Magisterská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie

Magisterská diplomová práce

2010

Bc. Petra Zelená

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie Archeologie

Bc. Petra Zelená

Neolitické osídlení horního Polabí Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Eliška Kazdová, CSc.

2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce

Ráda bych poděkovala doc. PhDr. Elišce Kazdové, CSc. za trpělivé vedení a za poskytování připomínek a užitečných rad k mé práci. Děkuji PhDr. Jiřímu Kalferstovi za poskytnutí údajů z Katalogu archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA a za užitečné rady. Dále děkuji PhDr. Miroslavu Novákovi a dalším zaměstnancům Archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové za umožnění přístupu do muzejních sbírek. Zaměstnancům Ústředního archivu zeměměřictví a katastru Zeměměřického úřadu v Praze děkuji za možnost nahlédnutí do starších katastrálních map. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým rodičům a celé rodině za podporu a hlavně trpělivost.

Obsah 1. Úvod

1

2. Přírodní prostředí zkoumané oblasti

3

2.1. Geomorfologie

3

2.2. Geologie

3

2.3. Hydrologie

4

2.4. Původní vegetační pokryv

4

3. Historie bádání o neolitu a časném eneolitu ve zkoumané oblasti 3.1. Shrnutí 4. Metoda práce s daty

5 17 18

4.1. Vytvoření databáze lokalit

18

4.2. Kritika pramenů

19

5. Vztah osídlení k vybraným faktorům přírodního prostředí 5.1. Vztah osídlení k půdním typům 5.1.1. Vztah osídlení k půdním typům v místě lokalit

23 23 23

5.1.1.1. Situace ve východních Čechách

26

5.1.1.2. Situace v jiných oblastech

26

5.1.2. Vztah osídlení k půdním typům v hospodářském zázemí

26

5.1.2.1. Situace ve východních Čechách

28

5.1.2.2. Situace v jiných oblastech

28

5.2. Vztah osídlení k nadmořské výšce

28

5.2.1. Situace ve východních Čechách

30

5.2.2. Situace v jiných oblastech

31

5.3. Vztah k převýšení terénu 5.3.1. Situace v jiných oblastech 5.4. Vztah k svažitosti terénu

32 34 34

5.4.1. Situace ve východních Čechách

36

5.4.2. Situace v jiných oblastech

37

5.5. Vztah k expozici svahu

37

5.5.1. Situace ve východních Čechách

40

5.5.2. Situace v jiných oblastech

41

5.6. Vztah k vodním tokům 5.6.1. Situace ve východních Čechách

41 42

5.6.2. Situace v jiných oblastech 5.7. Shrnutí přírodních podmínek lokalit jednotlivých kultur

43 43

5.7.1. Kultura s lineární keramikou

43

5.7.2. Kultura s vypíchanou keramikou

44

5.7.3. Pozdně lengyelská kultura

45

5.7.4. Jordanovská kultura

45

6. Areály 6.1. Sídelní areály 6.1.1. Kontinuita osídlení v neolitu a časném eneolitu

46 46 46

6.1.1.1. Kultura s lineární keramikou

47

6.1.1.2. Kultura s vypíchanou keramikou

48

6.1.1.3. Pozdně lengyelská kultura

48

6.1.1.4. Jordanovská kultura

48

6.1.1.5. Srovnání s dalšími oblastmi

48

6.1.2. Osídlení zkoumané oblasti v jiných obdobích

49

6.1.2.1. Paleolit

49

6.1.2.2. Mezolit

50

6.1.2.3. Eneolit

50

6.1.2.4. Doba bronzová a halštatská

50

6.1.2.5. Mladší období

51

6.2. Pohřební areály

52

6.2.1. Přehled nalezišť

52

6.2.1.1. Černožice

52

6.2.1.2. Holohlavy

52

6.2.1.3. Hořenice

52

6.2.1.4. Lochenice

53

6.2.1.5. Plotiště nad Labem

53

6.2.1.6. Předměřice nad Labem

54

6.2.2. Shrnutí

55

6.2.3. Přírodní podmínky pohřebních areálů

56

6.2.4. Vztah pohřebních a sídelních areálů

56

6.3. Výrobní areály

58

6.3.1. Přehled výrobních areálů ve zkoumané oblasti

58

6.3.2. Dílny a depoty broušených nástrojů v okolí zkoumané oblasti

59

6.4. Rondely

60

6.4.1. Lochenice

60

6.4.2. Holohlavy

61

6.4.3. Vzdálenost rondelů

61

6.4.4. Viditelnost rondelů

62

7. Kontakty 7.1. Keramické nálezy

64 64

7.1.1. Moravská malovaná keramika

64

7.1.2. Oberlauterbašská skupina

65

7.1.3. Hinkelsteinská kultura

66

7.1.4. Shrnutí

66

7.2. Suroviny štípané industrie

67

7.2.1. Přehled nálezů

67

7.2.2. Shrnutí

68

7.3. Další artefakty

71

8. Závěr

72

Seznam zkratek

76

Použité zdroje

77

Seznam příloh

85

1. Úvod Tato diplomová práce se zabývá neolitickým a časně eneolitickým osídlením severní části Královéhradecké kotliny na pravém břehu řeky Labe v prostoru mezi Hradcem Králové a Jaroměří. Konkrétně se jedná o katastry obcí Plotiště nad Labem, Plácky (obě dnes součástí Hradce Králové), Předměřice nad Labem, Lochenice, Smiřice, Holohlavy, Černožice, Semonice, Jezbiny, Jaroměř a Hořenice. Toto území jsem si vybrala z toho důvodu, že bylo velmi hustě osídleno po celý zemědělský pravěk; nejvíce dokladů lidské činnosti máme právě z období mladší doby kamenné a dále z doby bronzové, a to hlavně z období popelnicových polí (lužická a slezskoplatěnická kultura). Dodnes je tato oblast velmi hustě obydlená a jednotlivé obce na sebe navazují téměř bez přerušení.

Obr. 1. Mapa České republiky s vyznačením zkoumaného území

V této práci se zabývám sídlištními nálezy kultury s LnK, VK, lengyelské a jordanovské kultury. Cílem práce je zhodnocení těchto nálezů, porovnání různých druhů lidských aktivit v daném regionu a vyhodnocení přírodních podmínek jednotlivých nalezišť pomocí geografických informačních systémů. Pokusila jsem se také srovnat vybraný region s dalšími sídlišti v širší oblasti východních Čech. Při tvorbě databáze a psaní této práce jsem vycházela především z Katalogu archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA. Děkuji dr. J. Kalferstovi

1

z Muzea východních Čech v Hradci Králové za laskavé poskytnutí údajů z této databáze. Při analýze přírodních podmínek zkoumaných lokalit a srovnání s jinými regiony jsem vycházela především z bakalářské a diplomové práce P. Tótha (TÓTH 2008; 2010) a z výstupů projektu „Pravěk východních Čech“ (KALANDŘÍK 2005; KONČELOVÁ 2004; 2005; ŠULECOVÁ 2004; VACULÍKOVÁ 2004).

Z dané oblasti známe archeologické nálezy už od poloviny 19. století, kdy zde bylo nalezeno mnoho pravěkých lokalit v souvislosti se stavbou železnice Pardubice - Liberec. Bohužel značná část z těchto lokalit byla zničena. Avšak díky činnosti místních amatérských archeologů a spolupracovníků muzea v Hradci Králové bylo tehdy i v pozdějších letech zachráněno mnoho nálezů, které dnes tvoří velkou část sbírek Muzea východních Čech v Hradci Králové, muzea v Jaroměři a dalších muzeí. Z badatelů, kteří se na záchraně archeologických památek významně podíleli, musíme jmenovat především F. Peteru-Rohoznického, L. Domečku, J. Duška a L. Šnajdra. Tito badatelé byli také prvními, kteří psali odborné články a monografie o místních nálezech a lokalitách. Ve 20. století, hlavně v jeho druhé polovině, se začaly uskutečňovat velké plošné výzkumy, např. v Lochenicích (1976 – 1983), v Plotištích nad Labem (1961 – 1970) nebo v poslední době v Jaroměři v trati Zavadilka (2000 – 2004). Pouze některé z nich však byly kompletně zpracovány a publikovány. Pouze z výzkumu na polykulturní lokalitě v Lochenicích vyšla souhrnná monografie (ZEMAN – BUCHVALDEK – SLÁMA 1990). Z výzkumu v Plotištích nad Labem bylo z neolitických nálezů zpracováno a publikováno pouze pohřebiště VK (VOKOLEK - ZÁPOTOCKÁ 1997; ZÁPOTOCKÁ 1998).

2

2. Přírodní prostředí zkoumané oblasti 2.1. Geomorfologie Zkoumaná oblast se nachází ve východní části subprovincie Česká tabule, ve východní části celku Východolabská tabule, v severní části podcelku Pardubická kotlina a v severní části okrsku Královéhradecká kotlina. Východolabská tabule, která tvoří severozápadní část Východočeské tabule, má rozlohu 1689 km2, střední výšku 251,5 m a střední sklon 1˚10'. Tvoří ji převážně slínovce, jílovce, spongolity a pískovce svrchní křídy spolu s pleistocenními říčními a eolickými sedimenty (DEMEK 1987, 556). Pardubická kotlina tvoří jihovýchodní část Východolabské tabule. Má rozlohu 718 km2, střední výšku 283,3 m a střední sklon 0˚49'. Její převážně rovinný reliéf tvoří středopleistocenní a mladopleistocenní říční terasy a údolní nivy Labe a jeho přítoků. Místy se vyskytují sprašové pokryvy a závěje, přesypy navátých písků. Dominantou je neovulkanický suk Kunětické hory 307 m n.m. (DEMEK 1987, 397). Na severní straně temene Kunětické hory se nachází důležitý výchoz porcelanitu, který byl hojně využíván na výrobu kamenných nástrojů ve východních Čechách po celý pravěk (VOKOLEK – VENCL 1961, 470–471). Královéhradecká kotlina je v podstatě erozní kotlina v povodí Labe, nejdolejší Úpy, Metuje a Orlice. Podloží zde tvoří slínovce, jílovce a spongolity spodního a středního turonu a svrchního turonu až coniaku, spolu s pleistocenními říčními štěrky a písky, eolickými písky a sprašemi. Reliéf středopleistocenních a mladopleistocenních říčních teras a údolních niv Labe a jeho přítoků je rovinatý, překrytý sprašovými pokryvy a závějemi. Místy se vyskytují pokryvy a přesypy navátých písků. Kotlina je nepatrně zalesněná dubovými a habrovými porosty a v nivě se dochovaly zbytky porostů lužního lesa (DEMEK 1987, 295).

2.2. Geologie Zkoumané území je součástí české křídové pánve, která zabírá velkou část severních, středních, východních a severovýchodních Čech; zasahuje i na severozápadní Moravu. Naše území patří do labské oblasti české křídy (SVOBODA a kol. 1964, 274, 276). Na počátku svrchní křídy začal poklesat reliéf Českého masivu (k nejhlubšímu celkovému poklesu došlo podél labské linie) a vzniklo zde křídové moře. Po ustoupení moře

3

ve spodním senonu zde vznikla svrchnokřídová pokrývka. Zkoumané území patří do facie slínovců (HYNIE 1961, 378, obr.46-1). Zkoumané území je jílovickým zlomem, který prochází katastrem Lochenic, rozděleno na dvě části. Jižní část je tvořena vápnitými jílovci a slínovci ze svrchního turonu až santonu. Severní část tvoří vápnité jílovce, slínovce a méně jílovité vápence ze spodního až středního turonu. Jílovický zlom spadá k jihojihovýchodu a jižní kra podle něj místy poklesla až o 220 cm (ČEPEK a kol. 1963, 142-143). Na Pardubicku a Královéhradecku a pak dále na Jaroměřsku se hluboko pod povrchem nachází výrazná facie převážně tvrdých spongolitových opuk spodnoturonského stáří. Na Jaroměřsku se hojně vyskytují slinité a vápnité spongolity se zbytky jehlic křemičitých hub. Mezi Hradcem Králové a Jaroměří se nalézá slinito-spongolitická facie (ČEPEK a kol. 1963, 84, 86). Ve čtvrtohorách byla modelace povrchu vytvářena hlavně říčními toky (SVOBODA a kol. 1964, 275). Rozsáhlé křídové oblasti jsou pokryty pleistocenními terasami říčních náplavů a přemístěným materiálem těchto náplavů (HYNIE 1961, 399-400). V úseku, kde Labe teče severojižním směrem, se na západním břehu vyskytují spraše a na východním břehu naváté písky (SVOBODA a kol. 1964, 450).

2.3. Hydrologie Kromě Labe územím protéká říčka Trotina, která pramení ve Zdobíně a vlévá se do Labe u Lochenic v nadmořské výšce 237 m n. m. (VLČEK 1984, 276). Dále oblastí protéká potok Melounka, který pramení u Rozběřic a o 6 km dál se vlévá v Hradci Králové do Labského náhonu (VLČEK 1984, 174). Další menší vodní toky jsou Olšovka, Jordán, Sendražický, Jezbinský a Dolecký potok. V Jaroměři se zleva do Labe vlévají Úpa a Metuje. V oblasti se nachází také několik umělých mlýnských náhonů vytvořených v novověku. Oblast je velmi bohatá na spodní vodu. V okolí Plotišť nad Labem jsou kvartérní podzemní vody údolní nivy napájeny i vodami z puklin slínů a slínovců (ČEPEK a kol. 1963, 179). V Plotištích bylo také nalezeno pod komplexem wűrmských sprašových pokryvů labské rameno s fosilní slatinou (ŽEBERA 1958).

2.4. Původní vegetační pokryv Podle mapy potenciální přirozené vegetace leží největší část zkoumaného regionu v oblasti černýšové dubohabřiny. Dále se zde objevuje střemchová jasanina a na jižním 4

konci zkoumaného území také jilmová doubrava. Většina zkoumaných lokalit se vyskytuje na rozhraní dubohabřin a jasanin. Údolní říční niva, tak jak ji známe dnes, vznikla pravděpodobně až v době raného a vrcholného středověku. Neolitická niva byla pokryta mladými štěrkopískovými půdami, na nichž se lokálně vyskytovala řídká vegetace bylin a dřevin. Nebyla vhodná pro intensivní rostlinnou produkci a kvůli kyselým travám a vysoké hladině spodní vody se nedala použít ani jako pastvina pro dobytek. V období neolitu byl její hospodářský význam malý, ale důležitá byla její komunikační funkce, protože otevřená dna údolí byla dobře průchozí (RULF 1994, 58, 59).

3. Historie bádání o neolitu a časném eneolitu ve zkoumané oblasti První zaznamenané nálezy z neolitu ve vybraném regionu pochází z konce 18. století, kdy byly v Jaroměři v poloze Na vinici nacházeny neolitické kamenné nástroje (DUŠKA 1900, 14). Další neolitické kamenné nástroje byly objeveny kolem roku 1820 při mýcení lesa v Semonicích, na vyvýšené poloze Libina (SKLENÁŘ 1992, 689/2, 227) a v roce 1846 spolu se zlatým depotem při mýcení bažantnice v Holohlavech (BAČOVÁ 1994, 29). V roce 1846 byly také nalezeny v Černožicích – Čáslavkách, na poli p. Šrámka, objekty s nálezy patřícími do kultury s VK (SKLENÁŘ 1992, 82/2, 43). Velké množství archeologických lokalit bylo rozrušeno a často nenávratně zničeno během stavby železniční tratě z Pardubic do Liberce mezi roky 1856 – 1861. Železnice prochází téměř všemi zkoumanými katastry, a proto z této doby známe nálezy z neolitu i mladších období ze všech katastrů kromě Jezbin, Hořenic, Plácek a Předměřic nad Labem. Tehdy prozkoumával haldy a jámy odhalené stavbou, zachraňoval pravěké předměty, které v nich nalezl, a získával od dělníků a dalších lidí artefakty už vykopané především F. Petera-Rohoznický, ale i další badatelé, např. páter V. Krolmus. O svých cestách a nálezech si F. Petera-Rohoznický vedl velké množství deníků a rukopisných poznámek, které jsou dnes uloženy v archivu v Jaroměři. Většina těchto zachráněných nálezů (hlavně z období kultury s LnK a VK a z doby popelnicových polí) se dostala do sbírek Národního muzea v Praze (DUŠKA 1898, 36, 42, 43, 59; PETERA-ROHOZNICKÝ 1859; SKLENÁŘ 1992, 164/7, 8, 241/8, 542, 689/6, 700/5, 9).

5

Další nálezy neolitické keramiky a kamenných nástrojů (hlavně z období kultury s VK) pocházejí z Černožic, Černožic – Čáslavek, Lochenic a Semonic z konce 19. století. Tyto artefakty byly objeveny v souvislosti s rozšiřováním železniční tratě v letech 1893, 1896 a 1897 (DUŠKA 1898, 42, 43, 59; 1900, 23). Pravěké artefakty byly nalézány nejen při stavbě a úpravě železniční trati, ale i v souvislosti s místními průmyslovými podniky. Například v letech 1870 – 1871 při stavbě cukrovaru v Černožicích byly objeveny neolitické objekty se střepy a kamennými nástroji (DUŠKA 1898, 43) nebo roku 1880 při zakládání Fejtkovy cihelny v Jaroměři – Dolních Dolcích nalezena neolitická keramika a kamenné nástroje spolu s žárovými hroby z období popelnicových polí (DUŠKA 1898, 38). Mnoho nálezů bylo také objeveno při těžbě hlíny a štěrku v místních pískovnách a „šutrovnících“ nebo také na polích při orbě a jiných zemědělských činnostech (DOMEČKA 1902a,b; DUŠKA 1898).

V roce 1879 se v Hradci Králové konala výstava starožitností, která byla jedním z podnětů založení muzea, které se odehrálo o rok později. Muzeum bylo rozděleno na dvě oddělení – archeologické a průmyslové. Se založením muzea souvisí i počátek profesionální archeologie ve východních Čechách. Na konci 19. století a na počátku 20. století působili v zkoumaném regionu a muzeu v Hradci Králové významní badatelé L. Domečka, J. Duška a L. Šnajdr. J. Duška mimo jiné uskutečnil v letech 1880 až 1881 sběry u osady Trotina poblíž železniční trati ve Smiřicích, kde nacházel neolitickou keramiku a broušené nástroje (DUŠKA 1898, 46). Také sepsal a zmapoval všechny dosavadní pravěké nálezy v Královéhradeckém kraji ve spisech Nálezy předhistorické v kraji královéhradeckém z roku 1898 a Památky po našich pohanských předcích v kraji královéhradeckém z roku 1900. Kromě archeologie se zabýval také historií a napsal knihu o vojenské pevnosti v Josefově.

V roce 1890 se stal konservátorem pro polovinu královéhradeckého okresu Ludvík Šnajdr (ŠNAJDR 1911, 62). L. Šnajdr byl prvním, kdo rozpoznal chronologický význam keramiky, v době, kdy všichni považovali za mnohem důležitější kamenné a kovové předměty. Také odlišil raně středověkou keramiku od pravěké a prosazoval existenci české doby kamenné, zejména neolitu, kterou mnozí badatelé v této době popírali (SKLENÁŘ 2000, 216-225). Na přelomu 19. a 20. století uskutečnil mnoho archeologických výzkumů 6

a sběrů. Jedním z nich byl například výzkum sídliště šáreckého stupně LnK a kultury s VK ve Smiřicích – Zderazi v letech 1888 a 1889 (ŠNAJDR 1891, 45) anebo výzkum sídliště lengyelské a jordanovské kultury při přestavbě domu p. Peška v Lochenicích v letech 1897 – 1898 (VOKOLEK 1990b, 156). Spolu se svou dcerou také nalezl a prozkoumal několik objektů patřících kultuře s VK na poli holohlavského dvora za smiřickou cihelnou, které pravděpodobně sloužily jako dílna na výrobu štípané industrie, kromě jiných surovin také z obsidiánu (ŠNAJDR 1903a,b). L. Šnajdr své výzkumy a nálezy publikoval především v Památkách archeologických, Časopisu společnosti přátel starožitností českých (ČSPSČ) a některých rakouských periodikách. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří spis Počátkové předhistorického místopisu země České a některé úvahy odtud vycházející z roku 1891 a článek Příspěvek k časovému určení neolitické keramiky v Čechách uveřejněný v roce 1903 v ČSPSČ. L. Šnajdr také vlastnil rozsáhlou sbírku prehistorických artefaktů, která byla později předána Muzeu v Hradci Králové. Kromě L. Šnajdra vlastnili větší sbírku pravěkých nálezů (především kamenných nástrojů) p. Javůrek ze Smiřic a p. Píša ze Správčic, z jehož pozůstalosti se později tyto předměty dostaly do Muzea v Hradci Králové. Větší počet neolitických kamenných nástrojů byl také uložen ve škole v Lochenicích (DUŠKA 1898, 60) a na zámku ve Smiřicích bývala uložena sbírka předmětů, které byly vykopány v okolí (ŠNAJDR 1891, 45).

Prvním činem L. Domečky po příchodu do Hradce Králové bylo vytvoření prehistorické expozice na národopisné výstavě v roce 1894. O rok později začal pracovat v muzeu v Hradci Králové, kde byl ředitelem od roku 1895 až do roku 1932. Věnoval se intenzivnímu archeologickému průzkumu na Hradecku i v celých severovýchodních Čechách a rozšiřování muzejních sbírek. Byl také iniciátorem stavby moderní budovy muzea (SEHNOUTKOVÁ 2007). L. Domečka je spojen především se zachraňováním nálezů z cihelny p. Františka Srdínka a Josefa Součka v Plotištích nad Labem. Zde byly při těžbě cihlářské hlíny od konce 19. století až do roku 1931 objevovány sídlištní nálezy a pohřby v jamách z období neolitu (kultura s LnK, VK, lengyelská kultura), eneolitu (jordanovská kultura, KZP), doby bronzové (ÚK, období popelnicových polí), raného a vrcholného středověku (DOMEČKA 1902b, 389-390; 1903, 207-208; 1906, 249). Dalším místem, kde byly pravěké nálezy ničeny od 90. let 19. století, byla cihelna p. Gustava Honka v Předměřicích nad Labem. Mezi léty 1907 – 1922 zde byly výkopy Muzea 7

v Hradci Králové odkryty objekty s nálezy z období kultury s LnK a VK (DOMEČKA 1925, 212 – 213). V Předměřicích nad Labem se nacházela ještě jedna cihelna s pravěkými nálezy, a to cihelna cukrovaru. Zde byly zejména ve dvacátých letech 20. století vykopány sídlištní nálezy kultury s VK, lengyelské a jordanovské kultury, kostrový a žárový hrob VK (DOMEČKA 1925; VÁVRA 1983; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997). Už v roce 1894 zde byl objeven lengyelský kostrový hrob se dvěma nádobami z období mladší MMK (DUŠKA 1898, 60; NEUSTUPNÝ 1934/35; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997). Z dalších období zde byl nalezen ojedinělý hrob kultury s kulovitými amforami, únětické kostrové hroby a žárové hroby z doby římské (DOMEČKA 1932). L. Domečka tyto nálezy publikoval zejména na stránkách Památek archeologických, Obzoru prehistorického nebo v místních periodikách. O prehistorických nálezech si také spolu s muzejním kustodem a konzervátorem F. Žaloudkem vedl pečlivé deníky doplněné kresbami artefaktů, které jsou dnes uložené v Archeologickém oddělení Muzea v Hradci Králové. Pravděpodobně jeho nejznámějším dílem je kniha z roku 1913 Čechy v době předhistorické: Populární přehled české předhistorie.

Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století bylo v daném regionu nalezeno velmi málo artefaktů z neolitu a raného eneolitu a celkově bylo provedeno velmi málo archeologických akcí. Patrně tato skutečnost souvisí s absencí nějaké výraznější osobnosti archeologa, který by zde působil po odchodu zakladatelské generace. Situace se změnila na konci čtyřicátých let, kdy do Muzea v Hradci Králové nastoupil J. Tomský. V roce 1949 při stavbě dálkového plynovodu v Jaroměři – Horních a Dolních Dolcích objevil několik neolitický objektů, ze kterých se mu podařilo zachránit střepy a kamenné nástroje kultury s LnK a VK (NZ čj. 152/50). Na konci roku 1949 pak ještě v Jaroměři – Cihelnách objevil jámu se střepy a ŠI z období kultury s VK (NZ čj. 152/50). V Muzeu v Hradci Králové vytvořil rozsáhlou kartotéku archeologických nalezišť z východních Čech spolu s citací literatury, která se k nim vztahuje. Tato kartotéka byla později základem pro vytvoření Katalogu archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA, který sestavil J. Kalferst. V letech 1953 až 1954 J. Tomský objevil v Lochenicích při záchranném výzkumu na trase přeložky silnice z Hradce Králové do Jaroměře sídliště kultury s VK a pohřebiště z období KZP, lužické kultury, doby stěhování národů a doby hradištní (NZ čj. 254/55, 255/55, 256/55, 257/55). Dokončit výzkum a celkově zpracovat tyto nálezy, které jsou 8

v některých ohledech první svého druhu v severovýchodních Čechách, se mu už bohužel nepodařilo. Na jeho práci na tomto nalezišti v poloze Na šancích, které bylo označeno jako Lochenice I, později navázal systematický výzkum ARÚ Praha a PÚ FF UK, při kterém byl mimo jiné objeven neolitický rondel (ZEMAN – BUCHVALDEK 1990). V roce 1954 J. Tomský při záchranném výzkumu v areálu JZD v Předměřicích nad Labem (naleziště VIII) prozkoumal jámu se dvěma neúplnými kostrami, keramikou a kamennými nástroji. Objekt byl datován do pozdní lengyelské kultury (VÁVRA 1985, položka 364e; ZÁPOTOCKÁ 1998, 231).

V šedesátých letech nastoupila do Muzea v Hradci Králové nová generace badatelů, z nichž někteří zde působí dodnes. Jedním z nich byl i V. Vokolek, který v muzeu pracoval od roku 1959 až do nedávné doby. Jeho hlavní vědecké zaměření se týká období popelnicových polí, ale za svého působení v Hradci Králové objevil a prozkoumal také mnoho nalezišť z období neolitu. V roce 1959 při stavbě sportovního areálu školy v Předměřicích nad Labem V. Vokolek odhalil při záchranném výzkumu narušenou kulturní vrstvu s nálezy z období mladšího stupně kultury s VK a únětický kostrový hrob (NZ čj. 5772/60). Další sídliště mladšího stupně kultury s VK objevil spolu s K. Vorlem v červenci roku 1960 při stavbě kulturního domu v Černožicích (NZ čj. 2792/61). K. Vorel, správce muzea ve Smiřicích, v září roku 1960 v areálu JZD ve Smiřicích zachránil z narušeného objektu keramiku a další artefakty, které mohou být datovány do pozdního stupně kultury s VK nebo do pozdního lengyelu (STEKLÁ 1959; VOKOLEK 1963). K. Vorel také našel při stavbě sila ve Smiřicích – Zderazi při povrchových sběrech v roce 1961 keramiku ze šáreckého stupně LnK (VENCL 1963, 28). V roce 1961 byly také nalezeny ojedinělé zlomky keramiky kultury s VK a žárové hroby z období halštatu a laténu při stavbě oplocení objektu bývalé vojenské stanice v Lochenicích na nalezišti II (VOKOLEK 1990b, 153-154). Od roku 1961 až do roku 1970 vedl V. Vokolek spolu s A. Rybovou z ARÚ Praha systematický výzkum na lokalitě Plotiště nad Labem I (nebo také Plotiště A). Samotnému výzkumu předcházel v roce 1961 povrchový sběr A. Tocháčka (RYBOVÁ – VOKOLEK 1964, 44). Při těchto akcích zde bylo odkryto rozsáhlé sídliště a pohřebiště kultury s VK a lengyelské kultury, část sídliště KNP, sídliště a pohřebiště KZP, dvě osady a pohřebiště ÚK, sídliště z období popelnicových polí a halštatsko-laténské, sídliště ze starší doby římské a pohřebiště z mladší doby římské (RYBOVÁ 1979; 1980; RYBOVÁ – 9

VOKOLEK 1972). Zde na této lokalitě bylo tedy objeveno jediné pohřebiště kultury s VK ve východních Čechách a byly zde zjištěny velmi důležité skutečnosti pro poznání pohřebního ritu této kultury (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997; ZÁPOTOCKÁ 1998). V roce 1963 vyšel v časopise Acta Musei Reginaehradecensis článek S. Vencla Příspěvek k poznání východočeské skupiny šáreckého stupně keramiky volutové, který poprvé přehledně shrnuje nálezy šáreckého stupně ve východních Čechách, včetně nálezů z Černožic, Holohlav, Jaroměře – Dolních Dolců, Plotišť nad Labem, Semonic a Smiřic. Při stavbě kravína v JZD Lochenice (naleziště III) byla v roce 1964 zachycena část sídliště kultury s VK a kostrový hrob z období stěhování národů (VOKOLEK 1990b, 154). V polovině šedesátých let byly v Předměřicích nad Labem objeveny dva kostrové hroby, které byly datovány do pozdního lengyelu (MMK IIb?). Roku 1965 při stavbě domu čp. 146 (naleziště VI či C) byl v základech odkryt kostrový hrob s keramikou, broušeným nástrojem a zvířecími kostmi a při přestavbě váhy cukrovaru (naleziště V či B) roku 1966 byl objeven ojedinělý kostrový hrob se třemi nádobami (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 52). V polovině šedesátých let byl také obnoven výzkum v bývalé cihelně p. Honka v Předměřicích nad Labem. V letech 1965 – 1966 a 1968 zde bylo záchranným výzkumem odkryto sídliště kultury s VK a z doby hradištní (VOKOLEK 1969, položka 205b) a ve dnech 9. - 11.8. a 20.8.1969 J. Sigl a M. Vávra prozkoumali další objekty patřící sídlišti kultury s VK (VOKOLEK 1972a, položka 188a). Sídliště kultury s VK bylo objeveno v Předměřicích nad Labem také na nalezišti III v areálu JZD, a to záchranným výzkumem v roce 1966 (VOKOLEK 1969, položka 205e; 1985b). Další střepy VK pak zde byly nalezeny dne 13.5.1969 při povrchovém sběru V. Vokolka a J. Sigla (EXCERPTA). Při rozšiřování cesty k novostavbám na nalezišti IV v Předměřicích nad Labem v listopadu 1968 byly sondami zachyceny dva objekty kultury s VK, pět objektů ÚK a tři objekty z mladší doby římské (VOKOLEK 1969, položka 205g). V roce 1968 byly také nalezeny naorané neolitické objekty při povrchovém sběru V. Vokolka a J. Sigla v Lochenicích na nalezišti IV (SIGL 1969, položka 131d; VOKOLEK 1990b, 154). Dále bylo v tomto roce při povrchovém průzkumu zjištěno v Předměřicích nad Labem na nalezišti IIIa množství naoraných objektů z období staršího stupně kultury s LnK, kultury s VK a doby hradištní (VOKOLEK 1969, položka 205f). Naorané objekty kultury

10

s VK byly v roce 1968 zjištěny v Předměřicích nad Labem i na nalezišti IIb (VOKOLEK 1969, položka 205d).

Odborné místo archeologa v muzeu v Hradci Králové, které zde existovalo od konce 50. let, bylo v roce 1969 přeměněno v samostatné archeologické oddělení, které začalo uskutečňovat rozsáhlé záchranné a systematické výzkumy po celých východních Čechách (URL: http://www.muzeumhk.cz/archeologie.html, citováno 12.5.2010). V tomto roce nastoupil do muzea také pozdější dlouholetý vedoucí archeologického oddělení J. Sigl, který zde působí dodnes. V roce 1969 byl ve zkoumané oblasti budován plynovod. Na jeho trase bylo uskutečněno několik záchranných výzkumů, na kterých se významnou měrou podílel i V. Vokolek. Například dne 12.4.1969 spolu s J. Siglem odhalili v Předměřicích nad Labem na nalezišti IIIb sídliště kultury s VK, ÚK a doby hradištní (VOKOLEK 1972a, položka 188d) a dne 13.5.1969 (na trase plynovodu kolmé na předchozí) na nalezišti IIIa sídliště kultury s VK, ÚK a období halštatsko-laténského (VOKOLEK 1972a, položka 188c). Průkopem plynovodu byly také proťaty dva objekty se střepy patřící kultuře s VK v Plotištích nad Labem (VOKOLEK 1972b, položka 159b). V Lochenicích byly při stavbě plynovodu při povrchovém sběru p. Sedláka nalezeny střepy kultury s VK a při záchranném výzkumu V. Vokolka a J. Sigla další neolitické střepy a ŠI (EXCERPTA). Kromě záchranných výzkumů na trase plynovodu V. Vokolek v roce 1969 uskutečnil také záchranný výzkum v průkopu závlahového zařízení v Lochenicích na nalezišti V, kde objevil čtyři objekty se střepy a kamennými nástroji z období šáreckého stupně a kultury s VK (VOKOLEK 1990b, 154). Spolu s M. Vávrou také dne 18.8.1969 odkryly v Předměřicích nad Labem na nalezišti IIc několik sídlištních objektů kultury s VK a z pozdní doby hradištní a zbytek lengyelského, patrně kostrového hrobu, se dvěma nádobami ze subfáze MMK IIb (VOKOLEK 1972a, položka 188b; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 52). Dne 8.4.1970 J. Sigl a p. Sedlák uskutečnili povrchové sběry v Lochenicích na nalezištích I, IIa,b a VII a v Předměřicích nad Labem na nalezištích IIb, III, VII a VIII. Nalezli zde většinou keramiku z období kultury s LnK a VK (SIGL 1973, položka 195a,c,d,e; VOKOLEK 1973, položka 117a,c,d,j; 1990, 154, 155). V létě roku 1970 probíhal v Jaroměři – Cihelnách, v ulici Na cihelnách, záchranný výzkum pod vedením M. Vávry na sídlišti šáreckého stupně LnK a mladšího stupně VK (VÁVRA 1971). 11

Povrchovým sběrem V. Vokolka, J. Sigla a M. Kopeckého dne 7.9.1970 bylo objeveno sídliště kultury s LnK v Plotištích nad Labem – Budíně (VOKOLEK 1973, položka 173b). V ulici Na cihelnách v Jaroměři – Cihelnách pokračovaly záchranné výzkumy i v roce 1971. Při stavbě silnice Jaroměř – Trutnov byl narušen objekt kultury s LnK (VOKOLEK 1975a, položka 70a), další nálezy LnK nasbíral ze zničených objektů při úpravě silnice M. Fassati (EXCERPTA) a kulturní jámu kultury s VK narušenou vodovodem zde prozkoumal Vl. Wolf (WOLF 1975, položka 70b). Vl. Wolf v roce 1971 také uskutečnil s J. Siglem záchranný výzkum na nalezišti III v Holohlavech, při kterém prokopali objekt šáreckého stupně kultury s LnK (VOKOLEK 1985a). V průkopu kanalizace v Nádražní ulici v Černožicích byly záchranným výzkumem provedeným M. Vávrou a V. Smrčkovou ve dnech 13.9.-17.11.1972 prozkoumány tři objekty, které patří kultuře s LnK, VK a slezkoplatěnické kultuře (NZ čj. 4408/91). Kromě jiných artefaktů zde bylo nalezeno torzo antropomorfní plastiky, které má přímé analogie v kultuře s MMK (VÁVRA 1993). I v sedmdesátých letech pokračoval výzkum v bývalé cihelně p. Honka v Předměřicích nad Labem (naleziště II). V roce 1972 byly při záchranném výzkumu pod vedením V. Vokolka, J. Sigla a M. Vávry prozkoumány objekty náležející kultuře s VK (VOKOLEK – VÁVRA 1975, položka 214). V letech 1972 a 1973 zde byly nalezeny při povrchových sběrech další střepy VK a štípaná industrie (EXCERPTA). Na povrchových průzkumech se kromě archeologů v této době začali podílet také archeologické kroužky pionýrů. V březnu roku 1973 uskutečnili povrchové sběry v Pláckách a Plotištích nad Labem – Budíně, při kterých byla nalezena LnK (EXCERPTA). V květnu roku 1973 byl v ulici Na cihelnách v Jaroměři – Cihelnách proveden další záchranný výzkum M. Vávry na sídlišti kultury s LnK, které bylo objeveno roku 1970. Tentokrát byla nalezena keramika ze staršího stupně (VÁVRA 1975a, položka 65a). Další záchranný výzkum uskutečnil M. Vávra o několik dní později ve Smiřících, Hankově ulici. Výzkumem byly zachyceny dva objekty datované do šáreckého stupně LnK a mladšího stupně kultury s VK. Mezi střepy VK byl nalezen i jeden střep hinkelsteinské kultury (VÁVRA 1975c, položka 179b). Na konci května pak M. Vávra ještě prozkoumal v Předměřicích nad Labem na trase plynovodu objekt náležející pravděpodobně k sídlišti kultury s VK (VÁVRA 1975b, položka 153).

12

Ve Smiřicích – Zderazi byl na podzim roku 1973 při záchranném výzkumu V. Vokolka a V. Wolfa nalezen sídlištní objekt staršího stupně kultury s LnK. Je zajímavé, že objekt leží v inundačním prostoru Labe (VOKOLEK 1975b, položka 179a). Na jaře roku 1975 bylo v Jaroměři – Pražském předměstí stavěno nákupní středisko. Byla zde prozkoumána část objektu s nálezy patřícími do staršího stupně kultury s LnK a slezskoplatěnické kultuře (VOKOLEK 1978b, položka 84a). Další část sídliště kultury s LnK v Holohlavech na nalezišti III byla prozkoumána v letech 1975 a 1976 při stavbě vodojemu. Kromě šáreckého stupně LnK se zde nacházelo i sídliště staršího stupně LnK, mladšího stupně VK, lengyelské kultury, KZP a lužické kultury (VOKOLEK 1985a). V Lochenicích na nalezišti VIII, kde bylo zjištěno neolitické sídliště už v 19. století v souvislosti se stavbou železniční tratě, byla v polovině sedmdesátých let 20. století tato trať rozšiřována. Při této příležitosti byl proveden záchranný výzkum a povrchové sběry, které odhalily polykulturní sídliště s nálezy kultury s LnK, VK, lengyelské a jordanovské. Z mladších období zde byla zastoupena téměř všechna od eneolitu až po vrcholný středověk (VOKOLEK 1980; 1981; 1990, 155). Sídliště staršího stupně LnK a mladšího stupně VK objevil M. Vávra roku 1976 v Hořenicích v poloze Dolce. Toto sídliště pokračuje dále na katastrální území Horní Dolce a Zaloňov (VÁVRA 1979). V následujícím roce M. Vávra prozkoumal v průkopu kanalizace v Hradecké ulici v Černožicích objekt kultury s VK narušený mladšími zásahy (VÁVRA 1981, položka 48). Mezi roky 1978 a 1983 navázal v Lochenicích, na nalezišti I v poloze Na šancích, na výzkum J. Tomského z padesátých let systematický výzkum ARÚ Praha a PÚ FF UK. Z období neolitu zde bylo odkryto sídliště kultury s VK a lengyelské kultury a jeden lengyelský kostrový hrob (BUCHVALDEK 1990a). V sezónách 1980 – 1982 výzkum zachytil také část neolitického rondelu, jehož celý půdorys byl zjištěn magnetometrickým měřením (MAREK 1990; ZEMAN – BUCHVALDEK 1990). Dále zde bylo prokopáno několik pohřebišť z období KZP, lužické kultury, stěhování národů a doby hradištní (VOKOLEK 1990b, 153; ZEMAN – BUCHVALDEK – SLÁMA 1990). Na jaře roku 1979 pokračoval výzkum sídliště kultury s VK na nalezišti III v Předměřicích nad Labem, který vedli V. Vokolek a J. Sigl (VOKOLEK 1982, položka 305). V roce 1979 zahájil dlouholetou spolupráci s muzeem v Hradci Králové amatérský archeolog J. Boček, který prováděl intenzivní povrchové sběry po celých východních 13

Čechách. V osmdesátých letech uskutečnili pracovníci muzea, členové pionýrských oddílů a další dobrovolníci obrovské množství povrchových sběrů. Největší podíl na celkovém počtu provedených akcí má J. Boček. Spolupracoval také na záchranných výzkumech, především s V. Vokolkem, vykonával funkci zástupce vedoucího výzkumu a několik výzkumů i sám vedl. Všechny své archeologické aktivity podnikal ve volném čase, za symbolickou cenu nebo ve vlastní režii (DRNOVSKÝ 2007). Právě J. Boček se v letech 1980 a 1981 podílel na povrchových sběrech a záchranném výzkumu v průkopu vodovodu v Hořenicích, při kterých byla zjištěna část sídliště a žárový hrob z období mladší VK (SIGL – VOKOLEK 1982, 8). Od roku 1981 působí v muzeu v Hradci Králové J. Kalferst, který se zaměřuje na problematiku neolitu ve východních Čechách. Je také autorem a správcem Katalogu archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA, který dnes obsahuje přes 60 000 záznamů. Na konci léta roku 1981 se v Jaroměři – Dolních Dolcích stavěla přeložka silnice. Při záchranném výzkumu J. Bočka a J. Kalfersta bylo odhaleno sídliště kultury s LnK a mladšího stupně kultury s VK. V objektu patřícímu kultuře s VK byly nalezeny také zlomky oberlauterbašského pohárku. Jedná se o ojedinělý nález této kultury ve východních Čechách (KALFERST 2001). J. Kalferst a J. Boček se také v letech 1982 a 1983 podíleli na objevu druhého neolitického

rondelu

ve zkoumané

oblasti.

Rondel

se

nacházel

v Holohlavech

na nalezišti I, v ulici Na výsluní, kde byly již dříve při stavbě školy a samoobsluhy objeveny objekty patřící sídlišti kultury s VK a lengyelské kultury (KALFERST 1983; KALFERST – VÁVRA 1998). Také se zde nacházelo sídliště šáreckého stupně kultury s LnK (PAVLŮ – VOKOLEK 1996, 5; VENCL 1963, 24). Sídliště kultury s LnK se třemi chatami a nálezy z lengyelské a jordanovské kultury bylo prozkoumáno během povrchových sběrů J. Bočka v roce 1981 a záchranných výzkumů v roce 1985 a v zimě 1986/87 v areálu teplárny na nalezišti V v Holohlavech (BOČEK 1988; PAVLŮ – VOKOLEK 1996). J. Boček také nalezl v roce 1987 sídliště časného stupně kultury s LnK a kultury VK v Semonicích na parcele č. 599 (PAVLŮ – VOKOLEK 1992). O rok později záchranným výzkumem v průkopu pro vodovod na stejném místě odkryl další část sídliště kultury s VK (KALFERST – SIGL VOKOLEK 1989, 17). Dvě sídliště kultury s VK byly objeveny J. Bočkem a V. Vokolkem v roce 1987 a 1988 v Černožicích při stavbě konstrukční haly a při stavbě domu služeb (BOČEK 1988a; KALFERST – SIGL – VOKOLEK 1990, 5). V Černožicích 14

(s přesahem do katastru Semonic) v roce 1988 probíhal i záchranný výzkum na přeložce silnice pod vedením V. Vokolka. Byly zde objeveny sídlištní objekty kultury s LnK, VK a lengyelské kultury a 3 hroby kultury s LnK (VOKOLEK 1989). V Předměřicích na nalezišti III pokračoval výzkum sídliště kultury s VK i v roce 1988 pod vedením V. Vokolka, J. Bočka a J. Kalfersta. Tentokrát byla kromě objektů VK objevena také část sídliště z časného stupně kultury s LnK (NZ čj. 631/89). Další sídliště kultury s VK objevili v roce 1989 při záchranném výzkumu v průkopu silnice v Semonicích J. Boček a J. Kalferst (KALFERST – SIGL – VOKOLEK 1991/1992, 25). Na přelomu 80. a 90. let obnovil V. Vokolek svůj výzkum v Plotištích nad Labem na nalezišti I v předměřické cihelně. V letech 1989 – 1991 zde prozkoumal kůlovou konstrukci z doby kultury s VK, část pravděpodobně kultovního areálu a lengyelský žárový hrob v nádobě (VOKOLEK 1990a; 1991/1992). Tento výzkum ještě doplnili povrchové sběry J. Bočka, J. Kalfersta a D. Vícha v roce 1991 (KALFERST – SIGL – VOKOLEK 1991/1992, 22; 1994, 11).

V roce 1990 vyšla kniha Lochenice, Z archeologických výzkumů na katastru obce, která komplexně shrnuje výzkum v letech 1978 až 1983 a částečně i 1953 – 1954 v Lochenicích na nalezišti I. Kapitoly se věnují jednotlivým obdobím, které jdou zde zastoupeny, od neolitu až po dobu hradištní. Poslední kapitolu, kterou napsal V. Vokolek, tvoří přehled všech nálezů a nalezišť na katastru Lochenic. V devadesátých letech bylo ve zkoumaném regionu provedeno mnoho povrchových sběrů, i když méně než v předchozím desetiletí. Podíleli se na nich zaměstnanci muzea, Archeologický kroužek DDM Hradec Králové a také tehdejší student Vysoké školy pedagogické D. Vích, který dnes působí jako archeolog v muzeu ve Vysokém Mýtě. Pokračování sídliště kultury s LnK a VK z naleziště III v Holohlavech bylo nalezeno v roce 1990 při záchranném výzkumu na plánovaném staveništi hospodářských budov ZD. Na tomto nalezišti označeném jako Holohlavy IIIa byl nalezen také lengyelský žárový hrob (NZ čj. 3573/90). V roce 1990 prozkoumal V. Vokolek další část sídliště kultury s LnK a VK v Jaroměři – Cihelnách, v ulici Na cihelnách, které bylo objeveno v sedmdesátých letech (KALFERST – SIGL – VOKOLEK 1991/1992, 14). V roce 1991 se budovala vlečka mezi silem a dvorem Zderaz ve Smiřicích a při záchranném výzkumu zde V. Vokolek a J. Kalferst odkryly objekty patřící kultuře s LnK a VK (KALFERST 1991/1992b).

15

V roce 1992 vyšel v Památkách archeologických článek V. Vokolka a I. Pavlů Early Linear Pottery Culture in the East Bohemian Region, který kompletně shrnuje všechny nálezy starší fáze kultury s LnK ve východních Čechách, včetně nálezů z Holohlav, Hořenic, Jaroměře, Předměřic nad Labem, Semonic a Smiřic. Na výzkum V. Vokolka a K. Vorla v Černožicích z roku 1960 navázali J. Sigl a V. Vokolek v listopadu roku 1993, kdy zde v průkopu plynovodu prozkoumali další část sídliště kultury s VK (VÍCH – VOKOLEK 1997, 7). V ulici Na cihelnách v Jaroměři – Cihlenách byl v roce 1994 objeven a prozkoumán další objekt patřící kultuře s LnK (KALFERST – SIGL – VOKOLEK 1999, 15). V Jaroměři bylo roku 1994 prozkoumáno ještě jedno sídliště kultury s LnK, a to v areálu autobazaru v Dolních Dolcích (KALFERST 1995; VÍCH – VOKOLEK 1997, 15). V červenci roku 1995 byl v Jaroměři v trati Zavadilka (na rozhraní osady Dolní Dolce a Cihelny) proveden záchranný výzkum AO MVČ a OM Náchod na staveništi firmy BOBI, při kterém byl prozkoumán výrobní areál sídliště z mladšího stupně kultury s VK (VOKOLEK 1996). Zpracování neolitického pohřebiště, které bylo prozkoumáno v letech 1961 - 1970 v Plotištích nad Labem, bylo publikováno M. Zápotockou a V. Vokolkem v Památkách archeologických v roce 1997. Kromě pohřebiště v Plotištích jsou do článku s názvem Neolitische Gräber und Gräberfelder in Plotiště nad Labem und Předměřice nad Labem zahrnuty i jednotlivé neolitické hroby z Předměřic nad Labem. Na výzkum z roku 1995 v trati Zavadilka navázal záchranný výzkum J. Sigla na staveništi firmy Kimberly-Clark, který probíhal od roku 2000 do roku 2004. Bylo zde mimo jiné úplně nebo částečně prozkoumáno 15 dlouhých domů datovaných do mladšího stupně kultury s VK (BLÁHA – SIGL 2005; SIGL 2002; 2003; SIGL – VOKOLEK 2001). V zimě na přelomu let 2004 a 2005 byly v Lochenicích souběžně se silnicí Hradec Králové – Jaroměř a na nalezišti IIa objeveny při stavbě vodovodu objekty z období střední a mladší VK (HORÁK – NOVÁK 2005). V posledním desetiletí se staví další část dálnice D11, která má vést z Hradce Králové dál na sever. Před realizací samotné stavby byla trasa dálnice prozkoumána archeology. I když dálnice bude procházet celým zkoumaným územím, při tomto průzkumu zde byly objeveny pouze neolitické střepy v Holohlavech a část sídliště kultury s VK v Lochenicích (KALFERST 2003).

16

3.1. Shrnutí Celý vybraný region je velmi dobře archeologicky prozkoumaný. Za posledních 150 let zde proběhlo velké množství záchranných výzkumů, povrchových sběrů a dalších archeologických akcí. Jedná se o jednu z nejprozkoumanějších a nejhustěji osídlených oblastí v Čechách. Jedním z problémů je skutečnost, že velké množství nalezišť bylo objeveno, nebo spíše zničeno, už v 19. nebo na začátku 20. století. Také mnoho starších nálezů, které se podařilo zachránit a dostaly se do muzeí, je dnes ztracených nebo nedohledatelných. Naštěstí máme o těchto nálezech zprávy od soudobých badatelů, i když samozřejmě odpovídají úrovni tehdejšího archeologického bádání. Další problém se týká zpracování a publikování výsledků výzkumu. Mnoho nálezů nebylo podrobněji analyzováno. Chybí zpracování a přesnější datace keramického materiálu, stejně jako rozbory kamenných artefaktů. Například sídlištní materiál ze systematického výzkumu na nalezišti I v Plotištích nad Labem z let 1961 – 1970 nebyl dosud zpracován a vyhodnocen. Velká část výzkumů je publikována pouze v podobě krátkého záznamu v Zpravodaji Muzea východních Čech nebo v Bulletinu záchranného oddělení (dnes Výzkumy v Čechách). Zatím vyšla pouze jediná monografie týkající se lokality ve zkoumané oblasti, jejíž část se věnuje i neolitickému osídlení (ZEMAN – BUCHVALDEK – SLÁMA 1990).

17

4. Metoda práce s daty 4.1. Vytvoření databáze lokalit Na základě Katalogu archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA (uspořádaném J. Kalferstem z Muzea východních Čech v Hradci Králové) jsem vytvořila databázi v programu MS Access, která byla použita pro vyhodnocení struktury osídlení daného regionu. EXCERPTA obsahují velké množství informací o archeologických lokalitách, ale pro interpretaci vztahu naleziště a jeho prostředí musela být upravena (KONČELOVÁ 2005, 653). Ta samá lokalita nebo i stejná archeologická akce se v Katalogu vyskytuje několikrát, proto bylo nutné nejdříve záznamy sloučit. Také bylo nutné do databáze doplnit nálezy a archeologické akce z posledních let, které v Katalogu nejsou zaznamenány. Databáze se skládá ze tří navzájem propojených tabulek. Tabulka Lokality obsahuje obecné údaje, které se týkají celého naleziště. Jsou to kategorie ID, katastr, osada, okres, lokalizace, přesnost lokalizace, nadmořská výška, sklon svahu, expozice svahu, lokální převýšení, druh půdy, přítomnost menšího vodního toku, souřadnice X a Y. Na tuto tabulku je pomocí položky ID navázaná tabulka Komponenty, kde jsou data řazena podle jednotlivých archeologických akcí. V několika případech je spojeno více archeologických akcí, protože následovaly brzy po sobě nebo se na stejném místě nacházely artefakty po delší dobu (např. v Součkově cihelně v Plotištích nad Labem od konce 19. století do roku 1931), případně se jednotlivé akce nedaly od sebe odlišit v Katalogu ani v literatuře. V tabulce jsou data rozděleny do těchto kategorií: číslo komponenty, sledovaná kultura, další kultury, lokalizace, PIAN, okolnosti, nález (ze sledovaného období), další nálezy (z jiných období), uložení, poznámka, druh akce a druh aktivity. Pomocí kategorie ID je na tyto tabulky napojena tabulka Literatura, kde jsou podle čísla komponent seřazeny tituly, které se zmiňují o dané archeologické akci nebo lokalitě. Po vytvoření databáze bylo potřeba určit přesnou polohu lokalit a jejich souřadnice v systému S-JTSK. Souřadnice lokalit, u kterých jsou uvedeny v Katalogu nebo v literatuře souřadnice v mm na mapách 1:10 000 a 1:25 000, jsem vypočítala pomocí programu Unitrans. Pokud bylo u jedné lokality uvedeno více souřadnic, zadala jsem tyto přepočtené souřadnice do programu ArcGIS a vytvořila z nich polygon. Naleziště je pak

18

určeno souřadnicemi středového bodu zmíněného polygonu. Tyto souřadnice mají zpravidla tři desetinná místa. Polohu ostatních nalezišť, u kterých nebyly uvedeny souřadnice, jsem určovala podle parcelních a popisných čísel, konkrétních budov, traťových názvů apod. Souřadnice S-JTSK jsem odečítala z katastrálních map; jsou zaokrouhlené na celá čísla. Protože poloha nalezišť není definována jednotným způsobem, liší se jednotlivá naleziště přesností svojí lokalizace. Pro určení přesnosti lokalizace naleziště jsem použila stupnici 1-4, upravenou podle P. Tótha (2008, 30 – 31) a M. Končelové (2005, 656). 1 – lokality určené souřadnicemi v mm na mapách 1:10 000 a 1:25 000 2 – lokality určené parcelním nebo popisným číslem, případně konkrétní budovou či místem; přesnost do 200 m 3 – lokality určené velkou parcelou, větším počtem parcel nebo traťovým názvem; přesnost 200 až 500m 4 – lokality bez lokalizace (pouze uveden katastr), dnes nezjistitelné nebo s příliš malou přesností (nad 500 m)

Databáze celkem obsahuje 200 lokalit, 15 nelokalizovaných nálezů (uveden pouze katastr) a 353 komponent. 66 nalezišť má přesnost lokalizace 4, 32 přesnost 3, 50 přesnost 2 a 67 přesnost 1 (Graf 1). V prostorových analýzách jsem použila pouze lokality, u kterých jsem zjistila souřadnice X a Y v systému S-JTSK, tzn. s přesností lokalizace 1-3. Takovýchto lokalit je celkem 149.

4 31%

1 31%

3 15%

2 23%

Graf 1. Přesnost lokalizace nalezišť

19

4.2. Kritika pramenů Zkoumaný soubor komponent zahrnuje nálezy většinou z období posledních 150 let. Nejstarší nález pochází z 18. století, větší počet nálezů pak z období stavby železniční trati z Pardubic do Liberce v polovině 19. století. Nálezy do roku 1900 tvoří téměř pětinu všech archeologických akcí v databázi. Jen o něco málo méně početné jsou akce uskutečněné od roku 1900 do 50. let 20. století. Dekáda, ve které proběhlo nejvíce archeologických akcí v posledních 50 letech, jsou 80. léta. Stejná situace byla zjištěna i u nálezů kultury s lineární keramikou v celých východních Čechách (KONČELOVÁ 2005, 654, obr. 1). Nejméně archeologických akcí pochází z poslední dekády, což ale může být způsobeno tím, že všechny ještě nebyly publikovány a Katalog archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA neobsahuje nálezy z posledních let. U části komponent nebylo možné přesně určit dobu nálezu. Jedná se většinou o ojedinělé nálezy, často nelokalizované, které patrně pochází z 19. nebo první poloviny 20. století (Graf 2).

8% 20%

6%

do r.1900 do 50.let 11%

60.léta 70.léta 18%

80.léta 90.léta od r.2000

18%

neurčeno 8% 11%

Graf 2. Datace archeologických akcí

Jedním z problému, jak už jsem zmínila výše, je skutečnost, že způsoby určení lokalizace (a i samotné lokality a jejího okolí) se od doby prvních archeologických nálezů často měnily. Poloha archeologických objevů učiněných do poloviny 20. století je většinou popsána pomocí jmen osob, kterým patřil pozemek, na kterém byl objev uskutečněn (např. pole pana Voženílka, Honkeho cihelna atp.). Ve své době byly tyto názvy srozumitelné a stačily potřebám soudobých badatelů, ale dnes je jejich lokalizace poměrně obtížně identifikovatelná. Zhruba od 50. let minulého století (ojediněle i dříve) byly archeologické nálezy lokalizovány parcelními čísly pozemků, na kterých byly

20

nalezeny. Tento způsob je mnohem přesnější, ale není úplně stoprocentně spolehlivý, protože parcely a jejich čísla se mění. Nejlepší metodou lokalizace, která se dnes používá, jsou souřadnice odečítané od západní a jižní sekční čáry na mapách v měřítku 1:10 000. Přesnost lokalizace naleziště tedy silně závisí na době uskutečnění archeologické akce. Přesnost lokalizace 1 mají naleziště, která byla zkoumána od 60. let po dnešek; u lokalit zkoumaných v 90. letech a po roce 2000 má dokonce naprostou převahu. Přesnost lokalizace 2 se objevuje v celém období, nejvíce je zastoupena u lokalit zkoumaných v 60. a 70. letech. Přesnost lokalizace 3 se vyskytuje pouze u nalezišť zkoumaných do 80. let. Většina nalezišť, která byla zkoumána do roku 1900 nebo u nichž nemůžeme určit dobu výzkumu, má přesnost lokalizace 4 (Graf 4). 1 100%

80%

60%

4 3 2

40%

1 20%

0% neurčeno do r.1900 do 50.let

60.léta

70.léta

80.léta

90.léta

od r.2000

Graf 3. Přesnost lokalizace podle datace archeologické akce

Informace, které získáme z archeologického nálezu, samozřejmě závisí na způsobu, jakým byl tento nález získán. Nejvíce informací bychom měli zjistit ze systematického výzkumu, nejméně z náhodného nálezu. Systematických výzkumů se ale realizuje velmi málo, protože jsou velmi nákladné a náročné. Takže se většinou musíme spokojit s informacemi získanými ze záchranných výzkumů a povrchových sběrů. Nejčastějším druhem archeologické akce, kterým byly získávány nálezy z období neolitu a raného eneolitu ve zkoumané oblasti, je povrchový sběr. Dále je v souboru zastoupeno mnoho ojedinělých nálezů nebo nálezů, u kterých archeologická akce nejde zjistit (v databázi a v Grafu 3 označeno jako „nález“). Třetí nejčastější akcí byl záchranný

1

U lokalit, na kterých bylo provedeno více archeologických akcí, byla použita nejmladší akce.

21

výzkum, v několika případech byl proveden záchranný výzkum a povrchové sběry zároveň. Další poměrně hojně zastoupenou možností je narušení lokalit, které většinou souvisí se stavbou a rozšiřováním železniční trati nebo s těžbou v cihelnách, kterých zde bylo velmi mnoho. Dále se v souboru dat vyskytuje výzkum, současný výzkum a sběr, systematický výzkum (pouze dvakrát, v Lochenicích a Plotištích nad Labem), sondáž, průzkum, plošný odkryv a v jednom případě geologický výzkum (Graf 4). záchranný výzkum a povrchový sběr povrchový sběr 0% 1%

záchranný výzkum

22%

výzkum výzkum a sběr 39% systematický výzkum sondáž

10%

průzkum

1% 2% 1% 1%

plošný odkryv 7%

narušení lokality

15%

nález

1%

geologický výzkum

Graf 4. Druh archeologické akce

22

5. Vztah osídlení k vybraným faktorům přírodního prostředí K následujícím analýzám vztahů nalezišť a přírodního prostřední bylo použito celkem 149 lokalit. Tyto lokality byly zařazeny do devíti období. Lokalit, které můžeme zařadit pouze rámcově do neolitu a ne do konkrétní kultury, je 75. Z období kultury s LnK známe 60 nalezišť, z toho 17 patří staršímu stupni a 25 mladšímu (včetně šáreckého stupně). Kultuře s VK patří 87 lokalit, z toho 13 staršímu a 29 mladšímu stupni. Pozdně lengyelská kultura se vyskytuje na 18 a jordanovská na 8 lokalitách. Kultury s LnK a VK jsou rozděleny pouze na starší a mladší stupeň, protože velmi málo lokalit lze zařadit do konkrétní fáze. Větší počet zkoumaných lokalit je také vícefázových.

5.1. Vztah osídlení k půdním typům První analýza se týká vztahu lokalit k půdním typům. Půdní typy byly zjišťovány z Půdní mapy České republiky 1:5 000, list 13-22 Jaroměř. Použití dnešních pedologických map pro posuzování situace v pravěku je poněkud problematické, protože půdy v průběhu času podléhají různým změnám, ale můžeme současné mapy považovat alespoň za určité indikátory stavu v pravěku (RULF 1983, 40-41). Ve zkoumaném území je nejčastěji zastoupeno sedm půdních typů. Jedná se o šedozemě, regozemě, pelozemě, hnědozemě, černozemě, glejové půdy a fluvizemě. V bezprostředním sousedství se na západě vyskytují ještě organozemě a na východě (na levém břehu Labe) luvizemě.

5.1.1. Vztah osídlení k půdním typům v místě lokalit Nejdříve byl analyzován vztah k půdním typům přímo v místě lokalit (Graf 5). Nejčastějším typem jsou hnědozemě, které tvoří podklad 59 lokalit (39,6 % z celkových 149 lokalit). Druhým nejčastějším typem jsou šedozemě na 39 lokalitách (26,2 %), dále následují fluvizemě na 18 lokalitách (12,1 %), regozemě na 15 lokalitách (10,1 %) a černozemě na 10 lokalitách (6,7 %). Nejméně jsou zastoupeny pelozemě (5 lokalit, 3,4 %) a gleje (3 lokality, 2 %).

23

Půdy

šedozem modální regozem arenická

7% 12%

pelozem karbonátováoglejená hnědozem modální

26%

2%

glej fluvický 10% fluvizem modální 3%

40%

černozem luvická

Graf 5. Zastoupení půdních typů v místě všech lokalit

Hnědozemě, které byly v neolitu nejčastějším využívaným půdním typem, se ve zkoumaném regionu vyskytují na téměř polovině lokalit kultur s LnK i VK a na více jak třetině neolitických lokalit, které nebylo možno přesně zařadit do určité kultury. V časném eneolitu jejich význam klesá, tvoří pouze 22,2 % lokalit pozdně lengyelské kultury a 12,5 % lokalit jordanovské kultury. Druhým nejrozšířenějším půdním typem jsou ve zkoumané oblasti šedozemě. Zatímco v neolitu tvoří podklad zhruba čtvrtiny lokalit, v časném eneolitu tento typ dominuje a váže se na něj téměř polovina lokalit pozdně lengyelské kultury. Z dalších půdních typů jsou regozem a fluvizem výrazněji zastoupeny pouze u neolitických blíže nedatovaných lokalit a fluvizem ještě u lokalit s LnK. Gleje a pelozemě byly využívány minimálně. Černozemě, které byly jinde v neolitu také hojně využívané, se v naší oblasti příliš nevyskytují. Nejvíce lokalit vázaných na černozemě je datováno do kultury s VK (Tabulka 1, Graf 6). 100% 90% 80%

glej

70%

černozem

60%

fluvizem

50%

hnědozem

40%

pelozem

30%

regozem

20%

šedozem

10%

Lg K Jo rd an ov sk á

VK

K

la dš í m

VK

st ar ší V

Ln K la dš í

nK m

Ln K

st ar ší L

N

0%

Graf 6. Zastoupení půdních typů v místě lokality v jednotlivých obdobích

24

Počet lokalit

Období

Půdní typy šedozem regozem pelozem hnědozem glej fluvizem 18 10 3 29 2 9 75 24% 13,3% 4% 38,7% 2,7% 12% 15 4 3 28 0 8 60 25% 6,7% 5% 46,7% 0% 13,3% 3 1 0 10 0 2 17 17,6% 5,9% 0% 58,8% 0% 11,8% 9 1 1 12 0 1 25 36% 4% 4% 48% 0% 4% 26 5 1 40 2 6 87 29,9% 5,7% 1,1% 46% 2,3% 6,9% 2 0 0 8 0 0 13 15,4% 0% 0% 61,5% 0% 0% 9 1 0 16 0 0 29 31% 3,4% 0% 55,2% 0% 0% 8 2 0 4 0 2 18 44,4% 11,1% 0% 22,2% 0% 11,1% 3 1 0 1 0 2 8 37,5% 12,5% 0% 12,5% 0% 25% Tabulka 1. Půdní typy v místě lokality v jednotlivých obdobích

N2 LnK starší LnK mladší LnK VK starší VK mladší VK LgK jordanovská

černozem 4 5,3% 2 3,3% 1 5,9% 1 4% 7 8% 3 23,1% 3 10,3% 2 11,1% 1 12,5%

Půdy, které jsou vhodné pro pěstování obilí (černozemě a hnědozemě), tvoří polovinu nebo převažují v místě lokalit kultury s LnK a s VK. U blíže nedatovaných neolitických lokalit mírně převažují typy půd vhodné pro chov dobytka (ostatní půdní typy), které dominují v případě pozdně lengyelské a jordanovské kultury (Graf 7). 100% 90% 80% 70% 60%

chov dobytka

50%

pěstování obilí

40% 30% 20% 10%

Lg K Jo rd an ov sk á

VK

K

la dš í m

VK

st ar ší V

nK m la dš íL nK

st ar ší L

Ln K

N

0%

Graf 7. Poměr půd vhodných pro pěstování obilí a chov dobytka v místě lokalit

2

Neolitické lokality blíže nedatované (i v dalších tabulkách a grafech)

25

5.1.1.1. Situace ve východních Čechách Nejrozšířenějším půdním typem ve východních Čechách v době kultury s LnK jsou hnědozemě, které tvoří podklad 62,1 % lokalit. V období kultury s VK jsou hnědozemě také nejrozšířenější (53,5 %), významněji se vyskytují i rendziny (25,4 %). V lengyelské kultuře je situace obdobná, hnědozemě tvoří podklad 60 % lokalit. Ve východních Čechách nelze potvrdit předpoklad o přesouvání sídlišť na černozemě od období kultury s VK (KALANDŘÍK 2005, 120; RULF 1983, 75).

5.1.1.2. Situace v jiných oblastech Opačná situace než v našem zkoumaném území byla zjištěna na Českobrodské tabuli, kde černozemě tvoří podklad většiny neolitických a časně eneolitických lokalit a hnědozemě představují pouze malé procento. V případě jordanovské kultury dokonce úplně chybí (RULF 1983, 61, 63). Na Hořovicku leží lokality LnK nejčastěji na hnědozemích a kambizemích, pouze jedna lokalita je na černozemi. U lokalit VK zde převažují kambizemě, 25 % leží na hnědozemích (ZÁPOTOCKÁ 1982, 150). Hnědozemě převažují i na Rakovnicku, kde tvoří podklad téměř poloviny neolitických nalezišť (ZÁPOTOCKÁ 2007, 227). Černozemě naopak převažují také na lokalitách lengyelské kultury ve středním Pomoraví. Hnědozemě zde tvoří podklad pouze 11 lokalit ze 154 zkoumaných (KALÁBKOVÁ 2009, 67-68). V Pohroní černozemě převládají v období od starší LnK po protolengyel. V období lengyelské kultury jejich význam ustupuje a objevují se častěji fluvizemě, kambizemě a hnědozemě (TÓTH 2010, 54-55). V Poiplí, kde se černozemě stejně jako v naší oblasti příliš nevyskytují, převažují v neolitu hnědozemě a ve starším eneolitu fluvizemě (TÓTH 2008, 39-40).

5.1.2. Vztah osídlení k půdním typům v hospodářském zázemí Po analýze půdních typů přímo v místě lokality, byl proveden jejich rozbor i v potencionálním hospodářském zázemí lokality. Byly vytvořeny kruhy o poloměru 1 km se středem v místě lokality a byla v nich zjišťována přítomnost jednotlivých půdních typů (RULF 1983, 61). Půdním typem, který se objevuje nejčastěji v zázemí lokalit, jsou fluvizemě. Vyskytují se u všech lokalit mladší LnK, pozdně lengyelské i jordanovské kultury a u drtivé většiny lokalit ostatních období. Hnědozemě se vyskytují u všech lokalit starší LnK a starší VK a u většiny lokalit z ostatních období. Třetím nejčastějším typem jsou regozemě, které se také objevují ve většině zázemí lokalit a v případě jordanovské kultury dokonce ve všech. 26

Ve všech zázemích lokalit jordanovské kultury se také vyskytují šedozemě. Gleje a černozemě jsou zastoupeny nejvíce u starší VK, pelozemě u starší LnK. Luvizemě jsou pouze okrajově zastoupeny v zázemí neolitických lokalit a organozemě se vyskytují pouze u tří blíže nedatovaných neolitických lokalit (Tabulka 2, Graf 8). Půdy vhodné pro pěstování obilí jsou zastoupeny v 83 % zázemí lokalit, tzn. ve 124 případech. Půdy vhodné pro chov dobytka se vyskytují alespoň v minimálním rozsahu v zázemí všech zkoumaných lokalit.

100% 90%

hnědozem

80%

pelozem

70%

fluvizem

60%

regozem

50%

šedozem

40%

černozem

30%

glej

20%

luvizem

10%

organozem

Lg K Jo rd an ov sk á

K

VK m la dš í

st ar ší V

VK

Ln K m

la dš í

nK st ar ší L

Ln K

N

0%

Graf 8. Výskyt půdních typů v zázemí lokalit v jednotlivých obdobích Období starší mladší starší mladší N LnK VK LgK jordanovská LnK LnK VK VK hnědozem 82,7% 88,3% 100% 92% 85,1% 100% 93,1% 83,3% 87,5% pelozem 48% 48,3% 58,8% 48% 33,3% 38,5% 44,8% 33,3% 25% fluvizem 97,3% 96,7% 94,1% 100% 97,7% 92,3% 93,1% 100% 100% regozem 88% 88,3% 88,2% 92% 85,1% 84,6% 75,9% 83,3% 100% šedozem 66,7% 63,3% 58,8% 72% 69% 69,2% 72,4% 94,4% 100% černozem 21,3% 18,3% 17,6% 24% 17,2% 38,5% 20,7% 16,7% 25% glej 62,7% 65% 58,8% 60% 72,4% 92,3% 69% 66,7% 75% luvizem 5,3% 3,3% 5,9% 4% 1,1% 0% 3,4% 0% 0% organozem 2,7% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% Tabulka 2. Výskyt půdních typů v zázemí lokalit v jednotlivých obdobích Půdní typy

27

5.1.2.1. Situace ve východních Čechách Z východních Čech můžeme srovnávat zjištěné údaje pouze s údaji z Chrudimska. Na Chrudimsku ve starším a středním neolitu platí vysoká závislost na hnědozemích, které se vyskytují v hospodářském zázemí více než 80 % lokalit kultur s LnK a VK. V mladším neolitu a počátkem eneolitu se podíl hnědozemí snižuje na 43 % (KVĚTINA 2001, 690).

5.1.2.2. Situace v jiných oblastech Na Českobrodské tabuli se černozemě vyskytují v drtivé většině zázemí lokalit ze zkoumaného období. Hnědozemě se objevují v nadpoloviční většině zázemí lokalit kultury s LnK a VK, stejně jako nivní půdy, které se ještě vyskytují u nadpoloviční většiny lokalit lengyelské kultury (RULF 1983, 63, 64). Na Hořovicku se v případě lokalit umístěných na méně kvalitních půdách vždy nachází v okolí 1 km dostatek úrodných půd pro pěstování obilí. Stejně tak se v blízkosti všech sídlišť objevují vlhčí patrně neobdělávané půdy (gleje, nivní a lužní půdy), které jsou vhodné pro chov dobytka (ZÁPOTOCKÁ 1982, 150). Na Rakovnicku se hnědozemě vyskytují na téměř 50 % neolitických osad a u dalších 30 % ve vzdálenosti do 1 nebo 2 km (ZÁPOTOCKÁ 2007, 227). V mikroregionu Lužického potoka v severozápadních Čechách se černozemě vyskytují v hospodářském zázemí 72,3 % lokalit LnK a VK a hnědozemě pouze u 8,9 % lokalit LnK a 9,6 % VK (SMRŽ 1994, 368, obr. 16). V mikroareálu Bylany 1 převažují v hospodářském zázemí hnědozemě (PAVLŮ – RULF – ZÁPOTOCKÁ 1986, 400-402). V Pohroní jsou černozemě a fluvizemě téměř stejně zastoupeny v zázemí lokalit od starší LnK po protolengyel, v LgK I převažuje černozem, v LgK III kambizem a v LgK IV fluvizem (TÓTH 2010, 54-55). V Poiplí se situace v zázemí podobá situaci v místě lokalit. V kultuře s LnK, želiezovské a lengyelské kultuře (stupně I/II a II), převládají hnědozemě. V bukovohorské, lengyelské kultuře (stupeň I) a v eneolitu převládají fluvizemě (TÓTH 2008, 40-41).

5.2. Vztah osídlení k nadmořské výšce Nadmořská výška byla odečtena z digitálního modelu reliéfu a její hodnota byla zaokrouhlena na poloviny metru. Údaje byly rozděleny do pěti skupin po 20 metrech, od 220 do 320 m n. m. Dvě třetiny všech zjištěných hodnot spadají do intervalu 241 – 260 m n. m., nejméně je lokalit s nadmořskou výškou větší než 300 m (Graf 9).

28

Nadmořská výška 1% 2%

14%

17%

220-240 241-260 261-280 281-300 301-320

66%

Graf 9. Rozložení nadmořských výšek všech lokalit

Ve všech zkoumaných obdobích se nadmořská výška většiny lokalit pohybuje v intervalu mezi 241 a 260 m n. m (Tabulka 3, Graf 10). Nejnižší interval mezi 220 a 240 m n. m. je zastoupen v menší míře ve všech kulturách (chybí u starší a mladší LnK a VK). O něco více je v souboru zastoupen interval mezi 261 a 280 m n. m., který chybí pouze u starší VK a jordanovské kultury. Hodnoty nad 280 m n. m. se zde vyskytují už pouze okrajově. Lokality pozdně lengyelské a jordanovské kultury až na jednu výjimku (která má hodnotu 262,5 m n. m.) nepřesahují nadmořskou výšku 260 m. Počet lokalit

Nadmořská výška v metrech 220-240 241-260 261-280 281-300 301-320 10 46 16 1 2 N 75 13,3% 61,3% 21,3% 1,3% 2,7% 6 40 11 2 1 LnK 60 10% 66,7% 18,3% 3,3% 1,7% 0 13 3 1 0 starší LnK 17 0% 76,5% 17,6% 5,9% 0% 0 21 4 0 0 mladší LnK 25 0% 84% 16% 0% 0% 8 69 8 1 1 VK 87 9,2% 79,3% 9,2% 1,1% 1,1% 0 12 0 0 1 starší VK 13 0% 92,3% 0% 0% 7,7% 0 25 2 1 1 mladší VK 29 0% 86,2% 6,9% 3,4% 3,4% 2 15 1 0 0 lengyel 18 11,1% 83,3% 5,6% 0% 0% 2 6 0 0 0 jordanovská 8 25% 75% 0% 0% 0% Tabulka 3. Nadmořské výšky lokalit jednotlivých období Období

29

100% 90% 80% 70%

301-320

60%

281-300

50%

261-280

40%

241-260

30%

220-240

20% 10%

jo rd an ov sk á

le ng ye l

la dš í m

st

VK

VK ar ší

VK

Ln K la dš í

m

íL nK st ar š

Ln K

N

0%

Graf 10. Rozložení nadmořských výšek v jednotlivých období

Průměrná nadmořská výška všech zkoumaných lokalit je 253,2 m n. m. Průměrné nadmořské výšky jednotlivých období se pohybují v intervalu mezi 243,1 a 256,9 m n. m (Graf 11). Nejvyšší nadmořskou výšku mají lokality starší VK, nejnižší lokality jordanovské kultury. Lokality obou kultur časného eneolitu mají výrazně nižší průměrnou nadmořskou výšku oproti neolitickým lokalitám. Toto zjištění zřejmě souvisí s umístěním většiny časně eneolitických lokalit v jižní polovině zkoumané oblasti (Mapy 11, 12).

260,0 255,0 250,0 245,0 240,0

Lg K Jo rd an ov sk á

K m

la dš í

V

K st ar ší V

VK

Ln K la dš í

nK m

st ar ší L

Ln K

N

235,0

Graf 11. Průměrná nadmořská výška v jednotlivých období

5.2.1. Situace ve východních Čechách Zjištěné hodnoty pro jednotlivé kultury byly porovnány se situací v celých východních Čechách. Hodnoty nadmořských výšek lokalit LnK ve východních Čechách se pohybují mezi 210 a 440 m n. m., průměrná nadmořská výška je 272,5 m a nejvíce lokalit spadá do intervalu mezi 260 a 270 m n.m. (KONČELOVÁ 2005, 657-658). V hradeckém 30

sídelním clusteru, do kterého patří i naše oblast, je průměrná nadmořská výška lokalit LnK 270,4 m n. m. V chrudimském clusteru je průměrná nadmořská výška 260,2 m a v povodí Cidliny a Mrliny 276,4 m (KONČELOVÁ 2005, 664, 665). Nadmořské výšky lokalit nejstarší fáze LnK se ve východních Čechách většinou pohybují mezi 251 a 300 m. Lokality nad 300 m n.m., jako například Hořenice z naší zkoumané oblasti, jsou ojedinělé (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 54). Průměrná nadmořská výška starší fáze LnK dosahuje ve východních Čechách 266,8 m, pozdějších fází 272,1 m n. m. Tato čísla by mohla potvrzovat tezi prvotního osídlení nejúrodnějších a níže položených oblastí podél říční sítě (KONČELOVÁ 2004, 95). Nadmořská výška lokalit kultury s VK ve východních Čechách se pohybuje mezi 230 a 360 m n. m. Nejvíce lokalit spadá do intervalu mezi 270 a 280 m n.m. (ŠULECOVÁ 2004, 115). Lokality lengyelské kultury ve východních Čechách leží v nadmořských výškách 240 – 390 m n. m. Nejvíce jich patří do rozmezí 251 – 260 m n. m. (VACULÍKOVÁ 2004, 15). Naleziště jordanovské kultury ve východních Čechách zaujímají oblast mezi 230 a 320 m n. m., nejvíce jich spadá do rozmezí 301 – 310 m n. m. (VACULÍKOVÁ 2004, 27). Na Chrudimsku byly ve všech neolitických kulturách osídlovány hlavně nadmořské výšky v intervalu mezi 251 a 300 m n. m. Pro kulturu s LnK je horní hranicí osídlení 300 m, pro pozdější kultury se výšková hranice posunuje na 430 u VK a 450 m u pozdně lengyelské kultury (KVĚTINA 2001, 688). V rozpětí 230 – 340 m n. m. se na Jičínsku vyskytuje drtivá většina lokalit LnK. Průměrná nadmořská výška zde dosahuje 286,4 m (KONČELOVÁ 2004, 105). V oblasti v povodí říčky Trotiny, která se s naší zkoumanou oblastí částečně překrývá, se lokality LnK a VK většinou nacházejí mezi 236 a 290 m n. m. Průměrná nadmořská výška lokalit lengyelské kultury je zde 252 m (BERNACKÁ 2007, 205-207). Z uvedených zjištění vyplývá, že zkoumaný region patří mezi východočeskými oblastmi osídlenými v období neolitu a časného eneolitu mezi ty spíše níže položené. V případě jordanovské kultury se dokonce všechny zkoumané lokality pohybují poblíž spodní hranice rozmezí nadmořských výšek, které lidé této kultury ve východních Čechách osídlili.

5.2.2. Situace v jiných oblastech Průměrná nadmořská výška lokalit VK v Čechách je 250,8 m. Oblasti s nejvyšší průměrnou nadmořskou výškou sídlišť VK jsou Rakovnicko (381 m), jižní Čechy 31

(372 m), Plzeňsko (348 m), Hořovicko (295 m), Jičínsko (284,8 m) a Turnovsko (283,9 m). Naopak oblasti s nejnižší nadmořskou výškou jsou v dolním Polabí - Litoměřicko (196,9 m) a Ústecko (181,4 m) (ZÁPOTOCKÁ 1982, 150-152; 2007, 225-226). O něco menší průměrná nadmořská výška neolitických a časné eneolitických lokalit než v našem území byla zjištěna na Českobrodské tabuli, kde se pohybuje mezi 240 a 250 m n. m. Hodnoty všech čtyř kultur jsou poměrně vyrovnané. Byla zde však zjištěna opačná situace než v naší oblasti, protože průměrné nadmořské výšky pozdně lengyelské a jordanovské kultury jsou o něco málo větší než u LnK a VK (RULF 1983, 50-51). Na Hořovicku mají lokality LnK průměrnou nadmořskou výšku 322 m n. m. a nejvíce se jich koncentruje v intervalu mezi 300 a 375 m n. m. (ZÁPOTOCKÁ 1982, 151). Na Rakovnicku spadá 65,3 % lokalit LnK do intervalu 350 – 400 m n. m. (ZÁPOTOCKÁ 2007, 226). V mikroareálu Bylany 1 se osídlená oblast pohybuje mezi 291 a 312 m n. m. (PAVLŮ – RULF – ZÁPOTOCKÁ 1986, 399). Ve středním Pomoraví je největší počet lokalit lengyelské kultury situován do nadmořských výšek 200 – 220 m n. m. (KALÁBKOVÁ 2009, 64, 65). V Pohroní byly osidlovány spíše nižší polohy. Více než 70 % zdejších neolitických a eneolitických lokalit leží v rozmezí 100 – 200 m n. m. (TÓTH 2010, 44-45). V Poiplí je situace obdobná; v tomto intervalu se zde nachází dokonce více jak 90 % neolitických a časně eneolitických lokalit (TÓTH 2008, 33).

5.3. Vztah k převýšení terénu Převýšení terénu bylo vypočítáno z digitálního modelu reliéfu pro okruh 100 m v okolí jednotlivých lokalit. Zjištěné hodnoty byly rozděleny do pěti intervalů po 3 m, od 0 do 15 m. Nejvíce lokalit má lokální převýšení do 3 m, více jak 90 % do 9 m (Graf 12).

4% 1% 8%

26% 61%

Graf 12. Lokální převýšení všech zkoumaných lokalit

32

0–3 3,1–6 6,1–9 9,1–12 12,1–15

Převýšení do 3 m převažuje u všech zkoumaných období, pouze v případě pozdně lengyelské kultury je počet lokalit s převýšením do 3 m téměř shodný s počtem lokalit s převýšením v intervalu 3,1 – 6 m. U lokalit pozdně lengyelské a jordanovské kultury převýšení nepřesahuje 9 m. Převýšení přes 12 m se nevyskytuje ani u lokalit kultury s LnK, u kterých bylo možno určit stupeň (Tabulka 4, Graf 13). Průměrné převýšení všech lokalit je 3,3 m. Průměrná převýšení jednotlivých období jsou poměrně vyrovnaná, od 3,2 do 4 m. Nejvyšší má starší VK, nejnižší mladší LnK a jordanovská kultura. Medián převýšení všech lokalit je 2,4 m. Mediány převýšení jednotlivých kultur se pohybují mezi 1,9 (jordanovská kultura) a 3,6 m (pozdně lengyelská kultura). Největší rozdíl mezi průměrem a mediánem nastal u starší VK, nejmenší u pozdně lengyelské kultury (Graf 14). Období

Počet lokalit

N

75

LnK

60

starší LnK

17

mladší LnK

25

VK

87

starší VK

13

mladší VK

29

LgK

18

Jordanovská

8

0–3 39 52% 40 66,7% 11 64,7% 15 60% 48 55,2% 9 69,2% 17 58,6% 9 50% 5 62,5%

Převýšení v metrech 3,1–6 6,1–9 9,1–12 23 7 5 30,7% 9,3% 6,7% 12 3 3 20% 5% 5% 4 0 2 23,5% 0% 11,8% 8 1 1 32% 4% 4% 29 6 2 33,3% 6,9% 2,3% 2 0 1 15,4% 0% 7,7% 9 1 1 31% 3,4% 3,4% 7 2 0 38,9% 11,1% 0% 1 2 0 12,5% 25% 0%

12,1–15 1 1,3% 2 3,3% 0 0% 0 0% 2 2,3% 1 7,7% 1 3,4% 0 0% 0 0%

Tabulka 4. Lokální převýšení v jednotlivých obdobích 100% 90% 80% 70% 60%

12,1–15

50% 40%

6,1–9

30% 20% 10%

0–3

9,1–12 3,1–6

ov

sk

á

K Lg Jo

rd an

VK

m

la dš í

VK

VK

st ar ší

K

m

la

dš í

Ln

Ln

K

K Ln

st ar ší

N

0%

Graf 13. Lokální převýšení v jednotlivých obdobích

33

4,5 4,0 3,5 3,0 2,5

průměr

2,0

medián

1,5 1,0 0,5

no vs ká

Lg K

Jo rd a

VK

K ší V st ar

m la dš í

VK

Ln K

nK

la dš í m

Ln K

st ar ší L

N

0,0

Graf 14. Průměrné hodnoty a mediány převýšení v jednotlivých obdobích

5.3.1. Situace v jiných oblastech Lokálnímu převýšení nebyla doposud věnována větší pozornost, a proto chybí početnější údaje vhodné ke srovnání. Známe pouze údaje ze Slovenska, z Pohroní a Poiplí. V Pohroní lokální převýšení narůstá od období kultury s LnK po LgK III, ve IV. stupni lengyelské kultury dochází k výraznému poklesu (TÓTH 2010, 46-48, 72). V Poiplí je situace opačná. Lokální převýšení od kultury s LnK po LgK II klesá, v LgK III dochází k viditelnému nárůstu a poté hodnoty opět klesají (TÓTH 2008, 35).

5.4. Vztah k svažitosti terénu Svažitost terénu byla vypočtena z digitálního modelu reliéfu a výsledné hodnoty byly rozděleny do 7 intervalů, od 0° do 7°. V souboru hodnot svažitosti všech lokalit má největší zastoupení sklon do 1°; přes 80 % lokalit má sklon do 3° (Graf 15).

5%

3% 3%

8%

0-1° 1-2° 41%

2-3° 3-4°

17%

4-5° 5-6° 6-7°

23%

Graf 15. Svažitost všech zkoumaných lokalit

34

Sklon svahu do 1° převažuje u blíže nedatovaných neolitických lokalit, LnK, VK, pozdně lengyelské a jordanovské kultury. Sklon v intervalu 1 - 2° mírně převažuje u lokalit starší LnK, starší a mladší VK. U lokalit mladší LnK jsou zastoupeny stejně oba intervaly. Větší hodnoty svažitosti jsou početněji zastoupeny pouze u VK a blíže nedatovaných neolitických lokalit. Žádná lokalita pozdně lengyelské a jordanovské kultury nemá větší sklon než 5° (Tabulka 5, Graf 16). Průměrná svažitost všech lokalit je 1,8°. Průměrné hodnoty svažitosti v jednotlivých obdobích se pohybují mezi 1,7° (LnK, mladší LnK) a 2,2° (starší VK). Medián všech lokalit je 1,3°. Mediány svažitosti jednotlivých období se pohybují mezi 0,9° (jordanovská kultura) a 1,9° (LgK). Největší rozdíl mezi průměrnou hodnotou a mediánem je u jordanovské kultury, nejmenší u pozdně lengyelské (Graf 17). 100% 90% 80%

6-7°

70%

5-6°

60%

4-5°

50%

3-4°

40%

2-3°

30%

1-2°

20%

0-1°

10%

Lg K Jo rd an ov sk á

VK

K m

la dš í

st ar ší V

VK

Ln K la dš í

nK m

st ar ší L

N

Ln K

0%

Graf 16. Sklon svahu v jednotlivých období 2,5 2,0 1,5

průměr medián

1,0 0,5

Jo rd an ov sk á

Lg K

VK m

la dš í

K st ar ší V

VK

Ln K la dš í

nK m

st ar ší L

Ln K

N

0,0

Graf 17. Průměry a mediány sklonu svahu v jednotlivých obdobích

35

Období

Počet lokalit

N

75

LnK

60

starší LnK

0-1° 28 37,3% 29 48,3%

1-2° 14 18,7% 14 23,3%

Sklon svahu 2-3° 3-4° 4-5° 16 8 3 21,3% 10,7% 4% 6 4 2 10% 6,7% 3,3%

17

5 29,4%

7 41,2%

1 5,9%

1 5,9%

1 5,9%

1 5,9%

1 5,9%

mladší LnK

25

9 36%

9 36%

3 12%

2 8%

1 4%

1 4%

0 0%

VK

87

30 34,5%

25 28,7%

17 19,5%

6 6,9%

5 5,7%

2 2,3%

2 2,3%

starší VK

13

4 30,8%

5 38,5%

0 0%

2 15,4%

0 0%

1 7,7%

1 7,7%

mladší VK

29

9 31%

10 34,5%

4 13,8%

2 6,9%

2 6,9%

0 0%

2 6,9%

LgK

18

Jordanovská

8

6 33,3% 4 50%

3 16,7% 1 12,5%

3 16,7% 1 12,5%

3 16,7% 0 0%

3 16,7% 2 25%

0 0% 0 0%

0 0% 0 0%

5-6° 3 4% 2 3,3%

6-7° 3 4% 3 5%

Tabulka 5. Sklon svahu v jednotlivých obdobích

5.4.1. Situace ve východních Čechách Výrazná většina nalezišť LnK v celých východních Čechách se nachází v oblastech se sklonem svahu do 3°. Nejvíce lokalit patří do intervalu 0 - 1° (KONČELOVÁ 2005, 661). V hradeckém clusteru se 95 % nalezišť LnK vyskytuje na svahu o sklonu do 4°. Tento cluster má v porovnání s celými východními Čechami menší svažitost, protože sklon svahu do 3° má 89 % nalezišť, zatímco v celém regionu 79 % (KONČELOVÁ 2005, 664665). V naší oblasti je to 81,6 % všech lokalit LnK, 76,5 % staršího stupně a 83,3 % mladšího stupně. V chrudimském clusteru má sklon do 4° 92 % lokalit LnK a v povodí Cidliny a Mrliny 83 % (KONČELOVÁ 2005, 665, 667). Většina lokalit (67,7 %) nejstarší fáze LnK ve východních Čechách leží na svazích se sklonem menším než 2° (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 54). V časné fázi LnK byly vyhledávané spíše svahy s mírnějším sklonem do 3°, pro pozdější fáze nebyl překážkou větší sklon svahu (KONČELOVÁ 2001, 96). Lokality pozdně lengyelské kultury leží ve východních Čechách na mírných svazích; 60 % nalezišť má sklon do 1° (VACULÍKOVÁ 2004, 16). V povodí Trotiny byly zjištěny průměrné hodnoty svažitosti pro LnK 1,5°, pro VK 1,6° a pro lengyelskou kulturu 2,1° a maximální hodnoty 4,4°, 6,3° a 3,8° (BERNACKÁ 2007, 205-207). Na Chrudimsku se

36

naleziště většinou nacházejí na svazích se sklonem 1,2 – 1,7° (KVĚTINA 2001, 689). Na Jičínsku má 65 % lokalit LnK sklon do 3° (KONČELOVÁ 2004, 107). Zkoumané lokality z hlediska svažitosti zapadají do průměru východních Čech. Pouze v případě lengyelské kultury jsou zjištěné hodnoty poněkud vyšší.

5.4.2. Situace v jiných oblastech Na Českobrodské tabuli leží nadpoloviční většina nalezišť LnK, pozdně lengyelské a jordanovské kultury v oblasti se sklonem svahu 2 - 4°. Naopak většina lokalit VK má svažitost do 2°. V terénech se sklonem větším než 3° má relativně nejvíce nalezišť lengyelská kultura a nejsou zde osidlovány polohy se sklonem větším než 4° (RULF 1983, 52). V mikroregionu Lužického potoka leží většina lokalit na svazích se sklonem do 3° (SMRŽ 1994, 362). V Bylanech byly nejvyužívanější svahy se sklonem 2 - 4° (PAVLŮ – RULF – ZÁPOTOCKÁ 1986, 399). Ve středním Pomoraví, kde nebyly přepočítávány stupně sklonu svahu, byly v lengyelské kultuře upřednostňovány mírné svahy vyvýšenin či teras nad vodními toky (KALÁBKOVÁ 2009, 65-66). V Pohroní se většina lokalit koncentruje do intervalu 0 - 2°. V období od staršího stupně LnK po III. stupeň lengyelské kultury klesá zájem o svahy se sklonem do 2°, ve IV. stupni tento zájem prudce vzrůstá (TÓTH 2010, 49-50). V Poiplí je většina lokalit kromě stupně I/II lengyelské kultury situována v terénu se sklonem do 2°. V období mladší LnK, želiezovské skupiny a IV. stupně lengyelské kultury byli vyhledávané i strmější svahy nad 4° (TÓTH 2008, 36).

5.5. Vztah k expozici svahu Expozice svahů byla vypočtena z digitálního modelu reliéfu a výsledné hodnoty byly rozděleny na intervaly, které odpovídají osmi hlavním a vedlejším světovým stranám; 0 22,5° a 337,5 - 360° sever, 22,5 - 67,5° severovýchod, 67,5 - 112,5° východ, 112,5 157,5° jihovýchod, 157,5 - 202,5° jih, 202,5 - 247,5° jihozápad, 247,5 - 292,5° západ, 292,5 - 337,5° severozápad (TÓTH 2008, 31). V souboru všech lokalit má nejvýraznější zastoupení orientace svahů k jihovýchodu (58 lokalit), vyhledávané byly i svahy orientované k jihu (28), východu (23) nebo jihozápadu (17 lokalit). Nejméně (pouze 2 lokality) byly využívané polohy orientované k severozápadu (Graf 18).

37

Expozice svahu 1% 3% 11%

sever

4% 7%

severovýchod východ

15%

jihovýchod 19%

jih jihozápad západ severozápad

40%

Graf 18. Expozice svahů všech zkoumaných lokalit

Ve všech zkoumaných obdobích kromě starší VK a jordanovské kultury převažuje orientace svahů na jihovýchod, v žádném období ale netvoří nadpoloviční většinu. Jordanovská kultura má největší počet lokalit orientovaných na jihovýchod a východ. U starší VK mírně převažuje orientace na jih, mladší VK má stejný počet lokalit orientovaných na jihovýchod a jih. Ve všech obdobích se vyskytuje orientace na severovýchod, východ a jihovýchod. Jihozápadní polohy chybí pouze u starší LnK, jižní u jordanovské kultury. Orientace na sever, severozápad a západ jsou zastoupeny pouze okrajově (Tabulka 6, Graf 19). Obecně lze konstatovat, že ve zkoumaném regionu byly v neolitu a časném eneolitu preferovány polohy orientované východními a jižními směry. Období

Počet lokalit

N

75

LnK

60

starší LnK

17

mladší LnK

25

VK

87

starší VK

13

mladší VK

29

LgK

18

Jordanovská

8

sever

severovýchod

východ

0 0% 2 3,3% 1 5,9% 2 8% 6 6,9% 1 7,7% 2 6,9% 2 11,1% 0 0%

7 9,3% 8 13,3% 5 29,4% 5 20% 7 8% 3 23,1% 4 13,8% 3 16,7% 1 12,5%

13 17,3% 10 16,7% 2 11,8% 3 12% 10 11,5% 1 7,7% 5 17,2% 3 16,7% 3 37,5%

Expozice svahu jihovýchod jih 29 38,7% 21 35% 6 35,3% 11 44% 34 39,1% 3 23,1% 7 24,1% 5 27,8% 3 37,5%

12 16% 10 16,7% 2 11,8% 1 4% 18 20,7% 4 30,8% 7 24,1% 2 11,1% 0 0%

jihozápad

západ

severozápad

11 14,7% 5 8,3% 0 0% 2 8% 8 9,2% 1 7,7% 1 3,4% 3 16,7% 1 12,5%

1 1,3% 3 5% 1 5,9% 1 4% 3 3,4% 0 0% 3 10,3% 0 0% 0 0%

2 2,7% 1 1,7% 0 0% 0 0% 1 1,1% 0 0% 0 0% 0 0% 0 0%

Tabulka 6. Expozice svahů v jednotlivých obdobích

38

N sever 75

severozápad

severovýchod

50 25

západ

východ

0

jihozápad

jihovýchod jih

LnK sever

VK sever

60

severozápad

45

severovýchod

severozápad

30 15

západ

východ

0

jihozápad

západ

jihovýchod

severovýchod

východ

jihozápad

jih

jihovýchod jih mladší LnK

starší LnK

sever

sever

25

20

severozápad

90 75 60 45 30 15 0

15

severovýchod

severozápad

20

severovýchod

15

10

10

5 5

západ

východ

0

jihozápad

západ

východ

0

jihovýchod jihozápad

jihovýchod

jih jih

starší VK sever

mladší VK sever

15

severozápad

30

severovýchod

10

severozápad

5

západ

severovýchod

20 10

východ

0

jihozápad

západ

jihovýchod

východ

0

jihozápad

jih

jihovýchod jih

39

LgK

Jordanovská kultura

sever

sever

20

8

15

severozápad

severovýchod

severozápad

10

severovýchod

4

5

západ

6

2

východ

0

jihozápad

západ

východ

0

jihovýchod jihozápad

jihovýchod

jih jih

Graf 19. Expozice svahů v jednotlivých obdobích

5.5.1. Situace ve východních Čechách Lid kultury s LnK ve východních Čechách preferoval svahy orientované na jihovýchod (28 %), jihozápad (19 %) a méně často na severozápad (9 %). Více než dvě třetiny lokalit jsou orientované východními směry a více než polovina směry jižními. M. Končelová však podotýká, že tyto tendence mohou vyplývat z modelace sledovaného regionu, a proto mohou být čistě náhodné (KONČELOVÁ 2005, 661-662, 664). Lokality LnK v hradeckém

sídelním

pravděpodobně

clusteru

ovlivněny

jsou

sklonem

orientovány jižními této

oblasti

směry,

k jihovýchodu

protože jsou

směrem

k Labi

(KONČELOVÁ 2005, 664). Totéž platí i pro naši zkoumanou oblast. V chrudimském clusteru jsou svahy nejčastěji orientovány na severozápad nebo severovýchod, v povodí Cidliny a Mrliny na jihozápad a jihovýchod (KONČELOVÁ 2005, 665, 667). Na Jičínsku jsou také lokality LnK orientovány jižními směry (KONČELOVÁ 2004, 107). Lokality nejstarší

fáze

kultury s LnK se

ve východních

Čechách

objevují

na jihozápadních a východních svazích, zatímco severozápadní svahy jsou téměř bez osídlení (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 54). Z našeho území patří do nejstarší fáze LnK 7 lokalit, které mají orientaci na severovýchod a jihovýchod (po dvou lokalitách), východ, západ a jih (po jedné lokalitě). V mladších fázích LnK se častěji objevuje orientace na severovýchod nebo severozápad (KONČELOVÁ 2004, 96). Lokality pozdně lengyelské kultury se ve východních Čechách nalézají na východních (50 %), severozápadních (40 %) a severních (10 %) svazích (VACULÍKOVÁ 2004, 17). V období staršího a středního neolitu se osídlení na Chrudimsku váže na jihovýchodní, severovýchodní nebo východní svahy. V kultuře s LnK se objevují i naleziště přímo v inundačním prostoru vodních toků. V období mladšího neolitu a počátku eneolitu se osídlení rozmisťuje rovnoměrně s mírnou tendencí k severovýchodním a severozápadním 40

svahům. P. Květina usuzuje, že v tomto období mohlo dojít ke vzniku a postupnému zvětšování počtu sídlišť nezemědělského charakteru (KVĚTINA 2001, 689). V povodí říčky Trotiny jsou lokality kultury s LnK orientovány na jihovýchod. Tato orientace by mohla být volena záměrně, protože u sídlišť výrazně převažuje, zatímco v krajině se tak často nevyskytuje. Lokality kultury s VK jsou zde orientovány na jihovýchod (36 %), jih (26 %) a východ (21 %). Orientace na jihozápad, která v regionu převažuje, byla zjištěna pouze u 15 % lokalit. Na jihovýchod jsou zde orientovány i lokality pozdně lengyelské kultury (BERNACKÁ 2007, 204-207).

5.5.2. Situace v jiných oblastech Na Českobrodské tabuli byly preferovány východní a severovýchodní svahy, v lengyelské a jordanovské kultuře také svahy severozápadní (RULF 1983, 53). Na Rakovnicku leží nadpoloviční většina lokalit LnK a VK na svazích orientovaných jihovýchodním až jihozápadním směrem. Na sever bylo orientováno pouze 5 % lokalit (ZÁPOTOCKÁ 2007, 225, Tab. 5). Na Hořovicku se neolitická sídliště nacházejí na soutocích nebo mezi dvěma potoky, zpravidla na mírných svazích obrácených k jihovýchodu (ZÁPOTOCKÁ 1982, 154). Na jihovýchod nebo jih je orientována také většina lokalit v mikroregionu Lužického potoka (SMRŽ 1994, 362). V Bylanech převládá severní expozice (PAVLŮ – RULF – ZÁPOTOCKÁ 1986, 399). Ve středním Pomoraví jsou lengyelské lokality nejčastěji orientovány na jihovýchod (19 %), jih (18 %), východ (15 %) a severovýchod (12 %). Objevuje se zde i kombinace dvou různých expozic (KALÁBKOVÁ 2009, 66-67). V Pohroní byly využívány zejména svahy s orientací na východ, jihovýchod a jihozápad. K tříštění zájmových expozic dochází v období mladší LnK, želiezovské skupiny a v eneolitických stupních lengyelské kultury (TÓTH 2010, 5153). V Poiplí byly preferovány svahy orientované východním až jihozápadním směrem, kromě sídlišť I. stupně lengyelské kultury, které upřednostňují severovýchodní svahy. K tříštění zájmových expozic zde dochází v mladší LnK, želiezovské skupině a ve IV. stupni lengyelské kultury (TÓTH 2008, 37-39).

5.6. Vztah k vodním tokům Říční síť se od období neolitu velmi změnila, zvláště za posledních 200 let díky melioracím. I když známe podobu toku Labe před těmito úpravami z I. vojenského mapování, jeho tok v pravěku je velmi obtížné rekonstruovat. Z tohoto důvodu jsem do analýz nezahrnula vzdálenost od vodního toku, ale pouze jsem zjišťovala přítomnost 41

menšího vodního toku ve vzdálenosti do 200 m od lokality. 200 m odpovídá vzdálenosti, kterou člověk při rychlosti chůze 5 km/h ujde za 2 minuty. Mírná většina ze všech zkoumaných lokalit nemá v okruhu do 200 m žádný menší vodní tok (Graf 20). Ve všech obdobích kromě starší LnK, lengyelské a jordanovské kultury převažují lokality, které ve svém okolí menší vodní tok nemají. Nejméně lokalit s vodním tokem je v mladší VK (31 %), nejvíce (87,5 %) v jordanovské kultuře (Graf 21).

Přítomnost menšího vodního toku

Přítomnost Absence

43% 57%

Graf 20. Přítomnost menšího vodního toku do 200 m od lokality 100 90 80

Procenta

70 60 50 40 30 20 10

ov s

ká

Lg K Jo

rd an

la dš

íV

K

K m

ší V st ar

VK

íL nK

Ln K

m la dš

st ar ší

Ln K

N

0

Graf 21. Přítomnost menšího vodního toku do 200 m od lokality v jednotlivých období

5.6.1. Situace ve východních Čechách V celých východních Čechách je 44 % nalezišť LnK, které se nacházejí v dosahu 200 m od vodního toku (KONČELOVÁ 2005, 658), z nejstarší fáze LnK je to 54,8 % lokalit (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 46). Do 200 m od vodního toku leží ve východních

42

Čechách také zhruba polovina lokalit VK (ŠULECOVÁ 2004, 116) a 52 % sídlišť lengyelské kultury (VACULÍKOVÁ 2004, 16). V intervalu 196 – 205 m od vodního toku se nachází 30 % nalezišť jordanovské kultury (VACULÍKOVÁ 2004, 28). Na Chrudimsku leží do 200 m od vodního toku více než třetina lokalit LnK, 15 % lokalit VK a 14 % lokalit pozdně lengyelské a jordanovské kultury (KVĚTINA 2001, 690, 693). Ve stejné vzdálenosti se na Jičínsku nachází 54 % lokalit LnK (KONČELOVÁ 2004, 106).

5.6.2. Situace v jiných oblastech Na Českobrodské tabuli se nachází do 200 m od vodního toku 52,6 % nalezišť LnK, 41,1 % lokalit VK, 70,6 % sídlišť lengyelské kultury a 36,6 % lokalit jordanovské kultury (RULF 1983, 60). Na Rakovnicku je v této kategorii 85 % nalezišť LnK a VK (ZÁPOTOCKÁ 2007, 225, Tab. 3). V povodí Lužického potoka leží 46,7 % neolitických lokalit do 200 m od vodního zdroje (SMRŽ 1994, 366, obr. 13). V Pohroní je vzdálená do 2 minut od vodního toku polovina nebo většina lokalit mladší LnK, protolengyelu, III. a IV. stupně lengyelské kultury (TÓTH 2010, 56-57), v Poiplí starší LnK, bukovohorské kultury a I. stupně lengyelské kultury (TÓTH 2008, 44).

5.7. Shrnutí přírodních podmínek lokalit jednotlivých kultur 5.7.1. Kultura s lineární keramikou Lokality kultury s LnK se nejčastěji nacházejí na hnědozemích, druhým nejčastějším půdním typem jsou šedozemě. V mladší LnK je podíl šedozemí poněkud vyšší než ve starším stupni. Zatímco v mladším stupni pouze mírně převažují půdy vhodné pro pěstování obilí, ve starším stupni je jejich převaha větší. V zázemí lokalit se nejčastěji vyskytují hnědozemě, fluvizemě a regozemě. Ve starším stupni je výrazně větší zastoupení pelozemí a naopak menší zastoupení šedozemí v zázemí než v mladším stupni. Nejvíce lokalit kultury s LnK (staršího i mladšího stupně) spadá do intervalu 240 – 260 m n. m. Průměrná nadmořská výška je o něco málo vyšší ve starším stupni. Tato skutečnost nepotvrzuje předpoklad o prvotním osídlení níže položených oblastí (KONČELOVÁ 2004, 95), ale daný průměr je pravděpodobně způsobený vysokou nadmořskou výškou lokalit v Hořenicích, které dosahují téměř 300 m n. m.

43

Lokální převýšení většinou nepřesahuje 3 m a průměrné převýšení je o něco vyšší ve starším stupni (opět patrně způsobeno lokalitami v Hořenicích). Většina lokalit leží na svazích se sklonem do 2°, průměrná hodnota je opět o málo vyšší ve starším stupni. Lokality jsou orientované nejvíce na jihovýchod, poté na jih, východ a severovýchod. Ve starším stupni pouze mírně převládá jihovýchod nad severovýchodem, v mladším stupni je tento rozdíl markantnější. Téměř 60 % lokalit staršího stupně se nachází do 200 m od menšího vodního toku, zatímco v případě mladšího stupně je to pouze 40 %. Z uvedených charakteristik vyplývá, že ve zkoumané oblasti existuje rozdíl mezi přírodními podmínkami lokalit staršího a mladšího stupně kultury s LnK, i když tento rozdíl není nijak propastný.

5.7.2. Kultura s vypíchanou keramikou Lokality kultury s VK leží nejčastěji na hnědozemích, časté jsou také šedozemě. Oproti kultuře s LnK mírně narůstá význam černozemí, zvláště ve starším stupni. Převládají zde půdy vhodné pro pěstování obilí. Ve starším stupni je podíl půd vhodných pro chov dobytka nejmenší ze všech sledovaných období. V zázemí lokalit převažují hnědozemě a fluvizemě. Největší rozdíl mezi starším a mladším stupněm je v mnohem větším zastoupení černozemí a glejů v zázemí lokalit staršího stupně. Nadmořská výška se nejčastěji pohybuje mezi 240 a 260 m n. m., ve starším stupni jsou v tomto intervalu téměř všechny lokality kromě jedné, která dosahuje výšky nad 300 m n. m. Průměrná nadmořská výška ve starším i mladším stupni je stejná. Lokální převýšení většinou nepřesahuje 3 m. Průměrná hodnota je o něco vyšší ve starším stupni, ale medián je naopak výrazněji vyšší u mladšího stupně. Lokality jsou umístěné na svazích do 2°. Vyšší průměr má opět starší stupeň, medián mladší stupeň. Svahy jsou nejčastěji orientované na jihovýchod, jih a východ. U staršího stupně mírně převládá orientace na jih, v mladším stupni jsou hodnoty pro orientaci na jih a jihovýchod stejné. Do 200 m od menšího vodního toku se nachází 46 % lokalit staršího stupně, v mladším stupni je to pouze 31 % (nejméně ze všech sledovaných období). Mezi přírodními podmínkami lokalit staršího a mladšího stupně kultury s VK existují také rozdíly, ale jsou menší než v případě kultury s LnK. Největšími rozdíly mezi lokalitami LnK a VK jsou větší využití černozemí a větší zastoupení orientace svahů na jih u lokalit VK.

44

5.7.3. Pozdně lengyelská kultura Lokality pozdně lengyelské kultury se nacházejí nejčastěji na šedozemích a převládají u nich půdy vhodné pro chov dobytka. V zázemí lokalit se nejčastěji objevují fluvizemě a šedozemě. Velká většina lokalit se nachází v nadmořských výškách mezi 240 a 260 m n. m. Průměrná nadmořská výška je 249 m. Lokální převýšení většinou nepřesahuje 3 m a vůbec nepřesahuje 9 m. Svažitost je nejčastěji do 1° a vůbec nepřesahuje 5°. Svahy jsou nejčastěji orientovány na jihovýchod, ale tento směr nepřevládá nijak výrazně. Přes 50 % lokalit leží do 200 m od menšího vodního toku. Od předchozích kultur se pozdně lengyelské osídlení liší zejména využíváním hlavně šedozemí a méně hnědozemí a podílem půd vhodných pro chov dobytka. Lokality mají také výrazně nižší průměrnou nadmořskou výšku a objevuje se u nich větší tříštění zájmových expozic svahů.

5.7.4. Jordanovská kultura Na lokalitách jordanovské kultury převládá šedozem; podíl půd vhodných pro pěstování dobytka je zde nejvyšší ze všech sledovaných období. V zázemí lokalit se nejčastěji objevuje šedozem, fluvizem a regozem. Nadmořská výška lokalit nepřesahuje 260 m n. m. a průměrná nadmořská výška (243 m) je nejnižší ze všech období. Lokální převýšení je nejčastěji do 3 m a nepřesahuje 9 m. Polovina lokalit leží na svazích do 1°, svažitost nepřesahuje 5°. Svahy jsou orientovány hlavně na jihovýchod a východ. Do 200 m od menšího vodního toku se nachází 87,5 % lokalit. Lokality jordanovské kultury se liší od neolitických nalezišť stejnými charakteristikami jako pozdně lengyelské, jen jsou tyto rozdíly ještě větší. Výrazná je také silná vazba na menší vodní toky. Ovšem musíme brát v potaz, že lokalit jordanovské kultury známe z našeho území podstatně méně než lokalit z předchozích období.

45

6. Areály Celkových

215

položek

v databázi

tvoří

186

sídlištních

areálů

(z

toho

49 nelokalizovaných), 27 ojedinělých nálezů kamenné industrie (z toho 8 lokalizovaných) a 2 výlučně pohřební areály (oba lokalizované). Sídlištní i funerální komponenty z období neolitu a časného eneolitu na jedné lokalitě zároveň byly objeveny na 9 lokalizovaných nalezištích. Na dalších třech nalezištích (pouze jedno bylo lokalizováno) je datování lidských pohřbů do zkoumaného období velmi nejisté.

6.1. Sídelní areály 6.1.1. Kontinuita osídlení v neolitu a časném eneolitu Byl zjišťován společný výskyt jednotlivých kultur na jednom nalezišti (Tabulka 7). Všechny čtyři sledované kultury (LnK, VK, lengyelská a jordanovská) se vyskytují společně pouze na 4 lokalitách, LnK, VK a lengyelská kultura na 9 lokalitách. VK, lengyelská a jordanovská kultura se nalézají společně na 4 lokalitách. LnK se nikdy nenachází s lengyelskou a jordanovskou kulturou bez přítomnosti VK. LnK se vyskytuje společně s VK na 41, s LgK na 9 a s jordanovskou kulturou na 4 lokalitách. VK se vyskytuje společně s LgK na 12 lokalitách, s jordanovskou kulturou na 5 lokalitách. LgK a jordanovská kultura se nachází společně na 6 lokalitách. Kultura LnK VK LgK Jordanovská LnK 39 % 50 % 40 % VK 54,7 % 66,7 % 50 % LgK 12 % 11,4 % 60 % Jordanovská 5,3 % 4,8 % 33,3 % Tabulka 7. Společný výskyt jednotlivých kultur na jedné lokalitě

Dále byly zjišťovány četnosti kombinací dvou období na jedné lokalitě a počet lokalit, na kterých bylo zjištěno pouze jedno období (Tabulka 8). V souboru je celkem 144 lokalit s nálezy pouze z jednoho období (z toho 85 lokalizovaných). Vyskytují se všechny možné kombinace zjištěných období3. Nejčetnější jsou osamocené nálezy datované pouze přibližně do neolitu (velká část z nich je nelokalizovaných); početné jsou také lokality pouze s nálezy VK. Mezi kombinacemi jsou nejpočetnější kombinace neolitických nálezů (přesněji nedatovaných) s VK, LnK, mladší LnK a mladší VK. Větší zastoupení mají také kombinace starší a mladší LnK, mladší LnK a mladší VK. Pouze na jedné lokalitě byla zjištěna přítomnost starší VK spolu s jordanovskou kulturou. 3

Kombinace LnK a VK s jejich stupni nebyly zkoumány (viz Tabulka 8).

46

Období

N

LnK

N LnK starší LnK mladší LnK VK starší VK mladší VK LgK Jordanovská

654 18 6 11 24 4 10 7 3

18 153 8 2 5 2 2

starší LnK 6 33 13 6 4 9 5 2

mladší LnK 11 13 73 6 4 12 6 2

VK 24 8 6 6 403 3 3

starší VK 4 2 4 4 23 8 3 1

mladší VK 10 5 9 12 8 53 8 2

LgK

Jordanovská

7 2 5 6 3 3 8 43 6

3 2 2 2 3 1 2 6 33

Tabulka 8. Četnost kombinací dvou období na stejné lokalitě

Dále byl zjišťován počet nově osídlených lokalit pro každou kulturu. Nejvíce nově osídlených lokalit se objevuje v kultuře s VK (celkem 68, z toho 49 lokalizovaných), ve starším 5 a v mladším stupni 7 nových lokalit. V mladší LnK bylo nově osídleno 15 lokalit (13 lokalizovaných), v lengyelské kultuře 6 lokalit a v jordanovské kultuře 3 lokality (z toho pouze jedna lokalizovaná).

6.1.1.1. Kultura s lineární keramikou Lokalit kultury s LnK se ve zkoumané oblasti vyskytuje 74. Lokalizovaných nalezišť je 60, polovinu z nich se podařilo přesněji datovat do určitého stupně. Staršímu stupni patří 17 a mladšímu 25 lokalit. Starší i mladší stupeň se vyskytují společně na 12 lokalitách. Všechny čtyři fáze (starší, střední, mladší a šárecký typ) byly prokázány pouze na jediné lokalitě (v Holohlavech na nalezišti V). Ze starší fáze LnK známe z našeho území 7 nalezišť. Nejstarší sídliště v Předměřicích (naleziště III) a Holohlavech (naleziště V) jsou datovány do subfáze Ib. O něco mladší (subfáze Ic) jsou nálezy z Jaroměře – Dolních Dolců a opět z Holohlav. Z přelomu I. a II. fáze pochází keramický soubor z naleziště I ve Smiřicích (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 85, Table 6). Dále se starší fáze našla na dvou lokalitách v Hořenicích (poloha Dolce a parcelní č. 172, 173) a v Semonicích (parcelní č. 599), ale zde nalezené keramické soubory neumožnily přesnější datování (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 47, 52, 55, 59). Na čtyřech lokalitách se objevuje starší fáze samostatně, jednou spolu se střední a mladší fází, jednou se šáreckým typem a jednou se všemi fázemi. Střední fáze byla prokázána na 6 lokalitách, mladší fáze na 13 a šárecký typ na 22 lokalitách.

4

Čísla u dvou stejných období udávají počet lokalit, na kterých se vyskytuje pouze dané období.

47

6.1.1.2. Kultura s vypíchanou keramikou Ve zkoumané oblasti se nachází 105 lokalit kultury s VK. Lokalizovaných nalezišť je 87, 33 z nich se podařilo přesněji datovat. Staršímu stupni náleží 13, mladšímu 29 lokalit (z toho jeden žárový hrob datovaný do mladší VK na sídlišti ze staršího stupně). Na 9 lokalitách byly prokázány sídlištní nálezy jak ze staršího, tak i mladšího stupně. Pouze na jediném nalezišti (Lochenice - naleziště I) byly prokázány všechny tři fáze (III, IV a V). Ve východních Čechách není prokázána fáze I a subfáze IIa a jednoznačně není prokázána ani subfáze IIb. Z toho důvodu se přepokládá, že nový výzdobný styl byl ve východních Čechách přijat až ve fázi II-III, a to lidem, který do té doby používal šárecký styl (ZÁPOTOCKÁ 2004, 31). Nejstarší nálezy z našeho území patří většinou do III. fáze VK (výjimku tvoří jeden hrob a možná část sídliště z Plotišť nad Labem, viz kapitola o pohřebních areálech). Kontinuita osídlení z kultury s LnK do kultury s VK, tzn. šárecký typ spolu se III. fází VK, byla prokázána na 4 lokalitách.

6.1.1.3. Pozdně lengyelská kultura Pozdně lengyelská kultura se ve vybraném území vyskytuje na 18 lokalizovaných nalezištích. Nálezy starší lengyelské kultury byly objeveny na dvou rondelových lokalitách (viz kapitola o kontaktech). Kontinuita mezi kulturou s VK (V. fáze) a pozdně lengyelskou byla prokázána pouze na dvou lokalitách. To je pravděpodobně způsobeno tím, že keramické soubory V. fáze VK a pozdně lengyelské kultury jdou od sebe obtížně odlišit.

6.1.1.4. Jordanovská kultura Jordanovské kultuře patří ve zkoumaném regionu 10 lokalit, 8 z nich bylo lokalizováno. Pouze na jednom lokalizovaném nalezišti se vyskytuje samostatně. Na čtyřech nalezištích doprovází ostatní tři kultury, dvakrát se vyskytuje pouze s lengyelskou kulturou a jednou pouze s kulturou s VK. To znamená, že na 6 lokalitách máme doloženu kontinuitu osídlení z pozdně lengyelské do jordanovské kultury.

6.1.1.5. Srovnání s dalšími oblastmi Na 35 % nalezišť LnK ve východních Čechách bylo zjištěno i osídlení VK. Na Hradecku dosahuje kontinuita LnK a VK 30 %, na Jičínsku 46 %, na Chrudimsku 29 % . Pouze na 11 lokalitách LnK se objevují nálezy z pozdního neolitu (KONČELOVÁ 48

2005, 671, 673). Na více než třetině lokalit starší fáze kultury s LnK ve východních Čechách se nevyskytují mladší fáze této kultury. Starší fáze LnK a mladší neolit společně sdílejí 41,9 % lokalit (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 55). Toto zjištění zhruba odpovídá i situaci v našem zkoumaném území, kde ze 7 lokalit starší fáze LnK se na 3 z nich vyskytuje i mladší stupeň LnK a na 5 lokalitách osídlení kultury s VK. Pouze na jedné lokalitě se vyskytuje i osídlení lengyelské a jordanovské kultury. V povodí říčky Trotiny navazuje většina sídlišť VK na předchozí osídlení, zatímco pouze dvě lokality lengyelské kultury navazují na osídlení kultury s VK (BERNACKÁ 2007, 207). Na Českobrodské tabuli existuje silná vazba nalezišť VK a LgK na osídlení LnK, u jordanovské kultury je tato vazba už slabší. Nejvíce kultur navazuje na VK. Nové katastry byly osídleny v době VK a jordanovské kultury (RULF 1983, 66, Tab. 11, 12). Na Rakovnicku byly na 19 katastrech (z celkových 31) objeveny nálezy jak kultury s LnK, tak kultury s VK (ZÁPOTOCKÁ 2007, Tab. 9). Ve středním Pomoraví téměř třetina lengyelských nalezišť (148) leží na místě sídlišť kultury s LnK, zatímco na VK navazuje pouze 27 lokalit. Velký je také nepoměr mezi nově zakládanými sídlišti lengyelské a jordanovské kultury, která svědčí o značné intenzitě osídlení v období MMK a následné stagnaci (KALÁBKOVÁ 2009, 69-72, 77). V Pohroní existovala silná vazba na sídliště mladší LnK a želiezovské skupiny. Výrazná diskontinuita zde nastala v období protolengyelu, I. a III. stupni lengyelské kultury, kdy na sebe lokality vůbec nenavazují. Ve II. stupni pravděpodobně došlo k hiátu. K výraznému osídlení nových katastrů došlo v období mladší LnK a k o něco menšímu osídlení v I. a III. stupni lengyelské kultury (TÓTH 2010, 66-68). V Poiplí bylo v období mladší LnK osídleno největší území. V I. stupni lengyelské kultury došlo ke značnému snížení hustoty osídlení. Mezi jednotlivými stupni lengyelské kultury existovala diskontinuita, k nárůstu počtu sídlišť dochází znovu ve IV. stupni (TÓTH 2008, 46-48).

6.1.2. Osídlení zkoumané oblasti v jiných obdobích 6.1.2.1. Paleolit Zkoumané území patřilo v paleolitu mezi nejhustěji zalidněné oblasti ve východních Čechách (ANÝŽ – KONČELOVÁ – THÉR – TICHÝ 2006, mapa 1). Z cihelny v Předměřicích pochází gravettský hrot a další paleolitické nálezy byly nalezeny na katastru Lochenic, Plotišť nad Labem (?) a Smiřic (VENCL 1978, 20, 25, 26, 27-28). V Předměřicích se paleolitické nálezy vyskytovaly i na nalezišti II (BLÁHA – 49

KALFERST – SIGL 2004, 99). Nedaleko zkoumané oblasti se nachází známá mladopaleolitická lokalita Svobodné Dvory (ŠÍDA – NÝVLTOVÁ-FIŠÁKOVÁ – VERPOORTE 2006).

6.1.2.2. Mezolit Mezolitické osídlení ve východních Čechách se vyskytuje v úplně jiných polohách než osídlení neolitické. Mezolitické obyvatelstvo vyhledávalo oblasti ve vyšších nadmořských výškách (300 – 400 m n. m.), s větším sklonem svahů (třetina lokalit větší než 4°), orientované západními směry. Ve zkoumané oblasti se mezolitické nálezy téměř nevyskytují (ANÝŽ – KONČELOVÁ – THÉR – TICHÝ 2006, 25-26, mapa 2).

6.1.2.3. Eneolit I v období eneolitu patřilo zkoumané území k nejhustěji zalidněním oblastem ve východních Čechách, i když hustota lokalit oproti neolitu poklesla (ANÝŽ – KONČELOVÁ – THÉR – TICHÝ 2006, mapa 4). Celkově na 17 lokalitách z databáze5 byly zjištěny nálezy z období eneolitu. Nálezy KNP známe z katastru Černožic (VOKOLEK 1989), Holohlav (BOČEK 1988b), Lochenic (HORÁK – NOVÁK 2005) a Plotišť nad Labem (RYBOVÁ – VOKOLEK 1972). V Předměřicích v cihelně cukrovaru byl nalezen ojedinělý hrob KKA (DOMEČKA 1923). Keramika bošácké skupiny byla objevena v Plotištích nad Labem na nalezišti I a keramika řivnáčské kultury v Holohlavech (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÝ 1990). Sídliště KZP se nacházelo v Holohlavech na nalezišti III a IIIa (KALFERST 1991/1992a; VOKOLEK 1985a). Dýka KZP byla nalezena při povrchovém sběru v Lochenicích na nalezišti V (VÍCH 2002). Pohřebiště KZP bylo odkryto v letech 1953 – 1954 a 1978 – 1983 na nalezišti Lochenice I (BUCHVALDEK 1990b). Sídlištní objekt a kostrový hrob KZP se našel i v Plotištích nad Labem (RYBOVÁ – VOKOLEK 1972).

6.1.2.4. Doba bronzová a halštatská V době bronzové a halštatské bylo naše zkoumané území také velmi hustě osídleno, zvláště v období ÚK a PP (ANÝŽ – KONČELOVÁ – THÉR – TICHÝ 2006, mapa 5, 6). Sídliště ÚK se například nacházelo v Předměřicích (VOKOLEK 1969, položka 205g) 5

Databáze obsahuje pouze archeologické akce, při kterých byly objeveny nálezy z neolitu a časného

eneolitu. Skutečný počet lokalit jiných kultur může být proto větší.

50

nebo v Lochenicích (VOKOLEK 1980). Pohřebiště ÚK byla odkryta v Plotištích nad Labem v Součkově cihelně a na nalezišti I (DOMEČKA 1913b; RYBOVÁ – VOKOLEK 1972). Nálezy ÚK se vyskytly celkově na 10 lokalitách z databáze. Sídliště z období popelnicových polí (mladší doba bronzová až starší doba železná) bylo nalezeno v Jaroměři v trati Zavadilka (SIGL 2003; SIGL – VOKOLEK 2001), v Holohlavech na nalezišti VIIb nebo v Jaroměři – Dolních Dolcích (VOKOLEK 1994). Celkově na 47 lokalitách z databáze se objevily nálezy z období popelnicových polí. Nálezy z celé doby bronzové a halštatské se vyskytují na 60 lokalitách.

6.1.2.5. Mladší období V dalších obdobích (latén, doba římská) se osídlení koncentrovalo v jižní části zkoumaného území a kolem Jaroměře (ANÝŽ – KONČELOVÁ – THÉR – TICHÝ 2006, mapa 7, 8). Sídliště z laténského období se ve zkoumané oblasti nalézalo například v Plotištích nad Labem v „šutrovníku“ p. Komárka (DUŠKA 1898, 61) nebo v Hořenicích (SIGL – VOKOLEK 1982, 8). Pohřebiště ze stejného období byly nalezeny v Holohlavech (DOMEČKA 1934/1935) a v Hořenicích (DOMEČKA 1903, 211-212; 1906, 256-257). Celkově se laténské nálezy vyskytly na 28 lokalitách z databáze. Sídliště z doby římské se nacházelo například v Jaroměři – Dolních Dolcích (VOKOLEK 1999) a v Plotištích nad Labem na nalezišti I, kde bylo nalezeno i žárové pohřebiště (RYBOVÁ – VOKOLEK 1972; RYBOVÁ 1979; 1980). Na 17 lokalitách z databáze byly objeveny nálezy z doby římské a na 2 lokalitách nálezy z období stěhování národů.

51

6.2. Pohřební areály Ve zkoumané oblasti se nachází jedno rozsáhlé pohřebiště na katastrech Plotiště a Předměřice nad Labem a několik ojedinělých kostrových nebo žárových hrobů v Hořenicích, Lochenicích, Holohlavech, Plotištích a Předměřicích nad Labem. Všechny tyto hroby patří do období kultury s VK nebo pozdně lengyelské kultury. Z období kultury s LnK známe pouze tři hroby z rozhraní katastrů Černožic a Semonic.

6.2.1. Přehled nalezišť 6.2.1.1. Černožice V roce 1988 byly při záchranném výzkumu na přeložce silnice mezi Černožicemi a Semonicemi odhaleny tři hroby. Hrob 27b obsahoval skrčenou kostru uloženou na pravém boku ve směru od východojihovýchodu na západoseverozápad. Na základě hrobové výbavy byl tento hrob datován do III. fáze LnK. Druhý pravděpodobně také kostrový hrob 27a obsahoval pouze okrajový střep z bombovité nádoby a pískovcový brousek. Třetí hrob 28 obsahoval pouze kus ŠI. Tyto dva menší hroby bez lidských pozůstatků by mohly patřit dětem, jejichž kostry se ve zdejším půdním prostředí nedochovaly. Hrob 27b by pak mohl být součástí většího pohřebiště (VOKOLEK 1989; ZÁPOTOCKÁ 1998, 186-187).

6.2.1.2. Holohlavy V Holohlavech na nalezišti IIIa proběhl v roce 1990 záchranný výzkum na staveništi budov ZD, při kterém byl, kromě sídlištních objektů kultur s LnK a VK, objeven žárový lengyelský hrob v sídlištní jámě. Hrob byl silně porušený skrývkou, in situ se našel pouze spodek nádoby se spálenými kostmi. Nádoba původně stála na plochém kameni a byla patrně překryta drtidlem. Hrob je možné datovat do období mladšího lengyelu MMK IIb (NZ čj. 3573/90; ZÁPOTOCKÁ 1998, 229-230).

6.2.1.3. Hořenice Pravděpodobný žárový hrob byl nalezen v Hořenicích v průkopu vodovodu v roce 1980. V hrobě byly nalezeny zbytky tří nádob a spálené kosti. I když kosti pravděpodobně nejsou lidské, rozmístění keramiky naznačuje, že se pravděpodobně jedná o žárový hrob. Datován je do fáze IVa kultury s VK (SIGL – VOKOLEK 1982, 8; ZÁPOTOCKÁ 1998, 210).

52

6.2.1.4. Lochenice Při systematickém výzkumu v Lochenicích na nalezišti I v letech 1978 – 1983 byl odkryt také jeden neolitický kostrový hrob. Hrob objevený roku 1979 patřil dítěti (starému necelý rok), které původně leželo na levém boku ve směru od jihovýchodu na severozápad. Inventář hrobu tvořila mísa na nožce, sekeromlat, pazourková čepel a okrová hrudka. Hrob byl datován do V. fáze kultury s VK (Obr. 12:1-3, 5; BUCHVALDEK 1990a, 16, 24; ZÁPOTOCKÁ 1998, 225). Druhý hrob by mohl představovat obj. 31/81, kde byla nalezena část misky na duté nožce. Tento objekt se nacházel pod hrobem 16 z období KZP, ve kterém byly určeny pozůstatky dalších dvou jedinců. Nelze vyloučit, že zlomky mísy patřily původně pozdně neolitickému hrobu, který byl později porušen hrobem 16 a který byl zapuštěn do příkopu rondelu. Proti této domněnce však hovoří větší hloubka nálezu misky (BUCHVALDEK 1990a, 19; ZÁPOTOCKÁ 1998, 225).

6.2.1.5. Plotiště nad Labem V Součkově cihelně v Plotištích nad Labem byly v letech 1900 – 1903 nalezeny jámy s neolitickou keramikou, kamennými nástroji a celými lidskými kostrami i jednotlivými kostmi. Hroby by mohly patřit kultuře s VK. Na stejném místě se však nachází i nálezy knovízské kultury, takže datování hrobů není jednoznačné (DOMEČKA 1902b, 389-390; 1903, 207; ZÁPOTOCKÁ 1998, 215). Při systematickém výzkumu v letech 1961 – 1970 na nalezišti Plotiště A bylo kromě početných sídlištních objektů kultury s LnK a VK objeveno i 16 hrobů z mladšího neolitu (Obr. 15). Celkem zde bylo nalezeno 11 kostrových a 5 žárových hrobů uspořádaných do 3 skupin. Kostrový ritus je zde nejednotný; skrčené kostry ležely na pravém nebo levém boku s orientací na západ, východ nebo jih. Žárové pohřby jsou ve dvou případech v nádobě, jinak na hromádce. Výbava kostrových i žárových hrobů odpovídá standardní výbavě ostatních českých pohřebišť v tomto období. Jedinou výjimku tvoří dva bohaté hroby dětí, ve kterých byla přiložena keramika, ŠI, BI, ozdoby z grandlí a ulit, kostěné a parohové předměty. Nejstarší hrob datovaný do subfáze IIb VK je uložený do stavební jámy těsně vedle kůlového domu. Ostatní kostrové hroby jsou datovány do fází IV, IVb VK, rozhraní V. fáze VK a II. fáze MMK nebo do subfáze IIb MMK. Všechny žárové hroby patří do subfáze IVb VK (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997; ZÁPOTOCKÁ 1998, 80-93, 205-207).

53

6.2.1.6. Předměřice nad Labem S pohřebištěm na nalezišti Plotiště A souvisí i hroby z naleziště I v cihelně cukrovaru v Předměřicích nad Labem. Obě tyto naleziště jsou totiž velmi blízko sebe. V cihelně byly nalezeny dva kostrové a jeden žárový hrob z přelomu neolitu a eneolitu. V roce 1894 byl objeven kostrový hrob se dvěma nádobami datovaný do MMK IIb (DUŠKA 1898, 60; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 51; ZÁPOTOCKÁ 1998, 208). Další kostrový hrob byl objeven v roce 1925. Skrčená kostra uložená na pravém boku byla orientována od západu k východu, obličejem na jih. Výbavu hrobu tvořil pohárek, část duté nožky, sekeromlat a pazourkové jádro. Hrob byl datován do V. fáze VK (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 51-52; ZÁPOTOCKÁ 1998, 208). V roce 1925 zde byly také zničeny dva žárové hroby, které L. Domečka datoval do doby římské. Podle kresby v nálezovém deníku se podařilo jeden hrob určit jako pozdně neolitický. Obsahoval nádobu se spálenými kostmi, část misky na nožce a kamenné nástroje. Datován je na rozhraní V. fáze VK a II. fáze MMK (DOMEČKA II, 605-606; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 51; ZÁPOTOCKÁ 1998, 208).

Při záchranném výzkumu v silážní jámě na nalezišti VIII byla roku 1954 objevena jáma se dvěma neúplnými kostrami, větším počtem keramiky, BI a ŠI. Objekt byl datován do subfáze IIb MMK (ZÁPOTOCKÁ 1998, 231). V roce 1965 byl v základech domu čp. 146 na nalezišti VI (C) objeven kostrový hrob, který obsahoval keramiku, BI a kosti (spíše zvířecí). Na základě keramiky byl datován do období V. fáze VK až II. fáze MMK (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 52; ZÁPOTOCKÁ 1998, 208). Další pravděpodobně kostrový hrob byl zničen v roce 1966 při přestavbě váhy cukrovaru na nalezišti V (B). Z hrobu pochází miska na nožce a zlomky dvou pohárků, lidské kosti se nedochovaly. Datování hrobu je na rozhraní V. fáze VK a II. fáze MMK (VOKOLEK 1969, položka 132h; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 52; ZÁPOTOCKÁ 1998, 208). Zbytek

dalšího

pravděpodobně kostrového

hrobu

byl

vykopán

roku

1969

při záchranném výzkumu na nalezišti IIc. V hrobové jámě se nacházely dvě nádoby, které hrob datují do subfáze IIb MMK (VOKOLEK 1972a, položka 188b; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 52; ZÁPOTOCKÁ 1998, 208).

54

6.2.2. Shrnutí Ve zkoumané oblasti bylo nalezeno celkem 29 hrobů, z toho 21 kostrových a 8 žárových, a na dvou nalezištích (Plotiště – Součkova cihelna a Předměřice VIII) jámy s neúplnými kostrami. Ze všech kostrových hrobů se nám dochovalo pouze 14 skeletů, z toho 11 na pohřebišti v Plotištích nad Labem. Antropologicky bylo určeno 10 pohřbených z Plotišť (u hrobu č. 213 nebylo možno určit věk a pohlaví pro nedostatečné zachování kostí), hroby nalezené roku 1894 a 1969 v Předměřicích a hrob z roku 1979 z Lochenic. Těchto 13 jedinců tvoří 7 dětí a 6 dospělých. Z žárových hrobů byly analyzovány pouze 3 jedinci z Plotišť; jednalo se o dospělé (ZÁPOTOCKÁ 1998, 86-87, 157). Tři hroby jsou datovány do III. fáze LnK. Kultuře s VK patří 15 hrobů (fáze IIb, IV, IVa, IVb a V). Do období mezi V. fázi VK a II. fází MMK spadá 6 hrobů. Do subfáze IIb MMK náleží 5 hrobů a jáma se 2 neúplnými kostrami z Předměřic VIII. Z žárových hrobů náleží jeden fázi IVa a 5 IVb VK, další do rozhraní pozdního neolitu a časného eneolitu a nejmladší je ze subfáze IIb MMK (Tabulka 9). Lokalita Černožice Holohlavy IIIa Hořenice Lochenice I

Počet hrobů Pohřební ritus Datace 3 kostrový LnK III 1 žárový MMK IIb 1 žárový VK IVa 2 kostrový VK V 5 žárový VK IVb 1 kostrový VK IIb 2 kostrový VK IV Plotiště A 4 kostrový VK IVb 3 kostrový VK V – MMK II 1 kostrový MMK IIb 1 kostrový VK V Předměřice I 1 kostrový VK V – MMK II 1 žárový MMK IIb Předměřice IIc 1 kostrový MMK IIb Předměřice V 1 kostrový VK V – MMK II Předměřice VI 1 kostrový VK V – MMK II Předměřice VIII 2 jedinci kostrový MMK IIb Tabulka 9. Hroby ze zkoumaného území

V celých východních Čechách se kromě Černožic vyskytují kostrové hroby kultury s LnK ještě v Úhřeticích (pohřby na sídlišti), ve Vejvanovicích a Chrudimi (PAVLŮ – ZÁPOTOCKÁ 2008, 84, obr. 43). Hroby z Vejvanovic a Úhřetic patří stejně jako hroby z Černožic do III. fáze LnK (ZÁPOTOCKÁ 1998, 189-190). Hroby VK se kromě našeho

55

území vyskytují ještě v Chrudimi, kde byl objeven žárový hrob ze IV. fáze, a v Chudonicích, kde se našel pravděpodobně hrob z V. fáze VK (ZÁPOTOCKÁ 1998, 210, 224). Mladší MMK (subfáze IIb) náleží z východních Čech ještě kostrový hrob nalezený v abri v Karlovicích a další pravděpodobně kostrový hrob z hradiště v Topolu (ZÁPOTOCKÁ 1998, 230, 231).

6.2.3. Přírodní podmínky pohřebních areálů Průměrná nadmořská výška všech lokalit je 252,7 m, nejvíce lokalit se pohybuje v intervalu mezi 240 a 260 m n. m. Průměrné převýšení terénu je 4,2 m, nejvíce lokalit má převýšení do 3 m. Průměrný sklon svahu činí 2,4°, nadpoloviční většina lokalit má sklon svahu do 2°. Nejvíce lokalit je orientováno na jihozápad. Objevuje se orientace i na jih, jihovýchod, sever, severovýchod a východ. V porovnání s přírodními podmínkami všech areálů jsou pohřební areály umístěné v podobné nadmořské výšce, mají o něco větší lokální převýšení a sklon svahu. Převládá zde orientace svahů na jihozápad, zatímco u všech areálů na jihovýchod (Tabulka 10). Obecná tendence většího využití svahů orientovaných jižními směry je zde však dodržena. Pohřební Všechny areály areály nadmořská výška 258,5 m 254,3 m převýšení 1,2 m 3,2 m mladší LnK sklon 1,7° 0,8° 6 orientace J JV nadmořská výška 261,6 m 256,8 m převýšení 5,9 m 3,7 m mladší VK sklon 3,0° 2° orientace4 JZ, S, SV, V J, JV nadmořská výška 246,6 m 249,3 m převýšení 4,2 m 3,5 m LgK sklon 2,6 m 2,1 m 2 JV, 2 JZ, S JV orientace4 Tabulka 10. Porovnání průměrných hodnot přírodních faktorů pohřebních a všech areálů Období

Přírodní faktory

6.2.4. Vztah pohřebních a sídelních areálů Řešení vztahu pohřebišť a sídlišť je poněkud problematické. Často totiž není proveden rozbor sídlištního materiálu a jeho přesná datace, takže ho nemůžeme srovnávat

6

V případě pohřebních areálů jsou uvedeny všechny orientace, u všech areálů převládající.

56

s materiálem nalezeným v hrobech. Mnoho lokalit je polykulturních a vícefázových, takže nález hrobu přímo na sídlišti ještě neznamená současnost hrobu a sídliště. V Černožicích byl nalezen sídlištní materiál z mladšího stupně LnK, do kterého jsou datovány i kostrové hroby (VOKOLEK 1989). Materiál z objektu 27, který hrob 27b porušuje, však není současný s materiálem z hrobů. Poloha současného sídliště není známa (ZÁPOTOCKÁ 1998, 187). V Holohlavech na nalezišti IIIa se lengyelský žárový hrob nalézal přímo v sídlištní jámě (ZÁPOTOCKÁ 1998, 229-230), ale nejbližší nálezy pozdně lengyelské keramiky pochází až z naleziště III (NZ čj. 3573/90). V Hořenicích byly vedle žárového hrobu nalezeny i sídlištní jámy. Podle keramického materiálu z těchto jam se však nepodařilo prokázat jejich současnost s hrobem. Na nalezišti I v Lochenicích patří některé sídlištní nálezy do III. fáze VK, většina objektů pak náleží IV. fázi. Stejně jako hrob 7/79 jsou datovány do období pozdní VK až pozdní

MMK

objekt

31/81

(také

hrob?)

a

keramika

z povrchových

vrstev

(BUCHVALDEK 1990a, 24; ZÁPOTOCKÁ 1998, 225). Kromě neúplných koster v jámách na sídlišti v Součkově cihelně a Předměřicích VIII se pohřby přímo na sídlištích objevily na nalezišti Plotiště A, kde byl jeden jedinec (pravděpodobně muž) pohřben do stavební jámy u domu (hrob 221b) a jedno dítě (hrob L) rituálně pohřbeno uprostřed domu (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 53). Hrob 221b a dům, u kterého se hrob nachází, jsou datovány do subfáze IIb VK. Hrob L a dům, ve kterém se nachází, jsou shodně datovány do fáze IVb VK (ZÁPOTOCKÁ 1998, 88). K pohřebišti z fáze IVb VK z Plotiště nad Labem A by mohlo patřit sídliště, které bylo odkryto na stejné ploše a které zahrnuje 10 trapezoidních domů typických pro mladší VK. Současné sídliště se také ale mohlo nacházet na dosud neprozkoumané ploše, jak naznačují povrchové průzkumy (ZÁPOTOCKÁ 1998, 88). Sídlištní nálezy ale nebyly doposud kompletně zpracovány, proto zůstává otázka vztahu sídliště a pohřebiště nevyřešena. Z cihelny cukrovaru v Předměřicích nad Labem pochází sídlištní nálezy, které jsou datovány do stejného období jako zdejší hroby. S pohřbem z naleziště IIc v Předměřicích je spojován sídlištní nález z naleziště IIf, který je také datován do pozdní MMK (VÁVRA 1983; ZÁPOTOCKÁ 1998, 88). Naleziště V a VI jsou výhradně pohřebními areály; sídlištní nálezy zde nebyly objeveny. Naleziště V však leží poblíž cihelny cukrovaru (naleziště I) a naleziště VI na poloviční cestě mezi nalezištěm I a IIf.

57

6.3. Výrobní areály Ve zkoumané oblasti se nachází pouze několik lokalit, na kterých byly nalezeny objekty s pravděpodobnou výrobní funkcí. Také zde bylo učiněno větší množství nálezů kamenných, většinou broušených nástrojů, z nichž ale většinu nemůžeme lokalizovat nebo se jedná o ojedinělé nálezy. V okolí naší oblasti se však nachází větší množství depotů broušených nástrojů a dílen na jejich výrobu (KALFERST 2007).

6.3.1. Přehled výrobních areálů ve zkoumané oblasti Největší a nejlépe prozkoumaný výrobní areál ze zkoumaného regionu se nacházel na rozsáhlém sídlišti z fáze IVa kultury s VK v Jaroměři v trati Zavadilka. Tento areál byl prozkoumán roku 1995, v letech 2000 - 2004 byla prozkoumána obytná část sídliště. Byly zde zachyceny zásobnice, hliníky a výrobní objekty (pece a ohniště). V areálu se vyráběla ŠI, hlazené kamenné nástroje, kamenná drtidla a hliněné předměty (korále a závěsky) (Obr. 10). Chybí zde specializované pece na výrobu keramických nebo hliněných předmětů, ale ty mohly být zničeny hrubou skrývkou (VOKOLEK 1996). V Plotištích nad Labem na nalezišti I byla při systematickém výzkumu prokopána pravidelná oválná jáma, která obsahovala v západní polovině destrukci kopulovité pece a ve východní polovině skládku proplavené žlutavé hlíny. V destrukci pece byly nalezeny početné části nádob červenavé barvy, dokonale technicky zpracované. Tento objekt by mohl být interpretován jako hrnčířská dílna. Dále zde byla v jiné peci zapuštěné do starší zásobní jámy nalezena kolekce hliněných korálků, která svědčí o místní výrobě těchto předmětů (RYBOVÁ – VOKOLEK 1972, 329). Dílnu na výrobu kamenných nástrojů máme doloženu ze Smiřic, na poli holohlavského dvora, kde roku 1902 L. Šnajdr prokopal tři objekty ze IV. fáze kultury s VK. V jednom z nich se nacházelo více než 250 kusů kamenných předmětů. Bylo zde několik broušených nástrojů a hlavně štípané artefakty, které se zde vyskytovaly od malých odštěpků až po velká jádra (ŠNAJDR 1903a, 539-540). Sídliště kultury s VK nalezené na nalezišti I v Lochenicích bylo podle rozboru ŠI pravděpodobně spotřebitelskou osadou, na němž měli některé objekty (například obj. 50/53 - viz kapitola o kontaktech) zpracovatelský charakter (POPELKA 1990, 135136; 1999, 50).

58

6.3.2. Dílny a depoty broušených nástrojů v okolí zkoumané oblasti V Čistěvsi byl v roce 1878 nalezen depot broušených nástrojů, který původně mohl obsahovat asi 50 předmětů. Vedle celých artefaktů se zde našly i zlomky nástrojů rozbitých při výrobě, což by mohlo naznačovat, že se jedná o depot na sídlišti s výrobou BI (VENCL 1975, 13-18). Nedaleko nálezu v Čistěvsi u obce Lípa byl na konci 19. století nalezen jiný depot, který se skládal hlavně ze zlomků rozbitých nástrojů, vývrtků a polotovarů. Opět by mohlo jít o místní výrobu (VENCL 1975, 30-31). V Horních Dolcích byla v roce 1911 objevena pravděpodobně dílna na ŠI a BI. Našly se zde odštěpky vzniklé při výrobě seker a klínů, nedovrtaný nástroj a výrobní odpad ze severského pazourku (ZOUZAL 1912, 37). V roce 1975 byly v Hněvčevsi nalezeny broušené nástroje, které naznačují možnost místní výroby BI (KALFERST 2007, 78, 79; VOKOLEK 1978a, položka 56). Dílna na kamenné nástroje se měla nacházet i v Chlumu (DOMEČKA 1929, 113). Další pravděpodobné dílny se nacházely v Lužanech, Mžanech a Rodově (FROLÍK – KALFERST – SIGL 1984, 9; KALFERST 2007, 78; KALFERST – SIGL – VOKOLEK 1993, 14-15). Všechny uvedené nálezy, které bylo možno datovat, pochází z mladšího stupně kultury s VK (KALFERST 2007, 80).

Obr. 2. Výrobní areály ve zkoumaném území a v okolí

59

6.4. Rondely Ve zkoumané oblasti byly objeveny dva kruhové příkopové areály a to v Lochenicích (naleziště I) a Holohlavech (naleziště I). Oba byly datovány do mladšího stupně kultury s VK.

6.4.1. Lochenice Rondel byl objeven při systematickém výzkumu ARÚ Praha a PÚ FF UK v letech 1978 – 1983 v poloze Na šancích, po pravé straně silnice Hradec Králové – Jaroměř, označené jako naleziště Lochenice I. Tvar rondelu byl rekonstruován na základě geofyzikálního měření, většího plošného odkryvu v prostoru severního vstupu a menší sondáže u východního vstupu (Obr. 11). Má podobu dvojitého mírně k severu protaženého kruhu, o průměru 74 x 72 m. Do objektu vedou na hlavních světových stranách poměrně široké vstupy (asi 400 cm). Vnitřní plocha je obkroužena dvojicí příkopů, které jsou široké 350 cm a hluboké 360 až 370 cm. Probíhají paralelně ve vzdálenosti 7 až 8 m. U vstupů jsou přerušeny a vzájemně propojeny, takže vytvářejí čtyři samostatné dvojité segmenty. Příkopy patří k typu Spitzgraben s delším extrémně úzkým hrotem (PODBORSKÝ 1988, 205). Objekt patří spíše mezi malé rondely, i když se pohybuje na horní hranici této skupiny. Vnější příkop uzavírá kruh o průměru 65 m a ploše 3317 m2, vnitřní o průměru 48 m a ploše 1809m2. Žádná palisáda nebyla zjištěna (PODBORSKÝ 1988, 248 – 249). Rondel je datován nálezy keramiky do fáze IVa kultury s VK. Jedná se o eponymní rondel pro typ Lochenice – Unternberg, u kterého se příkopy u vchodů propojují a vytvářejí tak dvojité segmenty. Tento typ lze pravděpodobně považovat za západní konstrukční variantu rondelů, která se vztahuje k oblasti kultury s VK a oberlauterbašské skupiny (PODBORSKÝ 1988, 244). Z podobných dosud známých českých rondelů je jediným, který hloubkou a šířkou svých příkopů ještě plně odpovídá jihovýchodním předlohám. Je tedy možné, že se na jeho budování mohli podílet lidé, kteří také přišli z jihovýchodu, z prostředí moravské malované keramiky. S sebou si mohli přinést některé vlastní předměty, například starolengyelskou keramiku, která zde byla nalezena (BUCHVALDEK 1990a, 27).

60

6.4.2. Holohlavy Při záchranném výzkumu Muzea východních Čech v Hradci Králové v letech 1982 – 1983 na nalezišti Holohlavy I, v ulici Na Výsluní, byl objeven malý pravděpodobně dvojitý rondel (Obr. 7). Objekt je ohraničený dvěma jednoduchými hrotitými příkopy, které jsou hluboké 2,5 – 2,86 m a široké 2,8 – 3,3 m. Vnější uzavírá kruh o průměru 36 m a ploše 1134 m2, vnitřní kruh o průměru 27 m a ploše 572 m2. Sondami byl zachycen mělký žlábek, který byl interpretován jako pozůstatek palisády. Podařilo se identifikovat čtyři vstupy na světových stranách, na stejných místech je přerušena i palisáda. Objekt je datovaný nalezenými střepy do IV. fáze kultury s VK (KALFERST 1983; 1984; KALFERST – VÁVRA 1998; PODBORSKÝ 1988, 205, 248–249). Tento rondel pravděpodobně patří mezi typ Kothingeichendorf – Těšetice, u kterého jsou vstupy do objektu tvořeny prostým přerušením příkopů a palisád (PODBORSKÝ 1988, 243).

6.4.3. Vzdálenost rondelů Pomocí funkce „Path distance“ v ArcGIS jsem zjišťovala vzdálenosti mezi jednotlivými rondely a ostatními lokalitami kultury s VK (Graf 22, 23). Tato metoda počítá nejen prostou horizontální vzdálenost mezi body, ale také započítává sklon terénu. Výsledné vzdálenosti byly převedeny na čas, takže jeden kilometr odpovídá 12 minutám (rychlost chůze 5 km/h). Skutečnou časovou vzdálenost mezi lokalitami mohly ovlivňovat různé faktory, například existence komunikací, vodní toky a možnost jejich přechodu, vegetační pokryv, svažitost terénu a neprůchodné terény (bažiny, skály apod.). Některé z těchto faktorů už dnes však nelze zjistit (DANIELISOVÁ 2008, 154). Ze zmíněných faktorů mohl v naší oblasti nejvíce ovlivňovat průchodnost terénu mezi jednotlivými lokalitami vegetační pokryv, případně přítomnost bažin. K rondelu v Lochenicích se za hodinu mohli dostat lidé z nadpoloviční většiny lokalit kultury s VK (62,8 %) a ze 72 % lokalit IV. fáze. Rondel v Holohlavech byl dosažitelný za hodinu z 48,7 % všech lokalit VK a 52 % lokalit IV. fáze. Za dvě hodiny se k němu dostali lidé už z 98,7 % všech lokalit VK a ze všech lokalit IV. fáze. U Lochenic jsou tato čísla o něco menší – 95,3 % všech lokalit VK a 92 % lokalit IV. fáze. Z jednoho rondelu do druhého se člověk mohl dostat zhruba za 40 minut. Otázkou ovšem zůstává, zda oba byly funkční ve stejnou dobu a kolik lokalit s nimi bylo současných.

61

Všechny lokality VK 20 18 Holohlavy

16

Lochenice

14 12 10 8 6 4 2 0 0-12

13-24

25-36

37-48

49-60

61-72

73-84

85-96

97-108 109-120 121-132 133-144

Graf 22. Vzdálenost všech lokalit kultury s VK od rondelů (v minutách) IV. fáze VK 7 6 Holohlavy

5

Lochenice

4 3 2 1 0 0-12

13-24

25-36

37-48

49-60

61-72

73-84

85-96

97-108

109-120 121-132 133-144

Graf 23. Vzdálenost lokalit IV. fáze kultury s VK od rondelů (v minutách)

6.4.4. Viditelnost rondelů Pomocí funkce „Observer points“ v ArcGIS jsem zjišťovala viditelnost rondelů z ostatních lokalit kultury s VK (Obr. 3). Pokud rondely představovaly pro tehdejší společnost důležitá centra (ať už jakékoli funkce), mohla být viditelnost těchto staveb z okolí důležitá. Musíme si však uvědomit, že zjištěná skutečnost nemusí plně odrážet realitu v pravěku. Viditelnost je počítána z digitálního modelu terénu, který zobrazuje dnešní povrch. Navíc musíme počítat s vegetací, která mohla bránit ve výhledu. Rondel v Lochenicích mohl být viděn z celkově 19 lokalit, z nichž 5 můžeme zařadit do IV. fáze kultury s VK. Rondel v Holohlavech mohl být viděn pouze ze dvou lokalit kultury s VK ze Semonic, které nemůžeme přesněji datovat.

62

Obr. 3. Viditelnost rondelů v Lochenicích a Holohlavech

63

7. Kontakty 7.1. Keramické nálezy 7.1.1. Moravská malovaná keramika Nálezy MMK v zkoumané oblasti pocházejí ze dvou lokalit, Lochenice naleziště I a Holohlavy naleziště I. V obou případech se jedná o rondelové lokality. V Lochenicích byly nalezeny jednotlivé nádoby, v Holohlavech patří MMK celý objekt.

Na lokalitě Lochenice I v objektu 2/83 v hloubce 110 cm byly nalezeny tři zlomky z tenkostěnného lengyelského pohárku (Obr. 12:6). Nádoba má zachovalou výšku 75 mm, průměr těla 100 mm a jsou na ní zachovány dva drobné pupíky. Na plecích jsou patrné stopy po svislých červených pruzích (BUCHVALDEK 1990a, 23, obr. 3:6, tab. VIII:1314). Objekt 2/83 leží zhruba na spojnici severního a jižního průchodu rondelem (BUCHVALDEK 1990a, 26). Podobný zlomek pohárku, ale bez malování, byl nalezen ve výplni hrobu z doby stěhování

národů

č.

15,

který

byl

zapuštěn

do

vnějšího

příkopu

rondelu.

Je pravděpodobné, že zlomek pohárku ležel původně ve výplni příkopu (Obr. 12:10; BUCHVALDEK 1990a, 26, obr. 3:10). Třetím nálezem starolengyelské keramiky v Lochenicích je okrajový zlomek se stopami červeného malování z objektu 7/83. Pochází sice z kontextu mladší VK, ale statigraficky neprůkazného (Obr. 12:11; BUCHVALDEK 1990a, 23, 26, obr. 3:11). Všechny tyto tři zlomky nádob odpovídají tvarově, výzdobně i technologicky starší moravské malované keramice (KAZDOVÁ 2001, 45). Rozšiřují tak počet případů, kdy se MMK vyskytuje jako příměs na rondelových lokalitách v západní části oblasti jejich rozšíření (BUCHVALDEK 1990a, 26).

Na lokalitě Holohlavy I byla odkryta při záchranném výzkumu v letech 1982 a 1983 poblíž středu areálu vymezeného kruhovým příkopem část válcovité zásobní jámy (objekt č. 5). V ní se nacházely keramické zlomky, ze kterých bylo možno částečně rekonstruovat šest nádob: hrdlo pohárku, rytím zdobená oblá výduť nádoby s dovnitř promáčknutým dnem, tři mísy (jedna z nich zřejmě na duté nožce), sedlovitě prožlabený vodorovný výčnělek se svislým otvorem z velké putny a dvě plochá dna z dalších nádob (Obr. 8). Menší pohárek má zdůrazněno rozhraní hrdla a plecí rytou vodorovnou linií, větší tenkostěnný pohár je zdobený na výduti a spodku svislou dvojitou linií a jednoduchými oblouky rýh. Nepravidelné stopy po svislém porýsování jsou patrné i na povrchu velké 64

mísy na nožce. I přes absenci malované ornamentace uvedené znaky umožňují datovat obsah této jámy do období starší MMK, pravděpodobně do stupně MMK Ia (KALFERST 1984; KALFERST – VÁVRA 1998, obr. 6). Vztah mezi jámou a rondelem není z nálezové situace úplně jednoznačný a umožňuje dvojí interpretaci. Lengyelská jáma by podle J. Kalfersta mohla předcházet výstavbě rondelu a její umístění do blízkosti středu areálu je jen náhodné. M. Vávra naopak přepokládá, že jáma byla otevřena v době existence příkopu a mohla funkčně souviset s aktivitou uvnitř areálu. V druhém případě by pak tento objekt jako u předchozího případu v Lochenicích mohl dokazovat přítomnost lengyelského lidu přímo na lokalitě (KALFERST – VÁVRA 1998; KAZDOVÁ 2001, 46).

7.1.2. Oberlauterbašská skupina Skupina Oberlauterbach je středoneolitická kulturní skupina rozšířená v Dolním Bavorsku a Horní Falci, na jih od Dunaje. Je současná s kulturou s VK (METLIČKA 2002, 225). Oberlauterbašská keramika je tvarově shodná s českou VK, ale ve výzdobě převažují tažené vpichy (PAVLŮ – ZÁPOTOCKÁ 2007, 43). V Čechách se nálezy této skupiny koncentrují v západních Čechách. Dosud zde bylo objeveno 7 jistých lokalit a další dvě pravděpodobné. Ojedinělé nálezy oberlauterbašské skupiny se nacházejí také ve středních Čechách. Oberlauterbašský materiál ze západních Čech pochází pouze ze dvou fází – IIb a III, které lze synchronizovat se stupněm IVa nebo spíše IVb kultury s VK (METLIČKA 2002, 226).

Z našeho zkoumaného území známe jeden nález této skupiny. Při záchranném výzkumu na přeložce silnice v Jaroměři – Dolních Dolcích, ppč. 2247/1, v roce 1981 bylo objeveno 14 objektů. V objektu č. 1/81 patřícího do IV. stupně VK (IVb) se nacházelo také 14 keramických zlomků, ze kterých se kresebně podařilo rekonstruovat pohár (Obr. 9). Jeho zachovaná výška je 13 cm, průměr ústí 9 cm. Je zdobený na hrdle a plecích vodorovnými, v dolní části výdutě silně zešikmenými liniemi nepravidelných kosých vrypů. Pohár je datován do mladší III. fáze oberlauterbašské skupiny. Jedná se o ojedinělý nález této skupiny ve východních Čechách (KALFERST 2001). Podle tohoto nálezu můžeme usuzovat, že konec skupiny Oberlauterbach spadá do závěru kultury s VK (METLIČKA 2002, 226).

65

7.1.3. Hinkelsteinská kultura Hinkelsteinská

kultura

je

středoneolitickou

kulturní

skupinou

rozšířenou

na severu horního Porýní na přelomu 6. a 5. tisíciletí př.n.l. Následuje po kultuře s LnK a odpovídá kultuře s VK rozšířené na východě. Bohatá keramická výzdoba používá techniky LnK a uspořádání výzdoby VK (FISCHER 2002). Hinkelsteinská kultura se dělí na dva stupně, které lze synchronizovat s III. a IV. fází kultury s VK v Čechách (ZÁPOTOCKÁ 1972, 309).

Z našeho území známe dva ojedinělé nálezy této kultury. V zahradě čp. 56 v Hankově ulici ve Smiřicích – Zderazi byly v roce 1973 zachyceny v průkopu vodovodu dva objekty. Z objektu z mladšího stupně VK pochází ojedinělý střep hinkelsteinské kultury, který byl vyčleněn při katalogizaci (Obr. 19:0; KALFERST 2001; VÁVRA 1975b, položka 179b). Blíže nespecifikované nálezy hinkelsteinské kultury byly nalezeny také v Plotištích nad Labem při systematickém výzkumu ARÚ Praha a AO MVČ Hradec Králové v letech 1961 – 1970 na nalezišti Plotiště A (KALFERST 2001).

7.1.4. Shrnutí Celkově známe ze zkoumaného území dvě lokality s nálezy starší moravské malované keramiky, dvě lokality s nálezy hinkelsteinské keramiky a jednu lokalitu s nálezem oberlauterbašské keramiky. Všechny nálezy pocházejí z kontextů mladšího stupně kultury s VK. Zajímavé je, že jak v případě moravské malované, tak oberlauterbašské keramiky se jedná o nálezy pohárů. Keramické importy poukazují na dálkové kontakty směrem na jihovýchod (na jižní Moravu) a směrem na západ (do Bavorska a Porýní). Zatímco u nálezů starší moravské malované keramiky můžeme uvažovat i o přítomnosti jednotlivců nebo skupiny osob přímo z místa původu keramiky (BUCHVALDEK 1990, 27; KALFERST – VÁVRA 1998, 76; KAZDOVÁ 2001, 46), u nálezů původem z Německa se pravděpodobně jedná o importy jednotlivých nádob. Doklady dálkových kontaktů byly ve východních Čechách zjištěny také v Chrudimi. Z polohy Pod požární zbrojnicí pochází z kontextu mladšího stupně kultury s VK zlomky tenkostěnného lengyelského pohárku s částečně zachovalou červenou malbou a nádoba s vydutým límcem na hrdle, typická pro vpichy zdobenou polskou mladoneolitickou skupinu Samborzec-Opatów (KAZDOVÁ 2001, 46; ZÁPOTOCKÁ 2004). 66

7.2. Suroviny štípané industrie Jedním z ukazatelů dálkových kontaktů v neolitu jsou štípané artefakty, jejichž zdroje jsou často vzdáleny desítky až stovky kilometrů od místa nálezu. Ve zkoumané oblasti bylo nalezeno mnoho souborů ŠI, ale bohužel u velmi málo z nich byly určeny a publikovány suroviny artefaktů. Z tohoto důvodu jsou v následujícím přehledu uvedeny pouze ty soubory, u kterých byla provedena alespoň hrubá analýza.

7.2.1. Přehled nálezů V Černožicích v Nádražní ulici byly roku 1972 nalezeny při záchranném výzkumu v objektu mladšího stupně kultury s VK 3 kusy ŠI malopolské provenience ze Svatokřižských hor (NZ čj. 4408/91). Před čp. 102 v Hradecké ulici byl roku 1977 odhalen objekt 6/77 datovaný do kultury s VK, ve kterém se nacházel zlomek nástroje z porcelanitu (VÁVRA 1981, položka 48). ŠI z pazourku, porcelanitu a ojediněle i z obsidiánu byla nalezena při záchranném výzkumu na přeložce silnice mezi Semonicemi a Černožicemi v roce 1988. Artefakty pochází z objektů datovaných do IV. fáze kultury s VK (VOKOLEK 1989). V Holohlavech, na nalezišti V, pochází z objektů staršího stupně kultury s LnK 99 kusů glaciálního pazourku, 6 kusů porcelanitu a 2 kusy radiolaritu. V objektech mladšího stupně bylo nalezeno 30 kusů glaciálního pazourku, 24 kusů silicitu KrakovskoČenstochovské jury, 1 kus křemence typu Skršín, 2 kusy křemence typu Tušimice, 10 kusů porcelanitu a 1 kus obsidiánu (PAVLŮ – VOKOLEK 1996, 41, Tab.6b). V Jaroměři – Dolních Dolcích v roce 1981 při záchranném výzkumu na přeložce silnice byla v objektu patřícímu do mladšího stupně kultury s VK objevena početná ŠI, kterou tvořil mimo jiné porcelanit z Kunětické hory a obsidián. Jedná se o stejný objekt, ve kterém byl nalezen také pohár oberlauterbašské skupiny (KALFERST 2001). V Jaroměři v trati Zavadilka byl v roce 1995 objeven výrobní areál z mladšího stupně kultury s VK, na kterém byla vyráběna mimo jiné ŠI z baltského pazourku, kozákovského jaspisu, obsidiánu z karpatské oblasti, porcelanitu z Kunětické hory a dalších surovin z Polska a Moravy (VOKOLEK 1996). Na nalezišti I v Lochenicích byl v 50. letech při výzkumu J. Tomského objeven objekt 50/53 patřící kultuře s VK. Objekt obsahoval 47 kusů ŠI, z nich 38 kusů tvořil glaciální (baltský) pazourek a 5 kusů západočeský křemenec (Obr. 14; POPELKA 1990, 135-137). Z výzkumu v 50. letech pochází také jeden kus obsidiánu, který byl pravděpodobně

67

původně neolitický a byl druhotně použit v období KZP (POPELKA 1990, 142 – 143). Při výzkumu v letech 1978 – 1983 bylo nalezeno dalších 42 artefaktů. Všechny pocházejí ze sídlištních objektů kultury s VK kromě jednoho pazourkového úštěpu, který byl objeven v hrobě 7/79. V souboru převažuje glaciální (baltský) pazourek (24 kusů), dále se zde objevily 4 kusy západočeského křemence a 2 kusy porcelanitu (POPELKA 1990, 137 - 142). Na nalezišti V v Lochenicích byla roku 1995 při povrchovém sběru nalezena ŠI z porcelanitu spolu s keramikou kultury s LnK a VK (VÍCH 2002). Při záchranném výzkumu v letech 2004/2005 při stavbě vodovodu v Lochenicích byly prokopány objekty VK, ve kterých bylo objeveno 7 kusů ŠI. Patrná je vazba na silicit glacigenních sedimentů, jednou se vyskytl i čokoládový silicit (KUČA 2005). Z Plácek pochází nález pravděpodobně neolitického úštěpku bělošedého porcelanitu (VOKOLEK – VENCL 1961, 468). V Plotištích nad Labem v Součkově cihelně byly roku 1910 a 1920 objeveny v objektech kultury s VK 2 kusy žlutého porcelanitu (VOKOLEK – VENCL 1961, 468). Na nalezišti I v Plotištích nad Labem byla při systematickém výzkumu z let 1961 – 1970 objevena u stěny chaty č. 23 patřící kultuře s VK stavební jáma č. 74, která obsahovala kolekci nástrojů z pazourku, porcelanitu, jaspisu a hlavně obsidiánu. Dohromady zde bylo nalezeno více než 1400 kusů ŠI (RYBOVÁ – VOKOLEK 1972, 329). Na pohřebišti na stejné lokalitě bylo nalezeno celkem 10 kusů baltského pazourku a 11 kusů čokoládového silicitu. Většina ŠI pochází ze dvou bohatých dětských hrobů LVII a LVIII datovaných do kultury s VK (VENCL 1998, 143). Ve Smiřicích na poli holohlavského dvora za smiřickou cihelnou byla roku 1902 objevena neolitická jáma, ze které bylo vybráno více než 250 kusů kamenných předmětů. Mezi nimi bylo i asi 20 kusů obsidiánu (ŠNAJDR 1903a, 539-540). Jáma byla datována do mladšího stupně kultury s VK. Čepelové škrabadlo a 5 úštěpů z porcelanitu spolu se střepem zdobeným vpichy byly nalezeny na poli u dvora Zderaz (VOKOLEK – VENCL 1961, 468).

7.2.2. Shrnutí Ve zkoumané oblasti se vyskytují suroviny z východních Čech (porcelanit, jaspis), ze severozápadních Čech (křemence), z Polska (silicit Krakovsko-Čenstochovské jury, čokoládový silicit), z česko-polského pohraničí (silicity glacigenních sedimentů) a z východního Slovenska či Maďarska (obsidián). Pouze jednou se zde objevil radiolarit 68

pravděpodobně ze západní části Karpatské kotliny (PAVLŮ – VOKOLEK 1992, 53) a v Jaroměři byla nalezena ŠI z blíže neurčené moravské suroviny (Tabulka 11).

Katastr

Lokalita

Černožice

Nádražní ulice Hradecká ulice Semonice Černožice

Holohlavy

Polsko

SGS

radiolarit obsidián

porcelanit

křemence

jaspis

Morava

x

x

x x x

naleziště V

x

x

Zavadilka

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

Jaroměř Dolní Dolce

x

naleziště I Lochenice

Plácky Plotiště nad Labem

Smiřice

x

naleziště V naleziště IIa

x

x

-

x

Součkova cihelna

x

naleziště I

x

x

x

x

holohlavský dvůr

x

x

x x

Zderaz

Tabulka 11. Zastoupení surovin ŠI ve vybraných lokalitách

Do období kultury s LnK můžeme zařadit pouze jeden soubor ŠI. Ve starším stupni zde naprosto převládá glacigenní silicit, zatímco v mladším stupni jeho podíl klesá a objevuje se větší množství surovin. Toto zjištění částečně odpovídá situaci platící obecně pro Čechy, kde silicity glacigenních sedimentů převažující ve starolineárním období jsou v mladším stupni nahrazeny severozápadočeskými křemenci (ŠÍDA 2006, 413-414). V našem případě se v mladším stupni také objevují severozápadočeské křemence, i když v omezeném množství. Křemenec typu Skršín se ve východních Čechách vyskytuje na všech důležitých lokalitách kultury s LnK (včetně naleziště Holohlavy V), v kultuře s VK už jeho zastoupení nebývá vysoké (PŘICHYSTAL 1999, 156-157). Ostatní soubory jsou datovány do období kultury s VK, většinou do jejího mladšího stupně. Surovina, která se zde vyskytuje nejčastěji, je porcelanit. Porcelanit se v neolitu vyskytuje především ve východních Čechách, na Hradecku a Pardubicku (ŠÍDA 2006, 69

417). Je to dáno hlavně tím, že jeho zdroj se nachází na Kunětické hoře u Pardubic (VOKOLEK – VENCL 1961), která leží zhruba 20 km na jih od zkoumané oblasti. Bohatá dílna na ŠI z porcelanitu z Kunětické hory byla objevena například na sídlišti šáreckého stupně kultury s LnK v Úhřeticích nebo na sídlišti kultury s VK v Pardubicích – Hůrce (PŘICHYSTAL 1999, 162-163). Kromě Kunětické hory se zdroje porcelanitu nacházejí ve východních Čechách také na Jičínsku na vrchu Čeřovka. Jeho použití v pravěku ale nebylo zatím prokázáno (ŠREIN – ŠŤASTNÝ – ŠREINOVÁ – LANGROVÁ – KOLMAN 2001). Vedle porcelanitu zastupuje místní suroviny kozákovský jaspis, jehož zdroj na hoře Kozákov se nachází asi 50 km severovýchodně od zkoumané oblasti. Dalšími častějšími surovinami jsou silicity glacigenních sedimentů a polské silicity. Pokud budeme uvažovat o morénových silicitech v oblasti Šluknovského výběžku, pak jsou zdroje glacigenního pazourku vzdáleny minimálně 90 – 100 km od zkoumaného území (POPELKA 1999, 50). Z polských silicitů patří silicity Krakovsko-Čenstochovské jury (zvláště varianta A) k nejpoužívanějším surovinám ve východních Čechách v období neolitu (POPELKA 1999, 73). Obsidián u nás není příliš hojnou surovinou, ale ve východních Čechách se poměrně běžně vyskytuje na neolitických sídlištích (PŘICHYSTAL 2009, 145). V Čechách se vyskytuje v souvislosti s kulturou s VK a na Moravě hlavně ve starším stupni MMK (ŠÍDA 2006, 419). Obsidián ve východních Čechách představuje indikátor kontaktů s lengyelským kulturním okruhem (KALFERST 2001, 140). V souboru zcela chybí bavorský deskovitý rohovec, který byl nalezen například v Turnově – Maškových zahradách (ŠÍDA 2006, 423) nebo v Chrudimi a ve středních Čechách se objevuje ve výraznějším množství v mladším stupni kultury s VK (POPELKA 2004). Také se zde nevyskytuje rohovec typu Krumlovský les nebo Olomučany, i když v Jaroměři v trati Zavadilka byla nalezena ŠI z moravské suroviny, která není blíže specifikována.

Surovina, která se do zkoumaného regionu dostávala z největší vzdálenosti, je obsidián (nejméně 300 km), následují silicity Krakovsko-Čenstochovské jury (cca 250 km). Křemence pochází ze vzdálenosti nejméně 150 km, glaciální silicity nejméně 90 km. Obecně lze konstatovat, že zjištěné suroviny štípané industrie ukazují na kontakty spíše severním a částečně i jihovýchodním směrem (Obr. 4). Na rozdíl od keramiky zde chybí

70

jednoznačné doklady kontaktů směrem na západ. Podobně jako u keramických nálezů většina nálezů pochází z prostředí mladšího stupně kultury s VK.

Obr. 4. Směry zdrojů surovin ŠI

7.3. Další artefakty V hrobě LVIII v Plotištích nad Labem na nalezišti I bylo nalezeno kolem hlavy a krku pohřbeného dítěte 84 ulit kamolepu říčního (Lithoglyphus naticoides) rozdělených do tří skupin, které pravděpodobně původně tvořily náhrdelníky (Obr. 16). Jedná se o pontokaspický druh, který se k nám musel dostat ze vzdálenosti asi 1300 km a z prostředí, s nímž dosud nejsou doložené žádné přímé kontakty. Analogie k ozdobě z tohoto druhu plže neznáme, ale ozdoby z různých druhů ulit jsou v neolitu dosti rozšířené (VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 38; ZÁPOTOCKÁ 1998, 162). V hrobě XLVII na stejném nalezišti byla nalezena bílá perla, která byla pravděpodobně vyrobena ze spondylu. Mohlo by se jednat o druh Spondylus gaedoropus, který pochází z Egejského moře. Spondylové perly a korále se v hrobech objevují od období kultury s LnK po lengyelskou kulturu (VENCL 1959; VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997, 38).

71

8. Závěr Úpravou a rozšířením informací získaných z Katalogu archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA vznikla v prostředí MS Access databáze lokalit archeologických nálezů, která byla použita pro analýzu vztahů lokalit a vybraných faktorů přírodního prostředí. Analýza byla prováděna pomocí geografického informačního systému vytvořeného v prostředí ArcGIS. Faktory, které byly zkoumány, jsou vztah k půdním typům (v místě lokality a v jejím modelovém zázemí), nadmořské výšce, lokálnímu převýšení, sklonu svahů, expozici svahů a přítomnost menšího vodního toku. Získané poznatky byly porovnány se situací v celých východních Čechách a v dalších oblastech v Čechách, na Moravě a na Slovensku, kde byly provedeny podobné analýzy.

Nejrozšířenějším půdním typem ve zkoumané oblasti jsou hnědozemě, na které se váže většina lokalit. Výjimku tvoří lokality pozdně lengyelské a jordanovské kultury, které upřednostňovaly šedozemě. Většina lokalit leží v nadmořských výškách mezi 240 a 260 m n. m. Naleziště pozdně lengyelské a jordanovské kultury mají výrazně nižší průměrnou nadmořskou výšku než předchozí kultury. Lokální převýšení do 3 m se vyskytuje u nadpoloviční většiny lokalit. Mezi obdobími neexistují v tomto faktoru žádné výraznější rozdíly stejně jako u svažitosti terénu. Většina lokalit se nachází na svazích se sklonem do 2°. Nejrozšířenější je orientace svahů na jihovýchod; obecně byly preferovány jižní a východní směry. Silnější vazba na menší vodní toky byla zjištěna u staršího stupně kultury s LnK, u pozdně lengyelské a jordanovské kultury. Analýzou vztahů lokalit a zmíněných faktorů byly zjištěny pouze menší rozdíly v osídlení kultury s LnK a VK a jejich stupňů. Zato mezi neolitickým a časně eneolitickým osídlením existují z hlediska přírodních podmínek podstatné rozdíly. Pozdně lengyelská a jordanovská kultura osídlily spíše jižní část zkoumaného území s nižší nadmořskou výškou, jejich lokality se vážou spíše na šedozemě a obecně na půdy vhodnější pro pěstování dobytka. Podstatný je také značný úbytek počtu lokalit proti předchozím kulturám.

Stejně jako v naší zkoumané oblasti hnědozemě převládají v celých východních Čechách, v Bylanech, na Hořovicku, Rakovnicku a v Poiplí. Naopak na černozemě se váže většina lokalit na Českobrodské tabuli, v povodí Lužického potoka, ve středním Pomoraví a v Pohroní. V případě nadmořských výšek patří naše oblast mezi spíše

72

průměrné až níže položené. Vyšší nadmořskou výšku mají naleziště na Hořovicku, Rakovnicku a v Bylanech. Naopak ve středním Pomoraví, Poiplí a v Pohroní mají lokality nižší nadmořskou výšku. Lokální převýšení bylo zkoumáno pouze v Poiplí a Pohroní, kde nepřesahuje u většiny lokalit 10 m. V našem území je převýšení do 10 m u naprosté většiny lokalit. Ve všech srovnávaných oblastech leží většina neolitických a časně eneolitických lokalit na svazích se sklonem do 4°. Jižními směry jsou orientovány lokality z našeho území, lokality LnK z celých východních Čech, většina lokalit z Hořovicka, Rakovnicka, povodí Lužického potoka, ze středního Pomoraví, Pohroní a Poiplí. Spíše severními směry jsou orientovány pozdně lengyelské lokality z východních Čech, lokality z mladšího neolitu a počátku eneolitu na Chrudimsku, naleziště na Českobrodské tabuli, v Bylanech a sídliště I. stupně lengyelské kultury v Poiplí. Ve všech sledovaných oblastech leží podstatná část lokalit do 200 m od vodního toku.

Dále byly studovány a popsány různé typy areálů, které se ve zkoumané oblasti nacházejí. Jedná se o sídelní, pohřební, výrobní areály a rondely. V sídelních areálech byla sledována kontinuita osídlení ve sledovaném období a stručně bylo zmíněno i osídlení v jiných obdobích. Bylo zjištěno, že dané území bylo velmi hustě osídleno kromě mezolitu po celý pravěk, i v dalších obdobích prakticky až do současnosti. Kontinuita od kultury s LnK po jordanovskou kulturu byla zjištěna pouze na čtyřech lokalitách. Velký počet lokalit je pouze monokulturních (v rámci sledovaného období). Mezi kulturami, které na sebe bezprostředně navazují, byla zjištěna silná kontinuita sídlišť. K nejvýraznějšímu nárůstu počtu nových lokalit došlo v období kultury s VK. Nejstarší naleziště jsou datována do subfáze Ib kultury s LnK. Ze zkoumaného území známe lokality z celého průběhu kultury s VK ve východních Čechách, od subfáze IIb(?) po V. fázi. V době kultury s VK mohlo naše území představovat jakousi starou sídelní oblast, ze které se kvůli relativnímu přelidnění lidé začali přesouvat dál na západ od Labe (BERNACKÁ 2007, 207). Na rozhraní katastrů Plotišť a Předměřic nad Labem můžeme pozorovat jiný posun v osídlení. Zatímco osídlení z období kultury s VK je jasněji doloženo v Plotištích, objekty spojené se zásahem pozdní MMK se zejména nalézají o trochu více severněji, v Předměřicích (ZÁPOTOCKÁ 1998, 88). V celých východních Čechách, na Českobrodské tabuli a na Rakovnicku existuje silná návaznost sídlišť VK na osídlení kultury s LnK. Na Slovensku, v Poiplí a Pohroní, existovala silná vazba ostatních období na osídlení mladšího stupně kultury s LnK. 73

Kontinuita mezi kulturou s LnK a lengyelskou kulturou byla zjištěna ve středním Pomoraví.

Ve zkoumaném území se nachází celkem 11 pohřebních areálů, na kterých bylo nalezeno 21 kostrových, 8 žárových hrobů a několik jam s neúplnými kostrami. Většina hrobů pochází z mladšího stupně LnK, VK nebo pozdně lengyelské kultury. Přírodní podmínky pohřebních areálů se jen nepatrně liší od podmínek všech lokalit. Vztah pohřebních a sídelních areálů je velmi obtížné zjistit. Ke většině funerálních nálezů neznáme současná sídliště. Výjimkou jsou dva hroby z Plotišť nad Labem, z nichž jeden se nachází vedle domu a druhý uprostřed domu a měly by být s těmito domy současné.

Dalším typem areálů jsou výrobní areály, jejichž výskyt byl v naší oblasti prokázán pouze na několika sídlištích. Nejvýraznější je výrobní areál nalezený v Jaroměři v trati Zavadilka. Zde bylo odkryto rozsáhlé sídliště mladšího stupně kultury s VK, které bylo členěno na části s rozdílnou funkcí. Jižní část byla výrobní, zatímco severní část obytná (VOKOLEK 2002, 317). V okolí zkoumaného území bylo nalezeno více dokladů depotů a dílen broušených nástrojů. Depoty a ojedinělé nálezy broušené industrie jsou nacházeny od Hradecka po horní Jizeru a ukazují tak cestu ke zdroji materiálu na výrobu broušených nástrojů, který se nachází v Jizerských horách (ANÝŽ – KONČELOVÁ – THÉR – TICHÝ 2006). A. Přichystal uvažuje o možné směně surovin na výrobu BI z Jizerských hor za polské silicity (PŘICHYSTAL 2009, 179).

Posledním typem areálů jsou rondely, které se v daném území vyskytují dva. Podobně jako v Bylanech se zde nacházejí dva kruhové příkopové areály poměrně blízko sebe. Můžeme pouze spekulovat, zda byly funkční zároveň nebo byl druhý postavený až po zániku prvního. Podle rozměrů, konstrukce a umístění obou rondelů se zdá rondel v Lochenicích jako propracovanější, lépe odpovídající jihovýchodním vzorům, tedy možná i významnější.

Poslední kapitola se zabývá doklady dálkových kontaktů. Kontakty směrem na jihovýchod na Moravu a do Karpatské kotliny dokládají nálezy starší moravské malované keramiky, obsidiánu a radiolaritu. Ještě dále na jihovýchod z oblasti Černého a Egejského moře pocházejí schránky měkkýšů, ze kterých byly vyrobeny šperky objevené 74

na pohřebišti v Plotištích nad Labem. Kontakty na sever nám dokládají nálezy surovin ŠI z Polska a česko-polského pohraničí, ze severozápadu se sem dostávali křemence. Kontakty na západ máme doloženy nálezy oberlauterbašské a hinkelsteinské keramiky. Až na výjimky všechny zmíněné nálezy pocházejí z prostředí mladšího stupně kultury s VK.

Zkoumaná oblast představuje důležitou neolitickou a časně eneolitickou sídelní oblast v rámci celých Čech. Máme tu doložen prakticky celý vývoj od nejstarší fáze LnK po jordanovskou kulturu. Nejvýrazněji se v jejím osídlení projevuje období mladšího stupně kultury s VK. Tehdy zde bylo vybudováno mnoho sídlišť, dva rondely, rozsáhlé pohřebiště a výrobní areály. Bohaté doklady dálkových kontaktů z tohoto období nám dokazují, že tato oblast ležela na důležité spojnici mezi Moravou, Čechami a Polskem.

75

Seznam zkratek Bibliografické zkratky AR – Archeologické rozhledy BZO – Bulletin záchranného oddělení (od roku 1972 Výzkumy v Čechách) ČSPSČ – Časopis společnosti přátel starožitností českých NZ – Nálezová zpráva PA – Památky archeologické SPFFBU M - Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, řada M – archeologická Zpravodaj KMVČ/MHK – Zpravodaj Krajského muzea východních Čech/Muzea v Hradci Králové (od roku 1993)

Ostatní zkratky AO MVČ – Archeologické oddělení Muzea východních Čech ARÚ Praha – Archeologický ústav Praha BI – broušená industrie JZD – Jednotné zemědělské družstvo KNP – kultura nálevkovitých pohárů KZP – kultura zvoncovitých pohárů LgK – lengyelská kultura LnK – lineární keramika MMK – moravská malovaná keramika N - neolit OM Náchod – Okresní muzeum Náchod PIAN – Prostorová identifikace archeologických nálezů PP – popelnicová pole PÚ FF UK – Prehistorický ústav Filosofické fakulty Karlovy univerzity rkp. – rukopis SGS - silicity glacigenních sedimentů S-JTSK - Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální ŠI – štípaná industrie ÚK – únětická kultura VK – vypíchaná keramika

76

Použité zdroje Primární zdroj Katalog archeologických nalezišť východních Čech EXCERPTA (sestavil J. Kalferst)

Nálezové zprávy KALFERST, J. – VOKOLEK, V. 1990: NZ čj. 3573/90. TOMSKÝ, J. 1950: NZ čj. 152/50. TOMSKÝ, J. 1953: NZ čj. 254/55, 255/55, 256/55, 257/55. VÁVRA, M. 1983: NZ čj. 359/83. VÁVRA, M. 1991: NZ čj. 4408/91. VOKOLEK, V. 1960: NZ čj. 5772/60. VOKOLEK, V. 1961: NZ čj. 2792/61. VOKOLEK, V. 1988: NZ čj. 631/89.

Literatura ANÝŽ, R. – KONČELOVÁ, M. – THÉR, R. – TICHÝ, R. 2006: Pravěké osídlení krajiny východních Čech, Živá archeologie 7, 25-33. BAČOVÁ, Z. 1994: Archeologické nálezy v kronikách Královéhradecka, rkp. diplomové práce, Hradec Králové. BERNACKÁ, L. 2007: Neolitické a eneolitické osídlení v povodí Trotiny, In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, Hradec Králové, 200-210. BLÁHA, R. – KALFERST, J. – SIGL, J. 2004: Přírůstky archeologické sbírky Hradeckého muzea v letech 2000-2003, Zpravodaj M HK XXX - Supplementum, 3142. BLÁHA, R. – SIGL, J. 2005: Pokračování archeologického výzkumu v roce 2004 v Jaroměři, staveniště Kimberly-Clark, Zpravodaj M HK XXXI, 57-62. BOČEK, J. 1988a: Záchranný výzkum v Černožicích, Zpravodaj KMVČ XV, 34-41. BOČEK, J. 1988b: Záchranný výzkum v Holohlavech, Zpravodaj KMVČ XV, 19-33. BUCHVALDEK, M. 1990a: Osídlení v mladší době kamenné, In: Lochenice, Z archeologických výzkumů na katastru obce, Praehistorica XVI, Praha, 13-28. BUCHVALDEK, M. 1990b: Pohřebiště lidu se zvoncovitými poháry, In: Lochenice, Z archeologických výzkumů na katastru obce, Praehistorica XVI, Praha, 29-49.

77

ČEPEK, L. a kol. 1963: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000, M33-XVI, Hradec Králové, Praha. DANIELISOVÁ, A. 2008: Praktické problémy spojené s modelováním pohybu pravěkou kulturní krajinou, In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii II, Brno, 152-164. DEMEK, J. (ed.) 1987: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny, Praha. DOMEČKA, L. : Nálezová kniha I-IV, rkp. uložen v AO MVČ Hradec Králové. DOMEČKA, L. 1902a: Nálezy předhistorické v kraji Královéhradeckém, PA XIX, 147149. DOMEČKA, L. 1902b: Nálezy předhistorické v severovýchodních Čechách, PA XIX, 389-394. DOMEČKA, L. 1903: Předhistorické nálezy v severo-východních Čechách, PA XX, 207214, 541-552. DOMEČKA, L. 1906: Prehistorické nálezy v severo-východních Čechách, PA XXI, 249262. DOMEČKA, L. 1913a: Čechy v době předhistorické: Populární přehled české předhistorie, Praha. DOMEČKA, L. 1913b: Hroby a kulturní jámy skrčků na Hradecku, PA XXIV, 459-466. DOMEČKA, L. 1923: Předhistorický nález v Předměřicích, PA XXXIII, 339-340. DOMEČKA, L. 1925: Neolitické sídliště v Předměřicích, PA XXXIV, 212-214. DOMEČKA, L. 1929: Obchodní cesty na Hradecku v době předhistorické, In: Ročenka spořitelny Královéhradecké, Hradec Králové, 108-133. DOMEČKA, L. 1932: Únětické nálezy v okolí Hradce Králové, PA XXXVIII, 51. DOMEČKA, L. 1934/1935: Laténské kostrové hroby v Holohlavech, PA XL, 110. DRNOVSKÝ, P. 2007: Životní jubileum Jana Bočka, Zpravodaj M HK XXXIII, 3-30. DUŠKA, J. 1898: Nálezy předhistorické v kraji královéhradeckém, Hradec Králové. DUŠKA, J. 1900: Památky po našich pohanských předcích v kraji královéhradeckém, Jaroměř. FISCHER, U. 2002: Hinkelstein – ein neolitisches Kulturbild, AR LIV, 99-105. FROLÍK, J. – KALFERST, J. – SIGL, J. 1984: Archeologické nálezy v roce 1983, Zpravodaj KMVČ XI, 3-12. HORÁK, J. – NOVÁK, M. 2005: Záchranný archeologický výzkum na trase vodovodu Lochenice – Holohlavy, Zpravodaj M HK XXXI, 141-157. HYNIE, O. 1961: Hydrogeologie ČSSR, I. Prosté vody, Praha. 78

KALÁBKOVÁ, P. 2009: Lengyelské osídlení střední Moravy, rkp. disertační práce, Brno. KALANDŘÍK, M. 2005: Přírodní prostředí neolitického a eneolitického osídlení východních Čech, In: Pavlů, I. (ed.): Bylany Varia 3, Praha, 119-128. KALFERST, J. 1983: Neolitický kruhový příkop v Holohlavech, okr. Hradec Králové, Zpravodaj KMVČ X, 12 – 14. KALFERST, J. 1984: Druhá sezona výzkumu neolitického kultovního areálu v Holohlavech, Zpravodaj KMVČ XI, 13-18. KALFERST, J. 1991/92a: Záchranný výzkum v Holohlavech, Zpravodaj KMVČ XVIII, 40-46. KALFERST, J. 1991/1992b: Záchranný výzkum ve Smiřicích - Zderazi, Zpravodaj KMVČ XVIII, 47-51. KALFERST, J. 1995: Výzkum na staveništi autobazaru v Jaroměři - Dolních Dolcích, Zpravodaj M HK XXI, 36-40. KALFERST, J. 2001: Oberlauterbašský nález z Jaroměře – Dolních Dolců, In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí 2000, Plzeň, 137-146. KALFERST, J. 2003: Průzkum na trase dálnice D 11 v roce 2002, Zpravodaj M HK XXIX, 52-61. KALFERST, J. 2007: Neolitické dílny na Bystřici, In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí 2006, Hradec Králové, 77-82. KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1989: Archeologické nálezy získané v letech 1987–1988, Zpravodaj KMVČ XVI, 3-19. KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1990: Nové archeologické přírůstky KMVČ v Hradci Králové v roce 1989, Zpravodaj KMVČ XVII, 3-21. KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1991/1992: Archeologické přírůstky v Muzeu východních Čech v Hradci Králové v letech 1990 a 1991, Zpravodaj KVMČ XVIII, 7-29. KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1993: Archeologické přírůstky muzea v Hradci Králové v roce 1992, Zpravodaj M HK XIX, 5-19. KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1994: Přírůstky archeologické sbírky muzea v Hradci Králové v roce 1993, Zpravodaj M HK XX, 3-16. KALFERST, J. – SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1999: Přírůstky sbírky AO MVČ v Hradci Králové za roky 1998 a 1999, Zpravodaj M HK XXV, 3-31.

79

KALFERST, J. – VÁVRA, M. 1998: Neolitický kruhový příkop v Holohlavech, okr. Hradec Králové, In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, Turnov - Hradec Králové, 75-83. KAZDOVÁ, E. 2001: Importy lengyelské keramiky v prostředí kultury s vypíchanou keramikou, SPFFBU M6, 39-50. KONČELOVÁ, M. 2004: Struktura osídlení lidu s lineární keramikou ve východních Čechách, rkp. diplomové práce, Hradec Králové. KONČELOVÁ, M. 2005: Struktura osídlení lidu s lineární keramikou ve východních Čechách, AR LVII, 651-706. KUČA, M. 2005: Kamenná industrie z objektů kultury s VK v Lochenicích (okr. Hradec Králové), Zpravodaj M HK XXXI, 158-159. KVĚTINA, P. 2001: Neolitické osídlení Chrudimska, AR LIII, 682-703. MAREK, F. 1990: Magnetometrické zjištění neolitického „rondelu“, In: Lochenice, Z archeologických výzkumů na katastru obce, Praehistorica XVI, Praha, 145-152. METLIČKA, M. 2002: Nálezy skupiny Oberlauterbach v západních Čechách, In: Otázky neolitu a eneolitu našich krajín 2001, Nitra, 202-229. NEUSTUPNÝ, J. 1934/35: Žárový hrob lengyelský v Předměřicích, PA XL, 93. PAVLŮ, I. – RULF, J. – ZÁPOTOCKÁ, M. 1986: Theses on the Neolithic site of Bylany, PA LXXVII, 288-412. PAVLŮ, I. – VOKOLEK, V. 1992: Early Linear Pottery Culture in the East Bohemian Region, PA LXXXIII, 41-87. PAVLŮ, I. – VOKOLEK, V. 1996: The neolithic Settlement at Holohlavy (Hradec Králové), PA LXXXVII, 5-60. PAVLŮ, I. – ZÁPOTOCKÁ, M. 2007: Archeologie pravěkých Čech 3, Neolit, Praha. PETERA-ROHOZNICKÝ, F. 1859: Archaeologické zprávy z Jaroměře od r. 1858, PA III 277-281. PODBORSKÝ, V. 1988: Těšetice – Kyjovice IV. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno. POPELKA, M. 1990: Štípaná industrie z Lochenic, In: Lochenice, Z archeologických výzkumů na katastru obce, Praehistorica XVI, Praha, 135-144. POPELKA, M. 1999: K problematice štípané industrie v neolitu Čech, Praehistorica XXIV, 7-122. POPELKA, M. 2004: Poznámky ke štípané industrii z Chrudimi, AR LVI, 56-58.

80

PŘICHYSTAL, A. 2009: Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy, Brno. RULF, J. 1983: Přírodní prostředí a kultury českého neolitu a eneolitu, PA LXXIV, 35-95. RULF, J. 1994: Pravěké osídlení střední Evropy a niva, In: Beneš, J. – Brůna, J. (eds.): Archeologie a krajinná ekologie, Most, 55-64. RYBOVÁ, A. 1979: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2. - 5. Jahrhundert u. Z., I. Teil, PA LXX, 353-489. RYBOVÁ, A. 1980: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2. - 5. Jahrhundert u. Z., II. Teil, PA LXXI, 93-224. RYBOVÁ, A. – VOKOLEK, V. 1964: Výzkum v Plotištích nad Labem v letech 1961 1962, AR XVI, 43 - 48, 52 - 63. RYBOVÁ, A. – VOKOLEK, V. 1972: Terénní výsledky komplexního výzkumu v Plotištích, AR XXIV, 328-336, 358. SEHNOUTKOVÁ, P. 2007: Ludvík Domečka (1861 – 1937) (život a dílo královéhradeckého badatele), rkp. bakalářské práce, Brno. SIGL, J. 1969: BZO 1968, 73, položka 131d. SIGL, J. 2002: Pokračování archeologického výzkumu v Jaroměři v roce 2001, Zpravodaj M HK XXVIII, 83-88. SIGL, J. 2003: Archeologický výzkum v Jaroměři v roce 2002, Zpravodaj M HK XXIX, 73-78. SIGL, J. – VOKOLEK, V. 1982: Archeologické nálezy v letech 1980-1981, Zpravodaj KMVČ IX, 5-14. SIGL, J. – VOKOLEK, V. 2001: Záchranný archeologický výzkum na „Přístavbě výrobního závodu Kimberly-Clark a.s. v Jaroměři v r. 2000“, Zpravodaj M HK XXVII, 73-80. SKLENÁŘ, K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870, Praha. SKLENÁŘ, K. 2000: Archeologie a pohanský věk, Praha. SMRŽ, Z. 1994: Vývoj osídlení v mikroregionu Lužického potoka na Kadaňsku (severozápadní Čechy), část I, AR XLVI, 345-393. STEKLÁ, M. 1959: Třídění vypíchané keramiky, AR XI, 207-208, 211-260, 265. SVOBODA, J. a kol. 1964: Regionální geologie ČSSR, Díl I. Český masív, sv. 2 Algonkium až kvartér, Praha. ŠÍDA, P. 2006: Distribuční areály surovin v neolitu na území České republiky, AR LVIII, 407-426. 81

ŠÍDA, P. – NÝVLTOVÁ-FIŠÁKOVÁ, M. – VERPOORTE, A. 2006: Svobodné Dvory near Hradec Králové: an Upper Palaeolithic hunting site and its dating, AR LVIII, 772-780. ŠNAJDR, L. 1891: Počátkové předhistorického místopisu země České a některé úvahy odtud vycházející, Pardubice. ŠNAJDR, L. 1903a: Předhistorické nálezy v severo-východních Čechách, PA XX, 533541. ŠNAJDR, L. 1903b: Příspěvek k časovému určení neolitické keramiky v Čechách, ČSPSČ XI, 6-18, 57-63. ŠNAJDR, L. 1911: Paměti konservátora Ludvíka Šnajdra (1839-1909), Pravěk VII, 54-64. ŠREIN, V. – ŠŤASTNÝ, M. – ŠREINOVÁ, B. – LANGROVÁ, A. – KOLMAN, J. 2001: Porcelanit - vzácný materiál broušených kamenných nástrojů, In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí 2000, Plzeň, 248 – 252. ŠULECOVÁ, L. 2004: Struktura osídlení východních Čech v období vypíchané keramiky, rkp. diplomové práce, Hradec Králové. TÓTH, P. 2008: Poiplie v mladšej dobe kamennej, rkp. bakalářské práce, Brno. TÓTH, P. 2010: Pohronie v neolite a eneolite, rkp. diplomové práce, Brno. VACULÍKOVÁ, P. 2004: Struktura osídlení východních Čech v období neolitu, rkp. diplomové práce, Hradec Králové. VÁVRA, M. 1971: Část neolitického sídliště v Jaroměři, Minulostí Jaroměře, sv. 2, 11-32. VÁVRA, M. 1975a: Výzkumy v Čechách 1973, 55-56, položka 65a. VÁVRA, M. 1975b: Výzkumy v Čechách 1973, 138, položka 153. VÁVRA, M. 1975c: Výzkumy v Čechách 1973, 154, položka 179b. VÁVRA, M. 1979: Neolitické sídliště v Hořenicích, Zpravodaj KMVČ VI, 77-90. VÁVRA, M. 1981: Výzkumy v Čechách 1976-77, 21-22, položka 48. VÁVRA, M. 1983: Dva pozdně lengyelské objekty z Předměřic n.L., Acta Musei Reginaehradecensis XVI-B, 107-126. VÁVRA, M. 1985: Výzkumy v Čechách 1982-1983, 151, položka 364e. VÁVRA, M. 1993: Neolitická plastika z Černožic, AR XLV, 212-220. VENCL, S. 1959: Spondylové šperky v podunajském neolitu, AR XI, 699–742. VENCL, S. 1963: Příspěvek k poznání východočeské skupiny šáreckého stupně keramiky volutové, Acta Musei Reginaehradecensis V - B, 3-63. VENCL, S. 1975: Hromadné nálezy neolitické broušené industrie z Čech, PA LXVI, 1273. 82

VENCL, S. 1978: Stopy nejstarší lidské práce ve východních Čechách, Hradec Králové. VENCL, S. 1998:

Bemerkungen

zur

Auswertung

der

Steinindustriefunde

aus

neolithischen Gräbern in Böhmen, In: Zápotocká, M.: Bestattungsritus des böhmischen Neolithikums (5500 – 4200 B.C.), Praha, 141-144. VÍCH, D. 2002: Nová lokalita kultury zvoncovitých pohárů na k.ú. Lochenice, okr. Hradec Králové, Zpravodaj M HK XXVIII, 123-125. VÍCH, D. – VOKOLEK, V. 1997: Nálezy získané do sbírek AO MVČ v letech 19961997, Zpravodaj M HK XXIII, 3-27. VLČEK, V. (ed.) 1984: Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže, Praha. VOKOLEK, V. 1963: Neolitický objekt ve Smiřicích, AR XV, 501-502. VOKOLEK, V: 1969: BZO 1968, 130-132, položka 205. VOKOLEK, V. 1972a: Výzkumy v Čechách 1969, 134-136, položka 188a,b,c,d. VOKOLEK, V. 1972b: Výzkumy v Čechách 1969, 110, položka 159b. VOKOLEK, V. 1973: Výzkumy v Čechách 1970, 106, položka 173b. VOKOLEK, V. 1975a: Výzkumy v Čechách 1971, 54, položka 70a. VOKOLEK, V. 1975b: Výzkumy v Čechách 1973, 153-154, položka 179a. VOKOLEK, V. 1978a: Výzkumy v Čechách 1975, 25, položka 56. VOKOLEK, V. 1978b: Výzkumy v Čechách 1975, 32, položka 84. VOKOLEK, V. 1980: Záchranný výzkum v Lochenicích, část I, Zpravodaj KMVČ VII, 29-64. VOKOLEK, V. 1981: Záchranný výzkum v Lochenicích, část II, Zpravodaj KMVČ VIII, 50-70. VOKOLEK, V. 1982: Výzkumy v Čechách 1978-79, 112-113, položka 305. VOKOLEK, V. 1985a: Nálezy při stavbě vodojemu v Holohlavech, Zpravodaj KMVČ XII, 40-64. VOKOLEK, V. 1985b: Únětický kostrový hrob z Předměřic nad L., AR XXXVII, 669670. VOKOLEK, V. 1989: Záchranný výzkum na trase silnice v Semonicích a Černožicích, Zpravodaj KMVČ XVI, 20-25. VOKOLEK, V. 1990a: Obnovený výzkum v Plotištích n. L., Zpravodaj KMVČ XVII, 3133. VOKOLEK,

V.

1990b:

Přehled

nalezišť

na

katastru

obce,

In:

Lochenice,

Z archeologických výzkumů na katastru obce, Praehistorica XVI, Praha, 153-159.

83

VOKOLEK, V. 1991/92: Výzkum v Plotištích nad L. v letech 1990 a 1991, Zpravodaj MVČ XVIII, 52-54. VOKOLEK, V. 1994: Osady lužické kultury ve východních Čechách II, Fontes musei reginaehradecensis XVI/2, Hradec Králové. VOKOLEK, V. 1996: Výzkum osady vypíchané keramiky v Jaroměři - Dolních Dolcích v r. 1995, Zpravodaj M HK XXII, 16-21. VOKOLEK, V. 1999: Sídliště z pozdní doby římské v Jaroměří - Dolních Dolcích, Studia mediaevalia pragensia IV, 29-36. VOKOLEK, V. 2002: Neolitická zoomorfní nádoba z Jaroměře, AR LIV, 314-318. VOKOLEK, V. – VÁVRA, M. 1975: Výzkumy v Čechách 1972, 152, položka 214. VOKOLEK, V. – VENCL, S. 1961: Štípaná industrie z porcelanitu v Čechách, AR XIII, 464-472. VOKOLEK, V. – ZÁPOTOCKÁ, M. 1997: Neolitische Gräber und Gräberfelder in Plotiště nad Labem und Předměřice nad Labem, Bezirk Hradec Králové, PA LXXXVIII, 5-55. VOKOLEK, V. – ZÁPOTOCKÝ, M. 1990: Východní Čechy ve středním eneolitu (Otázka zásahu bošácké skupiny), PA LXXXI, 28-58. WOLF, V. 1975: Výzkumy v Čechách 1971, 54-55, položka 70b. ZÁPOTOCKÁ, M. 1972: Die Hinkelsteinkeramik und ihre Beziehungen zum zentralen Gebiet der Stichbandkeramik, PA LXIII, 267-374. ZÁPOTOCKÁ, M. 1982: Chlustina, okr. Beroun. Příspěvek k neolitickému osídlení Hořovicka, AR XXXIV, 121-159. ZÁPOTOCKÁ, M. 1998: Bestattungsritus des böhmischen Neolithikums (5500 – 4200 B.C.), Praha. ZÁPOTOCKÁ, M. 2004: Chrudim. Příspěvek ke vztahu české skupiny kultury s vypíchanou keramikou k malopolské skupině Samborzec-Opatów, AR LVI, 3-55. ZÁPOTOCKÁ, M. 2007: Osídlení okresu Rakovník v době kultury s vypíchanou keramikou, AR LIX, 219-277. ZEMAN, J. – BUCHVALDEK, M. 1990: Úvod, In: Lochenice, Z archeologických výzkumů na katastru obce, Praehistorica XVI, Praha, 9-12. ZEMAN, J.

–

BUCHVALDEK, M.

–

SLÁMA, J.

(ed.)

1990:

Lochenice,

Z archeologických výzkumů na katastru obce, Praehistorica XVI, Praha. ZOUZAL, T. 1912: Nové předhistorické nálezy v Jaroměři, Hradecký kraj VII, 36-40, 6971. 84

ŽEBERA, K. 1958: Riss-wűrmská slatina („gyttja“) z Královéhradecka ve východních Čechách, Antropozoikum 7, 151-156.

Internet http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ http://www.geoportal.cenia.cz http://www.muzeumhk.cz/archeologie.html, citováno 12.5.2010

Seznam příloh Mapa 1. Digitální model reliéfu a všechny zkoumané lokality Mapa 2. Převýšení terénu ve zkoumané oblasti Mapa 3. Sklon svahů ve zkoumané oblasti Mapa 4. Expozice svahů ve zkoumané oblasti Mapa 5. Lokality kultury s LnK Mapa 6. Lokality starší LnK Mapa 7. Lokality mladší LnK Mapa 8. Lokality kultury s VK Mapa 9. Lokality starší VK Mapa 10. Lokality mladší VK Mapa 11. Lokality lengyelské kultury Mapa 12. Lokality jordanovské kultury Mapa 13. Pohřební areály

Obr. 5. Černožice, Nádražní ulice. Vypíchaná keramika z objektu 1/72 (podle NZ čj. 4408/91). Obr. 6. Holohlavy, naleziště V. Výběr keramiky z mladšího stupně kultury s LnK (podle PAVLŮ – VOKOLEK 1996). Obr. 7. Holohlavy, naleziště I. Celková rekonstrukce rondelu na základě sond a ručních vrtů (podle KALFERST – VÁVRA 1998). Obr. 8. Holohlavy, naleziště I. Nálezy starší MMK z jámy č. 5 (podle KALFERST – VÁVRA 1998).

85

Obr. 9. Jaroměř – Dolní Dolce, trať Zavadilka. Oberlauterbašský pohár a výběr keramiky z objektu 1/81 (podle KALFERST 2001). Obr. 10. Jaroměř – Dolní Dolce, trať Zavadilka. Část zoomorfní nádoby, keramika, hliněné korálky a plán objektu 17 z výrobního areálu (podle VOKOLEK 2002). Obr. 11. Lochenice, naleziště I. Stínová mapa magnetických anomálii rondelu (podle MAREK 1990). Obr. 12. Lochenice, naleziště I. 1 – 3, 5 hrob 7/79; 6 – 7 objekt 2/83; 8 objekt 2B/78; 9 objekt 16/81; 10 z výplně hrobu č. 15z DSN; 11 objekt 7/83; 12 objekt 31/81 (podle BUCHVALDEK 1990). Obr.

13.

Lochenice,

naleziště

I.

Keramika

z objektu

2B/78

(podle

BUCHVALDEK 1990). Obr. 14. Lochenice, naleziště I. Výběr štípané industrie z objektu 50/53 (podle POPELKA 1990). Obr. 15. Plotiště nad Labem, naleziště I. Celkový plán výzkumu z let 1961 – 1970 a datování hrobů (podle VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997). Obr. 16. Plotiště nad Labem, naleziště I. Výbava bohatého dětského hrobu LVII (podle VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997; ZÁPOTOCKÁ 1998). Obr. 17. Předměřice. Keramika z kulturních jam (podle DOMEČKA 1925). Obr. 18. Smiřice, naleziště I. Keramika starší fáze kultury s LnK (podle PAVLŮ – VOKOLEK 1992). Obr. 19. Smiřice, Hankova ulice. Keramika z objektu 1/73 a 2/73 (podle NZ čj. 359/83).

Databáze lokalit na přiloženém CD.

86

Mapa 1. Digitální model reliéfu a všechny zkoumané lokality

Mapa 2. Převýšení terénu ve zkoumané oblasti

Mapa 3. Sklon svahů ve zkoumané oblasti

Mapa 4. Expozice svahů ve zkoumané oblasti

Mapa 5. Lokality kultury s LnK

Mapa 6. Lokality starší LnK

Mapa 7. Lokality mladší LnK

Mapa 8. Lokality kultury s VK

Mapa 9. Lokality starší VK

Mapa 10. Lokality mladší VK

Mapa 11. Lokality lengyelské kultury

Mapa 12. Lokality jordanovské kultury

Mapa 13. Pohřební areály

Obr. 5. Černožice, Nádražní ulice. Vypíchaná keramika z objektu 1/72 (podle NZ čj. 4408/91).

Obr. 6. Holohlavy, naleziště V. Výběr keramiky z mladšího stupně kultury s LnK (podle PAVLŮ – VOKOLEK 1996).

Obr. 7. Holohlavy, naleziště I. Celková rekonstrukce rondelu na základě sond a ručních vrtů (podle KALFERST – VÁVRA 1998).

Obr. 8. Holohlavy, naleziště I. Nálezy starší MMK z jámy č. 5 (podle KALFERST – VÁVRA 1998).

Obr. 9. Jaroměř – Dolní Dolce, trať Zavadilka. Oberlauterbašský pohár a výběr keramiky z objektu 1/81 (podle KALFERST 2001).

Obr. 10. Jaroměř – Dolní Dolce, trať Zavadilka. Část zoomorfní nádoby, keramika, hliněné korálky a plán objektu 17 z výrobního areálu (podle VOKOLEK 2002).

Obr. 11. Lochenice, naleziště I. Stínová mapa magnetických anomálii rondelu (podle MAREK 1990).

Obr. 12. Lochenice, naleziště I. 1 – 3, 5 hrob 7/79; 6 – 7 objekt 2/83; 8 objekt 2B/78; 9 objekt 16/81; 10 z výplně hrobu 15 z DSN; 11 objekt 7/83; 12 objekt 31/81 (podle BUCHVALDEK 1990).

Obr. 13. Lochenice, naleziště I. Keramika z objektu 2B/78 (podle BUCHVALDEK 1990).

Obr. 14. Lochenice, naleziště I. Výběr štípané industrie z objektu 50/53 (podle POPELKA 1990).

Obr. 15. Plotiště nad Labem, naleziště I. Celkový plán výzkumu z let 1961 – 1970 a datování hrobů (podle VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997).

Obr. 16. Plotiště nad Labem, naleziště I. Výbava bohatého dětského hrobu LVII (podle VOKOLEK – ZÁPOTOCKÁ 1997; ZÁPOTOCKÁ 1998).

Obr. 17 Předměřice. Keramika z kulturních jam (podle DOMEČKA 1925).

Obr. 18. Smiřice, naleziště I. Keramika starší fáze kultury s LnK (podle PAVLŮ – VOKOLEK 1992).

Obr. 19. Smiřice, Hankova ulice. Keramika z objektu 1/73 a 2/73 (podle NZ čj. 359/83).