12 / 2011
V DVANÁCTÉM ČÍSLE
BEKSA MAGAZÍNU NALEZNETE • • • • •
Aktuálně o dění v klubu Desetkrát s Pavlem Starou S Lukášem Krausem o ženách Fanoušci se ptali Tomáše Tótha Mládež: Marek Hulva + extra porce fotek z All-Star Game!
magazín
aktuálně
Dění v klubu
BK JIP PARDUBICE J se drží v těsném JIP zzávěsu za vedoucím duem Beksa potvrzuje svou příslušnost k absolutní ččeské elitě! Tenhle jasný vzkaz vyslali hráči do světa v dosavadním průběhu nadstavbové d ččásti Mattoni NBL. Zatímco jiné tradiční š špičkové kluby Nový Jičín či Děčín mají vvysoce pasivní bilanci výher a porážek 1-5, Nymburk, Prostějov a BK JIP Pardubice jsou na prvních třech místech v plusu.
Nadějná pozice V nadstavbové části Mattoni NBL odehrají basketbalisté BK JIP Pardubice celkem deset zápasů. Přesněji napsáno, odehraJÍ už jen čtyři, neboť prvních šest již odehráLI. A odehráli je velmi dobře. Aktivní bilance v podobě čtyř výher oproti dvěma porážkám (úspěšnost 66,7%) je v té nejkvalitnější české konkurenci velice dobrým počinem. Navíc Bekse dává reálnou naději, že do play-off vstoupí z horní poloviny tabulky - a že tedy začne čtvrtfinálovou sérii v domácím prostředí! „Nadstavbu jsme velmi dobře rozehráli a nepřibrzdily nás ani
dvě desetibodové porážky s Nymburkem a v Prostějově. Ve středu u proti Novému Jičínu jsme znovu předvedli výkon, který musel naše fanoušky uspokojit,“ podotkl vedoucí týmu Martin Šorf. Teď držte palce ce v Ostravě a přijďte příští středu na Děčín! Úspěšné All-Star Podruhé v řadě se All-Star Game Mattoni NBL uskutečnilo v pardubické ČEZ Aréně a stejně jako v loňském roce sneslo velmi přísná měřítka. A to jak co se týče dění na palubovce (zvláště doprovodné soutěže ve smečování – SEAT
slam dunk contest, v tříbodové střelbě – ČEZ three-point shootout, a v dovednostech – SIKO skills challenge, byly velice atraktivní), tak pokud jde o počet diváků, vždyť do hlediště si našlo cestu 4850 fanoušků!
aktuálně
Dění v klubu
BK JIP PARDUBICE „Dík patří nejen jim, všem zúčastněným hráčům, trenérům, moderátorům… ale také městu Pardubice a všem obchodním partnerům,“ poděkoval za podporu této prestižní sportovně-společenské akce Pavel Stara, generální manažer BK JIP Pardubice. „Jediným problémem byl sobotní termín, ve kterém hodně mládežnických týmů hraje své zápasy. Příště budeme usilovat o návrat k neděli. Přesto byla návštěva velmi dobrá.“ Pohár je minulostí Pouze na jeden jediný zápas se smrsklo účinkování pardubického týmu ve finálovém turnaji poháru České pošty. Ve čtvrtfi-
nále jsme totiž nestačili na Prostějov, který vyhrál po napínavé koncovce těsně o jediný bod, a tak jsme po dvou dnech strávených v Novém Jičíně (resp. v sousedním Štramberku, kde byl tým ubytován) odcestovali zpět na východ Čech. Byť jsme neobhájili loňský postup do semifinále, v žádném případě jsme nepropadli. „Dělali jsme, co jsme mohli,“ podotkl trenér Jan Slowiak a krátce zmínil napínavou koncovku. „Měli jsme poslední střelu dokonce dvě, ale bylo to o štěstí. Bohužel nám ani jedna střela nepadla,“ litoval neúspěšného tříbodového pokusu Dereka Wrighta i dopichu Petra Bohačíka.
zpověď
Desetkrát odpověz
Generální manažer Pavel Stara o sobě S jakou historickou osobností byste chtěl jít na večeři a o čem byste si povídali? S Karlem IV. Ovlivnil osud české země i celé střední Evropy. Praha se díky němu stala politickým centrem a sídlem vzdělanosti. Za svůj život dal Karel IV. vybudovat nový královský palác, založil Nové Město v Praze, zařídil pokračovací práce na chrámu Sv. Víta, nechal postavit Karlův most a hrad Karlštejn, vznikla v Praze první univerzita ve střední Evropě. Karel IV. dovedl svým vladařským uměním hospodářství českých zemí k prosperitě. Zajímalo by mě, jak motivoval lidi, co ho inspirovalo a kde hledal sílu a energii. Co vám nejvíce vadí na současném světě? Neklid a nejistota. Neklid a nejistota lidí, neklid a nejistota zemí na celém světě. To vše vyvolává obrovskou nestabilitu, kdy se hroutí základní lidské hodnoty, vytrácí se slušnost a respekt. Převládají materialistické pohledy a síla moci. Který moderní vynález nutně potřebujete ke svému životu? Optické brýle, telefon a auto. Existuje naopak něco, bez čeho byste se rád obešel? Pořizuji si věci, které potřebuji k osobnímu životu nebo k práci. Pokud si je mohu pořídit a potřebuji je, pak mi nepřekáží. Takže taková věc, bez které bych se rád obešel, ani není. Kdo, nebo co vám dodává životní optimismus? Tak těch věcí a lidí je hrozně moc, to nelze vyjmenovat. Snažím se být naladěn na takové vlně, abych ty věci a lidi takto vnímal. To je základ, je to stav mysli. Inspiraci často hledám v knihách, ty mě utvářejí. Jaká byla vaše nejoblíbenější hračka v dětství? Tříkolka, míč, auto na písek, pastelky…
zpověď
Desetkrát odpověz
Co je vaší nejoblíbenější hračkou v současnosti? Jednoznačně moje děti a jejich hračky. Vracím se s nimi do dětství. To je bezva. Přistihnu se, že e mě to baví více než je a nechápu, proč si nechtějí hrát dál (rozesmál se). Jaké jídlo či pití nikdy nesmí chybět ve vaší ledničce? Nemám to takto. Sním skoro vše a tak je to i s pitím. Jinak mám rád colu, džusy, víno a z jídla sýry, párečky apod. Co byste si určitě dopřál, kdybyste vyhrál jackpot 100 miliónů? Doplatil bych hypotéku a ostatní závazky. Pak bych investoval do realit a do vlastní společnosti. Další peníze by byly uloženy do finančních produktů tak, abych měl zajištěnou penzi a mohl svým dětem dopřát kvalitní vzdělání. Určitě vím, že bych neinvestoval do něčeho navíc, co teď nemám. Základ, co člověk potřebuje má a spíše bych se snažil zajistit si budoucnost pro rodinu a období stáří. Nyní si člověk vydělává. Čeho se bojíte? Nemoci. Pokud bych mohl koupit zdraví sobě a nejbližším, smaž odpověď na předchozí otázku a 100 mil. Kč použiji na toto. To ale nejde. Nevím, jestli je to dobře nebo ne. Je to na diskuzi u vínka (pousmál se).
dotazník
Já a ženy
Lukáš Kraus „V místě, kde nebylo žen, pobyl jsem vždy nejvýš den“ V naší nové, snad zajímavé rubrice se z hráčů Beksy pokusíme „vytáhnout“ něco z jejich vztahu k ženám. Každý nejprve odpovídá na pět všeobecných otázek a poté na závěrečnou šestou – bonusovou, která je aktuální, tedy ze současnosti. Co všechno na sebe prozradil křídelník Lukáš Kraus?
Kde a kdy jsem prožil svou první lásku... V Českých Budějovicích na střední škole. Šlo o spolužačku ze třídy. Jméno nebudu říkat, vůbec (pousmál se). Pojmenujte ji třeba jako slečnu iks… Odseděli jsme spolu spoustu let v lavici a postupně to přešlo v platonickou lásku. Bylo nám krásných 15 let... A na otázku, jak dlouho to vydrželo, řeknu, že mně dlouho, ale jí moc ne (rozesmál se).
Oslovuji ženy já, nebo spíše ony mě... Spíš já. Určitě já. Protože v místě, kde nebylo žen, pobyl jsem vždy nejvýš den (Gigi při příchodu k rozhovoru zpíval: Vás ženy jsem líbal rád, nevím proč lhát, kdo by se vás chtěl vzdát. Já jen vím, dál že smím, líbat vás, a proto vás mám ráááád – píseň ze hry Járy Cimrmana nazvané Hospoda Na mýtince).
Čeho si na ženách nejvíce všímám… Nos, oči, ruce. Proč zrovna tyhle partie? Přitahujou mě (znovu se rozesmál). Na ženách si všímám jejich vystupování, jejich úsměvu – líbí se mi ženský smích a schopnost pohotově a drze reagovat. A taky je dobře, když jsou ženy vtipné.
Co od žen vyžaduji… (dlouho přemýšlí) Tak mi pomož (pousmál se). Já jsem ražením optimista, povahově „šílenec“, volnomyšlenkář. A jak už jsem říkal, mám rád smích. Pokud ho ve vztahu není dostatek, tak by mě ten vztah asi nenaplňoval. Takže mám rád ženy usměvavé, optimistické, zkrátka takové, s kterými není nuda.
dotazník
Já a ženy
Kterou ženu nejvíce obdivuji… Svoji maminku, protože za to, co všechno si v životě prožila, zaslouží velký obdiv. Byla pro mě silným člověkem, uměla se dobře vyrovnávat s nepřízní osudu, a tím mně ukázala cestu, jak bojovat s nástrahami života..
Bonusová otázka: S kterou ženou jsem nyní šťastný… V současné chvíli, ač je to pro tuhle otázku asi netradiční, mě jako první napadnou moje babičky. Dlouho jsem k nim hledal cestu, ale v tuhle chvíli si užíváme moc hezký vztah na úrovni babička-vnuk a já jsem za to moc rád.
rozhovor
Fanoušci se ptají… Tomáš Tóth odpovídá
TOMÁŠ TÓTH O dobrém zranění, výbavě při cestě na měsíc či nejlepším pointguardovi V současné době jsi na dlouho mimo hru. Jak se psychicky vyrovnáváš s podobnými situacemi? Já si myslím, že psychicky jsem na tom dobře, ale pocit, že týmu nemůžu pomoct, je… ne frustrující, ale zkrátka to na mě působí. Nemůžu říct, že bych se od té nehody cítil nějak dobře. Je to se mnou všude, kam se pohnu a štve mě to. Co je pro tebe nejtěžší? Asi nemožnost se zapojit do basketu: vzít si balon, vystřelit si, prostě něco udělat. Když jsem v hale, vidím míč a kluky… Půl roku se hrála liga jako amatérské pouťáky, tři čtyři zápasy za měsíc, a teď, když to konečně začne vypadat jako profesionální soutěž a blíží se play-off, se zraníš. To musí být k vzteku, ne? Jak se ti daří to ustát? Na to je podobná odpověď jako na první otázku. Na tohle období jsem se těšil, můžu říct, že do té doby zdraví fungovalo na výbornou. Cítil jsem se zdravý, silný. Pak přišla takováhle událost… Jsou ale horší věci, a jak říkají kluci v šatně: Cokoliv je operovatelné, tak je ještě dobré. Trénoval tě někdy někdo jiný než trenér Slowiak? Ono to vypadá, že jsem dlouhou dobu pod jedním trenérem, ale kdybych měl počítat, tak trenérů, které jsem za svůj život poznal a pod kterými jsem hrál, by bylo určitě přes deset. Ať to bylo ve Vanďáku, přes Prahu a přes Liberec až po Pardubice. Nikdy to není o tom, že tě trénuje jeden jediný trenér. Spoustu trenérů jsem potkal i v nároďácích, navíc v klubu jsou i asistenti. Takže trenérů jsem potkal velkou řádku. Jak často jsi nyní v kontaktu s tvým bratrem a jak snáší, že v Prostějově skoro nehraje? S bráchou jsem v kontaktu méně než bych čekal a než bych rád byl. Proč? Vzdálenost, náš program, jejich program okořeněný pohárem, který hráli. Moc příležitostí se potkat nebylo. Když náhodou já mám nějaké volno, tak ho zrovna nemá on. Nicméně párkrát jsme se viděli, vždycky máme telefon, internet… kontakt se dá udržovat i jinak než z očí do očí. A ke druhé části otázky: každý sportovec chce hrát, bohužel pro něj je v Prostějově situace taková, že má silný mančaft založený převážně na cizincích a trenér Bálint dává důvěru jim. Láďa se s tím musí poprat. Kdo je podle tebe nejlepší pointguard současné Mattoni NBL a proč? (dlouho přemýšlel) Abych pravdu řekl, tak takhle z fleku žádné jméno nevychrlím, a to z důvodu, že v současnosti mě nikdo extrémně nezaujal. Od dob Arthura Lee nikdo nějak výrazný není. V Nymburce je Nissim – je fantastický střelec, umí organizovat hru, ale jeho hra se mi moc nelíbí. V Děčíně jsou Levell Sanders a Hatcher. Oba velmi kvalitní, ale tuhle sezonu, aspoň proti nám, nikdy ani jeden z nich nepředvedl nějaký extrémně kvalitní výkon. Rozehrávači v Novém Jičíně Ubilla s Channelsem jsou taky náladoví… Asi to zůstane na Lawrencovi z Prostějova, vyřazovací metodou (pousmál se). Má fantastické schopnosti, herně se mi nejvíc líbí on.
rozhovor
Fanoušci se ptají… Tomáš Tóth odpovídá
Představ si, že tě na rok vystřelí raketou na měsíc Jakých pět věcí by si Tomáš Tóth určitě vzal s sebou? Co tak budu potřebovat na měsíci? Dostanu s sebou skafandr a kyslík, nebo si to mám brát? (pousmál se). Asi bych si vzal telefon – jo, ale je tam vůbec signál? Nevím… vzal bych si pět mých nejlepších kamarádů. V Pardubicích jsi skoro 2 roky. Vyjmenuj tři věci, které se ti tady líbí (ať basketbalové, nebo mimosportovní), a tři věci, které ti vadí. Určitě jako číslo 1 bych jmenoval to, že basket má v Pardubicích kořeny, a to i mezi fanouškovskou základnou - spousta lidí si tady chodí zahrát basket, basketem žijí. Sledují ho, čtou noviny, koukají na televizi… Druhá věc, která se mi na Parduscích líbí – ale ať to nevyzní špatně – je to, že na mě Pardubice působí jako taková velká vesnice. Lidi se tady znají, nikdo nikam nespěchá, je to takové kultivované. I když jsem skoro ve stotisícovém městě, sousedi mě pozdraví, já pozdravím je… Kdybych to srovnal s Prahou, kde jsem žil a kde nevím a nestarám se o to, kdo bydlí nade mnou a pode mnou… To tady není. A třetí věc, která se mi líbí? Vyzvedl bych práci basketbalového klubu. A teď co se mi nelíbí. Vadí mi, že tady nejsou žádné kopce a příroda. I když vyrazím za město, většinou jsou tady louky, pole a to na mě působí ne deprimujícím dojmem, ale prostě mi tady něco chybí. Číslo 2: Vadí mi, že tady nemám svoji rodinu a známé. Kontakt, na který jsem byl zvyklý, teď udržuju v omezené formě. Ale taková je úloha profesionálního sportovce a neznamená to, že se tady necítím dobře. Třetí věc už nevymyslím. Proč podle tebe střílíme tak málo bodů? Už loni se o Bekse mluvilo jako o hodně útočně laděném týmu se spoustou skvělých střelců a přitom máme průměr jenom okolo 80 bodů na zápas… Tohle je těžká otázka a ještě těžší je na ni odpovědět. Souhlasím s tím, že náš tým má velký potenciál. Neznám přesná čísla a už vůbec ne v útoku, ale jedna věc z útoku, která mně vyvstala při této otázce, je to, že tým je plný hvězd a všichni chtějí hrát. Všichni chtějí dávat body a někdy to je kontraproduktivní. Někdy nám chybí jednoduchost, lehkost, týmová hra. Takové přestřelky, aby se vyhrávaly zápasy, ve kterých padá přes 100 bodů, se u nás nedají teď ani v budoucnu očekávat. My jsme tým, který je vedený k něčemu jinému než k útoku a to jsou spojené nádoby: čím víc tým brání, tím míň dává bodů. Asi bych to řekl tak, že jsme tým, který je vedený k obraně a na útok nám už asi nezbyde moc sil. Hrál jsi vždycky na pozici rozehrávače? Měříš skoro 2 metry a určitě jsi byl i jako mladý hodně vysoký, nedávali tě trenéři v mládeži pod koš? Nedávali, nedávali. Od začátku mé kariéry jsem byl vždycky rozehrávač, i když v mládežnických kategoriích je to specifické. Vzal jsem si balón, předribloval celé hřiště a dal koš, ale bránil jsem vždycky toho nejvyššího hráče ze soupeřova týmu (pousmál se). Má podle tebe Jirka Šoula šanci hrát Mattoni NBL? Šanci má každý. Je před ním ještě velký kus práce. Jirka má talent, škoda jenom jeho fyzických dispozic. Celá mattonka je jenom o síle. Když se člověk vyrovná silovým pojetím ostatním, až pak je může přehrát technikou a svým umem. V první řadě je potřeba vyrovnat se ostatním hráčům ve fyzičnu. Máš mezi rozehrávači v Mattoni NBL nějakého, proti kterému se ti hraje vyloženě špatně? A někoho, na koho si vyloženě věříš? :) Vždycky mně strašně zamotá Lawrence z Prostějově. Na jeho driblinkové změny jsem fakt krátkej, to je vždycky buď anebo (pousmál se). A že bych si na někoho extrémně věřil, to ne. Někdy to v zápase sedne, někdy ne. Někdy dostanu čočku od rozehrávače, od kterého bych to nečekal, někdy zase přehraju rozehrávače, který má podle mě velké kvality. Je to zápas od zápasu.
rozhovor
Fanoušci se ptají… Tomáš Tóth odpovídá
Nejlepší místo na život pro Tomáše Tótha? Tam, kde budu šťastnej, spokojenej a zdravej. Kdyby bylo Jaromírovi Jágrovi o 20 let méně, zářil by i v dnešní době Ovečkinů a spol. v NHL?:) Kdyby Jardovi bylo o 20 méně, tak není doba Ovečkinů, tak je doba Jágrů. Jaké doplňkové sporty provozuješ v létě? A jak se ti v nich daří? Od každého něco. Určitě občas hraju tenis, squash, volejbal, hodně jezdím na kole, hodně plavu. A jak se mi daří? Já si to hlavně užívám, to je důležité. Navštěvujete basketbalový klub vozíčkářů? Byl jsem se tam podívat a hrál jsem s nimi na tréninku. Můžu říct, že jsem si to vysloveně užil. Měl jsem sice puchýře na rukou a byl jsem hodně zpocený, ale bavilo mě to. Ale že bych mohl říct, že tam chodím pravidelně, to ne. Co si myslíš o BK Děčín? A šel bys někdy hrát do našeho klubu? Děčín je jedno z mála českých měst, kde má basket velkou tradici, stejnou jako v Pardubicích. Myslím, že basket se tam dělá na velmi dobré a kvalitní úrovni. Divácké zázemí, hala, hráči, trenér… Děčínu patří za vše velký kredit. Pokud jde o mě, jelikož jsem z Vanďáku, tak jsem si vůči Děčínu vybudoval určitou rivalitu, která je ve mně dodneška. Děčín je pro mě něco víc než ostatní soupeři. Když tam hraju, je to pro mě emotivnější. Je to kousek od mého rodiště, vždycky se jede koukat spousta lidí – asi proto tam vždycky převedu tragický výkon (pousmál se). A jestli bych si dokázal představit tam hrát? Nikdy neříkej nikdy, ale myslím si, že moc reálné to není. Jak se hráči můžou ztotožnit s nějakým klubem, když jich za svoji kariéru vystřídají třeba šest nebo sedm a všude stráví jeden nebo dva roky? Jsou srdcaři, kteří stráví deset let na jednom místě, tam to určitě funguje, ale jinak…? Můžeš třeba za sebe říct, že opravdu BOJUJEŠ za klub, ve kterém momentálně jsi? Začnu od konce. Já za sebe můžu s čistým svědomím říct, že jsem měl štěstí, protože jsem vždycky byl v týmu, za který jsem chtěl hrát a byl jsem v něm šťastný. Bojuješ s velkým B jsem, myslím, všude podával. Jinak podle mě platí, že i když hráč projde spoustou klubů, kde se moc neohřeje, tak to může být typ člověka, který v každém zápase odevzdá to nejlepší. Ale na rovinu: takových asi moc není. Druhá stránka je, že když je nějaký hráč v nějakém klubu 10 let, automaticky to ještě neznamená, že jde o opravdového srdcaře a že odvede pro svůj tým lepší práci, než ten, který v něm je jednu sezonu, udělá si jméno a jde za lepším. Mohl bys mi říct tři důvody, díky kterým by Beksa mohla postoupit do finále Mattoni NBL? Největší důvod je kvalita hráčského kádru. Ať je strategie a taktika jakákoli, tak o konečném výsledku vždycky rozhodují hráči a nic než hráči. Kvalita je určitě na naší straně. Nicméně podotknu, že kvalitu má v současnosti víc týmů než Pardubice a rozhodovat budou detaily. Na druhé místo bych dal právě detaily, štěstí, náhodu, aktuální formu… A jako třetí důvod uvedu funkčnost tohoto klubu. Hráči tady nemají v hlavách nic jiného než soustředit se na zápas, na svůj výkon. Péče o ně je po všech stránkách výborná: od zápasů v aréně, tréninků na Dukle, přes zdravotní péči, rehabilitaci, jak vedení, manažeři, realizační tým odvádějí výbornou práci. Když budeme hrát finále, stihneš se uzdravit a dostat do formy? :) Hypotetická otázka, hypotetická odpověď. Zatím z toho mála informací, které mám, s tím moc nepočítám. Muselo by se stát v mém uzdravování něco zrychlujícího, abych mohl letos hrát. Navíc druhá otázka je, jestli bych se dostatečně stihl vrátit do fyzického fondu. Upřímně, moc s tím nepočítám.
portrét
Pardubická mládež
Marek Hulva „Zatím jsem si neurčil basketbalové cíle“ Narozen: 1994 Družstvo: junioři (U18)
Pozice: 4
Proč sis zvolil právě basketbal? Už odmala se mi basket líbil ze všech sportů nejvíce a navíc ho hrál můj starší bratr, takže jsem ho ve třetí třídě začal hrát. Po pár trénincích už jsem věděl, že u něj zůstanu ještě dlouho. Co se ti na basketbalu líbí? Líbí se mi, že je to rychlá, kolektivní a akční hra. Jak vidíš svoji basketbalovou budoucnost, čeho bys chtěl v basketbalu dosáhnout? Zatím jsem si neurčil svoje basketbalové cíle do budoucna, ale určitě bych chtěl hrát basketbal profesionálně a taky pro to udělám všechno. Marku, v čem vidíš největší rozdíly mezi Pardubicemi a Opavou, ze které pocházíš? V Pardubicích už jsem si téměř na všechno zvykl. Největší rozdíl oproti Opavě je ten, že trénujeme dvoufázově. Tréninky jsou náročnější a v týmu je daleko větší konkurence. Taky díky dvoufázovým tréninkům končíme školu pozdě odpoledne, takže už mi zbývá daleko méně času na ostatní věci. Jaký je tvůj největší basketbalový zážitek a úspěch? Největší úspěch byl asi, když jsme se s Opavou dvakrát dostali na mistrovství ČR, potom asi taky turnaj s reprezentací. Pověz nám svůj nejhorší trénink, co nemáš rád na trénincích? Na tréninku mě moc nebaví vytrvalostní běhání bez míče, ale i to je potřeba dělat, takže se to snažím neflákat. A naopak, co máš na tréninku nejraději? Asi ty první, než jsem zapadl mezi kluky. A co nemám rád ?? Když se běhají čáry a skákají schody. A naopak co máš na tréninku nejraději? Nejraději mám hru: jak 1 na 1, tak 5 na 5, a taky střelecká cvičení. Jak podle tebe dopadne letos Beksa v Mattoni NBL? Myslím si, že budou bojovat o 2. až 4. místo, kde jsou týmy hodně vyrovnané. Který tým bys rád viděl hrát v ČEZ Aréně? Nejradši mám Kobeho Bryanta, takže určitě Lakers. Co stíháš kromě basketbalu? Když už mám nějaký volný čas, tak většinou odpočívám u filmů, nebo u internetu, občas se taky pokouším učit. Jak tipuješ umístění svého týmu? Určitě uděláme všechno pro to, abychom vyhráli titul!
Aktuálně
All-Star 2011
extra porce fotek z All-Star Game 2011
Generální partner
Hlavní partneři
Mediální partneři
Partneři
