LPT ROH Cidlina III. turnus od

KRONIKA LPT Cidlina

10 let s Karlem Zahradníkem

1981 - 1990

LPT ROH Cidlina III. turnus od 6.8. – 23.8.1981

Personální obsazení tábora Hlavní vedoucí: Karel Zahradník Zástupce hlavního vedoucího: Libor Hampl Sportovní vedoucí: Mirek Jahelka Luděk Tecl Oddíloví vedoucí:

Praktikanti: Zdravotnice: Hospodáři: Hlavní kuchařka: Pomocné kuchařky:

Správce: Úklid:

Dana Šenková Jiří Špalovský Jiří Fabián Táňa Nechybová Tomáš Hendrych Jana Oščátková ing. Václav Jirsák Jana Knýtlová Pavel Čutka Petr Jahelka Renata Špičanová Míša Kuchařová Jitka Hendrychová Ivana Novotná Miroslava Šmídová Jana Lidická Marie Kotlánová

Irena Blechsmiedová Marie Draslarová Světlana Ludvíková Soňa Ženatá Jaroslav Žák Mirka Zahradníková

Táborová rada Předsedkyně táborové rady: Předsedové oddílů:

Helena Chudá

1. oddíl – Miloš Kadlec 2. oddíl – Radka Mikourová 3. oddíl – František Hudeček 4. oddíl – Helena Körnerová 5. oddíl – Kamil Dvořák 6. oddíl – Michaela Holtová 7. oddíl – Josef Kadlec 8. oddíl – Lenka Nojmanová 9. oddíl – Kamil Jaroš 10. oddíl – Dagmar Kepešová

11. oddíl – Renata Gogolová Pavel Ďuriš Zástupci táborové rady : Šárka Jarošová Petr Holuš Kamila Richtařová Pavel Mikos Dáša Viltová Lukáš Vojtěchovský Renata Mráková Pavel Puček Karla Zahradníková Helena Chudá

Výlet na letiště v Hořicích 8.8. 1981 – sobota Hned ráno, po provedení rozcvičky a vydatné snídani se vydal devátý a desátý oddíl směrem k nádraží v Železnici. Cílem našeho putování bylo sportovní letiště v Hořicích. Na tomto letišti nám ukázal soudruh Ing. Jirsák, vedoucí devátého oddílu, některé typy letadel a vysvětlil techniku sportovního létání. Našemu zájmu neuniklo ani bezmotorové létání. Hangár jsme si prohlédli též velice důkladně a objevili jsme v něm i několik téměř památečních křídel ze starých letounů. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o tomto sportu a spokojeni jsme se vraceli do tábora.

Postřehový závod – M1 9.8.1981 – neděle K naší velké radosti a spokojenosti uspořádal soudruh sportovní vedoucí Miroslav Jahelka postřehový závod neboli M1. Vystartovali jsme na trasu, značenou červenými fáborkami, za mírné nepřízně počasí a drobného deště. Naším úkolem bylo najít co nejvíce turistických i jiných značek a určit jejich názvy. Nejrychlejší byla hlídka číslo 5, která také nejlépe určila všechny nalezené značky a právem zvítězila. Výborně jsme si zaběhali a všichni se těšíme na další závod.

Diskohrátky 10.8.1981 – pondělí Na mnohá přání osazenstva tábora byla uspořádána večerní diskotéka. Tato byla v pořadí a k spokojenosti nejstarších oddílů druhá. Nahrávky rytmických i melodických písniček vybíral zástupce hlavního vedoucího soudruh Libor Hampl. Byl za to odměněn tancem s děvčaty desátého oddílu. Naučili jsme se několik moderních tanců, za což vděčíme soudruhům vedoucím a děvčatům z desátého oddílu. Diskotéka byla ukončena dlouhým „diskovlakem“ a večerkou.

Výlet do Prachovských 11.8.1981 - úterý

skal

Na dnešek byl plánován celodenní výlet do Prachovských skal. Pro déšť a nepřízeň počasí odpadla rozcvička a po snídani jsme vyrazili na cestu. Během dne se nebe rozjasnilo, proto většina cesty probíhala příjemně. Prohlédli jsme si zříceninu hradu Pařez i skalní útvary. Ušli jsme spoustu kilometrů, a proto byla večerka po návratu dříve než obvykle. Výlet se nám velice líbil a byli bychom rádi, kdyby se uskutečnil podobný.

Návštěva milice 12.8.1981 – středa

Na požádání PT Cidlina provedla spoj. četa OŠ LM besedu s ukázkou bojové techniky a členové LM vyjadřují vysoké uspokojení nad organizací PT, neboť tato umožnila splnit dané úkoly. Všichni členové přejí všem další příjemné prožití v PT, a všichni se těší na další spolupráci.

Honba za pokladem 13.8. 1981 – čtvrtek Vedení tábora pro nás připravilo zajímavou hru – „Honba za pokladem“. Vydali jsme se do lesa splnit příkazy přišpendlené na stromech, s cílem najít poklad, jehož složení jsme neznali. Po bojových úkolech a luštění morseovy abecedy jsme poklad skutečně objevili. Jeho sladký obsah jsme si spravedlivě rozdělili.

KAM S TOU BASOU?

Nečekané a tudíž neplánované vystoupení části skupiny, která si říká Ačkoliv jsme spíše očekávali krach, dopadlo všechno jinak. Velice nás potěšil dlouhý potlesk na otevřené scéně. Snad jsem si jej ani nezasloužili. Dokonce jsme poprvé v životě rozdávali autogramy. No co – alespoň nezapomeneme psát. … no to se ví, zase se sejdem. Za sedm let či příští tejden. Budeme hrát, budeme zpívat. Přijďte se dívat, bude nám hej…

(A AŤ ŽIJE ČUTKA!) Bořek Borec ŠIMEK Richard Rezka NÁDVORNÍK Lenka Jajča JAJČÍKOVÁ Jaroslav Fous FERST Za Ostroměř krásnější !

Výlet do Českého ráje 15.8.1981 – sobota Dnes jsme měli v plánu celodenní výlet do Českého ráje, který se i uskutečnil. Za velmi hezkého počasí jsme vyrazili na nádraží i odtud vlakem na Turnov. Na celodenním pochodu z Turnova jsme viděli mnoho zajímavého. Navštívili jsme hrad Valdštejn. Shlédli jsme též velmi krásné skalní město a kolem hradu Trosky jsme se vraceli na nádraží jsme se vraceli na nádraží v Ktové a odtud do tábora. Výlet se nám moc líbil.

Beseda s příslušníky VB 18.8.1981 – úterý Přišli k nám dnes na besedu příslušníci veřejné bezpečnosti z Jičína. Beseda byla velmi zajímavá a velmi se nám líbila. Poučili jsme se z trestné činnosti mládeže a prohlídli jsme si ukázky daktyloskopie, zajímala nás i vysílací stanice. Přednáška byla pěkná, i když trochu krátká. Příslušníci Ob. O. VB z Jičína Přejí příjemné prožití v PT

Orientační závod M2 18.8.1981 – úterý Závod M2, který pro nás připravilo vedení tábora, byl vlastně nepřímým pokračováním závodu M1 – postřehového. Závod M2 byl orientační a běželo se podle mapy a buzoly. Nejrychleji a nejlépe zaběhla hlídka z 8. oddílu. Odměnou jim byl diplom a sladkosti. Dost nás mrzelo, že byl tento závod poslední, protože se nám chýlí tábor ke konci a závod se nám velmi líbil.

Karneval 19.8.1981 – středa Konečně karneval. Všichni jsme se na něj moc těšili a masky jsme si šili s velkou pečlivostí. Taky se to odrazilo v průvodu, byla to opravdu krásná přehlídka důvtipu a šikovnosti. Od klasických karkulek a vodníků až třeba po zubní pastu „Fluoru“. Maškarní rej se po vyhodnocení odebral do Železnice na průvod. Vyhrát chtěli všichni a první cena byla jen jedna, ale nakonec dobila největší počet bodů děvčata Jožinovic dvojčata – Bahňačky. Užili jsme si mnoho legrace a byl to karneval podle všech pravidel. Bohatý a pestrý.

Poslední táborák 21.8.1981 – pátek Dneska jsme měli táborák. Byl vlastně takovým velkým rozloučením dětí a tábora. Všechny oddíly si připravily pečlivě program. Všichni napjatě sledovali scénky, poslouchali písničky a zapojovali se o překot do soutěží. Celý táborový oheň jsme zakončili několika písničkami, které zpívaly všechny děti z tábora. Myslíme, že táborák se líbil a vydařil a určitě všichni spokojeně usínali.

Táborová dokumentace

Počasí nám přeje

Dodávka pošty – sportem ku zdraví. BUĎ FIT !

Přetahovaná.

Hladová zeď.

Návštěva milice.

Diskotéka.

V semknutí skal.

Český ráj – opravdový ráj

Ahoj !

Bahňačky – dvojčata Jóžinovi

Rej masek na pochodu v Železnici

Porota karnevalu

2. oddíl

„No tak pojď, hyjó !“

Jak to rychle uběhlo 23.8. 1981 – neděle Bylo to tu prima

Neříkej sbohem lépe zní mnohem NASHLEDANOU

LPT ROH Cidlina 6. – 23. srpna 1982

Doufejme, že dojedeme bez nehody. Za šťastný Návrat BESIP

Personální obsazení tábora Hlavní vedoucí: Zástupce hlavního vedoucího: Sportovní vedoucí: Oddíloví vedoucí:

Praktikanti:

Zdravotnice: Hospodářky: Hlavní kuchařka: Pomocné kuchařky:

Karel Zahradník Karel Kovanda Miroslav Jahelka 1. Petr Jahelka 2. Eva Vondráčková 3. Petr Bílek 4. Marie Večeřová 5. Petr Ježek 6. Jana Knytlová 7. Miroslav Doležal 8. Vlasta Kořínková 9. Ladislav Vondráček 10. Jaroslava Nedvídková 11. Libor Hampl 12. Jarmila Makovská Lenka Rejmanová Lenka Lidická Jan Vrbata Ivana Chaloupková Jindra Rýdlová

Miroslava Šmídová, Jana Lidická Marie Kotlánová

V prostoru tábora byl v prvních dnech spatřen osazenstvem Medvěd hnědý – jahelkovitý (ke konci se vytratil)

Foto

Táborová rada : Předseda táborové rady : Členové :

Jiří Bláha

Tomáš Kvapil Pavla Justová Robert Macka Veronika Dočekalová Pavel Martinků Dagmar Vostřelová Michael Vranec Sylvie Šulcová Radek Malý Eliška Pokorná Karla Zahradníková

1. oddíl : Jaroslav Raichelt 2. oddíl : Marie Demutková 3. oddíl : Pavel Ďuriš 4. oddíl : Ivana Hubová 5. oddíl : Marek Prokeš 6. oddíl : Lucie Masopustová 7. oddíl : Radek Vondrák 8. oddíl : Martina Prokešová 9. oddíl : Roman Pávek 10. oddíl : Ivana Perunová 11. oddíl : Mirek Nigrín 12. oddíl : Jitka Míčová

8. srpna

Výlet na Železný Dnes odpoledne jsme společně se 7. oddílem vzali útokem kopec Železný. Namáhavost cesty se vyrovnala její délce. Do našich šplhajících postav se opíralo slunce, leč nám nevadilo ani kousání obtížného hmyzu, ani jiné nepříjemné, ale nutné potíže. Tolik jsme se těšili na pohled do údolí, že jsme vrcholu celkem bez problémů dosáhli. Chvíli jsme si zde aktivně odpočinuli a ještě si téměř vysíleni zahráli několik her. Vzpomínka na večeři nás opět vrhla do skutečnosti. Brali jsme to dolů kámen nekámen, výmol nevýmol a kde to nešlo, prostě jsme se kutáleli. Někteří vytrvalí jedinci si k tomuto úprku stačili ještě zpívat oblíbené písně. Výlet se velice vydařil, zvláště děkujeme kolektivu kuchyně za dvojitý až trojitý nášup.

9. srpna

Postřehový závod M1 Postřehový závod M1 se těší u osazenstva tábora velké přízni a sympatiím, zvláště u těch, kteří jsou tu podruhé nebo potřetí. S velkou radostí a nadšením jsme uvítali jeho ohlášení, neboť závod patří k nejatraktivnějším radovánkám celého turnusu. Soudruh Miroslav Jahelka promyšleně volil trasu a vtipně rozmisťoval turistické, ale hlavně neturistické značky. Správně usoudil, že nejlépe se běhá do kopce a této poučky se do písmene řídil. Poprvé v životě většina z nás toužila po sedmimílových botách či pérech Maxipsa Fíka. Do cíle jsme vbíhali s jazykem na kolenou. Už to máme za sebou. Naštěstí ale nikomu z nás humor nechyběl, ačkoli Smích – přejde.

Ta sedla … Tak si tady hrajte, já jdu radši na pivo (nebo na rum, BRUM)

Tak si tady hrajte já jdu radši na pivo (nebo na rum BRUM

„Dej mi taky pusu, šéfe.“

10. srpna

Prachovské skály celodenní výlet

Z tábora jsme vyšli v půl osmé, a proto jsme museli ostře pochodovat. Šli jsme asi tak hodinu, než jsme přišli k Jinolickým rybníkům, kde jsme se moc a moc napili, jelikož jsme měli žízeň. Fasovali jsme limonády. Pak jsme postupovali nahoru. Cestou jsme se dívali na různé přírodní útvary, skály a horolezce. Potom jsme sešli do další restaurace a tam si dali oběd. Vyhládlo nám, takže jsme snědli, na co jsme přišli a co nám dali. Poslali jsme koupené pohlednice a pochutnali si na zmrzlině. Cesta zpět ubíhala už humorně pomalu. Vrátili jsme se asi v 18 00 hodin.

JAK MY NA CIBULI Tak cibule na nás

11. srpna

Oddílové ohýnky Dnešní večer jsme prožili v poměrném klidu. Na programu totiž byly oddílové ohýnky. Za vynaložené úsilí při přípravě dříví a ohniště byla největší odměnou specialita uzenářského průmyslu, opečená nad plameny a vylepšená krajícem chleba a hořčicí. Program byl veselý a pestrý. Písničky, doprovázené kytarou se rozléhaly údolím, mezi bazény i křovinami. Velice jsme si pochutnali a nakonec se zasmáli scénkám a humorným výstupům. Les jsme naštěstí nezapálili, takže jsme usínali spokojeně a s klidným svědomím.

R

ozmáhá se zločin (seriál) ANEB konec trestné činnosti v táboře

„Tak už ho máme.“

Nejdůležitější je vyhrnout si pořádně rukávy. Máš to marné delikvente, neunikneš.

12. srpna

Lidové milice Dne 12.8. mezi nás zavítali soudruzi od Lidových milicí z Elektropragy Valdice, aby nám přiblížili, co předcházelo vzniku LM a jaký je jejich význam v dnešní době. Úkolem této čety je, v případě nasazení, zajišťovat spojení mezi četou a okr. štábem. Po krátké besedě, které se zúčastnili všichni táborníci v jídelně, jsme se přesunuli ven, kde bylo zřízeno několik stanovišť, např. polní telefon, vysílačky, ukázka střelby ze samopalu a hod ručním granátem. Jak se později ukázalo, byly samopaly přivezeny hlavně pro sbor vedoucích, kteří si s nimi dosytnosti vyhráli. S. Hampl a Miroslav Jahelka, o kterých je známo, že je vojenská služba značně poznamenala, předvedli ukázku, osobního souboje na krátkou vzdálenost s použitím přirozených krytů (popelnice, chatky, os. auta). Další ukázkou byl ohňostroj. Po jeho zakončení se staly nábojnice a padáčky cennými suvenýry mnoha táborníků.

4. (Přesun do Valdic)

„Dobře, soudruhu vedoucí, když jinak nedáte, tak já teda zametu.“

Kdo to zůstal uvnitř ?

„Hej hop, cibuláři jedou…“

13. srpna

Muzeum v Železnici V Železnici jsme dnes plánovali jsme běh na 1500 metrů, který se měl uskutečnit na železnickém stadioně. Avšak železnický stadion tomuto účelu neodpovídal, a proto jsme to vzdali. Šli jsme na zmrzlinu a pak do muzea. Muzeum představovala stará, dřevěná chaloupka, kde už netrpělivě vyčkávala německá rodinka. Čekat jsme museli i my, a při této příležitosti vznikla mezi námi a 9. oddílem menší rozepře. Pak se naše očekávaná duše, což byla starší paní – průvodkyně, objevila. A začala prohlídka. Moc jsme obdivovali velmi mechanizované ruční nástroje, židle a stoly, minerály a starodávné ošacení. Velmi cenné jsou i obrazy. Nejvíce se nám líbil flašinet, který dodnes hraje a umí potěšit různými melodiemi.

„Pojď na polívku, Vávro.“

„Kuk.“

14. srpna

Diskotéka a film Dnes se konala kvůli nepřízni počasí mimořádná diskotéka. Těšila se obzvláštní přízni hlavně u větších oddílů, zásluhou diskžokeje s. Hampla, který se od magnetofonů téměř nehnul. Nejvíce se líbila píseň „Holky z naší školky“ a to tolik, že zmíněné „Holky“ se hrály až třikrát za sebou. Později nám vedení tábora umožnilo shlédnout sovětský dobrodružný film „Stalo se v rozvědce“. Děj filmu se nám neobyčejně líbil, zvláště šťastný závěr.

N e j l e p š í j s o u t y j ej i ch f i g u r y

Vedení pionýrského tábora „C I D L I N A “

Místo pro kolek

věc:

žádost

Ve smyslu kvalifikačního předpisu pro praktikanty Zákl. Jeb. 4.1. já, nížepodepsaný zodpovědný vedoucí Petr Bílek po zralé úvaze a ve stavu mírně podnapilém neuvědomujíce si plně dopad svého počínání podávám tímto návrh na přeřazení svého k výchově přiděleného praktikanta ze skupiny I., t.j. podaufírák, do kategorie II. aufírák z těchto důvodů: 1) Při bližším ohledání jsem zjistil, že u uvedeného praktikanta byl objeven malý mozek a velký je již patrný ( zvláště je velký po ránu) 2) Včerejšího večera se ubránil svodům své kolegině, která ho lákala na něco a ten rum bez závady přinesl. Je potěšitelné, že pikle podaufíračky Lenky se nezdařily. Ztopořil se oproti jejím svodům. 3) Občas nevídaně překvapí, a to i svého vedoucího. Ústa má souměrná a stolici pravidelnou. 4) Upotřebitelné rozměry jsou 19 cm! 5) Trestán byl pouze jednou a to mokrým ručníkem za to, nešetrně uchopil kolegyni. Trest na jeho těle není okem patrný. Protože jsem splnil všechny náležitosti, včetně předepsaného kolku, vtírám se ve vaši přízeň a úlisně prosím o laskavé vyhovění mé pokorné žádosti. Současně slibuji, že budu i nadále dbát o to, aby jmenovaný zdobil a byl trvalou okrasou našeho oddílu. s pozdravem „Zduř, zduř, zduř“ váš oddaný

subscrubit:

prima persona in republicae, praeclarus artifex amoris, primus per Hortario Caroly, per Covanda Caroli, per Fera audax, Petrus Bílek Pacensis Annō 1982 per Christi.

15. srpna

Koupání Často se chodíme koupat. Pořád nás otravují mouchy. Je tam špinavá voda. Zatím co jsme na táboře svítí slunce. Chodíme do koupaliště. V koupališti jsou žáby. Je tam hodně vody. Na koupališti se nám líbí. Vydovádíme se tam. Někdy si tam hrajeme hry. V okolí bazénu je čisto. Poblíž je smrkový les. Skákali jsme do vody. Nejmenší holčičky

Mě je v tom kožiše taky horko.

Cidlina All Stars

FC LPT Cidlina

„Kde je ten míč?“ (sudí Glöckner) [nebo Clocan?]

16. srpna

FC LPT Cidlina – All stars Cidlina 2

:

6

Dne 16.8. se uskutečnilo exhibiční fotbalové utkání mezi FC LPT Cidlina – All stars Cidlina. Hráči nastoupili v těchto sestavách. FC LPT Cidlina

All stars Cidlina

Dino Zoff (Pavel Krutiš) K. H. Rummenigge (Pavel Wolinger) Grzegorz Lato (Radek Iran) Ardilles (Ivan Jakubec) K. H. Förster (Mirek Buršík) Zico (Jarek Rösmer) Maradona (Zbyněk Maurer)

Ray Clemence (Petr Jahelka) Ramaz Šengelija (Mirek Jahelka) Paolo Rossi (Vláďa Vondráček) Dr. Socrates (Libor Hampl) Rob Rensenbrink (Petr Ježek) Roy Kennedy (Karel Kovanda)

náhradníci:

náhradníci:

Tarantini (Franta) Efforri (Broňa Dosoudil) Horat Hrubech (Jiří Bláha) Enzo Bearzott ( Mirek Nigrin) cvach

Paul Breitner (Mirek Doležal) Zdeněk Nehoda (Jan Vrbata) Tele Santana (Maruška Večeřová) cvach

Rozhodčí zápasu: Uli Glöckner (Karel I.)

Na zcela zaplněném fotbalovém kotli „Estrádo Bazeno“ se v 19 15objevili všichni hráči doprovázeni bojovými pokřiky svých příznivců. Zápasu předcházela módní přehlídka, při které hráči All stars odložili své trénikové úbory sestavené z ložního prádla. Posléze stadion explodoval, když se po odložení úboru objevili na tělech hráčů vytetovaná čísla a reklamy. Potom rozhodčí Glöckner vyzbrojený budíkem a ploutvemi odpískal začátek první třetiny utkání. Poprvé zazněla píšťalka rozhodčího tehdy, když se Šengelija zbavil nedovoleným technickým zákrokem Maradony a po trestném kopu musel poprvé zasahovat brankář Clemence. V dalších minutách byla hra rozkouskovaná, protože oba brankáři si hráli přehazovanou. Hráči si z nudy rozvazovali a opět zavazovali tkaničky u bot. Po této uspávající taktice přišel najednou přesný pas na Rossiho, ten narazil na Socratese, který bombou k pravé tyči poprvé rozvlnil síť Zoffovy branky. Hráči FC LPT se ale nevzdávali a míč běhal mezi hráči All stars, že ti chudáci nevěděli, co s nohama. Krátce před koncem třetiny se opět uvolnil Dr. Socrates a po druhé překonal Zoffa. Po první změně stran se dopustil Socrates hrubého porušení pravidel, vysloužil si za tento zákrok kartu (žaludské eso) a Sudí nařídil penaltu. Zápas opět nabral tempo, které zpomaloval pohyb neakreditovaných novinářů (jednoho) mezi hráči. Za faul si vysloužil eso Lato z FC a musel se odprosit pokleknutím před

rozhodčího. Po faulu byl na hřišti ošetřen a později z hřiště odnesen Šengelija. Hráči FC LPT hráli sice pohlednou, ale neúčelnou kopanou. Jejich vysoké centry narážely na obranný val tvořený dvojicí Šengelija – Rensenbrink. All stars zrychlovali tempo častým střídáním a na lavičce náhradníků neměl nikdo čas vychladnout. Pokud se tak stalo, bylo to proto, že jej masérka mužstva v nestřežené chvíli polila kýblem železité vody. Žaludské eso dostala kouč mužstva za to, že na střídačce trpěla inhalování tabákového kouře. Obrana FC zatím kupila jednu chybu za druhou a té třetí využil Paolo Rossi, aby potřetí prostřelil Zoffa. Při jednom střídání se na hřišti objevil již vyčerpaný a dívčí částí publika zpitomělý Paul Breitner. U branky soupeře převzal míč, nádherným sólem přes celé hřiště se dostal před vlastní branku a pak vypálil nechytatelnou bombu k levé tyči, za záda nevěřícně zírajícího Clemence (FC LPT). V té chvíli ještě svitla hráčům FC LPT naděje v podobě tyčky, tří za sebou jdoucích rohů a opakovaného pokutového kopu za nedovolený výskok při hlavičkovém souboji. Ovšem ani Ardilles, ani Maradona jej neproměnili. Za stavu 3 : 1 se obě mužstva odebrala do šatny. Po změně stran vystřídal v brance Zoffa Ettorri a nastoupili Hrubech a Tarantini. Ukázalo se, že věk nezanechal na technice a rychlosti All stars žádné stopy. Zejména v kondici převyšovali svého soupeře a branky na sebe nedaly dlouho čekat. Nejprve udělal Socrates Hattrick , na 5 : 2 zvýšil Breitner a další brankou se Socrates postaral o fourtrick. Publikum bylo stále na straně FC LPT, i když našli se i tací, kteří skandovali „deset, deset“.

K tomu již nedošlo. Nejprve sudí místo penalty pro All stars odpískal aut pro soupeře. Potom se na povel Socratese celé poškozené mužstvo včetně lavičky náhradníků na sudího vrhlo. Ten, jsa inzultován povolal na pomoc diváky. Před jejich náporem byli již pořadatelé a hráči bezmocní a došlo k hromadné rvačce známé spíš z kanadských hokejových arén. Vše zachránila zástupkyně tisku kbelíky ledové vody. Zápas byl takto předčasně ukončen. Ztráty na životech nebyly hlášeny, jediný vážný úraz utrpěla časomíra dodaná firmou Prim, protože při inzultaci zachránila rozhodčímu večeři v žaludku. Zápas se bude ještě dohrávat u kulatého stolu smírčí komise FIFA. Později došlo k vyhlášení nejlepších hráčů. Nejlepší střelec: Dr. Socrates (čtyři góly) Nejtechničtější: Z Rico Nejtvrdší: Ray Kennedy Nejlínější: sudí Glöckner Nejvšestrannější: Paul Breitner za to, že vsítil po jedné brance do soupeřovy i vlastní sítě.

17. srpna

Výlet Kost - Humprecht Den 17. srpen byl v táboře určen pro celodenní výlet. Cílem této výpravy bylo dobýt úsilím památky neboli pozůstatky hradu Kost a prohlídka zámečku Kost Humprechtu. Celkem 7 oddílů jelo pozoruhodnou cestu vlakem do Libošovic, odtamtud se muselo jít po svých. Prohlídka na hradě Kost trvala celkem přibližně hodinu. Naše další putování směřovalo údolím „Plakánku“ do Sobotky. Tento dlouhý husí pochod ve velké řadě táhnoucí se cestami, ale spíše necestami nám znepříjemnil déšť, před kterým jsme byli donuceni se asi v půli cesty schovat pod mohutnou korunu staré lípy. Po několikaminutové přestávce jsme pokračovali dále v naší cestě za cílem do Sobotky. I když nás déšť ještě několikrát vystrašil ve výstupu k zámku Humprecht nám již nemohlo nic zabránit. Byli jsme nadšeni prohlídkou zámku, protože zde mělo výstavu nakladatelství dětské knihy Albatros. Spokojeni s novými poznatky a načerpání nových sil jsme se vydali na zpáteční cestu do tábora.

17. srpna

Výlet Ještěd – ZOO Liberec Dne 17.8. uskutečnily první čtyři oddíly našeho tábora celodenní výlet do Liberce. Naplánovaná byla výprava na Ještěd, návštěva severočeské ZOO, déšť naopak plánován nebyl. To však neznamenalo, že se nekonal. Vyjeli jsme z tábora ráno kolem osmé hodiny autobusem, v devět jsme již stáli před stanicí lanové dráhy v Horním Hanychově. Cesta lanovkou, pro mnohé první v životě, přinesla chvíle vzrušení a napětí. Po občerstvení na Ještědu, když již většině došly finance, jsme se odebrali dolů. Čekal nás neméně zajímavý bod – ZOO. Ve chvíli, kdy jsme stáli před branou, se spustil déšť. Většina dětí nasadila pláštěnky, ne tak vedoucí, kteří byli za malou chvíli promoklí na kost. Největšímu zájmu se těšili pochopitelně sloni (marnou se ukázala snaha naplnit jejich bezedné útroby), rovněž důvěrně známé kousky opic vyvolávaly salvy smíchu. Leč všechno má svůj konec a měl jej i náš výlet. V pět jsme již byli zpátky v táboře, bohatší, když už o nic jiného, tedy o poznání, že pláštěnka je nejen slušivou, ale i velice praktickou částí oděvu.

Miss PT Cidlina

KARNEVAL

Je to tady, je to tu. Světoznámý a velkolepý karneval. Cidlinský karneval právě začal. Rej masek na pochodu do blízké metropole Železnice. Průvod plný vtipu a důmyslných nápadů. V čele se veze na vozíku dvojice siamských dvojčat mohutně podporová stepilou a sličnou Dafné coby matkou. Následuje nepřehledná řada masek různých tvarů a velikostí. Zpředu dozadu se nese nádherný chór „Emaue“ a obyvatelstvo Železnice jásá. Jaká krása pozdvižení a obdiv přinesl náš průvod do Železnice. Rej masek je náramný, masky září všemi barvami. Každý chce mít nejlepší masku, ale je jich přespříliš, než, aby se dalo rozhodnout o nejlepší masce. Není to v silách poroty a proto se hodnotí oddíly. Všechno se topí v barvách krepového papíru. Už se těšíme na večerní tanečky.

23. srpen

FINIŠ .... a za rok nás tu máte zas ...

Příští start: 1983

LPT Cidlina III. 6. - 23.srpna 1983

A co personál ? Hlavni a nejhlavnější vedoucí : Zahradník Karel

Zástupce čili vedoucí vedlejší : Čiháková Maria

Sportovní ynstruktor: Hampl Libor (pro změnu)

Vedoucí oddíloví: Barešová Alena 2. Srdínková Renata 3. Ježek Petr 4. Válková Eva 5. Špaček Václav 6. Rathová Jana 7. Jahelka Petr (jako obyčejně) 8. Mašková Ivana 9. Vondráček Ladislav 10. Kršková Věra 11. Poláková Pajka 1.

Praktikanti:

Nigrín Miroslav (11.) Matějka Petr Kovář Petr a já (Zahradníková Karla)

Zdratovnice: Vítková Zuzana Hospodá-řky: Šmídová M. + Lidická J. Kuchařka hlavní: Kotlánová Marie

Rada přímo táborová Předseda: Marek Matula Takzvaní členové: Jiří Čičko

David Řeřicka Monika Dřivojanová Nikola Dostálová Michal Hurčík Ilona Prodělalová Leoš Hurčík Jitka Paušová Věra Smutná Stanislav Blahuš

1. oddíl :

Jiří Tardan

2. oddíl :

David Čičko

3. oddíl :

David Řeřicka

4. oddíl :

Jitka Břicháčková

5. oddíl :

Michal Hurčík

6. oddíl :

Lenka Vondroušová

7. oddíl :

Martin Čermák

8. oddíl :

Ivana Kochánková

9. oddíl :

Jiří Vávra

10. oddíl :

Sylva Prodělalová

11. oddíl :

Stanislav Blahuš

KDO TU VŠECHNO BYL tedy nikoliv okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor … atd. Eva Válková, Jana Rathová, Pájka Poláková, Vašek Špaček, Marie Čiháková, Libor Hampl, zástupce ČSSS Jičín, Jirka Prokšík, hospodářky Jana Lidická a Mirka Šmídová, za kterou se krčí Karel Zahradník, s. Rybín z ČSSS Jičín, Petr Jahelka

alias Holub, Petr Ježek, Petr Matějka, Láďa Vondráček (44) Mirek Nigrín.

Petr Kovář, Karla Zahradníková, Alena Barešová, Zuzana Vítková, Věra Kršková, Ivana Mašková, Renata Srdínková, Yvetka Volková Petra Bětuňáková

Den první – základní Počasí se tvářilo plačtivě, ale hromadě dětí před autobusy to zřejmě vůbec nevadilo. Kufry už na tom byli poněkud hůře. Po etapách se budoucí obyvatelé tábora dopravovali do haly a nastal stereotypní a každoročně se opakující proces, chaos, zmatek a neorganizované pobíhání. Všechen personál mající na starost děti se obíral jedinou myšlenkou. Ubytovat, sebrat a vypadnout z místa činu. Přání se však realizovalo daleko později. Nejprve bylo třeba děti nakrmit, napojit a uložit k odpočinku. Po nebývale krátkém (alespoň podle zdání) poledním klidu pocuchalo nervy vedoucích sdělení od filtru (zdravotního!!). Přítulná veší zvířátka se nevyhnula ani našemu táboru. Někteří vedoucí na víc nečekali, uprchli se svými svěřenci a vrátili se až vyhladovělí k večeři. Děti ochotně uléhali a vedoucí se odebrali k poradnímu stolu a loži.

TÁBOROVÁ OLYMPIÁDA V OBRAZECH I SLOVEM Příjezd pancéřové limuziny s předsedou MOU J. A. Samaranchem . U okapu stojí v pozoru Hlavní vedoucí jako čestná stráž.

Protože předsedu MOU nemůže přivítat jen tak někdo, vybrali jsme ze svého středu toho největšího ptáka.

Přípravy na slavnostní ceremoniál s. Šmídová se jde osobně podívat, jakou ptákovinu jsme to zase vymysleli.

Dnes, to je 10.srpna 1983 jsme navštívili pionýrský tábor “Cidlina”. Velice se nám zde líbí. Děti jsou zde podle prvních dojmů také spokojeny. Za JZD “Pokrok” ze Zlaté Olešnice

VII. VIII. MCMLXXXIII neděle Dnes se téměř celý den neustále cvičilo. Tedy nám ne, jelikož je neděle, takže rozcvička odpadla, ale celý tábor nacvičoval nástupy k večernímu snímání vlajky a od vlajky. Potom bylo třeba se zrychleně seznámit s denním režimem, neboť by se snadno mohlo stát, že by zapomětliví jedinci zmeškali některý z důležitých akcí dne (například večerku). Některé oddíly v cvičení pokračovali formou míčových her či výletu na volejbalový zápas. (viz ) Večer jsme shlédli film Tři zlaté vlasy děda Ševjeda (míněno Vševěda) a moc se těšíme na další představení. Potom jsme šli spát a v noci jsme usnuli. Oddíl č. 7

K nebi stoupá vlajka s pěti kruhy.

Slavnostní slib závodníků a rozhodčích.

Zapálení olympijského ohně – A tímto považuji olympijské hry za zahájené

Výlet do Dřevěnic I. + II. verze Verze č. 1 – dívčí Oddíl nejstarších dívek a chlapců si vyšel na malý výlet do Dřevěnic, kde se konal mezinárodní volejbalový turnaj. Počasí nám sice moc nepřálo, ale to nás neodradilo od toho, abychom vychutnávali krásu tohoto sportu. Nejvíce nás zaujal zápas mezi Duklou Olomouc a Chemičkou Ústí n/Labem. Tyto dvě družstva spolu vedla dramatický boj o první místo v soutěži s celostátní účastí. Po delší námaze vyhrála Dukla těsným rozdílem. Přestože družstvo chemičky skončilo na 2. místě, také oni bojovali jako lvi, zvláště pak jejich smeče měli úroveň a razanci. Nutno však podotknout, že mezi námi byli i takoví, kteří se starali, jak se dobře najíst a schovat před mírným deštíkem. Po dvou hodinách fandění jsme se vydali na zpáteční cestu. Turnaj se nám velice líbil, dlouho jsme si o něm povídali. Verze č. 2 – chlapecká Dohodli jsme se s Ladislavem že dnes půjdeme do Dřevěnice, známé to Mekky volejbalistů. Vyšli jsme ještě o odpoledním klidu s 10. oddílem. Do Dřevěnice jsme došli asi v 1 30 tam nám Láďa dal rozchod. Na 10 hřištích se odehrávala dramatická profesionální i amatérská utkání. I když se někdy počasí rozkmotřilo, neubralo to na bojovnosti hráčů. Poctu nejvyšší si odneslo mužstvo Dukly, které dokázalo zvítězit nad Chemičkou Ústí. Z tohoto nejmasovějšího turnaje jsme si odnesli mnohé zážitky a vzpomínky. Zpáteční cestu jsme si krátili vyprávěním.

Pondělí

8. srpna

V pondělí jsme zahájili činnost zájmových kroužků. Chovanci od 5. do 11. oddílu byli rozděleni podle svých zájmů do kroužků modelářského, zdravotního polytechnického, pěveckého, výtvarného a kroužku rozhlasového. Po obědě se některé oddíly pokoušely lámat rekordy v lehké atletice, jiné měly za úkol okrášlit tábor. Vlajkoviště vyzdobily pionýrským znakem, za který byli pochváleni při večerním slavnostním nástupu. Po nástupu byli „odměněni“ černým prasátkem největší nepořádníci tábora a sluníčkem ty nejčistotnější. Prasátko je ale tak pěkné, že některé oddíly usilují o jeho získání.

Ukázku horolezců přerušil déšť, který nebyl nikým objednán.

Ještě, že šplhouni nepřistoupili na naši oblíbenou hru BOMBA. Bylo to tak lepší pro jejich zdraví.

Na jedné z četných vyhlídek – touto je směr Jinolické rybníky.

10. srpna

Výlet do Prachovských skal Středa 10. 8. 1983 byla vyhrazena celodennímu výletu do Prachovských skal. Této akce se zúčastnilo všech 11 oddílů. Protože jsme měli plánovaný odchod z tábora již v 7 00 hodin ráno, stanovili vedoucí budíček na šestou hodinu. Hned v úvodu musíme podotknout, že nám tento den počasí opravdu přálo. První část našeho putování byla poznamenána velkým teplem, které zpomalovalo náš pochod. Každý si přál nějaké osvěžení. Dočkali jsme se v době, kdy jsme sledovali ukázku výstupu horolezců, spadlo několik kapek, které přidali do našich nohou dalších sil. I když se celý tábor během pochodu rozdělil, na starší a mladší oddíly, cílem všech v dopolední části bylo dojít k Turistické chatě, kde jsme již měli objednaný oběd. Po obědě první čtyři oddíly se vraceli směrem od turistické chaty zpátky k Jinolicím. Cestou ještě navštívili několik vyhlídek. Ostatní oddíly se v odpolení části vydali na delší okruh Prachovskými skalami. Pro velké zpoždění vlaku v Jinolicích se nakonec celý tábor sešel na místní vlakové zastávce a společně jsme se vrátili zpět do Železnice. Zajímavostí celého putování bylo uhnání „vlka“ sportovním vedoucím. Z výletu se všichni vraceli spokojeni s novými poznatky.

Disciplinovaná chůze chovanců Ládi Vondráčka dokumentuje nevšední kvality tohoto skvělého pedagoga.

REFLEKTOR NAŠICH ČTENÁŘŮ NASTAL ČAS HODNOCENÍ Zavřely se brány letních pionýrských táborů, nastává čas hodnocení a třídění vzpomínek a zážitků. Skončil i III. běh v pionýrském táboře CIDLINA v Železnici, který je majetkem ZV ROH Státního statku, n. p., Jičín. Jaký byl? – Na tuhle otázku by vám snad nejlépe odpovědělo 170 dětí z okresů Znojmo, Česká Lípa a Jablonec n. Nisou. V této chvíli už jsou všechny doma u svých maminek a tatínků a jistě už jim stačily vypovědět všechno, co v pionýrském táboře prožily. A nebylo toho málo: hry, sport, výlety, koupání a večer třeba diskotéka nebo táborák – to všechno patří neodmyslitelně k životu v táboře. A k tomu dobré jídlo, které už po řadu let dětem připravuje M. Kotlánová s kolektivem kuchařek. Profesionálně výborná úroveň všech hospodářských pracovníků a v neposlední řadě i péče ZV ROH o stálé vylepšování prostředí a vybavení tábora, to všechno mělo podíl na úspěšném průběhu tábora. Výchovní pracovníci se stali dětem staršími kamarády s pochopením pro dětská přání, pro jejich radosti, někdy i pro trochu stesku po domově. Ale to zdaleka nebylo všechno, co jsme chtěli a mohli dětem nabídnout. Mezi děti přijeli členové spojovací čety okresního štábu Lidových milicí, příslušníci OO VB z Jičína, pracovníci OV požární ochrany z Jičína i požárníci ze Železnice. S dětmi si přišel pobesedovat pracovník OV KSČ J.Tichý, pracovníci ochrany přírody, ukázku výcviku služebních psů dětem předvedli soudruzi z Ústavu nápravného zařízení Valdice. Při přípravě programů pomohly i pracovnice OV ČSČK z Jičína. Vypsat je všechny jménem by zabralo snad celý tento článek. Byli jsme potěšeni ochotou, s jakou se nám snažili všichni vyhovět a naše díky většinou odmítali se slovy: „Vždyť to přece děláme pro děti“ – a tak dětský potlesk, úsměvy a radost jim také byla jedinou, i když krásnou odměnou. Když pak v závěru tábora procházel městečkem karnevalový průvod, bylo jasně vidět, že zde děti našly opravdový prázdninový domov. Proto při loučení nechyběly ani slzičky. I když je sluníčko rychle osušilo, zůstalo po nich alespoň přání: Na shledanou vy všichni v Jičíně, Valdicích, v Železnici, na shledanou v pionýrském táboře Cidlina.

Článek z listu „Předvoj“ nás sice hodnotí příznivě, ale nikde ani slovo o nepřetržité pohotovosti všech vedoucích, kteří byli připraveni na všechno – na to, když spadne BOMBA.

DiSCO 83

11.8. 1983 - čtvrtek

Už několik dní působila diskotéka jako hlavní výchovný prostředek, a to převážně u starších oddílů děvčat. Disžokej Libor Hampl vybíral ke všeobecné spokojenosti ty nejhodnotnější nahrávky, které táborová diskotéka skýtá. Děvčata z nejstaršího oddílu uzavírala sázky, se kterým z vedoucích se jim podaří jít na parket. Došlo to tak daleko, že vedoucí Vašek Špaček musel jít „ploužit“ se dvěma děvčaty najednou a ve víru tance mu jedna z nich rozšlápla brýle. Chlapci z nejmladších oddílů se dokonce odvážili i pro soudružky vedoucí. Diskotéka končila asi ½ hodiny po večerce. Nikomu se sice ještě spát nechtělo, ale s příslibem další diskotéky odešlo osazenstvo tábora do postelí.

Odborník se diví, laik žasne. Na tom to snímku Holub popírá vš e, co lé kařská věda dosud ví o lidském těle.

Jak je řečeno dále, Zuzanka Vítková měla prostě smůlu. Vlevo rezignuje při operaci prof. muDr. L. von Drá čka Vpravo je potěšena gratulací k narozeninám Netuší, ubohá co ji za pár minut potrefí.

„jedno kvé“

M1

Brněnská restaurace „U kříže“

12.8. 1983 - pátek

První pokus uspořádat postřehový závod ztroskotal. S. Hampl vytyčil trať. Bohužel však začalo pršet a závod se musel odložit. Druhý den běžely malé děti. Běžely, ale nedoběhly. Většina z nich zabloudila. Důvod? Prostý. S. Hampl totiž vytyčil trať zelenými fáborky a ty se daly lehce přehlédnout. Uspořádání postřehového závodu pro starší děti bylo také ohroženo. Hlavní organizátor onemocněl. Den před startem mu došly síly a musel být převezen na marodku. Závodu se potom ochotně ujali s. Vondráček a s. Holub. Závod perfektně připravili. Přitom však vydali takové množství energie, že ji museli neustále doplňovat. Samozřejmě pivem. Jejich alkoholické hrátky však závod nikterak neohrozily.

Děti běhaly s nadšením a vkládaly do závodu všechny síly. Do cíle dorazily všichni a při vyhodnocení je čekala sladká odměna.

„Místní národní výbor “

„směr

jízdy “

„Letiště “

„Cesta na záchod “

13. srpna Dnešní den probíhal celkem poklidně a nic zajímavého, co by stálo za zvláštní záznam do kroniky, se nepřihodilo. Dopoledne si malé oddíly vyšly na Bradlec a starší oddíly po zájmových kroužcích vyráběly ozdobné předměty. Jejich fantazii byl dán volný průchod a z obyčejných větviček, kamínků a mechu, které najdete v každém lese, vznikly pěkné výrobky. Výtvarný kroužek se jich ujal a udělal z nich výstavu v hale. Odpolední plánovaný vlet na tábor byl odložen, protože rozhledna byla zavřena, a oddíly se měly jít podívat na Zebín. Ale program byl narušen deštěm. Na Zebín se vydaly jen dva nejstarší oddíly. Ostatní šly poznávat krásy okolí tábora a nejmladší oddíly zůstaly v ubytovně a malovaly. Večer byl promítnut sovětský dobrodružný film „Vulkán“, který se dětem velmi líbil.

Záběr z úvodního bully zápasu, do kterého každá strana nastupovala s přesvědčením, že to těm druhým nandá, co se do nich vejde.

Půlící špagát, který měl udržet vášně na uzdě. Jak dokumentuje zápis na další straně, nezdařilo se.

Ze zápisu: „mastičky, vodičky a čůrátka obarvily a uzdravily téměř všechny hráče. V. Špaček na snímku se přehřál a doplňuje chladící kapalinu.

Světová rarita

FOTBALOVÝ V

PT

ZÁPAS CIDLINA

14.8.83

Dnes v odpoledních hodinách se sehrálo utkání světové úrovně mezi mužstvy All stars Cidlina a Pohřebním ústavem podniku „Služby obyvatelstvu“ Cidlina. Utkání s napětím sledovalo několik desítek tisíc nadšených fanoušků. Úroveň celé akce byla zaručena účastí světových borců. Utkání se zúčastnil i světoznámý rozhodčí Hary Zakopomýč, jehož svérázné pískání dle zahraniční normy se našim fanouškům nezamlouvalo. Častovali ho názvy z české kuchyně, televizního seriálu Sandokan a Míček Flíček. Ani nabitá flinta je nezastrašila. Obě masérky mající na starosti provozuschopnost se celé utkání nezastavily. Všechny jejich mastičky, vodičky a čůrátka z dovozu západoněmecké firmy „Tempery a wodowky“ obarvily a uzdravily téměř všechny postižené. Protože n.p.Stavebniny nedodal v termínu vápno na vyznačení hřiště, bylo použito pevného provázku firmy „ Moták & spol.“ , kterým byla vyznačena i půlicí čára. Aby byl provázek vidět natáhli ho asi půl metru nad zemí a každý, kdo chtěl za polovinu, musil ho podlézt. Ani píč, ani míč nesměl přes něj. Utkání probíhalo celkem dle slova „fair play“. R o zh o dč í n e m u si l m n o ho s t ř í l e t a u dě l i l

jen jednu červenou kartu (srdcové eso). Jeho výroky a tělesné tresty hráčům hýbaly nejen žlučí, ale i slezinou. A jak to tak bývá „Tak dlouho se chodí s kýblem pro rum, až se o práh zakopne“, došlo k nejhoršímu. Hráči se vzbouřili, diváci se přidali a prudká konfrontace přerostla v ozbrojené povstání. Vzbouřenci byli ozbrojeni vědry vody a málem ušlapaného rozhodčího opláchli od svých podrážek. Bylo však nutné vykopat ho z díry, do které byl od ostatních zatlačen. Potom fanoušci odměnou za perfektní simulantské výkony naházeli hráče do bazénu, kde nakonec plaval i rozhodčí. Všem se zápas líbil a slíbili, že příští rok přijdou zase.

Že se zdravotnický personál nezastavil, potvrzuje i tento snímek. MuDr. Mašková i masér Srdínková v plné práci.

Požárnický výcvik Den začínal jako obvykle, takže zatímco se po snídani vyšší oddíly snažily v zájmových kroužcích, měli ostatní přípravu na oddílové táboráčky. Dopoledne proběhlo podle plánu i odpolední koupání bylo přitažlivé pro všechny. To hlavní ale mělo teprve přijít. Oddíly shromážděné v prostoru koupališť měli možnost shlédnout výcvik požárníků spojený s odbornou přednáškou. Dokonce si i zasoutěžili. Na řadu přišly též požárnické hadice, pod kterými se, zvláště ti malí, dosyta vyřádili. Den byl úspěšně zakončen oddílovými táboráky se zpěvem. Ohníček „dvanáctého oddílu“ se protáhl dlouho do noci a stal se ohněm poradním. II. oddíl - děvčata

16.8. Dnešní den proběhl ve znamení letních olympijských her

„CIDLINA“. V první části dopoledního zaměstnání měly 1., 2., 3. a 4. oddíl přípravu na olympiádu, zatímco starší oddíly (tj. 5.-11.) se zabývaly zájmovými kroužky. Druhá část dopoledne byla mnohem zajímavější. Besedovali jsme s členy VB, kteří na zakončení besedy předvedli zadržení pachatele. Otázka „Kdo byl delikventem?“ je zcela na místě, ale domnívám se, že mnozí si na ni dovedou odpovědět sami. Ano – pachatelem byl zdejší HOLUB divoký, jinak hnízdící v chatce č.11. Zadržení bylo provedeno precizně a dětem se velmi líbilo, přestože občas pokukovaly po psovi Lumpovi. Odpolední zaměstnání – OLYMPIÁDA. Slavnostně nastoupené státy vzdaly poctu olympijské vlajce, a po delším dohadování došlo k zahájení LOH. Státy mezi sebou bojovaly urputně. Po ukončení LOH bylo předáno velké množství diplomů a medailí. Olympiáda se prostě a jednoduše řečeno (vlastně napsáno), zdařila na výbornou. Večerní beseda se soudruhem Tichým nás seznámila s krásami Českého ráje. 11.oddíl – MIX

STŘÍPKY Z KARVEVALU Do Železnice dorazila inkognito skupina šejků ze Spojených arabských emirátů na předběžná jednání o dodávkách železité vody na Arabský poloostrov.

Zahraniční hosté se do Železnice hrnuli v hejnech. Snímek z vystoupení folkloristického souboru písní a tanců Zimbabwe.

Využití progresivních pokrokových otrokářských metod v praxi. Snad jediná chvíle, kdy chovanci V. Špačka nedemolovali tábor.

17. srpna Po Jičíně

Dnešní den představoval pro děti i vedoucí den náročný na kondičku, protože jsme měli v plánu výlet, a to mladší oddíly do Jičína a starší do Sobotky a na hrad Kost. My, jako oddíl nejmenších kluků jsme vyrazili řádně zatíženi sáčky s rozličnými potravinami na oběd a dvě svačiny do Jičína. Pochodovali jsme ale jenom na nádraží do Železnice, odkud jsme se do Jičína nechali odvézt vlakem. Už při této desetiminutové cestě vlakem jsme samozřejmě stihli zkonzumovat téměř celý obsah sáčků, takže když jsme dorazili do Jičína, naše první starost

Příjezdem hlavního vedoucího domů jeho odpovědnost za podřízené nekončí. Může snad této zoufalé výzvě nevyhovět!

Podle dobrého zvyku jsme podnikli propagační výprvu do Železnice. Doprava v obci tak byla zcela ochromena, předseda MNV nám nabídl příměří a principál kořavné divadelní společnosti angažmá.

byla, kde seženeme mlsy. Ale nepodařilo se nám to hned (díky úsilí vedoucích). Před tím jsme totiž absolvovali náročný výstup po točitém schodišti na proslulou Valdickou bránu, odkud jsme mohli při bystrém zaměření oka a troše fantazie vytušit, kde se rozkládá náš tábor. Vyhlídka se nám líbila, jakož i následující procházka po celém Jičíně. Řádně unaveni sluníčkem jsme nepohrdli limonádovým občerstvením a nakonec i ty mlsy jsme si koupili. Zpátky jsme šli aspoň kousek po svých. Z Jičína jsme vyrazili směrem na Valdice přes další občerstvovací stanici V lipách, kde z nás měli všichni přítomní velkou radost. Z Valdic jsme opět pokračovali vlakem až do Železnice. Po večeři se celý tábor veselil u oddílových táboráčků sice bez buřtů, ale zato se zpěvem. Po celodenní únavě jsme hbitě ulehli k spánku s pocitem, že zítra nás čeká všechno nanovo. 1.oddíl (nejmenší kluci) Lidový popěvek „Émaue“ si s námi s chutí zazpívaly i prodavačky s místního obchodního domu PRIOR.

První strana letošního zápisu přináší jména zúčastněného výchovného personálu. Na závěr ke jménům přidáme tváře těch, kteří vešli do historie Cidliny spolu s tím, čím se zde proslavily(i). Jako trumfové eso v mariáši stál na nejvyšším stupni coby hlava společenství KAREL ZAHRADNÍK (na snímku vyslýchám KGB), vášnivý kuřák marihuany, kterou ukrýval v krabičkách s přetiskem MARS. Přijel plný obav – o dceru; aby nepodlehla (prý nelehla), o syna – aby se neztratil (ztratil se vícekrát, ale vždy se našel), o lidi; aby jich nepřijelo moc (bylo jich málo až do konce tábora), o počasí; aby nebylo 40 ve stínu a nemusel pít teplé pivo (pivo bylo málokdy a když bylo, tak hned zase nebylo), o programy; aby jich nebylo málo (bylo jich tolik, že na všechny ani nedošlo), o publicitu; aby se o nás vědělo (do tábora pravidelně zajížděla zelenina, masna, mlékárna, sanitka, SNB Jičín, SNB a milice Valdice, vyšel článek v novinách – viz příloha), o podřízené; aby ho poslouchali a nebyli s nimi problémy (poslechly ho jen některé a i s těmi měl potom problémy) a také o sebe, aby ho zase vedoucí nehodili do vody (letěl tam tak rychle, že si ani nestačil sundat hodinky).

Jediným profesionálním pedagogem mezi námi byla Maruška Čiháková. Byla krkem, který kroutí hlavou velkého šéfa a zároveň, což je z hlediska medicíny rarita, i jeho pravou rukou a ještě ke všemu prodlouženou. K jejím pracovním úkolům (mimo jiné) patřilo občas oškubat Holuba i chladit jiné horké hlavy, což činila s citem pro věc sobě vlastním.

JIRKA PROKŠÍK

byl povolán za nejvyššího sporťáka. Povahy byl tiché, chování distiguovaného. Jen mu bylo vytýkáno, že se často vydával za jiné osoby. Porotní soud mu dokázal pouze to, že v přestrojení (klobouk a akta) předstíral, že je J. A. Samaranch, předseda MOV . Později ještě doslova zblbnul 1-11. oddíl, coby Karabas Barabák.

Alena Barešová (vlevo) nám během tábora občas mluvila z cesty, což bylo dílem z nejmenších chlapců, o které pečovala a dílem jako následek nepřetrži tého provozu, ve kterém asi týden praco vala, ale přežila vše. I bouřku a to ne jednu.

Renata Srdínková na PT působila jako modelka Ivro Channelové pro plavky a plavecké doplňky i když na snímku zrovna předvádí polynézskou sukni s třásněmi. Jako správná modelka nekouřila (jen sparty) nepila (pouze vodku s džusem) a nemluvila vulgárně.

Vaš ek Špaček - poznávací

znamení černý klobouk a brýle – vedoucími přezdíván Vajgl a dětmi Štip toho příliš nenamluvil; zato hodně nachodil i nahlídal více než musel. Z tábora si odnesl úplnou kvalifikaci pro výkon tak žádaných povolání, jako dráb a dozorce na galejích. Eva Válková -

grácie vpravo by si zasloužila přezdívku “Hanička”, podle stejnojmenné nedobytné pevnosti. Z tábora odjížděla poučena v tom, že kulový blesk může zasáhnout všude, a že má mnoho podob.

Petr Jahelka tvrdí, že Holub

(pro děti soudruh Holub) se mu říká proto, že je nejmladší z čeledi jahelkovitých (v příbuzenstvu mají ještě jednoho medvěda). Podle přiložené fotografie však usuzujeme, že v jeho případě došlo k takzvanému propletenci druhů, jak jej popsal Darwin v r.1854.

Jana Rathová si střílela

někdy z lidí a někdy do kalhot. Jinak se kamarádila s krtky a jako vedoucí dne si znepřátelila vosy a 10.oddíl, což bylo skoro totéž. I ona ví hodně o tajemství kulového blesku.

Láďa Vodráček byl na filmový

pás zachycen, když byl ošetřován poté, co mu BOMBA poškodila kotník. . Jinak proslul jako nadšený propagátor výchovných metod slavného Makarenka (dostal za to od dětí diplom). Nechce se ani věřit, že by člověk jeho kvalit vůbec mohl vyslovit, že nevydrží bez piva déle, jak tři dny, jinak jej schvátí žaludeční vředy. Ivana Mašková

by to mohla dotáhnout daleko, kdyby se věnovala studiu sportovního lékařství a nesnažila se místo toho vnutit do podvědomí dětského diváka jako bájný JŮ. Za podobná gesta jako na snímku často klečela na hrachu.

Věra Krš ková (Hele)

– spolu s kolegyní Jů – proslula jako hlavní poškozený ve známé aféře později odsouzených L.V. a P.J., která vstoupila do historie, jako “Případ poztrácených špendlíků” (poztráceny byly do lůžek obětí)

Z kádrových materiálů aufíráka Petra Matějky jsme vyčetli, že je dublem M.Žbirky pro připravovaný seriál ČST “Jak se vraždí zlatý slavík”. Ve svém životopise sice píše, cituji: “Mám světový vekslácký džíny a bytelný anglický šús, a pěstěný ruce jak z Číny” atd. Čas však ukázal, že mu z toho všeho zbyl jen mundúr a povinnost spravoval šiny. Jen to blues si při tom může zpívat. Nezdá se proto pravděpodobné, že by jej Správa nápravného zařízení Valdice uvolnila pro práci ve studiích na Barrandově. Aufírák si však může říkat nadále. Na snímku je dotčený přesně uprostřed, tedy pátý zprava a zleva. Třetí zprava (poznávací znamení zelené triko a trenýrky tytéž barvy) je Petr Ježek . Černá ovce kolektivu. Nepil, nekouřil, nečinil děvčatům nemravné návrhy a neměl (jako jediný) s nikým problémy.

Pájka Poláková (grácie uprostřed) trhá

švestky pro svůj oblíbený destilát. Střídala praktikanty, jak B.Bardottová milence (básnické přirovnání). Patřila mezi vedoucí činitele KGB (Klan Gymnázia Bydžov – Rathová, Ježek, Zahradníková, Válková, Poláková seřazeno podle velikosti). Zasloužila se o nezastřelení toulavého psa somráka, naopak sama jej krmila. Její skutečné kvality se však projevili při úplně jiných příležitostech.

Mirek Nigrin byl velitelem ODSOT

(Odzbrojená ochrana tábora – odzbrojená hlavním vedoucím osobně; tento zamkl zbraně do skříně a spolkl klíč) a řídil se heslem „Při přestřelce je pětačtyřicítka králem a ostatní zbraně se před ní krčí ve stínu pampelišky“. Neúspěšná kariéra aufíráka po boku nejmenované P.Polákové mu zlomila srdce a on zmizel čtyři dny před koncem neznámo kam. Jeho stopa končí ve Warnemünde u Baltického moře, kde měl na falešné jméno Nig Nirin rezervovány místenky na trajekt do Švédska. Aufírák Kovář Petr (v řadě sedících úplně vlevo) za prvních 24 hodin tábora značně zestárl. Přijel v pátek odpoledne jako chovanec, ale po pečlivém ohledání byl povýšel na podaufíráka. Bohužel, naději na slibnou kariéru vypil z lahve rumu Velkého šéfa. Za to dostal “voko”, tedy na 21 dní zaražený postup a 10dkg Bromdotlamy ihned po vyřešení případu a potvrzení stolicí Velkého šéfa.

Jedinou ženou ve společnosti aufíráků je Karla Zahradníková . Ani ona nedosáhla kýžené nejvyšší hodnosti nadaufíračky, i když zejména její povyšování na aufíračku vejde do historie. Zlí jazykové o ní tvrdí, že dělala vše pro to, aby nemusela dělat nic. Dlužno podotknout, že se jí to občas dařilo, i když jí to stálo hodně úsilí. Nehleděla při tom ani na osobní utrpení. I podvrtnutý kotník, ač bolí, je v rámci hesla, že účel vždy prostředky světí a riziko, že při tom bude omezena suverenita je tak minimální. A nabízet úplatky – to přece pravá dáma nikdy neudělá, ledaže by chtěla zvolat. MARCEL! HUDBA!

Zuzanka Vítková

měla prostě smůlu. Vzrůstem převyšovala jen některé děti a na zdraví celého tábora byla dlouho sama a tak nemocné označovala za simulanty a každému pacientovi tvrdila, že o tom, co mu doopravdy schází rozhodne s definitivní platností až pitva. Další smůlu měla, že se na táboře narodila. Do příprav této akce byl nasazen 10-ti členný realizační tým a závěrečná polonéza pro čtyři kyble železité vody byla synchronizována pomocí komputeru IBM Mark 370 a aby nebyl smůle konec, sama se dostala na operační stůl do rukou svých expacientů. Ti pak nešetřili ani fixy, ani nebohou zdravotnici.

Da da da

vlastním

jménem Petra Bětuňáková fantom táborových diskoték zde sice cudně kouká do lavoru a přemáhá nevolnost. Do tváře jí je vidět na předcházející straně, na společném snímku sedí úplně vpravo. Při karnevalu v barvách černé Afriky vášnivě bojovala proti vpádu cyklistů do Železnice.

Na rozdíl od Petry se Yvetka Volková usmívá do objektivu a budí mylné zdání, že je zde od škrábán í okurků a více se od ní neočekává. Při pohledu na její vkusně batikovaná trika i kuchyňská čtyřtrouba zvýšila svoji teplotu o 48° Farenheita. Spolu s Petrou pak marně bojovali proti přesile nádobí, H, HK, PHK, PPHK . Poslední kovboj v okrese Jičín má jméno Libor Hampl . V LPT měl metodicky vést sportovní činnost (hlavně rozcvičky). Kromě toho zastával funkci fotodokumentaristy, discjockeye a spojky mezi LPT a provozovnou „Pohostinství“. Byl to problémový člověk. Měl problém se šéfem, s KGB , s ubytováním, s pitím, se zdravím a nakonec sám se sebou. Protože se vzpříčil lékařským autoritám, poslal ho šéf nakonec domů a když se polepšil, byl přijat zpátky. Činí se zodpovědným za různé ptákoviny, píseň MARCEL HUDBA , a za snímky v této kronice včetně komentářů k nim.

Jako každý rok provedla SPČ besedu s ukázkou techniky všichni příslušníci SPČ vyjádřili spokojent nad organizací PT, a zároveň přejí všem vedoucím zdárné ukončení tohoto běhu Za SPČ:

LPT „Cidlina“ I TENTOKRÁTE OD

6. DO 23. SRPNA 1984

KDO TAM VŠECHNO BYL? séf : Karel ZAHRADNÍK podšéf : Jarka BARTŮŠKOVÁ sporťák : Jirka PROKŠÍK Zdravotnice : Mirka ŠIMONOVÁ Irena DRAPÁKOVÁ II. Jana LITEROVÁ I. Eva VÁLKOVÁ III.

Lad. SMOLÍK

IV. Jana KULTOVÁ V. Václ. ŠPAČEK VI. Dana BROKEŠOVÁ VII. Petr JAHELKA VIII. Iva MAŠKOVÁ IX. Lad VONDRÁČEK X. Helena STAŇCZYK XI. Iwona SAPRYK XII. Tadeusz ZONYCKI Hlídací medvěd Mirek JAHELKA Praktikanti :

Lenka VELECHOVSKÁ, Draha BRZOBOHATÁ, Karla ZAHRADNÍKOVÁ, Jan VRBATA, Petr MATĚJKA

18 DNŮ 9 ZÁHAD A NĚCO MÁLO K TOMU…

TEPLICE ZAČALY RÁZNĚ

6.8

Záhada č.1. : V časných ranních hodinách byla na křižovatce v blízkosti tábora spatřena subtilní postava v průsvitném odění evidentně ženského pohlaví. Snad víla, či co to bylo? se skrylo před zraky náhodných chodců v červené škodovce. Později se toto stvoření několikráte zjevilo i v táboře. Hodní lidé ji nakrmili a začali mu říkat Jana Kultová. - potom přijely děti, což není záhada

7.8.

- přijely děti z Polska - Iva zahajuje hampejzovou diplomacii. Podrobnosti se podařilo ututlat. - Poláci se naučili „Vlak družby“ a „Čangajška“ Záhada č.2. : neboli „Záhada ztracené zápalky“ nebyla nikdy vysvětlena. Nicméně někteří vedoucí se po zbytek tábora tvářili, jakoby zápalka nikdy nebyla zmizela.

11.8.1984

Kamarádům z PT Cidlina zahráli a zazpívali jak nejlíp uměli :

8.8

- prší a tak se jde do kina na film „Trumfové eso“ Záhada č.3. : Jak mohla v kině během představení spadnout bomba se ještě podařilo vysvětlit. Ale jak se dostal zamčený a zabržděný TRABANT, zaparkovaný před kinem na hřiště mezi strom a studnu zůstává záhadou. Že by ho odnesla tlaková vlna? Snad jen rezavá lopatka, přivázaná k výfuku svědčí proti této teorii.

9.8.

Záhada č.4. : Hlídací psi nežerou medvědy ani holuby. Při návštěvě psího spolku z Valdic, ve snaze získat přízeň čtyřnohých strážců pro případ pobytu v zotavovně Valdice, předhodili vedoucí jako úplatu těmto milým a přítulným zvířátkům medvěda a holuba. Nejen, že je pejskové nesežrali, ale ještě totálně zlikvidovali holubník č. 13. Za co, soudruzi ?! - večer byl vyhlášen sanitární den

REFLEKTOR NAŠICH ČTENÁŘŮ PŘÁTELSTVÍ HRANICE NEDĚLÍ Jaké asi budou? Budeme si s nimi rozumět? – říkali jsme si, když 7. srpna zastavily v pionýrském táboře „Cidlina“ v Železnici dva autobusy cestovní kanceláře ORBIS. Vystoupilo z nich šedesát dětí s Polska, které měly strávit čtrnáct dnů společně s našimi dětmi v táboře ZV ROH Státního statku Jičín. Nesmělé okukování, první rozhovory a zjištění, že při vzájemné snaze není polština tak nesrozumitelná. A když to bylo nutné, pomohla ruština. Děti se dokáží rychle zkamarádit. A tak během krátké doby se stalo česko-polskoruské esperanto hlavním dorozumívacím jazykem v táboře. Polské děti se staly samozřejmou součástí táborového kolektivu, plnily podmínky „Cest a plamenů“, poznávaly okolí tábora a seznamovaly se s životem v Československu. S upřímnou otevřeností hovořily o těžkostech, které v současné době Polsko prožívá i o odhodlání polského lidu tyto těžkosti překonat. Proto i část programů byla zaměřena na exkurze a besedy zvláště do oblasti zemědělské velkovýroby. Tady je třeba poděkovat za rady a pomoc tajemníkovi OV KSČ v Jičíně Vl. Růžkovi, pracovníku OOR Jičín soudruhu Kolářovi i za péči, kterou v průběhu tábora věnovali členové ZV ROH Státního statku v Jičíně. V programech však nechyběly ani branné a závodivé hry, sport, turistika a tradiční karneval i táborák. Našel se čas i na večerní posezení, kdy táborem zněly české a polské písničky a kdy jsme všichni litovali, že večerka musí tyto hezké chvíle ukončit. Všechno pěkné utíká rychle. Uběhlo i společných čtrnáct dní a nám se ani nechtělo věřit, že už přišel den loučení. Teď už jsme si dokázali odpovědět na otázku: „Jaké asi budou?“ Byly jedněmi z nás. Odvážely si domů spoustu vzpomínek a rudý šátek naší pionýrské organizace, který jim bude připomínat společně prožité chvíle. Loučení bývá vždycky těžké, zvláště loučíte-li se s přáteli. Poslední stisky rukou, poslední zamávání a potom už vzdalující se koncová světla autobusu, která pro slzy nebylo ani pořádně vidět. Na shledanou, polští kamarádi! Na shledanou v Železnici, nebo u vás v Polsku, nebo kdekoliv na světě. Slova o životě v míru měla konkrétní podobu vzájemného poznání a porozumění, podobu přátelství, které nerozdělí hranice. Karel Zahradník.

VŠECHNOVÍM (NICNEUTUTLÁK)

10.8.

- Jdeme do Prachovských skal - Tadeusz se učí spisovně nespisovná slova a písničku „Proč bychom se báli na Prachovské skály. Při návratu zjišťuje, že je v Železnici příjemné mentolové povětří - v Jinolicích jsme trochu zmokli

Záhada 5. : Co bylo příčinou tohoto, že červené vozidlo značky ŠKODA zapadlo až po nápravy do udusané ornice? Někteří tvrdí, že auto zapadlo vlastní vahou, jiní, že následkem kopulačních pohybů. Pravdu zná snad jenom Jana Literová. Jisté je, že následkem této nehody páchli někteří vedoucí po švestkách.

11.8.

- přijela kapely z Nové Paky - večer se v klubovně pije sekt, Karla je povyšována a zbytek večera bylo velké bombardování

Za blbost se platí. Tentokrát na ni doplatil Honza Vrbata. Asi nemá rád doktory.

TÁBOR

V KOSTCE

12.8.

- při závodě M1 se žádné děti neztratily - večerní představení filmu „Adéla ještě nevečeřela“ zlehčoval Láďa Vondráček nevhodnými připomínkami na šéfovu totožnost.

13.8.

- při večeru družby bylo Jarče namočeno zprvu pozadí a později i zbytek. Příčinou byl zdivočelý medvěd. Nakonec si zaplavala většina přítomných vedoucích a to tak, že v šatech. Šéf byl totálně uhnán a posléze chovanci taktéž hozen do bazénu. Zachránil pouze boty a hodinky.

14.8.

- oddíly 8-12 jedou na autobusový zájezd - Hrádek u Nechanic – v obrazárně byl objeven na jednom z obrazů uštvaný medvěd k veliké radosti nálezce Ládi Vondráčka Hradec Králové – Láďa Vondráček s medvědem jako jediní postřehli, že u Prioru na autobusové zastávce spadla bomba. Ostatní přítomní na ně udiveně hleděli, jen Iva Mašková sledovala vývoj s potěšením.

POZDRAV Z BEZVĚDOMÍ 23.8. Ahoj drahý otče spolku! Celé Gottwaldovo náměstí to ví, jenom ty jsi mimo mísu a nedělej si z toho cochcárnu. Vondráček je vůl a žere málo vápníku, jinak kalcijum prodávaj za rohem, zbytek to zvládl po hampejzovsku. Doklad Ti posíláme, proplacení očekáváme. Sraz v sobotu v Hořicích. Čuvaj drug druga Zvolená „nejstřízlivější“ Písmenková + Čuchací pták

- ZOO Dvůr Králové n.L. – některým vedoucím se podařilo ulovit primáta (každý svého) a přivézt do tábora. Iva se učila sedět na židli, což se neobešlo bez modřin na oblinách. Protože na ni při návratu vypadlo přední sklo autobusu bylo možno říci, že měla opravdu úspěšný den. - tábor je vzorně uklizen i vzdor vzdor záškodnické činnosti přítomné milice - skupina vedoucích, bažících po poznání se vydala na noční exkurzi do Železnice. Vracela se se smíšenými pocity, pánové s mindrákem. Jejich splín byl tak hluboký, že jim musely být podávány povzbuzující kapky, vtipně maskované v láhvi od Myslivce. Záhada 6. : Proč Iva nenašla v Trabantu kousek měkého místa k sezení, když je toto vozidlo vybaveno dokonalým čalouněním?

15.8.

- Sportovní den. Nezvykle vzorná práce všech vedoucích. Zvláště krušný byl tento den pro Láďu Vondráčka, který musel chodit pro pohonné hmoty do kukuřice.

- z ošetřovny se ozývá podezřelé chrápání

16.8.

- pivo se vrací z kukuřice - odpoledne Iva vyhlašuje pravidlo 10N Nás

Nemůže Nikdy

Neboť Naši

Nikdo

Nasrat,

Nadřízení Nejsou Normální !

- trochu sprchlo

17.8.

- celodenní výlet Kost, Sobotka Záhada 7. : Kterým směrem jezdí vlak ze Sobotky do Kyjí u J.? aneb – jak se dá taky s dětmi cestovat. Šedesát dětí přihlíželo se zájmem na nástupišti, jak jim odjíždí jejich vlak. Protože se nakonec zjistilo, kdo to zavinil, tak to vlastně ani záhada není. Od té doby užívá viník KALCIUM, aby se to poznalo. - Láďa Vondráček s Jaruškou obdivují pamětihodnosti na hradě Kosti. - Jirka Prokšík učí děti přežít s minimálním množstvím tekutiny na hlavu (dětskou) - Láďa Vondráček zakládá občerstvovací stanici u posedu.

Vedoucí prvního oddílu Eva Válková & comp.

Předseda MNV Cidlina Doc., Dr. (woštěp) Karel Zahradník, Csc.

Dne onoho, roku tohoto = hohohohohohohohohoho

Věc: Kolenatá žádost o úpravu ocenění nemovitosti zvané John Werbata... ... z ii. na 3. stupeň kvalifikace. Já, z milosti vedoucího tábora šéfová I. oddílu a této výše uvedené nemovitosti, žádám o úpravu její prodejní ceny. K této žádosti si dovoluji uvést základní charakteristiku svého majetku: 1. Zuby zdravé stisk silný (nátisk taky). 2. Použitelné míry: 25 cm, 50 cm (končí za krkem). 3. Má v hlavě vnitřní vyrážku (říká, že prej MOZEK). 4. Po počátečním zaučení pochopil, že jiným způsobem se v mé přítomnosti po večerce neuplatní a nyní působí k mé největší spokojeno sti. 5. Jeho krásné buzení mé tělesné schránky hurónským řevem „NÁSTUP“ je velmi oceňováno. 6. Po večerce je mi plně k dispozici. Jakmile hvízdnu, přiběhne a to za každého počasí. Pouze v noci ho nemohu sehnat v okruhu několika kilometrů. 7. Donáší, i pochutiny (čokoládu, zeleninu, plínky/nechce je přepírat/). 8. Je zdatný, místy i silný, ale v jiných částech, než je třeba. 9. Ukázkově provádí některé cviky nejen na rukách. I když mu při tom duní hlava, má občas sílu se po výkonu i postavit. 10. Výborně dojídá zbytky, stolici má pravidelnou a denně splachuje. 11. Oblíbená barva- čajová hněď exotické vůně. 12. Oblíbená písmena R,U,M, a G,I,N. 13. Zná plno cizích jazyků: a) s Polkami se dorozumí celkem snadno ( když nemá slovník, ukazuje to), b) bezpečně zná 5 ruských písmen z bukvy (BOTKA) a s jejich obsahem se domluví od Sibiře k Uralu, c) anglicky výborně počítá – až k sexu.

--2-Myslím, že jeho výborné kvality, mnou uvedené a kolkem podložené,budou vzaty na vědomí a náležitě oceněny.

Se soudružským pozdravem --- "" Čest Vaší veškeré práci"" (všechno s Mírou).

razítko oválné

podpis

Schváleno a povýšeno

18. 8. Karneval

19.8.

- táborák - při táboráku je Karla oddána za Holuba - Tadeusz v klubovně na stole předvádí mariňácké tance poté, kdy strávil večer ve společnosti Dany a Ivy neustálým loučením - Eva s Vaškem potěšili zprávou o sňatku z nerozumu - medicína dělá divy, Dana se uzdravuje

20.8.

- příprava na odjezd Poláků - Láďa V. s Holubem nemají čas - večer je v klubovně povyšována Lenka a poté se hrají piškvorky. Medvědi žerou trička, u Zahradníků mají nejraději brambory s omáčkou

21.8.

- od rána se brečí - Poláci odjíždějí Záhada č.8. : Kam se podělo pivo? Při pátrání po zmizelých basách se neosvědčil ani čuch Ládi V. Jenom udupaná kukuřice byla svědkem marného hledání. Je záhadou, že zmizelé basy vlastně vůbec nezmizely.

- kuchařka Maruška má narozeniny. Střílelo se.

NĚKOLIK MÁLO VŘELÝCH SLOV...

Čmuchací pták Vašek vzpomíná na tábor

IVA JEDE DOMŮ !

22.8.

- holky chodí brečet do polských chatek - aufíráci si vypůjčili láhev Cinzána a v ústraní ji vylili do mechu (přefiltrovanou přes ledviny). Stalo se tak patrně z chvilkového pominutí smyslů, způsobeného povýšením Honzy a Petra na nadaufíráky. - večernímu nástupu se smál i Vlasta Burian.

23.8.

Děti odjíždějí, vedoucí taky a je konec - Honza Vrbata vyprovází chovanku do Znojma a seznamuje se s jejím otcem - to, co dělala Iva cestou domů bylo důstojným vyvrcholením hampejzové diplomacie. A jsou na to důkazy. Záhada č.9. : Jak je možné, že tábor proběhl bez větších problémů, úrazů a pohrom?

Končí kapitola kroniky. Stalo se toho mnohem víc hezkého, veselého i smutného, než co je tady zaznamenáno. Slova, která napoví těm, kteří to prožili až fotografie vyblednou a vzpomínky poznamená čas. Připomenou trochu deštivé, ale stejně krásné LÉTO 1984

– CIDLINA – 6.-23. SRPNA ROK

1985 III.

OSOBY A OBSAZENÍ REŽIE (ASPOŇ SI TO MYSLÍ)

KAREL ZAHRADNÍK

ASISTENCE

JÁRA BARTŮŠKOVÁ

KOTRMELCE PŘEDVÁDĚL

EMIL DUBAJ

NA BOLÍSTKU FOUKALY

ZUZKA VÍTKOVÁ DANDA LANGROVÁ

DÁLE ÚČINKOVALI

JANA LITEROVÁ MAGDA LÍPOVÁ ŠÁRKA LÍSALOVÁ IVA MAŠKOVÁ DANA BROKEŠOVÁ MARUŠKA HAVRÁNKOVÁ HONZA VRBATA IVO KŘEN LÁĎA SMOLÍK HYNEK VODOLÁN LENKA DAŇKOVÁ STANDA ČEŠÁK

V AUFÍRÁCKÝCH ROLÍCH LENKA VELECHOVSKÁ, DRAHA BRZOBOHATÁ, PETR KOVÁŘ, PAVEL BRIXÍ, PETR MATĚJKA

A JEDEME DO TÁBORA !

V SEVŘENÉM ŠIKU

ŘEKNĚTE SÝÝR A VYLETÍ VÁM PTÁČEK

HONZOVI VÝCHOVNÉ METODY BYLY OPRAVDU PROGRESIVNÍ

CO TOMU ŘÍKÁŠ, MARUŠKO? JE TO BUBÁK, NENÍ TO BUBÁK … ?

HRAD BRÁNÍME I VLASTNÍM TĚLEM

VÝSTAVA BAROKA NA HRADĚ –

– A V PODHRADÍ NEVÍM, JESTLI TI MŮŽU VĚŘIT. TO VÍŠ, OSAMĚLÁ A PŘED HOSPODOU …

NA KOLEČKU, RUKÁCH NEBO V PYTLI A JEDNOU TŘEBA NA KOMBAJNU

TADY JSME ÚPLNĚ VŠICHNI

„CO ZASE CHCEŠ . . . ?“ =>

ŠPUNTI PODLE

V E L i KO S T i

NA VÁS SI MUSÍM DÁT BACHA, HOLENKOVÉ!

TAK UŽ MU TEN DŽBÁNEK OD TY PUSY UTRHNI !

PROHOBA MARUŠKO DÁVEJ POZOR, CO ŘEŽEŠ !

KDYŽ SKÁKAT, TAK S KUFREM, EMILE

HEMŽENÍ A HLEMEJŽDĚNÍ

NA DŘEVĚNÝCH NOHÁCH

DO PYTLE ! !

COCHCÁRNA

JE TO KOSŤ !

CO TAK ZAUJALO HONZU

?

HOUBY VÍŠ A JEŠTĚ O TOM POVÍDÁŠ …

VY MY TO SNAD NEPŘEJETE !

TI VŠICHNI SE PŘIŠLI PODÍVAT, JAK JÍ EMIL KYNUTÉ KNEDLÍKY

TAK SIS POHRÁL, TAŤKO?

AHOJ, DĚFČATA !

VEDOUCÍ PŘEDSTAVUJÍ VÝSLEDKY SVÉ PRÁCE –PŮVODNĚ TO BYLY DOCELA NORMÁLNÍ DĚTI

HLAVA BY JEŠTĚ UŠLA. ALE TY RUCE ?

PO VOJNĚ V ŠEST U RUMCAJSE JARMILO

KARNEVALOVÉ ZMALOVÁNÍ

ANO?

ANO! A JE TO HOTOVÝ …

AŽ JÁ BUDU VELKEJ, BUDE ZE MĚ ESENBÁK …

…KDO SE NA NĚJ KOUKNE, TOHO EMIL BOUCHNE

A

TO

JE

V ROCE 1985 VŠECHNO . VLASTNĚ JEŠTĚ NE !

JEŠTĚ TICHÁ VZPOMÍNKA NA VRCHNÍHO SUPERAUFÍRÁKA H O L U P A ZA ZÁSL UHY 31.7.86 Ahoj Karle, dovol mi, abych Ti oznámila, že se mi

8.7.1986

podařil

založit

2. oddíl dívek, má sice jen první členku Janinu (3360 g a 52 cm) ale za to už teď má dost práce. Letos

se

asi

do

Železnice

nedostanu ani s těmi slibovanými letadélky, ale příští rok bych to chtěla zkusit zase jako vedoucí. Jenže to je ještě dlouhá doba, nevím, jak Janina poroste, jestli ji budu moci svěřit babičkám a také nevím, zda bys mě sebou vzal. Přeju

Ti

letos

dobrý

kolektiv

vedoucích a napište nám. Ahoj Jana Písmenková

TÁBOR NEVYMŘE

HURÁ !

ROK

1986 BEZ KOMENTÁŘE (RADĚJI)

KRONIKA LPT Cidlina 1981-1986

1 svazek 2 1987-1990

LPT ROK CIDLINA 6. – 23. Srpen 1987 III. turnus aneb >>>

VELIKÉ DRAMA

o osmnácti dějstvích Osoby a obsazení: 1. oddíl 2. oddíl 3. oddíl 4. oddíl 5. oddíl 6. oddíl 7. oddíl 8. oddíl 9. oddíl 10. oddíl 11. oddíl 12. oddíl 13. oddíl

Draha Brzobohatá Renata Šubrtová Lenka Dušičková Šárka Koritenská Mirek Nygrín Tomáš Serbousek Pavel Marvan Pavlína Bartůšková Petr Kollátor Renata Kozubová Petr Kovář Lenka Velechovská Petr Matějka alias Zdena Trávničková

Pomocní asistenti ve stavu podaufíráckém (změna vyhražena): 1. oddíl 2. oddíl 3. oddíl 4. oddíl 13. oddíl

pdauf. " " " "

Bořivoj Příhoda Radka Šolcová David Skořepa Nona Brzobohatá Daniel Hudeček

The Pendel Bezprizor: Ladislav Smolík

Ochránci naší (a své) zdravotní schránky: Ivana Vařečková & František Janeček Sportovní holup: Petr Jahelka Asistent režie: Jaroslava Bartůšková Režie, scénář, dramaturg a taťka: Karel Zahradník

6.8. Dějství č.1 Klid před bouří se vytrácí Na tento den byl stanoven budíček na 7,30 hod. Ukázalo se, že tento záměr šéfa Karla nebyl u všech lidí zcela dobře pochopen. Když krátce před 9. hodinou přišli na snídani podaufíráci a někteří vedoucí, řekl jsem si, že malý mozek, který pracuje a řídí nervové pochody podaufíráků, v některých chvílích skutečně nestíhá. Velice brzy přijel autobus a s dětmi z Jičína. Blesková práce z naší strany byla dobrou vizitou našeho tábora. A začalo obvyklé zmatkování, tápání ve tmě, zkrátka přebírání a ubytovávání dětí. Jelikož se čekalo na dva autobusy ze Znojemska, trávilo se odpoledne různými, často nesmyslnými hrami. Příklad jeden za všechny: hra s pracovním názvem „Král do boje táh’“ připomínala svou brutalitou spíše snahu o snížení nadměrného počtu táborníků na optimum; jen když s tím zaplácneme co nejvíce času. Děti ze Znojma přijely až po večeři a tím celý kolotoč začal znova. Nutno podotknout, že vedoucí, kteří s nimi jeli jako dozor odvedli kus práce. O děti se však po příjezdu starali pouze 3 vedoucí. Nebylo to málo? Tímto momentem pro zmizela idylka sladkého nicnedělání a já si povzdechl: Klid před bouří se vytrácí.

Petr z Jičína

8.8. Dějství č.2 Veliké theatrum

I.

Velký šéf svolil, a tak Holup nakoupil pro toto dějství potřebné rekvizity. Byla sobota a jako hosté se této premiéry zúčastnili i Emil a Medvěd. Scénář nebyl zcela jasný, a tak už od večeře mnoho vedoucích improvizovalo. Děti měli diskotéku. Konečně se vedoucím podařilo je trošku dostat do nálady, stejně ale nedo sáhli takového vzrušení jako vedoucí, kteří hopsali, tancovali, pohupovali se a tleskali opravdu statečně. Mnozí byli možná už teď pod vlivem drog mládež i nepřístupných. Musím ale z vlastní zkušenosti přiznat, že i děti o věcech jim zakázaných dost věděli, protože nejstarší holky a kluci bez ostychu zavedli na parket tanec tvářička na tvářičku. Poznámka : pro Emila opět píseň Live is Life Konečně se nám podařilo dokopat děti do postýlek, konečně se nám podařilo dokopat sebe do klubovny, konečně jsme se dočkali vedení. Musím ovšem přiznat, že se klid před bouří nevytrati l, jak psal Petr z Jičína, u stolu v klubovně ten klid znovu byl. Naštěstí jen chvíli, protože se začalo písní Kdo si se v lednu narodil. Takže mezi stoly opět projížděl vláček Družby, klasická sirka dostala pomocnici Flašku a dívky se v šeru přestaly červenat. Díky, Petře z Jičína, že umíš hrát na kytaru!

PŘIŠLY I TĚŽKÉ CHVÍLE. I KDYŽ TO ZPOČÁTKU TAK NEVYPADALO, MĚL NAKONEC KOLLÁČ PROBLÉMY TO NAJÍT.

II.

Stav v klubovně se nakonec dal nazvat příliv a odliv. Vedoucích. Nedalo se ani zvolat: „Neplivejte pod stůl, jsou tam naši kamarádi“, protože se kamsi odpotáceli. Ale přesto jsme se jakž takž seznámili, takže „seznamovací večírek“ splnil svůj účel. Jen taťkovi naskočila na čele vráska. Musí nás chodit po večerce kontrolovat. Nezapomeň se podívat i do skříní, my se tam jako děti schovávali. Lenka z Jičína

13.8. Dějství č.3 Vydařené odpoledne s modeláři

I.

Dnešního dne odpoledne se stalo něco zcela neočekávaného: navštívili nás modeláři z Chlumce, což způsobilo velkou lítost v duších větších dětí které již stály, celé dychtivé, na startu postřehového závodu M 2 . Přišli jsme dolů k bazénu. Zde se valná většina dětí vrhla k bazénu a začala lovit čolky. Teprve po velkém úsilí všech vedoucích a jejich následném úplném ochraptění se konečně podařilo dostat děti na hřiště. Zde však žádní modeláři nebyli. Teprve za chvíli děti uslyš ely vrčení a posléze spatřili cosi poletovat nad loučkou nedaleko bazénu. Po kratičké chvíli – ústy dětí: „Hezký a dolítal!“ Letadlo se totiž zřítilo a trvalo asi půl hodiny, než vzlétlo další. Situace se opakovala asi ještě třikrát. Pomlky děti vyplňovaly nejrůznější činností: hra na čísla, rvanice každý s každým, honěná, pomlouvání vedoucích a konečně i vrhání

otevřených kudliček. V těchto chvílích se skvěle blýskli vedoucí, kteří seděli ve třech skupinách a jeden dokonce našel i prostor na opalo vání. Ostatní žasli. Situace se poněkud upravila po návratu do tábora, kde se konala s modeláři beseda. Tato měla opravdový úspěch, protože děti povídání zajímalo a padaly i velice kuriózní otázky – např.: „Je možné, aby to letadlo vyletělo až do mraků?“ Je tedy možné nakonec prohlásit „Konec dobrý, všechno dobré“??? … jsem Nádraží

„ Vyděšený T.I. “

II.

Dějství

č.4

( předehrávané před dějstvím č.3 dne 12. 8. 1987 )

Uprostřed příprav na návštěvu tábora z Bradlecké Lhoty tito nečekaně přijeli. Můj údiv nad tím, že jmenovaní zaměstnávají tolik aufíráků vystřídalo posléze zděšení nad tím, že takoví pořezové budou hrát proti našim klukům fotbal. Než naše dívčí družstvo ve vybíjené ukončilo převlékání do reprezentačních dresů a kosmetické úpravy, které měly zamaskovat špatnou fyzickou kondici některých jedinců (kyň) a než byly v jednotlivých týmech rozděleny fce jako trenér, masér a doktor; dal sport. HOLUP svolat všechny oddíly od 5. nahoru na fandění. Potom se konalo slavnostní přivítání typicky českým chlebem na tácku (se solí) a pivem ve džbánu. Tento nápoj byl však pro vedení z Bradla tak nezvyklý že uvedený džbánek pili tři kusy vedoucích přesně 4:52:25“ což není zrovna světový výkon. Jestliže připočteme podporu publika které jim skandovalo DO DNA DO DNA! (a přesto celá akce trvala tak dlouho), je třeba se zamyslet na žaludeční kapacitou uvedených osob. Pak už začalo konečně vlastní utkání, které přineslo v bouřlivém prostředí Cidlinského písečného kotle zajímavou vybíjenou s mnoha peknými sportovními momenty. Naše družstvo s přehledem zvítězilo, díky své spolehlivé hře a také díky jednomu nejmenovanému podaufírákovi, který vhodně volenými výkřiky deptal psychiku hostujících hráček. Druhé utkání bohužel mělo pro nás velmi špatný začátek, protože onen nejmenovaný dobrodinec byl v tuto chvíli mimo hrací plochu (šel se převlíct). Jakmile však přišel a nastoupila naše kapitánka ILONA

hned se začalo dařit,a Bradlečtí tak tak že zachránili hubenou výhru. Po jejich provokativním hoblovi vylétla nad hlavy našich ženstev i ILONA, která byla nejlepší a nejhezčí hráčkou na hřišti. Potom se vše přesunulo na hřiště „U koupaliště“ s velmi členitým povrchem. Tento terén měl být pastí na hosty, avšak v jejich řadách urputně bojovali tři bijci o hlavu větší než výškový průměr našeho družstva. Svým výkonem po celkem vyrovnané půli strhli v poločase vítězství na svou stranu. Autor se domnívá, že to bylo způsobeno také vhodněji volenou masáží hostujícího týmu (masážní roztok ALPA) který navíc provedl jak vnější tak vnitřní masáž. Výsledek 1:3 byl však také zčásti způsoben nezodpovědným výkonem obou rozhodčích (hlavní KOLÁČ, čára sport. HOLUP) kteří nejenže neodpískali penaltu proti hostům, ale dokonce pískali všechny naše fauly a uznali hostům všechny góly! Je myslím nemístné, aby se podobné případy stávaly častěji a proto navrhuji příště postupovat při volbě rozhodčího náročněji a opatrněji. Pokud by někdo sám chtěl pískat mezistátní utkání, nechť předloží kolkovanou žádost! Zapsal pdauf. Dan

HUJERRDIAGRAM

2. táborová válka s breberuškami Další dva dny proběhly ve znamení tuhého boje s domněle filtrem vyhubenými veškami. Nutno podotknout, že tentokrát byl boj mnohem urputnější než poprvé, postižených přibylo a mršky zaúřadovaly i mezi zděšenými vedoucími. Některé děti se rozplakaly (zatím se neví, zda lítostí či pohledem na zběsilého zdravotníka se sprejem v zubech), některé halasně vykřikovaly: „To už mám letos potřetí!“ a těšili se mezi svými spoluchovanci obdivu a úctě, některé se trpělivě s neutrálním výrazem oddaly očišťovací proceduře. Shodly se jenom v tom, že „ta vodička hrozně smrdí“. Dokonce se podařilo izolovat dva živé vší exempláře, takže zdravotníci mohli poprvé směle pohlédnout nepříteli přímo do očí. Mnohem zajímavěji proběhl druhý filtr u vedoucích. Jejich výraz dokonale vyjádřil básník verši: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“. Nervozita narůstala úměrně délce prohlídky. Začaly se třást kolena, sem tam i nervy zacukaly, z děsem znetvořených úst se draly vzdechy jako: „Jestli je mám, tak to nepřežiju“, „Proboha ne, řekni, že to není pravda“ a podobně. Všichni se začali pokradmu drbat za ušima, až jim od nehtů odletovaly jiskry. Tehdy poprvé mohli zdravotníci vychutnat výjimečnost svého postavení, na chvíli se stát polobohy. Vedoucí doslova viseli na jejich ústech, ze kterých měl vyjít konečný ortel. Chvilka zahrané nejistoty zvyšovala puls nad hranici výkonnosti srdce a nebezpečně uvolňovala vyprazdňovací svěrače. Dokonce se objevily i návrhy, na finanční odměnu a eroticky podbarvené prosby, aby zdravotníci zkusili přehlédnout

nějakou tu hnidu. Postižení se s realitou vyrovnávali různě – agresivitou, silnou černou kávou apod. Jejich stav nakonec shodně sklouzl do apatie, ve které byli za příšerného puchu odvšiveni. Takřka vzápětí, probráni tou hnojovinou z letargie, na sebe začali zběsile lít litry šampónů, zatímco jejich citově blízcí pozvolna překonávali první nával odporu a postupně odkládali dvoumetrové chlorované tyče. A tak vlastně Diffusil-H prověřil sílu jejich lásky a duševní rovnováhu. Lze tedy na všem špatném najít i kousek dobrého. Jenom zdravotníci teď s hrůzou očekávají chvíli, kdy nenáviděný nepřítel znovu vyjukne zpoza dětského ucha a podnikne novou invazi, tentokrát již zdaleka ne bez vyhlídek, protože lidé se sbližují a Diffusil dochází. Proto končíme s plamennou výzvou: Všivému nepříteli zmar, táborovým láskám zdar, s Diffusilem za hranice všedních dnů . zdravotníci : František Ivana

Dějství

č.6

Noční hra , aneb Nejhorší smrt je z vyděšení Navečer se rozhodlo, že se provede noční hra pro dva nejstarší oddíly. Jako všechno zde, i toto se změnilo jak počasí. Noční hra byla uspořádána pro 9. + 10. oddíl. Děti neměly o ničem vědět. Poslali jsme je spát jako normálně. Při probuzení se někteří jedinci tvářili nerudně, na druhou stranu někteří na to čekali. Svědectví oddílového vedoucího: „Kluci, já si jdu pro baterku!“ – pionýr „Kam jdeš?“ – oddílový vedoucí „Zapomněl jsem si pionýrský šátek!“ – pionýr V táboře panovalo všeobecné veselí, které později vystřídalo mírné napětí. U dětí vládla dobrá nálada jen do té doby, než překročily hranice tábora. Pět minut po odchodu této skupiny vyrazili i vedoucí, kteří měli za úkol rozmístit po trati čísla a svíčky. U vedoucích bylo vidět toužebné očekávání chvil, kdy budou moct dětem znepříjemnit návrat do tábora. Všichni měli zjevný zájem o to, aby se děti co nejvíc bály. S tímto úmyslem zalézali do houštin a koutů neprůhledného lesa. První vyrážel 10. oddíl. Lesem se rozneslo první vřeštění a ječení. Děvčata šla po dvojicích a jejich úkolem bylo sečíst čísla na trati. Nevěděly, co je čeká. Z lesa se ozývaly hlasy zvířat a různé zvuky. Mistrně strašil Petr z Jičína a náš táborový felčar č. 2 Franta. Po zhlédnutí těchto dvou příšerek šli všichni do kolen. Pravdou však zůstává,

že se našla i taková děvčata, která si zazpívala píseň „Beskyde, Beskyde“a v objetí došla do tábora. V tuto chvíli už se potulovalo pár chlapců z 9. oddílu. Kdesi se našel i pár, který to bral od svíčky ke svíčce cesta necesta. Dokázal se s vrozenou rutinou vypořádat i s jedinou kaluží, která se jim připletla do cesty. Člověk žasl, jak se dá zabloudit v kaluži i pětkrát pět metrů. Někteří bázlivci volali do lesa „Soudruhu, vy jste ale nenápadnej!“a nevěděli, že jim sedí metr za zády. V tu chvíli jim poklepat na rameno stalo by se něco úděsného. Něco by z nich vypadlo. Žádný slovo by to však nebylo. Korunu tomu všemu dala poslední dvojice, která čekala na vedoucí, aby je mohla postrašit. Heslo této dvojice znělo: „Nejhorší smrt je z vyděšení!“. Po projití poslední dvojice začali z lesa vycházet i vedoucí. Plni dojmů a zážitků se vrátili do tábora s úsměvem na rtech. Dá se konstatovat, že u dívek noční hra svůj účel splnila. U chlapců tomu už tak docela nebylo. Myslím si však, že jako akce to dopadlo dobře. Kolláč Kolláč

18.8.1987

DĚJSTVÍ

7

NÁVŠTĚVA JIČÍNA ANEB ÚTOK MRŇOUSŮ NA MĚSTO. Den, kdy měly naše první 4 nejmenší oddíly vyrazit do slibovaného Jičína konečně nastal. Všechno probíhalo celkem v pohodě, až na pár maličkostí, o kterých se posléze zmíním. Na nádraží jsme vyrazili před 11 00 hod, načež jsme asi v polovině cesty zjistili, že jestli nepohneme kostrou, uvidíme z vlaku pouze odrazky. Na nádraží v Jičíně jsme dorazili celí a kupodivu všichni. Naše další pouť vedla přes celé náměstí až za bránu, kde byla první přestávka. Ihned po přestávce vzaly všechny děti útokem obchody a památky. Všichni společně jsme vystoupili na věž. Nahoru to šlo krásně, horší to bylo zpátky. Někteří hošové se totiž rozhodli udělat si nahoře tábořiště a přenocovat. Posléze jsem jim to zdárně rozmluvila. Sestoupili jsme o pár schodů níže, abychom se podívali na výstavu obrázků Radka Pilaře. Mrňata se rozhodla jako jeden muž, že loutkám trochu pozmění fasádu. Nastalo velké zkoušení a hejbání rukama a nohama loutek. V duchu jsme si říkali, že kdyby ty loutky uměly mluvit, asi by nám pěkně opestřily slovník.

Asi po půl hodině se nám podařilo dostat děti ven. Další část výletu se odehrávala před hospodou, kde jsme znovu napojili naše ratolesti (pytel komárů). Nato jedna z vedoucích zavelela „SMĚR KAŠNA“. Posléze se valná většina dítek vrhla ke kašně s tím, že se bude koupat. Toto se nám jim podařilo zavčas rozmluvit a napomáhala nám k tomu maličkost dost podstatná, totiž chyběla tam voda. Potom děti spořádaly zbytek svačiny a odebrali jsme se na nádraží. Kde jsme nasedli a uháněli do tábora. Na nádraží v Železnici zjistily dvě vedoucí, že jim chybí jedna taška, tak jely zpátky stopem. My jsme se vydali s dětmi procházkou k táboru. Podle názoru dětí, to byl hezký výlet, Jičín je zajímavé město. Taky nám přálo počasí. Výletům zdar a pochoďákům zvlášť. Ostravačka Lenka

Dějství č.8 :

20.8.1987

Hon na lišku aneb blátem za Holupem Při slovech „hon na lišku“ jsem si vždycky představoval štěkot rozvášněných loveckých psů, teskný zvuk lesních rohů, nablýskané holínky krásně oblečených lovců, zpěněné koně a vzrušující jízda lesem po anglickém trávníku. Po včerejšku jsou mé představy značně zablácené, krása vzala za své a pod výše uvedenými slovy si představuji hrůzy, které se vám v následujících řádcích pokusím vylíčit. Vše pro mě začalo už dopoledne, kdy jsem pomáhal osobě, zvané T.I. (i když E.T. by znělo přiléhavěji), nastříhat lístečky označující trasu. Že jich bylo požehnaně, mohou potvrdit nejstarší oddíly. Tehdy jsem, bláhový, netušit, že je to teprve začátek útrap, které mě ten den mají potkat. Krátce po poledním klidu vyrazili 3 vedoucí společně s mimozemšťanem značit trasu honu. Pokud by vše probíhalo normálně podle plánu, měli se před třetí hodinou vrátit a vyrazit se svými oddíly na trasu. Takže celá akce hon na lišáka by pro mě stříháním papírků skončila a já bych strávil odpoledne krásných takřka nicneděláním na ošetřovně. Bláhové sny! Ti tři nešťastníci, co se měli před třetí vrátit, se bohužel nevrátili, a náhle vznikla otázka: „Kdo poběží s oddíly?“Zrovna v tu chvíli, kdy tato otázka padla, jsem se náhodou při cestě za tekutými antibiotiky ocitl v bezprostřední blízkosti tázajících se. A jelikož jsem byl v dobrém rozmaru, nabídl jsem se, že klidně poběžím, nejlépe s nejstaršími děvčaty, což mi bylo schváleno.

A tak jsem, společně s dalšími třemi bláhovými, chvíli po třetí hodině vyrazil na trasu. První problém byl najít první lístek, což se mému oddílu podařilo asi po ¾ hodině, čímž jsme se rázem ocitli beznadějně poslední. Co mi dalo přemlouvání, než jsem děvčata donutil jít dál. Dokonce ani slib medvěda nezabral, tak jsem musel použít argument nejlákavější: nabídl jsem všem, že pokud dojdou do cíle, dám všem, co budou chtít, pusu. Poté se některé bleskurychle, některé váhavě a otráveně, vydaly na trať. (Do současné chvíle se bohužel o sladkou odměnu nepřihlásila žádná). Vzápětí následovala strastiplná cesta přes hrachorové (či jaké) pole a pak už celkem bezproblémová, i když vyčerpávající, cesta na horu Tábor. Tam, v domnění, že zde se lišák skrývá, jsme prohledali restauraci, kostel a přilehlé budovy, avšak bezúspěšně. V okamžiku, kdy jsem nalezli další lístky, které nás měly vést zpátky dolů, vyčerpala děvčata již poslední zvířecí slovník na adresu T.I. a začala se uchylovat k výhrůžkám fyzickým násilím typu: „Až toho Holupa chytnem, tak mu vytrháme všechny chlupy a necháme mu akorát jeden na zadku“. V duchu jsem s nimi souhlasil. Po další půlhodině klopýtání přes kameny a padlé stromy (a dívky) jsem začal jejich agresivitu pozvolna přiživovat vhodně volenými poznámkami. Netušili jsme však, co nás ještě čeká. Šílený Holup nás zavedl do takových bažin, že by neprošel ani král Šumavy. To už mi bylo dávno jedno, že mám v každé botě půl kila bahna, jenom jsem si dával pozor, aby se děvčata nerozhodla vylít si svoji zlost na mě, takže jsem se už ani nesnažil je povzbuzovat k běhu a jenom jsem jej trpělivě vytahoval z bahna. V tu chvíli jsme dohnali 11. oddíl (nejstarší kluci). Okamžitě se vytvořili dvojice, čímž se moje role zachránce změnila v roli

ochránce (dívčí neposkvrněnosti). Společně s vedoucím tohoto oddílu Danem jsme neustále házeli šutry do houštin lemujících cestu, protože společný nepřítel Holup oba oddíly nebezpečně sblížil. Ale to už se blížil tábor a děti začaly zatínat pěsti. Na jejich otázky, zda mohou Holupa zmlátit, jsem sveřepě odpovídal: „Musíte!“ Děvčata mých rad uposlechla, o čemž jste se na nástupu mohli sami přesvědčit. Jak jsem tak pozoroval, ostatní 3 oddíly absolvující tento šílený závod, byly stejného názoru, jen pojetí se v detailech odlišovalo. Trest a odplata byla sice sladká, ale když si vzpomenu, co jsme museli vytrpět, možná příliš mírná. Uá, jak bych si s ním pohrál v zubařském křesle! Ale buďme civilizovaní lidé, vášně stranou, nechme brouka žít. Já mohu jen za svoji osobu prohlásit, že to bylo naposled, co jsem honil lišku a chytil vlka. Zdravotník František ve funkci vedoucího 12.oddílu

ROZDÍL MEZI ČECHOU A MORAVOU

Nechci se dlouhó dobo rozepisovat, nejdřív sem nechtěl takovy věci psát vůbec, ale zdéší atmosféra se stává pomalu nesnesitelnou. Nemůžo se prostě už kókat a poslóchat tady te České zvrhlíke vod Jičína a vod Hradce co jijou salát s mlíkem, bochtám říkají koláče, místo knedly a rejže konzumujou ke kuřeti brambory a smějou se jediné správné moravské řeči. Je neuvěřitelné, že takovej hnusnej národ s odpornou mluvou přežívá už stovky let a poslední dobou dokonce pod společným názvem Česko. Přes veškeré ubíjení je Morava neporazitelná, nezničitelná, nejlepší a nejkrásnější. Te kloce a holke vocuď si ale naší Moravy vůbec nevážijou a proto spolu s lepšíma lidima (Drahou, Lenkou, Renatou, Nonou a mnou) prohlašujeme tyto zákony

1. NENÍ LEPŠÍ ZEMĚ NEŽ JE MORAVA 2. NA MORAVĚ JE VŠECHNO LEPČEJŠÍ NEŽ V ČECHÁCH (KROMĚ PIVA) 3. NEJLEPŠÍ LIDI ŽIJOU NA MORAVĚ (POKUD SE NEPŘISTĚHOVALI Z CIZINY) A JEN MÁLO LIDÍ Z CIZINY (ČECH) SE JIM VYROVNÁ 4. a)

PRO PETRA MATĚJKU :

HEZČÍ NEŽ JIČÍN

ZNOJMO JE STOKRÁT

b) PRO OSTATNÍ : VŠECHNY MĚSTA NA MORAVĚ

( KROMĚ) BRNA SOU HEZČÍ NEŽ HRADEC VČETNĚ (ČSD)

5. VŠECHNY UVEDENÉ ZÁKONY PLATÍ ODJAKŽIVA A JEJICH PORUŠENÍ, VYSMÍVÁNÍ SE JIM A JINÉ I . . . . . . . A T ADY PADNUL AUT OR VYSÍLENÍM. DNESKA UŽ T I MORAVÁRI „HÓBI VYDRŽ IJ Ó“. TO „MAJ Ó“ Z TĚCH KNEDLŮ A REJŽE KE KUŘET I. NECHME JE BEJT , AŤ SE „VYKECAJ Ó A P AK DAJ Ó POKOJ “.

Dodatek: 1) Všici Moraváci majó vždy a při všechém pravdo !!! 2) Když ju náhodó nemajó, platí vždycke bod č. 1 ČSD

DĚJSTVÍ 9.

MOKRÝCH

18

Kolláč: „Pořád jsem ji říkal: Renato, nelez do tý vody! Čtyři silní chlapi jsme ji drželi, ale

nic to nebylo platné a jen pořád do vody a do vody. Co jsme mohli dělat? Nakonec se nám vyškubla a

už ji nic nemohlo zastavit. Měla poněkud zvláštní skokanský styl, myslím, že se jmenuje prdelák.

No a ta dřina, než jsme ji dostali z vody. Bránila se jako lef. Ale řeknu vám, že v té vodě přimo zkrásněla. Nebyli jsme mocni slova ani tahu.

Přímo nám ochably svaly na rukách. No a to máme za dobrotu. Eště se nám nakonec vychechtala.“

Dějství č. 10 Přísně utajená návštěva ANEB Nazdar předsedo

SPOTŘEBITEL

11°

10°

+

%

limo

Péťa z Jičína

78

13

988

12,32

špatně už mě bylo

KoLLáč 75

14

965

12,03

Tom (t.č.záklaďák)

75

9

915

11,41

6

Pračlověk Franta

74

20

904

11,27

špatně už mě bylo

Láďa Šmolík

56

14

756

9,43

15

4,41

3

ŠÉÉF Karel

54

15

744

9,28

13

3,82

5

HoluP 55

2

625

7,8

16

4,7

2

Pavel

38

7

488

6,08

1

0,3

11

Mirek 19

5

259

3,23

10

2,94

8

Dan

13

2

163

2,03

14

4,12

4

Petr

10

3

140

1,75

9

2,64

9

David 5

/

55

0,68

17

5,/

1

Bořek 5

/

55

0,68

12

3,53

6

MEZISOUČET

547

104

7057

124

36,47

Zdena 17

/

187

2,33

12

3,53

6

Pavlína 2

1

32

0,4

28

8,24

1

ČSD

2

/

22

0,27

24

7,06

4

Ivana

1

1

21

0,26

7

2,06

9

Šárka nebo Čárka

1

/

11

Renáta Š.

/

/

/

/

Lenka Ostravačka

/

/

/

Nona

/

/

/

Lenka Z Jičína

/

/

/

Jarča podšéf

/

/

Renáta Ostravačka Radka /

/

11

87,99

3,25

0,14 27 /

Poř.

7 1,76

10

2,94

7,94

2

26

6,17

7,65

5

/

11

3,23

7

/

/

6

1,76

10

/

/

/

4

1,18

/

/

/

3

0,88

23

2

273

3,4

179

52,64

50

14

690

8,61

37

10,89

620

120

8020

CELKEM

21

%

100

/

340

12

110

10

8

3

11

Dějství 19

3.10.87

HOTEL PAŘÍŽ (PAŘÍM)

Začalo to „hezky“. Pouze Morava jako vždy nezklamala a dostavila se kompletní , ostatní se dostavili s větším či menším zpožděním. Moraváci só prostě lepčejší !!! ČSD K tomuto musím v mírně povznesené náladě p odotknout, že my, zdravotníci, jsme odjeli ze svatební hostiny, abychom opět viděli své spolubojovníky za mravní čistotu mládeže. Velmi jsme se na toto setkání těšili. Týden před stanoveným datem jsme nespali, já (zdravotník) jsem odmítal milostné návrhy týkající se tohoto víkendu, ona (zdravotnice) ani netušila, až konečně přijde toužebná chvíle, a to setkání s krásnými dívkami a příjemnými (a leckdy i krásnými) chlapci. Což znamenalo polibky na uvítanou (zvlášť Kolláč byl bestiálně vášnivý, i Mirek svými vousy byl poměrně vzrušivý), no prostě nádhera. A pak už začala naše oblíbená soutěž Cipísek, Manka a Holup (vlastně Rumcajs). Vědom si své bramborové medaile jsem v současné chvíli v polovině cesty. Takže vzhůru do bezvědomí, poslední vzpomínka samozřejmě věnována našemu nejoblíbenějšímu a nejkrásnějšímu hlavnímu vedoucímu Kájovi Zdrav. Fanda SAJME, SAJME, NEŽ NÁS NĚKDO ZAJME!

HANBA VYSTŘÍZLIVĚT !! A proto s pozdravem „ Českým rájem za Rumcajsem . “ (Vlastně něco jako „klobouk a hůl, chleba a sůl – Rumcajs, Manka, Cipísek, Holup). (Pro negramotné - dopředu, dozadu, do strany, přísun). (Reňa Šubrtová) .

R. Š.

CITACE: „ PROČ TEDA „NO

JÁ NEMŮŽU

BYDLET

NESPRAVEDLNOST“

HURÁ“

V

HK. TO JE

( NIGRÍN)

(ŠÉF)

„NEJHORŠÍ SMRT JE Z VYDĚŠENÍ. TO JE TEDA TRAGÉDIE.“

( KOLÁČ)

„ V Y H U L V Á T I . “ , „ P Ř E B E R S I T O J A K C H C E Š . “ ( HOLUP) „JÁ CHCI DO JIČÍNA“

( MA T ĚJ – V LA S T N Ě P ÉŤ A . . .)

„ZASE KRMÍ VŠI“. „TÝ MELE!“ (MARVAN) NEBO SE???

„TO VON KDYŽ SI UDĚLÁ, TAK JE ŠŤASTNEJ.“ (VYTAHOVÁNÍ NOSU) “CHCI

ČOKOLÁDU.”

( PAVLÍNKA)

[ I V A ( FELČAROVÁ ) ]

[Udělá pro ni všechno]

LPT CIDLINA III. BĚH 6. - 23. 8.

6.-23.8.

ANEB Tajemství Cidlinského opatství

ctihodný opat

KARel ZAHRADNÍK COWLEY

kanovník cidlinské kapituly

pater sporter

PeTR Holup JAHeLKA

BODY

PeTR KollÁČ KOllÁtOR

DOYLE

mniši bratr

jeptišky

Kovář Petr

sestra

BRZOBOHATÁ Draha NÁDRAŽÍ

bratr

MATěJKA PETR

sestra

ČSD

VojTĚCHOVÁ Lenka

WENDY

ŠKOLNICE

bratr

HUDeček DANY

sestra

Dušičková Lenka

bratr

Nigrín Mirek

sestra

ŠUBRTOVÁ RenčA

FOUSEK

bratr

ŠKOLNÍK

Vyčichl Michal

sestra

ŠŤASTNÝ MARTIN

K

sestra

Zelená JANA

bratr očí medicus

D

Leoš

bratr oleček medicus

KOLLÁČOVÁ

LIBOR potulný abbé

sestra

BubeníčkoVÁ ŠÁRkA

Smolík LáďA ČMOLDA

novici novic pauf

novicky

Vlastník Marek

novicka auf

ŠolcoVÁ RADKA

novicka pauf

BRZBOHATÁ IVONA NONA

J

novicka pauf ÁNSKÁ ©D.H. & P.M.

HALANA

6.8. DLOUHÉ ČEKÁNÍ V te n to den j sme se r án o pro bu dil i do kr á sné ho slun né ho rá na spo lu s kř ič íc ím ko hou tem , kte rý n ám překa zi l na še ra j ské sn y o n a stá vajícíc h 18 dn ec h. Kdy ž se všic hni po kr u tém pro bu ze ní ho di li do „gala“ (to a by se l íb i li dětem , či j ej im ro dič ům) , všic hni n a bě hli do jí de lny , ja k hl a do ví vlci, aby spo řá da l i sní dan i, kte ro u př i pr a vily roztom ilé kuc ha ř ky. P o c hvíli se ob je vil y pr vn í a u to bu sy , kte ré přive zly dě ti z J ič ína . T y n a bě hly do j í de ln y (a si ta k jako ve douc í na sní da ni ) a daly se do svý c h b a l íč ků , kte ré jim daly mam in ky n a c estu . N o a za č al o č ekán í na další dva a u to bu sy, kter é m ěl y př i je d ze Zn ojm a. Kdy ž se pár ve do ucí c h n a hrnu lo do j í de ln y, dě ti zby stře ly zra ky, al e když vi děly , že se dít n ic n ebu de, tak za ča lo zno vu to b r eb en dě ní, křičen í je de n př e s dru hé ho a sa mo zřejm ě n e smě lé se zna mo ván í. P o ně kolika m in u tá c h při še l ze sla vn o -

stn ím přivítán í m sám hl avn í Cow le y a o dc hrl il n ě ko li k slo v. Dě ti ze vše ho vy pl a šení na ně ho hl e dě ly s o te vře ným i pu sa ma . Po přeč ten í dal po kyn, aby se zn o vu dob ř e b a vi ly. Č e kání v tako vém ve dr u b yl o n eu prosn é. D ě ti se jíde ln ě ne da ly u dr že t a hon i ly se po ve r an dě pře d j íde lno u. Ná sl e do val o okř i ko vá ní a va r o vání, je stli ne bu dou ho dní tak bu dou dě la t kl i ky. „ Ko neč ně“ , pr vn í vý kř i ky un u děn ýc h dě tí, kte ř í spatřili au to bu s pln ý Z noj emá ků . A n á sle do valo j e ště je dn o př i ví tání . Po tom j sm e si ve douc í ro zeb r al i dě ti a o dve dli je do j ej ic h ob ydl í . A co dalo pr á ce ne ž si dě ti po vl e kl y po stel e a vybalily vě ci , to byl samý vzdec h „ sou dru žko já to n eum ím“ , a „ sou družko pom o zte mi“. A tak sou dr u zi a sou dru žky j enom lítali… Po tom n astal a ko nečn ě zá b a va, kdy hr á ly hry a kou kaly vy je veně n a nové pro stř e dí ko lem se be . N o a byl ve če r, dě ti si po sl ec hly ve če r ku a šly spát. N o a ve dou cí , ti se sešl i v haj ha m pej zu na P O R A D U ??? pdauf Nona

11.8.

CVIČ ENÍ

„ PEJSCI “

Na druhou část čtvrtečního dopoledne připadla ukázka výcviku služebních psů z Valdic. Cvičitelé s pejsky se dostavili včas, a tak se mohlo bez velkých přestávek hned po svačině začít. Nejdřív nám oba psy představili a odhalili jejich životní data – jednomu bylo 6 let a druhému 4 (tedy ne cvičitelům, ale psům). Konečně nadešla chvíle, na kterou se těšil každý kluk i holčička, psi začali ukazovat, co všechno umí. Doposud klidná řada dětských diváků se začala posunovat po centimetrech , a snad i po milimetrech, kupředu. A oba vlčáci se překonávali ve svých výkonech, aby se zavděčili nejen svým pánům, ale i nadšeným dětem. Po jednoduchých ukázkách pochodu, povelů „ SEDNI“, „LEHNI“, a to jak těch, které psovod říká, tak těch, které psovi pouze naznačil rukou, se pejskové mohli vytáhnout i s těmi složitějšími povely, jako je třeba „ ŠTĚKEJ“. A nastalo ticho veliké. „ ŠTĚKEJ“ a až teď se ozvaly podivné zvuky, kterých by se člověk lekl jen v noci, ale se kterými byl psovod velice spokojen. Děti už méně. Chrapticí pes Baskervilský se jim moc nelíbil, i když byl omluven dlouhou cestou a štěkáním v jiném táboře, kde se předváděl v první části tohoto dopoledne. S dalším prvkem „drezúry“ už byly děti mnohem spokojenější, a to nejen proto, že se plazil i psovod, ale i ony si mohly dát závody v plížení „CIDLINA v. VALDICE “, který sice vyhrály Valdice, ale jen těsně o kousek.

N a kone c si už, a le všic hni se dl i za se na svá m í sta a n a skromn ou tr á vu, co zn amen á s vě t, se vř í til zbě silý figu ran t s kla c kem . Ol a psi n ám u ká zali, j ak s tako vým in di vi duem zac há ze t, a j a k ho hl í dat. pdauf Helča

8.8.

Š ip k o va n á

N a o dpo le dn e j sme zač a li př i pr a vo va t pro pr vní č tyř i o ddíly. J iž tradič ně si mě Kol lá č vy b ra l ja k svého pom ocn íka, pro to že j sem au fí rá k. Po obě dě j sm e se se šl i a plán o vali co kde b ude . Mně b yl o př i sou ze no n a fu ko vání balon ků , kte ré pa k po vě šen é na stro mě b u do u dě ti dove dným i ho dy ši pkami sy stem a tic ky n ič i t. Kdy ž j sem se do zvě dě l, že ka ždé dí tko bu de há ze t dvakrát (ze všec h č ty ř o ddí lů ), byl o m i sla bě u sr dce . 128 poku sů n a b alón ky j e přec e je nom do st. P o té to po radě po obě dě j sme vy ra zi li . T ra gé die b y lo, že Ko lláč m ěl seb ou vy sí la č ku. Jin a k kou se k za br án ou j sme sly šel i z vy sí la č ky o no ko u ze lné sl ů vko B O M B A , po kter ém j sm e le hli na si l ni ci pln ou ště r ku . Te prve po tom j sme se do zvě děl i, že on o sl ů vko řekl ho stuj íc í Em il . Om lou va lo ho to, že ho n a ve dl pro fe sion áln í Čm olda . C e sta te dy zač ala pě kn ě. Za č al i j sme j sme dě la t ši pky v obou smě re c h (o ddíl y šly z o bou str a n) a šlo to ve lmi dobře . P o stu po vali jsme zn ámou tr a sou k po se du . Ko ll áč svů j po stu p kon zu l to va l ze Čmo l do u

po dle to ho to taky vy pa da lo . To ti ž kou se k za po se dem j sme přišli n a kři žo va tku . J e dna c e sta ve dl a do le va do lů a dru há n a ho ru n a pr avo . Čm olda m ěl k dispo zic i m apu n a o r ien tač ní b ě h (1:10000) a ře kl nám , aby sme šli do lů po ce stě. Z a c hví li tam ale zač ín a la př í še rn ě zar ostl á pa se ka. Te hdy pře vzal vy sílač ku od Čmo l dy H olu b a ta k j sm e c elkem úspě šně tra ť do konč i li . Je nom si my sl ím , že se n ás c htěl Čm olda zb avi t n eb o se vů be c n e vy zn á v tak po drob né ma pě (1 cm n a m a pě – 10 m ve sku te čno sti). Z m írným zpo žděn ím j sm e se vrá til i pro věc i do tá b or a, po třebné n a č ty ř i sta no vi ště . N apa ko vaným i vě cmi po třebn ými pro mé sta no vi ště j sem ce lý spo cen ý do razil n a své stan o vi ště u tur isti c ké stu dán ky. Z ač al j sem n a fuko va t b al ón ky , ab y mě ly dě ti co n ič it. N avíc j sem mu sel př i va zo va t pr o vá ze k, aby se dal po věsi t n a strom. B y l j sem kl i dný, start j en tak ne bu de a za mno u jde Čmo l da, kte rý mi pomů že. O pě t se pr ojevil, dří v j sem se do č ka l Kol l áč e, kte rý o bc házel trať. Z a c hví l i j sem n a fuko va l a si 50 b a ló n ků a bál se, že to ne bu de stači t. P rvní o ddíl mě vša k ne zklam al (za to své ve douc í… ). Zn ič il pě t b al ón ků, a to by lo ze vše c h o ddí lů nej víc . Kdy ž pr o šly vše c hny č ty ři o ddí ly , j e ště m i asi 15 balón ků zby lo .

S balili j sme náč in í i b a lonky a šl i do táb o ra . Mno ho baló nků se znič i lo o tr á vu , zbylo j ic h a si pě t. Ko lláč a Čmolda si b al on ky r o ze br al i, po vě si li j e n a ham pe j z a hráli si j a ko dě ti. H ol ub něc o psal a n á hle vyle těl a zařva l : „ Posl e dn í m ě tam nec hte“! Z vlá šť Čmo lda – po dl ej zá k m u j e den ne cha l . T ři kr á t se Ho lu p ne tre fil a ta k si je ště ho dil Čmo l da a b a lo ne k H olupo vi zni či l. T ak to hle by l vla stně konec ši pko va né.

podauf. Marek

milé

osazenstvo

hampejzu .!

krásné dobré jitro a po celý vám přejí lenka a marek ps : jmenovitě přejeme cowleymu

den

čao

fajn

náladu

První čtyři dny zřejmě připadaly nej en oddílu číslo devět jako zlý pěchoturistický sen. Ale sen to nebyl. První den jsem je při předepsané vycházce protáhl až ke Kyjím, druhý den do Bradlecké Lhoty. Až potud bylo vše v pořádku. Ovšem co se stalo potom, státi se nemělo. Přišel výlet na Zebín, směšný to kopeček u Jičína. Směšný je ovšem pouze z dálky, zblízka už tolik humoru neprobouzí. Třetí den v táboře měly nejstarší oddíly opravdu dost. Ale ještě teprve měla dopadnout poslední rána – výlet na Prachov. Zpočátku jsem to považoval za c h y t r ý k r o k v e d e n í – CI-5 , k t e r ý s i d á v a l z a c í l p r o b u d i t v dětech lásku k našemu táboru. Jak? Dokonce dvěma způsoby – 1. Děti se vrací sedřené unavené k táboru, sotva se plazí a myslí na jediné, na svoji chatku, svoji postel. Očima objímají fatu morganu po milimet ru se přibližujícího tábora. Tato láska v nich pak zůstane zafixovaná celý tábor. 2. Děti si na začátku běhu prožijí to nejhorší a nejnamáhavější „a p a k u ž n á s l e d u j í s a m á p o z i t i v a “ – CITÁT : „ J a k básníkům chutná život“. Čili děti v kontrastu s tím co prožijí potom si opět zamilují činnost v táboře a tím i celý tábor a přilnou k němu celou svou naivní dětskou duší. Tak se však nestalo. Vedení se ve svých propočtech (ovšemže jen vyjímečně) zmýlilo. Děti unavenými zraky okukovali

krásu Prachovských skal a ozvaly se i reptavé hla sy, dokonce i mezi vedoucími. Ale o tom snad někdo jiný. Myslím, že už jsem si dovolil skoro dost a proto končím za 9 . odd íl vedoucí Dan

Jak Kolláč vypustil organizačního ducha aneb která dvě zvířata chytil jmenovaný na vý letě?

Výlet do Prachovských skal začal jako každý jiný. Malé děti vlakem, větší a velké pěšky. Všechno klapalo, protože v té době držel Kolláč otěže organizace ještě pevně ve svých rukou. Avšak příliš brzy podlehl uspokojení z dobře vykonané práce. V restauraci „U Čochtana“ už po třetím pívě zavětřil že není vše v pořádku, protože malé děti od vlaku stále nepřicházely. Po pátém již znervózněl natolik, že začal poděšeně pobíhat okolo rybníka a z roztržitosti se napil limonády. Nakonec to nevydržel a vypravil se hore kopcom ke kioskům. Co kdyby… To, co spatřil se vymykalo i těm nejhrůznějším představám. Šedesát špinavých, uprášených a žíznivých dětí se popelilo v prachu před stánky a upíralo své odevzdané pohledy na Kolláče, tušíce záchranu. Ten však začal ihned na místě hodnotit inteligenci přítomných vedoucích, kteří tak dokonale popletli místo srazu a poté s očima podlitýma krví, mumlaje nesrozumitelná slova, zmizel mezi skálami. Znovu byl spatřen až v odpoledních hodinách. Co celou dobu dělal nikdo neví. Dlouho se však bude vyprávět o jeho neohroženém skoku do rybníka, či odvaze, s jakou se vrhal pod kola projíždějících aut, aby otestoval jejich brzdy. Za nejstatečnější čin bude však jistě označeno to, čeho se dopustil v pokojné obci Jinolice.

Zde jeho zakalený pohled padl na volně pobíhajícího kura domácího kropenaté barvy. Jeho zornice se zúžily, z úst se ozval lovecký ryk a Kolláč vyrazil. Slepice ovšem také nečekala a hledala útočiště v kopřivách. Tam se odehrál nelítostný boj, kdy měla navrch ch vilku slepice, chvilku Kolláč. Do bojové vřavy se ozývaly výkřiky místního starousedlíka, kterými Kolláčovi sliboval co mu udělá, když to nebohé zvíře nenechá. Kolláč však bojoval dál. Jednak mu svitla naděje na vítězství, jednak byl starousedlík za plotem a tudíž bezprostřední nebezpečí nehrozilo. S jakou hrdostí potom Kolláč postavil udolanou slepici k nohám svých přátel! Slepice zpitomněle koukala, my jsme však neváhali ani minutu a táhli udiveného Kolláče z místa činu, protože starousedlík mezi tím př ekonal plot a byl rozhodnut splnit své sliby, které stačil rozšířit z Kolláče na nás všechny. A ta dvě chycená zvířata? O prvním už byla řeč a druhé, zmenšené je na přiloženém obrázku. Stalo se v Jinolicích 9.8.1988

Věčně Vaše Karolína

CI5 COWLEY – velký šéf Hampejz ??? ?? CIDLINA

Věc Hlášení o proběhlé noci Po vylidnění Hampejzu jsem přikročila k jeho úklidu. Tato činnost, zvláště pro mě oblíbená, mi trvala pouhých 35 minut. Poté jsem vykonala obchůzku tábora, při níž jsem neshledala žádných závad. Po ukončení obchůzky jsem se rozhodla zkulturniti naši nástěnku v Hampejzu. Bohužel se mi nástěnka nevyvedla dle mých představ. Nemohu totiž stále ještě myslet a to mi brání v uskutečňování mých záměrö. V O2.OO hodin byla provedena další obchůzka. Poté jsem usedla k psaní dopisu velice proslulému oddělení CI5. Abych xx na táboře příliš nezaostala, co se týče kulturní stárnky, usedám proto nad knihu – detektivní příběh – ZELENÝ DRAK. Pro dnešek se s|vámi se všemi loučí a těší na shledanou Vaše aufíračka Radka.

V Hampejzu 18.-19. 8. 1988 ..........................

...................... vedoucí dne i noci Radka Šolcová

NA KOSTI .... DVAKRÁT

VZÁCNÉ CHVÍLE, KDY DOKTOŘI ODPOČÍVAJÍ.

„JSOU VŠICHNI MÁMO? VŠICHNI TAŤKO, VŠICHNI.“

„TAK MAKÁME, ZA CHVILKU JSME NA MORAVĚ !“

Co všichni čumujó?

LÝSÁME SE ...

OSA 5 SLYŠÍM TĚ VELMI DOBŘE

JE TO ZAMOTANÝ QSL int. QSL +

RADĚJI ČERTEM NEŽ VOJÁKEM !

Za pytel kalendářů

LIVE is LIFE

JEDNA PRO TŘI – PŘIJEM !

„NETLAČ TAK NA PILU“

Praha 1.9.1988

Vážený pane Zahradníku!

Jistě si o mně myslíte že jsem nevděčník nevděčná, když jsem na Váš dopis z 26.6. neodepsal. Ale já jsem jej obdržel až nyní, kdy jsem v tomto týdnu přišel do divadla. Naposledy před dovolenou jsem hrál 22. 6. a hned jsem jel do Ostravy natáčet nějakou televizi, pak jel na chalupu a v divadle jsem se celé 2 měsíce neukázal. Tím nechci říci, že bych se k Vám na tábor nedostal. Je dost možná, že bych zajel do Jičína ke kamarádům a pak do Železnice. Každopádně Vám moc děkuji za pozvání, Váš tábor mně moc zajímal, mládí jsem prožil jako skaut a moc té skautské výchově k nesobeckosti a čestnosti vděčím dodnes. A na chvíle ztrávené v táborech nezapomenu nikdy. Ještě jednou se omlouvám a přeji Vám mnoho úspěchů při výchově naší mládeže a Vám osobně mnoho spokojenosti a hlavně hodně zdraví !

Upřímně Váš

Zdeněk Řehoř

NIKDY NEVSTOUPÍŠ DO TÉŽE ŘEKY ....

ROHOZEC A MARSKY A KYTARU VEM BÁJEČNOU NOC TADY TEĎ ROZJEDEM...

TÁBOR KONČÍ AŤ ŽIJE TÁBOR

„NO HURÁ“ ŠMOULÍ CIDLINA 1989

ŠMOULOVÉ A ŠMOULINKY: Hlavní Taťka Šmoula:

KAREL ZAHRADNÍK

Pohlavní Taťka Šmoula:

BOHOUŠ ZACHAŘ

Šmoula Sporťák:

PÉŤA Z JIČÍNA, ex-ndauf

Šmoula The Pendel Bezprizor:

LÁĎA SMOLÍK (ČMOLDA)

Šmoulinky zdravotnice:

KARLA ZAHRADNÍKOVÁ, ex-ndauf HANKA KRÁLOVÁ

Ostatní : 11. MÍRA NIGRÍN

10. DRAHA BRZOBOHATÁ, ex-pdauf

9. DAN HUDEČEK, ex-auf

8. RENČA JIRÁNKOVÁ

5. TOMÁŠ SERBOUSEK

7. LENKA DUŠIČKOVÁ

3. PETR HUSÁK

4. LENKA VOJTĚCHOVÁ 6. NAĎA JIRÁSKOVÁ 2. RADKA ŠOLCOVÁ, ex-ndauf 1. HELENA JÁNSKÁ

(Pod) Marek VLASTNÍK* Ivana

PEŘINOVÁ

Angelika DZURKOVÁ Nona

BRZOBOHATÁ

* během tábora povýšen Helenou na titul pan AUFÍRÁK

A je tu tak dlouho vysněný pátý srpenec 1989. Ještě váhavě procházím kolem vlaku směr Jičín a v tom poznávám ČSD, Vajdu, vojína Serbouska a další tři, pro mě zatím neznámé tváře. A než jsem se stačila rozkoukat, je tu náš Jičín a s ním i podlejzavý Hujer Čmolda. „To snad ani nemůže bejt pravdička, toto. To z nás bude mít taťka Šmoula radost.“ Nic naplat a je tu Železnice - h l a v n í nádraží a nejhorší smrt z vyděšení. Byli jsme přivítáni podtaťkou Šmoulem, prodlouženým údem hlavního šéfa, aneb novým

nástupcem

Holupa.

Do Cidliny

j s m e d o j e l i j e h o z á n o v n í m f á r e m ŠKODA 100 a slovy „No hurá“ nás přivítal hlavní taťka Šmoula Karel Zahradník. Nálada je skvělá, šance na ubytování minimální (do 24 hodin), zkrátka

nová šmoulí cochcárna. HAMPEJS s e i n o v o v a l , n y n í PEACEHAS

(čti píčhaus). Skvělý, co??? A tak jsme se tu zase všichni sešli, přivítali nové členy i rodinu Marvanovou. Poté se někteří šmoulové ujali rohozce a i když jim předtím nebylo nic, náhle bylo líp. Začala první z několika mála porad tohoto běhu. A protože i jízda na Cidlinu bývá náročná a čekání na šmoulínky zdlouhavé, popřáli jsme si krásnou šmoulí noc a … …je tu 6. srpenec a velký zmatek. Přijede totiž letošních

2 0 0 ŠMOULÍNKŮ.

Renáta Jiránková P. S.

Renátka je prostě NAŠE. Vždy mě tento článek přiměje k uronění šmoulí šmouloslzičky. Díky, Renčo, Péťa z Jičína

9.8. - 10.8

Po vysilujícím (zejména pro vedoucí) výletu na Prachov se dočkala naplnění oblíbená televizní věta „Dejte děti brzo spát.“ Stalo se tak o půle deváté a pak již (kupodivu bez obvyklých poradních minut a hodin) mohl začít seznamovací večer pro vedoucí. Stoly se prohýbaly pod různoro dou směsicí nápojů a m i x ů , p ř i p r a v e n b y l WENDY s e s v ý m i d v ě m a nástroji. Všechno probíhalo hladce, přišli se podívat i v z á c n í h o s t é : HOLUP s HOLUPICÍ , KUCHYŇKY ( RENATA , IVČA , ) A HOROLEZCI . N o v í – – a letos jich nebylo málo, se naučili Čanga ška, staří si přitom aspoň vypláchli ústa něčím jiným, a zasloužilí než pivem. Dva největší kandidáti o nově zavedený trikot nejlepšího vedoucího – Láďa Smolík a Míra Nigrín se předháněli v podlézání a plazili se před šéfem i podšéfem až nestydatě a nevybíravě. Málem se poprali a stejně se zachoval třetí – Tomáš Serbousek, zatím nejdražší

CHROBÁK

na

světě.

Když

Matěj zjistil, že je podlaha příliš zasviněná nechal všeho a s ostatními pečlivě vyt řel zem. Zazpívali jsme si i zdařilé songy minulých let. K druhé hodině ranní se pomalu projevilo, kdo má šanci setrvat až do konce, ostatní odpadli nebo byli odpadeni. Tím ovšem přišli o to nejlepší. Šéf se totiž konečně o pět zase jednou rozšoupl. A že to nebylo ledajaké, o tom se mnozí přesvědčili na vlastní kůži. Zvláště pak žluté melouny, které na rozdíl od svých zvenku zelených a uvnitř červených kolegů nebyli snědeni. Napřed se pod stolem rozproudil a živá kopaná se dvěma míči. Míče ovšem nevydržely dlouho a proto došlo i na házenou. Po několika minutách hry byli všichni tak zasviněni, že od hry upustili. (přítomní) Upustili i zbytky míčů a brzy na to opustil i i klubovnu, která zřejmě zažila opět jeden ze svých památných dnů. Osazenstvo se odebralo s menší či větší oklikou do svých chatek. Druhý den už byl nebezpečně blízko…

ZACHYTIL

Dan ze

ZNOJMA

INZERTNÍ SLUŽBA 11. ODDÍLU aneb

VYMĚNÍM HRNEČKY ZA BLBOST ZNAČKA : „POMALU“ V úterý, tj. 8. dne srpna měsíce 1989 roku přímo dopoledne bylo přepychově kouzelné počasí, ti s. nahoře (mám na mysli slovo svatí – samozřejmě) se na nás opět zlobili (což není žádný div) a my dole se zlobili na ty s. nahoře ještě víc (jako vždy). A tak nahoře otevřeli stavidla a vytrvale nás polévali vodou s přídavkem SO2 a jiných opravdu kvalitních smrádečků. No a v tomto počasí se zrodil v mé geniální hlavě geniální nápad, že půjdeme s oddílem (spíš s dravými šelmami) do geniální klubovny. Běžel jsem tudíž co to šlo za GENIÁLNÍM KARLEM, protože GENIÁLNÍ DRAHOUŠEK BOBO (no, víc geniálního už tu není) nebyl zrovna k nalezení. Karlíčkovi jsem navrhl svůj nápadeček. Šéfíček Karlíček mě má velmi rád a tak přivolil. Nasadil jsem tedy mojí dravé zvěři náhubky, přidělal vodítka, aby cestou do klubovny nepřišli k újmě na zdraví ostatní chovanci tábora, ale hlavně někteří vedoucí. S mými šelmami a šelmáky totiž cvičí přírodní úkaz zvaný puberta a tak se jim snaživý vedoucí jen tak nezavděčí, někdy z toho sotva popadá dech. Ještě že mám v oddíle chytroučkého chovanečka který zná pár her pro skorodorostence. No, ale abych se k tématu vrátil. Transport dopadl vcelku úspěšně, ztráty na životech tentokráte nebyly. A v klubovně to přišlo, přišlo to, co přijít muselo: „Míro, baf nás“, „Míro, vymysli něco“. A k tomu pohledy plné žádostí, které se po mých návrzích měnily v pohledy nelítostné, téměř zoufalé z kterých vyzařovala pochybnost o mých kvalitách. Až mě osvítila zlatá myšlenka – INZERÁTY!!!

S touto hrou jsem vyrukoval v zoufalství největším po ztroskotání známé hry (mnou naštěstí nenavržené) s názvem špejle, kterou chtěli hrát ti otrlejší ďábli, kteří věděli jaký požitek by z provozování této hry měli. Ti méně otrlí po seznámení s pravidly hry se zalekli a ostře protestovali. Zřejmě si chtějí nechat podobné zážitky na delší věk, což plně podporuji. No, po předložení mého návrhu jsem čekal aplaus, ale bylo to spíš fiasko. Ozývaly se hlasy jako: „to bude zase blbost“, nebo: „já to neznám, pojďte si zahrát špejli“, atd. Hra to náročná není, ale vysvětlit oddílu pravidla, představovalo tu samou psychickou námahu jako vyžaduje námahu fyzickou výstup na Mount Everest po rukou se současným odpichováním nosním výrostkem samozřejmě bez použití kyslíka (pro kopyta O2). No, po půl hodině (aspoň mi to tak připadalo) jsem pravidla konečně vysvětlil, utřel čelo zrosené smrtelným potem a mohlo se začít. A teď se ukaž blamáž, trochu to někteří zvláště chytří chovanci poblbali, ale to nic, každej nemůže být Einstein nebo vedoucí 11.oddílu. Podle hesla konec dobrý, všechno dobré se útrpné výrazy na počátku hry změnily nakonec v občasné salvy smíchu. Samozřejmě, že až po přečtení těch šílených výtvorů. Jenže milé šelmy se smály něčemu jinému než bych se smál já. Výtvory mého oddílu jsem citoval po poradě, která probíhala v soudružském ovzduší plném lásky a pochopení. Mé inzeráty je postavili po poradě na nohy asi jako rumíček postaví na nohy zavalence lavinou sněhovou. Nutno dodat, že smích vedoucích byl silnější a procítěnější. Z toho plyne, že lépe chápou záludnosti a taje života nebohého našince na planetě této naší milované. Na dokreslení IQ mého oddílu připojím několik ukázek, dodávám při této příležitosti, že platí několik vskutku lidových pranostik, např. - jaký vedoucí, takový oddíl - podle nosa poznáš kosa a další opravdu kvalitní pořekadla

A na závěr tedy několik seků, vynechám primitivnosti typu vyměním dům za parkety značka: „apstynént“ No a teď ty fajk špeky: 1. a další - vyměním hezkou za hezčí za špinavý záchod značka: ČÍM VÍC TÍM LÍP“. - vyměním sebe za prasečí ocas značka: „ODBORNÁ PRÁCE“. - vyměním kluka za toaletní papír značka: „KVALITA“. - vyměním chatu za auto značka: „VIDEO, CHATA A DOLY NA URALE“. - vyměním si jméno za mrml ale pořádně zelenej značka: „KDYŽ UŽ TAK POŘÁDNĚ“. - oddílový inzerát vyměním Martina za Moniku značka: „ŽIVOT V PŘÍRODĚ“. - vyměním flašku rumu za starý boty značka: „NEKUŘÁK A ABSTINENT“. - vyměním ředitele za auto značka: „LÉČENÝ ALKOHOLIK“. - vyměním blbost za hrníčka značka: „POMALU“. - vyměním muže za kolečko do hodinek značka: „SVOBODNÁ“. - vyměním dveře za chatu se střechou značka: „UŠATÝ TORPÉDO“. - vyměním levý ruce za pravý značka: „SKÁČU DOBŘE, SKÁČU RÁD“. - vyměním kliku za hlavu značka: „BLBOST“. - vyměním rozum za top-topic: značka „LEVNĚ“. - vyměním bratra za chatku značka: „MÁLO HŘEJE“. - vyměním stůl za kýbl velbloudího trusu značka: „NAŠE HESLO ZNÍ, S KAŽDÝM KLUKEM 14 DNÍ“. - vyměním WC za postel značka: „OPOTŘEBOVANÁ“. - vyměním chcíplou niš (vysoké IQ) za pendrek značka: „KONEC ŽIVOTA“. - vyměním prase za ženu značka: „LÉTO V PŘÍRODĚ“. - vyměním hovno za štětiny značka: „JCC-01-08“. - vyměním ksicht za pero značka: „VYPADÁM BLBĚ“. - vyměním manžela za peřinu značka: „STÁŘÍ 60-90 let“. - vyměním bráchu za 2 špejle značka: „JSEM SMUTNÝ“. - vyměním vlasy za 1 litr víno značka: „VÁŽNÁ ZNÁMOST“. - vyměním 1naušnici za řetízek značka: „INTELIGENT“. - vyměním proleželou matraci za Moniku značka: „CITOVÉ ZÁZEMÍ“.

A na závěr dokument o vyspělosti několika (3) jedinců z mého oddílu: VYMĚNÍM PORNOKAZETU ZA MRDACÍ PANU ZNAČKA: „CHCI SI UŽÍT“. No, tak to vidíte jaký konec může mít nevinná hra. A to prosím byli úplně střízlivý. Kdyby měli být podroušeni alkoholem TO BYCHOM SE TEPRV NASMÁLI ! Na závěr se písař inzertní služby omlouvá za hanebný, místy nečitelný rukopis. Rád bych upozornil, že toto dílo je má kroniková prvotina. Ještě jsem za ty léta nesebral tolik odvahy, abych se projevil do análů historie. Literaturu sepsal a sestavil Míra Nigrín letos vedoucí 11.oddílu bažící po GORBIM. 14.8.1989 Všichni jsme byli zblblí Monikou Pušovou (v pruhovaném), která, ač nejmladší, byla životem patrně nejotřelejší (13 let). Zblblý byl i hlavní taťka šmoula Karel, který o Monice, provokující v odvážných bikinách, prohlásil: „Já se na to nemůžu koukat, ona se ještě pohne, a ta buchta jí vyleze!“ xxxxxxxxxxxxxxxx

*

Moc prima byl i její tatínek, kterého po krátké přátelské besedě musela Nona doslova vytlačit svými údy prsními se slovy: „Koukejte vypadnout, my k vám taky nelezeme!“ Byl to dobrý soudruh. autor nebyl při smyslech *nebo JE TO STAREJ PRASÁK

Srdečně J. Vinklář

Bylo u Vás dobře! Děti i Vy dospělí Jste byli „fajn“ Rád se k Vám vrátím! Váš, J. Vinklář 1989

16/VIII.89. Dne 16/8 navštívila LM- ČKD - PTCidlina, kde členové LM předvedli „své umění“. Děti si zastříleli s dětmi, měli besedu a byly spokojené. Velice byla LM přijata a děti měly z besedy hezké vzpomínky. Doufejme, že příští rok se uvidíme. Děkujeme za přijetí ! Velitel LM-ČKD : Členové :

(HRADEC KRÁLOVÉ) Prázdniny utekly jako voda a dětem zbudou jen krásné vzpomínky na pionýrské tábory a pěkné zážitky, napsal Zdeněk Tetřev z Hradce Králové. Jeden z nich, ve kterém se děti rekreovaly, byl v malebném prostředí na turnovsku – PT Cidlina u Železnice. Funkci hlavního vedoucího zastával Karel Zahradník, který s kolektivem pro děti připravil různé, hry, výlety, besedy a koupání. Na táboře nechyběli ani milicionáři z ČKD Hradec Králové, kteří předvedli perfektní přepadovou akci. Děti střílely vzduchovkami do terčů, seznámily se s pěchotními zbraněmi jejich používáním. To bylo něco pro chlapce! Příslušníci ZJ LMz ČKD během prázdnin navštívili deset pionýrských táborů a všude předvedli dobrou práci. Proto zasluhují uznání a dík. Tímto je od dětí předáváme. Soudruzi, na shledanou za rok, a děkujeme.

Bylo nezměrné. Tři basy piva vzaly za své. Jistě se příští rok uvidíte, soudruzi !

Ruprecht Historický šerm SAHARA ROMAN TURBO FETY VLASTA KRTEK IVETA MOZEK 19.8.1989

Praha 20. 6. 1989

Vážený pane Zahradníku !

Děkuji Vám za moc milý dopis a za pozvání na Váš pionýrský tábor. Bohužel Vás musím znovu zklamat, protože právě v té době budu mít jediných 14 dnů dovolené a tu budu trávit s dcerou na naší chalupě. Jsem sice už 3 roky v důchodu, ale přijímám případné nabídky na film nebo televizi a právě letos jsem dostal hezkou roli dědečka v tel. Inscenaci Jízda králů a točí se to celý červenec na Moravě ve Vlčnově. Takže budu rád v srpnu odpočívat doma na chalupě a to s dcerou a pejskem, na co se všichni tři už moc těšíme. Doufám, že pochopíte moji omluvu a nezanevřete proto na mne. Také zdraví už není nejlepší, od loňského podzimu zlobí srdíčko a musím být opatrnější. Přeji Vám a Vašim dětem hezké počasí a mnoho nezapomenutelných zážitků na táboře a doufám, že náš kontakt tímto nekončí !

Upřímně Váš Zdeněk Řehoř

Toto je klasická ukázka podaufíráka, který je mimořádně v obraze

ALE NEJVĚTŠÍ CHUŤ MÁME VEČER

Tito vedoucí vzešli z aufíkáků - vypadají už inteligentně

Přepracování příčinou smrti

Na co myslel Míra celý tábor? Fakt nevím…

№1

PLAYBOY . OF CIDLINA один

Cihlo zubatá, kousni

Toto byli naši největší koně

…děti, a teď o tom, jak mě honila vzteklá svině Nestojí to za moc. Kšefty poklesly, marka taky a štamgasti fuč.

Musím zavolat domů mámě

Prosíme Vás, pane vedoucí, nevíte, kam se to strká? Co koukáte? Neviděli ste nikdy pěknou holku?

Roxaxa, Welcome into Cidlina! We love you

Tentokrát „Expedice Indus ‘89”

Vašek Hrad obdivuje (skrytě) naší Hanku. Tu svoji už zná.

FERNET STOCK

. . . a teď nám můžete vlézt na hrby!

Ať žije soudruh Gottwald! A taky taťka Šmoula.

AD / LT Jsme dva Dva na všechno – Na lásku, na boj, na bolest i na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, Na život i na smrt. Dva. K. Čapek

„Koukám, že zahradník už má zalito!“ Petr Urban

MCMXC

UROZENÁ

ŠLECHTA

Cidlinský král Karel I. Zahradník Královský místodržící Čmolda, pán z Markovic Vrchní dvorní muzikant Matěj z Jičína Královský uzenář Petr Jiránek Obětaví ranhojiči Renata Jiránková Václav Spousta

POKORNÍ Radek Hynek Tomáš Serbousek Petr Kovář Láďa Tykal Marcel Charvát

PODDANÍ Radka Šolcová Nona Brzobohatá Angelika Tykalová Karolína Šormová Martina Vojtíšková Jana Říhová Renata Klusáčková Káča Skořepová

PÁŽATA

Marek Vlastník nauf. Ivana Peřinová Pavlína Dobrá (SEXuelka) Jiří Šubrt (Zoban) Martina Ruczová

Flá kota ( promiň Renčo )

A zase „BUDE FLÁKOTA“

Sexuelka vonná

Výlet do Prachovských skal

Ráno začalo slepičím kdákáním. Šéf nasadil růžové brýle a myslel si, že nám ráno v 6 30 pustí do amplionu ten děsnej střekot toho otravnýho zvířete, že se budeme tlemit s pusou od ucha k uchu. Nevím, jak ostatní, ale já kudy chodila, tudy to bylo zabitý. Takže po naplnění čuníků do prasknutí nám jedničková Bóža s kolektivem napakovala řizouny a ostatní jídlo, s kterým se mimo jiné plácala do 4 hodin ranních, a vykročili sme. Děti od 1.do 5.o ddílu frčely vlakem a ostatní, třeba jako já jsme šlapali pěškobusem. Cesta probíhala hladce. Téměř každý z nás obdržel vysílačku pro spojení, ale ne každý měl tu možnost se domluvit. Takže třeba Čmolda s Matějem soustavně pobíhali od předu do zadu štrúdlu. Až se stala ta zázračná věc a my se s jazykem vyplaženým na vestě dostali k tak dlouho očekávanému čochtanovi. Děti dostaly limonády. No a protože se někteří vedoucí začali zdráhat a projevily se u nich příznaky nemoci zvané „absťák“, museli dostat první pomoc. Takže jsm e si naordinovali známý lék Fernectus Stockis. Očekávaně se zas po roce zjevil Holup s chotí, čímž se dopustil velké chyby, což objasním

později. Asi po půl hodině, když ošetřov ání skončilo jsme se vydali na další, Serebrouskem a jinými, očekávaný úsek. Tento úsek se vyznačuje tím, že i v největším palermu se tu najde několik louží, které slouží ke zmáchání čuníků při n a š í p ř i b l b l é h ř e BOMBARDÉR . Z á v ě r b y l , ž e t o Serebrouskoj vyšlo. No, co bylo potom, to je přece jasný. Důležitý bylo až to, a to v pořadí druhé zastavení, tentokrát na Turistický chatě. A tam začalo být dusično až kořalečno. V první fázi tam byli Nona, já, Holupicovi a Radek. A tam jsm e si potykali s Holupovou peněženkou a mezi námi soudruhy probrali několik významných výročí, které nám naše komunistické zřízení skýtá. Mimo jiné i narození Holupovýho syna, kterého jsm e statečně asi hodinu křtili, abychom potom zjistili, že se mu vlastně před rokem a půl narodila dcera (tedy né syn). Jako poslední byl a oslava MDŽ. Závěr byl takovej, že si příště Holup vybere asi dvě

výplaty dopředu. Nona se z opojení lahodného třináctého pramene začala dokonce smát 3× rychleji , čehož si záhy po našem příchodu všimli i ostatní návš těvníci. Cesta do tábora proběhla poněkud rychleji, a to hned z několika důvodů : 1) děti táhla večeře a já

2) Cestou zpátky jsme zpívali a hráli klobouk a hůl, chleba a sůl a mohorita, dopředu, dozadu, do strany, přísu n 3) nás vedoucí táhla: a) flákota b) vidina oblíbeného, oroseného c) těšina na večírek a dále několik drobností jako postel sprcha a soudruh generální tajemník, který se letos uvolil hlídat náš cidlinský úřad ÚV. 4) radost z bezúrazového návratu (to těšilo hlavně mě) Mimochodem jsem cestou nazpět šla jako první a dostala jsem vysílačku. Prý pro spojení. Až později jsem pochopila, že to byla finta fí, protože jsem se marně pokoušela domáhat se spojit s ostatními. Na závěr výletu můžu dodat jediné: „Děkuji soudruhu Jaromírovi, který to vzal za mě“. No, tak to by bylo z Prachova asi tak všechno. A na úplný závěr mojí ventilace se vážení soudruzi omlouvám případným čtenářům, že mám prázdniny, které se teď právě nachází i ve mně a tudíž jsem se tutově dopustila několika gramatických chyb. Čest práci soudruzi a soudružky. Renča (zdravotnice)

NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK ... Jako každý večer, tak i 9.8. jsme se sešli všichni soudruzi jako jedna velká rodina v naší zasedací místnosti hampejz. Probírali jsme problémy tábora, dětí, ale i vnitropolitickou situaci u nás; v Čechách a na MORAVĚ. Samozřejmě proběhla i dlouho očekávaná

diskuze, která zapříčinila velké vedro a vyschnutí spodních pramenů. Lítal jeden Rohozec za druhým a všem se nějak podezřele začali červenat a svítit očička. Proběhlo i několikráte potěšení mého žlábku mezi pravým a levým pupem, které se ukrývaly pod „mlékem“. Když jsme se dostatečně vyskotačili zalezli jsme do regálů a pokoušeli se naspat několik předcházejících dnů. Ráno jsme samozřejmě v šichni naběhli do hampejzu, abychom zapili tu velkou žížeň po noci, jelikož těžká jsou rána opilcova… Ale jaký byl pro nás šok, když jsme spatřili šéfa, který ve své sympatické ručce svíral flašku. Ale né obyčejnou

flašku, nýbrž flašku s bublinkami – na Moravě sodovku.

Nikdo

netušil,

protože

vidět

šéfa

se

sodovkou to je snad na skončení tábora (spolu s + basy -nedostatek moku - zeleného zlata prázdnými flaškami od vína). Šéf byl samozřejmě celý den rozvrkočen. Ani sám Jarda – zdravotník (mimo jiné správnej kolík od 5 dětí) nevěděl, co má s tímto stavem (druhým) dělat. Tento zážitek zůstane po dlouhá léta zaryt v našich pamětech a bývá častou stranickou otázkou. Jediná

Morava

v Čechách .

Nona

JAK JÁ SE DOSTANU ZPÁTKY NA MORAVU?

Neděle 12. 8. 1990 A je to tady. První neděle v táboře. Za normálních okolností by byl budíček o hodinu později. A samozřejmě bez rozcvičky. Jenže náš soudruh generální tajemník nás vytáhl z postele (naštěstí jen táborovým rozhlasem, n i k o l i o s o b n ě ) u ž v 7 .30 h o d i n . P r o č ? P r o t o ž e o d 9 00 j s m e měli v Železnici domluveno v kině promítání superdrasťáku s hvězdičkou pod krycím názvem MÉĎA BÉĎA. Akce „kino“ se celkem zdařila, jen soudruzi

oddíloví vedoucí neustále rušili trapárno u zv. BOMBA a doslova se váleli po podlaze (parketách). Po obědě a poledním klidu (skutečně klidu, jako vedoucí dne můžu potvrdit) jsme pod náporem šíleného horka zamířili na naše táborové koupaliště. Škoda, že voda je tak nepředstavitelně špinavá. Po znojemské pečeni (večeře) jsme se odebrali pro změnu opět ke koupališti. Tentokrát s igelitkou špekáčků. Po oddílech jsme si rozdělali ohníčky (bez použit í novinového ani jiného papíru) a opékali a opékali… … až se sešeřilo ….. a byla večerka a … Jak už to tak na táboře většinou bývá. Takže soudruhu generální tajemníku, co připravíte na další den?

V RŮZNÝCH PRACOVNÍCH POLOHÁCH

P.S.

V podvečer si příslušníci 5. oddílu zkracovali dlouhou chvíli házením kamenů; nejdříve po sobě stromech a následně po sobě navzájem. A najednou začala téci jednomu táborníkovi z hlavy krev. Po zákroku lékařů a sestřiček na chirurgickém oddělení jičínské nemocnice to bylo zase dobrý. Ale podobnou zábavu pro příště raději nedoporučuji. V Cidlině dne 13.8.1990 ve 4.17 hodin zapsala Marta Vojtíšková

Z NÁSTĚNKY V HAMPEJZU

Na rozhraní dnů 13. a 14. 8. Léta Páně 1990

Po nadlidském úsilí dostat děti do postele nebo aspoň do chatek držím v ruce něčí pero a snažím se obohatit tuhle hromadu papíru aspoň o pár řádek. A jelikož nemám básnické střevo, musím napsat skutečnosti takové jaké jsou. Po obvyklé flákotě jsem si dala jednoho „chodí kolem tábora, pořád blbě dokola“. Když jsem po dvou nebo třech kolečkách zamířila do Hampejzu (mimochodem moje trasa byla stále stejná, takže se děti ráno ptaly, proč tu jezdil buldozer) nadýchat se čerstvého cigaretového kouře, zbyli tam jen skalňáci (nejsilnější jedinci, kteří si udržují stálou hladinu alkoholu (OH – skupiny) v krvi. Jen tak pro zajímavost: šéf odešel spát mezi prvními. Zhruba ve 2 hodiny po půlnoci zde zbyli Mára, Milouš, Iva a já. Netrv alo dlouho a Mára s Miloušem zařezávali takovým způsobem, že pár vedoucích začlo vylézat z chatek v domnění, že se blíží zemětřesení. Radši jsem vylezla z Hampejzu a šla zkontrolovat, zda některé z dětí v tuto noční (vlastně ranní) hodinu nedrží tak jako j á v ruce pero a nepíší třeba dopis. Najednou se mi zdálo, že slyším nějaké hlasy. Ano právě v těch dveřích napravo na konci chodby. Rychle k nim pospíchám a ještě přitom stihnu spadnout na schodech, kopnout do prázdné lahve od limonády a praštit se o lavič ku do hlavy. Máte pravdu, lavička je přece jenom trochu níž než má hlava, když jsem ve své obvyklé (nebo vzhle -

dem ke svému obvyklému stavu neobvyklé) poloze. Ale plazíte-li se po čtyřech, není nic těžkého zkusit tvrdost lavičky. Jen na doplnění: Hledala jsem sirky. No tak tedy opravdu se mi zdá, že za dveřmi slyším hrubé mužské hlasy. Aby tam tak někdo byl!!! Rozbíhám se, beru prudce za kliku a …narážím do zdi. Ocitám se totiž na záchodě a ony „mužské hlasy“ bylo jenom splachovadlo, které příšerně vrzalo. Vracím se do Hampejzu. Tak zatím sladkou dobrou noc! Fotbalistka Renata P.S. Vzkaz pro ŠÉFA:

Šéfe, Matěj ti rozbil skliečko (u baterky) A já žárovku. Oba dva jsme honili hmyz.

Je lepší být bohatý nežli být chudý a to z finančních důvodů

CO DODAT

?

...... MŮŽU TAKY NĚCO ŘÍCT ??? TAK JO. TAK TEDY POSLOUCHEJTE. CHTĚLA BYCH ZE SVÉ PONÍŽENÉ POZICE VEDOUCÍHO – PRVOROČÁKA DOPLNIT VYPRÁVĚNÍ ZKUŠENÉ PLAYERKY RENČI O VÝLETU DO PRACHOVSKÝCH SKAL. VŠIMNU SI SPORTOVNÍ ČÁSTI AKCE. ZE ZÁKLADNÍHO TÁBORA JSME VYRAZILI POD VEDENÍM SOUDRUHA PLUKOVNÍKA MATĚJKY VYZBROJENI VYSÍLAČKAMI K JINOLICKÝM RYBNÍKŮM. PRVNÍ VÝŠKOVÝ TÁBOR EXPEDICE PRACHOV 90’ BYL NAPLÁNOVÁN VE ZNÁMÉM VYSOKOHORSKÉM STŘEDISKU „U ČOCHTANA“. PŘI ZAJÍMAVÉ CESTĚ PO ASFALTCE NÁM VYSÍLAČKY HOJNĚ VYPOMOHLY, MOHLI JSME SI SDĚLOVAT I NA DÁLKU NĚKOLIKA METRŮ TO, ŽE FANTASTICKY ČOUDÍ UDÍRNA (= BUDE FLÁKOTA ! ) NEBO POKLÁDAT SVÉ PŘÁTELE ROZTROUŠENÉ VE STRŮDLU NA BOMBARĎÁKA. ČLOVĚK ANI NEMUSEL ŘVÁT A I ČMOLDA V PŘEDU PADAL NA ČUNÍKA. NĚKTEŘÍ ZÍSKALI POSLÉZE TAKOVÝ TIK, ŽE JAKMILE ZAČAL JEDEN VYTAHOVAT ANTÉNU U VYSÍLAČKY, OSTATNÍ SE KLIDILI Z MOKRÉ A ŠPINAVÉ SILNICE DO TRAVNATÝCH POROSTŮ KOLEM, TAKŽE POCHOD PŘIPOMÍNAL SPÍŠE VOJENSKÉ CVIČENÍ. SOUDRUH GENERÁLNÍ TAJEMNÍK NÁS DO POSLEDNÍHO OKAMŽIKU I IDEOLOGICKY VEDL VYSÍLAČKOU Z HAMPEJZU („VŠÍMEJTE SI BLBCI DĚTÍ A NE NĚJAKÝCH PTÁKOVIN!“). PRVNÍM VÝŠKOVÝM TÁBOREM JSME PROŠLI BEZE ZTRÁT – POUZE S.PLUKOVNÍK SE PO FERNETOVÉ VÁNICI KDESI ZAPOMNĚL, ALE HANDICAP BRZY DOHNAL A PŘEDEHNAL (STÁNKY U ČESKÉHO RaJe – pivo !) ZDE UŽ PŘESTÁVALA LEGRACE, PŘICHÁZEL NEJTĚŽŠÍ ÚSEK VÝSTUPU. PROJÍT SKALAMI ZVLÁDLI VŠICHNI, LEČ DOBÝT VRCHOL SE PODAŘILO JEN NEJSILNĚJŠÍM A NEJODVÁŽNĚJŠÍM SOUDRUHŮM. POMINEME-LI DĚTI, KTERÉ JEŠTĚ DISPONUJÍ MRŠTNOSTÍ A ODVAHOU, DO VRCHOLOVÉHO DRUŽSTVA SE SRDNATĚ ZAŘADILI s. ČMOLÍK, s. SEREBROUSEK, s. plk. MATĚJKA, s. KOVÁŘ aj. TO, JAK SE VYPOŘÁDALI S PŘEVÝŠENÍM A NEDOSTATKEM KYSLÍKU + ALKOHOLU, DOKLÁDAJÍ DOCHOVANÉ SNÍMKY. VŠICHNI BORCI NEOHROŽENĚ STOUPALI K VRCHOLU, JAKOBY JIM TO BYLO DÁNO STRANICKÝM ÚKOLEM. BEZDĚKY PŘITOM KOULELI OČIMA, POTILI SE NA ZADKU, DÁVALI SI NOHY DO NEPŘIROZENÝCH POLOH A OBŠŤASTŇOVALI SVÉ OKOLÍ NESOUVISLÝMI VÝKŘIKY NESPOKOJENOSTI. TY, KTEŘÍ NEMĚLI DOST ODVAHY (NEBO PROMILE), POVZBUZOVAL s. PLUKOVNÍK VÝKŘIKY: „NEBOJTE SE, KDYŽ NA TO PŘIJDE, STRANA VÁS PODRŽÍ !“ SOUDRUZI SE POTÉ ODEBRALI NA TUR. CHATU NA MATONIHO KYSELKU A ZPĚT DO 2. VÝŠKOVÉHO TÁBORA. RADOSTNÉ BYLO SETKÁNÍ SE ZBYTKEM EXPEDICE, KTERÁ SICE NEDOBYLA VRCHOLU, MĚLA VŠAK SPOUSTU JINÝCH NEZAPOMENUTELNÝCH ZÁŽITKŮ ( VIĎ, NONO A RENČO ! ) SOUDRUH SERBOUSEK PROVEDL PŘI CESTĚ ZPĚT HUSARSKÝ KOUSEK. ODSKOČIL SI DO LESA, PŘITOM MĚL ZAPNUTOU VYSÍLAČKU A NÁHLE PŘILETĚLA BOMBA. A TAK STIHL TENTO SOUDRUH NAJEDNOU NEJEN SRÁT A BROUSIT, ALE JEŠTĚ MOČIT, VYSÍLAT A PADAT ! BYL TO DOBRÝ SOUDRUH. VÍCE TAKOVÝCH SCHOPNÝCH ! zapsala Jana Harrachov

22.8.’90

ZASE

JE

TU KONEC ...

Možná můj příspěvek nebude zdaleka posledním, ale přesto píšu na konci tábora. Tyto poslední dny už nejsou tolik organizovány, jako ty předcházející. V poledne jsme se sešli do hampejzu, kde se konala naše poslední porada. Řešily se tu vesměs organizační věci zítřejšího odjezdu. Jak, kdy, v kolik se co bude dít. Když se přiblížil konec porady šéf zvážněl. Chtěl nám všem poděkovat za práci, vyjádřit své pocity a nakonec říct to, co všechny ranilo. Je pravda, že pár jedinců o tom vědělo, ale nikdo si to nechtěl připustit. Nevěděl, jak má začít, ale nakonec začal: „Byli jste fajn a bude se mi po Vás stýskat“. Všichni rázem ztuhli. Já a Renča zdravotnice jsme začali svůj krokodýlí pláč a šéf už nemohl. Oznámil nám, že letos byl jeho tábor pod jeho vedením posledním. Po té co pronesl jěště několik bolestivých vět se začal loučit se svojí velkou rodinou. Byl to Čmolda, Matěj, p. Lidická aj., kterým se po s tisknutí ruky objevily slzy, které se kutálely po tvářích.

Nevím, jak bych to řekla, tak to raději píšu, protože bych asi nepřestala brečet. „Šéfe, díky! Seš perfektní chlap, bylo s Tebou fajn a nikdy na Tebe nezapomenu!“ Chc u, abys věděl, že i když tu nebudeš, v myšlenkách a vzpomínkách budeš s námi. Vždycky, když přijedeš budeš vítaný host. P.S. Ještě jedna věc. Nejhorší bude zítřejší ráno 23.8., kdy se rozjedem do svých domovů. Odjedou děti – vedoucí a opět tu bude pláč. Bude mi po Vás děcka s mutno. Ale snad to skousnu. Nejhorší bude cesta na mou rodnou Moravu, na kterou letos jedu sama. Bez dětí, vedoucích ... V mysli budu mít šéfa – taťku Karla, Máťu, R e n č u , R a d k u , R a d k a ( v š a k t y v í š – HOLKY TĚŽŠÍ TO MAJ) , a l e i n a t y o s t a t n í . B u d e t o h r o z n á c e s t a , a l e a ť ž i j e CIDLINA ’91 Ahoj „sousedi“ Nona

SOBOTA 20.ŘÍJNA 90 „POD ZÁMEČKEM“ Já su Nona z Moravy, mám všecky moc ráda. Kv ů li tomu jsem p ř ijela o den d ř ív a pa ř ila jsem rozvrko č en ě z Radkou a Ková ř em. P.S. Flákota byla tvrdá! Nona

z Moravy

Č au 18

00

NONA ŘEKLA JIRÁNKOVI „DI DO PRDELE“!

Mám rád Rohozec; Petry; ale nejradči mám Vás ! Jiránek Petr Hynek přijel a aniž by se přivítal, sežral flákotu a je málo rozvrkočenej. ( J á z a t í m t a k y , t a k r a dš i p o p a ř í m a vykecám se později) R.J.

JSTE VŠICHNI MOC FAJN ! Ahoj Vašek

Jako fotbalistka jsem měla možnost poznat mnoho (spoustu) kolektivů a bylo mi všude docela dobře, ale s vámi je mi prostě FAJN !

Renata K.

20.11 hod VODEČKY SE NAPILA PSACÍ SLINU CHYTILA

Renča

pokračuji :

POD ZÁMEČKEM V SALONKU V SOBOTU AŽ NA SKLONKU SEŠLI JSME SE ZA STŘÍZLIVA MATĚJ SKLIEČKA ZASE ZPÍVÁ ŠÉF SI NĚCO VYMÝŠLÍ, KDOVÍ CO ZAZ ZAMÝŠLÍ NA NÁS VŠECHNY OČKEM ČUMÍ JAK MAJ’ VŠICHNI VELKÝ ČUNÍK Z ČEHO, ŽE VŠICHNI MÁME (?) JEŠTĚ, ŽE SE DOBŘE ZNÁME Z CIDLINEČKY Z ŽELEZNICE KLOPÍME PÍVO BEZ SKLENICE SLZÍME A ŘVEME SMÍCHEM OZŘÁVÁME SE TA PÍVEM. TĚŠÍME SE ZASE ZA ROK VŠICHNI NA TO MÁME NÁROK. CIDLINA JE ŽIVOT NÁŠ AŤ VÁS VIDÍM ZA ROK ZAS.

Mám vás všechny ráda Renča (zdravotnice)

Renča je stejně fajn, Stavte se u ní na domácí marmeládě. Jste boží děcka z Východních Čech Díky za prachy. Nona z Moravy.

PO PĚTI LETECH

Říkají mi Kolláč. Na některé věci mám odlišný názor než ostatní lidé a tak zasadně své názory nezděluji na papír. Co není napsáno není dokázano, a taky papír snese vše a já nechci papíru ublížit

Kolláč

ŘÍKÁ SE, ŽE KAŽDÝ DEN BY SI ČLOVĚK MĚL PŘEČÍST NĚJAKÉ MOUDRO, NEBO NĚCO, CO HO OBOHATÍ (DUŠEVNĚ). DNES JSEM SI TADY U VÁS V HK. KOUPILA KNÍŽKU A PŘEČETLA SI, ŽE: „LÁSKA JE JAK LÉČIVÁ BYLINA; SLABÉMU NEUBLÍŽÍ, ALE SILNÉHO NEVYLÉČÍ“, A TAK PROSÍM, MĚJME SE RÁDI, SCHÁZEJME SE A POTŘEBUJME SE. A AŤ TA NAŠE SETKÁNÍ NEMAJÍ TAK MELANCHOLICKÝ RÁZ, JAKO TO DNEŠNÍ, PODZIMNÍ. I KDYŽ, MATĚJ ŘÍKÁ – „NOSTALGICKÝ DNY JSOU V NÁS....“ – A MÁ PRAVDU. BOHUŽEL. AHOJ ZA MĚSÍC! Jana Harrachov.

Č í st něj aké mo u dro n eb u du, to r a dši př ijdu n a sr a z. Matě j m á vždy c ky pr a vdu , proto se př í ště sej dem e v Ji čín ě. Kon ečn ě n ěj aké o bo hac en í n ašic h srazů (J ič ín je moc pěkn ý) spo rt. asistent n a u f. Mar ek

Zelená je Louka vůkol voní vřes Spousta na to kouká kam by vejce snes Pod Zámečkem

20.10.90 Marcel

U

vody

V Hradci Hrálové 20.10.1990

Vážení přátelé

!

Jelikož se mi stalo ctí dostati do rukou tuto naší i vaší kroniku, tak toho s radostí využívám. Jsem moc rád, že jsem se seznámil s tak dobrým kolektivem vedeným samotným šéfem Karlem Zahradníkem. Jsem rád že znám i mám nové kamarády a kamarádky. Nikdy jsem nevěřil tomu, že se takto s Vámi spolčím, a nakonec nevěřím tomu, že bych se s Vámi nespolčil. A proto se všechni držme hesla; Život máme takový, jaký si ho uděláme

!

Jsem z Náchodska ale mám všechny moc rád i když jsou třeba z Moravy To vše píše Váš nový spolutáborák Petr Jiránek !

Vážení přátelé – ano Já jsem Petr z Jičína, Karel je hrozný hovado, ale já ho mám moc rád, protože na věkový rozdíl, jaký je mezi námi, se dokáže snížit k nám, mladým, čímž je také mladý! Už jsem řek. Mám ho rád. Už 8 let. Fakt ! Petr z Jičína

Čím déle Tě znám tím více Tě mám rád. T o m áš S e r b o u s e k .

Ky tli ce 11. 8.90

V á že ný a m ilý pane Z a hradn í ku ! S rde čně V á s po zdr a vuj i z do vol ené . Kte rou trávím na c hal u pě se svou dce rou a pej skem. Z ítra konč íme , al e j á je ště př í ští tý den po je du n azpět se svou ma nže l ko u pro to že se m u síme stř í da t u babič ky , kte r á s n ám i žije v Pr a ze. T eď o n i bu de zas pe čo vat dce r a. Man že l ka o dm í tá se mn ou ce sto vat do Že le zn ice , po tře bu je si ta ké o dpoč ino u t. Pro to se mu sím zno vu om lu vi t a ač j sem se sku teč ně tě šil po dí va t se n a V á š táb or , nemo hu z těc hto dů vodů se s Vá mi a s dě tmi o sob ně po zn a t. By l j sem 10 le t ska u tem za 1. re bu b li ky a ab solvo val j sem n ě ko li k ska u tský c h tá b or ů a m ám n a ně ne zapome nu te ln é vzpom ín ky, proto j sem c htě l vi dě t a po znat živo t V aší o sa dy . S ic e se ži vo t kr á tí, a le sn ad je ště n e kon čí; jak se říká: D á - li pán b iče k, u vi dím e pří ští r o k. Přej i V ám a dě tem krá sné po ča sí a je ště j e dno u byc h V ám c htě l podě ko va t za mo c m il é V a še po zván í. Ve lic e si to ho váží m. U přím ně Vá š

Poslední taneček

a sbohem a šáteček

V Božicích dne 16.8.1989

Soudruhu vedoucí, píši Vám, abych Vám srdečně poděkovala za to, že můj syn i v pionýrském táboře Vaší zásluhou oslavil pěkně své 13. narozeniny. Když jsem při podávání přihlášky do PT zjistila, že termín je v době, kdy má mít narozeniny, tak jsem si chtěla syna nechat doma. Ale nakonec jsme narozeniny oslavili předem a teď jsem ráda, že jel, a že se dostal mezi tak pozorné lidi. Jirkovi se v táboře líbí, píše, že má dobrého vedoucího a také mi napsal o Vašem blahopřání. Ještě jednou Vám děkuji A. Dvořáková

Končí poslední stránka kroniky. Deset let uběhlo jako voda a zůstala jen hromada vzpomínek ukrytých do dvou červených knih. Obracím stránky, abych si připomněl ty desítky tváří a stovky krásných zážitků. Díky vám všem, přátelé. Bylo to s vámi vždycky fajn. Vás ještě čeká mnoho různých dobrodružství. Příjemných i méně příjemných. Bylo by ale prima, kdyby vzpomínka na tábor byla pro vás celý život něžným pohlazením, závanem s vůní jehličí, vody a slunce a někde v koutku, téměř zapomenutý na vás juknul ten pověstný Rohozec a Marsky. Každoročně jsem poslední večer obcházel tábor a tiše se loučil s místy, která jsem měl rád. Tento rok jsem pro slzy neviděl na cestu. Loučení bývá vždycky těžké. Snad proto muselo na závěr kroniky přijít toto moje vyznání. Kraji, který

jsem miloval a cítil se v něm jako doma, vyznání vám všem, moji milí, kteří jste mě tímto krajem po deset let provázeli. Ještě naposledy

Konec kroniky LPT Cidlina, která zachycuje udál osti III. běhů Karla Zahradníka z let 1981 až 1990.

S laskavým svolením Velkého šéfa Karla Zahradníka citlivě, autenticky i s hrubými pravopisnými chybami přepsal nadaufírák, oddílový vedoucí a sporťák Petr Matějka z Jičína © 2012