LISTY LANŠKROUNSKA. 3: Problematika příjmacího. řízení do lanškrounských školek 16-17: V PODNIKÁNÍ NIKOMU PEČENÍ HOLUBI DO PUSY

LISTY LANŠKROUNSKA

Módní přehlídka v plavkách na Rybníkyádě Foto: M. Teichmannová 17-18/XIV SRPEN 2014 CENA 25 Kč

3: Problematika příjmacího řízení do lanškrounských školek 16-17: V PODNIKÁNÍ NIKOMU PEČENÍ HOLUBI DO PUSY NELÉTAJÍ: Rozhovor s Jiřím Sloupenským 28-29: Vzpomínka Dušana Šlahory na srpen 1968

Aktuality na www.lanskroun.eu

2

17-18-2014

Učení o prázdninách Některé noviny se během prázdnin zabývaly tím, mají-li se děti během prázdnin vzdělávat, přesněji řečeno učit, nebo spíše odpočívat. Kupodivu většina respondentů v doprovodných anketách, ať už odpovídali kladně nebo záporně, docházela k velmi podobným závěrům. Ti, co tvrdili, že se učit nemají, totiž poukazovali na to, že děti si můžou osvojit sečení trávy kosou nebo srpem, zlepšit dovednosti při rozpoznávání lesních plodů a hub. Připravit kompot, uvařit šťávu nebo naštípat košík dřeva. Napadá mě, že ruku v ruce s touto skvadrou činností si mnohá dítka vyzkoušela také základy první pomoci. Druhá skupina respondentů pak hlasitě říkala ano, ale nemyslela tím vzdělávání pomocí učebnic, listování v sešitech nebo louskání slovíček, či slov vyjmenovaných, nýbrž zdokonalování obdobných praktických a v životě jistě užitečných schopnosti. Dotazováním se ukázalo jen to, že lidé můžou trochu jinak vnímat slovo učit se, ale zároveň jim neschází zdravý selský rozum. Teď před volbami se mi chce říct, zaplať pán Bůh! Moje kantorské prázdniny částečně též probíhaly na vlně praktických dovedností, jen jsem je spíše oprašoval, než nově vytvářel. Za nejdůležitější, co jsem se v létě naučil, považuji to, co jsem pochopil o životě. Každý rok zhruba v říjnu se studenty probíráme základní, všem živým organismům společné znaky života. Možná si ještě budete definice pamatovat, ale to není v tento moment podstatné. Vždycky tvrdím, že všechny živé organismy mají od okamžiku zrození neuvěřitelně silný vrozený pud svůj život zachovat. Myslel jsem na to často, když jsem krok za krokem roboticky zdolával výškové metry Elbrusu. Snad vlivem endorfinů jsem sám na sobě s úžasem pozoroval, jak dlouho a intenzivně dokáže tělo pracovat, a uvědomoval jsem si, že člověk představuje neuvěřitelně odolný živý systém. O dva týdny později po návratu do Lanškrouna jsem tváří v tvář umírajícímu člověku naopak cítil skličující křehkost a neuchopitelnost lidského bytí. Spojitost křehkosti s nebývale silnou sebeudržující vitalitou představuje základní parametry života každého z nás. To je danost, se kterou mnoho nenaděláme, zbývá jen naplnit ji smysluplností. A to je více něž prázdninový úkol.

František Teichmann šéfredaktor

Z REDAKCE

Jak jste prožili 21. srpen 1968?

Vlastislava Bayerová,

Mgr. Růžena Šteflová,

Ing. Jiří Krejča,

důchodkyně

důchodkyně

jednatel SW firmy

Zatelefonoval nám příbuzný, že v noci překročila vojska hranice. A ráno v pět hodin už projížděly tanky a transportéry pod okny našeho bytu v pražských Vršovicích a bylo slyšet letadla. Měla jsem dvě malé děti, bylo mi 25. Večer, když jsme zaslechli od blízkých kasáren střelbu, začala jsem mít panickou hrůzu a tahala jsem šatní skříně před okna. Poslouchali jsme celý den rádio a pak ve tři ráno se u nás sešlo asi 20 lidí a všichni se rozhodli jít bránit rozhlas..

Bylo to jako pád z tepla a slunce do hnusné inkoustové tmy. Večer 20. srpna jsme se s roční a tříletou dcerkou odpočatí vrátili z prázdnin u babičky na Hané. Manžel ještě týž večer pokračoval v cestě do Prahy, kde měl příští den nějaké jednání. Uložila jsem děti a ještě dlouho do noci četla. Vzbudí mě řinčící zvonek a netrpělivé klepání na dveře. Rychle vyběhnu - na chodbě soused: „Máš mouku? A cukr? Je válka! Pusť si televizi!“ a odběhl. Evidentně se zbláznil! Vtom jsem si uvědomila, že slyším neustálý hukot letadel. Rychle zmáčknu knoflík - na obrazovce vlaje naše vlajka, hymna, do toho záběry tanků v pražských ulicích a hlasatelka: „Zachovejte klid. Zabraňte zbytečným obětem.“ – Stále jen v pyžamu stojím před televizí, a aniž chci, tečou mi slzy. „Panebože!“

Období Pražského jara a následnou okupaci Československa jsem prožíval v Počátkách na Vysočině, kde jsem v té době chodil do „měšťanky“. 21. srpna nás maminka vzbudila neobvykle brzy a s pláčem nám líčila, že do země vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Tatínek běžel časně ráno otevřít obchod, protože lidé v panice skupují veškeré potraviny a další zboží. V kuchyni hrálo rádio, u kterého jsme potom strávili celý den, poslouchali s velkými emocemi známou výzvu „Jsme s Vámi - buďte s námi“ i prohlášení „Všemu lidu ČSSR“ a s napětím sledovali, zda se podaří improvizovaně obnovit násilně přerušované vysílání. Myslím, že ještě týž den projížděla městem kolona maďarských vojenských aut, kterou jsme sledovali z okna, protože nám maminka ve strachu zakázala vycházet ven. Tehdy jsem ještě nedokázal domyslet katastrofální následky této „bratrské pomoci“ pro celou naši generaci.

Chtěli bychom touto cestou co nejsrdečněji poděkovat sestřičkám pracovnicím charitní ošetřovatelské služby Lanškroun. Konkrétně paní Gabriele Smolákové, Ireně Šemberové, Marii Duškové, Zuzaně Markové a Lence Bílé, které v poslední dny života pomáhaly pečovat o mou manželku, naší maminku a babičku paní Naděždu Malátkovou. Domácí péče o dlouhodobě těžce nemocné pacienty je náročná fyzicky i psychicky. Služba hospicové péče umožňuje těžce nemocnému strávit poslední dny života doma, v kruhu svých blízkých. Sestřičky z Lanškrounské charity vždy ochotně a rády pomohly, poradily, vyslechly… a v neposlední řadě umožnily důstojné a klidné ukončení života. Vážíme si každodenní práce všech charitních ošetřovatelek a patří jim naše vřelé díky. S úctou Jiří Malátek a rodina, Rudoltice

Ještě k Hlína festu Chtěla bych poděkovat panu Jindřichovi Cinkovi za přípravu lukostřelecké disciplíny a Ing. Haně Svatoňové z obchodního oddělení firmy Orpa, s.r.o., za poskytnutí dutinek a papírových tubusů u soutěže Starostové Vás baví. Za Městskou knihovnu Lanškroun Iva Semlerová

play. Hrát podle pravidel a hrát fér vždy a za všech okolností. Naučit se prohrávat a přiznat své chyby. Klima školy je vždy spojeno s týmem učitelů a jejich vedením. Kromě profesních kvalit by všichni měli být slušnými lidmi s vysokým morálním kreditem. Toho lze dosáhnout za předpokladu vzájemné úcty a důvěry mezi vedením školy a pedagogickým sborem. Důvěra však musí být založena na respektu a přirozené autoritě. To vše splňuje kandidát z našich řad. A přesto neuspěl. Máme právo se ptát proč! V tomto článku jsme čerpali pouze ze svých zkušeností (dobrých i špatných) a žádné změny k lepšímu se nebojíme. Pedagogický sbor ZŠ Dobrovského v Lanškrouně

Nejnáročnější je být vzorem sám sobě. (W. Komárek) Vzory v sobě nosíme už od dětství. Nejdříve jsou to rodiče, sourozenci, kamarádi. Pak přicházíme do školy. Nastupuje osobní vzor a příklad učitele. Kdo z rodičů neslyšel od svého dítěte větu: „Ale paní učitelka to říkala takhle!“ Snažíme se děti vychovávat k lásce ke knihám, k hudbě, k umění a k ohleduplnému chování k ostatním v duchu fair

Listy Lanškrounska vydává TG TISK, s.r.o. Adresa: 5. května 1010, 563 01 Lanškroun, tel.: 465322270, 605206635, fax: 465322271. Archiv starších čísel: www.lanskroun.eu; E-mail: [email protected]; Šéfredaktor: Mgr. František Teichmann, redakce: Mgr. Martina Teichmannová Foto: soukromé archivy autorů. Uzávěrka příštího čísla: 27. 8. 2014, vychází v pátek 5. 9. 2014. Redakce neodpovídá za názory, mluvnické a stylistické chyby přispěvatelů; vyhrazuje si právo texty redakčně krátit. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Registrováno u Ministerstva kultury ČR pod ev. č. MK ČR E 10993.

AKTUÁLNĚ

17-18-2014

3

Lanškrounské školky uspokojily všechny tříleté uchazeče, rodiče však protestují Desetitisíce rodičů v České republice nemají možnost umístit dítě do mateřské školy, protože jejich kapacity už několik let zdaleka nedostačují. Město Lanškroun jako zřizovatel situaci nepodcenilo, když v minulých letech zřídilo dvě třídy navíc a uspokojilo tak více než 40 dětí. Všechny lanškrounské tříleté děti narozené do konce srpna 2011, jejichž zákonní zástupci podali přihlášku/y, byly do školky umístěny. Přesto rodiče protestují a sbírají podpisy pro změnu systému. Ten se však s velkou pravděpodobností měnit nebude. Na konci června se mi do rukou dostal dopis paní Radky Jiráskové, který poukazuje na změny podmínek při přijímacím řízení do lanškrounských mateřských škol. „Z nepochopitelných důvodů byla změněna kritéria přijetí a již je rozhodující pouze věk dítěte a bydliště na přijetí nemá vliv. Následkem čehož došlo k tomu, že značná část rodičů z okolních vesnic pracujících v Lanškrouně si své dítě přihlásilo do MŠ v Lanškrouně, a tudíž děti lanškrounské se do místních MŠ nedostaly a jsou umístěny v MŠ v okolních vesnicích,“ uvádí se v této stížnosti podpořené více než osmdesátkou podpisů. V konkrétním případě Jiráskových došlo k tomu, že starší syn je umístěn v MŠ Vančurova a mladší dcera od něj bude vzdálena několik kilometrů a rodiče jí každý den budou dopravovat do albrechtické školky. Do svízelné situace se ale nedostala tento rok pouze paní Jirásková, podobný problém řešili i manželé Tenenkovi. Ti chtěli svoji tříletou dcerku umístit do MŠ Wolkerova, tam se však letos dostaly děti narozené pouze do 22.3.2011. Malá Eliška se narodila v květnu a jako jediné tříleté dítě, jehož rodiče si zažádali, nebyla umístěna do MŠ. „Paní ředitelka Popelářová nám doporučovala, abychom si podali přihlášku i do jiné školky, ale s tím my zásadně nesouhlasíme,“ vysvětlil svůj postoj Pavel Tenenko. Ve stížnosti jeho paní stojí: „Narazila jsem na systém, který vyžaduje podání vícero přihlášek do několika školek, aby

byla šance na přijetí dítěte do mateřské školy. Přestože je všeobecně deklarováno, že rozhodujícím kritériem je věk dítěte, tento systém ho nerespektuje. Jsou tím diskriminováni všechny rodiče, kteří se nemohou z ekonomických či jiných (např. časových - nutné v každé školce předložit rodný list dítěte) dovolit podávat více přihlášek do několika školek. Ráda bych upozornila, že tento systém popírá logické myšlení a vzniká tak nedůstojné „kupčení“ s dětmi mezi několika mateřskými školami.“ Současný lanškrounský systém je opravdu nastaven tak, že pokud je vaše dítě narozené v podzimních či snad dokonce v zimních měsících a vy chcete mít jistotu, že bude přijato, musíte si podat více přihlášek. To znamená více peněz za potvrzení od lékaře a samozřejmě i více pochůzek v den zápisu. Ale ani případem Tenenkových není skupina nespokojených rodičů vyčerpána. Téma stačí otevřít kdekoliv, kde je vstup do mateřské školy zrovna aktuální. „Bydlíme nedaleko „červené školky“, dítě ale musím vodit až na „Žižkovku“. To jsem na tom ještě celkem dobře, dá se dojít pěšky, jsou rodiče, kteří musí každé ráno startovat auto, aby děti odvezli do sousední vesnice,“ sděluje mi maminka v rodinném centru a dodává: „Lituji mámy, které porodily po lednu 2012. Myslím si, že by se měl brát ohled na rodiče, kteří nastupují do práce.“ Ve sportovním centru si opět jeden z rodičů povzdechne, že sice bydlí naproti MŠ Vančurova, ale synek bude umístěn do školky v Dolním Třešňovci. Na Městském úřadě Lanškroun se tak začínají kupit stížnosti občanů a dopisy dožadující se vysvětlení letošní situace. Reakce na stížnost paní Jiráskové přichází velmi záhy a její autorkou je referentka oddělení školství a kultury finančního odboru paní Jitka Krejčová. Ta objasňuje, že o přijetí dítěte do mateřské školy rozhoduje ředitelka MŠ. Také stanovuje kritéria pro přijímání dětí. „Ředitelky čtyř lanškrounských mateřských škol se dohodly na stejných kritériích, ředitelka ZŠ a MŠ

v Dolním Třešňovci stanovila kritéria jiná. Jediným nediskriminujícím kritériem je (i dle soudních rozhodnutí) věk dítěte. Ředitelky stojí před těžkou otázkou, jaká kritéria stanovit, aby vyhověly a nediskriminovaly a ze zkušenosti stanovily právě tato kritéria,“ vysvětluje ve své odpovědi Krejčová změnu podmínek přijetí. O vysvětlení jsem také požádala ředitelku MŠ Vančurova Romanu Kolderovou: „Postupovaly jsme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, samozřejmě jsme také čerpaly ze zkušeností, které máme nejen my, ale i ombudsman, krajský úřad a samozřejmě jsme se řídily platným zákonem a vyhláškami. V dosavadním průběhu správních žalob bylo kritérium věku dítěte zatím jediné, které obstálo i u nejvyššího správního soudu.“ Ředitelka Kolderová vysvětlila, že každý rok se ředitelky scházejí a stanovují podmínky přijetí. „V minulých letech se žádná kritéria řešit nemusela, neboť všechny děti byly umístěny. Rok narození 2011 je silný ročník, k tomu se přidaly odklady, kterých bylo 26, a problém je na světě.“ „Za ty roky, co působíme v našich funkcích, jsme vyzkoušely hodně. Jeden rok ředitelka Bernášková z MŠ Žižkova vyhodnocovala děti podle bodovací tabulky, ale ve výsledku jsme zjistily, že rovnost je jediná, a to u kritéria věku“, zaznělo z úst ředitelky MŠ Vančurova. U kritéria bydliště vidí Kolderová dvě roviny, lidskou a právní: „Maminka bydlí od naší školky 200 m a od třešňovecké (MŠ Dolní Třešňovec) 300 m. Má své důvody, které nemusí specifikovat, proč nechce dítě umístit do Třešňovce a já to chápu a jsem potěšena zájmem o naší školku. Ale ona zase musí pochopit maminku, která si postavila dům na rozhraní jiné obce a Lanškrouna nebo přímo v jiné obci a řekne, že nechce své dítě umístit do tamní školky, protože k tomu má své důvody. Má stejné právo jako ta první maminka. Což znamená, že by se rodiče měli navzájem respektovat,“ vysvětluje lidskou rovinu věci ředitelka. Právní stránka poté souvisí

Lanškrounské školky: Rodičům se nelíbí přijímací kritéria pro děti......................................................s. 3 Hlína fest: U Lanškrounských zvítězil akt ženy..........................................................................s. 4 - 5 Rybníkyáda: Jak dopadl pokus o založení letní tradice u Dlouhého rybníka? ..................................s. 6 Lukostřelnice Diana:Lanškrounští lukostřelci se představují ..................................................s. 14 - 15 V podnikání nikomu pečení holubi do huby nelétají: Rozhovor s Jiřím Sloupenským.....s. 16 - 17 Regionem Orlicka: V Lanškrouně startoval i juniorský mistr Evropy v časovce................................s. 24 21. srpen 1968 v Lanškrouně: Vzpomínka Dušana Šlahory..............................................s. 28 - 29

s výkladem občanského zákoníka, ve kterém je bydliště definováno takto: „Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu.“ Ředitelka Kolderová dodává: „Není v naší kompetenci zjistit, zda rodiče s dítětem na dané adrese žijí a zda tam mají svůj majetek. Musela bych obcházet dům od domu a kontrolovat, zda tam opravdu bydlí. A už se stalo, že mi maminka hlásila, že sice u své matky nežije, ale aby se dcera dostala do naší školky, přehlásí adresu. I to je důvod, proč jsme kritérium bydliště zrušily. My nechceme poškodit maminku, která bydlí u školky, my chceme rovnost. Moc mě mrzí, že někteří rodiče si to berou osobně.“ V úvahu by připadalo ještě další kritérium. Zda mateřskou školu navštěvuje sourozenec dítěte. U dětí ze stejné rodiny se tím podporuje soudržnost a dítě se lépe adaptuje na nové prostředí, nemluvě o zjednodušení ranní a odpolední logistiky při rozvozu a svozu potomků. „Kritérium sourozence jsme také zkoušely, ale upustily jsme od toho, neboť jsme zjistily, že jsme v některých případech nerozhodly spravedlivě. Ke dni rozhodnutí o přijetí do MŠ nejsou totiž hotové odklady školního vzdělávání, takže není jisté, zda sourozenec ve školce zůstane nebo ne,“ vysvětlila Kolderová. Na otázku, zda mají lanškrounští rodiče šanci na změnu kritérií v některých z příštích let, jsem se dozvěděla: „Jsme jedny z těch vzorných školek, které poslechly doporučení ombudsmana a řídily se i všemi dalšími doporučeními, takže si myslím, že kritéria pro příští rok zůstanou stejná. Záleží samozřejmě na tom, zda se změní vyhláška nebo zákon, jak rozhodnou zastupitelé nebo ministerstvo školství.“ Druhý problém, systém podávání přihlášek, proti němuž se vzepřeli manželé Tenenkovi, jsem diskutovala s ředitelkou MŠ Žižkova Evou Bernáškovou. „Před novelizací Školského zákona (561/2004) zde fungoval jiný systém. Rodiče si podali jednu přihlášku na městský úřad, vznikl pořadník a děti byly rozděleny podle bydliště a věku do příslušné školky. I pro nás to znamenalo méně práce, ale bohužel se změnila legislativa. Každá školka má totiž svoji právní subjektivitu, tzn. že každá školka si podle Školského zákona musí udělat vlastní zápis. Ten má svá specifika, která se opět řídí platnými zákony. Každá přihláška se zaeviduje v podacím deníku a dostane jednací číslo, tím se rodiče stávají účastníky přijímacího řízení,“ vysvětluje ředitelka „Žižkovky“, proč je nemožné vytvořit jednotný systém pro celý Lanškroun. Martina Teichmannová

4

17-18-2014

FOTOREPORTÁŽ

U LANŠKROUNSKÝCH VYHRÁL AKT ŽENY, ODBORNÍCI SE SHODLI NA HOLUBIČÍM MUŽI Pokud jste našli ve své poštovní schránce pozvánku na Hlína fest a využili ji, určitě jste nelitovali. Ukončení výtvarného sympozia proběhlo v poslední červencovou sobotu a pojilo se se Dny partnerských měst. Na nádvoří zámku bylo představeno sedm soch, na kterých zaníceně celý měsíc pracovali pozvaní umělci. Spolupořadatelem se stalo i Centrum na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj, které akci dodalo exotický nádech. 26.7. – „Počasí nám tak trochu přálo a tak trochu nepřálo,“ prohlásila moderátorka prvního ročníku malého sochařského festivalu Lanškrounská hlína Monika Dušková a pokračovala: „Sice bylo celý den slunečno a my jsme si to mohli užít, ale hliněným sochám slunce příliš neprospívá.“ Proto také ten, kdo přišel po slavnostním vyhodnocení, už neměl příležitost ani hlasovat pomocí hliněných kuliček, ani si skulptury zblízka prohlédnout. A které sochy nejvíce bodovaly? U laické veřejnosti zvítězila figura Martina Žáka znázorňující sedící ženu držící erb našeho města. Odborníci nejlépe hodnotili dílo Matouše Háši, které autor nazval Procitání. K tomu všemu byl připraven program pro všechny generace na obou pódiích - v Zámeckých zahradách a na zámeckém nádvoří. Pohádka jistě upoutala hlavně dětské publikum, dospělí si rádi poslechli hudbu, zažili trochu dobrodružství s šermíři či si zkusili cizokrajné tance a senioři neodolali filmovým a muzikálovým melodiím v podání dzierzoniowských kapel. K tomu všemu se hrál petanque, piknikovalo se nebo se jen tak klábosilo třeba o návrzích, které zpracovali mladí zahradní architekti pro lanškrounská zákoutí. Celý program uzavíralo vystoupe-

ní živé tanečně-hudební skupiny Ugandan Dancers Band, která diváky prostě nadchla. Petra Brejšová, koordinátorka celé akce, nám prozradila: „Z Hlína festu jsem nadšená a chtěla bych moc poděkovat Přemyslovi Kokešovi za skvělý nápad, kterým toto sympozium jistě bylo. Doufám, že to nebyl poslední ročník, ráda bych si to příští rok zopakovala.“ Jak hodnotil výtvarné sympozium městský architekt Přemysl Kokeš? „Na počátku byl jen povzdech nad nedostatkem atraktivních výtvarných prvků ve veřejném prostoru a nad tím, že soch je tak málo. Výsledkem byla akce, kterou jsem ani v nejodvážnějších myšlenkách nepředpokládal. Věřím, že nápady vzešlé z této akce nezapadnou a že po dostavbě druhé etapy zahrad bude prostor překypovat životem, pikniky a kulturou.“ A co se stane se sochami? Čeští sochaři připravili sádrové formy a čtyři sochy pro Lanškroun budou odlity do betonu, sklobetonu nebo laminátu. Polské trojsoší muzikantů bude převezeno do polského Dzierzoniowa, aby zkrášlilo kruhový objezd. Martina Teichmannová, foto: František Teichmann

FOTOREPORTÁŽ

Lékařská služba první pomoci ve stomatologii 23.-24. 8. 2014 MUDr. Strnadová Marie 30.-31. 8. 2014 MUDr. Špička Jan 6.-7. 9. 2014 MUDr. Špičková Marie

17-18-2014

Letohr.-Žamb.-Lanškroun Letohr.-Žamb.-Lanškroun Letohr.-Žamb.-Lanškroun

Jablonné n/d Orlicí, Na Dílech 622 Králíky 414 Králíky 414

465 642 765 465 631 154 456 631 274

5

6

17-18-2014

REPORTÁŽE

Švýcaři shrábli vítězství První ročník Rybníkyády

1. 8. - Když se pronajímatelé restaurace Koupaliště rozhodli uspořádat spolu s agenturou Time4Fun Rybníkyádu, tedy štafetové závody v plavbě na čas, asi věděli, že klíčovou položkou dlouhého seznamu co zajistit, bude také počasí. O jaké drama se nakonec jednalo, ale rozhodně nemohli mít tušení. Snad všichni svatí se nakonec postarali o to, že mezi přívalovými dešti a bouřkami se našlo úžasných 24 hodin bezvadného letního počasí, které k Dlouhému rybníku přilákalo stovky lidí. „Takhle si koupaliště vybavuji ze svých mladých let. Byly jsme tady v létě s mamkou snad denně!“ Vzpomíná na své dětství Renata, která dnes již více než dvacet let žije ve Švýcarsku u Ženevského jezera a škarohlídům vzkazuje: „Je to tu úžasné, vstup zdarma a bezvadné koupání. Voda je čistá a oproti Ženevskému jezeru o dost teplejší. Snad jen ta průhlednost je tam lepší!“ Nadšení potvrzují i oba její synové, kteří se okamžitě zapojili do skupinky místní mládeže a dokazovali, že se zde cítí jako ryby ve vodě. Pro domácí pak byl jejich výkon „Švýcarů“ v nejprestižnější soutěži družstev zdrcující, neboť ji vyhráli. Dlužno podotknout, že oba se úspěšně věnují závodnímu plavání a větší část života prožili na hausbótu, takže se jejich smělému výkonu není co divit. Druzí byli domácí borci z týmu „Go go“ a třetí „Žiji sportem“. Sám jsem si vyzkoušel několik disciplín a s ostatními závodníky jsme

se domluvili, že napřesrok musíme trošku vypilovat strategii, neboť o vítězích až tak nerozhodovala hrubá síla, ale především technika. Rybníkyáda ale nebylo jen soutěžení, to mělo jen zpestřit dlouhý den, ve kterém si každý mohl najít to, co mu bylo blízké. Děti se vyřádily především na nafukovacích atrakcích. Ty nejmladší navštívily prolézačku, starší dováděly u fotbálku v pumberballech nebo v nafukovacích koulích aquazorbingu. Velký obdiv si zasloužil i bublinář a módní přehlídka plavek firmy Litex z Litomyšle. Večerní program pak ukončila openair diskotéka se Standou Celým. Akci podpořil také místní jachtařský klub, který měl na druhé straně jachtařské závody ve třídě Optimist. Zájemci se pak mohli na této plachetnici svézt. Kupodivu do necek, které byly přihlášeny do kategorie netradiční plavidla, se nikdo z diváků nehrnul. Možná to způsobil fakt, že častěji než loď připomínaly plavbu ponorky. Akce snad i za rok bude mít štěstí na sluneční paprsky a přiláká nové závodníky i celé týmy. Přispět by k tomu mohly nejen příjemné a cenově příznivé služby Restaurace Koupaliště, ale i další investice do celé oblasti. Tím by se jen zhodnotilo rodinné lanškrounské stříbro, kterým místní rybníky bezesporu jsou. Teď aktuálně se naproti staví lukostřelecká střelnice, ale o té se více dozvíte v rozhovoru s Jindřichem Cinkem na str. 14 a 15. Text a foto: František Teichmann

Z MĚSTA

17-18-2014

7

VYDRAŽIT MŮŽETE AUTO ZA 66 TISÍC I ŽIDLI ZA 10 KORUN Máte zájem o vyřazený majetek města Lanškrouna? Stačí navštívit aukční portál Aukro a vybrat si z rozsáhlé nabídky. Najdete zde nejčastěji nepotřebný nábytek, psací stroje, ale také vyřazenou Škodu Fabii, hasičské auto či dokonce minigolf. Ptáte se, proč právě tento způsob prodeje? Odpověď dala Radka Krejčová z finančního odboru Městského úřadu, která je za agendu evidence majetku zodpovědná: „Město má při nakládání se svým majetkem identické postavení jako jakýkoliv jiný vlastník, avšak jakožto veřejnoprávní korporace má při nakládání se svým majetkem zvláštní povinnosti vyplývající právě z tohoto jejího postavení. Platí proto, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné. Prodejem prostřednictvím Aukra zajišťujeme dodržování jedné z hlavních zásad veřejné správy – zásadu transparentnosti.“ A jak celý proces vyřazení zbytného majetku a jeho následný prodej v Lanškrouně probíhá? Nejčastějším způsobem vyřazování movitého majetku je buď fyzická likvidace, nebo prodej. Tyto způsoby

vyřazování projednává likvidační komise. Ta se zodpovědně zabývá jednotlivě každým kusem vyřazovaného majetku. Někdy si ke své práci vyžádá i posouzení ze strany odborníků. V případě prodeje staršího služebního automobilu i autorizovaného znalce. „K fyzické likvidaci nepotřebného a neupotřebitelného movitého majetku se přistupuje pouze v případě, že je majetek tak silně poškozen či opotřeben, že nelze s ohledem na všechny okolnosti předpokládat jeho další úspěšné využití či prodej jiné osobě,“ uvedla předsedkyně likvidační komise Petra Brejšová. V případě, že likvidační komise u vyřazovaného majetku shledá, že by snad bylo možné jej s ohledem na jeho opotřebení, poškození či znehodnocení ještě prodat, pokusí se o to právě prostřednictvím portálu Aukro. Ne vždy se však najde zájemce, a to i v případech, kdy vyvolávací cena činí pouhou jednu korunu. „Zjistili jsme, že si k nám jeden občan jezdí pro vysoutěžený nábytek za korunu a ten pak využívá k topení, proto se nyní už bráníme prodeji za tuto nízkou částku,“ líčí perličky

z prodeje Brejšová. A pár čísel, která by doložila úspěšnost prodeje. Od začátku roku 2013 zpracovala likvidační komise celkem 180 podnětů a návrhů na vyřazení majetku, jehož pořizovací cena jednotlivě nedosáhla 40 tis. Kč. Pořizovací hodnota majetku prodávaného prostřednictvím Aukra za toto období celkem činila 712 tis. Kč, vyvolávací cena byla likvidační komisí stanovena celkem na 183 tis. Kč, tržba z prodeje činila 9 tis. Kč. Prodej majetku na Aukru je transparentní, ale zdaleka ne ziskový, poukazují na stinnou stránku věci pracovníci MÚ. „Tržby z prodeje nepokrývají náklady vynaložené na zajištění prodeje prostřednictvím Aukra. Nejedná se zde pouze o poplatky za služby aukčního portálu,

které za zmíněné období činily jen 1,6 tis. Kč, ale také o práci úředníků, spojenou s fotografováním předmětů, jejich často i opakovaným vystavováním na aukčním portálu, jednáním s výherci aukcí, účtováním o prodeji majetku a dalšími úkony. Daleko jednodušší a levnější by bylo nepotřebný majetek naložit a odvézt do sběrného dvora nebo do výkupu druhotných surovin,“ sdělila předsedkyně likvidační komise. Přesto, právě s ohledem na zásadu transparentnosti, nehodlá město na zavedeném postupu nic měnit. Martina Teichmannová (tz) Webové stránky, na kterých je nabízen zbytný majetek města: http://aukro.cz/listing/user/listing. php?us_id=20638982

Čerstvých rohlíků se lidé nedočkali, v Sázavě shořela pec K požáru pece v pekařství a cukrářství do Sázavy vyjížděli v předposlední červencové ráno profesionální a dobrovolní hasiči z Lanškrouna. Při příjezdu hasičů na místo bylo zjištěno, že se jedná o zaplechovanou pec – rohlíkovou linku v délce 8 metrů, která byla plně v provozu. Vnitřní obal s náplní oleje, který vytekl do izolace a hořel i doutnal, hasiči museli rozebrat. Požár byl oznámen na operační a informační středisko hasičů 45 minut po půlnoci. Nejprve se ho snažili uhasit zaměstnanci 18 hasicími přístroji. Pod kontrolu požár

TAI-ČI 2014-2015

hasiči dostali již v 0.58 hodin. V ranních hodinách bylo nutné kompletně rozebrat celou pec. Na místo se tak sjely další jednotky hasičů z Tatenice, Žichlínku a Dolní Čermné. Škoda byla předběžně stanovena na 3 miliony korun. Uchránit se podařilo majetek ve výši 5 milionů korun. Příčina vzniku požáru je s největší pravděpodobností technická závada na ohřívacím zařízení. por. Bc. Vendula Horáková tisková mluvčí HZS Pardubického kraje foto: www.pozary.cz

V případě dostatečného počtu přihlášených otevřeme nový základní kurz tai-či (tj. i pro úplné začátečníky) Laskavé ekosofické společenství Mařenčino podvrší - občanské sdruženíregistr. MV ČR dne 4.5.1995: II/S-OS/1-27267/95-R Ž a m p a c h 17, PSČ 564 01, Žamberk IČO: 711 86 450 Mobil: 728 201 529 F. Radvan E-mail: [email protected] Http://www.les-mp.cz Č.účtu: 1328071309/0800 „Přejeme šťastnou cestu k radosti vyrovnaného člověka.“

8

17-18-2014

Z MĚSTA

RÁKOSNÍČKOVO HŘIŠTĚ OTEVŘE MICHAL Z KOUZELNÉ ŠKOLKY Díky více jak 5000 hlasů dostal Lanškroun možnost nechat si postavit společností LIDL dětské hřiště. Rákosníčkovo hřiště vznikající v lokalitě mezi bytovými domy v Olbrachtově ulici bude slavnostně otevřeno předposlední den prázdnin. Od devíti ráno do šesté večer se bude střídat v prostoru hřiště divadelní soubor, disciplíny pro děti a asi nejlákavější atrakce – vystoupení Michala Nesvadby. „To začne v 10.30, budeme mít i výtvarný a dětský koutek, bude přítomen balónko-

vý klaun a a děti se budou moci vyfotit s maskotem Rákosníčka,“ přiblížila zástupkyně společnosti LIDL Anna Těžká. O privilegium dostat zdarma hřiště internetovým hlasováním soutěžilo letos 175 českých měst, vítězných měst je pouhých dvacet. Zatímco Lanškroun poslal více hlasů než blízké Ústí nad Orlicí, kde se také bude stavět, absolutním vítězem se stal Zábřeh. Obdržel neskutečných 6700 hlasů. Na hřišti dle sdělení A. Těžké nebudou chybět ani lanové překážky nebo šikmá horolezecká stěna, na své si přijdou i maminky s kočárky. Je pro ně připravena zpevněná plocha a celé hřiště je určeno pro děti předškolního věku. Kateřina Kokešová

Koncert Jitky Šuranské byl kvůli dešti odehrán uvnitř 15. 8. - Kdo se v pátek nenechal odradit silným odpoledním deštěm, a přesto zavítal na farní zahradu, odměnou mu byl skvělý hudební zážitek. Bohužel právě kvůli dešti se organizátoři rozhodli koncert přichystat ne na venkovním pódiu, jak bylo doposud pravidlem, ale uvnitř restaurace U Pastýře. Jistě si dovedete představit, jak se taková akce zkomplikovala jak pro vystupující, personál restaurace, tak i pro obecenstvo, které se dovnitř zkrátka nedostalo. Ti nejrychlejší seděli uvnitř, ostatní pak za otevřenými dveřmi venku a na řadu dalších se nedostalo vůbec. Tato „krizová deštivá situace“, jak ji zpěvačka sama nazvala, vnesla do prvních písní lehké rozpaky, ale pak si sama Šuranská vynutila pau-

zu, kdy si hosté tzv. objednali do zásoby a za krátkou chvíli pokračovala ve svém Rákosníčkovo hřiště v Rychnově nad Kněžnou úžasném představení. Kdo byl tedy hostem tohoto pá- dem okomentovala a uvedla a možtečního kulturního léta? Vynikající ná i právě díky komunikaci s diváky zpěvačka, houslistka Jitka Šuran- si všechny posluchače získala velice ská, letošní držitelka hudební ceny rychle. Na pozvánkách na akci bylo její Anděl v kategorii world music. Autorka nově vydaného CD Nězachoď jméno spojováno s houslistkou Vaslunečko. Já ten večer poznala neo- nessou Mae, ale tato nálepka ji moc byčejně milou, skromnou, sympa- nepřísluší. Marian Frídl, první hutickou, drobnou blondýnku, která dební host, kterého si Šuranská posvým hlasem a houslemi dokázala zvala s sebou, všem vysvětlil: „Buďte z klasických moravských písní ovliv- rádi, že dnes večer nevystoupí právě něných folklórem předvést koncert Vanessa Mae, ale poctivá moravská pro všechny věkové kategorie i hu- dívka s poctivými dřevěnými housledební fanoušky. Každou píseň si pře- mi.“ Přesto musím dodat, že ani Jitka

Šuranská nehrála jen tak s obyčejnými houslemi, ty byly propojeny s tzv. loop station, což je elektronické zařízení, které dokáže sólovému interpretovi dozvučit hudební doprovod a právě díky této technologii její koncert zněl jako malý orchestr. Většinu písní si Jitka Šuranská hrála a zpívala sama, ale jak již bylo zmíněno, měla i mužský hudební doprovod, a to Mariana Frídla na flétnu a cimbál a Martina Krajíčka na akustickou elektronickou mandolínu. Linda Netušilová

17-18-2014

Z MĚSTA

9

Vyzkoušejte si 50 kostýmů z Arabely nebo sezení na trůně Na návštěvníky lanškrounského muzea čeká i kouzelný prsten Od začátku záři do konce října se v muzeu usadí černokněžníci a princezny z obou řad seriálové Arabely. Kdo by neznal cestovní plášť, který dokázal přepravit z říše pohádek kohokoliv od světa lidí. Ve spolupráci s Petrem Lukasem, šéfem produkce Letohrádku Mistrovských v Brně, připravilo Městské muzeum Lanškroun kolekci asi 50 kostýmů na figurínách a krejčovských pannách, paruky a množství doplňků. „Budeme tu mít vycpaného krkavce, známého vlka a taky trůn nebo královskou korunu se žezlem. Pro dospělé jsme připravili interiér na tehdejší dobu luxusně vybaveného bytu rodiny Majerových,“ pochlubila se novou výstavou ředitelka muzea Marie Borkovcová. Zatímco kostýmová část výstavy je všude stejná, interiérové zpracování a doplňkový program pro děti je v každém vý-

stavním prostoru jiný. Lanškrounské děti si budou moci vyzkoušet jak sezení na trůně, tak pohodlnou postel Červené karkulky. Hra na oblíbenou pohádkovou postavu může začít, ať už ji budou děti malovat nebo se převlékat do vybraných kostýmů. Nebývalý úspěch seriálu, který na konci 70. let okouzlil scénářem i triky, přiměl tvůrce natočit v devadesátých letech druhou řadu a vytvořit legendu, která je známá dokonce i v Jižní Koreji, Mongolsku či Japonsku. „Myslím, že idea dobra, které vždycky nakonec zvítězí nad zlem, je to, co rozhodlo o úspěšnosti seriálu a co mně osobně se na něm líbí,“ dodala M. Borkovcová. Vernisáž výstavy proběhne v sobotu 6. září od 15 hodin v galerii muzea. O hudební doprovod se postará Základní umělecká škola J. Pravečka Lanškroun a ucho posluchače svým zpěvem potěší Miroslav Svatoš. Další výstavou, kterou muzeum chystá ve stejném čase, budou ukázky knihařské

práce místní SOŠ a SOU. Od založení školy uplyne letos 65 let a ojedinělý obor se bude prezentovat špičkovými pracemi oceněnými na

Kopa je unikát, letos okořeněný Marjánkou Na Mariánské hoře vyrostla nová rozhledna díky Horní Čermné Účastníci Kopy, jejichž kroky povedou na Mariánskou horu, určitě neminou nový turistický bod v krajině. Dřevěná rozhledna dokončená v polovině srpna bude slavnostně otevřena 6. září, týden před pochodem, a nabídne nový pohled do krajiny. Starostka Horní Čermné vysvětlila, že stavba rozhledny vyřešila dlouhodobý problém obce se špatným pokrytím televizním a mobilním signálem. Místo vysílače tak investovala do turisticky atraktivního bodu s pomocí Ope-

račního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polsko. Částka 3,5 mil je pokryta 90% z Evropských fondů pro regionální rozvoj a státního rozpočtu, zbytek šel z rozpočtu obce. „Mám v oblibě spíše kamenné rozhledny, ale výsledná podoba se mi líbí a zapadá do krajinného rázu, dostaly se ke mně zatím většinou kladné ohlasy od občanů. Samozřejmě existují i lehce negativní – podoba rozhledny podnítila komentáře, že si lidé připadají jak ve vojenském pásmu,“ dodala s nadhledem starostka obce Hana Motlová. Autorem návrhu je projektant Ing. Martin Novák, součástí slavnostního otevření bude i 17. ročník nepravidelného pochodu nebo trasa hledání tzv. kešek (schránky pro hledání geocaching, pozn. red.). Lanškrounská Kopa chystá bohatý program jak v turistické, tak v doprovodné části, organizátoři doufají v dobré počasí. „Horší než to loňské to snad ani nemůže být, takový déšť jsem nezažil na Kopě 45 let,“ uvedl Jan Toninger, který od začátku konání pochodu patří k hlavním pořadatelům. Loňská novinka běžecké turistiky Kopa kros měla díky nevlídnému počasí ani ne dvacítku účastníků, letos se této části zúčastní odhadem 150-

celorepublikových soutěžích. Kateřina Kokešová

Víte, že... Silnice do Výprachtic dostane nový kabát i košili Pardubický kraj se začátkem letních prázdnin pustil do opravy rozbitých silnic II/311 a III/31118 mezi obcemi Nepomuky a Výprachtice. Navazuje tak na již zmodernizovaný úsek komunikace směrem od Lanškrouna. Modernizace téměř 2,5 kilometrového úseku silnice vyjde na více než 13,6 milionů korun. Tato komunikace je hojně využívána především v zimních měsících, neboť je nejkratší cestou do lyžařského areálu v Čenkovicích směrem od Lanškrouna. Milovníci lyžování by se tak měli již na konci letošního roku dočkat lepších podmínek při příjezdu do resortu. Silnice mezi Lanškrounem a Čenkovicemi bude až na krátký úsek ve Výprachticích již zcela zmodernizována. Od 18. srpna, kdy začnou stavbaři pokládat na silnici nový povrch, musí řidiči počítat s úplnou uzavírkou. 180 účastníků. Obliba turistického běhu totiž roste. Kulturní program oživí kapely Wohnout, Sto zvířat nebo zpěváci Vlasta Horváth či Věra Špinarová, svou floristickou show předvede mistr ČR v této disciplíně Martin Rubeš. Jako obvykle nebude chybět ohňostroj, který si dle slov starostky Švarcové může dovolit město díky podpoře místních firem. Kateřina Kokešová

10

17-18-2014

Rada města jednala 24. července, 4. srpna a 8. srpna Rákosníčkovo hřiště Rada města schválila Smlouvu o obstarání díla – Rákosníčkovo hřiště se společností Lidl Česká republika, v. o. s. Rada dále schválila provozní a návštěvní řád Rákosníčkova hřiště. Zřízení služebnosti Rada města projednala žádost společnosti K energo, s. r. o., o souhlas s umístěním stavby distribučního vedení a zřízení služebnosti inženýrské sítě ve prospěch společnosti ČEZ Distribuce, a. s. • na pozemcích ve vlastnictví města, souhlasila s umístěním distribučního vedení na pozemcích ppč. 384/2, ppč. 3675/36, ppč. 2116 a ppč. 3925 a rozhodla o zřízení služebnosti inženýrské sítě. Jedná se o pozemky na křižovatce ulice B. Smetany, Husova a Na Výsluní; • na pozemku ve vlastnictví města, souhlasila s umístěním distribučního vedení na pozemku ppč. 982/72 v a rozhodla o zřízení služebnosti inženýrské sítě. Jedná se o přemístění trafostanice u Haly B. Modrého. Veřejné zakázky Rada města projednala zprávu hodnotící komise o posouzení a hodnocení nabídek v zakázce na stavební práce Zateplení objektu přístavba ZŠ Smetanova Lanškroun, schválila pořadí nabídek dle této zprávy a rozhodla o výběru nejvhodnější nabídky, kterou předložil uchazeč B-stavby, s. r. o., s předmětnou společností bude uzavřena smlouva o dílo, přičemž cena díla bude 2.951.169,bez DPH. Rada města projednala zprávu hodnotící komise o posouzení a hodnocení nabídek v podlimitní veřejné zakázce na stavební práce Zateplení objektu tělocvična ZŠ Smetanova Lanškroun, schválila pořadí nabídek dle této zprávy a rozhodla o výběru nejvhodnější nabídky, kterou předložil uchazeč DRUP Lanškroun, s. r. o., s předmětnou společností bude uzavřena smlouva o dílo, přičemž cena díla bude 3.244.552,- bez DPH. Pronájem pozemku Rada města projednala žádost o prodej nebo pronájem pozemku a rozhodla pronajmout žadateli na dobu neurčitou část pozemku ppč. 3849/1 o výměře cca 30 m2 za smluvní roční nájemné ve výši Kč 300,-. Oprava městského bytu Rada města schválila záměr společnosti Městský bytový podnik Lanškroun s. r. o. provést kompletní opravu vybydleného bytu č. 2 o velikosti 2+1 v domě čp. 649, Palackého

RADNICE

ulice (nová elektroinstalace, rozvody teplé a studené vody včetně odpadů, oprava topení, oprava rozvodu plynu, kompletní oprava WC a koupelny včetně výměny zařizovacích předmětů a obkladů, oprava omítek, kompletní výmalba, oprava podlah, výměna všech dveří včetně zárubní, výměna kuchyňské linky a sporáku včetně vestavěných skříní, příslušné revizní zprávy – elektro, plyn, spalinové cesty) a stanovila částku Kč 296.000,- bez DPH jako finanční limit pro použití finančních prostředků v rámci hospodářské činnosti města. Pronájem nemovitost – Dům Piano Rada města pronajala Fondu ohrožených dětí na dobu neurčitou nebytové prostory v přízemí domu čp. 202, ul. 28. října za smluvní roční nájemné ve výši 8.274,- s připočtením DPH v aktuální platné výši. Spolek Fond ohrožených dětí zřizuje v našem městě detašované pracoviště za účelem poskytovat jeden den v týdnu poradenské služby. Veřejné pohřebiště Rada města pověřila jednatele společnosti Technické služby Lanškroun, s. r. o., k zajištění hydrogeologického průzkumu a na základě výsledku uvedeného průzkumu i k jednání s krajskou hygienickou stanicí o stanovení tlecí doby na veřejném pohřebišti. Skládka odpadu Rada města projednala zprávu jednatele společnosti Technické služby Lanškroun, s. r. o., která je provozovatelem skládky TKO v Dolním Třešňovci, o kontrole provedené oddělením integrované prevence Krajského úřadu Pardubického kraje a o jejich požadavku na zahájení rekultivace I. etapy městské skládky v Dolním Třešňovci. Rada města schválila text prohlášení o dalším provozu skládky v Dolním Třešňovci. Nákupy pro technické služby Rada města souhlasila s: • nákupem motorové sekačky se sběrem trávy v předpokládané hodnotě 700.000,-. • s nákupem kamerového systému v předpokládané hodnotě 250.000,-. •výměnou čerpadla u odpařovacího kondenzátoru v Hale B. Modrého s finančním limitem 50.000,- bez DPH. Čerpadlo určené k cirkulaci média do chladící věže je na hranici životnosti a servisní technici doporučili jeho výměnu. Čerpadlo totiž není zálohováno a přitom je pro provoz haly nezbytné. • dodávkou a montáží technologie potřebné pro úsporu vody k údržbě ledu s finančním limitem 45.000,- bez DPH. Principem úpravy je záchyt vody z roztátého sněhu a ledové tříště po návratu rolby z údržby ledové plochy, filtrování

vody, přečerpání vody do pevných nádrží a její opětovné použití k náplni nádrží rolby. Úprava by měla zajistit úsporu vody pro provoz rolby a návratnost vložených prostředků během pěti let. Rozpočtová opatření Rada města schválila rozpočtová opatření č. 56 až 59 k rozpočtu města na rok 2014. Přijala tak neinvestiční dotace na činnost odborného lesního hospodáře a na pokrytí výdajů na činnosti vykonávané obcemi s rozšířenou působností v agendě sociálně-právní ochrany dětí. Zrušení pojištění prodané nemovitosti Rada města zrušila pojištění nemovitosti čp. 64 v ulici Dobrovského a rozhodla o uzavření Dodatku k pojistné smlouvě se společností Kooperativa pojišťovna, a. s. Podpora akce na Zámečku Rada města poskytla veřejnou finanční podporu ve výši 4.000,Krasavě Šerkopové na pořádání akce Hradozámecká noc na Novém zámku u Rudoltic. Podání žaloby – zařízení restaurace pod radnicí Rada města rozhodla podat žalobu k vydání zaplacené kupní ceny za zařízení nebytových prostor v suterénu budovy čp. 5 na nám. J. M. Marků na Jana Mináře a schválila vystavení plné moci Advokátní kanceláři Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s. r. o., současně procesně JUDr. Milanu Jelínkovi, k poskytování právní pomoci a kompletního právního zastoupení Města Lanškroun včetně podání žaloby, a to v případě, že nebude dobrovolně uhrazeno. Není-li uvedeno jinak, všechny zmíněné pozemky se nachází v katastrálním území Lanškroun. Všechna přijatá usnesení zastupitelstva (s anonymizovanými osobními údaji) najdete na oficiálních webových stránkách města www.lanskroun.eu. K nahlédnutí jsou i v kanceláři starosty a tajemníka, kde Vám je na požádání předložíme v plné, neanonymizované verzi. Termín příštího jednání rady města je 1. září. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka

Vysílání z našeho regionu i v satelitní televizi Město Lanškroun uzavřelo se společností OIK TV, s. r. o., smlouvu, na základě které je každý měsíc natočen magazín o městě. Tento magazín je vysílán v lanškrounské kabelové televizi. Pokud k ní nejste připojeni, můžete jej shlédnout ve svém počítači na YouTube kanálu města (https://www. youtube.com/user/Lanskrounsko). Zde jsou k dispozici už první tři díly. Pokud vlastníte satelit, máte možnost po skončení zpráv na Primě a před začátkem zpráv na Nově přepnout na Regionální televizi (http://www.regionalnitelevize.cz/). Zprávy z našeho regionu jsou vysílány každý den v 19:20 hodin a po té každé čtyři hodiny (23:20, 03:20, 11:20 a 15:20). O letních prázdninách je relace vysílána v premiéře dvakrát týdně, vždy v pondělí a ve čtvrtek. Od 25. srpna 2014 opět každý všední den, tedy pondělí až pátek. Celý 24 hodinový program OIK TV můžete sledovat prostřednictvím sítě kabelové televize ve městě Lanškroun. Smlouva se společností OIK TV, s. r. o., je uzavřena do konce letošního roku. Na podzim bude město s dodavatelem jednat o zajištění vysílání v roce 2015. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka

REŽIM OTVÍRÁNÍ ZÁMECKÉ ZAHRADY A ZÁMECKÉHO NÁDVOŘÍ Zámeckou zahradu otevírá městská policie každý den ráno v 5 hodin a zavírá ve 22 hodin. Odemykají a zamykají se tyto branky: horní branka do zahrady z ulice Třešňovecká, dolní vstup do zahrady z ulice Třešňovecká, branka v hradební zdi, branka mezi kostelem sv. Václava a základní školou na nám. A. Jiráska a branka při vstupu do městského muzea. Po dobu rekonstrukce zámku, bude z technických důvodů park u městského muzea uzamčen ve 20 hodin. Průchod u obřadní síně se otvírá pouze v době, kdy se v kulturním centru konají akce. Stanislav Popelář, velitel městské policie

17-18-2014

RADNICE

Sochy byly odlity do sádrových forem Návštěvníky Hlína festu a ty, kteří celý červenec sledovali sochaře při práci, jistě zajímá, co se s hliněnými modely stalo a co se bude dít dál. Hliněné modely všech soch byly po slavnostním ukončení Hlína festu odlity do sádrových forem. Ty jsou zatím umístěny na pódiu na zámeckém nádvoří. Předpokládáme, že v poslední dekádě září by mohly být sochy odlity do sklobetonu a laminátu (Procitání). Poté budou instalovány na předem určených místech. V jednání s poskytovatelem dota-

ce na celou akci je možnost, že by socha, která byla původně určena na křižovatku ulic Hradební, Strážní a Máchova, byla umístěna na památníku obětem válek a holocaustu na křižovatce ulic Dobrovského a Králická. O dalším vývoji a termínech budeme samozřejmě informovat. Za pořadatele Hlína festu a sochaře děkujeme za zájem o celou akci a atmosféru, kterou jste po celou dobu festivalu vytvářeli. Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka

Stavební práce v ulicích Zborovská, Olbrachtova a Husova V době od 7. 7. 2014 do 12. 9. 2014 budou probíhat stavební práce v ul. Zborovská (od čp. 588 po křižovatku s ul. Husova), v ul. Olbrachtova (od čp. 748 po křižovatku s ul. Husova) a na silnici III/36819 v ul. Husova v km 15,193 a 15,300 na křižovatkách s ul. Zborovská a Olbrachtova z důvodu výměny vodovodního a kanalizačního řadu. Tomáš Pavelka, odbor dopravy a silničního hospodářství

11

Dny evropského dědictví 2014 každoročně také v Lanškrouně „Návraty ke kořenům“ je téma letošního již XXIII. ročníku Dnů evropského dědictví, které pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a jehož členem je i město Lanškroun. Slavnostní zahájení se bude konat 6. září 2014 v Opavě. Vlastní akce pak budou celostátně a také v Lanškrouně probíhat do 14. září 2014 a zájemcům se opět naskytne příležitost dozvědět se více o památkách, jejich historii nebo se dostat na místa, která běžně přístupná nejsou. Online katalog přihlášených objektů v České republice je zveřejněn na webových stránkách tohoto sdružení www.ehd.cz. V Lanškrouně jsou v letošním roce přihlášeny: zámek čp. 1, kostel sv. Václava, gymnázium čp. 113 a knihovna čp. 142. Přinášíme Vám stručný popis objektů a dobu, po kterou budou v rámci Dnů evropského dědictví 2014 jednotlivé objekty otevřeny.

Knihovna čp. 142, náměstí A. Jiráska Knihovna čp. 142 je pozdně barokní objekt ze 3. čtvrtiny 19. století. Jedná se o nárožní patrový dům, který byl vystavěn na místě masných krámů jako novostavba se středovým průjezdem. Knihovna se ve dnech evropského dědictví pro návštěvníky otevře 8. 9. 2014 až 12. 9. 2014 od 9h do 12h a od 13h do 16h.

Gymnázium čp. 113, náměstí J. M. Marků Novorenesanční budova postavená v roce 1874 lanškrounským stavitelem O. Seifertem podle projektu

Muzeum, nám. A. Jiráska 1 Zámek, původně augustiniánský klášter, byl zbudovaný po roce 1393. Po rekonstrukci dostal objekt hladkou fasádu se zdůrazněnými gotickými a renesančními prvky. V současné době objekt slouží jako muzeum. Ve dnech 6. 9. 2014 – 7. 9. 2014 bude muzeum otevřeno v době od 13h do 17h, ve dnech 9. 9. 2014 – 12. 9. 2014 od 9h do 11:30h a od 13h do 16h, ve dnech 13. 9. 2014 – 14. 9. 2014 od 13h do 17h.

Ing. E. Jantsche. Jedná se o podsklepený, dvoupatrový objekt se třemi křídly vystavěnými na půdorysu písmene H. Budova je využívána jako škola. Gymnázium bude v rámci dnů evropského dědictví otevřeno dne 13. 9. 2014 mezi 14 - 17hod.

Kostel sv. Václava, nám. A. Jiráska Kostel sv. Václava je poprvé připomínán v roce 1350. Původně gotický kostel je bývalou součástí augustiniánského kláštera. Kostel bude otevřen dne 13. 9. 2014 od 14h do 16h.

Počet živnostenských oprávnění na Lanškrounsku

Nechte se tedy zlákat, rezervujte si v září některý den ze „Dnů evropského dědictví“ a přijďte navštívit lanškrounské památky. Již nyní jste srdečně zváni. Z podkladů Marie Heinrichové, odbor investic a majetku zpracovala Drahomíra Lišková, kancelář starosty a tajemníka.

12

17-18-2014

NÁZORY

DOBRO A ZLO? Když v únoru před dvěma lety odstoupil ze svého úřadu německý prezident Wulff, nemalá část německé veřejnosti slavila úspěch protikorupčních sil, v jejichž sítích se konečně mrskala pořádná ryba. Nejen německá media se pak předháněla v jízlivých komentářích na adresu hlavy státu. Na cupování prezidenta padly tuny papíru a dvacítka státních zástupců s podporou policie a nebývalou vervou připravovala podklady pro soud. Výsledkem bylo, že bývalý německý prezident letos odešel od soudu očištěn. Jistě, stín pochybností zůstává stejně jako nejednoznačný společenský kredit Wulffa. Mnohem zásadnější však byla následná diskuze nad přiměřeností celého případu, na kterém se chtěl leckdo, včetně státních zástupců, policie i médii lidově řečeno „udělat“. Výsledek se ukazuje jako tristní. Německá média ztratila velkou část svého kreditu, když se z pozice oznamovatele a komentátora stala

„užitečným idiotem“ zapáleně přikládající polena pod konstrukci této kauzy. S podobně pošramocenou pověstí pak dopadli další aktéři, kteří nedokázali včas přibrzdit a vystrojili prezidentovi politický pohřeb zjednodušeně řečeno kvůli 800 eurům, které za něj zaplatil přítel z podnikatelských kruhů. Zároveň se ukázalo, jak snadné je dnes za pomoci médií s cíleným vlivem na veřejné mínění člověka na exponované pozici sestřelit. Vzpomněl jsem si na tuto kauzu několikrát v souvislosti s lanškrounským konkurzem na ředitele ZŠ Dobrovské-

ho. Společnými silami skupiny rodičů, části zaměstnanců školy, několika zastupiteli celá kauza postupně akcelerovala do domnělého boje mezi dobrem a zlem. Petiční skupina, která původně vznikla na podporu Pavla Reslera (dobro), se postupně transformovala na skupinu bojující proti Pavlu Dvořáčkovi (zlo). Neumím a ani nechci rozhodovat o tom, kdo má být ředitelem té které školy, k tomu mají kompetenci i zodpovědnost konkurzní komise a v konečném důsledku volení zástupci města. Chápu, že učitelé i rodiče podporují svého kandidáta. Jenže situace teď už přerostla do momentu, kdy se vytrácí podstata věci, a dochází k nesmyslné polarizaci názorů u významné části veřejnosti. Cíl je zřejmý, zbavit se Dvořáčka. A jako na potvoru je to jen kousek před volbami, ve kterých se mnozí ze zainteresovaných hodlají ucházet o voličské hlasy. U části lanškrounských bude taktika diskreditace Dvořáčkem bezesporu úspěšná. Protože kdo ho teď podpoří, ten si před volbami nejspíš podřízne část voličské větve. Jakou míru v tomto černobíle vykreslovaném příběhu hrají napjaté osobní vztahy, vyhrocená komunikace mezi petičním týmem a místy nesrozumitelně rozhodující radou města, předvolební politická rivalita, vševědoucí veřejná šuškanda či spekulativní diskuse a články na lanškrounsku.cz nemohu dost dobře posoudit, jen je zřejmé, že ne nepodstatnou. Pavel Dvořáček několik vět ze své koncepce rozvoje školy, se kterou vstupoval do konkurzu, stáhnul z internetu a neuvedl

zdroj. Jeho oponenti říkají, že je to špatný příklad pro žáky a mají pravdu. Jenže obdobně špatným příkladem je i taktika znevěrohodňování a cíleného očerňování za účelem diskreditace toho, s kým nesouhlasím. Účel totiž ne vždy světí prostředky. A Pavel Dvořáček si vyžírá svou politickou angažovanost i pochybení způsobem, který si nezaslouží. Že se nakonec na každého něco najde, nepíši z důvodu alibismu nebo zlehčování, ale jako fakt. Připustili si odpůrci Pavla Dvořáčka i tu možnost, že mohl být v konkurzu výrazně přesvědčivější než jeho protikandidát? Pro mě osobně nejtragičtější výsledek kauzy Dvořáček představuje nastolovaný precedens, ve kterém jiný než mnou přijatelný výsledek konkurzu legitimizuje následný proces diskreditace celého výběrového řízení i osob do něj zapojených. To píši se vší vážností a přesto, že vzniku petice principiálně rozumím. Tragická je i míra nenávisti, která se táhne městem jako smrad z kafilérie a do voleb už určitě nevyvětrá. Pokud si někteří už dnes mnou ruce, že se k tomuto puchu přidá i odér z několika místních politických mrtvol, upozorňuji, že když se dva perou, třetí se směje. Budou mít po volbách důvod k smíchu i lanškrounští občané? V pohádkách je výchovné a očekavatelné, že nakonec vítězí dobro nad zlem. V tomto lanškrounském případě však nejde o pohádku a žádný šťastný konec neočekávám. Spíš se obávám, že to tak trochu projedeme všichni. František Teichmann, ilustrace: dreamstime.com

OHLASY

17-18-2014

Jaký kulturní dům Lanškroun potřebuje? V Lanškrouně se rozproudila debata o kulturním domě a o situaci lanškrounské kultury. Tato debata je potřebná, důležitá a docela vzrušující, protože kulturní dům se ve městě nestaví každý rok, naopak bývá to stavba, která přečká celá staletí. Rád bych do této debaty přispěl několika historickými poznámkami a taky dvěma či třemi obecnými úvahami o kulturní situaci našeho města a snad i o jedinečné a nezastupitelné roli kultury v životě každého člověka. Když jsem přišel roku 1955 na Lanškrounsko, existovaly v tehdejším sedmitisícovém městečku Lanškrouně tři kulturní domy. Byla to Střelnice, ta byla nejlepší a patřila městu, vedle ní tu byla Beseda patřící Pakovce a třetí, nejmladší, teprve pětiletý byl závodní klub Tesly, jehož sál vznikl přestavbou bývalé zlatnické továrny R. E. Langera. Všechny tři domy se navzájem doplňovaly, hrálo se v nich divadlo, pořádaly koncerty, tančilo se tam a taky schůzovalo. Postupem času Střelnice i Beseda chřadly a chátraly, až zcela zanikly. Byla to obrovská ztráta a škoda. Lanškroun se tak ocitl v situaci řadové vesnice s jedním hospodským sálem, zatímco okolní města jako Letohrad či Ústí nad Orlicí si stavěla nové velké a moderní kulturní domy. Závodní klub Tesla, později nazvaný Společenský dům – SD, se sice postupně vylepšoval, přistavoval přísálí, rozšiřoval jeviště, ale některé zásadní nedostatky (nízký strop, malé šatny, nevhodný přístup) odstranit nedokázal. Po změně politické situace v roce 1989 začala mít Tesla hospodářské potíže, musela privatizovat některé své provozy a součásti a tedy i Společenský dům. Ten v posledních 25 letech změnil svého majitele či nájemce několikrát a částečně změnil i obsah a rozsah svého působení. Přibyly zejména časté prodejní akce a ubylo činností ryze kulturních, ale našel se i prostor pro nové potřebné aktivity, např. pořádání mládežnických diskoték. Vedení města se pokusilo v roce 1995 zlepšit vzniklou situaci úpravou malého sálu v bývalém zámku na náměstí A. Jiráska, ale provizorní jeviště tam zřízené naprosto nevyhovuje. Lanškroun je moderní, rychle rostoucí město s deseti tisíci obyvateli a stejně početným okolím. Zatímco okolní města (s výjimkou Moravské Třebové) mají dva, tři kulturní domy (Litomyšl má čtyři), má Lanškroun jeden jediný a ještě ne příliš kvalitní sál. To je v příkrém rozporu s pěknými a stále stoupajícími úspěchy lanškrounských kulturních, uměleckých souborů, hudebních těles, dvou divadelních souborů i několik dětských

tanečních skupin a celkovou stále se zvyšující úrovni lanškrounského kulturního života, kterou osvědčil i nedávný úspěch městského časopisu Listy Lanškrounska, které získaly v celostátní soutěži druhé místo. Kulturní prestiž našeho města výrazně posilují i mediální a společenské aktivity dvou významných lanškrounských osobností, pana faráře Zbigniewa Czendlika a pana architekta Přemysla Kokeše. Vedení města si je dobře vědomo velké, nezastupitelné role, kterou hraje kultura v životě člověka i celé společnosti, a proto hledá cesty, jak celou situaci zlepšit. Požádalo projekční kancelář Němec o propočet, kolik by stála oprava stávajícího Společenského domu a nač by přišla výstavba domu zcela nového. Projekční kancelář vypracovala podrobný propočet nákladů, kde uvádí, že důkladná oprava starého SD by stála 62 mil. Kč. Jeho generální přestavba by stála 104 mil. Kč. Výstavba nového kulturního stánku na jiném místě by přišla na 75 mil. Kč. Vidíme, že náklady na obě řešení jsou dost vyrovnaná, ale výsledný rozdíl je obrovský. V případě nákladné opravy starého SD by měl Lanškroun pořád jen jeden problematický kulturní objekt, v druhém případě by měl objekty dva. Ten starý mírně opravený dům by jako dosud sloužil, hrál by potřebné druhé housle. Ten nový kulturní stánek by splňoval všechny nejtoužebnější představy lanškrounského patriota. Byl by ve středu města v blízkosti gymnázia, základní umělecké školy a dalších lanškrounských škol, které by bohatě využívaly jeho prostor. Měl by být postaven podle projektu získaného ve veřejné soutěži a splňovat nejnáročnější estetické i technické nároky současné doby. Zároveň by jeho architektonická hodnota výrazně ovlivnila celkový vzhled našeho města. Byla by to velká, dominantní, reprezentativní budova pro 400 – 500 návštěvníků, stejně krásná a účelná jako je budova Domova pro seniory na Dvorských Lánech. Lanškroun by tak získal možnost i naději zařadit se do skupiny historických kulturních měst, jako jsou např. Litomyšl, Kutná Hora a Český Krumlov. Před 140 lety (r. 1874) postavili tehdejší vedoucí měšťané v Lanškrouně budovu gymnasia, aby prokázali, jak velikou roli přikládají lidské vzdělanosti. Současně s tím podstatně proměnili i podobu hlavního náměstí a tím i vzhled celého města. Dnes máme i my možnost postavit v Lanškrouně nový kulturní dům, který by skvěle sloužil celé století a jenž by symbolizoval náš odpovědný vztah ke kultuře jako mocné síle zhodnocující a stupňující lidský život. Dušan Šlahora

13

KDE JE VŮLE, JE I CESTA Krásně vyzdobený sál, bílé ubrusy na stolech, na pódiu vyhrává kapela. Většina osazenstva sálu tančí, někteří popíjejí u baru bílou paní a klábosí na barových stoličkách. Můj žaludek mě právě upozornil, že je čas na večeři. Jdu do restaurace, kde si objednávám své oblíbené jídlo, které si nechávám odnést do salonku. Na sále je zábava v plném proudu. Potřebuji se nadechnout čerstvého vzduchu. Jdu se na chvíli projít do parku. Současný provozovatel si svých zákazníků váží, napadá mě, když odcházím z čistých toalet… V tombole sice nic nevyhrávám, přesto odcházím s dobrou náladou. Beru si bundu z nezakouřené šatny. Těším se, až sem půjdu příští víkend se svými dětmi na maškarní karneval. A v pátek s manželem zajdeme do baru, potkat se se známými, zatančit si, popovídat a samozřejmě

na nějaký dobrý drink. Pokud si čtenář myslí, že čte nějaké sci-fi, tak je bohužel na omylu! Ale věřím, že se spoustě Lanškrouňáků právě teď vybavila nejedna taneční zábava, ples, či diskotéka v našem „kulturáku“. Co by nám o sobě řekl „kulturák“ dnes? Co zbylo z dávného mýtu? Špína, totálně zničené parkety, v zimě nevytopený sál, nedůstojné zázemí, nedodržování bezpečnosti, o toaletách se ani nemá cenu zmiňovat. Do parku si troufnou jen ti nejodvážnější, současná diskotéka dostává příhodný název „Kinderpárty“ (pro neněmčináře, kinder znamená dětský). A majitel? Zavírá oči a nechce nést za svůj zdevastovaný majetek odpovědnost. Řešení? Zbourat! Jak jednoduché a primitivní! Není vůle, není cesta. Ivona Leníčková

Ideální zastupitel To je výhra. A zejména, je-li takových ideálních zastupitelů plných jedenadvacet… Každý z nás má některé lidi ve svém okolí ve větší oblibě než ty ostatní. Řady z nich si upřímně vážíme za to, co ve svém životě dokázali, nebo jaké sympatické vlastnosti mají. A když se na to podíváme z hlediska jejich politické příslušnosti – jsou rozptýlení mezi mnoha stranami či hnutími. Co s tím, až půjdeme ke komunálním volbám? Považuji za korektní vybrat si jednu stranu nebo hnutí a zde uplatnit svůj hlas. Těžko se dá očekávat totální vítězství jedné strany či hnutí a vždycky bude zastupitelstvo smíšené z několika subjektů. A zde se myšlenka „ideálního zastupitele“ opět vynořuje: vznikne svárlivá sestava dlouze mluvících lidí, kterým 7 hodin nestačí, aby se dobojovali do konce jednání, nebo to bude jinak? Teď je doba, kdy se při nominacích kandidátů do zastupitelstva dalo uvažovat o tom, nakolik jsou „ideální“: Dovoluje jim jejich povaha povznést se nad detail, vidět problém vcelku a věcně o něm debatovat s lidmi, co mají odlišný názor? Vysloví-li proti něčemu námitku, dovedou zároveň věcně poukázat na to, jak by to bylo lepší či správnější? Jsou schopní a ochotní bez velké přípravy o něčem krátce promluvit na veřejnosti? Něco věcně obhajovat, něco pochválit, na něco poukázat? Napřed mluví a pak myslí, nebo napřed myslí a pak promluví? Nemají sklon k jízlivosti, ironizování, shazování toho druhého? Dovedou projevit úctu – nepřekři-

kovat, dát ženě, staršímu, dítěti a podobně přednost? Schválně nemluvím o odbornosti, nýbrž o obecných lidských vlastnostech zastupitelů. Během druhé světové války americký generál Dwight D. Eisenhower velel vylodění v severní Africe, později i vylodění v Normandii. Tehdy v Africe měl u sebe poradní skupinu několika vysokých důstojníků. Jednou jednoho z nich propustil, a nějaký novinář se ho zeptal, proč to udělal, neboť ten člověk byl pilný, iniciativní, stále k dispozici a vyznal se v armádních věcech. „Přestal být chytřejší než já.“ odpověděl Eisenhower. „Potřebuji lidi, kteří mě zásobují nápady, na které bych sám nepřišel. Já pak ty nápady manažersky zpracuji a rozhodnu. Není myslitelné, abych já sám musel přicházet s iniciativami. To mají za úkol moji poradci.“ Co nám tato historka naznačuje? Velitel nemusí nutně být největší „hvězda“, ale osobnost schopná mezi radami rozpoznávat ty nejvhodnější a zdařile je uplatnit. A tak fanděme nominacím nikoliv ideálních kandidátů na post zastupitele – takoví v reálném životě nejsou – ale takových, kteří jsou schopni spolupráce s kolegyněmi a kolegy z jiných stran, bez předpojatosti a s vědomím, že město je potřebuje všechny. A jak se takoví lidé v předvolebním období rozpoznají? Jednoduše. Chovají se slušně a jsou vidět nebo slyšet. Neschovávají se vzadu. Mají co říci. Jiří Kohout

14

17-18-2014

Z MĚSTA

LANŠKROUN BUDE MÍT LUKOSTŘELNICI Na Hlínafestu starostové pěti partnerských měst soutěžili i v lukostřelbě.

Lukostřelba je zvláštní sport. Nevyžaduje po sportovci nadměrné investice, základní vybavení lze pořídit od 3 000 korun, většinou se provozuje venku na čerstvém vzduchu, moc se při ní člověk nenaběhá, ale v okamžiku střelby musí být velmi soustředěný a dobře koordinovat své pohyby. Dobrým lukostřelcem se stáváme až za nějaký ten měsíc. Těžko najdeme sportovní disciplinu se staršími kořeny – lukostřelba existuje už doslova desítky tisíc let od doby kamenné – tehdy pro lov i pro boj. Dnes z ní máme například uznávaný olympijský sport. Český lukostřelecký svaz byl založen už v roce 1933. V okolí Lanškrouna do přibližně 70 kilometrů neznáme žádnou profesionálně vybavenou lukostřelnici. Nyní jedna vzniká přímo v našem městě a navíc ve velmi příjemném prostředí rekreační oblasti Lanškrounské rybníky. Bude se jmenovat DIANA (podle římské bohyně lovu zobrazované s lukem a šípy) a poslouží jak lanškrounským členům vznikajícího Spolku Lukostřelnice Diana Lanškroun, tak i ostatním zájemcům. Dá se počítat, že až se rozšíří povědomí o lukostřelnici DIANA do širšího okolí, objeví se zde zájemci o lukostřelbu i z okolních měst a obcí. Položili jsme panu Jindřichu Cinkovi, majiteli obchodu s dárky FONTÁNA, několik otázek Kde se vzal nápad s lanškrounskou lukostřelnicí? Už mnoho let prodáváme dárky a čas od času rozšiřujeme sortiment o to, co se jinde nedá koupit. Například od prodeje kytarových strun

jsme postoupili k prodeji celých kytar a dalších hudebních nástrojů, od pyrotechniky a munice pro myslivce jsme se dostali k prodeji historických i současných střelných zbraní. A mezi těmito střelnými zbraněmi jsme zkusili udat několik sportovních luků se šípy a ukázalo se, že by o ně byl i větší zájem, ale co chybělo, bylo místo, kde by se dalo pohodlně a bezpečně zastřílet. Tahle myšlenka mě zaujala. Po dlouhém hledání a vyhodnocování různých pozemků se mi díky pochopení vedení města a všech jeho komisí podařilo najmout mimořádně vhodnou plochu pár kroků od koupaliště a tamní restaurace. Na veletrhu EXPOHunting v polském městě Sosnowiec kousek za Ostravou jsme letos v dubnu navázali spolupráci s největším evropským distributorem všeho, co se týká lukostřelby. Jejich rady jsou pro nás velmi cenné Mám i několikaleté zkušenosti z provozu střelnice v Lukové. Ty se mi teď budou hodit. Jak bude lukostřelnice DIANA vypadat? Budou zde dvě souběžné střelnice, jedna pro terče ve vzdálenosti do 35 metrů, to je taková rekreační vzdálenost, a druhá do 80 metrů, kde lze pořádat sportovní soutěže. Každá střelnice bude pro 10 – 15 střelců. Střelci budou stát pod přístřeškem. Ze dvou možností – střelby na terč a střelby na makety zvěře v životní velikosti (tzv. 3D), jsme zvolili tu první. Je pro začátek provozně jednodušší. Později uvidíme, co se vyplatí rozvíjet. Do střelnice se bude vstupovat od silnice na Jakubovice přes zá-

kladní budovu sestavenou ze 6 propojených obytných buněk. Tam bude šatna, pokladna a půjčovna luků, šípů a ochranných prvků. Dále zde vybavujeme klubovnu našeho spolku. Asi o 15 metrů dál je další dvojice těchto buněk sloužící jako sklad. Za oběma skupinami terčů jsou hliněné zatravněné valy vysoké asi 4 metry pro zachycení šípů, které minuly terč. Šípy jsou totiž dosti drahé a v nějakém křoví bychom je také nemuseli najít. Chystáme pro lukostřelce i možnost malého občerstvení – automat na kávu, čaj apod. a nějaké sušenky nebo tyčinky. Poobědvat budou moci v nedaleké restauraci Koupaliště. Věřím, že postupně vybudujeme velmi příjemné prostředí. Jak bude lukostřelnice fungovat? Luk je v podstatě zbraň vzniklá pro boj a pro lov zvěře. Vystřelený šíp má velkou průbojnost, a proto jsou pravidla lukostřelby z bezpečnostních důvodů velice přísná. Střelnice bude mít předem stanovené provozní hodiny v několika dnech týdne. Po střelnici může pohybovat jen určitý počet lidí a jejich činnost organizuje vedoucí střelby. To je logické, platí to na všech lukostřelnicích a neomezuje to požitek ze střelby. Chci si zastřílet. Co musím udělat? Lukostřelnice DIANA vám bude podobně, jako to je i jinde, k dispozici na potvrzené telefonické objednání na určité stanovené provozní hodiny. Budeme přijímat záznamy na jednotlivé termíny až do naplnění kapacity. K tomu nám poslouží i naše webová stránka ukazující aktuální stav naplnění jednotlivých

termínů provozu. Základní jednotkou je jedna hodina pobytu na lukostřelnici. Pokud si lukostřelec přiveze vlastní vybavení, bude platit určitou hodinovou sazbu. Ten lukostřelec, který si půjčí náš luk a šípy, zaplatí o něco víc. Kolik mě to bude stát? Pro vlastní základní vybavení lukostřelce budeme prostřednictvím prodejny FONTÁNA prodávat luky v nejrůznějších velikostech: pro muže, pro ženy a patrně i verze luků pro mládež. Dále odpovídající šípy a náhradní díly k šípům. Luk se pořídí v základním provedení od 1800 Kč, profesionálnější a vybavenější luky jsou pochopitelně dražší. Šíp se pořídí od 120 Kč. Je dobré mít k luku asi 10 šípů. Sazby za hodinu lukostřelby teprve určíme, budou obdobné těm na jiných lukostřelnicích, které najdeme na internetu. Bude tady nějaká místní organizace lukostřelců? Ano, na konci července jsme měli ustavující schůzi Spolku Lukostřelnice Diana Lanškroun. Teď probíhá jeho registrace. V průběhu ustavující schůze se přihlásilo prvních 11 členů - lukostřelců z Lanškrouna i z blízkého okolí. Budeme se snažit dobře hospodařit a rozvíjet náš sport. Vybudování střelnice si vyžádalo náklady v řádu stovek tisíc korun a naším cílem je tyto náklady pokrýt tržbami během příštích tří let. Každý začátek je těžký, ale věřím, že budeme obklopeni dostatečným množství nadšenců, kteří si k lukostřelbě vytvoří trvalý kladný vztah. Jak jste daleko s výstavbou, jak o ní dáváte vědět a kdy zahájíte provoz lukostřelnice? Většinu hlavních prací již máme

17-18-2014

Z MĚSTA provedenou, teď to dolaďujeme a vylepšujeme. Velice nám od začátku pomáhají místní podnikatelé, chci poděkovat předevšim stavebním firmám pánů Zdeňka Tejkla a Pavla Dařílka, ale i dodavatelům oplocení, zemních prací, posuvné brány, kovářských prací, tesařům stavějícím přístřešek pro střelce a dalším, ani je nejde všechny vyjmenovat. Rovněž úřady nám vycházely velice vstříc a vždycky jsme se domluvili. Vypadá to, že lukostřelba se stane oblíbeným koníčSpolečná fotografie zakládajících členů spolku kem a většina zmíněných dodavatelů se již vybavuje luky a dalšími náležitostmi. krásného počasí lukostřelba dobře zapadla a sledovalo ji něKoncem července jsme kolik stovek lidí. Rádi bychom zahájili provoz lukostřelnice Diana ještě před přispěli k programu festivalu HLÍNAFEST. Do soutěže koncem prázdnin, ale záleží to ještě na mnoha okolnostech. Děkujeme za rozhovor. vedoucích představitelů Jiří Kohout pět partnerských měst za

INZERCE V LISTECH LANŠKROUNSKA Základní cena za plochu 15 Kč/1cm2 Základní cena za řádek 50 Kč Soukromá inzerce společenská do 3 řádků zdarma Soukromá inzerce společenská plošná (foto) 7 Kč/cm2 Zvýhodněná cena při ploše 1/4 a větší a za opakování

Plocha Cena při opakované inzerci v Kč/1otištění

A4 1x 2x-5x 6x 12x a více cm 15 -20% -40% -50% 1/4 1500 1250 900 750 1/2 3000 2700 1800 1500 1 6000 5400 3600 3000 Cena barevné inzerce na zadní straně je dle základního sazebníku + 30%, minimální počet opakování je 6x. Firemní inzerce - rozhovor - 3500Kč/celá strana. Všechny ceny jsou uvedené bez DPH.

15

Jindřich Cink

* Pro lepší start života koupím byt 1+1, za dobrou cenu. Tel: 734 255 150 * Mladá rodina koupí rodinný dům do 1 300 000 Kč se zahradou. Tel: 734 622 739 * Koupím rodinný dům v Lanškrouně a blízkém okolí. Telefon: 730 529 522.

16

17-18-2014

ROZHOVOR

Rozhovor s Jiřím Sloupenským, zakladatelem firmy TG TISK, s.r.o., která vydává již čtrnáctý rok Listy Lanškrounska O Valašsku, svém rodišti, říká, že se tu urodí především kamení. To zásadním způsobem formuje i povahu lidí. Tvrdí jsou tu lidé, ale především sami k sobě, s okolím je pojí až bezbřehé veselí a laskavost. Jiří Sloupenský nezapře nic z genů svých předků ani prostředí, ve kterém vyrostl. Na svět pomohl nejedné publikaci a mnohdy ho k tomu vedla především vrozená potřeba pomoci tomu, co má smysl bez ohledu na ekonomiku. Genealogie je dnes velmi moderní, sestavoval sis někdy rodokmen? Bohužel jsem se tímhle nikdy nezabýval, ale mám bratrance, který tuhle problematiku řeší a po státních archivech pátrá po naší historii. V téhle souvislosti mě ale napadá, že když jsem 2. května 1968 přišel do Lanškrouna, tak ještě půl roku žil dědeček a ten mi řekl: „Jiříku, já jsem v Lanškrouně pracoval!“ Já to nemohl pochopit, ale on mi vysvětloval, jak byl zaměstnán v pivovaru, kde vařil knížecí pivo. Bylo to v letech 1907 až 1909. Tehdy sháněl práci, a protože byl vyučený kotlář potrubář, tak dělal obsluhu kotlů v pivovaru. Nepochopitelná byla ta věc, že chodil z Potštejna, respektive z obce Brná od Potštejna do práce pěšky. Po silnici je to nějakých 33 km, tehdy lesem to bylo ještě o kus dál. Trochu se to vysvětlilo tím, že pan kníže chtěl navařit určité množství piva, které se přes léto vařilo častěji a přes zimu méně. Vaření trvalo dva, někdy tři nebo i pět dnů a pak měl děda volno a mohl jít domů. Během pracovních dní pak přespával přímo v pivovaru na žocích od chmelu naplněných slámou. Pracovali tam s ním lidé z okolních vesnic i místní, ale on byl z největší dálky. Jeho maminka si to nesmírně pochvalovala, protože od jara do podzimu nosil děda domů to, co v lese rostlo. Od jahod, přes maliny, ostružiny až po hříbky. Jeho slova se potvrdila i díky zachovalé pracovní knížce, která je dnes uložená v muzeu v Přerově. Ke svému velkému překvapení jsem tedy záhy zjistil, že rodina má jisté spojení s Lanškrounem z minulosti. Z legrace někdy říkám, že jsem se sem vrátil, ale za své rodiště považuji Valašsko, které nesmírně miluji. Dětství v padesátých letech bylo na Vsetínsku asi trochu jiné než jinde? Je známo pospolitostí a silnými vazbami rodin i lidí, ať už v rámci sousedských nebo rodinných vztahů. Já s tím musím naprosto souhlasit. Byla zde totiž jedna zásadní věc. V mnohých oblastech tu totiž na rozdíl od jižní Moravy nebo Hané rostlo především kamení. A ta neúrodnost a bída lidi stmelovala a nutila si pomáhat. Nesilnější to bylo v oblastech, které se nazývaly Na Pasekách. Měl jsem to štěstí s tamními lidmi jako kluk strávit pár dnů. Býval jsem u nějakých Geržů, což byla jedna ze sedmi tamních rodin. Jedna rodina měla vůz, další koně, třetí kravku. Žili v sepětí s přírodou a na principu výměnného obchodu. Co mě velmi překvapilo, že každý večer okolo sedmé se všichni sešli v jedné z chalup u velkého stolu, zapálili louč a četli z bible. To na mě silně zapůsobilo a dodnes na to často vzpomínám. Každopádně jak přišla osmá hodina, ať už v létě nebo v zimě, tak se šlo na kutě! Tenkrát ve čtrnácti letech jsem si ani neuvědomoval, jak neuvěřitelný to byl svět. Dnes, když

V podnikání nikomu pečení holubi do huby nelétají kolem jedu a vidím Na Pasekách těch pár chalup, asi už to všechno pohřbila civilizace, ale tenkrát si tamní lidé vyráběli všechno, co k životu potřebovali, včetně potravin. Do obchodu chodili snad jednou, dvakrát do měsíce. Myslívám na to, že se tam vypravím, ale ještě jsem to neudělal. Tam se asi socialismus ani koncem padesátých let dvacátého století nestačil dostat, vzhledem k tomu, jak obtížné

tam bylo živobytí? V zásadě asi ne. Oni tam neměli elektřinu, většinou jen doma hospodařili, nebo docházeli za prací do velkých okolních fabrik. Žili velice jednoduše a jen z toho, co poskytovala příroda a to jim i stačilo. Vyrostl jsi ve Vsetíně. Měl i tvůj tatínek takového podnikatelského ducha, jako máš ty? V podstatě měl, protože už při studiích v Praze začal podnikat, aby se ve škole uživil. Jeho rodiče na studia neměli dost peněz, a tak dělal pro drobné firmy účetnictví. Nevím, jestli se do této doby datuje i jeho oblíbené rčení, které jsem i já časem přebral za své, a to, že když člověk opravdu chce, i z jalové krávy tele vymámí. Byl to asi tvůj tatínek, po kom jsi

zdědil takovou tu valašskou bodrost? Byl to určitě tatínek, to on byl takovým prototypem obchodníka. Podnikal už děda a táta pokračoval, jenže později samozřejmě o všechno přišli. Výsledek byl, že táta pracoval ve zbrojovce v oblasti obchodu a maminka byla v domácnosti a víceméně se starala o rodinu. Sem tam něco v rámci přízně ušila, protože byla vyučená švadlena, ale v podstatě nikdy do práce nechodila. Můj tatínek byl tak trochu filuta. Což se dá dobře demonstrovat třeba na této příhodě. Ve zbrojovce nejednou narazili na problém, jak se postarat o vyskladnění zboží. Když už hrozilo, že se nesplní termíny, s představiteli drah nebyla řeč a hrozilo, že stovky lidí přijdou o prémie, vzal telefon,

17-18-2014

ROZHOVOR

zavolal generálnímu řediteli drah a představil se jako ministr dopravy. Kupodivu hned na druhý den stálo ve fabrice přistavených šestnáct vagónů a nikdo se dál nezabýval tím, jak je to najednou tak možné. Tohle je asi trochu exponovaná příhoda, ale podobných vzpomínek a zážitků na tatínka mám spoustu. Jaký byl Vsetín tvého dětství? Vsetín měl v době mého mládí poloviční počet obyvatel. Něco mezi 16 a 17 tisíci. Obdobné to bylo s rozlohou. Tam, kde jsem chodil pouštět draky a v zimě lyžovat, dnes stojí paneláky nebo rodinné domky. Vsetín vypadal úplně jinak a měl i jinou atmosféru. Bohužel se z něho vytratil i ten jeho osobní duch a já to hodně připisuju vlivu televize, rádia a civilizaci vůbec. Pamatuju si, že kohokoliv jsem potkal na ulici, ať už rodinu, sousedy nebo i cizí lidi, vždycky jsem zdravil a oslovoval je dobrý den panímámo a dobrý den pantáto. Bylo to velmi osobní a pro mě velmi příjemné. Lidé se se mnou běžně dávali do řeči a člověk se všude cítil napůl jako doma. V létě si ženské posedaly na lavičky před domy, štrikovaly, štupovaly a povídaly. Chlapy vedle hráli karty, pinkali volejbal nebo fotbálek. Často pro nás děti rodiče připravovali soutěže. Vzpomínám si na nejpomalejší jízdu na kole, závody na koloběžkách, ve cvrnkání kuliček. Tátové ručně vyráběli ceny ze dřeva. Ulice žily pospolu. To se postupně vytratilo a už během mých studií na gymnáziu se nám vštěpovalo, že se musí zdravit „čest práci soudruhu.“ Je škoda, že se nezachovala vřelost z doby mého dětství. I ten obyčejný laskavý pozdrav totiž ovlivňoval to, jak se k sobě lidé chovají. Dnes se ani lidé na jedné ulici pár metrů od sebe neznají. Je to špatně, ale je to civilizační problém. Je mi skoro záhadou, jak ses na konci šedesátých let ocitnul v Lanškrouně, který dalších skoro třicet let na většinu lidí působil značně odpudivě? Nebo jsi byl výjimkou? Asi jsem nebyl výjimkou, ale já se tou dobou zamiloval do jedné místní dívky, což mě přimělo k tomu jít si sem hledat práci a bydlení. Postupně jsem Lanškroun začal poznávat a trošku i rysy místních lidí. Zjistil jsem, že je to tu každý pes jiná ves. Nechci nikoho urazit, ale mnozí lidé, kteří sem přišli po odsunu Němců, velmi snadno získali majetek, ke kterému neměli vztah a tím ani zájem, proč ho zvelebovat nebo udržovat. Pěkně to charakterizoval můj tatínek, když sem poprvé přijel. Šli jsme náměstím a okolními ulicemi a on se mě zeptal: „Tady nefunguje drogerie?“ „Funguje a proč se ptáš?“ Odpověděl jsem. „No, že si tu nikdo není schopen koupit barvu a štětku a natřít okna, plot nebo fasádu! Vždyť je to hrůza!“ Tak to tenkrát

bylo. Dalo by se argumentovat, že leccos nebylo ke koupi a ne každý měl dost peněz na opravy, ale většinou chyběla hlavně chuť do práce! Nemyslel jsem si, že tu vydržím tak dlouho. Předpokládal jsem, že po nějaké přechodné době se odstěhuji jinam a neskončím tu na celý život. Nakonec se tak stalo a hodně to ovlivnilo to, že jsem tu založil rodinu a později firmu. Teď už se určitě nikam stěhovat nebudu, Valašsko mě samozřejmě dál táhne, ale to už bude asi jen otázkou toho hřbitova. (Smích) Velkou část života jsi strávil ve Východočeských papírnách. Je to pro tebe stále srdeční období s příchutí nostalgie z vyrůstajících dětí a tvého mládí, nebo protivná doba socialistického pinožení? V papírnách jsem prožil větší část svého pracovního života a považuji docela za štěstí, že jsem zapadl do dobrého kolektivu a mezi fajn lidi. Byl jsem součástí týmu výpočetního střediska, které samo o sobě tvořilo do jisté míry samostatnou jednotku. Ostatní někdy říkali, že jsme jen příživníci a že je naše práce k ničemu. S odstupem si dnes myslím, že mnozí měli pravdu, protože to stálo hrozné peníze a ty úspory, které se vykazovaly, asi zas tak výrazné nebyly. Tenkrát to ale byl trend, který bylo nutné dodržet. Když se na to přechází v Německu, je potřeba, abychom to měli taky. Vedení tehdy zaměstnance tlačilo do různých věcí a hlavně do toho, aby všichni byli ve straně. To u nás nebylo, my se za to snažili vykazovat práce, díky nimž jsme měli od vedení pokoj. Organizovali jsme brigády socialistické práce, cvičení civilní obrany, klub důchodců a další někdy i voloviny, které byly považovány za významné a potřebné. Nakonec jsme skončili v nové budově na novém závodě, kde časem vznikla i přidružená výroba ve formě tiskárny, a ta se nakonec stala, jak jsem tehdy ještě nemohl tušit, mým podnikatelským osudem. Tvůj život docela významně ovlivnilo na konci osmdesátých let zdraví i potíže v práci. Jak moc byl pro tebe rok 1989 důležitým mezníkem? Uvedu to na příkladu dědy a táty. Ti vždy tvrdili, že socialismus nevydrží věčně a říkali: „Na to je potřeba být připravený! Musíš pak vědět, čemu se chceš věnovat a co by sis přál.“ Já téhle jejich verzi moc nevěřil, protože jsem se v roce 1968 přesvědčil, že vojenskou silou se dá všechno zvrátit, jak nám konec konců „spřátelené“ země tehdy dokázaly. Doufal jsem, že se snad jednou moje děti dočkají změny, ale já určitě ne. Určitého optimismu, že přijde něco nového, jsem nabyl až v roce 1988. Trošku jsem vycházel z toho,

že je osmička pro nás Čechy taková osudová záležitost, ale to že se to nakonec stalo v roce 1989, pro mě přesto bylo velkým překvapením. Velmi jsem to přivítal, ale ze začátku jsem měl obavy, že to strana a vláda z rukou nepustí. Dobře to, myslím, dopadlo hlavně proto, že se hroutil celý tehdejší socialistický blok včetně Sovětského Svazu. Škoda jen, že to nepřišlo o pár let dřív, kdy jsem měl více sil i elánu. Byla malá tiskárna jasnou volbou, nebo jsi uvažoval i o jiných formách podnikání, někteří třeba začínali podnikaní chovem křečků? Tak křečky ani rybičky jsem chovat nezkoušel, ale v podstatě jsem využil toho, že můj kamarád z dětství a mládí Karel Kobza odešel do Švýcarska, kde dostudoval medicínu a velmi úspěšně si vedl na klinice, kterou později i vedl. Vím z vyprávění jeho i jeho přátel, že měl přes pět tisíc pacientů. To nebylo málo a jako přistěhovalec se asi nejednou setkal se záští místních lidí i konkurenčních lékařů. Snažil jsem se s ním hodně věcí konzultovat a nakonec jsem si vytipoval zhruba tři oblasti, ve kterých jsem chtěl začít podnikat. Tiskárnu, výrobu plastů a tehdy velmi perspektivní balení léků. To bylo na jeho popud. Stačilo dovážet surovinu a pak z ní už jen připravovat jednotlivá balení léků. To byl ve své době nesmírně lukrativní obor. Věnoval jsem tomu spoustu času a jednání, ale nejvíce mě to asi táhlo k tiskařině, byť jsem dlouhou dobu mezi těmi třemi oblastmi laboroval. To, že to nakonec skončilo tiskárnou, má asi nejvíce na svědomí někdejší generální ředitel papíren Ing. Petr Petrů, který mi v době, kdy jsem ještě stále byl na vážkách, jednoho dne zavolal a řekl: „Prosím tě, nechceš od nás koupit tiskárnu, co je na novém závodě? Nejsme na tom teď s ekonomickými výsledky moc dobře a nemůžeme si dovolit tenhle provoz dál držet.“ Podmínkou ale bylo, vzít to celé včetně zaměstnanců. Nějakou dobu jsem to zvažoval, ale nakonec jsem kývnul. Rodinná firma je většinou postavená na velkém pracovním zápřahu celé rodiny. Nebyla to při zpětném pohledu až moc velká lopota, rozjet a udržet takové podnikání? Samozřejmě jsem si nemyslel, že založím firmu a zbytek života strávím na Floridě, kam mi budou chodit peníze. Věděl jsem ze zkušeností ze Švýcarska, že je to většinou každodenní celodenní práce velké části rodiny. Odpočívá se čtrnáct dní v létě, týden v zimě a na Vánoce, zbytek roku tvoří práce. Žádné velké „hogo fogo.“ Bez ohledu na to, že mnohdy to byly firmy se stoletou tradicí. Kdo si u nás představoval, že mu z poctivého podnikání budou létat

17

pečení holubi do huby, byl asi zaskočený. Tak to nefungovalo a nefunguje. Platí na celém světě, že kam se člověk podívá, tam je v podnikání nějaká práce. A té se musí majitel dennodenně věnovat. Můj kamarád Karel Kobza pracoval od osmé ráno, doma se stavil na oběd a odpoledne pokračoval do šesté večer. Do pracovny přišel znovu okolo osmé a další dvě až tři hodiny připravoval práci na další den. Ze začátku jsem si říkal, ten socialismus, to byla procházka růžovou zahradou. Debatoval jsem s ním o tom a myslel si, že se mu nějak mimořádně nahromadila práce, ale vůbec mě nenapadlo, že to tak má neustále včetně sobot a mnohých nedělí. To si celá řada lidí u nás dodnes neuvědomuje, že pokud chtějí ve svém oboru něčeho dosáhnout, musí usilovně pracovat. TG TISK jako formu oslavy 20 let od založení firmy zvolil vydání knížky textů Dušana Šlahory o historii Lanškrouna a okolí. To není úplně tradiční způsob, jak si připomenout kulaté výročí firmy? Budu teď asi hodně osobní. Když jsme slavili deset let, udělal jsem to značně velkoryse, pozval jsem spoustu hostů, zajistil bohaté občerstvení i program. Popravdě řečeno, bylo to mé osobní přání, protože jsem se domníval, že další kulaté jubileum už tu nemusím být. S velkou radostí, pokorou a vděkem přijímám to, že tu dnes mohu být a jsem stále co platný i ve firmě. Tady musím poděkovat lékařům, kteří na tom mají zásadní zásluhu. Díky nim se můj život před devíti lety markantně změnil k lepšímu. Jsem od té doby rád za každý den, kdy můžu přijít do firmy a otevřít tu dveře. Oslavit dvacet let chceme jen komorně a rozhodli jsme se prostředky věnovat smysluplně na vydání knížky pana Šlahory, kterého si mimořádně vážím. Takových lidí je nejen v Lanškrouně, ale obecně ve světě moc málo. František Teichmann, foto: KK (fotografie pořízena na zahradě rodinného domu JS) JIŘÍ SLOUPENSKÝ (68 LET) Vyrostl ve Vsetíně a do Lanškrouna se přestěhoval v roce 1968. Je ženatý a má tři dospělé syny. V roce 1994 odkoupil z Východočeských papíren malou tiskárnu a převzal i tým lidí, kteří tu v té době pracovali. Tiskárna se od té doby zcela proměnila v moderní technologicky vyspělé pracoviště, zvláště za posledních 7 let, produkuje materiály a publikace pro celou republiku. Od roku 2001 je firma TG TISK, s.r.o., také vydavatelem Listů Lanškrounska.

18

17-18-2014

ZE ŠKOL

O příměstské tábory byl zájem Prázdniny se přehouply do své druhé poloviny a zdaleka ještě nekončí. První část však již přinesla zážitky od moře, z tuzemska, z dovolené s rodinou či z tábora. Rodinné centrum Dětský svět má za sebou tři příměstské tábory a všechny byly naplněny takřka okamžitě. Prázdninový mišmaš byl název prvního příměstského tábora, který vedl Radim Vetchý společně s Hanou Krátkou. Děti si vyzkoušely pokusy s vodou, pečení housek, chytání ryb či vaření bramboračky na ohništi. Tábor se díky slunečnému počasí odehrával především v přírodě. Druhý tábor byl zaměřený na dramatickou výchovu a angličtinu a vedoucími se stala Eva Vetchá a Martina Teichmannová. „Hru s divadlem jsme pojaly jako rozvoj osobnosti dětí, rozvoj vnímání, sociálních dovedností, fantazie, komunikace

mezi dětmi i s námi, dospělými. Nakonec vznikla čtyři divadelní vystoupení, dvě v českém a dvě v anglickém jazyce. Celým táborem nás provázela hra Dixit, jejíž magické karty nám posloužily k sebereflexi,“ prozradila nám Eva, jedna z organizátorek. „Příměstský tábor s názvem Hrajeme si na divadlo byl tak rychle naplněn, že jsme pro velký zájem vymysleli ještě další dva. Modré hlídání byla vlastně také forma příměstského tábora, ale byla určena i dětem s poruchou autistického spektra. Jeho provoz zajišťoval jeden vedoucí a tři asistenti, neboť malí táborníci potřebovali individuální přístup. Celý program byl přizpůsoben jejich potřebám,“ vysvětlila ředitelka Rodinného centra Dětský svět Vladislava Hanyšová. MT, foto: František Teichmann, Radim Vetchý

Mikroprojekt „Spolupráce středních škol při programování výukových robotů“ Tento projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis Chceme-li naše občany dobře připravit na úspěšné profesní uplatnění, nemůžeme se uzavírat do vlastní ulity a nevidět svět kolem sebe. Dvojnásob to platí pro školské instituce zabývající se odborným vzděláváním. Absolventi těchto škol by měli být dostatečně jazykově vybaveni a podle možností i seznámeni s jazykově, mentálně i technicky odlišně vybaveným prostředím, ve kterém budou mnozí dříve či později hledat nové zkušenosti, profesní partnery, spolupráci i kooperaci. Těchto povinností školy jsme si plně vědomi, a proto se v přiměřené míře snažíme spolupracovat se školami v sousedních státech. Zcela mimořádnou úspěšnost vykazuje naše spolupráce s polskou školou Zeskół szkół Nr 1 w Dzierżoniowie. V současné době realizujeme již čtvrtý projekt v rámci česko-polského Fondu mikroprojektů v Euroregionu Glacensis v letech 2007 – 2013 zabývající se spolupráci středních škol při výuce na obou stranách hranice. Cílem čtvrtého společného projektu pod názvem „Spolupráce středních škol při programování výukových robotů“ je povzbudit a podpořit přeshraniční spolupráci žáků tak, aby byla rozšířena odborná výuka praktických dovedností žáků odborných i všeobecných předmětů ve spolupráci s partnerskou školou v rámci Euroregionu Glacensis na české i polské straně. Projekt vychází z více než 24-leté spolupráce mezi SOŠ a SOU Lanškroun a Zespół szkół Nr 1 Dzierżoniów. Obsahuje řadu sportovních akcí, výměnných týdenních stáží žáků a pedagogických pracovníků obou škol. Součástí těchto sekání je poznávání kulturních a historických památek obou regionů a způ-

sobu života občanů v partnerských městech Lanškroun a Dzierżoniów. Výměnné stáže přispívají ke zvýšení praktických a odborných činností a k rozšíření jazykové mobility absolventů škol při uplatnění v rámci EU. Praxe pedagogických pracovníků na školách rozšiřuje jejich odbornou znalost a metody výuky při přípravě žáků na budoucí povolání. Na zobecněné zkušenosti budou moci navázat i další vyučující ostatních odborných předmětů. K propagaci celého projektu využijeme odborné semináře, konference, internetové stránky a regionální tisk a televizi. Hmatatelným výstupem bude seminář „Způsob programování výukových robotů“ a publikace pod názvem „Sborník odborných přednášek ze semináře“, konference „Využití výukových robotů ve výuce“. Publikace mapující pětadvacetiletou spolupráci našich škol pod názvem „Vzájemná spolupráce obou škol“, rozšířená o část fotografií a filmových ukázek ze společných aktivit, které budou umístěny na DVD nosiči. Projekt ve svém vedlejším aspektu slouží k posílení turistického ruchu v těchto příhraničních oblastech. Důkazem je i stávající výměna pracovníků obou partnerských škol na prázdninových rekreacích. Základním aspektem těchto partnerských vztahů je skutečnost, že jsou založeny na dobrovolnosti a ochotě pracovníků školy spolupracovat. Bez této vnitřní iniciativy by nebylo možné dlouhodobě udržovat partnerské vztahy na současné vysoké úrovni. Tento fakt je i zárukou, že partnerství školy i města má velikou budoucnost. Tímto bychom chtěli popřát mnoho štěstí a profesní invence při realizaci dalších smysluplných projektů všem zúčastněným osobám. Bc. Milan Lédl

17-18-2014

DDM

19

Z POHÁDKY DO POHÁDKY procházeli malí táborníci celý týden Stále větší oblibu si získávají příměstské tábory. Pro děti je připravena činnost denně od 8.00 do 16.00 hodin (někdy déle – dle plánovaných aktivit) a poté tráví zbytek dne a především noc v pohodlí domova. DDM DAMIÁN již třetím rokem organizuje tábor tohoto typu. Pro velký zájem byla kapacita oproti loňskému roku navýšena dvojnásobně, tj. na 40 účastníků. Tábor, který proběhl od 21. 7. do 25. 7.2014, byl určen pro děti od 1. do 5. tříd ZŠ. Po celý týden si děti užívaly velmi pestrý zábavný program - tentokrát se nesl v duchu známých českých pohádek. Náplň prvního dne byla zaměřena na pohádku „O Popelce“. Děti si tak mimo jiné vyzkoušely práci s textilií, přebírání luštěnin a hledání střevíce v krásném prostředí Lanškrounských rybníků a jejich okolí. Cílem druhého dne bylo tábořiště Cakle nedaleko města Ústí nad Orlicí, kde děti zdolaly několik drah na horolezecké stěně. Poté se společně vydaly procházkou do aquaparku, kde odhodily únavu a užily si spoustu legrace. Středa byla věnována pohádce „O Šípkové Růžence“. Děti si vyrobily šperk z moduritu a růži z krepového papíru. Odpoledne patřilo sportovním aktivitám na

beachvolejbalových kurtech na Knoflíku v Lanškrouně. Čtvrteční den nabízel spoustu dobrodružství v podobě celodenního výletu. Navštívili jsme malebný barokní zámek Potštejn. Zde byla pro nás připravena hraná prohlídka na téma „Záhada ztraceného obrazu“, která u dětí sklidila obrovský úspěch. Také posezení v zámecké cukrárně a návštěva „Pohádkova“ stály zato. Poslední den patřil pohádce „Sněhurka a sedm trpaslíků“. Děti prokázaly své gurmánské umění při přípravě kotlíkového guláše. Vyzkoušely si také upéct jablka v županu a dopoledne završily přípravou různých míchaných nápojů. Na závěr si pro nás, vedoucí, přichystaly dramatizaci jednotlivých pohádek. Zakončením příměstského tábora byl pohádkový bál. Věříme, že se dětem týden strávený na příměstském táboře líbil, že domů odcházely spokojené se spoustou zážitků a že našly také mnoho nových kamarádů. Děkujeme jim za účast a budeme se těšit na příští rok - na týden nových dobrodružství. Za organizátorský tým DDM DAMIÁN Lanškroun Bc. Radka Kuběnková

Střední škola automobilní v Ústí nad Orlicí zve na tradiční

Interní a diabetologická ordinace MUDr. Jitky Homoláčové /nám. J.M. Marků 119, 1. patro/ oznamuje ZMĚNU TELEFONNÍHO čísla ordinace od 1. 8. 2014: původní - zrušené: 720 251 357 nové - aktivní: 732 057 112

ÚSTECKÝ AUTOSALON EKOMOBILITA 2014 * Zveme Vás na 16.ročník Ústeckého autosalonu, který se bude konat v sobotu 27. 9. 2014 od 9 do 17 hodin v areálu dílen Střední školy automobilní v Ústí nad Orlicí – Hylvátech. * K vidění budou nové vozy , motocykly , autobusy a nákladní vozy, traktory, zvedací a stavební technika, historické automobily a motocykly (letos zaměřené na vozidla západní produkce). * V expozici EKOMOBILITA bude možné shlédnout jak firemní elektromobily, tak hobby stroje. * Součástí akce bude motoshow a trialshow, problematiku bezpečnosti silničního provozu přiblíží BESIP, Policie ČR, složky IZS a Český červený kříž. * Připraveny budou i atrakce a soutěže pro děti i dospělé včetně dětského skákacího hradu. * Během dne proběhnou módní přehlídky pracovního a sportovního oblečení. Součástí akce je i Den otevřených dveří v areálu teoretické výuky na Dukle, kde bude možné shlédnout moderní výukové prostory, areál autoškoly i tělocvičnu s horolezeckou stěnou. Celou akci zakončí koncert skupin Sekwenza a Wasabi.

Vážení čtenáři, přinášíme novou soutěžní otázku, která se týká lukostřelby. Správné odpovědi zasílejte do 29. 8. 2014 mailem na [email protected] nebo na naši adresu: 5. května, Lanškroun, 563 01. Uveďte prosím své celé jméno a město/obec. Z úspěšných odpovědí vylosujeme 3 výherce, které odměníme cenami od kosmetické firmy ANNABIS. Výrobky s léčivým konopím této firmy si můžete zakoupit v lékárnách U Milosrdného Samaritána a REGENA a v obchodě Angelos (Strážní 18, Lanškroun). Jména výherců zveřejníme v následujícím čísle LL, které vychází 5. 9. 2014.

Ing.Karel Beran Střední škola automobilní v Ústí nad Orlicí

Soutěžní otázka: V kterém roce byl založen Český lukostřelecký svaz?

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ O CENY

20

17-18-2014

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ

RADOST MNOHA POHLEDY Matěj Brejša V 11. čísle LL jsme zveřejnili výsledky liteární soutěže pořádané Měst- Záchrana skou knihovnou Lanškroun. Dnes máte možnost přečíst si texty vítězů jednotlivých kategorií na téma „Mám radost“

Daniela Ponomarevová Requiem pro tři roční období „Naděje“ Vůně rozkvetlých květin probouzí sametové moře, čerstvá tráva bezhlučně roste do sluneční záře. Jarní jiskra zrození vytváří krásu světa, maluje nový obraz naděje v malém dechu života. Úsměv sladkého jara odkrývá ranní rosu probuzené země, přes klasy pšenice čerstvý vzduch proudí i ke mně. Klid modré oblohy jako housle tesklivé řeky zní, ticho bezesné noci přetrvává v ní. Nový život objímá cit a mír nebeské zahrady, omamná vůně, rozkvět krajin naplňuje hrudník přírody. Dokud je jaro tesklivým umělcem, svět bude malován upřímnou poezií a lidským úžasem.

„Úpadek“ Němý list po klidné řece pluje k východu slunce, papírový drak osaměle leží na zasněné louce. Mrtvé jeviště rána je zakryté podzimní šedí, když duch podzimu v zemské kolébce sedí. Vůni vzduchu a světlo ráje odráží ranní rosa daleko od sebe, sametové moře se maluje tmavým odstínem nebe. Na stéblu trávy se list javoru a utržené křídlo motýla sluní, déšť mou báseň o rozkvetlé zahradě v inkoust mění. Tichý chladný vánek napadaným listím rány krajin zakrývá, nad skořápkou země těžké kyvadlo podzimu rozhoupává. Zatímco svět chystá zádušní mši za naději a mrtvá přání, úpadek slabé přírody trhá plátno jarního zrození.

„Odpočinek“ Sluneční paprsek sněhovou vločkou prostupuje, čerstvý sníh se vzdaluje od osamělého ráje. Starostlivý klín přírody usíná pod chladným zimním plátnem, po pádu kyvadla dlouhé mlčení přichází s padajícím sněhem. Snovou galerii života opouští zář stoupajícího slunce, krásou a dojmem vstupuje do Ladovy vesnice. Sladký ateliér na zasněženém břehu zůstává opuštěný, bělavým přístřeškem nebes a hudbou prosince je obklopený. Zmrzlá větvička v nevinné róbě sněhu odpočívá, zimní kouzlo svět do sněhové krajky odívá. V ní je odpočinek delší než šeptané přání, podzimní ulička smutku a tiché jarní laskání. 1. místo, III. kategorie

Andriana Kryvlyak Jak namalovat štěstí Nejdříve namalujte horu to proto že cesta ke štěstí není krátká k hoře domalujte kamení hlínu, bahno a vodu protože pro velké štěstí musíme projít těžkými překážkami. Postavíme se k úpatí hory

dohlédneme na vrchol a začneme lézt přeskočíme kaluže prolezeme kamením přebrodíme vodu a těsně před vrcholem se otočíme a uvědomíme čím vším jsme si prošli.

Byl jsem šťastný, že začaly jarní prázdniny. Ne proto, že nebude škola, ale hlavně proto, že pojedu na Slovensko ke svojí tetě Hele. Je to sestra mojí babičky, kterou jsem nemohl poznat. Narodil jsem se totiž až po její smrti. Tetu Helu mám moc rád. My dva si ve všem rozumíme. Každé prázdniny trávíme spolu. Povídáme si, učím se různým věcem, které jsem dosud nevěděl. Zkrátka si moc a moc užíváme. Je nám spolu dobře. Teta Hela žije sama, je vdova. Taky proto je ráda, když mě má vedle sebe. Na letošní jarní prázdniny jsme se domluvili s tetou Helou, že zase přijedu. Jednou po obědě, díval jsem se zrovna na televizi, mi teta Hela řekla, že si půjde do svého pokoje trochu oddychnout. Cítila se unaveně. Musela být velmi unavená. Ona nikdy nechodí přes den do postele. Náhle jsem slyšel, že na mě teta Hela volá. Přiběhl jsem a viděl jsem, jak se celá třese. Mluvila s vel-

kou námahou a naříkala, že má velké křeče v rukou a nohou. Co teď? Kdo by mohl mojí tetě pomoci? Rychle jsem našel v seznamu číslo strejdova mobilu. Vzal mi to. Sláva. Domluvili jsme se, že hned přijde. Nebydlí daleko. Byl tu co by dup. Zjistil, co se stalo a okamžitě volal rychlou pomoc. To mě sice předtím taky napadlo, volat rychlou, ale nebyl jsem si jistý, jestli si nebudou myslet, že nějaké dítě si hraje s telefonem. Možná by mi nevěřili. Proto jsem rychle volal strejdovi, protože je dospělý, jemu uvěří. Sanita hned přijela. Teta dostala infuzi. Krevní tlak byl velmi vysoký. Zaslechl jsem, jak pan doktor říkal, že přišli právě včas. Jednalo se o cévní mozkovou příhodu. Taky říkali, že nebýt mě, mohlo by to skončit zle. Ulevilo se mi. Teta Hela se uzdravila a já se těším, až zase budeme spolu a budeme si povídat a dělat obyčejné věci jako předtím. 1. místo, I. kategorie

Terezie Dvořáčková Tiché zdroje mé radosti Po celém širém světě hledáme něco velkého, důležitého, krásného – a máme to tak blízko, blizoučko. Krajinu svého dětství a mládí. Místečko nejkrásnější. Pro mě jsou tímto místem spletité cestičky v herbortických lesích. Vždy si tam připadám dokonale odstřižená od městského uspěchaného života a jakýchkoli povinností a problémů. Ve světě stáří, ticha a monumentálnosti je každý můj krok po strmých svazích, po suchých větvičkách a listí, po hebké trávě a mechu jako životodárná voda proudící v mých žilách. Nenasytně nasávám vůni skrytých hub, vlhkého dřeva a mízy, vdechuji co nejvíce tohoto světa do sebe a zároveň vtiskuji do svých končetin drsnost kůry a hebkost lesní hlíny. Do uší mě bodá praskání větví a šustot listí, kterým ruším tak posvátný klid zeleného ráje, a jen tím zvýrazňuji temné ticho, které tu panuje celé věky. Cestičky mě samy vedou skrze kaluže zlatého světla, kreslícího

na jasně zelené listy, a tmavými zákoutími hlubokých strží s podivně pokroucenými stromy. Vždy vycházím z lesa se znaveným tělem a krvavou bolestí, kterou mi na oplátku za to, že smím dýchat posvátnost zeleného ráje, způsobily ostré větve a ostružiní všemožně se chytající mých kotníků. Ale i přes to všechno jsem dokonale šťastná a hluboko v sobě si nesu vtištěný zelený život. Mohu se tak vrátit do šedivého betonového města a i tam slyšet ptáky a zurčení potůčku. 1. místo V. kategorie

Uděláme poslední krok k vrcholu z dálky se na nás usmívá maminka s otevřenou náručí běží sourozenci táta na mě hrdě kouká a už ke mě utíkají kamarádi z nebe mě šimrá paprsek slunce a po ruce leze beruška.

Teď pochopí každý co je štěstí pokud se tento obrázek podařil do pravého rohu plátna se podepíšu pokud ne uschovám ho co nejdál do své duše. 1. místo. II. kategorie

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ

17-18-2014

21

René Langr Vzpomínky „Jsem doma!“, zvolal jsem jako při každém příchodu z práce. „Hádej, co jsem dnes vykouzlil na hlavě paní Largonové? Tomu bys nevěřil, ale...“, už jsem to nedokázal doříct. Ležel na zemi, kolem dokola poházené krabičky od léků. Nechápal jsem to. Jak mohl něco takového udělat? Běžel jsem k němu a propadal jsem doslova hysterickému záchvatu. Začal jsem křičet a zároveň jsem se snažil najít někoho, kdo by mi pomohl. Přiběhla Leona se slzami v očích a telefonem v ruce. Taky nechápala. Její vlastní otec jí takhle zklamal. Taťku převezli do nemocnice a vypumpovali mu žaludek. Lea zůstala doma s Robertem, nechtěl jsem, aby na nás musela čekat v nemocnici. Seděl jsem tam a vzpomínal, jak všechny tyhle naše společné problémy vlastně začaly. Kdyby tu tak byla máma. Na chodbě se objevila sestřička a mně se před očima vybavila ta chvíle, kdy jsem se tu před více než rokem objevil poprvé. Tenkrát mi přišli říci, že mamka je mrtvá. Mockrát jsem to viděl v televizi. Přijde sestřička, pokývá hlavou a řekne:

Tomáš Kögler Mám radost Před svítáním časně ráno, po pláži se procházím. Vzduchem proudí čerstvý vánek, moje mysl – žádný stín. Ptáci kolem poletují, prozpěvují víc a víc. Kochám se tou krásou kolem, moje dívka jde mi vstříc. Hnedle jak jí okem spatřím, mé srdce se rozbuší. Pozdravím ji, usměje se, láska voní v ovzduší.

Chytnu ji za něžnou ručku, chci ji říct, že je můj sen. Dříve než však něco řeknu, umlčí mě polibkem. Pláží jdeme ruku v ruce, mé srdce se raduje. Zažívám ten krásný pocit, který zná, kdo miluje. 1. místo, IV. kategorie

„Je mi to moc líto.“ Ten, kdo přijímá takovou zdrcující zprávu, se sesype ještě na nemocniční chodbě. Ale já nejsem hrdina televizního seriálu, já se sesypat nemůžu. Já ne. Zeď a druhá sestra. Nic neříká, co by také měla říkat. V takovou chvíli slova nepomáhají. Musel jsem zadržovat slzy. Odhodlat se a vkročit. Vstoupit do nemocničního pokoje a povzbudit otce. Vlastně to ani není můj otec. Ten „pravý“, biologický je ochlasta a roky jsem ho neviděl. Jak si mamka vzala svou druhou životní lásku, ale tu opravdovou a jedinou pravou. Rozzářil můj i její život na sto procent. Přinesl nám chuť k žití a k úsměvu. Teď o to samé přišel. On ztratil chuť žít. Jeho oči byly zality prázdnotou. Objal jsem ho. Vrátil jsem se zpět do přítomnosti, zpět na chodbu. Tady mi řekli, že je máma mrtvá a teď mi jdou říci, jak je na tom táta: „Váš otec je v pořádku, dostal se k nám včas“, pousmála se sestřička v bílém, „teď spí, ale jakmile se probudí, může domů.“ Za několik hodin vyšel na chodbu taťka. Navléknout bundu a pryč. Rychle do auta. Nemít v nosu zápach ne-

mocničních vyšetřoven, štiplavou chuť dezinfekce. Vztek mě donutil jet rychleji, než bych kdy dokázal. Věděl jsem, že na něj nesmím mluvit, protože bych musel použít hodně neslušných slov. Prostě jsem jen řídil to blbý auto a soustředil se na vysokou rychlost. Koutkem oka jsem zpozoroval, jak se křečovitě drží sedačky a zapíná si pás, což je u něj hodně neobvyklé. Byl jsem vděčný, že nic neříká. Začal zelenat a já usoudil, že se mu zvedá žaludek. Za chvíli jsme byli doma, takže to vydržel až na chodník. Měl jsem škodolibou radost. Vida. I pevné skály a životní jistoty zvrací. Kdo by to byl řekl? Kropím konví dlaždice chodníku před domem a vztekobol mizí. Usmívám se. Karta se otočila. Jak křehcí mohou být dospělí! Taťka obložený polštáři se usmívá. Pomalu, jako když se rozvírá poupě. Nejprve oči, pak i rty. A ke mně přichází radost. Dostavuje se hřejivý pocit, klid a vyrovnání. Bez tohoto pocitu nelze žít. Budu ji mu dávat. Radost. Budeme si ji dávat navzájem. (z povídkového cyklu Vzpomínky) 1. místo, III. kategorie

Marie Borkovcové Nedávno jsem navštívila výstavu s názvem Mystik neukázněný v Městské galerii v Litomyšli, která připomíná 130. výročí narození malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala (1884-1969). Je známý výzdobou stěn a stropů tamějšího Portmonea. Jeho poutavá a výstřední díla jsou ovlivněna secesí, symbolismem, expresionismem až naturalismem. Nenechte si je ujít, jsou vystavena do 31. srpna, pak poputují na Pražský hrad. Fejetony z cest Karla Čapka jsem četla již po několikáté. Tentokráte jsem si vychutnala Italské listy kvůli naší cestě na ostrov Sicílii. Mohu jen s potěšením konstatovat, že mistr slova naprosto výstižně charakterizoval krásy a podivnosti tohoto světa: šumění moře, rudý plamínek na špičce Etny, překrásná vegetace, houšť květů a vůní, oslňující slunce, balzamický vzduch, plavba po moři, řecké chrámy a divadla, samé legendy. Sicilská nátura, humor, smyslnost, vášeň, pokrytectví v kontrastu s bitkami, zločinem a mafií – to vše můžeme sledovat v následujících italských filmech, které jsem nedávno znovu zhlédla. Slavná satirická komedie z roku 1961 Rozvod po italsku se odehrává na sicilském provinčním maloměstě v Agrigentu. Líčí příběh polomafiánského šlechtice (herec Marcello Mastroianni), který se chce zbavit své ženy a znovu se oženit. Sicilián, filmová adaptace slavného románu z pera Maria Puza, zobrazuje životní osudy proslulého bandity Salvatore Giuliana (herec Christopher Lambert), které jsou značně krvavé. Mám ráda výtvarné umění. Neapolská škola mě nadchla, zvláště díla malíře Santafede a Caravaggia! V roce 1606, poté co utekl do Neapole, namaloval malíř Caravaggio oltářní obraz Sedm skutků milosrdenství pro kapli Monte di Pio. V barokním kostele v Syrakusách je umístěn jeho další velmi emotivní oltářní obraz Pohřeb svaté Lucie. Hra světel a stínů, bolest a hluboká lidskost. Caponatu, typické jídlo sicilské kuchyně, jsme ochutnali v Palermu. Restovaná zelenina, většinou lilek, řapíkatý celer, paprika, rajčata, cibule, česnek, olivy a kapary v sladko- kyselé omáčce. Tato zeleninová směs se podává studená a většinou s chlebem. Po studeném předkrmu následoval grilovaný mečoun, výborná středomořská ryba.

22

SKAUTI

17-18-2014

Skautské Jamboree - přes 1000 hlav, víc než 6000 vydaných obědů Šest lanškrounských zástupců na středoevropském setkání 3. - 9. 8 . - Heslo letošního středoveropského Jamboree - Prepared for the future - Připraven na budoucnost jelo letos prozkoumat šest lanškrounských skautů a skautek do Doks u České Lípy. A co je to vlastně Jamboree? Je to mezinárodní setkání skautů, na kterém si můžete vyzkoušet spoustu nových věcí, poznat jiné kultury, seznámit se se spoustou kamarádů z cizích zemí, ale hlavně si společně užít část prázdnin. Letošní Jamboree přijeli navštívit skauti celkem z devíti zemí a tvořili přes tisíc lidí. Skauti přijeli ze Slovenska, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Holandska, Švédska, Gruzie, Taiwanu a samozřejmě nejpočetnější skupina místních z České republiky. Protože zde byli účastníci z různých zemí, mluvilo se na celé akci angličtinou, což byla pro většinu z účastníků velká zkouška, ale myslím, že jsme obstáli na výbornou. V den příjezdu nás sice zastihl velký déšť, ale byl naštěstí jediný za celou dobu. Hned večer byla celá akce zahájená velkým opening ceremony na podiu, kde proběhl krátký program, zpívání hymny Jamboree a první seznamování mezi skauty. Atmosféra byla úžasná, až slovy nepopsatelná...První den jsme začali společným programem pro všechny účastníky, původním plánem byla hra, ve které měla každá skupinka na velké plátno kreslit jak si představuje budoucnost. Neočekávaně se však zvrhla v malování na cokoliv a kohokoliv, takže kdo z tohoto programu vyšel čistý, měl opravdu velké štěstí.

Ale jak to na podobných akcích chodí, při těchto příležitostech se nejlépe seznamujete s novými lidmi. Než se otočíte, máte na zádech barvou obtisknutou ruku cizího skauta z Maďarska, a tak vám nezbývá nic jiného, než namočit ruku do barvy a jít mu to oplatit. V dalších dnech jsme měli programy rozděleny do bloků, každý blok byl pojmout jako příprava na budoucnost v různých oblastech. V části Budoucnost technologie jsme si mohli vyzkoušet nejrůznější technické vymoženosti, hry a třeba si i naprogramovat

vlastního robota, nebo v části Má budoucnost jsme si mohli poslechnout povídání lidí z různých profesí o jejich práci. V polovině týdne jsme měli věnované celé odpoledne Festivalu kultur, který měl dvě části. První, ve které si každá skupina připravila krátkou aktivitu typickou pro svoji zemi, a druhou, která se odehrávala večer na podiu a zde každý kontingent prezentoval svoji zemi pomocí vtipných scének nebo typickým zpěvem a tancem. Každý si na Jamboree přišel na své, když jsme měli odpoledne věnované aktivi-

tám, kde si každý vybral, co chtěl dělat. Vyrábění všeho možného, koupání, ježdění na koloběžkách a elektrokolech a nepřeberné množství sportovních aktivit pro týmy i jednotlivce. Večer potom zpívání u ohně, hraní nočních her nebo koncerty českých kapel a zpěváků. Myslím, že za všechny můžu napsat, že jsme si to velmi užili, máme spousty nezapomenutelných zážitků a nových kamarádů nejen z České republiky a už se těšíme na další podobné akce. Anna Peichlová

SKAUTI

17-18-2014

23

Prázdninová činnost lanškrounských skautů Skautské středisko Zubr a Dikobraz Lanškroun každoročně pořádá skautské letní tábory pro své členy. V letošním roce byly pořádány tři tábory na různých tábořištích – 1. chlapecký oddíl tábořil na tábořišti u „Suchého dubu“ u Horního Jelení, 1. dívčí oddíl tábořil na „Kopretinové louce“ u Tatenic a 31. oddíl skautů, 33. smečka vlčat a 37. dívčí oddíl společně tábořili na tábořišti u Prorubek, okres Rychnov na Kněžnou.

Tábor 1. chlapeckého oddílu Podobně jako v minulém roce jsme se my, skauti a vlčata z 1. chlapeckého oddílu, vydali na letní tábor do vzdálenějšího okolí a objevovali tak pro leckoho nová místa. Letos se nám na prvních čtrnáct dní letních prázdnin stalo útočištěm tábořiště „U Suchého dubu“ nedaleko Horního Jelení. Na skauty kromě řádky tábornických zážitků čekal osud trosečníků po vzoru známého Robinsona Crusoe. Museli si umět poradit s omezenými zdroji nebo zachránit Robinsonova společníka, v našem případě zvaného Úterek. Pravidelná táborová výprava byla letos netradiční, protože se neodehrála ani pěšky, ani na kole, ale na lodi. Skauti se vydali na raftu a pálavě z Ústí nad Orlicí po Tiché Orlici až k soutoku s Divokou Orlicí u Albrechtic. Kýžený únik z pomyslného trosečnického ostrova ale tento výlet nepřinesl. K tomu museli skauti ještě zapojit svůj důvtip a dovednosti, aby postavili loď, na které se pomyslně vydali nazpět do civilizace. Vlčata vyrazila na tábor o den později než skauti, nicméně zcela ve znamení celotáborové hry Cesta kolem světa za 80 dní. Řada z účastníků si při cestě na tábor určitě stanovila svůj nový cyklistický rekord v ujeté vzdálenosti za jeden den. Ke cti všem slouží, že ho dokázala

potvrdit i při zpáteční cestě. Záhy po příjezdu se tři družiny vlčat – Lišáci, Mufloni a Orlíci – zapojily do slavné sázky uzavřené gentlemany londýnského Reformního klubu o to, zda lze vykonat cestu kolem světa za osmdesát dnů. Během tábora pak všichni čelili nástrahám cesty přes neznámé země, aby pak na závěr svedli nemilosrdný závod s časem a splnili podmínky sázky. Každý den se nesl ve znamení jiné části světa a družiny soutěžily o zisk co největšího náskoku nad ostatními. Nejlépe se nakonec dařilo družině Muflonů, která nazpět do Reformního klubu dorazila jako první a získala tak největší podíl na odměně. Pro velkou část vlčat ale tábor nebyl vyplněn jen soutěžemi, hrami a zlepšováním v tábornických dovednostech. Letošní tábor byl rekordní v počtu těch, kteří dotáhli do konce svou nováčkovskou stezku a úspěšně se vyrovnali s přípravou na slib. Těsně před koncem tábora si tak svůj vlčácký slib mohlo složit celkem jedenáct vlčat. Po rozdělení odměn nastal pomalu čas loučení. Po zbourání posledního stanu a uklizení poslední tyče od jídelnového hangáru jsme se vypravili na cestu domů za dalšími zážitky, které na nás o prázdninách čekaly. Miloslav Uher

Tábor 1. dívčího oddílu Tento rok se holky z 1. dívčího oddílu opět vydaly na dvoutýdenní tábor na Kopretinovou louku u Tatenice. V neděli jsme se jako každoročně sešly u klubovny, naložily kufry a batohy do dodávek, daly poslední pusy maminkám a rozjely se na kolech směr tábořiště. Některé světlušky si poprvé zkusily, jaké je to spát ve stanu, a skautky jako každý rok spaly v tee-pee. Letošní tábor byl ve znamení Slovanů a hlavně slovanských bohů.

Každý den byl zasvěcen jednomu bohu, a tak jsme společně alespoň trochu pronikly do slovanské kultury, náboženství a zvyků. Na začátku tábora nás přišel navštívit samotný nejvyšší bůh Svarog, který se nám přišel představit, bohužel mu místní zloděj, kterého se nám nepodařilo chytit, ukradl všemocný krystal z jeho kouzelné hole. Tímto okamžikem začala naše táborová hra. Úkol zněl jasně. Získat krystal zpět dříve, než někdo zneužije jeho moci. Naštěstí se podařilo dochovat starou podobiznu člověka, který věděl, kde se krystal nachází. Děti postupně sbíraly v různých hrách části obrazu poutníka, který se jednoho dne v táboře opravdu objevil. Přišel nás navštívit až na tábořiště a pomohl nám dostat se přes nebezpečnou cestu až k místu, kde se měl nacházet krystal. Byl schován v mohutné mohyle, kterou mohlo otevřít jen devět zvláštních klíčů pohromadě. V následujících dnech světlušky získávaly klíče za různé věci, například za prokázání odvahy v noční stezce nebo při přespání na nedalekém kopci Lázek. I skautky přiložily ruce k dílu a vydaly se na dvoudenní putování po Rychlebských horách, kde také dva klíče objevily. Po získání devátého klíče jsme se mohly vydat k mohyle. Celé místo vypadalo kouzelně a trochu tajemně. Když jsme přišly, mohylu hlídalo pět strážců s loučemi, a tak jsme klíče přiložily velmi opatrně. Po přiložení devátého klíče se z mohyly v kuželu světla vysunul krystal, který jsme si vzaly k sobě, abychom jej mohly vrátit Svarogovi do jeho hole. Poslední den jsme se všechny sešly ve slovanské vesnici, kterou jsme postavily již na začátku tábora a ve které jsme se každý večer scházely na zpívání písní a čtení pohádek, kam nám za naší pomoc a obětavost přišel poděkovat Svarog a pozval nás na společnou hostinu. Po vydatném jídle následovalo vyhlášení bodování za celý tábor a dostalo se každému i malé odměny. Večer jsme se převlékly do krojů a sešly se u závěrečného ohně, kde se spalovaly nové přezdívky a zpívaly se naše oblíbené písně. Anička Peichlová

Tábor 31. oddílu skautů, 33. smečky vlčat a 37. dívčího oddílu Připravit se na cestu, nasednout na kolo a vyrazit s ostatními skautskými kamarády a vedoucími na čtrnáctidenní dobrodružství. Při-

bližně takto začal skautský tábor pro většinu členů třicátých oddílů ze střediska Zubr a Dikobraz Lanškroun v sobotu 12. července 2014. Stejně jako minulý rok jeli děvčata a chlapci dohromady na tábořiště v Prorubkách u Rychnova nad Kněžnou. Dívky spolu s Robinsonem Crusoem uvízly na pustém ostrově, kde hospodařily, čelily různým nebezpečím, zachránily Pátka, jeho otce, španělského námořníka a nakonec se šťastně vrátily zpět domů. Chlapci složili zbojnické zkoušky, přidali ke skupině Robina Hooda a sledovali jeho příběh. Bojovali proti zpupnému šerifovi z Nottinghamu, princi Janovi a osvobodili zajatého krále Richarda. Jeden den se museli zbojníci potýkat s morem, zatímco děvčata na ostrově slavila Vánoce, a tak po táboře visely cedule „Zachraň se, kdo můžeš, černá smrt udeřila!“ a hned vedle

„Veselé Vánoce!“ A tak podobně se oba příběhy na táboře proplétaly. Pro děti byla kromě táborové hry připravena spousta dalšího pestrého program. Mladší děti (světlušky a vlčata) byly na výpravě na koupališti v Rychnově nad Kněžnou. Starší děvčata (skautky) si vyšláply Velkou Deštnou a chlapci (skauti) se jednou o půlnoci vydali do okolí Prorubek. Společným programem kluků i holek byly letní olympijské hry s velkolepým zahajovacím ceremoniálem a veselými disciplínami. Skautky a skauti absolvovali taneční kurz a účastnili se navazujícího bálu, na kterém nechybělo předtančení, občerstvení ani tombola. Čtrnáct dní v přírodě, odkázáni jeden na druhého, je sice pokaždé velká a náročná výzva, ale za tak skvělé zkušenosti a zážitky to určitě stojí. Proto se těšíme na příští léto, až se zase vydáme vstříc dvěma skautským týdnům prodchnutým zábavou a bratrskou atmosférou. Anička Bednářová

24

SPORT

17-18-2014

Závod Regionem Orlicka přivítal i úřadujícího mistra Evropy v časovce 8. - 10. 8. - Po loňském triumfu domácího jezdce letos zabodovali ve čtyřetapovém závodě Němci. Chuť si zde určitě chtěl spravit především Lennard Kämna (foto dole) , který před rokem vedl až do závěrečné čtvrté etapy, ale v níž pětice českých vlčáků ujela hlavnímu poli, což lídra německé stáje Cottbus z Brandenburgu stálo žlutý trikot i celkové prvenství. My jsme slavili společně s nejlepším tehdejším českým časovkářem a odchovancem domácího oddílu SKP Duha Lanškroun Michalem Schlegelem. Rok se s rokem sešel a talentovaný Němec Kämna zazářil na evropském cyklistickém nebi. Do Lanškrouna přijel coby úřadující mistr Evropy v časovce, vedoucí závodník Bundesligy a mistr Německa v časovce juniorů. Není se ani co divit, že už v juniorském věku má podepsanou profesionální smlouvu. Ale zpět k závodu. Hned první etapa se neobešla bez několika hromadných pádů, ze kterých si závodníci naštěstí odváželi jen pověstný silniční lišej. Při závěrečném ceremoniálu to komentoval i ředitel závodu Petr Bucháček, který však sportovce chválil, neboť se podle jeho slov postupně naučili jezdit v pelotonu. Jednoduché to však určitě nebylo, protože na startu páteční okružní „rudoltické“ etapy stálo hned 130 závodníků ze sedmi evropských zemí včetně Ruska. Lennard Kämna v závěru nepřipustil pochybnosti o svých schopnostech, ujel trojici uprchlíků a s náskokem 12 vteřin si užil etapové vavříny, které potvrdil i v sobotní časovce. V ní přidal na své kladné konto dalších sedm vteřin před týmovým kolegou Christianem Kochem. Klíčovým závodem 28. ročníku Regionem Orlicka se stala až odpolední královská etapa. Ta startovala z Jablonného nad Orlicí, závodníkům připravila 5 vrchařských prémií a slušnou dávku 81 km. Příroda však chtěla jinak a bouře, která se přehnala přes část trati, způsobila nejen popadání větví a liják, ale i výsledné zkrácení tratě o 13 km a zrušení třetí vrchařské prémie. S nástrahami

počasí i pěkně peprnými kopci si nakonec nejlépe poradil druhý nejlepší dopolední časovkář Christian Koch. Do stoupání v Cotkytli dojel se slušným náskokem, který zúročil až do cíle na náměstí v Lanškrouně, kde měl k dobru celých 30 vteřin. Přiblížil se tak nejen na 10 vteřin ke žlutému trikotu, ale i na druhé místo v celkovém pořadí. Držitel žlutého trikotu Kämna připustil, že ho sobotní odpoledne stálo velmi mnoho sil, a měl co dělat, aby v kopcích udržel krok s pelotonem, což se ale nakonec povedlo. Výsledným pořadím po sobotě už nezamíchala ani nedělní 95 km dlouhá závěrečná část závodu. Do cíle společně dospurtovalo 41 cyklistů a Němci už jen drželi dosažené pozice. Jak nakonec přiznali, nechali domácí Čechy, aby se poprali o etapové vítězství. Vojta Toman ze Znojma si ho určitě zasloužil. Nejen proto, že celkově uhájil 8. pozici se ztrátou 71 vteřin na vítěze, ale i za absolutní vítězství v bodovací soutěži. Celkovými vítězi mezi družstvy se stali Němci z Cottbusu před Slováky a českou stájí z Jablonce nad Nisou. Nedivím se, že tenhle závod láká cyklisty z celé Evropy, mezi jeho vítězi najdeme jména jako Peter Sagan nebo nám dnes ještě milejší moravskotřebovský rodák Leopold König. Ten před devíti lety zvítězil ještě jako člen domácí lanškrounské stáje SKP Duha Lanškroun a letos dosáhl na úžasné sedmé místo na legendární Tour de France. Text a foto: František Teichmann

Dojezd 4. etapy na lanškrounské náměstí

SPORT

17-18-2014

25

Štěpán Mann využil lanškrounské know how, ve druhém závodě zaváhal Uplynulé dva víkendy proběhly na Dlouhém rybníku jachtařské závody v lodních třídách Optimist a 420. Optimist je loď určená dětem do patnácti let a je to nejpočetněji zastoupená lodní třída v České republice. V Lanškrouně se po oba víkendy sešlo shodně dvacet závodníků na „Optících“ a konkurence byla velká, neboť z mistrovství Evropy v irském Dublinu přijel úřadující mistr republiky Michal Koštýř a druhý víkend dorazila další účastnice zmíněného ME, Anna Teubnerová. 420 je dvou posádková plachetnice a na rybníku jsme přivítali nejprve dvě a druhý víkend tři posádky. 26. – 27. července proběhl první závod: Prázdninová regata. Své zástupce v ní mělo šest klubů z České republiky. Velkou radost domácím připravil Štěpán Mann, který v tomto závodě dokázal zvítězit a dokonale tak využil znalost „svého“ rybníku. Za ním s odstupem pouhého bodu se umístil mistr republiky Michal Koštýř z YC Kladno a třetí byla Klára Himmelová z YC Nechranice. Po týdnu, který většina závodníků strávila na jachtařském táboře pořádaném místním oddílem jachtingu, odstartoval 2. – 3. srpna další závod. Tentokrát Štěpán poka-

Lanškrounští jachtaři potvrdili ve Švýcarsku své kvality Třetí červencový týden strávili tři závodníci z oddílu jachtingu při TJ Lanškroun na prázdninovém soustředění mladých švýcarských jachtařů v Davosu. Štěpán Mann (11 let), Dominik Mannel (11 let), Matěj Kučera (8 let) a jejich kamarád Lukáš Wehrenberg (12let) z Yacht Clubu Kladno se přidali k 64 mladým Švýcarům závodících v lodní třídě Optimist a šest dní pilně trénovali na křišťálově čisté vodě Davoského jezera v nadmořské výšce 1500 metrů. Hned první den je švýcarští trenéři rozdělili podle výkonnosti do šesti skupin. Štěpán s Lukášem skončili v druhé nejlepší, modré a Dominik s Matym ve třetí. Následující dny pak důkladně prověřily jejich námořnickou i jazykovou připravenost a pro kluky to byla výborná škola nejen plachtění. Každý den na závěr tréninku pak absolvovali závodní rozjížďky, které na konci tábora určily jejich konečné pořadí v táborové regatě. Lukáš se Štěpánem potvrdili své závodnické kvality, když se jim podařilo proniknout mezi borce z černé nej-

lepší skupiny a skončili na celkovém desátém a čtrnáctém místě. Dominik obsadil pěknou 31. a Maty 42. pozici. V konkurenci výborných švýcarských závodníků se všichni naši mladí jachtaři rozhodně neztratili a získali si zasloužený respekt. Bylo to vůbec poprvé, co se čeští závodníci v dětské lodní třídě Optimist zúčastnili takovéhoto soustředění ve Švýcarsku a svými výkony tak mohli reprezentovat město Lanškroun i celý český jachting. Tábor ale nebyl jen o tréninku a závodění, ale i o navazování kamarádství, získávání zkušeností a poznávání nádherné alpské přírody. Jak se vyjádřil Lukáš: „Tráva je tu nechutně zelená a voda nechutně čistá.“ To dokládá i skutečnost, že když na středečním výletě došla dětem pitná voda, vedoucí ji jednoduše doplnili z řeky. Pro nás dospělé pak byla obrovskou inspirací dokonalá organizace celého tábora, který šlapal jako pověstné švýcarské hodinky. I proto posíláme vřelé díky všem z Optilageru Davos 2014. Jiří Mann

zil první den závodu, v druhém už ztrátu dokázal jen mírně korigovat a skončil šestý, před Dominikem Mannelem, který byl sedmý, stejně jako minulý víkend. Suverénním způsobem zvítězil Michal Koštýř před Tomášem Mlejnkem z YC SK Štětí a třetí byla Anna Teubnerová z Českého Yacht Klubu. V závodech lodní třídy 420 po oba víkendy zvítězila domácí posádka ve složení Anežka Mannelová na kormidle a kosatnice Tereza Bartoňová před kladenskými děvčaty Annou Wehrenbergovou a Julií Martinovou. Holky nám předvedly krásné, rychlé a na lanškrounský rybník i poměrně velké lodě. Společně se závodníky na Optimistech přispěli k programu Rybníkyády, když po závodech předvedli své lodě a umožnili zájemcům svést se na nich. Za zmínku stojí, že Štěpán Mann je v současnosti desátý v republikovém žebříčku LT Optimist z celkového počtu 145 lodí. Lanškrounské závodníky nyní čeká krajský přebor na Seči a předposlední týden v srpnu Mistrovství republiky na Lipně. Budeme jim držet palce, ať získají pro svůj klub další cenné úspěchy. Jiří Mann

26

17-18-2014

Pospolité dědkovské závody 26.7. - Krátký rybník v Lanškrouně - Jak prozrazuje název závodu, tohle klání není pro každého. Je třeba být dědkem. V běžném životě se k této metě můžete dostat i okolo čtyřicítky, prokáže-li potomek již v mladém věku dostatečný tah na branku. Na závodech vám však nikdo nebude lustrovat rodinné poměry, jen občanku. A být dědkem znamená, že dosáhnete věku 63 let. Na můj provokativní dotaz, zdali se bude dědkovský věk postupně zvyšovat, tak jak je tomu při odchodu lidí do penze, mi Josef Fuchs odpověděl stručně: „Ne.“ Naopak u otázky, může-li se do dědkovských závodů přihlásit také nějaká babka, odpověděl kladně: „Ano, jen se tomu tak zatím nikdy nestalo!“ Čtvrtý ročník opět připravili lanškrounští rybáři a na břehu se sešla necelá třicítka lovců. Závod je určen pouze místním, ale setkal jsem se zde i s rybářem z Litovle, který místní vodu doslova miluje a na závody se dostal po velkém žadonění. S sebou vzal i manželku, jak řekl „za odměnu“, a ta mu za to připravila pořádnou svačinu a kafe do termosky. A občerstvení bylo potřeba, protože ryby braly a u vody bylo docela rušno. Kapři přes padesát cm byli spíš pravidlem než vzácností. Rybáři - dědci totiž mají pořád ten lovecký zápal v sobě a umí mistrně navnadit i nastražit, nicméně mnozí už také mají umělou kyčel nebo koleno, a tak si na břehu vzájemně pomáhají. Pospolitost a dobrá nálada dodala spolu se slunečným počasím a výtečným občerstvením tu správnou atmosféru. Samotné závody se pak hodnotí standardním způsobem, tedy za každý cm ušlechtilé ryby jeden bod a u neušlechtilé ryby co kus, to bod. Vynikající formu potvrdil Ladislav Vondra výkonem 727 bodů před druhým Františkem Noskem, kterého překonal o celých 290 bodů. Ostatní závodníci už si byli přece jen blíž a třetí Zdeněk Marek tak dosáhl 324 bodů. Text: František Teichmann, foto: autor a Josef Fuchs jr. Výsledky: 1. Ladislav Vondra 2. František Nosek 3. Zdeněk Marek 4. Jan Urban 5. Josef Švec 6. Vladimír Dušek 7. Josef Zerníček 8. Radko Schejbal 9. Miroslav Masopust 10. Jan Šula

727b 437b 324b 245b 208b 207b 187b 175b 158b 156b

SPORT

SEZÓNA ZA NÁMI, HURÁ DO NOVÉ První ročník obrozeného mužského týmu je minulostí, před námi je vstup do ročníku nového a jako každý rok čeká na hráče velmi „oblíbená“ fyzická příprava. První červnový pátek patřil hráčům týmu Draci Lanškroun. U grilovaného masíčka a vychazeného piva mohli zhodnotit a uzavřít působení ve 3. lize mužů v ročníku 2013/2014. Sluníčko nám přálo, prostředí bylo velmi příjemné a nálada se s postupujícím večerem také zajímavě vyvíjela. Začátek prázdnin je však vždy spojený s letním drilem a někdy náročnou fyzickou přípravou. Lanškrounské florbalisty čeká nejprve nekonečné běhání, postupně přidají posilování, následně se zaměří na výbušnost a dynamiku, aby vše směřovalo k herní a taktické přípravě. Nový ročník v Pardubické lize bude jistě ještě náročnější, soupeři budou urputnější a jestli chtějí Draci pomýšlet na přední příčky, musí být vhodně připraveni již na startu soutěže, která se rozbíhá 5. října. Jaké jsou změny na soupisce a co hráče čeká v následujících týdnech, jsme se zeptali trenéra mužského týmu Lukáše Hrdiny. Co se změn v kádru týče je jasné, že kariéru ukončil Honza Verner, který již tedy v příštím ročníku nebude nastupovat v našich barvách. S ostatními hráči počítáme a žádná jednání se v tuto chvíli nekonají. Pracujeme na rozšíření a zkvalitnění soupisky, ale v tuto chvíli je brzo o něčem mluvit. Během letních prázdnin budeme pracovat nejprve na objemu a postupně přecházet na rychlost a dynamiku hráčů, abychom byli kvalitně připraveni na novou sezónu a nenastalo to, že nebudeme fyzicky stíhat. Trochu obětujeme léto k tomu, abychom po celou sezónu měli z čeho čerpat. Chápu, že v létě se těžko přemlouváme, abychom tvrdě pracovali na fyzičce, ale většina hráčů ví, že je to nezbytné, a očekávám, že se k tomu také tak postaví. Udělám vše pro to, aby to nebylo pouze o dřině, ale abychom to zpestřili i jinak. Samozřejmě budeme pilovat i herní dovednosti a pracovat na stylu hry, který budeme chtít praktikovat. Přesvědčili jsme se, že když všichni hráči plní naše požadavky, tak dokážeme sehrát kvalitní utkání a kontrolovat hru. Na tom chceme pracovat, kluky to musí hlavně bavit a musí mít radost ze hry. Potom se výsledky dostaví. Draci Lanškroun, www.fbdraci.cz

SPORT

17-18-2014

27

Moravský pohár cyklistů na Skuhrově V neděli 24. srpna v 10 hodin odstartuje na vrcholu Skuhrovského kopce již 23. ročník silničního cyklistického závodu Okolo Lanškrouna. Na okruh Skuhrov – Knapovec – Horní Dobrouč – Ostrov – Skuhrov dlouhý 20 km se postupně vydají jednotlivé věkové kategorie Moravského poháru na čtyři nebo tři okruhy. Startovat mohou ve své věkové kategorii i další cyklisté, kteří se neúčastní Moravského poháru. Jedinou podmínkou je cyklistická přilba. Vítězství obhajují v ženách Jarmila Machačová, úspěšná drá-

hová reprezentantka z Dukly Praha, a Pawel Franczak z polského týmu Fiolka – Trans v mužích. Velkým favoritem bude i vloni druhý lanškrounský odchovanec Jan Svoboda (YOGI Racing Ostrava). Po vyhlášení nejlepších v každé kategorii čeká na všechny bohatá tombola všech startovních čísel o hlavní ceny. Přihlásit se lze ve Skuhrově v den závodu do 9.40 hodin. Bližší informace a pravidla seriálu naleznete na www.sk-mp.cz. Jan Ruščák

V letních měsících nezahálíme

Pozvánka

Po měsíční pauze jsme od 21.7. opět v plném tréninkovém proudu. Několik našich mladých hráčů se zúčastnilo domácího soustředění (26. 7. – 2. 8.) pod vedením zkušených hráčů a trenérů Davida Marka a Davida Palkovského. Denně se trénovalo dvoufázově v Dělnickém domě a využili jsme i českotřebov-

ský bazén. Někteří si zajistili také další soustředění ve Vrchlabí, jiní ve Stráži pod Ralskem, Voděradech. Filip Vybíral se připravoval na své druhé mistrovství Evropy na soustředěních v Bystřici nad Pernštejnem a Vlašimi. Radim Bako s Vojtěchem Mynářem využili také další minikempy obohacené kvalitním extraligovým sparingpartnerem a někdejším reprezentantem ČR Markem Kláskem. V letních měsících, kdy je zápasová a turnajová pauza, se soustředíme především na zlepšování fyzické kondice. Ondřej Jányš, hlavní trenér mládeže

na propagační výstavu králíků, holubů a drůbeže 12. - 13. 9. 2014 v parku u kostela sv. Máří Magdalény na ulici 5. května v Lanškrouně

www.pineclanskroun.cz

28

17-18-2014

TÉMA

K výročí srpna 1969 se vracíme minianketou, textem Dušana Šlahory a materiály Jiřího Faltuse. Nejhorší totiž nejsou smutná fakta historie, ale pěstování zapomnění a nepaměti. Snad Vám Listy pomohou osvěžit některé leckdy bolestné okamžiky. Foto svatebčanů Ing. Bohumila Švehláka bylo otištěno v Pochodni na začátku září 1968, text vyhlášky v ročence Lanškrouna v roce 2008. Následující strana pochází z novin Jiskra Orlicka 14/IX z 8. září 1968. Zajímají nás i Vaše vzpomínky. Jaký byl pro Vás srpen 1968, nám napište na [email protected]. Redakce

SRPEN 1968 Letos v listopadu si budeme připomínat už 25. výročí pádu komunistického režimu a budeme bilancovat úspěchy a nezdary, které nás potkaly. Předtím bychom ale neměli minout jedno bližší a nekulaté výročí, a sice zprvu nadějné, nakonec však tragické události roku 1968, zvlášť pak několik horečnatých dní na konci měsíce srpna 1968. Na tyto osudové okamžiky 20. století mám i několik osobních vzpomínek, o které bych se chtěl se čtenáři podělit. Ráno 22. srpna jsem si doma v Lanškrouně vařil obvyklý čaj, pustil jsem si radio, odkud pravidelně zaznívala optimistická hudba. Tentokrát se ale ozývaly tragicky vážné zprávy o tom, že na území naší republiky vpadla včera večer vojska Sovětského svazu a čtyř jeho vazalů. Stalo se tak bez vědomí a souhlasu vlády republiky a jejího prezidenta a proti všem pravidlům mezinárodního práva a civilizačním normám a zásadám. Vláda naší republiky vyjadřuje protest proti tomuto jedná-

se nás pokoušel okřikovat. Také celé Ústí nad Orlicí bylo na nohou. Pracovníci kulturních zařízení sepsali protestní rezoluci žádající okupanty o okamžitý odchod, kterou občané spontánně podepisovali. Odpoledne po návratu do Lanškrouna jsem spěchal do Albrechtic, kde parkovali vojáci polské okupační jednotky. Žádali jsme je, aby se vrátili domů a mnozí by to byli rádi udělali, byli tu proti své vůli, ale procházeli mezi nimi jejich politruci, ti nás vyháněli křikem, že se jedná o vojenské manévry a civilisté jim nesmějí překážet. Bylo zřejmé, že polská vojenská jednotka nebude hrát v nadcházejících událostech významnější roli. Hlavní události proběhnou v Praze, kam jsem se po dvou dnech taky vydal. Před budovami některých kulturních institucí, redakcí novin a rektoráty vysokých škol stály několikačlenné hlídky sovětských vojáků. Také před budovou Českosloven-

Polské obrněné vozy na ulici T.G.Masaryka, foto: L. Zrůstek ní, vyzývá agresory ke stažení svých vojsk. Občany republiky ale žádá, aby se střetům s útočícími vojáky vyhýbali. Vyšel jsem z domu a spěchal k autobusu do Ústí nad Orlicí, kde jsem tehdy pracoval. Chvíli jsme na autobusovém nádraží čekali a pozorovali, jak nám nad hlavami létají obrovské nákladní či bombardovací letadla z východu směrem na Prahu. Naprostá většina cestujících byla v šoku a nevybíravými slovy jsme proklínali barbarské okupanty, ale kupodivu našel se i jeden akademicky vzdělaný občan (právník), který

ských spisovatelů na Národní třídě stál jeden malý zaprášený vojáček, měl na sobě lesklý světlezelený mundur a na prsou velký samopal. Nikdo si ho moc nevšímal a on sám vypadal dost nešťastně, jakoby nevěděl kde a proč vlastně je. Shodou okolností, náhod stál před výkladní skříní knihkupectví, kde byly do sloupce narovnány knihy Karla Čapka a nad nimi svítil nápis: Nové vydání Války s mloky. Lidé se chápavě usmívali, to jsme ještě netušili, jak ta válka s mloky bude dlouhá. Šťastně skončila až v listopadu 1989. Dušan Šlahora

TÉMA

17-18-2014

29

30

17-18-2014

Hradozámecká noc ukončí zámeckou sezónu Již druhý ročník Hradozámecké noci čeká Nový Zámek u Rudoltic 30. srpna 2014. Na Zámečku bude tentokrát opravdu bohatý program oživený Cocktail barem. Před věží předvede své umění kejklířská skupina Ascarya a pro velký úspěch z minulého roku se bude opakovat i koncert Lanškrounského ženského sboru, který se tentokrát odehraje pod lipami a to hned dvakrát. Celá noční prohlídka bude osvětlena nejméně 300 svícemi z chráněné dílny Kirstenovi. Ve sklepení budete mít možnost zhlédnout nově vystavené maxifotografie „mlžných obrazců“, které na většinu návštěvníků působí tajemně. „Ono v té mystické atmosféře zamlžených sklepení ani není divu. K tomu tam budou řádit šermíři ze skupiny historického šermu Vanir. Myslím, že pokud vyjde počasí, tak to bude stát za to“, doplnila pozvánku kastelánka Krasava Šerkopová. Kejklíři své umění předvedou i ve 22.00 hodin, kdy na trpělivé návštěvníky čeká ohnivá show, která zakončí nejen podvečerní program na této akci, ale bude i jakousi ohnivou tečkou na konci prázdnin za letošní poslední větší akcí na Zámečku. A jaká

KALEIDOSKOP

byla osmá sezóna jsme se zeptali paní Krasavy. „Sezóna, která končí, byla sice bohužel velmi návštěvnicky slabá, nejhorší za 8 let, doufám ale, že ji Hradozámeckou nocí ukončíme, než začneme připravovat další. Vím,

že jsem asi tak trochu cvok, když se snažím udržet provoz za podmínek, kdy to skoro není možné, ale jsem nenapravitelný optimista a stále věřím, že se situace zlepší.“ Martina Teichmannová

Jiří Faltus

Na stopě indiánům Zelená je tráva, to se zkrátka stává, zvyk takový mívá. Našince však zaráží, když se kolem dívá nezaroste nádraží? Nikdo trávu nepleje, možná se nic neděje co když zmizly koleje, ale někde v dáli? Nebo, nedej božínku, dozvědět se novinku (třeba místním rozhlasem), že je tady vytrhali indiáni před časem!

17-18-2014

PROGRAM AKCÍ

31

MĚSTSKÉ MUZEUM

LANŠKROUN Bohuslava Martinů 980, (U Penzionu) www.rclanskroun.cz, +420 777 25 77 09

Od 1. 9. 2014 zahajujeme pravidelný dopolední provoz: Úterý 9 – 11,30 hod Velcí rarášci volná herna s krátkým programem pro děti ve věku 1 -5 let Středa 9 – 11,30 hod Malí rarášci herna pro děti 0 – 2 roky Čtvrtek 9 – 11,30 hod Malí objevitelé herna s programem hudební nebo výtvarné dílničky pro děti ve věku 1 – 5 let Věk dětí je pouze orientační. Od 15. 9. 2014 otevíráme odpolední zájmové aktivity pro děti i dospělé: Angličtina pro nejmenší (začátečníci i pokročilí) – pondělí a úterý TyMyJán (objevování přírody) – středa En-ten-týky (hudebně-pohybový kroužek, lidové písně) – středa Sportovní hry pro děti s PAS – pondělí Cvičení rodičů s dětmi – středa (začíná v říjnu) Pohybové hry pro děti 3 – 6 let – pátek Atletická minipřípravka – pátek

Městské muzeum Lanškroun nám. A. Jiráska - Zámek, tel.: 465 324 328

MĚSTSKÉ MUZEUM LANŠKROUN

Dům dětí a mládeže DAMIÁN, Vančurova 46, www.ddm-lanskroun.cz, +420 605 332 981

T. G. Masaryka 3, tel.: 465 324 662 Program kina na www.lanskroun.eu

DDM Damián Lanškroun nabízí pro školní rok 2014-2015 přes šedesát kroužků a kurzů:

Vstupenky je možno rezervovat na tel. 465 324 662, následně vyzvednout nejpozději 15 min. před zahájením představení.

KROUŽKY PRO PŘEDŠKOLÁKY

22. srpna pátek 17:30 a 20:00 ve 3D 23. srpna sobota 20:00 ve 3D 24. srpna neděle 17:30 a 20:00 2D ŽELVY NINJA USA, 125 min. Vstupné: 3D: 150,- Kč, 2D: 120,- Kč Mládeži přístupno 25. – 26. srpna pondělí a úterý 20:00 DÍRA U HANUŠOVIC ČR, 98 min. Vstupné: 110,- Kč, mládeži nepřístupno 27. srpna středa 20:00 * V OKU TORNÁDA USA, 90 min. Vstupné: 100,-Kč, mládeži do 12let nevhodné 28. srpna čtvrtek 17:30 a ve 20:00 ve 3D 29. srpna pátek 17:30 a 20:00 ve 2D * ÚSVIT PLANETY OPIC USA, 130 min. Vstupné ve 3D /2D: 140,-/110,- Kč Mládeži do 12 let nevhodné 30. srpna sobota 17:30 ve 3D 31. srpna neděle 17.30 ve 2D LETADLA 2: HASIČI A ZÁCHRANÁŘI USA, 98 min. Vstupné na 3D/ 2D: 130,- /80,- Kč Mládeži přístupno 30. – 31. srpna sobota a neděle 20:00

KROUŽKY PRO ŠKOLÁKY

Výstava obrazů JIŘÍHO VAVŘINY člen UNIE VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ v Hradci Králové Za 40 let výtvarné činnosti uspořádal více než 90 výstav ve východočeských městech i Praze, Brnu či Olomouci. Pravidelně se zúčastňuje kolektivních výstav, salonů a charitativních akcí a aukce malovaných filmových klapek na Zlínském filmovém festivalu. Je uveden ve Slovníku českých výtvarných umělců výtvarného centra Chagall. Výstava potrvá do 31. srpna 2014 Otevřeno: Út-Pá: 9,00-11,30 13,00-16,00 So-Ne: 13,00-17,00 Pondělí zavřeno

•

jazykové

•

estetické

•

taneční

•

sportovní

•

přírodovědné

•

a jiné

KURZY PRO DOSPĚLÉ KROUŽKY URČENÉ PRO ŽÁKY ZŠ Smetanova Celou nabídku zájmových kroužků, klubů a kurzů pro děti předškolního a školního věku, studenty a dospělé na rok 2014-2015 naleznete na webových stránkách DDM:

www.ddm-lanskroun.cz Pravidelné schůzky kroužků probíhají od října 2014 do května 2015. Přihlášky odevzdejte nejpozději do 16. 9. 2014 v Domě dětí a mládeže DAMIÁN, Vančurova 46, Lanškroun.

* FAKJŮ PANE UČITELI Německo, 119 min. Vstupné: 120,-. Mládeži do 12 let nevhodné 1. září 20.00 ve 3D 2. září 20.00 ve 2D HERKULES USA, 97min. Vstupné ve 3D:130,- Kč, 2D:110,- Kč Mládeži nepřístupno 3. – 4. září středa 20, čtvrtek 20

Angličtina pro dospěláky Jóga pro dospěláky

PROVOZ RODINNÉHO CENTRA PODPORUJE MĚSTO LANŠKROUN A PARDUBICKÝ KRAJ

FARNÍ ZAHRADA PROGRAM SRPEN: Pátek 22. 8. ve 20.00 hodin Pavel Jakub Ryba, světoznámý baskytarista a jeho hosté Pátek 29. 8. ve 20.00 hodin Divadlo Ve středu - Proč bychom se netěšili (10. výročí divadla)

Divadlo Ve středu Vás zve na reprízu programu:

PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI Pátek 29. srpna, 20 hodin Farní zahrada restaurace U Pastýře, v případě nepříznivého počasí sál zámku KC

DÍRA U HANUŠOVIC Česko, 75 min. Vstupné: 110,- Kč, Mládeži nepřístupno 5. a 6. září, pátek a sobota 20 3D 7. září neděle 20 2D * SIN CITY:ŽENSKÁ, KTEROU BYCH VRAŽDIL USA, 103 min. Vstupné ve 3D: 130,- Kč, 2D: 110,- Kč Mládeži nepřístupno

Filmy označené *jsou titulkovány

32

17-18-2014

INZERCE

V případě zájmu o inzerci v LL volejte

605 206 625

* VÝUKA CIZÍCH JAZYKŮ (angličtina, francouzština, němčina). Přihlášky zasílejte do 31. 8. 2014 na adresu: Mgr. Luboš Smejkal, Purkyňova 104, 563 01 Lanškroun. Informace: tel. 465 322 494, www. orliva.cz.