4 / 2009
BEKSA
Ve čtvrtém čísle
BEKSA MAGAZÍNU NALEZNETE • Ohlédnutí za první čtvrtinou základní části Mattoni NBL • Rozhovor s Martinem Křížem • Zpověď Petra Bohačíka • Rychnov n. K. v projektu Východočeský basketbal • Portrét Michala Zikudy
magazín
aktuálně
S manažerem Pavlem Starou o první čtvrtině základní části Mattoni NBL
Ve druhé čtvrtině chceme naši bilanci vylepšit Dvanáct z celkové porce čtyřiačtyřiceti zápasů v základní části Mattoni NBL už mají za sebou basketbalisté Synthesie Pardubice. Po první čtvrtině české nejvyšší soutěže jim v průběžné tabulce patřila solidní pátá příčka při bilanci šesti výher a pěti porážek. Co míní o dosavadním průběhu sezony generální manažer Pavel Stara?
O dosažených výsledcích... „V každém případě je to o mnoho lepší než v minulé sezoně. Tím, že jde o první čtvrtinu, stále neztrácíme kontakt s těmi nejlepšími, což by pro nás mělo být hnacím motorem do dalšího průběhu sezony. Ve druhé čtvrtině bychom určitě chtěli naši bilanci vylepšit, a to alespoň o jedno vítězství. Na druhou stranu je třeba říci, že soutěž má čtyři čtvrtiny a pro nás bude nejdůležitějším ukazatelem výkonnost a sehranost týmu při jejím vrcholu. Z tohoto pohledu bych chtěl všechny poprosit o trpělivost a o důvěru. Konečné bilancování proběhne až na jaře příštího roku.“ O třech těsných porážkách... „Jednoznačně nejvíce mě mrzela prohra v Jindřichově Hradci s Brnem. Prakticky celé utkání jsme vedli a je jasné, že jsme ho měli dotáhnout do vítězného konce. Pokud jde o zápasy s Děčínem a Novým Jičínem, oba měly podobný průběh: po nedobrém vstupu jsme dokázali smazat dvoucifernou ztrátu a dokonce jít do vedení, ale koncovku, bohužel, vždy zlomili ve svůj prospěch soupeři. Možná
právě proto, že už mají konsolidovanější základní osu hráčů. Tato utkání ovšem klidně mohla skončit naší výhrou, což je příjemné zjištění. Jsem přesvědčen o tom, že s těmito silnými týmy budeme hrát otevřené partie doma i venku – samozřejmě s lepším koncem pro nás.“ O práci nového realizačního týmu... „Trenéři a celý realizační tým odvádějí výbornou práci a mají plnou důvěru. V létě jsme si společně stanovili, čeho bychom chtěli dosáhnout a za tím všichni společně jdeme. Není to jen o bilanci výher a porážek. Myslím si, že rozhodnutí sestavit realizační tým z českých trenérů se ukazuje jako jednoznačně správný krok. To, co možná není vidět navenek – tréninkový proces nejen s hráči A-týmu, ale i s mladými hráči – je velkým příslibem do budoucna pro celý pardubický basketbal. A rozhodně dnes nejde o žádné klišé, stačí se přijít podívat na tréninky!“ O ekonomické situaci klubu... „Každý den si uvědomujeme, jak složitá ekonomická situace momentálně ve světě panuje, přesto můžeme říci,
že klub je po finanční stránce stabilizován. Neustále pracujeme na rozšíření portfolia našich partnerů, což se nám i daří. Na tomto místě bych chtěl zmínit rozhodnutí zastupitelů Statutárního města Pardubice o přidělení dotace na nájem v ČEZ Aréně – to nám při stabilizaci ekonomiky klubu velmi pomáhá. Městu Pardubice chceme nahlas poděkovat a vyjádřit vděčnost. Dobře víme, že nešlo o jednoduché rozhodnutí.“ O pardubických fanoušcích... „Vnímáme velkou podporu našich příznivců. Unikátní je hlavně to, že naši fanoušci nechybějí na žádném utkání na hřištích soupeřů, a co je velmi důležité, umějí podpořit tým i ve chvílích, kdy se mu nedaří. My bychom ale byli velice rádi, abychom zejména v domácím prostředí předváděli takové výkony, při nichž nás nebude povzbuzovat jen fanklub, ale celá hala.“
EDITORIAL Poklona fanklubu Vážení fanoušci Beksy, dnes budu stručný – ale mám na srdci něco, co vám všem chci sdělit. Nejméně vydařeným zápasem našeho týmu v dosavadním průběhu Mattoni NBL bylo utkání v Prostějově, o tom není sporu. Díky solidní defenzivní činnosti jsme se sice s hanáckým týmem udrželi v kontaktu do poloviny třetí čtvrtiny, avšak v závěrečných šestnácti minutách jsme nastříleli pouze osm bodů (!), přičemž jsme jich sami inkasovali 31 a výsledkem byla vysoká porážka. Kdo přesto vydržel dřít od začátku až do trpkého konce – od 1. do 40. minuty – byli členové našeho fanklubu, za což jim patří obrovský
dík. Od vytrvalého povzbuzování je neodrazoval ani pohled na světelnou tabuli s průběžným stavem, který, přiznejme si, byl v koncovce minutu od minuty méně a méně příjemný. Dovedu si představit, že cesta zpátky do Pardubic nebyla nikterak pohodová – to samé konec konců platilo i pro hráče a členy realizačního týmu. Přesto všichni vytrvejme v tvrdé práci: jsem totiž pevně přesvědčen o tom, že se nám to vrátí. Nám všem! Příjemné chvíle při čtení čtvrtého vydání Beksa magazínu, ať už jej čtete kdekoliv, přeje René Peška, P.R. manažer BK Synthesia Pardubice
rozhovor
”
Martin Kříž
Chci něčeho dosáhnout, takže volný čas musím oželet
“
Martin Kříž Tohle jméno si rozhodně zapamatujte! Martin Kříž, nejmladší člen současného kádru A-týmu Synthesie Pardubice, je momentálně největším klenotem pardubického basketbalu. A nejen pardubického! Talentovanému křídelníkovi, jenž patří mezi základní stavební kameny mládežnických reprezentačních výběrů, mnozí odborníci předpovídají skvostnou budoucnost. Sám Martin však zůstává na startu své kariéry při zemi. O svých basketbalových snech nahlas nemluví. „Chtěl bych si je nechat pro sebe,“ říká benjamínek Beksy v následujícím rozhovoru pro čtvrté vydání Beksa magazínu.
Kromě basketbalu stále i studuješ. Jaké jsou tvé vyhlídky a plány do budoucna? Hlavně udělat maturitu. Pak bych chtěl asi zkusit nějakou vysokou školu. I v budoucnu bych rád spojil basketbal se školou. S jakou konkrétně? To zatím ještě nevím, ale určitě bych nešel na medicínu (směje se). Proč? Na biologii a chemii moc nejsem... Myslíš si, že je reálné, abys zvládl na nejvyšší úrovni basketbal a zároven studium VŠ? Podle mě to je o přístupu trenéra, hráče, a určitě taky o vstřícnosti školy. V první řadě je to ale na samotném hráči, jestli má vůli si v tom nemnoha volném čase sednout k učení. Jak jsi na tom v tomto směru ty? (směje se) To zatím nevím, ale doufám, že mi vůle chybět nebude. Teď mám ve škole individuální plán a zatím to zvládám, snad to tak půjde i dál. V pardubickém A-týmu jsi nejmladším hráčem. Jaké to pro tebe obnáší povinnosti a jak se s nimi smiřuješ? Já jsem na to zvyklý, protože už jsem to zažil v různých reprezentačních výběrech. Všude jsem byl totiž nejmladší... Pokud jde o povinnosti, jsou to obvyklé záležitosti: nošení pití, balónů atd.
rozhovor
Martin Kříž
V letošní sezoně hraješ za juniory, za A-tým, do toho tréninky... Volného času moc nemáš, nevadí ti to? Je pravda, že volna moc nemám. Když nehrají junioři a hraju s A-týmem, tak je volná neděle, ve všední den je každé odpoledne trénink. Já ale vůbec nelituju toho, jak to je. Vím, že pokud chci něčeho dosáhnout, musím volný čas oželet. Co bereš jako největší plus z toho, že můžeš trénovat s A-týmem? Určitě mi to dává hodně zkušeností. Teď je to pro mě trochu těžší v tom, že jsem se začal přeučovat na jiný post: z pozice 4 na pozici 3. Snažím se s tím ale vyrovnat. Ztotožňuješ se s touto změnou? Jsem s tím naprosto smířený. Na pozici 4 nemám výšku. Jsem rád, že jsem se dostal už teď do A-týmu a začal se přeučovat v 16 letech. Dokážeš říci, na čem musíš nejvíc pracovat? Určitě bych měl zlepšit práci nohou, rychlost, a hlavně střelbu z dálky. Kdo ti v týmu Beksy nejvíce pomáhá? V celém týmu to klape úplně super. Když něco potřebuju, pomůže mi kdokoliv. Nejvíc jsem si ale sedl asi se Sykym (Martin Sýkora – pozn. aut.). Za co tě spoluhráči nejvíce chválí, a naopak, za co tě nejvíce kárají? Ježíš (směje se). Když se mi něco povede, tak mě pochválí. A že by mě kárali? To nemůžu říct. V minulém domácím utkání proti Nymburku jsi šel na hřiště poměrně brzy. Překvapilo tě to? Když trenér řekl, že mám jít na hřiště, byl jsem dost překvapený. Snažil jsem se na to ale nemyslet, soustředil jsem se jenom na to, co a jak mám dělat. Asi jsi ani nestihl být nervózní, že? No, prvních dvacet vteřin jsem byl nervózní hodně. Pak to ze mě ale jakž takž spadlo. Prozradíš nám, jaké jsou tvé basketbalové sny? Musím říct, že tuhle otázku nemám moc v oblibě. Já to beru ze dne na den, nepřemýšlím nad tím. Takže žádný basketbalový sen nemáš? (přemýšlí). Asi jo, ale nerad o tom mluvím. Chtěl bych si to nechat pro sebe.
rozhovor
Martin Kříž
Chytáky Tomáše Tótha Tomáš Tóth se ptá, Martin Kříž odpovídá...
Kolik má kopa částí? „Cože? Kopa částí? Asi chceš číselný údaj... 60?“ Správná odpověd: 60 Znáš největší prvočíslo? „Neznám.“ Správná odpověď: Nejvyšší známé prvočíslo k červnu 2008 je 232582657-1 (toto číslo má 9808358 číslic). Jakou rozlohu má ČR? „Kolem 74 tisíc kilometrů čtverečních. Zeměpis je jeden z mých oblíbenějších předmětů, takže vím, že to je nějak takhle.“ Správná odpověď: 78 867 km² (113. na světě), z toho 2% vodní plochy. Kolik hráčů hraje vodní polo? „Tenhle sport jsem viděl, ale že bych někdy počítal hráče, to ne. Tipnu 12.“ Správná odpověď: Hry se za každý tým účastní 6 hráčů a brankář, celkem je v družstvu 13 hráčů. Jak se jmenují včelí medvídci ze stejnojmenného večerníčku? „To byl můj nejoblíbenější večerníček. Brunďa a druhýho nevím.“ Správná odpověď: Čmelda a Brunda Kolik let je Michaelu Jordanovi a kolikrát vyhrál NBA? (směje se). „NBA vyhrál šestkrát. A kolik je mu let? Kdysi jsem o něm psal, když jsem dělal prezentaci o hráčích NBA. Je mu asi 39 let?“ Správná odpověď: Michael Jordan se narodil 17. 2. 1963. Svůj tým dovedl šestkrát do finále NBA (v letech 1991, 1992, 1993, 1996, 1997 a 1998), ve všech šesti případech Bulls finále vyhráli a Jordan byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem finálové série. Kromě toho byl také pětkrát vyhlášen nejužitečnějším hráčem NBA za celou sezónu: 1988, 1991, 1992, 1996 a 1998. Vyjmenuj co nejvíce ze sedmi trpaslíků. (vyprskne smíchy). „Poslední byl Šmudla, pak myslím Kejchal. Nevím, Sněhurku jsem viděl asi jenom jednou, a to ještě v parodované podobě, takže víc jich dohromady nedám.“ Správná odpověď: Kejchal, Brumla, Klimba, Stydlín, Hopla, Doktor a Šmudla.
rozhovor
Martin Kříž
Kolik bodů čítá světový rekord Romana Šebrleho v desetiboji? „Kolem devíti tisíc? Počkej, desetiboj... Přes deset tisíc to snad nebude, co? Já dám interval: devět až deset tisíc.“ Správná odpověď: 9026 bodů z Götzisu 2001. Jaká je nejsilnější karetní kombinace v pokru? „Královský flush? Ne, počkej, počkej...“ (podpírá si hlavu a usilovně přemýšlí). „Asi jo, nechám to tak.“ Správná odpověď: Royal flush je v pokeru nejvyšší výherní kombinace. Sestavená je z postupky s esem, všechny karty ve stejné barvě. Jak se jmenuje Česká miss 2009? „Nedávno jsem to četl na internetu, ale na jméno si nevzpomenu.“ A líbila se ti aspoň? „Ale jo“ (směje se). Správná odpověď: Českou Miss 2009 se stala pětadvacetiletá modelka z Třeboně Iveta Lutovská. Doplň přísloví: Jedna vlaštovka... (pokládá hlavu na stůl a hlasitě se směje) „Kdybys řekl nějaké jiné... třeba Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, nebo Lepší vrabec v hrsti... to bych věděl. Ale jedna vlaštovka... daleko nedoletí?“ (pořád se směje). „Asi to opustíme a já si to pak přečtu ve správných odpovědích.“ Správná odpověď: Jedna vlaštovka jaro nedělá.
PĚTKRÁT „BUĎ, ANEBO“ MARTINA KŘÍŽE
➊ Alpy nebo Kanárské ostrovy? Kanárské ostrovy. Opalování na pláži je pro mě nejlepší relaxace.
➋ Hokej nebo fotbal? Hokej. Je akčnější, líp se na něj kouká než na fotbal.
➌ Blondýny nebo brunety? (směje se). Tak abych někoho neurazil... Blondýny.
➍ Audi nebo Škoda? Audi. Mají hezčí design.
➎ NBA nebo Euroliga? Euroliga. NBA je hezčí na koukání, ale Euroliga se mi zdá bojovnější a je v ní větší důraz na obranu.
zpověď
Jak je neznáte aneb Zpověď Petra Bohačíka
Petr Bohačík Jsem kliďas. Do určité míry
PETR V ŽIVOTĚ... Jaké vlastnosti tě nejvýstižněji charakterizují? Já o sobě nerad mluvím (pousměje se). Jaký já jsem... Myslím, že se snažím být dochvilný, myslím, že jsem kliďas – teda do určité míry (znovu se směje). Jsou situace, kdy vybuchne každý, ale mně se to stává minimálně. Taky bych řekl, že jsem rodinný typ. Na rodinných vztazích mi hodně záleží. Prozradíš svou největší neřest? Možná lenost. Hodně věcí odkládám. Ne vyloženě až na poslední chvíli, ale ani je neudělám hned. Říkám si, že to stačí za chvíli. Do takového stadia, aby mi to nějak komplikovalo život, to ale nezachází. Za co nejraději utrácíš? Když už musím něco zvolit, tak asi řeknu oblečení – normální, klasické, na volný čas. Není to ale žádný extrém. A potom bych ještě řekl jídlo. Jsem trošku na sladkosti. Někdy zajdeme s přítelkyní do kavárny na větrníček (usměje se). Co tě zaručeně rozesměje? Moji psi (pohotově). Máme dva trpasličí pudly a je s nima velká sranda. Stači se na ně podívat a už se směju... Když byla Suzy ještě štěně, třeba se nám stalo, že domů přišly volební lístky, položil jsem je v obýváku na stůl, a pak jsme je našli po celém pokoji roztrhané na centimetrové kousíčky (pobaveně). Asi chtěla jít volit. A naopak, existuje něco, co tě vždycky naštve? Nevím, jestli vyloženě naštve... Naštvaný bývám po nepodařeném zápase. Když se prohraje, když hraju špatně, tak nemám dobrou náladu. Dokážeš popsat, jak by vypadal tvůj ideální den? Nechci vypadat jako lenoch (rozesměje se). Ideální den bych prožil na dovolené. Dobře se vyspat, vstávat bez budíku, dát si dobrou sladkou snídani a pak zajít s přáteli na pláž, to se mi líbí. Měl by to být takový bezstarostný den. Snažím se, abych si takhle udělal každou letní dovolenou. Úplně vypnu, zapomenu na veškeré problémy a výborně se odreaguju. Prozradíš své životní motto, máš-li nějaké? Snažím se všechno dělat naplno. Někdy to jde, někdy ne, ale to je život. Vždycky se dařit nemůže.
zpověď
Jak je neznáte aneb Zpověď Petra Bohačíka
PETR A BASKETBAL...
Jaký okamžik tvé kariéry považuješ za zlomový? U mě to bylo v první řadě rozhodnutí hrát basketbal. Začal jsem totiž až ve čtrnácti letech, do té doby jsem hrál fotbal. V žácích jsem byl vyšší než rozhodčí (směje se). Lidi na mě pořád pokřikovali: „Co tam dělá ten dorostenec?“ Jednou, ještě na základní škole, za mnou přišel učitel, že mu volal někdo z týmu Gymnázium Hladnov, jestli neví o nějakém hráči. Od něj jsem dostal kontakt na trenéra a takhle jsem začal hrát basket. Bylo to vyloženě kvůli výšce, měl jsem tehdy kolem 190 cm. Jelikož jsem byl vyšší než moji spoluhráči, docela mi to šlo – měl jsem doskoky, dával jsem body zpod koše... Pořád to ale nebylo ono. Měl jsem velké štěstí, že přišel trenér David Odehnal, bývalý ligový hráč Ostravy, který se mi začal věnovat. V neděli odpoledne mi třeba poslal sms, co dělám, jestli si nechci jít zastřílet do haly. V tréninku byly vidět velké pokroky, od té doby mě basket začal maximálně bavit. Který trenér tě nejvíce ovlivnil? Na začátku mé kariéry to byl právě David Odehnal, potom v lize František Rón. Všiml si mě, po přestupu z Hladnova do NH Ostrava mi dal šanci a prostor v lize. Díky němu jsem si mohl zkusit Mattoni NBL, pořád na sobě pracovat a postupně se zlepšovat. Na kterého spoluhráče nejraději vzpomínáš? Neřeknu jednoho hráče. Vzpomínám na celý tým, který byl v Ostravě v době, kdy jsem tam přišel. Byli tam Jarda Prášil, Martin Ides, Zbyňa Pospíšil, první rok Mike Mitchell... Tenhle tým mi vyloženě sedl. Tenkrát jsem se začal prosazovat v lize, se všema klukama se mi hrálo moc dobře! Dáváš při utkání najevo emoce, nebo je dokážeš skrýt? Já myslím, že nějaké emoce najevo dávám, úplně skrýt je nedokážu. Musím říct, že třeba zbytečně diskutuji s rozhodčími (pousměje se). Býváš nervózní? A pokud ano, čím se uklidňuješ? Před každým zápasem je člověk trošičku nervózní, i když nejde o nic přehnaného. Jiné to ale bylo třeba v reprezentaci: když jsem nastoupil v prvním utkání v Estonsku před plnou halou, byla výška nervozity jiná než obvykle... Co bys dělal, kdybys nebyl profesionálním basketbalistou? To nevím... Jsem vyučený tesař, ale už jsem delší dobu ze školy, takže si moc nedokážu představit, že bych dělal tuhle práci. Já jsem vždycky pevně doufal v to, že budu hrát basketbal, který mě opravdu hodně baví. A na závěr hypotetická situace. V hodně důležitém utkání tvůj tým prohrává o jeden bod a po technické chybě soupeře má možnost těsně před koncem střílet 2 trestné hody. Vezmeš na sebe odpovědnost, nebo ji přenecháš někomu jinému? Záleželo by na tom, jak bych se v tom zápase cítil, jakou bych měl roli v týmu... Co si vzpomínám, většinou jsem důležité šestky dával, i když jich nebylo moc. V minulé sezoně se mi to povedlo v Děčíně. Teď se mi o tom ale těžko mluví, když mám v letošní sezoně šestky 60% (hořce se pousměje).
klub
Východočeský basketbal
Představujeme partnerské kluby
BC Spartak
Rychnov nad Kněžnou Počátek basketbalu v Rychnově nad Kněžnou je spojen s rokem 1939, kdy Karel Bořek, profesor gymnázia, nechal zhotovit ve školní tělocvičně koše a studenty seznámil s pravidly hry. První oficiální zápas se uskutečnil 30.11.1940 v Hradci Králové s týmem Rapaťáci HK a domácí zvítězili 25:24. Od roku 1941 byl Rychnov účastníkem pravidelných soutěží. Utkání se hrála v jízdárně rychnovského zámku a toto prostředí se stalo na dlouhá léta domovem místních basketbalistů. V sezoně 1942-43 hrál Rychnov divizi, což byla druhá nejvyšší soutěž, a beze ztráty bodu ji vyhrál. Postoupil do kvalifikace o 1. ligu, která se hrála 16. a 17. 5. 1943 na domácím hřišti – v zámecké jízdárně ji vidělo během dvou dnů neuvěřitelných 2500 diváků! Radovat z postupu se však nemohli. Koncem srpna 1944 bylo rozhodnuto o rozšíření 1. ligy na 16 družstev, a tak následoval další kvalifikační turnaj, tentokráte v Praze – a zde už Rychnovští nezaváhali. Pro sezonu 1943-44 se stali účastníky 1. ligy, nejvyšší soutěže, která se v té době na našem území hrála.
PO VÁLCE... Po válce se hrála krátce národní liga a po reorganizací soutěží v padesátých letech došlo i k tomu, že v Rychnově basket skončil. Obnoven byl v roce 1955 pod názvem Spartak RK a družstva hrála v krajských soutěžích s krátkými výjimkami až do počátku devadesátých let. Období let 1993-2003 je spojeno s účastí Rychnova ve 2. lize a v sezoně 1996-97 tuto soutěž vyhrál. Právo účasti v nejvyšší soutěži však z ekonomických důvodů nevyužil. V té době oblékali rychnovský dres hráči, jejichž jména jsou v basket-
balovém světě dostatečně známá: například Jiří Welsch (český reprezentant, dnes hrající ve špičkovém španělském klubu Unicaja Málaga), Věroslav Sucharda, David Musil, Lukáš Houser, Radek Svoboda, Luboš Stria a další. Po sestupu do 3. ligy v roce 2003 následovalo období útlumu, které vyvrcholilo až pádem do krajské Východočeské ligy v roce 2006. Hned v následující sezoně se tým vrátil zpět do celostátní soutěže, ale je odkázán pouze na boje o záchranu.
Závažným problémem je zanedbání práce s mládeží, neboť do soutěží 2009 – 10 jsou sice přihlášena tři družstva dospělých, avšak jinak je v přípravě pouze družstvo minižáků, které do soutěží zasáhne nejdříve příští sezonu. Přitom Rychnov byl řadu let solidním účastníkem dorostenecké ligy staršího dorostu a týmem prošli i takoví hráči, jako Jan Tomanec, Petr Kunst, Zdeněk Hanzlík ml. či Tomáš Vošlajer (dnes člen pardubického A-týmu v Mattoni Národní basketbalové lize).
portrét
Pardubická mládež
Michal Zikuda Díky basketbalu znám mnoho zajímavých lidí Věk: 17 let Kategorie: extraliga U18 (junioři)
Výška: 197 cm Pozice: křídlo, post
Jak bys vyjádřil svůj vztah k basketbalu? K basketbalu jsem se dostal nejspíš díky otci, který hrával už dříve také za tým BK Pardubice, proto si myslím, že hlavní zásluhu na tom má on. V současné době si život bez basketbalu ani nedokážu představit. Dokážeš říci, v čem všem tě basketbal pozitivně ovlivňuje? Díky basketbalu znám mnoho zajímavých lidí. Celkově mi basketbal zásadně změnil život už jen z toho hlediska, že díky němu se většina mého volného času stala minulostí. Jaký je tvůj nejhezčí basketbalový zážitek? Moc jich prozatím není, ale i tak můžu být vděčný alespoň za to, že jsem byl zatím přítomen na všech mistrovstvích České republiky v kategoriích, které jsem hrál. Kdyby sis mohl vybrat, zda zvolit kariéru profesionálního basketbalisty nebo nějaké studium či práci, co by to bylo a proč? Role profesionálního basketbalisty by se snad zamlouvala každému mého věku zajímajícímu se o basketbal, nicméně pouze basketbalem se živit asi nelze. Proto se budu snažit vydržet u něj co nejdéle a zároveň i studovat. Který hráč z pardubického A-týmu se ti herně nejvíce líbí, nebo jej případně považuješ za svůj vzor a chtěl bys k němu přiblížit svoji hru? Snad každý z A-týmu si zaslouží můj respekt a uznání, někteří však méně než ti druzí. Celkově výkonnostně se mi zamlouvá Petr Bohačík, který má jak silový nájezd, tak dokáže i vystřelit z tříbodové vzdálenosti.
Michal Zikuda očima trenéra Oldřicha Zdobinského „Michal je pracovitý hráč s dobrým somatotypem, který má největší handicap ve fyzické síle a ve střelbě – i když je pravda, že jeho úspěšnost střelby se v poslední době zlepšila. Pokud by na tomto ještě více zapracoval a výrazně se zlepšil, určitě by mohl pomýšlet na basketbal velmi slušné úrovně. V současné době je silnější v obraně než v útoku, kde je jeho nejsilnější zbraní jednoznačně nájezd do koše. Zároveň bych řekl, že mezi jeho přednosti patří i to, že dokáže o hře přemýšlet. Nedostatek fyzické síly umí nahradit dobrou myšlenkou.“
Generální partner
Hlavní partneři
Mediální partneři
Partneři
