KRONIKA LPT Cidlina 1987
LPT ROK CIDLINA 6. – 23. Srpen 1987 III. turnus aneb >>>
VELIKÉ DRAMA
o osmnácti dějstvích Osoby a obsazení: 1. oddíl 2. oddíl 3. oddíl 4. oddíl 5. oddíl 6. oddíl 7. oddíl 8. oddíl 9. oddíl 10. oddíl 11. oddíl 12. oddíl 13. oddíl
Draha Brzobohatá Renata Šubrtová Lenka Dušičková Šárka Koritenská Mirek Nygrín Tomáš Serbousek Pavel Marvan Pavlína Bartůšková Petr Kollátor Renata Kozubová Petr Kovář Lenka Velechovská Petr Matějka alias Zdena Trávničková
Pomocní asistenti ve stavu podaufíráckém (změna vyhražena): 1. oddíl 2. oddíl 3. oddíl 4. oddíl 13. oddíl
pdauf. " " " "
Bořivoj Příhoda Radka Šolcová David Skořepa Nona Brzobohatá Daniel Hudeček
The Pendel Bezprizor: Ladislav Smolík
Ochránci naší (a své) zdravotní schránky: Ivana Vařečková & František Janeček Sportovní holup: Petr Jahelka Asistent režie: Jaroslava Bartůšková Režie, scénář, dramaturg a taťka: Karel Zahradník
6.8. Dějství č.1 Klid před bouří se vytrácí Na tento den byl stanoven budíček na 7,30 hod. Ukázalo se, ţe tento záměr šéfa Karla nebyl u všech lidí zcela dobře pochopen. Kdyţ krátce před 9. hodinou přišli na snídani podaufíráci a někteří vedoucí, řekl jsem si, ţe malý mozek, který pracuje a řídí nervové pochody podaufíráků, v některých chvílích skutečně nestíhá. Velice brzy přijel autobus a s dětmi z Jičína. Blesková práce z naší strany byla dobrou vizitou našeho tábora. A začalo obvyklé zmatkování, tápání ve tmě, zkrátka přebírání a ubytovávání dětí. Jelikoţ se čekalo na dva autobusy ze Znojemska, trávilo se odpoledne různými, často nesmyslnými hrami. Příklad jeden za všechny: hra s pracovním názvem „Král do boje táh’“ připomínala svou brutalitou spíše snahu o sníţení nadměrného počtu táborníků na optimum; jen kdyţ s tím zaplácneme co nejvíce času. Děti ze Znojma přijely aţ po večeři a tím celý kolotoč začal znova. Nutno podotknout, ţe vedoucí, kteří s nimi jeli jako dozor odvedli kus práce. O děti se však po příjezdu starali pouze 3 vedoucí. Nebylo to málo? Tímto momentem pro zmizela idylka sladkého nicnedělání a já si povzdechl: Klid před bouří se vytrácí.
Petr z Jičína
8.8. Dějství č.2 Veliké theatrum
I.
Velký šéf svolil, a tak Holup nakoupil pro toto dějství potřebné rekvizity. Byla sobota a jako hosté se této premiéry zúčastnili i Emil a Medvěd. Scénář nebyl zcela jasný, a tak uţ od večeře mnoho vedoucích improvizovalo. Děti měli diskotéku. Konečně se vedoucím podařilo je trošku dostat do nálady, stejně ale nedo sáhli takového vzrušení jako vedoucí, kteří hopsali, tancovali, pohupovali se a tlesk ali opravdu statečně. Mnozí byli moţná uţ teď pod vlivem drog mládeţ i nepřístupných. Musím ale z vlastní zkušenosti přiznat, ţe i děti o věcech jim zakázaných dost věděli, protoţe nejstarší holky a kluci bez ostychu zavedli na parket tanec tvářička na tvářičku. Poznámka : pro Emila opět píseň Live is Life Konečně se nám podařilo dokopat děti do postýlek, konečně se nám podařilo dokopat sebe do klubovny, konečně jsme se dočkali vedení. Musím ovšem přiznat, ţe se klid před bouří nevytratil, jak psal Petr z Jičína, u stolu v klubovně ten klid znovu byl. Naštěstí jen chvíli, protoţe se začalo písní Kdo si se v lednu narodil. Takţe mezi stoly opět projíţděl vláček Druţby, klasická sirka dostala pomocnici Flašku a dívky se v šeru přestaly červenat. Díky, Petře z Jičína, ţe umíš hrát na kytaru!
PŘIŠLY I TĚŽKÉ CHVÍLE. I KDYŽ TO ZPOČÁTKU TAK NEVYPADALO, MĚL NAKONEC KOLLÁČ PROBLÉMY TO NAJÍT.
II.
Stav v klubovně se nakonec dal nazvat příliv a odliv. Vedoucích. Nedalo se ani zvolat: „Neplivejte pod stůl, jsou tam naši kamarádi“, protoţe se kamsi odpotáceli. Ale přesto jsme se jakţ takţ seznámili, takţe „seznamovací večírek“ splnil svůj účel. Jen taťkovi naskočila na čele vráska. Musí nás chodit po večerce kontrolovat. Nezapomeň se podívat i do skříní, my se tam jako děti schovávali. Lenka z Jičína
13.8. Dějství č.3 Vydařené odpoledne s modeláři
I.
Dnešního dne odpoledne se stalo něco zcela neočekávaného: navštívili nás modeláři z Chlumce, coţ způsobilo velkou lítost v duších větších dětí které jiţ stály, celé dychtivé, na startu postřehového závodu M 2 . Přišli jsme dolů k bazénu. Zde se valná většina dětí vrhla k bazénu a začala lovit čolky. Teprve po velkém úsilí všech vedoucích a jejich následném úplném ochraptění se konečně podařilo dostat děti na hřiště. Zde však ţádní modeláři nebyli. Teprve za chvíli děti uslyšely vrčení a posléze spatřili cosi poletovat nad loučkou nedaleko bazénu. Po kratičké chvíli – ústy dětí: „Hezký a dolítal!“ Letadlo se totiţ zřítilo a trvalo asi půl hodiny, neţ vzlétlo další. Situace se opakovala asi ještě třikrát. Pomlky děti vyplňovaly nejrůznější činností: hra na čísla, rvanice kaţdý s kaţdým, honěná, pomlouvání vedoucích a konečně i vrhání
otevřených kudliček. V těchto chvílích se skvěle blýskli vedoucí, kteří seděli ve třech skupinách a jeden dokonce našel i prostor na opalování. Ostatní ţasli. Situace se poněkud upravila po návratu do tábora, kde se konala s modeláři beseda. Tato měla opravdový úspěch, protoţe děti povídání zajímalo a padaly i velice kuriózní otázky – např.: „Je moţné, aby to letadlo vyletělo aţ do mraků?“ Je tedy moţné nakonec prohlásit „Konec dobrý, všechno dobré“??? … jsem Nádraţí
„ Vyděšený T.I. “
II.
Dějství
č.4
( předehrávané před dějstvím č.3 dne 12. 8. 1987 )
Uprostřed příprav na návštěvu tábora z Bradlecké Lhoty tito nečekaně přijeli. Můj údiv nad tím, ţe jmenovaní zaměstnávají tolik aufíráků vystřídalo posléze zděšení nad tím, ţe takoví pořezové budou hrát proti našim klukům fotbal. Neţ naše dívčí druţstvo ve vybíjené ukončilo převlékání do reprezentačních dresů a kosmetické úpravy, které měly zamaskovat špatnou fyzickou kondici některých jedinců (kyň) a neţ byly v jednotlivých týmech rozděleny fce jako trenér, masér a doktor; dal sport. HOLUP svolat všechny oddíly od 5. nahoru na fandění. Potom se konalo slavnostní přivítání typicky českým chlebem na tácku (se solí) a pivem ve dţbánu. Tento nápoj byl však pro vedení z Bradla tak nezvyklý ţe uvedený dţbánek pili tři kusy vedoucích přesně 4:52:25“ coţ není zrovna světový výkon. Jestliţe připočteme podporu publika které jim skandovalo DO DNA DO DNA! (a přesto celá akce trvala tak dlouho), je třeba se zamyslet na ţaludeční kapacitou uvedených osob. Pak uţ začalo konečně vlastní utkání, které přineslo v bouřlivém prostředí Cidlinského písečného kotle zajímavou vybíjenou s mnoha peknými sportovními momenty. Naše druţstvo s přehledem zvítězilo, díky své spolehlivé hře a také díky jednomu nejmenovanému podaufírákovi, který vhodně volenými výkřiky deptal psychiku hostujících hráček. Druhé utkání bohuţel mělo pro nás velmi špatný začátek, protoţe onen nejmenovaný dobrodinec byl v tuto chvíli mimo hrací plochu (šel se převlíct). Jakmile však přišel a nastoupila naše kapitánka ILONA
hned se začalo dařit,a Bradlečtí tak tak ţe zachránili hubenou výhru. Po jejich provokativním hoblovi vylétla nad hlavy našich ţenstev i ILONA, která byla nejlepší a nejhezčí hráčkou na hřišti. Potom se vše přesunulo na hřiště „U koupaliště“ s velmi členitým povrchem. Tento terén měl být pastí na hosty, avšak v jejich řadách urputně bojovali tři bijci o hlavu větší neţ výškový průměr našeho druţstva. Svým výkonem po celkem vyrovnané půli strhli v poločase vítězství na svou stranu. Autor se domnívá, ţe to bylo způsobeno také vhodněji volenou masáţí hostujícího týmu (masáţní roztok ALPA) který navíc provedl jak vnější tak vnitřní masáţ. Výsledek 1:3 byl však také zčásti způsoben nezodpovědným výkonem obou rozhodčích (hlavní KOLÁČ, čára sport. HOLUP) kteří nejenţe neodpískali penaltu proti hostům, ale dokonce pískali všechny naše fauly a uznali hostům všechny góly! Je myslím nemístné, aby se podobné případy stávaly častěji a proto navrhuji příště postupovat při volbě rozhodčího náročněji a opatrněji. Pokud by někdo sám chtěl pískat mezistátní utkání, nechť předloţí kolkovanou ţádost! Zapsal pdauf. Dan
HUJERRDIAGRAM
2. táborová válka s breberuškami Další dva dny proběhly ve znamení tuhého boje s domněle filtrem vyhubenými veškami. Nutno podotknout, ţe tentokrát byl boj mnohem urputnější neţ poprvé, postiţených přibylo a mršky zaúřadovaly i mezi zděšenými vedoucími. Některé děti se rozplakaly (zatím se neví, zda lítostí či pohledem na zběsilého zdravotníka se sprejem v zubech), některé halasně vykřikovaly: „To uţ mám letos potřetí!“ a těšili se mezi svými spoluchovanci obdivu a úctě, některé se trpělivě s neutrálním výrazem oddaly očišťovací proceduře. Shodly se jenom v tom, ţe „ta vodička hrozně smrdí“. Dokonce se podařilo izolovat dva ţivé vší exempláře, takţe zdravotníci mohli poprvé směle pohlédnout nepříteli přímo do očí. Mnohem zajímavěji proběhl druhý filtr u vedoucích. Jejich výraz dokonale vyjádřil básník verši: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci ţal“. Nervozita narůstala úměrně délce prohlídky. Začaly se třást kolena, sem tam i nervy zacukaly, z děsem znetvořených úst se draly vzdechy jako: „Jestli je mám, tak to nepřeţiju“, „Proboha ne, řekni, ţe to není pravda“ a podobně. Všichni se začali pokradmu drbat za ušima, aţ jim od nehtů odletovaly jiskry. Tehdy poprvé mohli zdravotníci vychutnat výjimečnost svého postavení, na chvíli se stát polobohy. Vedoucí doslova viseli na jejich ústech, ze kterých měl vyjít konečný ortel. Chvilka zahrané nejistoty zvyšovala puls nad hranici výkonnosti srdce a nebezpečně uvolňovala vyprazdňovací svěrače. Dokonce se objevily i návrhy, na finanční odměnu a eroticky podbarvené prosby, aby zdravotníci zkusili přehlédnout
nějakou tu hnidu. Postiţení se s realitou vyrovnávali různě – agresivitou, silnou černou kávou apod. Jejich stav nakonec shodně sklouzl do apatie, ve které byli za příšerného puchu odvšiveni. Takřka vzápětí, probráni tou hnojovinou z letargie, na sebe začali zběsile lít litry šampónů, zatímco jejich citově blízcí pozvolna překonávali první nával odporu a postupně odkládali dvoumetrové chlorované tyče. A tak vlastně Diffusil-H prověřil sílu jejich lásky a duševní rovnováhu. Lze tedy na všem špatném najít i kousek dobrého. Jenom zdravotníci teď s hrůzou očekávají chvíli, kdy nenáviděný nepřítel znovu vyjukne zpoza dětského ucha a podnikne novou invazi, tentokrát jiţ zdaleka ne bez vyhlídek, protoţe lidé se sbliţují a Diffusil dochází. Proto končíme s plamennou výzvou: Všivému nepříteli zmar, táborovým láskám zdar, s Diffusilem za hranice všedních dnů . zdravotníci : František Ivana
Dějství
č.6
Noční hra , aneb Nejhorší smrt je z vyděšení Navečer se rozhodlo, ţe se provede noční hra pro dva nejstarší oddíly. Jako všechno zde, i toto se změnilo jak počasí. Noční hra byla uspořádána pro 9. + 10. oddíl. Děti neměly o ničem vědět. Poslali jsme je spát jako normálně. Při probuzení se někteří jedinci tvářili nerudně, na druhou stranu někteří na to čekali. Svědectví oddílového vedoucího: „Kluci, já si jdu pro baterku!“ – pionýr „Kam jdeš?“ – oddílový vedoucí „Zapomněl jsem si pionýrský šátek!“ – pionýr V táboře panovalo všeobecné veselí, které později vystřídalo mírné napětí. U dětí vládla dobrá nálada jen do té doby, neţ překročily hranice tábora. Pět minut po odchodu této skupiny vyrazili i vedoucí, kteří měli za úkol rozmístit po trati čísla a svíčky. U vedoucích bylo vidět touţebné očekávání chvil, kdy budou moct dětem znepříjemnit návrat do tábora. Všichni měli zjevný zájem o to, aby se děti co nejvíc bály. S tímto úmyslem zalézali do houštin a koutů neprůhledného lesa. První vyráţel 10. oddíl. Lesem se rozneslo první vřeštění a ječení. Děvčata šla po dvojicích a jejich úkolem bylo sečíst čísla na trati. Nevěděly, co je čeká. Z lesa se ozývaly hlasy zvířat a různé zvuky. Mistrně strašil Petr z Jičína a náš táborový felčar č. 2 Franta. Po zhlédnutí těchto dvou příšerek šli všichni do kolen. Pravdou však zůstává,
ţe se našla i taková děvčata, která si zazpívala píseň „Beskyde, Beskyde“a v objetí došla do tábora. V tuto chvíli uţ se potulovalo pár chlapců z 9. oddílu. Kdesi se našel i pár, který to bral od svíčky ke svíčce cesta necesta. Dokázal se s vrozenou rutinou vypořádat i s jedinou kaluţí, která se jim připletla do cesty. Člověk ţasl, jak se dá zabloudit v kaluţi i pětkrát pět metrů. Někteří bázlivci volali do lesa „Soudruhu, vy jste ale nenápadnej!“a nevěděli, ţe jim sedí metr za zády. V tu chvíli jim poklepat na rameno stalo by se něco úděsného. Něco by z nich vypadlo. Ţádný slovo by to však nebylo. Korunu tomu všemu dala poslední dvojice, která čekala na vedoucí, aby je mohla postrašit. Heslo této dvojice znělo: „Nejhorší smrt je z vyděšení!“. Po projití poslední dvojice začali z lesa vycházet i vedoucí. Plni dojmů a záţitků se vrátili do tábora s úsměvem na rtech. Dá se konstatovat, ţe u dívek noční hra svůj účel splnila. U chlapců tomu uţ tak docela nebylo. Myslím si však, ţe jako akce to dopadlo dobře. Kolláč Kolláč
18.8.1987
DĚJSTVÍ
7
NÁVŠTĚVA JIČÍNA ANEB ÚTOK MRŇOUSŮ NA MĚSTO. Den, kdy měly naše první 4 nejmenší oddíly vyrazit do slibovaného Jičína konečně nastal. Všechno probíhalo celkem v pohodě, aţ na pár maličkostí, o kterých se posléze zmíním. Na nádraţí jsme vyrazili před 11 00 hod, načeţ jsme asi v polovině cesty zjistili, ţe jestli nepohneme kostrou, uvidíme z vlaku pouze odrazky. Na nádraţí v Jičíně jsme dorazili celí a kupodivu všichni. Naše další pouť vedla přes celé náměstí aţ za bránu, kde byla první přestávka. Ihned po přestávce vzaly všechny děti útokem obchody a památky. Všichni společně jsme vystoupili na věţ. Nahoru to šlo krásně, horší to bylo zpátky. Někteří hošové se totiţ rozhodli udělat si nahoře tábořiště a přenocovat. Posléze jsem jim to zdárně rozmluvila. Sestoupili jsme o pár schodů níţe, abychom se podívali na výstavu obrázků Radka Pilaře. Mrňata se rozhodla jako jeden muţ, ţe loutkám trochu pozmění fasádu. Nastalo velké zkoušení a hejbání rukama a nohama loutek. V duchu jsme si říkali, ţe kdyby ty loutky uměly mluvit, asi by nám pěkně opestřily slovník.
Asi po půl hodině se nám podařilo dostat děti ven. Další část výletu se odehrávala před hospodou, kde jsme znovu napojili naše ratolesti (pytel komárů). Nato jedna z vedoucích zavelela „SMĚR KAŠNA“. Posléze se valná většina dítek vrhla ke kašně s tím, ţe se bude koupat. Toto se nám jim podařilo zavčas rozmluvit a napomáhala nám k tomu maličkost dost podstatná, totiţ chyběla tam voda. Potom děti spořádaly zbytek svačiny a odebrali jsme se na nádraţí. Kde jsme nasedli a uháněli do tábora. Na nádraţí v Ţeleznici zjistily dvě vedoucí, ţe jim chybí jedna taška, tak jely zpátky stopem. My jsme se vydali s dětmi procházkou k táboru. Podle názoru dětí, to byl hezký výlet, Jičín je zajímavé město. Taky nám přálo počasí. Výletům zdar a pochoďákům zvlášť. Ostravačka Lenka
Dějství č.8 :
20.8.1987
Hon na lišku aneb blátem za Holupem Při slovech „hon na lišku“ jsem si vţdycky představoval štěkot rozvášněných loveckých psů, teskný zvuk lesních rohů, nablýskané holínky krásně oblečených lovců, zpěněné koně a vzrušující jízda lesem po anglickém trávníku. Po včerejšku jsou mé představy značně zablácené, krása vzala za své a pod výše uvedenými slovy si představuji hrůzy, které se vám v následujících řádcích pokusím vylíčit. Vše pro mě začalo uţ dopoledne, kdy jsem pomáhal osobě, zvané T.I. (i kdyţ E.T. by znělo přiléhavěji), nastříhat lístečky označující trasu. Ţe jich bylo poţehnaně, mohou potvrdit nejstarší oddíly. Tehdy jsem, bláhový, netušit, ţe je to teprve začátek útrap, které mě ten den mají potkat. Krátce po poledním klidu vyrazili 3 vedoucí společně s mimozemšťanem značit trasu honu. Pokud by vše probíhalo normálně podle plánu, měli se před třetí hodinou vrátit a vyrazit se svými oddíly na trasu. Takţe celá akce hon na lišáka by pro mě stříháním papírků skončila a já bych strávil odpoledne krásných takřka nicneděláním na ošetřovně. Bláhové sny! Ti tři nešťastníci, co se měli před třetí vrátit, se bohuţel nevrátili, a náhle vznikla otázka: „Kdo poběţí s oddíly?“Zrovna v tu chvíli, kdy tato otázka padla, jsem se náhodou při cestě za tekutými antibiotiky ocitl v bezprostřední blízkosti tázajících se. A jelikoţ jsem byl v dobrém rozmaru, nabídl jsem se, ţe klidně poběţím, nejlépe s nejstaršími děvčaty, coţ mi bylo schváleno.
A tak jsem, společně s dalšími třemi bláhovými, chvíli po třetí hodině vyrazil na trasu. První problém byl najít první lístek, coţ se mému oddílu podařilo asi po ¾ hodině, čímţ jsme se rázem ocitli beznadějně poslední. Co mi dalo přemlouvání, neţ jsem děvčata donutil jít dál. Dokonce ani slib medvěda nezabral, tak jsem musel pouţít argument nejlákavější: nabídl jsem všem, ţe pokud dojdou do cíle, dám všem, co budou chtít, pusu. Poté se některé bleskurychle, některé váhavě a otráveně, vydaly na trať. (Do současné chvíle se bohuţel o sladkou odměnu nepřihlásila ţádná). Vzápětí následovala strastiplná cesta přes hrachorové (či jaké) pole a pak uţ celkem bezproblémová, i kdyţ vyčerpávající, cesta na horu Tábor. Tam, v domnění, ţe zde se lišák skrývá, jsme prohledali restauraci, kostel a přilehlé budovy, avšak bezúspěšně. V okamţiku, kdy jsem nalezli další lístky, které nás měly vést zpátky dolů, vyčerpala děvčata jiţ poslední zvířecí slovník na adresu T.I. a začala se uchylovat k výhrůţkám fyzickým násilím typu: „Aţ toho Holupa chytnem, tak mu vytrháme všechny chlupy a necháme mu akorát jeden na zadku“. V duchu jsem s nimi souhlasil. Po další půlhodině klopýtání přes kameny a padlé stromy (a dívky) jsem začal jejich agresivitu pozvolna přiţivovat vhodně volenými poznámkami. Netušili jsme však, co nás ještě čeká. Šílený Holup nás zavedl do takových baţin, ţe by neprošel ani král Šumavy. To uţ mi bylo dávno jedno, ţe mám v kaţdé botě půl kila bahna, jenom jsem si dával pozor, aby se děvčata nerozhodla vylít si svoji zlost na mě, takţe jsem se uţ ani nesnaţil je povzbuzovat k běhu a jenom jsem jej trpělivě vytahoval z bahna. V tu chvíli jsme dohnali 11. oddíl (nejstarší kluci). Okamţitě se vytvořili dvojice, čímţ se moje role zachránce změnila v roli
ochránce (dívčí neposkvrněnosti). Společně s vedoucím tohoto oddílu Danem jsme neustále házeli šutry do houštin lemujících cestu, protoţe společný nepřítel Holup oba oddíly nebezpečně sblíţil. Ale to uţ se blíţil tábor a děti začaly zatínat pěsti. Na jejich otázky, zda mohou Holupa zmlátit, jsem sveřepě odpovídal: „Musíte!“ Děvčata mých rad uposlechla, o čemţ jste se na nástupu mohli sami přesvědčit. Jak jsem tak pozoroval, ostatní 3 oddíly absolvující tento šílený závod, byly stejného názoru, jen pojetí se v detailech odlišovalo. Trest a odplata byla sice sladká, ale kdyţ si vzpomenu, co jsme museli vytrpět, moţná příliš mírná. Uá, jak bych si s ním pohrál v zubařském křesle! Ale buďme civilizovaní lidé, vášně stranou, nechme brouka ţít. Já mohu jen za svoji osobu prohlásit, ţe to bylo naposled, co jsem honil lišku a chytil vlka. Zdravotník František ve funkci vedoucího 12.oddílu
ROZDÍL MEZI ČECHOU A MORAVOU
Nechci se dlouhó dobo rozepisovat, nejdřív sem nechtěl takovy věci psát vůbec, ale zdéší atmosféra se stává pomalu nesnesitelnou. Nemůţo se prostě uţ kókat a poslóchat tady te České zvrhlíke vod Jičína a vod Hradce co jijou salát s mlíkem, bochtám říkají koláče, místo knedly a rejţe konzumujou ke kuřeti brambory a smějou se jediné správné moravské řeči. Je neuvěřitelné, ţe takovej hnusnej národ s odpornou mluvou přeţívá uţ stovky let a poslední dobou dokonce pod společným názvem Česko. Přes veškeré ubíjení je Morava neporazitelná, nezničitelná, nejlepší a nejkrásnější. Te kloce a holke vocuď si ale naší Moravy vůbec neváţijou a proto spolu s lepšíma lidima (Drahou, Lenkou, Renatou, Nonou a mnou) prohlašujeme tyto zákony
1. NENÍ LEPŠÍ ZEMĚ NEŢ JE MORAVA 2. NA MORAVĚ JE VŠECHNO LEPČEJŠÍ NEŢ V ČECHÁCH (KROMĚ PIVA) 3. NEJLEPŠÍ LIDI ŢIJOU NA MORAVĚ (POKUD SE NEPŘISTĚHOVALI Z CIZINY) A JEN MÁLO LIDÍ Z CIZINY (ČECH) SE JIM VYROVNÁ 4. a)
PRO PETRA MATĚJKU :
HEZČÍ NEŢ JIČÍN
ZNOJMO JE STOKRÁT
b) PRO OSTATNÍ : VŠECHNY MĚSTA NA MORAVĚ
( KROMĚ) BRNA SOU HEZČÍ NEŢ HRADEC VČETNĚ (ČSD)
5. VŠECHNY UVEDENÉ ZÁKONY PLATÍ ODJAKŢIVA A JEJICH PORUŠENÍ, VYSMÍVÁNÍ SE JIM A JINÉ I . . . . . . . A T ADY PADNUL AUT OR VYSÍLENÍM. DNESKA UŽ T I MORAVÁRI „HÓBI VYDRŽ IJ Ó“. TO „MAJ Ó“ Z TĚCH KNEDLŮ A REJŽE KE KUŘET I. NECHME JE BEJT , AŤ SE „VYKECAJ Ó A PAK DAJ Ó POKOJ “.
Dodatek: 1) Všici Moraváci majó vţdy a při všechém pravdo !!! 2) Kdyţ ju náhodó nemajó, platí vţdycke bod č. 1 ČSD
DĚJSTVÍ 9.
MOKRÝCH
18
Kolláč: „Pořád jsem ji říkal: Renato, nelez do tý vody! Čtyři silní chlapi jsme ji drţeli, ale
nic to nebylo platné a jen pořád do vody a do vody. Co jsme mohli dělat? Nakonec se nám vyškubla a
uţ ji nic nemohlo zastavit. Měla poněkud zvláštní skokanský styl, myslím, ţe se jmenuje prdelák.
No a ta dřina, neţ jsme ji dostali z vody. Bránila se jako lef. Ale řeknu vám, ţe v té vodě přimo zkrásněla. Nebyli jsme mocni slova ani tahu.
Přímo nám ochably svaly na rukách. No a to máme za dobrotu. Eště se nám nakonec vychechtala.“
Dějství č. 10 Přísně utajená návštěva ANEB Nazdar předsedo
SPOTŘEBITEL
11°
10°
+
%
limo
Péťa z Jičína
78
13
988
12,32
špatně už mě bylo
KoLLáč 75
14
965
12,03
Tom (t.č.záklaďák)
75
9
915
11,41
6
Pračlověk Franta
74
20
904
11,27
špatně už mě bylo
Láďa Šmolík
56
14
756
9,43
15
4,41
3
ŠÉÉF Karel
54
15
744
9,28
13
3,82
5
HoluP 55
2
625
7,8
16
4,7
2
Pavel
38
7
488
6,08
1
0,3
11
Mirek 19
5
259
3,23
10
2,94
8
Dan
13
2
163
2,03
14
4,12
4
Petr
10
3
140
1,75
9
2,64
9
David 5
/
55
0,68
17
5,/
1
Bořek 5
/
55
0,68
12
3,53
6
MEZISOUČET
547
104
7057
124
36,47
Zdena 17
/
187
2,33
12
3,53
6
Pavlína 2
1
32
0,4
28
8,24
1
ČSD
2
/
22
0,27
24
7,06
4
Ivana
1
1
21
0,26
7
2,06
9
Šárka nebo Čárka
1
/
11
Renáta Š.
/
/
/
/
Lenka Ostravačka
/
/
/
Nona
/
/
/
Lenka Z Jičína
/
/
/
Jarča podšéf
/
/
Renáta Ostravačka Radka /
/
11
87,99
3,25
0,14 27 /
Poř.
7 1,76
10
2,94
7,94
2
26
6,17
7,65
5
/
11
3,23
7
/
/
6
1,76
10
/
/
/
4
1,18
/
/
/
3
0,88
23
2
273
3,4
179
52,64
50
14
690
8,61
37
10,89
620
120
8020
CELKEM
21
%
100
/
340
12
110
10
8
3
11
Dějství 19
3.10.87
HOTEL PAŘÍŽ (PAŘÍM)
Začalo to „hezky“. Pouze Morava jako vţdy nezklamala a dostavila se kompletní , ostatní se dostavili s větším či menším zpoţděním. Moraváci só prostě lepčejší !!! ČSD K tomuto musím v mírně povznesené náladě podotkn out, ţe my, zdravotníci, jsme odjeli ze svatební hostiny, abychom opět viděli své spolubojovníky za mravní čistotu mládeţe. Velmi jsme se na toto setkání těšili. Týden před stanoveným datem jsme nespali, já (zdravotník) jsem odmítal milostné návrhy týkající se tohoto víkendu, ona (zdravotnice) ani netušila, aţ konečně přijde touţebná chvíle, a to setkání s krásnými dívkami a příjemnými (a leckdy i krásnými) chlapci. Coţ znamenalo polibky na uvítanou (zvlášť Kolláč byl bestiálně vášnivý, i Mirek svými vousy byl poměrně vzrušivý), no prostě nádhera. A pak uţ začala naše oblíbená soutěţ Cipísek, Manka a Holup (vlastně Rumcajs). Vědom si své bramborové medaile jsem v současné chvíli v polovině cesty. Takţe vzhůru do bezvědomí, poslední vzpomínka samozřejmě věnována našemu nejoblíbenějšímu a nejkrásnějšímu hlavnímu vedoucímu Kájovi Zdrav. Fanda SAJME, SAJME, NEŽ NÁS NĚKDO ZAJME!
HANBA VYSTŘÍZLIVĚT !! A proto s pozdravem „ Českým rájem za Rumcajsem . “ (Vlastně něco jako „klobouk a hůl, chleba a sůl – Rumcajs, Manka, Cipísek, Holup). (Pro negr amotné - dopředu, dozadu, do strany, přísun). (Reňa Šubrtová) .
R. Š.
CITACE: „ PROČ TEDA „NO
JÁ NEMŮŢU
BYDLET
NESPRAVEDLNOST“
HURÁ“
V
HK. TO JE
( NIGRÍN)
(ŠÉF)
„NEJHORŠÍ SMRT JE Z VYDĚŠENÍ. TO JE TEDA TRAGÉDIE.“
( KOLÁČ)
„ V Y H U L V Á T I . “ , „ P Ř E B E R S I T O J A K C H C E Š . “ ( HOLUP) „JÁ CHCI DO JIČÍNA“
( MA T ĚJ – V LA S T N Ě P ÉŤ A . . .)
„ZASE KRMÍ VŠI“. „TÝ MELE!“ (MARVAN) NEBO SE???
„TO VON KDYŢ SI UDĚLÁ, TAK JE ŠŤASTNEJ.“ (VYTAHOVÁNÍ NOSU) “CHCI
ČOKOLÁDU.”
( PAVLÍNKA)
[ I V A ( FELČAROVÁ ) ]
[Udělá pro ni všechno]
Konec kroniky LPT Cidlina, která zachycuje události III. běh u Karla Zahradníka z roku 1987. S laskavým svolením Velkého šéfa Karla Zahradníka citlivě, autenticky i s hrubými pravopisnými chybami přepsal nadaufírák, oddílový vedoucí a sporťák Petr Matějka z Jičína © 2012
