Lucie Štůlová Vobořilová

Toto je pracovní nerecenzovaná verze konferenčního příspěvku. Kultura, umění a výchova Mezinárodní konference k příležitosti založení stejnojmenného odborného recenzovaného časopisu a k příležitosti 440. výročí založení Univerzity Palackého. Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 23. – 24. 5. 2013

Kniha jako cesta k opakovanému setkání s uměleckým dílem

Lucie Štůlová Vobořilová

Anotace: Příspěvek představuje přemýšlení a postupy současných galerijních pedagogů snažících se podpořit dospělé i děti v nalezení cesty k umění. Ukazuje, že se i kniha může stát prostředkem komunikace s návštěvníkem muzea umění. Je představen proces vzniku a výsledná podoba knihy František Frank Frantík Francois Kupka vydané na počátku roku 2013 Národní galerií v Praze. Kniha představuje nový typ publikace, jehož cílem je nabídnout čtenáři-divákovi zážitek intenzivního a opakovaného setkávání s dílem průkopníka abstraktního umění Františka Kupky.

Klíčová slova: výtvarné umění, interpretace umění, vzdělávání v galerii

ÚVOD „Nemůžeme vnímat rychle a zároveň vnímat hluboce.“ František Kupka1

Současná doba nás zahrnuje množstvím informací, informací ve velké míře vizuální povahy. Není pak divu, že je v tomto obrazy nabitém světě stále těžší najít způsob, jak představit veřejnosti umělecká díla ve větší intenzitě. Obrazy v galeriích se 1

Kupka, 1923, s. 67.


stávají „jen“ dalším vizuálním vjemem, se kterým se návštěvník setkává. A zdá se, že je možné pozorovat i zkrácení doby, kterou návštěvníci „s“ či „před“ jednotlivými uměleckými díly tráví. Výzvou pro galerijní pedagogy, je pak nalezení vhodné formy komunikace s návštěvníkem, nalezení strategie, která by návštěvníka přivedla k setrvání u uměleckého díla, jeho hlubšímu vnímání, k navázání dialogu s ním. Jednou z takových možných strategií pro prohloubení vztahu návštěvníka a uměleckého díla, na kterou se soustředí Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze je i příprava různých forem edukačních aktivit, facilitovaných i nefacilitovaných. V oblasti těch forem vzdělávací činnosti, které jsou realizovány bez přímé účasti lektora se ubírá Lektorské oddělení vytvářením a ověřováním různých forem samoobslužných pomůcek a prostorů – boxy s pokyny a pomůckami pro práci dětí a rodičů, pracovní listy ke stálé expozici i výstavám či interpretační studia, vznikající jako součást krátkodobých výstav.2 V neposlední řadě se začalo Lektorské oddělení soustředit i na snahu nalézt prostředek, který by umožnil se k návštěvě galerie opakovaně vracet, reflektovat setkání s uměleckými díly později, například doma či ve škole. Výstupem této snahy je kniha František Frank Frantík Francois Kupka3, která byla představena veřejnosti v únoru tohoto roku. Je třeba uvést několik řádků ke genezi knihy: Na přelomu roku 2012 a 2013 prezentovala Národní galerie v Praze úspěšnou výstavu František Kupka: Cesta k Amorfě, Kupkovy Salony 1899 – 1913 představující specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě. V době přípravy výstavy vznikla myšlenka na 2

O interpretačních studiích pojednává příspěvek kolegů Oldřicha Bystřického a Michaely Matysové „Veřejnosti naproti: Sahat a přetvářet dovoleno“.

3

Název knihy spočívá ve využití různých podob autorova křestního jména. Jako František se Kupka narodil a je křtěn, Franku mu říkala jeho manželka, Frantík se podepisuje v důvěrnějších dopisech, např. J. Waldesovi, a jméno Francois je vytesáno na Kupkově náhrobku. Kniha je vydána v českofrancouzsko-anglickém znění, výhodou zvoleného názvu je, že je srozumitelný i v dalších jazycích.


vytvoření netradiční publikace, která by Kupkovo dílo zprostředkovala vhodně volenou koncepcí a za použití aktivizujících prvků široké návštěvnické obci - dětem i dospělým. Práce na koncepci knihy se ujaly kurátorky pro vzdělávání Národní galerie, které se dlouhodobě věnují práci s návštěvníky a při koncipování knihy zúročily svoje poznatky a zkušenosti: Barbora Škaloudová, Michaela Trpišovská a autorka tohoto článku. Výsledkem půlroční intenzivní práce se stala publikace FFFF Kupka, která je novým typem publikace zprostředkujícím čtenáři-divákovi zážitek ze setkání s dílem pionýra abstraktního umění Františka Kupky podobný zážitku, který divák má, stojí-li před originály Kupkových energií nabitých a jasnými barvami působících obrazů. Cílem knihy je nabídnout divákovi zastavení, postupné zažívání a seznamování se s kvalitami Kupkova díla, proto je kniha vytvořena tak, aby zvala k opakovanému prohlížení, zkoumání a nalézání vlastních interpretací obsahu jednotlivých kapitol.4

1. PEDAGOGICKÁ KONCEPCE KNIHY V následující kapitole bude představen koncept knihy a způsob interpretace, jaký byl autorkami v knize zvolen. Představit koncepci knihy podrobněji není možné bez základních informací o díle Františka Kupky. S ohledem na skutečnost, že se v tomto příspěvku zaměřím na stručné postižení celkové koncepce knihy a na rozbor jedné z jejích částí založené na obraze Kosmické jaro II, dovolím se soustředit jen na ty informace o malíři a jeho díle, které jsou z tohoto hlediska podstatné.

2.1. KUPKOVO DÍLO A KOSMICKÉ JARO II 4

Kromě nároků obsahových byl od počátku kladen důraz i na kvalitu grafického zpracování publikace, které mělo podpořit zamýšlený pedagogický koncept díla. V minisoutěži bylo vybráno Anymade studio, pražsko – brněnské uskupení mladých grafiků – umělců.


František Kupka je dnes již plně doceněným průkopníkem abstraktního umění. K abstrakci dospěl po dlouhé cestě od svých raných figurativních začátků, nesoucích se ještě především v duchu akademismu a symbolismu. Mezi lety 1900 a 1910 činil podstatné malířské výzkumy a směřoval k stále větší autonomizaci barvy – ta se osamostatňuje od objemu tělesa, který dříve modelovala (viz Rodinný portrét, Národní galerie v Praze). V roce 1910 píše kritiku A. Rösslerovi: „Přišel čas, abych stvořil své krédo. Za poslední měsíc jsem zničil většinu svých děl. Když jsem se na ně pozorněji díval, zjistil jsem, že to jsou většinou nádory, které jsou přežitkem mého nedobrého údobí.“5 Kupka se v tomto období rozpracovávanými problémy stále více přibližuje k zcela nefigurativnímu malířskému projevu. Kolem roku 1910 můžeme již v Kupkově díle zaznamenat plně abstraktní kompozice, teprve však roku 1912 vystavuje malíř abstraktní plátna veřejně. Představeny jsou obrazy Amorfa. Dvoubarevná fuga, 1912 a Amorfa. Teplá chromatika, 1911-12. Kosmické jaro II, 1911-20 je obrazem, který vznikal s oběma Amorfami souběžně v raném období Kupkovy abstraktní tvorby. Obraz je budován ve třech základních plánech. Přední plán obrazu obsahuje rozvíjející se barevné útvary podobné prvkům organického a anorganického světa – houbám, tuhnoucí lávě, krystalům, mrakům. Plán prostřední představují tři pásy modrých a fialových tónů, zadní plán je tvořen kulovitým tělesem s probíhajícími siločarami, jejichž rozmístění připomíná průběh poledníků na zeměkouli. Barevnost obrazu je založená na kontrastu modro-fialových a žluto-zelených odstínů. Dílo obsahuje jedno z hlavních Kupkových témat – snaha o zachycení zrodu, procesu (s)tvoření. Tento motiv obsažený i v dalších Kupkových dílech jako např. Příběh o pestících a tyčinkách, 1919-20 řadí sám Kupka při členění svého díla mezi motivy „stvořené“. Dílo jakoby shrnovalo dobře dvoukolejnost Kupkova zájmu o poznání světa. Malíř zkoumal svět jak skrze přírodní vědy (je známo, že docházel na přednášky na 5

Anděl, Kosinská, 1997, s. 25.


pařížskou Sorbonnu – zajímala ho především fyzika a fyziologie) a rovněž hledal cestu k poznání světa v oblasti nauk esoterických, kdy již od svého mládí stráveného ve východních Čechách působil jako médium při spiritistických seancích a později si při pobytu na Akademii v Praze i touto cestou přivydělával. Dokladem mimořádné Kupkovy citlivosti jsou i slova, která lze nalézt v dopise příteli A. Rösslerovi z roku 1897, slova, která lze velmi dobře vztáhnout přímo k motivu námi sledovaného obrazu Kosmické jaro II: „Večer zažil jsem zkušenost rozdvojeného vědomí, přitom jsem měl dojem, jak bych se díval na Zemi zvenčí. Byl jsem v obrovském prázdném prostoru a viděl planety, jak mě klidně míjejí. Potom bylo těžké vrátit se k trivialitám všedního dne.“6 Kupka sám považoval široké pole znalostí za nezbytný základ malířovy výbavy. V teoretickém spise Tvoření v umění výtvarném, který byl publikován v roce 1923 v Čechách píše: „Výsledky moderních věd mají zřejmě vliv na současné umělce, mnozí z nich jsou nezřídka — podvědomě nebo vědomě — žáky nejnovějších myslitelů. Nemohu pochopit moderního malíře, který neumí používat přinejmenším teleskopu a mikroskopu.“7 F. Kupka souběžně prozkoumával několik tématických oblastí například vertikály, diagonální plány, vertikální a diagonální plány, kruhovité kompozice, struktury barev či oblast stvořených motivů. Mezi jednotlivými tématickými okruhy existovaly průniky, k obrazovým motivům se pak Kupka často vracel opakovaně. „Kromě toho měl malíř ve zvyku věnovat se svým plátnům dlouhou dobu a po čase do nich zasahovat.“8 O tom svědčí i naše znalosti o obraze Kosmické jaro II – Kupka ho opakovaně upravoval, což vyplývá i z datace díla. Přemalby jinak již hotového obrazu potvrzuje i skutečnost, že je v Kupkově monografii od Emanuela Siblíka z roku 1928 zachycena fotografie Kosmického jara II v podobě, kdy přes spodní část kulovitého tvaru přesahuje motiv 6

Marek, 2009, s. 25.

7

Kupka, 1999, s. 7; Anděl, Kosinská, 1997, s. 155.

8

Anděl, Kosinská, 1997, s. 86


tvarově blízký přírodninám – mrakovitým a amébovitým útvarům, chorošům či krystalům ledu. Po roce 1928 byl obraz sjednocen, útvary byly pohlceny pokračováním kulovitého útvaru, který je rozvíjen v jeho horní části.

2.1. KONCEPCE KNIHY Při přípravě knihy se celý tým soustředil na podrobné seznámení s obrazy a grafikami Františka Kupky, na podrobné prostudování pramenů i odborné literatury vztahující se k umělcově dílu, ale také na průzkum oblastí s Kupkovým dílem spjatých. Snažily jsme se vzít v potaz také výsledky vědeckých disciplín (astronomie, fyzika, optika…) a znalosti z oblasti okultních nauk, kterým se Kupka rovněž věnoval. Cílem bylo vytvořit pro čtenáře-diváka inspirativní, široké a různorodé pole informací obrazového i textového charakteru, které bude dobrou základnou pro čtenářovo kreativní zkoumání vybraných děl F. Kupky. Kladly jsem důraz na vytváření příležitostí pro individuální recepci Kupkova díla čtenářem. Důležité je, že adekvátně věku, zkušenostem, znalostem, zážitkům a vzpomínkám nabízí pole informací každému čtenáři-divákovi jiný pohled, může být odlišně chápáno, různě interpretováno. Kniha tedy může být přirovnána ke kaleidoskopu, který sice obsahuje stejné součástky, ale při každém novém pohledu, při každé změně jejich vzájemného postavení se výsledný obraz mění. Způsob práce, který byl při přípravě knihy využit můžeme tedy identifikovat jako metodu kruhové oscilace, kterou definovala Yvona Ferencová ve své inspirativní práci Apozice obrazu: metoda spočívá „v kroužení kolem ohniska, hledáním i v poměrně vzdálených sférách napříč obory, kdy se přibližujeme dílu, k němuž se vše vztahuje. Jako součást souvislého celku se tak obraz o díle plynule dotváří v procesu poznávání.“9

9

Ferencová, 2009, s. 66.


Kniha FFFF Kupka vznikala při příležitosti výstavy Františka Kupky Cesta k Amorfě, nicméně cílem bylo vytvořit knihu nadčasového charakteru, knihu neomezenou dobou trvání výstavy. Proto jsme se rozhodly založit knihu na pěti stěžejních dílech F. Kupky, která jsou v majetku Národní galerie v Praze a jsou součástí expozice moderního českého umění ve Veletržním paláci. Tyto obrazy byly vybrány s ohledem na hlavní myšlenky, způsoby práce a problémy, kterými se Kupka zabýval. Obsažena jsou témata, která mají intenzitu a potenciál zaujmout čtenáře–diváka. Pro lepší zprostředkování ústředních „malířských problémů“ řešených v jednotlivých kapitolách obsahuje kniha i řadu dalšího vizuálního materiálu. Jsou to jednak Kupkovy grafické práce (zejména ze souboru dřevořezů Čtyři příběhy bílé a černé) či materiály, které mohou vést čtenáře při interpretaci Kupkova díla (například snímky z mikro či makrosvěta – fotografie detailů buněk, krystalů, mraků, měsíce…). Pětice obrazů tvořící základ kapitol knihy byla tato: 1) Rodinný portrét, 1910 (známý také pod názvem Rodinná podobizna) prezentuje ještě, jak Kupka říkal, „konveční“ tvorbu - je úvodem k celé knize, v souladu s nástupem abstrakce v Kupkově tvorbě, který se opíral o umělcův průzkum zaměřený zejména na barvu a tvar tato kapitola také předkládá divákům – čtenářům k prozkoumání obraz a jeho detaily v barevných proměnách. Poukazuje na zákonitosti simultánního kontrastu barev a prostřednictvím Kupkových vlastních slov vybízí k zamyšlení nad způsobem malířovy práce s barvou „Prostor, jež malujeme na svých plátnech, je vlastně konstruován dvojrozměrně, třetí rozměr je jen subjektivní, iluzorní, barva nebo valér jsou přivolávány často na pomoc.“10 2) Kosmické jaro II je dílo akcentované v druhé části knihy, o způsobu jeho přiblížení čtenáři-divákovi bude pojednáno v samostatné kapitole.

10

Kupka, 1999, s. 96.


3) Základem třetí kapitoly knihy se stal obraz Vanoucí modře II, 1922-36. Obraz jsme vybraly, neboť je příkladem Kupkova abstrahování realistických motivů zachycených již dříve kresbou, které se s odstupem desetiletí stávají základem pro Kupkovy abstraktní kompozice. Vanoucí modře II také ukazují cestu mezi motivy kruhovými či organickými k motivům vertikálním a motivům silně abstrahovaným, příznačným pro Kupkovo dílo po roce 1930 (Abstraktní malba, 1930). Kapitola zahrnuje rovněž fascinující detaily Kupkových obrazů a na příkladu modré barvy a jejích odstínů si všímá Kupkovy výjimečně bohaté palety. Stejně jako v dalších kapitolách je zde akcentována souvislost s grafickou tvorbou F. Kupky. 4) Vertikální plány III, 1912-13 jsou čtvrtým zastavením v knize. Téma charakteristické pro Kupkovu tvorbu, které tato kapitola otevírá lze charakterizovat slovy: pohyb nahoru a dolů, v čase a prostoru, téma budování prostoru diagonálami, téma neohraničenosti, nekonečna, absolutna…. Sdělení kapitoly je rozvíjeno drobným interaktivním prvkem a nahlíženo skrze Kupkova slova. Stěžejní citát kapitoly zní: „V kolmici je všechna majestátní statičnost, výška i hloubka jsou v ní obsaženy. Spojuje je a dělí prostor horizontálně. Rozmnoženy jsouce v četné rovnoběžky, kolmice se stávají výrazem úzkostného a němého očekávání, šířícího se horizontálně.“11 Sem vložit obrázek: Vertikální plány. 5) Část pátá knihy představuje dílo Abstraktní malba, 1930, tvořené třemi černými úsečkami na bílém podkladě, dílo představující krok směrem k maximálně oproštěné a zjednodušené kompozici. Klíčovými slovy této kapitoly jsou: linie, geometrická kompozice tvořená bílou a černou, klamy oka, pravidlo zlatého řezu. Základ knihy spočívá na obrazové části, kniha nicméně obsahuje i text. Psaný obsah knihy je v naprosté většině založen na vlastních slovech malíře Františka Kupky. Je 11

Kupka, 1923, s. 124.


tak nabízen jeho osobní pohled nezprostředkovaný a nepozměněný (byť v nejlepším úmyslu) autorkami knihy. Kupkovy citáty byly pečlivě hledány ve všech dostupných pramenech – jeho teoretickém spisu Tvoření v umění výtvarném, textech, jimiž doprovázel své výstavy, slovech, které lze nalézt v jeho bohaté korespondenci např. s malířem V. Hynaisem, továrníkem J. Waldesem, spisovatelem J. S. Macharem a dalšími. Z těchto slov je vždy vybrána citace co nejjasněji postihující výtvarný problém či směr Kupkova přemýšlení, který jsme se rozhodly návštěvníkům otevřít. 6) Závěrečnou kapitolu knihy tvoří Kupkův netradiční životopis. I ten je založen na autentických výpovědích F. Kupky, jeho blízkých a dalších osob, které se s Kupkou setkaly. Je na čtenáři, aby z mozaiky informací sestavil svoje nahlížení Kupkova života. S ohledem na netradičnost knihy představují autorky Kupkův život tak, jak ho ony samy vnímají, akcentovány jsou zlomové body a události. Přitom je ponechán i prostor každodennosti. Samozřejmě, stejně jako v případě celé knihy je i výběr citátů interpretací, ovšem interpretací, která nechává čtenáři–divákovi dostatek prostoru pro vlastní reflexi a nahlížení. Sem vložit obrázek: Životopis

2.2. KOSMICKÉ JARO II V momentě, kdy začíná galerijní pedagog přemýšlet o možných způsobech zprostředkování díla veřejnosti, staví nejprve do středu svého přemýšlení samotné dílo. Získává informace o něm samotném a postupně se propracovává k stále širším souvislostem. Z nich pak na základě různých kritérií vybírá ty, na něž zaměří svoji pozornost a jež předloží veřejnosti. Kritérii výběru může být 1) podstatnost a reprezentativnost vybraného fenoménu pro celou umělcovu tvorbu, 2) blízkost vybraného tvůrčího principu nebo myšlenky zamýšlené cílové skupině a otázkám, kterými se cílová skupina zaobírá, 3) vhodnost určitého aspektu díla pro zprostředkování specifického


konceptu daného například koncepcí výstavy, 4) vhodnost určitého aspektu díla nebo jeho širší souvislosti pro zprostředkování díla autorským a tvůrčím způsobem - tento přístup je spíše uplatňován v praxi umělecké, nepatří k obvyklým způsobům práce galerijního pedagoga. Setkat se ním můžeme často v současném umění - příkladem jsou akce Barbory Klímové, která ve svém projektu REPLACED, Brno 2006 interpretovala klasické práce českých akčních umělců např. Spaní na stromě Petra Štembery. Při koncipování knihy FFFF Kupka bylo pro výběr klíčových myšlenek a principů tvorby Františka Kupky, která budou knihou akcentována zvoleno kritérium první. Cílem bylo vybrat podstatné a reprezentativní fenomény s Kupkovým dílem spjaté a ty čtenářidivákovi nabídnout zprostředkované z více úhlů pohledu a také současně v poloze obrazové i textové, aby si z nich mohl čtenář-divák sestavovat vlastní mapu porozumění a nahlížení Kupkovy tvorby. Sem vložit obrázek: Kosmické jaro 1. S ohledem na výše nastíněné byla v kapitole představující obraz Kosmické jaro II zvolena tato klíčová témata: a) způsob práce Františka Kupky založený na rozvíjení několika hlavních témat vedoucí k opakovanému se navracení malíře k tématům i jednotlivým obrazům, b) inspirace Františka Kupky mikro a makro světem, snaha Františka Kupky poznat svět v jeho úplnosti skrze vědy přírodní a humanitní i skrze duchovní disciplíny jakými jsou teosofie, alchymie či astrologie, c) prostupnost témat a malířských problémů celou tvorbou Františka Kupky, d) vrstvení barev, tvarů i linií jako jeden z charakteristických motivů Kupkova díla. Způsob postupného prozkoumávání stejného motivu a skutečnost, že se malíř již k dokončeným dílům vracel, aby je znovu přemaloval a více přiblížil své představě je v knize představen úvodními stranami ukazujícími podobu Kosmického jara II v současnosti, podobu Kosmického jara II před rokem 1928 a kombinace obou obrazů provedená s využitím stříbrného laku. Byla také doplněna Kupkova slova, která přibližují


malířovo zaobírání se jedním tématem: „Jen pomalu narůstají varianty řešení těch pěti nebo šesti problémů, jimiž jsem zaměstnán již deset let a snad ještě déle. Většina pláten má své změny – tak se to vyklubává z jakéhosi chaotického stavu…“12 Další část kapitoly o Kosmickém jaru se soustředí na zprostředkování inspiračních zdrojů Františka Kupky. Představeny jsou makro i mikrostruktury - pohled na měsíc zachycující kráter od něhož vedou paprsky podobné siločarám na kulovitém útvaru na obraze Kosmické jaro (snímek měsíce nápadně podobný hlavnímu kompozičnímu prvku obrazu byl publikován v roce 1881 a Kupka se s ním jistě seznámil).13 Dále jde o pohled na hvězdnou oblohu, z příkladů mikrosvěta jsou zobrazeny detaily buňky a krystalů ledu a to tak, aby byla akcentována jejich podobnost s grafikami z Kupkova cyklu Čtyři příběhy bílé a černé. Jsou uvedeny také podobnosti s organickými a anorganickými částmi přírody – mraky, tuhnoucí láva, krystaly… Téma vrstvení tvarů, barev i linií rozvíjí interaktivní prvek v podobě odtrhávací a překlápěcí půlstránky, která umožňuje variovat výsledný vzhled jedné z částí obrazu a také následující dvoustrana knihy, která je řešená jako průzkum možností práce s jedním z Kupkou využitých mrakovitých tvarů – s vrstvením, rozrůstáním a pohybem tohoto motivu po ploše obrazu. Citát, který vystihuje tento aspekt Kupkova díla a který byl vybrán do publikace s cílem přispět k porozumění čtenáře-diváka tvůrčím záměrům FK zní: „Tváří v tvář dílu má divák cítit, že se tu něco stalo, že se tu něco děje – a že tak bude vždy, dokud bude dílo trvat.“14 Takto zvolená koncepce kapitoly tvoří jeden z pěti potažmo šesti (počítáno s životopisem umělce) celků knihy a nabízí mnohovrstevnaté porozumění Kupkově obrazu Kosmické jaro II.

12

Mládková, Sekera, 2011, s. 16.

13

Anděl, Kosinská, 1997, s. 87.

14

Kupka, 1999, s. 213.


ZÁVĚR Domnívám se, že názor Františka Kupky uvedený v úvodu příspěvku o nemožnosti rychlého a zároveň hlubokého vnímání je pravdivý. Dospělí i děti obvykle tráví v galerii jen krátkou dobu a vztáhneme-li ji k počtu děl, se kterými se setkají, pak se čas strávený před díly jeví ještě kratší. Jen výjimečně přicházejí návštěvníci na krátkodobou výstavu opakovaně. V případě stálých expozic je situace sice lepší, nicméně lidé se na jejich opakovanou prohlídku vydávají až s velkým časovým odstupem (nejsouli k tomu motivováni zajímavým konceptem komentované prohlídky, konáním výtvarné dílny či jinou formou vzdělávacích aktivit). Kniha, kterou jsme s kolegyněmi připravily vybízí čtenáře-diváka k opakovanému setkání s uměleckým dílem. A snaží se soustředit jeho pozornost k tomu, co tvoří jádro umělcova sdělení. Zároveň je vytvořena tak, aby bylo možné obrazy pozorovat a zážitky ze setkání s nimi navodit i doma, mimo výstavní prostory. Kniha se tak liší od průvodců výstavou či pracovních listů, kterými jsme se nechaly v počátku inspirovat. Jistě, pracovní listy vedoucí návštěvníky expozicí nebo tituly jako je kniha Deník Jakuba S.15 mají svoji důležitost. Kniha FFFF Kupka však obsahuje přidanou hodnotu, kterou je nutné zdůraznit. Zůstává věrná Kupkovi, jeho tvorbě a myšlenkám, svým obsahem co nejméně manipuluje s náhledem diváka na Kupkovo dílo a přitom se podařilo učinit ji na setkání s originály Kupkových pláten do jisté míry nezávislou. Zároveň je přístupná dětem i dospělým a nabízí jim mnohovrstevnaté porozumění Kupkově tvoření i přemýšlení. Porozumění, jehož směr i hloubka jsou dány zájmem, zkušenostmi, znalostmi a jistě i věkem čtenáře-diváka. Kniha v takovém pojetí přestává být lineárně vedeným sledem informací obrazového a

15

Kniha vznikla při příležitosti výstavy Jakuba Schilanedera rovněž v Národní galerii v Praze a získala ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku – druhé místo v kategorii učebnic a didaktických pomůcek.


textového charakteru. Umožňuje čtenáři-divákovi vyhledávat nová spojení obrazů i textů, nahlížet dílo FK z mnoha úhlů najednou. Domnívám se, že tak jako hledají galerijní pedagogové cesty k prohloubení intenzity setkání návštěvníka s uměleckým dílem na poli využití moderních technologií je stejně důležité zkoumat osvědčená média a hledat nové způsoby jak by mohla přispět k dialogu diváka s dílem a jeho tvůrcem. A právě o to jsme při tvorbě knihy FFFF Kupka usilovaly.

Literatura KUPKA, František. 1923. Tvoření v umění výtvarném, Praha: SVU Mánes. KUPKA, František. 1999. Tvoření v umění výtvarném, Praha: Brody. ISBN 80-8611216-0 ANDĚL, Jaroslav, Dorothy KOSINSKÁ a kol. 1997. František Kupka - průkopník abstrakce, malíř kosmu, Ostfildern- Ruit: Verlag Gerd Hatje. ISBN: 3-7757-0692-5 FERENCOVÁ, Yvona. 2009. Apozice obrazu, Brno: Pavel Křepela. ISBN 978-80-8666912-0 MAREK, Vlastimil. 2009. Geniální malíř vizi František Kupka In: Sborník z konference František Kupka, Hradec Králové: , s. 25 – 34. ISNB 978-80-7041-695-2 MLÁDKOVÁ, Meda, Jan SEKERA. 2011. František Kupka ze sbírky Jana a Medy Mládkových. Praha: Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových. ISBN 978-8087344-08-8

Anglický název: Book as a Medium of Repeated Encounter with Artwork


Anotace – anglicky: visual arts, intertpretation of visual arts, gallery education Klíčová slova – anglicky: : visual arts, intertpretation of visual arts, gallery education

Autor Mgr. et Mgr. Lucie Štůlová Vobořilová Pracoviště: Lektorské oddělení, Sbírka moderního a současného umění, Národní galerie v Praze E-mail: [email protected]

Lucie Štůlová Vobořilová

Recommend Documents