List Židovské obce Olomouc

ŽIDOVSKÁ OBEC OLOMOUC

CHAJEJNU ‫חיינו‬ Náš život

List Židovské obce Olomouc

Ročník 1 / Číslo 2

Únor 2009

Hlavní články

Chanuka

• Chanuka • V izraelské armádě • Příběh Edity Šťastné • Gertrude Groag • Tamás Visi — medailon

Fotografie v čísle • Chanuka (B. Pauček) • Osobní archivy

Uvnitř tohoto vydání:

Ohlasy čtenářů

2

Hledám dobové dokumenty

2

Příběh Edity Šťastné (2)

3

Centrum judaistických studií

3

SAR — EL 2003

4

Gertrude Groag

5

Medailonky — Tamás Visi

6

Divadlo Ungelt zve

7

Ze zasedání představenstva

7

Slovo předsedy

8

Chanuku, svátek světel, zahájili členové a hosté Židovské obce 21. prosince uplynulého občanského roku. Před oslavou, ve 14 hodin, pronesl přednášku s výkladem smyslu a významu tohoto historického osmidenního svátku, jímž oslavujeme makabejské vítězství nad helenizovanými Syřany, pražský rabín Moše Koller. Od 16 hodin pak vrchní kantor pan Zigmund Deutsch vedl bohoslužbu. V pravý čas, po západu slunce, ale

ne později, než hodinu od setmění, pomocnou svící, šamašem (sluhou) zapálil první svíčku zprava na osmiramenném svícnu – chanukii. Ukázal přitom, jak svíčky zapalovat v dalších dnech. Každý den přidáváme jednu svíčku, zapalujeme je vždy od té nové a postupujeme zpět.

Účast na bohoslužbě byla hojná, přišlo i mnoho dětí. Ty po bohoslužbě přistupovaly k předsedovi Petru Papouškovi a dostávaly, jak je na Chanuku zvykem, dárky. Starší děti rády přijaly peníze (chanuka gelt). Potom už následovala volná zábava ve společenské místnosti, k jejíž dobré náladě přispěla

tradiční chanuková jídla, na oleji smažené bramborové placky (latkes) a koblihy. Mastné bramboráčky se zapíjely košer vínem. Došlo i k předání slíbené odměny za vítězný návrh názvu našeho časopisu, jehož první číslo vyšlo s počátkem nového občanského roku. Láhev košer vína z rukou předsedy P. Papouška s úsměvem převzala Renata Gregorová. - th - / foto B. Pauček

Chanuka v souvislostech Svátek světel byl v Izraeli předznamenán odmítnutím radikálního hnutí Hamas prodloužit příměří a 19. prosince začalo Izrael z pásma Gazy ostřelovat. 27. prosince odpověděl Izrael zahájením operace Lité olovo, bombardováním pozic Hamasu. V době mezi těmito mezníky zemřel Harold Pinter, nositel Nobelovy ceny za literaturu, autor asi třiceti divadelních her, filmových a televizních scénářů, rozhlasových her, muž mnoha profesí spojených s literaturou, divadlem a filmem. Pinterova dramatická tvorba bývá označována literárními kritiky termín „komedie hrozby“ (comedies of menace). Pocit ohrožení, který vyzařuje z jeho divadelních her, má několik zdrojů. Jedním z nich bylo Pinterovo dětství v rodině židovského krejčího v londýnském Hackney. V často citovaném rozhovoru se Václavu Havlovi svěřil, že v dětství často uvažoval o sebevraždě. Pocit trvalého ohrožení je součást genetické výbavy Židů. Je i osudem obyvatel Izraele. Dlouhodobé raketové ostřelování z pásma Gazy vyvolává trvalou nejistotu, proto se jeho reprezentace rozhodla ještě před koncem osmidenních svátků Chanuky oslabit pozice Hamasu a bombardovat jeho bašty. Izrael se aktivně brání. 15. ledna napsal do Práva Arnošt Lustig: „Není vteřiny, abych na ně nemyslel, nenechám si ujít žádné zprávy v rádiu nebo v televizi, hltám denně noviny, abych přibližně věděl, jak si válčící strany stojí. Mám představu, nebo srovnání. V někdejších Sudetech zvedli hlavu fanatičtí potomci vystěhovaných a na Prostějov, Olomouc, Liberec padají rakety, které zabíjejí, pokud se trefí, nevinné lidi. Co bych čekal od vlády a armády? Že zůstane stát se založenýma rukama?“ - th (Arnošt Lustig bude hostem Katedry bohemistiky Filozofické fakulty UP ve středu 18. února.)

Stránka 2

CHAJEJNU

‫חיינו‬

Ohlasy čtenářů Ad časopis Gratuluji k prvnímu číslu časopisu! Graficky velice pěkné, obsahem sdělné, děkujeme, že jste pamatovali i na nás. Rádi se budeme jakkoli podílet. Inge Fürst-Fialová, Kabinet judaistiky Filozofické fakulty UP Ad Nadace Otto a Emmy Sieglových Děkuji za zaslání prvního vydání listu Židovské obce v Olomouci. Moc se mi líbil a potěšil mne. Při zmínce o Sieglových jsem si vzpomněl, že Leo Siegl působil v Rýmařově jako soudce za první republiky a byl často hostem u nás. Bylo to celoživotní přátelství. Po válce otce navštívil se svou švédskou manželkou a otec se s ním také ještě setkal v Holandsku. Jeho sestra u nás několik dnů bydlela před svým odjezdem do Švédska. Všechno to muselo proběhnout v 70. letech. Pamatuji se také, že u Sieglů bylo tradicí, že každý se musel nejprve vyučit pekařem a pak teprve mohl vystudovat obor, který si zvolil. Otto Spitzer

Zasílám jedinou fotografii z Janovic, na které je (zleva) můj otec, Sieglova manželka a Siegl.

Hledám dobové dokumenty

Kniha získala od Evropské akademie pro demokracii v roce 2007 Cenu za nejpřínosnější knihu z oblasti politické literatury.

S žádostí o spolupráci se na Židovskou obec Olomouc obrátil spolupráci František Emmert: Jsem autorem již vydané knižní publikace "Holocaust" (http://www.kosmas.cz/knihy/136049/ holocaust/), kterou v roce 2006 vydalo nakladatelství Computer Press. Nyní připravujeme re-edici této knihy. Rádi bychom ji doplnili o nové faksimile a dobové dokumenty. Zejména o kopie nejrůznějších úředních i osobních dokumentů z období pronásledování Židů a holocaustu (1938 až 1945), např. židovské průkazy, povolání do transportů, transportní seznamy, dopisy vězňů, vyhlášky, potravinové lístky pro Židy, které pamětníci těchto tragických událostí mnohdy mají doma ve svých rodinných archivech. Bylo by možné od vašich členů či příznivců nějaké takové dokumenty (samozřejmě pouze k naskenování) získat? Pokud ano, ozvěte se mi prosím! S pozdravy František Emmert, tel.: 604 548 413 FRANTIŠEK EMMERT, historik a novinář, autor beletrie, literatury faktu a spoluautorem učebnice pro střední školy. Druhá světová válka je tématem i jeho předchozí úspěšné knihy Češi ve wehrmachtu (2005).

Ročník 1 / Číslo 2

Stránka 3

Příběh Edity Šťastné (2) Pracovali jsme v dřevěných barácích mezi kasárnami Hannoverem a Hamburgem a Magdeburkem. V Sudetských kasárnách bydleli jen muži, v Drážďanech a v Hamburgu ženy. Ve velkých kasárnách byla jedna kuchyň a ta vařila pro všechno obyvatelstvo, co bylo v Terezíně. Ti, co bydleli v kasárnách, si chodili do kuchyně se šálky, ti, co bydleli v Terezíně v baráčkách, těm se rozváželo. Do každého baráčku přišel termos podle počtu lidí. V každém domě bydlel domovník a ten měl za úkol starat se o dům, pokud to šlo, a taky rozdělovat stravu. Měl naběračku, a když přišla polívka, každému, kdo přišel, dal půl litru – to byla právě ta jedna naběračka. Strava byla velice ubohá, v polívce se málokdy něco našlo. Oni totiž ti Němci pro tahle místa, jako byly koncentráky, měli jednotnou stravu. Všude byla strava stejná. Měli to vědecky propracované. Hodnota denního jídla měla 900 kcal. Asi 2800 kilojoulů. Ráno byla špinavá voda jako káva. To nebyla káva, to byl odvar z nějakých obilovin. Bez cukru, nemělo to žádnou chuť. Někdy to bylo už taky studené, než to rozvezli a rozporcovali.

V poledne bývala obvykle polévka, tu vařili z tuřínu, to byl druh řepy. V polévce plaval kousek bramboru, celkem nic moc. Maso, to vůbec ne. To byla taková nějaká omáčka, těžko pojmenovatelná. Ta polévka se zaprášila moukou, do toho se dala do 300 litrového kotle 1 kostka margarínu, tedy čtvrt kila. Takže výživná hodnota byla fakticky velmi nízká. Občas taky po té polévce byl jeden kynutý knedlík, vevnitř nebylo vůbec nic a to se polívalo takovou omáčkou, ta se vařila z karamelu, trošky margarínu. Jednou za týden nebo 14 dní jsme dostali buchtu, to byl takový kousek upečeného těsta, anebo brambory. Večer byl kousek chleba, tenkrát se vyrábělo medové máslo, tak takový kousek kostečky k tomu někdy dali. Chleba, to byl kilový bochník, rozčtvrcený na čtyři díly, k tomu byl umělý med nebo kousek marmelády z červené řepy. Když to vezmete, Němci to spočítali tak, že normální člověk potřebuje 2 500 kcal, ta strava byla 900. Takže lidé se snažili opatřit si stravu za každou cenu. Pud sebezáchovy byl tak silný, že člověk byl schopen udělat cokoliv.

Těch, co dostávali balíčky, bylo málo. Ze začátku balíčky nebyly, až později se mohly posílat. A když ty balíčky přišly, tak byly Němky – říkalo se jim berušky, protože braly – které ty balíky rozbalovaly, a když tam bylo něco hodnotnějšího, třeba sardinky, tak si to nechaly. Takže zůstal většinou plesnivý chleba. Z Terezína se smělo za nějakou dobu posílat zpráva, nesmělo se do ní ale napsat konkrétně o jídlo. Proto se používaly různé šifry, např. v Praze byl pekař Odkolek, tak se třeba napsalo, navštiv Odkolka, a oni tomu rozuměli. Můj tatínek měl sestru, ta byla provdaná za Heinze, ne za Žida, takže ta ještě transportem neodešla. Smíšená manželství šla až v roce 1945. Tak té jsme posílali dopisy, že žijeme, tu a tam nám poslala balíček. Aby ten chleba nebyl plesnivý, nakrájela ho na kostky a vysušila, bývala tam i kostka medu nebo sklenička marmelády, ale vcelku se nedalo nic moc posílat. Nebo když, tak to ty berušky vykradly. Lidi se taky báli to posílat. Za ty tři roky, co jsme v Terezíně byli, jsme dostali asi 5 balíčků, od rodiny, od známých. (Pokračování příště) Připravil -th-

Lidé se snažili opatřit stravu za každou cenu. Pud sebezáchovy byl tak silný, že člověk byl schopen udělat cokoliv.

Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových Filozofické fakulty Univerzity Palackého spustilo nové webové stránky na adrese http://www.jud.upol.cz . Najdete na nich nejen podrobné informace o institutu, jeho aktivitách, vědeckém záměru a náplni studijního oboru „Judaistiky – dějiny a kultura Židů“, ale především informace o aktuálním dění, nabídky nejrůznějších seminářů, pořádaných nejen na půdě Univerzity Palackého, pozvánky na zajímavé akce a odkazy na spřátelené instituce v České republice i zahraničí. Součástí stránek je i seznam knih, které si lze vypůjčit ve stále se rozšiřující knihovně Centra judaistických studií. Velkým přínosem pro odbornou i laickou veřejnost jsou odkazy na online studijní literaturu (českou i zahraniční). V sekci „Aktuality“ budeme průběžně informovat i o jednotlivých přednáškách externích hostů, které by měly nahradit oblíbený, leč v důsledku nedostatku financí zaniklý Cyklus judaistických přednášek pro veřejnost. Budeme se těšit na Vaši návštěvu ať již na webových stránkách nebo osobně v rámci některé z přednášek nebo akcí pořádaných naším centrem. Za kolektiv Centra judaistických studií Ivana Bednaříková Procházková

Knihovna Centra judaistických studií.

Stránka 4

CHAJEJNU

‫חיינו‬

SAR EL 20.10. — 24. 11. 2003 aneb měsíc v izraelské armádě

Jestliže bylo místo kolem Západní zdi atakováno, proč jsme vůbec absolvovali zběžnou prohlídku hradeb a neměli jsme sestoupit pár kroků ke Zdi? Na vlastní nebezpečí a bez úrazu jsme se ke Zdi nakonec dostali, ale madricha-vedoucí příliš ve své kůži nebyla.

Dobrovolnický program na pomoc Izraeli byl inzerován půl roku dopředu v časopise Roš Chodeš. Přípravná schůzka zájemců proběhla v dostatečném předstihu v prostorách ŽO Olomouc. Od organizátorky paní Zoši Vyoralové jsme se dozvěděli podrobnosti o programu a důležitou informaci o nutnosti lékařské prohlídky, bez které by nikdo z nás nebyl do programu SAR EL zařazen. Po svátku Sukot nás za ČR odlétalo leteckou společností El-Al v noci z 19. na 20.10. 2003 deset. Na letiště Ben Gurion do Tel Avivu jsme přiletěli podle plánu, tam jsme čekali na kontaktní osobu a další pokyny k přemístění. Byli jsme přiděleni k takzvaně „rusky mluvícím zemím“ na vojenskou základnu v Crifinu do skladů potravin, na Mazon. Po příjezdu na základnu nás uvítala madricha, vedoucí Julia, která nám odebrala cestovní pas a letenky, podle kterých nám vystavila legitimaci s fotografií a datem platnosti důležitým pro volný pohyb po vojenské základně. Po ubytování jsme vyfasovali pracovní vojenské oblečení a Julia nás rozdělila do pracovních skupin - původně jen na den, ale moje skupina se neměnila ani složením, ani místem - s Evou Pavlíčkovou a Chavou Strnadlovou jsme byly přiděleny do mrazáku. První den jsme dostali za úkol třídit sýry trojúhelníky v kulatých krabičkách. Nejprve 10 krabiček do sáčku, 100 sáčků do pytlů, pytle do ohraničených boxů. To vše se odehrávalo v chladících prostorách. Přestávka na oběd byla od 13 do 14, potom jsme pokračovali v rozdělané práci. Další skupiny třídily zeleninu a konzervy do balíčků pro vojáky do pouště, ruská skupinka žen pomáhala v kuchyni. Odpolední práce probíhala většinou do 17 hodin, potom jsme měli prostor pro osobní hygienu a v 18 hodin večeři. Do společných prostor byl vstup pouze ve vojenském, jídelna nebyla výjimkou. První večer nám Julia promítla agitační film o Izraeli pro případné zájemce o aliju a pověděla pár slov o svém soukromém životě, vzdělání a své úloze na vojenské základně. Po programu byla večerka. Budíček nebyl oficiální, každý vstával dle vlastního uvážení a potřeb. Snídaně byla od sedmi a povinný nástup s ostatními vojáky v 7,30. První společný nástup byl pro každého NEvojáka a dobrovolníka, zážitek. Připadali jsme si všichni jako cvičené opice opakující to, co vidí momentálně před sebou. Nikdo z nás vojenským povelům v hebrejštině nerozuměl. Než jsme se stačili vzpamatovat, bylo už po nástupu. V 7,40 byl Julií naplánovaný „rozkaz dne“ obsahující novinky z armády (omezené zprávy bez případných ztrát na životech v ochranných zónách), zprávy o počasí na území celé Izraele, oznámení o rajónech a pracích ve skupinách. Mrazák jsem měla přidělen na celé tři týdny. Kromě sýrů jsem třídila mléka, kakao (čoko), jogurty a další mléčné výrobky, kterými byla armáda zásobená z mošavů a kibuců. Než suroviny přivezli, pomáhala jsem s úklidem v jiných skladech. To znamenalo vyčistit a připravit skladovací prostory pro přísun nových potravin tak, že jsem staré papírové krabice rozložila, rozřezala a přemístila do kontejnerů na papírový odpad. Staré potraviny v počátečním rozkladu - zeleninu jsem přenesla na kompost, krabičky od jogurtů a plasty přemístila do kontejnerů na PVC. Pak prostor vymetla, vystříkala a velkou stěrkou setřela. Měli jsme jednodenní návštěvu generála Aharona Davidi, toho dne celá skupina z ČR dostala za úkol z nových kartonů poskládat a slepit krabice na balíčky pro vojáky do pouště. Pak jsme se všichni vrátili ke svým původním pracem. Prozatím jsem popsala jen pracovní týden na Mazonu. Oddechový program po o hodinu zkrácené středeční práci byl spojen s výjezdem za hranice vojenských základen. První středeční výjezd byl do obřího obchodního centra na okraji Tel Avivu, samozřejmě se zajištěnou bezpečností, s několika ozbrojenými vojáky. Druhý pak do centra Jeruzaléma. Nikdo z nás nechápal, proč se tento výjezd vlastně uskutečnil, když jsme se původně nesměli dostat k Západní zdi. Jestliže bylo místo kolem Západní zdi atakováno, proč jsme vůbec absolvovali zběžnou prohlídku hradeb a neměli jsme sestoupit pár kroků ke Zdi? Na vlastní nebezpečí a bez úrazu jsme se ke Zdi nakonec dostali, ale madricha-vedoucí příliš ve své kůži nebyla. Pracovní týden na základně končil v pátek po obědě a po úklidu před šabatem. Pak jsme se na vlastní náklady přesouvali z Crifinu, Rishon Le Zion do Tel Avivu na ulici Jeruzalémskou, kde jsme byli ubytovaní v bejt oded, domu odpočinku, a střeženi mladými vojáky od pátečního večera do nedělního rána. Myslela jsem si, že po ubytování si zajdu před večeří do synagogy, ale poblíž bejt odet byly všechny synagogy v opravách, uzamčeny. Musela jsem se spokojit s kidushem prováděným některým z vybraných vojáků nebo dobrovolníků. Nevím, jestli to byla náhoda nebo pravidlo, ale základní modlitby byl schopen provést voják či dobrovolník pocházející z Francie. Do synagogy jsem se dostala pouze na potravinářské základně náhodou v noci, když jsem nemohla spát a hledala jsem náhradní koupelnu. V našich umývárnách byla závada na kotlích s vodou. Pořídiila jsem si tak aspoň pár fotek ve spěchu. ... Pokračování na str, 5

Ročník 1 / Číslo 2

Stránka 5

Gertrude Groag Na konferenci Židé a Morava, která se konala v minulém roce v Kroměříži, přednesl Pavel Maňák příspěvek mapující přínos rodiny Groagů ke kulturnímu dění meziválečné Olomouce. K obsahu příspěvku se vrátíme v některém z příštích čísel. Pro únorové číslo našeho časopisu poskytl Pavel Maňák životopisné údaje o Gertrudě Groagové a překlad její básně z roku 1930: V roce 1912 se Emo Groag, pokračovatel sladovnické tradice rodiny Groagů, oženil s dcerou zábřežského advokáta Gertrude Fleischmannovou (1889 -1979). Gertrude byla vyškolená učitelka mateřské školy. Hodně času věnovala pěstování květin a domácích zvířat na zahradě rodinné vily v Mozartově ul. č. 36. Byla společensky angažovaná v sirotčinci ženské organizace WIZO a pracovala pro Mezinárodní Červený kříž. Ve třicátých letech absolvovala kurz pro sestry Červeného kříže a později školení pro zdravotní sestry v židovské nemocnici v Ostravě. Měla zájem o literaturu a výtvarné umění a sama psala básně, Jejím dílem se zabýval prof. Ludvík Václavek. Gegenwartseele. Gertrud Groag

Duše přítomnosti Gertrud Groag

Eine lebende Antenne bist du, des Getöses Träger, das den Raum um Dich erfüllt.

Jsi živoucí anténa, nosič hřmotu, který vyplňuje prostor okolo tebe.

Eingehüllt in des Alltags seichte Wellen, musst du alle Laute gellen, bist ein Instrument der grellen Jammerschreie. Hilferufen, Räderrasseln, Huppen, Fluchen allem, was die Zeit geboren, bist du hilflos preisgegeben. Wie ein Leitungsdraht im Winde musst du selbst mitschwingend tönen.

Zahalen do mělkých vln každodennosti musíš ječet všemi hlasy, jsi nástrojem pronikavého nářku. Volání o pomoc, rachot kol, píšťalky, kletby všemu, co zrodilo čas jsi bez pomoci vydán všanc. Jako elektrický drát ve větru sám rozechvíván musíš zvučet.

Nicht Musik, ein irres Stöhnen klagt und bricht aus dir hervor.

Ne hudba, zmatené sténání naříká a vyráží z tebe.

Fremder Klang. Und wie in das Meer versunken, ruh´n die Glocken deiner Seele stumm geworden und ertrunken. Nur in seltnen Augenblicken, wenn du ganz naturverbunden fühlst mit heiligen Entzücken dich dem Stromkreis ausgeschatlet, leis entfaltet - aus der Seele tiefster Stille taucht als heil´ger Schöpfungswille klar und rein dein eignes Lied.

Cizí nářek. A jako potopené do moře odpočívají zvony tvé duše němé a utonulé. Jen ve vzácných okamžicích, když zcela svázán s přírodou cítíš se ve svatém nadšení vypojen z okruhu, lehce uvolněn - z nejhlubšího ticha duše se jako svatá tvůrčí vůle vynoří tvoje jasná a čistá vlastní píseň.

- z nejhlubšího ticha duše se jako svatá tvůrčí vůle vynoří tvoje jasná a čistá vlastní píseň

… pokračování ze str. 4

SAR EL 20.10. — 24. 11. 2003

… Zaujalo mně vyobrazení jednotlivých kmenů Izraele. Poslední týden na základně jsem už v mrazáku nebyla. Dva dny jsem pomáhala s balíčky do pouště a tři dny jsem působila v jídelně. Čistila jsem zeleninu a ovoce, myla a leštila nádobí, stoly, podlahu. Pátý týden v Izraeli jsem trávila mimo vojenské prostory. Měla jsem vlastní program, který mi pomohl uskutečnit tehdejší předseda Židovské obce Ostrava, Peter Bachrach. Navštívila jsem několik milých a vzácných lidí, bývalých rodáků z Ostravy, o kterých píše ve své knize Přežili šest válek Břetislav Olšer. Hanu Rožanskou (zachráněná ze Schindlerova seznamu)v Ramat Ha Sharon, Bedřicha Bachnera v Modeletu (zakladatele tohoto mošavu), Chanana Rona v Chulonu a Petra Bachracha v Haifě. Původně jsem plánovala pobyt v Izraeli do 23. 11. Vzhledem ke stávce na letišti se můj pobyt v Izraeli prodloužil o celých 24 hodin, který jsem mohla trávit znovu u Rút a Chanana Ronových. Odlétala jsem spolu s Evou Pavlíčkovou a Evou (Chavou) Strnadlovou z Izraele 24. 11. 2003 ve 20,30 hodin. Na celý pobyt v Izraeli ráda vzpomínám, nejvíce však na poslední týden. ReGre 31.12.2008

Program na únor: 8. února v 15:00 hodin: Tubišvat a občerstvení 20. února v 17:00 hodin: Šabat a společná večeře

Stránka 6

CHAJEJNU

‫חיינו‬

Medailonky—Tamás Visi

Tamás Visi (*1974)

V roce 1454, následkem protižidovských kázání františkána Jana Kapistrána, byli Židé vyhnáni ze všech větších moravských měst jako Brno, Olomouc, či Znojmo a směli se vrátit až v novověku.

Židovská národní a univerzitní knihovna v Jeruzalémě

Šéfredaktor nového časopisu Židovské obce nás – členy Kabinetu judaistiky FF UP, učitele i studenty – požádal o pravidelný přísun příspěvků. Rádi vyhovíme. Budeme Vás průběžně informovat o všem, co plánujeme a co právě probíhá (ke všem akcím jste samozřejmě vždy automaticky zváni). Rádi se při sepisování příspěvků budeme řídit Vašimi návrhy. Než ale nějaké takové přijdou, nabízíme malý cyklus medailonků, který představí jednotlivé učitele Kabinetu, jejich výzkumné zaměření, co obnáší jejich téma, o čem bádají, jaké mají výsledky. Začínáme kolegou Tamasem Visim, který k nám přišel před třemi lety z Budapešti, zabývá se především rabínskou literaturou (vyučuje kurz rabínské literatury) a před dvěma lety získal prestižní grant Evropské unie (žádný jiný humanitní obor na UP v tomto programu EU grant nezískal, jen přírodovědci a lékaři). Inge Fürst-Fialová Tamás Visi (nar. 1974 v Kaposváru, Maďarsko) vystudoval filozofii, hebrejská studia na ELTE univerzitě v Budapešti a poté středověká studia na budapešťské středoevropské univerzitě. Tyto obory kombinuje ve svém výzkumu v rámci projektu podporovaného Evropskou komisí (Marie Curie Intra European Fellowship), který se soustředí na židovskou filozofii pozdního středověku a raného novověku na Moravě. Tamás Visi se snaží zodpovědět otázku, proč se aškenázští Židé až do počátku 15. století filozofií nezabývali, nebo se jí dokonce záměrně vyhýbali. Podařilo se mu shromáždit celou řadu dosud zcela opomíjených pramenů k tomuto tématu. Jeho studium navíc přináší mnohé další poznatky o konkrétních osobách, textech a myšlenkách, které hrály ve středověké židovské kultuře významnou roli. Například dokazuje, že je velmi pravděpodobné, že rabbi Eizek Tirna, autor velmi vlivného díla o náboženských zvycích (Sefer Minhagim), byl ve dvacátých letech patnáctého století rabínem v Brně, a právě v Brně tuto svou knihu zřejmě sepsal. Dalším významným brněnským rabínem (ve čtyřicátých letech patnáctého století) byl Israel Bruna. Napsal mnohá responsa týkající se náboženských otázek a do jednoho z nich zahrnul i filozofickou diskusi. O století později Eliezer Eilenburg napsal důležité filozofické dílo nazvané Deset

otázek, ve kterém zdánlivě pokorně pokládá třem moravským rabínům otázky ohledně židovského náboženství, ve skutečnosti však skrze filozofickou argumentaci základ židovství a náboženství obecně zpochybňuje. V tomto dosud nepublikovaném díle Eilenburg předjímal mnohé Spinozovy myšlenky. Jinak většinou přehlížené hebrejské prameny (zejména responsa o náboženských otázkách sepsaná moravskými rabíny v 16.–19. století), které Tamás Visi zkoumá, představují také důležitý zdroj informací o každodenním životě Židů na Moravě. Čteme například, že zdi synagogy mají být znovu vymalovány, pokud na nich byla napsána jména Boha; co dělat, když kupci zvýší cenu ryb právě před Roš ha-šanou; jak získat rozváděcí dopis od manžela, který konvertoval ke křesťanství; zda může zadržený Žid spáchat sebevraždu, aby se vyhnul homosexuálnímu znásilnění ve vězení na Špilberku; nebo že moravští Židé si navzdory rabínským zákazům rádi pochutnávali na divokých husách. V roce 1454, následkem protižidovských kázání františkána Jana Kapistrána, byli Židé vyhnáni ze všech větších moravských měst jako Brno, Olomouc, či Znojmo a směli se vrátit až v novověku. Tak se mnohé židovské rukopisy ocitly v rukou křesťanů. Většina se jich ztratila, některé pergamenové stránky však byly použity křesťanskými kni-

haři k posílení vazby latinských rukopisů a jako jejich součásti se nám dochovaly dodnes. Olomoucká judaistka hrála významnou roli při nedávných objevech mnoha takovýchto fragmentů v moravských knihovnách. Např. v Knihovně metropolitní kapituly v Olomouci (která je nyní částí olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě) identifikoval na vyzvání Tamáse Visiho Mgr. Štěpán Kohout asi 30 stran hebrejských zlomků ve vazbách latinských rukopisů a raných tisků. Digitální fotografie zlomků poslal Tamás Visi do Židovské národní a univerzitní knihovny v Jeruzalémě, kde se týmu ex-pertů pod vedením Dr. Abrahama Davida podařilo texty identifikovat. Kromě motliteb a dalších běžných náboženských textů byly objeveny také zlomky zatím neznámého komentáře k Talmudu. Výzkum tohoto typu pramenů upravuje dosud velmi neurčité představy o tom, jaké knihy vlastnili, četli a opisovali moravští Židé ve středověku. Olomoucká judaistika bude v tomto bádání pokračovat ve spolupráci s dalšími knihovnami a archivy. Byla navíc přizvána k účasti na mezinárodním projektu, který se pokouší zmapovat a identifikovat všechny takové hebrejské zlomky v Evropě. Následná srovnávací analýza pak pomůže zasadit středověkou židovskou kulturu na Moravě do evropského kontextu.

Ročník 1 / Číslo 2

Stránka 7

Zájezd na představení Divadla Ungelt Pan Milan Hein nabídl Židovské obci Olomouc, jejímž je členem, zdarma lístky na představení ve svém pražském divadle Ungelt Já jsem já, recitál Marty Kubišové. Jde o ohlédnutí za celoživotní pěveckou poutí Marty Kubišové. V jímavém retro-recitálu zazní všechny hity této legendární zpěvačky. Na piáno ji doprovází střídavě Petr Malásek nebo Pavel Větrovec či Karel Štolba. Slovem provází hostitel večera Milan Hein. Představení se koná v neděli 29. března 2009 v 16.00 hodin.

Další podrobnosti zájezdu budou průběžně upřesňovány korespondenčně a na našich internetových stánkách. Citujeme z programu Divadla Ungelt: „V recitálu zazní následující písně či úryvky z písní: Dobrodružství s Bohem Panem, Je půl osmý, Loudá se půlměsíc, Řekni, kde ty kytky jsou, Víc nechtěl by ani D'Artagnan, Píseň Ofélie, Depeše, Nechte zvony znít, Denně čekám, Oči měl netečný, Lampa, Cesta, O baby baby, Ringo-ding, Nejsi sám, kdo doufá, Ukolébavka pro nenarozené

děti, Tys bejval mámin hodnej syn, Modlitba, Hej Jude, Magdaléna, Jaká to nádhera, Nechci být ta druhá. V únoru bude představení uvedeno rovněž na zájezdech, v Divadle šansonu v Brně a Hradci Králové. Divadlo Ungelt je komorní scéna v blízkosti Staroměstského náměstí s 84 místy. Tato kapacita je pravidelně vyprodána při všech představeních, které divadlo uvádí.

foto©Veronika Patková

Ze zasedání představenstva Členové představenstva ŽO Olomouc se od vydání prvního čísla Chajejnu sešli dvakrát, a to 18. prosince 2008 a 6. ledna 2009. Projednali výrobu nových členských průkazů, s jejichž vydáním souvisí kontrola dokumentace členů ŽO. V této souvislosti byl zakoupen laminátor na jejich výrobu a trezorová skříň na bezpečnou úschovu citlivých personálních materiálů. Z grantu Nadačního fondu obětem holocaustu byla zakoupena tiskárna, která umožní černobílý tisk časopisu. Časopis je zasílán poštou těm členům, kteří nemají možnost vyzvednout jej v elektronické podobě. Předseda Petr Papoušek informoval o stavu příprav projektu památníku Oty Wolfa a konstatoval, že pokud do 15. ledna nedojdou peníze od amerických partnerů, bude projekt odložen na neurčito. Projednávala se rovněž budoucnost parkoviště na pozemku zničené olomoucké synagogy. Členové Představenstva se shodli na tom, že je třeba zadat studii, která zmapuje jeho provoz a výnosnost. Hlavním bodem jednání byl

návrh rozpočtu na rok 2009. Představenstvo projednalo rovněž možnost zájezdů. Konkrétní obrysy už má zájezd do Prahy (viz výše na této straně), ověřují se podmínky pro zájezd do Izraele na jaře 2010. Petr Papoušek oslovil izraelskou cestovní kancelář ISTA International, ŽO bude svým členům dotovat část nákladů. Dalším bodem jednání bylo personální obsazení ŽO. Petr Papoušek poděkoval Miloši Dobrému a Zigmundu Deutschovi za práci, kterou pro ŽO Olomouc od jejího obnovení v 90. letech vykonali. Na lednovém zasedání navrhl, aby se stali čestnými členy Představenstva s hlasem poradním. Tento návrh předloží Shromáždění členů ŽO Olomouc. Petr Papoušek od 1. ledna vykonává funkci kantora. Tomáš Hrbek je zodpovědný za vydávání časopisu Chajejnu, webové stránky, které byly k 1. lednu spuštěny, a kulturní život obce. Pavel Bartoš bude vedle vaření pro akce ŽO inventarizovat potraviny a sledovat cenu připravovaných jídel. Miloš Dobrý oznámil ukončení činnosti člena správní rady Nadace Sieglových. Již

dříve rezignovaly na členství Diana Deutschová (členka správní rady) a Edita Šťastná (revizorka). Tomáš Hrbek (předseda správní rady) navrhl, aby se novými členy rady stali Jindřich Buxbaum a Eva Franklová, revizorkou Hedvika Štěpánová. Představenstvo návrh jednomyslně schválilo a pověřilo Tomáše Hrbka dalším jednáním. Bude podán nový inzerát na pronájem pozemku přilehlého k hřbitovu v Šumperku. Představenstvo schválilo, že jubilanti od 65 let budou k výročí dostávat na akcích ŽO láhev vína, na kulaté a půkulaté výročí od 70 let dárek v hodnotě Kč 1000,-. Při oslavách spojených s rozdáváním dárků budou balíčky předány jen přítomným dětem. O vedení bohoslužby na svátek Tu bišvat, která je plánována na 8. února, hodlal požádat P. Papoušek pana Z. Deutsche, nebo přeložit na 9. února. Podařilo se mu sehnat náhradu, takže se Tu bišvat bude konat v původním termínu. Další oslava začátku šabatu je plánována na 20. února. Celé zápisy jsou k dispozici na nástěnce na ŽO Olomouc. - th -

Na jaro 2010 se chystá zájezd do Izraele. ŽO Olomouc bude svým členům zájezd dotovat.

Chanuka, svátek světel, na Židovské obci Olomouc

Prohlášení Federace židovských obcí k situaci v Gaze ŽIDOVSKÁ OBEC OLOMOUC

Židovská obec Olomouc Komenského 7 772 00 Olomouc Telefon: (+420) 585 223 119 Fax: (+420) 585 223 119 E-mail: [email protected]

Další informace http://kehila-olomouc.cz

Federace židovských obcí v České republice považuje současnou snahu Izraele zabránit vojenským zákrokem dlouhodobému raketovému ostřelování svého území z pásma Gazy za legitimní obranu židovského státu a jeho občanů. Izraelské vojenské zákroky nejsou namířeny proti Palestincům ani jejím reprezentantům. Jsou vedeny snahou oslabit pozice teroristů z hnutí Hamás, kteří v současné době pásmo Gazy ovládají a netají se touhou Izrael i jeho obyvatele zničit. Obětí na lidských životech z řad civilního obyvatelstva, ke kterým přes veškerou snahu útočit výhradně na teroristy a jejich pozice dochází, je nám líto. Jsou však způsobeny především taktikou Hamásu, který civilní obyvatelstvo a objekty - včetně škol a nemocnic - systematicky používá jako štíty při svých teroristických akcích. Jiří Daníček, Federace židovských obcí v ČR V Praze 7. ledna 2009

Slovo předsedy ŽO Olomouc Vážené členky a vážení členové, v novém občanském roce bych rád přivítal na naší obci dva nové zaměstnance, Pavla Bartoše a Tomáše Hrbka. Pavel Bartoš se bude starat o naše spokojené žaludky a Tomáš Hrbek o náš kulturní život. Přeji jim hodně úspěchů a energie do budoucích let. Prosím všechny členy, aby se přihlásili na sekretariátu o výměnu starého průkazu nebo vystavení nového. Jsou připraveny nové průkazy modré barvy, které budou zalisovány. K vytvoření nového průkazu je třeba dodat pasovou fotografii ze starého průkazu, popřípadě novou. Vzhledem k nutnosti doplnění členské databáze o chybějící kopie dokladů týkající se členství (např. rodné listy, oddací listy nebo ostatní dokumenty potvrzující židovský původ) žádáme všechny členy, aby si ověřili na sekretariátu, zda jejich dokumenty nechybí. V případě že ano, prosíme o jejich doplnění. Jsou uschovány v zabezpečeném trezoru. Židovská obec Olomouc vyřazuje z inventáře 3 staré počítače získané darem od Židovského muzea v Praze. Je možno si je odebrat zdarma do 26. února. Konfigurace: Celeron 900Mhz, RAM 128MB, harddisk 18GB, VGA Nvidia 16MB,Windows 98SE, Office 97 Celeron 1 Ghz, RAM 130MB, harddisk 28GB, VGA Rage fury 32MB, Windows 98SE, Office 97 Celeron 600 Mhz, RAM 400MB, harddisk 10GB, VGA Rage XL, Windows XP SP2, Office 97 Dále ŽO Olomouc prodává starší síťovou tiskárnu HP laser jet 3390 All-in-One (tisk(duplex)/ scan/fax) s nainstalovaným novým tonerem na 6000 str. za 5000,- Kč. S pozdravem Petr Papoušek, předseda Výstava MÍSTA UTRPENÍ, SMRTI A HRDINSTVÍ VĚZNI Z ČESKÝCH ZEMÍ V NACISTICKÝCH KONCENTRAČNÍCH TÁBORECH

je otevřena od 2. února do 31. března 2009, pondělí—neděle od 9 do 16 hodin ve výstavní síni Domu armády, třída 1. máje 3, Olomouc Výstavu pořádá Krajský úřad Olomouckého kraje, Univerzita Palackého a Dům armády Olomouc spolu s Historickou skupinou Osvětim a Památníkem Terezín. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Martina Tesaříka, rektora UP Lubomíra Dvořáka a velitele společných sil generálmajora Hynka Blaška

A na závěr—jídelníček na únor 8. února:

občerstvení na Tubišvat

20. února večeře: polévka barches, představu, jak bude vypadat Toto je nulté číslo časopisu, kteréčočková, zprostředkovává jeho první a poslední stránka. zapékané brambory s drůbežím masem, Časopis bude vycházet pravidelně jednou zeleninový salát,měsíčně moučníkod ledna do prosince. Toto číslo vychází 2.obec února 2009 Vydává: Židovská Olomouc Interní časopis pro potřeby členů Židovské obce Olomouc Vydává: Židovská obec Olomouc Podporováno Nadačním fondem obětem holocaustu z programu Budoucnost. Interní časopis pro potřeby členů Židovské obce Olomouc Podporováno Nadačním Redaktor: Tomáš Hrbekfondem obětem holocaustu z programu Budoucnost Texty neprocházejí jazykovou úpravou. Redaktor: Tomáš Hrbek, [email protected] Texty neprocházejí jazykovou úpravou. Uzávěrka čísla 20.spolupracovníky. února 2009 Redakce uvítá Vaše připomínky, návrhy a texty. 3. Hledáme Redakce uvítá Vaše připomínky, návrhy a texty. Hledáme spolupracovníky.