lubor smejtek – michal lutovský – jiří militký
eNcykloPedie
Pravěkých Pokladů v Čechách
Nakladatelství libri Praha 2013
Jednotlivými hesly slovníku lokalit se na vzniku knihy podíleli: Martina Beková, Jan Blažek, Miloš Hlava, Ondřej Chvojka, Jiří Lukas, Milan Metlička, Luboš Polanský, Věra Sušická, Jindřich Šteffl, Jan Videman a David Vích.
© Lubor Smejtek, Michal Lutovský, Jiří Militký, 2013 Illustrations © archivy autorů, citovaná literatura a Miloš Žihla, 2013 © Libri, 2013 ISBN 978-80-7277-510-1
Obsah Předmluva
...................7
Ukládání depotů v pravěku a raném středověku (Michal Lutovský)
...................9
Vybrané kapitoly o pravěkém a raně středověkém deponování v Čechách
. . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Nástin problematiky deponování v době bronzové (Lubor Smejtek)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Depoty a hromadné nálezy keltských a řeckých mincí (Jiří Militký)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Depoty a hromadné nálezy římských a raně byzantských mincí (Jiří Militký) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Epilog a nový začátek: poklady raného středověku (Michal Lutovský)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Archeologie, depoty a detektory (Jiří Militký)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Historie jednoho objevu aneb Bývalo to jednodušší
. . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
Hromadné nálezy z pravěku a raného středověku v Čechách. Slovník lokalit A–Ž . . . . . . . . . . . . . 53 Seznam hromadných nálezů řazený podle období
. . . . . . . . . . . . . . . . . 417
Terminologie a typologie
. . . . . . . . . . . . . . . . . 426
Prameny a literatura
. . . . . . . . . . . . . . . . . 435
O autorech
. . . . . . . . . . . . . . . . . 455
Předmluva „Už jste našli poklad?“ Jedna z nejčastějších otázek pokládaných archeologům pracujícím na terénních odkryvech směřuje k nálezům ukrytého bohatství, většinou s vidinou kilogramů drahého kovu v podobě mincí či šperků. Ano, archeologové poklady občas nalézají, realita se ovšem od obecně vžitých představ v drtivé většině diametrálně liší. Kniha, kterou právě držíte v rukou, o tom vydává jasné svědectví. Poklad, depot, hromadný nález, sklad... Existuje řada výrazů, kterými se v archeologii označuje jeden z významných pramenů poznání: úmyslně shromážděné a uschované předměty, které ať již z jakýchkoli důvodů zůstaly ukryté v zemi a teprve moderní doba je vynesla na denní světlo. Pro charakteristiku depotu je samozřejmě důležitý záměr cosi ukrýt či uložit, nikoli počet, vzhled nebo materiál uschovaných předmětů. Každá doba si cení něčeho jiného, ostatně i každý člověk má na vzácnost či hodnotu ukrývaných věcí subjektivní názor. Pokladem tak může být několik kamenných seker, často ještě ve stadiu polotovaru, stejně jako hrnec s mincemi, vzácný depot tvořila ve své době hromádka slitků měděné suroviny připravené k tavbě bronzu, nádoba plná bronzových šperků, ale třeba i jen pár železných radlic. Ukrýt cenné či jakkoli jinak důležité věci patří k lidskému projevu od počátku existence člověka, je ovšem jen velmi obtížné postihnout důvody, které k tomuto kroku vedly. Často šlo o kumulovaný majetek uschovaný v neklidných dobách, o sklady obchodníků či řemeslníků, majetek rodiny i jednotlivců; ať již byl v těchto případech záměr majitelů jakýkoli, nevyšel a pro ukryté věci už si nikdo nestačil dojít, nikdo je ze země nevyzvedl. Depoty tohoto charakteru, často uschované v areálech sídlišť či u cest, tak do jisté míry představují zprostředkované svědectví osudových událostí zániku, zmaru a smrti. Druhou velkou skupinu tvoří tzv. ireverzibilní depoty, které nebyly určeny ke zpětnému vyzvednutí; značný význam byl v průběhu celého pravěku přikládán votivním depotům, často ukládaným na výjimečných místech, do vodních toků, mokřin, pramenů, ale i na vrcholky hor. Hranice mezi profánním a sakrálním byla ovšem v dávné minulosti jen tenká a nezřetelná a jednoznačné přiřazení hromadného nálezu k jedné ze skupin je možné jen ve vzácných případech. Vedle několika úvodních, spíše namátkových a specializací jednotlivých autorů ovlivněných kapitol, které
čtenáře stručně uvádějí do mnohovrstevnaté problematiky pravěkého a raně středověkého deponování, je podstatnou částí předkládané publikace abecedně uspořádaný slovník českých lokalit s depoty, kde je formou krátkých hesel zpřístupněno více než 900 hromadných nálezů uschovaných v širokém časovém intervalu od mladší doby kamenné po raný středověk. Horní hranici tvoří polovina 11. století; obvykle se sice v archeologii obtížně hledají přesná časová vymezení, v tomto případě poskytly výrazné chronologické vodítko lépe datovatelné nálezy – k roku 1050 je kladena mincovní reforma knížete Břetislava I., tedy výrazný zlom v ražbě váhově i velikostně odlišných mincí. Depoty přemyslovských denárů sice k „pravěkým“ pokladům už jednoznačně přiřadit nejde, soudobé či o málo starší hromadné nálezy železného nářadí však mají s depoty předchozích období společné již mnohem více. Totéž ostatně platí i pro jiné prameny archeologického poznání. Přestože množství deponovaných předmětů není pro definování depotu podstatné, jako důležité kritérium výběru bylo stanoveno společné uložení dvou a více předmětů, a to přesto, že lze jistě uschovat či obětovat i vzácnou jednotlivost. Odlišení ztracené věci od jejího záměrného deponování je ovšem většinou nemožné a encyklopedie by se navíc stala nepřehledným katalogem solitérních nálezů. Podchyceny jsou rozmanité deponované předměty z kovu i kamene, mince, zbraně, nástroje i formy suroviny, uváděny zde však nejsou tzv. keramické depoty, sestávající z fragmentárně či cele dochovaných nádob a představující spíše stopy po picích obřadech nežli záměrné deponování. Každé heslo v ideálním případě obsahuje vedle vlastního názvu naleziště základní chronologické zařazení, místo a dobu nálezu, jeho složení a současné uložení, na závěr jsou pak připojeny odkazy na výběr nejdůležitější odborné literatury ke konkrétnímu nálezu, v níž lze obvykle nalézt jak podrobnější informace, tak i odkazy na další tituly. Hesla jsou řazena abecedně, v případě více nálezů z jednoho katastrálního území jsou depoty číslovány a řazeny chronologicky podle období, kdy se dostaly do země, v případě chronologické shody pak řazení ovlivnila doba nálezu. Až na několik výjimek bylo při tvorbě hesla upřednostněno příslušné katastrální území, kde byl nález učiněn; pouze v ojedinělých případech byl zachován název, pod nímž je depot
7
PředmlUVA zaveden v odborné literatuře. Nejen z těchto důvodů jsou do soupisu zapojeny i odkazy na nálezy uváděné pod jiným nežli katastrálním územím. Žádná archeologická encyklopedie nemůže být kompletním kompendiem informací. Zvláště po dnes již všeobecném rozšíření a přístupnosti detektorů kovů jsou objevy dalších a dalších kovových depotů časté a nebylo v našich silách ani možnostech podchytit všechny nové nálezy, a to přesto, že se do shromažďování potřebných informací kromě trojice hlavních autorů zapojilo ještě dalších jedenáct archeologů a numismatiků z různých částí Čech, kteří do encyklopedie přispěli zpracováním konkrétních hesel (jejich jména jsou uvedena v tiráži, autorství je pak zohledněno šifrou u každého hesla). Jako uzávěrku shromažďování dat jsme stanovili konec roku 2012 – a za těch pár měsíců, které od té doby uběhly, jsou k dispozici informace o několika dalších významných a rozsáhlých bronzových depotech, které jsme již ovšem do encyklopedie nezahrnuli. Užití detektorů kovů k cílenému vyhledávání archeologických nálezů nearcheology je sice nezákonné, rozhodně už dnes ovšem nemůžeme detektorové nálezy ignorovat, neboť jejich množství i charakter naprosto pozměnily naše dosavadní představy o některých obdobích. Problematiku detektorů česká archeologie řeší – či spíše neřeší – už dlouhá léta, a přestože jí v dalším textu věnujeme jistou pozornost, tato kniha si rozhodně neklade za cíl nabízet průlomová řešení víceméně patové situace. Vztah archeologů k hledačům s detektory bude vždy tak trochu rozporuplný, stejně jako rozpo-
ruplné jsou a budou úmysly těch, kteří s detektorem vyrazí do terénu. Bude-li někdo chtít chápat předkládanou encyklopedii jako návod či ukazatel cesty, lze jen upozornit, že až na několik výjimek byly detektorem objevené depoty uvedené v této encyklopedii předány archeologickým pracovištím. Největší množství podchycených depotů pochází z doby bronzové, a to jak z jejího staršího úseku, tak – v ještě větší míře – z mlado- až pozdně bronzového horizontu. Při tvorbě encyklopedie jsme měli naštěstí možnost opírat se o dvě základní, v nedávné době vyšlá monografická zpracování tohoto tématu. Starobronzové depoty shrnul ve svém životním díle Václav Moucha (Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen. Praha 2005) a jen o dva roky později spatřila světlo světa dlouho připravovaná kniha Olgy Kytlicové o depotech z mladší a pozdní doby bronzové (Jungbronzezeitliche Hortfunde in Böhmen. Stuttgart 2007). Obě publikace se staly jak podstatným zdrojem informací, tak obrazové dokumentace. Za poskytnutí informací, případně konzultace či jinou odbornou pomoc je třeba poděkovat Lukáši Balounovi, Tomáši Bekovi, Pavlu Břicháčkovi, Davidu Daněčkovi, Miroslavu Dobešovi, Eduardu Droberjarovi, Petru Kauskovi, Václavu Mouchovi, Lence Ondráčkové, Nadě Profantové, Kamilu Smíškovi, Danielu Stolzovi a Miloši Vávrovi. Za korekturu textu jsou autoři povinováni díkem Marii a Františku Honzákovým, za několik výjimečných fotografií Miloši Žihlovi a za pomoc s technickou realizací obálky Zdeňku Mazačovi.
V Praze 29. března 2013, na Velký pátek, v den, kdy se otevírá země a vydává své poklady. autoři
8
Ukládání depotů v pravěku a raném středověku Přestože se v této knize podařilo shromáždit údaje o více než 900 depotech a hromadných nálezech od mladší doby kamenné po polovinu 11. století, je jejich rozmístění na pomyslné časové ose značně nerovnoměrné. Koneckonců stačí se podívat na níže umístěný graf. Nezahrnuje sice nálezy mincí, ba ani v něm uvedené číselné údaje nelze považovat za zcela přesné (ne vždy je možné nález časově jednoznačně zařadit, ne vždy jde také prokazatelně o depot; uvedené počty vycházejí z kapitoly Seznam hromadných nálezů řazený podle období umístěné v závěru této knihy), přesto o základních trendech vypovídá více než dostatečně. Možná bychom mohli dokonce konstatovat, že vyjma doby bronzové není alespoň z archeologického pohledu ukládání depotů typickým projevem pravěkého ani raně středověkého obyvatelstva naší země. Odhlédneme-li od mincovních nálezů, které mají přece jen poněkud odlišný smysl a význam, svádějí nás počty dosud známých depotů spíše k tomu označit deponování v mladší a pozdní době kamenné, stejně jako v době železné, římské a raném středověku za jev, který v Čechách nenabyl zásadního významu. Tak jako u každého archeologicky dokumentovaného jevu je ovšem jakékoli zobecnění problematické. Mnohé může být ovlivněno už neschopností – či spíše nemožností – roz-
lišit depoty votivní, tedy předměty obětované a uschované definitivně, často v místech, odkud je nebylo ani možné vyzvednout, a depoty majetkové, jejichž ukrytí bylo pouze dočasné. K důležitým projevům člověka totiž sice patří uschovávat v neklidné době či nebezpečné situaci vzácné věci, zároveň je však stejně podstatné i jejich zpětné vyzvednutí poté, co důvody ukrytí pominuly. Svou roli jistě hrál i materiál ukrývaných předmětů – depot bronzů lze vyzdvihnout i po letech ve stavu v zásadě neporušeném, nevotivní uschování železných předmětů je projevem nouzové situace s předpokladem pouze krátkodobého ukrytí. Materiálové složení depotů navíc neustále prohlubuje nepoměr mezi malým množstvím hromadných nálezů kamenných nástrojů a obrovským počtem depotů kovových, neustále nově objevovaných pomocí detektorů kovů. Také nízký počet nově zjištěných hromadných nálezů laténského či raně středověkého železného nářadí ve srovnání s depoty bronzovými je v případě hledačů s detektory jistě ovlivněn neatraktivností zrezivělých železných předmětů, zběžným laickým pohledem často neodlišitelných od nálezů novověkých. Přes všechny uvedené skutečnosti je ovšem deponování bronzových artefaktů v době bronzové neoddiskutovatelným fenoménem naprosto se vymykajícím
Počty depotů (vyjma mincovních nálezů) z jednotlivých období pravěku a raného středověku v Čechách podchycených v této encyklopedii. 1 – mladší doba kamenná; 2 – pozdní doba kamenná; 3 – starší doba bronzová; 4 – střední doba bronzová; 5 mladší a pozdní doba bronzová; 6 – starší doba železná; 7 – mladší doba železná; 8 – doba římská a stěhování národů; 9 – raný středověk
9
Ukládání dePOTů V PrAVěkU A rAném STředOVěkU z obrazu, který archeologie poskytuje o jiných chronologických úsecích. Následující odstavce ve stručnosti přibližují charakteristiku depotů a deponování v jednotlivých obdobích, počínaje mladší dobou kamennou, neolitem, dobou prvních zemědělců. Lidská historie začíná samozřejmě mnohem dříve a člověk jistě schraňoval své „poklady“ už v dobách starších, v paleolitu a mezolitu. Prameny poznání těchto epoch a míra jejich dochování jsou však poněkud odlišné a případnou existenci depotů kamenné suroviny či nástrojů nejsme schopni identifikovat, respektive odlišit ukrytou kumulaci artefaktů od jejich shromáždění v rámci výrobního procesu. Nutno však přiznat, že s podobnou nejistotou se musíme stavět k většině nálezů kamenných nástrojů z období mladších. mladší doba kamenná, neolit (6. až polovina 5. tisíciletí př. Kr.) Jeden a půl tisíciletí trvající epocha označovaná v archeologickém bádání jako neolit poskytla doposud pouze něco málo přes dvě desítky nálezů kamenných nástrojů, které lze, často jen se značnými výhradami, označit za depoty. Ukládány byly většinou broušené nástroje (sekery, sekeromlaty i klíny), někdy ve stavu ještě před finální úpravou,1 v menší míře jsou zastoupeny drobnější nástroje a polotovary zhotovované štípáním, především čepele. Soubory jsou početně značně rozrůzněné, a to od dvou společně uložených broušených nástrojů po několik desítek (patrně největším, byť poněkud sporným depotem je Čistěves 1). Počet neolitických depotů je ovšem pouze velmi přibližný, objekty s větším zastoupením kamenných polotovarů jsou poměrně časté a hranice mezi depotem a kupříkladu opuštěnou dílnou je nezřetelná, což platí zvláště u štípané industrie. Depoty náležejí oběma neolitickým kulturám, tedy jak starší kultuře s lineární, tak mladší s vypíchanou keramikou, většina jich ale byla deponována v období mladším. Lze uvažovat o kompletní škále důvodů jejich ukrytí, často obsahují více nástrojů stejného typu, což může ukazovat jak na kumulaci majetku, tak na vlastnictví výrobce. Většina je známá ze starších nálezů bez zaznamenaných okolností; obvykle v těchto případech nelze jednoznačně vyloučit ani jiné důvody nahromadění. Depoty zjištěné a dokumentované při moderních archeologických výzkumech (především Mšeno, Praha-Ruzyně) dovolují pak sice konkrétnější výklady, kdy ovšem rozlišení mezi tezaurací majetku, uschováním předmětů či votivním záměrem není jednoznačné. 1
10
Téma v české odborné literatuře naposledy shrnul už před mnoha lety S. Vencl (1975). Kupodivu se speciální kapitoly o neolitickém deponování neobjevily v žádném z novějších podrobných kompendií českého pravěku.
Pozdní doba kamenná, eneolit (polovina 5. až poslední třetina 3. tisíciletí př. Kr.) Eneolit zaujímá delší časový úsek pravěkých dějin než období předchozí, ohledně deponování předmětů jde ovšem o jev ještě méně výrazný. Evidovaných osm depotů zahrnuje jak broušené, tak štípané kamenné nástroje a jejich polotovary, rozmanitost a nejednotnost hromadných nálezů podtrhují ve dvou případech i nálezy zbraní odlitých z mědi – sekery a sekeromlaty (Mlázovice 1, Roudnice). Ohledně jistě vzácných měděných zbraní by ovšem patrně šlo uvažovat i o záměrném ukládání jednotlivých předmětů – z Čech pochází více než třicet izolovaných nálezů měděných seker, sekeromlatů či jejich fragmentů.2 Malou intenzitu eneolitického deponování dokládá i chronologický rozptyl oněch osmi depotů, které byly uloženy do země v nejširším možném intervalu od časného eneolitu (Mlázovice 1, Roudnice), přes středoeneolitickou řivnáčskou kulturu (např. Praha-Hlubočepy) až po mladoeneolitický horizont šňůrové keramiky a zvoncovitých pohárů (Březno u Chomutova, Břežánky). Nízký počet nálezů spolu s chronologickým rozptylem brání pochopitelně jakémukoli zobecňování, což platí zvláště pro otázky smyslu eneolitických depotů. Minimálně v jednom případě lze ale vzhledem k místu nálezu uvažovat o votivních důvodech (Boreč 1). Okrajově lze připomenout, že z pozdní doby kamenné jsou známy i první výrazné hromadné nálezy keramických nádob – džbánů, čerpáčků či pohárů – příslušejících několika eneolitickým kulturám; nejčastěji jsou interpretovány jako pozůstatky picích obřadů a do této encyklopedie nebyly zařazeny. Starší doba bronzová (Br A; cca 2300/2200 až 1700 př. Kr.) Radikální změnu v záměrném ukládání souborů hmotných předmětů představuje již počátek doby bronzové, respektive mladší fáze únětické kultury. Nový kov, slitina mědi a cínu, nahradil do té doby nepostradatelný kámen a dovolil vyrábět postupně narůstající množství nejrůznějších variant nástrojů, zbraní i okras, které se staly mj. i náplní depotů.3 V jejich počtu podstatné místo zaujaly hromadné nálezy měděné suroviny, formované ve starším období do snadno transportovaných tvarů okrouhlých hřiven a později i protáhlých žeber. Shromážděných 166 depotů únětické a – v menší míře – i mladší věteřovské kultury je až na nepatrné výjimky složeno výlučně z bronzových či měděných artefaktů, jen zřídka doplněných o předměty z jiných materiálů: zlata v podobě drátěných vlasových ozdob a náramků (např. Kralupy nad Vltavou-Minice 1, Praha-Vokovice, Očihov) a jantarových závěsků či korálků (např. Kos2 3
Stručně Dobeš 2008. Souborně Moucha 2005. Podrobněji viz následující kapitola.
Hromadné nálezy z pravěku a raného středověku v Čechách Slovník lokalit A-Ž
53
Autoři jednotlivých hesel: mb Martina Beková jb Jan Blažek mh Miloš Hlava och Ondřej Chvojka jl Jiří Lukas ml Michal Lutovský mm Milan Metlička jm Jiří Militký lp Luboš Polanský ls Lubor Smejtek vs Věra Sušická jš Jindřich Šteffl jv Jan Videman dv David Vích
54
Albrechtice nAd VltAVou 3
A Albeř (Jihočeský kraj, okr. Jindřichův Hradec) – doba římská (?); římské mince. Zřejmě dlouho před rokem 1983 měl být při odkopávání svahu někde mezi Albeří a osadou Terezín nalezen neznámý počet římských mincí. Blíže nedatovatelný a neověřitelný nález je dnes nezvěstný. literatura: Lang 1983, 41; Militký 2010c, 10, č. 698. (jm) Albrechtice nAd VltAVou 1 (Jihočeský kraj, okr. Písek) – starší doba bronzová (kultura únětická); měděné nákrčníkovité hřivny. Někdy před rokem 1918 byly na blíže neznámém místě nalezeny dvě nákrčníkovité hřivny skupiny 2 (dochovala se jedna celá, recentně zlomená, z druhé pak jen recentně odlomená část), které zakoupilo muzeum v Českých Budějovicích od Ferdinanda Weise z Vídně. Měly být údajně nalezeny v mohyle, ale spíše se jedná o část depotu. literatura: Eisner 1922–1923, 24; Hájek 1954, 142; Moucha 2005, 100, Taf. 54:1–2. (ls)
Albrechtice nad Vltavou 1. Měděné nákrčníkovité hřivny z depotu (?). Podle V. Mouchy
Albrechtice nAd VltAVou 2 (Jihočeský kraj, okr. Písek), uváděno též pod lokalitou Újezd – starší doba bronzová (kultura věteřovská); měděná žebra. V roce 1953 (podle zmínky v muzejním inventáři) narazili dělníci při kopání kamenné suti na hraně vrcholové plošiny v poloze „Na skalce“ (kóta 533 m n. m.) na svazek asi 20 žeber. Do muzea v Týně nad Vltavou se z tohoto nálezu dostalo 15 žeber s oble vyklenutým či střechovitým hřbetem a převážně lžičkovitě prožlabenými konci typu Bermatingen. Zbývající exempláře zůstaly v soukromých rukou. literatura: Hralová – Hrala 1971, 10; Moucha 2005, 161–162, Taf. 48; 49:11–15. (ls) Albrechtice nAd VltAVou 3 (Jihočeský kraj, okr. Písek), uváděno též pod lokalitami Všeteč či Újezd – střední/mladší doba bronzová (knovízsko-milavečská kulturní oblast), horizont depotů Plzeň-Jíkalka (Br C2/D); bronzové nástroje, kovotepecké nářadí a šperky.
Zhruba 45 metrů od nálezu starobronzových měděných žeber v poloze „Na skalce“ (viz Albrechtice nad Vltavou 2) byl ještě téhož dne objeven pod kamenem depot bronzových předmětů, u nichž je na první pohled patrný dvojí druh patiny (temně zelená a ocelově šedá), související nejspíše se složením slitiny a různou původní funkcí. Ocelově šedou patinu mají nástroje, které byly s největší pravděpodobností používány při zpracování bronzu, resp. kovotepecké činnosti (dvě kladívka oválného průřezu s tulejkou, opatřenou vývalky u ústí, kovadlinka ve tvaru mírně komolého zaobleného hranolu s roztepanou širší plochou a příčným otvorem, dvě lichoběžníkovité destičky s výstupky v podobě šipky na obou stranách a ostrou širší stranou /snad dláta?/, širší prohnuté dláto). Další nálezy, jako dvojdílné terčovité jehlice (jedna s bohatě zdobenou hlavicí, druhá bez výzdoby – snad polotovar?), šídla či sekerka s nevýrazným lalokovým schůdkem a delším týlem, jsou pak opatřeny tmavě zelenou patinou. Část předmětů z tohoto hromadného nálezu
Albrechtice nad Vltavou 2. Část depotu měděných žeber. Podle V. Mouchy
55
Albrechtice nAd VltAVou 4
Albrechtice nad Vltavou 3. Depot bronzových předmětů. Podle O. Kytlicové
je uložena v muzeu v Týně nad Vltavou, některé jsou v soukromé sbírce. literatura: Kytlicová 1964, 522–524, 554, obr. 173:A; Hralová – Hrala 1971, 10; Fröhlich 1997, 5–6; Kytlicová 2007, 311–312, Taf. 1:B. (ls) Albrechtice nAd VltAVou 4 (Jihočeský kraj, okr. Písek) – mladší/ /pozdní doba bronzová (knovízsko-milavečská kulturní oblast), horizont depotů Jenišovice (Ha A2/B1); bronzové kruhové šperky. Ve sbírce ze zámku Ohrada, náležející dnes do muzea v Českých Budějovicích, jsou uloženy mladobronzové předměty, které pocházejí z mohyl prokopávaných na katastru obce v průběhu 19. století. Z tohoto souboru relativně starších bronzů lze vyčlenit sedm otevřených nánožníků (pět tordovaných s pečetítkovými konci a dva hladké, z nichž jeden je zdoben svazky rytých linií a ležícími křížky), datovatelných do hori-
56
Albrechtice nad Vltavou 4. Bronzové nánožníky z depotu (?). Podle O. Kytlicové zontu Jenišovice a pocházejících z nějakého mladšího hrobu nebo depotu.
literatura: Kytlicová 2007, 254, Taf. 131:A.
(ls)
bernArtice
B bAšť viz Sedlec bAVoryně (Středočeský kraj, okr. Beroun) – starší doba bronzová (kultura věteřovská); měděná žebra. Podle nejstarší zprávy z roku 1884 byla při hlubší orbě náhodně objevena dvě celá a jeden zlomek uprostřed rozšířených žeber se lžičkovitě prožlabenými konci (typ Bermatingen), která se dostala do sbírek Národního muzea.
Bavoryně. Měděná žebra. Podle V. Mouchy
Bečov. Depot (?) bronzových předmětů. Podle V. Mouchy
Zajímavostí je, že autor první informace o nálezu Josef Smolík považoval tato žebra za součást nějakého koženého krunýře. literatura: Smolík 1884a, 419; Eisner 1922–1923, 17, 24; Hájek 1954, 148, obr. 15:3; Moucha 2005, 100, Taf. 36. (ls) bečoV (Ústecký kraj, okr. Most) – starší doba bronzová (kultura únětická); měděné/bronzové šperky a sekera. V neznámé poloze byly někdy před rokem 1900 nalezeny dva spirálovité náramky, stočené z pásky čočkovitého průřezu s jedním koncem recentně odlomeným a druhým zaobleným, doprovázené sekerou s postranními lištami a obloukovitým břitem i týlem (typ Wrocław-Szczytniki, varianta A). Tento pravděpodobný depot se se sbírkou J. Pudila dostal do Národního muzea. literatura: Moucha 2005, 100, Taf. 87:4–6. (ls) benátky nAd Jizerou (Středočeský kraj, okr. Mladá Boleslav) – doba laténská (LT D1); železné zbraně a nástroje. V ulici Čeňka Prause v severozápadní části města, v tzv. Nových Benátkách, byl v roce 1936 při stavbě silnice objeven soubor železných předmětů. Hromadný nález obsahoval závěs kotle, dva meče (z toho jeden mírně deformovaný), hrot kopí a dláto. Nálezy datované do 1. století př. Kr., tedy na samotný sklonek keltského osídlení Čech, jsou uloženy v benáteckém muzeu. Depot zakopaný na výrazné vyvýšenině nad řekou bývá spojován spíše s kultovními obřady, i když ani odlišná vysvětlení nelze odmítnout. literatura: Waldhauser 1990, 78–80, obr. 2; týž 1996, 15, 77–78. (ml) bernArtice (Jihočeský kraj, okr. Písek) – starší doba bronzová (kultura věteřovská); měděná žebra a kroužek ze zlatého drátu.
Benátky nad Jizerou. Depot železného nářadí a zbraní. Podle J. Waldhausera V srpnu 2008 byl do Husitského muzea v Táboře předán soubor 56 měděných žeber a jednoho zlatého kroužku (tzv. noppenringu), který krátce předtím nalezl a z hloubky asi 40 cm vyzvedl neznámý hledač pomocí detektoru kovů. Celistvě se dochovalo pouze jedno z žeber o délce 285 mm, dalších 55 kusů je ve zlomcích. Celková váha
57
beroun nebo okolí?
Bernartice. Část depotu měděných žeber. Podle R. Krajíce
Bernartice. Zlatý kroužek z depotu. Podle R. Krajíce
žeber činí téměř 3,5 kg. Zlatý šperk má průměr 18–20 mm, je vyrobený z 1 mm silného drátu a váží 2,72 g. Místo nálezu se nachází v topograficky nevýrazné poloze, na louce východně od obce. literatura: Krajíc 2011. (och) beroun nebo okolí? (Středočeský kraj, okr. Beroun) – doba římská; římské mince. Zcela výjimečným depotem, který dlouhá desetiletí unikal zpracování i širší odborné interpretaci, je nález pozdně římských malých bronzů pocházející z Berouna (či z jeho okolí). O nálezových okolnostech není známo téměř nic, údajně byl nalezen u nového berounského hřbitova, ale podle jiných zdrojů také na neznámém místě v okolí Berouna. Jeho autenticita byla dokonce i zpochybněna. Z dochované dobové
58
korespondence mezi J. Axamitem a J. Ječným, uložené v berounském muzeu, vyplývá však určitá reálnost tamějšího nálezového původu. Podle stavu dochování mincí a charakteru patin je pravděpodobné, že soubor musel být ukryt v nějakém obalu, patrně keramické nádobě. Z udávaného počtu 1 846 mincí se v berounském muzeu dochovalo pouze 1 323 ražeb. Nezvěstné jsou všechny ražby Constantina I., Constanta a Prokopia, jehož mince byly určující pro stanovení doby ukrytí celého souboru. Dochovány jsou ražby Constantia II., Constantia Galla a Juliana II. jako caesara; u několika exemplářů není panovník spolehlivě určitelný a zastoupena je zde také jedna tzv. iregulérní ražba. Hlavním typem nominálu obsaženého v nálezu jsou drobné bronzové mince (centenionaly). Pouze několika exempláři je zde zastoupena také maiorina – je však zajímavé, že všechny maioriny jsou menších průměrů a zřejmě byly dobově považovány za rovnocenné s centenionaly. V celém nálezu, resp. v jeho dochované části, jsou zastoupeny pouze dva typy mincí. V drtivé převaze je zde přítomen typ FEL TEMP REPARATIO s rubním obrazem vojáka dobíjejícího jezdce a jen v malém množství typ SPES REIPVBLICAE s obrazem stojícího císaře. Jediným exemplářem je zde přítomna dobová tzv. iregulérní ražba typu FEL TEMP REPARATIO. Ze zastoupených mincoven v tomto nálezu převažují Thessalonica, Sirmium a Siscia – převaha Thessaloniky je poměrně překvapivá a nepochybně
Beroun nebo okolí (?). Pozdně římské mince z depotu. Podle J. Militkého
souvisí s provinciálním prostředím, ve kterém byly mince akumulovány. Relativně početně jsou v nálezu zastoupeny mincovny Cyzicus a Constantinopolis, méně již Heraclea a Nicomedia. Naopak jen nepatrně jsou zde přítomny západní mincovny Roma a Aquileia a východní mincovny Antiochia a Alexandria. Právě spektrum mincoven naznačuje, že tato finanční hotovost musela být akumulována nejspíše v prostředí Ilyrica, případně Panonie. V každém případě se tento depot nijak neliší od soudobých pokladů bronzových mincí z provinciálního prostředí. Díky údaji o přítomnosti mincí Prokopia musel být nález ukryt po roce 365/366. Pokud je tento nálezový celek ve vztahu k českému území skutečně autentický, jde o největší nálezový soubor ze sledovaného území, který se svojí strukturou zcela vymyká skladbě soudobých nálezů, neboť je zde soustředěno pouze aktuální oběživo. Jednolitost skladby nálezu téměř vylučuje jinou interpretaci než jeho import z provincií
běřín do barbarika a následnou archeologizaci. Ta proběhla buď relativně nedlouho po transportu mincí do Čech, nebo se se souborem již více nemanipulovalo a pak mohl být ukryt i s určitým časovým odstupem. Význam tohoto nálezu umocňuje objev bohatého kostrového „knížecího“ hrobu z Berouna-Závodí, který lze datovat do doby okolo 370/380, tedy doby velmi blízké možnému ukrytí depotu. Určitým vysvětlením by mohla být interpretace tohoto depotu jako majetku některého z germánských bojovníků, kteří ve 4. století působili v římské armádě, především v pomocných sborech, jako foederati (spojenci Římanů z barbarského prostředí) a zastávali často i vysoké vojenské hodnosti. Právě tímto způsobem, např. jako žold, se mohly mince objevené v berounském depotu dostat na české území. literatura: Axamit 1926; Votruba 1928, 156; Nálezy I/2, 175, č. 691; Droberjar 2002a, 17, č. 5; Militký 2010a, 42–86, č. 42; týž 2010c, Pl. 2–12. (jm) běřín (Středočeský kraj, okr. Příbram), uváděno též pod lokalitami Jince, Čenkov nebo Plešivec (depot „Plešivec 1“ – podle Kytlicové 2007) – mladší doba bronzová (knovízsko-milavečská kulturní oblast), horizont depotů Lažany (Br D); bronzové šperky, nástroje a zbraně. Tento nejstarší hromadný nález bronzových předmětů, související nepochybně s dominantou kraje Plešivcem (k. ú. Rejkovice), proslaveným celou řadou dalších objevů bronzových depotů, pochází nejspíše ze sedla mezi kopci Plešivec a Písek východně od Běřína (poloha „Na Křížankách“, „Křižatkách“ či „Křižovatkách“ – viz mapka s lokalizací plešiveckých depotů u hesla Rejkovice), kde měl být odkryt při rozkopávání písčité vyvýšeniny horníkem E. Benešem z Jinců již v roce 1825 nebo 1826. Celkem 32 zachráněných předmětů, které pak vešly do literární tradice jako tzv. „jinecké bronzy“, daroval do sbírek Národního muzea tehdejší majitel hořovického panství hrabě Eugen z Vrbna. Depot obsahoval především bronzové šperky (např. dva vyduté náramky s průřezem ve tvaru písmene C, zdobené skupinami příčných plastických
Běřín. Část depotu bronzových předmětů. Podle O. Kytlicové žeber a rytou výzdobou, dva masivní oválné náramky s hustou rytou výzdobou, tenčí ryté náramky, pět nánožníků zdobených rytím, dva tordované a dva ryté nákrčníky, brýlovitou spirálovitou ozdobu), ale i tři srpy s řapem, dláto s tulejí, druhotně upravené dlátko, hrot kopí se zesíleným středem či zlomek čepele meče. Značně neobvyklý a funkčně velmi obtížně určitelný artefakt (snad nějaké „kování“ štítu?) představuje masivní, hrubě odlitý předmět osmičkovitého tvaru a zhruba ko-
Běřín. Bronzový náramek z depotu
59
bezdědoVice 1 sočtvercového průřezu se dvěma protilehlými, úzce obdélnými otvory v místech největšího projmutí. literatura: Richlý 1893/1894, 62–65, Tab. I–II; Jelínek 1896, 209–210; Kytlicová 2007, 289, Taf. 32–33. (ls)
Bezdědovice 1. Část depotu železného nářadí. Podle J. Michálka
bezdědoVice 1 (Jihočeský kraj, okr. Strakonice) – doba laténská (LT D1); železné nářadí, kování kol, udidla apod. Na mírném západním svahu lesa Dubina asi 600 metrů od centra Bezdědovic byl v roce 1997 náhodně (?) objeven depot železných předmětů. Podle výpovědi nálezce Karla Říhy byly předměty uloženy na ploše asi 70 × 60 cm v hloubce 20–30 cm a kryté velkým kamenem. Při menším archeologickém výzkumu na místě nálezu byla zjištěna skupina žulových kamenů a nalezeny ještě další, převážně drobné a nálezcem přehlédnuté artefakty. Celkem bylo vyzvednuto 48 celých a 137 zlomků železných předmětů o váze přes 7 kg. Depot obsahoval krbovou lopatku, sekery s tulejí, kopáč, motyku, lopaty a objímky k upevnění kosy, z řemeslného nářadí výhňovou lopatku, kladiva a pilník, dále nože, nůžky, klíč, nejrůznější háčky, skoby, plechy, kroužky a kování. Ze součástí vozu byla zastoupena železná kování nábojů kol, koňský postroj reprezentovala dvě železná udidla s postranicemi. Nález je interpretován jako tezaurovaný majetek řemeslníka-kováře nebo určité komunity ze sídliště vzdáleného asi půl kilometru. Ukryt byl někdy před úpadkem a zánikem tohoto sídliště, tedy v poměrně krátkém časovém úseku kolem poloviny 1. století př. Kr., v neklidných dobách konce keltského osídlení. Celý depot je uložen v muzeu v Blatné. literatura: Michálek 1999b. (ml) bezdědoVice 2 (Jihočeský kraj, okr. Strakonice) – doba laténská; železné předměty. Depot šesti železných předmětů objevil v roce 2000 Vlastimil Spálenský v lese na předvrcholu Málkovského vrchu, zhruba 1 500 m od laténského
Bezdědovice 1. Část železných předmětů z depotu. Podle J. Michálka
60
