Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 1
LUCIE KODÝMOVÁ
PRVNÍ VYZNÁNÍ lyrické básně
Balt-East, Praha 2004
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 2
Věnování: Pro Andyho, protože rozumí mým básním. Pro Vlastu, protože rozumí mně. Pro toho, komu jsou tyto verše určeny.
© Lucie Kodýmová, První vyznání, poetry © Balt-East, edition ISBN 80-86383-28-8
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 3
První vyznání Co je zajímavé, dobrým se pro nás stává. Až v nebi Ti řeknu, jak moc jsem Tě milovala. Někdy mě z Tvého pohledu bolí dlouho hlava. Na koberci, v přítmí, s hudbou bych s Tebou tancovala. Jsi tak daleko a někdy až moc blízko. O Tvé přítomnosti si mohu nechat snít nejen večer, když ležím v posteli a je mi úzko. Baví mě vůbec takhle žít? Nebrečím kvůli Tobě, snad naděje mi slzy zcizila, a jak po Tobě toužím, to řeknu Ti až v hrobě, neboť nyní bych se z toho vinila. Když Tě vidím, dovoluji si jen víno pít a přemýšlet o tom, jestli víš, že jsem poblíž. Vím, že Tě nikdy nebudu mít. Možná se v duchu modlíš, abys vymizel z mých snů a já na Tebe zapomněla. Přede mnou je tolik, tolik smutných dnů. Snad něco bych s tím dělat měla. Avšak udělala jsem již vše, co jsem mohla, na větší činy si netroufám. Jen na pár řádek jsem se zmohla a v ten kus papíru s adresou teď doufám. Ať už "ano" či "ne", odepiš mi, prosím. Za každé Tvé slovo budu vděčná. Do té doby nejistotu v sobě nosím. A ta je horší než odmítnutí a hlavně - je věčná.
3
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 4
Zbav mě mých snů Nenapsal's mi - nevadí! Přesto doufám, že Tvůj pohled zavadí o mou maličkost sedící v koutě. Zbožně hledící na Tebe, stejně jako se dívá na nebe, snad čekající odtamtud pomoc. Jak pomalu bez Tebe plyne čas a rychle když jsem s Tebou utíká zas. On necítí mou bolest. Počítám dny, kdy Tě uvidím a vůbec se za to nestydím, možná jen před Tebou. Ještě pár dní a budem zase spolu, i když sama budu sedět u kulatého stolu. Spolu - přesto každý sám. Šedivé hodiny, šedivé dny a šedé týdny, jak já tě nenávidím, ty čase bídný! Když nemůžu být s Tebou, lásko. Když ulehám sama do postele, ukolébavka mi zní nevesele. Mé myšlenky a sny patří Tobě. I v šedivých dnech věřím, že se to změní a ve skutečný sen promění se mé snění a nebude už žádných šedých dnů. Tak prosím, zbav mě těch mých snů!
4
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 5
Stýská se mi Jak Ti je, když se Ti stýská? Je Ti stejně jako mně? Tichá noc si mou přítomnost získá a ležím v posteli, němě. Mám oči zavřené, tak si Tě představuji líp, dlaně jsou sevřené, svírají peřiny cíp. Už se Ti někdy stýskalo? Po někom, na kom Ti záleží… Nebo se Ti to nikdy nestalo? Pak můj údiv Ti náleží. Vzpomínám na Tvoji tvář a hlas, který mě nenechá spát. Kolem oslnivá zář a Tvoje oči, ústa, která nedovedou lhát. Pak začínám snít a slastně se v tom snu utápím. Alespoň kousíček z toho snu doopravdy mít… Je to jen "pouhé" snění, takže se zatím netrápím pro to, že tu nejsi se mnou a nedáváš mi dobrou noc a pro to, že máš jinou rád a já vím, že moc. Pak otevřu oči a vrátím se na zem - je to tvrdý pád. Stýská se mi, chci Tě slyšet a cítit a vidět a líbat a hýčkat a hladit a svádět… Prostě se mi stýská.
5
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 6
Setkání Včera jsem Tě viděla a rozklepala se mi kolena. Neviděl jsi mě, začtený; po dechu jsem zalapala. Snad jsem tam chodit neměla. "Nesmím se na něj dívat," v uších mi znělo a tep mi bušil do spánků a srdci se plakat chtělo a zároveň zpívat. Pak jsem mohla na Tobě svoje oči nechat. Měl jsi asi dost času, nemusel jsi spěchat. Teď vím, že chodíš domů v této době. A zkoumala jsem Tvou chůzi a přemýšlela, co čteš právě a sledovala Tvoje pohyby, které nejdou popsat jen tak hravě, i básníka by opustily všechny múzy. A v tu chvíli jsem si na smrt přála, abys mě poznal a řekl poněkud vážným tónem: "Ahoj, neznáme se odněkud?" A já bych se jen usmála a odpověděla, že určitě. Ještě hodnou chvíli poté, co jsi odjel, jsem nevnímala svět okolo a říkala si snad po sté, jaká náhoda to byla potkat Tě.
6
Byla jsem si jistá, že bude zlatá dlažba, po které jsi přišel. A měla jsem chuť se ji dotknout; ano, dobře jsi to slyšel; a v ten moment se stala pro mě svatá.
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 7
Uprostřed vzpomínek Ráno se probudím a protáhnu se jako kočka. Učení nevidím, maturita počká! K snídani si presso vypiju a telefon zvonit nechám, pro okolní svět nežiju, mám pohodu a nespěchám. O pár hodin dýl mé tělo Tvou blízkost cítí, aspoň na pár chvil budu součást Tvého bytí. A pak v noci, později uprostřed vzpomínek - omamných par tě celého verši opěji, psát básně - to je dar!
7
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 8
Proč… Proč Ty mě nechceš, když ostatní po mně touží? Proč jen mě nechceš, když moje já se po Tobě souží? A proč mě nechceš, když na Tebe myslím každý den? Žijeme dva různé životy, ale pro mě je to jeden. Jsi částí mě a ani o tom nevíš. Víš jaké to je, když očekáváním nepiješ a ani nejíš? Tak proč si mě nevšímáš a jinou máš? Nemám nikoho jiného než Tebe. Myšlenka na všechny ostatní zebe. Když vzpomenu si na úsměv Tvůj, hřeje to, nikdy nelituj, že jsi mi ho kdy věnoval. A i kdyby ses Ďábel jmenoval, budu při Tobě stát, nechci si s jinými už jen tak hrát. Mne nechceš, odmítáš? Proč to nezkusíš? A jinou vítáš na prahu s rozevřenou náručí. Chceš snad abych smutkem umřela? Ne, to bych SNAD ani nechtěla.
8
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 9
Proč neodpovídáš? Pravdu chci vědět, zda mám ještě doufat nebo už umřít a všechno vzdát. Nemůžu jen tak nečinně sedět a koukat a pro nic nežít a žít a zároveň spát. Dej mi znamení, stačí tak málo, cítím v rukou chvění nebo se mi to zdálo? Proč když Tě cítím, nohy se mi podlamují, a když Tvůj pohled chytím, oči se dívat na Tebe bojí? A myslím na Tebe dnem i nocí, zas a zas… Chci, aby Tě omámil jako mne pocit lásky. Vím, že mě vidíš a vnímáš, že žiju (nebo spíš přežívám) a snad se stydíš a tak neuslyšíš, jak Tě mám ráda. A možná si myslíš: "Je to ona, ta, co mi psala?" Tak proč se neodvážíš?! Já už jsem první krok udělala.
9
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 10
Jsi Jsi nejjasnější světlo v mysli mojí Jsi zázračná mast co mé strasti hojí Jsi nejjemnější vzpomínka v srdci mém Jsi nejnebezpečnějším nočním snem Jsi nejněžnější bytost co znám (na této planetě) Můj zevnějšek Tě možná klame, zklameš mne? Jsi něco, co má sametový hlas Jsi člověk, který dostává mě zas a zas Jsi osoba, pro kterou se snažím žít Jsi idol jak dynamit, který chce každý mít Jsi jediný důvod, proč se ve dne směji Jsi zvuk, jenž zní nad klavír líbezněji Jsi děj, kvůli kterému nemůžu v noci spát Jsi muž, který (snad) dokáže mít rád Jsi umělec, kterému se celá vzdávám Jsi divoká myšlenka, se kterou si občas hrávám Jsi múza, pro kterou bych se dokázala modlit denně Jsi láska, kterou bych ukázala celému světu (nenuceně) Jsi objekt mé touhy, která hodně zmůže Jsi znalcem tónu, po kterém mi naskakuje husí kůže Jsi noční píseň, která do uší zní jemně Jsi filosof všech filosofů Země Jsi tvůrce velkých myšlenek Jsi dech beroucí nevinnost prvních milenek A až jinou uvidím po Tvém boku Budeš slza, co se objeví v mém oku
10
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 11
00:35 Ne, to se nemělo stát, neměla jsem ji spatřit. Nebo jsem se měla předem bát. Teď s depresí se budu bratřit. Jít tam byl hloupý nápad, můj sen se zase smyl, v půlnočním světle začalo krápat, pak z toho liják byl. A spláchl všechny mé naděje, zase nebudu spát. Co se teď se mnou poděje? Asi budu si dál lhát. Jen devět dní a uvidím Tě zase, jak dlouhé teď zdají se mi. Znovu se budu divit Tvé kráse a pak zas spadnu dolů k zemi. Nahoře a dole - pořád se to střídá jako čtvero ročních období a den a noc, být tak volná a mít křídla, uletět pryč od toho chtěla bych moc. Teď půjdu ulehnout a zkusím spát a snít sen, co se mi často nezdá, snad se mi o Tobě bude zdát, snad bude padat hvězda…
11
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 12
Noční snění Nejkrásnějším nočním snem jsi byl Ty a Tvoje doteky, chci, aby noc byla dnem, má Múza už má zas své zdroje (a náměty). Prsty jsem Ti hřála, měl's je jako led. Pořád jsem se smála; sladkými slůvky jsi mi hlavu plet. Tvé paže jsem cítila a Tvoje teplo na zádech a sklepní světla svítila; tvůj tlukot srdce, každý výdech-nádech. A hladila jsem Tvoje vlasy, dole zvlněné, však rovné nahoře. A nevnímala kolemjdoucí hlasy, dívala se do tvých klidných hnědých očí jak do moře. Když mít Tě nemůžu ve dne, dovol mi být s Tebou v noci, kdy temnota na oblohu sedne a sny nás mají ve své moci.
12
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 13
Sonet Tobě Jako Shakespeare v dávné době verši plnil prázdné listy, tak já sonet píši Tobě, zda je to sonet, si autor není jistý. Jako Petrarca psal Lauře sonety a pro Danteho Beatrice dokonalá byla, stejně tak pro mě jsi dokonalý Ty, zhřešila bych, kdybych s Tebou žila. Říct, že jsem Ti hodna, to by byla lež a já pravdu chci psát, o to jde mi. Jsi svatost sama a dokonalost též, před Tvou moudrostí já klekám k zemi. Přesto si troufám prosit oči Tvoje: Přečtěte si všechny, všechny básně moje!
13
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 14
Zbožňuji Tvůj hlas Když telefon vyzvání, nechci slyšet ten zvuk. Nepravé myšlenky místo Nirvány do hlavy vhání, zmatený hluk. Čekajíc Tvůj hlas klidně se zabiji, jak běžím, abych doběhla včas k telefonnímu přístroji. Pro výjimečný hlas, pro jeho ráz, pro Tebe tak typický, bych si v běhu zlomila i vaz. Vím, že zní to nelidsky někoho tak bezmezně zbožňovat jako já Tebe, milovaný. Snad ztraceného času bych měla litovat. Je však ztracený? Ne, Tobě darovaný.
14
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 15
Nedostává se mi Tebe Chybíš mi jak žíznivému voda Je Tvé přítomnosti pro mě škoda? Chybíš mi jak hladovému chléb Tvé rty nabízejí žhavý polibek Chybíš mi jak včelaři med Na první pokus bys mě sved Chybíš mi jak mrznoucímu slunce žár Tvůj úsměv hřeje stejně, dal jsi mi jich pár Chybíš mi moc a někdy víc Vidím jen rub, chci vidět líc!
15
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 16
Vášnivé přání Sytý hladovému nevěří, ostatní jenom láteří a říkají, ať na Tebe zapomenu. Já volala bych do nebe až k Nejvyššímu: "Miluji Tě! Měj mě rád!" A ostatní se mi budou smát, protože oni již jsou milováni a já chci být dnes v noci Tvou paní. Chci cítit Tvůj pot na svém těle, v duchu Tě o to prosím směle; nahlas však nevyslovím nic a přitom žádám víc a víc. Třesu se o každý Tvůj pohled a sobecky na Tvé city neberu ohled. Kdybys však chtěl, jsem celá Tvoje, černočerná tma, jen oči dvoje a doteky dvou těl. Snad touhou by ses chvěl a já se bála a šťastná byla, Tvá ústa by mi slzy smyla, Tvé prsty by hledaly mou vášeň. Můj mozek říká NE, ty myšlenky zažeň! Ale srdce chce to, nechce se jich vzdát a chce se s nimi mazlit a hrát. Stejně jako mé já s Tebou, touha a fantazie mě zas pryč vedou. Ležím vedle Tebe a slyším Tvůj dech, Tvá ruka na mém boku, klidně ji tam nech. Světlo svíčky zobrazuje nás na zeď, teď slyším Tvůj hlas. "Miluji Tě," říká a má ústa hledají Tvá, bez nich jsou tak pustá! Mé vyznání v polibku splyne, kdo miluje, ten nezahyne! Chceš tmu, světlo svíčky sfoukneš, oči přivykají tmě, tak se na mě koukneš. V mých očích vidíš asi žádost, políbíš mě a já mám radost. Mou tvář lechtají Tvé vlasy. Jsi ztělesněním božské krásy.
16
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 17
Ten polibek nás nabádá k odvážnějším hrám. Tak rozume, kde jsi, kde Tě mám? Řekni, že jsem pouhý snílek a blázen snad a já slíbím Ti, že už nikdy nebudu básně psát.
17
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 18
Moře z mých slz
Když se k ní skláníš a Tvé rty políbí ty její, bezradnost do mysli mi vháníš, jen dvě deci vína u srdce mě hřejí. Miluješ ji ve svém srdci stále? Vědět to mám přece právo! Ač nikdy nepustil's mě dále a uchoval si chladný odstup - bravo! Z mých slz pro Tebe sliji moře, společně po pláži se budeme procházet, oblečeni budeme jen spoře a tajně se u palmy za západu scházet jak v oáze. Jestli máš však radši jméno Hana, odstrč mě a zakřič něco zlého ze hněvu, dál už se z toho vzpamatuju sama a nebudu se již dožadovat Tvého úsměvu. Nabízím Ti jen svou lásku a věrnost; nic míň, nic víc. Nenajdeš však ve mně takovou krásku, neslibuji sníh, když venku je hic. Jestli jsi šťastný, zůstaň takovým a nehleď na mě více, cítím se jak uličniceláska přikryje mou Tvář šátkem nachovým a rudě zbarví se mé líce Ani jeden úsměv už mi nedávej a tudíž žádnou naději. A poblíž mě už nesedávej a sedni si k ní raději. Avšak jestli máš splín a nechceš s ní být dál, tady máš mou náruč a můj klín, abys navždy utopil svůj žal.
18
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 19
Prolínání (jiného miluji a Tobě skládám verše)
Andělu strážnému se mě zželelo a přišla noc, jaké kdy nebylo. Poznala jsem JEHO, svou lásku pravou, už z Tebe nemám tu náladu…dravou! Jsem šťastná jako nikdy dříve, však malá pochybnost ve mně dříme: Kdybys řek' ANO, šla bych? Až do dna pila s Tebou vášně kalich? Bojím se, že bych to udělala a to hned, pořád mě trápíš, do mé čisté lásky vpouštíš jed. A myslím na Tě denně, do dálky koukám zasněně. Ač dříve prosila jsem Tě o vyznání lásky, dnes mi ho už nedávej, neb objeví se vrásky velkého rozhodnutí, zda ANO či NE. ANO vítězí, NE pomalu hyne. Už dívat se na Tebe za hřích pokládám, vždyť JEHO miluji a TOBĚ básně skládám! Jsem snad nevěrná a falešná tím?! Když Tebe získám, jeho zatratím. Tak prosím Tě, nebuď roztomilý! Sic očarujou mě zlé víly a já znovu zamiluji se do Tebe a zas se budu modlit do nebe, aby pomohlo mi a zbavilo mě lásky. Tak prosím, třeba ostříhej si vlásky či jinak zoškliv se a nehleď více do mých očí, protože pak nevím, co si mám počít. A varuji Tě: I kdybys chtěl milovat mě, snad důvod k tomu měl, nechci o tom nikdy ani slyšet a i kdyby Tvá slova lásky měla z nebe na mě pršet, vezmu si deštník, budu se bránit a pokusím se svou lásku si chránit.
19
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 20
Svádíš mne Svádíš mě stále a asi to ani nevíš Svádíš mě i když nejsi poblíž Svádí mě pouhá na Tebe myšlenka Ale já už jsem něčí milenka!
20
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 21
Již nejsi mojí modlou, i když Dlouho jsem básně nepsala, bojím se, že jsem to zapomněla. Ne, že bych o Tebe nestála, jen Tvoje svatost trochu potemněla. Stále si Tě vážím, ale již nejsi ten nej, své pocity vyjádřit se snažím, nu řekla jsem si: Na papír to dej! Již nejsi mojí modlou, světcem mým, jsi z masa a kostí jako každý z nás. Jsi stejný jako všichni, teď už to vím, jen oplýváš větším množstvím krás. A tím myslet na Tebe mě nutíš, i když moje svědomí to nechce. Ale jsem velká silná bojovnice, tudíž nemysli si, že se vzdám tak lehce.
21
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 22
Textová zpráva Proc chci slyset tvuj hlas a potkat bych te chtela Snad jsem se nezamilovala zas?! Ne, jen jsem te dlouho nevidela.
22
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 23
Déšť V duchu slyším déšť padající na zem kap-kap, kap-kap, pořád stejná melodie Škoda, že jednou z Těch kapek nejsem co za límcem Tvé košile se skryje. Stejně jako kapky znějí moje básně jedna jako druhá a v každé jsi Ty, jsou plné nejistoty a bázně a v nich jsi navždy vrytý. Kap-kap, kap-kap, zní to celkem rázně zato já se rozplývám v tom zvuku cítím se Tebou svázaná, ale krásně ráda bych zmizela v dešti hluku.
23
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 24
Změnila jsem se
Tak nevím, zda dostanu se do nebe, když už nemyslím tak na Tebe. Slibovala jsem Ti lásku věčnou, změnila jsem se, už jsem ženou a ne slečnou. Dlouho jsem Tě už neviděla a neslyšela, dřív bych se za to styděla ale teď se cítím jaksi lehčí, uvnitř sebe volná, hezčí. Stále jsi však milá vzpomínka moje, už nepustím se ale do zbytečného boje o Tvoje srdce a Tvou přízeň, copak necítilo moje srdce smutek, tíseň? Možná to bylo krásné, nevzpomínám si už, v mém srdci není jen ideál, je v něm muž.
24
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 25
Rozplynu se do cigaretového kouře Už jedu za Tebou, mám trému před sebou, jak osika se klepu, jdu skoro poslepu. Cestu do klubu už znám, zmrzlé ruce si dám do kapes. Vločky se rozpouštějí v žáru mém, přichází noc, odchází den. Pouliční lampa na cestu mi svítí do místa, kde mám za chvíli být. Tam na mě čekáš Ty, pln hudby, i když Ti nenáležím, dle sudby. Stejně půjdu dál, až tam, kde je sál, tam rozplynu se do cigaretového kouře, protože nemůžu mít vytouženého muže.
25
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 26
V místě M Píšu svůj život a došla jsem až k místu M, našla jsem spoustu radosti i smutku v něm. Ty jsi ten neznámý, kterého jsem milovala, svého přítele opustila, a ani nelitovala. Ty jsi ten muž, co otevřel oči mé Múzy a ta se roztančila, tanec nahradil chůzi. Často tancovala mezi lidmi na plese, když chtěla jít pryč, šla baletit pro stromy po lese. Když byla sama, kolem ní jen les, ulehla znaveně do mechu a poslouchala jazz. Tu tančila lehký valčík, tam rázné tango zas někdy odpočívala, v uších jí zněl kráčivý bas. Jindy zas tančila znavené blues, při waltzu byla královnou všech Múz. Když tančila cha-chu, vášním se oddala a tančila dál a dál, nohám klidu nedala. Při rumbě veselá a šťastná byla, po jiveu pot z čela smyla, se slow-foxem přišlo uklidnění a oddala se mému snění. Quick-step jí ze snů probudil a nadějnou atmosféru nabudil, Vyzývavě se vlnila v rytmu mamba, když měla náladu, přišla na řadu samba. Jednou to zkusila do rytmu mazurky, já místo sladkých slov cítila kyselé okurky! Pak když jsem viděla Tvojí holku, Múza se neovládla a spustila polku. Jak já jí nesnáším, točí se mi z toho hlava, ale Múza tancuje dál, mým perem divoce mává a to nestačí v rytmu polky psát žalozpěvy, že MĚ bys měl mít rád. Teď jsem se lekla, že Múza protancovala podrážku a cítila jsem se jak princezna na hrášku. Ale měla střevíčky u ševce, jsou spravený, teď už zas tančí, dala mi znamení a tak jsem Ti o ní napsala řádek pár, ona tančí a já budu psát dál.
26
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 27
Proklínám Tě Jako to už bylo napsáno, chci Tě proklít navždy Já v srdci svém mám teď zapsáno: nikdo není Ty, Ty nejsi každý. Chci, aby Tvé srdce zkamenělo a nikdy nebylo schopno milovat a světlo v očích potemnělo a ústům k němosti se bude schylovat. Proklínám Tvůj hlas a Tvou improvizaci žádám uvěznit a Tvé prsty, krása všech krás, ať nikdy nemohou struny rozeznít. Proklínám Tvůj pohled a Tvoje lhavé oči ani na Tvůj smích neberu ohled ne, ne pro Tebe se Země točí. Proklínám Tvou Múzu plodnou, a to, co nepřálo mně, Tobě, nám ať víc nespatříš zemi rodnou za dvacet ztracených měsíců Tě proklínám.
27
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 28
Rozmlouvání s osudem Naděje mi nohy rozklepala či očekávání Tvé přítomnosti? Cestou jsem málem dech nenabrala, neslyšela jsem osud: "Posti se, posti." Ještě není pravý čas, byla to jen generální zkouška a já se ptám zas a zas, šeptám to osudu do ouška: "Kdy bude premiéra?" život v nejistotě je sebevraždou slyším jeho hlas v jiných sférách "Jen vyčkej, vychutnej vteřinu každou smutného čekání a po NĚM strádání"
28
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 29
Karlův most Jdu po Karlově mostě, bosa, dlaždice mě pálí. ale je léto, vždyť je to prosté, horko mě do svých šatů halí. Nikde ani noha, vyprázdněný most, krom Tebe, nevzal jsi roha, já jsem tu doma a Ty jsi tu host. Vítám Tě v svém království, ve světě svých snů a představ. Užij si tu spoustu radostí, zde žádnou překážku do cesty mi nestav. Na, tu máš mé sandály, cítíš, jak to Slunce hřeje? Dnes jsme to všem lidem nandali! Jsme spolu, i když ne každý nám to přeje! Tamhle je Petřínská věž a vidíš nahoře? Tam je Vlasta. Na konec světa za ní běž, takových kamarádek není na sta. Vlasy jí visí z věže, až na zem dolů, k Máchovi. Že jednou růst přestanou? Kdeže! Pozdějc představím Tě bráchovi… Mám chuť tančit po rozpálené dlažbě nebo jsi už utahaný a znaven snad? Tak uvolni se, oddej se naší "pařbě" užij si tance a jeho vnad. Užij si mě, dokud tu jsem a dokud Ti své myšlenky dovoluji číst dokud Ti nabízím svůj sen a pro ty Tvé je tu spousta míst…
29
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 30
Ve svém kupé Tě vítám, je i Andyho, naše nej. Koukni, jsem racek a lítám! Budu spát sladce a Ty vzpomínej…
30
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 31
Zároveň jsem Tě chtěla svést
Omlouvám se a beru zpět těch několik prázdných, hloupých vět. Chci aby Tvé prsty znovu hrály, aby mě Tvé písně dále hřály Aby ruce vzaly kytaru zas do náruče, aby v očích byl jas Aby Múza dokázala to, co nedokáže má, abys byl zas šťastný, aby ONA byla Tvá. Svou kletbu kéž bych nikdy nevypustila z úst, ale byla jsem sama, držela půst Teď chci svá slova vrátit, nechci Tě, nechci ztratit! Chci zas slyšet struny Tebou rozezněné, chci dát najevo city v sobě uzamčené, ale nesu vevnitř příliš velkou vinu. A co z toho mám? Jenom kocovinu. Patří mi to, to je ještě malý trest, za to, že jsem Tě proklela a zároveň Tě chtěla svést.
31
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 32
Proměny Jsem Manon nevěrná rytíři Des Grieux někdy jsem svému Romeovi věrná Julie Měním se každým dnem, ba co, hodinou! Někdy chci utéct ven, jindy zas zůstat s rodinou. Ale kdo jsem, když jsem s Tebou, můj rytíři Des Grieux? Když jsem s Tebou, jsem jednoduše Lucie. Koketka, co chce Tě získat a svést nebo naivka, která nechává se city vést či femme fatale, která ví, co dělá anebo dračice, která by Tě ihned chtěla! To jsem já a mé proměny, ty ale, můj drahý, zůstaň neměnný! Buď takový, jaký jsi, pak snad si spolu ustelem, Buď mým Romeem, Des Grieux a snad i Othellem.
32
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 33
20 důvodů, proč už Tě nemiluji
…protože už mi není osmnáct let protože mi ještě není dvacet protože musím jít vpřed protože se musím vracet …protože má ruka již svírá jinou protože má dlaň teď prázdná je protože se třesu zimou protože v žáru všechno roztaje …protože nemám hlad protože hlady umírám protože jde z Tebe chlad protože se o Tvé teplé tělo otírám …protože chci zpívat ze všech sil protože chci slyšet zvuk ticha slastný protože toužím, abys se mnou žil protože Ti přeji, abys s ní byl šťastný …protože Ti svobodu dám protože Tě nechci ztrácet protože devatenáct nesmyslných důvodů mám protože je jich přesně dvacet.
33
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 34
Bez rýmů Slza mi utíká po tváři, po krku, rameni, zpívat se mi nechce. Slyším zvony, odzvonily mé naději? Nechte toho! Já nic neřekla. Jen se nechci vzdát a zpívat, chci jen dávat lásku Tobě. Nenuť mě prosím zpívat, to nepomůže. Už je to dlouho, co jsem se zamilovala, jsi víc než přítel? Je to zvláštní, zabíjející druh lásky. Brečela jsem, když jsem Tě potkala, nechci to nechat být. Není to za mnou, musím Ti něco říct, přísahám, jsi u mě stále, zvláštní… Trocha vášně, trocha rozumu. Umírám, nechci zapomenout. Zkoušela jsem Tě mít, umírám. Snad jednou… Zkouším zapomenout a pláču, umírám a nechávám Tě jít…
34
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 35
Dovolená v Itálii
Vzdaluji se Ti každou minutou, před sebou mám dlouhou cestu vinutou. Vidím tmu a sem tam osvětlenou hranici, slyším pípání mobilů, je tu zima jak v márnici. Dělí nás nekonečně kilometrů, bez Tebe mě nezahřeje ani tisíc svetrů. Paprsky Slunce rozpalují mě do běla Incandessence…přemýšlím, zda jsem Ti někdy aspoň trochu chyběla… To tak! Jsem naivní, musím opustit své sny. Místo toho myslím na to, jak trávíš tyhle dny. Jestli se s ní miluješ, jak svlékáš svou milenku… Doufám, že moře schladí tuhle hříšnou myšlenku.
35
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 36
Povodně 2002 Když tu byla velká voda nebyla jsem s Tebou - škoda Teď nevím, kde jen můžeš být naživu či ve vodě hnít
36
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 37
I když po Tobě toužím Byla jsem opilá, opilá hudbou Tvou teď ve mně všechny mé tajné touhy vřou. Vyzařuje z Tebe štěstí a dělá Tě krásnějším jestli to ještě jde. Má touha je soupeřem silnějším, než můj rozum, jak slabý je teď! Ten radí Ti: Jsi volný, tak leť! Nepoznávám sama sebe, to přeci nejsem já! Kde je žárlivost, ta přítelkyně lásky zlá? Jsem šťastná za Tebe, musím se smát, slyším Tě zpívat a zas Tě slyším hrát. Byla jsem - a jsem stále - v euforii bláznivé, jak na horské dráze, jak v náruči mazlivé. I když po Tobě toužím každým kouskem svého těla, chci abys byl s ní, aby jen ona líbat Tě směla a Ty ses usmíval, spokojený byl a se mnou jen na přátelství pil.
37
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 38
Jako by se zastavil čas
Za pár dní se opět setkáme, doufáš, že budeš u mě stát, i když moc nadějí nemáme, nechci to tak lehce vzdát. Nemohu si Tě nevšímat, i když chceš, vždyť Ty jsi má pastva pro oči! Věř, že bez obdivu kolem mě neprojdeš a Tvůj pohled mě vždy zaskočí. A když zblízka zaslechnu Tvůj hlas, tak blaho na mém obličeji jen září. A buď si jist, že zastaví se čas, když objeví se úsměv pro mě na Tvé tváři.
38
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 39
Zkus to
Miluj mne jak jen budeš moci Mysli na mě, lásko, ve dne v noci Opětuj mé city, klidně i tajně A před zlými jazyky prosím haj mě Skládej mi milostné písně plné slz, smutku a trýzně Věnuj mi doufající pohledy Na věci a lidi kolem neber ohledy Nech si o mě v noci zdát Zkus mi anonymní lístky psát Rozbuš své srdce, až mě budeš míjet Buď v depresi až se pláčem budeš svíjet V duchu přinuť se s mými milenci se srovnávat Měj pro mě tolik lásky, že bys jí moh rozdávat A až to všechno uděláš a jen ponížení přineseš si tím vzpomeň si na mě, jak se nyní cítím
39
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 40
Tvá hra je pomalá, jsi jako z ledu Nezkrotná touha mít Tě mlátí se mnou chci s Tebou prospat noc, tu něžnou, jemnou Konečky tvých prstů cítím ve svých slzách Vzrušuješ mě tak, že Tě vidím ve všech svých Múzách Tvé rty mi podlamují kolena a padám, snad telepaticky víš, že o víc žádám. Ale ta Tvá pomalá hra, co nás o čas okrádá, že se mi líbí, už to tak vypadá. Promyšleně rozepínáš knoflík po knoflíku, já líbám Tě dál, na bradě, na ďolíku, i když to trochu škrábe a bolí. Tvé polibky v dekoltu mě skolí. Za chvíli stojíme před sebou nazí, jen JEJÍ fotky, ty nám to tu kazí. Nemohu se Tě nabažit, jsi černá tečka v terči do které se snaží trefit každá, jakmile Tě zmerčí. Teď jsi všude, v každém koutě mého těla a já snad ještě blíž bych Tě mít chtěla. Tvůj dech a Tvé sténání přehlušuje temné ticho - je čas na spaní. Pár polibků, pár pohlazení, pár "Miluji Tě" Miluješ? A budeš? Leda tak skrytě. Přesto se k Tobě stulím a z okna sleduji oblohu. I když zapomeneš, promiň, já nemohu. Bojím se i doufám, že Tě takhle někdy svedu. Copak to jde? Vždyť Ty jsi jak z ledu.
40
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 41
Oceán Chtěla bych oči v barvě oceánu z desetikilometrové výšky, s jiskrou jako vlny, jež slouží svému pánu, a s mraky - sametovými víčky V té velké modři se zmenší každá loď a velký problém se zde ztratí, modrý oceán Tě láká, pojď… naše cesta mezi pohledy se zkrátí. A když se sneseš níž, modrá už není tak kýčovitá, možná trochu šedá, jako myš, ale ne už tak modře sytá. Chtěla bych oči v barvě oceánu, chci, aby ses v nich utopil a já Tě zachránila, ale až k ránu a v očích jen ten hřích by zbyl.
41
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 42
Srovnání Zavřela jsem oči a viděla Tebe: vlasy jako hnědé moře, oči jak z čokolády nebe. Pak jsem vzala zrcadlo a koukla se na sebe: viděla jsem Tvář a barvu očí, která zebe. Tvoje oči příjemně hřejí. Moje se zas láskou k Tobě chvějí. Tvoje oči neprozradí nic. Ty mé odhalují duši čím dál víc. Tvoje oči se umí smát, já těm svým můžu jen slzy dát. Do tvých očí se člověk dívat bojí. Tak se mé rány rychleji zhojí.
42
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 43
Mé oči si ve tmě vyhledej Už mi nedáš ani jeden pohled Tvůj? Chci ho získat, stůj co stůj. Co Tě stojí? Dám za něj vše co mám, a proto se Tě znovu ptám: Co za jediný úsměv chceš? A za jediný pohled, též? Copak jsem jen vosk? Cizí osoba v davu? Věnuj mi pohled, když v slzách plavu. Já vím, jsem teď jiná, jinačí, a jen doufat mi už nestačí. Jsem teď jiná, jiná než se zdá, trochu svoje, trochu Tvá. Naděje mě opustila na stálo, a já teď soužím se i pro málo. Naděje, že Tě budu mít, už zmizela, a mám snad klid? Jsem nesvá, hledám jí, mám strach. Tys jí zabil? Ty jsi vrah?! Bez naděje jsem ztracená, malá, bezradná, bezcenná… Teď nevím komu patří moje city, ale vždyť to vím, vždyť to jsi Ty! Bez naděje mé city umírají, a život jim jen Tvoje oči dají. Tak jim a mně svůj pohled dej, mé oči si ve tmě vyhledej.
43
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 44
My Dear Je to už hodně let, přitom tak málo Tě znám, umím rozeznat každý Tvůj tón, ale jen tohle mám. Dokážeš mě rozesmutnit, rozbolet, rozplakat, zabít, jsi jako elektřina, když baterky potřebuji nabít. Je to tak dlouho a pořád to stejně teskně zní, ta bolest nespí, ta bolest jenom sní. Vzpomínky se vracejí s každou notou Nevyhrála bych ani s celou rotou My Dear mi ubližuje a to ticho kolem Už je přece konec - můžu si říkat horem dolem Tak trochu beznaděj a tak trochu láska taková atmosféra duši mi laská. Horká slza po tváři, chci to zpátky? Má mysl a srdce se dostanou do hádky Hodně to bolí, ale nechci to ukončit, Tvůj hlas je jen půjčka a ta se musí úročit. Goodbye my dear…
44
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 45
Iluze Jsi ve mně nepoznán a ve mně bloudíš stále ve mně jsi neznámý, ale srdci hraješ krále. Ve mně potkáváš se s mou iluzí nebezpečnou, s tou iluzí, snem, láskou v mysli věčnou. Ráno zdál ses ideálním mužem pro mě Však večer on náhle nejsi Ty - kromě té Tvé krásy zevnějšku a toho, že chodíš na vejšku! Skutečnost, že jsi někdo jiný a ne má představa mě do hluboké černé studně zmatku dostává. Konečně otevřel's mi oči a dovolil jsi jim podívat se do Tebe pozorněji, vím, že je to správné. Ale moudré? Snad. Díky tomu mám z Tebe v srdci pocit - chlad. Doufám ale ve změnu, až Tě poznám víc. Zatím tápu ve své duši, hledám NIC.
45
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 46
Projektování informačních systémů Jsi jeden velký systém - a vstup je: moje láska a procesy jsou: má něha, co dušičku Ti laská a Tvoje odmítání stálé, chlad. A výstup: mým citům jsi dal mat. A cíl je: zbavit se mě, hned! A prvky: já, Ty, láska a Tvůj jed. Zpětná vazba: potoky mých slz. A okolí: hudba, smích a Tvůj pohled, co jde skrz.
46
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 47
Medvídku! Můj plyšový medvídku, co Tě držím v dlani, udělal's mi nabídku, já kývla Ti na ni. Kéž mohla bych se zas přitisknout k Tvé chundelaté tváři a svou rtěnkou Ti obtisknout polibek, co láskou září. Můj plyšový medvídku, co Tě v dlani svírám, já přijala tu nabídku a teď touhou zmírám. Kéž bys mě znovu políbit chtěl, i když bys nebyl zrovna střízlivý, ten zvuk by mi navždy v hlavě zněl. Však Ty máš v očích pohled jízlivý. Můj plyšový medvídku, já roztrhla Tě v půli - to za tu Tvou nabídku svému srdci kvůli.
47
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 48
Z dob dávno budoucích Vím, že si zasloužíš mou upřímnost: když slibuji, že jednou budu Tvou, v skrytu vím, že se tak nestane. Tak budu upřímná alespoň dnes, a když mluvím od srdce, neznám mez, kdy mám přestat a nasadit svou masku. Jen se nezlob na má jednoduchá slova, ale říkám Ti to zas a znova. Nechci s Tebou už dál být. Tak zavři své modré oči, asi Ti je slzy brzy smočí. Já je nechci vidět, jdi pryč! Nech vykrvácet svoje srdce plné, vím, že krev proudem se z něj hrne. Taky mě to bolí, věř!
48
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 49
Dívka ve stanici M (po setkání s láskou)
Dívka ve stanici M. Asi ji jen tak nepoznáš. Její oči brázdí zem, myšlenky bloudí… Ztratila neději, iluze o milování, cítí jen prázdno, necítí nic. O tom, co spáchala, nemá zdání, ať jiní ji teď soudí! Dívka ve stanici M se třese zimou, klepe se strachy. Teď už je další z mnoha žen, co samy večery tráví. Co skýtá budoucnost se bojí znát; není tam idol, láska, žádné vyhlídky, už jen slzy a lhostejnost do své mysli bude zvát, po nocích čte řádky Shakespearovy, jenž praví že dívka ve stanici M, ač nechce, ač se tomu vzpírá, stále píše stejné básně, o tom samém, jako v sonetu sedmdesát šest. Dočítá se, proč neviděla, jaký je (jak v sonetu sto čtyřicet osm) její idol, láska, její naděje, zrak připravil rozumu lest! Dívka ve stanici M nechce už psát, nechce doufat, chce nabrat druhý dech, chce jen začít znova, bez Tebe, sama. Bez idolu, bez naivity, s novou sílou, chce ukázat, že je mnohem víc než jen mladou, pomatenou vílou, ona není dívka, ani pěšák, ona je dáma.
49
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 50
V černém Kdo chce všechno, nic mu nezůstane. Ale copak já jsem chtěla oba?! Možná jednou nová láska vzplane, ale teď je moje krušná doba. A můj osud napadnula zloba. Jsem tak opuštěná - ač je plno lidí kolem, moje srdce tluče prázdné. Nelze to snad říci ani slovem, konverzace vázne. Každá láska jednou zhasne. Idol jiný, než ho oči vidí. S druhým zase nechci už být dál. A můj krásný pocit - láska - hledá, slídí, pro koho by zas mi rozum vzal. A pro koho by pak básně psal. Já ten pocit pořád odháním, nyní srdce smutek nosit musí, i očím a jejich šancím vylhaným řeknu, ať si černý závoj zkusí. Za lásku ať platí teď ti druzí.
50
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 51
Rozloučení Promiň, že už nelze Ti dát víc než dosud Snad již jsem Ti dala dost. Nechci už vést bitvu o svůj osud. Odcházím a pálím most. Protože když hledím na dno třetí sklenky, už na Tebe nemyslím, jsi pryč. Pocit lásky je tak křehký, tenký… A já k němu ztratila i klíč. Protože když slyším tvoji hudbu v hloubi v hlavě, nebrečím a už jsem v pohodě. Pravá vášeň je ukryta jenom v žhavé lávě, ta moje je nyní na vodě. Protože když řekneš: "Co Kralupy, líběj se ti?", už se mi tep nezrychlí, jen pohrdavý smích… Upřímnost znaj´ jenom děti. My stojíme v houfu dospělých. Protože když na mě upřeš hnědé oči, už necítím to, co plálo dříve. Ta jiskra už nepřeskočírozchod hlavou kýve.
51
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 52
Doslov Autorka Prvního vyznání - Lucie Kodýmová - se narodila 10. července 1982 v Praze, kde také nyní žije. Po absolvování sedmiletého gymnázia studovala jeden semestr na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Studia na univerzitě zanechala a nyní studuje Vyšší odbornou školu informačních služeb, obor služby knihoven. Mezi její zájmy patří hudba, tanec, psychologie, četba a cestování. Je svobodná. Její oblíbení básnící jsou W. Shakespeare, F. Gellner a H. Vajgantová. K hlasům mladých básníků (např. Petr Zemek, Adéla Miencilová, Jan Procházka, Jan Fiebinger), které nedávno zazněly a jejich verše byly opublikovány vydavatelstvím BaltEast knižně poprvé v roce 2003, přibyl další nadaný hlas, schopný vyzpívat lidské nitro. Kladně hodnotím cílevědomou monotematičnost sbírky. Sbírka 48 poměrně krátkých básní je komorní, má jen jedno hlavní téma, dva hlavní hrdiny, ty, moje velká láska, a já, můj vztah k tobě (který ji příliš neopětuješ). Sbírka tak podává kus mladého osudu, příběh zrání dívky v ženu. Ve sledu básní lze zahlédnout vývoj dívčího citu lásky, je to stále intenzivnější snění, podobné skutečnosti, které je jí blízko na vzdálenost dechu. Vývoj příběhu je právě v tom, že nenaplněný cit a jeho prožívání nemizí, ani když dívka poznala lásku k jinému. Pořád se ke krásným představám a niternému dialogu s milým vrací. Přišel jiný, který je pro hrdinku tou druhou událostí v místě M ( M- místo v osudu dívky, kdy poznala muže). Její myšlenky se však netočí kolem toho, kdo ji skutečně udělal ženou (s tím se nakonec rozchází). Dívka se stále vrací ke svému nedosa-ženému, jen ve snění pociťovanému štěstí, a tajné lásce a touze pořád patří její myšlenky. I když si nakonec uvědomuje, že milovaná bytost je obyčejná jako ostatní lidé, cit lásky neopadává. Jde o osudovou lásku? Provedení básní je zpěvné, lehce plynoucí a zajímavé, metafory jsou přirozené, často nádherné, ale rýmovaní ještě vyžaduje více pozornosti, aby se vynalézavost veršování a tvorby metafor projevila zajímavějším obsahem zprávy o nitru. Básnířce se daří sonet i jiné pravidelné rýmované útvary, což je slibné pro její budoucí básnický výraz. Značný počet předložených básní je i tak dostatečně dokonalý (Iluze, Projektování informačních systémů, Stýská se mi a další). Antonín Drábek
52
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 53
Obsah První vyznání Zbav mě mých snů Stýská se mi Setkání Uprostřed vzpomínek Proč... Proč neodpovídáš Jsi 00:35 Noční snění Sonet Tobě Zbožňuji Tvůj hlas Nedostává se mi Tebe Vášnivé přání Moře z mých slz Prolínání Svádíš mne Již nejsi mojí modlou, i když Textová zpráva Déšť Změnila jsem se Rozplynu se do cigaretového kouře V místě M Proklínám Tě Rozmlouvání s osudem Karlův most Zároveň jsem Tě chtěla svést Proměny 20 důvodů, proč už Tě nemiluji Bez rýmů Dovolená v Itálii Povodně 02 I když po Tobě toužím Jakoby se zastavil čas Zkus to Tvá hra je pomalá, jsi jako z ledu Oceán Srovnání Mé oči si ve tmě vyhledej My Dear
3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44
53
Prvn
vyznÆn .qxd
1.3.2004
16:37
StrÆnka 54
Iluze 45 Projektování informačních systémů 46 Medvídku 47 Z dob dávno budoucích 48 Dívka ve stanici M 49 V černém 50 Rozloučení 51 Doslov 52
Povinné údaje Název: Autorka: Vydavatel:
PRVNÍ VYZNÁNÍ, lyrické básně Lucie Kodýmová Balt-East, Ke škole 1, 149 00 Praha 11, telfax 272919005, e-mail:
[email protected] Obálka: Miloš Drábek Redakce a sazba: Balt-East Tisk: Studio WOW, s.r.o, Washingtonova 25, Praha 1 Vydání: první Počet stran: 54 Edice: Mladí básníci- Evropský kruh "Franz Kafka" Praha, č. 6 Datum vydání: duben 2004 ISBN 80-86383--28-8
54
