Lubomír Dorůžka, 2011 Josef Škvorecký, 2011 Editor Michal Přibáň, Alena Přibáňová, 2011 Copyright Books and Cards, 2011 ISBN

© Lubomír Dorůžka, 2011 © Josef Škvorecký, 2011 Editor © Michal Přibáň, Alena Přibáňová, 2011 Copyright © Books and Cards, 2011 ISBN 978-80-87939-27-7

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz

Úvodní poznámka Druhý díl naší korespondence s Josefem Škvoreckým vy­ža­du­je malé vysvětlení úvodem. Roku 1969 odjížděl Škvorecký za oceán legálně a nebylo důvodu vzájemné dopisy nějak tajit nebo šifrovat. Mohli jsme si tedy psát například o našich spo­leč­ných projektech, které Českoslo­ venský rozhlas stále ještě vy­sí­lal. Protože však přesto bylo jasné, že dopisy budou procházet cenzurou, omezovali jsme se na věcná sdělení a zprávy, které by dozorce nad ideovou čistotou neprovokovaly. Když se platnost výjezdní doložky manželů Škvoreckých blížila ke konci, požádal Josef podle platných předpisů o její prodloužení. Na svou žádost nikdy nedostal odpověď a téměř přes noc tak získal sta­ tut emigranta, navíc s velmi pravděpodobnými vztahy k ideologic­ky nežádoucí činnosti. Pro korespondenční styk mezi Prahou a To­ron­ tem, které se stalo jeho trvalým sídlem, už bylo nutné hledat jiné cesty. Jednu z nich Škvorecký našel v sérii postupně se měnících fiktiv­ ních adres. Jejich nositeli byly často skutečné osoby: kolegyně z To­ rontské univerzity Kathryn B. Feuer, kterou Josef přetvořil v blíže neurčenou mladší zájemkyni o český jazz, černošský laborant v jakési americké nemocnici Ed Johnson, nebo Sue Nowa, dívka z rodiny čes­ kého původu, která však už sama už česky neuměla (ve skutečnosti šlo o Škvoreckého neteř Zuzanu Novotnou). Tato korespondence byla z obou stran vedena anglicky, ale musela se opět omezovat jen na ideo­ ­vě nezávazná sdělení. Z mé strany sloužila především k oznámení mých přechodných zahranič­ních adres (většinou poste restante) a dat, kdy si dopis, který na pří­sluš­nou poštu dojde, budu moci vyzvednout. Vyjížděl jsem totiž na tehdejší dobu dosti často do zahraničí: jako redaktor Melodie na festivaly, jako pracovník zahraničního oddě­ len­í Supraphonu na obchodní cesty a prostřednictvím Čedoku nebo na osobní pozvání s manželkou na dovolenou. Z těchto cest jsem Škvo­rec­kému odesílal značně obsáhlé dopisy. Často obsahova­ly i zmín­ky o okolnostech, za kterých vznikaly: na letištích, na nádra­ žích nebo v noci v hotelových pokojích. Na poště nebo přímo v ho­ telu jsem si vyzvedával Škvoreckého podobně obsáhlé dopisy nebo balíčky s kniha­mi nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Knihy jsem většinou přivezl domů: byly to paperbacky a já jsem si s sebou bral obaly běžných anglických paperbackových detektivek, do kterých jsem pak knížky od Škvoreckých „převlékal“. Spoléhal jsem na to, že při běžné kontrole občana vracejícího se ze služební cesty se celníci na naší hranici nebudou obtěžovat listováním v detektivce, psané

5

podle údajů na obalu anglicky nebo německy. Až na vzácné výjimky jsem se však neodvažoval převážet přes hranice Škvoreckého dopisy. Dopis v češtině s obsahem „ideově“ na výsost závadným už mohl naši kontro­lu zajímat daleko víc. Škvorecký si mé dopisy celkem soustavně archivoval a po roce 1989 mi tedy mohl poslat celkem ucelený soubor. Všechny mé dopisy byly ovšem psány ručně, občas doslova na koleně, a po úrazu mé pravé ruky roku 1981 pro mě nezvyklou levačkou, což na vybledlých kopiích mně i editorům místy ztěžovalo jejich přesné rozluštění. Od vlastních dopisů, které mi zasílal většinou na adresy poste restante, si však Škvo­ recký kopie nedělal. A protože jsem se, jak už bylo řečeno, většinou ne­ odvažoval převézt je přes hranici, může tento soubor vyvolávat mylný dojem, že korespondence probíhala převážně jen jednosměrně. A snad ještě jedno vysvětlení: můj syn Petr jako aktivní sporto­ vec mohl se svou malou lodí, taženou v závěsu za autem, přejíždět v létě do Jugoslávie. Sportovní jachta nabízela daleko více možností k úkrytu nejen knížek, ale i dopisů, takže některé zde uveřejněné dopisy se k nám dostaly jen jeho zásluhou. Je však třeba ještě poslední vysvětlivka a snad i omluva. V knihách a článcích, určených k domácímu publikování, jsem tehdy pečlivě vážil slova i formulace: nejen s ohledem na to, co může bez postihu projít tiskem, ale i s obezřetností v hodnocení událostí a zejména osob, o nichž jsem psal. Necenzurované dopisy blízkému příteli byly ovšem ojedinělou příležitostí, kdy jsem si taková omezení klást nemu­ sil. Okolnosti většiny událostí, o nichž jsem psal, tehdy nebylo možné ověřit a za nejčastější zdroj bylo možno označit jen tehdy rozšířenou zkratku JPP – jedna paní povídala. Nemohl jsem se ovšem ani pokou­ šet psát objektivní historii. Mým cílem bylo přiblížit Škvoreckému atmosféru, v níž se tehdy pohybovali naši společní přátelé a kolegové. V expresivním hodnocení jsem si tedy neukládal žádné zábrany. Při dnešní přípravě dopisů k tisku jsem se několikrát rozhodl vypus­ tit adjektiva a formulace, které mi připadaly snad i žalovatelné, i když jsem o jejich oprávněnosti i dnes přesvědčen. Přesto v knize zbylo lec­ cos, co se zakládá na neověřených zdrojích, a já se proto omlouvám těm, kteří se snad mohou cítit postiženi. Mým tehdejším i dnešním úmyslem bylo co nejsrozumitelněji zachytit atmosféru, v jaké jsme tehdy žili. Takže teď už jen přeji dobré (netroufám si říct příjemné) počtení a snad i drobný podnět k zamyšlení. Lubomír Dorůžka

6

1968 Prolog

7

1 J. Š. Lubomíru Dorůžkovi b. m. [Luhačovice (?)], 28. 6. 1968 Milý P. L., posílám text na dvě Lenošky.1 Na osmou je téměř úplný, stačí, když jej zreviduješ, na devátou, prosím Tě, doplň asi dvě chybějící pasáže. Požádal jsem Kafku2, aby v archivu objevil píseň Dnes se tančí jen charleston – nevíš, kdo to složil, aby se to dalo najít? Mám dojem, že nějaký dost významný a vážný skladatel. Nenajde-li se, dal bych tam Babičko, nauč mě charleston.3 Pro oba případy jsem napsal textové variace. Bude nutné, abychom ještě před odjezdem na dovolenou natočili také říjnovou, tj. desátou Lenošku. Budu totiž až do prvních říjno­ vých dnů v cizině (v Jugoslávii). Mohl bys proto, prosím Tě, napsat, až se vrátíš, text téhle desáté Lenošky? Přimlouval bych se, aby to bylo o dvou písních, a to Dinah a Miss Otis Regrets. Určitě máme k dispozici Dinah s raným Ellingtonem a v rozhlasovém archivu je Dinah s Boswell Sisters. Třetí snad budeš mít Ty, nebo se snadno opatří. Pokud jde o Miss Otis: je určitě k dispozici Mills Brothers a Ella Fitzgerald (mám dojem, že to je na klubové desce, ne?). Třetí je, mám velice silný dojem, na desce s Jimmie Luncefordem, kterou však momentálně nemám doma, má ji Kafka. Až Ti ji vrátí – požá­ dal jsem ho, aby desky dal zase Tobě – přesvědč se o tom. Ale jistě by se našla ještě jiná nahrávka, i kdyby můj dojem byl mylný. Desky, které Ti Kafka musí vrátit, jsou tyto: 1) The Andrews Sisters 2) Jimmie Lunceford and his orchestra 3) The King of the Hi-De-Ho (Cab Calloway) – přehraj si Black Rhythm a zkontroluj text 4) Hraje a zpívá Louis Armstrong 1

2 3

Od ledna 1968 připravovali J. Š. a L. D. pro Československý rozhlas půlhodinové pořady swingové hudby nazvané Šest (od března 1969 Sedm) na lenošce. Název odkazoval k souběžnému pořadu manželů Miroslavy a Jiřího Černých Dvanáct na houpačce, který se věnoval soudobé populární hudbě. „Lenoška“ byla vysílána měsíčně, s prav­ děpodobnou přestávkou od  srpna do  října 1968. Josef Škvorecký na pořadu autorsky spolupracoval ještě v roce 1970; v srpnu téhož roku byl do programu Čs. rozhlasu zařazen naposledy. Mlhoš Kafka (1928–1993), hudební skladatel a rozhlasový redaktor. Píseň Ludvíka Podéště a Ladislava Binovského zpívala Edita Štauber­ tová (a po ní mnohé jiné).

9

5) Clouds of Joy (Andy Kirk) – přehraj si, prosím Tě, Lose Ankles, jestli tam opravdu jsou housle a tuba a zkontroluj text 6) Český jazz 1920–1960 (v obálce jsem nechal jen jednu desku, dru­ hou mám doma). Mimoto Kafka tvrdí, že desku Ellington In a Mellow Tone Ti vrátil. Není-li to pravda, vymáhej to na něm. Přijdu tedy, dá-li Pán Bůh, 13. 7. 1968 v 10:00 na Vinohrady do ar­ mádního studia. Srdečně Tvůj Errol P. S.: Přikládám antologii do Tvé sbírky. P. P. S.: Dinah a Miss Otis mají také tu výhodu, že jedna je o lásce nešťastné, druhá o relativně šťastné (až na to shake with fright because my Dinah might change her mind about me…)

2 L. D. Josefu Škvoreckému b. m. [Praha], 25. 12. 1968 Milovaný, díky za písmo, podle něhož jsem prošel desky, které mám doma. U sebe tedy mám: Ellington: Daybreak Express; Early Mills Brothers; Jimmy Rushing: Blues I Love to Sing; obálku na Boswell Sisters. Chybí tedy: Andrews Sisters; Andy Kirk and his Clouds of Joy; Cal­ loway: King of the Hi-De-Ho; Jimmy Lunceford 1934–35; Armstrong: malá deska české vydání; Český jazz 1920–1960 (jedna deska s obalem). Tohle odpovídá seznamu, který jsi psal 28. 6., že má Kafka. V tém­že dopise jsi psal, že přijdeš 13. 7. do armádního studia. Mám poněkud neurčitou představu, že Kafka do armádního studia tehdy tyto desky skutečně donesl a že sis je bral s sebou – ovšem ručit za to nemohu. Kafka není v těchto svátečních dnech ke stižení, takže mu zavolám mezi svátky. Horší je to s deskou Duke In a Mellow Tone. Tu jsem urgoval u Kaf­­ky soustavně už v létě; on tvrdil dosti zoufale, že ji nemá. Bude tedy nutno urgovat znovu – fakt ovšem je, že jsme ji marně sháněli už od léta. Já mám jet od 18. do 24. ledna na MIDEM; jelikož se patrně budu stavovat ještě někde po cestě, je k tomu nutno přidat nějaký den před a po, takže mnoho času nezbývá. Nicméně bychom měli natočit co

10

nejvíc, neb Ti palce budu velice držet.4 Mimochodem: mohl bych si na tyto dny opět tradičně půjčit Tvůj smoking? Je to sice už potřetí, a tedy pro ostudu, ale mně se vážně nějak nechce pořizovat si smo­ king kvůli jednomu MIDEM ročně.5 Pokud jde o náměty, doporučuji: 1) V dubnu bude Ellingtonovi sedmdesát, myslím, že bychom na duben měli udělat tedy výhradně Duka. Chtělo by to nějaký hezký textový nápad na průvodní slovo, aby to nebylo takové oby­ čejné vzpomínání. 2) Mohla by se udělat šlechta v jazzu: King of Jazz Whiteman (mám), Count Basie, Duke Ellington, Earl Hines, Lady Day – takže chybí ještě dvě, což by mohl být třeba King Oliver, případně civilní Mr Acker Bilk. Uvaž, napadnou-li Tě nějaké dodatky. 3) Pokud jde o tutéž skladbu v podání různých bandů, mám tyto možnosti: St. Louis Blues: Mildred Bailey, Bessie Smith, Louis Armstrong. Rocking Chair: Mildred Bailey, Mills Brothers, Louis Armstrong. Docela hezký pořad by byl dokumentovaná historie: mám s ja­ kousi harlemskou kapelou nahrávku Lindbergh Hop, dále s Noblem nebo Whitemanem Big Butter and Egg Man (k čemuž se váže jakási racketeerská historka, a možná, že by se takových písniček našlo po­ vícero, i když si zrovna na žádnou další nemohu vzpomenout). Pokud vím, lednový pořad je vcelku stočen; mohli bychom tedy klid­ně takových čtyři, pět pořadů za leden připravit a napovídat. Mož­n á, kdybychom měli osnovu a čas ve studiu, že bychom to za pomo­ci nějakých poznámek mohli sjet i rovnou bez přesného vypisování textu. Nevím, jak jsi doma nebo na chatě, a k tomu mě momentálně ně­ jak zlobí vůz – zavolej, jak se Ti to bude hodit. Myslím, že by na to stačilo sejít se na jedno odpoledne (nebo dopoledne, podle libosti), udělat si osnovu a poznámky a potom si rovnou vyžádat frekvenci. Desky se mohou stočit nezávisle na tom. Mimochodem, taky bych Ti rád dal nějaké ty Fitzgeraldy.6 4

5

6

„Držení palců“ se pravděpodobně týká plánované, leč dosud nepotvr­ zené cesty manželů Škvoreckých do Kanady, z níž se vyvinul dlouho­ dobý pobyt v exilu. Pravidelných veletrhů hudebních a gramofonových nakladatelství MI­ DEM, které se konaly v Cannes od roku 1967 vždy obvykle koncem led­ na, se L. D. účastnil každoročně, ať již jako vedoucí redaktor Melodie či později jako zaměstnanec Supraphonu. Francis Scott Fitzgerald: Něžná je noc (Praha, Odeon 1968, přel. L. D.).

11

Mimoto Ti mám vyřídit, že by se s Tebou moc rád sešel Karel Kozel.7 Což tímto činím. Takže zatím příslušné doložky do Nového roku. Zavolej! Zdraví [L.] P. S.: Další tip na pořad: malý světový zeměpis. Song of India (po­ kud se někde sežene nahrávka s Casa Loma), Sheik of Araby, China­ town nebo On a Slow Boat to China, From the Land of the Sky Blue Waters, In a Little Spanish Town, I Love Paris, Chicago, Copenhagen Blues, An Evening in Caroline (Boswellky), April in Portugal (Jonah Jones).

7

Karel Kozel (1914–1983), autor písňových textů, zvláště ke skladbám Kamila Běhounka (mj. Sám s děvčetem v dešti).

12

1969–1971 Z Věčných časů do Nového světa

3 L. D. Josefu Škvoreckému b. m. d. [Praha, počátkem března 1969] Milovaný, díky za pozoruhodnou pohlednici z Toronta – doufám, že jste mezi­ tím oba hrdě zdolali Hong Kong a dohonili zanedbané, navštívivše pozoruhodnou stavbu se sympatickým jménem Casa Loma. U nás si prozatím nepotrpíme na tak exotické záležitosti, jako je Hong Kong. Postačí nám docela obyčejná chřipka, kteroužto jsem já absolvoval asi před čtrnácti dny, Aša před týdnem a Petr zatím úspěšně leží.8 Je jí po Praze docela požehnaně, i když to zase není žádná gigan­ tická epidemie. Jinak máme pochopitelně plné ruce i ostatní končetiny práce s ba­ rákem. Je pondělí odpoledne a já se tam asi za půl hodiny vypravím v blahé naději, že řemeslníci právě dodělají ústřední topení, takže se bude moct slavnostně zkušebně zatopit. A pak už budou následovat jen takové drobné maličkosti, jako zase omítnout všechny ty díry, co tam topenáři nadělali, odizolovat trubky, uklidit, vymalovat, dodě­ lat prahy atd. atd., takže kdyby všechno dobře šlo, mohli bychom se třeba tak někdy koncem dubna stěhovat. K tomu jsou pochopitelně neustále stejné zmatky se zaměstnáním. „Áčko“, neboli Aktuality Melodie,9 neboli docela obyčejná drbna vy­ chází, kupuje to mladá generace dvacetiletých mecenášů, neboť ni­ kdo jiný na to stejně není; nikdo nemá zatím představu, kolik se toho sku­teč­ně prodá, protože PNS může vracet remitendu taky třeba až za půl roku, ceny polygrafických prací zase stouply, takže Melodie bu­de stát už 5 Kčs, přičemž dobře nevím, kdo ji bude kupovat, ale pod­nik tvrdí, že to ani tolik nevadí. Jinak v redakci Titzl a Klos10 sku­ teč­ně dost úspěšně zvládnou normální provozní práci, takže mám

8

9

10

Blažena Dorůžková (*1921), přezdívaná Aša, manželka L. Dorůžky (sňatek 1948). – Petr Dorůžka (*1949), hudební publicista a překlada­ tel, syn L. D. Čtrnáctideník Aktuality Melodie, pokus redakce Melodie o „operativ­ nější“ doplněk k tradičnímu měsíčníku, vycházel pouze v letech 1969– 1970. Lubomír Dorůžka byl vedoucím redaktorem Melodie do počát­ ku roku 1971. Stanislav Titzl (1929–1990), redaktor a v letech 1971–1983 vedoucí re­ daktor Melodie; Čestmír Klos (*1943) působil v redakci měsíčníku rovněž do roku 1983, kdy byla redakce z politických důvodů rozprá­ šena.

15

čas spíš stáčet desky v rozhlase, lítat po svazových sjezdech a komi­ sích, dohadovat se o festivalu11 a obíhat řemeslníky (to hlavně!). Pokud jde o náš slavný skladatelský Svaz, odbyl si v těchto dnech mimořádný sjezd,12 na němž se zfederalizoval, přijal nové stanovy a zvolil nové orgány, jakož i staronového předsedu Věroslava Neu­ manna13 téměř jednohlasně s výjimkou jednoho hlasovacího lístku, který obsahoval jméno Ferda Mravenec. Jelikož o dotyčném soudru­ hovi není známo, že by byl členem Svazu, nebylo bohužel možno k tomuto konstruktivnímu návrhu přihlédnout. Ve výborech sekce ale zmizeli opravdu téměř všichni funkcionáři, kteří měli bohatou dvacetiletou praxi, a to tak, že většina jich vyklidila pole předem a ten zbytek vzal za své při volbách. Předsedou hudebně vědecké sekce je Ivan Poledňák, kterému bylo dokonce nabízeno místo ge­ nerálního tajemníka celého svazu, což on po zralé úvaze odmítl.14 Jazzový festival se úspěšně připravuje, i když zatím nikdo nemá potuchy, kdo by tu mohl splnit funkci hlavní atrakce. Obecná jed­ nota panuje v názoru, že by to mělo být opravdu jméno, a podobná jednota vládne, i pokud jde o přesvědčení, že nikdo neví, jak sem takové jméno za naše finanční prostředky dostat. Celková situace úspěšně pokračuje podle okřídleného hesla jednou jsi dole, jednou nahoře, s tím, že v poslední době panuje spíše jakýsi klid bez přílišných panik. Aby řeč nestála, promluví čas od času pan Vilém Nový, jehož vzápětí na to Pavel Kohout oficiálně zažaluje,15 zatímco týdeníky i deníky svádějí urputné boje o zákon o podniku. Mohly by koneckonců dělat daleko horší věci. Z  opravdu význam­ ných zpráv sluší zaznamenat, že ve Zlatém slavíkovi zvítězil Gott před Matuškou a Neckářem a Kubišová před Pilarovou a Vondráčkovou, přičemž na televizní slavičí show se dostavil osobně Dubček i Ga­ luška,16 takže osudy naší pop music jsou v dobrých rukou. Já jsem 11

12

13 14 15

16

Mezinárodní jazzový festival se konal v Praze každoročně od roku 1964. L. D. byl jeho šéfdramaturg, od roku 1968 ředitel a v roce 1972 tajemník. Mimořádný sjezd Svazu československých skladatelů se konal 25. 2. 1969; odtud se odvíjí odhad datace tohoto dopisu. Věroslav Neumann (1931–2006), hudební skladatel a organizační pracovník. Ivan Poledňák (1931–2009), muzikolog a hudební publicista. Vilém Nový (1904–1987), komunistický politik a  novinář, vystupoval na podporu sovětské intervence do ČSSR. – Pavel Kohout (*1928), dra­ matik a prozaik, v šedesátých letech se jako literát silně angažoval v re­ formním procesu, po roce 1969 mu byla znemožněna jakákoli publicita. Alexander Dubček (1921–1992), slovenský politik, vůdčí osobnost re­ formního procesu uvnitř KSČ v roce 1968. – Miroslav Galuška (1922– 2007), novinář a diplomat, v letech 1968–1969 ministr kultury.

16

dr.  Dolanské ko­nečně odevzdal rukopis Tváře moderního jazzu,17 zatímco syn píše dlouhatánské úvahy o filozofii underground mu­ sic, které se občas čtou jako plamenné manifesty E. F. Buriana z let dvacátých. Naštěstí se mu přitom podařilo zvládnout i veškerá úskalí zkoušek na fakultě po prvním semestru. Na léto se chystá na povinnou praxi patrně ke gramofonové firmě SABA v NSR a doufá, že si tam vydělá dost na malou cestu stopem po Evropě – pochopitelně že včetně toužebně vyhlížené Anglie. Já jedu příští týden do Vídně na přípravnou schůzku Evropské jazzové federa­ ce,18 z níž se pomalu vyvíjí docela slušný evropský cambus podle všech pravidel, potom v druhé polovině března na jakýsi Jazz Workshop do Hamburku, v dubnu na jakýsi jazzový seminář do Grazu a v květnu možná na stipko British Councilu asi na dva týdny do Londýna. Takže Titzl a Klos by opravdu radši měli v redakci dělat docela solidně. Nevím, jestli jsem Ti už psal, že v Torontu působí matematický genius a čelný vědecky založený kritik jazz a pop music další dospí­ vající generace, pan Miloslav Nosál, byv tam vyslán naší Akademií věd, aby tam, pokud vím, počítal velryby pro jakýsi matematickovědecký výzkum. Je tam nějak od září, ale podle dopisů soudě, už na něho přichází obvyklá zahraniční deprese. Jestliže nezapomenu, přičiním Ti dole jeho adresu, abys věděl, kde se nalézá. Koupil prý si pár dní po svém příjezdu jakýsi ohromný bourák, speciální hi-fi ste­ reo zařízení, vybavil si profesionální nahrávací studio, načež zjistil, že už nadešel čas, aby se mu mohlo stýskat po rodném výzkumáku v Praze.19 Hodiny pádí a já abych pádil za pány instalatéry topenáři. Náš topenář náš pán. Takže zatím příjemné to Ronto. S příslušnými provoláními [L.]

17

18

19

Tvář moderního jazzu (Praha, Supraphon 1970), publikaci navazující na Tvář jazzu (1964), připravili L. D. a J. Š. jako editoři i překladatelé k vydání, jméno J. Škvoreckého však nakonec v knize nesmělo být uve­ deno. – Věra Dolanská (*1926), redaktorka Supraphonu, v roce 1970 musela z redakce odejít, zůstala však zaměstnána v témže podniku. Evropská (později Mezinárodní) jazzová federace byla ustavena v květ­ nu 1967 na své první valné hromadě. L. D. v ní aktivně působil, v letech 1979–1980 byl i jejím předsedou. Miloslav Nosál nicméně zůstal v exilu a působí jako profesor matema­ tiky na University of Calgary.

17

4 J. Š. Lubomíru Dorůžkovi Toronto (Kanada), 20. 3. 1969 Milý P. L. srdečně Ti děkuju za dopis. Člověka potěší, že aspoň nějaké budo­ vání, zdá se, je korunováno téměř naprostým (až na tu stoupačku) úspěchem. Já se odsud příští týden stěhuju do Ithaca (poznamenej si adresu). A tak mě napadá: v sobotu jsem tu byl na opravdu prvo­ třídním koncertě tria Dave Brubecka plus Gerry Mulligan s To­ront­ skou filharmonií.20 Hráli jednak Brubeckovu kantátu a v druhé půl­ce prostě hráli sami. Ten Mulligan je opravdu fantastický hráč, hra­je na  baryton jako na  housle, úplně effortlessly, žádné naběhlé ží­ly na krku a brontosauří řvaní, má skvělé nápady, a Brubec (hezčí tvar, ne?) – mimochodem vypadá jako dvojník Otomara Krejči21 – je ta­ky zcela fenomenální. Měli malého připrcatělého basistu jmé­ nem Jack Six, taky skvělý, taky na to hraje jak na housle, a – přes názory pa­na LeRoi Jonese22 – černého drummera Allana Dawsona. Gerry má nádhernou zlatou hřívu na hlavě, velice dlouhovlasou, vy­ padá ja­ko hodně zidealizovaný Jesenin a asi tak na osmadvacet. A tak mě tedy napadlo: píšeš o obavách, jestli seženete nějaká esa na festival. Nemohl bych já odsud napsat nějaké sentimentální psaní Brubeck plus Mulliganovi? Třeba by to pomohlo. Předpokládám, že slabí jste jenom ve valutách, v korunách že by nebyl problém zaplatit jim královsky, nabídnout pobyt v lázních a tak. Jestli teda myslíš, že by to stálo za pokus, napiš mi a samozřejmě nezapomeň uvést přesné datum festivalu. Taky bych v New Yorku mohl něco domluvit s Ham­ mondem23 (ale to bych potřeboval telefon, ne nutně, předpokládám, že úřaduje pořád v Columbia). Pro potěšení přikládám výstřižek. Doufám, že náš pořad v roz­ hla­se úspěšně dál těší srdce naší generace. Čet jsi Prima sezónu v Pla­

20

21 22

23

David Warren Brubeck (*1920), americký jazzový klavírista. – Gerry Mulligan (1927–1996), americký jazzový barytonsaxofonista a skladatel. Otomar Krejča (1921–2009), divadelní režisér. LeRoi Jones (*1934), americký černošský básník a prozaik. V jazzu viděl černošský „rasový manifest“, který běloši jen rozmělňují. Rasově smíšeným souborům proto nefandil. John Hammond (1910–1987), americký producent a hudební kritik.

18

meni?24 Hrozně bych v tom chtěl pokračovat. Napiš mi, jestlis to čet a jestli Ti to něco řeklo. Zdravím Ašu, syna, Titzla, Boška a všechny, včetně té mrchy Pila­ rové, jestli ji někde uvidíš, já ji tady miluju, píšu pro ni scénáře, zahr­ nuju ji dary a gratuluju dokonce i k sňatku, a vona nikdy ani řádek.25 Srdečně Tvůj Errol (od dubna: c/o Dept. of Russian Literature, Goldwin Smith Hall, Cornell University, Ithaca, N. Y., 14850, U. S. A.)

5 J. Š. Lubomíru Dorůžkovi Berkeley (USA), 6. 5. 1969 Milý P. L. děkuji Ti za dopis, v pořádku došel. Jak vidíš, jsme už v Kalifornii, ta letecká doprava je strašná, přeletíš celý ten ohromný kontinent za pár hodin, včetně hor Skalistých, a nic z toho, kde jsou ty časy dostavníků, to si člověk užil a něco viděl. Po prvním ohledání se zdá, že zdejší univerzita bude po stránce životní pestrosti ještě bohatší než celkem chladně severský Cornell. Je tu nádherné počasí, které prý se vůbec nemění po celý rok: jakési teplé, permanentní jaro, po oholených trávníčcích poskakují červení a modří ptáčci (redbirds and bluebirds), psů plno jako v Cornel­lu, lidi o hodně svlečenější, holky v ultramini nebo ve všelijakých vla­jí­ cích róbách, teď jsou tu strašně v módě bílí brahmíni (ale skutečně brahmíni, ne jako Boston Brahmins z přednášek pana profesora Van­ čury26). A všechno mi tu připomíná našich dvacet let, svaz mládeže a ty mnohé divné, u nás jaksi pozapomenuté věci. Hned první den jsme kráčeli středem campusu, takovým perským trhem na ideologii, 24

25

26

Škvorecký, Josef: Vzpomínka na Prima sezónu. Plamen 11, 1969, č. 2, únor, s. 145–159. Jde o první povídku budoucí knihy Prima sezóna (Toronto, Sixty-Eight Publishers 1975), na kterou J. Š. mimochodem uzavřel již v roce 1969 smlouvu s nakladatelstvím Československý spi­ sovatel. Povídka byla ještě roku 1969 publikována též v prvním vydání výboru ze Škvoreckého próz Hořkej svět (ed. V. Justl, Praha, Odeon). Pavel Bošek (1932–1980), spisovatel a herec. – Eva Pilarová (*1931), zpěvačka, mj. vytvořila jednu z hlavních rolí ve filmu Zločin v šantá­ nu (1968, sc. J. Š., r. Jiří Menzel). Zdeněk Vančura (1903-1974), profesor americké literatury na FF UK v době studia J. Š. i L. D.

19