, je výpůjčkou z lat. missa (Snoj 2003: 383, 384).

Chorv. dial. stomorinski (Popiołek 1999: 223, 226) Na území, kde se mluví čakavským dialektem, je svátek Nanebevzetí Panny Marie nazýván Vela Stomorina. Jméno srpna od tohoto názvu odvozené potom je stomorinski. Svátek je pojmenován po svatyni Panny Marie ze Stomorie. Jméno Stomorija, od něhoţ je odvozeno také toponymum Stomorska, má původ v lat. Sancta Maria.

Kaš. jakubski (Boryś – Popowska-Taborska II: 329; Slupski 1997: 193) V kašubském jazyce je pro srpen doloţeno jméno podle sv. Jakuba. S podobným pojmenováním jsme se jiţ setkali u jiţních Slovanů, kde se však uţívá pro označení předchozího měsíce, protoţe svátek sv. Jakuba je slaven 25. července (srov. 3.7.7). Skutečnost, ţe kašubské jméno jakubski značí srpen, je patrně pozůstatkem dříve uţívaného juliánského kalendáře. V kašubštině se nejedná o jediný případ, kdy má třináctidenní rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským za následek pojmenování měsíce podle svátku, který je slaven v předchozím měsíci (Boryś – Popowska-Taborska I: 90, 91), srov. tabulku 5.

jméno měsíce jakubski bartłomiejski michalski katarzynnik

pojmenovaný měsíc srpen září říjen prosinec

datum svátku 25. červenec 24. srpen 29. září 25. listopad

Tabulka 5 Kašubská pojmenování měsíců podle svátků z předchozího měsíce

68

3.8.6 Jiná motivace pojmenování srpna Dl. jacmjeński Dolnoluţické pojmenování jacmjeński bylo osmému měsíci dáno podle ječmene, který v srpnu dozrává a následně se sklízí. Formálně se jedná o adjektivum odvozené sufixem -ski (srov. také jiná podobně tvořená dolnoluţická pojmenování měsíců, např. wezymski) od dl. jacmjeń „ječmen“ (Schuster-Šewc: 439).

69

3.9 ZÁŘÍ (September) Září se ve slovanských jazycích kromě latinského jména často označuje jmény, která souvisejí s rostlinnou a ţivočišnou říší. Nejvíce rozšířeno je (resp. dříve bylo) pojmenování podle vřesu (p. wrzesień, ukr. veresen’ apod.) a podle jelení říje (např. č. zářì). Setkáme se rovněţ se jmény, která byla motivována barvami vyskytujícími se v přírodě (ukr. siven’ či ţovten’) nebo některými pracemi (sln. sadnik). Dále jsou doloţena pojmenování, která září zařazují mezi podzimní měsíce. Ve slovinštině se dříve vyskytovalo, jak je zvykem také u jiných měsíců, také jméno podle pořadí v kalendářním roce. Ze svátků je nejdůleţitější svátek archanděla Michaela, který dal tomuto měsíci jméno nejen v jihoslovanských jazycích, nýbrţ také v horní luţické srbštině. 3.9.1 Latinské jméno září Slk./ stp./ luž. september, r. sentjabr’, r. dial. sentjan, sentjab’, sln. september, s. septembar, b./ mk. septemvri, stsl. septębr’ь / sektębr’ь / sechtębr’ь / semtębr’ь (ESJS 13: 800) Latinské jméno september je odvozeno od základní číslovky septem „sedm“ a znamená tak „sedmý měsíc“, neboť římský kalendář původně začínal březnem. Sémanticky podobné je starší slovinské jméno sedemnik (srov. 3.7.6), které však označuje sedmý měsíc podle pořadí, jeţ pouţíváme dnes. Číslovka septem je indoevropského původu. Pro indoevropský prajazyk je rekonstruována podoba *septm (Blaţek 1999: 250; Rejzek 2001: 564). Číslovku zdědily všechny indoevropské jazyky, srov. ř. hépta, sti. saptá, lit. septyni, chet. šipta, toch. A spät nebo gót. sibun. Ve slovanských jazycích je však v tomto případě základní číslovka odvozena od číslovky řadové, coţ znamená, ţe psl. *sedmь „sedm“ je odvozeno od adj./ řadové číslovky *sedmъ „sedmý“. Té poměrně přesně odpovídá ř. hébdomos, příp. i lat. septimus, obojí s významem „sedmý“. 3.9.2 Názvy září motivované rostlinami P. wrzesień, kaš. wrzesnik, wrzeséń (Slupski 1997: 192), ukr. v(e)resen’, br. verasen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 58-61; Šaur 1973) Název rozšířený mezi západními a východními Slovany je s největší pravděpodobností motivován kvetením vřesu. Zřejmě tedy nemá nic společného s chorvatským vršan „srpen“, označujícím vlastně „období, kdy se mlátí obilí“. V ukrajinštině se vyskytuje podoba s plnohlasím (veresen’) i bez něj (vresen’). Forma bez plnohlasí, jeţ je doloţena i ve starých rukopisech (Hołyńska-Baranowa 1969: 58), dává tušit, ţe se jedná o výpůjčku z polštiny. 70

Slovo, od nějţ je toto pojmenování utvořeno, pochází z psl. *veresъ a vyskytuje se ve většině slovanských jazyků, srov. č. vřes (dial. vřesk), slk. vres, hl. wrjós, dl. wrjos, p./ kaš. wrzos, ukr. véres, br. véras, r. dial. véres(k) nebo sch. vrijes (Boryś – Popowska-Taborska V: 243; Brückner 1957: 634; Schuster-Šewc: 1689, 1690).

Ukr. travnyk, malyj traven’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 58) Podobné názvy, jeţ jsou motivovány trávou, jsou rozšířené především u jmen dubna a května (srov. 3.4.2 a 3.5.2).

S. dial. grozdober (Popiołek 1999: 225), b./ mk. grozdober (Reindl: 173) Jihoslovanské jméno grozdober označuje září jakoţto „měsíc, v němţ se sbírá hroznové víno“. Jedná se o kompozitní pojmenování, jehoţ první částí je substantivum grozd < psl. *grozdъ/ *grozdь „vinný hrozen“ (Rejzek 2001: 215). Mimo r./ jsl. grozd se vyskytují i některé poněkud odlišné tvary, např. č. hrozen, slk. hrozno, ukr. hrózno / hrózlo aj. (BER I: 283, 284). Druhý komponent souvisí s verbem, které pochází z psl. *bьrati „brát“ (Rejzek 2001: 89), srov. sch. brati „brát“, b. berà „beru“ (BER I: 42, 43). 3.9.3 Názvy září motivované živočichy a jevy s nimi spojenými Č. září, sln. arch./ sch. rujan, b. ruj, ruen (PZ 2/ 2012: 5) Motivace těchto pojmenování není zcela jasná. Nejčastěji je však přijímán názor, ţe tyto názvy souvisejí s jelení říjí, příp. s pěstováním vína. Přestoţe by se mohlo zdát, ţe české pojmenování zářì souvisí se slovesem zářit, ve skutečnosti původně znamenalo pravděpodobně „za říje“, souvisí tak se jménem následujícího měsíce, tj. se jménem řìjen a samozřejmě tedy i se sch. rujan „září“ apod. Český název obsahuje prefix za- a kořen řìj- < ruj-. Moţnost souvislosti tohoto pojmenování s vínem je pravděpodobná, vezmeme-li v úvahu, ţe ve slovinském jazyce bývá adj. rūjen (příbuzné s č. řìje) pouţíváno právě ve spojení s vínem. Sln. rujno vino označuje „dobré, ušlechtilé víno“ (Snoj 2003: 633).

P. arch. pajęcznik Uvedené pojmenování devátého měsíce (srov. také kaš. pajicznik „říjen“ – 3.10.4) zřejmě vychází ze skutečnosti, ţe v září se lze často setkat s pavučinami poletujícími ve vzduchu. Název pajęcznik tedy v zásadě popisuje podobnou skutečnost jako pojem babì léto, běţně pouţívaný i v češtině (srov. také 2.2.2). 71

Pajęcznik je odvozen sufixem -nik od p. pajęczyna „pavučina“. Jde o derivát subst. pająk < psl. *paǫk (Boryś – Popowska-Taborska IV: 14), které je zřejmě sloţeno z prefixu *pa- a odvozeniny od starého kořene *onk- „ohýbat“, jenţ je asi i v lit. anka „oko, smyčka“ nebo ve sti. ańćati „ohýbá“ (Brückner 1957: 391; Rejzek 2001: 455).

Ukr. dial. babyne lito, babske lito (Hołyńska-Baranowa 1969: 58, 61) Jedná se o výraz, který v mnoha slovanských jazycích označuje dobu mezi létem a podzimem (srov. 2.2.2). V některých nářečích ukrajinštiny můţe značit přímo devátý měsíc. Důvodem pojmenování jsou patrně pavučiny, jeţ připomínají šedivé vlasy starších ţen. Pavučiny jsou charakteristickým znakem tohoto období a staly se i základem někdejšího polského jména pajęcznik (srov. výše).

Sln. kimavec / kimovec S podobnými jmény jsme se setkali zvl. ve východoslovanských jazycích u předchozích dvou měsíců (srov. výše). Předpokládá se, ţe zdrojem pojmenování jsou neklidné pohyby dobytčat, kolem nichţ poletuje obtíţný hmyz.

Sln. arch. kozoprsk Tento kompozitní název je pojmenován podle domácích zvířat, která se na podzim spolu scházejí. Prvním komponentem je sln. kóza < psl. *koza (Snoj 2003: 314). Druhá část je odvozena od verba pŕskati se (Bezlaj III: 129), které má význam „pářit se (o kozách)“. Sloveso je zděděno z psl. *pъr(s)kati (Bezlaj III: 129). 3.9.4 Názvy září motivované barvami Ukr. siven’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 58) Ukrajinské pojmenování siven’ je odvozeno sufixem -en’ od ukr. sývyj „sivý“. Adjektivum se často pouţívá o domácích zvířatech. V ukrajinštině je doloţena také řada názvů ţivočichů, které jsou od adj. sývyj odvozeny, např. syvák „sivý vůl“, severún „název berana“, syvkó „sivý kůň“, sivéra „název ovce“ (ESUM 5: 224) aj. Měsíc siven’ však vychází asi spíše z barvy podzimního podnebí.

Ukr. arch. žovten’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 58), r. dial. žolten’ (Šaur 1973)

72

Pojmenování ţovten’ je dnes v ukrajinštině oficiálním označením desátého měsíce (srov. 3.10.2), dříve však bylo pouţíváno také pro označení měsíce devátého. Ruské nářeční jméno ţolten’ se také pouţívá pro oba měsíce. Je patrné, ţe ţovten’ / ţolten’ je pojmenován po ţluté barvě, srov. ukr. ţóvtyj, r. ţjoltyj (ESUM 2: 203). Důvodem takového pojmenování jsou pravděpodobně ţluté listy, které můţeme i mezi jinými barvami během podzimního období běţně vidět. 3.9.5 Práce prováděné v září Ukr. dial. serpen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 58; Šaur 1973) Název, který pochází z psl. *sьrpьnь, je ve slovanských jazycích typický pro označení sedmého a osmého měsíce (více v 3.8.2). Podle Hołyńske-Baranowe však můţe v některých ukrajinských nářečích označovat také měsíc devátý.

Sln. sadnik, sadni mesec (PZ 2/2012: 6) Název sadnik je odvozen sufixem -nik od sln. sâd „plod, ovoce“ (Snoj 2003: 636). Vztahuje se tak k podzimní sklizni ovocných plodů. Subst. sâd souvisí s verbem sadìti „sázet“, které má obdoby také v dalších slovanských jazycích, srov. např. č. sázet, p. sadzić, sadzać, ukr. sadýty, r. sadìt’, sch. sáditi, sáĎati či b. sadjá < psl. *saditi (Bezlaj III: 213). 3.9.6 Název září podle ročního období Slk. dial. jaseň (Šaur 1973), stp. jesiennik (Borejszo: 23), plb. jisin-mond (Polański: 396), r. dial. osen’ (Šaur 1973), sln. jesenik, jesenščak (Bezlaj I: 228; Miklosich: 13) Uvedená jména září jsou utvořena od nejčastějšího slovanského označení podzimu, nebo jsou s ním totoţná. Ve slovenských a ruských nářečích se vyskytuje podoba bez der. afixu (podoba v zásadě totoţná se samotným označením podzimu), zatímco ve staré polštině a ve slovinštině jsou doloţeny tvary se sufixy -nik a -ščak. Polabština měla kompozitní pojmenování jisin-mond, jehoţ druhá část mond (< střdn. mând „měsíc“) se vyskytovala také u jiných polabských jmen měsíců, např. sredületnĕ mond „červen“, vainə-mond „říjen“ apod. Pojmenování podzimu, jeţ je v těchto názvech obsaţeno, má původ v psl. *esenь / *osenь < ie. *es-en- / *os-en- (Pokorny: 343), coţ mělo původně snad význam „sklizeň“ (více v 2.2.3).

Plb. preńə zaimə mond (Polański: 396), prégnia seine mõn (Olesch 1967: 38)

73

Toto pojmenování září, doloţené v polabštině, znamená „podzimní měsíc“, srov. polabské označení podzimu prégnia séine (Olesch 1967: 37). 3.9.7 Názvy září podle pořadí či umístění v kalendářním roce Sln. st. devetnik Starší slovinský název září devetnik, který vyjadřuje, ţe se jedná o devátý měsíc, je odvozen pomocí často pouţívaného sufixu -nik od základní číslovky devệt < psl. *devętь (Snoj 2003: 105). Rekonstruovaný indoevropský tvar číslovky je *newm (Blaţek 1999: 283). Ve slovanských a baltských jazycích se ovšem počáteční n- změnilo v d- (srov. také lit. devyni a lot. deviņi), snad v důsledku připodobnění k číslovce deset. Ve většině jiných indoevropských jazyků jsou doloţeny tvary s počátečním n- (příp. s jinou nazálou), jak můţeme vidět třeba ve sti. náva, av. nauua, něm. neun, lat. novem, vel. nau, alb. nëndë či toch. ñu. Poměrně zřídka jsou potom doloţeny podoby s vokálem předsunutým před ono n-, např. ř. ennéa nebo arm. inn (Blaţek 1999: 277 – 283; Rejzek 2001: 130).

Luž. požnjenc, dl. požnjeńc Jméno se vztahuje k jednomu z luţickosrbských označení předchozího měsíce, a to k názvu ţnjenc (srov. 3.8.2), který vyjadřuje „dobu/ měsíc ţní“. Poţnjenc tedy znamená „měsíc následující po srpnu/ po ţních“. S podobným případem jsme se setkali jiţ u dl. pózymski „březen“, vlastně „měsíc následující po zimě“ či u ukr. paljutyj tv. (srov. 3.3.4). 3.9.8 Názvy září podle svátků Hl. st. michalny (Schuster-Šewc: 902), sln. mihalšček / mihalščak / miholščak, miholščnik, šentmihelski mesec (Pleteršnik I: 581; PZ 2/ 2012: 6) sch. miholjski, miholjštak (Popiołek 1999: 223) Uvedená jména devátého měsíce se vztahují k svátku archanděla Michaela. Michael je asi nejznámějším z archandělů. Někdy bývá označován i jako nebeský protějšek sv. Jiří, neboť podobně jako on zvítězil nad drakem. Jeho svátek připadá na 29. září. Vlastní jméno archanděla Michaela pochází z hebr. Mika’el, coţ se vykládá jako „podobný Bohu“ nebo „ten, kdo je jako Bůh“.

Kaš. bartłomiejski (Boryś – Popowska-Taborska I: 90; Slupski 1997: 194)

74

Jméno bartłomiejski, které je doloţeno v kašubštině, přestoţe označuje září, vztahuje se ke svátku slavenému 24. srpna. Pojmenování září podle svátku slaveného v srpnu je pozůstatkem dříve pouţívaného juliánského kalendáře (srov. také kaš. jakubski – 3.8.5).

75

3.10 ŘÍJEN (October) Mezi slovanskými názvy října se kromě těch, jeţ pocházejí z latiny, často setkáme s takovými názvy, které popisují ţloutnutí listů (ukr. ţovten’) a jejich následné padání ze stromů (listopad). Některé jiné názvy desátého měsíce (p. winnik, plb. vainə-mond aj.) se týkají sklizně nebo pěstování vína. Nechybí ani pojmenování, která byla motivována duţinou rostlin, pouţívaných při zpracovávání textilu, tzv. pazdeřím. Dále existuje řada pojmenování, jeţ souvisejí s faunou. Mezi ţivočichy, kteří nějakým způsobem motivovali názvy desátého měsíce, patří jeleni (č. řìjen), hospodářská zvířata (sln. kozoprsk) a pavouci (kaš. pajicznik). Ve slovinštině je dále doloţeno jméno, jeţ vychází z umístění října uprostřed podzimu, jakoţ i jméno podle pořadí října v roce. 3.10.1 Latinské jméno října Slk. október, stp. oktober (Borejszo: 23), luž. oktober, r. oktjabr’, sln. oktober, sch. oktobar, sch. st. oktombar / oktumbar / oktunar / oktebar, b./ mk. oktomvri, stsl. oktobr’ь / oktebr’ь / oktobrъ / oktębrъ / oktavrь (ESJS 10: 582) Uvedené tvary pocházejí z lat. october, coţ znamená „osmý měsíc“ (starý kalendář začínal březnem). Jméno je odvozeno od latinské základní číslovky octō „osm“, příbuzné s psl. *osmь (srov. sln. osemnik v 3.8.4). Do slovanských jazyků se slovo dostalo asi více cestami. Luţická srbština, slovenština a slovinština je přejaly snad německým prostřednictvím, tedy přes něm. Oktober. V případě slovenštiny lze uvaţovat i o přejetí z podobného maď. október. Do staroslověnštiny, bulharštiny, makedonštiny a ruštiny byl název přejat asi přes řečtinu (ESJS 10: 582). 3.10.2 Názvy října motivované padáním a žloutnutím listí Ukr. st. lystopad (Hołyńska-Baranowa 1969: 62), r. st. listopad (SRNG 17: 68), sln. dial./ sch./ b. st./ mk. st. listopad (Pleteršnik I: 522; PZ 2/ 2012: 5; Šaur 1973) Jména, jeţ podzimní měsíce dostaly podle opadávání stromů, nalezneme v mnoha slovanských jazycích. Tato kompozitní pojmenování, která jsou si většinou výrazně vzájemně podobná, mohou v jednotlivých jazycích či dialektech označovat desátý nebo jedenáctý měsíc. Desátý měsíc je takto označován zejména v jihoslovanských jazycích. Slovinština nicméně častěji pouţívá jméno listopad pro měsíc jedenáctý.

S. šumopad (Popiołek 1999: 221) 76

Srbský název šumopad se od výše uvedeného listopad liší prvním komponentem, v němţ lze spatřit substantivum šuma, které znamená „les, háj“, ale také „listí lesního stromoví“ (Skok III: 422). Jméno šumopad tedy reflektuje padání listí z lesních stromů, zatímco listopad se vztahuje k opadávání jakýchkoli stromů. Sch. šuma souvisí asi s českým toponymem Šumava. Nejsou známa ţádná příbuzná slova v baltských ani v jiných indoevropských jazycích. Moţná existuje souvislost s verbem šumiti „šumět, hučet“ (Skok III: 422). Etymologii druhé části kompozita listopad (a tedy i šumopad) uvádím v 3.11.2.

Ukr. žovten’, r. dial. žolten’ (Šaur 1973) Ţovten’ je v současné spisovné ukrajinštině oficiálním jménem desátého měsíce. Dříve ovšem mohlo označovat také září (srov. 3.9.4). Ukr. ţovten’ odpovídá ruský dialektický název ţolten’, který rovněţ můţe značit devátý i desátý měsíc. Pojmenování pravděpodobně vychází ze ţluté barvy listí, kterou způsobuje chladný podzimní vítr. 3.10.3 Názvy října motivované rostlinami P. dial. winnik, luž. winowc, dl. winski (Šaur 1973: 97), plb. vainə-mond (Polański: 396), sln. vinotok, vinodaj, vinec Uvedené názvy desátého měsíce jsou motivovány pěstováním nebo trháním vína. Sémanticky tak připomínají kompozitní jméno grozdober (v 3.9.2), vyskytující se u některých jiţních Slovanů jakoţto označení devátého měsíce. Tato jména října jsou však odvozena z jiného základu. Psl. *vino (Rejzek 2001: 712) je doloţeno v č./ slk. vìno, p./ luţ. wino, ukr. vynó, br./ r. vinó a v jsl. vino (Bezlaj IV: 319, 320; Boryś 2005: 701; Schuster-Šewc: 1600).. Zřejmě se však nejedná o původní slovo, nýbrţ o výpůjčku z lat. vīnum (Bezlaj IV: 319, 320). Ve slovinštině jsou známa rovněţ kompozita vinotok a vinodaj. Také polabština měla kompozitní pojmenování vainə-mond „vinný měsíc“.

Sln. moštnik (Bezlaj IV: 318) Slovinské jméno moštnik je odozeno často pouţívaným sufixem -nik od subst. mošt, které bylo do slovinského jazyka přejato moţná z it. mosto, coţ pochází z lat. mustum „mladé víno“ (srov. adj. mustus „mladý, nový, svěţí – Snoj 2003: 416).

P. październik, kaš. pazdzérnik, ukr. st. pazdernyk (Hołyńska-Baranowa 1969: 62-68), br. pazdzernik, r. dial. pazdernik (Šaur 1973)

77

Uvedený název je patrně pojmenován podle pazdeří, tj. podle duţiny, která se nachází ve stoncích rostlin, jeţ se pouţívají k výrobě textilu. Při zpracovávání lnu a konopí se pazdeří odděluje od vláken, je tedy vlastně odpadem (dnes pouţívaným ve stavebnictví), který dal vzniknout tomuto starému označení října. Název měsíce je odvozen sufixem -nik / -nyk od slova pazdeřì, srov. p. paździerze, kaš. pazdzerzë nebo ukr. pazdìr’ja (Boryś 2005: 419; Brückner 1957: 400) < psl. *paz- + *derti „drát, drápat, rozdírat“ (Boryś 2005: 420).

Br. kastryčnik Kastryčnik je oficiálním běloruským jménem desátého měsíce a souvisí s podobnou skutečností jako výše uvedené pojmenování październik / pazdernyk / pazdzernik, tedy se zpracováváním lnu a konopí, dříve typickým pro říjen. Název kastryčnik je však odvozen od jiného základu. Můţeme zde nalézt souvislost s br. kastrýca „jehlička“, jemuţ odpovídá p. kostrzyca či sch. kostrica „drobná rybí kost“ < psl. *kostrica < *kostra < *kostь (ESBM 4: 297). 3.10.4 Názvy října vycházející z živočišné říše Č. říjen, kaš. rujan Uvedené české a kašubské jméno, v některých jiných jazycích pouţívané k označení září, bylo motivováno jelení říjí. Také český název zářì vychází pravděpodobně z říje (více v 3.9.3).

Sln. kozoprsk Kompozitum kozoprsk je jedním ze slovinských pojmenování října, ve starší fázi jazyka ovšem mohlo označovat téţ září. Pojmenování je motivováno pářením domácích zvířat (srov. 3.9.3).

Kaš. pajicznik (Boryś – Popowska-Taborska IV: 13; Slupski 1997: 190) Uvedené kašubské označení října vychází z pavučin, které v podzimním období často poletují ve vzduchu a lepí se na obličej. Podobný název je doloţen i v polštině, kde však označuje předchozí měsíc (v. 3.9.3). Onen starší polský název pajęcznik nicméně kašubskému jménu pajicznik formálně přesně odpovídá. Kaš. pajiczëna je odvozeno od pajik / pajk „pavouk“ (Boryś 2005: 408; Boryś – Popowska-Taborska IV: 13). Podobně utvořeno je i odpovídající polské subst. pajęczyna (srov. 3.9.3). 78

3.10.5 Název října podle ročního období Sln. srednojesen Význam slovinského kompozita srednojesen lze vyloţit jako „měsíc uprostřed podzimu“, srov. také pojmenování jesenik „září“ a poznojesen „listopad“. 3.10.6 Pořadí října v kalendářním roce Sln. st. desetnik Pojmenování desetnik, jeţ vyjadřuje skutečnost, ţe říjen je desátým měsícem roku, je odvozeno od sln. desệt „deset“ < psl. *desętь. Základní číslovku zděděnou z uvedeného psl. *desętь najdeme ve všech slovanských jazycích. Příbuzná číslovka je doloţena také ve všech ostatních indoevropských větvích, srov. např. lit. dẽšimt, sti. daśa, nper. dah, gót. taìhun, lat. decem, ř. déka, stir. deich, alb. dhjetë, arm. tasn nebo toch. A śäkk (Blaţek 1999: 290 – 295) < ie. *dek´m „deset“ (Bezlaj I: 98; Blaţek 1999: 295). 3.10.7 Jména října podle svátků Sch. dial. mitrov, mitrovštak, oko Mitrova dne (Popiołek 1999: 223, 226) V srbochorvatských dialektech se vyskytují některá označení desátého měsíce, která se vztahují ke dni sv. Dimitrije, jímţ je 26. říjen.

Kaš. michalski (Boryś – Popowska-Taborska I: 91) Název vychází ze svátku sv. Michaela, jímţ je 29. září. V hornoluţické srbštině, ve slovinštině a v srbochorvatštině jsou doloţena různá jména podle téhoţ svátku, která jsou či byla pouţívána k označení září (uvedeno v 3.9.8). Skutečnost, ţe v kašubštině se názvem michalski označuje říjen, souvisí s dřívějším pouţíváním juliánského kalendáře, podle kterého svátek sv. Michaela skutečně náleţel k říjnu. 3.10.8 Jiné motivace názvů října Ukr. dial. risen’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 62, 68)

79

Jméno risen’ je známo ze západoukrajinských nářečí, podle Hołyńske-Baranowe je však jeho doklad vzácný – je uvedeno pouze v kalendáři vydaném společností Prosvita26. Risen’ souvisí nejspíše s adj. risnyj „bohatý, hustý“ (ESUM 5: 97).

26

Jedná se o společnost, zaloţenou roku 1868, která si kladla za cíl uchovávat a rozvíjet ukrajinskou kulturu a jazyk (http://en.wikipedia.org/wiki/Prosvita).

80

3.11 LISTOPAD (November) Mezi jmény listopadu jsou kromě těch, která pocházejí z latinského november, nejvíce rozšířena jména, jejichţ motivací je padání listí ze stromů (č. listopad apod.). Můţeme se setkat také s řadou jmen, která listopadu náleţí pro chladné počasí. S počasím souvisejí rovněţ jména, jeţ jsou motivována výskytem zmrzlých hrud země (ukr. hruden’ apod.) nebo mlhou (sln. meglovec). Ve slovinském jazyce je opět doloţeno jméno podle pořadí měsíce v roce (ednajstnik) a také jméno, které vychází ze skutečnosti, ţe se jedná o poslední podzimní měsíc (poznojesen). U jiţních Slovanů se vyskytují i pojmenování, jejichţ motivací je některý z listopadových svátků. Kromě názvů pojmenovaných podle svátku Všech svatých jsou doloţeny také názvy podle svátku sv. Martina, sv. Kateřiny a sv. Ondřeje. 3.11.1 Latinské jméno listopadu Slk. november, stp./ luž. nowember, r. nojabr’, sln. november, sch. novembar, nojemvar, nojemvrij, s. st. nojebar / nojevar, b./ mk. noembri, stsl. nojębr’ь, novembrь, nojembrii (ESJS 9: 549, 550) Uvedené tvary mají původ v lat. november / novembris. Název byl odvozen od latinské číslovky novem „deset“ a znamenal „devátý měsíc“ (podle starořímského kalendáře, který začínal březnem). Jméno november se do slovanských jazyků nedostalo jedinou cestou. Stsl. nojębr’ь bylo přejato prostřednictvím střř. noémbris. V bulharštině, v makedonštině a v srbochorvatštině jde asi o výpůjčku ze staroslověnštiny. Ruská podoba nojabr’, podobně jako s. st. nojebar, byla přejata z csl. nojębrь (ESJS 9: 549). Do slovenštiny, luţické srbštiny a do slovinštiny se jméno dostalo pravděpodobně přes něm. November. Ve slovenštině se však můţe jednat i o výpůjčku z takřka stejného maď. november. 3.11.2 Jména motivovaná opadáváním stromů Č./ p. listopad, stp. listopadł (Borejszo: 23), kaš. lëstopad(nik), hl. st. listopad, ukr. lystopad(en’), padolyst (Hołyńska-Baranowa 1969: 68), br. listapad, r. dial. listognoj (SRNG 17: 67), r. arch. listopad (SRNG 17: 68), sln. listopad, listnik, sln. st. listognoj (Pleteršnik I: 522; SSKJ II: 616; Stabej 1966: 73, 82) S podobným či stejným pojmenováním (ukr. st. lystopad, sch. listopad) jsme se jiţ setkali u jmen října (v. 3.10.2). Častěji však bývá toto jméno, jeţ vychází z padání listů ze stromů, ve slovanských jazycích pouţíváno právě pro jedenáctý měsíc. Kompozitum má dvě části. První z nich pochází z psl. *listъ „list“. Jedná se o všeslovanské slovo – č./ slk. list, p. liść, kaš. lëst, pomsl. ləstə, luţ. list, plb. laist, ukr. lyst, br./ 81

r./ jsl. list, stsl. listъ (BER III: 425; ESUM 3: 243). Psl. *listъ vzniklo snad rozšířením ie. *lei„klíčit“ (Rejzek 2001: 345). Druhý komponent souvisí s verbem *padati > č. padat, slk. padať, p./ hl. padać, dl. padaś, ukr. pádaty, br. pádac’, r. pádat’, sln./ sch. padati, b. padam, mk. padne, stsl. padati (ESUM 4: 309, 310). Z ruských dialektů a ze starší fáze slovinštiny je doloţeno rovněţ kompozitum listognoj, jehoţ druhá část patrně pochází z psl. *gnojь > č. hnůj, p. gnoj, ukr. hnij, r. gnoj, sln. gnộj apod. (Bezlaj I: 154), coţ souvisí s verbem *gniti „hnít“ (Bezlaj I: 153). Obdobou uvedených slovanských jmen je lit. lapkritis „listopad“, které se skládá ze subst. lapas „list“ a z verba kristi „padat“. Můţe se jednat o kalk utvořený podle slovanského názvu. 3.11.3 Jména listopadu motivovaná počasím Slk. st. studeň, sch. studeni, mk. studen (PZ 2/ 2012: 5) Jméno studeň / studen / studeni vychází z chladného listopadového počasí. Tvarově totoţné jméno, studzen’, se v běloruském jazyce pouţívá pro označení prvního měsíce (uvedeno v 3.1.2). Odpovídající ukr. studen’ pak znamená měsíc dvanáctý (srov. 3.12.2).

Luž. nazymnik, plb. zaimə-mond (Polański: 396), sln. zimšček Pojmenování nazymnik, zaimə-mond a zimšček jsou odvozena ze stejného základu, a sice z psl. *zima > luţ. zyma, plb. zaimə, sln. zìma (etymologie je uvedena v 2.2.4). Utvořena jsou však odlišně. Nazymnik je tvořen prefixem na- a sufixem -nik, zatímco zimšček obsahuje sufix -šček. Plb. zaimə-mond je potom kompozitem, jehoţ druhá část je v polabských názvech měsíců běţná, srov. např. jisin-mond „září“, vlastně „podzimní měsíc“.

Ukr. st./ dial. hruden’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 68, 71), br. hrudzen’, r. dial. gruden’ (Šaur 1973), b. gruden (PZ 2/ 2012: 5), stsl. grudьnъ (ESJS 4: 207; ESJS 9: 550) Tento název je pravděpodobně motivován výskytem zmrzlých hrud země, srov. spojení grudna droga „cesta pokrytá zmrzlými hroudami hlíny“, které je doloţeno v Pověsti vrěmennych lět (Hołyńska-Baranowa 1969: 71). Jméno je odvozeno z psl. *gruda < ie. *ghrēu- / *ghrōu- „roztírat“ (ESJS 4: 206). Z psl. *gruda vzniklo č. hrouda, slk. hruda, p. gruda, kaš. grëda, ukr./ br. hrúda, r./ sln. grúda, sch. gruda, b. dial. grúda, mk. lid. básn. gruda a stsl. gruda (ESJS 4: 206). Mezi příbuzná slova v baltských jazycích patří např. lit. grūsti „roztloukat, otloukat slupku obilí“, lot. grûst „roztloukat“ či lit. grūdas „zrno“ a lot. grûds tv. Dále je příbuzné mj. stangl. grytt, sthn. gruzzi (dnes Grütze) „krupice“ nebo vel. gro „písek“. 82

Sln. st. meglovec Slovinské pojmenování meglovec, které bylo listopadu dáno podle mlhy, je odvozeno od subst. megla „mlha“. Slovo je zděděno z psl. *mьgla a vyskytuje se i v ostatních slovanských jazycích, často vak s různými přesmyčkami hlásek, srov. č. mlha, slk. hmla, p. mgła, ukr. mhlá či sch. màgla. Příbuzná slova najdeme také v jiných indoevropských jazycích. Jedná se např. o lit. miglà „mlha“, sti. meghá- „mrak“, ř. omìchlē „mlha“ nebo arm. meg „mrak“ (Bezlaj II: 175; Rejzek 2001: 383).

Dl. młośny (Schuster-Šewc: 933) Název měsíce je odvozen od verba młośiś „bít, mlátit“. Důvodem tohoto pojmenování můţe být bití jako metafora studeného počasí (srov. sičen’ / siječanj, odvozený od *sěkti „sekat“). 3.11.4 Název listopadu podle ročního období Sln. poznojesen Význam slovinského kompozitního pojmenování poznojesen můţeme interpretovat jako „poslední podzimní měsíc“, příp. jako „měsíc pozdního podzimu“. Název tak navazuje na srednojesen „říjen“ (srov. 3.10.5). 3.11.5 Pořadí listopadu v kalendářním roce Sln. st. ednajstnik Starší slovinské pojmenování ednajstnik je odvozeno ze základní číslovky s významem „jedenáct“. Slovinský tvar číslovky je enájst. V době, kdy vzniklo pojmenování měsíce ednajstnik, se však ještě vyskytovala podoba s -d-, tedy ednájst (Pleteršnik I: 193). Poměrně podobné tvary číslovky „jedenáct“ najdeme i v jiných slovanských jazycích, srov. slk. jedenasť, p. jedenaście, hl. jědnaće, dl. ja(d)nasćo, ukr. odynádcjat’, br. adzináccac’, r. odìnnadcat’, sch. jedànaest, b. edinádeset a mk. edinaeset (Bezlaj I: 125). Číslovka je kompozitem, jehoţ části jsou eden „jeden“ (Bezlaj I: 124) a desệt „deset“ (Bezlaj I: 98). Její původní praslovanská podoba byla pravděpodobně *edinъ / edьnъ na desęte (ESUM 4: 160), tedy „jedna na deset“, coţ je stále dobře patrné z bulharské podoby této číslovky.

83

3.11.6 Názvy listopadu podle svátků Sln. vsesveščak, vsesvečnjak, sch. vsesve(š)čak, chorv. dial. (kajk.) sesvečak (Popiołek 1999: 223, 226) Uvedené názvy jedenáctého měsíce jsou motivovány významným listopadovým svátkem, tedy svátkem Všech svatých, jehoţ slovinský název zní Vsi sveti. Srbochorvatsky se potom nazývá Svi sveti nebo Sisveti.

Sln. martinščak (Bezlaj II: 169), chorv. dial. martinjski (Popiołek 1999: 220), s. st. merćinski (Skok II: 379) Název martinščak či martinjski se vztahuje k svátku sv. Martina, tedy k 11. listopadu (den jeho pohřbu). Světec se ve slovinštině i v srbochorvatštině nazývá sveti Martin, srbochorvatština kromě toho má doloţenu i podobu jeho jména, v níţ došlo k metatezi. Týká se to např. výrazu Mràtin dân „svátek sv. Martina“ nebo některých toponym jako Mratinj potok, Mratinje (vesnice u řeky Pivy v Černé Hoře) apod.

Chorv. dial. katarinski, katarinina (Popiołek 1999: 220) V některých chorvatských nářečích jsou pro označení listopadu doloţena pojmenování po sv. Kateřině, jejíţ svátek se slaví 25. listopadu. Vedle názvu katarinski, který je adjektivem utvořeným pomocí sufixu -ski, existuje také poněkud neobvykle tvořené jméno katarinina, doloţené z ostrova Krk (Popiołek 1999: 220). Vlastní jméno Kateřina má v srbochorvatštině podoby Katàrīna a Katalinja. Původ lze hledat v řeckém Aikaterìna, příp. v Katharìnē, coţ znamená „čistá“ (Skok II: 61, 62).

Sln. andrejščak, sln. dial. (prek.) andrejšček (Stabej 1966: 82), sch. svetoandrejski (Popiołek 1999: 223) Názvy andrejščak / andrejšček a svetoandrejski jsou pojmenovány po sv. Ondřeji (slovinsky sveti Andrej, srbocharvátsky sveti Andrija), jednoho z dvanácti Jeţíšových apoštolů, jehoţ svátek připadá na 30. listopad. V karpatských dialektech ukrajinštiny je po sv. Ondřeji pojmenován také prosinec (srov. níţe). Jméno sv. Ondřeje pochází z ř. Andréas „muţný, statný, odváţný“ (Skok I: 42).

84

3.12 PROSINEC (December) Kromě latinského názvu se ve slovanských jazycích nejčastěji vyskytují pojmenování tohoto měsíce, která vycházejí z počasí. Některá z nich se shodují s názvy ledna a února, např. ukr. studen’ odpovídá br. studzen’ „leden“. Ze svátků, jeţ náleţí k prosinci, jsou nejdůleţitější Vánoce, coţ se viditelně odráţí i v názvech slovanských měsíců. Existují názvy odvozené nejméně ze čtyř různých základů, označujících vánoční svátky (boţičnik, venahtnik, godownik, tribnĕ mond). Sémanticky blízký je těmto názvům také slovinský kolednjak, který se vztahuje k jednomu z vánočních zvyků. Některé názvy dvanáctého měsíce mají nejasnou etymologii. Pro etymologii pojmenování prosinec existuje více výkladů. V případě staročeského názvu vlčenec není těţké odhadnout, ţe tento je odvozen od subst. vlk, motivace je však nejasná. 3.12.1 Latinské jméno prosince Slk. december, stp. december (Borejszo: 24), luž. december, r. děkabr’, sln. december, sch. decembar, b./ mk. dekemvri, stsl. dekębrii / dekębrъ / dekęvrii / dekebrъ / dekebrii, csl. dekębr’ь (ESJS 2: 125) Všechny uvedené tvary mají původ v lat. december. Název byl odvozen od kardinália decem „deset“ a znamenal „desátý měsíc“ (podle starořímského kalendáře). Jméno latinského původu se do různých slovanských jazyků dostalo odlišnými cestami. Stsl. dekębrii, příp. dekęvrii apod., bylo přejato ze střř. dekémbrios. Bulharské či makedonské dekemvri je převzato asi z onoho stsl. dekęvrii, které rovněţ obsahuje souhlásku -v- namísto původního -b-. Ruská podoba děkabr’ byla přejata z církevní slovanštiny. Do slovenštiny, luţické srbštiny a do slovinštiny se slovo dostalo asi přes něm. Dezember. 3.12.2 Jména prosince motivovaná počasím Stč. hruden, p. grudzień, kaš. grëdzéń, ukr. hruden’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 70, 71), sln. gruden, grudnik (Miklosich: 13; Stabej 1966: 83), sch. st. grudan / gruden (ESJS 4: 207) Název, v němţ se odráţí patrně tvoření hrud země, se vyskytuje v mnoha slovanských jazycích. Označovat však můţe různé měsíce (srov. také 3.1.2 a 3.11.3). Ve starém českém kalendáři byl pod označením hruden znám vkladný, tedy třináctý měsíc. Vzhledem k tomu, ţe se vkládal mezi zimní měsíce, mohl odpovídat období od prosince do ledna. Jméno měsíce je odvozeno z psl. *gruda (ESUM 1: 604; Rejzek 2001: 215) > č. hrouda, p. gruda, ukr. hrúda, sln. grúda (ESUM 1: 603). Způsob jeho tvoření je v jednotlivých jazycích většinou totoţný (sufix -en/ -en’). Ve slovinštině je však vedle tvaru gruden doloţena i forma grudnik, tvořená sufixem -nik.

85

Ukr. studen’, ukr. básn. studynec’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 70, 72), r. dial. studen’ (SRNG 42: 75; Šaur 1973: 98), b. studen (PZ 2/ 2012: 5), csl. studenъ (ESJS 2: 125) Označení studen’ / studen / studenъ vychází ze studeného prosincového počasí a souvisí tedy s ukr. studýty, s r. studìt’ „studit“ nebo s takovými substantivy, jako je ukr. stud, r. stúda, b. stud „chlad“ (ESUM 5: 456, 457). Ukrajinská forma studynec’ je básnická a vznikla asi připodobněním k názvu prosynec’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 72). V některých slovanských jazycích se názvem, který odpovídá ukr./ r. studen’ a b. studen, označuje předchozí měsíc (uvedeno v 3.11.3), br. studzen’ potom označuje první měsíc roku (srov. 3.1.2).

Br. snežan’, mk. snežnik Běloruské jméno prosince sneţan’ je odvozeno od br. sneh „sníh“ (ESBM 12: 233). Podobně makedonský název sneţnik je derivátem mk. sneg. Také některá jména jiných zimních měsíců jsou motivována sněhem, srov. sln. sneţnik „leden“ (uvedeno v 3.1.2) či r. dial. sněţa „únor“ (3.2.2).

Sln. st. srežovec (Stabej 1966: 84) Slovinské pojmenování sreţovec lze chápat patrně jako „měsíc, kdy se tvoří jinovatka“. Se sln. srệţ „jinovatka“, jeţ se stalo základem tohoto pojmenování, je příbuzné např. č. dial. střìţ, slk. sreţ „zmrzlý sníh“, p. dial. szryż / śryz „sníh nebo tenký led na vodě“, r. šóroch aj. (Bezlaj III: 309).

Dl. zymski, sln. ranozimen Jména zymski a ranozimen jsou odvozena z psl. *zima > dl. zyma, sln. zìma (srov. 2.2.4). Jsou však odlišně utvořena. Dolnoluţický název zymski je adj., které obsahuje sufix -ski, zatímco v případě sln. ranozimen jde o kompozitum, jehoţ první část souvisí se sln. rân „raný“ (Bezlaj III: 150). Ranozimen tedy vlastně vyjadřuje, ţe se jedná o první zimní měsíc, srov. téţ jména sredozimen „leden“ (3.1.2) a poznozimec „únor“(3.2.2).

Ukr. močavec’ / močarec’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 70) Pojmenování souvisí s ukr. móknuty „moknout“ a s adj. mókryj „mokrý“ (ESUM 3: 498, 499). Lze se domnívat, ţe důvodem k takovému pojmenování prosince by mohl být výskyt sněhu či ledu. 86

Ukr. st. trusym (Hołyńska-Baranowa 1969: 70, 75) Název trusym, doloţený v ukrajinském jazyce, souvisí snad s padáním sněhu, srov. ukr. trusýty „trousit, rozsévat“ (ESUM 5: 658). Jednalo se zřejmě o název velmi řídký, uvedený u J. Hołowackého (Hołyńska-Baranowa 1969: 75).

Ukr. kazydoroha (Hołyńska-Baranowa 1969: 70) Ukrajinský název kazydoroha, sloţený z verba kazyty „kazit“ a substantiva doroha „cesta“, vyjadřuje zřejmě skutečnost, ţe v zimním období bývají cesty zaváté sněhem, a jsou tedy „zkaţené“. S týmţ názvem jsme se setkali jiţ u jmen února (podrobněji v 3.2.2). 3.12.3 Pořadí prosince v kalendářním roce Sln. st. dvanajstnik Starší slovinské jméno dvanajstnik vyjadřovalo, ţe prosinec je dvanáctým měsícem roku. Bylo odvozeno pomocí přípony -nik od kardinália dvánajst. Podobné tvary této číslovky najdeme ve všech slovanských jazycích – č. dvanáct, slk. dvanásť, p. dwanaście, hl. dwanaće, dl. dwanasćo, ukr. dvanádcjat’, br. dvanáccac’, r. dvenádcat’, sch. dvánaest, b. dvanádeset a mk. dvanaeset < psl. *dva na desęte (ESUM 2: 17). 3.12.4 Názvy prosince podle svátků Kaš. katarzynnik (Boryś – Popowska-Taborska I: 91; Slupski 1997: 194) Jméno katarzynnik, doloţené v kašubštině, se vztahuje ke svátku sv. Kateřiny, který připadá na 25. listopad. Podobné je chorvatské označení listopadu katarinski či katarinina (srov. 3.11.6). V kašubštině se jménem katarzynnik označuje prosinec, coţ je pozůstatkem dříve uţívaného juliánského kalendáře.

Ukr. dial. andrijiv / andrijic’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 70, 74, 75) Jméno andrijiv / andrijic’ se vyskytuje v karpatských dialektech ukrajinštiny. Vychází ze svátku sv. Ondřeje (ukrajinsky Andrij Pervozvannyj), bratra sv. Petra. Jeho svátek se slaví 30. listopadu. Skutečnost, ţe v karpatských dialektech je po něm pojmenován prosinec, by mohla být pozůstatkem juliánského kalendáře.

87

Sch. nikoljštak (Popiołek 1999: 223, 226) Srbochorvatské označení nikoljštak je pojmenováno po sv. Mikuláši (srbochorvatsky sveti Nikola), jehoţ svátek se slaví 6. prosince. Vlastní jméno Mikuláš pochází z ř. Nikoláos, coţ znamená „vítězství lidu“.

Sln. (veliki) božičnik, chorv. dial. (kajk.) veliki božičnjak (Popiołek 1999: 218), chorv. dial. (čak.) božić, božićnjak, božićni mesec (Popiołek 1999: 220) Uvedená pojmenování dvanáctého měsíce jsou odvozena z jihoslovanského slova pro Vánoce, srov. sln. bóţič (Bezlaj I: 29) či sch. bòţić (Skok I. 179). Bòţić je vlastně dem., jehoţ původní význam byl „Jeţíš“.

Kaš. gòdnik (Slupski 1997: 196), hl. hodownik, dl. godownik Kašubské označení prosince gòdnik, které zná pouze starší generace, se vztahuje k vánočním svátkům. Je odvozeno sufixem -nik od subst. god < *godъ „rok, svátek“ (Slupski 1997: 196). Podobně utvořeno je také luţ. hodownik / godownik.

Sln. venahtnik (Miklosich: 22; Stabej 1966: 83) Venahtnik je dalším z těch názvů prosince, jeţ byly tomuto měsíci dány podle vánočních svátků. Tentokrát se jedná o derivát sln. venahti „Vánoce“, coţ je výpůjčka ze sthn. wīnahten < wīhennahten. Kompozitum wīhennahten bylo sloţeno z adj. wīh „svatý“ a subst. naht „noc“ (Bezlaj IV: 297).

Plb. tribnĕ mond (Polański: 396, 855) První částí tohoto polabského názvu prosince je adj. tribnĕ „vánoční“ (Polański: 855), které je derivátem subst. trebĕ „Boţí hod, Vánoce“. Slovo pochází asi z psl. *terba „potřeba“ (Polański: 854; Rejzek 2001: 679). Druhá část, mond, je běţná i u jiných polabských jmen měsíců, srov. např. jisin-mond „září“, vainə-mond „říjen“ aj.

Sln. kolednjak (Bezlaj II: 55) Slovinské pojmenování kolednjak je odvozeno od koléda „koleda“ (Bezlaj II: 55). Motivací je vánoční tradice, kdy děti chodí od domu k domu a zpívají koledy, jimiţ ţádají o výsluţku. 88

3.12.5 Jiné motivace pojmenování prosince Č. prosinec, stč. prasinec, stp. prosień, prosiniec (Borejszo: 24), ukr. prosynec’ / prosymec’ (Hołyńska-Baranowa 1969: 70), sch. prosinac Pojmenování prosinec, jeţ se někdy můţe vztahovat i k prvnímu měsíci roku (srov. 3.1.5), je nejasného původu. Často bývá spojováno s adj. siný, které pochází z psl. *sinь, coţ znamenalo asi „namodralý“ či „šedivý“. Adjektivum je zděděno z ie. *k´ĭē- / *k´ī-, s rozšířením *k´ĭē-mo- „tmavošedý“ (Pokorny: 541). Moţnou souvislost názvu dvanáctého měsíce s adj. siný lze najít v nevýrazných barvách zimní oblohy. Dle jiného názoru je prosinec odvozen z verba prosit < psl. *prositi (Rejzek 2001: 506). V takovém případě by byl název motivován zřejmě vánočními motlitbami. Výskyt staročeské podoby prasinec vede některé badatele k názoru, ţe by pojmenování mohlo být derivátem subst. prase < psl. *porsę (Rejzek 2001: 496). To by ovšem znamenalo, ţe podoba prasinec je primární. Vzhledem k tomu, ţe v jiných slovanských jazycích či dialektech není podoba, která by se jevila jako derivát substantiva *porsę27, doloţena, lze se domnívat, ţe stč. prasinec vzniklo asi lidovou etymologií.

Stč. vlčenec, hl. wjelči měsac (Miklosich: 11) Staročeské označení dvanáctého měsíce vlčenec, podobně jako hl. wjelči měsac, je odvozeno od subst. vlk, hl. wjelk. Také v baltských jazycích jsou doloţena jména prosince, jeţ jsou pojmenována podle vlků. Jedná se o lit. vilkinis a lot. vilku mēnesis. V estonštině se dříve vyskytovalo podobně motivované jméno února, hundikuu (est. hunt „vlk“, kuu „měsíc“). Motivací těchto pojmenování je snad velký výskyt vlků v zimním období.

R. dial. solnovorot (SRNG 39: 266; Šaur 1973: 98) Ruské pojmenování solnovorot vychází ze zimního slunovratu slunovratu (rusky nazývaného také solncevorót či solncevoróta – SRNG 39: 272), jenţ nastává obvykle 21. nebo 22. prosince. Jedná se o kompozitum, jehoţ první část souvisí se subst. sólnce „slunce“ < psl. *sъlnьce (Rejzek 2001: 584). Druhý komponent je odvozen od slovesa vorotìt’ „vrátit se“.

27

Snad jen stp. prosiniec poněkud, leč jistě neprávem, připomíná odvozeninu od prosię „prase“.

89

Závěr Cílem této diplomové práce bylo shromáţdit jména kalendářních měsíců, která jsou doloţena ve slovanských jazycích, zjistit jejich motivaci a uvést alespoň základní etymologii. Pokusil jsem se nasbírat označení měsíců, pokud to bylo moţné, nejen ze současných, nýbrţ i z mrtvých slovanských jazyků, příp. ze starších fází jazyků dosud ţivých. Práce by měla čtenáři poskytnout jistou představu o tom, jaké faktory mohly stát u zrodu pojmenovávání měsíců. Lze si povšimnout toho, ţe v názvech zimních měsíců je často se opakujícím prvkem počasí – zima, mráz, sníh, led. Zajímavé je, ţe u letních měsíců se příliš často názvy motivované počasím nevyskytují (kromě luţickosrbského smaţnik a praţnik), zato můţeme najít řadu názvů letních měsíců, které vycházejí z prací, jako je sečení, kopení či vyváţení sena. Jakoby pro naše předky nebylo teplé počasí ničím zvláštním a mnohem více si všímali počasí studeného. Pro měsíce jarního, letního a podzimního období jsou potom značně rozšířeny názvy, které těmto měsícům byly dány podle rostlin či stromů, jeţ v daném období rostou nebo mají pro ono období nějaký specifický význam, např. měsíc lipeň byl takto pojmenován snad podle sbírání lipového květu, typického pro období června a července. V menší míře se vyskytují také pojmenování podle ţivočichů či podle jevů, které se ţivočichů nějak týkají, např. podle jelení říje. S takovými názvy se nicméně můţeme setkat i u zimních měsíců, srov. stč. vlčenec nebo hl. wulki róţk, coţ souvisí se shazováním jeleních parohů“. Měsíce celého roku byly také často, zejména však v jazycích jihoslovanských, pojmenovávány na základě významných svátků, jeţ do daného měsíce spadají. Netřeba se divit tomu, ţe nejvíce takových případů se týká svátků vánočních. Pozoruhodné však je, ţe Velikonoce jakoţto další významný svátek roku motivovaly jméno měsíce pouze v luţickosrbských jazycích (jutrownik / jatšownik „duben“), navíc se moţná jedná o kalk utvořený podle německého Ostermonat. Z práce vyplývá, ţe současné i staré názvy měsíců, doloţené ve slovanských jazycích, jsou velmi pestré formálně i sémanticky. Ve skutečnosti ovšem i jiné jazyky Evropy dříve disponovaly rozmanitými pojmenováními měsíců. Mnohdy však byly, podobně jako v řadě slovanských jazyků, zcela nahrazeny mezinárodně pouţívanými názvy latinského původu, příp. se udrţely pouze v některých dialektech. Bylo by tedy zajisté přínosné, kdyby někdo zpracoval také seznam jmen měsíců pouţívaných v neslovanských jazycích.

90

Použitá literatura BER: Bălgarski etimologičen rečnik. Red. V. Georgiev. Sofija 1962n. Bezlaj: Bezlaj, France. Etimološki slovar slovenskega jezika I-V. Slovenska akademija znanosti in umetnosti, Inštitut za slovenski jezik. Ljubljana 1976-2007 Blažek 1999: Blaţek, Václav. Numerals. Comparative-etymological analyses of numeral systems and thein implications. Masarykova univerzita. Brno 1999 Borejszo: Borejszo, Maria. Staropolskie nazwy miesięcy. Slavia Occidentalis 1989/1990 Boryś 2005: Boryś, Wiesław. Słownik etymologiczny języka polskiego. Wydawnictwo literackie. Kraków 2005 Boryś – Popowska-Taborska: Boryś, Wiesław. Popowska-Taborska, Hanna. Słownik etymologiczny kaszubszczyzny I-VI. Warszawa 1994 – 2010 Brückner 1957: Brückner, Aleksander. Słownik etymologiczny języka polskiego. Wiedza powszechna. Warszawa 1957 Erben: Erben, Karel Jaromír. Jmena měsìců slovanská zwláště a česká wůbec. 1849 ESBM: Etymalahičny sloŭnik belaruskaj movy. Minsk 1978n. ESJS: Etymologický slovnìk jazyka staroslověnského. Redaktoři: E. Havlová, A. Erhart. Praha 1989n. ESUM: Etymolohičnyj slovnyk ukrajins’koji movy. Kyjiv 1982n. Fasmer: Fasmer, Maks. Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka. I-IV. Izdatěľstvo Progress. Moskva 1964-1973 Gołębiowska 1965: Gołębiowska, Teresa. Nazwy miesięcy w gwarach polskich. Zeszyty naukowe Uniwersytetu Jagiellońskiego. Prace językoznawcze. Zeszyt 15. Kraków 1965 Hofmann 1932: Hofmann, Erich. Kultur und Sprachgeist in den Monatsnamen. In: Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der Indogermanischen Sprachen. Vandenhoeck ℓ Ruprecht. 1932 Holub – Kopečný: Holub, Josef. Kopečný, František. Etymologický slovnìk jazyka českého. Státní nakladatelství učebnic. Praha 1952

91

Hołyńska-Baranowa 1969: Hołyńska-Baranowa, Tatiana. Ukraińskie nazwy miesięcy na tle ogólnosłowiańskim. Wydawnictwo polskiej akademii nauk. Wrocław 1969 Jindřich 2007: Jindřich, J. Chodský slovnìk. Plzeň 2007 Kluge: Kluge. Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. Berlin/ New York 2002 Kopečný 1974: Kopečný, František. Průvodce našimi jmény. Academia. Praha 1974 Kupiszewski 1974: Kupiszewski, Władysław. Polskie słownictwo z zakresu astronomii i miar czasu. Państwowe wydawnictwo naukowe. Warszawa 1974 Macháčová 2009: Macháčová, Pavlína. Měřenì času ve středověku. Původ staročeských výrazů pro části roku, měsìce, dny v týdnu (Magisterská diplomová práce). 2009 Machek 1957: Machek, Václav. Etymologický slovnìk jazyka českého a slovenského. Nakladatelství československé akademie věd. Praha 1957 Machek 1968: Machek, Václav. Etymologický slovnìk jazyka českého. Praha 1968 Miklosich: Miklosich, Franz. Die Slavischen Monatsnahmen. Wien 1868 Muke II: Muke, Ernst. Wörterbuch der nieder-wendischen Sprache und ihrer Dialekte II. O – Ţ. Praha 1928 NREt: Novoje v russkoj etimologii 1. Moskva 2003 Olesch 1967: Olesch, Reinhold. Fontes Lingvae Dravaeno – Polabicae minores. Böhlau. Köln 1967 Pleteršnik: Pleteršnik, M. Slovensko-nemški slovar. Ljubljana 1894 Pokorny: Pokorny, Julius. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. Francke Verlag Bern und München 1959 Polański: Polański, Kazimierz. Słownik etymologiczny języka Drzewian połabskich. Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk Popiołek 1999: Popiołek, Barbara. Rodzime nazwy miesięcy w języku chorwackim i serbskim. Studia z Filologii Polskiej i Słowiańskiej. Warszawa 1999. Preobraženskij: Preobraţenskij, A., G. Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka. Moskva 1958

92

Reindl: Reindl, Donald F. Evidence for the germanic origins of some slovene month names. Slovene studies 15/1-2. 1993 Rejzek 2001: Rejzek, Jiří. Český etymologický slovnìk. Leda 2001. Schuster-Šewc: Schuster-Šewc, H. Historisch-etymologisches Wörterbuch der ober und niedersorbischen Sprache. Domowina. Bautzen Skok: Skok, Petar. Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika I-IV. Zagreb 19711974 Sławski: Sławski, Franciszek. Słownik etymologiczny języka polskiego I-V. Kraków 19521982 Slupski 1997: Slupski, Annemarie. Kašubische Monatsnamen. In: Anzeiger für slavische Philologie. Graz. Austria 1997 Snoj 2003: Snoj, Marko. Slovenski etimološki slovar. Modrijan. Ljubljana 2003 SRNG: Slovar’ russkich narodnych govorov. Leningrad 1966n. SSKJ: Slovar slovenskega knjiţnega jezika. Ljubljana 1975 Stabej 1966: Stabej, Joţe. Ob petstoletnici škofjeloškega zapisa slovenskih imen za mesece. Muzejsko društvo v Škofji Loki. 1966 Šaur 1973: Šaur, Vladimir. K voprosu o rekonstrukcii praslavjanskich nazvanij mesjacev. In: Etimologija 1971. Nauka. Moskva 1973 Tomsa 1995: Tomsa, Jan. Počìtánì času (Základy teorie kalendáře). KLP. Praha 1995

93

Studijní literatura Attwater, Donald. Slovnìk svatých. Vimperk, Rudná u Prahy 1993 Bělič, Jaromír. Dolská nářečì na Moravě. Nakladatelství Československé akademie věd. Praha 1954 Čeština všednì i nevšednì. Academia. Praha 1972 Dobrodruţstvì etymologie. Články Františka Kopečného z prostějovského časopisu Štafeta. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 2009 Horák, Emil. Srbochorvátsko-slovenský a slovensko-srbochorvátsky slovnìk. Slovenské pedagogické nakladatelstvo. Bratislava 1991 Hornjoserbsko-ruski słownik. Ludowe nakładnistvo Domowina. Budyšin 1974 Marvan, Jiří. Brána jazykem otvìraná aneb O češtině světové. Academia. Praha 2004 Merhaut, Jaroslav. Češko hrvatski rječnik. Nakladatelství Nediljko Dominović. Zagreb 1998 Myronova, Halyna. Praktický kurs ukrajinštiny I. FF MU. Brno 1999 Novotný, Adolf. Biblický slovnìk – dìl 1. A-R. Edice Kalich. Praha 1956 Ottův slovnìk naučný. Třináctý dìl. Nakladatel J. Otto. Praha 1898 Šamonilová, Alena. Slovinsko-český česko-slovinský slovnìk. Montanex. Ostrava 2002. Šišková, R., Savický, N. Ukrajinsko-český česko-ukrajinský slovnìk. Leda 2008 Vaštíková, Zuzana. Slovinské a české pranostiky, komparativnì pohled (Magisterská diplomová práce). Brno 2012 Večerka, Radoslav. K pramenům slov – uvedenì do etymologie. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 2006

94

Časopisy PZ 2/ 2012: Prebujenje zavesti (2/ januar 2012). SEBUR. Preddvor 2012 Slovanská vzájomnosť (4/2003). Slovenská rada Zdruţenia slovanskej vzájemnosti. Bratislava 2003 Internetové zdroje http://cs.wikipedia.org http://en.wikipedia.org http://forum.wordreference.com/showthread.php?t=114558 http://learnpolishwithada.tumblr.com/ http://presny-cas-online.cz/cas-presny/historie-mereni-casu http://seminarzkr.narod.ru/kalendar/pages/01_mir/mesyats.html http://slavic-unity.com/viewtopic.php?f=5&t=1778&start=60 http://wordinfo.info/unit/3798/ http://www.etymonline.com/

95

Rejstřík názvů měsíců Bulharština

lypec, 57 maj, 45 paljuty, 29 pazdzernik, 77 sakavik, 36 sečen’, 22 serpen’, 65 sneţan’, 86 studzen’, 22 verasen’, 70 ţniven’, 64

april, 40 avgust, 64 brjazok, 41 cveten, 41 cvetnik, 46 červenik, 55 dekemvri, 85 fevruari, 28 goljam sečko, 22 grozdober, 71 gruden, 82 ilinskijăt, 61 januari, 20 juli, 57 juni, 51 kolog, 23 koloţeg, 23 koloţljak, 47 lăţitrava, 41 lăţitrev, 41 laţu, 37 listopad, 76 maj, 45 malăk sečko, 30 mart, 35 noembri, 81 oktomvri, 76 petrovskijăt, 54 prosinec, 26 ruen, 71 ruj, 71 sărpan, 59 sărpen, 65 septemvri, 70 studen, 86

Církevní slovanština dekębr’ь, 85 genarъ, 20 genar’ь, 20 genvar’ь, 20 ijulii, 57 studenъ, 86 Čeština březen, 35 červen, 55 červenec, 62 duben, 40 květen, 46 leden, 21 listopad, 81 máj, 45 prosinec, 89 řìjen, 78 srpen, 65 únor, 30 zářì, 71

Běloruština

Dolní lužická srbština

červec, 55 červen’, 55 hrudzen’, 82 kastryčnik, 78 krasavik, 42 kvecen’, 41 lipec, 57 lipen’, 57 listapad, 81 ljuty, 29

godownik, 88 jacmjeński, 69 jatšownik, 43 maj, 45 młośny, 83 nalětny, 43 pózymski, 38 poţnjeńc, 74 rozhelony, 47 96

roţownik, 46 smaţki, 53 swěckowny, 33 wezymski, 21 winski, 77 zachopny mjasec, 25 zymski, 86 ţeńc, 64 ţnjojski, 59

grëdzéń, 85 gromicznik, 33 jakubski, 68 katarzynnik, 87 krótki ksãżëc, 32 kwiecéń, 41 kwietnik, 41 lëpińc, 57 lëstopadnik, 81 lipc, 57 luti, 29 łżëkwiôt, 41 marc, 35 michalski, 79 miodownik, 62 môj, 45 pajicznik, 78 pazdzérnik, 77 rujan, 78 sërpiń, 65 stëcznik, 24 swiątojański, 54 wrzeséń, 70 wrzesnik, 70 wtóran, 32

Horní lužická srbština hodownik, 88 jutrownik, 43 mały róţk, 34 meja, 45 praţnik, 60 róţownik, 46 listopad, 81 michalny, 74 wjelči měsac, 89 ţnjenc, 64 Chorvatština boţić, 88 cvjetanj, 46 jakovajski, 62 jurjevščak, 44 katarinski, 84 klasan, 52 lipanj, 52 martinjski, 84 roţnjak, 46 roţocvet, 46 sesvečak, 84 siječanj, 22 stomorinski, 68 traven mali, 41 traven veliki, 46 trešnjar, 52 veliki boţičnjak, 88 velikomešnjak, 68 velja noć, 31 veljača, 31 vršan, 66

Lužická srbština apryl, 40 awgust, 64 december, 85 februar, 28 januar, 20 julij, 57 junij, 51 měrc, 35 nalětnik, 38 nazymnik, 82 nowember, 81 oktober, 76 poţnjenc,, 74 smaţnik, 53 winowc, 77 Makedonština april, 40 avgust, 64 dekemvri, 85 fevruari, 28 goljam sečko, 22 grozdober, 71 januari, 20

Kašubština bartłomiejski, 74 czerwc, 55 czerwińc, 55 97

juli, 57 juni, 51 maj, 45 mart, 35 noembri, 81 oktomvri, 76 septemvri, 70 koloţeg, 23 listopad, 76 sneţnik, 86 studen, 82 treven, 41 ţetvar, 54 ţitar, 64

vainə-mond, 77 zaimə-mond, 82 zanaisnĕ mond, 64 Ruština apreľ, 40 avgust, 64 bokogrej, 30 děkabr’, 85 berezen’, 35 berezovik, 35 cveten’, 41 červec’, 55 červen’, 55 fevraľ, 28 gruden’, 82 ijuľ, 57 ijun’, 51 janvar’, 20 jareč’, 48 kosen’, 59 kyven’, 67 lipec, 57 listognoj, 81 listopad, 76 ljutoj, 29 ljutyj, 29 maj, 45 mart, 35 nojabr’, 81 oktjabr’, 76 osen’, 73 pazdernik, 77 sentjab’, 70 sentjabr’, 70 sentjan, 70 senokos, 59 serpen’, 65 sněţa, 28 solnovorot, 89 studen’, 22, 86 ţolten’, 72, 77

Polština czerwiec, 55 gromnicznik, 33 grudzień, 85 kwiecień, 41 lipiec, 57 lipień, 57 listopad, 81 łudzikwiat, 41 luty, 29 maj, 45 mały maj, 45 marzec, 35 pajęcznik, 71 październik, 77 sieczeń, 30 sierpień, 65 styczeń, 24 świętojański, 54 użegkwiat, 41 wielki maj, 51 winnik, 77 wrzesień, 70 Polabština haymôn, 66 jisin-mond, 73 laistnĕ mond, 47 pancjustemôn, 53 pąt’üstnĕ mond, 53 prégnia seine mõn, 73 preńə zaimə mond, 73 rüsatz, 34 senìnic, 58 sredületnĕ mond, 53 tribnĕ mond, 88

Srbština april, 40 ĎurĎevski, 44 grozdober, 71 ţetvar, 59 ţitvar, 54 ilijnski, 61 ilinštak, 61 98

izok, 55 januar, 20 jul, 57 jun, 51 koloţeg, 23 laţitrava, 41 maj, 45 mart, 35 merćinski, 84 nojebar, 81 septembar, 70 svetoilinski mesec, 61 šumopad, 76

travnik, 41 velikogospoĎinski, 67 vsesveščak, 84 Slovenština aprìl, 40 august, 64 december, 85 február, 28 január, 20 jaseň, 73 júl, 57 jún, 51 kveteň, 46 lipeň, 57 máj, 45 malý sečeň, 30 marec, 35 november, 81 október, 76 september, 70 studeň, 82 veľký sečeň, 22

Srbochorvatština avgust, 64 blagoveštenski, 39 čerešnjar, 52 decembar, 85 februar, 28 filipovščak, 49 gregurščak, 39 grudan, 85 gruden, 85 ivanščak, 54 jakopovčak, 62 jovanjštak, 26 kolovoz, 65 krišnjok, 58 laţak, 37 letnik, 38 listopad, 76 ljetnik, 38 miholjski, 74 miholjštak, 74 mitrovštak, 79 nikoljštak, 88 novembar, 81 oktobar, 76 oktombar, 76 oţujak, 37 petrovski, 54 prosinac, 89 roţocvet, 46 svečan, 33 svečen, 33 srpanj, 59 studeni, 82 sušac, 37 svetoandrejski, 84 svetojovanski, 26 svibanj, 47 travanj, 41

Slovinština andrejščak, 84 april, 40 avgust, 64 binkoštnik, 49 boţičnik, 88 december, 85 februar, 28 gregorščak, 39 gruden, 85 grudnik, 85 januar, 20 jesenik, 73 jesenščak, 73 julij, 57 junij, 51 jurijevščak, 44 kimavec, 72 kimovec, 72 kolednjak, 88 kozoprsk, 72 kozoprsk, 78 kukavičji mesec, 42 lipan, 57 listopad, 81 maj, 45 majnik, 45 99

mali srpan, 59 mali traven, 41 marec, 35 martinščak, 84 mihalščak, 74 mlatnik, 66 moštnik, 77 november, 81 oktober, 76 otavnik, 66 otavnjak, 66 poznojesen, 83 pšeničnik, 58 ranozimen, 86 roţni cvet, 46 roţnik, 52 rujan, 71 sadni mesec, 73 sadnik, 73 senenec, 58 september, 70 srednojesen, 79 sušec, 37 svečan, 33 šentmihelski mesec, 74 travnar, 52 veliki srpan, 65 velki traven, 46 venahtnik, 88 vinec, 77 vinodaj, 77 vinotok, 77 vršenj, 66 vsesvečnjak, 84 vsesveščak, 84 zelenar, 42 zimšček, 82

jakobščak, 62 kimavec, 67 kimovec, 67 lednik, 21 listognoj, 81 mali mesec, 32 meglovec, 83 novoletnik, 25 osemnik, 67 petnik, 48 poznozimec, 31 prezimec, 21, 26 prosenec, 26 prosinec, 26 prozimec, 21, 26 prvnik, 24 roţencvet, 52 sedemnik, 61 sneţnik, 21 sredozimec, 21 sredozimen, 21 sreţovec, 86 srpnik, 59 šentjakobnik, 62 šentjakobski mesec, 62 šestnik, 53 štrtnik, 43 vetrnik, 37 zimec, 21 Slovinština (dialekty) cvetičnik, 46 ivanjščak, 54 ivanšček, 54 kolovoz, 65 kolovoţnjak, 65 listopad, 76 mali boţičnik, 25 mlečen, 56 risalščak, 49 roţen, 52 rusalščak, 49 sečen / sečan, 30

Slovinština (starší) brezen, 35 breznik, 35 brstnik, 36 cvetnar, 46 cvetnik, 46 desetnik, 79 devetnik, 74 deţevni mesec, 42 drugnik, 32 drujnik, 32 dvanajstnik, 87 ebehtnik, 38 ednajstnik, 83 jakobnik, 62

Slovinština (prekmurština) andrejšček, 84 apriliš, 40 ivánšček, 54 májuš, 45 mali tráven, 36 marciuš, 35 100

risálšček, 49 risáošček, 49 sečén, 22 süšec, 31 velki tráven, 41

Stará ruština

Staročeština

Staroslověnština

hruden, 24 hruden, 85 hrudenec, 24 izok, 50, 55 jzok, 50, 55 mařec, 35 prasinec, 89 růţen, 52 tráven, 46 trnopuk, 48 vlčenec, 89 zok, 50, 55

aprilь, 40 augustъ, 64 avgostъ, 64 avъgustъ, 64 dekębrъ, 85 dekębrii, 85 dekęvrii, 85 enьvarъ, 20 fevrar’ь, 28 fevruarii, 28 grudьnъ, 82 ianuarii, 20 ijulъ, 57 ijulii, 57 iulii, 57 ijunii, 51 izokъ, 55 lъţujakъ, 37 lъţujekъ, 37 mai, 45 marъtъ, 35 mar’čь, 35 martii, 35 nojębr’ь, 81 novembrь, 81 oktavrь, 76 oktebr’ь, 76 oktobr’ь, 76 per’varь, 28 prosinьcь, 26 sechtębr’ь, 70 sektębr’ь, 70 semtębr’ь, 70 septębr’ь, 70

sečen’, 22 sěčьnъ, 30 travenъ, 46

Stará polština apryl, 40 augustus, 64 brzezień, 35 dębień, 40 december, 85 februaryjus, 28 januar, 20 jesiennik, 73 julijus, 57 junijus, 51 ledzień, 21 listopadł, 81 łżykwiat, 41 łżykwiet, 41 nowember, 81 oktober, 76 podmajek, 51 prosień, 89 prosiniec, 89 september, 70 sieczeń, 30 siennik, 58 sirzpień, 65 trawień, 46 tyczeń, 24 zok, 55

Ukrajinština berezen’, 35 cviten’, 41 červec’, 55 červen’, 55 hruden’, 85 jarec’, 48 kazydoroha, 87 kviten’, 41 101

ljutyj, 29 lypec’, 57 lypen’, 57 lystopad, 76, 81 lystopaden’, 81 maj, 45 malyj traven’, 71 marc, 35 marcijuš, 35 marčyk, 35 mart, 35 marot, 35 močavec’, 86 padolyst, 81 pazdernyk, 77 prosymec’, 89 prosynec’, 89 serpen’, 65 sičen’, 22 siven’, 72 studynec’, 86 traven’, 46 traven’, 41 travnyk, 71 trusym, 87 veresen’, 70 ţovten’, 72 ţovten’, 77

berezozil, 35 berezozol, 35 bilen’, 60 bydzen’, 61 gedzen’, 60 hedzen’, 60 hnylen’, 56 kazjo, 29 kazybrid, 29 kazydoroha, 29 kedzen’, 60 kezden’, 60 kopen’, 65 kosen’, 59 kyvač, 61 kyven’, 67 kyvoten’, 67 ljutyj, 22 paljutyj, 29 paljutyj, 37 poljutyj, 37 prozymec’, 21 risen’, 79 serpen’, 73 sičen’ druhyj, 30 sičen’ peršyj, 22 sičen’ko, 30 sičnenko, 30 sičnyk, 30 sinokos, 59 sišnenko, 30 sočen’, 42 sokovyk, 36 suchyj, 37 travnik, 46 ylevyj misjac, 61 yljovic’, 67

Ukrajinština (dialekty) andrijic’, 87 andrijiv, 87 babske lito, 72 babyne lito, 72 bedzen’, 61 berezen’, 41 berezil’, 35 berezotik, 35 berezoven’, 35

102

Použité zkratky Zkratky jazyků alb. angl. arm. av. b. br. bsl. csl. č. čak. dl. est. fin. fríz. gót. hebr. hl. huc. chet. chorv. ie. ir. isl. it. jsl. kajk. kaš. lat. lit. lot. luţ. maď. mk. něm. niz. nper. oset. p. plb. pomsl.

albánština, albánský angličtina, anglický arménština, arménský avesta, avestský bulharština, bulharský běloruština, běloruský baltoslovanský církevní slovanština, církevněslovanský čeština, český čakavský dolní luţická srbština, dolnoluţický estonština, estonský finština, finský frízština, frízský gótština, gótský hebrejština, hebrejský horní luţická srbština, hornoluţický huculština, huculský chetitština, chetitský chorvatština, chorvatský indoevropský irština, irský islandský italština, italský jihoslovanský kajkavský kašubština, kašubský latina, latinský litevština, litevský lotyština, lotyšský luţický maďarština, maďarský makedonština, makedonský němčina, německý nizozemština, nizozemský novoperský osetština, osetský polština, polský polabština, polabský pomořská slovinština 103

prek. prk. psl. r. ř. s. sch. skand. sl. slk. sln. stangl. stbret. stč. stfríz. sthn. sti. stir. stisl. stp. stpr. str. střdn. střhn. střir. střř. stsl. šv. toch. tur. ukr. vel. vsl. zsl.

prekmurština, prekmurský prákrty praslovanština, praslovanský ruština, ruský řečtina, řecký srbština, srbský srbochorvatština, srbochorvatský skandinávský slovanský slovenština, slovenský slovinština, slovinský staroanglický starobretonský staročeský starofrízský stará horní němčina, starohornoněmecký staroindičtina, staroindický staroirský staroislandský staropolský staropruský staroruský středodolnoněmecký středohornoněmecký středoirský středořecký staroslověnština, staroslověnský švédština, švédský tocharština (A nebo B), tocharský turečtina, turecký ukrajinština, ukrajinský velština, velšský východoslovanský západoslovanský

104

Ostatní zkratky adj. arch. básn. dem. der. dial. fem. gen. lid. onom. pl. redupl. sg. st. subst. tv. vých.

adjektivum archaický básnický deminutivum derivace, derivační dialektický femininum genitiv lidový onomatopoie, onomatopoický plurál reduplikace, reduplikovaný singulár starší substantivum, substantivní téhoţ významu východní

105

Příloha 1. Starý slovanský kruhový kalendář s vyznačenými měsíci (http://canadianslavcommittee.com/?page_id=15)

106

2. Starý slovanský kruhový kalendář (http://slavyanin.org/en/article/ancient-slavic-aryancalendar.html)

107