Louis Ferdinand Céline a jeho pamflety

Louis Ferdinand Céline a jeho pamflety

Nakladatelství T+ prosinec 2011

Obsah Životopisná data a Dílo Obrana Célinových Pamfletù Troška historických souvislostí A. B. Bartoš: Židé ve stínu muslimù Talmud pro každého 2006 Sefer Praha Rabelais aneb ta pravá drsnost Zvíøatùm, Nemocným, Vìzòùm Hovory s profesorem Y Podstatné je položit otázku Alice Stašková Ezra Pound o Célinovi Škola mrtvol (pøeklad Horský) Rozhovor s Annou Kareninovou Adam Bartoš o kancléøi Hájkovi Sergej Chelemendik Kdo jsou naši Židé Žid - to je mýtus o nadèlovìku

1 2 12 16 22 27 32 39 40 44 46 135 136 141 144

1

Louis Ferdinand Céline a jeho pamflety Životopisná data Louis-Ferdinand Céline, vlastním jménem Louis-Ferdinand Destouches, (27. kvìtna 1894 Courbevoie u Paøíže - 1. èervence 1961 Meudon, Francie) byl francouzský lékaø a spisovatel. Jeho prvotinou je román Cesta do hlubin noci (1932), v nìmž bez servítkù vylíèil hrùzu vlastních váleèných zážitkù, toulek po Africe i praxi chudinského lékaøe na pøedmìstí. Velké nadšení vyvolala i Célineova druhá kniha Smrt na úvìr (1936). V tomto rozsáhlém románu, odehrávajícím se na chudém pøedmìstí Paøíže pøed I. svìtovou válkou, se autor vrací k neuvìøitelným a drsným pøíhodám ze svého dìtství. Román pøináší ještì radikálnìjší uvolnìní stylu. V roce 1937 se Céline vrátil ze Sovìtského svazu. Napsal o tom pamflet Má vina (Mea Culpa, 1937), kde beze všech pøíkras popsal, jak to v SSSR reálnì funguje. Následovaly tøi antisemitské pamflety: Bagately k masakru (Bagatelles pour un massacre, 1937), Škola mrtvol (L'École des cadavres, 1938) a Z ostudy kabát (Les Beaux Draps, 1941). Jejich vydávání je ve Francii zakázáno. Aèkoliv nebyl pøedstavitelem vichystického režimu, mìl obavy, že bude stíhán za kolaboraci kvùli pamfletùm, které by takto mohly být vnímány. Proto v roce 1944 odešel do nìmeckého Sigmaringenu, kam se již døíve uchýlila vichystická vláda, a odtud dále do Dánska. Ve Francii byl v nepøítomnosti odsouzen k propadnutí poloviny majetku a ztrátì obèanských poct. V Dánsku strávil rok ve vydávací vazbì, ale v roce 1951 byl amnestován a vrátil se do Francie. Z tìchto zážitkù pak vznikla série jeho pozdních románù. Vrátil k medicínì, což mu moc nevynášelo, a žil a ordinoval v Meudonu u Paøíže v domì, kde dosud žije jeho vdova Lucette Almanzor. Céline je považován za jednoho z nejvìtších francouzských romanopiscù a mistrù jazyka 20. století. Protože byl ostrý odpùrce establišmentu, jsou jeho názory vysoce kontroverzní. Byl pøesvìdèený antisemita a rasista. Nebyl ale èlenem žádné organizované skupiny a faktická podoba antiestablišmentových hnutí se mu hnusila. Dílo Cesta do hlubin noci (Voyage au bout de la nuit, 1932); èeský pøeklad Jaroslav Zaorálek Smrt na úvìr (Mort à crédit, 1936); èeský pøeklad Jaroslav Zaorálek Klaun's band I a II (Guignol's Band, 1944 I, posmrtnì II èesky 2001-2002); pøeklad Anna Kareninová, tzv. „nìmecká trilogie“ o vlastním exilu: Od zámku k zámku (D'un Château l'autre, 1957), èesky 1996, pøeklad Anna Kareninová

2

Sever (Nord, 1960), èesky 1997, pøeklad Anna Kareninová Skoèná (Rigodon, 1969), èesky 1998, pøeklad Anna Kareninová, o útìku do Dánska a dánském vìznìní: Féerie pro jindy I a II (Féerie pour une autre fois, 1954 a posmrtnì), pøeklad bude vydán *** 21. února 1950 byl Céline za vydání pamfletu Beaux Draps (V pytli, 1941) v nepøítomnosti odsouzen k propadnutí veškerého stávajícího majetku a poloviny majetku, který v budoucnu získá; týž soud Célina odsoudil k „národní hanbì“ a k vojenské degradaci; pozdìji byl Céline ve všech bodech amnestován. *** Poznámka JK: Céline byl tedy oznaèen za zemského škùdce, to jest zbaven veškerých práv, zbaven majetku (i když soukromý majetek je pøece posvátný!) a byl zavøen do vìzení. Kdo ho tak oznaèil? Kdo mu zabavil majetek? Kdo ho vsadil do vìzení? Kdo za to nese odpovìdnost? President Francie, vláda Francie a soudní aparát Francie. Pokud si najdeme jména tìchto „soudcù“, zjistíme, že vìtšina z nich jsou Židé. Pìkné, co? Marnì též hledám jména tehdy žijících kulturních velikánù, hlavnì spisovatelù a umìlcù, kteøí by se postavili na jeho obhajobu. Kdo protestoval? Nikdo! Ani jeden. (Na jejich omluvu - Ezra Pound byl ve vìzení, Knut Hamsum také, Jakub Deml stál pøed soudní porotou…) Obrana Célinových Pamfletù Céline tedy napsal tøi pamflety, prý silnì protižidovské, spíše bych øekl, že silnì protiváleèné. Jeho pøekladatelka, vynikající Anna Karenina, odmítla tyto pamflety pøekládat, prý jsou sprosté, pøíliš nenávistné, a zkrátka nepøijatelnì protižidovské, antisemitské. Ve Francii je zákonem zakázáno jejich vydávání. Kupodivu u nás vyšel jeden pøeklad (asi ještì pøed válkou). Školu mrtvol pøeložil S. Horský (nebo R. Horský?) a pøeložil to otøesnì mizernì, asi nìjak narychlo, asi moc spìchal. Rok vydání u nás jsem v tiráži nenašel. Vydalo nakladatelství Meteor - Praha. Èíslo výtisku který jsem èetl bylo 539. Na internetu nelze o pøekladu ani o pøekladateli nic nalézt, dokonce ani o nakladatelství Meteor nelze najít ani zmínku. Pøeklad je nutné nìjak solidnì upravit, nenajde se nìkdo ochotný to udìlat? Tak jsem si to pøepsal do wordu, no, mé datlování na klávesnici, dalo mi to docela zabrat. Ale pøepisoval jsem to rád, nebo Céline je mùj snad nejoblíbenìjší spisovatel. *** Ale je potøeba k tomu nìjaké vysvìtlení. Ve Francii platí dodnes zákaz vydávání tìchto pamfletù, tìchto nenávistných textù. Pøekladatelé nenávistných tøeba biblických textù ovšem žádné podobné morální zábrany nemají, dokonce o tom obdivnì píší a vyzvedávají etické hodnoty textù o vraždìní a o návodech k vraždìní. To Céline je oproti onìm biblickým textùm hotový

3

beránek. Jak píše Wenzell Lischka - To zloèinci nevíce dbají na morálku. Ve Francii je to tedy zakázané publikovat, ale u nás, pokud vím, takový zákaz není. Jsou to pøitom vìci staré 70 let! Jde o tyto texty, docela krátké: Má vina (Mea Culpa, 1937) - protikomunistický, protisovìtský pamflet. To by snad dnes u nás mohlo bez problémù vyjít, no ne? Protižidovské texty: Bagately k masakru (Bagatelles pour un massacre, 1937) - neznám, neèetl jsem, je to nepøeložené. Škola mrtvol (L'École des cadavres, 1938) - pøepsal jsem do wordu - je nutná úprava textu! Z ostudy kabát (Les Beaux Draps, 1941) nebo se dá také pøeložit jako Pìkný bordel èi V pytli. Bordelu dávám pøednost, neèetl jsem, je nepøeložené. Taky navíc existuje èlánek - Budou zabíjet nezamìstnané, aby zlikvidovali nezamìstnanost? No pøece takový èlánek by mìl vyjít na první stránce kterýchkoliv levicových novin. Proè nevychází? Tolik k Pamfletùm. Øeknìme že to vše by bylo na takové ètyøi stovky stránek. Klidnì a bez problémù bych to v mém nakladatelství vydal. A zadarmo! Jenom najít pøekladatele! *** Céline - realista, ba až naturalista silného zrna, popisuje ty stránky života, které nejsou nìjak moc pøíjemné ke ètení, nìkdy je lépe to radìji neèíst, èlovìku je z toho docela špatnì, pøitom to není nìjaká nenávist k èlovìku, ale lásky a soucitu tam není ani co by za nehet vešlo, a tyhle pøíliš, pøespøíliš temné stránky vidí nejen u šlechty a buržoasie, ale i u prostého èlovíèka, krásnì to všechno zesmìšòuje, karikuje…, ale sám se nepovyšuje, neøíká, že on je dokonalost sama. Prostì a jasnì: všichni lidi bez rozdílu spoleèenského postavení jsou prasata a svinì. Moc hezky to vyjádøila jedna bloggerka pod èlánkem o Célinovi: Nenávidìl stejnì Nìmce jako Židy, nenávidìl bohaté stejnì jako chudobné, stejnì jako umìlce, jako šarlatány, vìdce, politiky, dobrodince, slabé i silné. Céline jakoby nenacházel nic. Nic na vyvážení. Žádné iluze. Po pøeètení jeho knihy máte pocit jakoby vám nìkdo rozvrtal všechny zuby. Céline - pacifista, ale jaký!!! Do nejmenších detailù popisuje váleèná jatka, pøímo šílené vraždìní a mrzaèení, rozpáraná bøicha, vyhøezlá støeva, utržené ruce a nohy, kusy rùzných tìl smíchány a rozházeny po zemi, plynové útoky, nervové plyny, vši, blechy, epidemie... Lautréamontùv Maldoror je slabota. To by mìli èíst povinnì milovníci válek a slavných bitev a ministøi válek a celý generální štáb! Jenomže tìm by to asi nevadilo, ba možná by z toho mìli sadistickou rozkoš, pùsobilo by jim to masochistické blaho a hrdì by si v mysli promítali jací že jsou nadlidé, co všechno je v jejich moci, co všechno, jaká zvìrstva, beztrestnì mohou s tìmi podlidmi provádìt. Céline se ptá - Proè se vedou války? Proè lidé na jedné stranì potoka vraždí v jakémsi šíleném vytržení lidi na druhé stranì potoka, když pøed nedávnem se sousedsky a pøátelsky navštìvovali, poøádali spoleèné taneèní veselice a plesy a

4

všelijaké oslavy, vzájemnì se mezi sebou ženili a vdávali - a najednou ten šílený amok. Céline odpovídá - Jde o prachy! O nic jiného než o prachy! Kdo na válkách vydìlává? Finanèníci. Kdo jsou ti finanèníci? A Céline je jmenuje - Londýnská City ty banky vlastní tito a tito lidé. Potom je tu newyorský Wall Stret, a banky tam vlastní tito a tito lidé. Céline uvádí jejich jména, vyjmenovává je jmenovitì, jednoho po druhém! Vyšla mu samá židovská jména. Vyšlo mu 200 židovských rodin, které vlastní „všechno zlato svìta“! Co mu tedy vyšlo? Logicky mu vyšlo, že tito lidé na válkách vydìlávají, zámìrnì je vyvolávají, sami pøitom válèit nejdou, proto rozeštvávají národy proti sobì - to zase v jejich žoldu dìlají novináøi, rozhlasoví reportéøi, umìlci, literáti - a zase mu vycházejí samá židovská jména. Takže obvinil ze všech tìchto nepravostí Židy. A vzal to dùkladnì - od dob pøed Kristem, pøes starovìk, støedovìk až do souèasnosti, tedy do roku 1938, když byl pamflet sepsán. Protože mám vypsány i jiné protižidovské názory, které Céline neuvádí, možná je ani neznal, tak je uvádím já. Jsou to výroky slavných myslitelù, takže je nelze naøknout ze slabomyslnosti. *** Pokud vím, Céline se nikdy od svých pamfletù nedistancoval a nikdy nepronesl, že byl pomýlený. Tedy trval na tom, že to, co napsal, nemíní uznat jako omyl a chybu. Naprosto s ním souhlasím. *** Jakmile tolik vychvalovaná ikona antikomunismu, Solženicyn, vydal knihu Dvì stì let soužití, byl naøèen z antisemitismu a o slavném Solženicynovi se pøestalo mluvit. Mlèí se o nìm, jakoby neexistoval. Pojem gulag se používá, ale že je to výraz Solženicyna se už neuvádí. Ale že by nìkdo napsal Dvì stì let pospolu, dvì stì let soužití - opravy a omyly a chyby a doplnìní Solženicyna, tož takovou knihu jsem ještì neèetl, dokonce ani jeden jediný kritický èlánek neexistuje, tøeba èlánek o tom, že Solženicyn lže - a uvádím tyto a tyto doklady a fakta - tož takový èlánek jsem ještì neèetl. Z antikomunisty se stal antisemita. Je to antisemita a šmytec, ticho po pìšinì. Jak snadné pro žurnalisty zaøídit. Kdo že to vlastnil v dobì Célina tisk? Tedy pøesnìji kdo vlastnil dùležité noviny? Kdo je vlastní dnes? To se neptá Céline, to se ptám já. Solženicyn odpovídá na tu prastarou otázku - Proè obyvatelé Ruska (a vùbec Evropy, a nejen Evropy) nemají v oblibì Židy? Proè se Židé nikdy tzv. neasimilovali, nepøizpùsobili? Je ta nenávist proti Židùm oprávnìná? Solženicyn odpovídá, že je oprávnìná! A uvádí doklady proè tomu tak vždycky bylo, je a dle všeho i bude. Je to vynikající dokument. Divím se, že ještì nebyla zakázaná. V podstatì to vyjádøil úplnì pøesnì i mùj otec, když jsem mu dal otázku, proè lidé nemají rádi Židy? Vždy já mám v oblibì spoustu Židù, od Einsteina až po Horowitze a Goulda. Otec mi odpovìdìl: Protože žijí a tyjí z neštìstí jiných. Mùj otec tím vlastnì vyjádøil celý obsah Solženicynovy knihy. Ta kniha by se ovšem mìla jmenovat Dvì stì let nesoužití.

5

Solženicyn tøeba píše toto: Pro Žida je na prvním místì podnikání, tøeba i to nejdrobnìjší, až neuvìøitelnì bezvýznamné, ale jemu pøináší velké výhody. Svým založením jsou Židé od pøírody podnikatelé, takže nemohou najít uspokojení v poklidném životì zemìdìlce. Solženicyn cituje z knihy V. N. Nikotiny „Jevrei zemledìlcy“ z roku 1887, pak i názory z diskuse v ruské dumì v roce 1916, kdy poslanec Markov namítá: Univerzity zejí prázdnotou, (protože) ruští studenti narukovali, a teï tam (na univerzity) pøichází spousta Židù. Aby se vyhnuli vojenské povinnosti, Židé se teï v ohromném poètu nahrnuli na petrohradskou univerzitu, a tak se dostanou do øad ruské inteligence. Pro ruský národ je to neštìstí, dokonce zhouba, protože každý národ musí mít v èele svou inteligenci. Rusové si musí chránit svou horní tøídu, svou inteligenci, své úøednictvo, svou vládu; ty musejí být ruské. Židy dál popisuje jako nepøizpùsobivý národ, který èasto neovládal ruský jazyk (a se ho ani nechtìl uèit), žili z lichvy a výroby alkoholu na úkor bìžných Rusù. Autor se také obsáhle vìnuje židovské úèasti na fungování sovìtského režimu, popisuje pøímou úèast Židù na teroru vùèi ruským obèanùm. Tvrdì odsuzuje fakta o tom, že velká èást, hlavnì židovsky vzdìlaných lidí, poskytla svoje služby bolševikùm. Tyto stránky samozøejmì vzbuzují silný pocit antisemitismu. *** Céline o sobì hrdì prohlašuje: Ano, já jsem rasista. Židé jsou rasisté už skoro tøi tisíce let. (Moje doplnìní: Ten židovský rasismus, èistota židovské rasy - to se datuje už od Ezdráše, který roku 458 pø. n. l naøídil zákonem propuštìní nežidovských manželek, od té doby až podnes existuje u Židù ryzí a èistý rasismus, ten zákon je platný pro Židy i dnes!) Jsem rasista stejného zrna jako oni, ale neskrývám to jako oni. Jsem antisemita, nenávidím Židy úplnì stejnì, jako oni nenávidí nás, góje. Všechny války, co se kdy v Evropì a vlastnì i ve svìtì (kolonialismus) konaly, zapøíèinili a zinscenovali Židé. A s neúprosnou logikou dochází k závìru, že Židy je nutné z Evropy vyhnat, a to mùže dokázat pouze Hitler, nikdo jiný. Anglie je hlavní pøíèinou, Anglie je židovská. Londýnské City a Wall Stret v USA - to jsou centra židovské moci. Kupodivu i Knut Hamsun pøišel ke stejnému závìru, a pøiznám se, že i já to beru a souhlasím s tím. Anglièané - staøí pùvodní domorodci Anglièané jsou Kelti a Germáni - ti jsou obìtí Židù. Židovská Anglie znamená vládu finanèníkù-Židù. Hamsun odsoudil Anglosasy jako hlavní iniciátory válek a prùmyslového kapitalismu, který nièí odvìké morální hodnoty. (Po válce byly v novinách otištìny Hamsunovy èlánky, ve kterých nekriticky vychvaluje Hitlera. Hamsun byl umístìn do psychiatrické léèebny, následnì do domova dùchodcù. Bìhem vyšetøování Hamsunova pøípadu byly norskými lékaøi jeho psychické schopnosti oznaèeny za „trvale oslabené“. Nakonec byl za kolaboraci odsouzen k pokutì 325 000 norských korun. Hamsun sám toto vyšetøování popsal v knize „Po zarostlých stezkách“, vydané roku 1949, kde kromì své obhajoby dokazuje nadhled a schopnost sebereflexe. Z Wikipedie) Dokonce i Ezra Pound nevybíravým zpùsobem útoèil na „židovské spiknutí“! A také byl poslán do blázince. Richard Wagner svým antisemitismem mìl vliv na Hitlera. ***

6

U nás zastával antisemitské názory Havlíèek-Borovský, Jan Neruda, Jakub Deml, Vilém Mrštík, Petr Bezruè, Otokar Bøezina a mnoho a mnoho dalších. Tak tøeba Jakub Deml se vyjádøil takto: „Kde vládnou Židé, tam národ hyne, je to znamení konce, jsou jako vši.“ Otakar Bøezina (Mé svìdectví o Bøezinovi, Jakub Deml) Jakub Deml: Øekne-li vám nìkdo, že je Žid také èlovìk, hned mu vyražte ètyøi zuby. Roku 1869 Jan Neruda publikoval v Národních listech pamflet Pro strach židovský: Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Výteèný jeden pozorovatel nìmecký praví: Jsou a zùstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemùžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemùže divit, vzkøikneme-li pøi bolesti, kterou nám zpùsobuje, a pozorujeme-li se strachem, jak po každém léèitelském pokusu hnisání dále se šíøí. Své znechucení pak završuje v popisech „ohyzdných Židù“ v cestopisu z návštìvy Palestiny. Roztroušeni svìtem, stali se úmorem lidstva, co pijavice nejhoršího druhu nežijí nikde z práce své, žijí z mozolu a potu cizího, krev pracujícího lidstva musí sloužit k vyšperkování jejich bohatých salonù. Požaduje emancipaci Èechù od židovského obchodu, od židovského využitkování cizí práce. A i velikán èeského kritického myšlení F. X. Šalda má ve své klíèové knize Boje o zítøek kapitolu o Židech, kteøí vysávají krev vesnièanù, pustoší kraj jako mor a jejich domy stojí na lidských mrtvolách. Pøekladatelka Anna Kareninová: „Øíkává se, že Neruda nic fakticky neudìlal, tak proè ho soudit za slova,“ vysvìtluje Kareninová. „Ale to byl pøesnì i Célinùv pøípad. On neudìlal žádný èin, nekolaboroval s nacisty, neudával Židy. Pøesto ho Francouzi soudili za jeho slova a dodnes o nich diskutují.“ *** Tož jaká jsou ta Célinova slova? Pokud èteme pamflet Škola mrtvol, èteme o první válce a o válce, která teprve bude. A obì tyto války zaøídili Židé kvùli finanènímu zisku! A o tom je celý ten pamflet. Drasticky popisuje realitu první svìtové války, v níž byl tìžce zranìn a zùstal doživotním invalidou (ze 70% invalidní). Popisy jsou skuteènì šílenì obludné. Druhá válka se teprve chystala (pamflet Škola mrtvol napsal v roce 1938!) a Céline pøedvídavì upozoròoval na to, co se bude dít, když ta válka bude! Prùbìh druhé války jeho názory pouze potvrdil. Sedláci, dìlníci, uèitelé a úøedníci na jedné stranì potoka vraždili sedláky, dìlníky, uèitele a úøedníky bydlící na druhé stranì potoka a naopak. Co z toho mìli? Ti zavraždìní z té èi oné strany (žádné, že byli zabiti, že padli ve válce za vlast - byli sprostì povraždìni!) mìli alespoò útìchu od církve - nalezli radost a štìstí nevýslovné v katolickém Ráji - v Nebi, v Božím království. Ale co ti, kteøí nebyli zabiti a zùstali na živu? Mnozí byli bez ruky, nohy, bez hlavy (zbláznili se), prostì ti zmrzaèení? Mohlo je utìšovat, že bojovali hrdinnì pro slávu milované Vlasti? A aby neumøeli hladem, mohli jít žebrat. Všelijaké ty obèas zøizované tzv. Invalidovny byly zøízeny pro dùstojníky, nikoliv pro prosté vojáky. Jaký zisk? Medaile za chrabrost, to ano, tìch vyznamenaných byly spousty. Bojovali

7

pøece za vlast, že? Céline se ptá - ale komu patøila ta jejich vlast? Kdo v jejich vlasti vládl a rozhodoval? Céline upozoròoval, že mrtvých v další válce bude nìkolikanásobnì více než v pøedcházející, nebo zbrojaøský prùmysl zdokonalil zbranì a to proto, aby se mohlo více a dokonaleji nièit, prostì aby na té nové válce více vydìlal ještì více než na minulé. A zase vyjmenovává majitele tehdejších vojensko-prùmyslových koncernù a kupodivu zase mu vycházejí samá židovská jména. A já se ptám, nejsou majitelé dnešních vojenskoprùmyslových koncernù titíž lidé? No, spíše tytéž rodiny? Ale takto se ptát, je trestný èin i dnes!!! Zisky mìly zajisté i banky a Céline tvrdí, že jsou v židovských rukách. Proè to bankéøi nepopøou a neøeknou, že to je lež, že Židé banky nevlastní, že je vlastní… Kdo? *** Na zaèátku tøicetileté války Židé zachránili Habsburky pøed finanèním krachem. Zásobovací systém, který vytvoøili, dokázal obstarat potøebné potraviny, zbranì a støelivo pro obrovské armády. Brzy se Židé stali nepostradatelnými pro obì válèící strany, které jim na oplátku poskytovaly jistá privilegia. V prùbìhu tøicetileté války obì strany, jak katolická, tak protestantská, po sobì zanechávaly spouš. Vesnice a mìsta byla do základù znièena a vypálena, a to jak katolíky, tak protestanty, ale židovská ghetta zùstala netknutá. Židé se války samozøejmì neúèastnili, byli mimo váleèný konflikt. Skuteènì byli mimo? Vždy financovali obì strany, a nejen to, dodávali obìma stranám konfliktu materiál, od uniforem, sena a mináže až po støelný prach, pušky a dìla. Mohou potom tvrdit: My nic, my se války neúèastníme, my jsme mimo? A není to naprosto stejné dnes? *** Války bývaly i døíve pro urèité vrstvy velice výhodné, vhodné, užiteèné a prospìšné. Když se totiž všechno rozmlátilo a pomlátilo, potom se to vše muselo znovu postavit, obnovit a vyrobit (akorát ty mrtvé už nikdo nevzkøísil a o ty zmrzaèené se nikdo nestaral). To byly pìkné pováleèné zisky z obnovení toho znièeného, co? Dokonce byla plná zamìstnanost, lidi makali skoro zadarmo - vždy pøece je naší povinností ty rozvaliny a ruiny opravit a uvést do pùvodního stavu, jsme pøece vlastenci. To si øíkali jak obyvatelé zemì vítìzné, tak obyvatelé zemì poražené. Ti obyvatelé poraženého státu to mìli o nìco horší, museli navíc vítìzùm platit reparace. A otázka ještì zní - kdo si ty reparace pøivlastnil? V kterých kapsách zùstaly? Dnes už jsou podmínky jiné - naè válku? Vždy pøece staèí do každého výrobku pøimontoval malinké kurvítko tak, aby koupená vìc vydržela pøesnì záruèní dobu a pak se musela koupit nová - zisky jsou stejné jako zisky z války - taky se vše nièí, ale mírovým zpùsobem! Válka vìtšinou trvala pìt i více let, tak dlouho se muselo èekat na obnovování, dnes se bez váleèného pøispìní obnovuje neustále. To jsou potom zisky, co? *** Na španìlskou chøipku rozšíøenou koncem I. svìtové války zemøel vìtší poèet lidí,

8

než bylo povraždìno na váleèném poli vojákù. Ale umøít na chøipku, to je docela nezajímavý kšeft, z toho nejsou žádné zisky (mimo docela zanedbatelné zisky pohøebních ústavù), kdežto mrtvý voják zisky pøináší! Musí být nahrazen novým vojákem, musí se dodat nová výstroj a výzbroj, nový voják bude používat munici a bude nièit - to se pøece dá pøekrásnì zpenìžit. Válèící státy si budou nuceny vzít další pùjèky na vysoké úroky, které po skonèené válce obyvatelstvo zaplatí, obyvatelstvo také zaplatí obnovu znièeného. No pøece válèení je pøekrásná záležitost a vynikající možnost zisku-zisková záležitost! A èím déle se válèí, tím lépe, tím se více znièí, tím více si budou muset válèící státy pùjèit… A obyvatelstvo platí a platí a platí - jak mourovaté - furt a furt a furt! *** Céline napsal èi pronesl i tyhle následující vìty. Jeho odpor k Židùm je dán i faktem, že po vystudování medicíny nemohl najít místo, protože ve všech nemocnicích byla místa obsazena židovskými lékaøi (jmenovitì je uvádí v pamfletu Škola mrtvol). Trik Židù, kteøí jsou „pronásledováni“ a „muèedníky“, nikdy nepøestane fungovat na pitomé árijské paroháèe. Jsou to oni, kteøí nás pronásledují. Jsme obìtmi muèedníkù. Židé se bojí jen jedné vìci, komunismu bez Židù. Pøedevším musí být zabránìno válce… Nechci jít do války kvùli Hitlerovi, pøipouštím, ale nechci jít do války proti nìmu, kvùli Židùm… Hitler nemá rád Židy. Já také. Anglièani našimi spojenci? Kulový! Další velký švindl! Bìhem první svìtové války zahynulo 1 350 francouzských Židù. To pøedstavuje jednoho Žida za každých 1 300 zabitých Francouzù [1 750 000 mrtvých]. Myslím, že tato 1/1300 zabitých nejpøesnìji pøedstavuje úhrn židovských práv v naší zemi. Rád jim dám 1/1300 práv praktikovat každé svobodné povolání. Tak napøíklad v medicínì, kde máme kolem 30 000 francouzských lékaøù, bych akceptoval 23 Židù jako kolegy! Rád! *** Vybral jsem názory vcelku proslavených myslitelù èi velikánù ducha týkající se té tzv. židovské otázky. Všechny jsou silnì negativní. Hledal jsem i nìjaké pozitivní, kladné názory èi chvály, ale nenašel jsem vùbec nic. Tak tihle všichni se mýlili? Chtìl jsem se dopracovat poznání, proè se mýlili, vyvrácení jsem nenašel, a nakonec mi vyšlo, že s nimi bezvýhradnì souhlasím. Kašlu na nìjakou chronologii, tu a si uspoøádají profesóøi a doktóøi, mají na to dost èasu a dostanou na to navíc grant. Já zaènu Lutherem, velkým evropským reformátorem. Martin Luther, jehož uèení se stalo základem protestantské reformace, proti židùm vystoupil v knize O židech a jejich lžích (Von den Juden und ihren Lügen). Židy popisuje pomocí neobyèejnì nevybíravých výrazù, podrobuje je znièující kritice a dává podrobná doporuèení k provádìní pogromù a nepøetržitému útlaku, èi jejich vyhánìní. Kniha je považována za první dílo moderního antisemitismu a velký posun na cestì k holocaustu. ***

9

Židé jsou plemeno zmijí a z Nìmecka musí být vyhnáni. *** Luther: Dovídám se, že nyní bere o každém lipském trhu po 10 zlatých, to je roènì 30 ze sta; nìkteøí k tomu pøirážejí ještì 10 o neuenburském trhu, takže je toho 40 ze sta; jeli tomu tak, opravdu nevím. Fuj, hanba, kam to k ïasu povede? Kdo teï má v Lipsku 100 florinù, bere roènì 40, to znamená, jako by za rok pozøel sedláka nebo m욝ana. Jestliže má 1.000 florinù, bere roènì 400; to znamená, jako by za rok pozøel rytíøe nebo bohatého šlechtice. Má-li 10.000, bere roènì 4.000; to znamená, jako by za rok pozøel bohatého hrabìte. Jestliže má 100.000, což má každý velký obchodník, bere roènì 40.000, to znamená, že pozøe za rok bohatého velkoknížete. Má-li 1.000.000, bere roènì 400.000, to znamená, že pozøe za rok velikého krále. A za to mu nehrozí žádné nebezpeèí na hrdle ani na zboží, nic nedìlá, sedí za pecí a peèe jablka; a tenhle loupežník si mùže sedìt doma a za deset let pozøít celý svìt. Pøed 15 roky jsem psal proti lichvì, protože již tehdy se zakoøenila tak, že jsem ztratil všechnu nadìji na nápravu. Od té doby se rozmohla tak, že se už vùbec neuznává za nepravost, høích èi hanbu, nýbrž se dává velebit jako sama ctnost a èest, jako kdyby prokazovala lidem velikou milost a køesanskou službu. Co tu poèít, když hanba se stala ctí a nepravost ctností? (To je z An die Pfarrherrn wisder den Wucher zu predigen, rok 1540) *** Tacitus: Nové náboženské pøedpisy zavedl Mojžíš, jsou úplnì jiné než obyèeje ostatních smrtelníkù. Co je u nás svaté, je u nich bezbožné a co se u nich dovoluje, to je pro nás ohavnost. Mezi nimi samými vládne nejpøísnìjší poctivost a stále ku pomoci ochotná dobroèinnost, naproti tomu nevraživé nepøátelství ke všem ostatním. Mravy Židù jsou nesmyslné a bídné. *** Holbach: Ponechte tyto povìry, které jsou odporné, jako oni jsou blázniví, hloupým Hebrejcùm, šílencùm a zbabìlým a pokoøeným Asiatùm. Tyto povìry nejsou urèeny pro obyvatele žijící v našem podnebí. *** Voltaire: „Pøedèili jste všechny národy nestydatými báchorkami, špatným chováním a barbarstvím. Zasloužíte si trest, nebo to je váš osud. Vùbec by mne nepøekvapilo, kdyby se tito lidé stali jednoho dne pro lidstvo smrtelnì nebezpeènými. Židé jsou zcela nevzdìlaný národ, ovládaný opovrženíhodnou lakotou a nanejvýš odpornou povìrèivostí.“ Dodal však: „Nicménì nemìli by být upalováni na hranici.“ *** Znovu Voltaire: Hloupý a barbarský národ, v nìmž se odedávna spojuje skrblictví s nejzavrženíhodnìjší povìrèivostí a nepøekonatelnou nenávistí vùèi všem ostatním národùm, které je tolerují a na jejich úèet se Židé obohacují. *** Na Židy se hledìlo stejnì jako na negry, jako na urèitý druh podlidí. Diderot je nemá rád. Goethe je nenávidí a vyèítá jim jejich nesèetné høíchy: zbabìlost, lakotu, prohnanost. Fichte hledá zpùsob koneèného øešení: Židé jsou nenapravitelní, protože

10

jim nelze uøíznout hlavy a nasadit jiné. Moses Mendelsson se neodvažuje pouštìt své dìti ven, ostatní po nich házejí na ulici kameny. Pøesto je jako filosof v prostøedí vysoké spoleènosti ctìn a oslavován. *** D. Hardcastle: Židé, Lombarïané, lichváøi a upíøi byli našimi prvními bankéøi, našimi nejstaršími bankovními èachráøi, jejich charakter mùžeme nazvat témìø hanebný… K nim se pak pøiøadili londýnští zlatníci. Vcelku byli naši první bankéøi velmi špatná cháska, byli to chamtiví lichváøi a bezcitní vydøiduši. (Kolem roku 1000 žilo v nìmeckých zemích kolem 4 tisíc Židù. V roce 1096 je jich témìø 20 000.) *** Bakunin: Pouze latinská rasa mùže zmaøit Hebrejcovy tajné plány na ovládnutí svìta. Celý tenhle židovský svìt, tvoøící jedinou vykoøisovatelskou sektu, nìco jako chlemtaèi krve, jakýsi kolektivní parazit, nenasytný, organizovaný nejen pøes hranice státù, ale i napøíè všemi rozdíly politických názorù - tento svìt je nyní k dispozici na jedné stranì Marxovi a na druhé Rothschildùm. Marxe instinkt neodolatelnì vábí k finanènímu géniu Rothschildù, k nìmuž pociuje uctivý obdiv. Spojila je židovská solidarita, ona mocná solidarita, která se uchovala v prùbìhu celých dìjin. Ve všech zemích lid Židy nesnáší. Nesnáší je natolik, že každá lidová revoluce je provázena masakrem Židù, který je jejím pøirozeným dùsledkem… (Toto nechutné vykøikování bylo alespoò upøímné, když nic jiného.) *** Gilbert již roku 1834 vìdìl: Všechno co ulehèuje obchod, ulehèuje i spekulaci. Obchod a spekulace jsou v mnoha pøípadech spjaty tak úzce, že je tìžké øíci, kde pøestává obchod a kde zaèíná spekulace. *** Samuel Gurney pøed výborem Snìmovny lordù: Všechny výkyvy v obchodì jsou výhodné pro toho, kdo se v nich vyzná. Otázka: Neztrácí snad pøi vysoké úrokové sazbì nakonec bankéø tím, že zchudnou jeho nejlepší zákazníci? Odpovìï: Ne, nedomnívám se, že k tomu dochází v takové míøe, aby to stálo za zmínku. Samuel Gurney: Tyto velké výkyvy úrokové sazby jsou výhodné jen pro bankéøe a penìžníky - všechny výkyvy v obchodì jsou výhodné pro toho, kdo se ve vìci vyzná. *** Marxova slavná pasáž: Hegel kdesi poznamenává, že všechny velké svìtodìjné události a osoby se tak øíkajíc pøiházejí dvakrát. Zapomnìl dodat: jednou jako tragédie, po druhé jako fraška. Lidé dìlají své vlastní dìjiny, ale nedìlají je libovolnì, ne za okolností, jež si sami zvolili, nýbrž za okolností pøímo pøedem daných a zùstavených. Tradice všech mrtvých pokolení tíží mozek živých jako mùra. A právì v takových dobách, kdy se zdá, že lidé pracují k tomu, aby pøevrátili sebe i vìci, aby vytvoøili nìco nebývalého, právì v takových epochách revoluèních krizí vyvolávají duchy minulosti, aby jim sloužili, vypùjèují si jejich jména, bitevní hesla, kostýmy, aby v tomto starém a ctihodném pøevleèení a s touto vypùjèenou øeèí zahráli novou scénu svìtových dìjin. Tak se pøestrojil Luther za apoštola Pavla...

11

Skuteèní vojevùdci sedìli za úètárenskými stoly… *** Znovu Karel Marx: Fantastické nápady dr. Price, které daleko pøedèí fantazie alchymistù a kterým vážnì vìøil Pitt a udìlal z nich sloupy svého finanèního hospodáøství. Píše: „Peníze, které vynášejí úroky z úrokù, rostou z poèátku pomalu, protože se však tempo rùstu neustále zrychluje, dosáhne po nìjaké dobì takové rychlosti, že se to vymyká všem pøedstavám. Pence pùjèená pøi narození našeho Vykupitele na pìtiprocentní úroky z úrokù, by už dnes vzrostla na vìtší sumu, než by pøedstavovalo 150 miliónù zemìkoulí udìlaných z ryzího zlata. Pùjèena na jednoduchý úrok, vzrostla by však za tutéž dobu jen na 7 šilinkù a ètyøi a pùl pence. Až dosud zlepšovala naše vláda své finance radìji tímto druhým zpùsobem, než aby použila prvního.“ Richard Price v roce 1772: „1 šilink pùjèený pøi narození našeho Spasitele (tedy patrnì v chrámì jeruzalémském) na 6% úroky z úrokù by vzrostl na vìtší èástku ve zlatì, než by mohla obsáhnout celá sluneèní soustava, kdyby se z ní udìlala koule o prùmìru, který se rovná dráze Saturnovì. Proto nemusí být stát nikdy v nesnázích, nebo velmi malými úsporami mùže splatit sebevìtší dluh, jak to vyžaduje jeho zájem.“ Jak pìkný teoretický úvod k anglickému státnímu dluhu. Pitt bere tuto mystifikaci dr. Price naprosto vážnì. Není možné nažvanit na nìkolika øádcích víc nehoráznìjších nesmyslù. (A copak dnešní ekonomové obèas nepronáší stejné hovadiny? A co Mezinárodní mìnový fond a Svìtová banka? Neøídí se Priceovou metodou?) *** M. Auigier: Pøíklad zøízení banky, který podaly Benátky, se tedy rychle napodoboval; všechna námoøní mìsta, a vùbec všechna mìsta, která si získala jméno svou nezávislostí a svým obchodem, zakládala první banky. Protože se jejich lodi èasto vracely až po dlouhé dobì, bylo nutno jim poskytovat úvìr. Když byla objevena Amerika a zaèalo se s ní obchodovat, bylo nutno dávat na úvìr ještì více. Vypravování lodí s nákladem zboží nutilo k uzavírání velkých zápùjèek. Dìlalo se to již ve starovìku v Athénách a vùbec v Øecku. Roku 1380 mìlo už hansovní mìsto Bruggy pojišovnu. Brát úrok církev zakazovala; ale nezakazovala prodat majetek, aby si èlovìk pomohl z nouze; dokonce nezakazovala ani postoupit ho tomu, kdo pùjèil peníze, na urèitý èas až do zaplacení, aby tím vìøitel dostal záruku, ale aby ho také, pokud ho mìl, mohl užívat náhradou za peníze, které pùjèil. Církev sama nebo klášterní komunity a zbožné korporace, které k ní patøily, z toho mìly velký užitek zejména v dobách køižáckých tažení. Tím pøišla tak velká èást národního bohatství do držení tzv. „mrtvé ruky“, zejména pak proto, že Židé nemohli tímto zpùsobem lichvaøit, ponìvadž držení tak pevné zástavy nebylo možno utajit…. Bez zákazu úrokù by kostely a kláštery nemohly tolik zbohatnout. *** Hitler: Tím, že se bráním židovi, bojuji za dílo Pána, který se chopil bièe a z chrámu toto plemeno zmijí vyhnal. Bojuji za záchranu svìta pøed židovskou nákazou.

12

Nejvìtší ránou, jaká kdy lidstvo postihla, byl pøíchod køesanství, a bolševismus je jeho nemanželské dítì. Obojí je vynález židù. A køesanství tuto nezmìrnou lež v otázce náboženství uvedlo do svìta. Prastarý svìt byl tak èistý poklidný proto, že nikdy nepoznal dvì velké pohromy: neštovice a køesanství. Nakonec nemáme proè si pøát, aby se Italové a Španìlé od drogy zvané køesanství osvobodili. Budeme jediným národem, který je vùèi této chorobì imunní. ***

Troška historických souvislostí Mnoho uznávaných raných církevních prací vyznívá silnì antisemitsky. Pøíkladem mohou být dialogy sv. Justina Martyra (100 - 165 n. l.), kázání sv. Jana Zlatoústého (347 - 407) nebo Svìdectví proti Židùm církevního otce Cypriana (poè. 3. století). V roce 325 na Prvním nikajském koncilu øekl øímský císaø Constantinus I. bìhem rozpravy o oslavách Velikonoc: „…zdá se hanebným, že bychom pøi oslavách tohoto nejsvatìjšího svátku mìli dodržovat zvyky židù, kteøí mají ruce bezbožnì poskvrnìné nesmírným høíchem a jsou tudíž zaslouženì postiženi slepotou duše. Potom nám dovolte nemít nic spoleèného s ohavnou židovskou lùzou, nebo jsme pøijali jiné zpùsoby od našeho spasitele.“ Formálnì židy z bohovraždy poprvé obvinil biskup Melito ze Sard v druhé polovinì druhého století. Prùvodce moderními pašijovými hrami vydaný Bostonskou univerzitou k tomu uvádí: Postupem èasu køesané zaèali pøijímat výklad ukøižování, který èinil všechny židy jako celek zodpovìdnými za zabití Krista. Podle tohoto výkladu spáchali židé pøítomní Ježíšovì smrti i židovský lid kolektivnì a navìky høích bohovraždy. Po dobu 1 900 let køesansko-židovské historie vedlo obviòování z bohovraždy k nenávisti, násilí a vraždìní židù v Evropì i Americe. Katolická církev vèele s papežem Pavlem VI. odmítla všeobecné obviòování židù až v roce 1965, kdy jako jeden z výsledkù Druhého vatikánského koncilu uveøejnila deklaraci Nostra aetate. Židé se stali obìtními beránky v dobì, kdy Evropu nièily epidemie plicního moru zvaného „èerná smrt“, které vyhladili polovinu populace. Kolovaly povìsti, že nemoc zavinili úmyslnì tím, že otrávili studny. Stovky židovských obcí zvláštì na Pyrenejském poloostrovì a v nìmeckých zemích byly násilnì znièeny. Napø. v dubnu 1348 ve mìstì Toulon ve francouzském Provence bylo upáleno 40 židù. Nevadilo, že židé také podléhají morové nákaze. Byli muèeni, dokud se nepøiznali ke zloèinùm, které nemohli spáchat. V jednom takovém pøípadì byl muž jménem Agimet pøinucen øíct, že rabín Peyret z Chambery (poblíž Ženevy) mu rozkázal otrávit studny v Benátkách, Toulouse a dalších místech. Aèkoliv se Papež Klement VI. pokoušel židy chránit tím, že v roce 1348 vydal hned dvì papežské buly, o nìkolik mìsícù pozdìji 14. února 1349 bylo jako následek Agimetova vynuceného pøiznání ve Štrasburku

13

upáleno 900 židù ještì pøed tím, než mor zasáhl mìsto. Pøibližnì od 12. do 19. století køesané vìøili, že nìkteøí, pøípadnì všichni, židé vládnou magickými schopnostmi. Nìkdy se pøedpokládalo, že jejich nadpøirozená síla pochází z toho, že se upsali ïáblu. Podle tehdejší katolické doktríny bylo pùjèování penìz za úrok vnímáno jako høích, takže se jevilo jako pøirozené, že židé mají sklon právì k ovládání tohoto druhu obchodu. Tím se zavdala pøíèina k oznaèování židù za arogantní, laènící po penìzích, lichváøe a pøispívalo to k celkovému negativnímu obrazu. Pøirozené napìtí mezi vìøiteli (vìtšinou židy) a dlužníky (vìtšinou køesany) ještì prohloubilo sociální, politické, náboženské a ekonomické rozpory. Prostí lidé, kteøí byli nuceni odvádìt danì do rukou židù, na nì pohlíželi jako na ty kdo jim berou jejich výdìlky, pøièemž ale zùstávali loajální vùèi lením pánùm, pro které židé ve skuteènosti pracovali. Dále býval povolen ještì drobný podomní obchod. *** První tøi výpravy k osvobození Božího hrobu z rukou muslimù byly doprovázeny houfy mìstské i venkovské chudiny, které cestou napadaly židovské komunity v Nìmecku, Francii a Anglii a mnoho židù pobily. Chudinská armáda vyvraždila celé obce napø. v Tréves, Speyeru, Wormsu, Mohuèi, Kolínì nad Rýnem, k násilnostem došlo i v Praze. Uvádí se, že mezi kvìtnem a èervencem 1096 zahynulo ve mìstech v Porýní pøibližnì 12 000 židù. *** Nejvýznamnìjší byla tato vyhnání: v roce 1182 z Paøíže provedené Filipem II. Augustem, dále z celé Francie vypovìdìl židy v roce 1254 Ludvík IX., v roce 1322 Karel IV. Slièný, v roce 1359 Karel V. a v roce 1394 Karel VI. Anglický král Eduard I. pøedepsal zvláštní daò židùm, kteøí pùjèovali peníze, aby mohl financovat svou válku s cílem dobýt Wales. Když už židé nedokázali platit, byli obvinìni z neloajality. Aèkoliv už pro nì platila jiná omezení, bylo navíc zrušeno jejich „právo“ pùjèovat peníze, zamezen volný pohyb a další èinnosti a byli donuceni nosit židovská žlutá oznaèení. Starší židovských domù byli uvìznìni, 300 osob odvleèeno do Londýnského Toweru a popraveno, další byli zabiti ve svých domech. Celkové vykázání všech židù ze zemì v roce 1290 vedlo ke stovkám zabitých a utopených na útìku a úplné nepøítomnosti židù v Anglii po tøi a pùl století až do roku 1655, kdy Oliver Cromwell židy naopak vyzýval k návratu, aby pomohli pøi zlepšení ekonomické situace zemì. Ve Španìlsku v roce 1492 katolická Velièenstva Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská vydala Všeobecný edikt o vyhnání židù a mnoho sefardských židù uprchlo do Nizozemí, Francie, Itálie, severní Afriky nebo Osmanské øíše. Pruský král Fridrich II. v roce 1744 omezil poèet tzv. „chránìných“ židovských rodin ve Vratislavi na deset a vyzýval další pruská mìsta k zavedení podobného opatøení. V roce 1750 vydal dokument Revidované všeobecné židovské privilegium a reglement (Revidiertes General Privilegium und Reglement vor die Judenschaft), který pro tzv. „chránìné židy“ znamenal, že se buï neožení, nebo musí opustit Berlín. Ve stejném roce rakouská arcivévodkynì Marie Terezie naøídila židùm opustit Èechy. Brzy však zmìnila názor pod podmínkou, že židé budou platit každých deset

14

let zvláštní poplatek známý jako malke-geld (královniny peníze). V roce 1752 pak vydala zákon, který umožòoval židovským rodinám mít pouze jediného syna. V roce 1782 Josef II. ve svém Toleranèním patentu (Toleranzpatent) vìtšinu persekuèních opatøení zrušil, ale s tím, že jazyk jidiš i hebrejština zmizí z veøejných listin a bude zrušena soudní samospráva. *** Pogromy (z ruského „gromi“, ãðîìèòü ve významu „pustošit, drtit“) byly rasové nepokoje zamìøené proti židùm, ke kterým docházelo èasto s vládní podporou vìtšinou v Rusku a východní Evropì. Pogromy se staly bìžným jevem bìhem masové vlny protižidovských bouøí, které se pøehnaly jižním Ruskem v roce 1881 po tom, co byli židé nespravedlivì obvinìni ze zavraždìní cara Alexandra II. Bezprostøednì po propuknutí pogromù byly ve 166 ruských mìstech znièeny tisíce židovských domù, celé rodiny byly uvrženy do krajní bídy, docházelo ke znásilòování žen, mnoho mužù, žen i dìtí bylo zabito nebo zranìno. Nový car Alexandr III. z nepokojù obvinil židy a vydal k jejich omezení soubor tvrdých naøízení. Pogromy pokraèovaly za mlèenlivé neèinnosti úøadù až do roku 1884. Další, ještì krvavìjší vlna pogromù, která za sebou nechala pøibližnì 2 000 mrtvých a mnoho zranìných židù, propukla v letech 1903 - 1906. Bìhem ruské obèanské války (1917 - 1922) došlo na rùzných místech Ruska a Ukrajiny k 887 pogromùm s poètem židovských obìtí mezi 70 - 250 000. Pøibližnì 40 % z nich mìli na svìdomí ozbrojenci bojovníka za Ukrajinskou národní republiku Simona Petljury, 25 % Zelená armáda a rùzné nacionalistické a anarchistické bandy, 17 % Bìlogvardìjci, zvláštì oddíly Antona Denikina a 8,5 % Rudá armáda. *** Od poèátku do poloviny 20. století docházelo k pogromùm také v Polsku, Argentinì a v celém Arabském svìtì. Krajnì nièivé pogromy se objevily bìhem druhé svìtové války, kdy došlo i k Rumunskému pogromu v Iaºi, kde bylo zabito 14 000 židù a k pogromu v Jedwabne v Polsku s 380 - 1 600 obìmi. Poslední zaznamenaný velký pogrom v Evropì byl pováleèný pogrom v Kielce v Polsku, ke kterému došlo v roce 1946. *** Norimberské zákony v Nìmecku, které vstoupily v platnost v roce 1935, zakazovaly manželství mezi Židy a osobami nežidovského pùvodu, všechny osoby židovského pùvodu zbavily plnohodnotného obèanství a vyèlenily je do zvláštní skupiny tzv. „státních pøíslušníkù“ (Staatsangehörige). To znamenalo, že Židé pozbyli základní obèanská práva, k nimž patøí i právo volební. V roce 1936 byl Židùm zakázán výkon všech odborných zamìstnání, což jim úèinnì zabránilo uplatòovat jakýkoliv vliv na vzdìlávání, politiku i prùmysl. Od 15. listopadu 1938 židovské dìti nesmìly navštìvovat bìžné školy, ale pouze školy židovské. Od dubna 1939 témìø všechny židovské podniky buï zkrachovaly kvùli finanènímu tlaku a klesajícím ziskùm nebo byly pod nátlakem prodány nacistické vládì. Židé byli mnoha zpùsoby oddìlováni od nìmecké populace a docházelo k dalším omezením jejich lidských práv. Podobné zákony existovaly i v Maïarsku, Rumunsku a Rakousku.

15

I v pøípadì, že antisemitismus nebyl oficiální státní politikou, vlády na zaèátku 20. století èasto pøijímaly ménì nápadná opatøení namíøená proti židùm. Napø. ani jeden z 32 státù, které se v roce 1938 zúèastnili konference v Evianu, neodsoudil Hitlerovo zacházení s Židy, ani nesvolil k pøijímání židovských uprchlíkù. *** List církvi v Sardách: Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; øíkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, zpùsobím, že pøijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tì zamiloval. (Zjevení Janovo 3,9, EKUM) Ježíš mluví ke skupinì farizeù: „Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mì zabít, nebo pro mé slovo není u vás místa. Já mluvím o tom, co jsem vidìl u Otce; a vy dìláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Odpovìdìli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim øekl: „Kdybyste byli dìti Abrahamovy, jednali byste jako on. Váš otec je ïábel a vy chcete dìlat, co on žádá. On byl vrah od poèátku a nestál v pravdì, ponìvadž v nìm pravda není. Když mluví, nemùže jinak než lhát, protože je lháø a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevìøíte. Kdo z vás mì usvìdèí z høíchu? Mluvím-li pravdu, proè mi nevìøíte? Kdo je z Boha, slyší Boží øeè. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“ (Jan 8,37-39; 44-47 ekumenický pøeklad) Svatý Štìpán hovoøí pøed radou synagogy tìsnì pøed svou popravou: „Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepøestáváte odporovat Duchu svatému, jak to dìlali vaši otcové. Byl kdy nìjaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteøí pøedpovìdìli pøíchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Pøijali jste Boží zákon z rukou andìlù, ale sami jste jej nezachovali!“ (Skutky apoštolù 7,51-53, EKUM) *** Tato opatøení však zaèala už kolem roku 305, kdy ve španìlské Andalusii ve mìstì Elvira, nynìjší Granadì, objevily první církevním koncilem dané zákony proti židùm. Køesanským ženám bylo zakázáno vdávat se za židy, ledaže by žid nejprve konvertoval ke katolictví. Židùm bylo zakázáno poskytovat pohostinství køesanùm. Židé nesmìli mít køesanské konkubíny a bylo jim zakázáno žehnat pole katolíkù. Tøetí toledský koncil v roce 589 v katolickém Španìlsku naøídil násilné køtìní dìtí narozených z manželství mezi židy a katolíky. Násilné nucení židù k pøestupování na køesanskou víru bylo zapoèato na základì Dvanáctého toledského koncilu v roce 681, , kdy tisíce židù uprchly ze zemì a tisíce byly násilnì konvertovány. *** Znesvìcování hostií-Nìmecký døevoryt z 15. století, na kterém je zobrazeno „znesvìcování hostií“. Na první desce jsou hostie kradeny, na druhé krvácejí zatímco je žid probodává, na tøetí jsou židé zatýkáni a vìznìni, na ètvrté zaživa upalováni. Židé jsou falešnì obviòováni také z nièení (øezání, probodávání) posvìcených (konsekrovaných) hostií, èímž mìlo docházet k opakování ukøižování, protože køesané vìøí, že pøi mši se hostie mìní v tìlo Ježíše Krista. *** V roce 1066 byla zmasakrována židovská komunita ve španìlské Granadì, která byla tehdy souèástí arabské Al-Andalus. Ve 12. století se vlády ve Španìlsku zmocòuje

16

fanatická berberská sekta Almohadù z Maroka, španìlští židé mají na výbìr konvertovat, odejít do exilu nebo zemøít. *** "Naším údìlem je studium tóry. Je to nejvyšší pøíkaz, který se vztahuje na každého židovského muže. Nesluèuje se s jakoukoliv jinou prací. Nestojíme o vydìlávání penìz nebo o luxusní zboží. Ke spokojenosti nám staèí velmi málo a naším nejvyšším posláním je studium," vysvìtluje silnì vìøící Meir Gross. "Vìøíme, že kdybychom by jen na okamžik pøestali studovat tóru, nastane konec svìta," vysvìtlil reportérovi agentury Reuters Meir Gross. Jeruzalém - Ultraortodoxní židé, kteøí tvoøí již témìø deset procent ze 7,7 milionu obyvatel Izraele, mají od vzniku samostatného židovského státu zvláštní výhody - nemusejí chodit do práce, neslouží v armádì a od státu se v mnoha pøípadech úplnì distancují. Tato skupina obyvatel, kterým se øíká charedim, èasto odsuzuje Izrael pro jeho údajnì pøíliš svìtské zøízení, více než polovina z jejích èlenù pøitom však žije ze sociálních dávek, na které mají ze zákona nárok. Z údajù Izraelské národní banky vyplývá, že státní podporu pobírá asi 60 procent ultraortodoxních židù. *** A. B. Bartoš: Støet civilizací trochu jinak aneb Židé ve stínu muslimù Odkazuji na døívìjší èlánek "Mùj vztah k Židùm". Pokud ale kritizovat Židy nechceme / nesmíme (protože se to prý nesluší), pak ale není férová ani naše kritika muslimù. A že zatímco se stalo módou jednu náboženskou skupinu démonizovat, o druhé se nesmí ani zapochybovat. Rozdíl v pøístupu je to obrovský - zatímco kritika islámu se v médiích stala témìø normou a nikdo se nad ní nepozastaví, zmínit se by jen slùvkem kriticky o judaismu je zapovìzeno. To je minimálnì zvláštní. Iracionální. Mìli bychom se ptát, proè tomu tak je. Èasto bývá nejvìtší rivalita právì mezi tìmi, kteøí si jsou nejblíže a kteøí usilují o stejný cíl. A tak mne napadlo - co když celý ten Støet civilizací, který se maskuje jako støet Západu s islámem, je ve skuteènosti støetem mezi islámem a judaismem? A co když židé, kteøí si zvykli dìlat vìci nenápadnì, oklikou, nepøímo a skrytì, manipulují Západ do støetu s islámem jednak proto, aby získali západní veøejné mínìní na svou stranu a ze svého blízkovýchodního sporu uèinili spor celosvìtový (protože jinak nemají šanci v nìm zvítìzit) a jednak také proto, aby své vlastní svìtovládné tendence svalili na druhé a odpoutali tak pozornost od svých vlastních plánù? Pokud by to tak bylo, byla by to geniální strategie. A ty bývají Židùm vlastní. Podstata mé úvahy spoèívá v tom, že obì skupiny si na Západì poèínají stejnì arogantnì, by jedna to èiní sofistikovanìji než druhá. Muslimové nám svùj pocit nadøazenosti a opovržení naší civilizací dávají znát jaksi prvoplánovì, pøímoèaøe, veskrze primitivnì. O tom, že stejnou nenávistí k naší civilizaci se vyznaèují i Židé (by ji zaèasté skrývají a dìlají vše proto, abychom o ní nevìdìli), se ale mùžeme doèíst v židovských náboženských knihách. V jejich výrocích témìø není rozdílu. Co to znamená? Pokud se rozhodneme nenávistným výrokùm Židù vùèi Nežidùm

17

nevìnovat pozornost a omlouvat je, mìli bychom stejným prizmatem pohlížet i na muslimy. A tedy dojít k závìru, že muslimové nám nejsou nebezpeèní, protože se vlastnì nechovají o mnoho jinak, než jejich ve víøe starší bratøi (a že to jsou bratrské národy, o tom není sporu, vždy oba mají svého otce v Abrahámovi). A protože jsme uèeni tomu, že Židé mají vždy jen dobré úmysly a jsou nositeli svìtla a pokroku, mìli bychom stejnì dùvìøivì pøistupovat i k muslimùm. Mùže to ale znamenat i to druhé - protože si jsou obì skupiny blízké a obì mají touhu vládnout zbytku svìta, mìli bychom se stejnou opatrností, s jakou pøistupujeme k muslimùm, pøistupovat i k Židùm - pokud jsme se tedy shodli na tom, že nenávistné výroky v Koránu nejsou jen nìjakým folklórem, ale projevem nejhlubší podstaty islámu jako takového a jeho nenávisti ke všemu okolnímu. Jinými slovy, jsou-li si obì skupiny podobné, pak platí, že jak muslimská, tak židovská víra jsou se západní spoleèností buï kompatibilní, nebo není kompatibilní ani jedna. Èím více o tìchto vìcech pøemýšlím, tím více se kloním k druhé èásti vìty. skrze zaslíbení ve Starém zákonì stále vìøí, že Bùh jim dal celou zemi a jakožto svùj vyvolený národ si je pøipravuje na to, aby celé zemi vládli. Napøíklad v jednom talmudském traktátu se øíká: "Izraelitovi je dovoleno uèinit bezpráví gójovi [Nežidovi], nebo je psáno: 'Nezpùsobíš bezpráví svému bližnímu. Tím však není myšlen gój'." ("Sanhédrin", str. 57, odst. 1, Tesephóth; Eisenmenger, str. 447) Nežidé / køesané jsou v židovských oèích podøadnou rasou, která nemá žádná práva. Napøíklad zákon o navrácení ztracené vìci øíká: "Rozumí se, že se pøíkaz týká jen Žida, jenž nìco ztratil; patøí-li ale nalezená vìc akumovi (tj. køesanovi), tu nejen není povinnost ji vrátit, ale je pøímo tìžkým høíchem akumovi nìco vrátit, nebo naši rabíni blahé pamìti øíkali: '... tak je to se vším, co ztratil tvùj bratr, ale ne s tím, co ztratil gój, nebo gój není souèástí Boha, nýbrž souèástí cizích božstev zemì, a tudíž to, co gój ztratí, je vìc ztracená, která by se mìla vrátit svému pánovi podle toho, že tato znamenitost nepøísluší ostatním národùm Zemì, nýbrž pouze Izraelitùm'." (Rabbi Bechai über Deut. 22,3, str. 212, odst. 1, Parascha Ki téze; Eisenmenger, str. 450) Mnoho židovských naøízení zakazuje praktické stýkání se s Nežidy - slavit s nimi, jíst s nimi, používat víno nebo olej, kterého se dotkli. Domy Nežidù jsou pro Židy neèisté, stejnì jako vše, co je v nich. Naopak Židé jsou témìø nadlidmi, øíká Talmud: "Žid je Bohu milejší než andìlé", "kdo dá Židu políèek, jako by Boha políèkoval" a "kdyby nebylo Židù, nebylo by blaha pozemského, ni sluneèních paprskù, ni deštì a lidé nemohli by žíti." A jinde Talmud tvrdí: "Proèež goj, jenž Žida udeøil, hoden je smrti," a dále: "nebo beze sporu je rozdílnost mezi všemi vìcmi, rostliny a zvíøata nemohou trvati bez péèe lidské a jako je èlovìk vyšší zvíøat, tak Židé pøedèí všechny národy na svìtì." To úzce souvisí s pocitem, který je Židùm vlastní - že celý svìt je proti nim a oni se musí bránit. Podobnì muslimové se takto vymezují vùèi Západu a každý svùj neúspìch pøièítají svým nepøátelùm, aniž by byli ochotni uznat svoji chybu. Napøíklad rabín Salomon Jarchi ve výkladu pasáže z 1. Mojžíšovy 25,20 ("když mu /Izákovi/ bylo ètyøicet rokù, pojal za manželku Rebeku") píše, že Rebece byly tehdy jen tøi roky.

18

"V ten èas se narodila Rebeka a poté, co na ní Izák tøi roky èekal, až byla vhodná pro manželský (pohlavní) styk, vzal si jí za ženu," píše. Že je tøíletá dcera už vhodná pro pohlavní styk, se také uèí v knize Emek hammelech (str. 103, odst. 4, kap. 95) pod titulem Scháar kirjáth árba: "Naši mudrci blahé pamìti øíkají, že žena není k manželské souloži vhodná døíve, než má tøi roky a jeden den." "Muž smí dìlat se svojí ženou, co se mu zlíbí, jako s kusem masa, jež mùže jísti peèené nebo vaøené podle chuti," øíká se napøíklad v Talmudu. Jeho výklady pøináší i následující historku: "Pøišla si jednou stìžovati rabínu žena na svého muže pro jeho nepøirozené sklony. Rabbi øekl: "Dcero moje, nemohu ti pomoci, nebo zákon pøináší tì v obì." Napøíklad rabín Salomon Jarchi ve výkladu pìti knih Mojžíšových o slovech z 3. Mojž 20,10 (Bude-li kdo souložiti se ženou druhého, dopustí se cizoložství s manželkou bližního svého, a smrtí a umrou jak cizoložník i cizoložnice) doplòuje: S výjimkou ženy cizince (protože ten není bližním Žida). Podobnì mluví i další rabíni: "To nám ukazuje, že (svùdce) není hoden smrti, s výjimkou pøípadu ženy svého soukmenovce (tj. Izraelity), nebo podmínky a okolnosti manželství jsou jiné u tìch, kdo nepatøí mezi našince." (rabín Levi ben Gerson). "Z toho se pouèujeme, že gój (neboli køesan) nemá žádné manželství" (Rabín Salomon). Pøedstava, že køesanské manželství v podstatì neexistuje, pochází z talmudského traktátu Sanhédrin (str. 52, odst. 2). Ve výkladu výše zmínìného biblického verše poznamenává: "S výjimkou žen ostatních (tzn. køesanù)." Dùvodem je pøesvìdèení, že není cizoložství, kde není manželství a protože gój je jen obyèejný živoèišný druh, zvíøe, nemùže pøirozenì uzavírat sòatky - ty jsou totiž Božího pùvodu. Majmonides proto napøíklad øíká: "Dovoleno je svésti ženu nežidovku". Podobných pøíkladù rozdílné morálky bychom mohli najít více. Je napøíklad prokázané, že mnohé z toho, co dnes považujeme za západní pokleslost (napøíklad pornografický prùmysl apod.), je ve skuteènosti výsledkem židovské dvojí morálky, kdy ve své vlastní komunitì Židé dodržují pøísná naøízení, ale vùèi Nežidùm se snaží použít cokoli, co by jejich tradice a hodnoty narušilo a rozložilo. Podobnì pøezíravì se ale na køesany (Nežidy) dívá i Talmud a jeho vykladaèi. Napøíklad rabi Kook øekl, že "rozdíl mezi duší Žida a duší Nežida je vìtší a hlubší než rozdíl mezi lidskou duší a duší dobytka." Tím se opìt vracíme k bodu zmínìnému výše, který se týká židovské víry v nadøazenost své rasy. Jinde (napøíklad spis Jalkut Rubéni) se zase píše: "Izraelité budou zváni lidmi, protože jejich duše pochází od nejvyššího èlovìka, avšak modláøi (tj. køesané), jejichž duše má svùj pùvod od neèistého ducha, budou nazýváni vepøi. Protože je tomu tak, jest rovnìž i tìlo modláøe tìlem a duší vepøe." Jindy Židé nazývají Nežidy jako "dobytèí plémì" nebo je pøirovnává k oslùm ("Židovský národ je hoden vìèného života a ostatní národové oslùm jsou podobni" rabbi Abravanel) Jinde se doèteme: "Vy všichni Židé jste lidmi a ostatní národové nejsou lidmi, nebo duše jejich od zlých duchù pocházejí, duše pak židovská ze Svatého Ducha Božího" (rabbi Menachen).

19

Podobnì mluví rabbi Jakulta: "Pouze Židé hodni jsou názvu lidi, kdežto goj od zlých duchù zplozený, má právo nazývati se jedinì sviní". Podle židovského uèení je èlovìkem ve vlastním slova smyslu pouze Žid. "Kdo není obøezán a neslaví šábes, nebude nazýván èlovìkem," øíká spis Jalkut Rubéni. Køesan jako takový pak už na poèítání se k lidem nemá nárok vùbec. Ve spisu "Sepher gilgulím" se mùžeme doèíst, že "modláøi nebudou zváni lidmi, to znamená, že pocházejí z oné špatné èásti, která byla pøimíšena k prvnímu èlovìku." Židé také vìøí, že zatímco jich pùvod je odvozen od praotce Adama pøed jeho pádem do høíchu, pùvod Nežidù je v Adamovi, který už zhøešil. Proto jsou svými uèenci vybízeni k tomu, aby dìlali rozdíl mezi židovským národem a národy nežidovskými stejnì, jako dìlají rozdíl mezi èistými a neèistými zvíøaty. Odtud není daleko k mentalitì, podle které jsou Židé pány a Nežidé pouhými otroky. Rozdíl mezi Židy a Nežidy je navíc vnímán jako rozdíl rasový - Žid dostává pøi narození èistou duši a mùže se poèítat k èistým lidem, na rozdíl od Nežida. Proto podle Majmonida "pøikázání ´nezabiješ!´ znamená, že nesmí býti zabíjeni synové Izraele", avšak "goj a kacíø nejsou syny Izraelovými". Talmud pak dává mnoho dalších ponauèení, jak by se mìli Židé vùèi Nežidùm chovat: "Nejlepšího z pohanù zab!" - "Nenávidìt, opovrhovat a hubit každého, kdo k synagoze nepøísluší nebo od ní odpadl!" (rabbi Abravanel) - "Neprojevujte gojùm žádného soucitu." - "Buïte èistí k èistým a lstiví k neèistým." "Vytáhneš-li goja z jámy, do které padl, pak zachraòuješ èlovìka pro modloslužebnictví," pøipomíná také Maimonides a vysvìtluje: "Zakazuje se míti soucit s nevìrným, vidíš-li ho, že tone v øece nebo hyne. Je-li blízek záhuby, netøeba ho zachraòovati." A tak zabití góje je v poøádku ("Kdo chce zabíti zvíøe a zabije neoèekávanì èlovìka, kdo chce zabít goja a omylem zabije Žida, není vinen a nezaslouží trestu."), ale "goj vìdomì zabivší Žida, vinen je tolik, jako kdyby celý svìt vyvraždil". Stejnì tak "goj, který se rouhal, svedl ženu nebo zavraždil jiného goja, budiž prohlášen za nevina, pakli pøijme víru židovskou," ale "zavraždí-li goj Žida, tu i bez ohledu, dá-li se obøezati nebo ne, hoden je smrti." Tato praxe vychází už ze Starého zákona, kde se píše (Deuteronomium 23:19-20): "Svému bratru nebudeš pùjèovat na úrok, na žádný úrok ani za støíbro, ani za pokrm, ani za cokoli, co se pùjèuje na úrok. Cizinci mùžeš pùjèovat na úrok, ale svému bratru na úrok pùjèovat nesmíš..." Židovské komentáøe jdou ještì dále, když napøíklad David Kimchi v komentáøi k Žalmu 15:5 øíká: "Zákon pouze zakazuje pùjèovat peníze na úrok Izraelitovi, avšak s cizincem je to dovoleno, jak je (Dt 23,20) psáno: 'Cizinci mùžeš pùjèovat na úrok'." Rabín Levi dokonce považuje lichvu za pøikázání, které je nutno zachovávat: "Protože však on [cizinec, gój] holduje modláøství, zákon nám ukládá zatìžovat ho lichvou, nebo pùjèujeme-li mu, všemožnì mu škodíme, jak je nám uloženo. Proto se také nedopouštíme žádného bezpráví." Podobnými slovy se vyjadøují i mnozí další rabíni.

20

Další verš z Talmudu pak øíká jednoznaènì: "Dovoluje se bojovati proti gojùm s pomocí lichváøství a šiditi je, prodáte-li však nìco Židu, nebo kupujete-li od nìho, není vám dovoleno šidit ho." To opìt vychází z pøesvìdèení, že Nežidé ve skuteènosti nejsou lidmi: "Stejnì jako s klidným svìdomím lze zabíti divokou šelmu a zmocniti se jejího lesa, tak možno zabíti nebo vyhnati goje a pøivlastniti si jeho majetek. Majetek gojùv podoben je opuštìné vìci, jeho pravým majitelem je Žid, který se ho zmocní." Jindy zase rabbi Albo a další vysvìtluje: "Bùh dal Židùm právo na život i majetek ostatních národù". Proto "ukradne-li goj sebemenší vìc, vydán budiž smrti", ale "Židu dovoleno je, zachce-li se mu zmocniti se majetku gojova, nebo tam, kde psáno je: ´Neèiò zla bližnímu´, nepraví se: ´Neèiò zla gojùm´". Majetek gójù, je vlastnì majetkem Žida, ten si pouze bere zpìt, co je jeho: "Mùže býti obvinìn Žid z krádeže, neokradl-li jiného Žida? Okradl-li goje, pak sobì vzal jen, co je jeho vlastnictvím." PÍSMO VS. VÝKLADY Existuje Talmud babylonský a Talmud jeruzalémský (jeden z poèátku 4. století po Kristu, druhý z poèátku 6. století). Talmud se formálnì dìlí na dvì sbírky - Mišnu (sbírku vlastních textù zákona) a Gemaru (sbírku výkladù). V 16. století pro snadnìjší práci s Talmudem vznikl židovský katechismus, tzv. Šulchan arucha (hebr. znamená Prostøený stùl), který je sborníkem hlavních ustanovení Tóry a Talmudu, doplnìných zvykovým právem. Židovští uèenci pøitom Talmud nadøazují samotné Tóøe, když tvrdí, že slova Talmudu jsou sladèí než slova Tóry. Nikoliv tedy Mojžíšovy knihy, které dùvìrnì známe z køesanské Bible, a které køesané považují za Boží slovo, nýbrž Talmud se stal židovským zákonem. K tomu pøipoètìme tzv. ústní podání - kabbalu - a máme zde zcela jinou víru, než jakou si pøedstavujeme pod Starým zákonem. Slova Talmudu jsou tak "sladší než slova Zákona", "Høích proti Talmudu je tìžší høíchu proti Bibli", èlovìk (Žid) by mìl chovat "vìtší úctu a pozornost k slovùm rabínù, než ke slovùm Zákona" a "Ten, jenž ète Bibli bez Mišny a Gemary, podoben je èlovìku, neznajícímu Boha." Talmud jde ale ještì dál, když tvrdí: "Kdo neplní slov rabína, hoden je smrti" nebo "Pomnìte, že slova rabínù jsou sladší než slova prorokù" èi "Obyèejné rozhovory rabínù nutno chovati v úctì jako zákon v plném jeho rozsahu." Slova rabínova jsou podle Talmudu "slova Boha živého" a to i ve chvíli, kdy postrádají smysluplnost: "Prohlásí-li rabín, že pravá ruka je levou a levá pravou, je tøeba uvìøiti v jeho slova." (rabbi Raši). O výkladech a uèení rabínù se nepochybuje, jak tvrdí rabbi Menachen: "Všechna slova rabínù všech vìkù a pokolení jsou slova Boží, podobná slovùm prorokù a to i tehdy, odporují-li si navzájem, kdo odporuje rabínu, vstupuje s ním ve spor, reptá proti nìmu, spor vede s Bohem a proti Bohu reptá." Mluví-li se tak v pøípadì køesanství, islámu a judaismu o tzv. náboženstvích Knihy, není to tak úplnì pravda. Pro muslimy a židy jsou výklady a doprovodné texty uèencù dùležitìjší než jejich vlastní Písmo. Hledáme-li vysvìtlení pro muslimskou neochotu

21

se integrovat a pro židovskou uzavøenost a segregaci, hledejme je v prvé øadì v jejich obsáhlých výkladech Koránu respektive Talmudu. A smìjeme-li se obèas nìkterým posážím Koránu, které jsou naší mentalitì vzdálené a neuchopitelné a proto nám pøipadají komické, pak ještì podivnìjší je Talmud, který podle nejlepších farizejských tradic pøesnì definuje a reguluje tisíc a jednu malièkost denního života a do detailu rozebírá i témata týkající se takových podružností, jako je vymìšování, pobyt na záchodì a jeho pravidla a podobnì. Sám Žid Karel Marx to pomìrnì trefnì vystihl, když napsal, že "židovský monoteismus je ve skuteènosti polyteismem mnoha potøeb, polyteismem, který i ze záchodu dìlá pøedmìt božího zákonodárství." V køesanské víøe k takovéto posedlosti pøíkazy, zákazy a naøízeními nenajdeme sebemenší adekvátní pøíklad. Navíc v Talmudu objevíme spousty nesmyslù povídaèek, báchorek, povìr, okultismu èi nechutností, pro které nemùže být Talmud nikdy srovnáván s køesanskými náboženskými knihami. Následující ukázka je jednou z mnoha desítek nesmyslných báchorek, které lze v Talmudu nalézt. "Den má 12 hodin. V prvních tøech hodinách Bùh sedí a zkoumá Zákon, pak po tøi hodiny soudí svìt, v dalších tøech hodinách zamìstnává se výživou a pak, spokojen èinností devíti hodin, znovu usedá, zve si Leviathána, krále ryb, a hraje si s nimi. Tento Leviathán je strašná nestvùra, ponìvadž (tak tvrdí Talmud), aniž by vydával v nebezpeèí svùj jícen, mùže pohltiti rybu tøeba tøi sta kilometrù dlouhou. Proto Bùh ze strachu, aby potomstvo tohoto obra nezaplavilo svìt, Leviathána vykleštil a zabil jeho samici. Maso z ní nasolil a krmí jím vyvolené v ráji." KULTURNÍ SEPARATISMUS Židovský separatismus není jiný. Židé žili v ghettech dobrovolnì a rádi, protože v nìm vidìli potøebnou izolaci od svìta modloslužebníkù a prostøedek k posílení vlastní identity. Separatismus se ale projevuje i dnes, protože je v samém základì židovské víry - náboženské pøedpisy omezují sociální kontakt mezi Židy a Nežidy. Potøebnou roli také v historii sehrála hebrejština, zákaz smíšených manželství, opovržení odpadlíky. I v nedávné historii (napøíklad poèátkem minulého století) žili v Rakousku Židé dobrovolnì ve zvláštních ètvrtích, aby si s Nežidy zbyteènì nemuseli vytváøet blízké vazby. A zatímco muslim si mùže vzít nemuslimku (za pøedpokladu, že dìti budou vychovávány v muslimské víøe), u Židù jsou náboženské pøíkazy ještì pøísnìjší. Žid by si vùbec nemìl brát Nežidovku a to nejen z náboženských dùvodù, ale pøedevším z rasových. Podobných pøíkladù kulturního separatismu Židù bychom našli bezpoèet. V praxi ale není pøitom žádného rozdílu mezi stejnou rituální porážkou dobytka u Židù. Muslimské halal jídlo je totéž co židovské košér jídlo. Západní pokrytectví ale spoèívá v tom, že rituální porážky provozované Židy dnes nemá nikdo odvahu zpochybnit èi zakázat, i když v pøípadì muslimù se takové názory objevují. V Izraeli existují halachické zákazy prodeje nemovitostí do rukou Nežidù, nìkteøí rabíni bojují za zákaz transfuze nežidovské krve Židovi a podobnì. ***

22

Talmud pro každého 2006 Sefer Praha Žid musel být od svých sousedù oddìlen nejenom vyznáním, ale celým zpùsobem života. Jeho kult mìl být odlišný, jeho domov mìl být jiný, a dokonce bìžné každodenní úkony mìly mít specifické prvky, které mu neustále pøipomínaly jeho židovství. Každý detail jeho života mìl být støežen Tórou. *** Obyvatelstvo svìta se v jejich pojetí skuteènì dìlí na Izrael a jiné národy a vyvolenost Izraele pøedstavuje základní a zásadní dogma. *** Všechny národy svìta provolávají chválu Svatému, budiž pochválen, leè židovskou pøijímá radìji než jejich. Svatý duch volá: Kdo je jako tvùj izraelský lid, jediný národ na zemni, jakého jiného není? Blaze tobì Izraeli! Kdo je ti roven? Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko? Svatý duch volá: Izraeli, v tobì se oslavím. Každý, kdo pomùže Izraeli, jako by pomohl Svatému, budiž pochválen. Svatý, budiž pochválen, obdaroval Izrael tøemi vzácnými dary: jsou to Tóra, zemì Izrael a svìt budoucí. Izrael existoval v Boží mysli již pøed stvoøením vesmíru. Nebesa a zemì byly stvoøeny jedinì zásluhou Izraele. Jakoby svìt nemohl existovat bez vìtrù, tak ani nemùže existovat bez Izraele. Kdyby se nenašel národ, který by Tóru pøijal, zámìr stvoøení by se zhatil a veškeré obyvatelstvo svìta by bylo vyhlazeno, nebo smyslem jeho existence je jedinì Tóra. *** Nežid, který se zabývá studiem Tóry, zasluhuje smrt, nebo Tóru nám vydal Mojžíš, je to dìdictví naše, nikoliv jejich. *** Proselyté jsou pro Izrael obtížní jako boláky. *** Dokonce i zbožné skutky nežidù jsou høíchem, nebo jejich pohnutky jsou neèisté. *** Zabij ty nejlepší z nežidù! Rozdr hlavy nejlepších z hadù! *** Nikdo z nežidù nebude mít podíl ve svìtì budoucím. *** Proto byl èlovìk stvoøen jeden, aby se pouèil, že každému, kdo znièí jednu duši Izraele, to poèítá Písmo, jako by znièil celý svìt, a každému, kdo spasí jednu duši Izraele, jakoby spasil celý svìt. *** Svatý, budiž pochválen, nedá své Zechinì spoèinout, leè na tom, kdo je moudrý, silný, bohatý a vysoké postavy. ***

23

Mišna pùsobí dojmem neuspoøádané masy rùznorodého materiálu. Uèitelé i žáci se libovolnì uchylovali od zkoumaného tématu, aby se pouštìli do námìtù tak rozmanitých, jaké si jen možno pøedstavit. *** Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. (Iz. 7,15) *** Já jsem první, nebo nemám otce, i poslední, nebo nemám bratra, kromì mne žádného boha není, nebo nemám syna. *** Bùh si obléká modlitební øemínky a halí se do talitu (neboli modlitebního šálu), modlí se sám k sobì a dennì po tøi hodiny studuje Tóru a naøíká nad pochybeními svých stvoøení. *** Tak jako se tváøe liší jedna od druhé, tak i myšlenky jsou rùzné, leè Bùh zná všechny. *** Andìl sestává napùl z vody a napùl z ohnì a má pìt køídel. Andìlé jsou nesmrtelní a nerozmnožují se. Pøíležitostnì ovšem mùže Bùh nìkteré z nich znièit, pokud odporují jeho vùli. Nepotøebují hmotnou potravu. Nepodléhají obvyklým lidským vášním. Hovoøí svatým jazykem, tj. hebrejštinou. Neumìjí aramejsky, a proto také nemá èlovìk v tomto jazyce pøedkládat prosby za své potøeby. Andìl shromáždí modlitby ze všech synagog a modliteben, uvije z nich koruny a vloží je na hlavu Svatého, budiž pochválen. *** Modlitba pøed spaním: Nech stojí Michael po mé pravici, Gabriel po mé levici, pøede mnou Uriel, za mnou Rafael a nade mnou Boží pøítomnost. *** Gabriel pleskl Mojžíše tak, až se rozplakal, aby v princeznì probudil soucit k nìmu. *** Jelikož Satan mùže být v jednom okamžiku pøítomen pouze na jednom místì, musí mít k plnìní svých rozkazù dostatek vykonavatelù. *** Když byl Adam v zahradì Eden (a dosud nezhøešil), odpoèíval v lehátku, zatímco služební andìlé pro nìj opékali maso a pøipravovali víno. *** Tóra musela existovat odevždy, dokonce pøed stvoøením svìta. Tóra byla napsána v náruèí Svatého, budiž pochválen, spoèívala devìt set sedmdesát ètyøi pokolení pøed stvoøením svìta. Ke zjevení ovšem došlo v pokolení Mojžíše, které bylo dvacátých šestým pokolením po Adamovi, a Tóra tedy musela existovat devìt set sedmdesát ètyøi pokolení pøed stvoøením svìta. *** Každý, kdo má modlitebné øemínky na hlavì a na paži, tøásnì na svém odìvu a mezuzu na svých dveøích, se pravdìpodobnì nedopustí høíchu.

24

Tfilin neboli modlitební øemínky tvoøí dvì malá kožená pouzdra s pøipevnìnými øemínky a v každém z nich je vložen pergamen se ètyømi biblickými citáty. *** Co se nesmí v dobì šabatu: zavázat a rozvázat uzel, napsat dvì písmena abecedy, vymazat dvì písmena, pøenášet pøedmìt z jedné oblasti do druhé… Žebrák stojí venku a majitel domu vevnitø a žebrák natáhne ruku dovnitø a vloží nìco do ruky domácího pána nebo nìco z jeho ruky vezme a vytáhne to ven. V takovém pøípadì je vinen žebrák a domácí pán je bez viny. Kdyby majitel domu natáhl ruku a vložil nìco do ruky žebráka, nebo z ní nìco vzal a vnesl to do domu, pak je vinen majitel domu a žebrák je bez viny. Kdyby žebrák natáhl ruku dovnitø a majitel domu z ní nìco vzal nebo do ní nìco vložil, pak jsou oba bez viny. Kdyby majitel domu natáhl ruku ven a žebrák z ní nìco vzal nebo do ní nìco vložil, co by tamten vnesl domù, oba jsou vinni. *** Šamaj: Muž se smí se svou ženou rozvést, když zjistil, že je mu nevìrná. Hilel: Mùže se s ní rozvést i tehdy, když mu zkazí jídlo. Akiva: Smí se rozvést dokonce i tehdy, když najde jinou ženu krásnìjší, než je ona. *** Odejme-li se tìlo, k èemu je hlava? Padne-li dùm, bìda oknùm. *** Když Svatý, budiž pochválen, oznámil Adamovi: Vydá ti jenom trní a hloží (Gn.3,18) zalili se jeho oèi slzami. promluvil pøed ním: Pane svìta! Mám se já i mùj osel krmit ze stejného žlabu? Když ale dodal: V potu své tváøe budeš jíst chléb (tamtéž), jeho mysl se uspokojila. *** Není ubožejšího zamìstnání, než je obdìlávání pùdy. Sto zuzù vložených do obchodování zajistí maso a víno na každý den, sto zuzù vložených do pùdy èlovìku dovolí, aby se živil pouze solí a zeleninou, a nejen to, navíc kvùli ní spí na zemi když v noci hlídá úrodu a vyvolává spory mezi sousedy. *** Lichváøi jsou srovnatelní s tìmi, kdo prolévají krev. *** Hodnota otroka nedosahuje hodnoty toho, co sní jeho žaludek. *** Tøi vìci zpùsobují, že se èlovìk prohøešuje proti svému svìdomí a vùli Stvoøitele, totiž nežidé, zlý duch a naléhavá potøeba vyvolaná chudobou. *** To jsou démoni, nebo Svatý, budiž pochválen, stvoøil jejich duše, ale když se chystal stvoøit jejich tìla, posvìtil šabat a nestvoøil je. *** Lidé, kteøí mìli v úmyslu zbudovat babylonskou vìž, se dìlili do tøí skupin. Jedni øíkali: Vystupme na nebesa a pøebývejme tam. Druzí øíkali: Vystupme a oddejme se

25

modloslužbì. Tøetí øíkali: Vystupme a veïme válku proti Bohu. První skupinu Bùh rozprášil, tøetí skupinu promìnil v opice, duchy, démony a noèní bìsy, a pokud jde o druhou skupinu, té zmátl jejich jazyk. *** Po celých sto tøicet let, kdy Eva žila oddìlenì od Adama (po vyhnání z ráje), se mužští duchové rozvášòovali skrze ni a ona z nich rodila a ženští duchové se rozvášòovali skrze Adama a rodili z nìho. Ve vìku sto tøiceti let zplodil Adam syna ke své podobì, podle svého obrazu - z toho musíme vyvodit, že do té doby ke své podobì nezplodil. *** Samec hyeny se po sedmi letech stává netopýrem, netopýr se po sedmi letech vampýrem, vampýr se po sedmi letech stává kopøivou, kopøiva se po sedmi letech stává trnem (jiné ètení hadem), trn se po sedmi letech stává démonem. *** Svými vlastnostmi se démoni ve tøech oblastech podobají služebným andìlùm a ve tøech lidským bytostem. Stejnì jako služební andìlé mají køídla, létají z jednoho konce svìta ba druhý a znají budoucnost. Stejnì jako lidské bytosti jedí a pijí, rozplozují se a umírají. Mají schopnost mìnit svùj zjev a vidí, aè sami jsou neviditelní. *** Pro lidi je pravým požehnáním, že je nemohou vidìt, nebo kdyby byla lidskému oku dána schopnost je vidìt, nikdo by kvùli zlým duchùm nemohl pøežít. Jej jich více než nás, obklopují nás jako ohrada okolo pole. Každý z nás, jich má tisíc po levici a myriády po pravici. Obnošení šatù uèencù vzniká tím, že se démoni o nì otírají. *** Celý svìt je plný démonù, v prostoru se nenajde rozloha ètvrtiny jednoho kavu, na níž by se nenacházelo devìt kavù démonù. Všechen vzduch je jimi pøeplnìn, že není jediné prázdné skuliny, do níž bys mohl vstrèit špièku stébla pšenice. *** Zaklínadla: Lul, Šafan, Anigron a Abirdafon. Pozor na Šabririho, Bririho, Ririho, Iriho, Riho. Napiš na kùži samce hyeny: Kanti kanti kleros (jiná verze Kandi, kandi kloros), to pomáhá. K vymítání démona øíkej: Pukni, budiž proklet, jako Šamgaz, Merigaz a Istemaáš. Èlovìk nemá vycházet v noci sám, a to zvláštì v pátek a v sobotu veèer, jelikož Agrat, dcera Machlaty, øádí venku spolu s myriádami andìlù zkázy, z nichž každý má povoleno samostatnì škodit. Je zakázáno, aby èlovìk ve tmì kohokoli zdravil z obavy, že by to mohl být démon. Sudá èísla jsou nešastná: Uchopí pravý palec do levé ruky a levý palec do pravé ruky a øekne: Ty a já jsme tøi. Jestliže však nìkdo zaslechne tvrdit: Ty a já jsme ètyøi, a øekne: Ty a já jsme pìt. A jestliže nìkde zaslechne tvrdit: Ty a já jsme šest, a øekne: Ty a já jsme sedm. Jednou se nìjaká osoba dostala až k èíslu sto jedna, a pak teprve démon pukl. *** Bùh øekl: Pryè s tvou astrologií! Na Izrael hvìzdy nemají vliv. ***

26

Ve svìtì budoucím budou znovu zbudovány i Sodoma a Gomora, nebo je øeèeno: Tvá sestra Sodoma i se svými dcerami se navrátí k tomu, èím bývala kdysi. Ze safírù znovu vybuduje Jeruzalém, cimbuøí ti udìlám rubínové, a tyto drahokamy budou záøit jako slunce a modloslužebníci budou pøicházet a hledìt na slávu Izraele. *** Zatímco v tomto svìtì jeden èlovìk staví a druhý toho užívá, jeden èlovìk sází a druhý pojídá plody… ve svìtì budoucím nebudou stavìt, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný… nebudou se namáhat nadarmo a nebudou rodit pro náhlý zánik. Mnozí nežidé se pokusí ke spoleèenství pøipojit, ale budou odmítnuti. Ve svìtì budoucím nežidovské národy pøijdou, aby se staly proselyty, ale my žádného nepøijmeme.. S blížícími se dny Mesiáše svìt postihne veliká morová rána, v níž zajdou bezbožníci. *** Mezi tìmi, kdo budou mít podíl ve svìtì budoucím, je ten, kdo sídlí v zemi Izrael, a ten, kdo vychovává svého syna ke studiu Tóry. Každý, kdo ujde vzdálenost ètyø loktù v zemi izraelské, si mùže být jist, že je synem svìta budoucího. Sedm tøíd lidí nebude mít podílu v budoucím svìtì: písaø, uèitel dìtí, nejlepší z lékaøù, soudce, zaklínaè, synagogální sluha a øezník. Nikdo z nežidù nebude mít podíl v budoucím svìtì. *** Gan Eden má dvì rubínové brány, u nichž stojí šedesát myriád služebných andìlù. Když pøijde spravedlivý èlovìk, vysvléknou jej z roucha, v nìmž vstal z hrobu, obléknou jej do osmi øíz z oblakù slávy, na jeho hlavu vsadí dvì koruny, jednu zhotovenou z drahokamù a perel a druhou ze zlata. Každý má sám pro sebe pøidìlenou komnatu podle úcty, která mu náleží. Z ní vycházejí ètyøi potoky, jeden mléka, jeden vína, jeden balzámu a jeden medu, a nad každou komnatou se nachází zlatá réva ozdobená tøiceti perlami. V každé komnatì stojí stùl z drahokamù a perel a šedesát andìlù obsluhuje každého spravedlivého èlovìka. V každém rohu gan Eden se nachází osmdesát myriád druhù stromù, z nichž nejpodøadnìjší je ušlechtilejší než všechny aromatické rostliny na tomto svìtì, a v každém rohu se nachází šedesát myriád služebných andìlù zpívajících v líbezných tónech. Ve støedu stojí strom života, jehož vìtve pokrývají celý gan Eden a jenž obsahuje pìt set tisíc druhù plodù rozlièného vzhledu i chuti. Pod ním se nacházejí žáci mudrcù, kteøí vykládali Tóru, z nichž každý vlastní dvì komnaty, v jedné jsou hvìzdy a ve druhém, slunce a mìsíc. Mezi každou komnatou visí závìs oblakù slávy, za nímž se rozkládá Eden. V nìm se nachází tøi sta deset svìtù. Svatý, budiž pochválen, sedí v jejich kruhu a vykládá jim Tóru. ***

27

Céline Rozhovory a kratší texty Rabelais aneb ta pravá drsnost 27.12.1958 poskytl Louis-Ferdinand Céline rozhovor Guy Bechtelovi, jenž mìl tehdy na starosti vydání Rabelaise pro širokou veøejnost v Klubu ètenáøù. Rok nato byl rozhovor použit jako pøedmluva ke knize. Byl ale znaènì zcenzurován a pasáže, kde Céline odbíhá od tématu, byly zcela vypuštìny. Výsledkem byl ponìkud zmatený text: Célinùv výklad Rabelaise zdaleka není akademický; v podstatì ho stejnì zajímá pouze jeho vlastní historie. Jediné, na èem mu bìhem rozhovoru záleží, je nutkání mluvit, vyjádøit svou bolest a zlobu, povznést takový jazyk, který není o nic ochuzen, a zostudit "všechny ty haury, co chtìj mluvit jak umìlec". Uveøejòujeme tento rozhovor v celém znìní, v celé jeho jadrnosti. Kolem ètvrté odpoledne pøicházíme s Robertem Pouletem k Louis-Ferdinandu Célinovi, do jeho prazvláštního pøedmìstského domku v Bas-Meudon. Jde nám naproti, monstrózní, ohnutý jako by mìl hrb, šklebí se. Na sobì staré, kdysi modré pyžamo, špinavé k zblití, pøes nì dva dìravé svetry a ovèí kùži. Kalhoty s rozepnutým poklopcem jsou ze skromného vetešnictví. Mumlá nesrozumitelné nesouvislé vìty, chrchlá, krká, v bøiše mu škrundá, trousí na pøeskáèku

28

výkøiky, slova, pouèení, kroutí se, køiví, choulí, pak rozhazuje rukama, je jak klubko lepkavých zmijí, pokulhává tu nalevo, tu zas napravo ode mne, poøád mumlá, sotva popadá dech, když se zasmìje, ukáže špinavé zuby, vede mì do své pracovny, spíš ale do zoo. Pískne papoušek a dodá: "Koko!", psi štìkají, koèky skáèou, jeèí, škrábou, vytahují vlnu z polštáøkù, v klecích, které zabírají celou místnost, pípají ptáci. Jedním dechem ze sebe vysype: - Mám vám øíct nìco o Rabelaisovi? Tahle manýra se rozmohla, ptát se lidí na jejich názor. Každýho a na cokoli... Pak se z toho udìlá deska... Brigitte Bardotový se ptaj na její názory... Ale co øekne, na to každej kašle. K èemu to mùže bejt? Øekne snad, že má pìknou prdel? Ne, a tak na to lidi kašlou. Ale je z toho deska. A Duhamelù a spol. se ptaj, celý Figaro! Co vlastnì napsal òákej Duhamel, co? Já to nemám rád. Jsem purista. Rabelais, tak vy dìláte reedici Rabelaise? A to jako pro koho? Pro slušný lidi? Pro koho, co? Pro rodinky, vsadím se... Jestli je to pro rodinky, tak to mi øeknìte pøedem, abych neøíkal sprosárny... Ne, žádná cenzura? Chcete, abych mluvil o Rabelaisovi? Tak jo. Posloucháte? Takže mùžu, jo? Listoval jsem ještì ráno v encyklopedii, tak už to vím. Tam je všechno, ve velký encyklopedii. S tou udìláte skvìlou kariéru, s encyklopedií. Zrovna dneska, když jsem hledal pod "Rabelais"... Ne, chtìl jsem øíct tohle. Jak nìkdo mluví o Rabelaisovi, zaène hned o nìèem jiným. Øíkají, víte, opakujou furt dokola: "Otec francouzské literatury". A potom nadšení, chvalozpìvy. Jde to od Victora Huga až.. až po... po koho? Balzaka, Malherba. Otcové francouzské literatury, a jé. Není to tak jednoduché. Ve skuteènosti to Rabelais projel, nepodaøilo se mu to. Chtìl udìlat jazyk pro všechny, skuteènej jazyk, chtìl ho zdemokratizovat. Byl to boj... Postavil se proti Sorbonnì, proti doktorùm a všemu... Proti všemu pøijatýmu a ustanovenýmu, proti králi, církvi, stylu, proti všemu. Kdepak, on nevyhrál, neuspìl. Naopak, pøekladatel Plútarchùv, Amyot, tomu se podaøilo mnohem víc. Z jeho jazyka žijeme dodnes. Rabelais chtìl pøenést mluvený jazyk do psaného, krach. Zato Amyot, toho chtìj lidi ještì dneska, poøád, ten jeho akademický, duhamelovský styl. Je to napsaný jazykem, kterej stojí za hovno, ustrnulým. Sloupky v celým Figaru, co se vytahuje, že má redaktory, který umìj psát, jsou ho plný. Figaro je kloaka správnì ustrnulejch sloves a dobøe postavenejch vìt, a na konci každýho èlánku je vždycky nevinný fórek. Ne moc nebezpeèný, ne moc silný, aby se veøejnost nevydìsila. Za hovno to stojí, pokraèuju. Rabelais opravdu usiloval o nevšední, bohatý jazyk. Ale ty ostatní, ty všichni jazyk vykleštili, udìlali z nìho giraudouxštinu, duhamelštinu, mauriaètinu. A tak dobøe psát dneska znamená psát jako Amyot, ale to nebude nikdy nic jinýho než jazyk pøekladu. Germaine Beaumontová kdysi øekla o knize, kterou právì èetla: "Jak krásnì se to ète, úplnì jako by to byl pøeklad!" To mluví za všechno. Tohle je právì ta moderní francouzská posedlost: dìlat a èíst pøeklady, mluvit jak v pøekladu. I za mnou chodili lidi a ptali se, jestli jsem si tu a tu pasáž nevypùjèil od Joyce. Jo, to se mì ptali! Taková je doba... Protože angliètina, žejo, ta je v módì. Já

29

anglicky mluvím perfektnì, jako francouzsky. Bìžte si nìco vypùjèit do Joyce. Ne, neumím ho, ten zkurvenej jazyk, z kterýho se mi chce blít... Stejnì jako Rabelais jsem všechno našel ve francouzštinì. Lanson (kterej nebyl žádnej haur) øíká: "Francouzština není moc umìlecká." Ve Francii není žádná poezie, všechno je moc karteziánský. Samozøejmì má pravdu. To je zrovna pøípad Amyota, tohle... Ten byl prekartezián a tím to šlo všechno do hajzlu. Ne jako Rabelais: umìlec. Jo, Rabelais neuspìl a Amyot vyhrál. Dìdictví Amyota, to je celej Gallimard, všechny ty vykleštìný románky. Tisíce roènì. Ale takovýhle romány, takovejch vám naseru, jeden za hodinu. Takže nic jinýho se nevydává. Kde je dìdictví Rabelaisovo? Skuteèná literatura? Zmizela. Pøíèina je jasná. Museli by pochopit, jednou provždy (dost ostychu!), že francouzština je jazyk lidový, sprostý, odjakživa, už od Verdunský smlouvy. Jenomže oni to uznat nechtìj a Rabelaisem dál pohrdaj. "To je jak z Rabelaise," øíká se èasto. Znamená to: á, pozor, není to právì vybroušené, tadyto... Chtìlo by to opravit... Vybroušený, vybroušený... A tak posloužilo jméno jednoho z našich nejvìtších spisovatelù k vytvoøení hanlivého adjektiva. Hrùza! Protože Rabelais byl velkej èlovìk, spisovatel, doktor, právník, biskup. Mìl problémy, chudák, už bìhem svýho života, trávil èas tím, že se snažil, aby ho neupálili. Kdepak, Francie už Rabelaise nemùže pochopit: je moc afektovaná, vyumìlkovaná. Dìsivé je pomyšlení, že tomu mohlo být naopak. Rabelaisùv jazyk se mohl stát francouzským jazykem. Zbyli ale jenom pøisluhovaèi: cejtìj umìlce a chtìj mluvit jako on. A žije angliètina, s její jalovou rezervovaností! Rabelais, øeknete, je z toho cejtit systém, ale co, ten chlap mìl popotahovaèky s katolickou perzekucí, ostøe napadal mocné. To co dìlal, tìžce zavánìlo kacíøstvím. Tak to jsem vám chtìl øíct. Zbytek (pøedstavivost, tvùrèí schopnosti, komièno, atd.) mì nezajímá. Jazyk, jenom jazyk, ten je dùležitej. Ten zbytek, všechno ostatní, to máte všude. V uèebnicích literatury, pak si taky pøeètìte encyklopedii. Jestli chcete nìco víc, bìžte se zeptat jinejch, všech tìch velkejch spisovatelù, ty musej mít "názory na Rabelaise". Takovejch znám... Montherlant, hele, ten vezme hlavu do dlaní... Pašáci na taková ta poselství... Øekne vám úplnì vážnì nìco jako: "já jsem se Rabelaisovi vìnoval mnoho let." I Mauriac musí mít názory na Rabelaise: "Rabelais, ano, jaký úžasný tvùrce slov!" øekne vám. Všichni jsou tlachálci! Musíme se držet toho, co øíkám: jazyka. U Rabelaise je zajímavá jeho ponìkud demagogická snaha pøivábit publikum tím, že bude mluvit stejnì jako oni. Já to chápu. Rabelais byl lékaø a spisovatel jako já. Je to znát: pravá drsnost. Byl mimochodem taky dobrý anatom, a co bylo na jeho dobu skvìlé, že operoval. Jo, dokonce i vymyslel jeden chirurgický nástroj. V Boha urèitì moc nevìøil, ale neodvažoval se øíct to nahlas. Taky neskonèil tak špatnì: netrpìl. To pøišlo až potom, trýznìní, když zakademizovali a zedøeli francouzštinu, kterou používal, a udìlali z ní literaturu k maturitì. Robert Poulet: Z vykrmené francouzštiny udìlali hubenou.

30

- Nìco horšího, vychrtlou. Ani Balzac nic nevzkøísil. Pouhý akademismus, plytký, plytký. To je to vítìzství rozumu. Rozum! To musí bejt èlovìk úplnì praštìnej! S tím se nedá vùbec nic dìlat, je to úplnì okleštìný. Chtìj mì rozesmát. Hele, co je štve: ještì nikdy se nepodaøilo udìlat dítì rozumnì. Co nadìláš, bez tý chvilky extáze pøi koitu to nejde. Ale ne, v literatuøe musíte zùstat èistý. A tak se dneska, když se nìco dìje, udìlá pár teèek. A pak to úplnì kliïánko pokraèuje, tøeba: "Nazítøí vévodkynì... komtesa... je pøijala... v pìt hodin." Jaký to je? - Vévodkynì v pìt hodin odešla. - Jo... Né, já nedoporuèuju erotiku, to se mi hnusí, ale tenhle slušòáckej jazyk je dìsnej. U Rabelaise se mi líbí, že dával všanc svou kùži, riskoval. Èíhala na nìj smrt a smrt je dobrá inspirace. Je to dokonce jediná vìc, která mùže inspirovat. Vím o ní, když je tu, stojí za mnou. Když se zlobí. Nebyl žádnej bouølivák, jak se øíká, není to pravda. Pracoval. A jako každej, kdo pracuje, byl galejník. Byli by ho rádi dostali, odsoudili. Mít knìze za prdelí, to byla smrt. Další galeje. Papežovy, to existovalo, fakt. A tam chlapi museli sakra hákovat; byli nuceni pracovat, øekl by Duhamel. Jakož i Bardamu. A imperfektum konjunktivu... Užil jsem si v životì podobnou zvrácenost jako Rabelais. Trávil jsem èas tím, že jsem se dostával do beznadìjných situací. Peèlivì jsem se všem zhnusil. Stejnì jako on nemám, co èekat od druhých. Mùžu se doèkat tak leda chrchlù. V Meudonu poøád ještì držkujou. Starosta, všichni, chtìli by mì dostat. Poøád ještì mi dávaj do schránky na dopisy odpadky. I na zdi píšou... Proti Célinovi, jeho pornografii... Ten váš de Gaulle, ten je èistej. Vidìli jste jeho pandìro? Toho de Gaulla? Tlustý, pìknì tlustý. Nìco tam bude. Zhebne, takhle i s tím velkým bøichem. Všechno shnilý, uvnitø. Urèitì má rakovinu, nìco takovýho... Byl v Londýnì, za války. Kaviár, a tak... Já jsem trpìl. V Sigmaringenu jsem léèil chlapy. Nikdo jinej do toho nechtìl jít. Déat, Abetz... Nemaj mì rádi a já se pøitom obìtoval. Vzali mi byt, jeden z tìch chlapù od de Gaulla. Plukovník. Všechno prodali na blešáku: tøi stìhováky. A vìzení: dva roky v Dánsku. Jo, trpìl jsem... Moje bejvalá žena mì nechtìla už ani vidìt. Ani dcera. Je vdaná, má šest dìtí. Nikdy nepøišla. Kdepak, ta není pyšná, že je Célinovou dcerou... Jo, to je svìt, no co... O tom, jak pøišla na svìt, se nemluví: bezpochyby to bylo jen malé nedopatøení. Po celou tu dobu já tady, starej, chudák, žeru než bramboru k veèeøi. Nièeho nelituju! Nikdy nebudu litovat! Jakej život, ale je mi to jedno. Kamerun, kde jsem málem chcípnul... Amerika, to všechno... Nemám rád ty, co dneska cestujou. Turisty... Nic neuvidìj. Vùbec nic. Chcete, abych vám vyprávìl? Chcete vìdìt, co uvidìj, až budou cestovat? Svýho ptáka, nic jinýho, jen svýho ptáka. Cestujou, aby mrdali nìkde jinde. Jo! Prdel takový pošaèky! A její píèa! Tak tyhle slova jsou v Rabelaisovi. Mockrát. Ještì nìco napíšu. Tady na tom stole, román. Jmenuje se to Sever, prostì. Sever, jako

31

jih, jako východ, jako západ. Už mám 2300 stran. Bude to 3000 stran rukopisu. Ještì rok práce... L.F. Céline nás vyprovází, kulhá; poskakuje na pìšince z kamene na kámen, hrbatý a ošklivý, s pùvabem schlíplé chobotnice. Možná nejgeniálnìjší francouzský spisovatel tohoto století, urèitì nejoriginálnìjší, dnes troska: nìco jako Quasimodo, kterého se štítíte dotknout. Z prvního patra domku se nesou tóny klavíru. Jeho druhá žena, podle všech velmi jemná a citlivá dáma, pravý opak spisovatele, dává hodiny tance a vydìlává. - Už zas tam roztáèí ty káèi! Vleèe se, opírá se mi o rameno. Chvílemi to v nìm blýskne, pak zas uhasne. Jak kdy. Nìco v nìm ještì zbylo, v tomhle venkovanovi, jenž si paradoxnì na venkovana hraje. Sice málo, ale zbylo. Po celé dvì hodiny se neodvážil mi øíct, jen mi sugeroval to hlavní: jazyk, který se Rabelaisovi nepodaøilo do literatury zavést, Céline rozšíøil, oživil i pro ty, kteøí ho nenávidí. Nastala noc, padla øídká mlha. Psi kolem nìj hluèí. L.-F. Céline pùsobí v tom dnešním vlhkém zimním podveèeru na páchnoucím pøedmìstí zcela neskuteènì. Dlouze se zadívá na mùj citroen s pøedním náhonem. - Máte auto jak alžírskej partyzán! A zabouchne mi zahradní vrátka pøed nosem. Jovanka Šotolová In Literární noviny è. 4, 25/1/1996

32

Céline Zvíøatùm Nemocným Vìzòùm *** Dìs reálií! Všechna místa, jména, osoby, situace v tomhle románu jsem si vymyslel! Doèista vymyslel! Nic nesouvisí s žádnou skuteèností! Je to èirá „Féerie“... a navíc!... pro jindy! *** Pøišla Clémence Arlonová. Je asi tak stará jako já, zhruba... Povedená návštìva! Zrovna teï... Zas tak povedené to není... Pøišla, i když jsou nálety, nejezdí metro, zatarasili ulice... z takové dálky!... z Vanves... Clémence za mnou skoro nechodí... její muž taky ne, Marcel... není tu sama, je s ní její syn, Pierre... Clémence sedí pøed mým psacím stolem, syn postává, zády opøený o zeï. Radši se na mì dívá úkosem. Návštìva je to rozpaèitá... I Clémence se na mì dívá úkosem, sedí jak trní... ošívají se oba dva, nìco jim pøelítlo pøes nos... lidem vùbec nìco pøelítlo pøes nos, tìm, co je potkávám, známým, poslední dobou... Budou to tøi ètyøi mìsíce, co jim nìco pøelítlo pøes nos, nikdo se mi už nepodívá zpøíma do tváøe... to holt dìlají ty události. Lidští tvorové se skoro všichni chovají ve stejný èas stejnì... mají stejné tiky... Jak káèata kolem kachny, v Daumesnilu, v Buloòském lesíku, naráz všichni stejnì, vpravo hleï!... vlevo hleï! a je jich deset! dvanáct... patnáct!... všichni stejnì! vpravo hleï! v mžiku! Clémence Arlonová se na mì dívá úkosem... je taková doba... Mohla by mít deset... dvanáct... patnáct synù... a všichni by zahlíželi stejnì! Jsem samosebou známý zaprodaný zrádce proradná, kterýho zamordujou, zítra... pozítøí... do týdne... Od takovýho zrádce nemùžou úkosem odtrhnout oèi... Tenhle Pierre je celá matka, tìlem i duší, zaruèenì... jenže ona mìla hezèí rysy, jemnìjší, pravidelnìjší... Vyznávám Athény, jsem zatížený na tìlo... S duševnem Božemùj se nìjak srovnám... Oni se starají o duši, a z téhle jejich morálky mì chtìjí zabít... ne zrovna Clémence! její syn! všichni!... pod touhle záminkou nebo jinou, v tuhle chvíli kvùli válce, Skopèákùm, panu de Brinon1... muèedníkùm èerného trhu! obranì pevnosti Montrouge2! Vždycky si nìco najdou... Øíkal jsem, že Clémence byla opravdu pìkná... svého èasu... za našeho mládí!... Kouknu ještì na kluka... páchne falší... jsou to stejné instinkty jako u matky. Nechtìl si sednout opøel se zády o zeï není mu tady dobøe... Klátí se... s rukou v kapse... Doma o mnì mluvili, u stolu, s pøáteli, se sousedy... I tady je to stejný, stejný sviòárny a zhùvìøilosti ve stejnou dobu všichni naráz... Už mìsíce všude omílaj dokola, proè a naè bude dobrý mì zabít, moc vtipný! vlastenecký!... jen se nemùžou shodnout, jestli mi vypíchnou oèi nebo mì rozètvrtìj nebo zahrabou do zemì... Tohle se pøetøásá v rodinách, lóžích i na chodbách v metru (pøi náletech)... No a samozøejmì Arlonovi, když mì znají pøes tøicet let, mùžou povídat o mých slabostech, obyèejích, hnusárnách! Poøád jsou v permanenci! tam ve Vanves, hotová Univerzita mých

33

neøestí! pitvoøin, neuvìøitelných zhýralostí... však taky jediná z mých nevycválaností vydá na tisíc! deset tisíc provazù! Pøátelé, to jsou živoucí „policejní knížky“... pìknì zatepla, za zvíøecího teplíèka... Kluk, ten poouchlík, studuje Práva... Možná bude jednou soudce u soudního dvora. Poprvé si prohlíží obìšence takhle zblízka... nastávajícího obìšence... tedy obìšence?... vlastnì ani nevím... Rozhlasové stanice si protiøeèí... jednou povìsit! pak zas zakuchnout!... rozètvrtit?... Trest se každopádnì blíží... Otázka hodin... Z Brazzaville3, Bernu nebo Tobolska, ze všech oken v okolí to buèí, mektá, kráká... Chrabøí hoši z Londýna do mikrofonu navrhujou „narazit na kùl“!... New York spustil strašné halali! Netvor z Montmartru bude rozsekán! Kvùli tomu oba pøišli... Clémence a její syn... Je to na spadnutí... Rozhlas moc neposlouchám, ale pacienti mi povìdí... Ve Vanves si dopøávají „Smrtonosné vlny“ celý den! Neohroženì! Okna dokoøán! jen to pus! „Skopèáci prohráli! Sepisujte si seznamy!“ Kdepak, ve Vanves jsou charaktery... a co teprv v Bezonsu! pacouši mý praxe!... a tady na Vršku, to vám povím! pøímo u mì v domì!... k tomu se dostaneme... takže pøišli kvùli spadnutí... odkráglování starýho kamaráda... Clémence a její syn... (...) Á, drahá Clémence! Á, drahý Marcel! Á, chlapeèek milená!... Tìch vzpomínek!... Jestlipak mi budou chodit na hrob? Táhne mi hlavou... Že by?... to není tak jistý... Pøednì a zaprvý! nebudu mít hrob!... rozètvrtí mì, hodí psùm... Psi jsou v tìchhle dobách vyhládlí... nejenom nájemníci! Je to ve všech slibech na vlnách! Netvor zakuchnut v hodinì H! ani nestaèil vzdechnout! Zkrátka Clémence a její kluk mají jen trochu náskok... Chtìjí u toho být døív než ostatní, døív než ty davy... Na co by mì potom znali, na co by se se mnou stýkali od ètrnáctýho? Kluk pokradmu koutkem oka vizitýruje knihy, tedy to, èemu øíkám police... U Clémence bude všude poøádek! Tam se žádný knížky nepovalujou! Kdepak! Já je nikdy neuklízím! Pøišli jako „dìdicové pøedem“... Ó, u Clémence bude vysmýèeno! v „pokojíèku“... Hromfagot, zaèíná mì to dožírat! Jsem pøece jen dobraèisko! Kluk! Provaz! Brazzaville! Gilotina! Dìdictví! Zpropadená vlezlost! dívám se na Clémence, nespouštím z ní oèi... Už ani zbla krásy... je odulá, vrásèitá, bledá... Však jí to povím: Ženská zlovìstná, jsi už jen tlustá neduživá machna! Koukej se klidit! Ty i ten tvùj kluk! Hybaj! Surovì se na nì musí! Pøišli se podívat na nastávajícího nebožtíka, zítøejšího obìšence, ona, která má sama smrt na jazyku!... z prosakování, krabatìní, hnilobnýho kysnutí klimakteria! Tý žluèi! Ženské uvadají voskovitì, žluknou, mìknou, roztékaj se, bobtnaj, mokvaj pod sebe! Jedudiblice, lumpaèky, výtoky, fibromy, odulosti, modlení... Je to hrùza, takový dohoøívající svíce i dohoøívající paní... Mše skonèila... Jdìte! Jdìte! Není se nad èím usmívat!... (...) Nic mì tak neomámí jako tìžké pohromy, ranami osudu se zpíjím, nevyhledávám je, kdepak, ale pøicházejí ke mnì jako spolustolovníci, kteøí mají jakási práva... Vyprávìl jsem vám teda o Rueili4, jak šlo tenkrát všechno ke dnu! Á, podnik! Dva exekutoøi ze

34

Chatou za zadkem! Volám na pomoc své neohrožené pøátele... Chci øíct Arlona, Clémence, kluka... Na zámkách už mám vosk! zítra se všechno prodá! Už pelášej! Pro pøátelství všechno! Pøispìchaj... jak sebou umìjí hodit! pøitáhnou si dokonce i tetièku z Nantes, co ji maj dva dny na bytì! odlifrujou všechny mý saky paky! za jednu noc! jak vandráci! z Rueile až k nim! kouzelné! na høbetì, pak na ruèním vozíku, otáèeli to sem a tam, tøi náklaïáky toho byly! Kromì Knihovny a nejmíò dvanácti beden s láhvemi pìt skøíní s léky, sterilizátor, dvì další dezinfekèní skøíòky, ètyøiadvacet kompletních postelí, kuchyò se vším všudy... Byl jsem z toho štajf... Za rozbøesku mi zbylo jen padesát èísel Revue des deux Mondes... myslím svázaných, ve vynikajícím stavu, motorka se sajdkárou, tenzometr „Panchon“ a šest injekèních støíkaèek... Aby se neøeklo, že jsem tu nic nenechal... hodnota nejmíò dvou kvitancí. Á, aby si jednou mohli fláknout! ale trochu mì s tím smiøovalo, že Marcel, jeho žena, kluk a tetka zachránili pìknou fùru! ne pro mì! pro sebe! Osobnì nemám rád relikvie... vždycky mám pocit, že se na nì lepí smùla... chtìl jsem zaèít od píky, vrhnout se do života zas jiným smìrem... už ne v zanícení!... S mohutnou vervou! kdepak! Už žádný tyhle složitosti, nìjaký ideály! dalekosáhlý plány!... Jídelna, salon, dvacet pokojù, buržoazní styl, beròák!... hrome! Jen svùj stetoskop, pero, stùl ze svìtlého døeva... žádný náklady!... žádný dekorum! Jdìte se vycpat! Povídali! Padá vám to na hlavu! život vám to spoèítal! Bez pardonu! Øítíte se po tom svým tobogánu, plachtíte, drapáte, sjíždíte! ještì níž! Òoumové, trosky, fízlové! Osud je to nejhorší na kvadrát, kdo maže... Spadnout níž než do separace, to už dá práci! A k tomu ještì ve vyhnanství!... Rozmazlenec je to! Kolik že mi ten tobogán vzal? Padesát let usilovný práce, pøíšernýho nadlidskýho úsilí... Nezahráli to špatnì! Jsem troska, všude mì tak nenávidìj, pitomej chromajzl, div že ze sebe ještì nìco vymektám... Chudák moje 5 žena na huntì hned vedle, moje taneènice, právì ji operovali ... Støedovìk mìl nìco do sebe... staèilo trochu žalozpìvu a vyžili jste... dneska musíte sepsat tlustý bichle... znáte v Réaumurovì dvùr Zázrakù6? Dneska: kino! Kdepak nìjaký milodary! Pøed érou rùznýho Osvobozování vás takovej kníže dostal z kobky jedním slovem! takový 7 Vánoce ! A teï! jen se kouknìte! Á, je to všechno na palici! Král Olof by mì z týhle morny jedním slovem vytáhnout nesvedl! Dav by ho pìknì spráskal, kdyby si zaèal sebemíò vyskakovat. „Puste toho muže na svobodu!“ a je po nìm. Vlastnì vám to píšu odevšad! z Montmartru u mì doma! ze žaláøe mýho baltavskýho vìzení a taky od bøehu moøe z naší chatrèe8! Zmatení míst, èasù! Hovnajs! Tohle je féerie, rozumíte... Féerie, tak je to... budoucnost! Minulost! Klam! Pravda! Døina! O jednom pøece jen pøemýšlím, že ten poslední èokl, co se tamhle fláká ve strouze, 9 Pyram , má míò dùvodù ke strachu než našinec!... štvanej hùø než pes! Pyrama nepronásleduje jeho jméno! Pyram je snesitelný jméno!... Pyram, to není žádný neštìstí. Moje hanebný jméno ale není všechno! Ještì je tu nemoc! a závist! a špehové tak trochu odevšad... Uvidíte kapitolu od kapitoly... co lstí jsem odhalil! co jsem se 10 nacestoval! Nacestovali!... Lili a Odysseus ... Nebýt tý špetky pikantního karambolu,

35

mohl bych vám tak akorát podat svou urnu... bez legrace byste mì nikdy neèetli! Á, ale kupujte si mì jen podloudnì! Za bílýho dne všechno už pøedem obstaví! (rozhodnutí z 11 23. února ) a sto tisíc dluhù ještì dorazí! a další rozsudky a odvolání a Velesoud atd.! k tomu vìzení! Hanba! Zbavení hodnosti! Všechno!... Tobogán je síla, a jakmile vás jednou vtáhne do propasti, pøi každým obratu na obzorech schytáte nápor ran rovnou do ksichtu, a jak klesáte níž a níž, zùstávaj z vás jen pomyje a slzy. Vemte si to! v odstøedivce nenávistí! Co takhle odevzdání, poslední vzdech... Jistì! ovšemže! Vykrknete duši a Pozdravpámbu! Le, holubièko! Jenže bolesti vám nedaj, špikujou vás, rozohòujou! každou vývrtkou! Div nezešílíte! A pøijde spása! Nenávist! není to žádná sláva... není to morální... Hovnajs! Ó, ale øeknìte! co je komu po mým noøení! tepání! Vrátíme se k faktùm! Vyprávìl jsem vám tedy, že po Reuili, porážce, vandrování, méblování atd. jsem v tom lavíroval od zdi ke zdi, zkoušel všechno možný, pustil svou Vìdu po vìtru, duch!... Zastupující doktor, obìtavá služba... ve mìstì, na venkovì, v polích, nachodil jsem se po spoustì pìšin, slezl spousty pater, celej žhavej do umìní uzdravovat, obvazovat, konejšit, rodit, pøedepisovat, taky šmajchlovat... Hr na bolest! na mikroby! na únavu! na smrt! pøinejmenším na pìtadvacet forem zoufalství!... Á, sumírování, svízele! himl! hergot! Kristepane! Nic z toho, jen trable! Peøí ze mì lítá!... Èasy, který jste zažili, vás neopustí... ani rùže... však vidíte, hulákaj kolem mì, urèitì... a strážní psi a muèedníci kriminálù... a tøi odsouzení na smrt, „14“... „16“... a „32“... Šumafuk!... housle a vzlyky mì pronásledujou a údery do klavíru... Ó, nestýská se mi hned tak po všem!... Tundry pro mì nejsou! ani galeje! fagot!... Klidnì a sklidím fidlátka, stejnì zaène hùø než upíøina... nedaj si pokoj, dokud mì nevysajou z krve... pùjdu èekat do Saint-Malo!... Už mì nechtìjí na avenue Gaveneau? ani v ulici Contrescarpe12? Pro tak málo se nebudu mrzet!... Já mám svoje poslání! svoje umìní! své umìny!... Prùdušky léèím jak nikdo!... a ischiasy! ty bolí!... na Smaragdovém pobøeží si mì budou považovat! Hlavnì když budu mít svou vilu!... Ó, nespustím Kasino13 z oèí!... všechno, co pùjde dovnitø, ven... moji pacienti!... pøízraky s kostma... bez kostí... nebo živí!... za ninìr! louten! sov! všichni!... vila, tak to jsem nìkdo!... Pøízraky maj rádi dekorum! Pøíklad: Opera! nejdou jen po ruinách!... slyšel jsem „rapy“, jak vám øíkám... obrovský rachotící korby! veèer pøedtím, než mì zatkli... jak se mùj Osud propadal v peklo... nezažili jste jejich choutky... Pøízraky nemaj rádi pièpinový døevo!... masiv, vysokej styl, to je nìco pro nì!... Já jsem na styl! jak dìlanej! u Kasina si pøijdu na svý! mamut a chobotnice, snùška menhirù!... Žula, všemožný bøidlice, cihly!... zvolali byste: „hrùza!“ tak to pr! pøijde bouøe, všechno smete! uplynulé roky, vášnì, rùže... støechy, høebeny, všechno se chvìje! zpívá!... okenní tabulky pod smyècem! okapy, hoboje! pìna zurèí v uragánu!... V proudech se valí bretonské dudy... kytary... loròony!... Botrel14!... palaèinky... Paimpolanky... Fragson15... ohlašuje se dostavník z Jersey... vystupuje... zlehka na obzoru... otírá se o bóji, „ozvuènou“... pøiráží k vlnì... narùstá, rýsuje se na Cézembru...

Zpívám dál! Zpívám dál! Hromfagot! Rázem bìsní!... Celý mý tìlo scupujou na hromadu!... mou osobnost básníka!... seštosujou si ji na trakaø!... sflikujou!... Maj svý pracovní nástroje, lopaty! krumpáèe! košata! Jsou pekelný, tak je to!... Døou šúrujou pod pøepážkou, pod kýblem, po zákoutích... Ještì mi obracej kusy masa! Pøilepujou mì zpátky všechno zas shlukujou!... Znovu mì scukujou! zplošujou! a flink ho! na trakaø!... Jedeme!... Rozšmelcujou mi mùj text! Znovu vysmejèej mou celu!... ještì kousíèek masa!... Všechno zas seštupujou! znovu mì slouhujou! Kosti! vlákna! a trakaø! vyrazíme! Kodrcáme kupøedu! Ta urputnost! Dlažba Boha jeho ještì hrubší! Zhrubla! nárazy 16 ještì mohutnìjší! patníky! a patníky! ze severu, kde jsem, do Gennevilliers ! považte! Drncání! a nic než dlažba! Drkotání! André! François! Kanál! Rudolf!... a malý Lev! a Nartovic kluk17! „To už jste vykládal!“ ...dvanáct tisíc kilometrù jak zlodìji! taková hanba! taková hanba! ovšemže sirény houkaj!... a psi, a poplach v pøístavu! a policie všude píská! a hasièi se ženou mìstem, Baltavií, se svými žebøíky, velkými, malými! „Chyte ty zuøivce! na Marodku! na Marodku!“ a dogy, tucet smeèek, proèesávaj kraj! všechny høbitovy! Ó! zdržuju vás!... Zevluju!... a Èas tady?... Èas mì dohání... Neštìstím èlovìk zestárne, pohromy ho ubíjej... Nechci umøít bez vily!... na duchu mnou otøásli, aby ne, ale mùj smysl pro øád vìcí je neotøesitelný... (...) Sníh jako by vám zalezl do ledví, jen se tøesete, praštíte! Vítr, mráz... V Tuileriích by to byly milé vzlety, „snìhulák“ vytáèí piruety! ale tady mezi møížema, na tøikrát tøech metrech vás to jen otráví! celá ta baltavská zima jako jed! pøednì! zkraje! zaprvý! Je to truchlej èernej pažravej obr! Všechno pozøe! Kytky, ptáèky, léto, podzim! všechno! jaro!... Hnusnej lumpenšmírák uøvaná! provinèní! jak povídám! fušér špatná! povídám! a zrovna! provinèní! Dával mi pìknì zabrat! Profundis! Kdo tu jeèící obludu zardousí? toho vyjícího netvora! zakuklence drsnýho drvoštìpa duší, baltavskou zimu! Drapnutej, odpálkovanej! (mluvím o výbìhu) policajt se chláme!... deset minut! zapíská! odsmáto! Strážní pøiklušou, všechno nastoupit! na bobku, sesutý, chytáme se! drápeme! a šup! ke zdi! Pazhøivci vyrazej!... na štreku, celou štreku! a hrrrc!... vrata zaskøípou! hrrrc! jste doma! haèí! hodnej, cukøíèek... Ó, vidíte, žádný krutosti, nelidský zacházení! kecy! to zima vítr páchá násilnosti! pøírodní barbarský podnebí! nežaluju na møíže! Stìžuju si na pelagru, na huèení, závratì a na svùj neurom v pravé paži... Takøíkajíc hlavnì na ètrnáctý! Proto jsem se vzbouøil! proto mì popadl hnìv! ve Jménu Božím! aby to nezaèalo znovu! Chtìl jsem zabránit Jatkám! Á, hovnajs, to jsem to schytal! Jatky mi ukázaly, jakým døevem se pod nimi zatápí! Jak se cepujou evangelisti! moje malé podvratné pero! Ó la! lá! èárymáryfuk! moje síra! provaz! poleno! smola! a ještì není konec! Vybrala, pøeložila a poznámkami doplnila Anna Kareninová

1/

Fernand de Brinon (1885-1945), žurnalista, pozdìji kolaborantský diplomat; za okupace byl v Paøíži velvyslancem vichistické vlády a pozdìji státním sekretáøem (jeho žena, pùvodem Židovka, byla díky nìmu osvobozena od povinnosti nosit žlutou hvìzdu); Céline se u nìj bìhem války pøimlouval prostøednictvím své sekretáøky pøedevším za své pacienty z Bezonsu a v roce 1943 žádal milost pro jistého mladého Bretonce odsouzeného Nìmci; Brinon byl Nejvyšším soudem odsouzen k smrti a popraven 15. dubna 1947. 2/ Montrouge: pevnost znièená za obléhání Paøíže Prusy (1870-71); Francouzi ji velmi hrdinnì bránili; pak byla znovu postavena a v letech 1944-45 zde byli popravováni nejproslulejší kolaboranti odsouzení k smrti (Pierre Laval, Robert Brasillach, i Brinon). 3/ Radio Brazzaville bylo za druhé svìtové války jedním z nejdùležitìjších vysílaèù svobodné Francie: francouzská kolonie Kongo se pøidala ke generálu de Gaullovi v srpnu 1940. 4/ Jde o likvidaci Célinovy lékaøské praxe, ale nebylo to v Rueili, nýbrž v SaintGermain-en-Laye: na podzim 1939 si Céline otevøel ordinaci v ulici Bellevue 15 v Saint-Germain-en-Laye, ale po pár týdnech ji zavøel a nastoupil jako lékaø na loï Chella. 5/ Lucette Destouchesová musela skuteènì v Dánsku podstoupit ženskou operaci 19. kvìtna 1950. 6/ Poslední dvùr Zázrakù v Réaumurovì ulici na ostrùvku tvoøeném ulicemi du Nil, Damiette a des Forges byl znièen v roce 1667; na jeho místì byl v roce 1924 postaven dùm, kde sídlila redakce deníku L'Intran (pozdìji zde byla redakce veèerníku France Soir a poté komerèní spoleènosti); øeditel redakce Intranu v roce 1930 v domì otevøel i biograf s názvem Les Miracles (Zázraky). 7/ V roce 1933 Céline podepsal Barbussovu petici ve prospìch Dimitrova a dalších dvou Bulharù, kteøí byli s Dimitrovem souzeni, a v dopise dodává: „ledaže by se Hitler pøed Vánoci dal na politické milosti...“. 8/ První verzi Féerie pro jindy psal Céline v dánském vìzení, druhou v bytì v Kodani a tøetí v malém venkovském domku na bøehu Baltského moøe, který mu dal k dispozici jeho advokát Mikkelsen; Montmartre je samozøejmì mínìn jako „výchozí bod“. 9/ Pyramus je postava z mezihry v Shakespearovì Snu noci svatojánské. 10/ Céline své ženì Lucette (s taneènicí Lucette Almanzorovou mìl svatbu 23. února 1943) øíkal Lulu; v líèení nìmecké a dánské anabáze jí nìkde øíkal Arlette, brzy se z ní však v Célinových textech stala Lili; Odysseus zanedlouho získá své místo v literatuøe jako Bébert, známý Célinùv kocour. 11/ Nikoli 23., ale 21. února 1950 byl Céline za vydání pamfletu Beaux Draps (V pytli, 1941) v nepøítomnosti odsouzen k propadnutí veškerého stávajícího majetku a poloviny majetku, který v budoucnu získá; týž soud Célina odsoudil k „národní hanbì“ a k vojenské degradaci; pozdìji byl Céline ve všech bodech amnestován. 12/ Podle nìkterých komentáøù zde Céline naráží na Montmartre: avenue Gaveneau má být údajnì ulicí Girardonovou, kde Céline na Montmartru bydlel; rue Contrescarpe

38

je v latinské ètvrti. 13/ Célinùv byt v Saint-Malo (na Smaragdovém pobøeží Atlantiku) mìl výhled na zdejší Kasino. 14/ Théodore Botrel (1868-1925), francouzský šansoniér, k písním, které ho proslavily, patøí La Paimpolaise (Paimpolanka). 15/ Zpìvák Fragson (1869-1913) byl hvìzdou kabaretù typu café-concert a musichallù. 16/ V Célinovì dobì bylo Gennevilliers mìsteèko pìt kilometrù od Paøíže, dnes leží mezi obchodní ètvrtí Défense a letištìm Roissy. 17/ Céline se samozøejmì hnìvá na francouzské spisovatele levicových postojù, kteøí rozdmychávali z᚝ proti nìmu; pøedevším jde o Sartra, ten dostává nejrùznìjší jména, Narte je jedno z nich; dalším z „úhlavních“ byl Aragon s Elsou Trioletovou, jimž Céline nezapomnìl sporný (a Sovìty cenzurovaný) ruský pøeklad Cesty do hlubin noci: Aragonovi øíká vìtšinou Larákon a Else Trioletové „tetka Estréma“; malý Lev je snad Trockij?; výpady najdeme také proti Paulu Claudelovi, Françoisi Mauriakovi...; dlouhá a barvitá pasáž o tom, jak Célina vezou nazlobení levicoví intelektuálové na trakaøi, mlží i jména osob: napø. Kanál èi Rudolf byli v pøedchozích verzích zmiòováni jinak: místo „Rudolf“ (Rodolphe) Céline døíve psal „Popol“ èi „Paul“, a tak si je lze pøedstavovat spíše jen jako souhrn celé skupiny. Galerie: Když v roce 1977 pøipravilo nakladatelství Gallimard v rámci kritického vydání Célinova díla i takzvané Album Céline (jde o dárkový, bezplatný doplnìk k nìkterým sebraným spisùm slavné edice Pléïade k jejímu patnáctému výroèí - o komentovanou ikonografii pøíslušného autora). Byly zde otištìny i dvì jeho kresby. Mezi 440 obrazovými dokumenty pouze dvì kresby. Céline nebyl kreslíø. Jeho èrty jsou zachycením stylu (u první z nich) a situace (u druhé, z vìzení). Vliv pøítele Gena Paula je patrný. První kresba (pøetiskujeme ji na stranì 8) je Célinovou ilustrací k jednomu z jeho „baletù bez hudby bez nikoho bez nièeho“ Scandale aux Abysses (Pozdvižení v moøských hlubinách) z roku 1942 (psal jej od roku 1938). Célinova láska k baletkám (z této náklonnosti celý „baletní“ cyklus léta vznikal) je stylovì èistá a ještì není zatížena obdobím útìku, vìzení a exilu. Druhá kresba je célinovskou „emocí“: tak zpodobil Céline sebe jako vìznì v Dánsku. Byl uvìznìn 17. záøí 1945. Osmého listopadu 1946 byl pøevezen do vìzeòské nemocnice, 26. února 1947 do nemocnice civilní. Vážil tehdy 62 kg. Dne 24. kvìtna byl propuštìn, ale nesmìl odjet z Dánska. Celou dobu mu byla zima. -ak-

39

Céline: Hovory s profesorem Y Psát jinak, emotivnì, jako když se mluví. Louis-Ferdinand Céline ohromil ètenáøe svým literárním „vynálezem“ již v meziváleèném období, a pøesto nelze øíci, že by jeho knihy zestárly, že by byly pøekonány. Poznámky k osudu tohoto divokého dítìte francouzské literatury a ukázky z jeho díla najdete na stranách 8, 9, 10, 26 a 27. „Jsem jen malý vynálezce, pane!... malý vynálezce, a jsem na to pyšný!“ „Paneèku!“ Víc mi neøekne... ale já se nedám... „Malý vynálezce, ano!... pøišel jsem na jeden malý fígl!... jen jeden malý fígl!... nehlásám do svìta žádná poselství!... kdepak! ne, pane! nezahlcuju Éther svými myšlenkami! kdepak! ne, pane! nezpíjím se slovy, ani portským, ani pochlebovaèným mládím!... nehloubám nad planetou!... jsem jen malý vynálezce a pøišel jsem na jeden malý fígl! a bùhví že mùj vynález pomine! jako všechno ostatní! jako se pøeváží jazýèek na vahách! vím, jak jsem nepatrný! ale všechno je lepší než ídeje!... ídeje pøenechávám kamelotùm! veškeré ídeje! pasákùm! vyvolavaèùm zmatkù!...“ Pobavil jsem ho... uchechtne se, na mou duši! dlouho se uchechtávat nebude! „A povìzte mi, copak dìláte vy?... profesore Y?... nevìšíte snad bulíky na nos?... nematete mládež?... nehlásáte svá ,poselství'?... To bych se divil!...“ „Nìco jste vynalezl?... A copak?...“ Zeptá se. „Emoci v psaném jazyce!... psanému jazyku došla míza, já jsem do psané øeèi znovu vnesl emoci!... jak vám øíkám!... dá to pìknou fušku, pøisámbùh!... koumání, magie, takže vás teï ,písemnì' mùže dojmout každej blb!... dojít k emoci ,mluvené øeèi' v psaném jazyce! to není jen tak!... je to nepatrné, ale je to nìco!...“ „Vy jste smìšný ješita!“ „Jistì! jistì!... a co?... vynálezci jsou pøíšerní!... všichni! zvl᚝ drobní koumesové! Emoce mluvené øeèi v psaném jazyce! Pøemýšlejte trochu, pane profesore Y! lámejte si hlavu!“ „Ano, ovšem, ale takoví Dellyovi! vezmìte si tøeba Dellyovy!... vydìlávají roènì miliony bez reklamy, bez kritik... dojímají snad ,emocí skrze mluvenou øeè'? kdepak!... povídali!... a nikdy nepùjdou do kriminálu! kdepak! chovají se, jak se patøí! kdepak!“ „Ano, ale tajemství Dellyových spoèívá... vy nevíte v èem?...“ „Ne!“ „Jsou ,barvotiskovìjší' než ostatní!...“ „Omíláte poøád totéž, pane Céline!“ „Ó, ne dost! nikdy dost! však vidíte: nic jste nepochopil!... až se to všechno nauèíte nazpamì!... nechytraète!... jste zabednìný!... vùbec jste nepochopil podstatu toho, co jsem vám øekl!... vykoktal!... jen si to zopakujte!... se mnou!... Emoce se dá najít, s nesmírnou námahou, jen v ,mluvené øeèi'... emoci lze zachytit jenom v ,mluvené øeèi'... a vyvolat v psaném jazyce jen za cenu znaèné námahy, tisíceré trpìlivosti, o jaké

40

blb jako vy nemá ani ponìtí!... je to jasné, co? je to jasné?... ten trik vám vysvìtlím pozdìji! zatím si aspoò pamatujte, že emoce dìlá drahoty, uniká, a z látky je: tìkavé!... staèí, abyste se s ní potýkal, a rychle se omluvíte: pardon!... ano! ano!... pardon! nedostane ji, potvoru, každý, kdo si zamane!... kdepak!... léta urputný rachoty, notnýho odøíkání, notný øehole, abyste ji dostal, a kus štìstí! ždibec rozvibrovaný emoce! takhle veliký!... emoce je nìjaká vzácnost, pane profesore Y!... opakuju vám to znovu!... vzácnìjší mnohem než srdce! ostatnì úplnì jiná práce! Corinne pracovala na ,ušlechtilé duši'!... srdci! ušlechtilá duše má svou periodu jako menses... ,ušlechtilá duše' je mezi nohama, není-liž pravda? mezi nohama! emoce vychází z kebule a kadlubu spíš než z varlat a vajeèníkù... pøi práci s emocí mùžete ukázat, jak jste kovaný v øemesle, ani žít nestaèíte... to víte, že si s tím goncourtovci nechtìjí zadat! a všichni barvotiskoví, v malým i velkým! a velerentiéøi anarchie! to víte, že se všichni støežej emoce jak poèurávání v posteli!... Až se ,emotivní zpùsob' stane ,vìcí veøejnou'... to je neodvratné!... až bude akademie ,za všechny prachy'... nastane konec ,emoce'... všichni dìlníci ,barvotiskù' zaènou sekat ,emotivní portréty' po sto louisdorech za kus!... za takových dvì stì let! všichni pouvažujou... u mnì už není o èem uvažovat!... jsem ocejchovanej ,narušitel', prznitel francouzského jazyka, darebák, ani pederast není, ani recidivista, od roku 1932!... všichni knihkupci vám øeknou, že radši zavøou krám, než aby mìli, by jen ve skladu, jediný výtisk Cesty! a od roku 1932 jsem si ještì pøitížil, nejen prznitel, ale i zrádce, genocida, snìžný muž!... èlovìk, o kterém se ani nesluší mluvit!... ó, kterého ale mùžou klidnì okrást! a jak! do mrtì! Na co by si stìžoval, nýmand?... ten hnusák pøece neexistuje! nikdy neexistoval!... na esplanádì pøed Invalidovnou zavraždili Denoëla, protože moc vydával... no a já jsem umøel s ním!...“ Z knihy Entretiens avec le professeur Y vybrala a pøeložila Anna Kareninová.

Podstatné je položit otázku Alice Stašková Málokterý spisovatel vyvolal za života tolik skandálù jako Louis Ferdinand Céline (1894-1961). A ještì ménì autorù doprovází rozporuplné reakce více než ètyøicet let po smrti. Nejprve to bylo Célinovo dílo spolu s jeho stylem, které rozbouøilo francouzskou literární scénu: onen rozervaný, jakoby spontánní, pøitom však nesmírnì propracovaný jazyk a obraz svìta a dìjin, zbavený iluzí o dobrém v èlovìku a nadìjí na svìtlé zítøky. Po autorovì smrti zase propukají témìø s pravidelným odstupem vášnivé diskuse na základì rùzných „odhalení“, týkajících se hlavnì jeho života a osobnosti: Céline antisemita a oportunista, Céline misantrop, Céline s totalitními sklony, Céline voyeur, Céline misogyn... Loni byl na øadì Céline lakomec. Tato odhalení ovšem nepøinášejí nic nového ani odborníkùm, ani tìm ètenáøùm, kteøí ze zájmu o autora kromì románù prolistovali i korespondenci nebo nìkterý ze

41

célinovských životopisù (kupø. støízlivý a pøitom ètivý tøísvazkový životopis od právníka, romanopisce a správce Célinovy pozùstalosti Françoise Gibaulta, který letos vyšel i èesky - viz recenze v A2 è. 34/2006). Že byl Céline uèinìný Harpagon a Hitlerovi zazlíval snad jen to, že mu sáhl na úspory, které si pøed válkou schoval v Dánsku, ví každý, kdo nahlédl do jeho korespondence, zejména s nakladateli. A že napsal v letech 1937-1941 tøi odpudivé antisemitské pamflety, které vyšly ve vysokém nákladu, by mìl mít samozøejmì na pamìti každý, kdo dnes bere do ruky Célinova díla s nekritickým nadšením èi pøehnaným sklonem k identifikaci s jeho románovým obrazem svìta - i když se v jeho beletrii nikde s antisemitismem nesetká a pøestože Célinovi nikdy nebyla prokázána kolaborace s nacisty ani s francouzským vichistickým režimem. Céline nepøestává vytváøet tábory - tábory vykladaèù milujících, obráncù, nadšencù a apologetù, dbajících o jeho neposkvrnìnou památku (Céline mìl ovšem i spoustu sympatických stránek) a tábory vykladaèù popudlivých a podezøívavých, odhalovaèù, protivníkù a rozhnìvaných objektivizátorù, uvádìjících vše na „pravou“, tedy zpravidla odpor vzbuzující míru. Èím to, že Céline stále podnìcuje vášnì? Vždy jsou tu ještì odborníci, kteøí dbají o to, aby bylo jeho dílo spolu s životopisnými dokumenty k dispozici s patøiènými komentáøi, jak se na klasika sluší. Jeho osm románù, fiktivní Hovory s profesorem Y a autentická interview jsou kriticky vydány v edici Pléiade nakladatelství Gallimard, v osmi èíslech Cahiers Céline najdeme drobné texty (scénáøe k baletùm, dvì divadelní hry, písòové texty, fragmenty), stále se doplòuje vydávání Célinovy korespondence. Dvì spoleènosti peèují o Célinovu posmrtnou slávu: vìdecky zamìøená Spoleènost célinovských studií (Société d'Études Céliniennes) poøádá již po tøicet let každé dva roky mezinárodní konference støídavì ve Francii a v místech Célinova pobytu ve svìtì (Amsterdam, Londýn, Budapeš, v roce 2000 v Praze), z nichž publikuje sborníky, dále vydává célinovskou roèenku, zaznamenávající nárùst bibliografie, nové výklady a poznatky a novì i graficky nároènì vypravenou Revue Célinienne, která publikuje odborné studie a sleduje vydávání Célinova díla ve svìtì vèetnì grafické úpravy. A kromì toho existuje Kruh pøátel L.-F. Célina se sídlem v Belgii, spolek - jak už název napovídá - autorovi vstøícnì naladìný, který vydává Bulletin, vìnovaný také životopisným dokumentùm a ukazující autora usilovnì z té lepší stránky. Kromì toho je „pøípad Céline“ samozøejmì zajímavý pro historiky, sociology èi psychology, kupøíkladu v rámci zkoumání vztahu literátù a ideologií, zejména ve 20. století. Rozporné emoce, které Céline stále vyvolává, mají patrnì nìkolik pøíèin. Pravidelná rozhoøèená a rádoby skandální odhalení pøedstavují bezesporu odvrácenou stranu Célinovy nesmírné popularity, která pøekraèuje hranice vìku, vzdìlání, povolání èi politického zamìøení. I zde budeme marnì hledat srovnání. Céline bývá pro svou pøevratnou poetiku øazen spolu s Marcelem Proustem k nejvýznamnìjším francouzským romanopiscùm vùbec. Tìžko si ovšem pøedstavit Hledání ztraceného èasu jako komiks, jehož úspìchu se tìší tøeba Cesta do hlubin noci. Patrnì se za zmínìnými emocemi skrývá i obecnì rozšíøené oèekávání, že dobrý umìlec by mìl být filantrop nebo dokonce dobrý a pøíkladný èlovìk - oèekávání,

42

pøežívající navzdory nesèetným protipøíkladùm z praxe. Do toho se ovšem promítá pøekvapivì houževnatá pøedstava, která se s umìním povìtšinou míjí, totiž že literatura zprostøedkovává jakási mínìní, která lze sdìlit i jinak než právì umìním, a tudíž je do literatury mùžeme zpìtnì promítat, ba že má pøedkládat (samozøejmì správné) názory na svìt èi dokonce nìjaký „návod k použití“. Céline-autor èelil tomuto oèekávání s moudrostí vlastní právì literatuøe, když po vydání Cesty do hlubin noci na otázku, o èem ten román vlastnì je, odpovìdìl, že klade otázku. Aniž by ovšem øekl jakou a odkázal na - Dostojevského a Shakespeara: „Víte, to podstatné v literatuøe je položit otázku. Takový Macbeth, to klade otázku, Dostojevskij, to klade otázku, nìkolik knih porùznu ve svìtì... a ten zbytek?...“ Dùležitìjší roli než nárok na bezúhonnost ba pøíkladnost literatury a jejích autorù hraje v pøijímání Célinova díla a osobnosti patrnì jeden aspekt, který souvisí s charakterem tohoto díla a jeho autora i s vìcí literatury vùbec. U Célina se totiž setkáváme s extrémním pøíkladem úzkého sepìtí života s psaním. Svìdèí o tom nejen vzpomínky lidí z jeho nejbližšího okolí, napøíklad jeho paní Lucette Almanzorové. Sledujeme-li pozornì Célinovu argumentaci v prùbìhu všech jeho sporù, zjistíme, že vždy, a sice i tam, kde se vùbec o literaturu nejedná, argumentuje právì pouze psaním: je prý pronásledován proto, že dobøe píše, což se nepromíjí. Napøíklad jeden z jeho agresivních antisemitských pamfletù, Bagately o masakru (1938), pøedstavuje v první øadì literární polemiku proti veškerému dosavadnímu francouzskému stylu vèetnì všech jeho pøedstavitelù a až druhotným motivem je zde agrese vùèi Židùm (což ji samozøejmì nikterak neomlouvá). Fenomén úzkého sepìtí života a psaní lze dále sledovat na problematickém statutu jeho jednotlivých textù. Co všechno z toho, co Céline napsal, má vlastnì „literární“ charakter? U románù je to nepopiratelné, ovšem Célinova soukromá i obchodní korespondence (kupøíkladu s nakladateli èi advokáty) vykazuje nepochybnì „célinovský“ styl - vèetnì typické célinovské autostylizace a autofikce - a èasto skýtá umìlecký zážitek. Totéž platí o Hovorech s profesorem Y (viz ukázky), které mìly pøedstavovat autorovu poetiku, a není vlastnì jisté, zda je to poetologický spis, filosofický dialog anebo román. Výmluvným pøíkladem budiž nedávno vydaný reklamní letáèek podepsaný Célinovým obèanským jménem „Dr. Destouches“, kterým Céline jako lékaø a farmaceut propagoval svùj vlastní lék proti nespavosti s názvem Somnotyril. Tento text, který slibuje, že Somnotyril pøekoná i „nemoc nejhouževnatìjší, totiž láskyplnì pìstovanou nespavost intelektuálù“, je pamflet, satira a úžasný kus célinovské prózy, aè psaný zcela mimo literární kontext a k èistì komerèním úèelùm (vznikl pravdìpodobnì v dobì, kdy Céline pracoval na svém prvním románu a snažil se uživit prodejem vlastních lékù). Toto stírání hranic mezi dokumentem a literaturou v úzkém slova smyslu, ukazující neoddìlitelnost autorova života od èinnosti psaní, je v moderní literatuøe srovnatelné asi jen s Kafkou. A s Kafkou Célina v oblasti recepce spojuje i nápadný fakt, že každý jeho ètenáø - odborné ètenáøe nevyjímaje - jako by byl nucen zaujímat osobní stanovisko, jako by byl stále vybízen k identifikaci nebo - v Célinovì pøípadì možná èastìji - ke konfrontaci. Céline však, a tím se blížíme k jednomu z tajemství jeho stylu a možná literatury vùbec, s tím

43

jako autor nejen poèítá, ale dokonce toho využívá. Od románu k románu dochází ve vývoji Célinova díla k stále užšímu propojení vyprávìjícího hrdiny s autorem. Céline od samých zaèátkù s úžasnou intuicí pracoval na posílení dojmu autenticity, který jeho romány skýtají až závratným zpùsobem. V prvním románu budiž pøíkladem pùsobivé ztvárnìní frontového zážitku z první svìtové války: román, jeho struktura, kompozice i styl jako by byly psychogramem èlovìka poznamenaného šokem zákopové války. To vedlo mnohé odborníky k výkladu, že se jedná o autentický záznam poškozené psychiky Célina samotného, který byl, jak známo, za války zranìn do hlavy. Pasáže totiž pøesnì odpovídají Freudovým pozorováním, týkajícím se váleèných veteránù (napøíklad sklon k opakování traumatického zážitku). Zjistilo se však, že Céline Freuda a jeho kolegy (Charcota) èetl a jejich pozorování pøi líèení psychických stavù vypravìèe využil, ovšem pouze jako jeden z dobových výkladù války mezi jinými, s kterými se v románu setkáme zrovna tak. Jednostranná interpretace troskotá a Céline se smìje - podaøilo se mu ètenáøe vodit za nos a dostat je tam, kam chtìl. Ne nadarmo v tomto románì navazuje na Voltairova Candida. Podobnì manipuluje své pøíznivce i odpùrce Céline jako soukromá osoba. Líèením vlastní bídy v dánském vìzení a exilu po druhé svìtové válce se mu podaøilo vyvolat hluboký soucit a získat podporu v zahranièí. O to vìtší rozhoøèení následovalo, když se dlouho po jeho smrti zjistilo, že na tom tenkrát zas tak zle nebyl. No ovšem - Céline si do vìzení nechal poslat Hugovy Bídníky... Mnohý ètenáø patrnì spontánnì identifikuje „Célina“, vypravìèe v první osobì z pováleèných románù, který putuje rozbombardovaným Nìmeckem, se skuteèným autorem a možná mu ta dobrodružství vìøí. Snad nejlépe se tato mystifikace Célinovi povedla v románu Od zámku k zámku, kdy vypravìè Céline v roli lékaøe v Sigmaringenu (v románu jako Siegmaringen), kam se uchýlila vichistická vláda maršála Pétaina, Lavalovi pøedá cyankáli, jímž skuteèný Laval v mimoliterárních dìjinách spáchal sebevraždu. Céline autor se pozdìjším otázkám senzacechtivých žurnalistù jenom smál - vyvracet se to nenamáhal. Tento dojem identity vypravìèe a reálného autora zesilují v pozdních textech hádky se ètenáøem. K hlavním tématùm Célinovy tvorby tak patøí postavení jedince v dìjinách právì v souvislosti s problémem identity a manipulace. Céline-hrdina, vypravìè a autor je právì tak pronásledovaný, trpící, dìjinami vláèený èlovìk jako lstivý satyr, èinorodý manipulátor a - tvùrce. A nakonec samozøejmì pøežije, navíc s humorným nadhledem. V tom spoèívá mimo jiné ono fascinosum Céline: v jeho jedineèném humoru, který mùže vycházet z gagu, slapsticku, založeného na opakování, který dovede být burleska anebo ironie, satira i sebeironie, pøedevším ale nadsázka, a pak humor èerný anebo, øeèeno s Beckettem, ten „žlutý“. Humor jako „umìní letù a pádù, umìní pøekraèování hranic, výjimky, která se prosadí na úkor obecností, jež se tváøí jako zákon“ (jak píše Gilles Deleuze). Je to humor, který otøásá všemi danostmi, pøedpoklady a každým pøedem ustaveným smyslem, jejž bychom tak rádi propùjèili dìjinám. Není divu, že tento humor mizí u Célina v okamžiku, kdy se po ètyøi léta dává na dráhu antisemitského pamfletisty a jako soukromá osoba se domnívá, že nalezl øešení dìjinné krize: humor jako umìní pochyb a nejistoty se promìnil v zhoubný a

44

jednoznaèný optimismus. Závratného efektu identifikace jak autora s vypravìèem, tak i reálného ètenáøe se ètenáøem v knize se Célinovi - s nepøekonatelným humoristickým efektem - podaøilo dosáhnout v románu Féerie pro jindy, který pùvodnì vychází z jeho autentických záznamù z dánského vìzení. Text pùsobí spontánnì a doslova strhuje. V jednu chvíli se v nìm objeví nepøátelsky naladìný hlas ètenáøe. Vypravìè - vìzeò, spisovatel a lékaø v jednom - ètenáøi nasugeruje, že trpí rakovinou rekta. Z otøesného líèení postupu choroby nakonec vypravìè - a „autor“ Céline v textu - ètenáøe vysvobodí tím, že mu na smrtelném loži podá právì vznikající knihu Féerie. Místo na následky choroby tak jeho ètenáø zemøe - smíchy. Tento román bývá považován za vrchol Célinova stylu, jeho závratného umìní nemožného, totiž umìní zachytit èas v jeho pøítomném okamžiku. Je pøíznaèné, že právì na tomto románu, který pùsobí spontánnì až živelnì, pracoval Céline devìt let a mezi pùvodními záznamy z vìzení a koneènou publikovanou formou existuje patnáct verzí. Každá Célinova vìta vyvrací vìtu pøedchozí, jednotlivé aforismy v jeho románech se vzájemnì potýkají, každý nový zaèátek - románu, odstavce, vìty - slibuje nìjaký nový smysl, nové pokraèování, ale konèí tøemi teèkami, do nichž se tøíští každý pokus o ucelený obraz jazyka a svìta. Célinùv styl, založený na umném borcení vìtné skladby, na zdánlivì spontánní høe rùzných jazykových rejstøíkù od neologismù po archaismy, od argotu k vznešenosti, od transpozice mluveného slova k nejpreciznìjšímu klasicismu, se pøedevším orientuje na rytmus. Je dùsledné, že zakládá-li se Célinùv jazykový styl na rytmu, je základním kompozièním principem jeho textù opakování, neboli, podle románu Féerie pro jindy, život vùbec: „Život jsou samý repetice až do smrti... Pøivádí nám poøád stejné lidi, jejich dvojníky, když už nejsou k mání, stejné posunky, stejné refrény... zmeškáte nástup, odchod a už se to s vámi veze! propadák! pískot!... Sehrát mùžete jen jednu hru! Jedinou!“ Autorka je germanistka a romanistka, pøednáší na FF UK.

Ezra Pound o Célinovi Radio Roma, 14. kvìtna 1942 Typické rozhlasové vysílání - mnoho takových bylo uchováno ve Washingtonu zaèíná hudební „vycpávkou“, po níž hlasatelka jednotvárným peèlivì artikulujícím hlasem odøíká identifikaci stanice, nejprve italsky, pak anglicky: „Dobrý veèer. Posloucháte italský rozhlas, zvláštní vysílání pro západ Spojených státù a Kanady, oblast Tichomoøí, Nový Zéland a Austrálii. Veèerní program zahajujeme pøíspìvkem Ezry Pounda, nazvaným ,Když je pozdì'.“ Nastane krátká odmlka, než technik nasadí cívku s Ezrovým pøíspìvkem; naèež se ozve mocný výkøik: „VOLÁ EVROPA! TADY EZRA POUND!“ Hlas se v úvodních poznámkách sníží do pøátelské žoviálnì protahované øeèi (svá

45

„rrrr“ pøevaluje Ezra se smìšným dùrazem)... „Hrrrrome, povím vám dvì vìci. Kdybyste nebyli takoví trrrroubové, slyšeli byste mì, a Célina v tomhle smìrrrru už dávno! Nìkteøí z vás by pøemýšleli o tom, co tenhle dobrrrrý èlovìk, L.-F. Céline, a ten, kdo k vám teï mluví, zaèali øíkat už dáááávno (protahuje samohlásky jako v Texasu). Já jsem zaèal už dávno pøed Célinem, tak dávno, jak to šlo, øekl bych, že Céline je o patnáct dvacet let mladší než já, ledaže zaèal jako mladý léèit coby doktor na paøížských pøedmìstích a k psaní se dostal, až když vyøídil pacienty. Na jednom místì Céline øíká, že mu lidi nerozumìjí, nebo ho chápou špatnì... Pøeložím to z originálu...“ Pøichází na øadu dlouhá citace ze Célina o tom, jak jeho pacienti opakovanì nejsou schopni dodržovat, co jim naøídí a pøedepíše - tím má posluchaè získat obrázek o tom, kdo zhruba Céline je. „Spojeným státùm,“ pokraèuje koneènì Pound, „bude trvat dobrých dvacet let a možná víc, než se dostanou tam, kde byl Céline pøed deseti lety. Pozdì? S køížkem po funuse? Já nejsem budík, abych Americe, která neposlouchá, vykládal o každé prvotinì nového evropského autora, zvl᚝ když jsem podobné vìci øíkal døív, než øeèený autor pronikl do tisku. Céline píše s jasností Remyho de Gourmont. Je to obrrrrovský sssspisovatel. Hledání rrrreality vede lidi rùzných ras k podobným osobním objevùm. To je vlastnì základ vìdy, kterou se rrrrelativita pokouší znièit. Céline popírá, že by existovala nìjaká fundamentální a nezvrrrratná z᚝ mezi Frrrrancouzi a Gerrrrmány, k Tomu jsem já došel po ètyøech letech v Paøíži. Odtamtud samozøejmì pramení pánì Reeuuuse-vel-to-vo od-hod-lá-ní vyhladovìt Francouze v neobsazené èásti Francie...“ Pound v tomto duchu pokraèuje dalších pìt nebo šest minut, osciluje mezi pøedpokládanou Rooseveltovou touhou zatáhnout USA do války kvùli vlastním bezohledným cílùm, a moudrostí Célinovou (...) A pøichází rozuzlení: „Možná americký student èasem obrátí a bude èíst mì nebo Célina nebo nìjakého jiného z živých autorù... Je èas èíst Célina pro tu prostou pravdu... Možná s tím zaènete malinko pozdì“... „Tady Ezra Pound.“ K mikrofonu se vrátí hlasatelka se svým jednotvárným, jakoby znudìným hlasem: „Vyslechli jste pøíspìvek Ezry Pounda nazvaný ,Když je pozdì'. Posloucháte italský rozhlas. V našem hudebním vysílání dnes veèer uvedeme koncert zábavné hudby...“ Z knihy Humphreyho Carpentera A Serious Character (1988) a s pøihlédnutím k edici „Ezra Pound Speaking“, Radio Speeches of World War II vybrala a pøeložila Anna Kareninová.

46

47

48

Céline - Škola mrtvol Vydal Meteor - Praha Tuhle jsem bloumal v zamyšlení po tržišti mezi la Jatte a Courbevoie a myslil jsem na všelijaké vìcièky, mìl jsem nìjaké mrzutosti. Utopit jsem se nešel, to ne… ale pøece jen byl jsem celý nesvùj a nevìdìl jsem kudy kam. Každý den není život veselý. Dívám se trochu po okolí a vidím tam na bahnì dnem obrácenou kocábku, trèící do prázdna jako kùl… a dál malý visutý rumpál, který se samoèinnì pohyboval. Dívám se ještì kousek dále… Pozoruji v dáli sirénu, která se šplíchala mezi dvìma vodami opravdu špinavými, velmi smrdutými… bahno plné bublin… sám jsem se za ni stydìl. Dìlal jsem, že ji nevidím… Šetrnì jsem se vzdaloval. „Hej, slyšíš? Hej! Ferdinande! Tak to už nezdravíš, raplíku? Vyjevenèe! Furiantský hrubiáne! Kam to ženeš…?“ Znal jsem ji jako sirénu, tuto nestoudnici, už èastìji jsem se s ní setkal za choulostivých situací, v rozlièných zátoèinách a vodách, v jiných chvílích svého života, od Kodanì k Sv. Vavøinci, a vždycky celou rozvášnìnou, noøící se z pìny jak radost a mládí samo, opojnou do závrati v soumraku. Tento úpadek mnou hluboce otøásl… Takhle v Seinì tak špinavá, tak páchnoucí splaškami! „Kam letíte, námìsíèníku? Kurèe nádherná!“ uhodí na mì. Vìdìl jsem o ní, že je poouchlá… v tomto okolí strašnì zesprosaèila… Dívám se na ni tedy zcela zblízka. Ten její ubohý oblièej! „To koukáš, jak jsem teï ošklivá? No nech, vždy z tebe jde také hrùza. A teï mi dej hubièku!“ Co jsem mìl dìlat, byl jsem v tom, omlouvám se. „Tak budeš dìdeèkem!“ oznamuje mi pojednou. A rozøehtá se, rajda! Vìdìla všechno tahle špindíra, všechny drby, všechny sviòárny z celého kraje. „Abys ty nevìdìla všechno akorát,“ odseknu jí. „Dotìrná nestydo! To ses po ránu nalíèila na zeleno?“ „Na zeleno, na zeleno! To ty jsi jak mrtvola, ty mìdìnko! Ty starý proutníku! Neøáde jeden! To tì žere, že ti øíkám dìdulo, co? Starý podolkáøi! Hambáøi! Kam se ženeš s tou prostatou? Koukej, abys nic nespolkl!“ „Tak vy takhle?“ povídám. „Lekníne z fekálií. Já se ti ale dostanu na kùži, neboj se, drzá protivo.“ Nechybìlo mnoho, skoèil jsem po ní a vytrhal jí všechny šupiny. Bylo po lásce. Bylo mezi námi dvacet let, pøíliš dlouhá doba, aby èáry ještì pùsobily. Øítili jsme se do bahna. Bylo to už odporné. Pokusil jsem se, abych byl vlídný, chtìl jsem odejít bez nenávisti. „Pùjdu na moøe,“ vyrazím na ni furiantsky. „Pùjdu si do èistých vln, já. Ty svìtélkující…!

49

„Cos to povídal? To myslíš, že mne tak urazíš? Jen si vzpomeò, ty eunušská dušièko! Øekni to ještì jednou a já tì utopím. Aspoò se poøádnì vymoèíš. Tak ty chceš na moøe, jako ti druzí, co? Jako všichni ti psi na chcípnutí? I jdi!“ „Dost, dost,“ odpovídám. „Zaraž, uliènice! Ty jsi nìjak drzá, nìjak vulgární, ty kokoto! To sis zasloužila ten svùj trest! Ale uvidím Neptuna, øeknu mu to. My jsme si ukázali s jeho dcerou, tou èervánkovou sirénou, vždy víš! To ti dalo hybu, viï! Jak povídám, ten svùj trest sis zasloužila, jen co je pravda.“ „Trest. Jakýpak trest?“ „Ty jsi taková siréna jako herynek.“ „Herynek, herynek“ Ty se opovažuješ?“ Slovo herynek byla pro ni uèinìná hrùza. Ah, ta se po nìm dusila! Celá se rozškytala rozhoøèením a bìsnìním. „Herynek, herynek,“ opìt se v ní vzdouvalo. „Poèkej, poèkej, abych ti zase já nìco øekla. Ty moøská zplodino! Ty na to vypadáš! Ty duchnièko, ty bublino! Já jsem shnilotina? Ty zakouøená fajfèule! Jen si šáhni, tadyhle. Ty jsou, co? To jsou jablíèka! Ukousni si! To pøeci nejsou pytlíky na tabák, èi myslíš? Cucni si, mrákoto!“ Byla to všecko pravda. Byla po celém tìle jako z mramoru. „A pak, abys vìdìl,“ buší se nelítostnì do bokù, do blyštících se prsou, „tohle jen zvoní. Mluví z tebe bledá závist. Poslyš, vše je jako skála. Nejen pro oèi! Vydrží to! A Neptuna pozdravuj!“ Dìlalo jí radost, že jsem byl vedle. Chybìly jí dva, tøi zuby… A její zastøený hlas byl hrozný. „To dìlají ty vinopalny,“ vysvìtluje mi, „nièí mi hlas. Mám ty ètyry, jednu za druhou pøed Lavalois, za mostem.“ „A líbí se ti tady?“ „Je ti nìco po tom?“ „Jen se tì ptám.“ „A co ty se sobì líbíš? Jak se chováš?“ Bylo v tom opìt reptání. „Dìlám si co chci, jsem volný.“ „Ty jsi volný, volný, jak dlouho?“ „A jak se chovám, chovám? To by se ještì ukázalo.“ „Vždy ty víš jen ty svoje sviòárny z kanálù.“ „Ano, ano, sám raète být kanál! Ale to nebude vìènì trvat! Ty nafouklá parádo, vám už nìkdo zvedne mandle! Zatrhnou vám to kosaèení, ty kose, kose, èerný ptáku, že z toho zešedivíš jednoho krásného jitra!“ „Cože, cože?“ „Vy se dokonce opovažujete mne neposlouchat. Tak se mi zdá, že jste ve své nemotornosti více zbabìlejší než prohnilý.“ „Cos to povídala, cos to povídala?“ „Heleï, cos to dìlal v Clichy?“ „Cože, cože?“

50

„Já vím všecko. A ještì více, a vùbec! No, jen to øekni, že máš ze mì strach!“ „Já a strach! Hnuse, sude splašek! Naopak, naslouchám ti pøímo rozkošnicky. Pojï, pones si to sem se svými vøedy!“ „On že to øek? Chi, chi, chi!“ „To je k nevíøe!“ „Ona, nene, ona?“ „Ale to je velkolepé!“ „A ty že jsi…? To by se shodovalo, to ano, to ano.“ „Úžasnì sprosté!“ „A že jsi byl namol, když jsi?“ „To že øekl on, to že øekla ona, to že øíkali všichni? Že tohle, že ono, že tohle?“ „Ne, ne, ne?“ „S tím se nehne!“ „Úplná pohádka, tedy!“ „A to v tom byly všecky?“ „Ano, jedna, dvì, tøi, deset… dvanáct, devadesát…!“ „A všichni?“ „Když to øíkám, beton!“ „Tak se to ale nahýbá.“ „Ty jsi hnusnìjší, než jsem si myslel!“ „To zas ne!“ „A chceš ještì nìco øíci?“ „Podej mi sem ten tvùj inkoust ze Seiny. To budeš koukat na mou øeè! Jak já si namáèím ten kurec do vitriolu. To ta výzva prokoukne, vyøve! Uvidíš, že dìlám nejhùø, když na mne nìkdo ze zadu šè… Nažer se, strupe! Pošli mi sem ještì nìjakého kleštìnce, ale jak si myslím. Takového nìjakého Kaminskiho. A si to zase jednou poøádnì omoèím. A teï zmiz, hnuse, zalez zase do svého bahna. Vylezla jsi zbyteènì. Potop se!“ „Zbyteènì, zbyteènì? Ferdinande, v duchu si beru tvé tìlo v plen!“ „Zmiz, odplav, nebo jako že jsem dìdeèek, tak ti ji natrhnu.“ Žbluòk, žbluòk! Ohromné špinavé kolo a ponoøila se. Vyplavala v dálce. Velmi vzdálená a pøece svùdná milenka, proklatá. *** Napsal jsem sto stránek své výzvy jedním dechem, pøiznávám se k tomu, naprosto v prvním vnuknutí, když se mne zmocnily pochybnosti. Padla na mne jakási tíha… „Zacházíš do nenávisti, Ferdinande, to se pìknì zøídíš… Nadarmo se štveš. Zkrátíš si zbyteènì život… Nech to plavat… Je to pøedem ztracená vìc. Víc nepøátel už mít nemùžeš! A ani poouchlejších, udavaètìjších, opatrniètìjších, vražednìjších, tajnùstkáøštìjších, nesmiøitelnìjších, obrovitìjších,vyzbrojenìjších, lépe do všeho zasvìcenìjších, zuøivìjších, zkrátka ani víc pomstychtivcù, nièeho se neštítících, neøestnìjších, ani schopných vìtší krutosti. K èemu by tedy všecko bylo. Nejsi už

51

takhle dost spokojen? Zahrnut vším? Zhýèkán…?“ Snad bych byl býval ještì takhle dále bolestnì rozumoval, když jsem dostal dopis po zvláštním poslu, nutný, naléhavý, anonymní a to se ví, èistì osobní. První má myšlenka byla, že se pøihodilo nìjaké neštìstí, nìjaká katastrofa, konec milostné idyly, skandálek… Ale ne!... Ale vùbec ne! Prosté pøipomenutí, bezvýznamná malichernost, takový vykutálený kousek opravdového ohavy: „Zblitinì Célinovi“ Ty zasraný ksichte, pøeèetl jsem si z tvý praseèí tiskoviny pár øádek. Od takového neøáda jako jsi ty, jsem nemohl nic jiného èekat. Ale aby vìdìl „jajtelesové“ ti naserou do tlamy a budou ti tam srát tak dlouho, dokud se ti tam nìco vejde. Židi tì škrabou na øiti a když se budeš chtít dát natrhnout, tak nám napiš. Až budeš mít žízeò, tak se ti dobøe hodí pro tvoji zasranou držku horký……, pošušnáš si. Mùžeš to chlastat jako smetanu. Jsou fajnšmekøi, kteøí holku ……….. a pak jí svùj ………. zase vycucnou. Musíš to, ty prase, dìlat jako voni. Ty máš nejraèi ……, a……………., všecko, po èem èlovìk blije. Jak je to v té písnièce: Nažer se………….., napij se………… tak nebudeš nikdy chcípat hlady. To a je Tvá zásada Jajtelesové Tì………. a ……………. a ………………. ti do tvého svinského chøtánu. Takovej pasák jako seš ty, by zasluhoval, aby mu nasadili korunu a udìlali ho králem všech……………. Ale dám Ti radu. Dej si bacha na držku, protože jednoho krásného dne by z toho mohla bejt krásná legrace. A potom každá tvá knížka je jako…………, vstává po ní èlovìku jen……….. Toho nás mùžeš ušetøit. Pøeèetl jsem si nìkolik stránek z „Bagatelles pour un masacre“ ve výkladu u knihkupce, protože by mnì ……………., abych si ještì tvý knížky kupoval, a ty si tloustl jak bagoun. Mìli jsme ve Francii Villona, Verlaina a Rimbauda, kteøí nebyli zrovna èistí chlapíci, ale mnohem zajímavìjší než ty. Mìli alespoò zásluhu. Psali dobrou franštinou. Ty si chceš hrát na divokého, na chlapa bez pøedsudkù, a zatím seš blboun. A teï ti ještì povím, že já Žid nepùjdu si dát rozbít držku ve válce, abych potom slyšel, jak se mi nadává špinavejch jajtelesù, kterých podle tebe bylo zabito v poslední válce jenom tøináct set. A potom kdyby nás bylo jen 1300 zabitých, vyplývalo by z toho, že jsme mazanìjší než køesani a že nebyli ulití, protože dostali všichni Èestnou legii. Na shledanou, zblitino! Žid Salvádor.“ P.S. „Pro Židy to není žádná hanba, že jsou obøezaní. Alespoò nedostanou pøíjici. Mohou se lépe udržovat v èistotì. Ostatnì u Židù se pøíjice nevyskytuje vùbec, nebo jen velmi zøídka. Jajtelesové nemají …… jako smradlaví psi.“ Ah, ten Salvátor mì miluje pøespøíliš! To je nad slunce jasnìjší. Jeho zanícení ho svádí z cesty, že bloudí. Neví si rady, jak by mne uchvátil, jak by mne zdolal. Jak je chtivý a jak je po mnì roztoužený! A pøece, Pane Bože, si vede špatnì. Uráží mne,

52

dopaluje mne, ale nedráždí mne. Jeho náruživost ho znemožòuje. Salvátor blekotá jako blbec! Zuøí? Tím lépe. Èert to vzal! V spravedlnosti nemá nebe nikdy v bìsnìní nazbyt. Zuøí až budí hrùzu. Mám pøeci jenom štìstí. Ale pro smilování boží, jen a mnì Salvátor ète s opatrnickou tužkou v ruce. A si mne škube, a se pokouší udìlat ze mne osla. Však on už do toho pøijde a bude jako já. A mnì hezky kopíruje, nech je až dojímavým v své trpìlivosti. A všechny mé hrany okulatí, a ve mnì potøe všecko násilnictví svou devotností. Ó jemnosti premis! O køehkosti mravních pøíkazù! Salvátore, vy mì voddìláváte! Ty milý, nevdìèný lenochode! Oplzlá náturo! Zábavo! Bahenní chroustale, hlemejždí slinto! Nic z tìch vašich krámù daleko nedosahuje, nikam nepøenáší, v nièem neulevuje. Vaše krámy! Oplzlost! Jak je k politování panstvo, které rozsévá takové umrlé, nestravitelné plevy! Ó, výkupné úpadky! Ó jak orání na tìchto krabovitých nesmírnostech stává se dávno pøed smrtelným zápasem, pøed zapomenutím, nejstrašlivìjším pokáním, pøehoøkým trestem za všecku naši marnivost, slabost, za naše jepicovité glorioly, za naši tajnou nebo okázalou pýchu! Nepøehánìjme… Jsme tak øíkajíc ve válce. Není tøeba dodávat, že v poslední z posledních. Už jsme v kole. Nìkdo by mohl jistì odpovìdìt: „Co vám na tom záleží? Vám, který budete popraven hned na zaèátku. Vy tou válkou dlouho trpìt nebudete.“ To je správné a zároveò v tom je štìstí. Pojít, to nic není, ale nejhroznìjším ponížením, nejsviòštìjším dožráním by bylo, aby mne tak nìkdo vzkøísil z mrtvých, aby mne zase vèlenil do tak hnusné láje zimouøníkù, proklatcù, chlípných paroháèù. Ponechám tedy vìcem jejich bìh, a se okolnosti zhorší, a se jejich jed rozstøikne kamkoliv. Já si proto nohu za krk nedám, vyèkám konce s baøtipánskou dùstojností, možná že se pùjdu skrèit nìkam do sklepa, abych umøel poslední, abych vidìl napøed chcípat všechny ostatní, tìšil se z toho, jak jsem mìl pravdu… Ještì na krajíèku propastí, ostrém jak bøitva, na vrcholu pohrom jsou potomci, kteøí planou, snaží se zakotvit a pøekonávají se v praseèinách. Tito zvrácení neøestníci chytají se všech stébel kolem sebe a tváøí se tak odpornì, že jsou opravdu už k nesnesení. Jeden jako druhý. Jsou to fanfarónští bardové, kteøí vás pøivádìjí do nepøíèetnosti. Já bych pozoroval celou tu katastrofu, všecky její cestièky a záludnosti v odhodlaném klidu, jen kdyby to každý dìlal také tak. Jenže to nejde. Holá nemožnost! Naopak! Ti tchoøi. To se to rozbujelo! Ještì nikdy nebyly žvásty tak blekotavé jako nyní. V celém svìtovém prostoru, po všech kabelech a ze všech paragrafù nedoléhá k vám nic než výzvy, øev, silácké øeèi, obrovské manifestace a naduté bouøení. Nejlepší duchové doby øinèí meèem, zaujímají paví postoje, vystøelují salvu za salvou, pachtí se do úmoru, metají kozelce, chrlí propagandu, všecko se otøásá jejich ozvìnou. Veletrh na Slova je zahájen. Znám dobrý tucet romanopiscù, novináøù, úvodníkáøù a redaktorù všech rubrik, zejména zahranièní a spoleèenské, koloniální, kteøí se co týden naparují, že zarazili válku, že ji zaškrtili, zahnali, zažehnali, šlápli na krk, znemožnili, odvrátili nádhernými tirádami, odstranili všecky pøíèiny konfliktù, vymaèkali hnisavé a krvavé vøedy války, že už se nikdy neobjeví, a to všecko jediným úèinkem své psavosti,

53

stylistického manévrování, házení písku do oèí, alchymií dialektiky a hromováním, tak! Tady je chytnu pøi èinu! Všude rozhlásím jejich hanbu, vykøièím ji po všech støechách, všecko, co si myslím, všecko, èím se mi ti žvaniví chlubièové zhnusili. Ferdinand už pøíliš èasto skákal po napjatém lanì! A nyní se chystá na pranýø! Nejsem-li to já, nejste-li to vy, kdo má tedy na tom na všem vinu? Nejsem-li to já, nejste-li to vy, kdo to všecko nadrobil? Jdìme vìcem na kloub. Demokracie chtìjí válku a Demokraciím se jí též dostane. Demokracie, tj. arijské davy zlokajštìlé, vykoøisované, zakyslé, rozdìlené, zblblé, omámené pustošícími Židy, davy hypnotizované, odosobnìlé, štvané do nemožných nenávistí, bratrovražedné. Davy zblblé ïábelskou židovskou propagandou, jako je rádio, film, tisk, zednáøské lóže, volebními èachry marxistickými, socialistickými, laroqistickými chytráky pìt minut po dvanácté, èímkoliv chcete, ale konec koncù židovským spiknutím, židovskou satrapií, židovskou svìtovou tyranií. Stejnì tolik rozmíšek, skrývaèek, zástìr, páchnoucích pøetváøek, zásek, opìrné body pro židovské vpády, pronikání do hloubky, vítìzství, jásot Židù nad naší krví a kostmi, nad naší roztøíštìností, roztrhání, našimi kotrmelci na váleèných a revoluèních jatkách a kostnicích. Nelítostný boj živoèišných druhù. Mravenci proti housenkám. Na vyhubení… Všechny zbranì jsou dobré. Èernoši, Židi proti Bìlochùm. Nic více, nic ménì. Táž písnièka už od staroegyptských dob. Na vaše zdraví! Cirkusácké, pitvorné, kyklopské rámusení, které se nyní rozléhá neúprosnì dnem i nocí do celého svìta, bez vyhlídky na ustání, tvoøí pøedevším výteènou židovskou zbraò, zbraò všeobecnou, do hloubky zasahující a podivuhodnou na nièení našeho nervového systému, zbraò, která si bolestnì podrobuje a rozrušuje naši duševní bytost, zbraò, která je dokonalý vynález, jak nás zhovadit. Nestoudný tamtam, házení písku do oèí, vychloubaèství plechové, tak oplzlé, horeènaté dryáènictví a slizké šarlatánství „dìlají“ Židùm (se železnými nervy) „jen dobøe“. Jsou tu ve svém pøirozeném živlu, je to jejich starožidovské køepèení, jejich bìs. Tato vláda semitského exhibicionismu nás snižuje, tupí a vraždí tím, že nás nervovì vyèerpává a vydává nás tak na pospas Židùm. Žid svým køiklounstvím získává vše, co my ztrácíme svým mlèením. Tak se dere vpøed židovské zastrašování, pokøik rváèù, politika, zlatá horeèka s heslem „zlato pro zlato“, hymnické propagandy, vìèná revoluce, nedoèkavá vzplanutí, vždycky tak sklièující, nenávist mezi Árijci, vyvolaná za záminkami volebními, náboženskými, sportovními atd. Katastrofy, oživované v obluzujícím rytmu, paradoxní pády, znepokojující nejistoty a všecky ty další krize, vždycky tragické, pùsobící na nás jako padoucnice! Za tohoto hospodského køepèení, na nìmž má vinná bøeèka svùj podíl, „gójùv“ rozum

54

rychle zakolísá, zapotácí, dostane na scestí, zdryáènièí, dá se ukøièet a podléhá. Nìkolik let této vlády šílenství zpùsobila, že z góje se stala prapitomá ozvìna židovské vùle a pøání, ozvìna vzniklá mechanicky zen zvukù tohoto divého rámusení. Chytá se všeho, vše je mu dobré, každé heslo, ražené smradlavou židárnou. Ani se mu již nic nehnusí. Chytá se všeho nazdaøbùh, všeho, o èem se domnívá, že sám objevil, a øíká si: „zkusím to!“ Tonoucímu se zdá všecko, co se nadnáší nad vodou, jako spásná záchrana, i když je to tøeba chcíplý pes. Gój, který se dostal do proudu a je unášen bouølivým vírem zázraèného židovského karnevalu, pozbyl své pøíèetnosti a dokonce i snahy o užívání rozumové schopnosti. prostì nereaguje. Ani neví, že už vlastnì neexistuje. Je pøíliš zamìstnán školou, studiemi, je pøíliš pohlcován, robotizován a neúprosnì vyèerpáván od kolébky do hrobu. Jakmile jen pootevøe oèi, nastaví sluch i nejprchavìjší ozvìnì svìta, ví, že neuvidí a neuslyší nic jiného nežli židovské pravdy, židovská slova, židovské barvy, židovský rytmus, židovskou tesknotu, židovské blábolení a židovské køižácké výpravy. Je zajat jako smažená obalovaná ryba. Prapodivným úèinkem pøevráceného poøádku pøimìje ho ke vzpouøe a nepøátelství jen to, co je nežidovské. Stal se zkrátka Židem ve všem všudy, z pøesvìdèení. Vše co k nìmu doléhá z vnìjšího svìta, je neodèinitelnì, nepøemožitelnì a neústupnì židovské. Stal se z nìho pouhý námìsíèník židovské vùle. Ztratil vše v rozbujelé, oslòující židárnì, vše, že už ani netouží, aby se dobral své vlastní bytosti, nalezl svou osobitost, svou duši a svou vùli. Žid ho zavádí kam chce a jak chce. Všecky demokracie svìta nejsou nic jiného, než panství oblbujícího židovského tingl tanglu, obìmi úžasného stratosférického bubnování a obrovitého vøeštìní, která provází naše muèení a naše zotroèování. To je naprosto neodolatelné! A kdo jsou strùjci této noèní mùry? Židovské banky, spiknutí rabínù (kteøí mají nebo nemají v svém støedu obvyklou hrdinku) Inteligence Service (velkovýrobna válek a revolucí), judeokratická Anglie, City, všecko, co je v rukou Židù. Bylo by to ovšem pøekrásné, kdyby to šlo všecko jako na drátkách! Pøíliš krásné a pøíliš jednotvárné. Židovská Velmoc dovede si sem tam zpùsobit drobné potíže a lehounká bebíèka. Sem tam a velmi dùmyslnì nastrojená. Sadismus? Preventivní opatøení? Hra? Èlovìk nikdy neví… Židovská velmoc je zatvrzelý hráè jako všechno co páchne židovinou. A k tomu pekelný provokatér, muèitel, arcifízl, zkrátka svobodný zednáø! Tyto neøestné sklony zavádìjí židárnu nìkdy pøíliš daleko. Ale vždycky se zase brzo vzpamatuje a vítìzoslavnì zrestauruje. Riskuje, ale nikdy neztrácí. Dnes v Nìmecku, v Itálii, v Rusku a tak trochu všude shledává se Žid s jistým odporem, který je mu však dosti po chuti! Árijský rasismus! Nic nebezpeèného! A je to tak plaché, sporadické a mlhavé! Nebezpeèí je vlna, proto se trochu zpìní! Amerika, tak dokonale židovská vlastní ještì 70% svìtového prùmyslu. Žid se nebojí nièeho! Má v ruce pokladnu a prùmysl. Èeho se bát? V podstatì není o nebezpeèí ani potuchy. Žid si je jist svou výhrou. Má jen o rozèilující požitek víc! Pro takového Barusche, Bolacka, Litvinova a Rotchilda je to cosi jako bakara, jenže o poznání víc vzrušující. V tom to vìzí! A za tím za vším je padesát miliónù Árijcù, kteøí mají vyhlídku, že se promìní v

55

mrtvoly. Opravdu to není nic vážného. Aspoò teï. Leda jakýsi záchvìv hrùzy, v nejhorším… Ovšem vzpoura Árijcù se mùže rozšíøit. Není to nikterak vylouèeno! Je to dokonce velmi dráždivé pokušení, chi, chi, chi! Labužník riskuje… Stop! Dosti kalu, dosti bláta, vy tam! Dosti hry! Tato pseudorevolta musí být rozdrcena, rozšlapána, rozdupána do prachu, hrùznì potøena, pøi èemž se použije všech nejsensaènìjších zpùsobù muèení a zbrusu nových krutostí od jednoho konce planety na druhý, takže tato dokonalá lùza, øinèící svými ocelovými okovy, dostane katastrofálnì za vyuèenou! Dosti! A teï, na jatka, prosím! Pokyn ruky je rozhodný. A na 2000 let žádný z tìchto neèistých klábosivých bøídilù ani nevzdychne po tarantule svobody! Za to se platí pokáním, které znamená vraždìní a naprosté vyhlazení všech øvoucích vzpurníkù! Nebude pøevratù, nebude árijských vzpour na galejích po celých dvacet století! Jen a pøijde válka, toto znamenité, prozøetelné pøedbìžné opatøení! Laskominy pøejdou a poteèe krev. To budou trestná jatka, o nichž zbožnì s úžasem a u vytržení se bude vypravovat v árijských chýškách ještì po dvaceti stoletích… Každá záminka je dobrá, žádnou se nepovrhne… Bude vítán kdokoliv, jen když vydráždí zfanatizované davy árijcù k obrovitým masakrùm, jen když dokoná zuøivé vyhubení nevojenštìjších národù Evropy, tìch, kteøí jsou ještì Židùm nebezpeèní: Nìmcù, Francouzù a Srbù. A se tedy tyto národy ihned na sebe vrhnou! A se pobijí na jatkách do posledního jednotlivce! A ani jediný se už hrozebnì netyèí! Až se všichni zmrzaèí a zakrvácejí, pøipraví si Žid klidnì novou budoucnost. *** Francouzi by rádi pùsobili dojmem, že mají ještì do sebe cosi mystického. Odtud to všechno jejich øeènìní. Po mystice není u nich ani památky. Zbyla jim jen pouhá planá slova. Francouzi jsou prázdní. Zednáøská republika francouzská není nic jiného, nežli volební handrkování, nad kterým se každému zvedá žaludek, fantastický šejdíøský podnik, v nìmž jsou prostomyslní Francouzi šizeni, vysáváni a podvádìni mezinárodními Židy stotisíckrát krutìji, než byli po osmnáct století absolutistickým monarchismem. Nestoudná zednáøská republika, které se øíká francouzská a která je celá závislá na tajných spoleènostech a židovských bankách (Rothschild, Lazare, Barush) vstupuje do svého smrtelného zápasu, jsouc prolezlá vøedy, jak jen nejvíc možno, rozkládá se, hyne na veøejné skandály. Jsou z ní už jen èervy prolezlé cáry, z nichž Žid a jeho zednáøský pes trhají ještì každého dne, co se jim hodí, umrlèí drobty, kterými se cpou o pøekot, vyžívají v svùj prospìch, nad nimiž jásají a upadají do vytržení jako nad mršinou, kterou chtìli z Francie míti! Neustálými kompromisy dospìli jsme do podruèí stádia pøedsovìtského, stádia horeèného a rozníceného židovskými komplotáøi, doèkali jsme se chvíle kabalistického tøeštìní, do nìhož svìtová židárna

56

nasadila všechny svoje houfnice, všecky své politiky, všecky své bojovníky, žurnalisty a bankéøe, kteøí chtìjí dobýt svrchovanou moc tím, že shrabují všecky velké objednávky, všecky penìžní transakce, všecky prebendy, „kšefty“, zisky a køesla, z nichž budou øídit naposled a jednou pro vždy nástup všech pravých Francouzù proti mitrailleusám, do zákopù krve, do tanèírny smrti, tam, odkud návrat pro zbylé je v poutech na rukou. Židovská pýcha velí! Sovìty se rozlézají všude. Jasnou øeèí vyøèeno: Židovská nadvláda je stoprocentní. Žid provádí svou kavalkádu pod širým nebem. Rozkouskování a požírání všech statkù a bohatství zaslíbené zemì - naší! kterou uchvátil a zotroèil. Obrovská orgie vražd. Hromadné vraždìní zhovadilých, opilých a zhroucených Francouzù zcela tak, jak bylo pùvodnì zamýšleno nepøedstavitelným neodolatelnì uhranèivým mezinárodním židovským vyvrhelem. Proces je neodvratný. Viz: Bela Kun v Uhrách, Rosenberg ve Španìlsku, Trocký v Rusku atd., Blum ve Francii. Na programu nic než židárna. Pokud jde o Francii, všecka okázalost tohoto druhu je zbyteèná, ponìvadž Židé tu mají už všechnu moc v rukou. Banky, prùmysl, ministerstva, obchod a zednáøské lóže… Mají všecky klíèe, všecky zisky, všecka privilegia, všecky imunity, ve všem volnou ruku. Tento židozednáøský stát francouzský pøedstavuje nejodpornìjší podvod s vlastenectvím, o jakém se nikdy nikomu ani nesnilo. My, pùvodní Francouzi, starousedlíci, my jsme zotroèováni, vysáváni, utiskováni, podvádìni, odíráni, znehodnocováni, zesmìšòováni na studené i mokré cestì, a to velkolepì, neúprosnì a šílenì: k tomu je tøeba dodat, že jsme též i v drobnostech vìènì a nenasytnì zrazováni svými bratry arivistické rasy svobodnými zednáøi tìmito dobrovolnými psy Židù, tìmito chlemstaèi na všech hnojištích židovských odpadkù, touto smeèkou, ženoucí se za prašivou mršinou, a pøipravenou na všecko na pouhé židovské zapískání. V zednáøských lóžích se soustøeïuje všecka moc. Židé potøebují jen vztáhnout ruku. Nikdo jim neodporuje. A tak se usazují kde chtìjí, vyvlastòují co se jim zamane a ze všeho koøistí jak chtìjí podle rozmaru, který je poštívá. Kadí na nás docela veøejnì a beztrestnì, staèí jim k tomu jejich okamžitá choutka. Byli byste si nìkdy pomysleli, že v èele veøejné osvìty by mohl být africký divoch? Teï ho máte! Chcete ještì jednoho do kolonií? Také ho máte! Spravedlivý návrat vìcí! A zítra bude ministerským pøedsedou a vrchním dozorcem na našich jatkách. Už jím také byl.) Vysoká židárna se baví dohadováním, do jaké míry je nás možno ponížit a potupit, nacpat nám do chøtánù všecka zhanobení èlovìka jako projímadla. Pro svou osobu se domnívám, že Židé nikdy nebudou mít na nièem dosti. Já bych si pøál, aby bylo na vìky vìkùv uzákonìno, že všechny vysoké školy, všechny správní úøady, univerzity, techniky, uèilištì pro mládež, všecka veøejnì volitelná místa, nemocnice, rádiové stanice, subvencovaná divadla, divadla soukromá a Francouzská banka byly vyhrazeny Židùm (jako je to v SSSR) a pøísnì zakázána Gójùm. V praxi se to arci už provádí dávno. Ale není to ještì úøední a mne to jaksi uráží. Výluèná exotiènost musí být proti domácí ubohosti prohlášena úøednì za jedinì právoplatnou. Je svrchovaný èas. Všecko, co rozkazuje, všecko, co vyniká, co se stkví, všecko co

57

souvisí s veøejnou autoritou a zejména se školstvím, nech je pøísnì židovské. Víc nic. To by bylo naprosté, loajální uznání faktického stavu, který bije všude do oèí. Kdyby tento zákon byl dán z moci úøední, vzal by ho každý starousedlík na vìdomí jako nutnost, nemluvilo by se už o tom, nedìlaly by se zbyteèné zákroky a starousedlík by se omezil na to, co mu po zásluze pøísluší, tj. uvelebovat se na jatkách nebo nìkde v lejnech. *** Francouzové, starousedlíci, pozor! Ze 40 miliónù je vás už jen 25! Brzy budete v menšinì…. A uváží-li se všechno, co z toho vyplývá… Nebudu pøežvykovat staré známé vìci, to všechno povìdìli už Židi sami v Talmudu a v èetných tlustých svazcích, s nimiž si nìkteøí Árijci, ovšem vzácní, dali práci, že je pøeèetli, analyzovali a zpracovali pro vás. Odvažuji se uvést sám sebe. Bagatelles pour un Massacre vás pouèí, doufám, dosti o dùležitosti a èasové naléhavosti této otázky, nebo-li o tom, co nás èeká. Bylo to všecko napsáno už pøede mnou. Sám jsem neobjevil nic. Nedìlám si žádných nárokù. Je to prosté, živé, stylizované zpracování. Judeologie je vìda, která se obírá studiem nemocí svìtového židovství, studiem cizáctví arianožidovského, studiem mandelovštiny, studiem metody, jak naoèkovat rakovinovou mandelovštinu celému dnešnímu svìtu. Nesmyslné blafání? Slovní høíèka? To všecko se právì studuje. Doèkáme se možná pøekvapení (budou-li bílí ještì existovat) v nìkolika letech a poznáme, že všechny naše rakoviny, všecky snìtivé novotvary sociální i chirurgické jsou téhož pùvodu, téže genetické chyby: protirasového zpustlictví, systematického smìšování, protiarijského smilnìní, obžerné poskvròování árijského pùvodu negroidními pøínosy, nesmyslnými, a koneènì celý ten bìsnící proces nièení všeho árijského africko-asijskou nákazou, celá ta rasová prostituce, ke které nás nutí zednáøské lóže posedlé zuøivou snahou, aby nás utopili na lžíci vody, po celém svìtì, všichni ti Židé všech Velkých Orientù pod pláštíkem humanitáøství. Zednáøi zpitomìlí, šplhounští lokajové kabalistických laboratoøí, onìch laboratoøí, kde se pracuje jen na našem muèení a nièení zotroèením a marxistickým matením. Judeologie, vìda velmi uzavøená, prastará (od Mojžíše k Inteligence Service pøes Talmud a Evangelia). Vìda vysoustruhovaná, prchavá, taškáøská, tragická, protimluvná, zrádcovská. Rozsedlina starého pekla (kterou nutno jednou zaházet, nebo všichni zahyneme), kam se každý odváží jen ozbrojen všemi drzostmi, darebáctvími, stateèností, nedùvìrou, blýskavými zabijáky, alibisty a vìènì novým podvodnictvím. Nejlepší pøestrojení vám nebude nic platno. Budete hned ztraceni, kam se odvážíte… Jdìte do toho spíše bez všech cavykù! Nepøítel je pohádkovì zpraven, mnohotvárný, nikdy nespící, krutì bdící, je to Ïábel sám! Desettisíckrát pozor! Každý Žid je plnomocníkem Zlatého mìšce a Ïábla! A a je to malý nebo velký Žid! Není v tom pražádného rozdílu. Kdo se pohne, zakopne, zøítí se do propasti. Není èeho se zachytit. A je to tak dobøe. Výsledek tohoto dobrodružství je žalostná, mastní skvrna.

58

Nìkteøí judeologové znají svoji vìdu dokonale, mají v malíèku základy, Dìjiny Židù, dìjiny židovského spiknutí, poèínaje etnologií a konèe biologií Žida. Jejich díla jsou slavná, nepopíratelná, základní. Všichni árijci by byli mìli èíst Drummonta. Èasovìjší jsou ovšem: De Vries, De Poncins, Sombart, Stanley Chamberlain; nám bližší pak: Montandon, Darquier, de Pellepoix, Poissel, H. R. Petit, Dasté (Doporuèuji ètenáøi pøedevším podivuhodnou knihu Dastéa: Marie Antonieta a zednáøské spiknutí kolem ní.), H. Boston, Edwardové, Alex, Santo atd… Naleznete francouzskou, velmi bohatou bibliografii v Centre Documentaire 10, rue Argenteil, v Ressemblement antiJuif, 12, rue Langer. Nìkolik deníkù a èasopisù sleduje Žida velmi zevrubnì. Jsou to nyní: La France enchainnée, La Libre Parole, Je suis partou,, L´Action Francoise, nìkteré dny… Gringoire, dosti plaše nìkteré týdny, a to je vše… Všechen ostatní francouzský tisk není nic jiného než židárna, rozpoutaná, øvavá, dýchavièná, zbìsilá, nejvýše rasistická, nesmiøitelná, paøížšující, rakovináøská. Bylo by už možná naèase, aby prodaní i neprodaní Árijci, kteøí nechtìjí nezbytnì zhebnout jako nevìdomci v pøíštích vraždìních, se tak trochu pouèovali o hlubokých dùvodech své vlastní záhuby. Bylo by také nádherné, ale to je už jen sen, aby proletariát pøestal zbožòovat jako modly, tøeba jen po dobu jedné stávky, shnilé zaprodance, pisálkovské a kušnící lokaje, kteøí jsou jim orákulem, a trochu se pozastavil nad tím, odkud tito vìstci èerpají své pravdy a svoje rozkazy? To jen tak polehouèku, mírnì, jen kratièce pøed tím, než bude vše øeèeno, než všecko pohltne povodeò. A naše buržoasie? Kdyby nìjakým zázrakem mohla pøestat jeden mìsíc si pøecpávat nácka a nepachtila se jen za trávením, aby mohla myslet koneènì na jinou vìc než na svoje bøicho (buržuj kadí, má hlad, to vše), možná že by pocítila malé pøekvapení z poznání, jak je klamána svými stálými lokajskými spisovateli. Je to závod, kdo z oné pisálkovské pravice døíve zdrhne, rychleji opustí ohrožená koryta, aby se nejuctivìji ocitl na levici, skokem, støemhlav uprostøed židovské demagogie! Buržuj, který není nic jiného než živoucí pandìro, s jednou dírou vpøedu a druhou vzadu, tak ohavný, ani nevidí, jak jeho tøídní lokajové pera ho srážejí k zemi a chystají se tanèit a køepèit kolem revoluèní hranice, na níž ho budou pálit… Je to všeobecná panika lokajù pera za pìt minut dvanáct, hromadný útìk k zesílené demagogii, pohodlný komunismus, nový dìlnický konformismus køesansko-litvinovský! To je nìco! Každý se cpe do teplého hnízda. Je to panika, jak sjednat za pìt minut dvanáct nìjaký kompromis. Ani podlost, živelná nízkost, neštítivost tìchto lidí, pánù i sluhù k nerozeznání pomíchaných, nic už nikoho neznechucuje, ani desertéry, ani pøebìhlíky, ani pouhé diváky, ani psa, který bìží za svou kostí. To je celý ten obraz. Pokraèující hnití zaviòuje, že nikdo si už není nièeho vìdom, že všichni propadají otupìlosti asi tak, jako rozkládající se maso nemùže se už více zkazit. Vše je øeèeno. Páni a sluhové se ztrácejí ve snìti, jsouce sdruženi prolínavým spojenectvím, v bahnì, v ssedlinì, aniž by jediný sval reagoval. Zrazení i zrádci, stejná mrchovina, smíšená jak amalgán. A abych skonèil, opatøte si knihy ostatních protižidovských autorù, na nìž vás pozoruji nebudete litovat svých 5. 10 nebo 15 frankù. Umožníte tak život tìmto stateèným, jediným v dnešním svìtì, kteøí ještì brání vaši kùži, vaši rasu, vaši

59

Svobodu. Ušetøte ty peníze na aperitivech. Tak prospìjete sobì dvojnásob. Až pochytíte to nejdùležitìjší z tìchto znamenitých dìl, budete o židovské otázce vìdìt právì tolik co já. Není to nesnadné. Velmi levné vzdìlání. Hulákající marxistiètí omezenci uèí se dokonce celým kapitolám komunistické theologie s žido-blbosebevražedným náøeèím nazpam읅 A koukejte, jak triumfují. Vy také budete mít svùj triumf nìjakou tu chvilku pøed smrtí. A je tomu jakkoliv, je to pøece jakýsi výsledek a zakoketování. *** Od Moskvy-Muèírny až do Washingtonu-Petrolejového sudu pøes Londýn-Pandìro všecka novináøská, bankéøská, policejní, umìlecká, salónní, zednáøská židárna dupe, rozhoøèuje se, zuøí, nadává. Na co vlastnì èekají? Co se tak bouøí tito plazi? Obìtavá Paøíž? Na co èeká s vyhlášením této krásné války? To je opravdu hanba. Není více lásky! Jankovitý, tvrdohlavý, bojácný dobytek. Podezøení? Otázky? Od kdypak si to francouzské tele dovoluje podezírání? Odkud bere tuto drzost? Nedùvìra? Snad ne? Prohlíží si najednou ruce a nohy? Snad by si je nechtìl nechat pro sebe? To už pøesahuje vše! Tak to máme poslouchat podobné mruèení? Zbláznil se prasák? Nestoudný vzpurník? A co Èest, tady? Úcta pøed hypotékami? Ne? Èest pøedevším! Ta sladká Francie… ètyøicet miliónù zdobytèelých, øádnì uskladnìných, Židy vydržovaných, to už nic není? Vypoèítaná, od roku 1789 stále opakovaná jatka! Zednáøské lóže vedou! Odhalená, opìt zatajená, prodaná dvacetkrát, stokrát pøiklepnutá v dražbì, promìòovaná do všech možných vojenských útvarù, konèící na všech možných krchovech úèinkem oslòujících váleèných operací, tisícem smluv, tajných, ,uèenlivých a slavnostních. Stateèná Paøíž zapøe svoji øeznickou minulost? Tato Paøíž, která se v tìchto vìcech nejvíc osvìdèila, byla nejpøístupnìjší všem pøátelským dohodám a nejpohodlnìjší, kdy šlo o masné dražby? Nestoudná, vzpurná mršino francouzské ražby! Ty padneš na hnojištì ze všech nejprvnìjší. Jsi zaslíbena jatkám, to je tvoje poslání. Celé dìjiny to dokazují! Ty to jednou dostaneš, o to se postarají granáty. Kreténská Francie, bude z tebe nádherný jitrnicový prejt. To se podává, když je vøelý. A to vyrazí, lenochu! Tøesoucí se kostro! Všemi dveømi! A to vše vyrazí, fantastické, neodolatelné, krvácející. Kvìtiny do pušek! Chryzantémy do pušek! Blum do pušek! A vás mùžeme obdivovat pøi pomstì, pøi Koneèné odplatì za pøíkoøí uèinìná Židùm, rozbìsnìné, vytøeštìné, pøisáté jak mùry na hrdlech tìch krutých bošù, pogromových nestvùr! Není to snad hrdinný program, sen každého opravdového vlastence, frankožida? Co vás to najednou posedá? Vy byste chtìli zèista jasna mudrovat, handrkovat a na ruby obracet slova? Jako rození Židi? To by byl vrchol všeho! Urážka buøièù! Jejich zápalu! Roztanèete se! Vrhnìte se do tance! A ve vás svìt pozná staré Francouze! A se vám opìt dostane ztracené úcty! Zaslepení árijští šilhouni! 25 století židárny se na vás dívá ve chvíli, kdy vás vydává v plen vraždìní právì na židovský rozkaz, jako vždy. Naè èekáš, liberální Francie (od zednáøského 93. roku poøád liberální), Francie veselá, bezstarostná, které na kousku masa nezáleží, jen když se na prsou octnou vyznamenání!

60

Naè èekáte Francouzi, aby se vám vaše vnitønosti za tepla promìnily v „delikatesy“? Aby z vás byla jemná škvarkovina pro stižené zlatou žilou? Aby z vás byly zákopové jitrnice? „Futr“ do tankù a kanónù. Už vás pomlouvají. Ve všech židovských ghettech, musím vám to øíct, jsou pobouøeni nad vaší liknavostí. Staøí pøátelé liberální Francie vás nepoznávají. Zapøou vás nakonec? Tøikrát po sobì? Nech se nám vrátí Panna Orleánská, aby zachránila Bluma, Yard aby zachránil Rothschilda, Barrés, aby zachránil Litvinova. Hrom už do všeho uhoï, jen a jsme z toho venku už! A a žije Beneš! A žije Derouléde! A žije Dreyfuss! Pane ministøe Zeyi, uspìšte to doma i v té naší liberální Francii. Jak jsme nevdìèni! Což už není ani za mák nadšení v pobøišnici? Smilování! Vy vyhýbavá sbìøi! Odpovíte svým demokratickým bratøím? Svým milovaným Mesiášùm? Vy pabìrkoví Francouzi. Má se vám poslat ještì dva milióny Židù z té zoufalé Rumelie, kde je jim trpìt vinou vaší zbabìlosti statisíce martyrií? A to se rozumí! Nesmíte je pokládat za Sudeany, tyto dojemné židovské muèedníky, nikdy je s nimi nezamìòujte. Ty dva milióny by pøistoupily prostì k tìm dvìma pùl miliónùm, které jste pøijali od roku 1914 a které jste si u nás uhnízdili, pøipasovali a vykrmili, že je radost se na nì podívat. Dopustíte, aby došlo k tìmto krajním opatøením jen proto, aby se vám dostalo nové odvahy, zápalu a smyslu pro svrchovanou obìtavost? Nevøe to ve vás aspoò trošku? Což vás všechny ty nabádavé výzvy ponechávají chladnými jako kus ledu? Povídáte, že znáte už všecky písnièky! Velmi dobøe! Velmi dobøe! Tak pohov, miláèkové! Trpìlivost, vy zapeklití šprýmaøi! No jo, chytíte se na udici, pozdìji! To vás bude „nachytaných veteránù“! Jen mìjte strpení! Jen si buïte zazobaní a pojištìní proti nevyhnutelnému osudu! Já si vás ale dovoluji upozornit, že v té poslední osudné køižácké výpravì zajdete pøesto pøese všecko na sto procent. Antifašistická židárna. To je nejpøíšernìjší, nejobrovitìjší vyvražïování ve jménu osvobození, které kdy svìt vidìl! Už je o vás postaráno, zápalné hranice se k vám blíží, kati tyèí už své pochodnì od Palestiny na Kamèatku, od Barcelony do Gdaòska. Øíkám vám: Tisíce a tisíce požárù zaplane po celé zemi, že na ní nezbude než zeškvaøená kùra. Matka Srbù nezemøela, roztrousila po celé Evropì svá mláïata, Evropa je plná sporù, které mohou v každé chvíli vybuchnout (po Sudetech!). Pak si o tom povíme. Strojí se vám v temnotách nejobratnìjší a nezažehnatelná pøekvapení, která vás rozeštvou. Nikdy, opakuji vám, nikdy ještì se naše ulice nehemžily tolika židovskými krysami, na vše odhodlanými! Trosky všeho jsou pøipraveny! Dostane se nám hnojnic o stonásobných propadlištích. To se dìje ve tmách. A za bílého dne: propaganda, tisíceronásobná propaganda židovská. Kvete vlastenecká lyrika, nacionalistická nedùtklivost. Všecko se ohání pojmem cti, všude samé smlouvání! Židovské kouzelnictví se roztahuje po celém svìtì. Øinèí výzvy a kolují falešné zprávy. Žádná záchranný boj, abyste si ušetøili své drobeèky, není možný. Odøeknìte se! Árijci! Vzhùru všichni k sebevraždì! O nic se už nepokoušejte! Nic už nepøedstírejte! Nic už si nenahrabete nikdy! Zmocnilo se vás zlato celého svìta, lijí vám je do uší. Demagogie kazatelù, vùdcù, plechových hub a èetníkù, silnìjších a mocnìjších,

61

mnohem neodolatelnìjších než všecky vaše ubožácké a dìtinské árijské dùvody, proè nechcete zhebnout rázem za hromadného vraždìní! Co tedy zbývá? Všecko je hotovo už od r. 93. Oprátky a bezvadné roubíky jsou pøipraveny pro všecka hrdla, i ta nejvzpurnìjší. Pøijmou svùj údìl bez jediného vzdechu vzpoury, to nejvìtší bruèouni to budou pokládat pøímo za zvrhlou rozkoš. Zednáøi dostanou už do svých spárù tyto katovské pomocníky, tyto samsonky… Vy ztøeštìnèe, to jste ještì nic nevidìl, nic nezkusil a nièemu se nenauèil! První týdny na køíži jsou nejbolestivìjší. Pak se už vyje z rozkoše. Magelon. Èeskoslovensko, Krucifix! Praha! (Miss Martyr 1938) To je v troubì, ale vynahradíme si to ve Španìlsku. Po pøíští válce vystøídají nás Židi všude, všichni naši bratøíèkové, všichni ti šakalové, kteøí budou hrabat na našich høbitovech, kadit do našich postelí a po vašich dìtech, pùjde to! Jen do toho! Ca ira! Zpívejme židocarmaòolu. Nikdo se v øadách ani neotøás? Surovci! Tupci! Bordeláøi! V kalhotách už není nic, co? Vy se nevyrovnáte ani lejnùm vašich hrdých otcù ze 14 roku. Ti dvacet let svého mládí neprožvanili, tito naši drazí obyvatelé všech nekropolí! Ti se jinak vrhali s obnaženou hrudí, šílení útoèným opojením, elektrizovaní pohrdáním smrtí, do zákopù a do spouštì kulometù v Charleroi. Ti skoèili rovnou do propasti Smrti. Jejich mládí bylo pouhým odrazovým mùstkem. Hop! Sto pìtadvacet tisíc mrtvol v jediném týdnu. To je pøeci krásné! To je Epopej! Povedete si lépe? V tom to vìzí. Už na poèest belgických hranièáøù! Èest musí být pomstìna! Slitování! A to je všecko židovská práce, velkolepì promyšlená, pøipravená, zkombinovaná, a projevující se s minutovou pøesností? Ze Synagogy vyrazíme opìt do smrštì ve Flandøích! A a žije Barnat! A žije Vanderveld! A žije Huysmans! A žijí všichni, kteøí se opìt do toho dávají! Odporní pasáci! Všecko je zváženo. Pùjdete do toho všichni po miliónech. Uvidíte co zpùsobí nedotknutelné panenství tìchto zemí, uvidíte ten tanec vražd, který bude právì takový, jehož jsme byli v dálných dobách svìdky, když køesanská nauka pøišla se svým uèením o neposkvrnìném poèetí Panny Marie. Veselá Francie, povstaò! Není to nic nového! Tanec se už zaèíná. Židovské bubny a tamburíny se už ozývají. Francie, ukaž svou stateènost! Dej se do válèení! Židovské bratrství tì, parohatý, zaprodaný, podvedený, pøihlouplý Kelte, volá! Umírejme jak se sluší! Zahyòme jak je nás hodno! Poøádný Francouz dá svùj krk za Mandela. Za Barusche každý Francouz umøe rád. Židárno, veï nás vpøed! My nechcem dále žít. My se chcem, my se chcem do rakví uložit. Amen! *** Ah! Jak ti lidé tam v New Yorku na nás myslí. Jaká úzkostlivá starostlivost. Jak je naše budoucnost zneklidòuje! Jaká šílená touha, aby nás vidìli co nejdøíve v zákopech, kde by to šustilo, už už, honem nás, Frrrrancouze! Bujaøe vpøed! Zaznìte trubky!

62

Vlajte prapory! Rachote bubny! Cesta Mrtvých je nádherná! Sem s tou krvavou flákotou! Jsme nadìjí demokratických køižáckých tažení! 48 státù nám pøeje štìstí a odvahu. Ze zemí, které jsem poznal, znám nejvíce Ameriku a to za nejhorších a nejveselejších okolností, za okolností, kdy byla hysterická, opilá, gangsterská, marnivì nafouklá a zase pokorná, nebo háklivá mravností. Ale nikdy jsem ji nevidìl tak pornograficky bìsnící, tak fanaticky zaujatou pod jakoukoliv záminkou jako tohoto léta. Ale to by si musili Amerièané pøispíšit, notnì se pøekonat ve svých zázracích, kdyby mi ještì chtìli nasadit vlèí mlhu. Èlovìk si myslí, že už vidìl všecko. Vùbec ne! Tentokrát napøíklad jsem u vytržení a pokornì koktám pøed obrovi tým bakchanálem antifašistickým, jaké se rozpoutalo v Americe, jak je rozpoutala americko-židovská bojovná propaganda. Jde o naši smrt, o smrt nás Evropanù, Francie a Nìmecka. Všechen tento propagaèní balast, sršící všemi hromy a blesky židovské propagandy, pøichází jistì velmi draho, jistì na miliardy mìsíènì… Zotavení ze ztráty je nutné. Nic, naprosto nic, žádný panický prostøedek není opomenut a všecko smìøuje k jednomu cíli, abychom uèinili co možná nejrychleji extravagantní rozhodnutí. Na americkém jarmarku je pou dokonale ohlušující, plna zázrakù, totálnì antinacisticky, antifrancovsky, antijaponsky, antimussolinovsky nenávistná, pøetopená k vybouchnutí. Vše, co není demokratické, to znamená stoprocentnì židovské, je ukrutnì zatraceno. Celé mìsto z toho huèí, nadává, mrhá, puká, øve, vybíjí se v rámusivém a chraptivém spílání Ducemu, Øímu, antižidovskému Frankánovi, japonskému hedvábí… Všechny pøedstavitelné prostøedky jsou pøekonávány, zestonásobnìny, aby nás vydráždily k válce. Rádio, Film, Divadlo, Èasopisy, Deníky (25 stran s falešnými telegramy, vše pøispívá, pøidává se, zesiluje se, chrlí, srší, pøitahuje, vulkanizuje velmi netrpìlivé nejjedovatìjší poselství: !Smrt nepøátelùm Židù!“ Dobøe, dobøe. Neunikneš tomu nikde! Dokonce i opereta pøijala tón poslání šílených propagací svatých rozhoøèení. Štve do vraždìní pùvaby, lahodnými nebo laškovnými popìvky, spikleneckými narážkami, stehny viros. Peklo zná všecky podfuky. Ah, jak jsme my, Francouzi, žádaní v tanci! To už není láska, to je lidožroutské šílenství! Pøedèasná divoká slast, všechny naše mrtvoly roztroušené po miliónech a desetimiliónech na pláních Meusy. Ah, jak jsme spoèítáni, rozdìleni, organizováni, stahováni z kùže, usmìròováni, vydáváni z jednoho evropského konfliktu do druhého, podle map a transportù. Ah, jak snadný jest pro Amerièany obchod s naším masem, které není zmrzlé v lednicích, nýbrž èerstvým masem pro bláznivé bitvy, èerstvou krví. Na všech amerických fórech pro nás jsou jen slavnostní chvalozpìvy, medové hovory, øeèi, kázání, bøídilské pøirovnání, povzbuzování, hadaèství, èarodìjské køeèe, duchovní napomenutí, zapøísahání, epileptické záchvaty, dùstojné dùtky, kouzelnictví, urážení, rozèilování nad tím, že jsme ještì naživu, vláèící se, svéhlaví pøed vraty vlastních mrchoviš. Dnem i nocí rozléhají se výzvy, stále víc a víc naléhavìjší, øvavé, opìtované, pathetické, rozkazy, abychom se dali bez dalšího váhání promìnit v historickou

63

cupaninu, na legendární krvácející maso, na demokratické nekropole. Ah Bayere! Ah Verdun! Ah Dixmude! Ah Panna Orleánská! Ah Clemenceau! Jak na vás vzpomínají! Jak vás tam zbožòují! Jste v amerických nebesích! Božstva našich jatek, Ah! To je nejkrásnìjší osud! neporovnatelnì! Zakoušet statisíce muèení v pravdì! Jaká milost! Všechny slasti køesanského cirku! Za triumf demokracie! Všichni muèedníci! nevýslovnì vdìèni Litvinovi, Baruschovi, Sasoonovi, Rothschildovi, Lazarovi, Baderovi, Blumovi, že tak dobøe obchodovali s city malých Gójù, že tak dobøe podchytili všechny tyto vìci v jejich prostomyslných poèátcích a v zdivoèelém mystickém blábolení. Dost omylù, dost dìlání drahoty. Sem s tanky! S kulomety! A to trochu lítá, údy, duše, mozky, a se to vznáší jako mýdlové bublinky. A se božsky zaøehtáme. To je pøíliš zázraèná laskavost! Využijme ji! Nech se vše rozhodne v minutì. New York, bìsnivé ghetto, srší bouøí demokracií pod tlakem. La Guardia, rabín Weis, Loeb, Wartburg, Barusch, vysocí demokraticko-negroidní emíøi s nekoneènými tisky se doslovnì spalují. Trochu ostrovtipu, prosím! Vyžadují, abychom již byli u ostnatých drátù. Docela pøirozenì! Na co èekáte? Bezcenní škrabalové! Roosevelt-Rosenfeld s paní, první židovskou dámou Ameriky (pohleïte na obrázky) vás líbají na chvìjící se oèko, vy krásní interferáci, tak nedoèkaví bajonetových útokù. Tancujte podle písnièky. Nechte se èipernì ubíjet! No tak, no tak! Hýbejte se pìknì! Hrdinný cíl! Projdete jen takovou malou strašnou chvilkou, ani to nestojí za øeè! A potom celá vìènost úplnì klidného svìdomí, vìdomí vyplnìného úkolu. Cožpak to zato nestojí? Naè mùrový život? Nevkusný neøád? No tak! Nezradíte pøece svojí klatou zbabìlostí své ustarané pány. Své tak lidsky mesiášské Židy? To by bylo nevídané! Nechat hordy se vyøítit na vaše pole, hanobit vaše dcery, vaše družky, vaše úrodné nížiny, vaše hory, vaše bankroty, vaše jednotkové obchody, vaše Citroeny, vaše Lafayetty, vaše Renaulty? To snad ne? Døíve než Shell nezesteronásobí svoji žraloèí žravost, nežli Mexican Eagle nevyžene své akcie do závratné výše! To jistì ne! Jste vždy legendárnì, nevyèerpatelnì stateèní! Nedopustíte, aby selhala legenda svìtových paroháèù. Celá židogangsterská Amerika je vydìšena už jen pomyšlením, že byste mohli být zaplaveni nepøítelem! Jaká náhlá starost, abyste byli ve støehu, úzkostlivì pomýšleli na sebezáchranu. Žádný Židoamerièan by nevyšel po dvacet století ze vzteku. Všechna vaše umírání za krkounskou sebelásku jediného Žida z Brooklynu! Francouzi, chápejte! Stejnorodost! Paøíž jediné ghetto! Darované, košerované maso! Zvednìte rukavièku! Pomstìte, hrome, Molocha! Vídeò! Pomstìte Prahu! Pomstìte Karlovy Vary! Paøíž od nynìjška plnì zodpovìdnou a více než kdy jindy, za urážky židovské pýchy, židovské feudality, židovského svìtového panství! Francie, starší sestra Církve a Ghetta (obojí stejné). Styïte se trochu! Páni vášniví ètenáøi dobrého, vše zkrášlujícího židovského tisku, vyražte a ukojte, støeva kolem krku, císaøské pomsty svìtové židovské satrapie! Ah! Zahynout! tisíckrát zahynout! být unesen, vybouchnout všemi nejslabšími žilkami za bankéøskou Internacionálu a Inteligence Service! Jaké ukonejšení dìlnické tøídy! Kdo by mohl odporovat tomuto vzletu?

64

Francouz musí pøece za nì umírat! Za nì umírat pøec musí Francouz! Øveme co hrdlo ráèí onu Marseillaisu tak zednáøskou, jejíž neodolatelný smysl se ukazuje stále víc a víc bohatší na osvobozující popudy èím víc postupujeme v umrlèáøské kariéøe. Ó New York! Kahal! Souk! Shylockovo nejøvavìjší, nejurážlivìjší, nejtriviálnìjší, nejoplzleji materialistická, nejblbìjší na svìtì, stojíme vám k službám dle rozkazu! Neodolatelnì! Unášeni velikostí obìti! Chvìjeme se celí radostí pøi myšlence, že záhy díky ziskùm na našich bojištích, z našich dvaceti miliónù mrtvol nabudete opìt své chuti k životu, svùj šílený blahobyt, svoje rozkošnické omdlévání pýchou, nejzáølivìjší, nejvyšší slast zazijete, jásající Kabalistická Apotheoso! Ah, nejukrutnìjší, nejrozdrásanìjší, nejpomalejší umírání všech gójù svìta ve všech zákopech zemìkoule, to jsou jen nicotnosti, pomyslíme-li na výsledek! Americké gangsterství naøizuje nám nástup do zákopù na duben! Jaká slast! Nesmíme už víc zklamat své velké americké pøátele. Mají to jistì dobré dùvody, když naléhají. Nadšení demokraté nejlíp znegroizované, zežidovštìlé, petrolejáøské spekulaènì zbankovnìlé, každého okrádající Demokracie, mají se na pozoru, podezírají nás z choutek po nesouvislosti. Nemohou nás už více snést, jak se tetelíme líní, vyèkávající, pohrouženi do úvah, u vrat velkých jatek. To už je nesnesitelné! Musíme je chápat! A kdyby nás tak zítra napadla šprýmovná myšlenka, aby nám tak pøišly na mysl nìjaké nároky, úvahy, touha umírat v posteli jako jindy… Ah! Ah! To by to dopadlo! Katastrofa! Vrchol všeho! Dìsná pohroma na všechno to drzé parchanstvo, na tu hebrejskou potìrovou kanálii, nejblekotovavìjší, nejvyumìlkovatìjší, prolhanou, pasáckou, všude se hrnoucí, ulejváckou, zednáøskou, provokativní, nejchlípniètìjší, nejožralejší, nejnesnesitelnìjší ze všech židovin. *** Všecko burácení a rámusení v Nìmecku proti Židùm a zednáøùm je svým tónem pouhé nespokojenecké mruèení a dobromyslné reptání proti hlomoznému troubení, cyklonu urážek, výzev, nadávek, kleteb a šíleného popouzení na adresu Øíma, Berlína, Franca, Japonska, jak se jimi celá Amerika doslova otøásá jako hromobitím dnem i nocí. Právì ve Spojených státech mùžeme nejlépe pozorovat a vychutnat všecku tu židovskou paniku, všecku tu šílenou úzkost, která je dusí, aèkoliv je zastírána drzostí, paniku, která se Židù zmocòuje pøi pomyšlení, že by koneènì došlo k svìtovému vypoøádání s nimi. Potí se, tonou a vysychají na kost hrùzou, jakoby už sedìli na elektrické židli. „Válku Hitlerovi!“ A to hned! Americká židárna, tak fantasticky demokratická, se vybíjí v rozkazech, váleèném køiku uspišujícího èarodìjství a spasitelského poslání. Válka, rozumìjte mi dobøe, válka v Evropì a v Asii za uskuteènìní židovskoamerických pøání, za všechny ty potøeštìné a oslnìné povýšence, valašské zbìhy ghett, za všechny ty vyvolence, kteøí mají všeho nadbytek a kteøí se vìènì tøesou, aby jejich nadzisky jen vzrùstaly, za ty všecky od Hollywoodu k Long Islandu. Mapy

65

veliké jako mrakodrapy, a oslepující neonovým svìtlem, na nichž si s tìžkostmi pøeøíkáte jména všech tìch jatek, na nichž budete vy, demokracie svìta, rozsekány, rozdrceny na hnojivo, kypøící a posilující zem vaší památkou pro budoucí žatvy. Všichni rabínové v mystických køeèích vzývají Jehovu, aby nám dal houš nových Verdunù! Bohatá jatka a velkovýrobny paštik všeho druhu z Gójù! Na druhé stranì však také skvìlý prostøedek, jak se dostat ze všech možných krizí, jak oživit zázraènì upadající prùmysl, jak napravit zpuchøelé hospodáøství, aby se vrátil se všemi zárukami pohádkový a hýøivý blahobyt. Tøi rádia, šest automobilù, ètyøi elektrické lednice a sedm telefonù do každého z 300 tisíc židovských domovù! K tomu pøidejte ještì nejdokonalejší televizní zaøízení! Jako kouzlem budou se vyplácet všude neslýchané mzdy! Jaký jásat fabrických zotroèencù! Pirátství bude zase mít neomezený úvìr, všecko si podøídí do svých služeb, utopí opìt davy v jejich navyklých neøestech, ochoèí si všecky vzpurné góje ve svých písárnách a podnicích. Budou padat spousty americké many. Odvahu, Triboustine! Budete co nejdøíve povýšen! Bojujete za ideály! A krev teèe. Srdce vzhùru! Hrrr na Boše! Le Gouarec, Kergur, Malidoine Artur, Furane Léon, padli v Sudetech! Ale jsou jmenováni v denním rozkazu. Hrdinové! Jinak nechybí už nikdo? Jen co se zase vzmùže Hollywood a Philadelphia a všech tìch 48 amerických státù! Pak rozkvete blahobyt všude. O to se postarají kulomety a granáty! To americký lék! Brodway trpí! Krize se vleèe do nekoneèna! To všecko je vaší vinou! Lidoire Gastone, Age Filipe, Triboustine Pavle, Dugonomiere Jene, což vaše hrdost není dotèena a netrpí? Stojíte neteèní a chladní, zatím co se celá zemì otøásá vyhlazujícími boji! Ange Filipe od 2. pluku útoèné vozby, Pershing vás nepoznává! Vychvaloval vždycky váš zápal! Roosevelt se shlížel jen ve vás! To je zrada! Což se nestydíte, že jste ještì naživu, kypící zdravím a tupì bezstarostní, zatímco Samuel Cohen, tento starostlivý demokrat, stoprocentní Amerièan, trpí nad katastrofálními ztrátami v obchodì, schne zoufalstvím nad nedostatkem objednávek? Budete se muset rozhodnout, Ange Filipe! Aspoò zdechnout bude muset každá francouzská mršina, nebo se dvakrát, tøikrát zmrzaèit, aby se zase vrátila ke svým krásným starým zvykùm, k obìtavosti, k bratrství, k plnìní mezinárodních a demokratických závazkù a povinností, které na sebe vzala vìèná Francie! Jen tak bude prominuto, že ses zrodila v slabosti! **** Samuel Cohen z Brooklynu, tento americký mazánek, demokratický rotarián (opravdový Babbitt) ví velmi dobøe na èem s námi je, protože dostává výborné zprávy o všem, co se nás týèe, ze zvláštního úøadu, kterému se øíká Information Francoise. Není možno si vymyslet ohavnìjší, zbabìlejší a poouchlejší výrobnu na zloèiny a války pod pláštíkem demokracie jako je tato smradlavá všivárna. A ta „pracuje“, prosím, v nejživìjší èásti New Yorku. Její drzost a její nestoudnost nikdy dosti nepoplijete! Je to ghetto nedochùdných intelektuálù, novináøských krys nejhoršího zrna, tajná lóže, kde se zpracovává „mezinárodní mínìní“ pro pøíští podfuk. Spojovací ghetto

66

našich Židù francouzských, opojených svým mocenským postavením, s Židy tamìjšími, mnohem chtivìjších všeobecného vyvraždìní Gójù. Ostatnì pøispíváme velkolepì svým penízem na horlivé pracovníky v této nestoudné travièské výrobnì falešných zpráv (16 až 30.000 frankù každému jednotlivému šmokovi)! Domníváte se snad, že tito propagátoøi, tak skvìle placení, pøedstavují výkvìt naší literatury a šíøí po všech vlastech amerických slávu naší vìdy a našeho umìní. Bohužel, tak tomu vùbec není! Nejvìtší podivuhodností a velkorysostí na nich jsou jen jejich závratné platy. Kdyby tam alespoò nedìlali vùbec nic, nebylo by to zlo tak veliké, zahmouøili bychom oèi nad tím, že si tam dávají v skrytu do mouly a øekli bychom si, že máme o nìkolik Židù víc, kteøí jen záøí, že si mohou hrát na diplomatické excelence. Ani bych vám o nich nehlesl, kdyby znali alespoò trošku míru, zdrženlivost a kdyby si plnì uvìdomovali svou nicotnost. Ale kdepak! Ti žluèovití vzteklouni naopak zaruèují se svou vahou, svým zapøísaháním a zaklínáním za vaši stateènost, bojovnou hrdinnost, váleènou nedoèkavost, vášnivou pomstychtivost…. Tyto ïábloviny jsou beztrestnì vyrábìny, vytrubovány, vrhány a pøedkládány veøejnosti povìstnými Informations Francaises v New Yorku, odkud je pøebírá všechen americký tisk, který je prohnilý a z nudy se chytá všeho, to mi mùžete vìøit. Kromì nìkolika zasvìcených židovských partnerù nebo zednáøù ze zahranièního ministerstva, nemá nikdo ve Francii o této hlásné troubì provokací (provokací vytrubovaných pøíštími obìmi!) ani potuchy. V té newyorské kuchyni znají všecko do všech podrobností a zejména znají konce… Jsou velmi dobøe zpraveni o toku událostí. Jen taktak jste v kvìtnu unikli, vy námìsíèníci! Vyskytl se nenadálý háèek! Partie je odložena! Francouzi žijí a hynou v dùvìøe, dùvìru za dùvìru. To nim úplnì postaèuje. Kašlou na to, co se osnuje nìkde v cizinì. Neradi cestují na svùj vrub, nic jim není podezøelé a nic si neovìøují, o to o všecko se starají za nì jejich velvyslanectví. Jejich støeva vlají už vzduchem všude. To je jejich nejjímavìjší národní prapor, nejkrásnìjší emblém Francie: støeva francouzského vojáka. Není nic èistšího, nic tak povzbuzujícího a nic tak vzrušujícího, co by dodalo lépe dùvìru americkému demokratu, jako pajšl francouzského infanteráka. Støeva francouzského vojáka budou ovíjet celý svìt, jednou, dvakrát, tøikrát, poøád, aby zvítìzila demokracie, tak dlouho dokud se nespotøebují všecka. Vyhøeznou v nejslavnìjších bitvách, tato støeva dobrého francouzského vojáka jako nejstateènìjšího vojáka na svìtì a nezbude ani mázdøièky, protože sláva Žida je spotøebuje všecka, aby zazáøila nad celým svìtem a ukázala jeho nedùtklivou svrchovanost a žárlivou èest jako nejcennìjší statek nejvìtší velmoci svìta. *** Jaký protiklad. Starousedlý, opravdový Francouz, je opatrný jako nikdo, lakomý, tzkrýtka jako myš, když ho pokoušíte kvùli penìzùm, když mu chcete sáhnout na pokladnu, hodnoty nebo pozemky, stává se zlým, mrzkým, jedná s vámi hroznì. Chce vás zabít. Pøidete-li však naopak ho požádat o jeho maso, jeho kùži, bìží-li o jeho pobøišnici, o opravdový poklad jeho osoby, neøekne vám ani zlomyslné slùvko,

67

mùžete na to jít pøímo, nbude samá laskavost, ani povzdech odporu, mùžete ho celého rozpárat, všechno žádat, všechno si vzít. „uk, uk, uk!“ „Kdopak to zase pøichází?“ „Slyšíte Marseillaisu, Durande, zlatíèko?“ „Ovšem, ovšem! Zcela dobøe! A kdo ji hraje?“ „Já, Samuel Zednáøský, Prosperman Lévy. Vaši obdivovaní Židi! Vaši milovaní mesiáši! Vaši chytráci!...“ „Ah, andílci! Jak mne hýèkají! Ah! Sakra! Ah, tím lépe! Abych si pospíšil na bojištì! Už tak brzo! Jaké kouzlo! Jak je to milé, jak je to od nich hezké! Vábné, hrdinné zastaveníèko! Opìt! Opìt! Vìøte, jak jsem dojat. Chci je! Chci je! Rychleji! Jsem unesen! Chci je všechny! Bitvy! Útoky! Jen já! Hned mì vyvrhnìte! Oh, jak mnou proniká nekoneèná radost, že mohu zhebnout! To je nad mé síly! Vylétnu! Vybuchnu na statisíce drobtù vdìènou zbìsilostí. Jsem velmi stateèný už pro sebe samého! Už se neudržím! Otevøete mi všecko! Bez vteøiny váhání! Rázem, jako vichrem! Planu šílenou, stateènou nedoèkavostí! Nalokal jsem se pekla! Mesiáš Lévy mi pøipovìdìl lidské štìstí. Chci poznat všecko! Záøit vším! Chci se radovat ze všech stran, jako strašný šrapnel u smrtelného cíle! Vše zlato, vše oheò! *** V úžasném americkém bakchanále newyorské cinema vydává ze sebe všecko. Dalo se to èekat. Filmy pøesahují meze demokratické nenávisti. Naprosto pøesvìdèivé o fantastické, nepopiratelné fašistické odpornosti, zato naopak plny høejivého obdivu pro rytíøství demokratických vojsk, stále víc a víc mírovìjších ochráncù utiskovaných, zastáncù ohroženého práva, výspa demokratických, republikánských a zednáøských svobod. Nejsou to nic než nacistické, fašistické, japonské, španìlské, italské krutosti, rozètvrcené dìti, rozsápaní starci, rozvrácená mìsta, hrùzy, trosky, chvìjící se muèedníci všude, kam vpadl antižidovský netvor. Ukrutné lupièství, ïábelské vpády. Tøi hodiny nepøetržitého pøedstavení. Pøecpávají nás katastrofickou dokumentací. Lék ležící hned vedle nemoci, naštìstí! Ukazují nám ho. Defiluje… Na záchranu, obranu svobodných demokracií? Jaký prostøedek? Jaký lék? Prosím vás? Na koho mohou demokracie spoléhat? Pálený kostelníèku! Ah, pøihoøívá! Zaèínáte chápat svùj úkol… Na vaše maso, pøece! Svatoušku! Na výborné evropské demokratické armády! Tak vysoce oživené tak krásným duchem ochrany a pomsty! Tak stateèné! S tak úžasnými vojevùdci! Tak zednáøská, tak skvìlá vojska, tak dobøe vycvièená dát se rozbít za všech okolností kulometných, nadbitevních, k záchranì høbitovù, mrchoviš a smuteèních náhrobkù. Defilujete už tam, jako kdybyste znovu dobývali Lotrinsko, opìt a na každém plátnì. Francouzští infanteráci! Pùvabní pøedstižení! Sem s váleèným zpìvem! Ruku v ruce se stateènými Rusy! Jen se dobøe držte, vojáci „demokratického“ Ruska… Jemný odstín. Stalin, „železný muž demokracií“. Ohromný portrét. A co teprve skvìlá èínská armáda? A Èankajšek? Náš neménì demokratický, skvìlý spojenec! Vše na køižácké tažení! Koneènì všechny demokratické falangy, chvìjící se touhou po boji, nezadržitelné! Olympijští, obrýlení, uzavøení, tajnùstkáøští, zednáøští, dùstojnì neschvalující. Panovaèní, falešní svìdci.

68

Sbìø, provádìjící židovské zámìry. Nevázaní Tartuffové, ženoucí do zloèinu, nadutí snižovaèi, fanatiètí dodavatelé provokující do všech vraždìní. A aby bylo dovršeno nadšení této filmové propagandy, úžasného osvobozujícího významu, je nám pøedkládán Roosevelt-Rosenfeld! Vrchol všeho! Osobnì! V úžasném zvìtšení! Celá tlama! Celá grimasa! Jeho nejblbìjší šklebení, slintání, proklínající øev! Opice posedlá øeènickým šílenstvím, stále víc a víc pøemrštìným, ještì enormnìjším! Ubožejším! Na prvním místì! Fascinuji vás! Nadávám vám! Kárám vás! Zaklínám vás! Hypnotizuji vás! Až z toho šilhá, hnus jeden! A jak to duní a bouøí! Niagara oproti tomu jenom prská! Hømí to ve výzvách! Jak se na nás zlobí, když se nevrháme hned do zápasù! Oèišujících! Fašismus, to ho také drží! Všichni opakují stejnou písnièku! Prohlašují nás za velmi nespolehlivé za to, že se loudáme, že promýšlíme malièkosti… Povinnost nás volá do bojù, ano nebo ne? Tedy! To jest otázka! Vše je ihned zváženo, velmi nezvratnì! Je dokonce rozhodnìjší než maršál Pétain pro vše, co se týèe stateènosti bývalých bojovníkù, dnešních bojovníkù, zítøejších mrtvých! Pan Roosenfeldl! On nemluví o nièem jiném, než o svìtové jednotì proti fašismu! A lpí na tom! Chápe vìci jen ve svìtovém mìøítku. Je to opravdový kyklop, tento prskající šilhavec! Dostává se do varu jen pro ohromné, nekoneèné. Nudí nás. Oznamuje nám, slibuje nám, vzchopíme-li se, svìtová oèištìní, neskonale vítìzná, demokratická vítìzství naprosto osvobozující, což nás všechny zaujímá, kulometné ohòostroje ještì aspoò po dvì století. Hýèkání pøesahuje vše pomyslitelné! Vyvìste prapory! Je vyhráno! Vyvìste lampiony, hned! A plesá od Vladivostoku do Béconu. Budoucnost patøí nám! Roosevelt nám ji šije! A ještì naléhá… Ah! Jak jsme hlasitì upozornìni! Nic se nedá namítat. Budoucnost všechna zkrvácená, bez sebe, správnì šavnatá, zmodralá masaøkami, rozkošnì smrtelná. Jak dovede dát teèky na i, RooseveltRosenfeld! Jak je to odporné pro èisté duše jako Roosevelta… Sassoona, Litvinova, podobná svinstva! Ah! Zbývá vám právì minuta, abyste zabránili katastrofì! Zhroucení leží ve støední Evropì! Neodpykatelná pohroma! Vzhùru! Do kasáren! Zatracenci køižáckých radostí! Vzhùru do dìsivé ztøeštìnosti! Zhebnout ve spásných hordách, smrdících vraždou a cibulí! Ah! Ne snad nìjakými jemnými slùvky, podvratným filosofováním, si na nás nepøijdete. Naše city jsou probouzeny velmi posilujícími urážkami, rozhodnými nadávkami, dobøe øvanými provokacemi, donucovány poslední rozhodností. V ménì obojetných èasech, v jakémkoliv z tìchto filmù našly by se snadno dùvody k 15 i 20 ultimátùm. Plné jistì „casus belli“. Osobnì shledávám Hitlera, Franca, Musoliniho báchoreènì dobrodušnými, obdivuhodnì velkomyslnými, až pøíliš pro mne, buèící pacifisté zkrátka, zasluhující 250 Nobelových cen, mimo soutìž, aklamací! Možná, že to takhle vìènì nepotrvá. Vyplivnutými chrchly se nìkdo i sám poplivá. Pøál bych si, aby jich mìl Roosevelt plnou tváø a velkých jako oceán a všechny aby byly z vitriolu. To však jest mnoho žádáno na hvìzdách a vìtrech tohoto svìta. ***

69

Rozkošné je, že sto krokù od tìchto dìsných filmovaèek, v 42. ulici Ouest se míhají záøící, v plném úspìchu a slávì, proslulé „Burlesks“ (výraz Minskiho), nìco jako nadrevue z „Casina“, židobyzantské, stejné, bez jakéhokoliv umìleckého nároku, zato však pøímo sadistické, rozhodnì erotické, bordelové, krutì onanické. Bìsivé suché kasby 50 centù køeslo, v nichž je divák roztáèen, popohánìn „pøíští válkou“, vyjevován, s visutým jazykem, ztraceným pøirozením, otráveným semenem. Židovská past na bláznivé krevníky, vydìraèství s vaøící øití. Jako pøedstavení to není nároèné, hned se vše pochopí, spoèívá to všecko v aktu, ale hraném, vášnivì napodobeném typicky krásnými umìlci, ohromujícími stvoøeními k smrti rozvášòujícími, dlužno pøiznat, svìtlými, tmavovlasými, s dlouhými tìly, samicemi, nìžnými, statnými, unylými, zdráhajícími se, divokými, mírnými, vampyrickými, bìsnícími, všechny chuti. Žádná nechu. Ïábelská sbírka oslepujícího masa. Opojný sex-appeal, všechno v pøedráždìným, vlnitých køeèích. Obìti plazení se, tøesení, hypnotická vyjevení… A vše s hudbou, celá tato fantasie naléhavá, nemilosrdná. Vrchol pokušení. Tato zprznìní jsou nám nabízena jen po nekoneèných, úmyslnì prodlužovaných odstrojováních, odchodech, pøíchodech, skocích, únicích, ukazování stehen, lichváøských ucukováních, zbìsnìní vnad, roztahování rodidel, krásných souženích atd… Jde to špatnì! Jde to velmi dobøe! Podobná pøedstavení by nebyla možná jinde než v New Yorku. Nejsou tam trpìna, jejich censura je pouští jen pod jednou podmínkou, že budou vždy pøedvádìna vždycky jako „Francouzská pøedstavení“, pøedstavení typicky a pùvodnì francouzská! Velmi dokládaná svinstva o našich tak odporných zvycích, naše proslulá degenerace, naše oplzlé bezuzdnosti, naše povìstné mravy netvorných zatížencù. Pan La Guardia, židovský starosta newyorský je považuje z toho dùvodu za výborná, nejvýše výchovná, opravdová pøedstavení sociální ochrany. (Vìci, jež mají dospìlí pøece jenom znáti.) A francouzské velvyslanectví je pøirozenì stejného názoru, ono vznešené, které podporuje hroznou Office des Informations Francoise a filmaøské køižáctví. Tvoøí to celek. Kruh jest uzavøen. To je pøece frankoamerické sblížení, nebo tomu nerozumím. Èlovìk se sbližuje jak se dá. Jde se podívat na Burleks jako my se chodíme dívat do zoologické zahrady na opice, øehtat se jejich žertùm, jejich svinstvùm, jejich klátivým vynálezùm, jejich nestoudnému chování a dìsivému priapismu. Nežádáme na opicích, aby se v mravech nìjak mírnily. Na nás se též tolik nežádá. Naopak! Bylo by to velkým zklamáním pro celou Ameriku, kdyby nás jednou shledala jinak, než nezvratnì odpornými, pronásledovanými nahotou, osleplými dìlohou, zmatené vystøikováním za všech možných podmínek a nejgrotesknìjší, nejprostopášnìjší, pøirozenì nejfrancouzštìjší, nejpodivuhodnìjší k vidìní. Ostatnì pro víc jistoty, na záruku pùvodnosti stojí u dveøí každého music-hallu, tak mile specializovaného napudrovaný, nalíèený panák ve velké husarské uniformì a øve, pobuøuje celou 42. ulici! „Vstupte! Vstupte! Budete spokojeni! Nebudete litovat svých 50 centù! Uvidíte uvnitø, dámy a pánové! Nejkrásnìjší divadlo! Nezapomenutelné divadlo! Naprosto francouzské! Nejpravdivìji francouzské! Úøední!... Milostný život Francouzù! Pøedstavení, jež by mìl každý Amerièan vidìt.

70

Jak to mùžete vidìt jen v Paøíži! Hlavním mìstì Francie! Vstupte!“ Padli jsme nyní ve všeobecné úctì tak nízko (svìtové svìdomí, jehož jsou naše listy plny), že židogansteøina, která je pøece jen hnusným kravincem, si mùže pøece jen zaplatit pøepych nás ponižovat za 50 centimù. Nikdy by se neodvážili zacházet takto s nejopovržlivìjšími pøivandrovalci, nejšpinavìjšími, dokonce ani s Japonci, Mexikány, nebo nejhoršími pokroucenými mužíky. Bály by se nepøíjemností… Ale s námi? Naè se stydìt? Není-liž pravda, franko-americký výbore? MauroisHerzogu, Pétaine, Lebrune, Chambrune atd…. že by to bylo zbyteèné? Že se opravdu nemají èeho bát? Že se samo sebou rozumí, že už jsme jen lejnem! Nedìlejme si pražádných iluzí, Judoamerièané (vlastnì celá Amerika) neprokazují nám úcty a neváží si nás poøádnì leè tehdy, kdy už polnice øadí naše kusy masa, už tak samy o sobì zkažené, na pochod do velkých spasitelských jatek, do jatek váleèných. Za takových ohnìm plápolajících pøíležitostech odpouštìjí se nám všechny naše neøesti, naš hnusné povahové kazy, naše nièemnost, která je už legendární. Jakmile zaène øádit barbarství ve všech svých zpùsobech, všecko je ihned v nejlepším poøádku a znamená to amnestii. Nelítostné vraždìní koná zázraky! Vzhùru na jatka! Slepì podle rozkazu! Dolarové gangsterství se jeví z èista jasna krajnì shovívavé. Všecko je naráz smazáno jako se školní tabule houbou. Abychom to vyjádøili slovem, všecka kyselost, namíøená proti nám, v dobì váleèné ustává. V dobì mírové je naším údìlem skøipec a vìèný pranýø. S výjimkou pánù jako je Benda, Maurois, Jouhaux, Max Lintran a tøi nebo ètyøi jim podobní hlaváèi židovského pùvodu a dále nìkolik žebravých maršálù, dívá se na nás Amerika jako na pasáky poulièních holek, šejdíøe, lokaje a trhany. Tak a ne jinak, jednou provždy. Naše ženy ještì otroètìjší a podlézavìjší se poddávají za drobné spropitné o pøekot do nejpozdìjších babských let, uslintané s prohnilými bøichy, a jsou pøešastné, jen když se jim k tomu milostivì pokyne. A jsou seberoztomilejší, a se sebe více brání, muže udržují jen tìlem. V tom jsou ovšem nepøekonatelné. ******** Interwiev Bendit Trachom a prohlášení Jeho židovského Velkobøicháèství Jouhaux po návratu z Ameriky („Humanité“ z 30. záøí 1938). „Byl jsi nìkolik dní v New Yorku a právì v dobì, kdy byla oznámena dohoda HitlerChamberlain-Daladiér o Èeskoslovensku. Jaký to mìlo ohlas ve Spojených státech?“ Veøejnost Spojených státù byla vydìšena nad jednáním, všeobecnì uznávaným jako neslýchaným, francouzské vlády. Toto nedodržení závazkù bylo živì odsuzováno. Byli jsme zasypáni obavyplnými otázkami. Všecky konèili jakoby prosbou: „Ale viïte, že to není názor francouzského národa. Ten se vzchopí, není pøece možné, aby Francie Lidové fronty, jak ji milujeme, opustila tak boj o mír a demokracii?“ Pøirozenì, takový byl i náš názor. Vidìl jsem vlivné politiky, jak si se zadostiuèinìním oddychli, když èetli veèer ve zprávách United Press Jouhauxovo prohlášení: „Francouzští dìlníci nikdy nepøijmou

71

podobný návrh. Ani od poslanecké snìmovny, které musí být tento nemožný plán pøedložen.“ Kolikpak bylo asi Židù a zednáøù mezi „zneklidnìnými žadateli“? To jest otázka! Kolik židovských váleèných lichváøù mezi tìmi, kdož si spokojenì oddychli? Jistì že Barush, opravdový vládce Spojených státù, nejvìtší váleèný lichváø na svìtì. *** Ještì jedna ohyzdná podívaná, která nesmí nikomu za živý svìt ujít. Je to odjezd „Normandie“ do New Yorku. „Normandie“, to triumf našeho daòového šroubu a vrchol všech rozpoètových deficitù! Na 3000 cestujících pøipadá nejménì 2500 Židù. A my, Árijci „poplatní“ francouzskému géniu, spolkneme deficit. My jsme opravdu kabròáci a pøeborníci v utahování øemene. Židovským krysám celého svìta nech se dostane nejlabužniètìjších požitkù, nejpøepychovìjší úrovnì vezdejšího života, kaviár zaplacený našimi daòovými pøirážkami. To už není pouhá vášeò, to je opravdu bìsnìní, vybièované do nejžidovštìjší meze, které pudí tyto vyvolence, aby se slézali a hemžili, funìli blahem a zvíøecky pøežvykovali všechnu u kouzelnou vybranost, talmudskou hojnost, na palubách zaslíbené „Normandie“,. Èlovìk by øekl, že jen pro tyto nejpirátštìjší židovské krysy, nejvìtší škodnou tohoto druhu a nejvìtší panikáøe, byla vystavìna tato „Normandie“, tak fantasticky vyzlacená a opatøená vším možným, o èem se èlovìku ani nesní, aby to byla spásná loï pøíští potopy svìta. Nikdo pøece nepopøe, že nepøedstavuje nejdokonaleji nejèistší židovský ideál. Jak vám podat alespoò její matný obraz? Pøedstavte si Champs-Elysées pøenesená na loï, ale Champs-Elysées ještì více požidovštìná než jsou, ale tonoucí ve svrchované naprosté záplavì zlata, Champs-Elysées pøizpùsobená miliardáøským šílencùm, kterým oslnìní a odiv je nutný jako vzduch, miliardáøùm, kteøí polykají už jen hašiš. Champs-Elysées ubednìné do obrovité transatlantické pokladny, nejkolosálnìjší, se spoustou chapadlovitých podívaných a senzací, a nejžidovštìjší, co kdy svìt vidìl. A kabiny? Každá je jako oslnivá, zrak spalující truhla, a všecko co je v ní a kolem ní z ryzího zlata! Z ryzího zlata všecky ty terasy, krámy, holírny a kadeønictví, umìlá koupalištì, telegrafy, bary, hudební sínì, výtahy, záchody. Kapitáni, lokajové, to všecko je zaruèené zlato, a už spolykané, prolité hrdlem, jako úplatky osudu! Zlato je tu hlavní strava, pochoutka, obžerství a opilství, otupené do zvíøecí nìmoty. Vzhùru, plavci, za zlatými mìšci! Všecko se tu zlatem potí, šastlivcùm na palubì vytéká zlato všemi póry, moøská nemoc je zlatá nemoc! Všecky nemoce jsou z pøecpání zlatem. Na zlaté palubì pøibíhá k vám lékaø také celý ze zlata, aby ulevil vašim støevùm, ucpaným zlatem, aby z vás vypumpoval pøebytek zlata, usazený ve vašich vnitønostech. Jaká božská muka! Uleví vám a zbaví vás podivuhodnì se zlatým úsmìvem na rtech vzácného lejna, které obsahuje nejménì 500 karátù zlata! Není pøece tìžké pochopit, že Židé zbožòují plavbu, když se jim jeví v karátech zlata. Jsou k zbláznìní zažráni do ní, do té své „Ben Normandie“, tisíckrát zázraènìjší než všecky „Mayflawers“, do své fenomenální, gigantické bubliny, do toho zlatého transatlantického teøichu „Jew Line“. Není tu památky po tøídních rozdílech, nebo

72

jsou tu mezi sebou jen Židé šastní, nasycení, vítìzící a opojení svou slávou. To je Ráj! To je Vytržení! Je to jednolitá pospolitost zlata! Tøídní nenávist je pro nás. Mezi Židy: vzájemný podiv, splývání, ale nikdy nenávist. Vždycky Wendel, ale nikdy Rothschild! Všecka ta židárna je unášena svrchovaným blaženstvím, zšílená všemohoucností. Po pìt dní a nocí bez ustání a bez únavy na hostinách, kde jsou pøedkládána nejúžasnìjší jídla, nejlabužniètìjší vybranosti, cpou do sebe zlaté langusty, artyèoky, kapouny s jahodami, špenát ze zlatých listù, a bùhví co, jen když je to zlato. Všecky pozemské vìci jsou tu prznìny, aby vydaly pohonné látky pro toho Obra, spojujícího dva oceány. Od nejspodnìjších kabin tøetí tøídy (kde je alespoò pozlátko), k nejpøepychovìjším budoárùm a salonùm první tøídy (kde je zlato masivní), je to všecko jediná závra zlatého opojení, èím dál židovštìjšího. „Tisíc a jedna noc Shylockova,“ všecko samé zlato a krystal, slovem židovský Ráj na dosah ruky, Ráj, který lze vypít, hmatat, jíst a promìnit ve výkaly! Rajský Hypersuk, arcidílo nejvyššího francouzského vkusu, pýcha naší námoøní vlajky. Tradice! Prestiž! Spása! To jsou tøi barvy! Ètvrtá: židovské zlato, které je všecky pohlcuje. Synthesa židovského umìní francouzského, židovského národa francouzského! Daòoví poplatníci! Vy jste blbìjší než Ludvík XIV., twen mìl alespoò užitek z Veraillles. Bydlel tam. Vy jste horší, vy si stavíte námoøní paláce, které z vás døou kùži víc než všecky nejbláznivìjší Trianony, a to jen proto, abyste na nich pøeváželi své krysy. Dáte se lehèeji napalovat nežli poddaní Ludvíka XIV. Svinská židárna trne rozkoší na káøe Mamonu, kterou vleèete vy. Ale pøese všecko je velmi tenká, tenouèká ta kostra transatlantického obra… Prohýbá se to, chvìje se to, skøípe to, tøese se to, ujíždí to… Není to pøíliš pevné… a pak uvnitø je plno Židù… ve všem tom zlatì… a pluje to nad propastmi… tak závratnì hlubokými… za nocí… které jsou nìmé jak smrt. Je to krásné nebezpeèí… Newyorští rabíni se ostatnì mají pøed jistými vìcmi na pozoru, nejsou takovými blázny… Znají okultní smysl a symboly „Ben Normandie“, je zajímá také nìco jiného než kokain… Vìdí velmi dobøe, že každý odjezd je nové oèko v tkaninì… Nemají vlèí mlhu… Ke každému zdvižení kotvy pøicházejí v celých sborech. Jsou u každého odjezdu, a nikoliv sami, abyste vìdìli, nýbrž s celou svou muzikou a všemi zpìváky ze synagog. Po celé dlouhé hodiny vzývají nebe, prozpìvují žalmy, mají hysterické záchvaty, prskají, brebentìjí v jidiš jak jim zobák narostl, vytøeštìní, køeèovitì se kroutící, zachvácení posedlostí až z nich jde hrùza. Cpou se až k lodnímu mùstku… Je to jako divoký sabath. Lodní rabín, který se vrací, pokraèuje pøi odplutí v tomto vytí. Vyráží slova jako by ho muèili, dává takt a sténá… A vzápìtí se to všecko rozfòuká spoleènì, ti kteøí odjíždìjí, i ti, kteøí zùstávají. Všude samý vzlykot, tragicky zabarvený, pisklavé hoøekování, chropot, který splývá se sirénou dávající znamení k odjezdu. Pøekonává to všecko ten nejbolestnìjší náøek, rve to prostì srdce. Vší parou, kapitáne. Je to dobré! Teï jeïte! Nic vám nechybí. Není to krása, tahle nadloï? Je plná apoštolù! A horoucích, samých Nad-Petrù. Lidé prožraní zlatem plují na zlatém korábu, pohánìni silou zlata.

73

*** Nic nesmíme pøepínat. Americké židogansterství mùže si otvírat hubu jak chce, pøece jen ono nerozhoduje o dùležitých vìcech, jež zavazuje celé Židovstvo. A kdepak! V rozhodných radách svìtové židovské politiky Washington nic neznamená. Židoameriètí politikáøi se ukázali všude a vždycky jako bezmocní potomci. Nemají práva mluvit. Naopak, je to potmìšilý Londýn, který svrchovanì vládne (prostøednictvím Inteligence Service) válkou a mírem. Washington jenom pøicmrnduje se svým smìšným tábùrkem šlechticù konzervy a podprsenek, dolarových zaslepencù, starých ustrašeneckých dobrodruhù, nestydatých výstøedníkù a pensionovaných analfabetù ze zchátralých obøadnictví. Pitomý Washington nikdy se neodvažuje, nikdy se neujímá na svìtovém jevišti jakékoliv iniciativy. Je to Londýn, který je pøipravuje ve všech bìzích, volných, divokých, potmìšilých, slavnostních. Stejnì tak Londýn øídí Moskvu v jejich žaláønických chlípnostech, pøio mejdanech spontánních pøiznání, právì tak o nic ménì usmìròuje naše lóže, naše nijak samostatné lóže, naše ministerské vážky, naši francouzskou dýchaviènou demokracii. Londýnští mudrci žádají od omezených, zhýralých, dìtinských surovcù židoamerických jejn jejich nadbyteèný petrolej, jejich vlnu, jejich letadla, jejich filmy, jejich zlato, jejich sedmdesát procent svìtového prùmyslu, jejich nevyrovnatelnì øvavé krèmáøství, jejich vytøeštìné propagandáøství, jejich kyklopský podfuk. A to je vše. V èas potøeby materiál, v èas jiné potøeby øev. Nic více. Nikdo se jich nikdy neprosí o nápady, hlavnì o ty ne, ty jsou jim odpuštìny. Židoamerièané jsou slavní potomci okouzlující blbostí, viz Roosevelt, Otto Khan, Morgenthau, Filéne, Barush, Rosenthal. Jen se na ty blbé lebky podívejte!... Vtìlená hloupost! Londýn se jejich myšlenek bojí více než moru. Židoamerikáni vyrazí vždy jen na povel City, aby vytáhli svoje braky, všechnu klempíøèinu, úvìr, zapáchající oleje, øev, filmaøení, kde jim je øeèeno, zde, onde, na správném místì… Všechny páky Války, Míru jsou v Londýnì. *** On nám to nevzkázal pokoutnì. Naopak. Prohlásil to velmi hlasitì, nepokrytì a upøímnì, pan maršálek Pétain. „Bývalí bojovníci! Pozor! Reptáte? Èi chrápete ze spaní? Tohle je nìjaká øada? Mír vám nalil do žil vodu místo krve! Válíte se jako vepø! Stateènost je podminovaná. Pod každým z vás je doutnák, jen vyletìt do povìtøí. Zkazilo vás ukojení hmotných potøeb, Rozkoš vítìzství! Pøímo hleï! Zasranci! Shnilotiny! Je to hnus se na vás dívat, jak chcete užívat života! Tohle dlouho nepotrvá! Je to nesnesitelné! Musíte zase nìco zkusit! Semknìte øady! Vzmužte se! Osud Francie je ve vašich rukou! Je zle! Kde je svatá síla naše! Pøímo hleï! Pozor! Snad to ještì pùjde! Pojí nás jedna duše! Vlast! Všecko záleží na vás! Vylítne už nìkde nìjaká jiskøièka, o to se postarám já! Mobilizujte! Èeká na vás vlast! Pozor! Nastupte v øad! Vojáci! Na vás závisí osud Francie!...“ Promiòte, promiòte, pane maršálku! Malé strpení! Vy se pletete, pane maršálku, dùvody jsou dobré, ale ty pøíèiny špatné! Zamìòujete sprostì vìci! Vy, perverzní

74

maršálku! Pøece není možno jen tak spolknout takové ohavnosti, to si hrajete na kata, pane maršálku, dovolte! Osud Francie? Ten není ale ani za mák v rukou bojovníkù, pane maršálku, ani tìch bývalých ani tìch nových! Pohov, pohov! Osud Francie je v rukou Židù, pane maršálku, ano v rukou tìch dobrých pánù Loebù, Baruschù, Rooseveltù, Rothschildù, Montagù-Normanù, Sinclairù, spanilé Intelligence Service, která servíruje jenm vám! A potom v rukou tìch rabiátských rabínù, Sassoonù, Langeù, Litvinovù, Weisù… Ale bývalí bojovníci, právì tak jako ti nynìjší, nemají s tím pranic spoleèné=ho… To jsou jen ovce na støíhání! Ti jsou dobøí jenom k tomu, aby se dali uchlácholit, popohánìt a poslušnì zahnat do velkých krveprolití, do kotle krve, sbírané ze všech ètyø svìtových stran, dobøí k tomu, aby se dali rozsekat, jako dobytèata na jatkách a byli házeni za potravu dìlùm, nebo rozmìlnit na prach v yperitových krematoriích. Jaképak starosti o výstroj! Jen když budou oèíslováni! Tak jen trochu pøestat s tìmi drzostmi. *** Slibují, usmívají se, tím je vše øeèeno. (Caesar o Keltech) Mluvme trochu vážnì. Mluvme o naší budoucnosti. Jak dlouho bude trvat pøíští „poslední“ (válka). Nejposlednìjší poslední. Pøinejmenším aspoò deset let. Odborníci nám neustále nakukávají, že uèinili ohromné pokroky v obranných zbraních, že jsou však ménì pyšní na naše zbranì útoèné. Srovnání neklape. Útoky se zarazí, usmrtí, v pøekážkách. To je jisté. Pohleïte na Španìlsko… Nové kulomety jsou neporazitelné, nepøechodné. To znamení zkrátka velmi dlouhý, velmi drahý, velmi vražedný, vyèerpávající stav. Pøíští válka nás bude stát nìco jako dvacet pet miliónù mrtvých, a vojákù, a civilistù. To je nejmenší odhad, buï støelami, bombami, vzpourami, nakažlivými chorobami, atd. To je nejpøíznivìjší minimum pro bdìlou, podráždìnou a ne vìènou Francii. Budeme mít tøi, ètyøi a pìt front, abychom ukázali svoje hrdinství, opravdová rozmazlenost. Vyjdeme-li jako vítìzi nebo jako poražení z tohoto šílenství, výsledek zùstane pro nás stejný. Francie znièená zmizením Francouzù bude pøivedena ke zkáze! Francouzové od roku 89 mnoho krváceli. Ztrácejí roènì sto tisíc vojákù malthusianismem. Neplodí více dìtí. A ještì k tomu válka? Bude to opravdu „poslední boj“, bude to koneèné øeznictví, krev poteèe potoky, šílenství, vyvražïování. Úplná hemorrhagie. Mohu to dobøe prorokovat, mám na to jako lékaø právo. Kašleme na výsledek pøíští války, ponìvadž tak jako tak budeme vedeni jako nezvìstní, zmizelí cestou. To už nás nemusí zajímat, ani vítìzství, ani porážka, ponìvadž tak jako tak neuvidíme ani to ani ono, zemøeme mnohem døíve zabláceni, pøejeti, rozkouskováni v nadšených praskotech, osvobozujících køižáctvích pøíšernì burácejících. Ani náš popel nenajdou, tak hroznì zmizíme. Zmizíme s tìlem i duší z tohoto území, dlouho pøed poslední bitvou. Vlasti více nebude, jen kouø! Zbude jen

75

vzpomínka na jelita, výmysl smytý krví. Na konci pøíští války vidìl by èlovìk tolik vìcí, pøihodí se tolik podivností, že si nikdo ani nevzpomene kdo, ani proè ji zaèali… Francouzù více nebude, nebude to ale veliká ztráta tìchto malicherných ztøeštìncù, tak hnusnì planoucích pro kdejakou blbost. Zmizíme tìlem i duší z tohoto území jako zmizeli Galové, blázniví hrdinové, naši dùstojní pøedkové v malichernostech, nejhorší paroháèi køesanští. Nezanechali nám z vlastní øeèi ani dvacet slov. Ale zùstane-li po nás aspoò „hovno“, bude to již krásný úspìch. Se svou tak ubohou porodností, která je porodností Aztékù a smìšných úpadkáøù, se svou pochroumanou biologií, se svým ponižujícím míšenstvím, duševním zakrslictvím a alkoholismem v rozkvìtu, nemùžeme si dovolit za žádnou cenu pøepych nové války. To je jak houska na krámì. Pro nás je válka, válka kterákoliv, vítìzná nebo prohraná, všecko rovno, prostá sebevražda. Naše pøíští mobilizace, právì tak zbyteèná jako všechny ostatní, mohla by být na svém vyhlášení èernì zarámována jako „úmrtní oznámení“ nebo ještì lépe „Národní úmrtní oznámení“. Toto orámování by bylo jako rámec Národního sjednocení a oznámení by bylo pøedevším urèeno Svìdomí svìta. Naše starousedlé obyvatelstvo, které je již tak jako tak zparchantìno køíženými negroidními a afrikoasiatskými pøínosy skrèeneckých Židù, zednáøským zmatkaøstvím, plemennou zradou, kterou zabírá do koøenù a koneènì degenerací, posvìcenou humanitáøstvím jako náboženstvím, není sto ani dvì léta odolávat systematickému vraždìní. Francouzi od prvního dne, ode dne nástupu do vlakù na Východním nádraží odjedou doslova, aby se nenávratnì rozplynuli v katastrofì, a nenajde se po nich ani stopy. Ještì jedna taková èistka z roku 1914 a je konec plemeni! Jestliže byla døíve Francie „Galií vlasatou“, jak ji nazývali, a pak „plešatou“, stane se pak Galií „høbitovní“. Už je tomu tak. Nebožtík domorodec prostì a vìdomì bez jakékoliv nadìje na návrat. Na konec je to tøeba aspoò øíci. Snad to nebude k nièemu, ale je to pøíjemné zjištìní. Co v našem nynìjším postavení, krajním nebezpeèí rasovém a biologickém, v naší naprosté anarchii, mršinném rakovináøství, do nìhož se øítíme nezadržitelnì jako do bahna co zùstává a trvá z francouzského obyvatelstva mìlo by mít peèe opravdového vlastenectví, nekoneènì drahého, nedotknutelného, posvátného. Chránit nás stùj co stùj od všech nízkostí, èachrù, lstivosti, piklù, ode všech blufù, šejdíøství a zloèinù. Záleží jedinì na výsledku. Na ostatek se kašle. A je státní Raisova jakákoliv, ta nejpotutelnìjší, ta nejchytráètìjší, nejménì slavná a nejménì lichotivá, jen když uhne nové válce. Všecko je dobré, když jde o to, abychom vytrvali a udrželi se. Vyhnout se válce stùj co stùj. Pro nás, ve stavu v jakém jsme, je válka naší labutí písní, definitivní sjezd na naklonìné ploše židovských jatek. Buïme tak palièatí, abychom se válce vyhnuli, jako jsou Židé, aby nás do ní uvrhli. Židy pudí houževnatost pøímo krutá, talmudská a jednolitá, pekelná dùslednost, zatím co my stavíme proti tomu ojedinìlé hlasy pokøiku. Pùjdeme do války Židù, nejme už k nièemu, leda k tomu, abychom zemøeli. Dospìli jsme na takový stupeò tuposti a sešlosti, že i pud sebezachování nás opouští, ponìvadž jsme se zhnusili i jemu. Ve Francii není ani jediného vlastence. Všichni jsou

76

zaprodanci, poseroutkové, shnilotiny, psanci tak zvané cti, prolezlí zednáøstvím jako svrabem, prolezlí kdejakou snìtí, pøedevším snìtí židovskou, snìtivinou, která není nic jiného nežli strach, že pozbudou chuti k jídlu a pití, zdravé spavosti, dechu, svých milenek, že bude o nich rozhodovat domovník, listonoš, pøítelíèek, který má po ruce polovièní tarif a vždycky se podepisuje „s veškerou úctou“, že bude muset za deštì vystávat ve frontách i pøed biografem a že se už na nì nedostane ani stužka, ani køíž, ani hvìzda Èestné legie. Jako patentované vlastence nemáme už leda tu hroznou sebranku Jejich Dùstojností, a jsou maršálky nebo nejsou, ty Hlavouny u všech koryt, kde se jen namanou, baøtipánské Akademiky, všechny ty odporné obroèníky, strašpytli, hotové spolknout každou zradu, jen když to nìco vynese, všecko to, co má jen pleš nebo ostruhy nebo oboje, a oè není možno ani pohledem zavadit. Ti jsou všichni samý žvást, blekotají, vyjí, houkají jako sýèkové, kam vítr tak pl᚝. Ti všichni jen všecko brzdí. Všecko zkaòhají. Je to nekoneèná øada pøíchodù a odchodù od øeènických tribun na høbitovy. Jsou to pøísežní prokurátoøi všech historických jatek. Jsou jako berani, které vhánìjí na jatka na prvém místì, aby je ovce následovaly vedou své kamarády v nekoneèných øadách a všemi cestièkami pod nùž. Nebudete pøece žádat na pánech jako je pan Bedain, Suez-Weygynd, Lebrun, Daladier, Cachin a na všech ostatních, aby se jednoho krásného dne a zèista jasna neslo jejich myšlení jinak, než je ve zvyku u Intelligence Service? To už byste také mohli chtít modré z nebes nebo zavøení zednáøských lóží. V podstatných problémech se pøece oni musejí shodovat! Myslí jak myslí Veøejné mínìní, tito zbyteèníci tuhého života, myslí jako Svìdomí svìta, pøesnì tak jako: Paris-Soir, åHumanité, Le Figaro, Régard, Candide, Marie-Clair, La Crois a Úøední list. Jejich názory se shodují naprosto, pokud jde o všecky základní otázky, tak jak to vidíme u všech dobøe vychovaných Francouzù a u pánù jako: La Rocque, Wendell, Marin, Rothschild, Mendel, Dorot, Mauriac, Lebrun, Thorez, Lázare, Verdier, Jouhaux, Stern, Bader a Dimitroff… A konec koncù i jako Papež. Je to sbor, je to chór! Všichni mají hlavní notu správnou a jak jinak u tak skvìlých konformistù nelze, jen tak trochu neškodné varianty jsou odchylné. Tito výteèníci mluví o všech vìcech na svìtì s výjimkou o tìch, které nás zajímají… A s jakou výmluvností! Skvìle o nièem. Jsou vìrni mlèení, židovskému hlavnímu vedení, Intelligence Service: mlèení je jejich kšeft. Mluví jenom proto, aby nepovìdìli nic. Jsou zaplaceni, jsou hýèkáni, nacpáváni proto, aby nic neøekli. Jejich øeè je naprosté mlèení. Všichni mají týž telefon a v jádøe i týž program. Až nastane chvíle války, budou èekat na rozkazy. Co se jim naøídí, vykonají bez odmluvy, do puntíku, s vynaložením nejvìtší horlivosti, zachovávajíce stále své hluèné mlèení, mlèení, projevující se rámusným øeènìním. Podepíší zásilky masa, dodávky veškerého materiálu, se svìdomím nijak neposkvrnìným, že je Velká Hodina nezastihla nepøipravené. Do tìchto øeznický konformistických krámù se my ostatní hodíme asi tak jako svíèková. ***

77

Francouzi v cizinì místo aby se vyhledávali, se sobì vyhýbají, nenávidí se, rvou seè mezi sebou jak jen mohou. Nemají pražádný smysl pro pospolitost. Za nepøátelské okupace se navzájem denuncují. V našich lokajských demokraciích nemùže být Hlava vlastencem. Místo ní jsou tam drzá èela, køiklouni slibující vìènì pokrok a vìtší výhody, pasáci vìtších slibù „já dám víc“. Ti hypnotizují hordu „toužících“ šílencù nadìje, všech tìch, kdož chtìjí urvat co nejvíc. Když se hledá vhodná politická strana, nebo vùbec nìjaký program do budoucnosti, je to vždycky jako když hodláte umístit reklamní èlánek: v poslední chvíli se rozhodnete pro tiskopis, který vám slibuje „co nejvíc“. Znám lidi, kteøí jsou opravdu bez pøedsudkù, tj. marxisty, èleny hnutí „køížových ohòù“, to se ví zednáøi, èleny odborových hnutí, a pøesto pøese všecko lpìjí na svém faráøi, u nìhož jejich dìti chodí ke zpovìdi. Jsou to jinak rozumní braši, žádní ztøeštìnci, kteøí se nechtìjí nièím spoutat a brání se zuby nehty, aby nezapadli do loterní ideologie, která je tak typicky francouzská. Ale jakýpak ostych? Je to všecko ztracený èas. Zbyteèné bøišní bolesti. Žádná mystika už tu nemá místa. Nìjako znovunastolení nìèeho je už zbyteèné. Je konec. Kotrmelec. Je to jedno, a na pravici nebo na levici. Tam i onde jen laèná støeva, všude. Nesmiøitelná støetnutí èistého sobectví, které Židi velkolepým zpùsobem zanìcují, rozdmychávají, dusí a s nimiž nakládají podle toho, jak jsou jim nejužiteènìjší. Svìtové spiknutí je jediná zdárná vìc, kterou dokázala naše civilizace. Nemáme již vlastencù. Èlovìk se zmocòuje až zvíøecí lítost, ale my jsme nikdy vlastnì vlastence nemìli. K tomu nám nikdy nebyl ponechán èas. Potáceli jsme se od jedné zrady ke druhé a nemìli jsme kdy, ani poøádnì si oddychnout… Z války do války… Vždycky s námi jenom handlovali a prodávali nás jako vepøe nebo jako psy nìkteré nepøátelské moci, pro potøebu politiky, která nám byla vždycky cizí a vždycky katastrofální. Naši vùdci záviseli vždycky, s velmi skromnými výjimkami, ve všem a všudy na cizincích. Nebyli to vùdci jen a jen národní, nýbrž vždycky jen a jen zednáøi, jezuiti, papeženci a Židi, vždycky podle toho, co bylo v módì, podle dynastií, sòatkù, revolucí, povstání a paktování, podle všeho toho, za èím stáli naprostí zrádci. Naši vùdci nemìli nikdy èisté ruce. Mazarinové, Polo-Talleyrandové, Pod-Mirabauxové, Verginnové, Briandové, Poincaréové, Jaurésové, Clemenceauxové a Blumové vyplòují stránky našich dìjin. My jsme snobové, kteøí se chytili zvláštní formy sebezkázy, sebezkázy zradou. Za našich dnù všecka stateènost, odvaha a bìsnící nadšení našich vùdcù, všech tìch, kteøí peèují o znovuprobuzení a vypìtí vlastenectví k nejvyšším metám, a už to jsou maršálkové nebo nejsou, záleží jenom v tom, že ve stopách zrádcovské tradice jen obstarávají fanaticky, pokud možno s vìtší hospodárností než døíve, francouzské váleèné maso cizím vládám. Za to jsou velkolepì placeni. Po uzavøení obchodu spìchají naši mistøi prostì od slávy k slávì, od oslavy k oslavì, od hostiny k hostinì, kde si cpou støeva sousty, zaruèenými státem, až jim všemi tìmi spolknutými prebendami, tantiémami a také ovšem dekoracemi a øády, praskají. A jde to k nejvìtší

78

spokojenosti a to hlavní teprve pøijde. Dùstojenství jsou u veliké cti a nesou své ovoce. Na všech stranách víc a víc laskání, hlazení, a zmìkèování. Pøes Palác invalidù do Paláce Elysejského až k Pantheonu! Ve Francii se vždycky daøilo jen zrádcùm, komediantùm a udavaèùm. Národ je mìlký a prázdný. *** V nejskrytìjších hlubinách se uhnízdil po celé této zemi, v tom spoutaném jateèním mase jakýsi cit obìtovnosti. Poddáni nejhorším jatkám, jateènému fatalismu, který je tak svrchovanì odporný. Kdo to rozsévá, rozšiøuje a pìstuje, ptám se vás, kdo posvìcuje, povyšuje na nejvyšší ctnost a destiluje jed tohoto svinského sebevražednictví? Nehledejte! Kdo jiný, než naši taškáøi s plechovými hubami, vlasteneètí nestoudníci, národní apaèi, provokatérské hyeny, naši lupièi, zednáøští, mezinárodní a salónní komunisti, zaprodaná vlastenecká hrdla, všichni ti, kdož jsou ochotni všecko prodat, lhát, vyprovokovat, obchodníci s každým masem, pasáci, tìžící z katastrof, jako z prostitutek. Vlastenci, kteøí mají na zøeteli jenom výnosnost høbitovù. Apokalyptiètí štírové, kteøí èíhají na naše mršiny a vždycky zvìstují novou potopu.¨ Náš osobní a náš národní život jim pøipadá jako samoprznìní. To je ta nejmenší jejich starost. Škoda slov. Nemají ani potuchy, že nìco takového vùbec existuje! V jejich starostech nemáme my prostì místa, leda když jde o to, nám naházet písek do oèí. Naše mánie, abychom byli o všem informováni, naše bláznivé vyptávání, proè a zaè se máme dát zabíjet, to všecko se jim zdá urážlivé, vulgární a krajnì odporné. Pøed jatkami dìlat cavyky? To je pøece hrozitánská ostuda a je to protidemokratické, protihumanitní a protipokrokové, slovem jsou v tom všecka proti. Naše osobní existence je jim lhostejná a tím spíše tudíž naše existence kolektivní. Když mluvím o rase, kuckají se smíchy. Jak øíkám, nezabíráme ani nejmenšího místeèka v podnikavé mysli našich vlastencù holek pro všechno. Nemají pražádných rozpakù nad tím, co se s námi stane v divošských váleèných „fantasiích“, to ponechávají prostì náhodì: ten nejhorší aristokrat se tu nevyrovná takové dùstojnosti zednáøské, když jde o to, jak naložit s naší kùží. Pro vlastence, kteøí se hezky usadili v teplouèku, není nic, nežli sláva, sláva, ta hrdá tradice francouzské srdnatosti. Naše kùže? To se nebude pøece trhat jejich! Nìco odporného, aby mìli ještì myslit na takové vìci! Jejich zuøivá vysvìtlování nejsou nic jiného, než nejhrubší urážky. Ta jejich šetrnost! Ty jejich zevrubné rozbory všeho! Toho jejich patlání ve vlasteneckých vnitønostech! Je tak podezøelé! Nemohou než se pohoršovat! A nám spílat oplzlíkù! V nejhorších putykách, v nejpustších nevìstincích jsou pøece jenom slova, která nesmíte vyslovit, otázky, které se nedávají. Všude a vždycky je jistá etiketa, kterou je nutno znát a zachovávat. *** Kdybych byl starostou mìsta Paøíže, dal bych vylepit jen jedinou vyhlášku. Kdybych byl svrchovaným pánem Školství, dal bych vyuèovat jen jediné vìci. Kdybych byl pánem Šenkýøù, rozkázal bych, aby se naléval jen jediný aperitiv, pro všechny žíznivé huby bez rozdílu. Kdybych byl knížetem Novin , kázal bych dát do novin jen jediný èlánek.

79

Kdybych byl císaøem Písnièkáøù, zpívala by se jen jediná píseò. Ve všech nápìvech, ve všech písòových formách, a vážného nebo nemravného obsahu. Byl by v tom èert, aby všichni tu jedinou vìc nepochopili! Byl by v tom èert, aby si všichni nevštípili! Aby se odhodlali k povstání! Aby je to rozpálilo, aby je to uneslo, že by neznali hranic nadšení! Aby je to všecko zaplavilo jako nákaza bìsnìní: Pøíští válka bude poslední, dní, dní, dní! Bude to sebevražda národa, da, da, da!Kampak na nás vaše fištróny, he, he, hé! Paroháèù budou plné vagóny, bum, bum, bum! Domù se nevrátí ani jediný, ný, ný, ný! Beztoho budou prabídné jen mrtvoly, le, le, le! Do pøíští války hurá hej, hurá hej, hurá hej, hurá hej! (To poslední „hejhurá“ zvl᚝ pateticky.) *** Rasy jsou ubíjeny diskusemi… Ta pøíští válka bude opravdu poslední, dní, dní, dní! Jak by nebyla, když z ní nevyvázne ani noha. To bude poslední slovo! Všude bude Mír, protože bude jako po vymøení. To už radìji pakt s Belzebubem! A co jeden! Dvacet paktù! A pošlete mu je všechny: Židy, zednáøe, Papeže atd. Jen a je Mír! Mír pøedevším, tisíc láter! Vrate dùvìru, vrate životní rytmus tomuto národu, dejte mu nadšení a lyrismus, který ho vytrhne z židovských drápù! Dejte mu Boha! A pøijde odkudkoliv! Dejte mu Duši, pøistoupí k ní také tìlo! Jen se neptejte národa po jeho mínìní. Nebude mít na vybranou, buïto všecko nebo nic! Vyžeòte smrt z myslí a srdcí, pošlete ji k èertu, rozbijte hlavy, které se vzpírají, umlète všechny žvanily! Jinak je to kotrmelec, stejnì smrtonosný, a jsme vítìzi nebo poražení. Jinak bude tato kurví vlast rozsekána na padr na pìti frontách, rozbita kulomety zpøedu i ze zadu, do tøí mìsícù promìní se v mršinu šíøící puch smrti. O to se postará padesát bitev, které zobracejí na ruby, znièí a rozmetají všecko v naprostém dobíjení a nejménì dvacet vpádù cizích hord dávno pøed tím, než by došlo k nìjakému „velkému vítìzství“. Z toho by se už nikdy nevzpamatovala. Byla by to jenom pro ni krátká epizoda. Nezbylo by nic, až by byla zplenìna a zpustošena statisíci kolonami vojákù, bombami, tanky, velkorysými „ofensivami“ , ani zbla, nehledì k prohnilému zápolí a nebojujícím upírùm na tomto vøesovišti, odkud to páchne heslem: vytrvat až do konce! Zahyneme na vítìzství fašistù nìmeckých, italských, španìlských a orientálních, ale

80

právì tak zahyneme na vítìzství našich spojencù, pøemohou-li fašisty, na vítìzství demokracie, na vítìzství Židù. Vyjde to nastejno, a tak nebo onak, pøi finiši vykrvácíme. Ještì jedno také vítìzství jako v 18tém roce a je veta po našich národních statcích. Tisíce ghett z celého svìta se zdvihne, aby uchvátilo co zbude z francouzské øíše. Pak si o tom zatracenì povíme, vy bolšáni, kteøí se tak tøesete na židárnu, vy prašiví vyjevenci, zblbìlí paroháèi, nepolepšitelní bafalové, dojné krávy! Jestli jen jediný z vás vyvázne pøi tomto pøíšerném sabatu, bude to zázrak! Ale bude tom u jinak. Vždy ti vaši nástupci, ti vaši superemancipovaní dìdici, vaši bratøi z Koalice, jen hrají o vaše antifašistické osvobozenecko hrdinské kosti. Vás všech! Koneènì nastane tìm pronásledovaným hordám nádherný a krásný život, jakým se žije v Tourraine a Cóte d´Azur! Už se jim to slibuje celá století! Budete mít z nich radost, vy taneèníci mezi vejci! Z tìch band africkoasiatských, furiósodemokratických, z tìch vìèných žehralù svobodáøských, z tìch „teï budeme soudit my“, z tìch všech nadèlovìkù, bolšánských praštìncù, z všech tìch frankožroutù, z té verbeže arménskochorvatské, poturèenecké, židovské, valašské, arménské, rumunské, ze všech tìch balkánských tahacích panákù, až budou rozhazovat u nás svými hnáty! Tahleta krvavá lázeò bude pro všecky poøádným výdìlkem! Nahrne se to všecko v deliriu na „vaše krví zkropené luhy a sady“, zpustoší vaše hory a lesy, protože jejich nedoèkavá chtivost se dostane koneènì k soustu. Ti vám pocuchají vaše støeva! Ti vám zøídí vaše mìsta, z nichž se šíøila „osvìta“! Vaše krámy, vaše nádraží! „Vaše dítky a ženy rozmilé!“ Židárna a mezinárodní hordy lupièù dají se na pochod za zvukù Marsailleisy. A ta legrace potrvá jenom chvíli. Až z vás nezbyde nic, až se rozplynete, až všecko lehne popelem, pøijdou ještì jiní! Jsou jich milióny a milióny, všichni na vlas stejní, na nìž vy v svém souchotináøském lyrismu zapomínáte. Zatímco øeèníte, kupí se tam tak, až se vzájemnì požírají, nekoneèné houfy krys, posedlé vzteklinou hladu, dychtící alespoò po mršinách, všichni ti muèedníci demokracie, kteøí se užírají tisícerými závistmi a laskominami v svých besarabských, hindustánských, kirgizských a bùhvíjakých peleších! Na ty myslete! Stále a stále myslete jen na nì! Všecky nekoneèné uralské, buddhistické, tartarské stepi se doslova hemží jako hmyzem tìmito poníženými a utiskovanými. Myslete na nì, jen na nì, nebo oni myslí na vás a také jen na vás! Èekají jen na to, aby mohli vyrazit a rozlít se jak zuøivá záplava, aby rozbili všechny hráze, znièili všecku vaši „kulturu“, aby se zmocnili té bláhové klece, v níž úpíte jako ubozí papoušci a svrhli všecko do proudu! Všecky ty žluté, šikmooké, buddhisticko-èarodìjnické hordy, všecky ty Kominterny, co jich tam na tom druhém konci svìta je, vrhnou se jako lavina bezuzdných, po padesát století hladovcích vlèích smeèek na vaši demokratickou mršinu všemu pøitakávající, na vaše demokratické kosti. „Ca ira, ca ira, ca ira!“ Jenže tentokrát „na lucernách“ budeme povìšeni my. Francouzi, pozor! Pozor hrdinové! Co odpovíte? Ano, nebo nasr…? Èi vás musejí kopnout do zadnice, abyste spadli pøímo do rakve? Abyste se ocitli rázem ve své pravé vlasti, která je vlastí mršin? Øíkám vám to dost jasnì? Trochu pozdì vám svítá v hlavì. Trochu pozdì si zaèínáte rozumìt! Zamete trošku èást zemského povrchu na kterém jste, buïte tak hodní! No tak, hezky poslechnìte! Všichni jsou už z toho nervózní, že vás vidí tak nerozhodné, tak rozplizlé, jako mátohy pobíhající jako v

81

barech od pultu k pultu. Nedìláte vážný dojem! V zednáøských lóžích už kolují drby o vašem chování. Takhle to nemùže vìènì trvat! Maršál Pétarda se hanbí za vaše zpùsoby, za vás materialismus; abych to øekl slovem: visí vás jen jak se pachtíte za vezdejším blahem. Fuj! Ta hrùza! Hnusná bando nièemù! Jak mùžete být vy, bývalí bojovníci, takhle nevdìèní? Kdybyste aspoò byli jako pan Suez-Weygand. Ten zachovává alespoò dekorum, má alespoò jakési nadšení v oèích pro svrchovanou obì sebe sama. Ten se rozpálí hned pro všecko sám, nebo dotekem akcií. Maršál Pétarda nechce, abyste skonèili takhle zbabìlí, abyste pomøeli ohavnou smrtí. Poslouchejte pøece jeho velení! Vždy on sám pøedstavuje nejkrásnìjší vavøín slávy. Je to nejnadšenìjší vrchní hrobník a vrchní hlídaè všech hrdinných francouzských høbitovù. Ve všech kostnicích trùní v záøi nejvyšší slávy! Nastupte v øad! Pozor! Pøízraky, mluví k vám Petarda všech nekropolí! Nastupte podle jeho rozkazu, pøízraky! *** Pan Daladiér pøijal právì pøedsednictví „Ligy pro ochranu Židù ve støední Evropì“. (Zpráva listù) Když si tak vše srovnám, shledávám, že Blumové jsou mnohem ménì nebezpeèní než Daladiérové. Dav dùvìøuje lidem Daladiérova druhu a øíká se: „No, tenhle aspoò, to je opravdu Francouz!“ A to se hroznì mýlíte! Zednáø není více Francouzem než Syøan, pøilezlík, je to dobrovolný Žid, synthetický, umìlý Žid. Požidovštìlý až na koøen, patøí jenom Židùm tìlem i duší. Pøestal být Árijcem, našincem právì okamžikem, kdy se prodal Lóžím. Duchem, srdcem, chápáním, je to cizinec, nepøítel, vyzvìdaè, omezenec, provokatér ve službách svìtového židovství. A již zasvìcen do tajemství „událostí“, nebo vùbec ne, podle toho, je-li velmi blízko nebo velmi daleko slunce, zùstává pøese vše Židem. Zednáø nemùže více poslouchat nežli okultních rozkazù, rozkazù svìtového židovstva, svìtové židovské banky, židovské Intelligence Service. Mùže mít plný zobák „nacionálního“ kokrhání, nijak to nezabrání tomu, že je zaprodán, zloøeèen, prohnilý do nejmenších žilek, že je zcela poslušen židovské internacionály, všech tajných svinstev, stálé svìtové vraždírny. Nevyhladitelný zrádce, více ménì lstivý, více ménì svìdomitý, proradný, hanebný, ustrašený, mazaný, pokud však jde o nás, zrádce, zvrácený prohnilec, vrah. Celá zednáøská èinnost vede nevyhnutelné na veliké jatky na Árijce, 93, 70, 14, do Španìlska, Velkou pøíští válku, díla trojúhelníku. Celá èinnost zednáøù, velkých i malých, spoèívá v pøípravì, obelsování, výchovì, obluzování árijských davù k nejbláznivìjším krveprolitím, stále více a více patriotickým, pomsujícím, revolucionáøským, køižácnickým, zøejmì více a více vymyšlovaným. Zednáøi pracují pro Židy jako zásobovatelé, poøadatelé, zuøiví propagandisté úpadku, odstranìní árijského kmene, stále ohromnìjšími, omamujícími, nemilosrdnými, bezvadnými sebevražednými zabíjeními. Nezáleží na zednáøi, kterého nám dodají, a již to je ….., Flandin, Jouhaux, Viviani, pro jatky je nám to

82

jedno. Blum nebude jiný. Jest to stejný gangster, gangster, který bude posílati naše syrové maso, v urèené hodinì, hodinì Židù, na zabíjení, pøíšerná požáøištì, na židovské, stále úchvatnìjší mrchovištì, øeèené obranné, humanitáøské, mírové, osvobozující, pokrokové, komunistické, antinacistické a jiné a jiné. Chtìl-li „udìlat poøádek“, jak ohlašoval, nepotøeboval k tomu Daladiér 500 výnosù. Tøi plnì staèily. Dobré, úspìšné: 1. Vypuzení všech Židù 2. Zákaz, uzavøení všech lóží a tajných spoleèností. 3. Nucené práce pro nespokojence, hlušce apod. V den, kdy budou tyto vìci øeèeny, napsány a naøízeny èerné na bílém, pak bude možno uvìøit, že ministerský pøedseda stal se opìt jedním z našich, že Francouzi jsou opìt pány ve svém domì. Døíve ne. Dokud nebude dokázán opak, v tom stavu v jakém dnes žijeme, jsme všichni poèítaje v to i presidenta, jen bandou strašných babcù, hrbounù, otrockých proklatcù, otrokù židovštiny, mršinou svùdnou pro všechny èenichaly, nadìje šakalù celého svìta. Strašná mrtvolná vìc. Za tìchto podmínek národní jednota nemùže, nesmí být nièím jiným, skvìlá lstivosti, než apotheosou hrobaøení. Dvacet miliónù mrtvých se zaatými pìstmi, nejen vztaženými Kdyby mohl mír trvat ještì tøi nebo ètyøi roky, všechny evropské státy staly by se fašistickými, docela prostì, samovolnì. Proè? Ponìvadž fašistické státy uskuteèòují pøed naším zrakem, mezi Árijci, beze zlata, bez Židù, bez zednáøù, tak vyhlašovaný socialistický program, kterého mají Židi a komunisté plné huby, ale který nikdy neuskuteèní. Mùžete být pøecpáni zlatem, mìdí, obilím, vlnou, petrolejem, mít všechny nejúžasnìjší maliny svìta, všechna bohatství, všechny pøedstavitelné poklady, pøece jen s tím nikam nedojdete, postupnì shnijete, pojdete na materialismus. Nic vás nezachrání. Nebudete mít na nás èas, leda na války a revoluce. Vaše davy nepopøejí vám oddechu. Stále budou pøed vámi jen otevøené hroby a vyplazené jazyky. Nic nepostavíte, nic nedokonèíte. Nikdy nebudete moci nìco vystavìt, sami vaši dìlníci budou vaše dílo podkopávat. Zhroutíte se sami ve svých na svých staveništích, nepostavíte nic než zøíceniny. Vaše závistivé davy, zblblé, mudrující, všední, nakažené vzteklinou materialismu, budou na vás stále a stále žádat více staviva, než vám všechny vaše nejschopnìjší, nejpracovitìjší stroje umožní jim dodávat, hlavnì vše stejné. Jste hotovi. Nic vás nespasí. Nikdy nepøijdete ke konci. Budete moci sebelépe slibovat, pøizdobovat, znaèkovat, a poøád slibovat, nikdy nikoho neuspokojíte. Budete vždycky pøedstiženi statisíci nových nesmyslù. Vztek, vydìraèství, materialistické šílenství pøedstihnou vždycky a jak, o sto mil, vaše nejvìtší zázraky, nejvìtší závazky, nejnemravnìjší, nejbláznivìjší. A na konec bude vyrabováno i zaøízení vašich bud. Váš vlastní systém vyrábìt bohatství, dílny, doly, družstva, vše se zhroutí, jako to ostatní útokem lidu zaslepeného davovým šílenstvím. Materialistická pøedstava nás odsuzuje k nekoneènu v nièení, materialistická filosofie, materialistická poezie nás ženou k sebevraždì hmotou v hmotaøství.

83

Všechny ty proklaté zbìsilosti jsou jenom podfukem hmoty, aby nás rozdìlila, roztavila. Lidé zamilovaní do hmoty jsou proklatci. Èlovìk stavící hmotu na božstvo se zabíjí. Odduševnìlé davy, odpoetizované (kladivo, srp a støevo) jsou proklety. Ohavné pokrytectví, jedovaté anarchistické buòkaøení, odsouzené od poèátku k pøedèasné rakovinì, jejich osud nemùže být než více ménì pomalým rozkladem, více ménì smìšným, více ménì krutým. Mystiky republik nepocházejí od žádné poznatelné duše, jsou to výmysly nièemných hlav, sliny nìkolika epileptických Židù, nìkolika zakuklených kabalistických satrapù, dohodnutých znièit nás. Naè si to zakrývat? Sovìty, demokracie, zednáøství, úpadkové republiky, to vše jsou židovské nevìstince, spiklenecká hokynáøství se stonásobným základem, odboèky velké svìtové lži, úžasného židovského zlodìjství, kde všechny naše pøínosy snah, hodnoty a nadìjí se okamžitì rozbíjejí, rozpouští v nákaze, svinstvu a židovské mrchovinì. Zvrácenci materialismu, vášnivci pøepychu, puntièkáøství, mudrlantství, smìšnosti, prodejnosti, podvodu, obžerství, hmota nás oblbnula, poslintala, pošpinila, znevkusnila, zotroèila, až by èlovìk hnusem zvracel. Duševnì klesli jsme na nulu, sraženi, otráveni k smrti. Všechno naše umìní to dokazuje. Od renesance, tolik mechanizující, opakujeme skoro stále, s nepatrnými zmìnami, stále stejné sentimentální hlouposti (naše tak øeèené vìèné sentimentální hodnoty!). Láska! Znovu Láska! Žádná láska, žádná láska více! Zbìsilost po zadnici ve všech formách: žárlivost, polibky, nìžnost, smutek… vìènì a vìènì… Zosobnìné svinstvo? Naše duše! Všechna naše duchovní pýcha? Láska!... Dost lásky! A znova láska! Pomatenci lásky! Nikdy nemají dosti, aniž by na to mysleli, vìøili tomu. Nestoudní smìšní, aniž by o tom vìdìli, velmi nafoukaní, bezvìcní. Lámové v celé své špínì také toèí svými modlícími mlýnky, bezdìènì, dùstojnì. Malá vzpurná, dovádivá koèièka, skákající pøede dveømi se vyzná v desetitisících svìtských tajností lépe než my. Stali jsme se nejhloupìjšími, nejotravnìjšími ze všech stvoøení. Materialistická nemotornost, dogmatická nehybnost, pøisluhující všemu užiteènému. Vše nás odsuzuje. Už si s nièím nehrajeme, všeho užíváme, abychom všecko tím rychleji znièili. Co nabízíte? Co slibujete? Židi, odpovìzte nám. Nabízím vám, poseroutkové, auta, rádia! Byli to zednáøi ve službách Žida Ximena, kteøí dali stít Marii Antoniettu a Ludvíka XVI. Nejfantastiètìjší tažení zednáøského nactiutrhání jaké kdy bylo vyvoláno Izraelem a vedeno za vøískání bubnù, vítìznì až na gilotinu Samsona, Žida. Pan Veto slíbil! Paní Veto slíbila! Vy zednáøi Lože 38 jste slíbili mnohem víc. Od Veta jste stále jen slibovali, vzrušovali, fanatizovali, otravovali láji rovnoprávnostní nenávistí, vášní hltat všecko a hned. Hmatatelné napøed! Všechno! Nejdøív hmatatelné! Vše, co se mùže spolknout, požrat, pobrat, pøivlastnit si, èím si naprat nácka. Udìlali jste z ní vlèí, neodolatelnì hmotaøskou láji, z té vaší lóže. Apoštolové lepšího žití, láje vás sežere, vás napøed. Jste u konce vašeho pásma slibù.

84

Dali jste už vše, co vám nepatøí, a pøidali dokonce mraky z Mìsíce. Dav žádá nìco stálého. Kašle na vaše slova! Na 150 let slov! Nevyhnete se tomu. Sami jste pøíštím „stálým“. Vy sami, a pìknì hotovì! Ah! Kdybyste byli vždy slibovali jen obìti, možná, že by bylo ještì možné, abyste se vyjádøili, zachránili. Ale vy jste slibovali vše, co se dá žrát, všechny dobroty, které možno vykadit. Tak co? Tím hùøe pro vás! Ve vašem krámì už nic takového nezbývá, než vy sami. Vy, kteøí jste 150 let stále a stále opìvovali stroj, lidská práva, zbabìlost, hmotu, arivismus a lejno, budete bájeènì obslouženi! Smraïoši! Sami jste se zaslíbili revoluèním latrínám! Pøemrštìní, zbloudilí, slavnostní, vøedovití bøídilové, dopustili jste se hned na zaèátku úžasného omylu, neodpustitelného, sázeli jste na støeva, zbožòovali jste, vynášeli do nebes, lízali paty, oslavovali støeva. Støevo zùstane vždycky hanbou èlovìka, nikdy z nìho neudìláte dojemné Credo, šlechtický titul. Nikdy. Je vždycky chybou vztyèovati støevo jako vlajku, støevo zùstane navždy nejsmìšnìjší z našich služebností, nejubožejším naším hnusem. Dobøe bychom se bez nìho obešli. Pøíroda byla sprostá. Èlovìk vás bude koneènì stále nenávidìt za to, že jste ho vedli za jeho nejhnusnìjší èást. Èlovìk chce být vážen, milován, pronásledován jen pro svùj sen, a jen pro svùj sen! To je jeho miláèek! Dokonce i nejlépe trávící, nejžroutštìjší, nejšpinavìjší èlovìk je vždy pln mystických domýšlivostí. Všechny dialektické sofismy, hmotaøské, nejsou nièím jiným, než hrubými omyly, vyumìlkovanými apologiemi lejna, velmi neobratnými. Nic povznášejícího. Nic, co osvobozuje a zjasòuje, co èlovìka uvádí k tanci. Do všech tìch nucených prospìcháøských programù, i zamaskovaných jako „humanitáøské“, dovedou se zamilovat jen nejpodlejší tvorové, zaslíbenci, støevní maniaci, vyložení pitomci, volatí svárlivci, netrávící ztracenci, nenažranci, potøeštìnci, spodina. Rabelais se mýlil! Støevo nevede èlovìka, nièí ho! Støevo budiž prokleto! Francie chcípá na to, že myslí jen na svoje støevo. Hloupá sázka, oèekávat všeobecný lék, osvobozující civilizaci od nejhrùznìjších zel slepého støeva, nejslibnìjších rekordmanù nejvìtšího lejna. Bláznovství! Nejvychvalovanìjší mrcha, nejšavnatìjší, nejpìknìji hnijící, nejhojnìjší, nemùže pøese vše stvoøit než larvy. Mùžeme považovat èlovìka za nejvýše svinského, pøes to však, pokud jde o prospìcháøství, larvy se ho budou vždycky dotýkat. Materialistiètí svùdcové, také jednou, a to je zázrak!, mluvíce k lidem míøili pøíliš nízko. Zdá se to témìø nemožné! Trochu nízko ve svinstvu, a odtud závratný nezdar nynìjšího systému zednáøského, židovského, sovìtského, demokratického, racionalistického. Pohromné lstivosti, nadbøídilství, stále více a více pøemrštìné epilepsie, øvoucí, nestoudné. Nezdar! Rána! Zaprodanci! Hnusi! Dost! Na galeje! Trapní pedanti nesmyslní! V køeèích se kroutící mlhoviny! Vyøvaní prozaisti! Drzí nadblbové, je konec slavnosti! Nikoho jste neroztanèili! Jste neschopni! Zhoubcové! Nemožní! Celou zemìkouli trápíte svými špatnými notami! Jste špatní až k smrti! A umøete! I vy budete pohlceni! Dav vás promìní v lejno, ten váš drahý dav. *** Slavná „sociologie“ rovnoprávní, civilizující, sbratøující, ohlašovaná za hromù a

85

bleskù u bran všech židovských satrapií: SSSR, Maïarska, Barcelony, Mexika (všech bankrotáøských), fašistiètí národové to jsou, kteøí ji uplatòují doma mezi Árijci, proti Židùm, a proti zednáøùm. Kdo hodil Rothschilda do basy? To nebyl Daladiéer, ale Hitler. Pokud jde o Ere nouvelle, marxistickou Humanité tak, „obnovující“, celé to slovíèkáøské podfukáøství se velmi rychle prokázalo v mimoøádných saturnáliích, rozdrásávání, vrážení Árijcù na kùl, tatarských muèeních, rdoušení všeho, co nebylo židovské, židovsky nemyslelo. Kdo vykonal nejvíc pro dìlníka? Ne Stalin, ale Hitler. Všechny války, všechny revoluce nejsou konec koncù než pogromy proti Árijcùm, poøádané Židy. Negroidní vraždící Žid, ohlušující pøíživník, pitomì živý parodista se vždycky ukázal jako krajnì neschopný civilizovat i nejmenší území svých vlastních syrských všiváren. Patnáct židovských slamníkù na kraji pouštì staèí, tak fantastická jest jejich morovina, prokletí, nákaza, aby se celá Afrika a celá Evropa staly neobyvatelnými. A pøece je to strašná opice, kterou prosíme s velikým náøkem, aby pøerodila všechny naše státy od støechy až po sklep, naše tradice, naše nectnosti, naše ctnosti, naše duše. Proè už nejdeme hned požádat chechtavou hyenu do ZOO o její recept idealismu? Chøestýše o jeho oddanost? Krysu o její mystiku? Židi jsou rasové stvùry, nepodaøení míšenci, kteøí mají zmizet. Vše, co podnikají, vše, co splétají, je prokleto. V lidském chovu to jsou, bluf stranou, jen vøedovití parchanti, škodliví, hnijící. Žid nebyl nikdy Árijci pronásledován. Pronásledoval se sám. Je proklet svým vlastním bytím, škubáním svého masa míšence. Odtud ten stav vìèného ochranáøství, vyrovnávacího dervišství, tato nadutost, ona mimoøádná drzost, toto ožrávající žvanìní, tato øvavá vyzývavost, tak hnusná a odporná. Pøirozenì za to nemùže, že je nezodpovìdný. Ale to pøece není dùvod k tomu, abychom my na jeho vady a zpotvoøeniny chcípali. To by bylo opravdu pøíliš lákavé. Je tøeba øíci vše. Rasy, prese všecko dosti málo poèetné, které zalidòují tento svìt, daleko toho, aby podle zednáøské nauky se sluèovaly, pohlcovaly, krátce ztrácely, zaèínají naopak uplatòovat, tøíbit se, více a více rozeznávat jedna od druhé. Neblížíme se k slouèení ras, ale naopak k vytøibování ras, vytøibování biologickému, zcela pøirozenému. My lidé musíme ustoupit tomuto zákonu, tomuto smìru, nebo zemøeme. Žádný kompromis: „Rùst nebo Zmizet“, pøirozený zákon „rùstu“ biologicky. Rasy nejsou, ale stávají se. Árijci, árijští potomci budou stále více a více árijštìjší, žlutí žlutìjší, Židi groteskní míšenci (podívejte se na ty oblièeje), stále víc a víc nemožní. Žid musí zmizet. Zatím se kroutí, vzpírá, chytá všeho. Dalek ustoupit do pozadí, naopak vše uchvacuje. Nechce nic postoupit, chce všecko vzít, a nemùže-li, tedy všecko znièit. Nepøipouští nic než sama sebe. Chce být vším. Je to šílící pokrytec, zmírající šílenec, pøemrštìlý tyran, odsouzený, jehož celou je svìt. Proslulý ideál Žida není než epileptický hašteøivý fantasmus velikášského blázna. Žid nechápe, nemùže pochopit svìt jinak, než jako obývaný vydìšenými otroky, úplnì jemu podøízenými, mlèícími, šplhajícími, vždy velmi šastnými, že budou vypraveni

86

na nové galeje, na nová jatka, do nových Apokalyps. V obavì, aby nebyl chycen, osamocen, odhalen, míšenecký Žid nepøestává nikdy omamovat, ohlušovat, pøekvapovat davy do délky, do hloubky, do šíøe prostøednictvím nejhorších hypnotizujících hømotù, tøí set tisíc zlobných dožadujících se jeremiád, øvaní po urážkách, prorockých uhlazeností, zlostných zaøíkávání. Žid je šílený strachem a chce nás zbláznit. Daøí se mu to dervišovstvím, vìèným kouzelnictví. Svìtová Židovská Komedie: Vstupte! Vstupte! Pojïte se podívat! „Hrozná Neštìstí a Bájeèné Ctnosti Izraele!“ naplòuje divadlo. Je to, když dobøe uvážíme, jediné pøedstavení, které nyní plní pokladny, které se opravdu líbí lidu. Nìkteøí zarmoucení zanícenci, nìkolik jemných, ponìkud pohrdajících, tvrdí, že divadlo umírá! Že už umøelo! Póza! Pošetilosti! Nikdy se mu naopak nevedlo lépe! „Hrozná Neštìstí“ nahrazují, vypichují všechny døívìjší komedie, zastaralé. To je hotová událost, podstatná. To je tøeba si øíci, pøipustit. Zda se úèastní dav? Ten v tom je tìlem i duší! Nikdy nepoznaly ve støedovìku Pašije tak srdeèné, oddané, nábožné, uchvácené davy! Zda do toho dav tluèe, do „Hrozných Neštìstí“? Naopak, žádá si opakování! Umírá na to! Páše sebevraždu z šíleného nadšení. Všechno nejhorší statování, nejvražednìjší, vyžaduje se, a ne nìjak z legrace! Pìknì doopravdy! S celou parádou! Je ve všech bitvách! V každém vraždìní! Všechna jatka má obsazena! Dobývá jich útokem! Za „Hrozná Neštìstí“ a „Bájeèné Ctnosti“ dal se už masakrovat po milionech a milionech, a zítra není konec, bude to po desítkách miliónù, a v nejšílenìjším nadšení a do posledního, který se dá rozètvrtit. Kdo mluví o divadelní krizi? Který nevidomec? Který nevìdomec? Nikdy v prùbìhu staletí nevidìl svìt takové divadelní nadšení. Komedie! Tajemství tak obluzujících, tak zaraženecké! Tak pohádkovì hrdinské! Tak hrùzostrašné! Potoky krve! Hømící komediantskými vzteky, hlavnì tak jednotné! Ah! Tady je to! Tak jednotné! *** Izrael, priapický žaláøník, držkoun, kecal, nebezpeèný tyran, pitomec, hrubý šršáò, nás nenávidí nepochopitelnou, nepøedstavitelnou zlostí. Jako nìkteøí prtáci, jejichž volání nikdy neslyšíme, nebo pískají pøíliš vysoko, pøíliš ostøe pro naše uši. To pøesahuje naše sluchové schopnosti. Žid to se do jisté míry podobá, hoøí velkou nenávistí, než abychom ho slyšeli. Jen myšlení na to nás už unavuje. Jeho ne… Koneènì jeho tváø by nás už mohla upozornit, jeho klejovitá huba, jeho oèi chobotnice. Èlovìk se na ni moc nedívá. Vyhýbá se. Dívá se jinam. Stále se tøesoucí miliardáø, proklatý triumfující Izrael není spokojen naší pøítomností, shledává, že jsme opravdovou urážkou již proto, že existujeme s našimi pøíliš bílými mravy. Nadskakuje už, jen když nás vidí chodit…. Mùže tak ještì odpustit našim ženám, s podmínkou, že je stále èastìji obdìlává, že nepøestávají ho líbat. Ale pro nás, samce, to ne, nikdy není odpuštìní. Ah, jak nás nenávidí, posedlík, parchant, míšenec, nenávistí neodpustitelnou, neodvolatelnou, nekoneènou. Vìèné stravující oblouznìní. Kosmická nenávist za tu barvu, za ètvrtinu té barvy zkažené, pleové, nezdravé, vyždímané. Izrael by nám možná odpustil, kdybychom požádali, konec koncù všechny naše

87

drzosti, ale ne tu barvu, ani ètvrtinu té barvy. Tu miliontinu vlny vlasu kuèeravého. To, nikdy! Jestliže lady Macbeth potøebovala proudy arabských voòavek, aby setøela nìkolik skvrn ubohého zloèinu, který ji velmi otravoval, nestaèilo by nyní nìkolik válek, všechna naše krev, aby smyla nìkolik skvrn na pokožce Izraele. *** Hitler nejen že Židùm uzmul jejich závratný, úžasný program, zvaný marxistický (Engelsùv ve skuteènosti, Marxem ukradený). Pøedstihl je ještì v otázce rasismu. Jak? Co? Nestoudnost! Hrùza! Árijec, holubièí nátura, tak poslušný, nekoneènì poddajný, vždy za všech èasù poddaný židovské vùle, kterého židovský nùž píchá, škrábe, rozøezává, celou vìènost stahuje, dokonalý, skvìlý obchodní pøedmìt pro válku i mír, který jakýkoli zahnojený Židáèek rozøezává, prodává, s nímž spekuluje, okrádá, jehož nakládá a zneuctívá po své vùli, se najednou zvedá! Odmlouvá! Najednou! Vzpoura holoubkù! To ještì nikdo nevidìl! Neslyšel, nepovažoval za možné, nikdy! Arijský holoubek stává se rasistickým, tvrdým, nepøátelským, nepovolným, nacistou! Ah, jaká ohavnost! Ještì nikdy od Tibera nebyl Žid tak uražen, nedoznal takové tvrdé porážky. Pøed pøíchodem Hitlerovým, považovali Židé rasistické metody za normální. Dokonce sami se neostýchali být nacisty, široce, drze, podloudnì. V tom ohledu nebylo více semitské rasy, jako není máslo v oblacích. Zato však zednáøství míšencù, velmi poouchlých, velmi pøíživnických, velmi revolucionáøských, velmi rozleptávajících, velmi nenávistných, velmi odporných. Židovské náboženství je náboženstvím rasistickým, nebo lépe øeèeno pøesný fanatismus, spoøádaný, antiárijský, pseudorasistický. Jakmile však rasismus nepùsobí jedním smìrem, totiž smìrem židovským, ve prospìch Židù, celá židárna okamžitì povstane, hromuje, vrhá smùlu a plameny, prohlašuje výmysl za odporný, trestuhodný, na výsost zloèinný. Rasismus stává se pak ihned jen sprostým, ohavným podvodem na okrádání Židù, snùška ponižujících pøedsudkù, smrdutých, pøedpokojem, pøíšerným darebáctvím èíhajícího Kapitálu, útoèištìm nelidù, jež nutno ihned polít petrolejem, okamžitì spálit na popel. Pøíšerná ïábelství. Osud, budoucnost, záchrana svìta závisí na slávì této operace. Pro dùvìru antifašistù! Na hranici! Rasista to je Èarodìj! Arijský rasismus? Bah! Jaký skandál! Kdo kdy slyšel mluvit o takové výstøední hlouposti? Jaký ústup nazpìt! Jaké popøení všech našich pokrokù mravních, sociálních, tak bolestnì dobytých zednáøskou elitou našich filosofù bìhem staletí! A co pošlapaní lidská práva? A všechny pøijaté zvyky? (Židi požírají Arijce.) A padesát staletí divokého bus… domorodcù? A statisíce slušných tradicí? Jaká moc pøed našimi branami! Hnìdý! Žlutý! Zelený! Fialový! Pìnitý! Fuj! Obscénní blázni! Zavøete je! Upeète je! Ukøižujte je! Mlate je až do kostí! A hrèí krev! A støíká! Však vy budete zase ctít to židovské apoštolství…! Nejnìžnìjší z podnikù obnovy lidstva pøesvìdèivým kázáním. Chroptící prasectví! Což je ještì nezbožòujete svoje filosofy? Svoje Židy? Své andìle? Je na èase! Bez pìti minut! Cožpak je hned

88

nepolitujete, hrome, naše milované katy! Hnusové! Døíve než vás všechny nechají pojít? Ah! Jak sladká slova! Tak jasná, tak jednoduchá, tak dojemná. A jak vám jdou až k srdci! *** Ne, není možné køesanùm, aby se úèastnili antisemitismu. Pøiznáváme každému právo, aby se bránil proti tomu, co ohrožuje jeho oprávnìné zájmy. Ale antisemitismus jest nepøípustný. Všichni jsme, duchovnì, semity. Svatý Otec La Temps, 20. záøí 1938 Je to tudíž bláznivá odvážlivost opovážit se jednoho rána jen tak øíci Židùm do tváøe: „Šalamoune! Zanech toho! Dál už to nejde! Nechci se už bít za tvoji držku! Konec! Matka hrdinù umøela. Nenamáhej se! Ani dost málo! Nesmlouvej! Komplotuješ! Lituji tì! Vypadni! Nepraskneš-li do týdne, zaène desinfekce“! Ale slušní lidé, jací my jsme, zdvoøilé osoby takto nemluví. Vyloží svoje názory øeènicky, chápou všechny kasuistické dùvody, znají tøi sta zpùsobù, všelijaké upejpavosti, jen aby snáze podlehli. Nechybují nikdy, stále víc a víc zdvoøilejší na všech rozcestích dialektiky. Velký demokratický pøíliv, velké slintáøství jim plnì zchoulostivìlo duši a hrnec. Všechno teï tam leze samo. A èím jsou nemožnìjší, ukrutníci, poèetnìjší, nároènìjší, tím více jsou zbožòováni. V opilosti èlovìk už ani neví, kterému katu dává pøednost? Maïarským Židùm? Perthským zednáøùm? Krakovskému aškenazismu? Východním Nerviùm? Lisabonským Marzanùm? Tatarùm? Kirgizùm? Hunùm? Hotentotùm? O tom by se dalo ještì mluvit. Èlovìku toho nakadí plná ghetta. Nikdy dosti. Z Evinu nám slíbili ještì navíc pìt se tisíc, k víc jak dvìma miliónùm, které už máme. To už je božský tøpyt. To už není bøímì, to je geniálnost… *** Zajímavé vzpomínky Zednáøství v plné síle, pøed r. 89 Za Ludvíka XVI. dùvìrnost, pøátelství, které bylo na váleèných lodích mezi veliteli a jejich podøízenými, vedlo tyto, že kritizovali obdržené rozkazy. K vedení lodi dával dolejšek svoje rady, diskutoval a pøedstavení, rozzlobeni, èasto radìji ustupovali, než aby si dìlali nepøátele. Bylo to právì uvolnìní poøádku, které stálo Francii možnost zajistit nadvládu nad Indií. Roku 1782-83 francouzské loïstvo, poèetnì silnìjší a vedené nejschopnìjším z admirálù, jež kdy mìlo, Suffrenem, srazilo se v indickém moøi ètyøikráte s loïstvem anglickým, a každá z tìchto bitev zùstala nerozhodná, ponìvadž velitelé neposlouchali rozkazù Suffrenových, nejednali jako jednotky tvoøící eskadru, ale èasto dìlali po svém.

89

„Puká mi srdce,“ psal pozdìji Suffren pøi vzpomínce na tuto všeobecnou zradu. „Jest hrozné pomyslit na to, že jsem mohl anglickou eskadru ètyøikrát znièit, a že stále ještì existuje.“ „Jediná z tìchto bitev by byla bývala rozhodná a spojení anglických vojsk a obchodních spojù, na nichž závisela, by byla úplnì pøerušena. Nedostatek disciplíny stál Francii celou veleøíši.“ Majoøi Eliot a Dupuy. (Kdyby vypukla válka.) *** Souèasné zajímavosti: Zednáøství r. 38 v plné síle. V pøedveèer Velkého Svìtového Židovského vítìzství (Vìtšího než r.39). „Dosti poraženeckého ducha! Osud Židù celého svìta závisí na výsledku tohoto boje proti fašismu. Nikdo již nemùže více zapírat, že Židi jsou v sázce boje mezi fašismem a protifašismem.“ Bernard Lipschitz-Lecache. (Le Droit de Vivre.) Lipschitz aspoò nikoho neklame. L´Humanité, Populaire, Le Jour také ne! (Listy komunistù, socialistù a lidové fronty ve Francii.) Ale P.S.F. (Francouzská socialistická strana) ghetto plukovníka de la Rocque? To je skvìlá práce Lóží, v nejlepší zednáøské tradici: Èiny na oko! Hnilobná vzkøíšení! Generální stavy! Dohodování! Pøátelé pøátel všech! atd. „Volám všechny Židy, a Bùh ví, že jich máme ve svých øadách spousty a velmi milované.“ La Rocque, øeè v Lyonì. Hlavní stan plukovníka La Rocque ghetto: Carvalo (Žid), osobní tajemník pana de la Rocque, jakoby náhodou na tomto místì. B. Pfeiffer, bývalý tajemník radikální strany, oko zednáøù. Gilbert (Žid) povìøený tiskem, pravým jménem Silberger. Wormser (Žid) finanèní rádce (zprostøedkovatel koupi Petit Journalu.) Barrachin, politický øeditel, pøíbuzný rodiny Židù Lazare-Weiller. Robbe Cohen, vùdce poslancù P.S.F., jehož matka je Židovka z rofiny Cohen. Devaud, poslanec P.S.F. ženat s Židovskou, rodina Gougenheim. Thibault, syn houslisty Jacques Thibault, matka Židovka, rodina Goldschmit Lange (Žid), redaktor Petit Journal Treich (Žid), idem. Schwob, alias l´Héricourt (Žid), akcionáø Petit Journalu (3.000 akcií), býv. rada 16. okresu, Paøíž. Stern, jinak de Amela (Žid), akcionáø Petit Journalu (1.100 akcií), býv. rada 16. okresu, Paøíž. Javal (Žid), akcionáø P.J. 1.500 akcií. Historiograf pana plukovníka Ghetto: Henri Malherbe, pravým jménem Grunwald. Jest jen pøirozené, že jednoho krásného dne stane se plukovník Ghetto s pomocí války, øeditelem Humanité, snadné proroctví. Plukovník Ghetto je ve službách stejné židovské kliky jako pp. Blum, Cachin, Thorez, Verdier, Lebrun. Žádný podstatný rozdíl. Všichni pøednostové oddìlení stejného velkého zednáøského podniku. Nic je nedìlí. ***

90

Navštíviv Ipatìvùv dùm, nìkolik dní po hrozné tragédii, carevièùv vychovatel Petr Gilliard nalezl v okenním výklenku milované znamení carevnino (hákový køíž), jež dávala všude „pro štìstí“. Namalovala ho tužkou s datem svého pøíjezdu: 17. dubna 1918. Stejné znamení bylo i na stìnì ve výši postele. (Temps, 20. èervence 1938.) Árijci, o každém Židovi jehož potkáte si musíte øíci, že kdyby byl na vašem místì, byl by stoprocentním nacistou. Ve svém nitru považuje vás za hlupáka žeroucího seno, že ještì nic nepochopil. A èím více mu dáváte dùkazù laskavosti a pøátelství, tím více se pøirozenì má pøed vámi na pozoru. Stále se jen ptá, bude-li to trvat vìènì… Nerad se na vás dívá zepøedu. Spíše po vás tajnì pošilhává ze strany, asi tak jako pozorujeme paroháèe, jak se pachtí za malichernostmi, ještì zcela klidný, netušící bouøi. *** Proletáøi, dìlníci, rolníci, pøestaòte se trochu drbat, štvát, roztahovat, namlouvat si, že se chcete dìlit až do poslední žilky, že jste socialisti, komunisti, fanatiètí rovnoprávníci; nic takového nejste. Právì tak jimi nejsou pánové Jouhaux, Blum, Stalin, Bader a ménì ještì uhlíø od nás z rohu. Jste všichni, jeden jako druhý, sveøepì osobní, pokryteètí,k pustošící, závistiví. Èekáte jen na znamení, že pøišel den odplaty, abyste se osobnì vrhli na krámy, abyste si osobnì posloužili, sami si naprali nácka, a pøitom si vyøídili nìjaké osobní úèty s velmi osobním nepøítelem. Nikdy revoluce nesloužila jiné vìci, tato, pøíští, marxistická, bude horší všech pøedcházejících, dokonalejší. Rozumujícím rozumem, hmotaøskou dialektikou, prozaickým povinným vyuèováním, jste velmi pøipraveni, tvoøíce nejkrásnìjší svárlivou hordu, oblblou, poníženou, chamtivou, pustošící, jaká kdy spadla do židovské deky od dob Konstantinových. Ještì si o tom povíme. Omezení, lehkovìrní, malovìrní, domýšliví a parohatí, koneènì jste pøipraveni, podmanìni pro nejbáchornìjší reformy! To bude nìco èistého! Pokrok na vás èeká! Pokroku, zde jsme! Èistí jako oko! Užralí jak tøicet šest papežù! Krvaví jako jatky! Blbí jako plakát! Jako tøicet šest tisíc volebních plakátù! Rozumoví jako záchod! Pùjde to! Pùjde to výbornì! Evakuace zaèíná! Vzhùru na buržoa! Do toho! Buržuj? Ale vždy on též je záchod! A jaký! „Èlovìk kadí…, má hlad, to je vše!“ Buržuj je bratrem lidu! Krev za krev, prokletý buržuji! Bratr, kterému závidíme, na nìjž žárlíme! Bratr jemuž se povedlo! Takové postavení ve svìtì! Nejobdivuhodnìjší ze všech: Buržuj! Váš rozumový idol, Lide! Váš Bùh dìlá Buržuje! Sníte jne o tom, být jím, na jeho místì, nic jiného, být jím, Buržujem! Ještì víc než on! Poøád víc Buržujem! To vše! Dìlnický ideál znamená dvojnásob buržujských rozkoší pro sebe sama. Dvakrát tolik støev, dvakrát tak silných, dvakrát tak dlouhých (22 metry místo 11) jen pro sebe. Dvì, tøi auta spíše než jedno, ètyøi silná jídla dennì, osm aperitivù, a vùbec žádné dìti, tedy trojnásobná úspora. Nadburžoasie ještì víc bøichatá, motorizovanìjší, výhodnìjší, více opovrhující, více konzervativní, pitomìjší, pokryteètìjší, sterilnìjší než je nynìjší: která už nebude na nic myslet, o

91

nièem snít, leda o jídelním poøadu pøíští žranice, o lahvích, jež by se daly pít ètyømi nebo pìti hrdly, bøicho navíc. A pak tedy „a žije policie“. ukni si! A žijí poldové! A èetníci! A Pozemková banka! Laèná støeva proletáøská proti plným støevùm buržujù. To je celá mystika demokracie. To je stálé, ale leze to, je to tìžké, unavuje to, smrdí to. Myslíte, že tato psina, toto tlaèící vøedovství mùže ještì dlouho trvat? Nazdar! Ba ne, moji hezouni! Jsme u toho! Špendlíkové hlavièky, z celého komunismu pochopili jste jen nádherný okamžitý zpùsob, jak bezodkladnì ukojit, zuøivì, jménem nové èistoty, proletáøské neexistující cti, všechny vaše nenávisti nepodaøených soukromníkù, zklamaných šakalù. Výš vnitøní, osobní plán dál nejde. Znám vás dost dobøe. Pøirozenì L´Humanité takhle nemluví. Každý lichotník žije na útraty… a v teroru davu. 93! 71! 36! Velké demokratické davy k slávì Boha-Lidu! Boha-Dobytka! Boha-Lidu v slovech, Boha-Dobytka v èinech. Lid pro všechny jatky. Copak jste ale udìlali z vašeho osobního kravince? Z vašeho egoismu potmìšilých prasat? Z vaší duševní lenosti? Z vaší tlachavé skouposti? Z vaší vždy ponižující zloby? Z vaší vinaøské lenosti? Kam jste schovali tyto proletáøské poklady, dave davu, za velkého Povznesení? Velká bohoslužba lidová? Zbožnìní lidu? Lid-Král? LidBùh? Lid-Tartuffe? Jakýkoliv sociální systém ponechaný instinktu lidu (l´Humanité dixit), systém kterékoliv formule, nejgeniálnìjší, nejpøesnìjší, nejodvážnìjší, nejvyrovnanìjší, nemùže po týdnu, ètrnácti dnech skonèit jinde než v sadistickém pouštìní krve, v cirku satých, v pekelných mukách rázu Rusko, Bela Khun, Barcelona, to je jisté. To už je napøed vyhráno. K stolu!lide! K pøiznání, a se zasmìjeme! Potmìšilí muèedníci! Prokletí ulièníci! Vy kašlete královsky každý jednotlivec na osu vaší tøídy! To je poslední z vašich proletáøských starostí, osud vaší tøídy! Jen a pìknì zùstanou v h… vaši tøídní bratøi, jen když vy osobnì najdete jak se z toho dostat. Všichni se pitvoøíte komunisticky, ale jste na tisíc mil zuøivì vzdáleni komunismu. Vaše pøesvìdèení nejde dál než k tváøení se, koktání. Hlas nic nestojí. Volební lístek stejnì tak. Tøídní svìdomí je blbost, demagogická konvence. Každý dìlník pøeje si jen, aby se dostal ze své dìlnické tøídy, aby se stal buržujem, co možno nejosobnìji, nejrychleji, pokud možno jen kušnìním, buržujem se všemi právy, nejzavrženíhodnìjšími, stejnými nelítostnými egoismy, stejnými pøedsudky zesílenými, dokonce krutìjšími, se stejným opièením se, všemi chybami, ba kazy a ještì k tomu s hlubokou nenávistí proti dìlnické tøídì! Proletáø, nejohnivìjší bojovník, chce se dìlit se svým prokletým tøídním bratrem asi jako výherce losu se svým spoleèníkem, chce se dìlit s tìmi, kdož prohráli. Ano, rozdìlil by lejno, tento proletáø, ale kdepak koláè! Byl by dokonce ochoten dát svým tøídnímu bratrùm celé lejno, aby si nechal koláè pro sebe. Jeho židovské velkopupkáèství Jouhaux, císaø v odboráøství, døíve než se jím stal, pøiznával dosti otevøenì, že se nikdy nesetkal s tøídním svìdomím. Tak co, to snad od té doby vynoøilo se tøídní svìdomí? To by mne udivilo, nic jsem nepozoroval. Není

92

opravdového komunismu v proletáøských tøídách, jako není sedmikrásek na Sahaøe. Komunismus je v první øadì povoláním poetickým. Bez poezie, bez horoucího, plamenného altruismu oèistného, je komunismus je pustou psinou, skládkou všech zlob, všech plebejských nenávistí, shnilá posada všech bažantù, všech tragických parem, všech talmudských Židù. Kolik vesmírù jsme vzdáleni od tìchto velkých Pašijí altruismu? Jednotní? Komunistické víry? Nikdy nehøešící, nikdy nepodvádìjící, nikdy nevysávající? Od toho slavného „stavu lásky“, jehož mají proletáø a buržuj poøád plnou hubu, kterého se stále dovolávají, ale který jim je jako zadnice, jednou nebo dvakrát týdnì, s mnoha chlupy kolem a celý shnilý žárlivostí. O kolik Vesmírù? *** Èlovìk se komunistou nestává. Jest nutné se komunistou narodit, nebo se navždy vzdát nadìje, že se jím èlovìk stane. Komunismus je životním stavem. Duševním stavem, kterého nemùžete nabýt. Nic nemùže zmìnit, mírnit, nebo roznítit výraz, hodnotu, radost duše. Propagandy, výchovy, utrpìné násilí a dokonce ani proslulá láska se duše netknou. Duše na nì kašle. Nitro èlovìka je nezmìnitelné. Duše se nièemu neuèí, nic nezapomíná. Nepøišla na svìt, aby se dala dožírat. Duše je høejivá svým tajemstvím. Stojí na nìm, chrání je. Záleží jí na nìm nade vše, pøes a proti všemu. Smrt, která vše zažehne, nedotkne se vždy duše, ta se z toho vytáhne. Zvonovina, platina, diamant jsou u srovnání s duší, s úžasnou nemìnitelností duše, ohybné, kujné, rozmarné, velmi vlivu podléhající vìci. Nic se jí nemùže dotknout. Od prvního do posledního dechu táž chudoba, totéž bohatství, pøesnì. Všechny povídaèky, všechny výhrùžky, všechna šálení, všechna osidla selhávají, mizí pøed její branou, nikdy se do ní nedostanou. Nic nemùže ji ožebraèit, nic nemùže ji obohatit, ani zkušenost, ani život, ani smrt. Odchází jak pøišla, aniž by od nás nìco žádala, aniž by nám nìco vzala. Komunismus v praxi, to znamená jednomyslnost duší, duší plnì komunistických, cele nesobeckých, plnì prolnutých stejnou vášní. Kdo, co, kde? Jak? Nábory? Odkud se berou ona vznešená vojska. Smìšný podvod v nynìjším stavu lidstva. Jak? Ty usmrkané, uslintané, vyjevené hanobící hordy, ponoøené do tlachù, tøeštící bídnou blbostí? Ti lidojedi, lstivci? Ti psi ze všech smetiš? To že jsou komunisti? Urážíte zvíøata! Naše spoleènost se bortí pod tíhou hmotného bohatství, ale chcípají duševní chudobou. Objektivní fanatismus nás usmrcuje. Èlovìk lítá? Ale kde, to vzlétá klacek, duch nevzlétá, nikdy nebyla myšlenka tak nízko, nikdy tak pøi zemi, ménì vzletná, ménì plodná. Dejte pokoj s mechanickými poeziemi! Poezie je mrtva, jen si to pøiznejme! Všechno naše umìní leží jako groteskní, tìžce myslící brak, pøetížený nešastnými zchytralostmi, tragickými klackovitostmi. Rozumný komunismus v této civilizaci bez básníkù zajde jako vše ostatní. Komunismus má být šílenstvím, pøedevším a nadevše poezií. Komunismus bez poezie, po židovsku, vìdecký, stále rozumující, hmotaøský, marxistický, správní, klackovský, 600 kg na vìtu, není nièím jiným než otravným poèínáním prozaické tyranie, úplnì bez vzletu, židovským satrapickým podvodem strašnì krutým, nestravitelným, nelidským nejohavnìjším otrokáøstvím, pekelnou

93

sázkou, lékem horším zla. *** Proletáøi, komunisté, jste jimi ještì ménì než Ludvík XIV. Ten mìl smysl pro Stát, oparukovaná nádhera! Vy ho vùbec nemáte. Stát je pro vás dojná kráva právì tak jako pro m욝áka. Perete se o její cecky. Tøídní boj! Buržujové, proletáøi, stali jste se tak zlými stálým rozumováním vypoèítanou blbostí, zuøivým vytloukáním klínu klínem, že už vás nelze spojit jinak než hlasem váleèné polnice. Jen poplach všeobecného vraždìní mùže vás ještì shromáždit. Buržuji, proletáøi, stojíte jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet! Ze všech vyznání zachytili jste oba jen to neèisté. Ze všech církví vzniklých staletími, pøijali jste jen nejhroznìjší hlouposti, pøedsudky, opièení, pošklebky, všechno svinstvo z každého náboženství, všechen ten mor mrchoviš. Spas se kdo mùžeš! heslo prvních apoštolù (již Židù) vás vedlo z Øíma k r. 93. Ráj není na nebi, nýbrž na zemi, a to je ráj zlatého telete. Toto heslo moderních apoštolù (také Židù) vás dovede ještì dále. To se nasmìjeme. Komunismus je právì opakem toho, co si žádá lid. Duše proletáøova: závist… Duše buržuje: bázeò… Nikdy jste nevážili, oba stejnì, ani nectili nic jiného než bièe, a už dopadal odkudkoliv. V každé revoluci nepochopili jste, neobdivovali jste, obì strany, než nìco jako strašnou loterii, pøíšernou s octem a krví, ve které nejdivoèejší, nejlstivìjší, nejzhustlejší a nejvražednìjší jistì vyhrávali. Na vás není tøeba nìjakého operetního obušku. Ne! Ne! Ne! Klacek, poøádný, hrozný klacek. Velké krocení bez milosti, bez slitování. Tvrdá uzda, poøádný zabiják na zrádce, mluvky, flákaèe, povídálky, krasoøeèníky. Vše nièí vládní salva, bez odmluvy, usmiøující, vykupitelská, obnovující, zázraèná. Pozorujte trochu vìci. Jste-li laskavými ke psu, možná že vám porozumí, možná že vás nekousne. Mùžete to zkusit. Ale s èlovìkem? To jste už napøed hotov. Ten chápe jen násilí, krev a hrozné rány. A èím více jich dostává, tím je to lepší! Nikdy nemá dost. Dùkaz: války!... Jest tøeba statisíce chovù, sta a statisíce semenných pìstìní, peèlivých výbìrù (hlavnì Židù) døíve než se tvor stane nìèím slušným, možnì spoleèenským. Všechny rostliny, všechna zvíøata prošla výbìrem. Proè ne èlovìk? Co bylo udìláno pro cukrovku, prase, drùbež, mùže se zkusit s námi? Jakou prozíravostí se došlo k tomu, že se stal pes vìrným,, ostražitým, spoleèenským. Kráva dojnicí? Kùò klusákem. Bavlna vláknitou? Skot že má vlnu? Obilí chlebodárným? Hrozen pitelným? Kanár zpìvavým? Rasovým výbìrem, pøísným vyøazením všech neèistých, pøed výchovou pak všech zmatencù, pochybných, škodlivých hybridù, všech bastardních tvorù. K vyhnání ïábla z tìla, k oèištìní èlovìka jen dva spojené prostøedky: Výchova a karabáè. A ostatnì, èlovìk to dobøe ví, podvìdomì. Nemusíme ho uèit. Hraje komedii, dìlá si legraci z pokroku a výchovy frázemi. V touze po trestu nemá èlovìk v živoèišném svìtì sobì rovna. Znovu dùkaz: války. Èlovìk žízní po muèení, po tisíci utrpení. Ve svých dobrých chvílích cítí, že mu to dìlá dobøe, že v tom je jeho spása. Trpí tím, že

94

netrpí dost. Nikdy dost. Nedostává se mu velmi divokých krotitelù. Nahrazuje je jak mùže. Zaène to bièíkem a konèí ozubeným karabáèem. Jest to vìèná slátanina, nemožná, náhlá utrpení. Já, který mívám vidìní, vidím velmi dobøe, jak by mìly pochodovat celé masy. Nikterak tak, jako dosud, plny nafoukanosti. Ne! Ne! Nijak nepøátelské, dosti nepoøádkù! Dìlníci, proletáøi, jako hlinìní psi, ale ne, ne! Všichni pìknì pohromadì, pod stejnou vlajkou. Ohromná plátna, vìtší než co kdy bylo ke spatøení! Parchanti, øvouni, závistivci, rozumbradi, šilhavci, upachtìni, jednou pìknì sjednoceni, smíøeni, s plným srdcem, duše otevøené a koneènì jednou upøímní. Jen biè, jen biè jen biè si žádáme. To by nebyl pro jednou koláèek, to by odpovídalo velké drezúøe. Stalin se v tom vyzná. Mussolini pak jako muzika… Franco, no poèkejte až vyhraje… Mexikáni vyèkávají… ještì žvaní. Hledají se školy… jest to otázka techniky. *** Táži se vás, komu prospìla Lidová fronta? Jen Židùm a zednáøùm (synthetickým Židùm). Árijci vše zaplatili. M욝áci, dìlníci, rolníci, maloobchodníci, øemeslníci, umìlci, malí úøedníci: pøejeti. To pøece bylo psáno pøedem! Daudinové! Sami jste tomu chtìli! Seznam šastných výhercù: Židovské trusty, jednotkové obchody, židovské obchody, tøi, ètyøi, pìt devalvací. To je many! Židovští nebo požidovštìlí politikáøi, drabanti syndikalismu, demagogický císaø Žid Jouhaux, malí satrapové z bunìk, všechno poslušenství lóží, blbouni spiknutí, a putyky, tyto lože chudých. Celá zotroèující lùza, baroni kokainu (kokainoví rabíni), kupci statkù, pohledávek (všechno Židi), obchodníci dìly a letadly (všichni Židi nebo požidovštìlí), našich dvì stì tisíc židovských rodin, naše dva milióny židovských rodin mezinárodních, naši vyhladující Molochové, aféristi, mobilisovatelné, naši Rothschildové, naši Lazarové, naši Cohenové, naši Šternové, naši Pátenetrové, naši Baderové, naši Deyfusové… Nikdy vášnivìji poslouchaní, zbožòovaní, nacpaní turisté, jinak zázraèní návštìvníci…. Ze stejné židáckého rodu-tak øeèení zachránci našeho obchodu, ve skuteènosti nejstrašnìjší drancovatelé našich posledních zásob, našeho posledního braku, který v zimì budeme nuceni od nich odkupovat za cenu zlata. Tato zemì, království Èervù, užralých oznobenin, politikaøením, stala se høíèkou panik, rùzných stávek, bankovních svinstev, jest z devíti desetin znièena. A to ještì o té malé desetinì, která zùstává, poslední zbytek, není tøeba si dìlat nìjakých pøedstav, už je na stejné cestì. Je tam, kde je zbytek národního jmìní, v pokladnách City, ve sklepích Židù. To je vyhráno! Tøi centimy nám nechali na franku! A tøi miliony mrtvých. Od niti k jehle, od demagogie k nadbytku èasu, francouzský prùmysl upadl zpìt v plenky. Jestliže Židé váhají trošinku, aby nás znièili úplnì, což by mohli udìlat kdykoliv, pak jenom proto, aby nevykuchali zvíøe úplnì, døíve než vejde do arény k poslednímu zápasu, kde by aspoò postoupilo tak trochu slušný bìh, aby si

95

vzdálení diváci pøišli na svoje peníze. Ale koneènì i tomu bude konec. Podmíneèné nemùže trvat vìènì. *** Kdopak dal zavøít Rothschilda pro spekulace? Ani Schuschnigg, ani Cachin,, ani Jouhaux, ani Blum, ani Chamberlain, ani Stalin. Ale Hitler. Kdo je opravdovým nepøítelem kapitalismu? Fašismus. Komunismus to je židovský podfuk, prostøedek k zotroèení lidu ještì dobytèejší, protože zadarmo. Kdo je opravdovým pøítelem lidu? Fašismus. Kdo udìlal nejvíc pro dìlníka? SSSR nebo Hitler? Hitler! Je tøeba se na to dívat bez rudì zasvinìného zraku. Kdo udìlal více pro obchodníèka. Ne Thorez, ale Hitler! Kdo nás ochrání pøed válkou? Hitler! Komunisté (Židi nebo požidovštìni) chtìjí nás jen poslat na jatka, abychom pochcípali na køižáckých výpravách. Hitler jest dobrým vychovatelem lidu, jest na stranì života, stará se o život národù, dokonce i našeho. Je to Árijec. Vzteklí psi Evropy jsou na naší stranì Rýna. Maurras! Naši vùdci, naši ministøi, jsou jen židovskými lokaji, zednáøi, závistivci, nesmyslní arivisté, kteøí kašlou na nás jako na svoje plenky. Úplnì pøirozenì nás obìtují, je to jejich pøirozené poslání. Pochlebují nám a kadí na nás. *** Bylo by zajímavé dovìdìt se, kolik bylo sebevražd vojákù (aktivních a reservních) za poslední semi mobilizace. Hlavní starostí Židù, jejich velkou myšlenkou, jejich jedinou láskou, je francouzská demokratická armáda. Na francouzskou armádu vsadili Židé ohromné èástky. Je nutné, aby vše šlo v poøádku, korektnì, aby nebylo kazù, aby se mobilizovalo pøesnì, bez nesnází nebo mumlání, bez jediného stínu na obraze, v nejbláznivìjším nadšení, v pøíhodné chvíli, až se najde nìjaká pøíèina, o to se už velký Kahal postará, nìkolik slušných vlasteneckých zápalù, neodolatelných, aby protinacistické køižáctví nezaèalo zbodnutím, nedùstojnými nepøístojnostmi, pitomými obèanskými válkami. Ne! To je nemožné. Národní jednota! Proè? Trochu slabìji, tam dole, prosím… Propaganda!... Okamžik! Pozor na násilí… Rostoucí vždy, pravda… ale nerozumná…. Nic nemožného… Pozor, výstøedníci… pronásledovatelé „vlažných“… trochu taktu! Dobøe, dobøe! porozumívající komunismus… kontingent… Mnoho vztažených paží… To dìlá radost… Nic to nestojí… Doporuèeno! Dosti konfiskací! Úplné oživení jakobinismu 100/100… Promluvíme si o všem pozdìji… Mnoho soudruhù má nyní vlastní vùz… Nesmíme pro nepatrnosti se dotýkat vynikajících osob… proklatcù, kteøí vydìlávají 160 frankù za den… okamžik je špatnì zvolen… Trochu taktiky, prosím… Vzájemné pochopení… znalost jednání… Pøestaòte s tìmi terory! Sám Lenin dovedl jít oklikou, vyèkávat, odkládat, vyèkávat pøíhodnìjší dobu. Jen blázni žijí v absolutnu. Zdržení… Dùvìra… Taktika… Obratnost… Dùvìry…

96

*** To nìjak otøásá nervièky, nìjak hoøkne slina buržuje, když slyší øvát: „Sovìty všude! Sovìty hned!“ Ten nìjak drží na svoje papíry, akcie. „A si jimi vytírají! Ale a je zachovají. Hrome! Krásné!“ Hle, co odpovídají zednáøi. Nic nenièit, vše nechat shnít, to je poslední slovo Lóží. A se vše zhroutí, ale bez rámusu, bez vzpoury. Francouzi, napravo i nalevo, jsou pøedevším konservativní, nade vše se bojí sociálních zmìn, horších než mor, než válka. Nežít už jak navykl, to je konec svìta pro opravdového Francouze napravo i nalevo. Ve vìci zvykù je lid ještì horší než nejolejovatìjší buržuj. Když jednou pøejde bouøe, vrhne se lid na sutiny, zachraòuje co mùže, sbírá vše, vezme si vše, nejhorší kraviny, nejhorší podvody, vybere si nejhorší bláznovství, nejhorší pøedsudky, všechny nejšpinavìjší morálky, jde na kloub jen blbostem, všeho se zmocní. To je povaha. Ani za krejcar osvobozený. Dìlá-li lid revoluce, pak to není proto, aby se osvobodil, ale aby se dožádal ještì pevnìjší Tyranie. Je-li nìjaké vìc, kterou lid nenávidí, pak je to Svoboda. Má pøed ní hrùzu, nechce ji vidìt. Lid to je pravé Museum blbostí všech Vìkù, vše polkne, vše obdivuje, vše brání, nièemu nerozumí. Co malého buržuje nejvíce trápí, sráží, hroznì rve, to je znièení rent, rozplynutí se úspor, nemùže se tomu pøizpùsobit, je to nad jeho síly. Demoralizuje ho to. Je to moc podvodù za sebou. Co na tom záleží? Všecky doktrináøské koncese, jen a Malý Buržuj nenechá padnout francouzskou armádu, nastoupí do øad, letí na Východní nádraží, skoèí na stupínek za prvního zvuku bubnu, a znovu dodá svoje maso! To je hlavní! Kádry! Rozkošná podmínka k pøíštímu výprasku. Kádry! To je vše složeno z buržujù, malé kádry. Chyba! Žádné ulejvání! Žádné pozlacování pilulek! Vše je upeèeno! Není možno mobilizovat bez malých kádrù malých buržujù. Nejvyšší èas! Dojde dokonce na to, že Malému Buržuji bude splacena ruská pùjèka, jen když najde opìt svoji odvahu, svoji stateènost, a s kupony i svoji morálku, svùj jásavý patriotismus, svoji radostnou odhodlanost z roku 1914. Malý Buržuji! Vpøed! Nevyrovnatelní! Opravdu vážná, podstatná èást francouzské armády, kterou není možno nahradit, to jsou maloburžujské šarže. Všichni maturanti do tance! Bez malých buržojných šarží, kaprálù, rotmistrù, poruèíkù a kapitánù v záloze, francouzská armáda neexistuje. Jen láje sama, to znamená zaèátek ulejváctví, trh na Armády, zmatek celé verbeže. Pøi prvním nezdaru! Bum! Katastrofa! To je odráženo! Byl by do týdne konec. Malé kádry se rekrutují dobøe jen mezi malou buržoasií, pøedvídavou, opatrnickou, nicotnou. Bez malé buržoasie je rozvinutí mas nemožné, právì jako zakopání se v terénu. Tvrdošíjnost, vzpruha, tvrdohlavost v neštìstí, hrdost nad vykonanou povinností, mrzoutský smysl obìtování, všecky tyto pøíšerné vlastnosti jsou maloburžoasními ctnostmi, tak blízkými pøíbuznými tradièního „umìt se výbornì uskrovnit“, „nebrat nikdy nic na dluh“, „poèítat se zítøkem“, „zuøivá šetrnost“, „nic od nikoho nechtít“, „dostát èestnì svým závazkùm“.

97

Tyto otravné dùstojnosti pùsobí na bojištích pravé zázraky. Zachovávají francouzské armádì ony mimoøádné malé kádry, obdivuhodnì vážné, hodnotné, tiše odvážné, bez konce, nekoneènì pøedvídající úskoky, neustále zachraòující všecky situace, i nejhorší, nejstrašnìjší, kádry nikdy nepolevující, nikdy sklíèené, nikdy se neválející, nikdy opilé, nikdy pro sebe nic nevyžadující, nikdy nehýøící muži ani slovy, vždy ochotné, vždy podezøívavé zbyteènì nákladných podnikù, nevypoèítávající ani za haléø, malé šarže plnì odpovìdné, nikdy v nièem nerozhazující, ani ve smutku, ani v misce, ani s mužem, šetrné, jen generosní vlastní krví a až do poslední kapky, a vždy pro ostatní, pro svùj roj, pro celek. Vždy první v boji, bez tajné myšlenky po slávì nebo odmìnì. Uvádìní jejich jmen v denních rozkazech, vyznamenání, nemohou je nasytit vzhledem k jejich žárlivým, mruèivým, snižujícím dispozicím. Je jim lépe v povinnosti jen tak. Pocty druhým je zlobí, za vlastní pocty se stydí. Malí buržujové tito, tak špinaví, tak protivní, tak oškliví, tak málo lyriètí v míru, stávají se ve válce snadno podivnì úžasnými hrdiny, muèedníky velmi citlivými, kteøí na nikom nic nežádají a žijí jak žili, v nenávisti svìdectví a lichotných pochval. Mùžete si myslet, že jsou Židi dobøe zpraveni o tìchto maloburžoasních vlastnostech tak opravdu váleènických, tak dokonale bojovných. Není nízkosti, které by nyní nedopouštìli, aby zahrnuli Maloburžuje, aby netrucovali v tažení, aby neshodili svoje distinkce. To nejsou dìlnické kohorty, øvoucí lživé blbosti, ztracené v chlastu, prohnilé marxistickým blekotáním, naprosto vytøeštìné, zlokajštìlé, umravnìlé pomstychtivými jeremiádami, které jdou jen tak ze dne na den vymìnit maloburžuje v jejich kádrech! Tlachy! Dìlòas nemá smysl pro povinnost, je tøeba, aby byl veden prací, bez pøedáka neexistuje. Bez buržoasní šarže v zadnici je to jen rozmaøily Robot, fádní anarchista. Jen malá buržoasie je to ve Francii, která je vážnou tøídou, nemystickou, ale svìdomitou. Lid není vùbec nic, jen držka a nejmenší námaha. A pøece to je malá buržoasie, která je zvyklá si odpírat každou radost, stejnì jako nepøát si nikdy nic pøíjemného, pøedvídat nejhorší neštìstí a poøád koneènì být hloupá, dokonce zodpovìdná. Lid takový není. To je pøíprava ke stoprocentní válce. Nesrovnatelné! Generální štáb není bláhový, je si dobøe vìdom, že bez malých kádrù maloburžujù by bylo vše v tahu. Pøednì, dìlnické šarže netìší se u lidu žádné úctì. Není maturity, není úcty! Lid za vážných okolností chce míti buržujné kádry, maturanty. Dìlnictvo je pro hubu, pro volby, pro chorály, pro L´Humanité, pro Divadlo, není pro tragické chvíle. Tak jako lékaø z lidu nebude nikdy uznáván dìlníky za opravdového lékaøe. To neexistuje. a tedy ukáží maloburžujové svoji autoritu! A to lítá! A to praská! Záchrana Vlasti to žádá! Pøedevším! A naloží ten dobytek! A ho dovezou øvát na Východ všechny jeho hlouposti, všechny jejich vnitønosti paroháèù, do Maginotových bahniš, v bláznivém tanci Mezinárodní Marseillaisy! Pod vodopády yperitu! Situace zachránìna! Hierarchie znovu nalezeny! Vráceny, stávají se vìci normálními! Velmi

98

dobøe! Správnì! Oddech! Ah! Utiskovatelé! Nenažranci spravedlnosti! Budete obslouženi! Lvi bunìk! Poèkejte, moji vtipálci! Budete mít rozkoš! Na velmi vysokých místech jste váženi podle vašich hodnot! Pøipravují se vám konce umìlcù! Pohádková odhalení o vaší skuteèné povaze! Nehýbat se! Císaøský tøpyt! Le Bastard, syn Celestùv! Mérotte Alphonse! Laridou Paul! Všichni pìknì rozdìleni kolem poruèíka Jules Verleta, kandidáta práv. Dobøe, paní Markýzo, velmi dobøe! Nijak banální umírání. Skonèíte v opravdových krajkách! Plni ostnatého drátu! Skonèíte prùhlední, chvìjící se pøi nejmenším vánku, poletující pøi zadutí granátu. Jaký konec! Hrdinové rùžového masa! Opilováni, pøežehleni, roztaveni, zváleni, navlhèeni tanky, vzdušné síky nadšené stužky ze zlata a krve. Vstoupíte do Dìjin, živé prapory, celé „rudì mezinárodní“ vší krví Gójù, spojených tøíd. Jeroboam Pelliculmann pøijde vás vyfotografovat jak jste, nádherní, zavìšeni, pro „Pohledy Vítìzství“, nadžidovské, nadnádherné obrázkové noviny køižáckého nadšení. Nový orgán „až do konce“ ústøední komunistické strany. Zanítíte morálku už jen pohledem na vaše maso, rozkládající se, tanèící po vìtru. Rachel Magelon, Max Preput budou opìvovat vaše slastné umírání v ateliérech ABC… Tak to vám nic neøíká, ksichti? Nejste rozjaøeni? Pøipravuje se vám celá sláva, staèí pøidáte-li se … H…! Nic vám nestaèí! Rozumíte trochu odstínùm? No tak, hejhejte se! Pøednì“ Pøi pøíštích volbách v roce 41 volte pìknì (jestli vám k tomu jiní dopøejí èas) vlastenecky, dokonce nadvlastenecky, celkem spíše radikálnì, podle židovských rozkazù. Anglièané budou volit více doleva, útoènìji, jako národní protifašisti. A koneènì se dáte na pochod s kytkou v pušce, abyste dìlali zázraky pøed kulomety, Anglièané podpoøí vaše snahy, vaši stateènost letadly, loïstvem. Budete velmi spokojeni. Jejich miliardáøské a královské Lóže poskytnou všechnu pomoc k bezvadné službì v zázemí. S Anglièany se zase shledáte vzadu, budou pìknì odpoèati a okouzlující. Anglie je plná kliky, vždy pøipravena hrát krásnou roli, elití vznešené, oficiální, pøipravené vždy znova hrát si na rozhodèího v „koridách až do usmrcení“. A ta pøíští korida bude nevkusná. Bude to div podnikání a organizace. Všimnìte si jak prvotøídnì je vše pøipravováno. Vy, francouzští dìlníci a m욝áci nic nedìláte a o nièem nerozhodujete. Nemyslíte, nevíte, nehlasujete, neøvete nic, co by napøed nebylo pro vás pøipraveno, smluveno, narafièeno již øadu let napøed Inteligence Servicem. Není to skvìlé? Váš osud visí na tabulce ve „White-Hall“. Budete vypraveni, naloženi, zakopáni, vyhozeni a rozdrceni ve vhodnou chvíli, vše k radosti Bank, Rabínù, Kominterny, Velké rodiny. Vše bude napsáno, sepsáno, zatøídìno, pøipraveno do nejmenších podrobností, s vahou, druhem, jemností, nervositou a pøesvìdèením všeho masa, rùzného pùvodu, pro každou zemi, každý okres, každý prapor. Už ani neexistujete, jste jen vzpomínkou. Nic nevíte! To je kouzelnictví, co?! Je tøeba, aby se o tom mluvilo znovu. Je to už otøepané, ale to nevadí… Závažnost

99

vìci… Kdo nám splétá, osnuje, vyvolává všechny naše revoluce? Všechny naše pohromy? Všechny naše války? Všechny naše masakry? Naši vìènou odpornou zkázu? Židárna! Pánové a dámy! A hlavnì anglická židárna. Kondenzovaná jedovatost nejzhoubnìjších nálevníkù všeho židovského druhu, nejlépe pøipravovaných postupnì, nesèetným lísáním, staletým, abychom tím spíše klíèili, zkapalòovali, hnisali, fantasticky se kazili a pak znovu byli oèkovaní, nafukovaní do váleèných transù divoce demagogickým tetanem k sebevražednickým obscenitám, hovno 93, a pak nás znovu utlouct, spustit nás do záchodù všeobecného hlasovacího práva, celé zakrvácené, nehodné pohledu, ztracené, otupìlé. A tak ta muzika jde poøád dál! A nikdy to neskonèí! Návaly, transy, epileptické stehnáøství! Pokud judeobritùm bude tak snadné nás házet do klece, není dùvodu, aby to skonèilo. Náš osud je Katastrofa. Madlena Dietrichová nemohla se brániti lásce. Nemìla odolnost. Ale my ji též nemáme proti kravinám „Inteligence“. Jsme stále stejní, nepøedìláme se. Jsme „odsouzeni“. Podrývá nás „Inteligence“, pùsobí pohromy, utlouká nás, škrtí nás, kazí tisíci zpùsoby, jak sama chce. Nikdy ani slova neshody. Židovské nálevnické plemeno mùže na našem mase nejbláznivìji bujet, nejvøedovatìji, nejhnisavìji, šíøit odpornou nákazu. Nikdy ani poznámka. Propùjèujeme se nadšenì, zbožnì, k nejhrùznìjším, nejpøíšernìjším svinstvùm (14 a dále), jen když jsou inspirovány, naøízeny „Inteligencí“. Blouzníme po našich supech, po našich ïáblech. To je náš národní masochismus, naše „cizí“ vášeò, náš severský exotismus. A nás znièí! A nás rozšlapou! A nás vyprázdní! A nám obrátí bìlmo v oèích! Máme to rádi, patøíme jim tìlem i duší. Jsme jejich morèaty, jejich bláznivým pokusným masem. My jsme tìmi sociologickými pokusnými stanicemi nejhorších zednáøských komplotù, všech pokusných vivisekcí, všech divokých váleènických vìd. Nic se nám nezdá výstøedním. Nikdy neodporujeme. Ani slovíèko. Pravdivé heslo Francouze 1938: Vše pro anglické Židy! Vše pro Ben John Bulla! City, „Inteligence“, židovský anglický Dvùr jsou plnì zodpovìdny, od Cromwela, za všechny naše porážky, za všechny naše pohromy všeho druhu; kontinentální, koloniální, sociální, penìžní a duchovní. Velké anglické Zednáøstvo a naše tak poslušné, udržují nás neodvratnì v hnilobných mezích. Fantastické, nekoneèné židobritské blaho trvá a mùže trvat bez zatmìní jenom soubìžnì s naší služebností, našim vyjevenectvím, naší zchátralostí, naší domácí anarchií. Francie byla vždycky dobøe zamøená, politicky tak smìšná, staøecká, žvanivá, bøídilská, vždy na pokraji úpadku, s rozpoètem nikdy nevyrovnaným, poslušná všech bankovních rozkazù, to znamená žijící na útraty Londýna, je Francií lehce ovladatelnou, neskonale pøíjemnou talmudským lordùm City. Nikdy odpor! Opravdový zázrak! Podle potøeby a okolností staèí s námi trochu zatøást, rozdmýchat nás, ještì trochu s námi zatøepat, trochu paniky vyvolat, trochu nás pøimáèknout, ožívat naši hnilobu, trochu nás podle potøeby postøíkat nìkolika odvádìjícími skandály (Panama-Dreyfus-Stavisky). A znovu se jede! Znovu to plápolá! Znovu klíèí! Jsme èím dál tím více prohnilí! To je radost! Tak nás udržuje Anglie právì u svých vrat, má nás na lžíci, skvìlou hojnici! Více ménì kyprou,

100

šavnatou, nafouklou nebo splasklou, jak chce, pøipravenou zahnojit jí jiné zisky, jiná britská odbytištì trochu všude! Jde to! Jde to! Pùjde to! Nikdy nemìli Židobrité na kontinentì tak snadné obchody jako s námi. Vždy jsme pøipraveni rozložit se ve všech propastech, ve všech hrùzách, které kuchtí, aby to rostlo, nádhernì se ujalo, skvìle vykvetlo v jejích báchoreèných zahradách. Dokonce i Indie je neexistující vedle nás pokud jde o nadšení, blouznìní, zbožòování vìci, o hýèkání nejhroznìjších pasákù smrti, které svìt kdy znal. *** Španìlsko od Armady až po odstavení Franca, stojaté, hnilobné, hnijící, celý poloostrov na hnojišti, jaké rozkošné blaho pro Inteligenci Service! Španìlsko sladce hnijící, mrtvolné, nabubøelé, zhroucené, s klérem úplnì hloupým, bezkrevným, chobotnicovou správou, komplotující policií, tak hrabivou, zednáøskou, to vyhovuje a plnì uklidòuje Anglii! Celé neschopné Španìlsko je pro anglický prospìch stejnì nepostradatelné jako pitomá, bojovná Francie. Vše, co ponižuje Španìlsko, pozvedá a uklidòuje Anglii. To už je zásada od dob Tudorù. Mocné Španìlsko ohrožuje Anglii na nejcitlivìjším místì, na cestì do Egypta, do Indie. Nemožné! Otázkou být hnilobným rukojmím se nám Španìlsko podobá na chlup. Jsme na tom stejnì. Celá nebezpeèná nadvláda City nad celým Východem (blízkým i dálným), visí jen na nitce, a tato nitka probíhá Španìlskem. Španìlsko se hýbe, zvedá hlavu, vše se boøí. Silné nezávislé Španìlsko a celá Anglie je v troubì. Sara Briton mùže pakovat. Ben John Bull udìlá køíž nad Indií. Tak se pìknì podívejte, jak se veliký britský pasák èepejøí, jak poddmychuje, udržuje španìlskou válku. Jak na jedné stranì Loebem, Saloonem u vlády, tak na druhé Rothschildem u Franca. Nikdy žádný rozhodný úspìch! Nikdy žádné rozhodující vítìzství! Ani na té, ani na oné stranì. Co masaøiny, co vraždìní stále víc a více nadšenìjšího! A to krvácí, a to støíká, a to èurá všude a bohatì! A nikdo nemùže nikdy øíci: Já jsem silnìjší! Já jsem vážnìjší! Já jsem to vyhrál! To neexistuje! Právì jako mezi Francouzi a Nìmci. Všechny mrtvoly, všichni ranìní, všichni zaprodanci, všichni rozbití, všichni chromí po deseti, dvaceti letech války do stejného pytle. Jenom Anglie vždycky vyhraje, židovský Albion, který nakonec schroustne všechny kaštany. To je pøirozené. Ani si toho nikdo nevšimne. *** Moc židovsko-britská je moc vzdechlin, která se udržuje jen z rozkladu všech státù, které ovládá. Anglická hyena tloustne jen na mrchovištích. Inteligence Service jí pøipravuje každé století všechny katastrofy, všechna krveprolití, jež potøebuje. Bez Inteligence Service (s nebo bez uhlí), by brzo její porce byla co nejmenší. Shledáme se s ní jednou, že bude níž než Irsko. *** Když si zajdete vyøvat svoje nadšení pøi prùjezdu Jiøího VI. položida, královny Bowen-Lyon, Židovky, udržovaných Chamberlainem, položidem, Edenem položidem, Hoare Belischa (Horeb Elisha, èistokrevným Židem), obklopených

101

nejvýraznìjší grupou zaprodaných pitomcù francouzských zednáøských ministøíkù, mùžete se opravdu pochlubit, že jste strávili skvìle svoje odpoledne. Zednáø Lebrun, zednáø Boneert, zednáø Windsdor, zednáøka Mary, zednáø princ, zednáøky princezny, zednáø Daladiér, zednáø pitomec, zednáø Langeron, to všechno dohromady je nádherné; už vás to mùže potìšit! Ale to ještì, myslím, nestaèí! Nìkdo chybí. Proè nikdy nepozvou Katy z anglického Toweru? S kolegy paøížskými, panem Deiblerem a pomocníky, aby defilovali. To jim patøí, bylo by to jen spravedlivé. Ruèní zabíjeèi, proletáøi vìci, mají též právo na pocty. To je od nás sprosté. Mìli by být v prùvodu. Dìlalo se ve velkých dobách, bylo by pøirozené, aby byli aklamováni. Koneènì, co hlavnì chybí k zaslepení davù, k dovršení dojetí, k spoleènému blouznìní, to je vše pøekonávající pøítomnost, v mase i kostech, na ryèících oøích ètyø nejvyšších èarodìjù Inteligence Service. A žije lord Admirál Sinclair! A žije lord Duvean A žije lord Mankay! A žije lord Montague Norman! Vylezlí také jednou na denní svìtlo! Ah! Vzrušující nejlahodnìjší minuto! Všichni Židi! Židi! Židi! A znovu Žid! Zde pøed naším zrakem, jaká božská milost. Chtìl bych, aby dále defilovali: Pánové Rothschild! Stern! Lazar! Sasoon! Barush! Dreyfus! Wartburg! Zasloužili si to! Pøispìli k tomu! Ah, jaké divadlo! Jaké objímání davù! Na slunce! A žije král! A žije král! Ale ano, a žije král! Zajisté! Ale nezapomínejte, hrome, na nikoho! A žije krásná židovská snìmovna lordù! A žije nejvyšší židovská skotská lóže! A žijí siónští mudrci! A žijí všechna naše krveprolití. A žijí všechny naše ubíjení Árijcù! A žije nejvyšší Sanhedrin! A žijí naši tak lokajští maršálové! A žijí naši tak pitomí patrioti! Pøíliš blbé krvelaènosti k žití! A žijí stále vìtší nože! Oh! Oh! Oh! A žijí telata! A žijí herky! A žijí blbci! A žijí katani! A žijí naši pogromoví králové! Celí do zrzava, jimž stéká z prstù rozøezané kouøící maso! A žijí naše støeva na slunci. Pryè s žílami! A žijí ta naše støeva vinutá kol krku! naše støeva, roztroušená všude! Hurá! Hurá! Hurá! všechny chcíplotiny! A žijí muèení! Jatky s plnými mocemi! Ještì Židi! Židi všude! Židi na nebi! Jako na zemi!

102

Amen, amen! Božský nevìstinec! Hrome! Hosana! A žije Te deum! Jablko! Obì! Hovno! Slepé støevo! Na kolena! Køíž naší matky! A žije skladištì nadšeného masa! *** Jiøí VI., Beneš, Daladiér, Lebrun, Roosevelt, Pétain, Mme Simpson, Barush, Stalin… Kominterna… Blum… Suez-Weygand… Snìmovna lordù… Velký Orient… Proklatci dobøe živení… Thorez! Kdo jsou principálové tìchto panákù? Kdo tahá za provázky? Kdo má vrchní dohled na jevišti? Ale sbìraèi zlata pøece! Židovští bankéøi! Židovské trusty! Duše zlatá! Rabíni! Židovští režiséøi židovského svìta. Horlivci Velkého Tajemství, Kabaly, Intelligence! Proè si hrát na tajemství, na smradlavé zdráhání? Proè hledat poledne ve dvì hodiny? Naè všechna ta kurevnická slova, všechny ty vše zakrývající podfuky? Ty bublinky z frázovitého bahna? Všechny ty slovíèkáøské sraèky? Všechny ty marxistické mytologie? Humanitáøské, osvobozovací, prdelní, tyranské? Naè ten øeènický maurrasismus? Všechny potøeštìné dialektismy? Èlovìk tomu už nerozumí!... To je ono! To je ono! Nièemu nerozumìt! Mráèky! Obláèky! Prach! Žid je všechno! Co je vlastnì v jádru toho všeho blekotu? Úplnì shnilý ohryzek svìta. Saláty, kaly, polévky zkázy, všechno v bratrských mísách, humanitáøských, lepící se zadušené, kde se hrne, žene, ožírá, øve a usíná lùza. Usíná? Ne na dlouho! Jen do nejzazší poslední! Však vás probudí, pìnivci! Pardon, motýlci! Snílkové! Vysoké pece jsou skoro pøipraveny! Záøí! Všechny vzdálené již pìknì vesele plápolají! Od Žlutých øek k pahorkùm Kastilie. Prokletci, puštìní z øetìzu, cválají. Bude to hømít jako peklo! Dadej! Dadej! Sprateèku! Oddychující lotøíku! Podpálíme vám vaši svinskou kùžièku od nohou až do vlasù. Od Moskvy-Trýznitelky, po Washington-Petrolej pøes Londýn-Nažrance, celá židárna chroptí, skáèe, rozhoøèuje se, bodá ostruhami své líné zednáøe, nasycené Lóže, všechny naše potentáty, naše pøestrašené Jouhaux! Tak tedy? Zaprodanci? Už máte dost povídání. Rozumbradové, ožralci, odporní lokajové! Zrádci Židù. Najdìte mi Bayarda! Sem! Uhoïte na strunu stateènosti. Je skvìlá pøíležitost! Maršál pøedstupuje: Francouzi! Francouzi! Ohromné ovace. Byl jsem též v Charleroi, jako všichni! A vrátil jsem se. Dost válek! Všude Blum! Svatá jednota. Dejte se navrtat! Vašimi dobrými pronásledovanými! Pozor! K defilírce. Žid vás platí, mruèouni! Všecko je jeho ve vlasti! Duší i tìlem. Budoucnost! Neodporujte Židùm! Kdo zvedne ruku na Žida, zajde! Jako na papeže! To je stejné! Zùstaòte v obdivu pøed Židem! Litujte Žida jako litujete Ježíše. To je stejné. Laskavì, ještì

103

laskavìji! Nanejvýš oddanì! Marseillaisa! Velkodušná židovina! Vše pro francouzskou vlast!, kde koneènì všichni pochcípají. Jaké opojení! Za všechny Židy z celého svìta! Všechna jejich pøání splnìna. Jaká nejtalmudštìjší milost! To je ohromné. Vás si vyvolili. Vlast, ve které koneènì všichni vítìzní Židé z celého svìta budou se moci procházet po vašich mrtvolách, bájeènì prosperovat, aniž by nìkdy potkali neèistého, domýšlivého, vyèítajícího domorodce. Jak jste všichni praseètí! Fuj! Fuj na vaše mršiny! Oblitiny! Francie celá osvobozená, bez žijících Francouzù kolem, úplnì požidovštìlá, zbavená všeho frankánského! Odvšivena na sto procent, oèištìná bitvami! Francouzi! Vymykat se ve chvílích, které prožíváme, bylo by zloèinem! Neèekejte ani minutu, ani vteøinu! Židovští bohové vás hýèkají! Pøecpávají vás! Všichni do jednoho spoleènì proti kulometùm za Vìènou Francii. Nejparoháètìjší Vlasti. Vlastenci! Všichni pøede mne! Pétain! Jde to? Jsem za vámi! Já, Pétain. Vše za Židy odevšad! Za vlast mrtvol Za zednáøskou Francii! zmizelou, padlou, vypaøenou na poli židovské cti. Za nesmiøitelnou pomstu Izraele! Za triumf Talmudu! Tøikrát! Co povídám, dvacetkrát! Všechny polnice zatroubily Hodinu Bojù. Jen do toho. Vrátím se vás povzbudit za nìkolik mìsícù. Já, Pétain! A a nìkoho nachytám, že se ukrývá. Pìknì ho upeèu. Po ètyøech! Po tisíci. Po desetimiliónech! Pochod! Sejdu se s vámi v Nekropolích. Pøeji si, aby to byl nejohromnìjší høbitov! Mùj høbitov, Pétainùv. Nejvìtší! Nejfantastiètìjší jaký kdy byl nacpán! Jsem již stanoven hlídaèem! Klobouk s pery! Vyšòoøen! Nadakademik Velkého Francouzského Høbitova! Chci, aby zakrýval celý obzor! Nejpatetiètìjší dlouhá øada, namaèkaná, pøeplnìná chudými køíži a mohylami, od Flander až k Lemanu, z Provence až po Gaskoòsko, jakou kdy slavné slunce mrtvých ozaøovalo. Ani centimetr prázdný. *** Lafayette, zde jsme! (Židi v New Yorku.) Nemohu stále jen mluvit sám, to by mohlo vypadat podezøele. Jest tøeba, aby i jiní mohli pøednést své názory. Nejlépe snad bude, když vám budu citovat velmi krásný èlánek newyorského velmi povolaného listu: The Amerièan Hebrej, èerven 1938: Mùže se tedy stát, že tito tøi synové Izraele (Leslie Hoare Belisha, Leon Blum a Maxim Litvínov), tito tøi zástupcové rasy, vytvoøí kombinaci, která zažene divokého nacistického diktátora, který se stal nejvìtším nepøítelem dnešních Židù do onoho pekla, kam již odsoudil tolik našich lidí. Jest témìø jisté, že tyto tøi národy (Francie, Anglie a Sovìtský svaz) spojeny mnohými smlouvami a za stavu skuteèné, ne-li veøejné dohody, zùstanou spojeny, aby zamezily pozdìjšímu pochodu Hitlerovì na Východ. Rozkaz, kterým bude první nazi poslán, aby parádním krokem pøestoupil èeskou hranici, stane se jiskrou, která ponoøí celou Evropu znovu do zkázy. (To se nepovedlo!) A až se protrhne váleèný dým, až zmlknou polnice a pøestanou hvízdat kulky, pak bude možné pøedstavit si obraz uložení do hrobu, ne pøíliš jemné spuštìní do díry onoho, který si chtìl hrát na boha, Ježíše na skobovém køíži! Zatím co naši tøi neárijci (Blum,

104

Belisha, Litvínov) zapìjí chorál, rekviem, který nápadnì pøipomene souèasnì Marseillaisu, God save the King a Internacionálu, a který skonèí oslnivým posledním akordem váleèným, hrdým, bojovným: „Jehovo! Zvítìzili jsme!“ V jiném, stejnì milém prohlášení, velmi jasném a rozhodném, Žid Kubowtski, pøedseda židovských spolkù v Belgii, obrací se na belgické Árijce: Jen proto, že se nechcete bít za Židy, budete mít tuto válku! Nemyslete si, že se zachráníte, necháte-li nás padnout. *** Øíkám vám, èlovìk získá a najde mnohou èíšku nejlepšího humoru pøi ètení novin z prava, ze støedu a z levice, vyjeví se, uchechtá se, ba ještì víc, jak tak mohou lhát, podvádìt, zakrývat, vykládat, chrlit, falšovat, poplivovat bìh událostí, vymalovat èernì nebo rùžovì události podle barvy podpor, zakrývat, proklít, vraždit, chválit, kroužit podle obsahu obálky. Od urážek k extázím, to je podivuhodné, jak mohou zhasnout, rozsvítit, roznítit, zamrazit názor trapných pobìhlíkù. Provazolezectví mezi øádky. Je to napøíklad pohodièka, jak se pøedhánìjí kolem Chamberlaina, sketech nahánìjící hrùzu: „Týden v Sudetech“. Tato pitomost plní sály, tleská se až do zboøení. Dokonce i nejvíc utiskující Pepíci to vychutnávají, opíjejí se touto tragickou kurvárnou. Chtìjí ještì, chtìjí znova. I ti obyèejnì nejdivoèejší, kteøí jdou do ohnì pro nic za nic, pro slabouèké podezøení, jak nyní nalétnou, aby se dali uspat. To je ohromné! A pøece to dostateènì dává. Èlovìk už aby nemìl citlivý nos. Je to velmi struèné. Témìø osnova. Pan Chamberlain zachraòuje mír! Opona: Slyšte! Slyšte! Slyšte! Zachraòuje svùj hrneèek, Chamberlain! Hrneèek položida. Vykonává jen rozkazy. Telefonicky, písemnì, lítá to k nìmu z City, z Bank, z „Intelligence“, z horoucích hlubin synagog: Dìlejte, Chamberlaine, pacifistu! Pøikloòte se trochu do leva! Tak! Jak, prosím? Dobøe! A teï do prava… Dva kroky! To je vše! Odstupte…. Zatáhnìte Edena! Dvorem! Dìlejte rámus! Pøejdìte kolem Spoleènosti Národù! Naznaète trochu sklíèenost! Ne moc! Tak… Pozdravte! Hluboce…Vrátíte se zahradou… Jdìte… Pojïte… A teï vy, Sire Simone! A je vás slyšet! Zamraète se! A je vád vidìt oknem… melancholik… zasnìný. Vezmete sebou Runcimanna za ruku! Tak! Pøejdìte oba!... Velmi dobøe!... Trochu lehkosti! Text! A teï vážnì! Ne mnoho… Pospíchající gentleman… Dobrý den Èechùm… Tak! Zmizte!... Zùstaòte dále v kulisách!... Surf Cooper… markýrujte trochu popuzení… Zachmuøený! Prorocky chmurný!... Nedoèkavý! Je to? Máme to?... Malý výlet letadlem… Tajemný, ale vždy fotogenický! Teï také vy, Chamberlaine, do letadla! … Do Tyrol!... Ještì!... Vrate se! … Nemluvte… Mnichov… Opakujte… Tak… Klobouk… Shakespeare! … Deštník! … Rukavice… Pozdravte! Dobøe… Konec! Velmi dobøe, pane Zlato! A vás Bùh vyslyší!... Vždy k vašim službám!... A tak se komedie zamotává pìknì rytmicky pøi tichém hlomozu kulis za zvukù potaženého bubnu… Chamberlain chrání, zachraòuje Mír! To je scénáø žádaný anglickým lidem.

105

My u nás jsme jednodušší. Nejdeme 36 cestami. Jednoho krásného dne vrazí se nám válka do rukou. Je to zváženo… A kolem plno èetníkù! A kupøedu za Charleroi! Dobøe na naše tlamy! Dìti sešitku! Anglièané by nechtìli nikdy takovou válku, tak kravsky spíchnutou. Žádají náklad, dekorum, ohledy. Žádají èas na rozmyšlení, gentlemansky, aby mohli vìc dobøe uvážit. Pøizpùsobit se myšlence… To nejsou cirkusáci, èlovíèkové jako my ostatní, druhu „proklatí obìtníci“, tìla na ofensivní paštiku, gentlemani! Pardon! Pardon! Jen neplete! To je úžasnì rozdílné, gentleman. Není to snad Sir Herzog of Maurois? To nám èurá do zadnice z výšin dowerských skal, takový gentleman! To je nìkdo, jak by øekl Caesar. Jest tøeba dobøe znát Anglii, mladí Francouzi, kteøí ji navštívíte! S Gentlemanem poèkat. Než ho dostanete na jatky, to není jen tak. Je líny a pohodlný, gentleman. Má smlouvu se Židem, že není pro praèku, jako my ostatní, a to ne!... Naopak je v jeho smlouvì, že my pùjdeme za nìho! To je dohodnuto už 300 let, je tøeba rozumìt rozdílùm. Úcta k smlouvám! Poèítá, to je správné, gentleman, s naším masem jako se záštitou své dùstojnosti, jako záchranou svého èajíèku, svého golfu, své pìkné, kvìtinkou okrášlené dírky v kabátu. Trochu formy, prosím! Váleèné zloby, divoké utkání! S gentlemanem rukavice. Øíká, že ho nikdo netahá… „Èaj je moje Právo!“ To je ve smlouvì s Israelem od dob Tudorù. Jest tøeba chránit jeho hrdost, dát mu jasnì najevo, že respektuje velmi jeho svíèkovou. Ale aby ho poslali jen tak, do detailu, na jatky, bez velmi ostrého odporu, hrozných hádek? Ah, to by vùbec nešlo, kdyby to mìlo vypadat, že ho chtìjí sbalit jen lehce, Tommy Gentlemana, jako naloïují Francouze, dobytek dražební, tele pro všechno. Pardon! Je ïábelsky lechtivý, velmi citlivý, gentleman. Chce mít svoje pøedstavení, aby si uèinil pøesvìdèení. Velmi pouèný, velmi jemný, velmi pozoruhodný boj pana Chamberlaina proti proklatým silám, váleèným démonùm Teutonù! Ah, jak je to krásné. Jak je to dojímavé! Jak je to zlobné! A zajde na to Chamberlain, Eden též, Cooper také, a všichni po nich! Ano? Ne? Ovšemže! Vždy je to psáno! Opakováno! Ale tak, víte, bum, tralala! Ah, hrome, ne! Po opozicích krásnì stoických! Po rozvinutí nápadù skvìlých až k omdlení! Pøekvapení! Závra! Kompromisy k zahynutí obdivem, drnèení plechem! Jiskøení! Plápolání! Pøívalù proti ïábelským duchùm. Správnì! Billy Brown pøišel na své prachy. Nebyl okraden pøi tom divadle! To se rovná „Arsenalu“ ve sportu, napínavé jako finále. A Briton vyjde pouèen, pøesvìdèen o dostateènosti, všecek rozjaøen radostí z tak pìkného turnaje, z tak bájeèného, pacifismus a branná povinnost je vyhrána. Tak to je dobøe, teï jde za hudbou. *** Naši národní opravovatelé jako La Rocque, jako Doriot, Maurras, Bailby, Marin atd. neopravujíc vùbec nic, ponìvadž nemluví nikdy o tom, že zatoèí s Židy. Mluví opravdu jen aby nic neøekli. Jsou to mluvkové, ne zlí lidé. Jsou jen k tomu, aby topili rybu. Uspávají jen hnisavost, pracují v obkladech, vy vytáèkách, uhlazují. Nepropíchnou nikdy ani ten nejmenší vøed. Jsou to celkem pomahaèi Židù, travièi, zrádci. Dovolují, aby se hnis infiltroval, nemoc rozšíøila, dostala do hloubky. Bojí se nožíku. Žid je maso jejich masa. Ještì lépe, je to jejich strava. Lepí se na Židy, nechtìjí,

106

aby jim, nìkdo ublížil! Za nic na svìtì! Bylo by to pøíliš hloupé. Jest naopak tøeba, aby vstoupili do „krásného hnutí“ opravovatelského, Židi, k „vyslovenì národním!“ Mluví se k nim divnou øeèí, zpracovávají se nahánìním strachu. Poslyšte Žide? Neslyšíte nic? Ty potmìšilé zvuky? Není to snad antisemitismus?... Ah! Ale to je hrozné, opravdu! Jaká ostuda!... V naší dobì!... Vìøili byste? Jaká nestoudnost! Hnus! A smìšné! K smíchu! Jen kdyby to nebylo tak tragické! Ale vždy se musíte bránit, Židáèku! Nìco proti tomu dìlat! Nekoukejte jen! Hnìte se! To se mùže rozšíøit, strašnì zjedovatìt, tenhle antisemitismus! Mùže se z nìj stát pekelná bouøe! Ale pozor, obratnì! Nedìlejte hlouposti! Ne, vy nejste nešika, Židáèku! Dejte si pozor! Nelete tak hned proti tomu s otevøenou hubou! Byl byste hned rozdrcen! Braòte se obratnì, chytøe… staòte se tøeba opravovatelem, tak! Nikdo vás více nepozná. Nebude vás už nikdo podezøívat. Pojïte s námi! Francouzštìjší než Francouz! Ano? My jsme vás ještì nikdy nezklamali, Žide! Byli jsme k vám vždy laskaví, loajální, bratrští! Ne? Tak jen s dùvìrou! Co? Neváhejte! Dejte se do našeho krásného hnutí! Ochráníme vás pøed pogromy. My nacionalisti, sjednoceni. Nejlépe povolaní ke cti chránit vlast! Nepodezøívaví! Nepodezíratelní! Pojistíme vás proti všemu nebezpeèí, proti všemu svrhování, vyhošování, placení náhrad, nacismu, rasismu! Vùbec proti tìm všem ošklivým, celkem hnusným kouskùm! Uvìdomujete si, jaké to jsou záruky? Nejsilnìjší strava, nejvýše vážená, patriotismus ten nejopravovanìjší! Bez sokù. Nelítostný, nesmlouvavý! Nejlepší jména Francie jako zástìrka! Prozøetelnost vás osvìcuje! Nemohl jste jinam lépe padnout než do našeho náruèí. Bratrství! Nikde na svìtì neexistuje tak pevná záchrana pro Židy vašeho druhu jako v naší opravovatelské stranì, Žide! Je to neèekané ghetto, zmodernizované, nadnacionalizované! Naše nadpatriotická vlajka mùže krýt skvìle všechno zboží, vaši židovskou mršinu beze studu, dokonce velmi pohodlnì po dvì století. Nelíbí se to? Je to lepší než Lóže! Pojï s námi Židáèku! Pojï s námi! Pojï! Poznáš slávu!... Pøednì, uskladòuješ svùj poklad! Dáváš podpory? To je jasné! To je pøínos! To je opravdu laskavost! Rozumíš? Budeš naturalizován jako „opravovatel“! To nikoho neurazí. Víc než Francouz! Jsi bratrem Panny Orleánské! Ode dneška. Tak, jsi na to hrdý? Dostaneš košilku. Nadnacionalismus! Políbíš též plukovníka! Pøekøtíme tì. Pøeobøežeme tì! Tak, nyní mùžeš být zcela klidný. Nikdo ti nic neudìlá. Pojï s námi, máme tì rádi! Chráníme tì! Svoboda vyznání! Víry! Svìdomí! Udìláme tì velkým národním dobrodincem. Panna Orleánská! Vynikající obnovovatel. Podejte klobouk! Francie vždy liberální! Ke všem a proti všem! Jediná a nedìlitelná! Všechny dobré vùle spojeny. Zednáøské! Židovské! Paroháèské! Tartareskní! A na to kašlem! Tartufové! Sbírka! Kolik? Kolik? Kolik? Zákazník má vždycky pravdu. Nejvìtším zákazníkem nacionálních stran jsou Židé! Budou tedy mít pravdu vždycky. Pravice požírá židovské prachy stejnì laènì jako levice. Opravovatelé, kterým se daøí špatnì, jsou jen ti, kdo pøijdou na trh pozdì, až po druhých. Musí se honit po patrech jako cestující s Luxem, nabízet všem Židùm, jež potkávají… Je to zrovna pranýø, takové zákaznictvo! To nejde jen tak samo od sebe. Pro malé øadové Árijce, skrovnì platící nadšence, opravovatele za 3 búry, to není

107

vùbec stejná trubka. Kladou-li otázeèky, jsou ponìkud vydìšeni tolika Lévy, Schwoby, tolika Mojžíši u kormidla, jsou hned uklidòováni… Ah, co jim vše dìláme! Nebláznìte! Židi, to je naše taktika! Lížeme je… Kolébáme je… Podmaòujeme je! To je všecko chytráctví! Držíme je! Kouzlo! Pìknì si je omotáme kol prstu a do kapsy s nimi! To je nádherná práce! Tím lépe, že jsou s námi!... Venku, mimo nás, jsou strašní! Ale u nás je sníme! Dáváme na nì pozor! Ah, zbyteèné strachy! Znièíme je, svážeme… Tak jen dál, bratøíèku! Nenaléhejte!... Jen jak se dostaneme do Elysées, pak udìláme jediný pogrom na všechny Židy v celé zemi… Céline, koukejte, to nic není proti našim úmyslùm! Velká tajemství strany! Ano! Z Židù bude jediný plamen!... A pak slabý obláèek… tak budeme naléhaví, úsilovní v své protižidovské zlobì. Budeme pro nì pravými sopkami. Chudáci! Až je èlovìk chvilkami lituje! Jen se dobøe držte, døíèi centurioni! Trpìlivost, trpìlivost! A žije náèelník!... Dostaneme je, Židy, abychom je lépe vypaøili! Svobodní zednáøi, jak uvidí v hodinì pomsty šlehat tak plameny ze všech synagog, pochopí koneènì, co mají dìlat! Pøipojí se hned k našemu krásnému hnutí Národní Obrody! Napøed potichu! Ale pak hluènì! Ostatnì už je to skoro hotové… Plukovník se tím zabývá… A tak se staò! Morálka: Žid, jenž se usazuje, posvátný Žid! Hniloba, která platí, je božská. A hniloba drží ve Francii všecko! Kdo by se chtìl bránit, sklouzne, zapadne, nahltá se lejna, zadusí se, uškrtí a zmizí. Víc se o nìm nemluví. *** Všechny malichernosti, všechna osobní darebáctví stranou, výdaje každé strany jsou ohromné, poèítáme-li noviny, dispenzáøe, schùze, procesy, plakáty, nutnosti atd… Je to vìèný schodek. Je tøeba náplasti, je jí tøeba stále víc a víc, hned, hodnì, hotovì, beze slov… Všechny splátky jsou tragické… Pøíspìvky èlenù, veøejný prodej novin, to pøece nemùže vše krýt, to je jen jako vedle…. Potøebují se vážné podpory, velmi vydatné úpisy, aby byla zachránìna pokladna stále pod vodou, úpisy známých dobrodincù na Burze, v Sovìtech, ve Vnitru, 9 z 10 Židù pøirozenì. Je to životní potøeba všech stran trhat obilí všude kde je, na zadnicích Židù… Nikdo se tomu nevyhne… Døíve èi pozdìji. Všecky strany, všechny noviny, až na nejvzácnìjší, stoické výjimky, jsou konec koncù jen pøedsínì lóží, zakryté židovské bubenictví, vøelá chytráctví, lákadla na árijské kavky. Demokratický názor vychází z tìchto léèek ještì horký, stále zlepšovaný, zesilovaný, víc a víc židovštìjší. Co záleží na nálepkách! Na uráženém odmítání, když je to konec koncù zase jen Žid, který tahá provázkem a drží kasu. V demokratické politice velí zlato. A zlato znamená Žid. Ostatek jsou jen slova. Kdo chce mluvit k davùm, musí se nejdøíve obrátit na Židy, požádat je o dovolení. Žid mu dá kastanìty. Potom si mùže øvát co chce, o èem chce a pro koho chce! To nemá žádný význam! Vše mu je dovoleno, najde vždy dost prachù, drží-li se podmínek, nemluví-li nikdy o „malé vìci“… a když tak dobøe. Opakuje-li velmi doslovnì nedotknutelné frázièky… aspoò dvakrát týdnì… Nejdùležitìjší hesla Velkého Krámu: Nìmecko je dravý národ… Nacismus je divošstvím… Všichni Židi jsou Chudí a pronásledovaní… Velikost Francie spoèívá v její laskavosti k Židùm, v toleranci a v pøijímání Židù… A koneènì všechna vynikající žvanìní velké

108

francouzské zednáøsko-talmudské blbosti. A dokud to jde! A nikdy dost!... Jen fráze líbí se stále, rozjaøují zcela jistì, dìlníky, buržuje, zamìstnavatele, úøedníky… Není rozdílu. Všichni jsou liberály… Pøirozenì, že se dá napøed trochu prosit, kumštýø, to je to nejmenší umìní. Jen trochu zachránit zdání. Jen ne najednou! Trochu cukání se! Dìlejte trochu zlého, strašného!... Nepøekonatelného!... Jdi se obìsit! Komedie! Koketérie! A najednou spadne rouška jako zázrakem!... Okolnosti… Výhodný okamžik… Dobrý pohyb… Uèí pøátelíèky dobìhnout se s úsmìvem… Stoicismus! Dobrý francouzský humor! Všichni spojeni pøed nebezpeèím! Dát se vesele zmaïaøit pro oslnìní vlasti! Národní sjednocení! Udržení poøádku v ulicích! Dát si navrtat zadnici Židy, to je nové Alsasko-Lotrinsko! Opravdoví vlastenci jsou k tomu vždy odhodláni! Za velikost Francie! Za úcty svobod! Vìc opravdu nádherná! Pohádková konfúze. Na jedné stranì vlající prapory, Árijci pitomí záøí, bláznivì nadšení, upøímní, zamilovanìjší než kdy jindy, šavnatí, nabízející se… Na druhé stranì židovské prachy, zpravené, chòapající, dobyvaèné, pøesnì se umísují, váží, berou, balí, odnášejí. To se povedlo! Nádherný kousek! *** Sovìty by se byly už dávno zhroutily bez stálé podpory, laskavého poruènictví všech bank, všeho prùmyslu, všech židovských a zednáøských propagand celého svìta. Tato šibenice bìsnících galejníkù, tento katafalk hrùzy nebyl by vydržel ani pùl roku bez nadšené podpory všeho svìtového židovstva. Ono vše krylo, všemu vyhrávalo, vše dávalo odpouštìt. Ono jen propagovalo nadìji, lež, pohrùžku, a vydírání s takovou drzostí, že nad tím zùstali paf i sami odborníci. Vrchol propagaèní drzosti! Nejpøemrštìnìjší podnik bídáckého pleticháøství, jaký kdy Židi za celá staletí stvoøili, a pøece… Kolosální sovìtská mrchovina, lepící se èervy, chroptící mouchami pod židovskými projektily: Oslòující Triumf. Zámìna všech hodnot nekoneènou zpronevìrou. Vše do díla, aby 10 se skvìlo jako +1000, aby davy se na to chytly, aby køièely, jak je to božské množení a aby chcípaly tím zázrakem. Mimo slovíèkaøení, chrlení zaraženectví, byly Sovìty stvoøeny, zplozeny, udržovány, propagovány jen k vìtší slávì nejvìtší židárny, byl tím proveden váleèný plán talmudské války, vypracovaný, zmodernizovaný generálem Marxem (stejná židovská Válka v Èínì a Španìlsku). Sovìt, to je nejprve synagoga, pøedevším! Zdokonalená! Zmodernizovaná! Motorizovaná! Talmud 38! Každý Sovìt pøedstavuje nový val. Každá Kominterna novou citadelu svìtového židovské Císaøství. Židovské rozlézání: spousty židovských glomekul, obzvláštì rozžírajících, nervózních, vstøíkaných za tepla do živého árijského masa. Marxistická nákaza z Ruska se provádìla velmi brutálnì souèasnými injekcemi, plnými, chránícími židoamerické zlato. (Pùvodnì z New Yorku, Amsterodamu, Londýna.) Sovìty byly zasazeny v Rusku židovskými bankami z New Yorku, Amsterodamu, Londýna (Loeb, Schiff, Sasson, Wartburg). Zednáøské zákulisí, Synagogy, Luteráni, zednáøské generální štáby (nìmecký, francouzský, anglický, ruský) na obou stranách vraždìní pomáhaly bájeènì vytvoøení Sovìtù svým

109

mlèením… vhodnými rozpor… svými zradami… vyhýbavými výmluvami… Oportunní liberalismy…. všechny muziky… kolik Kominteren, tolik jedovatých synagog. Každý komisaø lidu je komisaøem vysoké židovské policie, otrokáø Árijcù. Otrokáø slovíèkáøský, racionalistický, slibující, demokratický, atd… Stalin, Asiat, poslušný rozkazù, divadelní kat. kuchynì Kremlu je židovská. Kazanoviè ji koøení. Sovìty trvají, drží se v tyranii jen díky významným podporám, denní spoluvinì židovských bank z New Yorku a Londýna, za úplného pochopení demokratických vlád, za velmi nevyhnutelné spolupráce „Inteligence Service!, hlavnì na Východì. Sovìty ponechány sami sobì by se zakolísaly pøi prvním hladu. A hned by došlo k velké pomstì! K úžasné èistce! K znamení nejohromnìjšího pogromu, jaký kdy byl vidìn. Opravdové zemìtøesení. Tiberius by nic neznamenal se svými požáry ve srovnání s tím. Je opravdu témìø nemožné udìlat si malou pøedstavu, jen slabì si ujasnit stupeò úžasné nenávisti ruských davù k Židùm. Velmi pochopitelný pocit. Židi zavraždili od doby, kdy jsou u moci, tøicet miliónù ruských Árijcù. Antisemitská zbìsilost Rusù vyèkává jen nejbezvýznamnìjší pøíležitost, aby se do toho dala, aby udivila svìt. kdyby Sovìty se zítra zapotácely, nastane hned v nìkolika hodinách rdoušení Židù ve všech koutech Ruska. Možná že by se pak nenašel ani jeden, aby nám vyprávìl podrobnosti. Ah! Už nikdy neslyšet bájeèná židovská slova! Konec smíchu! Dobøe víme, že velcí Židé o tom dobøe vìdí. Že na nás neèekali. Že jsou u díla. V plném vìdomí všeho, s velmi vážnými dùvody obávat se oblouznìní ruských pøekvapení. Její obavy jsou pochopitelné. Všichni si vroucnì pøejí, spoleènì, bohatí i chudí, na hlavních ètyøech koncích svìta, aby se Sovìty nezhroutily. Pùsobí jim to hrùzu dnem i nocí. Dìlají víc než mohou, jen aby se v Rusku nic nezmìnilo. A oni mohou ohromné vìci. Takové úžasné pogromy! Po hitlerovských hrùzách! To by bylo moc na jedno století. A pak vzpoura otrokù se mùže vždy rozšíøit… Náboženská, bankéøská, policejní Velkožidárna udržuje sovìtskou moc, jako by udržovala nùž gilotiny, vysoko, vysoko nad hlavou: „Jen a nespadne!“ Mezi námi, Velkožidárna velmi lituje, že kdy stvoøila tak pitomou vìc, tak dvouseènou, dobrou jen pro nekoneènou zlost. Chtìla by se z toho ráda dostat. Ale jak? Nemùže! Je v Sovìtech angažována až po krk, na život a na smrt. *** Jen mi najdìte chudého Židáèka, který by špatnì mluvil o Rothschildovi. Jen mi najdìte chudého Židáèka, který by mluvil špatnì o Sovìtech. Jen mi najdìte chudého Židáèka, který by nemyslel, že je nutné jít hned okøesat Hitlera. *** Všechna pùda v Èeskoslovensku náleží židovským lichváøùm a ne sedlákùm, kteøí ji obdìlávají. (Prohlášení lorda Wintherthona M. P. v Dolní snìmovnì dne 11. kvìtna 1934.) Tak, cožpak to neskonèí? Což pak se nemohou už uklidnit ti vaši hromští Sudeané! Budou nás ještì dlouho otravovat?

110

Tak, ale, ale. To oni mají radìji Goeringa, ti vaši Sude%tané. Nemilují Židy? Kdepak! Kdepak! Mìli by radìji Mussolinioho, Franca. Mìli by radìji èerta. Nebo japonského císaøe, kohokoliv, jen ne Židy… Poslyšte, to jsou opravdoví hnusi, vaši Sudeané! Mají choutky jako Skopèáci, vaši Sudeané. To jsou opravdoví fašisti, jak mi povídáte! Nìco jako árijští rasisté. To mì dožírá! Už se nezdržím vás dále poslouchat. Drazí Židáèci. A ještì nìco! Antisemité! Strašní sektáøi! Se zpáteènickými pøedsudky! Opravdoví mstiví násilníci, ti vaši Sudeané. Dokonce jsou schopni nìkoho skalpovat! Opravdoví upíøi! Ah, nejvyšší èas jim naøezat. To je smutné, že žijí ještì podobní chlípní primasové! Nejvyšší èas je zkrotit. Vaši Sudetèíci! Cholera. A už to skonèí! Zdemokratizujte je trochu, trochu je zcivilizujte pro velké liberální pokroky. Pro velké proudy osvobozující myšlenky! K sakru! Ah, to máte pravdu. To mi nemusíte øíkat! Ale vždy sám víte, jak to udìlat! To je rozkošná myšlenka. Jak vznešený úkol! Jaký úkol na naši dobu. Jak úchvatný program pro naše Lóže! Vy mne vzrušujete! Nanejvýš dojímáte! To je pøirozené. Okouzlil jste mne, zbavil pochyb! Jsem váš èlovìk! Vdechuji vás, opíjím se vámi!... Tak k dílu! Všechny ty lidi mi sem pøivezte! Uhranèivé Sudety. Rozbrojáøe, držkouny, vzbouøence! Praseèí hlavy. Jen a mi je sem pøevezou. Do Francie, všechny! Dost! Místa máme ještì dost. Ale my nejsme rasisti! Tím je èlovìk vznešenìjší. Budeme míti stále dost místa. Stále více a více místa. Díky váleèným dìrám. A válku válce! K sakru! A smrt tyranùm. Za pùl roku bude po houževnatosti tìch barbarù. Ani je pak nepoznáte. Uvidíte, jak budou zklidnìní, zcivilizovaní, vyjevení, nikdo by je nepoznal, vaše Sudetèíky. Vesele požidocštìli mezi tìmi všemi našimi polo Lévy, ètvrt Moisesy, Mendes. To je právì zázrak Paøíže. To je pùvab. Tøi kapky, tøi slova, tøi mìsíce staèí… Nanejvýše šest mìsícù bude tøeba, aby se stali opìt normálními lidmi, ti vaši Sudetèíci, praví árijští demokrati. Za pùl roku vzhùru, požidovštìlí a tak nafoukaní, že bude potom hraèkou nechat je støílet, jak budeme chtít pro Litvinova, Jouhauxe, Nathana, Dimitrova, Kominternu, Bluma. Dokonce to budou považovat za opravdovou rozkoš, nejsladší odmìnu! Rychle, rychle! A už jsou zde! Ah, jak vìøím Paøíži! Blumovì Paøíži! Pùvab hlavního mìsta. Sladké oèarování. Zázrak Elysejských Polí. Galerie Všelévy. Ah, vracíte mi dech, bdìlou touhu!.. Poèkejte, poèkejte! To ještì nic není. Poèkejte, a vám pøeètu, co píši nyní o patriotismu tomu mamlasovi, co mne uráží! Jak? Co? Oh, oh, oh! La, la!

111

Ah! Ah! Ah! *** Ve chvíli, kdy každý chápal požadavky Sudeanù… Mezinárodní stálý výbor dìlnických a socialistických stran: Odmítáme uznat právo cizích zemí zavádìt jejich nadvládu nad nìmeckými stejnorodými územími, jež tvoøí zemìpisný celek. Resoluce z 26. dubna 1919. Výbor pro mezinárodní akci dìlnických a socialistických stran: Národnosti nemají být stìhovány z jednoho státu do jiného bez vlastní vùle. Manifest z 11. kvìtna 1919. V. mezinárodní sjezd Komunistické internacionály, shromáždìný 8. èervna 1923 v Kremlu. Pøijatý návrh: Sjezd konstatuje, že není žádná èeskoslovenský národ, èeskoslovenský stát, mimo národnosti èeské, obsahuje Slováky, Nìmce, Maïary, Ukrajince, Poláky. Sjezd považuje za nutné, aby Komunistická strana v Èeskoslovensku, pokud jde o národnostní menšiny, prohlašovala a provádìla práva národù na sebeurèení tøeba až do rozdìlení. *** Èeskoslovensko zrodilo se v Paøíži, pod ochranou zednáøù. „Hledal jsem a pozdìji pìstoval, až do konce války, styky s tøemi dùležitými èiniteli: Svobodným zednáøstvím, Ligou pro lidská práva a Francouzskou socialistickou stranou… Pøístup do zednáøských kruhù byl mi umožnìn nìkolika paøížskými krajany a jihoslovanskými èleny Lóží, mìl jsem pøíležitost vyložit v nìkterých naší vìc a získat paøížské zednáøské prostøedí. „ (Edvard Beneš ve svých Pamìtech.) Kde je zlo? diví se Crepouillot, nevinnost-magazine. Pøirozenì. V èem je zlo? *** Sedm jazykù a žádné srdce. (švýcarské pøísloví) Vidìl jsem pracovat tak trochu Žida Beneše ve Spoleènosti národù. Malý talmudský zhýralec, celý vzrušený chytráctvím, nevyèerpatelnì potutelný, pleticháøský, celý zpitomìlý dryáènictvím, hloupouèkou a krátkou lstivostí. Opravdový malý hnusný zlodìjíèek, blouznící pochlebnou prostøedností. Opravdový nálevník chodeb, který pøepíná. Velmi strašná otravná praseèina v srdci Evropy. Pro Lóže však pøirozenì sám Jehova! Více než Šalamoun! Pøesnì to co si Zednáøi pøedstavují jako ideál státníka: Smrtelná suchopárnost v neomezeném pletichaøení. *** Opakuji, Žid Beneš, tøebaže to bylo mnohokrát popíráno, ponìvadž jsem znal dùstojníka z !Intelligence Service!, který mu za války vydával doèasné propustky. Beneš nemìl totiž žádný pas nìjaké pøiznatelné národnosti. Osvojil si dokonce zvyk , že si sám vyrábìl falešné pasy. Na neštìstí byl v roce 1916 v Londýnì zatèen. Byl znám v „Inteligence“ (která se v tom vyzná, jako Agitující Žid), stejnì jako Litvínov, Béla Kuhn a Trockij. Všichni tøi pokraèují pøirozenì v agitaci èlovìk zùstane omezencem až do smrti) na místech svých urèení. *** Jsou to vlastnì zvrácené duše, které èiní svìt nesnesitelný. Všude nalézají úmysly. Já sám cítím, že jsem se stal tak zvráceným, že se obracím k rasistickému šílení. A nejen trochu. Rasista na sto procent! Tak jako komunista, bez Židù! V této hodinì, v tak

112

tragických okolnostech není lhostejnost na místì. Musíme si vybrat, optovat pro urèitý druh perverze, nestaèí už øíkat o sobì jsem zlý, je nutné mít hroznou víru, krutou nesnášenlivost, není mnoho výbìru, víra buï árijská nebo zednáøská, židovská nebo protižidovská. Aspoò se budeme dvacet let smát. Cítím, a tak jsem podivný, vìci ještì perverznìjší. Opravdový sadismus. Cítím se Hitlerovým pøítelem, velkým pøítelem Nìmcù, shledávám, že jsou to bratøi a že mají plnì pravdu, jsou-li rasisty. Velmi by mne bolelo, kdyby nìkdy byli poraženi. Soudím, že našimi skuteènými nepøáteli jsou Židi a zednáøi. Že válka, která se blíží, je vílkou Židù a zednáøù, že to vùbec není naše válka. Že je to zloèin, že jsme nuceni nosit zbraò proti lidem vlastní rasy, kteøí na nás nic nechtìjí, že to je vše dìláno pro radost zlodìjù z ghetta. Že to je popravdì pád na poslední stupeò dobytèiny. *** Inteligence Service, která zná svého Beneše lépe než kdo jiný (dùvìrnì) mu pøed oèima zrcátkem, za sudetské krize, že by se mohl stát, po poražení totalitních státù Presidentem Demokratických Evropských Státù (zednáøských), nìèeho jako obnovené zednáøsko komunisticko demokratické Spoleènosti národù, velmi pøijatelné davy a okamžitì proveditelné. Židovská Evropa v druhém stádiu. Windsdor by byl jmenován hned po prohlášení Presidentem Evropského senátu! Filip Rovnost 38! Zasloužil si to poctivì. Židovka Simpsonová hrála svou úlohu nádhernì. Zároveò by v tom byli tøi velcí angliètí Židi Izrael Moses Seiff, Mark Spenser a Saloon, po Rothschildovi ètyøi nejvìtší bohatství Anglie. Vše se mìlo odbýt hladce. Ale I. S. obávala se v poslední chvíli vzpoury ve francouzské armádì a sabotáže anglického zásobování. Odloženo! Na šest mìsícù na pøíklad, po vítìzných volbách Chamberlainových. Týden Sudet, týden hlupákù. Ani Beneš, ani Litvínov, by však se netìšili, to je psáno, z Vítìzství. Byli by bývali vyøízeni již pøi provádìní, jako byli vždy vyøizováni velmi zjevní agenti I.S., viz Mirabeau, Danton, Robespierre, Borovin, Trocký, Lawrence atd…. Slavnost pokraèuje… Židovský týdeník Candide v úvodníku z 27. záøí, tedy v den, kdy mír visel jen na vlásku, uèiniv veškerá opatøení, vás upozoròuje, že: Nikdo nemá nikdy práva zapomínat èemu nás nauèily dìjiny. Stálost znakù národních jest nejpodivuhodnìjším zjevem. Nìmecko nectilo nikdy svých døívìjších závazkù. „Candide“ jest pøíliš blbý, než aby mohl být nebezpeèným, je dokonce více než blbý. Na tom nezáleží. Tato setrvávání na získaných znacích musí být stejnì podivuhodná u Židù jako u Nìmcù. Proè ne? Tak zaènìme s tím, èemu nás nauèily dìjiny. Musí to platit stejnì pro všechny. Nacisté antisemitismus nevynalezli. Svìdectví, a ne snad podøadná, jsou prùbìhem dìjin, od Diderota až po naše dny, pokud jde o slavnou stálost získaných židovských znakù, pøeèetná, èlovìk má až nadbyteèný výbìr. Starovìk: Diderot (Diodoros, ne?) (30 pøed K..-20 po K.): Pøátelé krále Antiocha (175 pøed K.163) mu radili, aby vypudil Židy, ponìvadž Židé nechtìjí se spolèovat s ostatními a považují každého za svého nepøítele.

113

Seneca (4 pøed K-65 po K.): Zvyky tohoto proklatého národa zùstaly tak pevné, že se rozšíøil po všech zemích; poražení vnutili svùj zákon vítìzùm. Tacitus (55-120): Vìtšina spisovatelù se shoduje v tom, že následkem odporné nemoci, která se rozšíøila po celém Egyptì, obdržel král Bocchoris od vìštcù radu, aby oèistil svoje království vypuzením Židù, ponìvadž to je rasa nenávidìná Bohy a lidmi. Aby je zachoval pod svou vládou, Mojžíš jim dal nové zákony: vše, co jest posvátné pro nás, jest odporné Židùm, a vše, èím opovrhujeme, jest jim dovoleno. Mohamed (571-632): Nemohu si vysvìtlit, že již dávno nebyl vyhnán ten bídný dobytek, který vydechuje smrt. Cožpak nezabíjíme okamžitì zvíøata, jež žerou lidi, i kdyby vypadala jako lidé? Co jsou Židé jiného než lidožrouti? Svatý Justin (166): Židi stáli za veškerým pronásledováním, kterým byli stíháni køesané. Bloudili celou zemí rozšiøujíce nenávist ke køesanùm a podrývajíce jejich víru. Tertullian (160-230): Židi tvoøí semeništì celé protikøesanské akce. Støedovìk: Gontran, král Frankù (525-593): Roku 585 pøišel král Gontran do Orléansu, celý národ jej nadšenì vítal, hlavnì Židé, a ti køièeli více než ostatní. Král pravil: Bìda tomuto židovskému národu, zlomyslnému a zrádnému, který žije jen z úskokù. Projevují mi dnes svoje hluèné nadšení, protože žádají, abych naøídil postavit jim z obecních penìz synagogu, kterou jim køesané znièili, ale já to neudìlám, Bùh to zakazuje. Abbé Tritheme z Wurzburgu (1462-1516): Není již pochyby o tom, že jak mezi urozenými tak i chudinou roste odpor k židovským lichváøùm. Jsem stoupencem zákonných opatøení, jež uèiní pøítrž vykoøisování lidu židovskými lichváøi. Bude snad dovoleno cizím vetøelcùm, aby nám vládli? A vládli nad námi ne snad pro vìtší sílu a odvahu, vyšší ctnost, ale výluènì pro jejich bídný mamon? Budou tito lidé beztrestnì tloustnout z potu rolníka a øemeslníka? Luther (1483-1546): Jak Židé milují knihu Esteøinu, která tak dobøe odpovídá jejich krvelaèné pomstychtivosti, jejich vražedným nadìjím! Nikdy nesvítilo slunce na národ laènìjší krve, pomstychtivìjší než na ten, jenž se považuje za národ vyvolený, jen aby mohl vraždit a rdousit šlechetné. Není pod sluncem tvorù laènìjších, než byli, jsou a budou oni, staèí jen dívat se na jejich lichvu. Kojí se nadìjí, že až pøijde jejich spasitel, shromáždí všechno zlato a støíbro celého svìta a že je jim rozdá. Soudím, aby jejich synagogy byly páleny a co nemùže hoøet, nech je srovnáno se zemí, aby už nic nebylo vidìt. Mìly by být znièeny všechny jejich nábožné knihy, všechny výtisky Talmudu, odkud èerpají tolik neèistoty, lži, kletby a rouhání… Mladým Židùm a mladým Židovkám mìl by být dán do rukou krompáè a motyka, handra a vøeteno, aby dobývali svùj chléb v potu tváøe… Erasmus (1487): Jakých okrádání, jakých násilí zakoušejí chudí, obìti Židù! Takových utrpení, že je nemohou už déle snášet, Bože smiluj se nad nimi! Židovští lichváøi jsou rozlezlí až do nejmenších vísek a pùjèí-li 5 zlatých, žádají stvrzenku na èástku šestkráte vyšší. Žádají úroky z úrokù, a znova úroky - až koneènì ubožák pøijde o vše.

114

Až po naše dny: Papež Klement VIII. (1605): Celý svìt trpí pod lichváøstvím Židù, jejich monopolù, jejich podvodù. Pøivedli spoustu nešastníkù na mizinu, hlavnì sedláky, øemeslníky a nejpotøebnìjší z chudých. Voltaire: Židi nejsou nièím jiným než národem nevìdomcù a barbarù, který od vìkù spojuje v sobì nejodpornìjší lakotu a nejhnusnìjší povìry s nevyhladitelnou nenávistí ke všem národùm, které je trpí a z nichž bohatnou. Marie Terezie (1777): Neznám škodlivìjšího moru pro stát, nežli tento národ, který pøivádí lidi na mizinu podvodem, lichvou a penìžními smlouvami a který provádí všechny špatné ): obchody, jimiž èestný èlovìk opovrhuje. Benjamin Franklin (1787) v pøedbìžné rozpravì o americké ústavì: Ve všech zemích, ve kterých se usadili v znaèném poètu, snížili Židé mravní úroveò, ohrozili obchodní rovnováhu, žili stranou, nepøizpùsobili se ostatnímu obyvatelstvu. Posmívali se køesanskému náboženství a snažili se je podkopat. Stavìli stát ve státì, a když jim byl kladen odpor, pokoušeli se penìžní zardoušení zemì… Jestliže je v této ústavì nevylouèíte ze Spojených státù, rozšíøí se za dvì stì let do té míry, že budou ovládat a vysávat naši vlast a zmìní vládní formu… Nezakážete-li Židùm pøístup do této zemì, za ménì než dvì stì let budou se vaši potomci pachtit na pùdì, aby uspokojili požadavky vetøelcù, kteøí si zatím budou v obchodem mnout ruce. Upozoròují vás pánové, nevylouèíte-li Židy provždy z naší spoleènosti, budou vás naše dìti proklínat až do hrobu…. Židi jsou, pánové, Asiati… Nebudou nikdy nièím jiným. Napoleon I. 1808 psal svému bratrovi Jeromovi: Rozhodl jsem se podniknout nìco pro Židy, ale nechci, aby pøicházeli více do mého království, uèinil jsem opravdu vše, abych ukázal opovržení vùèi tomuto nejodpornìjšímu národu svìta. Mr. Newdigate v dolní snìmovnì 25. bøezna 1858: Nevìøím, že by nìjaký Žid se mohl stát èlenem tohoto shromáždìní, nebo Žid je pøísným vyznavaèem Talmudu, a uèení Talmudu, jak mohu dokázat, jest nemravné, protisociální a protinárodní… Židé byli buï pøímo nebo nepøímo vinni za všechna povstání a všechny revoluce. Zpùsobili znièení a bídu svých souèasníkù nejhnusnìjšími a nejkrutìjšími prostøedky. Generál Grandt (1861) za americké obèanské války zní druhý generálùv rozkaz takto: Židi porušují všechna ustanovení vydávaná ministerstvem financí, porušují též všechna vydaná naøízení, proèež jsou vyhoštìni z území, jež musí opustit do dvaceti ètyø hodin po vyhlášení tohoto rozkazu. Paul Kráter, president burské republiky, ujímaje se slova v Johanisburku v únoru 1899: Kdyby bylo možné vyhodit okamžitì Židy z této zemì bez nebezpeèí války s Velkou Británií, byla by otázka vìèného míru v Jižní Africe, navždy vyøešena. Koneènì sám Leon Blum: Radost ze života, potøeba množit se, vládnout-jedním slovem - židovská síla. Postaven do služeb mezinárodního socialismu židovský kapitál udìlá zajisté veliké vìci… Je však též dùležité upozornit, že zasáhnou-li Židé do sociálního boje… pak se tak stane proto, že jsou poslušni pøirozeného zákona své rasy. ***

115

„Francouzi“, kteøí se neodvažují pøiznat místo svého narození, jsou stále èetnìjší. Hlavnì u svobodných povoláních. V tom ohledu, asi stud nepochybnì… odboráøské roèenky lékaøù, zubaøù, lékárníkù neudávají více místa narození. Místa narození byla prostì zrušena. Zubaøi, lékaøi, chirurgové se prostì nenarodili nikde. Avšak existují, to vše. Moc jich nepochybnì pøišlo z nemožných míst, z velmi význaèných ghett. Nutilo to k poznámkám. Teï se prostì napíše: Dr. Duconoviè, nar. 31. prosince 1900. To je psina! Naléháte-li trochu, odpoví se vám koneènì, že se narodil ve Zlámané Lhotì jako pan ministr Mandel, a to také není pravda. Daleko se nedostanete… A co Dr. Kaganoviè? A Dr. Furane-Moumelain? … a Dr. Lubomirski?... a Dr. Klin-Voroncov? Což se tihle lidé nenarodili? Sta a sta… stále víc a více lidí „bez vlasti“. To je bolestné… Plné roèenky lékaøù odnikud. Vypadá to smìšnì… „Nikdy nepøiznejte,“ tak zní rozkaz. Rodinné jméno to se dá udìlat (a jak!) ale jméno mìsta, to je nesnadné padìlat. Odkud ten stud? A pøece je tøeba to skoncovat, nìco podniknout! Takový podivný stav nemùže trvat dlouho, všichni ti nikde narození… Už to zaèíná vyvolávat úsmìv. Navrhuji, abychom my, domorodci, dali do toho nìco svého. A je nìjak zabalí ty novodìti Francie „nemanželské“, pomozte jim z nesnází. Udìlám pro nì krásné gesto, dojdu se zapsat do syndikátu takto… Budu naléhat: Dr. Luis Ferdinand Céline, nar. v Kyjevì 24. kvìtna 1894. Zakryji tak moje Courbevoie (Seine), jež mi zpùsobilo ohromné škody, za celou moji kariéru. Doufám, že se pak stanì ze sympatie nìkolik slavných pøestupù. Vidím docela dobøe, jak se v C.G.T. zapisuje Dr. G. Duhamel, èlen Francouzské Akademie, nar. ve Lvovì dne… a Dr. Léon Daudet z Akademie Goncourtù, nar. v Bratislavì dne… Tak bude móda zavedena. Zbožný podvod. Všichni domorodí lékaøi zøeknou se rychle svých smìšných St. Mandé, Lyon, Remis… a vyberou si v chvatu nìjaké malé, pìknì znìjící ghetto. (A mezi Revalem a Trebizondem je jich dost!) Tak budou všichni svorní a každý bude hýèkán. Budeme opravdu všichni požidovštìni, neroznatelni jeden od druhého, i místy svého pùvodu, naturalizováni židovsky, po pøátelsku. Roèenky se mohou pøedìlat, bude radost se jimi probírat, povzbudí to pøedstavivost mladých dívek. Rodištì lékaøù, už jen ta pohádková, kouzelná, fantastická jména, vyvolávající vzpomínky na Tisíc a jednu noc… Tobolsk… Orenburg… Vladimír… Tamborsk… Simbirsk… Amasaian… Kiutajè… Perte… To je pøece nìco jiného, jen to pøiznejte, než Bécons-les Bruyéres! Je to ze zaèátku trochu tìžké pro výslovnost, ale èlovìk si zvykne. *** Èlovìk si nìkdy dìlá slabé nadìje, myslí, že byl pochopen. A ukáže se, že tomu tak vùbec není. Èlovìk napsal ve svém životì bez domýšlivosti, prostì, svìdomitì tisíce a tisíce lékaøských pøedpisù… A nikdy, nikdy nebude známo, kolik dobra mohly kol dokola zpùsobit… Nemá to mnoho smyslu. Vždycky vám bylo porozumìno obrácenì. Jest dobøe si uvìdomit, že pøes veškeré vaše nadání, nejandìlštìjší snahy, dokonce pøes onen druh genia, který vás konec koncù donutí pøes všechny pøekážky k nejjasnìjšímu

116

výkladu, k rozborovému koktání, k nábožnému odøíkávání stále stejných pøedpisù, nejbìžnìjších formulek, bude vám vždy porozumìno obrácenì. Kdybyste nakrásnì dvacetkrát a opìt dvacetkrát napsali krasopisnì pøehnanì velkým písmem a pak radostnì naladili na nápìv Paimpolaisy: „Vezme se pùl lžièky v šálku nìjakého èaje, právì pøed spaním,“ klient podle své hlavy vezme tøicet lžièek pøi vstávání v hovìzí polévce. A pak se strhne hrozný povyk. A pøijde si pìknì na vás, pan klient. Vzniknou nekoneèné obtíže. Vypravuji vám to s hlubokou skromností, vím, že vám neøíkám nic nového. Takový už je život… Vzpomínám-li tak na svoji lékaøskou praxi… Možná, že jsem je fascinoval? Bylo to více platné, než kdybych odešel. než kdybych odešel… to jen tak øíkám. Byl bych spíše utekl… Stávali se smìšnými… Už zaèínali ani nevìdìt, zda mne nemají na místì srážet… tak byli fascinováni. Možná že vás budu též fascinovat. Možná, že budete zvracet. Možná, že mne shledáte hnusným? Nejvýš otravným? Možná že mne budete tupit? Jestli jste mne èetli až sem, to už nìco znamená, to je temperament, je to dùkaz solidní nenávisti. Ale pokraèování je nádherné. Upozoròuji vás velmi zdvoøile. Dojemné rekapitulování všech výmluv z 50 pøedešlých kapitol… Nebudete si moci stìžovat!... Se všemi závìry „ad hoc!“… strašnì silnými!... architekturálními!... Já vítìzím ke konci, v patetickém poslání, pøekonání všeho, vrchol! Jsem z tìch spisovatelù, kteøí mají dech, dovedou odpovìdìt. Kašlu na všechno lidstvo, pro svoji strašnou schopnost obhajovat. Tlaèím šávu, uzavírám, odpovídám, umím nahodit stránku plnou geniálnosti… Mezi kamarády, co mi právì nìkdo kolem nemùže odpustit, nikdy neodpustí, to je právì zpùsob, jakým konèím, dovršuji podniky. Jak by mne chtìli zabít moji nohsledové, dokonce i moji žáèkové, žalem, zlými výroky, jak by chtìli, abych zahynul na kousnutí jedovatých úst. Ale moje kravská kùže mne chrání, až dosud jsem se vždy z toho dostal. *** Rasy se samy nevytváøejí, nechrání se samy; jsou v hloubi každého žijícího èlovìka, v hloubi každého „poèatého“ stvoøení. To je vše. Ke svému trvání vyžadují stálé, stoické úsilí každého žijícího tvora, aby pøemohli zmizení a smrt. Jsou ve stavu „stát se“, vždy v nebezpeèí, vždy ohroženy. Árijci mají, možná, ještì nìkolik možností „dokonèit se“ tím, že oèistí svoji rasu, že se odèernoší, odžidovští, je nejvyšší èas! Jsou-li pøíliš zbabìlí, pøíliš chlípní, pøíliš líní, nechají-li se v množství navrtávat negrity, Asiaty, Židy, pak nedùstojnì zmizí. Pak pøijdou jiné rasy, nepochybnì žluté, které je vysmejèí, zaženou do moøe. Francie, Císaøství Zapadajícího Slunce. Negroidní Francouzi neodejdou bez bolesti. Pochcípají otroctvím, válkami, vzájemným vraždìním, svérázným, posvátným, blekotavým, obráceni ve stav pekelných, neodolatelných návykù. Být èi nebýt, Árijèe? That is the guestion! A nic jiného. Všechny doktríny o nejsoucnosti ras, o nejvyšším rasovém konfusionismu, všechna apoštolování o rasové smíšeninì za každou cenu, zadnicový esperantismus á la Romain Roland, volající po

117

souložnickém babelismu, to všechno jsou rozkladné kraviny, vzešlé všechny ze stejného talmudského krámu: „U zkázy Bílých.“ U zbláznìní, u matku pohlaví všemi kurci všech pøedstavitelných barev. Árijec musí se vyøíznout ze svého hnusného míšenství, nebo zmizet, a ne pohodlnì, jednoduše, tiše… Ne! Pod ranami muèení! Muèení neskonale rùzného! Po ranami válek! Úžasného, hnilobného, pøíšerného, køeèovitého, odpornì smrdutého šílenství. Skuteèné konce rakovináøské! Dìdièná smíšenina evropského zparchantìlého míšence pøechovává dosti nemožných klíèidel, anarchistických uzavøeností, náhlých šílenství, aby vyjevila dvacet pekel, aby na ní ztloustli všichni chirurgové svìta. Povìstný humanitáøský sen Žida, to je vlastnì Pandemonium všech rozpuštìných národù, úžasná boullabaissa shnilých ras, vydìšených, ztracených v groteskních srážkách, zcela ponoøených do vìèné, divoké katastrofy. Dosti ras! Už dost! Všude jen židovské dìvky, na všech zdech, vyjevené, svolující ke každému rozparování. Cílem uskuteènìní ohromného svìtového vøedu, složeného ze všech našich mas, k radosti, k pomstì a židovské nadvládì. On pak, parchant, nejodpornìjší míšenec svìta, zaujme tím, že nás praseèil, ve srovnání s námi, malièkou pózu, pøirozenou, integrální, vzácnou, pøejemnìlou. V království „zkroucencù do hoven“ jsou spratkové vládci. Rasismus! Ale ano! Ale jak? Radìji tisíckrát než jednou. Rasismus! Dost našich mìkkých náboženství. Byli jsme už dost uvedeni všemi Apoštoly, všemi Evangelisty. Všichni byli ostatnì Židi, od Petra, zakladatele, až po nynìjšího Papeže, Marxe v to poèítaje. Nacionalismus, to je ještì jeden takový židovský kousek, abychom do sebe více vráželi, abychom se lépe vzájemnì vraždili. Dobøe! To staèí! A žije nacionalismus! Pochopili jsme, díky mrtvolám. A žije náboženství, jež zpùsobí, že se navzájem poznáme, že budeme mezi sebou, Árijci, že si porozumíme, místo abychom se vzájemnì, obøadnì, nekoneènì vraždili. A žije náboženství tak pøísné, tak nelítostné, že nás donutí žít ve vìèné hrùze nad tím, abychom nebyli znovu zrazeni svými svinskými instinkty, abychom neupadli znovu postejných vášní, do stejných bratrských vraždìní. Chceme, aby se s námi zacházelo pøísnìji než s prasaty, tisíckrát jsme si to zasloužili. Není dùvodu, proè bychom tím mìli trpìt. Pozdìji uvidíme, co se dá dìlat se sociálními ráji. Vše do èasu. *** Pøirozenì, že až na velmi vzácné výjimky, vìdátoøi Ústøední Vìdy, témìø všichni, jsou Židi nebo zednáøi, popírají prostì a jednoduše existenci židovské rasy. A aby zarazili krátce všechny nebezpeèné rozpory, nalezli, že je lehèí popírat vùbec existenci Ras, hlavnì však, pøirozenì, bílé Rasy árijské. „Není árijcù jako není másla kolem øiti.“ Takový je slogan Ústøední Vìdy. (Totiž židozednáøské.) Toto prohlášen, podepíšete-li je, vás hned øadí mezi svobodné vìdce, ony, s kterými je možno poèítat, ony, již jsou v té chvíli hodni nejvyšších oblib Moci. Èestnou legii dostanete hned, bez øeèi. O tom rasismu! Ah! Pardon! To je svíjení se hrùzou! Epilepsie hnusu! Barbarské

118

popírání celé uèené dialektické analýzy faktù! Nejhrùznìjší malichernost! Zpáteènictví nejvyššího stupnì Hysterie! A už prší proklínání, zabalené do „vìdy“… nebo do „olympského rozboru skuteèností.“ Stále fakta! Podle vzoru Lavoisier!.. Podle vzoru Pasteur!... Podle vzoru Claudie Bernardi!... V zákulisí frankožidovské Vìdy se ohromnì pracuje „Podle vzoru…“ Dojem na davy je vždy zajištìn, ohromný, napíšete-li „podle vzoru Pasteurova…“ Neslyšeli jste nikdy vìhlasného profesora Poirier-Levisohna? Ah, ten jim to dává, rasistùm? Ah! Ah! Ó, mùj Císaøi!... A pøec, pøese vše, najdou se vždycky nìjací odpadlíci, nìkteøí popíratelé veleknìží v nejlépe vybraném sboru Vìdy Nejúøednìjší, napø. Georges Montandon, profesor Etnologie na Antropologické Škole v Paøíži. Hleïte, co prohlašuje tento bezúhonný vìdátor ve své poslední brožuøe: „Správný posudek o problému Ras“: Koneènì je zde hlavní bod, klíè k tìlesnému židovskému problému, skobový židovský nos - pojat jako nejpøíznaènìjší znak židovského oblièeje, nebo co pravíme platí mutatis mutanti pro jiné znaky - neobjevil se jen v jednom oboru, kde jiné znaky, spojeny v celek, byly považovány za postaèující k charakterizaci urèité rasy; obdobnì tomu, co bylo øeèeno výše, pokud jde o rùzné obory Oceánie, fysiognomický znak - vypouklý, tak øeèeno židovský nos-objevil se ve dvou oborech, tj. u dvou ras, ale jenom na jedné èásti oboru tìchto dvou ras; je obkroèmý, jak bylo již øeèeno, na jedné èásti rasy alparménské (totiž její podrasy armenoidské) a na jedné èásti rasy støedozemní (totiž podrasy araboidské). Tedy židovská Ethnie, nebo nutno nyní øíkat „židovská ethnie“ - která v jedné dobì byla totéž co židovský národ, se vytvoøila právì na ploše, kde se rozvíjelo toto vzezøení, jež samo jest obkroèmé mezi dvìma rasami, a jen na jedné èásti tìchto dvou ras. To znamená, že Židé (jednotlivce jiných ras vstoupivší do židovské ethnie v to neèítaje) náleží, pokud jde o lebku ke dvìma rasám. Pøesto že má vzezøení mìkkých èástí, výraz, spoleèný jejich pøíslušníkùm obou ras, nebo, který byl spoleèný vìtšinì než se rozešli, který však byl též podobný jejich sousedùm araboidním nežidovským a armenoidním nežidovským nebo levantským jedni i druzí mají vzezøení, jež nazýváme židovským nebo levantským, jež je, opakujeme, obkroèmé mezi dvìma rasami, není však samo o sobì postaèující, aby charakterizovalo to, co nazýváme antropologicky rasou. Jak je však možné, že jednotlivci židovské ethnie plnì-nemluvì o sociologické otázce-fyzicky nesplynuli s evropskými rasami uprostøed nichž žijí? Jest nutné uvážit, že rùzné rasy nejsou ve stejném období nadány stejnou životností; nìkteré rasové celky jsou živelné, postupující, jiné pomalé, ustupující. Židovský celek je však ještì dnes fyzicky živelný a tato živelnost, potírající pøíèiny znièení, jež by se mìlo jevit rozplynutím, jež neslo s sebou jejich roztroušení uprostøed cizích typù, udržela charakteristický celek takovým jak se jeví vzezøením. A je zde ještì jedna skuteènost, která hraje rozhodující úlohu. Sir Artur Keit, øeditel Chirurgické školy v Londýnì jest nejpovolanìjším zástupcem smìru, který tvrdí, že rasy se rodí v politických, sociálních a národních skupinách. Není pøirozenì možné sledovat tuto cestu daleko a pøíèina velkých vývojových èar je pravdìpodobnì vnitøní, je však velmi možné, že mìkké èásti podléhají utváøení, berou na sebe zvláštní vzezøení, v politických

119

agregátech dlouhého trvání. Pak by se však muselo pøipustit, a to je pravdìpodobné, že odlouèení a pospolitost židovská zdùraznily, posílily výraz, jež jim byl vlastní. Tak dojdeme, pokud jde o antropologický židovský problém k tomuto závìru. Ti, kdož øíkají: Židé pøedstavují ethnii, ale ne rasu, nebo: Neexistuje židovská rasa!, hrají si se slovy. Jistì že existuje napøed židovská ethnie; je to právì tato ethnie, která hraje v dìjinách úlohu. Mùže se dokonce i ze stanoviska antropologického øíci: Židovská rasa neexistuje, v tom smyslu, že souhrn židovských znakù nepostaèí, aby se mohl tento typ srovnávat s jinými typy, jímž je rasová dùstojnost pøiznávána. Není-li však židovské rasy v tomto smyslu, je tu pøece rasový židovský typ, který umožòuje ve velmi èetných pøípadech poznat Židy podle jejich vzezøení. Mám dát pøíklady? André Maurois (Herzog) v literatuøe, Léon Blum v politice, to jsou jedinci, u nichž se nejjasnìji projevují znaky, o kterých jsme právì mluvili. *** Abychom na štstí zapomnìli na tyto hnusné výroky, nacházíme v anglo-židovské revue Query nejnovìjší prohlášení skuteèného francouzského znalce, pana Henri de Kérillis. „Francie a Itálie prolnuty katolickým duchem odmítaly náboženský antisemitismus, který byl ostatnì odsuzován bìhem staletí(?) papeži. Pøíklad najdete v posledním èlánku Osservatore Romano, který odmítá pøibývání antisemitismu ve Støení Evropì. Pokud jde o antisemitismus moderní, vzniklý vlivem rasismu, pak jest možné, že nachází pøíznivou pùdu u tìchto národù barbarského pùvodu, vzniklých z primitivních hord, ale nemùže zakoøenit v podobné zemi jako Francii, složené snùškou národù vzájemnì tak rozlièných. Provencalec, Korsièan, Narboòan pùvodu fénického Fénièané byli moøskými Židy-blíží se rasovì více Židu než Bretonci, Baskovi nebo Flámovi. Tak! Francie, židovská armáda. Pøirozenì! Snùškou! Kolik Bretoncù platí každý narbonský Fénièan? Bylo by pøíjemné vìdìt to… pro pøíštì. *** V témže èísle Query nalezneme dále velmi zajímavou studii (po našem soudu) anglického dìjepisce H. V. Mortona o Židech v antickém svìtì pøed narozením Kristovým. Dovolávaje se obrazu, který nám o Židech zanechali staøí historici a právníci, H. V. Morton uzavírá: Tento obraz jest zajímavý, ponìvadž jest jediný, který nám byl zachován o Židovi, jak se jevil Evropanùm pøed vznikem køesanství. Pronásledování - v našem novém slova smyslu - ještì nezaèalo. Žid byl ještì mužem ve zbrani, vojákem, jehož zoufalá obrana Jeruzaléma, která zùstane jedním z nejvìtších hrdinných èinù vytrvalosti a stateènosti jakou kdy zaznamenaly váleèné kroniky, byla v èerstvé pamìti v jeho prospìch. Pøesto však jest jasné, že svìt v tìchto vzdálených dobách Židù nemiloval. Žid jevil se lidem oné doby jako tajemný zjev, pøíšerný nepøítel lidí, smìlec a svárlivec. Stále jen hledal rùzné výhody, posílal deputaci za deputací na vysoká místa, aby za zády místních úøadù chránila jeho vìci, a mìl dokonalý talent politického štvaní. Co však nejvíce odpuzovalo jeho souèasníky, to byl jeho exkluzivizmus, který z nìho èinil sice obyvatele urèitého místa, ale nikdy opravdového obèana. Byl to èlovìk, který choval urèité tajemství, a sice tajemství, jež

120

mu bylo dražší než život. Starý svìt, jehož duch byl silnì kosmopolitní, odhalil, že Žid se nepøizpùsobí žádnému míšení a shledav jej takto neschopným zaøadit jej do obèanských øad, pohlížel naò s nedùvìrou a odporem. Pøitom jest nutné si uvìdomit, že Žid nezatlaèený ještì do støedovìkého ghetta splácel z᚝ záští. Tak mùžeme konstatovat v øeckém a v øecko-øímském svìtì let 300 pøed a 100 po Kristu, jsoucnost odporu proti Židùm, v nichž nehrála žádnou roli køesanské nesrovnalost nebo obchodní závist, ale prostì nesrovnalost povah. Možná, že Isák ji vyjádøil tìmito slovy: Nebo moje myšlenky nejsou vašimi - ni moje cesta vaší cestou. A tento politováníhodný nedostatek porozumìní byl vzájemný. Což vše dokazuje, že naši antiètí pøedkové byli mnohem ménì hloupí, než jsme my. Pochopili vše, a to hned a skvìle. *** Francouzi jsou velmi spokojeni, že mohou sami sebe zesmìšnit. Víte bezpochyby, že pod záštitou Žida Jeana Zay, Sorbonna jest vlastnì ghettem. Ale uvnitø Sorbonny existuje ještì podghetto, nìco jako pøedghetto, které též i vy vydržujete svými danìmi a jež se nazývá (pro podmanìné tvrdohlavce) Praktická škola vysokých studií. Synagoga pod pøetlakem! Vrchol židovské drzosti! Panaš naší nepøekonatelné gójské blbosti. Žid, vykládá nám P. Genem ve svém spise o Univerzitì, tam vládne celou drzostí falešného uèence, udílí si diplomy navzájem mezi spoluvìøícími a rozdìluje si úøední manu v èástce tisíce frankù za hodinu. Gój ovšem mùže pracovat deset let na nìkteré nevdìèné vìdecké práci, jest pøipuštìn, aby doplnil poèetní stav, všechna jeho bádání jsou vyloupena, jeho teze bude uštìpaènì pøijata, bude pøedstíráno, že je zkoumána, ale a je její forma a hodnota jakákoliv, naléhá-li francouzský posluchaè na to, aby koneènì dostal tak kýžený a zasloužený diplom, narazí hned na celý arzenál lstivosti, lháøství a podvodù. Jestliže pak, jist svým právem a spravedlností své vìci, chce tento žák jít výše, okamžitì padá v úvahu, že bude sprostì vyhozen. Ale co jest nejroztomilejší! Víte, kdo uèí na této prazvláštní školce francouzského národopisu? Žid Marx! Prostì, a k tomu je to obroèník! Je pøednostou oddìlení pro francouzské umìní v cizinì pøi ministerstvu zahranièních vìcí! Padesát hodin roènì na jmenované škole! A nikdy více než dva žáci. Za každou pøednášku, jak nám odhaluje P. Genem, dostává vysokou èástku tisíc frankù za hodinu. Jest nutné dodat, že Etno Marx není sám, kdo tloustne z našich daní. Žid není nikdy sám. Jest dùkladnì obklopen tento Marx (kolikátý?) v této pohádkové baštì vzdìlanosti jinými profesory, stejnì Francouzi a Bretonci jako on sám, a všichni jsou nedoèkaví nás oèistit, pozvednout nás ke koneènému pochopení našeho pùvodu, odhalit nám, kdo vlastnì jsme, odkud a kam spìjeme, pøinutit k tomu, abychom døeli sami prameny své vlastní poezie. To už je stoprocentní buzíøství. Podle mého, se to rovná patnácti prohraným Vedunùm. Nìkolik jmen tìchto vypeèených, nenapodobitelných profesorù: Dámy a pánové: Maus, Marx (ještì), Dumezil, Elisser, Grabar, Silviin, Lévi, Stoupak (alter ego paní Brunschwig), Mason, Oursel, Weil, Puech atd. Židi, Židi a ještì Židi. Sbor francouzských poplatníkù: Ah! Jak jsou vzdìlaní! Ah! Tito profesoøi! Ah! Tito

121

uèenci! Ah! Tito Židi! Co bychom si bez nich poèali? Èlovìk už sám se na ptá. *** Souhlasíte? Na tomto svìtì existuje opravdu jenom jedna internacionála, která poøádnì jde a nìco platí. Židovská, bankéøská, politická, policejní Internacionála. Svìt má jen jedinou inteligenci: Intelligence Service. Tak øeèená dìlnická Internacionála, Internacionála tøídní, to je jen pablesk, opièárna, demagogický podfuk židovský, kterým se oblbují a opíjejí Árijci, Árijci podvádìní, vždy v nenávistném postoji, vždy pøipraveni vrhnout se do nejhorších katastrof, nejhorších váleèných báchorek, revolucí a vražedných tažení. Celá lyra v deliriu pracujících demokracií. Dìlnická Internacionále neexistuje, existuje jen øvavá dìlnická poslušnost, chlubné, øvavé árijské houfy, které Žid baví, udržuje a vyssává už 2000 let. Existuje jen úžasnì ohromná árijská blbost, které Žid využívá co nejlépe ve svùj prospìch. A Žid se v tom vyzná! Všechny naše Trusty jsou židovské, proslulé Trusty, postrach dìtí „Humanité“. Všechny naše noviny (až na nejvzácnìjší výjimky) jsou židovské. Všichni naši penìžníci jsou Židi. Jen práce, ta jediná je árijská. Všechny zisky z práce plynou Židùm. To je samoèinné. Vy ostatní pracujete jen abyste se najedli, abyste se udrželi, všechen výtìžek pøechází na Židy, mezinárodní židovské moci, velké židovské rodinì, židovským pracháèùm. To už je klasické. Je to tak a ne jinak. Jako Árijci existují ve velkých trustech, ve velkých obchodech jen ti, kdož propùjèují svoje jména, zástìny, alibi, zaprodaní zednáøi, Kaidové, záminky, syntetiètí žiïouøi… Nic víc než 200 rodin jako másla ve vlaku, jediná velká všemocná mezinárodní rodina: židovská rodina, velká mezinárodní židovská feudalita, která nás vykoøisuje, oblbuje, okrádá, svléká, tyranizuje sto a tisíckrát víc než všichni markýzové, baroni, nadutci, malopáni, velkostatkáøi, bláznivé nevìstky starého režimu. Nedá se to srovnávat. Židovské pijavice jsou tisíckrát laènìjší, sžíravìjší, tvrdošíjnìjší, vražednìjší, lepkavìjší, než všechny lechtavé svraby starých frivolních monarchií. Ostatnì za starých monarchií už bylo vše pøipraveno pro všechno židovské hemžení, všechny boudy v pohotovosti. Všechny kluby, všechna zednáøská zákulisí ve službách Žida Ximena mohly brzo uspíšit tanec roku 89, staèilo spøádat nìkolik nitek na velkém filosofickém bubnu, aby všechno fantasticky chytlo! Lítalo! Burácelo! Vøelo! Lítalo do povìtøí! Už tehdy to bylo plné encyklopedického zednáøského bratrského podfuku, jen prasknout. To bylo vìhlasné fackování, ty velké dny roku 93. To žrali divné vìci naši pøedkové. Nebyli povìrèiví! Nynìjší svìtová Bastila neskonale obávanìjší než ubohá vyøazená z roku 93, je Anglická Banka, Bastila 38!, jinak tyranská, jinak svìtová, jinak divoká, jinak krutá. Organizaèní mocnost všech našich úpadkù, všech našich utrpení, všech našich vraždìní. Mocnost naprostých nepøátel, nelítostných, zbìsilých, anonymních, nezasažitelných.

122

Tento svìt jest vìcnou tajnou spoleèností v úpadku, jehož správní rada je vždy jednomyslnì znovu zvolena Árijci pøesto, že její správa je vždy katastrofální. Árijec má rád neštìstí, nekoneèné utrpení. Židovští agenti, kteøí nic nedìlají, jsou jediní, kteøí bohatnou z bídy státù, stále v úpadku. jejich moc rostì úmìrnì s katastrofami. Všechno zlato je obèas loupeno Židy prostøednictvím krize, inflací, revolucí a válek. Všechna svìtová váleèná a revoluèní rozhodování jsou èinìna Židy. Zlato ovládá a velí v demokraciích všemu, lidem, vládnoucím, vìcem, zákonu, umìní, hudbì, zadnici, vojsku, životu, smrti, duším. Pro velkou židovskou rodinu znamenáme jen tolik a tolik døíèù, více ménì líných, více ménì prodejných, více ménì tuhých, více ménì poddajných. Prodají vás Židùm, shromáždìné ve strany pravé a levé, jako prodávají, opìt Židùm, na jarmarku stáda pìknì buèících krav. Zakladatelé politické strany, jakékoliv strany, pravé nebo levé, mají od zaèátku dobrodružství v hlavì jen jednu myšlenku. Za jakou cenu budu moci prodat Židovi, až pøijde moje chvíle, moje pøikyvovaèe? Kdy budou dost buèet? To vše. Co záleží na barvì srsti? Rudá, zelená, žlutá, rezedová? Tady to není. Názor nic neplatí, jen síla buèení a poèet dobytka. Dobré politické stádo, pìknì zfanatizované, pìknì øvoucí, to jsou zlaté pruty. To Žid vždy koupí. Pro Žida to je vždy kráva, voliè, voják, dobré maso árijské, které mu nikdy nepùsobí nesnáze. *** …Stává se velmi rychle horoucím obhájcem každé vìci, které se ujme… Parník, kterým pøijel, mìl zastavit na pìt dní v New Yorku. Cítì v sobì velkou potøebu odpoèinku, sdìlil lodnímu komisaøi, že odmítá naprosto všechny interview, že nechce být fotografován, že nevystoupí veøejnì za žádnou cenu. Ale zapomnìl na vlastní vášeò. Nejbližší reportér dovedl nalézt jeho slabé místo. Mìl byste nám, pane profesore Einsteine, øíci nìkolik slov, jež by jistì znaènì posílila sionistickou vìc. Døíve než loï opustila karanténu, pøislíbil Einstein jednu pøednášku na slavnostní veèeøi, jinou øeè pøi obìdì, pøednášku rozhlase atd. Jeho pìtidenní pobyt v New Yorku byl jen smrští èinnosti ve prospìch Sionismu. (Studie o Životì Einsteinovì. Napsal Ervín Muller. The Kation - záøí 1938.) *** Pøed válkou vlastnì lid nerozumìl nijak velkému smyslu hrozných slov Kapitalismu… Zužitkování … dìlnické Uvìdomìní… Trust … Obnovující Syndikalismus… To byla jen slova do hudby, pøed válkou… Pøirozenì že lid byl ponoukán, aby øval… Tomu tak bylo vždycky. Nevadí, že tomu vùbec nerozumìl, všem tìm ožehavým sociálním otázkám. Nebyl si ještì vìdom strašných utrpení svého stavu utlaèovaného muèedníka, továrního ukøižovaného galejníka zdrceného døinou. To vše pøišlo až hodnì pozdìji se zlatem velkých propagand, zvláštì ruským zlatem, dobývaným jinými galejníky, tam v ledových dolech na Amuru. Svìt je malý. Pøedváleèný dìlník mìl také zcela urèitì svoje návaly oprávnìné revolty, páry vinaøské horeèky s dramatickými krizemi á la Zola…

123

To bylo samozøejmé, klasické, pøicházelo to jako kopøivka po rudé horeèce, po velmi dùležitých proslovech, ke konci voleb, a znovu to stoupalo prvního kvìtna k velikému dramatu barikád, ale to jen aby nasrali pitomce, pøinutili gardu, aby vyjela do ulice a aby se to jí na bulvárech blýskalo. Velký proletáøský úspìch této doby proklatých omezencù spoèíval v bombardování lahvemi, v divokém letu, ohromném bouøení, jen aby to zpùsobilo pøíšerný rozruch ve vojsku, které vyrukovalo. To byl ten proletáøský triumf. Byl jsem v tom èasto, ve styku se vzbouøenci, tak že se na to dobøe pamatuji. Bylo nutné, aby vyrukovala mírným poklusem pìchota. Ta srovnala všecko. Ona vždy populární pìchota za všech okolností sympatická, se tøpytícími se bajonety, s puškami. To bylo vše, co lid žádal, aby pìchota vymìnila kyrysníky. Ihned došlo k vyprávìní, vše se uspoøádalo. Konèilo to v zámìnách, skandálním bratøíèkováním, hádkách, pùtkách, povídání, žertech. Netrvalo dlouho a zaèalo kolem pìšákù nejdivoèejší, nejhorší nadávání mezi civilními znalci. Docházelo až k ranám, nadávali si všemi jmény, hádali se o výstroj, o tom, jak se má skládat pl᚝…, o nejmenších podrobnostech… o zpùsobech… o barvì kravat… o tom, jak se nosí oficíøi… o vnìjších výrazech pocty… o 36 porcích, na nìž prý má právo plukovník… o plukovní tradici … o hodnotì vojska v poli.. Opravdová strategie vášnivìjší než Turenne, která se probouzela ve styku o manévrech pìchoty a službì v pevnostech… Dav, který pøišel se vzbouøit, mìnil se v záložníky. Dav nemìl vhodná slova pro sociální požadavky. Zapomínal celý svùj program pøi pouhém pohledu na pìšáky. Nebyly to vážné davy… Ale když se vrátili z války… Ty znaly vìci… Všechna ohromná tajemství. Dav davù. Ach, jak byli osvobozeni, trubadúøi! K nepoznání! Zasvìceni! A jak! A jak ti øíkám, nìco strašného! Kapitál! Kapitál! Kapitály! Trusty! Ohromné! Ano, jak ti povídám! Nic než opravdové hrùzy Kapitálu! Hrùzy vìtru! To je vše, co si z velkých jatek dav davù pamatoval: jedno slovo! Kapitál! Teï ho má plnou hubu toho svého slova! Nemùže už mluvit o nièem jiném! Kapitál! To vše! Nemùže nièemu jinému už rozumìt! Dost! Nikdy víc než jednu myšlenku najednou! Nikdy víc než jedno slovo! Ale pak opravdu na smrt!... A to chcípne! Kapitál! A 200 rodin. Nikdy víc najednou než jedna myšlenka, jedna nenávist! Kapitalistický vampyrismus! Vydírání lidské bídy! Všecky rekvizity demagogického divadla hrùz… Strašné kušnìní a naøíkání, které už nièemu v Evropì neodpovídá. Demokratické davy, tlachavé, potmìšilé, nafoukané, hnijící inkoustem, zasmradìné, zbláznìné propagandami, židovskými a zednáøskými lžemi, ponoukané Židy a l´žemi k pitomostem, k materialistickému skrblictví, k vìènému dožadování, k vìènému žebráckému vydírání, jsou odsouzeny k smrti. nemožné zloby, jež mohou být smyty jen krví. Od èasu, co je lid vládcem, nezmìnil nikdy svou desku: Kapitál! Kapitál! Kapitál! Lid je netvor s špendlíkovou hlavièkou, jediné za co se dá zachytit v jeho staženém žlábku, jediná fráze a souèasnì jediná malichernost. A dost. Je to poøád tatáž, kterou pøežvykujeme, kterou oblboval už pøed rokem 14. Nikdy víc než jednu z᚝ najednou… nauèenou s takovou námahou, s tak pekelnou bolestí, že se ji už nemùže zbavit. Miluje až k smrti svoji frázièku. Snad teprve po pøíští válce ho

124

uslyšíte, zùstane-li nìkdo! To by byl zázrak! Øvát nìco nového. Smrt Židùm! Do hajzlu s lóžemi! Vzhùru Árijci! Ale bezpochyby bude už konec. Konec psinì. Je vždycky pozdì než se lid osvobodí, pozdì o pìt, deset, dvacet let války, pozdì o pìt, deset, dvacet miliónù mrtvol. A co dìlá ostatní èas, dìtinský národ, rybáø bìlic? Mezi povodnìmi? Nic! Naslouchá si jak mluví, krká, nechá se oblýskávat blbostmi jako skuteèné holky, malichernostmi, dìtinstvím. Poèítá sklenice na stole… nikdy nejde vìci na kloub. Nikdy. Lid, to je pro smrt opravdová hraèka. Zatroubí polnice, sám se pøinese, není tøeba mu nìco vykládat. Je tu stále. Èeká. *** A proè vlastnì už tu válku nedìlají? Hned? Proè se s tím tahají? Proè, Francouzi, bláznivá hlavièko, bezstarostná rolnièko, malý klevetivý vtipálku, nechávají tì tak sedìt? Proè jste se ještì nedostavili do vašich obìtních skladù. Jednou pro vždy? 4. 202. 624. pluk masa? Co? Myslíte, že je to pøirozené? Nebýt ještì v tom pøed Vesoulem? Spinalem? Dát se ètvrtit ve Španìlsku? Nadzvedat svými støevy Abruzzy? Máte nárok na odklad jen když si øeknete!... Zanechte této nadìje než ztratíte vše ostatní. Jste-li ještì naživu, není to ani vaše ani moje vina. Intelligence Service váhá, v tom to je. Už od kvìtna, kdy jste mìli být ve sportu, rozvracet Siegfriedovu linii, drtit germánské hordy. Nic neztratíte, poèkáte-li. Jestliže Anglièané váhají, je to jedinì z ohledu na zásobování Britských ostrovù. Jen proto. Mají velmi špatnou vzpomínku na poslední blokádu. Musejí dovážet papání, nebo zhebnout hlady, Anglièané. Jen pomyšlení na to, je už žere! Na jejich ostrovech nic k jídlu neroste. Poslednì jen tak tak, že se to ponorkám nepovedlo. Chybìl do toho už jen náprsteèek. Anglie se živí jen lžící, loïmi, je tøeba, aby lodì dojely a vstoupily až do úst. Kdo jí své lžíce, vyhrává válku… Anglie bez fajfky umírá hladem… To je jediné nebezpeèí nyní, které ještì nutí anglickou vládu, aby si to rozmyslela a pøed kterým stojí I. S. perplex… Pokud jde o „lodì proti ponorkám“, problém je rozøešen. Pochopili jsme. Nebezpeèí je nahoøe. Ale „lodi proti letadlùm?“ a hlavnì proti celým letkám?... To je neznámé, nikdo nic neví… Ne mnoho… Žádná cenná zkušenost, žádná jistota. Tady to vìzí, jen tady! Vole starého Albionu se svírá pøi myšlence… Nic k jídlu na jejich ostrovech, jen uhlí. Lodi proti skupinì letadel? Dobrodružství! Znalci z I. E. to zkoušejí… Až si budou myslet, že øádnì rozluštili hrozný problém: Ochrana dopravy mezi Azory a Bristolem, pak Francouzi, bratøíèkové moji, mùžete si øíci, že to je hotovo, že mùžete hned skoèit mezi bláznivé pušky, do nekoneèného všeobecného ohnì! A hned všude plná svìtnice tøísek, všude mozek! Nesmíte si namlouvat, že bude nyní staèit nìjaká ošklivá malá ranka, dva nebo tøi litry krve, abyste odešli z boje! Ah, to ne! Povídaèky! Budete ošetøeni na místì, vráceni pronto subito do dravého dobrodružství až do koneèného rozpárání. K vìtší slávì corridy! To už nebude platit výmluva, že jste èurali krev potokem, že jste bledí, aby vás zbavili tance! Ah, pardon! Ne, ne! Vše je pøedvídáno. Co by dìlala vìda? A pokrok? To by byla zbyteèná námaha… A vojenská chirurgie? Rychlá transfuze? Což neznáte

125

nejposlednìjší slovo „transfusionistické“ vìdy? Lidské bojující zvíøe, díky nejnovìjší technice úsporných transfuzí, témìø okamžitých, nemá témìø dùvodu, aby umíralo. Ne! Nalije se doò ihned krev, jen tak, tøeba na patníku, ještì do otevøené rány, živá krev nebo konservovaná, podle èasu, okolnosti a stavu mrtvoly. Je pøiveden znovu na svìt, aby znovu bojoval. Výkonnost vojáka se díky tomuto vynálezu podstatnì zlepší. To to poletí, tìlo proti tìlu! Desetkrát, dvacetkrát lépe než v roce 14! Díky transfuzím! Padesátkrát více než za císaøství! Kterýkoliv voják mùže nyní pøežít nejhroznìjší zranìní, mnohem vìtší poruchu než v roce 14., výhøezy, výlevy krve pøekvapující vážnosti, vykrvácení, jež jindy byla považována za smrtelná. Zdravotní služba, nejvýše bdìlá, bude stále pøipravena dodat s konzervovanou krví, v sterilizovaných bonbonech šávu do žil. Lék vždy vedle nemoci. Ztráty bojových sil vykrvácením budou sníženy na minimum. Dost už tìch krveprolití, tìch náhodných hekatomb, toho groteskního øeznictví jako u Charleroi napøíklad, kde bylo vyøadìno, pøedèasnì vykrváceno tolik vojáèkù, kteøí mohli velmi dobøe držet, znovu napumpováni, ještì tøi, ètyøi a pìt dní pod lavinou kulometù. Nedostatek techniky! Nepøipravenost! To už se teï nestane! V budoucnu se bude bojovat až do poslední kapky krve, vstøiknuté krve, krve druhých, krve druhých živých, krve druhých mrtvých. Ah! Služba náhradních injekcí bude hrát na bojišti svou úlohu dokonale. Válka je sport jako každý jiný. Dost se nám toho naopakovali. Koneènì jsme pochopili. Výbornì! Bravo! Vzpomeòte na plavání … pøed kraulem … a po kraulu… To byl rozdíl celého svìta. Den a noc. Výkonnost, rychlost, vytrvalost, vše znásobeno! Stejnì tak to bude ve válce s transfuzí, to pøevrátí vše. Bude to zázrak. Prodloužení života vojákova i v nejhorších zkouškách, jak by tomu nikdy nikdo nevìøil. Ètyøi, pìtkrát normálního trvání. Bude staèit, aby vás posílili krevní injekcí, jakmile ztratíte trochu své, trochu hodnì. Otázka organizace, to je vše. Je to jednoduché. Jako se napumpuje pneumatika, když zaène ucházet. Pøi každé ztrátì: litr krve! A teï, trochu vzduchu napumpovat! A to nejlépe posílí bitevní maso! konec snadným vytáèkám, utíkání do nemocnic pro trochu vyteklé krve… zauzlení nìjaké žíly… klasické zlomení nohy… To bylo dobré v romantických dobách, takové malé sentimentální podfuky… tragické putování „ubohých zranìných za lkaní obyvatelstva“. Dost! Teï bude v armádì stud. Zázemí nic neuvidí a nebude víc plakat… Celá zachraòovací kuchynì obnovovatelù krve se bude dít u armády na samém místì, úspornì, do poslední ampule, do poslední globule, do posledního dechu. Všechny zbytky, všechno maso, šávu, kosti, mruèení vojákù budou upotøebeny, nevyhodí se zbyteènì nic. Rub rovná se líci. Pøišije se, drží to, vstøikne se, to staèí. Úplnì nový èlovíèek. Budete trvat až do konce, vy i vaše vzkypìlá krev, bláznivá, støíkající, laškovná, vytékající pøi nejmenším škrábnutí. Vše se spraví, celé èásti budou nahrazovány (Carrelova chirurgie). Zmìní vás úplnì, k nepoznání, ale dostateènì, dá se vám též jiná krev a vy se hned vrhnete umlèet nepøátelské kulomety. Všechny transfuzionistické služby jsou pøipraveny pro velkou zkoušku. Poslyšte, je to pravá rozkoš, co píše o tom slovutný hémotolog v tak keltském Paris-Soir. Nemùže se pøirozenì vzít v úvahu, používat bojovníkù (jako dárcù krve), to by

126

znamenalo je oslabovat, nebo dárce krve, aby byl vhodným subjektem, musí vést klidný život a udržovat urèitou dietu. Proto se z nedostatku použije konzervované krve, nebo pøese vše nejlepším zpùsobem uchovat lidskou krev je, èlovìku ji ponechat. Ale nevýhody tohoto zpùsobu jsou znaèné… atd. Tím se pøece mùžete uklidnit! Budete mít poøád dost èasu získat jmenování v denním rozkaze Brigády, Armádního Sboru, dokonce i Medaili, døíve než umøete nadobro. A ani pak nebude konec…! Budete mít ještì nadìji! Znovu vás napumpují… Znovu mùžete útoèit, získávat nové prapory…! To je pak velmi snadné držet se za takových okolností stateènì mìsíce… a mìsíce… a roky.. Nebude dùvodu, aby to vùbec skonèilo. *** Aby byl poražen Hitler, je nutné rozdrtit napøed Stalina. (Dorot, Liberté z 12. øíjna 1938.) S èímpak porazí Dorot Hitlera? S francouzskými pluky o systému jednoho syna? S jakými spojenci? Francie nemá žádných spojencù. Je pøíliš rozdrobená, pøíliš svrabovitá, pøíliš øvavá, pøíliš vøedovitá, než by si s ní nìkdo zadal. Nazdar! Za poslední vážné krize Belgie mobilizovala proti nám, ne proti Nìmecku.- Pokud jde o Itálii, není dne, aby nám neukázala, jak jsme jí odporní, že už má dost našich zpùsobù, že èeká jenom na pøíležitost, aby nás potrestala, aby nám ukázala, co dovede udìlat z našich shnilých kostí… Naši národovci to nechtìjí pochopit, trvají na svých úsilí svùdcù… stále níž a níž dìvkaøských. Tak s èím tedy Dorot porazí Hitlera? Se Židy své strany? souèasnì chce rozdrtit Stalina? Hodný chlapeèek! Proè ne? Dva jednou ranou! A hop! Tak! Už je to vyhráno! To je úplné bláznovství, prázdné bláznivé fanfarónství vychloubaèné, tak èistì francouzské. Kikirikí! Prvotní známky všeobecné paralýzy, šílenství, velikášství. Právì tak nemožné usuzování Maurrasovo, Kérillisovo, nebo Périho, usuzování ztøeštìncù zralých pro blázinec. Což nevidíte všichni, že visíte ve vzduchu? Že vás už nic nad propastí neudrží? Že celá Evropa (i s Anglií) èeká jen na to, až do ní spadnete? A to co nejdøíve? Na co všecky ty žvásty? Všechna ta vyzývavá prohlášení. Ony provokace politováníhodného, mrzáckého, malthusiastického soukromníka? Ptám se, naè? Zbláznìný Vésinet? Aby nás každý považoval za ještì trochu víc blbìjší, víc nesvìdomitìjší, víc neodolnìjší, víc hysteriètìjší, víc domýšlivìjší, víc zdìtinštìlejší než už jsme…? A pak také blbost všech tìch kartelù! Podívejte! Tak typicky francouzská blbost! Ale Dorot! Ale Maurras! Jen trochu dolù s tou domýšlivostí! Vždy vás oba pøed Stalinem a jeho katy zachránil právì Hitler! Nic víc, nic míò! Ne snad vaše grimásky! Jste mu dlužni velkou svíci na oltáø, Hitlerovi! Byli byste už dávno zastøeleni (a s vámi všichni Árijci, kteøí mluví), kdyby byl Hitler nevyèistil v roce 1928 Nìmecko. Už dávno byli by Židi z kominterny, nebýt Hitlera, vydávali u nás zákony, byli starosty i v Paøíži, se všemi muèednickými nástroji. Byli byste dobøe obslouženi. Už byste nemìli nadìji postavit se na jevištì! Nevdìèníci! Ne! Jistì! Mluvili byste už jenom k øedkvièkám v této chvíli. Byl by konec nafukováním postrašujícím plastickým pózám. Žijete ještì,

127

blbnete ještì jen díky Hitlerovi. Zachránil vám život. Vyhostím vás, barbaøi! Odpravím vás, vzteklá zvìøi! Divocí Teutoni! Zkrotím vám rypáky! Rozmìlním vás na prášek. Jen já, všecko to udìlám, já! Budete-li takto vyzývat… udìláte-li se tak nesnesitelní… jako byste nìco mohli… Pak jednou ráno uvidíte… ten klystýr! Všichni diváci Evropy jsou pøipraveni si smíchy vykroutit hubu… Když nìkdo zmáèkne vychloubaèe, tìší to všechny. Všichni jsou šastni. Je to beznadìjný pøípad, ten váš! Tak už jste zpitomìlí, že jste ztratili pam읅? a nebo to je ještì sebevìdomí? To už si nevzpomínáte jak dlouho by to byla v roce 14 vydržela Francie sama proti Nìmecku? Nejvýše 14 dní. Opíjíte se teï vodou z Marny? Tak je to úplné…Kikirikí! Kikirikí! Kikirikí! *** Zachránìni! Jedná se! Židi. Pro mùj vkus je italský antisemitismus trochu vlažný, nejasný, nedostateèný. Myslím, že dokonce nebezpeèný. Naè nìjaké rozdíly mezi dobrými a špatnými Židy? To se nièemu nerovná. Židi možní, vlasteneètí a Židi nemožní, nevlasteneètí? Smìšné! Oddìlit plevel od zrna! Okamžitì zaènou znovu jemné odstíny, liberální obavy, rozdíly, vhodná opatøení, rovnoprávnosti, patolízalství, úvahy, štíøení, budeme zase v plném „latinismu“. Maurras je nadšen. Tudíž prakticky je to nezralé. Žid vždycky vyhrává, když se pootevøou dveøe k jemnému rozèleòování, k dialektickému obhajování. Dialektika to jeho øemeslo. Žid má vždycky pravdu. Taková je zásada. Bude mít vždycky pravdu, stotisíc dùvodù, stotisíc omluv, jednu lepší druhé, aby mohl u nás zùstat, èekat a stále èekat, až jednou zcela zapomenut vás vyhodit, za dva, za deset, dvacet let… Celé židovské dìjiny øvou tuto zásadu: Každý kompromis se Židem konèí vítìzstvím Židù a rozdrcením Gójù. To už je klasické. Tomu se nevyhnete. Buï chceme nebo nechceme se zbavit Židù. Kdo chce úspìch, musí chtít prostøedky a ne poloprostøedky. Dìlá snad chirurg nìjaký rozdíl mezi dobrými a zlými bacily? Mezi tìmi, jež chce nechat pohybovat se v operaèním poli, klidnými mikroby, zbavenými jedu, neškodnými saprofyty a mezi semeny, jež má ihned odstranit, spálit, nemilosrdnì znièit, ponìvadž by zpùsobily smrtelné otravy? Ne. To by bylo pošetilé, hrozné stanovisko. Dává pøed operací pøetváøeti svoje nástroje ne snad na minutu, jen tak, ale dobrých dvacet minut pod párou, velmi svìdomitì. To je abeceda chirurgického umìní. V mikrobu je vše stejnì tajuplné jako v Židovi. Urèitý milý mikrob, jistý chvályhodný Žid vèerejška, stane se zítra vzteklinou kletbou, pekelnou metlou. Nikdo nemùže zaruèit budoucnost mikrobu, právì tak jako budoucnost Židovu. Je to láhev s inkoustem. Vlny stravitelnosti dostanou se na povrch a pak to zaène, jak a kdy se uráèí. Neškodné saprofyty, neškodní Židi, polootravná a otravná vlákna zaènou zítra pùsobit jako blesk, stanou se prudce jedovatými. To jsou titíž Židé, tytéž mikroby v rùzných obdobích jejich dìjin, a to je vše. Nikdo nemá práva vsunout jediný mikrob, jediného Žida do operaèního prostoru. Nikdo neví èím se stane, co byl kdysi, jak se vyvine mikrob i Žid tøeba jen nepatrného zjevu. Všichni odpùrci Pasteurovi nebyli

128

nevyléèitelnì, neodvolatelnì pitomí nebo zlomyslní. Nìkteøí z nich se dokonce vážnì snažili uplatnit pøi svých operacích nové Pasteurovy metody. Nic nechtìli lepšího, než sterilizovat svoje nástroje. Byli èetnì pøesvìdèeni, že je pøesnì sterilizovali, jestliže je pøed upotøebením povaøili nìkolik minut jako vajíèko na mìkko, jedna, dvì, tøi, dokonce i deset minut. Výsledek byl hrozný. „Pan Pasteur je šarlatán! Jeho antisepse jest jenom žertem. Vždy jsem je dal vaøit, svoje nožíky! Podle jeho slavné metody! Moje statistiky však ukazují, že metoda pánì Pasteurova není nièím jiným než malichernost ztøeštìncova. Jeho metoda nic nemìní. Stejné nákazy. Stejná úmrtnost! Mikroby, jeho mikroby! Jaký podvod, jaký humbuk!“ V oné dobì pooperaèní nákazou umíralo 95 procent operovaných. Pasteur jen s nejvìtší námahou (deset let zlobného hádání) pøesvìdèoval své odpùrce, že byli oni sami vinni svými operaèními neúspìchy a ne jeho metoda. Pasteurova odhalení byla zásadnì popírána, deset let z Francie vyhoštìna a to nejvìtšími francouzskými vìdci své doby. Pasteurovy metody zdomácnìly teprve díky Listerovi, po dlouhém vyhnanství v Anglii. Tyto malé rozbroje jsou zcela ke cti proslaveného francouzského ducha, plny jasnosti, pøesnosti, logiky, kartesianismu a narcismu. Krátce. Pasteur musil se deset let zøíci toho, aby vìdci nejinteligentnìjší rasy na svìtì pøipustili, že mezi povaøováním tøí minut a povaøováním dvacet minut jest propast, celý svìt, že tøíminutová sterilizace jest nedostateèná, tudíž zcela zbyteèná (spíše škodlivá), zatímco sterilizace dvacetiminutová, svìdomitá opravdu, pøesnì sterilizuje operaèní pøístroje, odstraòuje všechny zárodky (i jejich výtrusy) a tudíž veškerou možnost nákazy. Tìmto vynikajícím latinským mozkùm slùvko sterilizace staèilo. Mìli slùvko! Mìli vìc! Vyváøení, pravda? Velmi dobøe. Protisepsie? Jak? Dvì! Deset! Dvacet minut! Jako by na tom nìjak záleželo, na tìch historkách o minutách. Výmluvy! Sliby! Ulejvání! Cavyky, komediantství, všechny ty minuty. Jakýpak rozdíl? Bylo tu pøece slovo vyváøení? Bylo dobøe vyvaøeno? No tak, to je hlavní. Pasteur byl odsouzen pøed lékaøskou akademií, francouzskou, latinskou, žvanivou, ponìvadž pronesl slovo. Byl hotov! Všichni, všech ètyøicet akademikù slovo opakovalo. To staèilo. A když to nešlo, a! Latiníci, latinizující jsou zblblí slovíèky, nebo vlastnì slovíèka je vedou. Vìøí slùvkùm, vìøí vlastnì jen slùvkùm. Soudí, že svìt to je slùvko, Žid to je slùvko, sterilizace taktéž, že vše se dá srovnat slùvky, slùvkem, šastným slùvkem. Tøeští po slovíèkáøském, tak øeèenì šastném øešení, jiného nikdy neuznávají. Jestliže nìjaké události jako Mnichov poruší jejich slovíèkáøská lešeníèka, zùstanou na dlouho, dlouho vyšinuti, nešastni, nepoznávajíce více svìt, jejich svìt, který jest výluènì svìtem slov. Zvyklí vyøizovat všechno slovíèky, uvìøí koneènì, že je vše dobré. A kupøedu, kupøedu slùvka! A tak máme nyní ve Francii nejvíce pøedstavitelných nafoukaných hlupákù, nejvìtší mudrlantské rétory celého svìta, nejhnusnìjší a nejtaškáøštìjší lžimoralisty vùbec. Vrame se k Židùm. Ve Francii se stane s židáky totéž jako s nešastnou pseudo antisepsí. To se dá snadno uhádnout. Ti domnìlí odžidovatelé, ti mírní antisemité, literární, opatrní a jen tak na

129

pùl huby, nic nedokáží. Chcete-li loï zbavit myší nebo dùm štìnic, jistì to neudìláte jen na polovic, nebo nezbavíte štìnic jen první patro. Jinak si mùžete být jisti že budete do mìsíce napadeni desetinásobným poètem myší a dvacetinásobnì štìnicemi. Odžidovšování podle vzoru Maurrasova, podle výbìru mi nic dobrého neøíká. Tj. jen literární, neúèinné a neskuteèné oèištìní. Myslím dokonce, že Židùm spíše slouží, než naopak. Celé staré i souèasné dìjiny nám dokazují, že tyto náznaky, tato polovièatost v boji proti Židùm se ohromnì osvìdèuje! Vezmìme pøíklady! Dva odejdou dveømi, tisíce se jich vrátí oknem. A co položidi? Proè ne polomikroby, ètvrtmikroby? Musíme vìdìt, co chceme. Chceme se zbavit Židù, nebo chcete aby zùstali? Chcete-li opravdu se jich zbavit, tož ne tisíce prostøedkù a grimas! Rasismus! Z toho mají Židi strach! Na antisemitismus kašlou. S antisemitismem se mohou vždycky dohodnout. K tomu je pøece nacionalismus a køest! Rasismus, rasismus, rasismus! A ne snad jen tak, potichu, ale naplno! Bez výjimky, nemilosrdnì jako poøádná Pasteurova sterilizace! Chcete-li si jen hrát, tak se dejte hned na úmìrné roztøiïování, správné prostøedky, rozdíly, a na pøípadné protipronásledování. A za to, ihned, to vám zaruèuji, zùstanou všichni Židi u vás, ba co více: všichni jejich bratranci, známí, pøátelé (a Bùh sám ví, co jich mají) pøiženou se hned ze všech stran svìta ukrýt se pod vaše køídla, aby vás obdivovali, vás a vaše tak jemné, tak úžasné pochopení kulturní dialektiky, vysoké humanitáøské povinnosti pro židovské bratrství, rovnost všech lidí v neštìstí. Budete hýèkáni. Tak se èasto ptám, proè má vlastnì Maurras tak strašný strach z rasismu. Nebojí se nìèeho ve svém pùvodu? Možná také, že nechce nahánìt strach Židùm.upisovatelùm, dobrým Židùm? Závìr: Nejstrožejší morálkou, nejkrutìjšími prostøedky èlovìk nedojde k velké vìci, natož, co oèekáváte od zdánlivosti, prostøednosti? To už je lepší pøiznat hned na zaèátku, že nechceme nic dìlat, nebo že na to kašleme. Bylo by to jednodušší, èestnìjší. A tak Amen, hrome! A žije talmudské peklo! *** Není nic židovštìjšího nad nynìjšího Papeže. Jeho pravé jméno: Isák Ratiè. Vatikán je ghetto. Státní tajemník Pacelli jest právì tak Žid jako papež. Církev jest stále pøipravena upálit znovu Pannu Orleánskou, velmi šastnou! Církev, naše stará židovská èarodìjnice, svíèková bába. Kdo jí papeže, umírá naò! (Alexandr Borgia). *** Tak co, Ferdinande, neskonèíte už ten domýšlivý žánr? Ty svádivé efekty, ty zaklínací paradoxy? Tu zastaralou frázovitost? Kam tak jdete od rohu k rohu? Neskonèíte? Nezkrátíte trochu svoji žvanivost? Vrate se k vìci! Co chcete? Chci, abyste ihned uzavøeli spolek s Nìmci, ihned, a ne nìjaký spolek, chatrný, jen tak pro legraci, køehký, slamìný, nebo nìco horšího! Ne! Ne!... Opravdový spolek, pevný, mohutný, z vápna a písku. Na život! Na smrt! Tak mluvím já! Nezakrývám nijak svoje záliby, svùj cit. Soudím, že bez tohoto spolku umøeme, že je to jediné východisko. Oba jsme Chudí národové, špatnì obdaøeni surovinami, bohatí

130

jen bojovnou odvahou. Odlouèení, nepøátelští, jenom se vraždíme. Odlouèeni, nepøátelští, bok po boku zùstaneme vždycky chudáky, vždycky otroky hlupákù, zednáøských provokatérù, vojáky Židù, dobytkem Židù. Spojeni povládneme Evropì. To už stojí za zkoušku. Naženeme Židùm takový strach, že se vypaøí z planety. Nebude tøeba ani se jich dotknout, zapálí se jim jen malièko koneèky prstù… Probudíme se jako z muèivého snu. Budou pryè…! Navždy…! Londýn dáme do karantény, postavíme do pozoru. To se mùže stát hned. Umìlé nenávisti, jež jsou mezi námi a Nìmci, jsou pøipravovány, oživovány, udržovány, šíøeny Smlouvami a Lóžemi, novinami, rádiem, vším v židovských službách. To se mùže vyøídit za 48 hodin. To není nic neodèinitelného. Èlovìk potøebuje k žití i nenávist, dobøe! Je to nevyhnutelné, vyložené, je to pøirozené. Ale a ji mají proti Židùm tuto nenávist, a ne proti Nìmcùm. To by byla zdravá, spásná, ochranná, prozøetelná nenávist tak jako proti øádící spále, šíøení se cholery, proti krysám roznášejícím mor. To už by nìco øeklo. Nenávist proti Nìmcùm, to je nenávist k pøirozenosti. Je to zvrácenost. Je to náš jed a smrtelný. Je nám vstøikován každý den ve stále tragiètìjších dávkách. Francie je latinská jen náhodou, z dopuštìní, porážkami, ve skuteènosti je keltská, ze tøí ètvrtin germánská. Latinismus se velmi líbí zednáøským jihoamerièanùm. Latinismus je blízko Øecka. Øecko, to už je Východ. Východ, to už je Lóže. Lóže je už židovská. Žid, to je už nìco z negra. A tak se staò. Zaèeròování bìlocha latinským pøesvìdèením, zednáøským promícháváním. Francie je árijská, naprosto nežidovská, naprosto neèernošská. Vážná èást Francie, protiøeènická, to byla vždycky ona èást keltická a germánská. Èást, která se dává zabíjet, èást, která vyrábí, která pracuje, èást která platí je keltská a germánská. Deset severních okresù platí tolik daní, kolik celá Francie dohromady. Bretaòští støelci mìli u Dixmundu za jediný den tolik mrtvých (1380), kolik francouzští Židi za celou válku. Nekeltická èást Francie, mluví a vykonává slavné funkce. Dává zemi její Ministry, Ctihodnosti a nadhluèné Kongresisty. To je ožralecká èást Republiky, jižní, prospìcháøská, pleticháøská, výmluvná, plochá. Mezi Francouzi a Nìmci není žádné podstatné nenapravitelné nenávisti. Existují jen vìèné, neúprosné, židoanglické pletich, smìøující vší silou k zabránìní tomu, aby se v Evropì utvoøil jediný blok, na jediném podkladì frankonìmeckém, jako pøed rokem 843. Celý židovsko-britský genius spoèívá v tom, vést nás z jednoho konfliktu do druhého, z jednoho maïaøení do druhého, do vyhøezování, z nìhož vylézáme pravidelnì vždycky, my Francouzi a Nìmci, vykrváceni, zcela vydáni na pospas Židùm z City. Evropská rovnováha pod anglickou tyranií je jen nekoneèné, stále opakované franko-nìmecké vzájemné vraždìní. Kontinentální zvíøata musí být vždy více ménì vyprázdnìna, ubita, neschopna setøást anglické jho, k velké radosti Anglie… Stále blouznící, horeèná, stále na pokraji agónie stojící Evropa, to je síla Anglie. Franko-nìmecká válka jest pøímo podmínkou, nejvìtší prùmyslem Anglie. Znamená naprostý anglický blahobyt.

131

Franko-nìmecký konflikt roste vždy z vlastního popele. Je to Fénix. Anglie nepotøebuje se srážet. Každá franko-nìmecká generace jde znovu ihned do boje, vždy blbìjší, vždy podvádìnìjší, vždy spalovatelnìjší, vždy nedoèkavìjší dát se spálit, znièit v kataklysmackých židovských požárech. *** Myslím, že je to dost jasné. Nejsem pøíliš pøívržencem zastøených narážek, nedopovìdìných. Buï øíci vše, nebo mlèet. Franko-nìmecký spolek. Frankonìmecká dohoda. Franko-nìmecká armáda,. Jen armáda tvoøí dohody, pevné dohody. Bez franko-nìmecké armády zùstaly by dohody platonickými, akademickými, nestálými, vystavené rozmarùm. Dost jatek! Napøed franko-nìmecká armáda! Ostatní už pøijde samo. Itálie a Španìlsko se pøirozenì pøipojí ke Konfederaci. Konfederace Evropských Arijských Státù. Výkonná moc: franko-nìmecká armáda. Franko-nìmecké spojenectví na život a na smrt. Potom, a jen potom, bude uèinìna pøítrž tisícileté židovské zábavì, nevyèerpatelnému humanitáøskému køižáctví, neúnavnému, tak zvanì osvobozeneckému, humanitáøskému, spasitelskému, vykupujícímu øeznictví. A konec Rýnu jako spoleènému hrobu. To bude umíráèek britskému císaøství, britské Tyranii, zhroucení Císaøství. Tím lépe! Tím lépe! Hrome, tím lépe! Konec hrùznému snu. Všechna naše neštìstí pøicházejí z Londýna, z Žido-Británie. Francouzi sami, i ve spojení s Itálií, zùstali bychom co jsme dosud, otroky Anglie, spoutanci na anglických trzích. Spojeni s Nìmeckem, to by byla jiná vìc. Setøásli bychom koneènì pouta. Anglii by se vyhrnuly kalhoty a byla by jednou pro vždy usazena. Jsme pány Evropy. Jsme pány svého vlastního osudu. Což se nám, mimochodem øeèeno, ještì nikdy nestalo. Franko-nìmeckým spojenectvím bude žido-britská moc uvedena v niveè. Koneènì byl zasažen sám koøen problému, To je Øešení. Jediná protižidovská síla na svìtì, jediná skuteènì mírová síla: franko-nìmecká armáda. Zbytek jsou jen židovské titìrnosti, žvanìní, rozpory, vytáèky. Franko-nìmecká armáda, 400 pìších divizí rozhodných, plnì pohotových. Kdo mluví lépe? Kdo se hýbe? Mruèí? Odporuje? Mraèí se? Hádá se? vyèítá? Staví se proti? Kdo zvedá rukavici? Èekám. A se pøihlásí tvrdohlavci, brumlalové, ti, s nimiž není možno jednat,… zlomyslníci… ***A co takhle, kdyby nás pohltili? To by nic nebylo? Na to nemyslíte, krasavèe!

132

Kdybychom se jednou i nakrásnì sblížili, pak jsme vyøízeni! To je pøece jasné! Pohltí nás! To je hrùza! To je ïábelské zneuctìní! Pohlceni zaživa, jen tak, Nìmci! Na to pøec nemyslíte!... Což nechcípáte hanbou? V oèekávání? pronášet do ètyø koncù svìta takové rouhání. Opravdu, slova pravého blázna! Degenerovaný sadistický idiote! Dohodu? Co pak to jde? Buïte proklet! Kdybychom se sblížili… Ale vždy by nás pohltili. To je jasné! Ah! To radìji umøít hned nìkolikaterou smrtí, v hrùzných bitvách, se skvìlými pohyby brady, být co nejlépe vykuchán než žít jen tak pod Boschem, nedùstojnì, než zajít na jejich pohlcení! Za živa! Ale to je nemožné! A co dvanáct století hrdinných Dìjin? Copak s nimi dìláte? Nic! Francie školka hrdinù. Hrome! Pohlcena! Zotroèena! Utopena! Spojenkynì? Fuj! Na to pøece nemyslíte, Nestydo! Pardon! Pardon! Hrome! Pohlceni, zotroèeni, nemùžeme být už víc než jsme nyní, pod Blochem, pod Blumem, pod Daladiérem, pod Rothschildem, strašnì… Nemùžeme už být více okrádáni, vykoøisováni, zesmìšòováni, vystrkováni, zvojáèkováváni jako v tyto krásné dny roku 1938, jen nejnižší kolonií židovského tìžení, pod Palestinou, ještì více poníženou. Co nám, domorodci, vlastnì zùstalo? Jaká svoboda? Jaká práva? Právo (a køehké) utrmácet se pod Židem, pro Žida, v nejtìžších zamìstnáních, v tìch, jež je unavují, která nechtìjí a která èlovìka vyèerpávají a jsou špatnì placena, a pak právo chcípnout za Žida, opìt a opìt, ve válkách jež nám pøipravuje. A pak už dost. Taková je národní bilance. Vzpoura nám sedí jako rukavice! Poklad smíchu! Nám, kteøí jsme zadluženi, zaprodáni až do žilek všemi Židy celého svìta! To by èlovìk chcíp, kurec v hubì na židovské køeèe, když slyší tak èarodìjnickou slátaninu. To nám tak sedí urážet se! Vždy nám nic nepatøí, ani písnièku vlastní nemáme, všecky jsou nyní židovské. Dobyti! Pohlceni? Nikdy už nemùžeme být víc a tak mrzce jako nyní. Krátce, otázka pøed kterou stojíme je tato, a je jednoduchá: Zùstaneme otroky Židù nebo se staneme opìt Germány? Vyberte si. Co mùžeme ztratit ve franko-nìmeckém spojenectví? Židy. To je katastrofa, která se dá snést. Èlovìk se brzo utiší. A pak máme dobré, plnì vyzkoušené platné pøíklady ve franko-nìmeckých manželstvích. Což nám dost nebylo kázáno a dávána za pøíklad Švýcarská Konfederace? Na co èekáme, abychom to zkusili. Nikdy jsem neslyšel o tom, aby curyšský kanton utiskoval messinský, nebo aby byli ženeváci okrádáni lidmi z Basileje. Nikdy. Není tøeba se bít v prsa. Kolo se toèí. Rozdrtí ještì jistì lidi a lidi. Miliony a zase miliony lidí. Tyto, ony a ještì jiné, neskonèí to nikdy. Vždycky se lidé vrhnou do vraždìní, proudy námìsíèného masa, do mrchoviš stále víc a víc ohromnìjších, bujnìjších. Není dùvodu, aby to skonèilo. Je to v jejich povaze. Není také tøeba je ponoukat. Vrhají se. Nikdo je nemùže nikdy zarazit. Mluví jen o svých „výhodách“, a nechápou ani první slovo. Nechtìjí se nièemu nauèit. Události se uskuteèní. Lidé se pùjdou dát rozbít na kusy v celých rasách, v celých kontinentech. A tak dál. Ponìvadž nechtìjí nièemu rozumìt, ponìvadž se nechtìjí nièemu nauèit, ponìvadž chtìjí stále stejné blbosti, velmi dobøe pro nì! Velmi dobøe! Budou zhýèkáni! Udìlají

133

pøece jen zkoušku! Na velké trhu Tvrdohlavých! To je celý svìt! Úplnì fantastickým zpùsobem, bájeèným rozètvrcením, za plápolání øeckých ohòù, vzteklých hoøících kanonád, úžasných bengálù, obluzujících ohòostrojù. Zázraèná škola! Každý bude pøijat. *** Žijeme ve století spokojenosti. Sluší se, abychom mluvili velmi pošetile. Pøistøihnu køídla jedné kachnì. A pøece bude lítat dál. Ze všech stran se mi oznamuje, že jsem dostal od Hitlera strašné sumy. To je, mohu-li to tak vyjádøit, klasická kachna. Kašlu výsostnì na to, z èeho jsem obvinìn. Jsem na to zvyklý. Jen ta hloupost pøedpokladu mne bolí. Cítím se snižován. Což už jste tak blbí, pøedpokladatelé, že si nemùžete vymyslet nic jiného? Uvažte jen trochu, že vydìlávám svými knihami, svými romány prostì desetkrát tolik penìz, než potøebuji k žití. Znám svìt moc dobøe, jeho zpùsoby, dlouho jsem v nìm žil, abych nebyl ozbrojen do hloubky i šíøe proti nejmenším, nejpovrchnìjším bludùm, nejpovrchnìjším slabostem. Nechte toho. Nic. Nedostanete mne. Uložil jsem si stranou malý balíèek pro nebezpeèné dny. Ukryl jsem dost, abych nepotøeboval i kdybych žil sto let, od nikoho nic. Úplná kravská kùže. Zda jsem spraven o životních podmínkách? 35 let jsem tìžce pracoval, abych nebyl odevšad vyøazen. Teï je konec, teï si mohu tu mou velkou hubu otevøít jak chci, kde chci a kdy chci. Nelamte si tím hlavu. Píši, co si myslím sám a nikdo mne neplatí, abych myslel, nikdo mi nedodává posily. Nikdo, nebo aspoò skoro nikdo, nemùže se chlubit, že si mùže podobný pøepych dovolit. Já mohu. Je to mùj pøepych. Mùj jediný pøepych. A to není konec! Ještì jsem práci neukonèil. Moje matka v 71 letech ještì naléhá, aby na nikom nezávisela. Pracuje dále, vydìlává si. Jsem také takový. Udìlám to právì tak. V 71 letech budu ještì nasraný na Židy, zednáøe a vydavatele. Budu asi, myslím, nejménì prodejný èlovìk na svìtì. Nafoukaný jako 36 pávù, nepøešel bych ulici, kdybych vidìl, že u druhého chodníku se válí v blátì trilion. Takový je Ferdinand, svléknutý do naha. Bude tøeba ho zabít. Jiné východisko tu není. Neštìstím je, že vás lidé posuzují vždycky podle svých vlastních tendencí, a že jsou témìø všichni na prodej kterýkoliv den, za každého poèasí. Ve skuteènosti je jejich život jen vìèným dìvkaøením, více ménì ozdobným, více ménì zahnojeným, více ménì upejpavým, nákladným, domýšlivým. A pak vám øeknu ještì jednu dobrou vìc. Opravdu výnosné obchody se dìlají na levici, ne na pravici. Je to dokonce zajímavé, když o tom mluvíme, že Itálie a Nìmecko jsou jediné dvì zemì, které mi nikdy nepošlou za pøeklad ani brka. Pøekládají - a to staèí. Myslíte, že moje malé péro nic neplatí pro nakupovatele z Kremlu, I. S., Anglické Banky, pro ty nakupovatele, kteøí zasypávají stále zlatem i ty nejhorší hlupce? A je to tak snadnìjší, tak opuletnìjší, tak dovolenìjší ukousnout si u zednáøù. Všecky pocty! Jsem dosti dobøe zpraven. Myslíte, když to tak všecko vezmete, že i ve Francii by mi

134

nebylo možné zpùsobit, aby mìsíènì spadl jeden milión do kterékoli pokladny? Pod tou èi onou záminkou? Rozvažte to! Pøestaòte mne soudit podle sebe, podle vašeho mìøítka. Koneènì, abych skonèil, jestliže vás ta otázka i pøes mé vysvìtlení souží, nedá-li vám spát, pronásleduje vás, jen se pøijïte jednou ke mnì pøeptat, osobnì, poctivì, otevøenì. Neotírejte se už o rohy. ******************

135

A ještì dodatek z rozhovoru s Annou Kareninovou Marie Majerová o Célinovi napíše paján prosáklý levicovou ideologií. (Vážený soudruhu Céline) Isaak Babel v jedné ze svých povídek napsal: „Nadouval se jako droždí, ve kterém kyne pomsta“. Snad by se tahle vìta dala vztáhnout právì k Célinovi. Céline byl zase pøesvìdèený, že Anglie, Sovìti a Židé ženou Evropu do války, že rozeštvávají dva nejsilnìjší evropské státy, a ve spojení Francie a Nìmecka vidìl nadìji na silný protitlak proti válce. Je paradox, že oba dospìli ke svým postojùm z humánních pozic. Oba mìli pocit, že válka je komplot zbrojaøù, bankéøù a uzavøených skupin - pro které život jiných lidí nemá hodnotu. Ale pozor, nesmìjí se smìšovat dva podstatnì odlišné postoje: nacismus a fašismus. Ano, Pound pøijal italský fašismus. Céline byl pronìmecký, protisovìtský a protibritský, ale nebyl nacista a Hitler pro nìj byl nakonec „nejhorší Žid“. Vkládat nadìje v Nìmecko a být nacista je rozdíl. Pound v dobì své internace ve vìzeòském ústavu pro choromyslné publikoval v neofašistických tiskovinách. Je otázka, zda si, odøíznutý od svìta, uvìdomoval, co všechno tím potvrzuje. Céline psal pøed válkou v pamfletu Bagately k masakru (nebo taky Malièkosti k vraždìní), za který byl nakonec odsouzen a který ho stál zdraví, život i znièené rukopisy, že ti, kteøí chystají válku, mají jít v bojích bez slitování do první linie. Céline v Neuronu údajnì odmítl jít ošetøit (nikoli pøijmout doma k ošetøení, to je rozdíl) nemocné dítì. Je otázka, v jaké to bylo dobì a situaci. V Meudonu Céline už velmi špatnì chodil, dánské vìzení ho poznamenalo a pozdìji ani už neordinoval. Ve Francii stejnì jako u nás je Céline, aè velký autor, pro nìkteré nestravitelný. Vezmìte si jen to, že sedm let po Célinovì smrti nìkdo zapálil jeho dùm v Meudonu. Vevnitø shoøelo všechno. Zábìry jsou to hrozné. A ještì v roce 1992 byl ve Francii zamítnut návrh zaøadit na seznam kulturních památek právì Célinùv dùm v Meudonu, který hraje roli v jeho „nìmecké trilogii“. Napøíklad vèera jsem si èetla v té knize profesora Redmana jeho teorii - podloženou prameny -, že Pound zøejmì strávil 13 let ve vìzeòském blázinci, aèkoli nemusel (z jiných pramenù vím, že psychiatr v Rapallu, dr. Rossi, dodnes tvrdí, že Pound nebyl duševnì chorý); kdyby ho neprohlásili za nesvéprávného, nebyl by podle profesora Redmana závislý na svévoli lékaøù, mìl by svá práva v rámci zákona a podle právních rozborù by mu nehrozil ani trest smrti a mohl být propuštìn mnohem døív. Na omylu (doloženém dokumenty) jsou podle Tima Redmana ti, kteøí se domnívají, že pobyt v blázinci byl pro Ezru Pounda fešácký kriminál, kde se mìl dobøe a unikl popravì - z lékaøských zpráv je zøejmé, že to byl kriminál skuteèný a drsný. Bez nadìje. ***

136 Adam Bartoš o kancléøi Hájkovi Mnohem více mi totiž vadí Kuras, vysmívající se tomu, když nìkdo (v tomto pøípadì prezidentùv vicekancléø) obecnì varuje pøed modernisty a relativisty v církvi, jak Petr Hájek uèinil na pøednášce Lipového køíže dne 3. ledna, mimochodem na pøednášce øímskokatolického spolku urèené pøedevším pro øímskokatolické posluchaèe (ale nejen pro nì). Podívejme se tedy, kam takový ekumenismus vede. Nìkdy je jeden obraz výmluvnìjší, než spousty slov okolo. Kdo se chce podívat, mùže napøíklad na internetu vyhledat video z mezináboženského setkání v Assisi z roku 1986, které zorganizoval zednáøský papež Jan Pavel II. Pøedstavitel církve, která byla vždy hrdá na svoji po tisíciletí uchovávanou víru, se zde prostituuje s takovými modloslužebníky, jako jsou vyznavaèi kultu woodoo, indiánští šamani, muslimští imámové, knìží šintoistù, zoroastristù, animistù, budhistiètí mniši. Podle Bible je každý duch, který popírá Kristovo božství, duch Antikrista. Popírají ho i talmudiètí rabíni, kteøí v duchu kabaly ale vìøí v hned nìkolik bohù najednou, stejnì jako ho popírají mnozí liberální protestanté. Ti všichni v Assisi spoleènì køepèili v zednáøské režii. Na zmínìném sestøihu je vidìt, jak byly katolické kostely pro tuto událost zbaveny køížù (ty byly sòaty, nebo alespoò zakryty, pokud sundat nešly). Zachycuje ohavné pohanské rituály, pøi nichž byli uctíváni falešní bohové a vyvoláváni démoni. Vše toto ekumenický papež zaštítil. Nemusím být katolíkem, abych vidìl, že je to odporné, pohanské, rouhaèské a ve své podstatì satanistické. Zcela v duchu zednáøských idejí. Možná se to ale Benjaminu Kurasovi líbí. Možná se mu líbilo, když Jan Pavel II. líbal Korán. Když sloužil mši s muslimy. Když se klanìl Alláhovi a jiným démonùm. Pøedstavme si, že by Kuras vyznával svoji židovskou víru ortodoxnì. Byl by ochoten tolerovat na své "církevní" pùdì podobné aktivity, jaké režíroval Jan Pavel II. v Assisi? Co kdyby do jeho synagogy pøišel katolický knìz a zaèal v ní sloužit katolickou mši? Nebo nedej Jahve, co kdyby pøišel navíc tradicionalistický katolický knìz odmítající druhokoncilní zednáøské øeèièky o smíøení a sloužil tam mši v latinì a zády k nìmu? To by se mu líbilo? Dovolil by to? A co kdyby musel Kuras svoji synagogu upravit pro ekumenický obøad a odklidit z ní všechny svitky Tóry a další symboly své vlastní víry, aby si pak v synagoze mohl rozdìlat ohníèek jakýsi šaman a podkuøovat tam svým bùžkùm? Jsem si jist, že by nìco takového nebylo možné. Dokonce i liberální žid Kuras by nìco takového stìží dopustil. Ortodoxní Židé, kteøí pak považují všechny Nežidy za nejen nevìøící a modláøe, ale i podlidi, by museli demonstrativnì roztrhnout svá roucha na znamení svého pohoršení. Proè tedy nám - køesanùm - poøád nìkdo neustále øíká, abychom se s modláøi bratøíèkovali my a že je to fajn a skvìlé a demokratické a já nevím jaké ještì jiné? A proè se pak tak pohoršenì zlobí (jako Kuras), když nìkdo z nás - køesanù - pøed tímto bratøíèkováním (jako Hájek) varuje? Po úvodní modlitbì Otèe náš, pøi níž všichni pøítomní (asi 150 lidí) povstali, promluvil pan vicekancléø spatra a velmi pomalu k pøítomným, kteøí ho nìkolikrát odmìnili silným potleskem. A o èem tentokrát hovoøil? Petr Hájek se postavil pøedevším proti ekumenismu a proti církevním modernistùm a relativistùm, kteøí rozøeïují a relativizují církevní nauku, což média s radostí podporují, protože tím mohou stírat rozdíl mezi pravými a falešnými náboženstvími. Zejména katolické náboženství je pro nì velký nepøítel, nebo katolíci uznávají více než dva tisíce let nemìnné hodnoty a vzorce chování, která médii manipulovaný svìt pøesahují. Katolík díky tomu bezmyšlenkovitì nepøevezme vše, co mu média nabízejí. „Vìøící èlovìk má pøevahu nad mediální virtuální realitou, nebo mùže obsáhnout mnohem širší svìt, než pro nìho vymýšlejí televize a rádia,“ zdùraznil Hájek.

137 Pokraèuje autor: Ivana Haslingerová Dokumenty o ekumenismu z roku 1964 a o náboženské svobodì z roku 1965 byly pøijaty více než 2 500 katolickými biskupy na dosud posledním ekumenickém koncilu zvaném Druhým vatikánským koncilem, svolaným papežem Jan XXIII. v letech 19621965. Koncil mìl mj. výrazný vliv na obnovu liturgie v katolické církvi. Katolická církev se sice nevzdala svého nároku být církví všeobecnou èili katolickou, zároveò však pøestala oznaèovat vìøící jiných køesanských církví jako heretiky, kacíøe èi bludaøe zaujímající postoje nesluèitelné s katolickou vírou, omluvila se jim za køivdy, které v souvislosti s tímto rozdìlením napáchali nìkteøí její èlenové, a vyzvala je k široké spolupráci. Papež Pavel VI. s konstantinopolským patriarchou Athenagorou zrušili roku 1965 vzájemné vylouèení z církve z roku 1054 a katolická církev se stala pozorovatelem ve Svìtové radì církví. Roku 1999 se zástupci katolické církve a luterských církví dohodli na spoleèném stanovisku v otázce ospravedlnìní, která je kdysi rozdìlila, a roku 2006 se k této dohodì pøipojily i metodistické církve. V Èeskoslovensku se dokonce už roku 1918 na spoleèném snìmu v Praze spojily témìø všechny protestantské církve a vytvoøily Èeskobratrskou církev evangelickou. Sama jsem se jednou z dùvodu politických oslav ocitla na ekumenické mši a ani nádherné prostory katedrály svatého Víta, Václava a Vojtìcha nedokázaly ve mnì navodit pocit, že jsem na mši, ale jen na nìjaké pøednášce. Kdo jednu zažije opravdovou katolickou mši za zvuku varhan, vùnì kadidla a eucharistie, ten prostì nemùže tento nový obøad, který se nese jen v duchu nikoho neurazit, vzít za svùj. Ale vrame se k médiím. Ta se podle pana vicekancléøe dìsí katolické církve ze ztráty svého vlivu. Proto se snaží útoèit na køesanství všemi možnými i nemožnými prostøedky. V souèasné dobì, kdy se stal pro veøejnost symbolem krutosti a nepøítelem islám, se neštítí dokonce používat ani skuteènosti, že islám je náboženství, k obecné kritice všech náboženství, tedy i køesanství. Pøi bombových útocích muslimských sebevrahù v pøímém pøenosu servírují podpásovì divákùm, co za hrùzy dokáže zpùsobit náboženství. Prostøednictvím islámu, který má víru v Aláha šíøit meèem, tak podpásovì a nepøímo útoèí i na mírumilovné køesanství. A komunismem atheisticky zdevastovanému obyvatelstvu je tento zásadní rozdíl v pojetí šíøení víry chytøe zamlèen a každé náboženství, vèetnì katolického, se tak pro nìj stává nìèím životu nebezpeèným a krutým. Zase Bartoš: Dalajlámismus je pouhou východní filosofií. Varoval, že dokonce se k nìm hlásí i probudivší se bojovníci proti komunismu v Èínì a hrozí jeho rozšíøení ve velkém. "Kýè dalajlamismu tady rezonuje asi 20 let. Média relativizují a zpochybòují principy náboženství, propagují programový atheismus a podporují nejrùznìjší typy deviací, jen aby mohla narušit tradièní hodnoty. Média zámìrnì podporují homosexuály a jiné devianty, aby cílenì rozkládala základy našich civilizaèních hodnot. Jejich úplnì finálním cílem je sloužit tomu, kdo poprvé vyøkl „non serviam“. Média prostì lžou a lžou a lžou. Ïábel lže a lže a lže,“ rozhoøèil se Hájek na pøednášce. Novináøi tuto vìc hluboce banalizují, což je chyba. Nejen naše republika, ale celá západní civilizace je v podruèí médií. Vše se dá shrnout do závìru, že západní civilizace je v podruèí médií, která utváøejí realitu a útoèí na náboženství. Nesmíme se bát pokøižovat se na veøejnosti èi v restauraci pøed jídlem. Když dáme najevo hrdost k pøíslušnosti k Božímu lidu, zpùsobíte médiokracii strašné rány. Až bulvární média jako Blesk èi MF Dnes nebudou mít zájem vyfotit si køižující se celebritu, potom jsme vyhráli," vyzval katolíky Hájek. "Víru v Boha nesmíme ani vnucovat, ani se jí vychloubat. Být ale hrdý na spoleèenství s Pánem a dávat to hlasitì najevo, to urèitì ano. V ranní modlitbì 261. øímského papeže Jana XXIII. se øíká: „Nebeský Otèe, dovol, abych prostøednictvím Panny Marie pøivedl každého

138 alespoò o krùèek blíž k tvému synu.“ To není násilí ani vychloubání. Církev má poslání misie. Evangelium je nejdùležitìjší a nejfantastiètìjší zpráva v dìjinách svìta, kterou souèasná mainstreamová média úspìšnì buï tají, nebo trivializují a zesmìšòují. Je proto povinností každého køesana vnášet do svého okolí i veøejného prostoru téma Boha a víry. Kdyby si apoštolové nechali svou víru pro sebe, lidstvo by se o Kristovì poselství nikdy nedozvìdìlo, sdìlil našemu listu pan vicekancléø a dodal: "Svìt naráží na meze své vlastní pýchy a socialisté všech zemí a druhù chtìjí už opìt porouèet nejen lidem, ale i vìtru a dešti. Proto je nutné o tom mluvit, psát a vzdìlávat. Øíkat lidem, že jsou od Pána Boha svobodní, a když na Nìj zapomenou, opìt snadno napochodují do otroctví. Provokovat je k zamyšlení, k diskusi!" A protože pan vicekancléø je nejen hluboce vìøící katolík, ale i pøedevším vysoce postavený politik, který je již devátým rokem poradcem prezidenta republiky Václava Klause, z toho pìt let byl jeho mluvèím a od roku 2008 pøešel na funkci zástupce vedoucího jeho kanceláøe, vìnoval se ve své pøednášce i negativnímu vlivu mediokracie, tedy vlády médií, na politiku. Konstatoval, že mediokracie vytìsnila to, èemu se øíkalo demokracie a díky tomu marxismus prožívá svou renesanci, i když se média tváøí, že jim je marxismus cizí. Ten, kdo si dovolí žít mimo médii nastolený diskurs, je vyobcován ze spoleènosti a ostatní ho mohou považovat i za blázna ne-li pøímo za zloèince na roveò fašistùm. Média o nìm vytvoøí téma, a to se pak díky jejich pùsobení postupnì stává realitou. Média prostì manipulují se skuteèností. Útoèí na naši první signální soustavu a hrají na naše iracionální emoce a instinkty. Pøi té pøíležitosti mi vytanula na mysli nedávná nechutná kauza, v níž se médiím podaøilo vytvoøit z mírumilovného a noblesního Ladislava Bátory zloèince jen proto, že o nìm pan Kalousek lživì prohlásil, že je to starý fašoun. Podle Hájka média prosazují v politice programový atheismus a darwinismus. Ruku v ruce s atheismem probíhá v médiích útok na náboženství, který není frontální a explicitní jako v dobì komunismu, ale spíše implicitní. Implicitnì nabízejí všechny recepty atheismu. Je pøímo legraèní, když se média jako MF Dnes èi Lidové noviny vydávají za pravicová. Pøitom všechna mainstreamová média jsou marxistická, jen se liší v jeho typu. Hospodáøské noviny jsou marxistickou základnou Èeské televize, která je prototypem svazáctví. Snaha vypadat pravicovì vede k daleko vìtší bolševizaci než v levicových listech. Vládnou nám prostì média plná levièákù. Je smutné, že po dvaceti letech od revoluce za nejvíce solidní lze díky tomu oznaèit bývalé Rudé Právo. Z fyziky je známo, že každý tlak vyvolává protitlak a tak pan vicekancléø doufá, že po tlaku médií si lidé postupnì uvìdomují, že vìci jsou reálnì jiné, než jak se o nich píše. „Míra korupce je dána velikostí, rozsahem státu a jeho pravomocí a pøerozdìlování. Nejvíce korupce proto na evropském kontinentu je v Bruselu, ale kdo o tom píše? A píše se stále o korupci v naší zemi,“ posteskl si Hájek Pana vicekancléøe velmi zklamaly Køesanko-demokratické strany, které vyprázdnily jak pojem køesanství, tak i pojem demokracie, a to tak hluboce, že ani volby stejnì již nic zásadního nezmìní. Je tak rozèarován, že se nechce podílet na souèasném, médii destruovaném politickém systému a radìji již nebude chodit k volbám. "Bude-li i nadále tato konstelace, k žádným volbám už nepùjdu. Je lhostejné, koho volíte, je to zbyteèné jako za bolševika. Lhostejno, jak jdete volit, výsledek je vždy tentýž. Chodit k volbám je dokonce kontraproduktivní," uvedl Hájek a dodal, že komunismus jako takový nikdy neexistoval. Ani v Sovìtském svazu nebyl komunismus, ale "ostøe ateistický model státního kapitalismu", u nás jsme žili v "totalitárním socialismu". Víra není podle Hájka zábava pro volný èas. Víra prostupuje vším. "Trojice Boží a její andìlé jsou s námi, i když spíme. Ostatnì nevìøící neexistují. Atheismus je také víra svého

139 druhu. Nafoukaná, pyšná, hluboce úpadková. Pýchou opilý èlovìk ve stejnì tragickém pokušení, jako byli naši prarodièe v Ráji, chce být zase roven Bohu. Být Bùh sám. Je to poøád dokola. I když tìch, kteøí odmítnou Boha jako takového, je na svìtì naštìstí jenom zanedbatelných pár procent. To, že se koncentrují v naší onemocnìlé civilizaci, vytváøí optický dojem jejich pøevahy. Ostatní lidské bytosti, pøes rùznost aktuálních náboženství, smìøují nevyzpytatelnými cestami ke Kristu. Mimochodem, ani u nás to není zase tak špatné. Poprvé od sametové revoluce nastala unikátní situace, kdy na nejvyšších vládních postech úøadují dva demokraticky zvolení katolíci - Petr Neèas a Miroslav Kalousek. Kéž jim Bùh pomùže øešit velmi nelehkou situaci, s níž pøebrali vládní funkce. Budou-li mu ovšem naslouchat. Mìli by," sdìlil našemu listu pan vicekancléø. Na dotaz z pléna odpovìdìl pan Hájek, že svìt podle nìj k apokalypse smìøuje. Jako vìøící èlovìk ale doufá, že ji Bùh nedopustí: "I ty nejvìtší postavy, jako Mojžíš, Šalamoun èi David, høešily. I jejich život stejnì jako životy každého z nás se pohyboval po sinusovce. Èlovìk vedený Boží milostí vyšplhá na vrchol, zaène si myslet, že je to jen jeho zásluha, že je roven Bohu, zaène stavìt babylónské vìže, propadne pýše a padá dolù. Na konci pádu zaène spínat ruce k Bohu a ten se nad ním zatím pokaždé smiloval, zastavil pád a umožnil èlovìku vystupovat opìt nahoru. Jediný z lidí bez høíchu byl Bohoèlovìk Ježíš. Bez prostudování Starého zákona nikdo nepochopí logiku a tajemství pøíchodu na svìt, ani to, co je èlovìk. Nepochopí spásný pøíchod Ježíše - a tedy ani logiku dìjin a souèasné problémy euroatlantické civilizace. Nepochopí, že všechno se sice dìje milostí Boží, ale èlovìk že má možnost a povinnost jednat, má svobodnou vùli a schopnost ovlivòovat vìci kolem sebe a životy svých bližních. Nepochopí, že víra má kromì svého transcendentního i rozmìr racionální vyjádøený vertikálou a horizontálou køíže. Nepochopí køíž. Jeho horizontální pozemskou tragiku i vertikální spásonosnou nadìji, jejímž obsahem je slovo láska." A si o názorech pana vicekancléøe myslí kdokoliv cokoliv, jedno je jisté - o všem, co øíká, je hluboce pøesvìdèen a chce vyprovokovat nás všechny k zamýšlení nad smyslem života, nad zázrakem stvoøení a nad transcendentnem v nás i nad námi. Zamyslet se nad tím, že to, že jsme se ocitli zde na Zemi a žijeme si zde své pozemské životy, není vùbec samozøejmé. Neuvìdomují si, že èlovìk je buï zakotvený, nìco si o svìtì dùvodnì myslí a je o svém názoru opravdu z hloubi duše pøesvìdèený, pak s ním nemohou média ani okolí èi okolnosti cloumat, nebo žije na povrchu, bez názorù, bojí se samostatnì myslet, a pak sebou nechává smýkat vším, co je právì módní. Úctu si zasluhuje ten první. Obávám se bohužel, že tìch, kteøí bezduše pøebírají módní názory, by sebenesmyslnìjší, je vždycky vìtšina. Pøesto vìøím, že u nás bude poøád více a více tìch, kteøí po duchovní devastaci z dob totalitního socialismu zaènou koneènì uvažovat o smyslu lidské existence, svých životù v ní a nad tím, že není naprosto samozøejmé, že je mohou vùbec prožívat. Že si uvìdomí, že je to dar od Boha. Transcendence (z latinského transcendó - pøekraèuji, pøesahuji) oznaèuje skuteènost pøesahování, pøekraèování smyslové skuteènosti. Bùh je transcendentní, protože není souèástí hmotného svìta, ale jeho pùvodcem, který každou skuteènost pøesahuje. Transcendentní filosofie opouští oblast zkoumání obsahù vìdìní a vìnuje se jeho obecným podmínkám. V matematice transcendentní èíslo „pøesahuje“ oblast koøenù rovnic s racionálními koeficienty. www.fragmenty.cz Adam B. Bartoš Na mysli má mimo jiné i to, èemu se dnes øíká svìtové vládnutí. Tedy "pojem, který ještì pøed pìti lety by nìkdo tak ctihodný jako pan Joch oznaèil za fantazírování nehodné západního vlastence," øekl Hájek v reakci na svého pøedøeèníka v debatì, premiérova poradce Romana Jocha. "Dnes se o tom hovoøí nejen jako o existující vìci, ale navíc i vìci nesmírnì pozitivní,"

140 dodal Hájek s tím, že média se tomuto tématu spíše vyhýbají a ignorují ho. Spoleènost mìla vrátit k pøirozenému Bohem danému øádu. Øadu let je jediným „ohroženým druhem" typicky bìloch, heterosexuál a køesan. *** 1849: Umírá Gutele Schnaperová, manželka Mayera Amschela Rothschild. Pøed svou smrtí prohlásila: Pokud by moji synové nechtìli války, nebylo by žádných. ” *** „Mohamed je poslem Božím a ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti nevìøícím, však laskaví mezi sebou. A vìru zjistíš, že lidé, kteøí jsou nejvìtšími nepøáteli vìøících, jsou Židé,“ pravil Lukáš Vìtrovec v brnìnské mešitì. V jiné èásti svého vystoupení pak uvedl: „Soudný den nenastoupí, dokud muslimové nepovedou válku proti Židùm. Muslimové je budou zabíjet tak, že se zbývající Židé budou schovávat za balvany a stromy. A pak kámen nebo strom promluví: Muslime, služebníèe boží, tam za mnou je Žid, pøijï a zabij ho." Tento citát z náboženské literatury islámu je obsažen i v chartì palestinského Hamasu, øazeného demokratickými státy svìta mezi teroristické organizace. Zmínìné výroky považujeme s ohledem na výše uvedený kontext za otevøenou výhrùžku èeským Židùm jako jednotlivcùm i židovskému spoleèenství jako celku. Muslimský kazatel Vìtrovec souèasnì v brnìnské mešitì hrubì urazil památku obìtí šoa. Snižování podstaty a charakteru nacistické genocidy Židù za pomoci nepøípadných, skuteènosti odporujících srovnání, jednoznaènì odsuzujeme. *** Adam Bartoš, nechvalnì proslulý svým návrhem k odsunu muslimù z Evropy. Pan Bartoš také na diskuzi pøedních èeských protimuslimských aktivistù na zaèátku øíjna tohoto roku prohlašoval, že za ideologií multikulturalizmu stojí židé. Dalšího pøedního kritika islámu v ÈR, pana Benjamina Kurase, nazvaná „Jak zabít civilizaci.“ Zde uvádí na adresu zahranièních muslimských komunit, že „Okupace probíhá již za našimi humny, kousek od hranic, ve Vídni a v Berlínì." O panu Kurasovi pak familiernì hovoøí: „… jsem rád, že Ben uznává, že køížové výpravy byly i pøes své nepochybné pøehmaty úsilím zachránit území (a Svatý hrob) døíve patøící køesanùm pøed útlakem muslimù.“ A na jiném místì chválí a kvituje Kurasovo tvrzení „nebezpeèím není pouze radikální islám - islamismus, ale islám jako náboženství ve svých základních principech.“ Tím opakuje svùj názor z roku 2005. V tomto rozhovoru na otázku, zda nepøedstavuje zøízení suverénního palestinského státu bezpeènostní riziko pro Izrael, pan Pavlát odpovídá: „Podle mì se v Izraeli nenajde politik, který by pøistoupil na hranice totožné s linií pøímìøí z roku 1967, neøku-li na hranice z roku '48. Na to by nepøistoupil ani Rabin. Izrael není stát, který spáchá sebevraždu.“ Své teze o øešení blízkovýchodního konfliktu rozšiøuje v samostatném èlánku uveøejnìném 28. 12. 2007 na Eurabii.cz, podle nìjž je de facto jakákoli varianta vzniku palestinského státu nepøijatelná kvùli potenciálnímu ohrožení bezpeènosti Izraele. *** Život Židù mimo Izrael je vnímán jako invalidní. Židé mohou být plnì Židy jen v Izraeli. *** To není nenávist k Židùm. Je to reakce na nenávist (nìkterých) Židù ke zbytku svìta. Je to reakce na to, co Židé ve svìtì zavedli a jakých zloèinù se oni dopouštìjí. Tedy, ne normální Židé, ti co mají stejné životní starosti jako jiní lidé ve svìtì, ale židovští majitelé svìta. Bìžní Židé jsou pro nì stejný materiál, stejný kanónenfutr, jako my ostatní... ***

141 Sergej Chelemendik Kdo jsou naši Židé Židé byli po celá staletí vytlaèovaní ze západu Evropy na východ, od Španìlska po Polsko, Ukrajinu a Bìlorusko, dokud je pøed dvìma sty léty nevytlaèili v obrovském poètu na území Ruského impéria, které k sobì zase jednou pøièlenilo povstalecké Polsko. Toto vytlaèení z hustì zalidnìné Evropy do našich nekoneèných prostranství se stalo novým osudem pro mnohé Židy na svìtì. V Rusku roztáhli køídla, zhluboka se nadechli a øekli své slovo. Bylo to velké štìstí i pro samotné Rusko. Jestliže budeme Židy považovat za vzácný intelektuální zdroj lidstva, pak poèátkem dvacátého století Rusko disponovalo minimálnì polovinou tohoto celosvìtového zdroje. Existuje výrazný a dodnes neobjasnìný kontrast mezi malomìstskou zakøiknutostí Židù, kteøí byli vyhnáni na okraj Rakouska-Uherska a Polska, a vším tím, co se stalo se Židy v Rusku. “Z fenomenálnì zbabìlých lidí, jakými byli témìø všichni Židé pøed tøiceti lety, se zmìnili na lidi schopné obìtovat svùj život ve jménu revoluce, na teroristy, vrahy a bandity,” napsal na zaèátku dvacátého století carský ministerský hrabì S. J. Vitte. Tento fenomén se dá vysvìtlit následovnì: poté co se Židé dostali k nám, se poruštili a ve svém porušování se nám zaèali podobat. Když Židé pronikli do ruských mìst, zaèali zvedat hlavy, uèit se všemožné “ismy” a souèasnì tyto “ismy” zaèali uèit i nás. A pak naši Židé organizovali pro sebe a pro nás ruskou revoluci. Kdyby nìkdo chtìl zpochybòovat takovéto naivní vysvìtlení Velké, navíc Øíjnové revoluce, kterou jsme zvyklí slavit v listopadu, ihned s ním budu souhlasit. Nebyli to Židé, kdo zorganizovali ruskou revoluci, i Rusové byli mezi revolucionáøi, a ba že jich bylo hodnì. Jenomže k moci se po revoluci dostali bolševici. Seznamy èlenù prvních sovìtských vládních orgánù jsou uveøejnìné v mnohých dokumentárních pramenech, avšak Rusù mezi vysoce postavenými bolševiky figuruje jen málo. Zatímco Židù mnoho. Nech tedy ruskou revoluci zorganizovali Rusové, a Židé potom jen jednoduše pøišli k moci. I takto se dají vysvìtlit naše dìjiny - ony to snadno snesou. Zlobit se na ruské Židy kvùli ruské revoluci nemá význam. Revoluce v Evropì, a nejen v ní, organizovali pøevážnì Židé z tak prostého dùvodu, že jinou cestu, jak vytlaèit místní obyvatele a zaujmout dùstojné místo za pultem, dìjiny Židùm nenabízely. Židy to vždy instinktivnì táhlo tam, kde moc slábla. Zlobit se mùžeme a musíme na ruskou šlechtu, která promarnila své impérium pìt minut pøed vítìzstvím v první svìtové válce. Po staletích skvìlých vojenských vítìzství se najednou naše šlechta ukázala být úplnì neschopná bojovat a vítìzit. V prùbìhu obèanské války byly dùstojnické pluky generála Denikina labutí písní vojenské chrabrosti ruských šlechticù. A tyto pluky prohrály válku právì s vlastní ozbrojenou svoloèí, v jejímž èele stáli takzvaní “vojenští odborníci”, které bolševici rekrutovali mezi dùstojníky. Mimochodem, k porážce došlo o mnoho døíve. Sebejistá a pøesvìdèená o vlastní neporazitelné síle ruská aristokracie zaspala ruskou revoluci. Naši peèorinové a oblomové zlenivìli natolik, že nic nezmohli proti hrstce navzájem se hašteøících bolševikù-žvanilù a fantastù, již koèovali po celé Evropì a udivovali vypasené a spokojené evropské socialisty svým, ve vztahu k divokému a obrovskému Rusku, absurdním nadšením. Zatímco carští generálové nedokázali vèas zakroutit krkem této hrstce køiklounù, na obranu kterých by v té dobì nikdo prstem nepohnul, bolševici, poté co se dostali k moci, celá desetiletí úspìšnì lovili carské generály po celém svìtì. Zabíjeli každého potenciálního vùdce Bílého hnutí ještì døív, než vùdce dokázal pozvednout hlavu.

142 Pozdìji letopisci a opìvovatelé Bílého hnutí dlouho stonali a rozjímali: dobøí a šlechetní jsme byli my. To oni, bolševici, byli špatní. Toto všechno jsou však samé lži, urození pánové. Byli jste líní, sami jste se ukolébali všemi tìmi “svébytnostmi” a “duchovnostmi” a nevidìli jste svìt kolem sebe. Naši poruštìní Židé dokázali v obèanské válce porazit naše rozvrácené a nemístnì europeizované šlechtice. Toto je nesporný historický fakt, který zvrátil dìjiny svìtového židovství a stejnì tak i dìjiny Ruska. Ano, naši Židé pøetáhli na svoji stranu velkou èást naší ozbrojené svoloèe. Nejenom že ji pøetáhli, ale dokázali se s tou nejsurovìjší svoloèí na svìtì i vypoøádat. Snad se všem tìm bronsteinùm-trockým zdálo, že jednou potáhnou do boje se statisícovými armádami, že budou po stovkách vyvražïovat èleny carské rodiny, brát za rukojmí nejbohatší lidi nejbohatší zemì na svìtì a støílet je jako holuby, že budou lovit ruské popy jako divoké vlky? K takovým hrdinským èinùm je vedly zkušenosti jejich dìdù a pradìdù? Ne, zkušenosti je nauèily tak akorát živoøit v židovském ghettu kdesi v Lodži èi Krakovì v neustálém oèekávání pogromu a s provinilou otázkou v duši: “Neomrzeli jsme se vám?” V Rusku velká èást Židù, a ne hrstka rotschildù, která se dokázala sbratøit s anglickou královskou rodinou, pøesáhla zkušenosti ghetta. Pozdìji se nìco podobného odehrálo i ve Spojených státech, potom v Izraeli. Jenže bez ruské revoluce by nebylo ani rozkvìtu USA, ani Izraele. Nikoliv ruská revoluce jako taková, nýbrž vyhraná krvavá obèanská válka, která vymýtila ruskou šlechtu, znamenala bod zlomu pro všechny Židy na celém svìtì. Nebo jejich velká èást, která byla soustøedìná na území bývalého Ruského impéria, zaujala místo ruské aristokracie, a jen co se tak stalo, zaèala se prudce mìnit. Avšak krvavá jatka, do kterých vyústila obèanská válka v Rusku, pøedèila všechna pomyslná oèekávání a zasela v našich Židech nepøekonatelný strach z pomsty. V prùbìhu dvacátých a tøicátých let sotvakdo ze sovìtských Židù, kteøí se pøestìhovali z ukrajinských, bìloruských a jiných mìsteèek do moskevských, petrohradských a kyjevských komunálek, byl schopný odpovìdìt, kdo konkrétnì se jim bude chtít mstít a jakým zpùsobem. Jak je jasnì vidìt ze souèasné historické perspektivy, tato oèekávání pomsty byla zvelièená a neopodstatnìná. Rusové nejsou ve všeobecnosti náchylní k pomstì, jejich duše je na to pøíliš široká. Ruští šlechtici, kteøí pøežili obèanskou válku, se pokornì uèili øídit taxíky v Paøíži, zatímco mužici na Rusi se uèili èíst podle sovìtských slabikáøù, ve kterých slovo “Lenin” stálo pøed slovem “máma”. Židovská otázka byla tak pro ruského mužika nedostupná. A zùstává nedostupnou i dnes. Navzdory tomu byly citlivé duše našich Židù pøeplnìné strachem, a to všechno se dalo pochopit. Jejich pøedci nepoznali nic podobného, co by se dalo pøirovnat k obèanské válce v Rusku a po ní následujícím odvážným experimentùm na lidech na zpùsob kolchozù a pìtiletek. Jejich pøedci nebyli ani rudí generálové, ani ministøi, ani komisaøi, ba ani proletáøští básníci. A tenkrát naši Židé uèinili z hlediska svého a našeho osudu historický krok. Stali se z nich definitivnì a nezvratnì našinci. Vlastní krev smíchali s naší. Tímto porušili hlavní zákon svých pøedkù a pøestali být Židy. Pøipomeòme, že k tomuto míšení je otevøenì nabádali nejprve Lenin, pozdìji Stalin. Slovansko-židovská manželství se zaèala objevovat hned po revoluci a stala se hromadným úkazem. Ze strachu pøed pomstou za prolitou krev odmítli naši Židé pøivádìt na svìt èistì jen židovské potomstvo, protože nevìøili, že pøežije. Zvláštì pak poté co se v Nìmecku objevil Hitler a otevøel koncentraèní tábory. Naši Židé rozpouštìli své tisíciletou izolací vykvašené geny v naší horké divoké krvi. Z èehož o nìkolik desetiletí pozdìji vzešlo to, co máme dnes.

143 A dnes máme podle rùzných odhadù dvacet až dvacet pìt miliónù Slovanù a pøedstavitelù jiných národù s pøimíchanou židovskou krví. To je každý sedmý nebo každý šestý z obyvatel stopadesátimiliónového Ruska. Na Ukrajinì a v Bìlorusku je to možná každý pátý obyvatel. Pøitom podstatná èást z nich ani neví o své židovské krvi. Pøevážnì Židé a potomci slovanskožidovského smíšení tvoøili jádro obyvatelstva Moskvy a Leningradu, dokud naše Židy nepovolali do biblických mìst. Poté co Hitler vyhubil evropské Židy, hlavní èást Židù ve svìtì zùstala pouze ve dvou zemích - v Sovìtském svazu a ve Spojených státech. Ameriètí Židé taktéž dost intenzivnì smíchali svoji krev a pøestávali být Židy. Smíchání bylo nevyhnutelné: v Rusku i v Americe totiž náhle pøestaly platit podmínky, které po dlouhá staletí držely Židy pohromadì a chránily je pøed “rozpouštìním” v krvi jiných národù. A tenkrát se vynoøil Izrael. Dùvodù, proè vznikl Izrael, se dá najít mnoho. Avšak ten první a hlavní dùvod byl nedopustit, aby se Židé rozpustili ve svìtì. Nikým nepoznaní židovští mudrci pochopili to nejdùležitìjší a pochopili to správnì. Jenom bojující židovský stát-armáda poskytuje v obklíèení nepøátelských Arabù nutné podmínky pro zachování Židù jako národa. Dá se øíct, že vykutálení Židé si pro sebe pøichystali osadu o velikosti Izraele a, jakmile zaútoèili na všechny sousedy, zaèali opìt žít v oèekávání pogromu. Ale už dobøe organizovaní a po zuby ozbrojení. A kým vlastnì osídlili novou osadu jménem Izrael? Rotschildovými nebo Dupontovými potomky? Z jakýchsi dùvodù ne. Osídlili ho našimi sovìtskými lidmi, kteøí byli zoceleni obèanskou válkou, stalinskými èistkami a celkovou surovostí ruského prostøedí. Ani zde se sionští mudrci nezmýlili. Bez našich Židù by v Izraeli ani tráva nevyrostla. Tenkrát, v roce 1967, po podivném útoku Arabù na Izrael v sovìtských tancích, vznikla slavná anekdota o dvou moskevských Židech, kteøí si navzájem šeptají do ucha: “Už jsi slyšel o tom, jak naši nandali našim?” Jestliže si v souèasnosti položíme otázku, co drží naše Židy v Izraeli, nejpøesnìjší odpovìï bude znít: jejich slavná minulost ve velkém Sovìtském svaze. Je pravda, že u nás, v našem sovìtském státì, se naši Židé v prùbìhu jen dvou-tøí generací pøemìnili z malom욝ákù na úøedníky, kteøí øídili sovìtské impérium. Ano, u nás, poté co smísili svou krev s naší, stali se silnými, drsnými a bojovnými. Ano, u nás nasákli naším duchem a duchem našich pøedkù. A tohle všechno si pøinesli s sebou do biblických mìst. Kdo z obyvatel Izraele si dnes uvìdomuje, že jejich vojensko-teokratický stát není nièím jiným než pokusem o vykrystalizování nových pokolení židovské aristokracie? Kdo z nich se zamýšlí nad tím, že židovští mudrci, kteøí si uvìdomují rostoucí virtuální rozmìr našeho svìta, je postavili strážit kolíbku hlavních náboženství, na kterých jsou vybudované nejsilnìjší lidské civilizace? Kdo z nich si uvìdomuje, že mýtus je to nejsilnìjší a nejdùležitìjší, co lidé vlastní? Že války o Boží hrob zaèaly køižáci vést už pøed tisíci lety, když si uvìdomili, že ovládnutí svatynì dává moc nad duchem. Moc nad minulostí i budoucností. Ostatnì, do Izraele pøišlo daleko ménì než polovina z Židù, kteøí opustili Sovìtský svaz. Jejich hlavní èást rùznými cestami-necestami pronikla do Ameriky. Kdesi jsem èetl, jak jistý úøedník amerického velvyslanectví hystericky a zoufale køièel na našince, který nebyl spokojený s tím, jak pomalu vyøizuje jeho doklady: “Já nechci, abyste cestovali do mé zemì!” Chudák, zbyteènì se vzrušoval. Naši lidé do jeho zemì již dávno pøišli, pøièemž v takové kvantitì, která v budoucnosti slibuje novou kvalitu. Tradovalo se, a to dost tvrdohlavì, že pøi volbách posledního prezidenta Spojených státù se ometali kolem naši lidé s našimi penìzi, pøièemž množství tìch penìz nebylo zanedbatelné.

144 Samotný triumf Bushe mladšího s pøevahou nìkolika stovek hlasù až podezøele zavání volbami vìèného prezidenta Ilumžinova v demokratickém Kalmycku. Odhady množství našich Židù, kterým se podaøilo prodrat se do amerického ráje, se rùzní možná je jich více než dva milióny. Neduživé Americe by staèilo o mnoho ménì. Odhady kvality našich Židù jsou ještì vyšší: spolu s nimi pøicestovalo i množství ruských “elementù”, samou pøírodou pøímo stvoøených k tomu, aby prokvítali v americkém bordelu. Toto dlouho oèekávané setkání pøedstavitelù dvou rozdìlených èástí Židù ve svìtì v lùnì zaslíbené zemì pøineslo zajímavé výsledky. Naši Židé pøišli k jejím Židùm se srdcem na dlani, ale okamžitì se s nimi poprali. Sytí ameriètí Židé pohrdavì poplivali naše, kteøí, i když byli hladoví, zvolili si svobodu. Povýšenecky jim vyèítali: “Ty, zkurvysynu, proè nejsi na Golanských výšinách a ne máš samopal v ruce? Vezli tì do Izraele, tak proè jsi se k nám pøiplazil?” Na reptavý ryk našich: “A ty sám, ksichte židovskej, proè nejsi v Izraeli?” ameriètí Židé odpovìdìli v souladu se svou povahou: my jsme se vykoupili, øekli, podívej, tady jsou šeky a potvrzení. My jsme zaplatili za to, aby ty jsi mohl hájit naše ideály. A ty, jeden žebravej zkurvysynu, jsi zaplatil? Naši stiskli zuby a zatvrdili se. Sami si vybudovali v New Yorku ghetto pod názvem Brighton Beach. Nasedli do jejich nemotorných taxíkù, rozbìhli své malé kšeftíèky. Zatajili však svoje velké zlo. Tak jako kdysi v mìsteèkách na západní Ukrajinì. Revoluce pokraèuje. Toto jsou naši budoucí komisaøi v kožených blùzách. Nìkde mezi nimi rostou budoucí troètí a dzeržinští. A bìda nadutým pracháèùm z New Yorku, kteøí je urazili. Kdo nás urazí, ten nepøežije ani den. Hle, takovéto prosté vìci ozvuèuje náš Putin. Avšak oni tomu nerozumí. Vybìhneme s nimi, protože my o svých plánech mluvíme upøímnì, otevøenì a srozumitelnì. Jenomže oni i tak nechápou.

Žid - to je mýtus o nadèlovìku Jedna z neøešených, ale èím dál, tím více palèivìjších otázek zní takto: kdo a co vlastnì znamená Žid v našem svìtì a jak se dá odlišit od Nežida? Názory se rozcházejí. Je to celosvìtová banda degenerovaných, kteøí parazitují na zbytku lidstva a kradou všem národùm jejich nejlepší geny. Umìle vytvoøený národ, jehož pøedstavitele sjednocuje fakt, že jsou úchylové, psychopati, homosexuálové, rasisti, spekulanti a zlodìji, a to všichni do jednoho. Ztìlesnìní ïábla v lidské podobì, satanisti, živí èerti, rohy skrývají v kuèeravé høívì, anebo pod èernými èepièkami. Pøibližnì takto zní všeobecná definice Židù ze strany tradièních, jak sami Židé øíkají, animálních antisemitù a taktéž, v krapet jemnìjší formì, ze strany celosvìtových církví: katolické, pravoslavné a islámské. Kdybyste stejnou otázku, kdo je Žid, položili samotným Židùm, mnozí z nich banálnì odpoví: Žid, to je náboženství. Zato na otázku vyplývající z této banální odpovìdi, kteøí z pøibližnì dvaceti pìti miliónù lidí, kteøí se dnes hlásí k Židùm, vyznávají judaismus, bude složité odpovìdìt. I ty nejvelkorysejší spekulace sotva pøesáhnou rámec dvaceti procent, jestliže bereme do úvahy, že ve Spojených státech se nachází ne ménì než šest miliónù Židù, a ještì asi pìt miliónù jich žije v zemích bývalého Sovìtského svazu. O tìchto Židech se ví dost na to, aby se zhodnotila nízká úroveò jejich zbožnosti. A navíc

145 velká èást z nich se hlásí ke køesanství - k protestantismu, katolicismu a pravoslaví. To znamená, že Žid - to není náboženství. Jsou Židé národ? To nejkrajnìjší na toto téma odeznìlo v romantickém citátu teoretika sionismu Theodora Herzela: „Jsme jednotný národ.“ Zní to pøibližnì stejnì pøesvìdèivì jako vìta: “Komunismus je záøivá budoucnost lidstva”. V prùbìhu nìkolika posledních desetiletí se Židé snaží vyhlásit sami sebe za nový národ, za Izraelce. Nicménì tvrdit, že Izraelci jsou již novým národem, je pøíliš brzy. Zatím je Izrael pouze smìlý a drahý experiment pøemìny malé èásti Židù, roztroušených po celém svìtì, na nìco, co pøipomíná køižácký øád. Izraelci dnes pùsobí jako ochránci svatyò a ropných komunikací, kteøí vedou obìtavý styl života ve svém vojensko-teokratickém státì. Avšak tato obìtavost není zcela dobrovolná: kdo ví, jaká èást tohoto nového národa by s radostí opustila Izrael, kdyby mìla kam odejít. V souèasnosti základní atributy národa: území, jazyk a kultura - se v Izraeli nacházejí v zárodeèném stádiu. Území, které obývají, bylo teprve nedávno vybojované a je tøeba ho bránit se zbraní v ruce. Jejich jazykem je umìle oživená hebrejština, která plní funkci úøedního jazyka. Ruština a angliètina slouží jako základní komunikaèní jazyky. Izraelská kultura, to je romantika kibucu a vojenského tábora. Vlastní kultura je na tom tedy v Izraeli dost bídnì. Zato kvete sovìtská kultura pøinesená sovìtskými Židy, jež poté co zemøela v Rusku, žije nadále v Izraeli jakýmsi záhrobním, avšak velmi aktivním životem. U Izraelcù je všechno v poøádku jenom pokud se jedná o náboženství, dokonce je ho více než tøeba. Samotný stát Izrael je oficiálnì deklarovaný jako teokratický. Zda se však stali Židé teokraty, když si na své hlavy nasadily èerné èepièky, to je otázka èistì rétorická. A k tomu to nejhlavnìjší: v Izraeli žije pìt miliónù, tedy pouze jedna pìtina Židù na celém svìtì. Jestliže pøipustíme, že izraelští Židé jsou již národem anebo se jím døív nebo pozdìji stanou, co potom s ostatními Židy? Židé, to je krev, to jsou geny, zní jiné tvrzení, které je možná spravedlivé ve vztahu k ortodoxním Židùm, kteøí se díky staleté izolaci sebe samých vyhnuli tomu, aby jejich krev byla smíchána s jinou, a takoví Židé se ve výrazu jen málo odlišují od Arabù. Ano, právì tito Židé, celí v èerném, zarostlí, s pejzy a v èerných kloboucích, jsou èasto podezíraní z toho, že v sobì nesou jakýsi vzácný buket židovských genù. A kolik je jich takto èistokrevných? S èísly, která by si zasluhovala pozornost, jsem se nesetkal, ale ortodoxní Židé pøedstavují jenom èást z tìch dvaceti procent Židù ve svìtì, kteøí v té èi oné míøe vyznávají a praktikují judaismus. Tedy ortodoxních Židù, a to i v pøípadì, že uznáme jejich úlohu ochráncù pradávných genù, je pouhá hrstka. A tak je otázka židovských genù aktuální jenom pro ty, již mají mnoho èasu a rádi debatují. Poté co ve dvacátém století došlo k masovému smíšení židovské krve s anglosaskou ve Spojených státech, slovanskou v Sovìtském svazu a evropskou v celé Evropì, definitivnì zmizel tradièní typ etnického Žida - snìdý, kuèeravý, s orlím nosem. Ale kolik podobných míšení pøežili ti, kteøí sami sebe oznaèili za Židy pøed sty, ètyømi sty èi tisíci lety? A vùbec, co má z hlediska genù spoleèné sefardský èernoušek a svìtlovlasý, modrooký obyvatel Tel Avivu, Moskvy anebo New Yorku? Tak potom tedy kdo je vlastnì Žid? Proè jsou na svìtì vùbec lidé, kteøí vìdí o sobì, že jsou Židé, kteøí sami sebe za nì považují a s jejich svévolnou identifikací souhlasí vìtšina homo sapiens? Podívejme se nyní na bìžné pøedstavy, se kterými lidé pøistupují k Židùm v prùbìhu tisíciletí. Židé jsou pøistìhovalci: moudøí, vykutálení, rafinovaní, jsou to intelektuálové a obchodníci. Kdykoliv a kohokoliv umí obehrát, mezi sebou jsou však soudržní. Jestliže se jeden Žid

146 kamkoliv dostane, pøivede s sebou deset dalších. Takto vypadá základ bìžné mytologie o Židech, na který se nabaluje vrstva tradièního církevního antisemitismu, deklarující Židy jako ztìlesnìní svìtového zla a sluhy ïábla. Uvedené pøedstavy jsou dosti ustálené a zøejmì obsahují jistou pravdu. Ale jakou? Napøíklad dokud se neobjevil Hitler, celý svìt považoval Nìmce za jakési živé poèítací stroje, jež neustále nìco pøepoèítávají. Jenže pøišel den D, objevil se šaman-vùdce a Nìmci se najednou zaèali chovat absolutnì iracionálnì. Uvìøili šamanovi, který jim slíbil, že je pøivede do záøivé budoucnosti, a pøijali šamanovu víru za vlastní, naèež rozpoutali s celým svìtem válku. O Rusech Evropané po staletí hovoøí a píší jako o lemplech, kteøí všude jen zasévají chaos a nedokáží cílevìdomì pracovat. I v tom je kus pravdy. Dokázali by se však lemplové zmocnit tak obrovského území a udržet si ho? Anebo se snad podobají surovinoví giganti, které vytvoøili noví Rusi a které svými celosvìtovými chapadly spoutávají celý svìt, na výtvory lepmlù? A navíc, nepùsobí však v souèasnosti jako vìtší lemplové právì Evropané, kteøí dokoøán pootvírali brány svých mìst pøed celou tou pestrou svoloèí bez toho, aniž by pøemýšleli, co s ní budou dìlat? Navrhuji vlastní definici podstaty židovství. Židé, to je mýtus, který žije ve svìtì a který je v té èi oné podobì vlastní kolektivnímu vìdomí každého národa, stejnì jako i vìdomí každé konkrétní lidské bytosti. Židé, to je mýtus o nadèlovìku. Jestliže totiž uvážíme všechno dohromady, co Židùm pøipisuje soubor všeobecnì uznávaných stereotypù, a znásobíme to reálným podílem moci a vlivu lidí, jenž se oznaèují za Židy, potom nám z toho prostì nic jiného ani nevychází. Židé jsou lidé, kteøí se vìdomì anebo podvìdomì ztotožnili s mýtem o nadèlovìku, který v jazyku náboženství zní jako mýtus o Bohem vyvoleném národu. Hlavní potvrzení správnosti tohoto ztotožnìní v prùbìhu tisíciletí byl judaistický mýtus o Židech, který byl nedostupný nezasvìceným, byl tajemný a magický. Ale po rozpadu evropských židovských obcí, jež žily uzavøenì, autonomnì, ve kterých dokonce i v otázkách justice rozhodoval zpravidla soud rabínù, po odklonu hlavní masy Židù od judaismu mýtus o Židech jako o nadlidech zaèínal nabírat nové formy. Jak aktuálnì dnes pùsobí slova filosofa Huma o tøech diktátorech: o Stalinovi, Mussolinim a Hitlerovi, která vyslovil v roce 1938 tìsnì pøed Mnichovským spiknutím. Hume tvrdil, že Hitler, to je podvìdomí Nìmce, jenž byl ponižován v prùbìhu celých dìjin svého národa v 19. a ve 20. století. Tato slova není možné zpochybnit, stejnì tak i to, že Hitler se pokusil vštípit do vìdomí Nìmcù mýtus o nadnárodu, o nadlidech-árijcích povolaných øídit ostatní “podlidi”. Mýtus o Židech, to je nejenom podvìdomí Židù, nýbrž i èást podvìdomí tìch nejsilnìjších a nejmocnìjších národù køesanské civilizace. Pøedstavy Židù o sobì jako o nadlidech mají své dìjiny, které sahají až do daleké minulosti. V prùbìhu staletí se v kolektivním vìdomí Židù vrstvily komplexy neustále pronásledované, utlaèované a nerovnoprávné menšiny, pro kterou mýtus o vlastní nadlidské podstatì znamenal prostøedek jak pøežít. Slogan této knihy “Vybìhneme s nimi” by mohl vystupovat jako zkrácená verze mýtu Židù o sobì samých. Do jaké míry je tento mýtus podepøený reálnou historií, je odvislé od toho, jakým zpùsobem budeme vysvìtlovat dìjiny. Zaènìme s argumenty proti. Židùm se napøíklad pøipisuje pronikavost na úrovni prorokù, schopnost vidìt budoucnost. Ve 20. století se u Židù navíc odhaluje i vliv na osud svìta na úrovni Alexandra Makedonského anebo Èingischána, tedy schopnost zaèínat a konèit svìtové války. Položme si otázku: projevili snad tyto nadlidské schopnosti evropští Židé na zaèátku holocaustu? Jen zanedbatelná èást z nich si uvìdomovala, že zùstat na místì znamená zemøít.

147 Že je tøeba namísto balení kufrù, pøišívání žlutých hvìzd a nasedávání do vlakù, které je odvážely do Osvìtimi, vzít rychle nohy na ramena a utíkat, kam je oèi zavedou, tøebas i na Balkán nebo do Itálie, kde “árijec” Mussolini nechal Židy na pokoji. Do Afriky, do Asie, utéct kamkoliv, ale hlavnì pøežít. Evropští Židé se zachovali jako obyèejný lidský dav, demoralizovaný a zastrašený, který nemìl vùdce, a proto byl velmi snadno manipulovatelný jakoukoliv zprávou, jež slibovala nadìji. Anebo se staèí lépe podívat na osud leninských bolševikù, které Stalin znièil jejich vlastníma rukama. Kam se tenkrát podìly všechny ty legendární židovské vlastnosti: pronikavost, prohnanost a vynalézavost? Kam se podìla mytologická solidarita tìchto lidí, kteøí prošli peklem obèanské války a tuto válku vyhráli? Stalin vytváøel z jednìch skupinek leninských bolševikù oddíly pro likvidaci jiných bolševikù a každý z tìchto oddílù se ze všech sil snažil vyplnit tyranùv úkol, doufaje, že se pøed otcem národa vykoupí a zachová si tak život, namísto toho aby se sjednotili, pøechytraèili ho a nakonec ho zlikvidovali a vzali moc do svých rukou. Nikdo z leninských bolševikù nedokázal utéct pøed svým osudem, i když v roce 1928 existovala možnost odejít ze Sovìtského svazu snadno a bezpeènì. Každý z nich až do konce v nìco doufal. Další argumenty proti mytologickým stereotypùm o nadpøirozených vlastnostech Židù v trochu vìtších kategoriích. Zaèátkem 20. století politická elita evropských Židù v podobì sociálních demokratù mìla velmi silné postavení a tato elita si zvolila kurz celoevropské revoluce. Tento kurz podpoøila svìtová finanèní elita a rozpoutala se první svìtová válka, která zbourala stará impéria Habsburkù a Romanovcù a vyústila do celé série revolucí v Rusku a v Evropì. Právì tato válka zmìnila Ameriku ze zapadlého kouta na svìtové impérium. Souèasnì však zrodila bolševismus v Rusku a nacismus v Nìmecku. Pøedvídal snad nìkdo z tìch, kteøí stáli u zárodkù první svìtové války, skuteènost, že Hitler vyhubí šest miliónù Židù? Že takovou cenu bude tøeba zaplatit za rozpad evropských impérií a povýšení Ameriky? Jestliže ano, potom musíme konstatovat, že sionští mudrci se zachovali velmi krutì ke svým oveèkám. Po skonèení druhé svìtové války Amerièané pøipravili likvidaci Sovìtského svazu pomocí atomového bombardování sovìtských mìst, zvláštì pak hlavních mìst. Plán bombardování se jmenoval Dropshot. V souèasnosti se mùžeme doèíst, že ameriètí Židé ze strachu pøed tím, že spolu se sovìtskými mìsty zmizí ze zemského povrchu i nìkolik miliónù Židù, pomohli Stalinovi vyrobit vlastní atomovou bombu. Urèitì bylo i toto. Navzdory tomu rozhodující bylo nìco jiného. Na realizaci plánu Dropshot Amíkùm nestaèily samotné bomby, fyzicky je nestihli vyrobit do doby, kdy pod vedením Berije, i když ne bez pomoci soucítících Amerièanù, Sovìtský svaz vyrobil vlastní jadernou zbraò. Zamysleme se však nad samotnou logikou svìtových dìjin v prùbìhu váleèných a pováleèných let. Zpoèátku Stalin zkoumal možnost osvobození celé Evropy od útlaku imperialistických dravcù, pøirozenì, za cenu války s Amerièany a s Anglièany. Pozdìji Truman pøipravoval atomové bombardování Sovìtského svazu, následnì zaèala studená válka. Co je to za divnou solidaritu! Div že se dvì èásti Židù ve svìtì v prùbìhu vyètených rokù na sebe nevrhli, aby se navzájem zlikvidovali. Jestliže máme serióznì vìøit v židovskou pøedvídavost a solidaritu, pak jak si máme vysvìtlit karibskou krizi, která souèasnì postavila na pokraj znièení Spojené státy a Sovìtský svaz? Pøipomeòme, že jak ve Spojených státech, tak v Sovìtském svazu žilo pøibližnì šest miliónù Židù. Kdyby karibská krize bývala byla vyústila do termonukleární války, Židé, soustøedìní v sovìtských a amerických mìstech, by zahynuli jako první. O jakém jednotném národì mùže být øeè, když si pøipomínáme pouze tato fakta z nedávné

148 minulosti? O jakých proroctvích èi zákeøných globálních plánech Židù ve svìtì mùže být øeè, když víme, že v osudných hodinách karibské krize se reálný spouštìcí mechanismus nacházel v rukou vojákù, pøièemž zdaleka ne tìch nejvyššího ranku, nýbrž v rukou plukovníkù a majorù, velitelù ponorek a raketových oddílù. A tito vojenští pøedstavitelé nejspíše nebyli Židé. Židé jsou stejní lidé, jako všichni ostatní, se stejnými lidskými vášnìmi a chybami. Žádný jiný závìr se z dìjin dvacátého století udìlat nedá. Navzdory tomu existuje i jiná sorta argumentù, která se opírá o konkrétní a nevyvratitelný fakt: souèasný svìt stále ve vìtší míøe øídí peníze. A ty se soustøeïují v rukou Židù. To znamená, že svìtu vládnou Židé, jsou nadpøirozenì silní, ponìvadž je jich pouhá hrstka, a v rukou této hrstky jsou peníze svìta. Vrame se nazpìt do støedovìkého židovského ghetta do Prahy èi Varšavy a položme si otázku: co mohlo jediné zabezpeèit Židùm pøežití a k tomu blahobyt v jejich postavení ponižované a pronásledované menšiny, která nemìla ani armádu, ani stát? Jen peníze. Odtud vyrùstají nohy takzvaného zlatého telete, odtud je nápis o bohu na amerických bankovkách bez upøesnìní, o jakém bohu je vlastnì øeè. Podle toho, jak se peníze postupnì staly ekvivalentem smìny zboží a pozdìji bezprostøedním zbožím, tedy v 19. a ve 20. století, Židé zaèali vynalézat svoji ideu, která velmi pøipomínala totem. Podstatou této myšlenky je, že peníze jsou abstrakce, která umožòuje podøídit si mnohé konkrétní reálie ve svìtì. Jádro této abstrakce Židé pochopili døíve nìž všichni ostatní a døíve než jiní zaèali budovat tento abstraktní svìt zelených nul, ve kterém dnes žijeme. Jestliže máme mluvit o nìjakých nadpøirozených vlastnostech lidí, již se oznaèují za Židy, pak všechny smìøují k jedinému: k umìní vydìlávat peníze, nakládat s nimi a mìnit peníze za moc. V této oblasti Židé donedávna nepoznali sobì rovné. Získat toto nadpøirozené, charismatické umìní zacházet s penìzi Židùm umožnila jejich minulost. Tím, že se Židé permanentnì nacházeli v “cizím svìtì”, až po nejvyšší úroveò v sobì rozvinuli sociální cítìní a nejlépe ze všech se nauèili chápat a cítit podvìdomé impulsy lidského stáda. Židé stojí u základù prakticky všech sociálních vìd, nebo od pohybù cizího stáda, na jehož území se nacházeli, závisel jejich život a jejich smrt. Bylo pro nì životnì dùležité poznat anebo alespoò cítit duši davu. Odtud pramení nerovnost, hysterie, citlivost k dojmùm, které je možné u Židù postøehnout. Odtud pramení i jejich náchylnost k psychickým poruchám, zvláštì pak ke schizofrenii, která se popisuje jako rozštìpení osobnosti. Odtud pramení i kvalitativnì, než u ostatních národù, jiná schopnost abstrakce na nejvyšší úrovni. Nìkdo uskuteènil tuto schopnost takto: uniknout od konkrétní ubohosti malomìstského života do oblasti komunistické nebo liberální utopie. Nìkdo zase užiteènìjším zpùsobem: odejít do oblasti obchodu a smìny zboží, kulminací pak byl vznik burzy, kde je zvykem pobíhat a vykøikovat èísla, kterým rozumìjí pouze zasvìcení. Otázka pro historika a filosofa: byli to ve skuteènosti právì Židé, kdo vytvoøil souèasný absurdní svìt, kde prakticky všechno urèují mezi poèítaèi se pohybující stáda zelených nul, anebo by byl tento svìt stvoøený i bez Židù jako nevyhnutelný výsledek evoluce lidstva, které je stále více pohroužené do globální smìny zboží a pracovní síly? Tedy definice, kterou navrhuji, je následující: Žid je èlovìk, který vìøí v ideu Bohem vyvoleného nadnároda, který øídí svìt pomocí abstrakce s názvem peníze. Být zasvìcený do tajemství této abstrakce, je podle židovské víry dané pouze Židùm. Toto je nejslabší èlánek mýtu: od Židù, pod jejich vedením i samostatnì, se uèí manipulovat se zelenými nulami stále více a více lidí. Kdybychom Židy démonizovali v souladu s køesanskými a islámskými tradicemi a souhlasili s tím, že Žid pøedstavuje svìtové zlo, potom je tøeba pøiznat, že svìtu vládne ïábel

149 jménem peníze a že tento ïábel má své žrece - Židy a tomu, kdo pøed zlem neskloní hlavu, pak zùstává, aby se poohlédl po nové planetì. Teoreticky není vylouèený ani takový vývoj, avšak je málo pravdìpodobný. Peníze jako hlavní kormidlo moci ve svìtì jsou jen epizodou, i když možná s osudným finále. Náš svìt pùsobí stále podivnìji: dokonce i živých, reálných penìz se èlovìk mùže dotknout èím dál, tím ménì. Peníze jsou dnes virtuální. Židé jsou vládci virtuálních penìz, zelených nul. Pøirozenì, ne všichni, ale znovu jen jejich malá èást. Démonizujíc Židy, kolektivní vìdomí lidstva, aniž by to samo chtìlo, pøenáší vlastnosti malé èásti Židù na všechny ty, kdo se za Židy považují. Takovýmto zpùsobem mnohonásobnì upevòují jejich víru ve svou Ideu. Ze šesti miliónù amerických Židù øídí zelené nuly v tom nejlepším pøípadì nìkolik desítek tisíc. A naši uražení a nepozvaní pøistìhovalci z “øíše zla” øídí žluté newyorské taxíky, jež se podobají vydlabaným rybáøským loïkám. Tak tedy co potom dìlá z našich bývalých pracovníkù rùzných vìdeckých institucí a redakcí, kteøí pøišli do Ameriky pøiživit se a osídlit Brighton Beach, Židy? Víra. Avšak nikoliv víra v sionistickou myšlenku èi Talmud. Žid, to je víra, že i ty se mùžeš stát jedním z tìch, kdo øídí zelené nuly, tedy mùžeš se dostat k moci. A když ne ty, tak tvé dìti, a když ne dìti, potom tedy vnuci. Takové jsou prapøíèiny toho, že co se stane, a už by to bylo kdekoliv a cokoliv, jestliže to však bude mít charakter abstraktního poèátku, potom prùkopníky a nadšenci budou vždy Židé. Dokonce i uèebnici jazyku Èukèù v Sovìtském svazu napsal autor, který se jmenoval Rabinoviè. Myslím si, že nejdùležitìjší z toho mála slov v jazyce Èukèù je slovo sníh, a toto základní slovo Rabinoviè, pokud tedy on není židovským Èukèem, nemohl nikdy vyslovit. Navzdory tomu uèebnici jazyku Èukèù starostlivì napsal on. Další tisíce rabinovièù napsali desítky tisíc jiných uèebnic, které nikdo nepotøeboval, uèebnice všelijakých “ismù”, které pozdìji sami rabinovièové vyhlásili za pavìdy. Proè? Nebo jakákoliv uèebnice, dokonce i ta, která je urèena pro Èukèe, je ideologií, a ideologie pøedstavuje jistou úroveò abstrakce. I když to nejsou peníze v èisté podobì, je to dùležitý stupeò na cestì k penìzùm. Vyšší abstrakci, než jsou peníze, Židé, s výjimkou hrstky ortodoxních zbožných chasidù a talmudistù, zatím neznají a toto je jejich další zranitelné místo. Ovšemže, nejvíce Židù se nachází mezi finanèníky. Velmi mnoho je jich i mezi právníky: stejnì jako peníze, jsou i zákony v podstatì abstrakce, jenomže ne všichni si to zatím uvìdomují. Mnoho Židù je i mezi lékaøi, vìdeckými pracovníky a umìlci, to jsou všechno též oblasti abstraktního poznání. Ale je tìžké najít Židy mezi øemeslníky a lidmi, již se zaobírají manuální prací. Mezi rolníky nejsou vùbec a nikdy nebyli, protože, aby se mohlo pracovat na pùdì, je ji tøeba vlastnit a milovat. Takovým zpùsobem Žid, který žije a koná v oblasti abstraktního poznání, nese v sobì víru v Ideu, postupnì pøichází k penìzùm a moci a odevzdává tuto Ideu svým potomkùm jako štafetový kolík. ***

150