BEKSA. magazín V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE BEKSA MAGAZÍNU NALEZNETE

10 / 2011

BEKSA

magazín

V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE

BEKSA MAGAZÍNU NALEZNETE • • • • •

Slovo k sezoně Dotazník Michala Čarneckého Štafeta: Petr Bohačík se ptá Zbyňka Pospíšila Můj svět: Martin Marek Rozhovory s trenéry mládeže

aktuálně

Slovo k sezoně

BK JIP PARDUBICE 2011/2012: Výzva pro celý klub Miroslav Havlíček (předseda představenstva) “Za dobu mého fungování u pardubického basketbalu jsem si oblíbil citát Fredericka Forsytha: „Když člověk vyhrává, většinou ho hra baví“. Pardubický klub prozatím zaznamenává stálý nárůst výher oproti porážkám, a to nejen na hřišti, ale nově i na poli diplomacie. Naše zařazení přímo do základní skupiny Eurochallenge totiž považuji rovněž za jednu z výher. S vědomím, že „všeho do času“ bych si moc přál, aby tím zlomem nebyla nastávající sezona.”

Pavel Stara, Dis (generální manažer) „Následující sezona se dá z našeho pohledu shrnout jedním výstižným slovem: výzva. Opravdu půjde o velkou výzvu pro celý náš klub a pro celý pardubický basketbal. Víme, že nás nečeká jednoduchá sezona, ba naopak, a tudíž na všech pozicích v klubu bude třeba odvádět tvrdou a poctivou práci. Kromě Mattoni NBL vstupujeme premiérově i do evropského poháru EuroChallenge. Naše cíle jsou dlouhodobé a jasně čitelné - chceme si udržet pozici ambiciózního týmu s těmi nejvyššími cíli v české lize a v evropském poháru jako nováčci odehrát kvalitní utkání. Pevně věříme, že naši snahu ocení i naši fanoušci a budou co nejvíce zaplňovat hlediště ČEZ Arény. Jak velkou energii mohou hráčům dodávat, bylo jasně viditelné na mistrovství Evropy U16, které jsme spoluorganizovali. Všem přeji do nové sezony pevné zdraví a nezbytné štěstí.“

Jan Slowiak (hlavní trenér) „Moji motivaci do nadcházející sezony obohatila úžasná atmosféra při finále mistrovství Evropy šestnáctiletých, v němž se mladí hráči dočkali zcela zaslouženého ocenění za své výkony snad od každého fanouška, který přišel do ČEZ Arény. Rádi bychom udělali maximum pro vytvoření podobné atmosféry při našich bojích o nejvyšší mety v Mattoni NBL, a samozřejmě i v zápasech EuroChallenge Cupu. Účast v evropském poháru ještě umocňuje naše očekávání, vzrušení a motivaci pro tuto sezonu. Velkým lákadlem pro diváky by měla být naše snaha o ještě atraktivnější basketbal – o velmi agresivní nátlakovou obranu, výrazné zlepšení přechodu do rychlého protiútoku a v postupném útoku zjednodušení systémů vedoucí k častější hře 1 na 1. V tomto směru chceme maximálně využít atletických i basketbalových schopností našich nových posil. Věříme, že i v této sezoně uděláme další krůček v kvalitě našeho herního projevu a že se to projeví i v dosažených výsledcích. Pokud jde o týmový cíl v Mattoni NBL, je jím pro tento ročník finále. V každém zápase, včetně základní části, se ovšem budeme snažit hrát co nejlepší basketbal, abychom si zasloužili každého fanouška v hledišti ČEZ Arény.”

soupiska

Beksa-tým 2011/2012

BK JIP 13 jmen = 1PARDUBICE TÝM!!! Jméno: Martin Peterka

Jméno: Lukáš Kotas

Pozice: Křídlo / Post

Pozice: Křídlo

Datum narození: 12. 1. 1995


Výška: 202 cm

Výška: 193 cm

4

5 Jméno: Petr Bohačík

Jméno: Ondřej Peterka

Pozice: Křídlo / Post

Pozice: Křídlo



Výška: 205 cm

Výška: 195 cm

8

7 Jméno: Tomáš Tóth

Jméno: Michal Čarnecký

Pozice: Rozehrávač




Výška: 195 cm

Výška: 184 cm

9

10 Jméno: Jiří Šoula

Jméno: Zbyněk Pospíšil


Pozice: Pivot



Výška: 187 cm

Výška: 205 cm

11

12 Jméno: Corey Muirhead

Jméno: Maurice Hampton

Pozice : Křídlo

Pozice: Rozehrávač / Křídlo



Výška: 197 cm

Výška: 190 cm

15

21 Jméno: Marcus Arnold

Jméno: Jiří Černošek

Pozice: Pivot

Pozice: Křídlo



Výška: 208 cm

Výška: 201 cm

25

31 Jméno: Martin Marek Pozice: Pivot Datum narození: 14. 6. 1980 Výška: 206 cm

44

Jan Slowiak – trenér Lubomír Peterka – asistent trenéra

dotazník

Desetkrát s Michalem Čarneckým

Hezkej, hravej, přítulnej… S Čardou o potřebě třicetihodinových dnů, nezapomenutelných ruských básničkách od dědy-vypravěče, či o umění nedávat najevo slabost. ➊ V jakém znamení jsi narozen a v čem to odpovídá skutečnosti? Jediné neživotné. Schválně, víš, které? (pousmál se). Narodil jsem se ve znamení Vah (27. září). A v čem to odpovídá? No… Něco z toho jsem v sobě dřív měl. Váhy jsou velice váhavé, nemají svůj vlastní názor, nechají se hodně ovlivnit. Já jsem v tomhle směru kdysi takový býval, ale postupem času – díky mé práci – jsem na tom musel výrazně zapracovat, protože by mě pracovní, tzn. basketbalový svět pohltil, kdybych takový zůstal. Snažil jsem se tenhle aspekt odbourat a v současnosti jsem, myslím, odolnější a vyzrálejší. Už si dokážu stát za svým.

➋ Co je na světě tvým největším nepřítelem? Mám takové tři: 1. zranění, 2. prohry, 3. čas. Zranění je pro každého sportovce velká nepříjemnost. Já mám veliké štěstí, že se mi doposud vyhýbala těžší zranění. Znám ale kluky, kteří měli vážné zdravotní problémy a velice oceňuji, že se dokázali vrátit do sportovního procesu a stali se z nich velice odolní a mentálně vyzrálí lidé. Třeba viz Koňas (Pavel Miloš). Pokud jde o prohry, hodně nerad prohrávám. Jsem typ člověka, který těžce snáší každou prohru, a proto se snažím být maximalista a vytěžit z minima co nejvíc, ať už je to ve sportovním, nebo v osobním životě. V téhle souvislosti jsem nesmírně rád, že jsem se dostal do Pardubic, protože zde očekávám minimum proher a maximum výher (pousmál se). A třetí nepřítel je čas. Potřeboval bych někdy ve svém životě, aby den neměl 24, ale aspoň 30 hodin. Jsem velkej spáč. Spánek mám fakt rád, někdy bych ho potřeboval až moc, ideální délka spánku je pro mě 12 hodin, což se mi ale moc často nepoštěstí. Ač si lidé někdy myslí, že máme „pracovní dobu“ velice krátkou oproti jinému zaměstnání, neuvědomují si, že jde o velice náročné povolání pro metabolismus a tělo potřebuje regenerovat. Sice mi je 26 let, ale cítím, že tělo potřebuje daleko delší spánek, odpočinek a klid, než tomu bylo v 18 letech.

➌ Proč je KRÁSNÉ s tebou žít? (rozesmál se) Jak říkal pan Srstka v jednom pořadu: Je hezkej, hravej, přítulnej, má rád děti, potřebuje velkou zahradu, je to takovej kříženeček. Chcete mě? (rozesmál se). Ne, teď vážně. Můžu říct, že se mi ještě nestalo, aby mi někdo řekl, že se mnou nechce žít. Takže to asi není tak hrozný. Jsem chápavý, všímavý, a v určité míře i tvrdohlavý člověk. Mám rád legraci, zábavu a smích, taky jakýkoliv sport, ale zároveň se nebojím obléci si sako a kravatu. A také někdy umím zvážnět.

➍ Proč je OBTÍŽNÉ s tebou žít? Jako první mě napadá délka mého spánku (pousmál se). Jak jsem říkal v předešlé odpovědi, ještě si nikdo nestěžoval, tak doufám, že obtížné to není. Nedokážu říct důvody, nenacházím slova. Buď mám tak špatnou slovní zásobu, nebo žádná negativa vážně nejsou (rozesmál se). Když zase trošku zvážním, někdy jsem až moc velký flegmatik, nedokážu si třeba zapamatovat, kdy mají mí blízcí narozeniny, což mě docela dost mrzí. Potom vždy honím dárky na poslední chvíli, protože i když si to někam napíšu, druhý den to zase nedokážu najít…

dotazník

Desetkrát s Michalem Čarneckým

➎ Na jaký svůj sportovní výkon jsi nejvíce hrdý? Já jsem už odmala chtěl hrát profesionálně basketbal, byl jsem k tomu i veden svými rodiči, za což jsem jim hrozně vděčný. Jsem hrdý, že se mi to podařilo. Dále bych uvedl pozvánky do reprezentace a vyzvedl bych ještě postup s Opavou do Mattoni NBL. Tehdy jsme prožívali velice krásné časy. V první lize jsme měli neskutečnou sezonu, která vygradovala postupem. A poslední finálový zápas, který se kvůli obsazené velké sportovní hale hrál ve staré hale na Mařádkově ulici, byl neuvěřitelný. Na atmosféru, jaká tam panovala, do smrti nezapomenu. A na závěr nesmím opomenout další velký úspěch, za který považuji můj přestup do Pardubic. Tenhle klub vykazoval v posledních letech velké úspěchy, je to velký mančaft, který chce vyhrávat a já jsem nesmírně rád, že o mě Pardubice projevily zájem a že zde mohu být.

➏ Čemu ses naposledy od srdce zasmál? Já ani nevím. Já se směju neustále, mám takovou povahu. V šatně máme vynikající partu, je tam samý vtipálek, takže tam se směju od srdce skoro pořád. Někdy mi i vyhrknou slzy do očí. Ale musím zmínit svého dědu. To je velký vtipálek, dokáže udělat fakt dobrou srandu. Líbí se mi jeho humor. On byl učitel a neustále vytahuje nějaké historky ze školních řad. Taky si pamatuju, že mi vyprávěl ruské básničky, jeden úryvek si vybavím ještě teď: Pif paf, ojojoj, uběgaj zajček moj (smál se).

➐ Co tě naposledy dojalo k slzám? Já jsem uzavřený a flegmatický člověk, což jsou velice negativní vlastnosti. Nerad se někomu otvírám a nerad na sobě dávám znát své emoce. Spíš používám výraz poker face (pousmál se). Když se vyjádřím k těm slzám, snažím se je nepoužívat. Je to až hnusné, že nedokážu používat slzy, přitom je to krásná věc. Na druhou stranu to ukazuje sílu člověka, jestli je silnej nebo slabej. A v mé basketbalové profesi když ukážete slabost, tak je to potrestané. Soupeř toho může využít, což já mu nechci dopřát!

➑ Kdo a čím tě naposledy napálil? Konkrétně v basketbalové šatně samozřejmě padají různé vtípky, ale já jsem měl štěstí, že se mi vyhýbaly, nebo jsem je včas prokoukl. Anebo jsem jejich autorem byl právě já (pousmál se). Jenom se obávám, že až si to kluci přečtou, tak dostanu v šatně pořádnou bídu a něco na mě nachystaj… Když zabrouzdám v paměti, vzpomínám si, že jednou – hned v první sezoně v Opavě – mi Dušan Snopko navázal tkaničky do bot obráceně. Já jsem zrovna přišel později než obvykle, asi 5 minut před tréninkem, takže jsem trénoval takhle a až v přestávce jsem si je převazoval.

➒ Pokud bys měl kouzelný prsten, do jaké pohádky by ses vydal a jakou postavou bys chtěl být? Kdybych měl kouzelný prsten, tak by nebyla špatná pohádka Arabela. Jinak bych ale uvedl pohádku Tom a Jerry – u té jsem kdysi vydržel sedět klidně celý den. Chtěl bych být Jerrym, tou myší, na které jsem obdivoval její důvtip a výdrž si neustále utahovat z Toma. A když zabrouzdám ještě dál, nesmím opomenout Supermana. Byl to nadčlověk, který dokázal pomáhat lidem, byl vždy ve správný čas na správném místě. A měl krásnou pláštěnku (pousmál se).

➓ Kdybys nehrál profesionálně basketbal, v jakém oboru (sportovním a mimosportovním) bys mohl vyniknout? Přiznám se, že momentálně bych si netroufl do žádného pracovního poměru. Mám sice vystudovanou střední školu s maturitou a nějakých pár let na vysoké škole, bohužel nedokončených, ale neodvážil bych se jít právě teď do práce. Myslím si ale, že kdyby se nedej bože tahle část musela odehrát a já bych si musel hledat práci, tak bych se ničeho nebál. Jsem zručný člověk, jsem odolný jak fyzicky, tak i mentálně, takže by byla jenom otázka času, než bych se v daném oboru zaškolil a vyvíjel své dovednosti dál. A pokud bych zabrouzdal do sportovního světa, určitě bych chtěl zůstat u basketbalu. Měl jsem možnost v Opavě trénovat mládež, což mě velice nadchlo. Spolupráce s trenérem Petrem Czudkem mi dala hrozně moc. Ukázala mi, že bych chtěl nadále pracovat a nacházet a vychovávat nové talenty, což se mi poštěstilo i zde při trénincích s Golden talents.

zpověď

Štafeta

Petr Bohačík se ptá, Zbyněk Pospíšil odpovídá

Bez spreje na komáry ani ránu Petr Bohačík vyzpovídal svého spoluhráče Zbyňka Pospíšila. Zjišťoval, zda je „Zí“ levák nebo pravák, bez čeho neodjede na žádný „spací výjezd“ či kde začíná a končí jeho pořádkumilovnost. Při pohledu na tvoje lýtka se nemůžu ubránit otázce, jestli jsi je někdy extrémně posiloval, nebo už ses tak prostě narodil? (rozesmál se) Když jsem byl mladší, tak jsem se tomu samozřejmě v posilovně věnoval, ale určitě ne záměrně lýtkům, ne víc než čemukoliv jinému. Myslím si, že je to spíš otázka genů, než že bych tomu já osobně přikládal nějakou důležitost. Můj táta je docela sportovní typ, asi to mám po něm. Střílíš pravou, ale píšeš levou rukou. Co si o tom mám myslet? Tak jsi levák, nebo pravák? (znovu se rozesmál) Já jsem asi spíš levák, ale když jsem začínal hrát basket, nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych střílel levou rukou. Prostě jsem to chytl do pravé a střílel. Mám i některé další věci naopak. Třeba příbor držím jako pravák, tenis a pink-pong hraju taky pravou… Mám to prostě takové pomotané. Myslím si, že takhle nějak podobně to má i Šutys (Radek Nečas, hráč Nymburka – pozn. aut.). Vzpomínáš si ještě na svůj první koš v lize? Jaký to byl zápas a proti komu? Mám pocit, že to byl zápas v Opavě v dobách její největší slávy. A jestli si dobře pamatuju, tak jsem tehdy hrál proti Davidovi Klapetkovi, přes něj jsem dal svůj první koš v lize. Jako tvůj spolubydlící dokážu ocenit tvou připravenost, protože jsi ještě nikdy nezapomněl raid proti komárům. Vím, že z nich máš přímo fóbii, proč? Já když jdu spát, tak si chci prostě lehnout a úplně vypustit. Nemám rád, když mi nějaký otravný hmyz létá kolem hlavy. Sice mám docela tvrdé spaní, ale tohle mě vzbudí, je to nějaký reflex. Proto si nikdy nezapomenu sbalit na každou delší cestu raid. I když, jednou se mi stalo, že jsem zapomněl a pak jsem musel jít uprostřed noci do obchodu koupit sprej proti komárům, protože jsem nemohl spát (pousmál se). Při jídle dojídáš jako VŽDY jako poslední, to si to tak vychutnáváš? A není ti někdy trošku blbé, že na tebe celý tým musí čekat, než dojíš? (rozesmál se) Právě naopak. Já jsem rád, že na mě všichni čekají. Konečně mám v tomhle týmu nějakou vážnost (stále se smál). Ne, vážně. Já jím pomalu už docela dlouho. Byl jsem k tomu i vedený, že se nemá jíst rychle. Letos ale naštěstí přišel Čarda (Michal Čarnecký), který je ještě dvakrát pomalejší než já, takže se čeká na něj.

zpověď

Štafeta

Nedávno jsem zjistil, že ti jde docela dobře Polština. Přičtu-li znalost Němčiny, kterou jsi pilně trénoval na posledních dvou dovolených na Mallorce, plus tvoji dobrou Angličtinu, a málem bych zapomněl, že ještě obratně zvládáš španělské fráze od Martina Volfa, tak je toho dost. Myslíš si, že máš talent na jazyky? Je fakt, že Polštinu jsem oprášil po hodně dlouhé době, ale nějaká slovíčka a fráze ještě zvládám. Doufám, že jsem tím ohromil některé spoluhráče na turnaji v Polsku (pousmál se). Je pravda, že jazyky obecně mám rád, možná na ně mám i trošku cit. Rád se je učím. A co se týče těch španělských frází, Martin Volf nás naučil několik slovíček, která jsou ale pro tenhle rozhovor nepoužitelná – ale na druhou stranu velmi užitečná v běžném životě... Jak jsi na tom s domácími pracemi, jsi pořádkumilovný? Já jsem pořádkumilovný, když za mě někdo ten pořádek udělá (smál se). Musím přiznat, že jsem v tomhle docela líný, kromě takových těch základních prací, že po sobě umeju nádobí a vyperu si věci. Řekl bych, že tímhle moje domácí pracování začíná i končí… Jsi docela odborník na parfémy, jak ses k tomu dostal? Dostal jsem se k tomu jednoduše. Moje přítelkyně je úplný fanatik přes parfémy, navíc má i obchod (www.ahaparfemy.cz), takže člověk chtě nechtě do toho trošku víc pronikne a má o tom trochu přehled. Jaký nejbláznivější adrenalinový zážitek jsi absolvoval? (chvíli přemýšlí) Myslím si, že slušný zážitek byl loni v play-off, když jsme prohrávali 1:2 s Novým Jičínem. To byl docela dobrý adrenalin (pousmál se). A kdybych měl zmínit nějaký sport, asi by to byl skok padákem, který jsem absolvoval zhruba před třemi lety. Můj táta dělá parašutismus celý život, takže jsem měl k letišti vždycky poměrně blízko a skákání jsem si chtěl skrz něj zkusit. Chtěl jsem vědět, co to obnáší. Za největší zážitek považuju asi moment, kdy jsem ve 4000 metrech visel dolů ze dveří letadla, díval se pod sebe dolů a pak vyskočil. Bylo to hodně dobré, určitě bych do toho šel znovu. Člověk si to napoprvé tolik nevychutná, protože se hodně hlídá, aby všechno dělal tak jak má. Příště bych si to asi užil víc. Jaká je tvoje nejoblíbenější činnosti při cestě na zápas? Vzhledem k tomu, že sedím v autobuse vzadu, kde na posledních čtyřech sedačkách sedí ještě Bohy (Petr Bohačík), Jursa (Jiří Černošek) a Mářa (Martin Marek), tak je jasné, že oblíbenou činností je určitě vykládání a pomlouvání všeho a všech (rozesmál se). Pro nás ale nejsou cesty na zápasy nějak extrémně dlouhé, takže kromě poslechu hudby nic jiného nedělám. Jak jsi na tom se zručností? Dokázal by sis z fleku vyměnit kolo u auta? (pousmál se) Tady asi Bohy naráží na situaci, která se stala loni. Po jednom tréninku jsem přišel k autu a měl jsem prázdné jedno kolo. Zatímco jsem váhal, co s tím budu dělat, přišel Bohy a řekl mi: „Pojď, vyměníme to, za chvíli to máme hotové.“ To byla asi moje první výměna kola u auta. Jsem moc rád, že mi s tím pomohl, protože v tomhle moje zručnost není taková, jaká by asi měla být.

můj svět

11 otázek a 11 odpovědí Martina Marka

„Mám v sobě skrytého démona“ Když ráno vstaneš, co tě napadne jako první? Co asi dělá Jirka Černošek?

Když večer usínáš, o čem přemýšlíš? Večer už se snažím nepřemýšlet. Myšlenkové pochody se snažím spíš tlumit a myslet na obecné pozitivní věci - pomalu se propadat do bezvědomí…

V čem jsi realista a v čem snílek? Realista jsem v nevyhnutelnosti jednotlivých etap lidského života. Čím jsem starší, tím smířlivěji přijímám život i s tím, co mi právě probíhající etapa dává nebo bere. To, že mi bude můj osud stále nakloněn tak jako doposud, v tom jsem asi snílek.

Co děláš, když tě přepadne špatná nálada? Snažím se radovat z drobností v životě a snažím se pojmenovávat si i pozitiva. I když přiznávám, že je to hodněkrát těžké a špatná nálada je tak silná, že nemám sílu to sám změnit a musí to časem odejít samo.

Vyjmenuj tři věci, které ti jdou fakt dobře. Organizace týmových candrbálů, sex, filozofování o životě.

V jakých situacích se cítíš nejistý? Když se na soustředění ráno vzbudím a můj spolubydlící Jirka Černošek je vzhůru a kouká se na mně zblízka jak spím…

Co považuješ za osmý div světa? Ženskou krásu.

Jsi rebel, nebo se řídíš pravidly? Uznávám pravidla. Během života jsem si dokázal vytvořit určitý systém vniřní disciplíny, který mne neustále nutí posouvat se dál. Přiznávám však, že mám v sobě skrytého démona, který jednou za čas potřebuje vyjít ven a spatřit světlo Boží.

Kterého spoluhráče by sis s sebou vzal na pustý ostrov a proč právě jeho? Nevím, co je tohle za otázku. To je přece jasný: nechápu jak by si někdo nemohl vzít na pustý ostrov týmového kouzelníka Jirka Šoula by mi tam ten pobyt dokázal určitě hodně zpříjemnit.

Jaký titulek by sis o sobě jednou rád přečetl v novinách? Stružinský vyhlášen chatařem roku na Pardubicku (Pozn. aut.: Během týmové rozlučky po skončení minulé sezony, která probíhala na pronajaté chatě kdesi na pobřeží Labe, si tuto chatu přišla pronajmout na následující týden jistá paní. Sháněla se po majiteli chaty panu Stružinském, načež Mářa briskně zareagoval: „Já jsem Stružinský,“ prohlásil suverénně. A zatímco Mářovi spoluhráči se pod stolem dusili smíchy, on se jal s touto neznámou paní vyjednávat pronájem pronajaté chaty ).

Proč tak rád odpovídáš na otázky v dotaznících? Protože mne při vymýšlení odpovědí vždycky jako první napadne asi dvacet absurdních šíleností, kterým se v duchu zasměju. směju. Samozřejmě, že pak sklopím uši a odpovím tu nejmírnější variantu, i tak se ale u toho pobavím. Příště už ale stoprocentně řeknu všechno natvrdo.

aktuálně

Novinka

BK JIP PARDUBICE Máme vlastní hymnu! Se třemi novými posilami, s novou výzvou – díky premiérové účasti v prestižním evropském poháru EuroChallenge, a také s novou oficiální hymnou vstoupili do nové sezony basketbalisté BK JIP Pardubice. „Hymna je jedním z posledních kamínků do mozaiky naší marketingové strategie. Máme video (Beksa-TV), a teď i další propojení směrem k našim fanouškům - audio,“ říká Pavel Stara, generální manažer pardubického klubu. Hudbu složil a hymnu nazpíval Karel Kučera, autorkou textu je Eliška Hlavová. „Píše například pro Vlastimila Horvátha, vítěze druhé řady SuperStar,“ podotkl tiskový mluvčí klubu René Peška. „Hymnu, která vznikla i díky výborné spolupráci s jedním z našich mediálních partnerů Rádiem Evropa 2, budeme pouštět před začátkem každého domácího utkání a po každém vítězném zápase,“ doplnil Peška. Novou hymnu BK JIP Pardubice si můžete stáhnout na oficiální webové prezentaci klubu www.bkpardubice.cz.

Hymna BK JIP Pardubice Pardubky, Pardubky … 1. sloka: Dáme svý srdce, klidně i víc, vždyť přece jsme basket z Pardubic. O každý míč budeme se rvát, vždycky do útoku chcem se hnát. ... refrén: Za Pardubice bije naše srdce, Beksa je pro nás basketu špice, v žilách nám proudí krev červenobílá, jsme jeden tým, v tom je naše síla. Go go go… go go go Jedno je jistý, jste v pěkný bryndě, tak možná příště zkuste to jinde! Pardubky, Pardubky ... 2. sloka: Z Pardubic basket musíte znát, Beksa to dneska zas musí dát. Červená bílá, to je náš dres, bojovat budem, vyhrajem dnes. ... refrén Za Pardubice bije naše srdce, Beksa je pro nás basketu špice, v žilách nám proudí krev červenobílá, jsme jeden tým, v tom je naše síla. Pardubky, Pardubky Jedno je jistý, jste v pěkný bryndě, tak možná příště zkuste to jinde.

projekt

Východočeský basketbal

Projekt, který funguje Východočeský basketbal, jedinečný projekt, jehož garantem je BK JIP Pardubice a pod jehož hlavičkou je sdružena celá řada klubů z východočeského regionu, má v letošní sezoně již třetí narozeniny. Je velice potěšující, že sladké plody úspěšného fungování tohoto projektu sklidil v letošním roce celý český basketbal: tři členové elitní tréninkové skupiny Golden talents – Martin Peterka, Jiří Šoula a Tomáš Šoukal – výrazně pomohli reprezentaci České republiky U16 k zisku evropského stříbra. Navíc doma v Pardubicích! V letošní sezoně 2011/2012 se na basketbalovém růstu nejnadějnějších pardubických talentů nově podílejí VŠICHNI hráči A-týmu

BK JIP Pardubice. Pravidelně se totiž účastní (a budou účastnit) individuálních tréninků skupiny Golden talents a předávají svým potencionálním následovníkům cenné rady a zkušenosti. Na hřišti se v rolích trenérů střídají zahraniční hráči Maurice Hampton, Marcus Arnold, Corey Muirhead, čeští reprezentanti Zbyněk Pospíšil, Petr Bohačík, Lukáš Kotas a další. Vedení klubu je pevně přesvědčeno o tom, že zapojení špičkových hráčů Mattoni NBL do tréninkového procesu „goldenů“ ještě více zefektivní práci této tréninkové skupiny a jednoznačně to vnímá jako další výrazný posun dopředu.

rozhovory

Pardubická mládež

Předsezónní rozhovory s trenéry mládeže Oldřich Zdobinský (trenér juniorů U19) Stejně jako před loňskou sezónou i letos opustil tým jeden z klíčových hráčů Petr Heřman. V loňské sezóně to tvůj tým zvládl velmi dobře, zisk stříbrné medaile byl velký úspěch. Jak to vidíš v letošní sezóně? Kdo podle tebe bude patřit k favoritům extraligy juniorů? Vzhledem k posunu kategorií nás bude v letošní sezóně ovlivňovat stále loňský odchod Kříže a ještě, po odchodu do Španělska, absence Heřmana. Bude to určitě velmi citelné, protože je to vlastně dvojnásobné oslabení na stejném postu 3-4. To by zasáhlo asi každý klub. Na druhou stranu i některé naše soupeře zasáhla vlna odchodů. Na to si už prostě musíme zvyknout. To je sport 21. století. Já však věřím týmu a věřím v dobrý tréninkový proces, který nás může dovést k dalším úspěchům. Jako hlavní cíl si však dávám, abychom předváděli atraktivní basketbal a tím přilákali i do hlediště haly na Dukle basketbalové příznivce, a nejen rodiče a kamarády hráčů. To se myslím daří a věřím, že to bude ještě lepší. Favoritů juniorské extraligy, nyní do 19 let, bude určitě víc. Už v minulé sezóně jsem očekával velmi vyrovnanou soutěž. Letos to bude ještě vyrovnanější a pro diváky zajímavější. O přední příčky se popere několik týmů. K finalistům z minulé sezóny (USK, Ostrava, Vyšehrad) přibudou další „nabroušení“ zájemci o účast ve Final4. Velmi silné Brno nebo Sokol pražský. Vysočina, která v minulém ročníku bojovala s velkou marodkou. Nováčci z Liberce a Nymburku prý posilují a určitě budou chtít ukázat svou sílu.

Díky posunu kategorií se váš trénink a předvedená hra opět přiblíží k mužskému pojetí. Bude pro hráče jednodušší přechod od extraligy juniorů do II. ligy mužů, nebo i tak ten rozdíl bude obrovský? Herní projev by se měl opravdu trochu změnit. Rok je v tomto období pořád dost znát. Ten přechod by měli hráči zvládnout. Otázkou však zůstává, kdo a kdy tu druhou ligu bude hrát. Je tu nějaká hierarchie a tak to není tak, že budeme hrát druhou ligu v kompletní juniorské sestavě. Na druhou stranu však náš tým posílili tři muži Eichler, Joska a Voráček, kteří přestoupili z Tesly. Všichni tři jsou naši odchovanci a jejich působení se jeví velmi pozitivně. Spíš je to tak, že tato soutěž (2.liga mužů) má pomoci hráčům v přechodu do 1.ligy a případně dál do NBL.

Diky posunům kategorií i hráčů mezi dospělé jste se v klubu rozhodli trénovat ne v týmech, ale ve výkonnostních skupinách. Zhodnoť tento krok? Na odpovědné hodnocení je ještě velmi brzy. Tento model začal fungovat vlastně až od srpna. Z mého, zatím krátkého pohledu je to pozitivní. Šlo nám o to dát možnost každému hráči trénovat v kvalitativně odpovídající skupině a tím jim vytvořit optimální konkurenční prostředí. V podstatě jde o to, že ve věkových kategoriích II.liga mužů, U19, U17 a U15 jsme vytvořili dvě tréninkové skupiny a těm se snažíme vytvářet co nejlepší podmínky. Hráči mají mimo basketbalového tréninku také péči kondičního trenéra, který s nimi nepracuje pouze na „bicákách“, ale hlavně na správném vývoji a posílení celého těla, na balančních schopnostech, rychlosti atd. Hráči mají k dispozici i regeneraci. Zatím převážně vířivou vanu, kterou využívají pravidelně, ještě jednáme o dalších vylepšeních přípravy, protože chápeme, že jejich zátěž je obrovská a je nutné dbát také na zdravý vývoj člověka.

rozhovory


V některých týmech druhé ligy hrají naši bývalí hráči. Může to pomoci soupeřícímu týmu nebo naopak to bude naše výhoda, že budeme znát silné stránky těchto hráčů? Zatím to vidím spíš jako výhodu ostatních týmů. Takoví hráči prošli pardubickým tréninkovým procesem a to něco znamená Nyní mají několikaleté zkušenosti z mužských soutěží. Samozřejmě mě velmi těší, když vidím, že stále basket hrají. Hrají ho na slušné úrovni a ještě velmi dobře. Pak předpokládám, že všichni tito hráči se budou chtít proti nám vytáhnout a ukázat se v tom nejlepším světle. To je samozřejmě perfektní, ale nás to bude trápit. Nicméně naším cílem pro tento první rok ve druhé lize je udržení a konsolidace týmu. A také chceme nabídnout pardubickému fanouškovi tuto soutěž, která by po vypadnutí Tesly v našem „basketbalovém“ městě chyběla.

Většina hráčů bude hrát každý víkend dvě těžká utkání - extraliga juniorů a II. liga mužů. Mají na to naši hráči natrénováno? Důležitým faktorem bude i regenerace. Co přesně využíváte? Natrénováno určitě mají. Není to však pro většinu z nich nic nového. V minulých sezónách hráli vedle extraligy za náš klub ještě jinou soutěž v jiném klubu. Rozdíl však nyní může být v náročnosti role, kterou ve II.LM dostanou. V ostatních týmech byli dříve spíš na zkušenou. Nyní budou v roli základních hráčů s mnohem větším tlakem na jejich výkon a to může být pro ně těžší. Regeneraci jsem zmiňoval v jedné z předešlých otázek. Každopádně věřím, že v hale na Dukle bude na co koukat a cestu do ní si najde řada fanoušků, kteří vytvoří v naší útulné hale hezkou kulisu u všech mládežnických soutěží. Do mládežnických soutěží počítám i II.LM, ve které bude v pardubickém dresu mužů jen jako šafránu.

Jan Procházka (trenér kadetů U17) Před letošní sezónou došlo ke změně kategorií. Co si o této změně myslíš? Vzhledem k českému systému školní docházky je to asi jediné možné řešení, i když z pohledu evropského basketbalu nás bude možná tížit ne úplně klíčová role některých reprezentantů v průběhu sezóny ve svých klubech, neboť všichni budou v jednotlivých kategoriích o rok mladší než „dorazové“ ročníky. Pokud by všichni reprezentanti byli takovými osobnostmi jako např. letos základní pětka kadetů ČR, pak by to asi problém nebyl, ta hrála prim i mezi o tři roky staršími protihráči, ale s tím se v našich podmínkách příliš často počítat nedá. Malou minutáží reprezentantů v průběhu sezóny a zejména jejich ne úplně stěžejní rolí ve svých klubech by změna kategorií mohla v evropském kontextu českému basketu přivodit nějaký problém, doufám však, že nikoli úplně nejzásadnějšího charakteru.

Po valnou část sezóny nebudeš moci hrát v nejsilnějším možném složení, protože dvě velké opory Jiří Šoula a Martin Peterka budou hrát za starší kategorie. Už jsi v podobné situaci někdy byl? Pro zbytek týmu je to velká výzva? Tuhle situaci jsem naposledy zažil v kategorii juniorů v sezóně 1997/98, kdy jsme postaršili Jirku Welsche do mužů. Výsledkově jsme to tenkrát bez něho příliš nezvládli, skončili jsme tuším na 7. místě, ale pokud by tenhle tah měl skončit podobně a Martin s Jirkou by to dotáhli až do NBA, rád skončím sedmý zas. Ale vážně - letos máme tým sestavený i bez těchto hvězd daleko kvalitněji než tehdy, takže se s tím popereme snad líp. Pro zbytek týmu to je samozřejmě výborná motivace. Jednak dostanou daleko vyšší minutáž další hráči, jednak se do role osobností týmu budou nuceni napasovat další – Šoukal, Škranc, Půlpán, Vlček,… ostudu určitě neudělají a já věřím, že dokážeme vybojovat takovou pozici pro play-off, která nám zase umožní hrát o příčky nejvyšší!

rozhovory


V extralize kadetů v posledních letech kralujeme. Čím to je, že týmy okolo nás se stále střídají a my jsme stále na vrcholu? A hrozí nám výrazný ústup se slávy? Jak vidíš vyhlídky týmu pro tuto sezónu? Já se domnívám, že hlavním pozitivem našeho klubu je bezproblémová spolupráce mezi trenéry při předávání hráčů do tréninku s vyšší věkovou kategorií. Dneska páteřní hráči sedmnáctek trénují s devatenáctkami, patnáctky se sedmnáctkami… Je jasné, že každý trenér by chtěl pracovat se svým „materiálem“. To však vede pouze ke zvyšování týmového herního výkonu, nikoli individuálních dovedností hráčů, a to určitě není dobře. Tohle se mně zdá zatím plně pochopili kromě nás pouze v USK, všude jinde jsou mezi trenéry určité nejednotné názory a tudíž to nedokážou dotáhnout přes určitou snahu náš systém kopírovat do absolutna. Proto jsme zatím lepší. Určitě s tím souvisí i spolupráce s okolními kluby při výběru talentů – téměř všechny kluby v oblasti už dnes chápou, že nemohou těm nejtalentovanějším bránit v odchodu za kvalitní každodenní přípravou, že jim ji při sebevětší snaze nedokážou zajistit ve stejném rozsahu, a proto nám svoje výpěstky nabízejí k naší radosti většinou dřív, než je oslovíme my. Ta důvěra klubů v naší práci nás opravdu těší a myslím si, že se jim i vrací plnými doušky při zkvalitňování jejich vlastních týmů dospělých. Svitavy, Přelouč, Chrudim či Holice se derou vzhůru a jejich kádry jsou plné našich bývalých dorostenců. A tak to přece má být! O to nám tady jde především. A když se některý z odchovanců okolních klubů dokonce prosadí do „Mattonky“, věřím, že se tyto kluby dmou pýchou, i když z toho zdánlivě nic nemají. My se na oplátku snažíme původ těchto hráčů otevřeně přiznávat a hovořit i o jejich trenérech-objevitelích, abychom co nejvíce zvyšovali zájem o basketbal mezi mládeží v těchto lokalitách. Z těchto dvou důvodů jsem optimistou a věřím, že dosažené pozice uhájíme i v budoucnosti, i když je jasné, že jenom zlatí jako třeba letos určitě stále nebudeme. O to tady ale snad nikomu z nás ani nejde, záleží nám hlavně na tom, abychom vychovali pro Pardubice další hráče schopné zvyšovat konkurenci v A týmu mužů – to je dlouhodobě náš hlavní cíl!!!

Tomáš Bartošek (trenér ŽL U15 a ŽL U14) Žákovská liga U15 začíná z českých soutěží jako první. Jak jste na tuto soutěž připraveni? Jak bylo zmíněno výše, od srpna trénujeme ve výkonnostních skupinách, takže naši žáci U15 jsou pod neustálým tlakem starších hráčů a musí se s touto těžkou konkurencí neustále prát na každém tréninku. Z individuálního hlediska je to dobře, protože hráči musí každou individuální činnost provést na 100 a více procent , jinak prostě o míč přijdou Co se týče týmové souhry, určitě to bude oproti ostatním týmům, kteří taktikou nahrazují často dovednosti, malinko skřípat, ale já věřím, že naše dobré individuální a herní schopnosti nahradí taktické nedostatky a že budeme předvádět atraktivní mládežnický basketbal.

Obhajujete loňský triumf, kdo podle vás bude další favorit soutěže? I když jsme vloni dokázali vyhrát ŽL U14 (díky posunu kategorií v letošní sezóně bude stejné družstvo hrát ŽL U15), nemáme nic jistého, ale samozřejmě se chceme rvát o ty nejvyšší příčky. Už vloni se ukázalo, že česká špička je vyrovnaná a plná velkých individualit. Určitě k velkým favoritům bude patři USK Praha, JBC Brno, s novým trenérem půjde nahoru i Sokol pražský a neustále se zlepšuje tým NH Ostrava. Otázkou je, co provede se soutěží spojení týmů Hradce Králové a Josefova. Do špičky se budou chtít dostat i týmy jako Vyšehrad, Sparta a Plzeň. Věřím, že naši hráči budou mít oproti soupeřům výraznou výhodu z těžkých bojů DL U17, jehož stavební kostrou je právě tento tým.

rozhovory


Pardubické mládežnické týmy jsou známé úzkým propojením a provázáním napříč kategoriemi. Bude to platit i letos? V tomto trendu budeme pokračovat i nadále. O dorosteneckých kategoriích ani nemá cenu mluvit, tam je to i nezbytnost, protože nejlepší dorostenci jsou zařazeni už mezi muže. Co se týče žákovských a mladších kategorií, jen navážeme na loňskou praxi, kdy velmi dobře zafungovalo zapojení 6 hráčů ročníku 98 mezi 97, letos k této šestici přibyl i na turnaji sedmý Filip Mareček a naopak Kudrna, Nalevanko, Roub, Tkáč a Formánek jsou členy širšího extraligového kádru U17. U mladších ročníku je to obdobné, naše 2000 trénují a budou hrát oblastní přebor s našimi 99.

Vloni hráči ročníku nar. 98 skončili těsně pod vrcholem. Co udělat letos, aby to vyšlo na tu zlatou tečku? Základní předpoklad je tvrdý trénink a dobrý přístup hráčů k tréninku. Dále se neustále zlepšovat, posouvat své dovednosti kupředu, ale touto cestou jdou všechny týmy. V tomto ročníku je pět vyrovnaných celků - Písek, Sokol pražský, Ostrava, Kroměříž a my. Kdokoliv z těchto celků může pomýšlet na ty nejvyšší mety. Je zde však jedno úskalí, a to je nový systém soutěže. Týmy jsou rozděleny do divizí a pak se spojují divize dle umístění, jakékoliv zaváhání může být v konci sezony hodně cítit a ovlivnit případný postup na MČR. Česká špička je opravdu velmi vyrovnaná, což dokázaly jak výsledky loňského MČR, tak i nedávno skončený přípravný turnaj, kde jsme si i my jako vítězové tohoto turnaje připsali jednu prohru.

S jakými cíli vstupujete do sezony a jsi spokojen s přípravou? Cíle jsou dva. Za prvé výsledkový – pokusit se o co nejlepší umístění, jak už jsem říkal. A pak je tu cíl sportovní, chci se pokusit více zapojit hráče, kteří sice zatím moc neovlivní výsledek, ale do budoucna by se pak mohli stát důležitými hráči pro náš tým, protože v některých je velmi zajímavý potenciál, jak pohybově sportovní talent, tak i somatotypový růst. S přípravou jsem velmi spokojen, kluci dřeli, ale to je už standard. Oproti minulosti jsme na soustředění byli dva trenéři. Do tréninku se velmi aktivně zapojil i asistent „Mišo“ Petric, který využil své herní zkušenosti z bývalé Jugoslávie a předal klukům další basketbalové postřehy, které je můžou posunout.

Josef Potoček (trenér starších minižáků U13) Vloni se vám po tvrdé celoroční práci podařil husarský kousek: zvítězili jste v Národním finále. Co bude vaší další metou, je něco víc než obhajoba titulu z loňska? Určitě se budeme pokoušet kvalifikovat na mistrovství ČR. Co se týká pomyslné třešničky na dortu, je potřeba říct, že úspěch, kterého jsme dosáhli v Jaroměři, byl i dílem štěstí. Jestli máme na tento úspěch navázat, je potřeba stupňovat veškerá úsilí.

Letos budeš se svými hráči hrát celý rok o kategorii výše. Co si od tohoto posunu slibuješ? A hlavně co by to mělo hráčům přinést? Je potřeba říci, že v ročníku 1999 máme 26 registrovaných hráčů, další přicházejí a ještě jsou v klubu mladší hráči, kterým je jejich kategorie také malá. Takže jsme rozdělili tyto borečky do dvou skupin a každá vytvoří dostačující prostor pro všechny hráče. Většina hráčů, která byla přítomná MČR bude hrát žákovskou ligu hlavně z důvodů vyšší konkurence soupeřů. Bohužel oblastní přebor již nedokáže pro mnohé z nich vytvořit prostředí, ve kterém by se museli vydat ze všeho co umí.

rozhovory


Ty kromě trenéra jsi i manažer BK Pardubice o.s. a jednou z tvých hlavních kompetencí je hala BK Pardubice. Během tvého působení ve funkci proběhly mezi sezónami velké přestavby haly – nová podlaha, nová světla a ukazatele skóre a časomíry. Co bude na řadě příští rok? Je potřeba říct, že jsme nezisková organizace a veškeré zmiňované změny proběhly díky přístupu hlavně města Pardubic. Díky tomu , že v dost žalostném stavu je zázemí pro diváky a hlediště, budu usilovat o to, aby další investice zamířily právě tímto směrem. Bohužel v rámci nelehké ekonomické situace se nedá říct, zda tyto kroky budou uskutečněny právě v příštím roce.

Petr Lipový (trenér družstva mladších minižáků U12) Petře, na čem jste nejvíce pracovali během letního soustředění? Nemyslím opálení přípravu?

A jak hodnotíte letní

Opálení se vydařilo asi nejvíce Ale k věci. Soustředění proběhlo na výbornou, konečně podle mých představ. Do přípravy se zapojilo 10 hráčů a na soustředění odcestovalo hráčů 15, takže velká spokojenost. Odehráli jsme dva přípravné zápasy s týmem Prostějova a určitě se bylo na co dívat, je moc dobře, že od posledního střetnutí jsme to právě MY, kdo dosáhl velkého zlepšení. Pracujeme hlavně na obraně, protože vše vychází z obrany, poté určitě doskok a přesné přihrávky. Ale JE TO BOJ A DŘINA

Co očekáváte od nové sezóny? Od sezóny očekávám postup na MČR a kompletně celkové zlepšení všech hráčů.

Jak tipuješ letošní účinkování našeho A-týmu mužů v MNBL? Co říkáš na to, že v plné letní přípravě jsou dva dorostenci Jiří Šoula a Martin Peterka? Sleduju pravidelně přípravné zápasy a myslím, že zapojení dua Peterka, Šoula bude jedině ku prospěchu. Určitě to přiláká diváky navíc a vnese to určitou dravost do týmu, kterou jsme mohli vidět na nedávném ME U16. Tým, který je posílen o mého oblíbence Kotase má obrovské ambice a myslím, že je může naplnit, ale určitě bude proti Nymburk, Prostějov a Děčín. Takže můj tip pro tuto sezónu je 1-4 místo.

Miloš Kovář a Ondřej Kubec trenéři nejmladších minižáků U11) U nejmladšího družstva nyní působí 4 trenéři. V čem vidíte největší výhody tohoto systému tréninku? MK: Jako největší výhodu vidím možnost trénovat s menším počtem hráčů, respektive věnovat se jen části týmu. Více očí také více vidí a obzvlášť u přípravky je nutné od samého začátku odstraňovat špatné návyky a dbát na precizním provedení cviků. OK: Největší výhodu ve spolupráci 4 trenérů vidím v tom, že se může pracovat jak s pokročilejšími hráči, tak se můžeme individuálně věnovat i úplným začátečníkům nebo hráčům s menšími zkušenostmi. Doslechl jsem se také o nové Basketbalové školičce. To vidím jako další velké plus pro nově začínající a hlavně ty nejmenší. Osobně bych se chtěl do basketbalové školičky také zapojit. Setkal jsem se s případem, že rodiče nakonec ještě ustoupili od trénování s ročníkem 2001, protože jejich dítě bylo ještě „velké mládě“. Školička by měla být příležitost pro tyto hráče. Mohou se seznamovat již v útlém věku s míčem a v tom vidím velikánské plus! Ovšem i ke spolupráci 4 trenérů mám občas své výhrady.

rozhovory


U nejmladších je vždy těžké odhadovat, jak dopadne sezóna, ale přeci jen se zeptám. Čeho byste chtěli v letošní sezóně dosáhnout? MK: Osobně bych byl rád, kdyby kluci hráli zápasy s vyrovnanými soupeři. Loňské porážky o 50, 60 bodů nebyly příliš motivující. Cílem je na konci sezony zaznamenat znatelný pokrok v herní činnosti jednotlivců. Na prognózy nějakých „medailových“ umístění je asi brzo. Bylo by to milé překvapení. OK: U nejmladších hráčů nerad odhaduji výsledky v sezóně. Myslím si, že nemladší nelze hodnotit podle výsledků, ale lze je hodnotit podle zlepšování sebe samých! Oproti loňsku, kdy valná většina přišla na basket s tím, že neuměli jak driblovat, tak házet na koš, udělali velký pokrok. Loni jsme hráli proti o rok až dva starším hráčům a v tomto věku je každý rok rozdílu znát. Stačí mít jednoho velkého hráče v týmu a rozdíl je hned viditelný. My jsme loni měli hráče Jakuba Čejku (ten byl vysoký). Byl vidět hlavně na doskoku. Jakub se ovšem rychle zlepšoval, a tak dostal šanci ve svém ročníku 2000, kde se velmi dobře zapojil a trenér Lipový v něm vidí dobrého a nadějného hráče. Dostal také příležitost se po roce trénování zúčastnit MČR, v čemž vidím motivaci i pro ostatní nové hráč. Od všech svěřenců očekávám zlepšování. Myslím, že jsme měli dobrou přípravu, kdy jsme odehráli mnoho přípravných zápasů. Hráči tak měli dobrou možnost seznámit se i se zápasy. Jak ti „zkušenější“, tak i nově příchozí.

Miloši, ty jsi bývalý úspěšný basketbalista. Vzpomeneš si na své začátky? V čem je největší rozdíl tehdy a nyní? MK: Já jsem moje začátky prodělal v malém klubu v Litomyšli. Tam byly podmínky nesrovnatelně horší, než později v tehdejší Rudé hvězdě. Jak materiální, tak po stránce kvality tréninků. Byl to spíš takový „kroužek“, kde šlo o to, co nejvíce si zahrát. V dnešním basketu se systematicky s mládeží pracuje, hodně se plánuje do budoucna. Začíná se velmi brzy a tvrdým drilem. Někdy to těm klukům nezávidím.

Proč by měli malí kluci začít s basketbalem? Co vás na této hře nejvíc baví a uchvacuje? MK: Především je to hra kolektivní. Kdo má rád partu, užije si dost legrace. Mě osobně nejvíce bavilo přihrát dobře a ve správný čas někomu, kdo mohl skórovat. Údajně byly někdy přihrávky až nevyzpytatelné, což by mohli někteří trenéři z BK potvrdit. Ač nejsem vzrůstem žádný obr (190 cm), měl jsem tu úžasnou možnost smečovat. To mě uchvacuje obzvlášť u těch menších hráčů dodnes. OK: Myslím, že basketbal je více akčnější a zábavnější sport než ostatní. V každém basketbalovém týmu je vždy dobrý kolektiv a spousta srandy. Třeba letos na soustředění jsme pořádali i „mini zápasy“, které hráči hráli všichni dohromady. Jak mladší, tak i starší. Všichni se bavili sportem a týmovou hrou. V basketbalu není nikdy nic rozhodnuto. I když prohráváte o 10 - 20 bodů, stále je šance obrátit utkání ve vítězství a to je pak největší odměna! Jak jsem již zmiňoval, každý kdo na sobě maká a zlepšuje se, dostává příležitost ve starších ročnících a to vidím jako největší motivaci pro všechny mladé hráče. Meze se nekladou a je jen na nich, jak se svou příležitostí naloží.

Zhodnoťte letní soustředění. Bylo něco, co vám udělalo radost (basketbalovou radost) během tohoto náročného týdne? MK: Radost mně udělalo, že kluci makali, ač někdy bylo v hale nesnesitelné horko. Myslím, že kluci se více poznali a dali nám najevo, že basket chtějí hrát. Celkem se nám vyhýbala zranění a nemoci, takže ideální výsledek. OK: Letní soustředění bylo pro mě jinačí než předchozí. Účastnily se ho jen dva nejmladší týmy z BK Pardubice. Byli jsme zde 3 mladí a jeden starší trenér. Mezi těmito dvěma týmy měli hráči příležitost pendlovat podle snahy na tréninkách a mladší měli možnost okusit trénink se staršími. Celkově spolupráce mezi těmito 2 týmy byla výborná. Navštívili jsme také místní koupaliště (ve Vysokém Mýtě), kam šly oba dva týmy zároveň. Hráči to pojali jako odreagování od basketbalu, kdy celé odpoledne mohli strávit na Tyršově plovárně. Měli tak i skvělou příležitost seznámit se mezi sebou a věřím, že pro některé to byl vůbec nejlepší zážitek ze soustředění, protože měli možnost si skočit i ze 3m vysokého skokanského můstku. Největší basketbalovou radost mi udělal již zmíněný miniturnaj, kde týmy byly namíchané mladší hráči se staršími. Viděl jsem tam mnoho světlých okamžiků, kdy mladší se dokázali prosadit mezi a proti starším a zkušenějším hráčům. Tato zkušenost se projevila také v přípravných utkáních.

generální partner

hlavní partneři

mediální partneři

partneři

BEKSA. magazín V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE BEKSA MAGAZÍNU NALEZNETE

Recommend Documents