6 / 2012
BEKSA
magazín
V KVĚTNOVÉM ČÍSLE
BEKSA MAGAZÍNU NALEZNETE • • • • • • •
FotoEcho play-off 2012 Štafeta: Martin S. zpovídá Jursu Desetkrát s Marcusem Arnoldem Svět Martina Šorfa Nikdy nepřestávej věřit Východočeský basketbal Mládež v sezoně 2011/12
aktuálně
FotoEcho play-off 2012
BK JIP PARDUBICE Mattoni-liga: Jen jedna série… Na pouhých pět utkání se smrsklo účinkování pardubických basketbalistů v play-off Mattoni NBL 2012. Beksa, čtvrtý tým po dlouhodobé části, padla s Kolínem, po nadstavbě pátým, v dramatické čtvrtfinálové sérii 2:3 na zápasy a v tuzemské soutěži skončila na 5. místě. O sérii už bylo napsáno mnohé, v BeksaMagazínu vám předkládáme malé fotoohlédnutí za brzkým koncem sezony.
aktuálně
FotoEcho play-off 2012
zpověď
Štafeta
Martin Skřivánek se ptá, Jiří Černošek odpovídá
Nej zážitek? Mač proti Yaovi Jak to bylo s tebou a basketbalem v samých začátcích tvé kariéry? Zakutálel se míč k tobě, nebo jsi ho objevil sám? Já jsem začínal v Kopřivnici s házenou, ale když se u nás postavila nová škola, tak tam byly dvě tělocvičny na basket. I kvůli tomu jsem přesedlal na basketbal. Pro basketbal a jednotlivé hráčské pozice jsou rovněž důležité somatické parametry. Kdy ti bylo jasné, že nebudeš malý a rozhodnutí pro tento sport je to správné? Asi v sedmi letech, když bylo první školní focení. Můj děda i táta měli ke dvěma metrům, takže to mám v genech. Vytvoř, prosím, slovně vykreslenou mapu tvé dosavadní basketbalové cesty. Mohl bys jednotlivé zastávky vyjmenovat a jednou větou je zhodnotit? Takže: 1. Brno - s odstupem času na něj vzpomínám raději a raději. Hráli jsme pořád nahoře, občas nějakej večírek, prostě paráda. 2. Prostějov - trápená. 3. Liberec - super lidi, super tým, super příroda..4. Brno - návrat po letech a velké zklamání. 5. Pardubice - musím říct, že jsem si tady basket užil. Medaile, evropský pohár, bylo to super. Divácká kulisa se s přesuny na jednotlivá utkání mění jak počasí. Jaký vliv mívá obecně divácká bouře na tvůj výkon? Myslím, že každému se hraje lépe, když je v hale plno a lidi fandí. Podle mě lidi z pardubického klubu dělali maximum, aby fanoušci chodili.
zpověď
Štafeta
Vzpomeneš si na svůj nejsilnější tuzemský i mimotuzemský basketbalový zážitek? Asi to bylo před deseti lety na univerziádě, když jsme v Číně hráli před narvanou halou s domácím týmem. Tenkrát byl v týmu Yao Ming a další dva kluci s NBA a my hráli vyrovnaný zapas. Na to moc rád vzpomínám. Znám tě jako velkého pohodáře. Jsi v pohodě pořád, nebo to jenom hraješ? Třeba v 5 hodin ráno, když se vzbudí tvoje dcera Elenka a chce si povídat? Já to jen hraju, abych tě naštval. A když mě Elenka vzbudí, tak jí řeknu, že má taky maminku, otočím se a spím dál. Mimochodem, s ženou jste vybrali krásné jméno pro svoji dceru. Vší z jakého jiného jména vzešlo a jaký je jeho význam? Z řeckého Helena, anglického Eleonora, ruského Jelena. A znamená světlo, ale to bys měl vědět, ne? Vím o tobě, že dobře vaříš. Rád bych ochutnal tvoji pověstnou svíčkovou. Jsi samouk, nebo jezdíš někam na kurzy? Já jsem samouk. Mám doma výbornou kuchařku a z ní občas něco ukuchtím. Ale na kurs Zdeňka Pohlreicha bych určitě zašel. Vzpomeneš si na nějakou úsměvnou historku z týmových cest? Moc jich není. Naposledy, když jsme sjeli z dálnice a pokračovali někam na konec světa, tak autobus zastavil a nabral nějakého stopaře, který stál vedle pole mezi stromy. Nevím, co ten pán tam dělal, ale až po příjezdu do Prahy jsem zjistil, že jsi to byl ty - když ses umyl a zkulturnil. Posloucháš kvalitní muziku, o čemž jsem se sám přesvědčil nedávno, kdy jsme vyrazili na koncert. Jaká byla Mettalica v Praze? Koncert byl neuvěřitelnej. Kluci do toho prali, jako by jim bylo dvacet, fakt pecka. Moc se mi to líbilo. Cesta byla fajn, dvě plný auta a na každý benzínce zastávka, aby se Zbyňa mohl najíst.
dotazník
Desetkrát s Marcusem Arnoldem
Vodnář, který neplave ➊ V jakém znamení horoskopu jsi narozen a v čem to odpovídá skutečnosti? Moje znamení je Vodnář. Nevyznám se tolik ve znameních horoskopu, abych věděl, co pro která znamení je typické, ale určitě to nějak souvisí s vodou. A co se týče mého vztahu k vodě, mám ji rád, rád ji piju, ale neplavu v ní. Nejsem moc dobrý plavec.
➋ Co je na světě tvým největším nepřítelem? Nemá m rád kriminální činy - krádeže, vraždy… Prostě když někdo někomu ublíží, nebo něco někomu ukradne. To mi přijde úplně otřesné. Loni v létě v USA se mi stalo, že mi někdo ukradl ze skříňky u tělocvičny všechny moje věci, které jsem tam měl: kreditní kartu, telefon, ipod… Byl jsem hodně naštvaný. Asi nevěděli, komu to berou, viď. Kdybys toho Tenhle zloděje chytil, volal bys policii, nebo bys vzal spravedlnost do svých rukou? Vzal bych ji do mých rukou. případ řešila policie a vyřešila ho velice zdatně. Zloděj se totiž pokusil použít již zablokovanou kreditní kartu a bylo snadné ho vypátrat.
➌ Proč je KRÁSNÉ s tebou žít? Já nevím... Protože myslím, že jsem dobrý člověk, že je se mnou zábava, jsem uvolněný a pohodový. A taky třeba proto, že doma v Americe mám obrovskou televizi, krásný gauč, lednici plnou jídla, videohry… Myslím, že to jsou důvody, které každou ženu přesvědčí.
➍ Proč je OBTÍŽNÉ s tebou žít? Já nevím. Já fakt nevím. Dobře, zkusím to. Nejsem úplně nepořádný člověk, ale rozhodně se nedá říct, že jsem typ, který když vidí někde nepořádek, tak hned sáhne po mopu, aby všechno uklidil.
➎ Na jaký svůj sportovní výkon jsi nejvíce hrdý? Tahle odpověď by se dala rozdělit do dvou oblastí. Co se týče basketbalu, napadne mě spousta momentů, na které si vzpomenu a na které jsem hrdý, takže ti řeknu příběh z trošku jiného soudku. Půjde o příhodu z baseballu. Když jsem byl malý, hrál jsem také baseball. Jednou jsme hráli zápas, po kterém jsme mohli postoupit do finále. Před náma byl poslední ining, měli jsme dva vyautované hráče, takže chyběl poslední, abychom skončili. Skóre bylo 3 bally 2 striky, tzn. další míček musel rozhodnout. Buď aut, nebo dobrý odpal. Poslední šance pro náš tým. (vzrušeně vypráví) Zní to jako v pohádce, já vím, ale opravdu to tak bylo. Vzal jsem si pálku, pořádně jsem se nadechl a bum – jak myslíte, že to dopadlo? Dal jsem homerun. Byl to nejdelší homerun, jaký jsem kdy odpálil. Následovalo obrovské nadšení, doslova šílenství. Teda na naší straně, děti na druhé straně brečely. Můj strejda byl zároveň můj kouč a byl na mě hrozně hrdý. Skutečně to byl velice silný zážitek, na který si doteď pamatuju. Byl to velký zápas.
dotazník
Desetkrát s Marcusem Arnoldem
➏ Čemu ses naposledy od srdce zasmál? Nedávno jsem se koukal na dvd, na svoji nejoblíbenější komedii, která se jmenuje Chris Roc. Je to sice staré dvd, ale mám ji opravdu rád. Proč? Nechci tady říkat nějaké sprosťárny. Snažím se přijít na nějaký dobrý příklad, který by se dal publikovat i pro mladší čtenáře… Přemýšlím… Ne, to fakt nejde.
➐ Co tě naposledy dojalo k slzám? Naposledy to bylo moje zranění kolene. Sice jsem brečel, protože já nebrečím, ale hodně to bolelo a hlavně to byla dost těžká situace, protože jsem nemohl hrát a pomoct týmu. Bylo to hodně frustrující.
➑ Kdo a čím tě naposledy napálil? Na konci sezony na tréninku. Začali jsme trénovat a mně se furt zdálo, že mám něco v botě. Musel jsem se zout a zjistil jsem, že mi tam někdo hodil minci. No, vzhledem k tomu, že na tyhle vtípky je u nás Tomáš (Tóth), podezírám jeho.
➒ Pokud bys měl kouzelný prsten, do jaké pohádky by ses vydal a jakou postavou bys chtěl být? (vedle sedící Maurice Hampton vyhrkl: Harry Potter). No, to by nebylo špatný, ale asi byl zvolil Batmana. On má spoustu nejrůznějších pomůcek, má kolem sebe věci, které toho hodně umí. A taky má krásný rychlý auto. Prostě se má dobře.
➓ Kdybys nehrál profesionálně basketbal, v jakém oboru (sportovním a mimosportovním) bys mohl vyniknout? Kdyby to byl sport, určitě by šlo o baseball, který jsem hrál za mlada a myslím, že mi docela šel. Mimo sport by mě bavilo pracovat s dětmi. Mám je rád. Jeden rok jsem pracoval v zařízení s problémovými dětmi, což pro mě byla zajímavá zkušenost. Práce s dětmi, které se setkaly se špatným osudem, nebo mají nějaké problémy, by mě určitě naplňovala.
můj svět
10 otázek a 10 odpovědí vedoucího týmu Martina Šorfa
Pirát silnic Když ráno vstaneš, co tě napadne jako první? Že bych ještě spal. Ale to mě samozřejmě napadne až po určité době, kdy už začnu vnímat okolí. Ne, vážně. Dost často je mojí první ranní myšlenkou, jaké je asi počasí, protože když je venku pěkně a slunečko, hned se vylézá z peřin lépe. Z toho vyplývá, že hrozně nerad vstávám v zimních měsících, kdy není moc vidět. Ostatně myslím, že skoro každý nerad vstává do tmy.
Když večer usínáš, o čem přemýšlíš? To dost závisí na tom, jak moc jsem unavený. Někdy si večer plánuju, že až ulehnu do postele, budu si nad něčím přemýšlet, ale najednou je ráno – a já po probuzení zjistím, že mi to s tím přemýšlením nějak nevyšlo. Ale když je prostor na večerní rozjímání, hodně často přemýšlím (nečekaně) o basketbale.
V čem jsi realista a v čem snílek? Realista jsem asi ve vnímání současného stavu v České republice, v tom, že žijeme v prostředí, ve kterém bují korupce, nespravedlnost a spousta dalších věcí, kvůli kterým se po revoluci z bohatého státu s chudými lidmi stal chudý stát s chudými lidmi. I když na druhou stranu, přes to všechno si myslím, že zas tak špatně se v dnešní době nemáme a při určitém úhlu pohledu by se dalo říci, že jsme si nikdy nežili tak dobře, jako teď. Samozřejmě by ale mohlo být i lépe. Teď si možná trošku odporuji, ale každý se v tom vyznejte jak chcete. Snílek v tom, že to může být lepší a že opravdu přijde nějaký Zorro mstitel, který zatočí z korupcí. (rozhovor vznikal den poté, co byl zatčen David Rath – pozn. aut.).
Co děláš, když tě přepadne špatná nálada? A to se mi taky stává? Když se necítím nejlépe, tak se snažím dostat buďto do prostředí lidí, nebo do situace, která mě pobaví, rozesměje, prostě přivede na jiné myšlenky. Smích je asi opravdu nejlepší lék na všechny starosti.
můj svět Vyjmenuj tři věci, které ti jdou fakt dobře. To bude těžký, říct jenom tři… Teď je otázka, jestli mám vyjmenovat tři věci, které mi jdou opravdu dobře, nebo tři věci, o kterých si myslím, že mi jdou opravdu dobře, což může být dost velký rozdíl. Poraď si. Myslím si, a kolegové to zajisté dosvědčí, že umím kvalitně, levně a výhodně nakupovat zboží všeho druhu (autor dosvědčuje, nicméně dodává, že nikdo z kolegů již u Martina raději nenakupuje, protože jeho marže dosahují nebeských výšin )). Co říct dál? Třetí věc už vím, ale co mám dát jakou druhou věc…? Tak dej nejdřív tu třetí na druhé místo. To nedám, já chci, aby to tím třetím končilo. Takže druhá věc: Myslím si, že jsem docela manuálně zručný a dokážu si poradit s mnohými úkoly, ať už z oblasti vaření, sváření, dřevovýroby, kovovýroby, zvládnu i opravit záchod, tekoucí umyvadlo, smontovat skříň, přišroubovat poličku a další. No vidíš, chtěls tři, a teď jsem ti jich vyjmenoval asi deset. A ještě třetí věc? Jestli mi jde ještě něco dobře, to by spíš měla říci moje přítelkyně. Můžeme jí zavolat a zeptat se? Ne.
Co považuješ za osmý div světa? Fakt nevím… Já bych asi nevyjmenoval ani těch prvních sedm. Skoro každý den se setkávám s věcmi, které mě dokáží neskutečně zaskočit a překvapit, s věcmi, u nichž si říkám, že to snad není možné. Když nad tím teďka tak přemýšlím, většinou to je na nějakých úřadech, takže by se dalo vlastně říci, že takovým osmým divem světa, alespoň českým divem světa, by mohl být byrokratický aparát, který tady máme dovedený opravdu k dokonalosti.
Jsi rebel, nebo se řídíš pravidly? Záleží na dané situaci, ale spíš se řídím pravidly, byť za dobu, co jsem v Pardubicích, jsem především za volantem tomuto příliš nedostál. Tak jezděte si 90 mimo obec s koněm na kapotě, to se fakt nedá.
Koho z BK JIP Pardubice by sis vzal s sebou na pustý ostrov a proč právě jeho? Počkej, já se podívám na soupisku. Vlastně nad čím přemejšlím – Marcuse, s ním bych se v pralese nebál. Nebo bych si vzal s sebou Martina Skřivánka (kondiční trenér), protože když si vzpomenu, jak na rozlučce s loňskou sezonu lezl v pokročilých nočních hodinách po sloupech restaurace Blériot, tak mě napadlo, že je to vlastně prototyp moderní verze Tarzana.
Jaký titulek by sis o sobě jednou rád přečetl v novinách? Úvodem bych chtěl říci, že doufám, že to bude už brzo. To je na tobě, Rendo, něco poslat novinářům. Tak třeba… Zápas BK JIP Pardubice musel po vyloučení obou trenérů dokoučovat vedoucí družstva Martin Šorf, který řídil úžasný obrat v téměř ztraceném utkání a dovedl tak tým Beksy k vítězství. Martine, to nevydá na titulek, ale na celý odstavec. Aspoň bude ten titulek dost velkej a všichni ho uviděj.
Proč tak rád odpovídáš na otázky v dotaznících? Proto, abych se už konečně dostal do toho titulku. Dokonce i často trpělivě odpovídám na dotazníky různých společností, které dělají různé telefonické průzkumy - teda v případě, že mě dané téma zajímá.
aktuálně
Pardubická mládež
Zlaté období pokračuje BK Pardubice U11 (trenér Jan Procházka) Skvělý bronz, ale… Třetí místo jedenáctiletých minižáků je určitě skvělým výsledkem celého týmu. Je třeba ho však hodnotit velmi střízlivě, protože zdaleka na všichni hráči mají „bronzovou“ úroveň a za základními hráči týmu o mnoho zaostávají. Navíc ne všichni hráči týmu jsou zatím kmenovými hráči BK a příliš s ním zatím ani netrénují. Konečný výsledek by měl být pro všechny hráče motivací do budoucna přestoupit natrvalo do Pardubic, pro ty pardubické naopak možností konfrontace se špičkou českého basketbalu a motivací do další tvrdé tréninkové práce. Výhodou týmu naopak je, že většina domácích hráčů je o rok mladších a bude moci startovat v kategorii jedenáctiletých i v příštím roce. Tam by se již měl na jednotlivcích daleko výrazněji projevit náročný tréninkový proces a podíl čistých odchovanců na týmovém úspěchu by měl narůstat. To je základním smyslem celého tréninkového procesu a cestou ke spokojenosti všech hráčů i rodičů z něho. Záleží ale pouze na hráčích a jejich rodičích, jak se k tvrdému konkurenčnímu prostředí postaví, protože zadarmo rozhodně nikdo nic v našem klubu nedostane!
Horní řada zleva: Strniště Matěj – asistent trenéra, Kubec Ondřej – asistent trenéra, Novák Jakub, Horák František, hanzlík Ondřej, Hanzlík Jan, Dvořák Tomáš, Srník Adam, Venzara Aleš, Šrámek Jakub, Vlček Tadeáš, Macek Ondřej, Slowiak Lukáš, Procházka Jan – trenér družstva. Spodní řada zleva: Findejs, Svojanovský Michal, Slowiak Tadeáš, Mareček Jakub, Boháček Lukáš, Kovář Adam, Kovář Šimon.
aktuálně
Pardubická mládež
BK Pardubice U12 (trenér Petr Lipový) Těsně pod stupni vítězů Letošní sezóna byla pro tým U12 jednoznačně nejúspěšnější, i když nám vytoužená medaile unikla na Národním finále o jedno jediné místo. Do Ústí nad Labem jsme odjížděli s velkými ambicemi, posíleni o hráče ze Svitav, Rychnova nad Kněžnou neboLiberce, zápas o třetí místo s Ostravou nám však bohužel nevyšel. Přesto jsme se od loňské sedmé příčky výrazně zlepšili a znát to bylo i v základní části, kdy jsme především s holkami ze Studánky hráli vyrovnaně a ze vzájemných derby si domů několikrát odvezli vítězství. Ostatní týmy jsme zpravidla převálcovali dvojciferným rozdílem ve skóre, což bylo sice občas nudné pro hráče i fanoušky, ale dobrým znamením pro trenéry. Všichni na sobě hodně zapracovali a mají slušně našlápnuto do poslední minižákovské kategorie.
BK Pardubice U13 (trenér Josef Potoček) Po roce opět zlatí Pro letošní rok jsme U13 přihlásili do žákovské ligy kategorie U14, kde kluci získávali cenné zkušenosti, a ač některé zápasy pro nás nedopadly v rámci obdržených bodů příznivě, hrál ročník narození 1999 velice pěkný basketbal. Před kvalifikačními zápasy jsme sehráli několik přípravných zápasů s loňskými účastníky republikového turnaje a naše pozice se rýsovaly v dobrém světle. Kvalifikací jsme prošli bez zaváhání a už jsme se těšili jen na MČR v Hradci Králové, když nám vzdálenost Hradce od Pardubic zaručovala skoro domácí prostředí. V turnaji, kde hraje každý s každým, jsme nezaváhali a až na poslední zápas jsme soupeře převyšovali třicetibodovým rozdílem. Finále o zlato bylo nervózní z obou stran, ale nám díky vyrovnanějšímu kádru se podařilo kluky z Josefova opět porazit. Nervozitu utkání dokresluje dvacet pět nedaných šestek našich hráčů. Takže pro mne a tým U13 skvělá sezona, mnohokrát za ni svému asistentovi Kazikovi Svobodovi a klukům děkuji. Ještě bych ten dík zdůraznil i díky tomu, že se s tímto ročníkem oba loučíme a budeme ho sledovat již jen z povzdálí… Díky, kluci!!!
aktuálně
Pardubická mládež
BK Pardubice U14 (trenér Tomáš Bartošek) Letos až na vrchol Po zisku stříbrných pozic v minulosti jsme letos dokázali postoupit o stupínek výše a získat zlaté medaile. Už od prvních tréninků v srpnu bylo na týmu vidět obrovské odhodlání a píle v tréninku se zlepšit individuálně i týmově, což by nás mohlo dovést k vytouženému zlatu.A protože toto odhodlání, snaha a tréninková píle trvala po celou sezónu, tak se nakonec povedlo. V průběhu sezóny jsme se zúčastnili dvou mezinárodních turnajů, což byl velmi důležitý x faktor. Díky těmto turnajům se mohli naši hráči porovnat s jedněmi z nejlepších hráčů balkánského poloostrova. Je dobré, že tato spolupráce bude pokračovat. Po loňském roce, kdy hráči ročníku 97 ani jednou neprohráli, totéž zopakovali i hráči ročníku 98. Vítězství v extralize U14 právem patří našemu týmu s bilancí 29 vítězství a 0 porážek. I když ne všechna utkání byla odehrána v dokonalém rozpoložení, vždy si můžeme a musíme říci, že je neustále co zlepšovat. Dovolím si však konstatovat, že z celé české špičky jsme udělali největší výkonnostní růst a to nás dovedlo konečně k vytouženému a zaslouženému zlatu.
Stojící zleva: Petric Predrag – asistent trenéra, Lahučký Jakub, Charbuský Jiří, Kantůrek Lukáš, Kratochvíl Martin, Langšádl Ondřej, Štancl Dominik, Čáň Ondřej, Bartošek Tomáš – trenér družstva. Klečící zleva: Skalický Matyáš, Mareček Filip, Pešík Radek, Mňuk Pavel, Karban Tomáš, Zeithammer Patrik, Verner David. Sedící zleva: Brožek Lukáš, Petric Alessandro.
aktuálně
Pardubická mládež
BK Pardubice U15 (trenér Tomáš Bartošek) Těžká obhajoba se podařila Hráči ročníku 97 měli před sebou přetěžký úkol: obhájit pozice z loňského roku. I to se nakonec podařilo, i když to nebyla přímo spanilá jízda králů.Vyšlo to a je to možná cennější, než kdyby všechno šlo jako po másle. Většina hráčů bojovala na dvou frontách, jak v extralize U15, tak i v DL U17. Zde se chlapci otloukávali a střetávali se staršími hráči a vedli si velmi úspěšně. Dokázali postoupit do finále dorostenecké ligy, což mezi hráči ročníku narození 95 je slušný sportovní počin. V žákovské sezóně jsme nezopakovali celou soutěž bez prohry jako vloni, ale ta jediná prohra nám pomohla. Pozvedla náš týmový výkon, a především ten nás nakonec dovedl i ke zlaté obhajobě. Letošní zlato bylo o to cennější, protože muselo být tvrdě vybojováno a vydřeno, dokázali jsme, že jsme velkým tým s maximálním odhodláním a vůlí po vítězství. Ve finále jsme dokázali otočit nepříznivý stav a nezabalili to a to je známka jen velkých týmů – zlatých týmů. Co se týká jednotlivců, tak největší posun udělali pivoti Martin Roub a Karel Formánek, když konečně začali prodávat své centimetry. A mentálně postupně dozrává i křídelník Jiří Tkáč, který stabilněji začíná uplatňovat svůj bezesporný pohybový talent od Boha. Bohužel jsme si připsali i ztráty. Tou největší bylo komplikované zranění Vojty Nalevanka, ale i to nakonec dobře dopadlo a Vojta si mohl převzít zlaté medaile s týmem za aktivní účast ve finále. Tým se přesouvá do starší věkové kategorie, kde se bude bít o místo na palubovce s hráči ročníku 96. Věřím, že to hráče opět posune individuálně kupředu a bude záležet jen na nich, jak se prosadí v extralize U17 a, doufám, i v nové reprezentaci U16, která bude sestavena právě pro tento ročník – typy, figury a hráče na to rozhodně máme.
Stojící zleva: Bartošek Tomáš – trenér družstva, Tkáč Jiří, Lahučký Jakub, Habětínek Adam, Havlín Kryštof, Langšádl Ondřej, Formánek Karel, Roub Martin, Hanus Michal, Večeřa Miroslav, Procházka Jan – asistent trenéra. Klečící zleva: Charbuský Jiří, Kantůrek Lukáš,Skalický Matyáš, Dašek Filip, Brožek Lukáš, Petric Alessandro. Ležící zleva: Kudrna Vojtěch, Nalevanko Vojtěch.
aktuálně
Pardubická mládež
BK Pardubice U17 (trenér Jan Procházka) Potvrzení tuzemské dominance Předsezónní prognózy pasovaly naše kadety do role jasných favoritů, ale při přeřazení Jiřího Šouly s Martinem Peterkou do vyšších kategorií všichni soupeři věřili, že budou na rozdíl od dřívějších let porazitelní. Tyto předpoklady dokonale naplnila Slezská Ostrava a v základní části oba vzájemné duely těsně vyhrála. Ani to jí ovšem nestačilo na konečné první místo v dlouhodobé části soutěže a tím i právo pořádat závěrečný turnaj mistrovství ČR, protože nečekaně, na rozdíl od našeho týmu, prohrála několik „lehčích“ duelů. Závěrečný turnaj a několik zápasů základní části extraligy již odehráli naši hráči v plné sestavě s cílem obhájit mistrovský titul a ačkoli se ostravští hráči ukázali jako skvěle připravený soupeř, rozhodující chvíle rozhodujícího zápasu sezóny nezvládli a po tuhém boji naděje na prvenství v samém závěru zápasu ztratili. Byl to ale nejobtížnější ze všech 4 titulů posledních let, a proto i titul nejcennější. Vzhledem k letošnímu umístění všech dalších týmů našeho klubu ale všichni zároveň věříme, že by se série triumfů našich kadetů mohla ještě prodloužit.
Stojící zleva: Procházka Jan – trenér družstva, Nalevanko Vojtěch, Kudrna Matěj, Šoukal Tomáš, Peterka Martin, Škranc David, Richtr Přemysl, Hanuš Jakub, Rovenský Lukáš, Šoula Jiří st. - asistent trenéra. Klečící zleva: Kudrna Vojtěch, Tkáč Jiří, Havránek Petr, Půlpán Viktor, Vlček Jakub, Hanus Michal, Potoček Josef, Šoula Jiří.
aktuálně
Pardubická mládež
BK Pardubice U19 (trenér Oldřich Zdobinský) Před branami Final-4 „Právě uplynulou sezónu nemůžu z hlediska výsledku považovat za úspěšnou. To je nutné si přiznat. V Pardubicích jsme zvyklí na minimálně účast ve F4. Na obhajobu však nutno uvést situaci, kterou mnoho lidí neví nebo rychle zapomíná. Stejnému týmu před sezónou 2010/11 odešel do Nymburku Kříž a tým dokázal vybojovat po třetí příčce po základní části ve F4 stříbrnou medaili. Před letošní sezónou 2011/12 odešel do Španělska Heřman. To znamenalo druhé oslabení na stejném postu 3-4 během jednoho roku. To už tým nezvládl a nakonec vypadl v play-off. Po nijak dobrém začátku sezóny se ve druhé polovině dokázal vyšplhat i na druhé místo tabulky. To bylo však jen nakrátko. Třetí místo, které by dávalo mnohem větší šance na postup, však ztratil zcela zbytečnou prohrou v Písku a ze čtvrtého místa nedokázal přejít ve čtvrtfinále přes silný tým Brna. Ten pak získal bronzové medaile. Velkou devízou týmu však byl fakt, že velikou herní minutáž dostávali mladí hráči, kteří patřili věkově ještě do kategorie kadetů. A to nemám na mysli jen notoricky známá jména Peterka, Šoula, ale mnoho dalších (Vlček, Škranc, Šoukal, Richtr, Hanuš, Půlpán i Rovenský). Ti tréninkovou konkurenci mezi staršími hráči a nabytou zápasovou zkušenost mohli předvést v Extralize U17, ve které vyhráli základní část a nakonec i F4. Na závěr bych chtěl říci, že práce s tímto týmem mně bavila a věřím, že byla a je smysluplná. Nakonec řada opor ještě v mládežnických kategoriích zůstává a věřím, že řada z nich najde uplatnění v reprezentačních týmech České republiky. Pak také věřím, že v příští sezóně budou ještě silnější než letos. Těm hráčům, kteří se s mládežnickým basketbalem loučí, přeji mnoho úspěchů ve sportovním i soukromém životě a věřím, že na působení v týmech BK Pardubice budou vždy rádi vzpomínat.“
Horní řada zleva: Šponer Pavel, Peterka Martin, Richtr Přemysl, Cejpek Jakub, Šoukal Tomáš, Škranc David, Šimon Jakub. Stojící řada zleva: Zdobinský Oldřich – trenér družstva, Šoula Jiří, Rovenský Lukáš, Hanuš Jakub, Bahník Jiří, Lachman Luboš, Andres Petr, Chalupník Marcel, Půlpán Viktor, Vlček Jakub, Růžička David – asistent trenéra.
aktuálně
Východočeský basketbal
Beksa na trénincích V-Basketu Do Jičína a do Chrudimi se nedávno vydali vybraní hráči BK JIP Pardubice, aby v rámci projektu Východočeský basketbal vedli tréninkové jednotky vybraných týmů mládeže. Jičínské naděje „drilovali“ Lukáš Kotas s Michalem Čarneckým, do sousední Chrudimi se vypravil kvartet Tomáš Tóth, Ondřej Peterka, Corey Muirhead a Zbyněk Pospíšil.
Hodnocení jičínských trenérů Karel Formánek (trenér kadetů U17): „Trénink proběhl ve slušném nasazení a tréninkové morálce, na závěr byl korunovaný autogramiádou pardubických hráčů. Dle mého názoru je tento způsob prezentace našeho sportu krokem správným směrem a bude i do budoucna přispívat k popularitě basketbalu a zájmu mládeže.“ Tereza Mikulová (trenérka minižákyň): „Naše hráčky si trénink vedený pardubickými hráči moc užily. Odnesly si nejen podepsané fotky, ale i zážitky ze setkání. Vyzkoušely si jiná cvičení, která je bavila a určitě to bylo příjemné zpestření našeho trénování!“
echo
Metallica
BEKSA
Beksa-tým na koncertě legendy Všechny zdravím.
Chtěl bych vám blíže představit akci, které se zúčastnilo několik členů našeho týmu. Jak již název napovídá, jednalo se o koncert nikoho menšího, než legendární Metallicy. Bez mučení přiznávám, že jsem byl hlavním iniciátorem a s nadšením jsem uvítal další zájemce, takže jsme si v předprodeji zakoupili lístky k pódiu a v pondělí 7. května se vypravila dvě auta z Pardubic do pražské Synot tip areny. Já byl vzhledem k okolnostem vybaven i sádrou na noze, takže jsem měl s sebou i berle a vozík, abych to celé zvládl. Tímto bych chtěl samozřejmě poděkovat všem, kteří mě tehdy táhli, tlačili, nebo rozráželi chudáky kolemjdoucí. Naštěstí měla celá naše banda stejné trička s logem Černého alba Metallicy, takže jsme se i v davu vždycky rychle našli ... Kolem 18. hodiny jsme vchodem pro invalidy proklouzli na stadion a šli najít solidní místo u pódia. Po osmé večerní už utichly předkapely a my netrpělivě vyhlíželi příchod legendy. Potom už následovala velkolepá show, která musela být slyšet snad po celé Praze. Někteří z nás tam nechali hlasivky, ale po více než 2 hodinách jsme s otevřenými ústy opouštěli stadion maximálně spokojení. V autě jsme samozřejmě nemohli mít puštěného nic jiného, to snad nemá cenu zmiňovat. Tenhle den jsme si všichni báječně užili a já doufám, že příští koncert bude co nejdřív. A třeba na něj pojedeme ještě v hojnějším počtu! Zbyňa.
zajímavost
Nikdy nepřestávej věřit – rozhovor s autorkou knihy
„Nejradši jsem psala při matice” Nikdy nepřestávej věřit. Tak zní název knihy, kterou napsala Barbora Tuzarová. A protože se tato knížka točí kolem basketbalu, a protože Barbora má leccos společného s pardubickým basketbalem, BeksaMagazín ji krátce vyzpovídal.
Začněme jednoduchou otázkou: ty a basketbal, jaká je spojitost? Pocházím z Ústí nad Labem, kde jsem basket sama aktivně hrála asi 2 roky, doteď ho hraje i můj mladší brácha. Pokud jde o pardubický basketbal, začala jsem ho víc sledovat a fandit mu po mém seznámení s Lipim (Petr Lipový je trenérem mládeže v BK Pardubice – pozn. aut.).
V rozhovoru pro webové stránky našeho klubu, kde ses poznala coby Fanoušek týdne, jsi na sebe prozradila, že jsi – tvými slovy – kobyla od koně. Jak bys popsala svůj vztah ryze k pardubickému basketbalu? Nejdřív jsem fandila dětem, které Lipi trénuje, pak jsem začala chodit i na sedmnáctky, devatenáctky a na áčko. Z hráčů znám dobře rodinu Peterků, včetně Ondry a Martina, ten byl kdysi s mým bráchou na nějakém výběrovém kempu.
Pojďme se věnovat tvé knize Nikdy nepřestávej věřit. Je to tvůj prvotní počin? Ne tak úplně. Je to první knížka, kterou jsem dotáhla a dopsala až do konce. příběhů – o námořnících, pirátech…, ale nikdy jsem je nedopsala.
Předtím jsem rozepsala spoustu
Proč? Asi mi chyběla motivace tyhle příběhy dokončit. V případě Nikdy nepřestávej věřit jsem ale měla osobní důvod knížku dopsat.
V čem tkvěl? V prváku na gymplu jsem se seznámila s jedním klukem – basketbalistou. Zamilovala jsem se do něj, ale on odcházel za basketem do Prahy. A v tom je právě symbolika s knížkou: dva lidi jsou spolu, ale jeden odchází pryč… Tehdy jsem si řekla, že když tu knížku dopíšu, když ji dotáhnu do konce a jednu mu s věnováním pošlu, on si jí přečte a strašně se do mě zamiluje. To byla moje motivace, proč knihu dopsat.
Takže knížka je z velké části založená na skutečnosti… Postavy jsou založené na reálných osobách, na lidech, které znám. A pokud jde o děj, ten se prostě odvíjí podle toho, co jsem si před několika lety chtěla prožít. Psala jsem to tak, jak jsem chtěla, aby se to skutečně stalo, i když to tak nakonec nebylo.
zajímavost
Dokážeš říci, co pro tebe bylo při psaní nejtěžší? Úplně nejtěžší je to při korekturách s vydavatelstvím. Všechno se znovu pročítá, kontroluje se, jestli v knížce nejsou pravopisné nebo příběhové chyby atd. Já sama jsem celý příběh před vydáním pročítala asi 6x.
Jak dlouho jsi na své první knize pracovala? Psala jsem ji dva roky, ale s přestávkami. Nějakou dobu jsem vůbec nepsala, ale pak bylo třeba pět šest týdnů, kdy jsem psala každý den tři hodiny.
V tomto období to šlo samo? Ano. Prostě jsem pořád byla ve svém vysněném světě a žila ho díky psaní dál a dál.
Kdy jsi psala nejraději? Ve škole při matice.
Ta hodina pak hrozně rychle utekla.
Můžeš stručně nastínit děj? Hlavní postavou je 17letá Samanta, studentka gymnázia a bývalá basketbalistka. Bývalá proto, že kvůli problémům s kotníkem musela skončit. Nevěděla, co s volným časem, a když ji oslovila modelingová agentura, rozhodla se, že zkusí něco nového a pustila se do toho. Pořád se ale motala kolem basketbalu, protože její bratr hrál basket, a právě bratrův spoluhráč jí vyzná lásku. Ale má to háček: on za měsíc odlétá hrát extraligu do Španělska. Dál je to o tom, jak zvládají svůj vztah na dálku, to je hlavní myšlenka.
Kniha se jmenuje Nikdy nepřestávej věřit. Proč jsi zvolila právě tento název? Mě to prostě jednou napadlo. V průběhu celého příběhu Samanta prochází mnoha úskalími, ale na konci všechno dobře dopadne, zkrátka nikdy nesmí přestat věřit.
Můžeš sama o sobě říci, že nikdy nepřestáváš věřit? Musím, když jsem vydala knížku, která se tak jmenuje. Ale uznávám, že občas je to těžký.
Jaké pocity jsi prožívala, když knížka skutečně vyšla? Připadala jsem si jako ve snu. Najednou jsem jí držela v ruce a skákala jsem v pokoji jako malá holka. Byla to hrozně dlouhá cesta.
Plánuješ napsat další knihu? Plánuju příběh pro děti, ale na prvním místě je teď maturita a vysoká škola. Chtěla bych psát dál, ale ne naplno, spíš bych to chtěla tak, že občas něco napíšu. Takovou oddychovou, než hlavní práci.
generální partner
hlavní partneři
mediální partneři
partneři
