Člověk se nestává věřícím tím, že vyroste na faře

1

Č lověk se nestává věřícím tím, že vyroste na faře (1954 až 1973)

Angela Merkelová se narodila 17. července 1954 jako Angela Dorothea Kasnerová v Hamburku. Angelin otec Horst Kasner opustil již v prvních měsících těhotenství své ženy Herlind hanzovní město a odešel jako farář do jiné části Německa. NDR, která vznikla jako odpověď na založení Spolkové republiky v součinnosti sovětských okupantů a jejich přisluhovačů, zažívala tehdy revoluční změny. Stalin byl již rok mrtev a jeho nástupce Chruščov se krok za krokem vypořádával s velkým vůdcem. Tehdy se zdálo, že s destalinizací se začíná na druhé straně světonázorové hranice probouzet nové politické jaro, a to i v NDR, kde elity SED ještě před okamžikem empaticky vzdávaly úctu mrtvému diktátorovi. I když stále pokračovala ostrá konfrontace mezi východním a západním blokem a tanky sovětské moci převálcovaly lidové povstání, k němuž se v červnu roku 1953 přidali protestující stavební dělníci z východoberlínské Stalinallee, zůstal lidem v Sověty obsazené části Německa ještě také kousek naděje. A skutečně se po Stalinově smrti a vyhlášení „nového kursu“ leccos změnilo k lepšímu – a to i pro faráře. Tlak na církve polevil. Pryč byly doby, kdy SED během „plánem stanovené výstavby základů socialismu“ podle sovětského vzoru otevřeně bojovala proti oběma církvím. V převážně protestantském středním Německu se SED zaměřila především na evangelickou církev, v níž si státní teror zvolil za svůj hlavní terč organizaci Mladí křesťané (Junge Gemeinde). Jejím členům bylo za17

Prvni-zivot-Angely-M-zlom.indd 17

20.9.2013 10:39:38

Reuth Ralf Georg

|

Lachmann Günther – PRVNÍ ŽIVOT ANGELY M.

kázáno nosit odznak s křížem nad zeměkoulí a poté byla tato organizace očerněna jako „ilegální organizace skrývající agenty a špiony“. Brzy došlo také na zatýkání duchovních, církevní majetek byl vyvlastněn, výuka náboženství ze škol zmizela a církevní časopisy byly zakázány. Více než 3000 žáků a studentů vyhostili mocipáni z vyšších škol a univerzit. Teď však byla většina vyhnanců přijata zase zpět a i jinak se zdálo, jako by se od předvolání prvního tajemníka ÚV SED Waltera Ulbrichta do Kremlu, kde mu sovětské vedení začátkem června 1953 nadiktovalo zavedení „opatření k ozdravění politické situace v NDR“, něco změnilo a církve se mohly zase trochu nadechnout. Možná tento vývoj v NDR přispěl i k tomu, že se mladý teolog Horst Kasner rozhodl opustit Spolkovou republiku. Pozdější hamburský biskup Hans-Otto Wölber mu údajně řekl, že ho potřebují v Brandenburgu, protože tamější církevní sbor nemá dost farářů. A tak šel, stejně jako by býval šel i do Afriky, kdyby ho tam byla církev poslala, jak se vyznal Kasner, když se ho na to po roce 1989 ptali.1 Toto rozhodnutí vycházelo bezesporu i z jeho postoje k tehdejšímu černobílému chápání studené války, které neakceptoval. Neboť levicové protestantské kruhy nesouhlasily s Adenauerovou politikou západní integrace, jeho směřováním k znovuvyzbrojení Německa a důsledným odmítáním moskevské nabídky na vytvoření jakéhosi sjednoceného neutrálního Německa. Více socia lismu, znělo jejich heslo. Od NDR levicoví protestanté také nemohli nic víc očekávat, i když mnohé z toho, co se tam dělo, chápali jako pochopitelnou reakci na politiku Bonnu. To zřejmě platilo i pro mladého teologa Kasnera, v němž Ministerstvo státní bezpečnosti neboli Stasi zpočátku vidělo „odpůrce“ „státu dělníků a rolníků“.2 Rozhodnutí odejít z válkou těžce poznamenaného Ham burku do brandenburského provinčního města ulehčila možná Horstovi Kasnerovi skutečnost, že se v jistém smyslu vracel 18


20.9.2013 10:39:38

1 Člověk se nestává věřícím tím, že vyroste na faře

do své vlasti. Narodil se 6. srpna 1926 v Berlíně–Pankowě jako syn polského vystěhovalce Ludwiga Kazmierczaka. Ten nechal své jméno brzy poněmčit. Ludwig Kasner, jak se nyní jmenoval, žil od začátku dvacátých let až do své smrti v roce 1959 v Berlíně a pracoval tam naposledy jako policista.3 O mládí Horsta Kasnera není známo téměř nic. Neví se, kde odsloužil vojenskou službu nebo zda upadl do zajetí. Je pouze jisté, že studoval na reálném gymnáziu a od roku 1948 teologii v Heidelbergu, Bielefeldu a Hamburku, kde po zkouškách působil jako vikář v kostele Zjevení Páně v městské čtvrti Winterhude. V hanzovním městě se seznámil se studentkou učitelského ústavu Herlind Jentzschovou, která rovněž pocházela ze západního Pruska. Brzy se vzali a rok po svatbě, v létě 1954, přišla na svět jejich první dcera Angela Dorothea Kasnerová. To byl její otec již ve „východní zóně“, jak se tenkrát na Západě říkalo NDR. Na jaře tam nastoupil do služby, a to do sboru čítajícího 300 členů, v Quitzowě, městské části Perlebergu, v brandenburském okrese Prignitz, asi 80 km od Berlína. V září za ním přišly jeho žena a dcera, které trávily léto u babičky v Hamburku–Eimsbüttel. Jak vyprávěl Kasner po konci období Wende, majitel stěhovací firmy jim prý tehdy řekl, že zná jen dva druhy lidí, kteří vymění Západ za Východ: „komunisty nebo naprosté idioty“. Normálně se přece odchází opačným směrem.4 A skutečně v té době opouštělo „stát dělníků a rolníků“ 30 až 40 tisíc lidí měsíčně a vydávalo se směrem na Západ – za svobodou Začátky v Quitzowě byly pro Kasnerovy těžké.5 Mladá rodina pomocného kazatele bydlela v malém farním domku blízko obecního kostela. Žili z potravin z propachtované „církevní půdy“ sloužící k údržbě fary. Jeden pomocník v kostele navíc choval dvě kozy a to znamenalo, že se Kasner musel naučit dojit kozy a sousedka naučila Kasnerovu ženu připravovat kopřivový špenát.6 Tak to alespoň Angela Merkelová dnes vypráví. Také peněz bylo málo, protože příjmy duchovního na 19


20.9.2013 10:39:39

Reuth Ralf Georg

|


Východě byly výrazně nižší než na Západě. Herlind Kasnerové, která ukončila studium v Hamburku, navíc v NDR zakázali učit.7 Soudruzi si nepřáli angličtinářku a latinářku, která vystudovala na Západě. Zůstala farářovou ženou v domácnosti. V létě 1957 se jí narodilo další dítě. Tentokrát to byl chlapec a Kasnerovi ho dali pokřtít jménem evangelisty Marka. O nic snazší nebyla každodenní práce pomocného kazatele s Mladými křesťany evangelické církve. SED usilovala o vybudování vlastní organizace mládeže – FDJ. Téhož roku, kdy Kasnerovi přišli do Quitzowa, bylo navíc jako protipól konfirmace a večeře Páně zavedeno světské přijímání mládeže mezi dospělé, tzv. Jugendweihe. Církve proti tomu sice protestovaly a vysvětlovaly neslučitelnost obou ceremoniálů, nedokázaly však zabránit dlouhodobému odchodu dorostu z řad Mladých křesťanů, protože modrá košile FJD znamenala všude ve státě SED výhodu. V polovině padesátých let poznal quitzowský mládežnický farář Albrechta Schönherra8, superintendanta církevního obvodu Brandenburgu nad Havelou a ředitele tamějšího kazatelského semináře. Schönherr studoval teologii v Tübingenu a v Berlíně, navštěvoval kazatelský seminář Dietricha Bonhoeffera ve Finkenwalde (dnes součást polského Štětína) a převzal faru nejprve v Greifswaldu a poté v Brüssowě v Uckermarku. Od roku 1940 prožíval druhou světovou válku jako příslušník wehrmachtu, upadl v Itálii do zajetí a v roce 1946 se vrátil do Brüssowa, kde žila jeho rodina. Když po hrůzách války dokonale prohlédl ideje národního socialismu, zcela se upsal teologii Bonhoeffera, který byl pro něj jako člen odboje proti hitlerovskému barbarství příkladem. Z hlediska Schönherra, který viděl rozdělení Německa jako neodmyslitelný trest za německou vinu, bylo nyní logicky nutné vyjít vstříc těm, kteří se zasloužili o konec nacistického teroru. Spolupráce s nimi, jak věřil tento muž církve, zajistí evangelické církvi v NDR budoucnost, neboť socialismus a křesťanství se navzá20


20.9.2013 10:39:39


jem nemusí vylučovat. „Ne teoretický ateismus, nýbrž praktický ateismus křesťanů, jak se projevuje ve strachu, hádkách a pokrytectví,“ mínil Schönherr, „je opravdovým nebezpečím pro obec a svět.“9 Nový občan NDR Kasner, který přesídlil ze Spolkové republiky, se Schönherrovi líbil. A Kasner se dostával stále pod větší vliv brandenburského superintendanta, který v říjnu 1957 dopomohl výmluvnému a všemu novému otevřenému mládežnickému faráři z Quitzowa k lepšímu postavení. Kasnera vyslalo vedení berlínsko-brandenburské církve „i vzhledem k jeho pedagogickým schopnostem“10 do Templinu v Uckermarku.11 V budově tamějšího Waldhofu, kde se nacházelo zařízení pro postižené Stephanus-Stiftung, měl v jeho kompetenci vzniknout seminář zaměřený na službu v církvi, neboť školení a správná orientace byly v socialistické realitě, v níž to evangelické církve neměly v žádném případě snadné, naprosto nutné. V Templinu se životní podmínky Kasnerových zásadním způsobem zlepšily. Protože Waldhof, kde farářova rodina obývala první patro domu Fichtengrund, představoval soběstačný ostrov uprostřed světa reálného socialismu. V rozlehlém areálu s dlouhými cihlovými budovami byly kromě speciální školy pro duševně postižené také stáje a stodoly. Díky zemědělství, kde pracovali postižení, byl zdejší stůl prostřen bohatěji než kdekoli jinde v zemi. A také obuvnická a šicí dílna a zahradnictví ve Waldhofu ulehčovaly farářově rodině život, zejména když tu a tam došel navíc nějaký balíček ze Západu. Patnáct dětí zaměstnanců kostela, mezi nimi i Angela Kasnerová, se cítilo jako na velkém hřišti plném dobrodružství, i když mnozí rodiče z města nepouštěli své děti na Waldhof právě rádi, protože měli proti zdejším schovancům své výhrady. Jedním z kamarádů Angely Kasnerové byl Matthias Rau, syn ředitele zařízení pro postižené. Matthiasovi bylo pět a Angele čtyři, když Matthiasův otec, jáhen od Baltského moře, přijal práci 21


20.9.2013 10:39:39

Reuth Ralf Georg

|


ve Waldhofu. Matthias a Angela se spřátelili. A tak prolézali stodolami a stájemi a v létě se koupali v nedalekém jezeře. I profesním začátkům Horsta Kasnera ve Waldhofu, kde se i nadále konala soustředění duchovních berlínsko-brandenburské zemské církve, byly hvězdy, jak se zdálo, nakloněny, protože ve vztahu církve a státní moci zazněly nové tóny. Již v roce 1958, právě tenkrát, kdy Chruščovovo ultimátum ještě více zostřilo krizi kolem rozděleného Berlína, spolu opět zasedli ministerský předseda NDR Otto Grotewohl a durynský zemský biskup Friedrich-Wilhelm Krummacher. Výsledkem rozhovorů bylo vydání společného komuniké biskupů v červenci téhož roku. V něm více či méně sami za sebe přislíbili, že „církve chtějí respektovat vývoj k socialismu a k mírovému budování života lidu“.12 V říjnu 1960 Ulbricht dokonce před Lidovou sněmovnou NDR prohlásil, že „křesťanství a humanistické cíle socialismu nejsou v protikladu“. To vzbudilo zejména u mladších levicově naladěných křesťanů v evangelických církvích naději, a to přesto, že studená válka v rozděleném Německu právě kulminovala. Stejné pocity měl i mladý pastor Horst Kasner. Neviděl však, že za propagandisticky promyšlenými výroky prvního tajemníka se skrývá nová, Moskvou předepsaná strategická koncepce zacházení s „nepřátelskou organizací církví“. Vycházela ze základního poznatku, že otevřený agresivně konfrontativní konflikt s církvemi v satelitních státech nikam nevede. Proto bylo třeba volit jiné cesty. Nadále měly církve sloužit věci socialismu, to znamená, že měly být využity pro zahraničněpolitické cíle Sovětského svazu.13 Pro protestantskou NDR, kde tehdy ještě 70 procent členů SED byli evangelíci, to znamenalo, že církve, zejména evangelické církve, by se měly podílet na konsolidaci „státu dělníků a rolníků“ jako druhého německého státu. Neboť ten měl silnou potřebu obhájit svou existenci. Zaprvé dosud neměl uznání velké části mezinárodního společenství států, za druhé musel bojovat se skutečným 22


20.9.2013 10:39:39


Matthias Rau a Angela Kasnerová před stodolou ve Waldhofu u Templinu koncem padesátých let (© Matthias Rau)

exodem obyvatelstva na Západ. Proto režim hodlal poskytnout církvím širší pole působnosti, aby jako protislužbu získal podporu pro NDR. SED si přitom byla vědoma, že toho lze dosáhnout pouze tehdy, pokud se podaří vytvořit v NDR vlastní evangelickou církevní organizaci. Proto musela být celoněmecká Evangelická církev v Německu (EKD) zlikvidována a Západní Berlín v přeshraniční berlínsko-brandenburské zemské církvi izolován. Pokud se Horst Kasner smířil s myšlenkou vlastní východoněmecké církevní organizace, bylo tomu tak proto, že doufal v možnost vyrazit k novým břehům a skoncovat se starými praktikami úřednické církve. Bezesporu tu sehrála roli určitá naivita ohledně pravé podstaty druhého německého státu. Tak pravděpodobně ani netušil, že ho systematiky sleduje krajské vedení Stasi v Neusterlitz i místní okresní pracoviště v Tem23


20.9.2013 10:39:39

Reuth Ralf Georg

|


plinu. Pod krycím jménem „Centrum“ se pracovníci z ařízení pro postižené zavázali jako neoficiální spolupracovníci (In offizieller Mitarbeiter / IM) státní bezpečnosti vypracovat plány polohy a výkresy prostor. Nic nezůstalo tajné službě utajeno: kdo navštívil Kasnera a kdo se účastnil jeho soustředění, byl s největší pečlivostí zaregistrován a prověřen. A také on sám se nacházel pod neustálým dohledem tajné služby.14 Tak si ředitel templinského pastoračního a vzdělávacího střediska zpočátku jistě neuměl představit, že jednotlivých cílů církevní politiky zadaných Oddělením pro církevní záležitosti Ústředního výboru SED mělo být dosaženo praktikami infiltrace a rozkladu, uskutečňovanými Ministerstvem státní bezpečnosti pod velením sovětské tajné služby KGB. Za tímto účelem měli být duchovní a církevní pracovníci korumpováni nebo násilím dotlačováni ke spolupráci s tajnou službou. Dalším prostředkem bylo propašování přisluhovačů Stasi do církevních organizací, ale také získání farářů, jejichž politické smýšlení se zdálo být slučitelné se státní mocí. Pro příslušné oddělení Ministerstva státní bezpečnosti V, pozdější oddělení XX/4, bylo přitom rozhodující, aby byly klíčové pozice v církvi obsazeny „správnými muži“, přičemž rozhodující byla jejich politická orientace, a ne faktický závazek vůči tajné službě. Z hlediska SED, jejíž propaganda ocejchovala EKD kvůli smlouvě o duchovní péči uzavřené v únoru 1957 s Bundeswehrem jako „církev NATO“, bylo proto logické, že jako počáteční kontaktní partneři byli vybráni biskupové Mitzenheim a Krummacher. Mitzenheim patřil k úplně prvním církevním hodnostářům, kteří se svou takzvanou Durynskou cestou otevřeně přiklonili ke státu SED, což mu později vyneslo nejvyšší vyznamenání.15 V případě biskupa Krummachera se po období Wende našly dokumenty, které ho uváděly jako tajného informátora KGB pod krycím jménem „Martin“.16 Kdysi zapálený národní socialista vstoupil v době sovětského válečného zajetí do Stalinova Národního výboru Svobodné Němec24


20.9.2013 10:39:39


ko. Než přišel jako člen skupiny „Ulbricht“ hned po válce do Berlína, vedl v zajateckém táboře církevní pracovní skupinu.17 Vedle durynského zemského biskupa a jeho greifswaldského kolegy patřil také Kasnerův příznivec Schönherr od začátku k evangelickým duchovním, na které Sovětským svazem kontrolovaná státní moc při uskutečňování nové církevně politické koncepce sázela. Součástí této církevně politické koncepce bylo také založení národních a mezinárodních křesťanských organizací, díky nimž by se jednak podařilo vyřadit ze hry církevní představitele uvnitř církví, jednak by se tito představitelé vyšachovali navzájem.18 Za účasti upřímných křesťanů, kteří v socialismu viděli správnou alternativu k západnímu kapitalismu, položili muži církve, kteří se vědomky i nevědomky dali do služeb KGB, v roce 1958 v Praze základy Křesťanské mírové konference (KMK).19 Pod dogmatem nutnosti zachovat mír v atomově vyzbrojeném bipolárním světě měla tato organizace, o jejímž personálním obsazení do detailů rozhodovala KGB20, podporovat politiku „mírumilovného Sovětského svazu“ proti „agresivním imperialistickým kruhům“ Západu a jejich vojenskému seskupení NATO. V únoru 1961 – několik měsíců před vztyčením berlínské zdi – byl v NDR pod předsednictvím greifswaldského profesora Wernera Schmaucha, „přítele SED“, založen pracovní výbor KMK. Státní sekretariát NDR pro církevní záležitosti financoval prostory i jejich vybavení. Toto pracoviště převzalo správu církevní politiky SED, bylo ale personálně úzce propojeno se Stasi, jak ukazuje příklad státního tajemníka pro církevní záležitosti Klause Gysiho. Otec dnešního levicového politika Gregor Gysi byl v materiálech Stasi veden jako neoficiální spolupracovník pod krycím jménem „Kurt“. Že byl Regionální výbor, jak se brzy začalo nazývat oddělení KMK v NDR, dítětem režimu, respektive jeho tajné služby, vyplývá také z výroční analýzy oddělení V/4 Ministerstva státní bez25


20.9.2013 10:39:39

Reuth Ralf Georg

|


pečnosti ze dne 20. prosince 1960. V něm se psalo: „Bylo dosaženo toho, že v rámci pražské Křesťanské mírové konference byla vytvořena německá sekce, v níž získali neoficiální spolupracovníci referátu I vedoucí pozice.“21 Bonnské ministerstvo vnitra nazývalo Křesťanskou mírovou konferenci „maskovanou komunistickou organizací“ pro prosazování zahraničněpolitických zájmů Moskvy.22 Vedoucí funkci zde obdržel také Albrecht Schönherr. Werner Schmauch, spoluzakladatel Regionálního výboru v NDR, se stal v roce 1964 nejprve jeho dočasným a potom regulérním předsedou.23 Přes Schönherra se Horst Kasner dostal nejen ke Křesťanské mírové konferenci, ale také k Pracovní skupině z Weißensee. V Církevním bratrstvu, které bylo založeno 17. ledna 1958 Nadací Adolfa Stoeckera v Berlíně–Weißensee, poznal Kasner vzorné teology státu SED, mezi nimi také Hanfrieda Müllera, který rovněž přesídlil ze západní okupační zóny. K otázkám kolem Schönherra a některých dalších zakladatelů bratrstva, se po období Wende našly materiály Stasi, v nichž byl Schönherr uváděn od roku 1954 jako tajný informátor s krycím jménem „Hans Meier“.24 Müllerova role myšlenkového vůdce v Pracovní skupině z Weißensee a profesora východoberlínské Humboldtovy univerzity, z jejíž Teologické fakulty udělal v padesátých letech baštu stalinismu, zajistila věrnému muži KMK Müllerovi ty nejlepší vztahy s politbyrem SED. Ministr pro státní bezpečnost, armádní generál Erich Mielke dokonce vyznamenal teologa Medailí za zásluhy Národní lidové armády a Řádem za boj za národ a vlast.25 Kasner potkal v Pracovní skupině z Weißensee rovněž funkcionáře KMK a pozdějšího viceprezidenta pražské střešní organizace Gerharda Bassaraka26, z něhož SED také udělala profesora teologie na Humboldtově univerzitě. Bassarak, který občas pobýval ve Waldhofu a u něhož chtěl Kasner později promovat27, byl Stasi veden jako neoficiální spolupracovník pod krycím jménem „Buss“ a byl mu udělen Řád za zásluhy o vlast.28 Ředitel 26


20.9.2013 10:39:39

Člověk se nestává věřícím tím, že vyroste na faře

Recommend Documents