MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Olomouc 2012

Bc. Radomíra Otrubová

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

PŘÍPRAVA TERÉNNÍCH PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH

Preparation of field social workers in social servises Magisterská diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

PhDr. Lucie SMÉKALOVÁ, Ph.D.

Bc. Radomíra Otrubová

Olomouc, 2012

Anotace Diplomová práce je zaměřena na sociální oblast, konkrétně na terénní službu v programu sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Jejím hlavním cílem je vytvořit návrh rozvojového plánu pro optimalizaci práce terénního pracovníka pro rodiny s dětmi. Práce popisuje jednotlivé činitele interakce sociální práce, identifikuje potřeby rodin s dětmi a dle nich následně navrhuje optimalizovaný rozvojový plán terénního pracovníka v organizaci XY. Využívá metodu kazuistik a určení nejčastěji řešených problémů v rodinách.

Annotation This diploma thesis is focused on social issues, specifically on field service in the social activation service programme for families with children. Its main objective is to create a draft development plan to optimize work of a field worker for families with children. The thesis describes individual factors of interaction of social work, identifies needs

of

families

with

children and

according

to them subsequently proposes

an optimized development plan of a field worker in an organization XY. It uses case studies and the method of determination of the most frequently dealt with problems in families.

Klíčová slova Terénní sociální pracovníci, sociálně aktivizační služba, rodina, kazuistiky, rozvojový plán.

Keywords Field social workers, social activation service, family, case studies, the development plan.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Příprava terénních pracovníků v sociálních službách vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Lucie SMÉKALOVÉ, Ph.D., a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje.

V Olomouci dne 23. března 2012 vlastnoruční podpis autora 4

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Lucii SMÉKALOVÉ, Ph.D., za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji firmě XY za poskytnuté informace a konzultace.

5

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................................. 8 1

SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK ..........................................................................................................10 1.1 PŘEDPOKLADY K VÝKONU POVOLÁNÍ DLE ZÁKONA Č. 108/2006 SB., O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH .10 1.2 OBECNÉ PŘEDPOKLADY A DOVEDNOSTI PRACOVNÍKA POMÁHAJÍCÍ PROFESE ............................10 1.3 RIZIKA OHROŽUJÍCÍ PRACOVNÍKY V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH ................................................13 1.3.1 Syndrom vyhoření a jeho prevence .................................................................................13 1.3.2 Syndrom pomáhajících...................................................................................................15 1.3.3 Zvýšená míra stresu .......................................................................................................15 1.4 NUTNOST SUPERVIZE ..............................................................................................................16

2

SOCIÁLNÍ SLUŽBY ..................................................................................................................18 2.1 2.2

3

RODINA......................................................................................................................................23 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

4

SOCIÁLNÍ PRÁCE JAKO NÁSTROJ SOCIÁLNÍ SLUŽBY ..................................................................18 SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY PRO RODINY S DĚTMI .............................................................19

ZÁKLAD JE RODINA ................................................................................................................23 SYSTEMICKÝ PŘÍSTUP K RODINĚ .............................................................................................27 SANACE RODINY ....................................................................................................................28 SOCIÁLNÍ UČENÍ .....................................................................................................................30 KRIZOVÁ INTERVENCE ...........................................................................................................32

KAZUISTIKY A NEJČASTĚJI ŘEŠENÉ PROBLÉMY ..........................................................34 4.1 KAZUISTIKA Č. 1 ....................................................................................................................34 4.1.1 Abstrakt.........................................................................................................................34 4.1.2 Úvod .............................................................................................................................34 4.1.3 Rodinné poměry.............................................................................................................35 4.1.4 Bytové poměry ..............................................................................................................36 4.1.5 Ekonomické poměry ......................................................................................................36 4.1.6 Sociální anamnéza .........................................................................................................36 4.1.7 Spolupráce s ostatními organizacemi ..............................................................................38 4.1.8 Sociální diagnóza...........................................................................................................38 4.1.9 Diskuse..........................................................................................................................38 4.2 KAZUISTIKA Č. 2 ....................................................................................................................39 4.2.1 Abstrakt.........................................................................................................................39 4.2.2 Úvod .............................................................................................................................39 4.2.3 Rodinné poměry.............................................................................................................39 4.2.4 Bytové poměry ..............................................................................................................40 4.2.5 Ekonomické poměry ......................................................................................................41 4.2.6 Sociální anamnéza .........................................................................................................41 4.2.7 Spolupráce s ostatními organizacemi ..............................................................................42 4.2.8 Sociální diagnóza...........................................................................................................42 4.2.9 Diskuse..........................................................................................................................42 4.3 NEJČASTĚJI ŘEŠENÉ PROBLÉMY V RODINÁCH...........................................................................42

5

IDENTIFIKACE POTŘEB PRO ROZVOJOVÝ PLÁN ...........................................................45 5.1 PŘEDSTAVA SOCIÁLNÍCH PRACOVNIC ......................................................................................48 5.1.1 Sebehodnotící dotazník ..................................................................................................48 5.1.2 Rozhovory s pracovnicemi .............................................................................................49 5.2 PŘEDSTAVA NADŘÍZENÉHO – DODRŽENÍ LEGISLATIVNÍCH POŽADAVKŮ ....................................52 5.2.1 Další vzdělávání sociálního pracovníka ..........................................................................53 5.2.2 Prohlubování kvalifikace – Zákoník práce ......................................................................53 5.2.3 Profesní rozvoj zaměstnanců podle Standardů kvality.....................................................54 5.3 POTŘEBY RODIN .....................................................................................................................54 6

6

NÁVRH ROZVOJOVÉHO PLÁNU ..........................................................................................56 6.1 KONKRÉTNÍ NÁVRH ROZVOJE PRACOVNÍKŮ .............................................................................56 6.1.1 Návrh rozvoje pracovníků z jejich úhlu pohledu .............................................................56 6.1.2 Návrh rozvoje pracovníků z úhlu pohledu - organizace ...................................................58 6.1.3 Návrh rozvoje pracovníků z úhlu efektivní práce v rodinách s dětmi ...............................62 6.2 NÁVRH PLÁNU ROZVOJE ORGANIZACE .....................................................................................63 6.2.1 Poslání a cíle organizace XY, cílová skupina ..................................................................64 6.2.2 Stanovení dlouhodobých a krátkodobých cílů .................................................................64 6.2.3 Rozbor situace ...............................................................................................................65 6.3 SUMARIZACE A DOPORUČENÍ ..................................................................................................66

ZÁVĚR ...............................................................................................................................................68 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ....................................................................................................69 SEZNAM TABULEK .........................................................................................................................73 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................................73 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................................74

7

„Péče o druhé nemůže být kvalitnější a komplexnější, než péče o sama sebe. Služba druhým je nájem, který platíme za možnost žít ve světě vzájemnosti, kde život bez víry, naděje a lásky postrádá smysl.“1

ÚVOD Příprava. Co všechno se skrývá za pouhým jedním slovem? Je vůbec možné a žádoucí, aby někdo napsal software a metodiku na lidský život? Vysoké školy nás naučí teorii a Ministerstvo práce a sociálních věcí může definovat pouze minimální standardy služeb, ale nemůže nás vést a naučit, jak jednat v jedné nebo druhé konkrétní situaci. Co všechno se může naučit sociální pracovník při svém studiu na vysoké škole a jak hodně potřebuje znát případy z praxe, aby mohl kvalitně a efektivně poskytovat sociální službu? Při volbě tématu své diplomové práce jsem neváhala ani chvíli a rychle a ráda uchopila tuto výzvu. Sociální pracovník přece nepotřebuje legislativu, aby mu určila 24 hodin za rok pro povinné další vzdělávání. Sociální pracovník potřebuje každodenní praxi, která ho učí jak efektivně a dobře poskytovat sociální službu. To, co se naučí ve škole, je jen část toho potřebného, co bude potřebovat v praxi. Jedná se totiž o „soft skills“, které však musí pochopit a osvojit si sám. A hlavně každodenním používáním se z teorie stane praxe. Sociální pracovník si volí svou práci srdcem. Svou práci chápe jako poslání a občanskou povinnost, je ochoten pracovat v nepřetržitém provozu, s nepříliš vysokým příjmem, ve ztížených pracovních podmínkách, při nebezpečí nákazy žloutenkou nebo HIV. Často pracuje s bezdomovci, alkoholiky, narkomany, s lidmi, které společnost již dávno vyloučila a odepsala. Pro takové lidi bývá často jedinou šancí na lepší život právě setkání se sociálním pracovníkem. Ten také rád a se srdcem pečuje o seniory, postižené i mentálně zaostalé spoluobčany. Často se jedná o lidi nepohyblivé, odkázané opravdu jen na pomoc druhých. Pracuji sedmým rokem jako ekonom, rozpočtář, mzdová účetní a personalista v neziskové organizaci, která je zaměřena především na pomoc lidem ke změně jejich 1

SWIECICKI, Irena a JEŽEK, Petr. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách [online]. Praha: Centrum sociálních služeb, 2008 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://www.vcvscr.cz/kestazeni/40vzdelavani-pracovniku-v-socialnichsluzbach.pdf?PHPSESSID=22f3ee%206f50f4cae57e93eea405b70a10 8

života. Důvodem volby tématu mé magisterské diplomové práce bylo zamyšlení nad profesní přípravou terénních sociálních pracovníků, které by jim pomohlo efektivně a účelně pomáhat při aktivizaci rodin s dětmi. Objektem zkoumání jsou 2 terénní sociální pracovnice programu Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi v organizaci XY a následně i spolupracující rodiny s dětmi. Hlavním cílem je vytvořit návrh rozvojového plánu pro optimalizaci práce terénního pracovníka v rodinách s dětmi podle kritérií. Na základě analýzy interních materiálů o rodinách a následně sepsaných kazuistik nastínit nejčastější problémy, s nimiž se pracovníci při své práci při sanaci rodiny setkávají, a najít způsob rozvoje pracovníků. Dílčími cíli jsou: -

Popsat jednotlivé činitele interakce sociální práce v organizaci XY zaměřenou na téma: terénních pracovníků napomáhající rodině jako sociální instituci, tj. popsat sociálního pracovníka v systému sociálních služeb, popsat sociální práci jako nástroj sociální služby, popsat rodinu a problémy v rodině s dětmi;

-

Identifikovat potřeby podle kritérií rozvojového plánu (kritérii jsou pracovník, organizace, rodina);

-

Navrhnout scénář rozvojového plánu v organizaci XY.

Práce by měla sloužit také jako náhled do praxe pro nezasvěceného uchazeče o tuto práci.

9

1 SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK První tři kapitoly jsou věnovány vymezení pojmů sociální pracovník, sociálněaktivizační služba a rodina jako uživatel této služby. V první kapitole uvádím do souvislosti legislativní a obecné předpoklady pro pracovníka pomáhající profese a připojuji jeho ohrožení i klíčovou potřebu supervize.

1.1 Předpoklady k výkonu povolání dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Organizace, která poskytuje sociální služby, musí být zaregistrována v registru poskytovatelů sociální služby u příslušného kraje. Sociální pracovník vykonává činnosti, které definuje § 109 uvedeného zákona. Vykonává zabezpečuje sociální v zařízeních

agendy

poskytujících

včetně

řešení

sociálně

sociální

šetření,

právních problémů

služby sociální péče, sociálně právní poradenství,

analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace. „Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost.“2 Kromě definovaných předpokladů se v literatuře objevují další obecné předpoklady a dovednosti potřebné pro jeho efektivní práci.

1.2 Obecné předpoklady a dovednosti pracovníka pomáhající profese „Pracovník se projevuje prostřednictvím toho, co říká a co dělá. Dobrý pracovník je v souladu s tím, co říká, i s tím, jak se projevuje neverbálně, aniž by o tom musel příliš přemýšlet.“3 „Odbornost sociálního pracovníka se vyznačuje tím, že je schopen se znalostí základů sociologie, psychologie, zdravovědy, práva a sociální politiky diagnostikovat konkrétní

2 3

zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 53. 10

potřeby konkrétního člověka a navrhnout řešení.“4 Pracovník sám však tyto služby neposkytuje, ale poskytne informace a odkáže na příslušného odborníka.

Obrázek č. 1 Profesionalita sociální práce

„Předpokladem a zároveň specifikem sociální práce je požadavek osobního nasazení pracovníků při řešení problémů jejich klientů. Princip kontrolovaného osobního zaujetí spolu s požadavkem hodnotové neutrality kladou značné nároky na emocionální rovnováhu a výkonovou výdrž sociálních pracovníků.“5 Řezníček uvádí, že vnitřním rozporem této profese je, že sociální pracovník nemůže natrvalo převzít řešení problémů svých klientů. Posláním sociální práce je pomoc klientům, kterým mohou jen dočasně a pouze částečně pomoci.6 Kromě

základních

kvalifikačním

vědomostí,

které

získá

sociální

pracovník

předepsaným

vzděláváním a následně i dalším vzděláváním, Matoušek7 definuje

několik oblastí, které patří k obecným předpokladům a dovednostem sociálního pracovníka. Uvádí mimo jiné: 4

MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 180. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce: Podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. dotisk 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 18. 6 Srov.: ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce: Podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. dotisk 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, s. 18. 7 Srov.: MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 52-53. 5

11



fyzická zdatnost - pomáhat druhým je těžká a vysilující práce, důležité je si udržet fyzickou kondici cvičením a zdravou stravou, respektovat své tělo, které je prvotním zdrojem energie;



inteligence - v pomáhajících profesích se očekává dobrá inteligence a touha se dále vzdělávat a obohacovat své znalosti a vědomosti, vyhledávat stále nové informace v odborné literatuře, nové teorie i praktické metody a techniky, vést vlastní výzkum s využitím výsledků své práce;



emoční a sociální inteligence – socioemoční dovednosti by měly být přirozenou složkou osobnosti sociálního pracovníka;



- nejen fyzický vzhled, ale především určitá názorová

přitažlivost příbuznost

a myšlenková

slučitelnost

s

klientem,

citový

příklon

k pracovníkovi, způsob jednání s klienty, jeho odbornost; 

důvěryhodnost – klient očekává zejména diskrétnost a spolehlivost; chce mít jistotu, že se může na informace spolehnout, může věřit tomu, co pracovník říká; patří sem i dobrá pověst;



komunikační dovednosti – jsou základním prostředkem pro navázání vztahu a řešení problému s klientem a nezbytné v každé etapě práce sociálního pracovníka.

Matoušek dále uvádí čtyři základní dovednosti podle Egona. Jsou jimi: 

„fyzická přítomnost - často pracovník účelně pomáhá klientovi už jen tím, že se s ním setkává, fyzicky i psychologicky;



naslouchání - představuje schopnost přijímat a rozumět signálům, které klient vysílá, ať již jde o signály verbální, neverbální, vyjádřené otevřeně, nebo skrytě;



empatie - představuje vhled do světa klienta, vcítění se do jeho uvažování a pocitů, do jeho problémů; představuje schopnost reagovat na jeho chování s pochopením; 12



analýza klientových prožitků - schopnost nalézt, vyjádřit a popsat klientovy zážitky, chování a pocity, což vše umožňuje během zvládání klientových problémů pracovat konstruktivně.“8

Etický kodex Sociální pracovníci při své práci vycházejí z obecně uznávaných etických pravidel a norem. (v příloze DP) „Sociální práce znamená rovněž akci – praktickou činnost. Každý, kdo přijme její normy, principy a hodnoty, které tvoří základní část tohoto povolání, má jednat ve shodě s nimi nejen ve svém profesionálním životě, ale i v životě soukromém. Můžeme posuzovat sociální práci nejen jako povolání, ale i jako hlavní orientaci svého života.“9

1.3 Rizika ohrožující pracovníky v pomáhajících profesích Pracovník potřebuje a musí mít k dispozici dostatečnou podporu, díky které je schopen zpracovat a uvolnit problémy, frustrace, probíhající krize a citové strádání, které každodenně přijímá od klientů. Základy prevence těchto rizik musí sociální pracovník znát a měl by umět s nimi pracovat v rámci psychohygieny. 1.3.1 Syndrom vyhoření a jeho prevence „Syndrom vyhoření nevyhnutelně patří k pomáhajícím profesím, prakticky každý pracovník po určité době má některé jeho projevy. Nespecifickou, obecnou příčinou jeho vzniku jsou zvláštní nároky, jež na pracovníka klade intenzivní kontakt s lidmi využívajícími sociální služby.“10 „Profesionální sociální práce přináší pracovníkům nepřetržitý kontakt se skupinami lidí, jejichž potřeby jsou akcentované, psychika je v nerovnováze a jejich představa o přiměřené pomoci není vždy realistická.“11

8

MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 53. NOVOTNÁ, Věra a SCHIMMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992, s. 109. 10 MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 55. 11 MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 55. 9

13

Syndrom vyhoření je vymezen jako prožitek vyčerpání, který provází řada příznaků nejvíce v oblasti psychické, ale také v oblasti fyzické a sociální. Vyskytuje se zvláště u těch profesí, ve kterých je klíčovou složkou pracovní činnosti „práce s lidmi.“12 Bedrnová uvádí, že podle Kebzy a Šolcové jsou faktory, které chrání před vyhořením následující:13 

chování typu B - člověk tohoto typu se vyznačuje tím, že nezápasí stále s časem, nevadí mu dlouhé čekání ve frontách nebo překážky v dopravě, vzbuzuje pocit klidu, uspokojení, uvolněnosti;



asertivní chování - je to schopnost dosáhnout dohody komunikací a dorozumět se; asertivní jednání je přirozené, konkrétní, podle potřeby důrazné, nikoliv však agresivní; verbální a neverbální složky jsou v souladu;



time management - dobrým rozvržení pracovních a ostatních povinností lze dosáhnout dostatek volného času pro „dobíjení baterek“, které doplní psychické i fyzické síly;



pracovní nezávislost, pestrost a proměnlivost práce; pracovní nezávislost umožní kontrolu situace a možnost uspořádání pracovního dne tak, aby v něm zbyl prostor pro pestrost a proměnlivost;



optimální prožívání - příjemný tok zážitků se dostaví, pokud jsou schopnosti a dovednosti v souladu s nároky vykonávané činnosti;



sociální podpora - nejúčinnější podpora v prevenci syndromu vyhoření je opora poskytovaná kolegy na stejné pracovní pozici;



adekvátní uznání - nedostatek uznání může zničit motivaci k práci; mělo by se odrazit mimo jiné i v efektivním vzdělávání a osobním rozvoji;



osobní pohoda, životní spokojenost, štěstí a pozitivní emoce.

12

BEDRNOVÁ, Eva. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009, s. 240. 13 BEDRNOVÁ, Eva. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009, s. 241-244. 14

Vyhoření vzniká z nerovnováhy mezi ideály (profesním očekáváním) a skutečností (profesní realitou). 1.3.2 Syndrom pomáhajících Ve slovníku sociální práce je uvedena definice „podle Schmidbauera jde o projev, jímž pracovník pomáhající profese řeší své rané trauma odmítnutého dítěte. Protože trpí nedostatkem pochopení a uznání, chce si je opatřit ve vztahu, ve kterém má mocenskou převahu – ve vztahu k někomu, kdo je aktuálně v nevýhodě.“14 Pomáhající pracovníci trpí hladem po porozumění a po uznání. Pokud je tato profese provozována bez supervize, jen prohlubuje tuto nekončící a nenasytnou touhu po vděčnosti a obdivu. „Povolání pomáhajícího vyžaduje soustavnou supervizi, protože při práci, kterou vykonávají, se nelze řídit pouze vlastním svědomím. Krátkodobá cvičná terapie je dobrým začátkem, přestože jen těžko se v ní dá navodit situace, v níž by se pomáhající stal opravdovým příjemcem pomoci. Ve výcviku je kvůli jiným, ne kvůli sobě.“15 1.3.3 Zvýšená míra stresu Základní dovedností sociálních pracovníků by měla být odolnost vůči stresu, který přichází nejen od klientů, ale také z vyčerpávající práce v organizaci. Pokud se stres v těle nahromadí, může se projevit zhoršením fyzického stavu, psychickými či emočními poruchami. Je v zájmu pracovníka, aby si osvojit některé metody a techniky prevence. Opatření k ochraně a prevenci profesionálního stresu může být například:16 

zaujetí pro práci a hrdost na ni, pracovník věří v její užitečnost, smysluplnost a prospěšnost;



důvěra ve vlastní schopnosti situaci aktivně ovlivnit a zvládnout případné komplikace; možnost si práci organizovat;

14

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, s. 219. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 59. 16 NEŠPOR, Karel. Uvolněně a s přehledem: relaxace a meditace pro moderního člověka. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, s. 47. 15

15



dobré sebeuvědomění na tělesné i duševní úrovni; schopnost dobře si sám sebe uvědomovat umožňuje včas reagovat na příznaky vyčerpání ze stresu; důležitou součástí prevence a zvládání nadměrného stresu jsou relaxační techniky, psychoterapeutické postupy a jóga;



vytvoření

kvalitních

mezilidských

vztahů;

dobrá

komunikace

se

spolupracovníky usnadňuje týmovou práci, navzájem si kvalifikovaně radí, povzbuzují se a spolupracují; 

dostatek informací a osvojení si nutných znalostí a dovedností dává pracovníkovi jistotu a sebedůvěru a pocit kompetence;



včas

vyhledat

odbornou pomoc,

včetně

pomoci psychologické

nebo

psychiatrické; 

finanční ohodnocení má význam praktický i morální; morální ocenění může mít pozitivní a motivující význam, jestliže se zvolí správná forma a doba;



profesionální stres může zmírnit určitá míra soukromí, osobní prostor pro pracovníky, podpora odborných kontaktů a konzultací pracovníků, podmínky pro jejich soustavné vzdělávání (semináře, kursy zvládání stresu).

1.4 Nutnost supervize Po celou dobu výkonu pomáhající profese je nutná soustavná supervize. Jedná se o poradenskou metodu, která se využívá pro zabezpečení a zvýšení kvality profesionální práce. Jde v podstatě o výcvik založený na rozboru případů z praxe. Uskutečňuje se nejčastěji formou individuálních a skupinových konzultací supervidovaných odborných pracovníků se supervizory. Supervizor je nezávislý externí odborník, který vede supervizi, a který není s organizací a sociálními pracovníky nijak spojený a nemá osobní vazby na členy týmu. Pomáhá vidět všechny souvislosti řešeného případu a najít nejlepší možné řešení. Je povinností zaměstnavatele zajistit pracovníkům v přímé péči podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka, což je přímo definováno standardem kvality č. 10 - Profesní rozvoj pracovníků. „Trvalá supervize je v pomáhajících profesích klíčová - bez funkčního systému zpětnovazebních korekcí se každý systém rozlaďuje a jeho činnost je stále méně 16

efektivní. A naopak - čím bezprostřednější a citlivější jsou korekce, tím je činnost efektivnější.“17 Hroník uvádí, že supervizní setkání je metodou rozvoje pracovníků: „...podstatnou částí je reflexe a zpětná vazba. Reflexe a zpětnou vazbu poskytují kolegové, kteří jsou většinou

z jiných úseků a mají předpoklady podívat se na prezentovaný problém

z nadhledu.“ „Pomocí supervize a intervize se také zabezpečuje transfer znalostí a dovedností z výcviku do praxe.“18 Cíle supervize: 

pomoc při tvorbě týmu a vyjasňování si rolí a poznávání jednotlivých členů týmu;



společné efektivní řešení problémů na pracovišti a u klientů;



zkvalitnění

odborného

přístupu

pracovníků

ke

klientům

a profesionalizace práce; 

zlepšení odborného i osobnostního rozvoje jednotlivých pracovníků i celého týmu - je jednou ze složek dalšího vzdělávání a podporou odborných činností pracovníků;

Obecně umožňuje supervize pracovníkům zamyslet se nad kvalitou jejich práce, zvyšuje jejich schopnost reflexe a sebereflexe odborných výkonů a systému jejich práce. Supervize plní zásadní tři úkoly:19 1) kontinuálně napomáhat růstu a zvyšování odborné úrovně práce, umožnění učení a prevence chyb v bezpečném prostředí; 2) předcházení rizika syndromu vyhoření; maximalizace potenciálu týmu a zvyšování efektivity práce; 3) zkvalitnění odborné péče na základě aktuální potřeby supervidovaných.

17

SWIECICKI, Irena a JEŽEK, Petr. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách [online]. Praha: Centrum sociálních služeb, 2008 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://www.vcvscr.cz/kestazeni/40vzdelavani-pracovniku-v-socialnichsluzbach.pdf?PHPSESSID=22f3ee%206f50f4cae57e93eea405b70a10 18 HRONÍK, František. Hodnocení pracovníků. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, s. 76. 19 Metodický pokyn k poskytování supervize. In: Www.msmt.cz [online]. 10.03.2010 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/socialni-programy/metodicky-pokyn-k-poskytovani-supervize 17

2 SOCIÁLNÍ SLUŽBY V následující kapitole objasním pojmy sociální práce a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.

2.1 Sociální práce jako nástroj sociální služby Nástrojem sociální služby je sociální práce. Do 19. století sociální pomoc poskytovala převážně rodina, sousedé a obec prostřednictvím chudinských zákonů, v pracovních domech a pomocí církevní charity. Vlivem průmyslové revoluce a následně rozmachem urbanizace došlo ke stěhování lidí do center, města však nebyla připravena na takový počet přistěhovalců. Šířila se beznaděj, dosavadní formy pomoci nefungovaly, vytratila se solidarita. Stát začal budovat nové instituce pro tyto problémové skupiny lidí. Důvodem byl na jedné straně soucit s těmito lidmi, ale protipólem na straně druhé byl narůstající strach z narůstající a ničivé síly problémů. Vznikly pracovní domy, azylové domy, kláštery, „Boží domy“, sirotčince a „špitály“. „V tomto století se z charitativní práce dobrovolnických sdružení postupně stala etablovaná disciplína se svým vlastním etickým kodexem, metodikou, formálním způsobem výuky a se silným finančním a organizačním propojením na státní správu.“20 V minulých stoletích šlo především o cílenou pomoc potřebným. Sociální práce, tak jak ji chápeme dnes, se vyvinula zejména v 19. a 20. století.21 Pojem Sociální práce můžeme chápat ve dvou polohách:22 1) sociální práce jako obor – aplikovaná věda, která zkoumá komplexní souvislosti mezi intrapsychickými, interpersonálními, skupinovými a společenskými procesy a způsoby jejich

ovlivnění

legislativními,

organizačními,

komunikačními

a

vztahovými

prostředky, s cílem zlepšit životní pohodu všech lidí.

20

NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. knižní vyd. Brno: Zeman, 2001, s. 10. Srov.: NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. knižní vyd. Brno: Zeman, 2001, s. 8-9. 22 Srov.: HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce: metodická příručka pro učitele a supervizory v sociální práci. Praha: Osmium, vydavatelství a nakladatelství, 1999, s. 154. 21

18

2) sociální práce jako činnost – profesionální aktivita, která vytváří podmínky pro rozvoj a lepší využití zdrojů jednotlivce, skupin, komunit s cílem ochránit a posílit zejména znevýhodněné a ohrožené skupiny a jednotlivce ve společnosti. Cíl sociální práce –sociální fungování V současné době se u některých autorů setkáváme s vymezením cíle sociální práce, které se opírá o koncept „sociálního fungováni". Matoušek například uvádí autory: „Sheafor, Horejsi a Horejsi (2000:4-5), kteří považují za cíl sociální práce: ... (1) pomáhat jednotlivcům a sociálním systémům zlepšovat své sociální fungování a (2) měnit sociální podmínky tak, aby chránily tyto jednotlivce a systémy před potížemi ve fungováni."23 Jinou definici, která si rovněž za východisko bere koncept sociálního fungování, uvádí Navrátil: „Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí (sociální fungování).“24

2.2 Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Svou diplomovou práci jsem zaměřila do oblasti sociálních služeb. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách25 definuje tři základní druhy poskytování sociálních služeb sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Ve své práci se budu věnovat třetímu druhu - služby sociální prevence. Zákon definuje 17 druhů sociální prevence. Každá z těchto oblastí má svá specifika a liší se také různorodostí poskytovaných služeb. Organizace XY, ve které pracuji, poskytuje sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. „Jsou zařazené mezi služby sociální prevence, které pomáhají zabránit sociálnímu vyloučení rodin, jež jsou ohroženy z důvodu krizové sociální situace, životními návyky a způsobem života vedoucím ke

23

MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 185. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. knižní vyd. Brno: Zeman, 2001, s. 11-12. 25 Dále jen Zákon 24

19

konfliktu se společností, sociálně znevýhodňujícím prostředím a ohrožením práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby“.26 Tento druh může být poskytování jako služba ambulantní nebo terénní. Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. Je založena na principu poradenství, který vyžaduje rovnocenné postavení ve vztahu sociální pracovník – klient. Vychází z potřeby aktivizace klienta a jeho spolupráce při analýze sociální situace. Stanovením dílčích cílů a jejich dosažením si klient buduje sebedůvěru a schopnost samostatně řešit problémy v budoucnu. Pro terénní sociální práci s rodinami se často využívá také pojmu sociální asistence nebo terénní asistence, označující terénní návštěvní službu v rodinách s dětmi. Přístup pracovníka je nedirektivní s charakterem podpory. Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi je určena dysfunkčním a problémovým rodinám s dětmi, které nejsou schopny zvládnout vývoj dítěte. V důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, existují i další rizika ohrožení vývoje dětí. Základní činnosti se při poskytování sociální služby aktivizační služby pro rodiny s dětmi zajišťují v rozsahu těchto úkonů dle ustanovení § 30 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů:27 a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, mezi které patří: 

26

pracovně výchovná činnost s dětmi;

BECHYŇOVÁ, Věra a KONVIČKOVÁ, Marta. Sanace rodiny: [sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, s. 33. 27 Vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 20



pracovně výchovná činnost s dospělými, např. podpora a nácvik rodičovského chování včetně vedení hospodaření a udržování domácnosti, podpora a nácvik sociálních kompetencí v jednání na úřadech, školách, školských zařízeních; přitom alespoň 70 % těchto činností je zajišťováno formou terénní služby;



nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních dovedností dítěte;



zajištění podmínek a poskytování podpory pro přiměřené vzdělávání dětí;



zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity.

b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, jako je např. doprovázení dětí do školy, školského zařízení, k lékaři, na zájmové aktivity a doprovázení zpět; c) sociálně terapeutické činnosti - socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob; d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, zejména pomoc při vyřizování běžných záležitostí, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začlenění osob. Uživatelé služeb jsou nejčastěji: • rozvádějící se manželé a jejich děti; • neúplné rodiny, které selhávají v některých funkcích; • děti a mládež žijící v nepříznivých rodinných podmínkách; • rodiče zanedbávající nebo nezvládající výchovu dětí; • děti a mládež s výchovnými a vývojovými problémy;

Při práci s touto cílovou skupinou je třeba brát úvahu nejen přání a zájem uživatele, ale také zájem dítěte. Tyto zájmy nejsou vždy v souladu. Primární odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte však nenáleží státu nebo sociálním pracovníkům, ale rodičům. 21

Kvalita poskytovaných sociálních služeb se ověřuje pomocí standardů kvality, které jsou obsaženy v příloze č. 2 Vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu o sociálních službách). Zmíněná příloha k zákonu o sociálních službách rovněž obsahuje 15 standardů a celkem 49 kritérií, která osvědčují kvalitu poskytovaných sociálních služeb. Sedmnáct kritérií má navíc zásadní povahu a jejich nenaplnění může vést až ke zrušení registrace poskytovatele. Zákon vytvořil legislativní prostředí pro rozvoj vztahů mezi poskytovateli sociálních služeb a jejich uživateli. Základní zásady zákona28 jsou: 

bezplatné sociální poradenství pro každého;



zachovávání lidské důstojnosti a respekt k lidským a občanským právům a oprávněným zájmům;



individuální přístup;



aktivizace k samostatnosti;



podpora při zakotvení v přirozeném sociálním prostředí;



rovnoprávnost;



dobrovolnost.

Cílem je mobilizovat uživatele sociálních služeb k převzetí spoluodpovědnosti při řešení jejich nepříznivé sociální situace.

28

Srov.: §2 zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů 22

3 RODINA V této kapitole definuji pojem rodina, uvádím rozdělení rodin podle funkčnosti, důsledky a dopady rozvodu rodičů na děti, objasňuji pojem sociální fungování, systemický přístup k rodině, sanace rodiny, sociální učení, krizová intervence.

3.1 Základ je rodina „Žijeme v nepředvídatelném a složitém světě, který se nám mění před očima. Ať se nám to líbí nebo ne, musíme se vyrovnávat s novými příležitostmi a riziky, která nám takový svět přináší. Tyto změny se týkají i našeho osobního a citového života.“29 Tuto kapitolu zařazuji z toho důvodu, že fungující a spokojená rodina je přáním nejen terénních sociálních pracovnic, ale hlavně samotných rodin s dětmi. Podle zkušeností kolegů s prací v těchto rodinách je využití sanace rodiny efektivním nástrojem pomoci a podpory. Považuji to za stěžejní část diplomové práce, protože jak uvádí Sobotková „rodina je primárním kontextem lidské zkušenosti od kolébky až po hrob. Přesto se psychologie dlouho zajímala o lidského jedince bez většího zájmu o prostředí, v němž jedinec vyrůstá a žije.“30 Teoretických knih o rodině existuje poměrně málo a „knihy o rodině u nás dosud publikované vycházejí převážně z poradenské praxe, z oblasti rodinné terapie nebo v nich převažuje sociologizující pojetí“31 „Rodina je unikátní a nenahraditelnou institucí proto, že optimálně spojuje osobní zaujetí dospělých na prospěchu partnerů i dětí s univerzálním zájmem společnosti na stabilizovaném soužití mužů a žen i na socializaci „řádných občanů“.32 Rodina je důležitá sociální skupina, která plní celou řadu funkcí:33 

biologicko-reprodukční (rodiče mají funkci plodit děti);



ekonomicko-zabezpečovací (neměla by převyšovat nad emocionální funkcí) ;

29

GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 156. SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 9. 31 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 9. 32 MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 183. 33 Srov.: ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Dítě a rozvod rodičů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 12. 30

23



emocionální (sdílet s dítětem pocity, pomáhat mu je vyjadřovat, dávat je najevo a mluvit o nich) ;



socializačně výchovná (fungování mezi jinými dětmi a ve společnosti druhých dospělých).

Biologická rodina34 je základní jednotkou společnosti a svým členům poskytuje zázemí, zprostředkovává zkušenosti, uspokojuje potřeby. Každý v rodině má své role, které se stávají součástí jeho osobnosti. Mezi jednotlivými členy se vytvářejí rozmanité vztahy s určitým chováním a stylem komunikace. Každá rodina má vybudovaný svůj hodnotový systém, který má vliv na chování jejích členů a určuje přednostní strategie zvládání problémů. Giddens definuje několik typů rodin a svazků:35 

nukleární rodina – skládá se z dospělých manželů a jejich vlastních nebo adoptivních dětí, kteří spolu žijí ve stejné domácnosti; přináší dítěti lásku, jistotu, ochranu, navigaci, komunikaci, učení příkladem;



rozšířená rodina – pokud kromě manželů a dětí žijí v rodině i další příbuzní, jako např. synovci, bratři prarodiče, tety; přináší dítěti pocit pospolitosti, pocit vzájemnosti, výměnu zkušeností, pomoc;



monogamie – jeden muž má pouze jednu manželku a opačně;



polygamie- jedná se o situaci, kdy jeden muž nebo jedna žena má více manželských partnerů;



kohabitace – se označuje stav, kdy spolu dvojice partnerů žije v sexuálním vztahu, aniž jsou manželi.

Podle Dunovského36 lze na základě diagnostického dotazníku funkčnosti rodiny rozdělit do čtyř pásem podle funkčnosti: 

funkční – dobrý vývoj dítěte a jeho prospěch je zajištěn;

34

Ve své práci se soustředím pouze na biologickou rodinu, nevěnuji se formám náhradní rodinné péče. Srov.: GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 156-157. 36 Srov.: DUNOVSKÝ, Jiří. Dítě a poruchy rodiny. Praha: Avicenum, 1986, s. 28. 35

24



problémová – vyskytují se poruchy některých funkcí, ale rodina je schopna vlastními silami tyto poruchy řešit, rodina vyžaduje jednorázovou nebo krátkodobou pomoc a potřebu zvýšené pozornosti;



dysfunkční – vyskytují se zde vážnější poruchy, bezprostředně ohrožují rodinu jako celek a zejména vývoj dítěte, rodina vyžaduje soustavnou pomoc;



afunkční – rodina přestává plnit svou funkci a dítěti škodí nebo ho ohrožuje na životě a sanace takové rodiny vůči dítěti je bezpředmětná.

V praxi sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi se pracuje práce s pásmem problémových a dysfunkčních rodin. Současné znaky rodiny Začínají se projevovat určité nové specifické znaky rodiny, související s vývojem společnosti i se stíráním rozdílů mezi mužskou a ženskou rolí. Roste zaměstnanost žen i mužů, jejich pobyt v pracovním procesu a s tím související omezení časového prostoru kontaktů rodičů s dětmi. Projevuje se omezení vícegeneračních vztahů – děti nevidí, jak se jejich rodiče starají o své rodiče, nemají zkušenost s těmito vztahy. Činnosti, které dřív dělala a vykonávala rodina, se posunují do společenských služeb. Vlivem technického rozvoje dochází k omezení mezilidských vztahů. Dítě je zvyklé používat internet, mail, icq, skype. Omezuje se tím jeho komunikační schopnost. Dítě bere za normu, že odešle zprávu a čeká na odpověď.37 V případě rodiny v nějakém směru dysfunkční, mohou být některé důležité potřeby nenaplněny, a rodina se pro ně stane spíše zdrojem zátěže. Rozvod a děti Podle Giddense je vztah aktivní záležitostí a musí se na něm pracovat, má-li přetrvat. Některé rodiny nefungují, manželé se vzdálili od sebe a nemají už společné zájmy, společnou řeč – nemohou se dohodnout a nefunguje to. Netěší se na sebe a je jim jedno, kdo kdy přijde domů a co bude dělat. Pokud spory vyvrcholí, často propuknou v hádku.

37

Srov.: ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Dítě a rozvod rodičů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 11. 25

Manželé pak řeší spory a hádky tím, že se rozhodnou od sebe odejít. U dítěte to způsobí nejistotu, obavu, strach, pocit samoty, pocit úzkosti, vztek, nerozhodnost, otázky.38 Špaňhelová uvádí reakce dítěte na spory mezi rodiči, na riziko rozchodů.39 Patří mezi ně lež, drobné krádeže, útěk z domova, noční děsy, zamlklost, lhostejnost. Vždy je velmi důležité o tom s dětmi hovořit, vysvětlit, co se děje, že ho rodiče mají stále rádi a budou se o něj starat. „Dopad rozvodu na děti závisí na mnoha faktorech: na jejich věku, na intenzitě předchozího konfliktu mezi rodiči i na tom, zda mají sourozence, prarodiče a další příbuzné.“40 „Je pravděpodobné, že nezáleží jen na přítomnosti či nepřítomnosti obou rodičů, ale též na náplni a stylu výchovy, kterou dítěti poskytují. Zdá se, že děti prospívají nejlépe, jsou-li milovány, jsou-li jejich rodiče zásadoví a citliví k jejich potřebám. Rozvod samozřejmě činí udržení tohoto stylu rodičovství obtížným – ale podobně neblaze působí na děti i rozhádaní rodiče, kteří zůstávají spolu.“41 Zabránění ve styku – „jde o snahu jednoho z rodičů kontakt s rodičem druhým výrazně omezit nebo znemožnit. Důvodem bývá rozvodový boj.“

42

Zprostředkování

kontaktu dítěte s oběma rodiči tvoří část práce terénních sociálních pracovníků. Práce s rodinou je legislativně upravena řadou zákonů.43 Vrcholným dokumentem o právech dětí je Úmluva o právech dítěte OSN z roku 1989.44 Práva dítěte hájí nejrůznější instituce od státních až po nestátní neziskové organizace. Mezi státní patří především Orgán sociálně-právní ochrany dětí, který dbá na dodržování práv dítěte a jedná v případě, že jsou porušována.

38

Srov.: ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Dítě a rozvod rodičů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 30. Srov.: ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Dítě a rozvod rodičů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 46-53. 40 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 167. 41 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 168. 42 NOVÁK, Tomáš a PRŮCHOVÁ, Bohumila. Předrozvodové a rozvodové poradenství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 71. 43 zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, zákon 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte, Zákon č. 64/1964 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 359/1999Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a dalších. 44 Česká republika ratifikovala tuto úmluvu v roce 1991. Úmluva je souhrnem všech základních práv dítěte. Úmluva o právech dítěte dále klade důraz na období rané péče a jednoznačně upřednostňuje rodičovství biologické – vyžaduje jeho respektování. 26 39

Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) Základním úkolem orgánů sociálně-právní ochrany dětí je ochrana zájmů dítěte. Právo dítěte na pravidelné, osobní kontakty s oběma rodiči je deklarováno v Úmluvě o právech dítěte schválené OSN a je zdůvodněno celou řadou výzkumů. Omezení by přicházelo v úvahu, kdyby jeden z rodičů dítě ohrožoval fyzicky nebo prokazatelně ohrožoval jeho psychosociální vývoj.45 Odvrácená strana rodiny „Rodinné vztahy mezi manželi, mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci i mezi vzdálenými příbuznými bývají mnohdy láskyplné a uspokojující. Stejně dobře však mohou být také zdrojem obrovského napětí, přivádět lidi k zoufalství nebo je naplňovat značnou úzkostí a pocitem viny. Rodina totiž může být i zdrojem útlaku: spory a konflikty mohou vést k rozvodům a existuje také souvislost mezi rodinnými vztahy a vznikem duševních chorob. Nejtragičtější následky však má sexuální zneužívání dětí nebo týrání.“46 Domnívám se však, že pokud k něčemu takovému v rodině dochází, jen velmi těžko se to odhaluje a především prokazuje.

3.2 Systemický přístup k rodině Považuji za nezbytné nyní věnovat pozornost objasnění nejvíce propagované metody terapeutické práce v organizaci XY. Tento terapeutický přístup je založen na rodinné terapii a systemickém modelu růstu. Macek soudí, že systemický přístup je v současnosti jedním z hlavních trendů v humanitních vědách, jde o ucelenou a vědecky podloženou variantu pohledu na člověka a společnost.47 „Nejde o módní záležitost v psychologii, ale o nejvhodnější přístup, který umožní rodinu chápat a pracovat s ní v celé složitosti jejího fungování.“48

45

NOVÁK, Tomáš a PRŮCHOVÁ, Bohumila. Předrozvodové a rozvodové poradenství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 86. 46 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 174. 47 MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 222. 48 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 17. 27

Autorkou systemického modelu růstu je zakladatelka společné rodinné terapie a světoznámá

představitelka americké humanistické psychologie Virginie Satirová

(1916 - 1988). Její systemický přístup se věnuje komunikaci a vztahům mezi členy rodiny. Hlavní důraz klade na pozitivní hodnotu člověka a jeho růstové možnosti. V terapii se soustředí na proces změny od patologie k efektivnějšímu využívání zdravého potenciálu člověka. Při osobním a profesionálním růstu podporuje zvýšení zodpovědnosti člověka za sebe a svoje vztahy. Tohle se děje prostřednictvím transformační změny, při které člověk s podporou vnitřních zdrojů může změnit nejen své chování, ale i život tak, aby mohl žít ve shodě s tím, co vnitřně prožívá a jak to vyjadřuje. Systemický model růstu se zaměřuje na procesy lidského poznání, uvědomění, přijetí a dělání (konání). Prostřednictvím systemického modelu růstu mohou jednotlivci nebo součást páru, rodiny, skupiny rozvíjet v různých společenských kontextech své osobní zdroje.49 Někteří autoři se přou o název - zda „systémový“ či „systemický“. „Odpovídá to současnému trendu v zahraniční literatuře, kde se rozlišují anglické termíny „systems thinking“ – systémové myšlení a „systemic therapy“- systemická terapie, tj. specifické označení pro přístup milánské školy rodinné terapie.“ 50

3.3 Sanace rodiny Sanací je obecně označováno ozdravení, vyléčení, přijetí opatření k nápravě, sanování. Bechyňová uvádí definici podle Matouška: „Sanace rodiny/podpora rodiny - postupy podporující fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, příp. kvůli tomu, že je sám někým z rodiny ohrožen.“51 Měla být metodou první volby u většiny případů, kdy je sociální služba kontaktována kvůli výskytu domácího násilí.

49

Srov.: Www.satir-institute.sk [online]. 2010 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z WWW: 50 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 19-20. 51 BECHYŇOVÁ, Věra a KONVIČKOVÁ, Marta. Sanace rodiny: [sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, s. 17. 28

„Základním principem sanace je podpora dítěte prostřednictvím pomoci jeho rodině. Cílem sanace rodiny je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako celku.“52 Rodina poskytuje dítěti jistotu a bezpečí. V rodině nachází příležitost pro navázání spolehlivého citového vztahu, který je významnou emoční zkušeností a modelem pro další mezilidské vztahy. „Kdo jsou klienti sanace rodiny? Klientem sanace rodiny je celá rodina jako interakční systém ohrožený špatnou sociální situací, izolovaností, zvýšenou mírou stresu, frustrací rodičů i jejich výchovnou nezkušeností, která má přímý dopad na prospívání dítěte.“53 Sanace rodiny je využívána jako účinný nástroj k prevenci odebírání dětí z rodin do zařízení pro výkon ÚV54, nebo k jejich návratu z těchto zařízení domů. Jedná se o soubor opatření sociálně-právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a programů. Jsou poskytovány nebo ukládány rodičům dítěte a dítěti, jehož sociální, biologický a psychologický vývoj v rodině je ohrožen. Příčinou ohrožení zdravého vývoje dítěte v rodině mohou být:55 

rizikové faktory rodiny - rodiče, případně jeden z rodičů sám pochází z dysfunkční rodiny, část života prožil v zařízení pro výkon ÚV, nízké vzdělání, jsou dlouhodobě nezaměstnaní nebo nezaměstnatelní, dlouhodobě se pohybují na hranici minimálního příjmu, mají problémy s hospodařením, mají dluhy na bydlení a různých bankovních i nebankovních institucích, užívají drogy, alkohol, závislost, nemají oporu v nejbližší rodině mezi přáteli;



prostředí – důležité je, aby rodina měla kde bydlet. Sanace rodiny není nástrojem k získání bydlení;

 52

aktuální sociální situace rodiny;

BECHYŇOVÁ, Věra a KONVIČKOVÁ, Marta. Sanace rodiny: [sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, s. 18. 53 BECHYŇOVÁ, Věra a KONVIČKOVÁ, Marta. Sanace rodiny: [sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, s. 51. 54 ÚV - zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči (kojenecké ústavy, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, dětské domovy, výchovné ústavy) 55 Srov.: BECHYŇOVÁ, Věra a KONVIČKOVÁ, Marta. Sanace rodiny: [sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, s. 19. 29

„Dříve než profesionál dojde k názoru, co je v rodině za problém, měla by rodina sama dostat prostor k tomu, aby své problémy zformulovala. Řešení problému definovaného rodinou by v situaci, kdy to je možné, mělo mít přednost před řešením problému, který v rodině vnímá profesionál“.56 Z tohoto důvodu se rodiče i dítě podílejí na sestavení a odsouhlasení sanačního plánu, který obsahuje cílový stav situace rodiny, časový úsek pro naplnění cílového stavu, minimální časový úsek, po kterém bude efektivita vyhodnocována, a jsou zde také domluveny znaky, podle kterých bude efektivita hodnocena. Úkolem sociálních pracovnic při sanaci v rodinách je získávat, zpracovávat a poskytovat klientům objektivní informace - učit rodiče využívat jejich práva a možnosti a tím i vlastní zodpovědnosti za svůj život a život celé rodiny. Je vhodná u rodin, kde dochází k zanedbávání dítěte v menší míře. Sanace rodiny může pomoci převážně v rodinách, kde zůstávají zachovány citové vazby a jsou zde dobré vztahy. V takovém případě se zde pracuje na základech fungování rodiny – komunikaci, respekt k potřebám ostatních členů rodiny, spolupráce - pravidla, hranice, společné rozhodování, zodpovědnost; důslednost, aktivní život, vytváření hodnot, podpora zájmů, informovanost, kompetence, zvyky. „Rodina může být místem, kde člověk najde lásku, porozumění a podporu, i když všechno ostatní zklame; kde se osvěžíme, nabereme novou sílu a úspěšněji se pak vyrovnáme s vnějším světem“.57

3.4 Sociální učení Následující kapitolu uvádím z důvodu potřeby pracovat s rodinou jako celkem: rodiče jsou pro děti vzorem a také práce sociálních pracovnic v rodině se může stát vzorem pro děti i jejich rodiče. Sociální pracovnice, které docházejí do rodin, pracují s rodinou pomocí sociálního učení. Dysfunkce rodiny se může projevit např. výchovným zanedbáváním, nebo rodiče mohou učit dítě takovým hodnotám a normám, způsobu uvažování a chování, které majoritní společnost považuje za nežádoucí. Velmi důležitou složkou dětské zkušenosti 56 57

MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 193. SATIR, Virginia. Kniha o rodině: [základní dílo psychologie vztahů]. Vyd. 2. Praha: Práh, 2006, s. 22. 30

je jeho hodnocení rodiči a je rozhodující, zda je posuzují převážně pozitivně, nebo naopak negativně. Tímto způsobem rodina vytváří základ jeho budoucího sebepojetí a z něho vyplývajícího směřování.58 Palán definuje sociální učení jako „proces osvojování si sociálních norem příslušné společnosti, osvojování si sociálních dovedností a návyků, postojů a dispozic k sociálním rolím i dotváření osobnostních rysů. Učení se sociálním rolím.“ Jedinec si záměrně, ale především nezáměrně osvojuje sociální chování.59 „Sociální učení je důležitý druh lidského učení. Při něm si jedinec ve styku s druhým člověkem nebo se sociální skupinou osvojuje dovednosti, návyky a postoje potřebné ke společenskému styku, k „životu mezi lidmi“, přejímá za své sociální role, morální, estetické a jiné normy společnosti, formují se jeho motivy a rysy“60 V sociálním učení rozeznáváme několik základních forem: 

„Napodobování



Učení sociálním posilováním (odměnou a trestem)



Učení identifikací, přejímáním nebo zamítáním modelů



Observační učení (zástupné učení).“61

„Sociálním učením získává jedinec soustavu vědomostí a dovedností, které se mohou změnit i v návyky. Produktem sociálního učení jsou také postoje. Vztah člověka ke světu (k přírodě, civilizaci, sociálnímu prostředí) se utváří neustále, jako řešení stálého rozporu mezi dosaženou a žádoucí úrovní lidského života. Dochází k neustálému obohacování i ke stálé korekci názorů.“62 Jak je sociální učení efektivní, záleží na vnitřních individuálních dispozicích, ale také na vnějších podmínkách - na míře působení kolektivu, rodiny, státu, na životním prostředí. 58

Srov.: VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008, s. 590. 59 PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje. Výkladový slovník. 1.vyd. Praha: Academia, 2002, 280 s. ISBN 80200-0950-7. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/socialni-uceni 60 ČÁP, Jan. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1993, s. 111. 61 ČÁP, Jan. Psychologie pro učitele. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 192. 62 PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje. Výkladový slovník. 1.vyd. Praha: Academia, 2002, 280 s. ISBN 80200-0950-7. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/socialni-uceni 31

3.5 Krizová intervence Někdy sociální pracovnice při návštěvě v rodině musí řešit krizovou situaci, kterou klient nedokáže zvládnout vlastními silami. Krizová intervence je kvalifikovaná okamžitá sociální a psychologická pomoc. Cíl krizové intervence definovala pracovní skupina zpracovávající pod vedením Baštecké standardy krizové pomoci pro návrh Zákona o sociální pomoci: „Cílem je poskytnout klientovi bezpečí, podporu, naději a vedení, aby pocítil úlevu, aby se zvýšila jeho schopnost situaci zvládat a aby se vrátil na předkrizovou úroveň přizpůsobení a žití.“63 Proces krizové intervence:64 

okamžitá redukce ohrožení - od prvního okamžiku kontaktu s osobou v krizi je nutné pozorně sledovat všechny signály, které svědčí o riziku a nebezpečí;



první odhad situace a její posouzení - zjištění a posouzení aktuálního stavu klienta je klíčové; sledujeme jeho schopnost komunikace a orientace v realitě, jakými prostředky a co se snaží sdělit;



formulace hypotézy - odhad situace, dokreslený dostupnými informacemi, nám umožní vytvořit hypotézu o vzniku a průběhu krize a také odhad prognózy;



intervence - důležitým krokem je pokus o zjištění hypotézy týkající se příčin krize, kterou má sám klient.

Kopřiva definuje čtyři druhy intervencí podle způsobu komunikace s klientem: 

instrukce – znamená direktivní návod k jednání, opírá se o hodnocení problémové situace; musí klienta oslovit, měla by v osobním problému pomoci;

63 64

VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. 2. vyd. Praha: Portál, 2007, s. 53. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 132-133. 32



komentář – pracovník odpovídá na problém vlastním stanoviskem, poukáže na pozitivní rys a postaví problém do nového světla;



kladení otázek – pomáhají klientovi ujasnit si, co chce změnit, vyvolá nové nápady; Otázky nesmí být sugestivní;



rezonance – pomáhající pouze zrcadlí to, co klient sám říká; pracovník naslouchá a opakuje to hlavní, co klient řekl; dává tím najevo, že dobře slyšel a pochopil.65

Mezi pomáhajícími profesionály v anglosaských zemích se koluje pravidlo: S klientem v krizi jednejte jako s lekavým koněm. Nic se nemá dělat náhle a překotně. Na klienta dobře působí klidný hlas ve stejné poloze. Pracovník by měl komentovat vše, co dělá, např.: „Teď zatelefonuji sestře na oddělení, abych zjistila... zajdu si do skříně pro další papíry... odmlčela jsem se, protože jsem přemítala o tom, co jste mi řekl..." Takové chování podpoří pocit bezpečí a zabraňuje rozvoji paranoidní percepce.66 „Krizová intervence je u cíle, když je klient schopen cítit a vyjadřovat emoce, je zorientován v realitě, chápe svoji situaci, je schopen předjímat následky a začíná více či méně autonomně uvažovat o možnostech v blízké budoucnosti. Je schopen spolu s odborníkem volit varianty další péče nebo jiná opatření, pokud jsou nezbytná.“67 Na závěr intervence je vhodná rekapitulace a vyjasnění, jaké má klient možnosti v případě zhoršení situace. Prospěšné je také projevení zájmu o klientův osud, až krizi překoná. Pomáhající získá potěšení ze své práce, pokud klient situaci zvládne a zároveň užitečnou zpětnou vazbu, která může působit proti syndromu vyhoření. Jedná se o speciální dovednost a pro její dobré zvládnutí je potřeba projít výcvikem, který obsahuje teoretickou i praktickou část.

65

Srov.: KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 2., rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál, 1997, s. 49-50. 66 Srov.: MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 134. 67 MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 134. 33

4 KAZUISTIKY A NEJČASTĚJI ŘEŠENÉ PROBLÉMY V této části uvádím dvě kazuistiky z praxe, které ukazují důležitost terénní sociální služby a způsoby řešení přímo v přirozeném prostředí rodiny s dětmi. Pro naplnění cíle mé diplomové práce – sestavení návrhu rozvojového plánu pro zaměstnance organizace XY, jsem pracovala s interními materiály a snažila jsem se postihnout co nejvíce hledisek, které by mohly mít s řešením případu nějakou souvislost. S každým zájemcem o sociální službu je veden rozhovor. Na základě zjištění potřeb je vytvořena individuální zakázka – tj. typ požadované služby – a naplánovány kroky (individuální plán) k jejímu naplnění. Cíle, které si uživatel stanoví, vycházejí z jeho zájmu, možností a schopností, zohledňují jeho zdravotní a sociální situaci. Sociální pracovník a zájemce o službu uzavírají dohodu o poskytování sociální služby písemnou či ústní formou. Obsah dohody mohou pracovník a uživatel služby průběžně změnit s ohledem k vývoji životní situace uživatele písemně formou dodatků ke smlouvě, ústně zaznamenáním do záznamu o práci s uživatelem. V současnosti organizace pracuje nebo ukončila spolupráci s celkem 11 rodinami. Na základě individuálních zakázek a informací v kartotékách rodin jsem sestavila kazuistiky, které mi následně pomohly identifikovat a kvantifikovat nejčastěji řešené problémy v rodinách s dětmi. Z důvodu ochrany osobních údajů zde neuvádím všechny sestavené kazuistiky, ale namátkově pouze 2, jména a věk jsou pozměněny.

4.1 Kazuistika č. 1 4.1.1 Abstrakt V kazuistice č. 1 jsou spolupracující rodině poskytovány sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, které pomáhají obnovit komunikaci v rodině. Cílem je obnovit přirozené fungování rodiny a posílení komunikace mezi jejími členy. 4.1.2 Úvod První kasuistika je věnována rodině, kterou tvoří matka a její dvě děti a částečně také otec s novou rodinou. Matka vyhledala pomoc sociálních pracovníků sama na základě 34

doporučení známých. Požádala o spolupráci s našimi pracovnicemi pro zlepšení situace v rodině i pro zlepšení situace při předávání dětí otci. Dochází k asistenci při předávání dětí, matka se účastní workshopů a ženských skupin za účelem pochopení vlastního jednání. 4.1.3 Rodinné poměry Jedná se o rozvedenou rodinu, děti byly svěřeny do péče matky, která však péči o nezletilé děti nezvládala. Otec – Petr 35 let, SŠ vzdělání, pracuje v dopravě jako řidič kamionu. Znovu se oženil a nová manželka Jiřina mu porodila syna. Matka – Eva 32 let, Petra vystudovala gymnázium a poté VOŠ -

studijní obor

rehabilitace. Pracuje v nemocnici na rehabilitačním oddělení. Matka pochází z úplné rodiny, dobře finančně zajištěné, otec byl architekt a matka učitelka. Nepije, nekouří, o domácnost se stará vzorně a pečlivě. Otec – Petr 38 let pochází také z úplné rodiny, ale jeho otec byl vždy dominantní a jeho matka se často musela přizpůsobovat jednání otce. Petr je po vzoru svého otce také dominantní a jeho děti často viděly, že se matka Eva musela často přizpůsobit plánům otce. Rodina fungovala bez problémů. Společné manželství trvalo 10 let, důvodem k rozvodu byla nevěra pana Petra a následně citové ochladnutí a nesnesitelný odpor ze strany Evy. Rozvod proběhl rychle a děti byly svěřeny do péče matky. Petr se znovu oženil a nová manželka Jiřina mu porodila syna. Matka Eva žije sama, přítele zatím nemá. Po rozvodu děti chtěly navštěvovat otce. Pro děti jezdila na předávání Petrova nová manželka Jiřina. Dokud jezdila ona, vše se obešlo bez komplikací. Jiřina se však po 3 letech předávání zablokovala a vyjádřila se, že pokud Petr bude chtít děti vidět, tak si je bude muset sám vyzvednout. Poté začal jezdit na předávání dětí otec Petr, předávání se uskutečňovalo pravidelně 2x do měsíce. Matka Eva byla ve většině případů nesvolná k předání, když viděla otce svých dětí. Hlavně ze začátku se předávání neobešlo bez asistování našich sociálních pracovnic. Děti ze společného manželství jsou dvě. 35

Dcera Pavlína 12 let, studentka Gymnázia, prochází pubertou a projevila zájem o bydlení s otcem a jeho novou rodinou. Matka s tímto nesouhlasí. Syn Jan 10 let, žák 4. třídy. Patří mezi vzorné žáky, nemá problémy ve škole. Nedokáže však najít cestu ke komunikaci se svou setrou Pavlínou. Má časté neshody i s matkou. Vzhledem k tomu, že matka má děti svěřeny do výchovy, podílí se na výchově z větší části pouze ona. Přesto se děti mezi sebou nedokáží domluvit. Matka je nezvládá, děti ji neposlouchají. Hlavní příčinou je psychická nevyrovnanost matky a špatná sebedůvěra. Otec se velmi do výchovy nezapojuje, děti k němu a jeho nové ženě však chovají přirozený respekt. 4.1.4 Bytové poměry Matka pečuje o své děti jako samoživitelka, bydlí v družstevním bytě 2+KK, který si pořídili ve společném manželství s manželem Petrem, a který jí po rozvodu zůstal. Jeden pokoj slouží jako dětský, druhý pokoj používá Eva jako obývací a zároveň zde i přespává. V místnostech je čisto a pořádek, není cítit jakýkoliv zápach. Byt je vybaven skromně, ale funkčně. V dětském pokoji jsou dvě válendy, psací stůl a hodně polic, ve kterých je dostatek literatury i místo na učebnice. V Evině pokoji je rozkládací válenda, televize a konferenční stolek. Veškeré šatstvo je umístěno účelně v šatně, nacházející se ihned u vstupních dveří. 4.1.5 Ekonomické poměry Matka Eva je v produktivním věku, pracuje pouze všední dny, o víkendech se věnuje domácnosti a dětem. Má zajištěný stálý finanční příjem cca 20.000 Kč. Otec na děti platí výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně a také příležitostně kupuje dětem dárky, obuv a ošacení. Jeho čistý měsíční příjem je kolem 30.000 Kč. 4.1.6 Sociální anamnéza Spolupráce s rodinou matky Evy začala v červenci 2011. V první fázi se sociální pracovnice věnovaly dětem Pavlíně a Janovi, děti docházely na pracovní dílničky – „tvoření“. Pracovnice v sociálních službách je sledovaly při práci, snažily se navázat přátelskou atmosféru, podněcovaly děti ke spolupráci a kooperaci. Pokud byly děti bez 36

matky, nedokázaly komunikovat jako sourozenci, neustále bylo cítit mezi nimi napětí a zášť. Někdy přicházely děti na tvoření i s matkou. V průběhu terapeutických dílen se zjistilo, že matka Eva často podsouvala dětem své názory a volby, snažila se jim přikazovat něco, o čem by dokázaly určitě rozhodnout i samy. Projevilo se, že je to hlavně matka Eva a syn Jan, kdo se přetahuje o názor (jestli použít modrou nebo zelenou pastelku, či červený nebo žlutý korálek). Svým stylem jednání a myšlení se syn Jan hodně podobá matce Evě. Dívka Pavlína komunikovala pouze se sociálními pracovnicemi, kterým se jevila velmi inteligentní. Pokud jí matka něco poroučela, projevil se u ní vzdor vůči matce a částečně i vůči bratrovi. Pavlína si vše chtěla udělat po svém, chtěla si to vyrobit jinak. Sociální pracovnice také začaly docházet 1x týdně přímo do rodiny. Snažily se situaci špatné komunikace řešit pomocí společenských her. Ze začátku hrály s matkou a dětmi Člověče nezlob se a Pexeso. Postupem času, až se vztah k nim začal měnit na více důvěrný, zařadily psychologické a zážitkové hry, které umožňují uvědomění si vlastních modelů chování a také zamyšlení se nad nimi. I přes snahu sociálních pracovnic pro obnovu standardního fungování rodiny, Pavlínu ani bratr, ani matka nerespektovali. Nemohla si v rodině vůbec prosadit své názory, proto se rozhodla a prosadila si svěření sebe do péče otce Petra. Dcera Pavlína na doporučení matky a našich sociálních pracovnic navštívila pedagogicko-psychologickou poradnu. Řešila návaly agrese a hněvu, které pramenily z toho, že ji matka nechtěla pouštět za otcem. Otec nakonec se svěřením do péče souhlasil. Matka se potom cítila velmi špatně a musela navštívit psychoterapeuta. Požádala o krizovou intervenci a také se zúčastnila „Ženské skupiny“, které naše organizace pravidelně pořádá pro ženy, hledající pomoc v kritických uzlech svého života. Eva měla po odebrání dcery Pavlíny pocit, že selhala jako matka. Díky ženské skupině pochopila svou roli a smířila se s rozhodnutím soudu.

37

Další schůzky proběhly ohledně dcery Pavlíny. Sociální pracovnice se setkaly s otcem Petrem a jeho manželkou Jiřinou. Šlo o řízenou mediaci, jednalo se o podmínkách předávání, o jeho pracovním vytížení, jakým způsobem a jak často chce Pavlínu matce předávat. Stejná problematika byla projednávána i s matkou Evou. Zajímala se o informace, jak to probíhá u soudu, co je potřeba ještě projednat. 4.1.7 Spolupráce s ostatními organizacemi Během spolupráce s rodinou jsme byly v kontaktu psychoterapeutem ohledně matky Evy a také s pracovnicí pedagogicko-psychologické poradny, kterou navštívila dcera Pavlína. 4.1.8 Sociální diagnóza S rodinou jsme spolupráci ukončili v prosinci 2011 na žádost matky, po odebrání dcery Pavlíny do péče otce požádala sama o ukončení smlouvy. I když si uvědomila své špatné vzorce chování, bylo již příliš pozdě se snažit napravit vztah ke své dceři Pavlíně, která u otce nalezla disciplínu a přirozenou autoritu. Vztah k synovi Janovi se velmi zlepšil: matka si uvědomila, že se snaží kopírovat direktivní vzorce chování svého ex-manžela. Po několika krizových intervencích začala respektovat názory i postoje svého syna Jana a už se nesnažila ho ovlivňovat v nepodstatných věcech. 4.1.9 Diskuse Nálezy: V rodině nefungovala komunikace na úrovni respektování. Matka se neustále snažila vyrovnat direktivností svému bývalému manželovi Petrovi. Základní diagnosa: Dcera odmítala přijmout vzorce chování, které objevila u matky i bratra. Proč to považujeme za důležité: Důležité je, že dcera si zachovala svůj názor i pohled na svět, matka nalezla nepřípustné vzorce chování u sebe a syn vlivem působení mediace v rodině pochopil, že nemusí mít vždy pravdu a být vždy dominantní, jako to viděl u svého otce.

38

4.2 Kazuistika č. 2 4.2.1 Abstrakt Asistence při předávání syna rozvedených rodičů z důvodu špatné komunikace mezi bývalými partnery. Cílem je nastolit systém a zajistit dohled nestranného sociálního pracovníka při předávání, zmírnit dopady konfliktních situací na dítě a předejít hádkám před dítětem. 4.2.2 Úvod Druhá kazuistika řeší problém rozvedených rodičů při předávání syna. Matka odmítá syna předávat otci a syn nechce za otcem jít. O spolupráci se sociální pracovnicí požádal otec na základě doporučení OSPODu v listopadu 2010. 4.2.3 Rodinné poměry Rozvedená rodina, rodiče se rozvedli, když byly synovi 3 roky, syn svěřen do výchovy matce. Otec Vladimír 30 let, VŠ vzdělání, pracuje na finančním úřadě. Bydlí se svou novou ženou, která má vlastní 3 děti ve věku 8, 10 a 11 let. Matka Naděžda 25 let, SŠ vzdělání, v současné době v domácnosti. Po skončení mateřské dovolené nepracuje. Syn Jakub ve věku 5 let, ve všední dny navštěvuje mateřskou školku v místě bydliště. Učitelkám se jeví spíše jako samotář, často agresivní na jiné děti, často jde do konfliktu a používá i nevhodná a vulgární slova. Oba rodiče pocházejí z úplných rodin. Otec Vladimír nemá sourozence, byl spíše rozmazlován a příliš milován svými rodiči. Rodiče ho vedli hodně i ke sportu, spíše skupinové sporty. Zažil pěkné dětství, hodně s ním rodiče cestovali, o dovolených navštěvovali i exotická místa. Lásku, kterou cítil a zažil od rodičů, chce předat dál a trápí ho, že nemůže být se svým synem Jakubem častěji. 39

Matka Naděžda má sestru – dvojče. Její rodiče pracují v zemědělství a také doma hodně vyžadovali pomoc dětí při údržbě zahrady a sadu. Sestry pomáhaly i při úklidu kolem zvířat. Dětství měla Naděžda pěkné, ale z důvodu dozrávání letního ovoce v době prázdnin nezbyl čas na společnou dovolenou. Naděžda poznala Vladimíra ve svých 18 letech, byl to její první chlapec a doslova jí učaroval. Vladimír byl vždy pěkně oblečen, měl vždy hodně peněz a uměl poutavě vyprávět o svých zážitcích z cest. Po roce uzavřeli manželství a po dalším roce se jim narodil syn Jakub. Bydleli v bytě 3+1, který zdědil Vladimír po tragické nehodě svých rodičů. Problémy ve vztahu začaly ihned po narození syna. Rodiče Naděždy příliš často chodili na návštěvu, někdy i několikrát týdně. Hodně mluvili Naděždě do výchovy syna Jakuba, matka často na návštěvě i vařila, uklízela, žehlila. Řídila celou domácnost své dcery. Vladimír necítil doma soukromí. Naděžda byla a je hodně pod vlivem rodičů, kterým se Vladimír nelíbil. Neustále hledali nějaké chyby a řídili i jeho volný čas. Naděžda byla na straně rodičů a po častých hádkách s Vladimírem s ním přestávala komunikovat. Vladimír hledal klid někde jinde a našel si svou současnou ženu. Rozvod s Naděždou proběhl, když byly Jakubovi 3 roky. Prvotním důvodem k rozvodu byl silný vliv rodičů a nesamostatnost Naděždy. Syn byl svěřen do výchovy matce a soud ustanovil, že předávání otci bude probíhat 2x do měsíce. Předávání probíhalo v pořádku asi rok. Poté otec zažádal soud o úpravu styku s dítětem, aby mohl syn pobývat u něj i přes víkend. S tím ale matka nesouhlasila a chtěla zachovat původní frekvenci. Začala dělat problémy při předávání. Otec Vladimír byl často, pokud si přijel pro syna, slovně napadán ze strany Naděždy i ze strany jejích rodičů. Syn Jakub nechtěl za otcem jít, často byl plačtivý, projevoval agresi, kopal do otce a bránil se nasednout do auta. 4.2.4 Bytové poměry Matka Naděžda bydlí v rodinném domku se svými rodiči. V domě ještě bydlí její rozvedená sestra s přítelem. Rodinný dům je přízemní, novějšího typu, má 3 pokoje

40

a jídelnu s kuchyní. Dům má velkou zahradu pro pěstování ovoce a zeleniny, hospodářská stavení – slepice a králíky. K domu náleží také meruňkový a jablečný sad. Naděžda se synem má k dispozici pouze jeden pokoj, který slouží zároveň jako obývací pokoj, ložnice a dětský pokoj. Chlapec proto nemá mnoho hraček, pouze stavebnice Lego. Doma je pořádek a čistota, vše má své místo. Není zde cítit žádný zápach ani cigaretový kouř. Pokoj Naděždy a jejího syna Jakuba je vybaven skromně, ale funkčně. Je zde LCD televize, stolek, 2 starší skříně, rozkládací válenda, police s dětskými obrázkovými knížkami. 4.2.5 Ekonomické poměry Matka Naděžda je registrovaná na Úřadě práce, pobírá podporu v nezaměstnanosti. Neustále se potýká s nedostatkem finančních prostředků. Pomáhá rodičům se zahradou a sadem a často jezdí na trh prodávat vypěstovanou zeleninu, ovoce a vejce. Otec platí na syna Jakuba výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně. Měsíční příjem odmítl sdělit. 4.2.6 Sociální anamnéza Spolupráce s rodinou začala v listopadu 2010. Ze začátku sociální pracovnice pouze nestranně dohlížela na předávání syna. Její přítomnost vedla k přesnosti předání ve stanovenou hodinu, zmírnění hádek a konfliktů. Předávání probíhalo pouze za přítomnosti matky, otce a sociální pracovnice. Zamezilo se tak přítomnosti rodičů Naděždy a dalším možným konfliktům. Po žádosti otce na úpravu styku s dítětem soud stanovil plán navykacího režimu, aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s otcem. V období půl roku si bude otec brát syna vždy v sobotu od 9 do 16 hodin a v neděli ve stejný čas. Výkonem kontroly plnění plánu soud pověřil sociální pracovnici. Pokud by došlo k porušování plánu některým z účastníků řízení, které by mělo vliv na účel navykacího režimu, nebo pokud by soud dospěl k závěru, že navykací režim neplní svůj účel, plán okamžitě zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí.

41

V této fázi sociální pracovnice po předchozí domluvě s otcem dojížděla na kontrolu, zda je dítě v pořádku. Matka měla jiné názory na výchovu než otec, chtěla mít nad synem neustálou kontrolu. Vyžádala si zprávy o dění u otce, chtěla předem napsaný režim dne. Ve druhé fázi, po skončení pololetního navykacího režimu, mohl mít otec syna od soboty do neděle i přes noc. Dodržoval hodinu stanovenou pro předávání v sobotu v 9 hodin a v neděli v 16 hodin stále za přítomnosti sociální pracovnice. 4.2.7 Spolupráce s ostatními organizacemi Během spolupráce s rodinou při asistovaném předávání syna jsme byly sociální pracovnice v kontaktu se sociální pracovnicí OSPOD. 4.2.8 Sociální diagnóza Asistence při předávání ukončena v říjnu 2011. Situace se uklidnila, předávání probíhá podle plánu. Matka respektuje práva otce na syna. Rodiče spolu vůbec verbálně nekomunikují, v případě potřeby udržují pouze písemný styk přes OSPOD. 4.2.9 Diskuse Nálezy: Matka bránila otci ve styku s dítětem. Neprokázala se manipulace s dítětem s cílem odtrhnout dítě od druhého rodiče. Mezi bývalými partnery nefungovala komunikace na úrovni respektování. Základní diagnosa: Předávání syna probíhá podle plánu, situace je transparentní. Matka vždy obdržela zpětnou vazbu o stavu dítěte a skončily její obavy o Jakuba. Přítomnost a angažovanost sociální pracovnice vzbudila důvěru ve zdárný průběh předávání. Proč to považujeme za důležité: Dítě má právo na oba rodiče. Situace je stabilizovaná, není závažným způsobem trvale narušen zdárný vývoj dítěte.

4.3 Nejčastěji řešené problémy v rodinách Na základě analýzy dokumentů v organizaci XY jsem sestavila 11 kazuistik (z nichž 2 jsou součástí diplomové práce) a identifikovala nejčastější problémy, které pomáhají sociální pracovnice řešit v přirozeném prostředí rodiny. Nejčastější formou pomoci jsou činnosti výchovné, vzdělávací a hlavně aktivizační: 42

-

Přítomnost při asistovaném předávání dětí - rozvedení manželé se obracejí o pomoc, vyplývající z povinnosti umožnit dítěti výchovu obou rodičů. Sociální pracovnice zde působí jako dohled pro hladký a bezkonfliktní průběh předání dětí dle rozhodnutí soudu.

-

Pomoc rodičům při sestavení finančního rozpočtu domácnosti – většina z rodin, které požádaly o pomoc, má problém finanční. Neumějí hospodařit s penězi, po výplatě sociálních dávek ihned uskutečňují nepotřebné nákupy. Utrácejí za nepotřebné a hlavně dražší věci a nemyslí na „nečekané výdaje“, které mohou nastat v budoucnu (např. oprava pračky, doplatek za energie, mimořádná škoda na majetku). Pomoc spočívá ve vymezení prioritních výdajů, omezení zbytných nákupů (alkohol, cigarety).

-

Prevence sociálně patologických jevů v rodině – Někteří z rodičů jsou závislí na alkoholu a cigaretách, často kouří přímo v bytě nebo domě ve společných místnostech s dětmi. Sociální pracovnice pomáhá s odvykáním, informuje o škodlivosti, případně motivuje rodiče, aby neužívali alkohol a cigarety v přítomnosti dětí.

-

Podpora při vedení domácnosti a při dodržování základních hygienických návyků – více než polovina rodičů s dětmi, kteří se obrátili s prosbou o pomoc, má problém s úklidem, vedením domácnosti, u dětí a často i dospělých nefungují základní hygienické návyky, v domácnosti je nepořádek, špína, zápach. Chybí zde systém pravidelného úklidu, často hrozí odebrání dítěte pro nevhodné hygienické prostředí. Není zajištěna pravidelná teplá strava. Zde je potřeba nastolit systém, který pravidelně sociální pracovnice kontrolují, případně názorně ukážou, jak postupovat.

-

Pomoc dětem při pravidelné školní přípravě – Rodiče často nespolupracují se školou, nekontrolují domácí úkoly a splnění povinností svých dětí do školy, často chybí i vytvořený systém a časový plán pro pravidelnou přípravu dětí na vyučování, rodiče nejsou zainteresování na kontrole dodržování volného a pracovního času svých dětí. Děti nemají v pořádku základní vybavení (pravítka, kružítka, úhloměr, psací potřeby, sešity) z důvodu nedostatku finančních prostředků. Nástrojem pomoci jsou sponzorské dary pro děti ve 43

formě vybavení do školy, důsledný monitoring rodičů, zda kontrolují děti v plnění domácích úkolů a zda spolupracují se školou. -

Informace pro rodiče, jak nespadnout do dluhové pasti – Některé sociálně slabší rodiny mají problém se zadlužením, které vzniklo v souvislosti s uzavřením nevýhodných rychlých půjček, hypoték, nebo založením kreditních karet. V případě zájmu ze strany rodičů sociální pracovnice informuje rodinu, jak předejít dluhové pasti nebo i exekuci, případně odkáže na pomoc odborníka v bezplatné občansko-právní poradně, která je součástí organizace XY. Pro tyto účely je uzavřena dohoda o pracovní činnosti s externí právničkou.

-

Názorné organizování volnočasových aktivit dětí – děti nemají vytvořen systém mimoškolních aktivit, většinou z důvodu nedostatku financí, chybí společné trávení volného času spolu s rodiči, společná komunikace. Sociální pracovnice pomocí jednoduchých společenských her pomůže rodičům navázat kontakt s dětmi, případně pozve rodinu na tvořivé odpoledne, které probíhá v pravidelných intervalech přímo na pracovišti organizace XY.

-

Krizová intervence – popsána v kapitole 3.5.

-

Pomoc při uplatňování oprávněných zájmů - rodiče někdy potřebují podporu při vyřizování dávek sociální péče, při jednání s úřady, nebo vyřizování osobních záležitostí. Pracovnice pomáhají, radí a poskytují informace a kontakty na úřady a organizace.

44

5 IDENTIFIKACE POTŘEB PRO ROZVOJOVÝ PLÁN V obecné rovině se identifikace vzdělávacích potřeb soustřeďuje na definování rozdílu mezi tím „co je“ a tím „co by mělo být“. „Vzdělávací potřeby vznikají jako hypotetický stav (uvědomovaný nebo neuvědomovaný), kdy jedinci chybí znalosti nebo dovednosti, které mají význam pro jeho další existenci, zachování psychických (i fyzických) nebo společenských funkcí.“68 Tenhle model však jen opravuje mezeru, která se musí vzděláním a výcvikem vyplnit. Armstrong rozšiřuje model deficitu a doplnění mezery ještě o uspokojení potřeb rozvoje. „Vzdělávání je totiž mnohem více. Zabývá se, nebo mělo by se zabývat, rozpoznáváním a uspokojováním potřeb rozvoje – přípravou lidí na to, aby byli schopni a ochotni brát na sebe další povinnosti a odpovědnost, zvyšováním všestranných schopností, přípravou lidí na to, aby byli připraveni na nové požadavky práce, víceoborovostí či flexibilní kvalifikací a přípravou lidí na to, aby byli v budoucnosti schopni přebírat vyšší úroveň odpovědnosti a pravomocí.“69 „Rozvojový plán v sobě integruje tři různé úhly pohledu. Obsahuje vlastní představu, představu nadřízeného na základě zhodnocení souladu či nesouladu mezi očekávanými a reálnými výsledky a plán, který odráží budoucí potřebu znalostí a dovedností.“70 Ve své diplomové práci vycházím právě z této definice. Vlastní představa je představa sociálních pracovnic, představa nadřízeného vychází z legislativních požadavků, a plán odrážející budoucí potřebu znalostí a dovedností je konkrétní identifikovaná potřeba pro efektivní práci v rodině s dětmi. Při hledání definice pro rozvojový plán jsem se setkala s více definicemi. Nejvíce výstižné mi připadá dělení podle Belcourt a Wrighta, kteří definují tři úrovně učení pracovníků v organizaci: výcvik, rozvoj a organizační rozvoj. 

„výcvik se týká získávání znalostí, dovedností a postojů, které vedou ke zlepšení výkonu na současném pracovišti;

68

BARTOŇKOVÁ, Hana. Projektování vzdělávací akce. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, s. 19. 69 ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy : 10. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 503. 70 HRONÍK, František. Rozvoj a vzdělávání pracovníků. Praha: Grada, 2007, s. 140. 45



rozvoj je zaměřen na získávání znalostí dovedností a postojů, které mohou být požadovány z hlediska dlouhodobého rozvoje individuální odborné kariéry a cílů organizace;



organizační rozvoj je proces sledující cíl efektivnějšího fungování organizace jako celku a tvorby takového prostředí v organizaci, které by přispívalo k vyšší kvalitě práce a spokojenosti zaměstnanců;“ 71

Všechny tyto metody jsou vzájemně propojeny a soustředěny na zvyšování efektivity organizace pomocí zdokonalování lidských zdrojů. K rozvoji organizace dochází díky rozvoji zaměstnanců, proto se nejdříve zaměřím na ně. „Hlavním nástrojem rozvoje zaměstnanců ve smyslu zdokonalování, rozšiřování, prohlubování anebo změny struktury a obsahu jejich profesní způsobilosti, a tím vlastně také příspěvkem k vyšší výkonnosti pracovníků i firmy jako celku, je podnikové vzdělávání.“72 Tureckiová dále uvádí možné způsoby rozvoje:73 

vzdělávací akce, které reagují na momentální potřeby jednotlivců nebo firmy;



systematický přístup, který propojuje firemní a personální řízení se systémem podnikového vzdělávání jako jedním ze systémů personální práce;



koncepce učící se organizace, která je komplexním modelem rozvoje lidí v rámci

nejrůznějších typů organizací. Pracovníci se zde učí průběžně

především z každodenní zkušenosti. Jedná se o proces, který umožňuje, že učení probíhá rychleji než změny vynucené okolím. „Efektivní a smysluplné vzdělávání začíná plánováním, na kterém by se měl spolupodílet každý pracovník organizace. Osnovy individuálních vzdělávacích plánů jednotlivých pracovníků, a z nich vycházející osnova vzdělávacího plánu organizace, by měly zohledňovat poslání organizace. Při vytváření vzdělávacích plánů je třeba vycházet z přesně definovaného poslání každého konkrétního druhu sociální služby. 71

BELCOURT, Monica a WRIGHT, Phillip C.. Vzdělávání pracovníků a řízení pracovního výkonu. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, s. 16. 72 TURECKIOVÁ, Michaela. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, s. 89. 73 Srov.: TURECKIOVÁ, Michaela. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, s. 89. 46

A poslání organizace poskytující sociální služby musí primárně naplňovat potřeby jejích klientů – tj. uživatelů nabízených služeb.“74 Armstrong při plánování osobního rozvoje uvádí jednotlivé fáze přípravy a realizace.75 Obrázek č. 2 Fáze přípravy a realizace plánu osobního rozvoje76

Zhodnotit současný stav Stanovit cíle

Realizovat

Naplánovat kroky (akce)

V první fázi se analyzuje současný stav a potřeby rozvoje. Provádějí ho jednotlivci s pomocí a podporou ze strany organizace. Berou na sebe odpovědnost za formulování plánu ve prospěch svého vzdělávání a rozvoje. V organizaci XY se v první fázi používá sebehodnotících dotazníků a rozhovorů s ředitelkou. V druhé fázi se stanoví cíl, což je kvalitní poskytování sociální služby a rozvoj v konkrétních oblastech terénní sociální práce. Třetí fáze je plán činností, které je potřeba udělat a jak je udělat, a to v členění na dílčí body: očekávané výsledky, rozvojové aktivity, odpovědnost za rozvoj, časový rozvrh. Může obsahovat také aktivity přizpůsobené potřebám pracovníka, např. koučování, studium odborné literatury, e-learning, práce na projektu, pověření samostatnými úkoly apod. Čtvrtá fáze zahrnuje vlastní realizaci rozvoje pracovníků. 74

SWIECICKI, Irena a JEŽEK, Petr. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách [online]. Praha: Centrum sociálních služeb, 2008 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://www.vcvscr.cz/kestazeni/40vzdelavani-pracovniku-v-socialnichsluzbach.pdf?PHPSESSID=22f3ee%206f50f4cae57e93eea405b70a10, s. 15. 75 Srov.: ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy: 10. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 471. 76 ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy: 10. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 471. 47

Tyto čtyři kroky se neustále opakují, jak je patrno z obrázku č. 2. Pro potřeby diplomové práce se zaměřím pouze na první dvě fáze. Z organizačního hlediska se rozvoj pracovníků týká postupů hodnocení jejich schopností a vytváření programů, které by jim umožnily plně své schopnosti rozvinout za účelem uskutečňování cílu organizace. Týká se to také vytváření organizačního prostředí, které přispívá k optimální výkonnosti.77

5.1 Představa sociálních pracovnic Ke zjištění stavu potřeb sociálních pracovníků se v organizaci XY používá sebehodnotící dotazník, který zjišťuje osobnostní potenciál pracovníka. K doplnění komplexního obrazu o potřebách jsem použila techniku volných rozhovorů. 5.1.1 Sebehodnotící dotazník Vyplněný sebehodnotící dotazník si přináší pracovnice na pohovor s ředitelkou organizace XY, který se koná min 4x do roka. Spolu procházejí jednotlivé body, hledají řešení a vytyčují rozvojový plán. Více bude popsáno v odstavci „Naplnění požadavků standardů“. První část dotazníku je zaměřena na výchozí situaci: 

Já a moje osobnost: Jaké jsou mé silné stránky? V čem jsem výjimečná? Co mohu nabídnout? Jaké mám předchozí zkušenosti, z nichž mohu čerpat?



Já a moje koníčky: Jak bych popsala svoji současnou situaci v této oblasti? Co ráda dělám? Co mě baví? Kolik času dnes věnuji svým zálibám a jakým?



Já a moje práce, profese: Jakou profesi jsem dělala nebo stále dělám? Co mi na mojí profesi vyhovuje? Co nevyhovuje? Co mi moje profese (práce, kterou jsem dělala, dělám) přináší?

Druhá část dotazníku zkoumá představy do budoucna a cíle: 

Já a moje osobnost: V čem bych se chtěla rozvíjet?

77

Srov.: BELCOURT, Monica a WRIGHT, Phillip C.. Vzdělávání pracovníků a řízení pracovního výkonu. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, s. 16. 48



Já a moje koníčky: Jak si představuji svoji budoucí situaci v oblasti svých koníčků a zálib? Čemu bych se chtěla věnovat? Jak intenzivně? Jak chci trávit volný čas?



Já a moje práce, profese: Jak si představuji svoji budoucí situaci v souvislosti se svou kariérou, prací? Chci pokračovat ve své současné profesi? (proč ano, proč ne?) Co chci změnit ve svém přístupu k práci? Jakých cílů chci ve své práci dosáhnout?

Třetí část dotazníku je konkrétní plán pro dosažení představ a cílů. 5.1.2 Rozhovory s pracovnicemi Rozhovory s pracovnicemi jsem provedla formou otevřených otázek. Pracovnice č. 1 odpovídala na položené otázky takto: 1) Co cítíš jako negativní a nedostatečné a v čem se potřebuješ rozvíjet pro terénní práci v sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi? „Jako nejdůležitější a úplně stěžejní problém vidím mezeru v našem vzdělávání, a to obecně pro problematiku rodiny jako takové, blíže a konkrétněji pro práci v rodinách s dětmi, dále s dětmi se specifickými potřebami (kombinované vady, hyperaktivita, výchovné problémy, trestná činnost) a pro řešení konfliktních situací mezi dospělými, např. formou mediace. Dalším problémem je větší potřeba opory zvenčí, systém spolupráce s institucemi jako je OSPOD, zvláště v případě, že už je v rodině nařízen dohled nebo podán návrh na nařízení ústavní výchovy (opora v zákoně), systém spolupráce s dalšími institucemi – škola. Jako efektivní vidím využití práce formou případových konferencí. Tzn. že všichni, kdo pracují s problémovou rodinou, se pravidelně setkávají a situaci řeší z pohledu všech zúčastněných. Zatím to funguje velmi sporadicky a z naší aktivity. A jako velmi důležité vidím účast nezávislého odborníka – např. supervizora. Když už se bavíme o supervizi, kterou máme pravidelně 1x za 6 – 8 týdnů, je pro nás vždy velmi přínosná (rozbor klientských případů, psychohygiena,..). Určitě by bylo dobré kdyby i pracovníci úřadu měli tuto možnost, případně povinnost. 49

Na základě toho, že se budeme vzdělávat, můžeme jako nezisková organizace jít tímto psychologickým, terapeutickým a sociálním směrem. Státní orgán zase jedná z pozice zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Škola jedná z pozice výchovy a vzdělávání. A tohle všechno by se mohlo spojit. Co vidím jako úplně špatné je to, že aktivní by měl být klient, ale my jsme neustále aktivnější. Měl by se vypracovat systém kroků a zřejmě i nějaké restrikce. Vycházím z toho, že se jako nezávislá organizace nevyhneme nějaké formě restrikce. Např. ukončení služby při nespolupráci a při neplnění předem dohodnutých termínů, při nechození na dohodnuté schůzky. Mám pocit, že raději budu pomáhat tam, kde je to chtěné, než tam, kde něco nutím. Samozřejmě toto zvažujeme s ohledem na dítě. Nemůžeme být naštvaní na rodiče a ukončit spolupráci, když dítě je vlastně ten, kdo je předmětem našeho zájmu. Dítě je v rodině to ohrožené. Máme vytvořenou metodiku, podle které, když klient 2x nepřijde a neomluví se, máme právo ukončit službu. Neuděláme to, vždy zvažujeme, jestli jednáme v zájmu dítěte. Kdo je klientem služby, když dohodu uzavírá rodič? Proto vidím případové konference jako důležité. Dítě tráví část života ve škole a pak doma. Často řešíme otázku, co je ještě jednáním v zájmu dítěte a co už ne. Individuální plán by měl vytvářet klient, my bychom ho měli jen vést, ale v praxi toho není tak úplně schopen. Myslím si, že individuální plán by se mohl vytvářel přímo jako výstup z případové konference, která by probíhala nejprve bez klienta a poté i sním. Bylo by tam zachováno to, že v konečné fázi rozhoduje klient, ale přitom by se objevily názory všech odborníků. Přínos v pravidelném, cíleném a hlubším vzdělávání vidím v možnosti účastnit se přímo na vytvoření metodik pro práci s rodinou jako odborník. Vidím potřebu častější práce v rodinách s dětmi, pravidelnost a systematičnost v těchto případech je efektivní.“ 2) V čem se cítíš jistá a jak předcházíš syndromu vyhoření? „Jistá se cítím v tom, že tato služba je potřebná, je chtěná ze strany klientů, žádána ze strany institucí, teď mám na mysli hlavně práci v terénu, tzn. v přirozeném prostředí klienta, kde jsou většinou problémy viditelnější, než když přijde klient ambulantně k nám do zařízení či na úřad. Je to uchopitelnější, konkrétnější. 50

Co hlavně hodně pomáhá v naší práci, jsou stáže v zařízeních poskytujících podobné služby a také publikované řešené případy, příklady dobré praxe a kazuistiky. A jak předcházím Syndromu vyhoření? Střídám pracovní činnosti, vzdělávám se v oblasti psychohygieny a relaxace, snažím se smysluplně trávit volný čas a upevňuji neformální vztahy s kolegy. Naplňují mě také pořádané teambuildingové akce. Přesto někdy cítím riziko s touto prací spojené“ 3) Čemu se chceš více věnovat v budoucnu? „V budoucnu bych se chtěla více věnovat prevenci a možná vzdělávání pracovníků v pomáhajících profesích. Zatím chybí jasná metodika pro práci v terénu a vytvořený nějaký systém spolupráce státních orgánů a neziskových organizací.“

Pracovnice č. 2 v rozhovoru odpovídala na otevřené otázky takto: 1) Co cítíš jako negativní a nedostatečné a v čem se potřebuješ rozvíjet pro terénní práci v sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi? „Největší mezeru ve své práci v rodině cítím v nedostatečné přípravě na neočekávané reakce rodičů. Někdy reagují opravdu nepřiměřeně, zvláště rozvedení partneři jsou vůči sobě netaktní, před dětmi se hádají a nechávají se unášet emocemi. Pokud stojím mezi nimi, často díky tomu cítí zábranu a možná i ostych a nedojde přímo k fyzickému napadení. Při práci s problémovou rodinou není nastaven systém rolí v rodině, nejsou stanoveny hranice a vytvořena disciplína dětí. Pokud přijdu do rodiny, musím působit profesionálně, mít přirozenou autoritu a podle toho i gestikulovat. Ráda bych se zaměřila při svém rozvoji právě na mediaci a komunikaci, možná i kurz asertivity by byl prospěšný. Já osobně si myslím, že vzdělávání na odborných školách a na univerzitách i možnosti dalšího profesního vzdělávání pro práci s problémovými rodinami neodpovídá požadavkům praxe. V učebních plánech chybí sociálně terapeutické metody, často doporučované na supervizi jako velmi efektivní nástroj.

Rozvíjení bych si 51

představovala v dlouhodobých kurzech, ty jednodenní jsou sice dobré, ale chtělo by to něco systematičtějšího. Líbil by se mi nějaký kurz pro práci s rodinou v terénu.“ 2) V čem se cítíš jistá a jak předcházíš syndromu vyhoření? „Jistá jsem se ze začátku moc necítila, ale velkou oporu cítím v tom, že si o problémech v rodině mohu promluvit s kolegyní, v rámci intervizních porad rozebereme situaci i návrhy řešení, prodiskutujeme postupy, v případě nejasností máme oporu v OSPODu. Jako velkou pomoc vnímám pravidelné supervizní setkání, která opravdu pomáhají právě nezúčastněným pohledem zvenčí, jde o jiný úhel pohledu na konkrétní situaci. Díky tomu se nyní cítím mnohem jistěji, cítím se jistá ve své schopnosti jednat s lidmi, navázat první kontakt s klientem a poté s ním úspěšně řešit citlivé životní problémy. Jako prevenci syndromu vyhoření používám spolehlivou metodu, a tou je sport, jakýkoliv. Je to forma relaxace, která u mě do jisté míry funguje, nicméně s klasickou relaxací mám velký problém, proto příznakům syndromu vyhoření občas čelím. Trochu mě uklidňuje skutečnost, že nejsem sama, protože stejné problémy popisují i jiní kolegové. Líbí se mi týmová setkání organizace, na kterých si můžeme povídat o svých starostech i radostech, je to čas, kdy se trochu zastavíme a věnujeme se jiným než profesním věcem.“ 3) Čemu se chceš více věnovat v budoucnu? „V budoucnu bych se chtěla nadále věnovat této práci, protože má smysl a je za mnou vidět kus práce a šťastné úsměvy spokojených klientů. Chci se ovšem více rozvíjet v psychologii. Tomu bych ráda obětovala i svůj volný čas. Ráda bych jela na sociálně psychologický výcvik II., jehož první část jsem absolvovala v loňském roce, a který mi hodně pomohl v životě i v profesi. Také chci zapracovat na nějaké formě psychohygieny, abych nechodila z práce plná starostí a problémů.“

5.2 Představa nadřízeného – dodržení legislativních požadavků Druhým úhlem pohledu na rozvoj pracovníků v sociálních službách je představa nadřízeného. V zájmu bezproblémového fungování Organizace XY je žádoucí dodržování zákonem stanoveného dalšího vzdělávání sociálních pracovníků a zároveň

52

dodržování obsahu Standardů kvality podle Vyhlášky č. 505/2006 Sb. k provedení zákona o sociálních službách. 5.2.1 Další vzdělávání sociálního pracovníka „Sociální pracovník má povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci.“78 Časová dotace na další vzdělávání je stanovena na 24 hodin za rok. Do 24 hodin povinného dalšího vzdělávání je možné započítat maximálně 8 hodin odborných stáží a 8 hodin účastí na školicích akcích, přičemž školicí akce trvá maximálně 4 hodiny. Další vzdělávání sociálních pracovníků se uskutečňuje na vysokých školách, vyšších odborných školách nebo ve vzdělávacích zařízeních na základě akreditace udělené MPSV. Absolvování dalšího vzdělávání se prokazuje osvědčením vydaným vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání pořádalo. Pro upřesnění uvádím formy dalšího vzdělávání podle odstavce 3 § 111. Jsou jimi: a) specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka, b) účast v akreditovaných kurzech, c) odborné stáže v zařízeních sociálních služeb, d) účast na školicích akcích.79 5.2.2 Prohlubování kvalifikace – Zákoník práce Účast na dalším vzdělávání sociálního pracovníka se zároveň považuje za prohlubování kvalifikace podle zákoníku práce,80 který definuje prohlubování kvalifikace jako průběžné doplňování, udržování a obnovování kvalifikace, kterým se nemění její podstata. Umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce;

78

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 111. Srov.: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 111. 80 Srov.: Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 230. 79

53

Zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce a zaměstnavatel může uložit zaměstnanci účast na školení a studiu, nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace. 5.2.3 Profesní rozvoj zaměstnanců podle Standardů kvality Standardy kvality jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií, jejichž smyslem je umožnit průkazným způsobem posoudit kvalitu poskytované služby. Podstatným rysem standardů je jejich obecnost, jsou použitelné pro všechny druhy sociálních služeb. Standard č. 10 - Profesní rozvoj zaměstnanců81 - stanovuje pět kritérií, které musí poskytovatel sociálních služeb splnit: 

má písemně zpracován postup pro pravidelné hodnocení zaměstnanců, který obsahuje zejména stanovení, vývoj a naplňování osobních profesních cílů a potřeby další odborné kvalifikace;



má písemně zpracován program dalšího vzdělávání zaměstnanců;



má písemně zpracován systém

výměny informací mezi zaměstnanci

o poskytované sociální službě; 

má písemně zpracován systém finančního a morálního oceňování zaměstnanců;



zajišťuje pro zaměstnance, kteří vykonávají přímou práci s osobami, kterým je poskytována sociální služba, podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka.

5.3 Potřeby rodin „Z hlediska uživatele služeb nás zajímá konkrétní životní situace, jedinečný životní příběh se vší jeho barevností a zvláštnostmi. V centru pozornosti se ocitají sociální pracovník nebo uživatel služeb jako jedinečné lidské bytosti se svými osobitými biografiemi.“82

81

Srov.: Vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. 82 TOPINKA, Daniel. Analýza potřeb v sociálních službách. In: Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008, s. 334. 54

Pro potřeby sestavení návrhu rozvojového plánu jsem vytvořila tabulku kvantifikace nejčastějších problémů v rodinách spolupracujících s organizací XY. Rozvoj pracovnic by se měl tedy zaměřit na témata problémů, které se vyskytují nejvíce, a ve kterých se necítí profesionálně. Tabulka č. 1: Kvantifikace jednotlivých řešených problémů rodina problém existuje - ze strany rodin je zájem ho řešit

1

2

5

6

7

č.1 - předávání dětí

ne

ne ano ano ne

ne

ne ano

č.2 - finanční rozpočet

ano ano

ne

ne

ne ano ne ano ano ano ano

č.3 - sociálněpatologické jevy

ne ano

ne

ne

ne ano ne

č.4 - vedení domácnosti, hygiena

3

4

8

9

10

11 celkem

ne ano ano

ne ano ne

ne

5 7 3

6 ano ano

ne

ne ano ano ano ne ano ne

ne

č.5 - děti a školní příprava ano ano

ne

ne ano ano ano ne ano ne

ne

č.6 - dluhová past ano ano

ne ano ne

ne

č.7 - volnočasové aktivity pro děti i rodiče ano ne

ne ano ne

ne ano ne ano ne

č.8 - řešení krizí

ano ano

ne ano ano ano ano ne ano ano ano

č.9 – řešení oprávněných zájmů

ano ne ano ne

ne ano ano ano ano

6 7 4

ne 9 4

ne

ne

ne

ne

ne ano ano

Doporučuji, aby se sociální pracovnice soustředily při svém rozvoji na problémové oblasti, které byly kvantifikovány v pěti a více rodinách. Při sestavování rozvojového plánu jsem se zaměřila na návrh konkrétních seminářů, kurzů a výcviků. 55

6 NÁVRH ROZVOJOVÉHO PLÁNU Na základě identifikovaných potřeb podle kritérií rozvojového plánu (pracovník, nadřízený, sociální práce v rodinách s dětmi) navrhuji v následujícím textu konkrétní opatření pro rozvoj pracovníků i celé organizace.

6.1 Konkrétní návrh rozvoje pracovníků V této části se budu věnovat konkrétním návrhům a doporučením na základě výstupů z identifikace potřeb. Níže zmíněné názvy kurzů vychází z existující nabídky vzdělávacích institucí. Některé z těchto nabídek nám pravidelně chodí na e-mail. Nabídka uvedených specifických výcviků je součástí odborných časopisů, které naše organizace odebírá. V těchto časopisech jsou uvedeny recenze i ohlasy a doporučení čtenářů. 6.1.1 Návrh rozvoje pracovníků z jejich úhlu pohledu Rozvoj pracovníků závisí na jejich motivaci se rozvíjet. „Lze vést přímou úměru mezi chutí dál se ve své profesi vzdělávat a schopností poskytovat užitečné služby klientům.“83

Na základě sebehodnotících dotazníků

a provedených rozhovorů

vyplynulo, že pracovnice potřebují získat jistotu v jednání s klienty. -

Kurz efektivní komunikace (verbální i neverbální)

Pracovnice si při poskytování sociálních služeb musí být plně vědomé jak v daném okamžiku právě komunikují. Klient pozná a vycítí, pokud pracovnice o tom, co říká, vnitřně pochybuje. „Rozpory v souběžně poskytovaných informacích mohou sice být v soukromém životě a v určitých situacích pro pracovníkovy bližní kořením (např. ironie, včetně sebeironie, anglický humor), ale použije-li je ve své práci, některé klienty tím může velmi nepříjemně mást.“84

83

ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, s. 116. 84 SWIECICKI, Irena a JEŽEK, Petr. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách [online]. Praha: Centrum sociálních služeb, 2008 [cit. 2012-02-05]. s. 45. 56

-

Kurz základy asertivity a řešení konfliktů

Pro snadnější práci v rodině je důležité, aby si pracovnice zachovaly neutralitu a získaly přirozenou autoritu a respekt všech zúčastněných. Kurz může pomoci zamezit manipulaci ze strany rodiny a také se budou snadněji v rodině prosazovat stanovené cíle z individuálních plánů. Kurzy asertivity trvají cca 20 - 50 hodin. -

Výcvik nebo kurz zaměřený na děti se specifickými potřebami

Ve zkoumaných rodinách se objevují u dětí kombinované vady a hyperaktivita, s tím související výchovné problémy a trestná činnost dětí. Pracovnice projevily zájem o výcvik, kurz, nebo seminář zaměřený na tuto problematiku,

případně chtějí

absolvovat stáž v zařízení, které se věnuje těmto dětem. -

Sebezkušenností výcvik

Jedná se o cvičnou terapii sebereflexe, smyslem které je uvědomit si svá citlivá místa. Zmenší se tím možnost odreagování svých problémů na klientech. Výcvik je dlouhodobý a trvá min 200 hodin, probíhá formou skupinové psychoterapie. Zúčastněný poznává, že skupina funguje jako systém. -

Výcvik v systemickém přístupu

„Systemický přístup se nezabývá prožitky pomáhajícího, nýbrž jeho způsobem myšlení. Účastníci kurzů se naučí uznávat vnitřní svět druhého člověka a naučí se uvažovat systémově.“85 Kurz trvá obvykle 100-200 hodin, kratší je možno absolvovat v délce 36 hodin. -

Sociálně psychologický výcvik (SPV)

Na základě vlastních prožitků a vlastní zkušenosti jsou účastníci výcviku motivováni k rozšíření svých osobnostních i profesionálních kvalit. Náplní práce skupiny jsou tematické diskuse, trénink empatie a vedení individuálního rozhovoru s klientem, práce s malou i velkou skupinou, hraní rolí, bálintovské skupiny, sociálně psychologické metody.

Výcvik

obsahuje

prožitkové,

zkušenostní,

dynamicky

orientované

85

KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 2., rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál, 1997, s. 135. 57

i psychoterapeutické prvky, např. arteterapie, muzikoterapie, psychogymnastiku, relaxační metody, jógu. Pod vedením psychoterapeuta pracuje uzavřená skupina o velikosti cca 15 členů. SPV I. a II. se uskutečňuje v rozsahu 80 hodin rozložených do 2 týdenních soustředění. -

Prevence syndromu vyhoření a psychohygiena

„Ten kdo hoří může vyhořet: Na počátku jedné cesty, která končí syndromem vyhoření, je nadšení.“86 Obě pracovnice vyjádřily potřebu pracovat s negativní energií a stresem. Proto doporučuji výcvik nebo kurz zaměřený na stres a jeho zvládání, syndrom vyhoření, psychotréninkové a relaxační metody – jógová relaxace a meditace klidu. -

Supervize

„Supervize je velmi vhodnou metodou učení dospělých, protože je to učení aktivní, konkrétní a zcela orientované na praxi.“87 Shodně pracovnice vyjádřily přínos pro praxi i získání jistoty v práci díky pravidelné supervizi. Přínos supervize vidí jako klíčový. -

Bálintovská skupina

Jde o specifickou formu supervize. Tato metoda dává prostor pro všechny zúčastněné, nenásilnou formou otevírá nové pohledy na řešení problematických situací, pracovníci se při ní učí novým způsobům práce s klienty, celá skupina zaměstnanců táhne za jeden provaz a učí se navzájem. Pomocí ní se rozvíjí komunikace, buduje se vzájemná důvěra, pracuje také s problémovými oblastmi a dochází při ní k bližšímu poznání práce všech členů týmu. Každý pracovník získá novou zkušenost, jak pracovat s jiným úhlem pohledu na práci. 6.1.2 Návrh rozvoje pracovníků z úhlu pohledu - organizace a) Naplnění požadavků Sociální zákona Další vzdělávání pracovníků v sociálních službách může probíhat v různých formách, ale některé formy jsou omezeny maximálním rozsahem hodin. V rámci své bakalářské práce, která se věnovala vzdělávání pracovníků, jsem navrhla následující tabulku, která 86

KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 2., rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál, 1997, s. 101. 87 KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 2., rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál, 1997, s. 131. 58

slouží k sumarizaci již absolvovaného vzdělávání. Podle této tabulky si každý pracovník může zodpovědně sám naplánovat povinné kurzy, výcviky a stáže. Po jejich absolvování navrhuji založit certifikát nebo osvědčení o absolvování přímo do osobní složky pro potřeby inspekcí kvality poskytované sociální služby. Tabulka č. 2: Další vzdělávání sociálních pracovníků88 Jméno pracovníka:

rok:

Další vzdělávání pracovníků v sociálních službách

druh

max. hod.

Absolvováno hodin

a) specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka na základě akreditace udělené MPSV, prokazuje se osvědčením vydaným vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání pořádalo název: název: b) účast v akreditovaných kurzech organizují vzdělávací instituce akreditované u MPSV, prokazuje se osvědčením o absolvování název: název: c) odborné stáže v zařízeních sociálních služeb

8 hodin

dva poskytovatelé sociálních služeb se dohodnou na spolupráci a zaměstnanci jednoho zařízení absolvují stáž ve druhém a naopak. prokazuje se potvrzením o absolvování stáže název: název:

88

OTRUBOVÁ, Radomíra. Firemní vzdělávání v neziskové organizaci [online]. 2010 [cit. 2012-03-13]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dušan Šimek. Dostupné z: . 59

d) účast na školicích akcích

8 hodin

vzdělávací akce pořádaná zaměstnavatelem výhradně pro vlastní zaměstnance a ze svých personálních zdrojů. Nelze uznat proškolení externím lektorem či vzdělávací institucí. školicí akce trvá maximálně 4 hodiny. název: název:

celkem součet za rok

24 hodin

„Stojí za to si pečlivě vybrat, jaký výcvik chcete a k čemu vlastně má sloužit. I tehdy, slouží-li pouze k naplnění předepsaných tabulek, se lze něco hodnotného přiučit, pokud si vyberete dobře.“89 b) Naplnění požadavků Standardů kvality - Postup pravidelného hodnocení zaměstnanců: Minimálně jednou za tři měsíce se ředitelka a sociální pracovník setkají a společně vytyčují plán odborného růstu pracovníka. Na základě sebehodnotících dotazníků stanovují plán pro naplnění osobních profesních cílů i potřeby další odborné kvalifikace. S výstupem jsou pracovníci seznámeni a podepisují ho. Na dalším setkání zhodnotí dosažené výsledky, vyjádří vzájemná očekávání a naplánují další postup. - Program dalšího vzdělávání: Plán dalšího vzdělávání je řešen v předešlé kapitole (Naplnění požadavků Sociálního zákona) a představuje především školení, kurzy, terapeutické výcviky a další odborné semináře, které prohlubují znalosti a dovednosti v oblastech poskytovaných služeb. Některé vzdělávací programy jsou pro pracovníky povinné z hlediska zabezpečení odborné kvality a efektivity služeb. Pracovníci jsou do vzdělávacího procesu zapojováni na základě rovného přístupu ke vzdělávání. Ředitelka organizace musí být informována a schvaluje všechny výše uvedené vzdělávací programy.

89

ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, s. 116. 60

- Systém výměny informací o poskytované službě: Jednou týdně probíhá intervizní setkání pracovníků, kde si předávají informace o uživatelích a případně konzultují další postup. Individuální plány a záznamy o práci s uživateli jsou uloženy v elektronické podobě na zabezpečeném počítači, ke kterému mají pracovníci přístup. V organizaci XY se používá šest typů porad: 

informativní - výměna informací o tom, co se děje a co se dít bude;



konzultativní - získání návrhů a názorů účastníků o tom, čeho by se mělo dosáhnout a jakým způsobem;



provozní / rozhodovací - diskuse o tom, čeho chce skupina dosáhnout a jakým způsobem, přijetí rozhodnutí založené na diskusi;



právní - provedení něčeho, co se musí udělat z právního hlediska (ze zákona nebo stanov sdružení);



vzdělávací / supervizní - seznámení se s problémem relevantním pro danou skupinu, např. pozváním lektora, supervizora, promítnutím videa nebo diskusí účastníků;



společensko / podpůrná - setkání s přáteli, sdílení vzájemné podpory nebo zájmů.

- Systém finančního a morálního oceňování: Pracovníci se v organizaci XY oceňují těmito způsoby: 

finanční odměny podle možností organizace;



morální oceňování individuálně, na poradách, před dalšími lidmi;



možnost dalšího dovzdělávání, profesionálního růstu za případné finanční spoluúčasti organizace.

61

- Zajištění podpory nezávislým odborníkem: Supervize je nedílnou součástí kvalitní práce týmu a je považována za jednu z dílčích metod výuky a výcviku nejen v psychoterapii, ale v práci s lidmi obecně. Potřeba vzdělávat se formou supervize je dána i charakterem práce. Supervize s externím supervizorem v organizaci XY probíhá zpravidla 1x za 1-2 měsíce. Náplň supervize vychází z požadavků týmu a tým je také ten, kdo tvoří její základní zaměření. Pracovník má právo vyžádat si individuální supervizi u vedoucího. 6.1.3 Návrh rozvoje pracovníků z úhlu efektivní práce v rodinách s dětmi Na základě zjištěných a kvantifikovaných problémů ve sledovaných rodinách s dětmi se při plánování možných vhodných rozvojových aktivit soustředím na oblasti, ve kterých je dobré posílit vědomosti a tím i jistotu a sebevědomí sociálních pracovnic. Pokud se budou dobře orientovat v dané oblasti, mohou správně poradit nebo navrhnout správné postupy i v problémové rodině. Vedle uvedeného řešeného problému v rodině s dětmi proto uvádím návrh řešení rozvoje pro sociální pracovnice, pomocí kterého posléze budou moci pomáhat při konkrétním případu v rodině. Problém předávání dětí: – kurz Základy mediace – Především při předávání dětí je důležité udržet určité hranice slušného chování. „Mediace je alternativní metoda pro řešení sporů, která pomáhá snižovat překážky v komunikaci a podporuje sociální sbližování lidí.“90 Kurz je zaměřen na východiska, formy, fáze a prostředky mediace. Interaktivní výklad je doplňován aktivizujícími metodami a praktickými příklady. Problém finanční rozpočet: – kurz Finanční gramotnost – je vhodný pro získání souboru znalostí, dovedností a hodnotových postojů nezbytných k finančnímu zabezpečení sebe a rodiny v současné společnosti. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen. Je schopen odpovědně spravovat osobní a rodinný rozpočet s ohledem na měnící se životní situace. Zahrnuje tři složky: gramotnost peněžní (běžný účet, platební nástroje), cenovou (porozumění cenovým mechanismům a inflaci) a rozpočtovou (schopnost vést rozpočet, stanovovat finanční cíle).

90

MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, s. 135.

62

Problém vedení domácnosti, hygiena:

– tento problém jsem po konzultaci se

sociálními pracovnicemi vyhodnotila jako neřešitelný v rámci rozvoje našich pracovnic. Jde o dlouhodobější proces, při kterém sociální pracovnice docházejí do rodiny, stanovují krátkodobé cíle a taktně upozorňují na nedostatky, ať již stravovací nebo hygienické. Podporují rodiče v jejich rodičovské roli, pomáhají udržovat kvalitní vztahy. Snaží se o rozvoj praktických dovedností, motivaci a povzbuzení. Při zlepšení situace hodně chválí, pomáhají nastolit pravidelnost a určité rituály v rodině. Problém děti a školní příprava: – time management – Většina problémů spojená se školní přípravou dětí je způsobena neschopností rodičů a dětí si zorganizovat volný čas. Doporučuji tento kurz, protože základy těchto dovedností může následně sociální pracovnice aplikovat přímo v rodině. Při důsledné a soustavné kontrole vzorového rozdělení času si mohou problémoví rodiče tuto dovednost také osvojit a poté pomoci i svým dětem lépe zvládnout přípravu do školy. Problém dluhová past: – seminář „jak nespadnout do dluhové pasti“ – seminář zaměřený na proces odpovědného přístupu k půjčování. Jednoduše a systematicky objasňuje základní kroky při rozhodováni o finanční půjčce. Pomocí získání veškerých informací ohledně nevýhodného zadlužování mohou sociální pracovnice preventivně rodiny upozorňovat na možná úskalí celého procesu. Problém řešení krizí: – kurz krizová intervence – velmi vhodný a žádaný kurz. Součástí kurzu jsou nácviky základních postupů při krizové pomoci a seznámení s jednotlivými typy různých krizí. Kurz má z části sebepoznávací zaměření, součástí je konzultace případů z praxe účastníků a příklady z praxe zkušeného psychoterapeuta. Probíhá formou interakce.

6.2 Návrh plánu rozvoje organizace Bělohlávek definuje organizační rozvoj jako hledání cesty, jak udělat organizaci efektivnější. Jde o plánované úsilí, řízené shora, které zvyšuje organizační efektivnost a zdraví.91 Rozvojový plán musí vycházet z poslání a cílů konkrétní sociální služby.

91

Srov.: BĚLOHLÁVEK, František. Organizační chování. 1.vyd. Olomouc: Rubico, 1996, s. 20. 63

6.2.1 Poslání a cíle organizace XY, cílová skupina Poslání zařízení: Posláním sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi je: 

pomoc rodinám s dětmi, u nichž je jejich vývoj ohrožen v důsledku krizové sociální situace;



podpora

zdravé

(fungující)

rodiny

formou

výchovně

vzdělávacích

a aktivizačních činností pro děti a rodiče. Cíle: Terénní sociální služba si klade tyto cíle: 

podporovat optimální fungování rodiny v jejich přirozeném prostředí;



vést k aktivnímu přístupu v řešení obtížné životní situace s dlouhodobým cílem nezávislosti na sociálních službách.

Cílová skupina: Cílovou skupinu tvoří: 

rodiny s dítětem/dětmi;



děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy;



oběti domácího násilí;



osoby v krizi (zejména se sociálními, pracovními, psychickými a vztahovými problémy);



osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy.

Sociální služby nejsou poskytovány osobám, jejichž zdravotní stav poskytnutí sociální služby neumožňuje (jedná se zejm. o duševní onemocnění). 6.2.2 Stanovení dlouhodobých a krátkodobých cílů Dlouhodobé cíle jsou většinou strategické cíle nebo cíle plánované na celý rok. Může se např. jednat o: 

rozšířit terénní služby, asistence v rodinách;



navázat spolupráci s dalšími organizacemi;



vytvořit komplexní záměr se sociálním odborem MÚ, při práci s rodinami;



upravit vnější a vnitřní prostory organizace XY.

Důležité je zhodnocení, jestli a jak bylo cíle dosaženo. 64

Cíle a jejich hodnocení Dlouhodobé cíle -

Krátkodobé cíle mohou být měsíční nebo čtvrtletní, opět je důležité zhodnocení. Krátkodobé cíle jsou např.: 

zapracovat nové zaměstnance;



zajistit termíny pravidelné plánované supervize;



zajistit zaplacení konkrétních kurzů a vzdělávání;



vytvořit plán čerpání dovolené a zastupitelnost;



zajistit tisk a distribuci nových propagačních materiálů do terénu;



aktualizovat webové stránky. Hodnocení plánovaných cílů v I. čtvrtletí

Krátkodobé cíle -

6.2.3 Rozbor situace Personální zajištění: Doporučuji pravidelně sledovat strukturu, počet pracovníků, výši jejich úvazků, tarifní třídy i tarifní stupně, jejich vzdělání a dovednosti. Uživatelé: Výstupy a rozbory podle čtvrtletí, počtu osob, které využily služeb, počtu intervencí, intervence podle druhu, průměrný počet intervencí na měsíc. Zajištění služeb uživatelům: Popis problému a návrhů na zlepšení práce s klienty. Mimořádné aktivity a jejich propagace i celého programu. 65

6.3 Sumarizace a doporučení Při sestavování celkového rozvojového plánu organizace i pracovníků se musí vycházet z poslání a vizí organizace, z cílů a cílové skupiny v souvislosti s poskytováním sociální služby. Je nutno definovat dlouhodobé a krátkodobé cíle, které se musejí průběžně hodnotit a případné nesplnění zdůvodnit a navrhnout jejich možná další řešení. Dále je potřeba dodržet povinné další vzdělávání, které vyžaduje zákon 108/2006 o sociálních službách a pro potřeby inspekcí poskytování sociální služby dodržovat standardy kvality, pro zajištění rozvoje zejména standard č. 10, který se týká právě rozvoje pracovníků. Součástí tohoto standardu je pravidelná supervize, kterou vyžaduje i ustanovení podle zákoníku práce - zajistit pracovníkům účast nezávislého odborníka – supervizora. Její prospěšnost a kvalifikovanou pomoc při řešení případů z praxe si chválí také sociální pracovnice. Co se týká rozvojových plánů pro pracovníky, v praxi se osvědčil systém sebehodnotících dotazníků, jejichž struktura je popsána v kapitole 5.1.1. Tyto dotazníky si přináší pracovník na setkání v rámci profesního hodnocení pracovníka. Na jejich podkladě probíhá rozhovor s ředitelkou organizace, dochází ke konkretizaci potřebných a žádoucích kurzů a výcviků. Při rozhovorech s pracovnicemi byla zdůrazňována potřeba procvičit se v dovednostech pro hladké navázání kladného vztahu ve spolupracující rodině s dětmi. Pracovnice měly na mysli problémová témata v komunikaci. V rámci udržení profesních hranic se zajímaly o kurz pro cvičení asertivity. Pracovnice také projevily zájem o kurz mediace a krizové intervence. Doporučuji některý z interaktivních výcviků: Výcvik zaměřený na děti se specifickými potřebami, sebezkušenností výcvik, výcvik v systemickém přístupu nebo sociálně psychologický výcvik (SPV). Pro posílení psychohygieny

je žádoucí a také potřebný kurz prevence syndromu

vyhoření. Z hlediska potřeb organizace je žádoucí splnění 24 hodin dalšího vzdělávání sociálního pracovníka podle navrhnuté tabulky a zajistit supervizi nezávislého odborníka.

66

Pro efektivní práci a pomoc s problematikou spolupracujících rodin navrhuji kurzy: Mediace, Finanční gramotnost, Time management, Jak nespadnout do dluhové pasti a kurz Krizová intervence. „Hledání nových výcviků bude ležet spíše na aktivním zájmu pracovníků než na lákavé nabídce zaměstnavatelů podpořené vysokými platy. Přesto je průběžné vzdělávání pracovníků jednou z podmínek smysluplné práce. Výcvik je důležitou součástí přinejmenším pro udržení výkonnosti a morálky.“92

92

ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, s. 116. 67

ZÁVĚR V praxi se setkáváme s rodinami, kterým byly sociální služby doporučeny, většinou OSPODem. Lidé, kteří se ocitnou v tíživé situaci, jsou většinou uzavření do sebe, nepřijímají pomoc z okolí, jsou celkově ochromeni a nemají často náladu něco řešit. Tímto nezájmem a dlouhodobým působením krizové situace se však jen prohlubují jejich problémy a zvyšuje se riziko ohrožení dítěte. Důvodem k nevyhledání účinné pomoci může být malá nebo špatná informovanost. Jestliže se takový člověk rozhodne a obrátí se pro pomoc na sociální pracovníky, očekává pomoc, diskrétnost a vyřešení své svízelné situace. Přichází s různými problémy a krizemi, neměl by se však setkat s nevědomostí, laickým řešením a neprofesionalitou u oslovených odborníků. Důraz je proto kladen na schopnost získat důvěru klientů a vytvořit si u nich přirozenou autoritu díky odborným znalostem a zkušenostem. A právě pro zajištění efektivní profesní pomoci může napomoci dobře sestavený rozvojový plán. Hlavním cílem mé diplomové práce bylo sestavit návrh rozvojového plánu v organizaci XY. Ve své práci jsem si stanovila dílčí cíle, a to popsat jednotlivé činitele interakce sociální práce v organizaci XY zaměřené na téma: terénních pracovníků napomáhající rodině jako sociální instituci. Jednotlivými kroky bylo popsat sociálního pracovníka v systému sociálních služeb, sociální práci jako nástroj sociální služby a následně rodinu a problémy v rodině s dětmi. Mým úkolem bylo identifikovat potřeby vyplývající z činnosti sociálně aktivizačních služeb podle kritérií rozvojového plánu a následně navrhnout rozvojový plán v organizaci XY. Tento stanovený hlavní cíl práce se mi podařilo naplnit, sestavila jsem návrh, který by mohl být optimální, ovšem vzhledem k neustálému nedostatku finančních prostředků v neziskových organizacích se objevuje jiný problém – financování navrhnutého rozvoje. Sociální pracovník bere svou práci jako poslání. Jako službu jiným, snaží se pomoci, poradit, vrátit vyloučené spoluobčany do aktivního života. A za to všechno jim patří dík. 68

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy : 10. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 789 s. ISBN 978-802-4714-073. [2] BARTOŇKOVÁ, Hana. Projektování vzdělávací akce. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 112 s. ISBN 80-244-1442-2. [3] BEDRNOVÁ, Eva. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009, 359 s. ISBN 978807-2611-980. [4] BECHYŇOVÁ, Věra a KONVIČKOVÁ, Marta. Sanace rodiny: [sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 151 s. ISBN 978-807-3673925. [5] BELCOURT, Monica a WRIGHT, Phillip C.. Vzdělávání pracovníků a řízení pracovního výkonu. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, 243 s. ISBN 80-716-9459-2. [6] BĚLOHLÁVEK, František. Organizační chování. 1.vyd. Olomouc: Rubico, 1996, 343 s. ISBN 80-858-3909-1. [7] ČÁP, Jan. Psychologie pro učitele. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 655 s. ISBN 80717-8463-X. [8] ČÁP, Jan. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1993, 415 s. ISBN 80-706-6534-3 [9] DUNOVSKÝ, Jiří. Dítě a poruchy rodiny. Praha: Avicenum, 1986, 140 s. ISBN 08-040-86. [10] GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-7203124-4. [11] HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce: metodická příručka pro učitele

a

supervizory

v

sociální

práci.

Praha:

Osmium,

vydavatelství

a nakladatelství, 1999, 167 s. ISBN 80-902-0818-5. 69

[12] HRONÍK, František. Hodnocení pracovníků. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 126 s. ISBN 80-247-1458-2. [13] HRONÍK, František. Rozvoj a vzdělávání pracovníků. Praha: Grada, 2007. 240 s. ISBN 978-80-247-1457-8 [14] JANOUŠKOVÁ, Klára. Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků: sborník studijních textů pro terénní sociální pracovníky. Vyd. 1. Editor Dana Nedělníková. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008, 401 s. ISBN 978-8073685-041. [15] KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické́ kapitoly pro sociální, pedagogické́ a zdravotnické́ profese. 2., rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál, 1997, 147 s. ISBN 80-717-8150-9. [16] MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 379 s. ISBN 80-717-8548-2. [17] MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-807-3673-680. [18] MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 309 s. ISBN 80-717-8473-7. [19] NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. knižní vyd. Brno: Zeman, 2001, 168 s. ISBN 80-903-0700-0. [20] NEŠPOR, Karel. Uvolněně a s přehledem: relaxace a meditace pro moderního člověka. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, 95 s. ISBN 80-716-9652-8 [21] NOVÁK, Tomáš a PRŮCHOVÁ, Bohumila. Předrozvodové a rozvodové poradenství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 144 s. Psyché (Grada). ISBN 978-8024714-493. [22] NOVOTNÁ, Věra a SCHIMMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992, 128 s. ISBN 80-706-6483-5. [23] OTRUBOVÁ, Radomíra. Firemní vzdělávání v neziskové organizaci [online]. 2010 [cit. 2012-03-13]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dušan Šimek. Dostupné z: . 70

[24] PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje. Výkladový slovník. 1.vyd. Praha: Academia, 2002, 280 s. ISBN 80-200-0950-7. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogickyslovnik/socialni-uceni [25] ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce: Podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. dotisk 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, 80 s. ISBN 80-858-5000-1. [26] SATIR, Virginia. Kniha o rodině: [základní dílo psychologie vztahů]. Vyd. 2. Praha: Práh, 2006, 357 s. ISBN 80-725-2150-0. [27] SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 173 s. ISBN 80-717-8559-8. [28] SWIECICKI, Irena a JEŽEK, Petr. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách [online]. Praha: Centrum sociálních služeb, 2008 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://www.vcvscr.cz/ke-stazeni/40vzdelavani-pracovniku-v-socialnichsluzbach.pdf?PHPSESSID=22f3ee%206f50f4cae57e93eea405b70a10 [29] ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Dítě a rozvod rodičů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 594 s. ISBN 978-80-247-3181-0. [30] TOPINKA, Daniel. Analýza potřeb v sociálních službách. In: Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008, s. 330-362. ISBN 978-807-3685-041. [31] TURECKIOVÁ, Michaela. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 168 s. ISBN 80-247-0405-6. [32] ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, 128 s. ISBN 978-80-86429-36-6. [33] VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008, 870 s. ISBN 978-807-3674-144. Dostupné z: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=4150 [34] VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. 2. vyd. Praha: Portál, 2007, 543 s. ISBN 978-807-3673-420. [35] INTERNET. Www.satir-institute.sk [online]. 2010 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.satir-institute.sk 71

[36] Metodický pokyn k poskytování supervize. In: Www.msmt.cz [online]. 10.03.2010 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/socialni-programy/metodickypokyn-k-poskytovani-supervize [37] Vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcí předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. [38] Zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

72

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Kvantifikace jednotlivých řešených problémů...................................................................55 Tabulka č. 2: Další vzdělávání sociálních pracovníků ............................................................................59

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 Profesionalita sociální práce..............................................................................................11 Obrázek č. 2 Fáze přípravy a realizace plánu osobního rozvoje ..............................................................47

73

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – ETICKÝ KODEX SPOLEČNOSTI SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR93 1. Etické zásady 1. 1. Sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv u skupin a jednotlivců tak, jak jsou vyjádřeny v dokumentech relevantních pro praxi sociálního pracovníka, a to především ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Chartě lidských práv Spojených národů a v Úmluvě o právech dítěte a dalších mezinárodních deklaracích a úmluvách. Dále se řídí Ústavou, Listinou základních práv a svobod a dalšími zákony tohoto státu, které se od těchto dokumentů odvíjejí. 1. 2. Sociální pracovník respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, pohlaví, rodinný stav, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti. 1. 3. Sociální pracovník respektuje právo každého jedince na seberealizaci v takové míře, aby současně nedocházelo k omezení stejného práva druhých osob. 1. 4. Sociální pracovník pomáhá jednotlivcům, skupinám, komunitám a sdružení občanů svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi při jejich rozvoji a při řešení konfliktů jednotlivců se společností a jejich následků. 1.5. Sociální pracovník dává přednost profesionální odpovědnosti před svými soukromými zájmy. Služby poskytuje na nejvyšší odborné úrovni. 2. Pravidla etického chování sociálního pracovníka 2. 1. Ve vztahu ke klientovi 2. 1. 1. Sociální pracovník podporuje své klienty k vědomí vlastní odpovědnosti. 2. 1. 2. Sociální pracovník jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů. 2. 1. 3. Sociální pracovník pomáhá se stejným úsilím a bez jakékoliv formy diskriminace všem klientům. Sociální pracovník jedná s každým člověkem jako s celostní bytostí. Zajímá se o celého člověka v rámci rodiny, komunity a společenského a přirozeného prostředí a usiluje o rozpoznání všech aspektů života člověka. Sociální

93

PLÉNUM SPOLEČNOSTI SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ. Etický kodex. Praha, 19. 5. 2006. Dostupné z: http://socialnipracovnici.cz/public/upload/image/eticky_kodex_sspcr.pdf 74

pracovník se zaměřuje na silné stránky jednotlivců, skupin a komunit a tak podporuje jejich zmocnění. 2. 1. 4. Chrání klientovo právo na soukromí a důvěrnost jeho sdělení. Data a informace požaduje s ohledem na potřebnost při zajištění služeb, které mají být klientovi poskytnuty a informuje ho o jejich potřebnosti a použití. Žádnou informaci o klientovi neposkytne bez jeho souhlasu. Výjimkou jsou osoby, které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (zejména nezletilé děti) nebo tehdy, kdy jsou ohroženy další osoby. V případech, kde je to v souladu s platnými právními předpisy, umožňuje účastníkům řízení nahlížet do spisů, které se řízení týkají. 2. 1. 5. Sociální pracovník podporuje klienty při využívání všech služeb a dávek sociálního zabezpečení, na které mají nárok, a to nejen od instituce, ve které jsou zaměstnáni, ale i ostatních příslušných zdrojů. Poučí klienty o povinnostech, které vyplývají z takto poskytnutých služeb a dávek. Podporuje klienta při řešení problémů týkajících se dalších sfér jeho života. 2. 1. 6. Sociální pracovník podporuje klienty při hledání možností jejich zapojení do procesu řešení jejich problémů. 2.1.7. Sociální pracovník je si vědom svých odborných a profesních omezení. Pokud s klientem nemůže sám pracovat, předá mu informace o dalších formách pomoci. Sociální pracovník jedná s osobami, které používají jejich služby (klienty) s účastí, empatií a péčí. 2. 2. Ve vztahu ke svému zaměstnavateli 2. 2. 1. Sociální pracovník odpovědně plní své povinnosti vyplývající ze závazku ke svému zaměstnavateli. 2. 2. 2. V zaměstnavatelské organizaci spolupůsobí při vytváření takových podmínek, které umožní sociálním pracovníkům v ní zaměstnaným přijmout a uplatňovat závazky vyplývající z tohoto kodexu. 2. 2. 3. Snaží se ovlivňovat sociální politiku, pracovní postupy a jejich praktické uplatňování ve své zaměstnavatelské organizaci s ohledem na co nejvyšší úroveň služeb poskytovaných klientům. 2. 3. Ve vztahu ke kolegům 2. 3. 1. Sociální pracovník respektuje znalosti a zkušenosti svých kolegů a ostatních odborných pracovníků. Vyhledává a rozšiřuje spolupráci s nimi a tím zvyšuje kvalitu poskytovaných sociálních služeb.

75

2. 3. 2. Respektuje rozdíly v názorech a praktické činnosti kolegů a ostatních odborných a dobrovolných pracovníků. Kritické připomínky k nim vyjadřuje na vhodném místě vhodným způsobem. 2.3.3. Sociální pracovník iniciuje a zapojuje se do diskusí týkajících se etiky se svými kolegy a zaměstnavateli a je zodpovědný za to, že jeho rozhodnutí budou eticky podložená. 2. 4. Ve vztahu ke svému povolání a odbornosti 2. 4. 1. Sociální pracovník dbá na udržení a zvyšování prestiže svého povolání. 2. 4. 2. Neustále se snaží o udržení a zvýšení odborné úrovně sociální práce a uplatňování nových přístupů a metod. 2. 4. 3. Působí na to, aby odbornou sociální práci prováděl vždy kvalifikovaný pracovník s odpovídajícím vzděláním. 2. 4. 4. Je zodpovědný za své soustavné celoživotní vzdělávání a výcvik, což je základ pro udržení stanovené úrovně odborné práce a schopnosti řešit etické problémy. 2. 4. 5. Pro svůj odborný růst využívá znalosti a dovednosti svých kolegů a jiných odborníků, naopak své znalosti a dovednosti rozšiřuje v celé oblasti sociální práce. 2.4.6. Sociální pracovník spolupracuje se školami sociální práce, aby podpořil studenty sociální práce při získávání kvalitního praktického výcviku a aktuální praktické znalosti. 2. 5. Ve vztahu ke společnosti 2. 5. 1. Sociální pracovník má právo i povinnost upozorňovat širokou veřejnost a příslušné orgány na případy porušování zákonů a oprávněných zájmů občanů. 2. 5. 2. Zasazuje se o zlepšení sociálních podmínek a zvyšování sociální spravedlnosti tím, že podněcuje změny v zákonech, v politice státu i v politice mezinárodní. 2. 5. 3. Upozorňuje na možnost spravedlivějšího rozdílení společenských zdrojů a potřebu zajistit přístup k těmto zdrojům těm, kteří to potřebují. 2. 5. 4. Působí na rozšíření možností a příležitostí ke zlepšení kvality života pro všechny osoby, a to se zvláštním zřetelem ke znevýhodněným a postiženým jedincům a skupinám. 2. 5. 5. Sociální pracovník působí na zlepšení podmínek, které zvyšují vážnost a úctu ke kulturám, které vytvořilo lidstvo. 2.5.6. Sociální pracovník požaduje uznání toho, že je zodpovědný za své jednání vůči osobám, se kterými pracuje, vůči kolegům, zaměstnavatelům, profesní organizaci a vzhledem k zákonným ustanovením, a že tyto odpovědnosti mohou být ve vzájemném konfliktu. 76

Etické problémové okruhy Tyto problémové okruhy by měly být rozpracovány v rozšířeném kodexu, který by byl zaměřen na specifika sociální práce v různých oblastech.

Sociální práce

s

jednotlivcem,

rodinami,

skupinami,

komunitami

a organizacemi vytváří pro sociálního pracovníka situace, ve kterých musí nejen eticky hodnotit, vybírat možnosti, ale i eticky rozhodovat. Sociální pracovník eticky uvažuje při sociálním šetření, sběru informací, jednáních a při své profesionální činnosti o použití metod sociální práce, o sociálně technických opatřeních a administrativně správních postupech z hlediska účelu, účinnosti a důsledků na klientův život. A. Základní etické problémy jsou - kdy vstupovat či zasahovat do života občana a jeho rodiny, skupiny či obce (např. z hlediska prevence či sociální terapie společensky nežádoucí situace), - kterým sociálním případům dát přednost a věnovat čas na dlouhodobé sociálně výchovné působení, - kolik pomoci a péče poskytnout, aby stimulovaly klienta ke změně postojů a k odpovědnému jednání a nevedly k jejich zneužití, - kdy přestat se sociální terapií a poskytováním služeb a dávek sociální pomoci B. Další problémové okruhy, které se občas vyskytují a vyžadují etické hodnocení a rozhodování vyplývají z následujících situací, kdy loajalita sociálního pracovníka s klientem se dostane do střetu zájmů - při konfliktu zájmu samotného sociálního pracovníka se zájmem klienta, při konfliktu klienta a jiného občana, - při konfliktu mezi institucí či organizací a skupinou klientů, - při konfliktu zájmu klientů a ostatní společností, - při konfliktu mezi zaměstnavatelem a jeho sociálními pracovníky. C. Sociální pracovník má ve své náplni roli pracovníka, který klientům pomáhá a současně má klienty kontrolovat. Vztahy mezi těmito protichůdnými aspekty sociální práce vyžadují, aby si sociální pracovníci vyjasnili etické důsledky kontrolní role a do jaké míry je tato role přijatelná z hlediska základních hodnot sociální práce. Postupy při řešení etických problémů 1. Závažné etické problémy budou probírány a řešeny ve skupinách pracovníků v rámci Společnosti sociálních pracovníků ČR (dále jen Společnost). Sociální pracovník má mít možnost: diskutovat, zvažovat a analyzovat tyto problémy ve spolupráci s kolegy a dalšími odborníky, event. i za účasti stran, kterých se týkají.

77

2. Společnost může doplnit a přizpůsobit etické zásady pro ty oblasti terénní sociální práce, kde jsou etické problémy komplikované a závažné. 3. Na základě tohoto kodexu je úkolem Společnosti pomáhat jednotlivým sociálním pracovníkům analyzovat a pomáhat řešit jednotlivé problémy. Etický kodex byl schválen plénem Společnosti sociálních pracovníků 19. 5. 2006 a nabývá účinnosti od 20. 5. 2006.

78

Anotace Jméno a příjemní autora: Bc. Radomíra Otrubová Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta Název magisterské diplomové práce: Příprava terénních pracovníků v sociálních službách Vedoucí práce: PhDr. Lucie SMÉKALOVÁ, Ph.D. Počet znaků: 112 080 Počet příloh: č.1 – Etický kodex Počet použitých zdrojů: 38 Klíčová slova: Terénní sociální pracovníci, sociálně aktivizační služba, rodina, kazuistiky, rozvojový plán. Anotace: Diplomová práce je zaměřena na sociální oblast, konkrétně na terénní službu v programu sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Jejím hlavním cílem je vytvořit návrh rozvojového plánu pro optimalizaci práce terénního pracovníka pro rodiny s dětmi. Práce popisuje jednotlivé činitele interakce sociální práce, identifikuje potřeby rodin s dětmi a dle nich následně navrhuje optimalizovaný rozvojový plán terénního pracovníka v organizaci XY. Využívá metodu kazuistik a určení nejčastěji řešených problémů v rodinách.

79

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Recommend Documents