LIDO VÉ N O V IN Y R 0 Č. 2. Č Í S L 0 4 D U B E N 1989 MAGYARORS

LIDO VÉ N O V IN Y R 0 Č .2 .Č ÍS L 0 4

DUBEN

1989

C sehszlom kia

POLOČAS ROZPADU

Per Prágában Vaclav HaVel higgadt érvei Adamec levelét kapott

MAGYARORS FOUTIKA) tSUUSAOAIMI HtTlUř •XXVI. IVfOlTA»

(UIOJS2AM mi.MtoC*** ;kUc I.MfOflWT

2 maderského"t.vidéniku.: Soudní p rp ces V jP r p z e Pokojné argurren^y, Václava. __________________ _______________ Adamec o b d r ž e l dt>pia_______________

Rozhovor sVáclavem Havlem č le n redakčn í rády Lidových Jnovin dram atik "Václav H avel b y l odsouzen k o6mi měsícům v e z e n í v I . nápravně' výchovné sku pi­ ně. Na svobodu má. b ý t ’ propuštěn dne 15. z á ř í to h o to roku. Otázky , v tomto řp žjip v ó řý ^ js p u uváděny ta k , ; ja k '1 b y ly 'p o c h o ­ peny, n i k o liv já k . ^ y l y v ^ é fó v e n y . Odpovědi ]áóy. sffcýliá tick y upraveny Je nám l í t o , Se p s í nečeťl žádná z letošních t ř í ■ číď el íidovýdh novin. J istě však,. pečlivě éhtaůr je š . - moSná p e č liv ě ji nef^ naši čtenáři - o f ic iá ln í lis ty . , zejmčkp Rudá-právo. Jaký náš ¿ jt ic 'j. doj'en? ' t Vedle Rudého práva dostávání z domova a od přátel různé Jiné noviny a časopisy. Když čtu.Scěyy, Ateliér, Gromorcvue a jiné kujt.urr ní časopisy, mám. pocit, že Čtu literaturu ze zcela jiné zeraé ..¿i z jiné epochy, než když čtu Rudé právo. Čtu všechno, od nadpisu až po tiráž-, a samozřejmě se raduji z toho, že hrají Topole, že ee mluví o Krausovi, Machoninovi, o Skvoreckém, o komkoliv (mimo mě samozřejmě) a překvapuje mě, co všechno je možné - a potom najednou čtu v Rudém právu dopis čtenáře, že jsem měl dostat vyšší treBt. Háš zde mošnoet vedle čte n í i nčco peát? Napsal jsem Jedno maličké libreto - a dobře vite, jaké jsou problémy, než to dojde domů. Já bych docela rád psal, ale baví mě psát něco, o čem vím, že bude někdo číst. Psát jen tak pro sebe, s tím, že mi to může být odňato anebo že to budu muset zahodit, to mě neba­ ví a nikdy nebavilo. Kdybych měl jistotu, že ac to k vám dostane, třeba esej, kterou bych tady na­

psal, tak bych klidně psal - ted vlastně už ne:, konči Vni * vazba a ve výkonu trcétú nebude- na to žádný čas*. l'en trest 'bych si ovšem nejraději odseděl tady v Ruzyni. Celý den si čtu, mám zde klid, žádné úřadování...To tČ čeká po .propuštění. Mýstíš, Se ee hned dostaneš ' T(ě. evě hře? Mám takovou představy, že jafcitrile se vrátím, bude nejprve nějaký večírek na uvítanou, pak půjdu k zubařce, do sayny a tak pódóbně. Potom se uchýlím na Hrádéček a tam budu čtrnáct dní studovat všechno, o co jsem přišel během trestu, všechny noviny, samizdaty, pásky a vše, abych byl v atmosfé­ ře, a pak teprve začnu normálně žit a odjedu psát hru, od které jsem byl vytržen. Poelední otázka.: co říkáš té ode­ zvě, věiml eie , Se ve srovnání e tvým zavřením před deseti roky j e nepoměrně výraznější a ze zcela nečekaných stran? Toho jsem si povšiml a je to věc velice důležitá i pro mě, protože mě ujtšfujc, že to všechno k něče­ mu je, že to má smysl. Je mi o mnoho Up, když vím, že se lidé osvobozují. Mimochodem, na tom, co se děje, je nejzajímavější, jak se po dvaceti letech zhodnocuje Palachův čin. Ruzynč, březen 1989

Říkali t i , Se pravda z v ítě z í, ale zapomněli ř í c t kdy.r. . Říkali t i , Se nejí ee očettíš, všechno ee t i zahojí. Ř ík ali t i , Se lhát ee nemá, a ta k y -řík a li, kdo ISe, ten krade. Ř ík a li t i ’, Se krást ee nesmí, a mezitím t i ukradli celý- Sivot. T v á řili ee nezištně, kdyS t i prohrabávali kapey, a ushívali ee vlídně', kdyS t i za róheM zkřčútvH ruce, a pak'tě pokvalťha eklěničku a ř ík a li, co jsm e'si, 'tó'jeme s i, a pravda, zase zv ítězilá a ani o tom nev&dŠlá. Ref: Nezapomeň - co cficfš. Nezapomeň - kdp\,f¡pSr. . Nezapomeň - oď
STRANA 2

DUBEN 1989

Zbytek fasády hnilobou prolezlého domu spláchla vodní děla. A nyní, po tom všem, by chtěli hrát variaci na staré téma. Jednou z rekvizit, na niž má být přene­ sena odpovědnost, je nezávislé soudnictví. Na bedra ke všemu ochotných soudců, ktří dostali do vlnku nová zákonná opatření, podle nichž mají "nezávisle" sledo­ va t, jaký je v které chvíli zájem socialistického státu. Režim podě­ koval Lidovým milicím a pohotovost­ ním plukům, ostatní zařídí justice. Svědčí o tom všechny proběhlé a připravované soudní procesy se stoupenci nezávislých aktivit. Druhou rekvizitou, jíž se má vytvořit zdání důvěryhodnosti, je quasidialog, formování institucí 8 rolí nárazníku údivu a nevole občanů. A tak jsme zaznamenali vznik různých výborů, diskusních fór s mladými atd. Tato organizo­ vaná otevřenost míří k jedinému cíli: svést nespokojenost a latcntnl nesouhlas do společného řečiště, do bahnotoku státem kontrolované­ ho "pluralismu". Na této tendenci nic nemění fakt, že proběhlá fóra se jaksi vymkla režisérům z ruky a v současné době se zatim konat nebudou. Režim se sice bojí snad

už všeho, ale potřebuje, aby se nap4tí vybilo pokud možno v planém verbalismu a neústilo do konfliktu společnosti 8 mocí. V zájmu stability, která je pouze fikcí udržovanou především nestabilizačními pendreky a soudními represemi, vyhlásil M. Jakeš na 13. zasědání OV KSC opozičním skupinám "svátou válku". Aniž bych rozváděl detaily této konfron­ tační linie, kladu otázku, co vlast­ ně v této situaci nezávislým sesku­ pením zbývá. V podstatě nic jiné­ ho a menšího než to, co dělaly doposud. Nekompromisně hójit kóty prostoru, který se jim poda­ řilo v posledních letech vytvořit. Prostoru, který stál už desítky let vězení a posunul či zpochybnil všechny uměle vestavěné hranice ve společnosti. Prostoru, který svou pouhou existencí umožnil i mimo své teritorium věci dříve nemožné. Zvláště nyní je . nutné obhajovat nezávislou informační slf, narušenou posledními zásahy státní moci. A ukazovat směrem k věznicím, kde so dnes může ocitnout téměř každý. Stručně řečeno slovy prohlášeni Výboru na obranu Ivana Jirouse: nezbývá než neustále zvedat reži­ mem se stolu smetený účet, na němž přibývají další položky, a předkládat jej k vyrovnání. Jan Ruml

Stanislav Devátý, nar. 1952, loňský mluvčí Charty 77 a zakládající Clon několika nezávislých seskupení /Společnost p řá tel USA, In ic ia t i-

va s o ciá ln í obrany/ byl 16. 3. 1989. zadržen p o l i c i í , posléze vzat do vazby a obviněn z pobuřování /$ 100/. Trestného činu se měl dopustit "spoluautor3tvím" dvou p e tic , v nichž spolu s dalšími občany vyzýval vládu, aby dodržo­ vala svou vla stn í ústavu a zasta­ v ila re p res ívín í p olitik u . Stanislav Devátý d rží od okamži­ ku zadrženi hladovku. 0 jeho zdra­ votním stavu ani o vý voji jeho případu n eex istu jí žádné b liž š í informace. V současné době se s n ejvětší pravděpodobností nachází ve vězeňské nemocnici v Praze. V minulosti nu bylo policejním i orgány několikrát vyhrožováno, že "dopadne jako Koňka", nepřes ta n o -li se svou aktivitou , živo t našeho spoluobčana, čestného a zásadového nuže je ohrožen, žádáme jeho okamžité propuštění na svobo­ du.

Fbznámka k událostem K podstatě komunistického režimu neodmyslitelné patří propracovaný systém zastírání násilí. Může to být ideologie, kterou vedoucí role KSC zdůvodňuje konkrétní fáze své existence, nebo třeba "védecký světový názor", jímž je přená­ šena odpovědnost za prostředky na bedra historické nutnosti. Slo to rok za rokem, perzekuce ve jménu vyššího účelu, kdy rafino­ vané oddalování posledního úderu patřilo k jemnému předivu struk­ tury společnosti budované na stra­ chu. Lidé. a národy, se pomalu eman­ cipovali, léta 1956, 1968 a F981 ladacos odhalila. Charta 77, první společné vystoupení občanů různé­ ho přesvědčení u nás, poukázala už v úvodním prohlášení na rozpor mezi slovy vládnoucí garnitury a jejími činy. A dnes jo situace opět v mnohém jasnější. V lednu ztratilo násilí glanc bílých rukavi­ ček. Státní moc vyrukovala s těž­ kou technikou přímých úderů.

Pouze jeden se zdržel

V průběhu společné schůze obou sněmoven Federálního shromážděni ve dnech 21. až 22. 2. 1989 vládla mezi poslanci napjatá atmosféra. Mnozí s i b y li vědomi, že j e jic h úkol sch v á lit rep re s iv n í "zákonná opa třen í" předsednictva FS ze 14. února 1989 se setkal s nesouhlasem značné č á s ti v o ličů a n ě k teří po­ slanci (udává se počet 12) b y li přímo postižen i p ř i lednových bez­ pečnostních zásazích na Václavském náměstí. U vědomi té to situace byl na poslance, s je jic h ž odporem se p o č íta lo , vyvíjen osobni ná­ tlak. Schváleni ",zákonných op a třen i" bylo zařazeno až na závěr schůze FS mezi běžnou agendu, aby se pře­ dem vylou čila eventuální diskuse. Zato v debatě ke zprávě m inistra zahraničních v ě c i se " vyznamenal" poslanec V. Sťáfek, který pomlou­ vačně výpady d o p ln il dokonale sta­ rým myšlením, když h o v o řil o "zrád­ cích , jim ž n ic vysvětlovat nebude­ me a vůči nimž j e třeba postupovat a jednat jako se zrá d ci". Navíc tento poslanec u č in il i d a lší krok k ro z š íře n í tábora odpůrců: mezi ty, jim ž není jako zrádcům co vy­ světlova t, p a tř í podle něho nejen Václav Havel a a k tiv is té nezávis­ lých in ic ia t iv , ala i všichni k ult u m í a věd ečtí p racovníci, k te ř í s i d o v o lili zapochybovat o smyslu p o lic e jn íc h b r u ta lit a následných soudních rep re sí. Po tomto příspěvku bylo zcela jasné, že každý pokus k r itiz o v a t "zákonná op a třen i" č i třeba jen zpochybnit j e j i c h formu a způsob je jic h p ř i j e t i bude . pokládán za casus b e l l i . fíada poslanců se ze zasedání om luvila pro nemoc a ně­ k te ř í d a lš í se před hlasováním v z d á lili. Nicméně přes všechna předběžná opatřeni se našel posla­ nec, který dal přednost převlá­ dajícímu mínění svých v o ličů a alespoň se zdržel hlasování. -z p -

Solidarita žije Snížila se prostupnost hranic, kontrol přibývá, a tak se nám teprve začátkem března octla před očima kopie dopisu, který 27. ledna t. r. generálnímu tajemníku Jakešovi zaslal Výbor na ochranu novinářů se sídlem v New Yorku. Stojí mu v čele nejpřednější američtí žurnalisté a komentátoři. Píši, jak je znepokojuje situace lidí spjatých u nás s nezávislými periodiky. Jmenován je-: Ivan Jirous, Tomáš Dvořák, Hana Marvanová, Luboš Vydra, Petr Cibulka, Ivan Polanský. "Jejich uvěznění a obvinění porušuje práva zaručená nčkolika mezinárodními dohodami včetně té, kterou před několika dny Československo spolu se čtyřiatřiceti jinými státy podepsalo ve Vídni." Pak dopis uvádí i "zvláštní případ" Lidových novin a žádá, "aby jim byla zajištěna možnost publikace bez dalších trestů a vměšování". Zmíněni jsou i Miroslav Filip a Jan Urban, jimž jako dopisovatelům LN úřady odebraly pasy. Proto původci dopisu píší: "Navíc k požadavku, aby vaše vláda umožnila našim kolegům svo­ bodu vyjadřování, žádáme též, aby jim bylo poskytnuto základní právo odjet za hranice a vrátit se domů." Už jen poslední odstavec dopisu: "Uvítáme Vaši odpověd k těmto případům a děkujeme za pozornost." Byla pozornost? Pokud jde o jmenované lidi a případy, bylo jí přebytečné. Ale z chybných míst. r.

DUBEN 1989

KOMENTÁŘ LN

STRANA 3

velký strach JAROSLAV JÍRO B l í ž í se v ý r o č í d o b y t í B a s t i l l y . V elk á fr a n ­ cou zská r e v o lu c e je - skloň ován a ve všech pá­ d ech . Jako by se č lo v ě k n a š í dob y, zd ěšen ý e k o lo g ic k ý m i k a t a s t r o fa m i a z trá to u ozonu v a tm o s fé ř e , p o t ř e b o v a l u tě š o v a t z j i š t ě n í m , že k rá tc e p o té , c o b y la sepsána D e k la ra c e lid s k ý c h p r á v ,- p ř i š e l ja k o b ín s k ý t e r o r , po něm n a p oleo n sk é v á lk y a Evropa to s te jn ě p ř e ž ila . Snad t e d y p ř e ž i j e i k y s e lé d e š tě a p líž iv o u i n f l a c i ! V elk á fra n c o u zs k á r e v o lu c e měla své s la v n é okam žiky, tr a g é d ie , a le ta k é své záhady. K těm n e jv ě t š ím p a t ř í ta k zva n ý " v e lk ý s t r a c h " z roku 1789. P r o s l u l í h i s t o r i k o v é t é doby se tím z a b ý v a li a je d e n z n e j s l a v n ě j š í c h , p r o fe s o r G eorge L e f e b v r e , o tom n ap sa l dokon­ ce c e lo u kn ih u . Všechno marně. S la v n é okam­ ž ik y a t r a g é d ie se d o b ře z a c h y t í v lis t in n é m m a t e r iá lu , a l e s tr a c h ? A tak dnes vím e je n to , ž e v ro c e 1789 p r o ž i l a F r a n c ie ja k o u s i k o le k tiv n í p sy ch ózu , a b s tra k tn í s tr a c h z to h o , co p ř i j d e , k t e r ý vžd y ved e ke k o n k ré t­ nímu s tra c h u z b liž n íh o svého. Š le c h tic i se b á l i , ž e jim s e d l á c i p ř ijd o u v y p á l i t zámky a z n i č i t panské a r c h ív y s d o k la d y o fe u d á l­ n ích p rá v e c h . S e d lá c i se o b á v a li neznámých b a n d itů , k t e ř í p rý o b c h á z e li k r a jin u , k o s i l i n e z r a lé o b i l í a z a p a l o v a l i s t a v e n í . Konečně m ě š řá c i m ě li o b a v y , ž e v y h l a d o v ě l í ven k o va ­ né vtrh n ou do m ěst a v y lo u p í o b i l n í s k la d y . V š ic h n i se b á l i v š e c h . V d o b ě, kdy zp rá va o u d á lo s t i v P a ř í ž i d o r a z i l a do M a r s e i l l e až za osm d n í, se p o p la š n é fámy p ř e n á š e ly od ú s t k ústům a n a b ý v a ly oblu dných f o r e m .v Kontrapunktem té to psych ózy byl y ro c e 1789 ve F r a n c ii vše o b e cn ě s d íle n ý p o c it, ž e se s t a r ý s v ě t h r o u t í a p ř i c h á z í něco n o vé­ ho, neznámého. Podobný " v e l k ý s t r a c h " p r o ­ žívám e dnes po dvou s t o l e t í c h v zem ích na východ od La b e. S v ě to v ý systém , k t e r ý z r o d i ­ la p řed sed m d esá ti le ty Ř íjn o v á r e v o lu c e a je n ž se pak po druhé s v ě to v é v á l c e r o z š í ­ ř i l do je d n é t ř e t i n y zem ěk ou le, p r o ž ív á ne­ sp orn ě n e jh lu b š í a n e jv á ž n ě jš í k r iz i své e x is t e n c e . V S ovětském svazu , Madarsku a P o lsk u se s t a r á ekonom ická a p o l i t i c k á s c h é ­ mata h r o u t í ja k o domečky z k a r e t . S koro by se c h t ě lo ř íc i, že te n to systém p ře k o n a l svou o tr o k á ř s k o u i fe u d á ln í fá z i a s to jí teči před z á s a d n í v o lb o u : bud p o sk y tn e o b č a ­ nům v ě t š í ekonom ickou v o ln o s t i z á k la d n í p o litic k é svo b o d y nebo zah yn e. A h l e , i v Č e sk o sloven sk u se o b je v u je " v e lk ý s t r a c h " . • P ř í s l u š n í c i p o l i t i c k é h o a s p rá vn íh o a p a rá ­ tu se b o j í , aby n e p ř i š l i o svá p r i v i l e g i a , k te rá jim p o s k y tu je n e k o n t r o lo v a te ln á moc. D ě ln íc i a t e c h n i c i se o b á v a j í z t r á t y s o c i ­ á ln íc h jis to t a šp a tn ě s n á š e jí p om ý šlen í na t o , že by po h osp odářské re fo rm ě m ě li zvýšeným ú s ilím za n iž š í mzdy n a p ra vo va t d ů sled k y d lo u h o le t é s ta g n a c e , k te ro u n e z a v i­ n ili. A konečně l i d é , jim ž sch op n ost přemý­ š l e t o b u d o u cn osti z c e l a n eo c h ro m ila b á z l i ­ v o s t a n i p a c h tě n í za konzumem, s d í l e j í n e j ­ o p r á v n ě n ě jš í podobu v e lk é h o s tra c h u : to t iž o bavu , aby se z Č e s k o s lo v e n s k a , k d y s i, majáku d em ok ra cie a te c h n ic k é h o pokroku ve s t ř e d n í E vro p ě, n e s t a l ubohý, ekonom icky i p o l i t i c k y bezvýznamný p ř ív ě s e k boh atéh o k o n tin e n tu , j a k ý s i "nemocný muž na V l t a v ě " . T i l i d é m a jí p o c i t . Že už j e v š e ro zh o d n u to , ž e jsme zmeš­ k a l i v la k a nedá se n ic d ě l a t . Jsou t o v la s t n ě t ř i s tr a c h y v jednom , i když m a jí různou i n t e n z i t u a stu peň š k o d l i ­ v o s ti. N e jn e b e z p e č n ě jš í j e p ř ir o z e n ě s tr a c h mocných. M nozí z n ic h se s t á l e j e š t ě c h lá c h o ­

lí n a d ě jí, že se obrodn ý p ro c e s v zem ích n a š ic h sousedů z a s ta v í. Ti p r o z ír a v ě jš í z n ich tu ší s v ů j osud a h r a j í p r o s t ě je n o č a s . N e jlé p e t o snad v y s t i h l Zdeněk H oření v ro zh o vo ru s š é fre d a k to re m Moskevských no­ vo s tí J a k o vlevcm , když ř e k l , že s ta n o v is k o s tr a n ic k é h o v e d e n í k roku 1968 se m ěnit nebu­ de (a te d y se ta k é nebude v zásadě m ěnit n e e f e k t i v n í ekonom ický systém a z ř í z e n í ne­ r e s p e k tu jíc í lid s k á p r á v a , s p o j i t o s t j e tu n a b íle d n i) a d o d a l se zjevn ým z a d o s t iu č in ě ­ ním : "A lesp o ň za ž i v o t a n a š í g e n e ra c e n e ." Zapomněl j e š t ě ř í c i : Po nás p o to p a ! D íky mu za tu u p řím n o st, konečně te d y vím e, na čem jsm e. S polu s c e lo u g e n e r a c í o s t a t n íc h jsem b y l v m lá d í dnes a denně poučován o tom, že kom unisté m y s lí je n na budoucnost lid s t v a , na "z ítř k y , k te ré z p ív a jí", ja k t o ř e k l Paul V a i l l a n t C o u t u r ie r . A n yn í se je d e n z h la v n íc h p ř e d s t a v i t e l ů moci k lid n ě p ř i z n á , ž e s i t e n h le systém p ř e d s t a v u je ja k o k a p ita lis ta d o ž iv o tn í re n tu . Jen že m ilió n y lid í té to země p ř e ž i j í Zdeňka H ořen íh o a z je h o j i s t o t y jim běhá mráz po zádech . N ebezpečí " v e lk é h o s tra c h u " mocných je p řed evš ím n ebezpečí z p r o d le n í. P o litic k é a ekonom ické změny musí b ý t r y c h lé a h lu b ok é, m ám e-li z a c h r á n it p o s le d n í špetk u n a d ě je . Jen ta k se mohou z b a v i t s tra c h u i o v lá d a n í a p ř e m ý š liv í, je n ta k mohou za sed n ou t za k u la t ý s t ů l , jemuž se s t e j n ě jednou nevyhne­ me. Zn í t o ja k o pohádka o tom, co jsme n edáv­ no v i d ě l i na V áclavském n á m ě s tí, co každý den s ly š ím e ze sou dních s í n í ? S t e jn ě fa n t a s ­ t i c k y t o z n ě lo v P o lsk u .roku 1981, kdy Walesa s e d ě l za m řížem i a p o l i c i e s t ř í l e l a do s t á v ­ k u j í c í c h h o rn ík ů . P ř ír o d a nás o b d a ř ila v ě t ­ ší dávkou r a c i o n a l i t y n ež naše sousedy ze s e v e r u , budme te d y a le s p o ň na c h v í l i s k u te č ­ nými r e a lis ty , ch tějm e nemožné! N e jv ě tš ím skeptiků m bych pak c h t ě l připom en ou t Š p a n ěl­ sko z druhé p o lo v in y sedm desátých l e t , a u to ­ r ita tiv n í v lá d u g e n e r á la Franka a z u ř iv ý o d p or "bunkru" je h o n e j v ě r n ě j š í c h stoupenců p r o t i nesmělým náznakům r e fo r e m . A dnes j e Š p a n ělsk o d e m o k ra c ií v n e jv la s tn ě jš ím s lo ­ va sm yslu a v d ě č í za t o do značné m íry k r á l i Juanu C a r lo s o v i, je h o ž s t a r ý c a u d i l l o d e s ít k y le t vychovával ja k o svéh o n á s tu p c e. T en to n e j r e p u b l i k á n š t ě j š í monarcha na s v ě t ě poch o­ p i l , co musí u d ě la t , aby je h o země b y la p ř i ­ j a t a do E vropy a u d ě la l t o v č a s . V e lk ý s tra c h z F r a n c ie roku 1789 má t o t i ž p ro mocné jed n o vá žn é memento. Když se Š le c h ­ tic i d o s ta te č n ě p o le k a li, r o z h o d li se 4. srpna " p o l o ž i t svá p r i v i l e g i a na o l t á ř v l a s ­ t i". N árodn í shrom áždění z a ž ilo toh o dne jedn u z n e jp o h n u tě jš íc h s c é n , n e c h y b ě ly s l z y , p a te tic k é p r o s lo v y a o b jím á n í p r o t iv n ík ů . F r a n c o u z š tí u rozen í se z b a v o v a li výsad a d á v a li ta k r e v o lu c i, co v z á v ě re č n é fá z i s ta r é h o režim u o d p í r a l i m o n a r c h ii. Ve s k u te č ­ n o s t i se ovšem je n z b a v o v a li d e s á tk ů , k t e r é už s t e j n ě n ik d o n e p l a t i l . N e b y lo jim t o k ničem u, v ě t š in a n e z a c h r á n ila své s ta tk y a n ě k t e ř í a n i své ž i v o t y . H i s t o r i e n ik d y n e r e s ­ p e k tu je p o zd n í a neupřímná p o k á n í. I ve c h v í ­ li, kdy už j e u nás hodně po d v a n á c té , by mocní té to země m ě li s tá le je š tě možnost je d n a t r y c h le a zá sa d n ě . A n e j s o u - l i toho s c h o p n i, pak by a le s p o ň n em ěli p ře k á že t. M ís to u k u la té h o s to lu si a n i odpuštěním d esá tk ů n evy k o u p í, z v lá š tě když jd e pořád je n o s l i b y z d á n liv ě l í b i v é . Všechno t o t i ž může b ý t ú pln ě jin a k .

STRANA 4

DUBEN 1989

Kdo sm í usilovat o mír při OSN z 5. 3. 1987 o odmítnutí vojenské služby z důvodů svědo­ m í). V předvečer 28. října 1988 vyhlašuje prezident republiky amnestii, která se v plném rozsahu vztahuje na výtržnictví i podněco­ vání - amnestie se vztahovala na všechny trestné činy se sazbou trestu odnětí svobody do 2 let. Tomáš s Hankou však zůstávají v ru zyň ské věznici, nebof vy še­ třovatelé jim sdělují, že jejich jednání • se překvalifikuje na pobu­ řování a přípravu k němu, na které zákon připouští trest do 3' let, a amnestie na něj tudíž nedopadáj, několika m ěsíci neozval i z úst Mezitím pokračuje schizofrenie Gorbačova, Grosze, Rakouského apod. režimu. Tomáše 8 Hankou d rž í ve Jana Chudomela umís lu je P’ Polsku a Madarsku se náhradní vězení, vojenská služba uzákoňuje, o je jím opakovaně v psychiatrické léčebně zkrácení nebo dokonce nahrazení a spolu a ostatním i j e špehuje profesionálním sborem vojáku z a pronásleduje. Současně však za čí­ ná e Nezávislým mírovým sdružením povolání se vážně diskutuje v SSSR, p řed sta vitelé zemí východního bloku vyjednávat - v únoru 1989 dochází oznamují jednostranné snižování k druhému a třetím u setkání s o f i ­ ciálním Cs. mírovým výborem a k stavu amád Varšavského paktu. Nezávislí míroví aktivisté součas­ ustavení společné pracovní skupiny ně pořádají dne 22. 10. 1988 své (témata: náhradní služba, informo­ setkání ve Lbíně, které je rozehná­ vanost ve vojenské o b la s ti, výcho­ no několika stovkami příslušníků va k míru, konverze z b ro jn í výro­ SNB a Lidových milicí vyzbrojených b y). HUS .se schází 8 čerstvě usta­ samopaly a služebními psy. Zakla­ veným Výborem čs. ve řejn o sti pro datelé WMS Tomáš Dvořák a Hana lidská práva a humanitární z á le ž i­ Marvanová jsou od 26. 8. 1988 to s ti a dochází ke třem jednáním trestně stíháni - zatím na svobo­ s 0V' SSM o organizováni společných dě - pro trestný čin výtržnictví, akcí mládeže. Ha jednu z nich po­ kterého se údajně měli dopustit skytuje pražská radnice sál v R iesadech, který vŠ2k ani tím, že se účastnili spontánní mani­ grových festace čs. veřejnosti, která se zdaleka nestačí pojmout všechny konala v den 20. výročí vstupu zájemce. P ř i všech těchto jednáních vojsk Varšavské smlouvy na území se hovoří i o trv a jícím ’ vězněni ČSS?v. Před 28. říjnem 1988 jsou Hanky a Tomáše a obě strany - zdá oba vzati do vazby a obviněni se - uznávají jeho nesmyslnost. z dalšího trestného činu přípravy Soukolí policcjně-justiční maši­ k podněcování, kterého se Tomáš nérie se neúprosné točí dál - 27. Dvořák měl dopustit tím, že měl února 1989 podává obvodní proku­ ve svém bytě 38 pozvánek na mani­ rátor v Praze 1 JUDr. Karel Flori­ festaci k 70. výročí českosloven­ án na oba mladé lidi obžalobu pro dokonaný trestný čin pobuřování ské samostatnosti, a Hana Marvano­ vá tím, že u sebe měla jiné - v y ­ a pro přípravu k trestnému činu šetřovatelem nespecifikované pobuřování. Obžaloba má víc než materiály a písemnosti směřující deset stran strojopisu, ale práv­ k narušení obranyschopnosti státu ník, který se s ní seznámí, se může jenom stydět. Dude totiž (materiály o zkrácení vojenské služby a požadavky na ratifikaci marné hledat v našem trestním řádu institut, který by mu umožnil rezoluce Komise pro lidská práva

Před rokem z a l o ž i l o p ě t mladých l i d í (Tomáš D vořák, Jan Chudom el, Jáchym K a p la n , Hana Marvanová a J i ř í P a v l í č e k ) N ezá­ v i s l á m íro v é s d r u ž e n í a z a s l a l o . s v é ú vodn í p r o h lá š e n í n e jv y š ším ú stavn ím orgánům a p ř e d s t a v it e lů m c í r k v í a o f i c i á l n í c h m írových o r g a n iz a c í N árodn í f r o n t y . P o d p is dohody v e lm o c í o o d s tr a n ě n í r a k e t s t ř e d n íh o d o le t u z E vro p y , s t e j n ě ja k o řadu p r o h lá š e n í z o f i c i á l n í c h m ís t našeho s t á t u chápou ja k o p o z i t i v n í posun s v ě to v ý c h d ě j i n , ja k o vý zvu a zá v a ze k k o b ­ čan ské a o s o b n í o d p o v ě d n o s ti. Upřímně a o t e v ř e n ě p r o h l a š u j í , ž e pouze o te v ř e n á d is k u s e o dosud ta b u izo v a n ý c h problém ech , ja k o j e d é lk a v p je n s k é z á k la d n í s lu ž b y , t r e s t n í p o s t ih je d n o ­ tliv c ů za o d p ír á n í v o je n s k é s lu ž b y z důvodů p ř e s v ě d č e n í, s n íž e n í p o č e tn íc h s ta v ů armád a c e lk o v á d e m i l i t a r i z a c e spo­ l e č n o s t i povedou k o d s t r a n ě n í n e p ř á te ls k ý c h b a r i é r m ezi s t á ­ t y , a l e i u v n it ř n árod n ích s p o l e č e n s t v í , a nepomohou v r á t i t mírovému ú s i l í je h o d ů s to jn ý obsah a m o r á ln í p l a t n o s t . Zkrátka je to tak. že tito nlodí lidé uvěřili oficiální propagandě a bezelstné se pokusili předložit veřejnosti problémy, které jsou pravě pro ně téni nejdůležitějšími. G jakou se potázali? Ha úvodní prohlášení jim s pochopením i úctou odpověděl kardinál František Tomá­ šek a ještě - policie! Ale ani poli­ cejní šikanování, zatýkání, domov­ ní prohlídky a špehování jim nevza­ lo chuf k další činnosti. Nepřihla­ šují se k nikomu a k ničemu krom své mravní legitimace, zároveň nikoho a priori neodsuzují, nevzná­ šejí žádné politické požadavky a jsou ochotni o svých problémech diskutivat s každým, kdo je' v y ­ slechne. Tak odesílají v průběhu své jednoleté existence celkem šest otevřených dopisů, ve kterých formulují své požadavky i v obecné rovině a fundované je argumentují at již právním řádem, platnými mezinárodními závazky, nebo úctou k trvalým a neměnným mravním principům. Zákonitě se mezi jejich požadavky objevuje žádost o od­ chod sovětských vojsk z Českoslo­ venska i odsouzení vojenské inter­ vence z roku 1968. Jsou jediní, kteří se iniciativně snaží dát dů­ stojný rámec živelnému shromáždění v pražských ulicích dne 21. 8. 1988 a sepisují zde spontánní poža­ davky shromážděných občanů do známých devíti požadavků čs. veřejnosti, které adresují nejvyšším státním a politickým místům. Počet členů Nezávislého mírového sdružení vzrůstá z původních pěti na několik set z celé republi­ ky, a navrhují proto neformální společná setkání na každou posled­ ní sobotu v měsíci. Při nich jsou však biti a rozháněni policií. V listopadu 1988 organizuje Nezávislé mírové sdružení sázení stromků v Jizerských horách, před vánoce­ mi rozdávají před pražskými ob­ chodními domy letáky proti militaristickým hračkám. Bezpečnost " č i l í ” a s tá tn í orgá­ ny p ř i h l í ž e j í k jejím u koordino­ vanému tAtlaku na mladé, k te ř í nejsou členy žádné z tzv. d isid en tekých skupin, k te ř í nepamatuji a nemohou pamatovat n ic z roku 1968, a přestb nám dávají věem le k ci z p o litic k é p roz íra vos ti, -občanské odpovědnosti a mravní statečnosti, Není prakticky jediný veřejně formulovaný požadaveK mla­ dých "mirákú", který by se během

J iž p ři prvním setkání mě dvaadva­ c e t ile t á Jana Petrová zaujala svým přehledem o všem důležitém a aktu­ álním dění, s v o jí věcností a prak­ tičn o stí./ K Nezávislému mírovému sdružení se p ř ip o jila na podzim loňského roku a brzy na sebe vzala velký d í l práce. Při každé p ř llc ž o to s ti upozorňovala na osudy p o li­ tických vězňů. Snažila se pro ně a pro je jic h rodiny získávat morál­ ní i praktickou podporu. Ú s ilí o důstojný lidský ž iv o t věnovala Jana všechen svůj čas,' své soukromí a nyní i svobodu. Za položení květin na památku Jana Palacha k soše sv. Václava je od 16. ledna ve vězení. Byla obžalována z trestného činu vý trž­ n ic tv í a útoku na veřejného č in ite ­ le a 22. 2. odsouzena na devět měsíců nepodmíněně do I . NVS. Soud druhého stupně rozsudek p o tvrd il. Jan Svoboda

DUBEN 1989

STRANA 5

aneb slepá ulička bezpráví jediný logický postup - vrátit obžalobu prokuratuře nikoliv k došetřeni (není co došetřovat), ale k přepsáni, eventuálně vrátit prokurátora na právnickou fakultu k dostudováni. I když pomineme pochybnou legalitu trestnosti pobu­ řováni, kterého sc podle § 100 trestního zákona dopustí každý, kdo "z nepřátelství k socialistické­ mu společenskému a státnimu zří­ zení republiky nejméně dvě osoby pobuřuje , a) proti socialistickému společen­ skému a státnimu zřízení republiky, b) proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnos­ ti, c) proti spojeneckým nebo přátel­ ským vztahům republiky k jiným státům'’ , je nepochybné, že obstát může pouze taková obžaloba, kterou se prokáže jednak "nepřátelský motiv" a dálo výrok nebo jiný čin, kterým ke konkrétnímu pobu­ řováni mělo dojít. Takový výrok tedy musí být nepochybně zjištěn, v enunciátu obžaloby přesné ci­ tován a musí být doloženo, čím je pobuřující a které vyjmenova­ né státní zájmy ohrožuje. O nic takového se JUDr. Florián v obža­ lobě ani nepokusil. U přípravy k pobuřování pak musí být doložen úmysl obžalovaného pořizovat nebo shromaždovat písemnosti za účelem připravovaného a zamýšleného pobuřování a zejména doložen pobu­ řující obsah těchto písemností. Ani zde nebylo žádného důkazu. Ačkoliv ničím nebyla vyvrácena obhajoba obžalovaných, kteří v y ­ světlili, jak k písemnostem přišli (např. Dvořák je našel v poštovní schránce), prokurátor shodné s vyšetřovateli dovozuje, že když obžalovaní písemnosti u sebe měli, jisté se chystali je rozšiřovat. V obžalobě není nouze ani o řadu jiných ničím nepodložených tvrzení. Dozvíme se, že obžalovaní předne­ sením požadavků nezávislého míro­ vého sdružený" . "ve své podstatě o s o č ili stá tn í moc a p o litik u státu z nezákonnosti, z porušování občan­ ských práv a svobod a z pronásle­ dováni občanu pro své p olitiotié a náboženské přesvědčení". Sraz mladých bojovníků za mír ve Lbině "měl protispolečenský charakter, což 8i jeho účastnici plně uvědomo­ v a li, protože p ři organizaci této akce byly používány konspirativní metody a během jízdy autobusem byl účastníkům rozdáván zákon č. 40/1974 Sb. o SUB". Oba obžalovaní údajně "vyzývali k účasti na nepo­ voleném shromáždění dne 28. 10. 1988", přičemž s rozhodnutím ná­ rodního výboru (ostatně neplatným, nebol vydaným podle dosud neúčin­ né vyhlášky NVP), kterým došlo k "nepovoleni" shromáždění, se oba seznámili až těsně před svým zatčením. Lépe nepokračovat - dou­ fejme pouze, že plný text obžaloby bude možno jednou celý zveřejnit, nebol nápadně připomíná obdobné texty z procesů s různými "v la s ti­ zrádci, buržoazními naoionalisty, spiklenci apod." z le t padesátých,

které se staly nej temnější skvÝnou ního průvodu kolem 22,00 hod. ve­ v dějinách naši ju s tice . Podobnými čer, obsah sepsaného prohlášení texty se ostatně v poslední době nebyli schopni přesně reproduko­ naplňovaly stránky našich sdělova­ vat, avšak ani jeden z nich v prů­ cích prostředků, ale kdo změří běhu celé akce nezasáhl nebo neza­ míru nemravnosti a profesionálního k ro č il v souladu 8 ust. § 2Z záko­ úpadku těch, k te ř í se n e š títi s te j­ na o SUB, který jim nedovoluje ným způsobem argumentovat i v práv­ nečinně p řih líž e t k trestné čin­ ních dokumentech? Anebo je p íš í nosti, ale ani k přečinům nebo s te jn í autoři? přestupkům. S ohledem na to, že Hlavni líčeni 8 Hankou a Tomášem oba obžalovaní své sledovatele proběhlo u Obvodního soudu pro dobře znali z minulosti, museli Prahu 1 ve dnech 16. a 17. března být utvrzeni v tom, že se nedopou­ 1989 před samosoudcem JUDr. š t ě jí protiprávního jednání. Janem Bělohradským. 3udiž řečeno, V průběhu dvoudenního líč e n í že bylo vedeno naprosto korektně; nevěnoval soud žádnou pozornost účast byla umožněna kromě zástupců druhému žalovanému skutku, kterým Bezpečnosti, ministerstva spra­ měla být příprava k pobuřování, vedlnosti a příbuzným obžalova­ t j . shromaždování písemnosti v ných i Výboru čs. veřejnosti pro úmyslu použít je k pobuřování j i ­ lidská práva, čs. mírovému výboru ných osob. 0 obsahu písemností a jednomu zástupci NMS. Oba ob­ zabavených p ři domovních prohlíd­ žalovaní během hlavního líčení kách se opět. nehovořilo a ke i spe­ vysvětlili svou přítomnost 21. c ifik a c i konkrétních. "pobuřgpáni 8. 1988 na Václavském náměstí, způsobilých" •’ textů . nebo výpoků na která přišli až v době, kdy nedošlo. Výsledky dokazování tu­ již bylo zaplněno diskutujícími díž vyplynuly v přirozený návrh občany. Prokázalo se, že nevypra­ obžalovaných i obou je jic h obháj­ covali prohlášení o devíti bodech, ců - JUDr. J. Lžičaře a JUDr. O. které vzniklo ze spontánní diskuse Motejla - na úplné zproštěni z přítomných občanů, a obžalovaní obžaloby. je pouze zapsali. 11a souhlas s Soud nad mírovou iniciativou jeho obsahem připojilo na místě nejmladších příslušníků naší spo­ svůj podpis asi 1 200 občanů. lečnosti vrcholí rozsudkem: trestní Zvláštní na celém průběhu hlavní­ stíhání pro pobuřování při příle­ ho líčení bylo, že obsahem tohoto žitosti 20. výročí vojenského obsa­ prohlášení se opět nikdo neza­ zeni CSSF. se zastavuje, nebot jed­ býval. Oba obžalovaní zcela kate­ nání obžalovaných soud posoudil goricky popřeli jako pohnutku jako výtržnictví, na které dopadá svého jednání nepřátelství k socia­ amnestie prezidenta republiky. listickému společenskému a státní­ Jednání obžalovaných spočívající mu zřízení. Jako motivaci svého v přechovávání nedefinovaných jednání uvedli svou činnost v Ne­ písemností bylo posouzeno jako závislém mírovém sdruženi, to příprava k pobuřování a obžalova­ jest snahu přispět k zajištěni míru ní se odsuzují k 10 měsícům odnětí a tolerance mezi národy i lidmi. svobody s podmíněným odkladem Důkazy vedoucí k vyvráceni této výkonu trestu na zkušební dobu obhajoby a prokázání "nepřátelské­ 30 měsíců. Oba obžalovaní se pro­ ho motivu" prováděny nebyly vů­ pouštějí z vazby. bec. Prokurátor okamžitě podává proti Vyslechnuti svědci převážně všem výrokům soudu opravný příslu šn íci StB - se (jak sami prostředek^ Hanka j.s ..Tomášem’ tudíž, zůstávají ve vazbě jsi do vypovídali) ú ča s tn ili celé akce rozhodnuttivyššího soudu. na Václavském náměstí od odpoled­ ních hodin a£ do skončeni spontán­

P roces s m írovou i n i c i a t i v o u s t o j í v jedn é řadě s procesy se sedmi a k t i v i s t y (š te r n o v á , Vondra, Němec, Penc, P e tro v á , Placák a V e v e r k a ), odsouzenými vý lu čn ě za p o lo ž e n í k v ě tin u sochy s v . V áclava dne 16. 1. 1989. V á cla v Havel b y l odsou­ zen za t o , že tomuto pietním u aktu z chodníku p ř i h l í ž e l , a za t o , že v otevřeném d o p ise v y z ý v a l neznámého anonyma, aby se n e u p a lo v a l. Ivan J iro u s a J i ř í T ic h ý jso u odsouzeni za t o , že v otevřeném d o p ise podepsaném stovkam i d a lš íc h občanů p o ž a d o v a li o b ja sn ě n í sm rti P a vla Wonky ve v ě z e n í. Společný pro t y t o procesy j e n ejen n ap rosto zřejm ý ro zp o r mezi tím , co n e jv y š š í s t á t n í a p o l i t i č t í p ř e d s t a v it e lé v e ř e j ­ ně t v r d í a ja k é jsou j e j i c h skutečné č in y , a le především j e j i c h opakovaná p r o h lá š e n í, že soudy j6ou u nás n e z á v is lé a je jic h rozh odován í není nikým o v liv ň o v á n o . Pokud j e to alespoň- z č á s t i pravda, bude nutno v r e l a t i v n ě b líz k é budou­ c n o s ti p o l o ž i t otázku osobní o d p o věd n o sti p řís lu š n ík ů SNB, proku ratu ry i soudců za c e lk o v ý úpadek j e j i c h právního věd o­ mí doprovázený absen cí p r o fe s io n á ln í i mravní e t i k y . NeboE současné p o l i t i c k é s it u a c i by n ičím n e p r o s p ě li v í c e než spra­ ved livým a e t ic k y odpovědným přístupem nam ísto čin ů , k te r é znovu p ř i v á d ě j í s p o lečn o st do s le p é u dičky b e z p r á v í. 29. 3. 1989

J u r is t

DUBEN 1989

STRANA 6

ZÁKON O MLÁDEŽI Tato poznámka si neklade za cíl rozebírat jednotlivé zásady navrho­ vaného . zákona. D říve, než sc přistoupí k jejich podrobnější ana­ lýze, je třeba odpovědět na otáz­ ku, zda a proč je takový zákon třeba. Až dosud takový zákon v čs. právním řádu neexistuje. Není pochyb o tom, že problema­ tika vývoje a životních podmínek i uplatnění mladé generace (dětí a mládeže - v návrhu zákona sc za mladé občany považují lidé do 35 let) je v Československu v mnoha ohledech velmi komplikova­ ná a i tíživá, žc tu jsou velmi vážně zanedbané sociálnč-politické, ekonomické i kulturní problémy, které je třeba řešit. To vše je pravda a je to již dávno známé. Z toho však vůbec neplyne, že je třeba nějaký zvláštní zákon o státní politice péče o děti a mlá­ dež. Již zběžný pohled na navržené zásady této připravované právní úpravy prokazuje, že tu jde pře­ devším o stanoveni intencí státní politiky. Nový zákon, pokud bude přijat, bude mít po výtce politicko-ideologický charakter; jeho právní význam bude minimální. Ta jeho ustanovení, která budou mít skutečně právni relevanci, budou tvořit jen malou část z celé­ ho textu zákona, přičemž nelze nevyslovit námitku, že jejich legis­ lativní stanovení je věcně proble­ matické a někdy přímo pochybné. V čs. právním řádu platí základ­ ní ústavní ustanovení o právni rovnosti občanů. Ta jsou přirozeně závazná i pro nové připravovaný zákon o mládeži. V jednotlivých právních odvětvích, kde je třeba počítat se zvláštní právní úpravou pro určité věkové kategorie obča­ nů (mládeže), jsou zvláštnosti a diference v postavení těchto mladistvých v příslušných záko­ nech a právních předpisech přes­ ně vymezeny. Je tomu tak např. v občanském i trestním zákoně

a v zákoníku práce, abychom uvedli aspoň ty nej významnější. Pokud je třeba poskytnout mladým lidem určité výhody (např. výhod­ nější půjčky na družstevní byt či na stavbu rodinného domku, specifickou úpravu pracovních podmínek a p o d .), děje se tak zvláštními předpisy. Je tedy účel•né konkrétné zkoumat, kde je takové specifické podpory či výhod zapotřebí a existující právní úpravu v tomto ohledu zdokonalit. Zákon o mládeži však z těchto hledisek nezbytný není, protože tyto spe­ ciální předpisy stejně nahradit nemůže. Problémy, proč sc příslušnici mladé generace nedostatečně uplat­ ňují v politickém životě, proč ne­ mají dost příležitostí prosadit se do vedoucích funkcí v hospodář­ ském životě, nejsou právní povahy. Žádný zákon o mládeži je nemůže řešit. Těžiště těchto problémů je v dosavadním byrokraticko-centralistickém systému a nepříznivých důsledcích jeho působení, jež se specificky promítají ve vztahu k mládeži. To se vztahuje i na dosavadní tz v . kádrovou politiku a nomenklaturu uplatňovanou v rámci systému vedoucí úlohy KSČ. V mnoha západních demokraciích vůbec neexistuje problém, že by bylo třeba málo mladých poslanců v těch či oněch zastupitelských sborech, mladých lidí ve vedoucích funkcích v ekonomice i jiných sférách sociálního života, protože v rámci svobodného výběru se v nich mnohem pružněji uplatní a prosadí schopnosti jednotlivých lidí - bez ohledu na jejich věk - než v tomto ztrnulěm centralis­ ticky řízeném systému vrcholícím zpravidla v gerontokracii. Nový zákon o mládeži, bude-li přijat, bude svým způsobem posi­ lovat a prodlužovat negativní pů­ sobení tohoto systému, protože oktrojuje mládeži jako jediného legálního představitele jejích zájmů

Jiří Hanák : K o j z a r i t i v j e č t v r t ý stu peň p říd a vn é h o jm éna. T en to o b je v jsem u č i n i l já sám na z á k la d ě s y s te m a tic k é č e tb y člán ků pana re d a k to r a K o jz a r a . P o z itiv , k o m p a ra tiv , s u p e r la tiv , k o j z a r i t i v . A p lik o v á n o p r a k t ic k y : p o lo p r a v d ivý, p o lo p r a v d iv ě jš í , n e jp o lo p r a v d iv ě jš í, o pravdu už je n z a v a d i v š í . T a k to stu p ň o va t se dá p ř ir o z e n ě j a k é k o l i v a d je k tiv u m . T řeba s le p ý . H lu ch ý. T ý k á - l i se předků , i t o l z e : n evh o d n í, n e v h o d n ě jš í, n e jn e v h o d n ě jš í, z c e la na d ra k a . Sám t o v rodokmenu d o b ré nemám: pradědek b y l z a b i t v j a k é s i p r a n i c i v L anžh ot ě na n á d r a ž í, ta k ž e j á budu a s i pěkný sub­ j e k t . Jako v e Š v e j k o v i : t o j e pravnuk to h o p ro p íc h n u tý h o , t o bude ta k y p ěk n éj g a u n er! Zanechejm e však n evážné g r a m a tik y , dnes nám jd e o věci v á ž n é . 0 k o j z a r i t i v y m ezi námi. ft e k n e - li M ic h a l Č e rn ík , p řed sed a Svazu českých s p is o v a t e l ů , že vše ob e cn ý pardon n e p ř ic h á z í v úvahu, j e t o k o j z a r i t i v . N a p íš e l i P e t r U h l, ž e c e lo n á r o d n í s m íře n í j e nesmy­ s l, j e t o z a s e k o j z a r i t i v . S lo v a p ly n o u a o d lé ta jí, s p o le č n o s t však z ů s tá v á . P ř e s n ě j i ře č e n o , t r č í na k ř i ž o v a t c e . Jak t o tam vypadá? Č in o ro d ě . Dýmá tam lo k o ­ m o tiv a p ř e s t a v b y , n ad bytek d o p ra vn ích usměrň o v a te lů mává p lá c a č k a m i, sb o r vžd y o ch o tn ý ch

SSM. V tomto ohledu je tento návrh proti základním intencím přestavby, které zdůrazňují u společenských organizací jejich dobrovolnost a povinnost politickou činností a vlivem získávat své členy a působit i na ostatní. Legalizace výsadního postavení SSM a jeho orgánů jen posílí jeho byrokratický charakter, formalismus v jeho činnosti včetně vytváření či udržování neodůvodně­ ných rozdílů mezi funkcionáři a členy SSM a těmi příslušníky mláde­ že, kteří do něj nevstoupí. Proces demokratizace - i vzhle­ dem k platným ustanovením čs. ústavy i Mezinárodního paktu o lidských a občanských právech - předpokládá, že tu musí právně existovat sloboda spolčovací, tj. např. že ty či ony skupiny mláde­ že, které o to budou stát, budou moci vytvářet vlastní organizace. Možnosti mládežnické (studentské) samosprávy včetně účasti zástupců mládeže např. na řízení škol ba neměly být zákonem přímo vázány na jedinou monopolní organizaci. Návrh zákona o státní politice péče o děti a mládež je produktem starého způsobu chápání vývoje socialistické společnosti a jejího politického systému založeného na praxi centrálně-direktivního řízení, který se v Československu houževnatě udržuje a který je v rozporu se skutečnou demokra­ tizací čs. společnosti. Zdeněk Jičínský

N*l Nel Ncchtifte lo no irmi! O rcdouci úloze O iairj »vbe< pebudem« diUutoroil______________________

Kojzaritivy mezi p ro p a g a n d is tů v y z p ě v u je : k o le č k a sa o tá č a jú a p ř e s ta v b a je d e j e d e . P o d í v á t e - l i se však tro c h u b l í ž e , vypadá s it u a c e jin a k : lokom o­ t i v a n en í lo k o m o tiv a , n ýb rž lo k o m o b ila , te d y s t r o j b ez m o žn o sti sam ostatn éh o pohybu. Dop raváci m á v a jí sm ěrovkam i zm ateně a sbor n e z p ív á , n ýbrž h líd á a p ř e h lu š u je . A s p o le č ­ n o s t? T r č í na k ř i ž o v a t c e n e č in n ě . Cas p ly n e a o d l é t á . N e n a h r a d ite ln ě . Věřím u přím ně, ž e moc by ráda d a la ten s tro j do vše o b e cn ě ž á d o u c íh o pohybu. Už z pudu sebezáchovy. Je však ja k o pohádkový h rd in a na k ř i ž o v a t c e : p ů j d e š - l i v l e v o , koně z tr a tíš . P ů jd e š - lí vp ravo, š a v li z tr a tíš . Z ů s t a n e š - li s t á t , všech n o z t r a t í š . O p o z ic e , p o s t á v a j í c í v e všech možných směrech v ý je z d u z k ř iž o v a t k y , n e n í na tom o n ic lé p e : p ů jd e š li v le v o , tv á ř z t r a t íš . P ů jd e š - li vp ravo, půdu z t r a t í š . Z ů s t a n e š - li s t á t , všech n o z t r a ­ t í š . Dá se s tím něco d ě l a t ? Je smutné a p a r a d o x n í, ž e my, k t e ř í máme p ln é kn ih y a p ln á ú s ta d em ok ra tick ých t r a d i c , musíme sc dnes o h l í ž e t p ro p o u čen í za h r a n i­ c e . N a š t ě s t í však máme k d i s p o z i c i p ř ík la d y , n e g a t iv n í a p o z i t i v n í . Na počátku osm desátých l e t , za s it u a c e n e o v la d a t e ln é h o hospodářského ro zv ra tu , vy b u ch la v P o lsk u o p o z ic e s i l o u ,

DUBEN

1989

STR AN A 7

TRI PRÁZDNÉ ŽIDLE Jan F o jtík : "Pravda slo u ží naší v é c i." Součástí 'otevřeného dopisu CV SSM AMU 2 února letošn íh o roku, ve kterém 250 studentů nesouhlasilo se stanoviskem ÚV SSM k -událostem na Václavském- námfistí, byla i žá­ dost o o t iš t ě n í celého t e x t u . na stránkách novin. V a s il Mohorita p r o h lá s il, že dopis studentů zve­ řejněn nebude, protože problém je třeba n ejd řív e projednat. Mladá fronta je orgánem ÚV SSM a přin áší tedy především jeho stanoviska. Navrhl zástupcům studentů uspořádá­ ní fóra s pozvanými p ř e d s ta v ite li strany a stá tu . Studenti s návrhem s o u h la s ili, o b s ta ra li s á l, u r č i l i termín a p o zva li Jana F o jtík a , Miroslava Štěpána, V a sila Mohoritu -a zástupce městské prokuratury. Všichni z časových důvodů o d ře k li. Studenti s t a n o v ili termín náhradní, a le ani ten pozvaným nevyhovoval. K třetímu termínu určenému na 3. dubna 1989 šo n e v y já d ř ili, a le krátce před 't ím t o dátem svou účast o p it o d ře k íi. "rt5run pod naživém D ialóg se přesto y Městské knihovně konalo. Sál z a p ln ilo a s i 400 studentů AMU, hostů z jiných vysokých škol, vede­ ní AMU a novinářů. Přítomní vy­ s le c h li několik re fe rá tů o zk reslo­ váni in form ací, .o stavu kultury a o celkové mravní a p o lit ic k é .situ a ci v zemi. D isk u tu jící v y já ­ d ř ili nedůvěru v možnost vedení jakéhokoli dialogu a v samotné nepřítomné, se kterými by měl být takový d ia lo g veden. Fórum se shodlo, že nepřítomnost pozvaných je také výrazem je jic h nedůvěry ke studentům. Zazněla k ritik a současné p o lit ik y strany a státu , monopolního práva ná názor a pravdu, i "způsobu ř íz e n í SSM, který jáko jediná mládežnická orga­ nizace nemůže být ani mluvčím, natož garantem názorů, postojů a potřeb mladé generace. K referá tu o dramatiku Václavu H avlovi byl potleskem ' p ř i j a t návrh, aby student l d iva d e ln í faku lty u vedli jednu

z jeho hor na scéně DÁMU. Ke třem prázdným ž id lím za předsednickým stolem zazněla výzva,, aby konečně skon čilo období norma­ liz a c e á začala konečně doba nor­ m álnosti. Parafráze c itá tu Jana F o jtík a : naše věc a€ slo u ží prav­ dě, se s ta la mottem c e lé akce.

Závěrem v z n ik l výbor, jehož úkolem je zpracovat výsledky fó ra , sezná­ mit 8 nimi nepřítomné funkcionáře a u s ilo v a t o je jic h zveřejn ěn í. Jan F o jt ík se hned druhý den o b je v il v budově AMU, jednal s vedením školy a zástupci CV SSM. V y já d ř il se v tom smyslu, že fórum nebylo re g u lé rn í, protože na něm m lu v ili n ěk teří hosté a b y li p ř í­ tomni zástupci. • Lidových novin. JaD

Konec diskuse?

> \ O dvou Diskusních klubech pražské mládežo pořádaných 21. února a 6. března tohoto roku se toho v posledních týdnech poměrně mnoho napsalo a nam luvilo. O fic iá ln í tis k n ěk olik rá t průběh diskusí k r itiz o v a l jako "nevyzrálý a emo­ c io n á ln í" (přičemž se většinou vyhnul konkrétním informacím ), a le zdů razn il prospěšnost c e lé akce a potřebu pokračovat v nača­ tém dialogu s mladými lidm i. Přesto se t ř e t í Diskusní klub nekonal. Proč? . " <>■. Důvody' pozastavení klubu budou a s i většin ě účastníků jasné. Pregí* nantně to v y já d ř il jeden soudrúh když ře k l, že strana jim tam nebude d ě la t fackovacího panáka. Má svým způsobem pravdu. Mladí lid é na Diskusním klubu " t o t iž v y s lo v o v a li o s tré provokativn í * otázky: kde vzala strana mandát k vedení spo­ le č n o s ti, co to jsou p r o tis o c ia l i š t i c k é p o s to je , p roč-js ou p o s ti­ hováni ú ča stn íci pokojných ledno­ vých m a n ifesta cí, jaká je d e fin ic e socialismu nebo jaký je důvod e x is ­ tence výjezdních .doložek a kdy budou zrušeny. Smutné (nebo vese­ lé ? ) bylo přitom sledovat hosty např. s p is o va tele J. čejku, mluv­ čího vlády v M. Pavla, prorektora UK V. Prossera nebo místopředsedu vlády ČSSR K. J u liš é - jak nejsou schopni u spokojit ta z a te le svými šablonovitým i odpověčbni. Hosté b yli_ často přerušováni smíchem a výsměšným potleskem. Ani moderá­ torům se n ed a řilo manipulovat d is ­ kusi tak, aby se h o v o řilo pouze

o m ateriálních stránkách vymezené­ ho tématu " s t a r t do ž iv o ta " . Vět­ šina účastníků chtěla, h ovo řit o zásadních otázkách skutečného ž i ­ votního startu mladých v s o c ia lis ­ tickém Československu o právu, p o lit ic e a p o je t í socialism u. O tom však n ech tě li mluvit hosté ani o rg a n iz á to ři, k t e ř í’ t v r d i l i ,že těmto tématům budou věnovány p ř í š t í diskusní kluby. Lidé však v předtuše, že klub brzy zanikne, n e c h tě li čekat a tak se skutečně s ta lo , že se0 diskuse - jak napsalo Rudé právo -.-měnila chvílem i špíšé v arénu. Dávat však za to výhradní vinu. údajně nezralým mladým lidem je nesmysl. Generace d va ce tile tý ch se předně neměla kdo nějaké demokratické diskusi naučit a id eologick é od­ povědi s demagogickým přídechem jen p ř ilé v a ly o l e j do ohně nespo­ k o jen o sti. Pokud místo pokračování Diskusních klubů k požadovaným tématům v y ře š í kompetentní místa věc po stáru a Diskusní kluby po­ z a s ta v í, SSM tak z t r a t í i ten kou­ síček důvěry mladých, který mohlo je jic h organizování z ís k a t. Těžko si můžeme p řed sta vit proklamovaný d ia lo g se sp o lečn o stí, pokud moc není schopna to le ro v a t ani o f i c i ­ álně konané diskuse s mládeží. Bučíme však je š t ě c h v íli optim isté a věřme, že se najdou lid é , k te ří Diskusní klub uvedou znovu do ž i ­ vota a že ani ^ MV SSM se nevzdá dobré myšlenky. ^

Vladim ír Mlynář

nám i k t e r á m u sela p ř e k v a p i t snad i j i . Možná j i n e z v lá d la , možná ji n e d o v e d la te h d y d o b ře p o u ž í t , f a k t j e , ž e moc k o n t r o v a la v ý jim e č n ý m s ta v e m . N e v y ř e š i l o s e n i c p ř e d t ím , n e v y ř e š i l o s e n i c v ý jim e č n ý m s ta v e m . V ý s le d e k ? M i n i s t r v n i t r a a š é f o p o z i c e d n es j e d n a j í u k u la t é h o s to lu , n árod n í konsens je na d o s a h . Sedm le t ztra c e n ý c h , o sedm l e t h o r š í s i t u a c e . Na d ru h é s t r a n ě M a d a ř i, snad p o u č e n i š e s t a p a d es á tý m rok em , moudře a p ř e d jím a v ě h l e d a j í ř e š e n í v č a s , dokud js o u p o k l i č k y na b u b l a j í ­ c í c h h r n c íc h . Jenom u n ás se v š i c h n i t v á ř í , ja k o by b y lo č a su h a b a d ě j. Obávám s e , ž e kdyby moc p o l o ž i l a o p o z i c i s e r i ó z n í a v á ž n ě m ín ěn ý d o ta z, ja k ý je j e j í m a x im á ln í a m in im á ln í p ro g ra m , n a s ta lo by v e lik é m lč e n í. Obávám se, ž e kdyby moc m ě la d n es s e r i ó z n ě a v á ž n ě o d p o v ě d ě t, ja k s i p ř e d s t a v u je p ře s ta v b u b ez h lu b o k é d e m o k r a t iz a c e , z a to však s tě žk o p o c h o p it e ln ý m i zákon n ým i o p a t ř e n í m i , ^ n a s ta lo by v e l i k é mlčer\X* M ís t o t o h o s i moc p u l í r u j e o b rn ě n é r u k a v i c e , o p o z i c e z a s e b r n ě n í. Žádné p o ro z u m ě n í, žá d n ý d ia lo g . Žádné p o c h o p e n í. Žádné ř e š e n í . J en s i n i c n a v z á je m n eu sn a d ň o v a t l V ž d y t k o j z a r i t i v y s t o j í na s t r á ž i l M i c h a i l G o rb a č o v ř e k l mimo j i n é v ě t u , p r o

k te ro u si ho v e l i c e , v e lic e c e n ím : žádný s y stém , k te rý n e s lo u ž í č lo v ě k u , nemá p r á v o na e x is te n c i. fte k l a ro zk u tá v á s ta lin s k o b režn ěvovskou k a r ik a t u r u s o c i a lis m u , co mu s í l y , podm ínky a . . l i d é s t a č í . K a r ik a t u r u , n ik o liv s o c i a l i s m u s . * Za ta k o v é s itu a c e si ovšem o p o z ic i d o v o lit n e je n m ů že, ona je naopak ž á d o u c í. T ř e b a o p o z i c e • t i s k u , o p o z ic e n e fo r m á ln íc h s k u p in . Kdyby s i moc u nás d o v o ­ lila opakovat tu to G o rb a č o v o v u m y šlen k u , z c e l a u r č i t ě a n ep o ch y b n ě by i o p o z i c e h l a s i ­ t ě ji a r t i k u l o v a l a n á z o r , ž e s o c ia lis m u s může b ý t i n ěco j i n é h o n e ž ona zm ín ěn á k a r ik a t u r a . N ik d o by s i z a j i s t é n e p a d l do n á r u č í. O brněné r u k a v i c e a b r n ě n í by v š a k už n e b y lo t o h l a v ­ n í , č eh o s i d n es o b ě s t r a n y v š í m a j í . E ren b u rg ů v L a z i k ' R o j š t v a n c , tu š ím , ž e t o byl on, p r a v il: "C o p o t ř e b u je m e ' k ž iv o t u ? T ro ch u p ravd y a k o u s e k s a lá m u ." P ra v d a se u nás z a t ím moc n e f a s u j e , sa lá m j e š t ě je . J e š tě je , ř í k á s i m oc, můžeme p o č k a t . J e š t ě je , ř ík á s i o p o z i c e , a l e u b ý v á , můžeme p o č ­ k a t . N ik d o nemůže p o č k a t , t o j e h ro z n ý o m y l. Až zbu de z e salám u jen om p r o v á z e k , bude p o zd ě na v š e c h n o : na rozum i na p r a v d u . To bude v í t ě z s t v í k o j z a r i t i v ů m e z i n ám i. J i ř í Hanák

STRANA 8

HOSPODÁŘSTVÍ

DUBEN 1989

KDY BUDE ZVEŘEJN ĚNA ANALÝZA? Na podzim 1988 přislíbil předseda vlády Federálnímu shromáždění, že začátkem letošního roku předlo­ ží podrobnou analýzu stavu našeho hospodářství včetně hlavních pří­ čin, jež vedly ke stagnaci. Je již duben a po pěšině je ticho. Kdy bude analýza zveřejněna? čím později, tím méně nám zůstane času na vypracování hospodářských zásad, jež mají platit od roku 1990. A zbude vůbec čas na tuto důleži­ tou práci? ' Ekonomika sama o sobě předsta­ vuje široce rozvětvený systém s mnoha úrovněmi a vazbami. Nelze popřít, že podmínky fungování některých dílčích ekonomických procesů byly dotčeny změnami. Došlo k, vytváření státních podni­ ků, volbám ředitelů a rad pracu­ jících, k omezování rozsahu cen­ trálního řídícího aparátu. Jak hlu­ boké jsou však tyto změny? Postavení podniků se výrazně nezměnilo. Např. zahraniční ob­ chodní činnost je značné sešněro­ vána. Volby ředitelů také nejsou tím zásadním pokrokem a i přes některá nemilá překvapení se daly většinou zařídit tak, aby byli všichni spokojeni. Přesněji řečeno, aby byl spokojen stranický aparát odpovědný za jejich průběh. Centrální orgány přišly o část svých zaměstnanců, kteří přešli do nižších článků nebo do důcho­ du. Pravomoc a funkce centra se tím však nijak nezměnily. Podívejme se na podnikovou samostatnost. Ta úzce souvisí s podnikovou likviditou. Co dělat, když je podnik dlouhodobě plateb­ ně nezpůsobilý?' Dosavadní systém umí podniky jen rozšiřovát nebo zakládat, ale neumí /nebo nechce/ likvidovat neefektivní provozy. V současnosti je 38 .významných podniků /hlavně těžkého a hutního průmyslu/ platebně neschopných. Je obecně konstatováno, že "k tomu" došlo, že "to"- jaksi vzniklo. Kdo je za to odpovědný a co s

tím, o tom se nehovoří. Strašidlo přesunu pracovních sil a rekva­ lifikace obchází naši zemi. Vedení to jen cudně naznačuje, ale nic nedělá. Dalším vážným problémem jsou změny v odvětvové struktuře v ý ro ­ by. Jako příklad může ,. sloužit omezování podílu hutní výroby. V podstatě se nic nezměnilo kromě diskusi v televizi. Kdo se opováží radikálně omezit výrobu oceli jako ve vyspělých státech? Kdo sáhne na tato centra těžkého průmyslu? I v otázce nástroje centrální regulace ekonomiky je vše při starém. Určujícími znaky je krátkodobost, mikroekonomické zaměřeni, orientace na naturální stránku věci ve stylu mnohahodinových porad ministrů o nedostatku toalet­ ního papíru a hygienických vložek či o neplatičích nájemného. Zcela se opomíjí hodnotové stránky pro­ blému, a proto je pohled na kapitá­ ny finanční a bankovní sféry trist­ ní. Komplexní přestavba velkoob­ chodních cen s jednotnoú mírou zisku k výrobním fondům opět preferuje postavení těžkého prů­ myslu a zhoršuje reprodukci prů­ myslu lehkého. To vyvolává nut­ nost diferencovaných odvodů a poskytování dotací, což je samo­ zřejmé prostor pro další subjektiv­ ní zásahy centra, jež tak tvoří základ jejich moci. Formy spolupráce RVHP se také příliš nezměnily. Stejné jsou prin­ cipy tvorby měnových kursů, a tím i nadále trvá podhodnocení naší koruny proti jiným bratrským měnám. Přes existenci řady deficitních sfér volajících po rozšíření nabíd­ ky se individuální podnikáni příliš nerozvíjí. Právní a ekonomické podmínky jsou značně omezující a nelákavé. Svůj vliv má nesporně i zavedený systém melouchařcni, v němž neexistuje zdanění a materi­ ál se obstarává ve státních podni­

cích "pod rukou". S radikálním omezením dotací, které narušují principy podnikavosti, se také váhá. Hlavně vysoké náklady zemědělské výroby jsou dosud nedotknutelné. Podobně je tomu i u změn relací v deformo­ vaném systému maloobchodních cen. Všelijaké kejkle oficiální publi­ cistiky, že maloobchodních cen se změny netýkají, jsou odborní­ kům jen k smíchu. Jsou o to ko­ mičtější či spíše tragičtější a dema­ gogičtější při stále větší mezeře na vnitřním trhu. Ani v rozpočtovém hospodaření nebyl vytvořen nový systém. Zdro­ je na krytí ekologie, zdravotnictví, školství nedoznaly podstatných změn. Omezí vedení obrovské výda­ je na Bezpečnost a na armádu, když jsou to jejich jediné opory? A co přejít na samofinancování řady různých organizací, jako jsou KSČ, ROH, Svazarm, další "politické strany" apod? Závislost ekonomiky na politice se nezměnila, zásahy nekvalifikova­ ného stranického aparátu do chodu ekonomiky nepolevily, spíše naopak. Dnes musí být každému myslící­ mu občanovi jasné, že skutečně důsledná reforma ekonomiky, která by vytvořila zdravý základ pro přestavbu celého mechanismu fun­ gování československé společnosti, vyžaduje několik let utahování opasků. 2c to nebude jednoduché, ukazuje příklad Maďarska, kde k tomu dochází již řadu leť a nedů­ slednosti v postupu reformy vedly k prodlužování nepříznivých ten­ dencí. V Polsku už není kam opas­ ky utahovat. Československo mělo a má pro reformy nejlepší podmín­ ky. Až dnešní vedení bude nuceno předat svou moc další generaci, budou relativné příznivéjší výchozí podmínky pro reformu zřejmé pryč. -r -

Sto deset dní Od 1. ledna letošního roku p la tí se zájmen očekávaná, v pořadí j i ž osná novela zákoníku práce vydaného před čtyřiadvaceti le ty . Každá z téch novel odrážela p o li­ tiku své doby. Za připomínku s t o jí zvláště novela z r. 1969. Zákonem č. 153 zavedla t o t iž zvlá štn í vý­ povědní důvod: ztrátu důvěry pro "činnost, kterou pracovník narušil s o cia listick ý společenský řád", byE činnost takto označovaná se zaměstnáním ani v nejmenším nesouvisela. V rozporu s právní zásadou celého civilizovaného světa byl tento důvod k vyhazovu za postoje v letech 1968 a 196.9 uplatňován dokonce zpětně: článek I I uvedeného zákona to výslovně ustano­ v il. Neslavné paragrafy sp ln ily za asistence našich nezá­ vislých soudů svůj účel: nejeden vysokoškolsky graduo­ vaný odborník dodnes bagruje, myje okna, vydává šroub­ ky ze skladu. Poslední novela zákoníku práce /zákon č. 188/1988 Sb./, ze všech předchozích nejobsažnější a nejrozsáh­ le j š í /přináší 197 změn!/, je však přese všechno z r­ cadlem jin é doby, než byl počátek 70. le t . Přinuceno mezinárodní i vn itřn í situací by současné vedení upří­ mně rádo překonalo stagnaci, do níž společnost zabřed­ la. Právní základ proklamované reformy /zákon o s tá t­

ním podniku, zákony o zemědělském a dalším družstev­ n ictví/ byl proto doplněn zákoníkem práce, přizpůso­ beným podmínkám této přestavby. Podle vyhlašovaných záměrů zákonodárce má z a j i s t i t zejména diferen ciaci v odměňování práce, upevnění pracovní kázně, posílen í účasti pracujících na řízen í a především mobilitu pracovní s íly . Snaha vedeni zkombinovat ekonomickou přestavbu se starými direktivními metodami a fakticky přitom o b ejít přestavbu politickou, ochromující strach z opravdového uvolnění a k tiv ity l i d i bez všeobjím ající stranické kontroly nesou odpovídající výsledky: ve všech sférách života se denně přesvědčujeme, že se přestavba ve skutečnosti nekoná. Nic nenasvědčuje tomu, že by mělo být jinak s novelizovaným zákoníkem práce. A to přes­ to, že má řadu ustanovení, je jic h ž realizace by zname­ nala pohyb vpřed. Porušování pracovní kázně má být postihováno v ě t­ šími finančními tresty: novela nápř. uzákoňujj sníženi základní mzdy až o 15 % místo dosavadních 10 *, dobu sníženi mzdy prodlužuje z t ř í měsíců až na půl roku, požívání alkoholu na p racovišti považuje automaticky za závažné porušení pracovní kázně, za které lze dát výpověů apod. Změní to samo o sobě dem oralizující

DUBEN 1989

DI SKUS E :

Zvykli jsme s i řík a t, že rtaSe spo­ lečnost je téměř nesmiřitelně roz­ dělena na skupinu l i d í těžících ž doéavadniho ekonomického (spole­ čenského a politickéh o) systému a na, zbývající většinu, které exis­ t u jíc í- systém přináší samé nevýho­ dy. Ona menší skupina samozřejmě žádnou změnu č i reformu nepotře­ buje, proto j i všemožně brzdí. Druhá, daleko početnější skupina, změny vitát ale d ě li se na m lčící většinu a na ty, kdo o změny usilu­ j í . Takto provedený řez naší spo­ lečností j e standardním stereoty­ pem vidění světa kolem nás. Strukturovat společnost - tímto způsobem j e nepochybně možné, ale kladu s i otázku, zda toto vidění nezanáší do našich úvah řadu faleš­ ných tónů, zda nezakrývá děleni dajeko hlubší "a podstatnější, zda pe< skutečnosti nepřispívá ke zpo’valení- teoretických a praktických připrav kvalitativních změn. naší rea lity . Za smysluplnější považuji dělení na ty, k te ří v id i společnost (a ekonomiku) jako vědomě projekto­ vaný g konstruovaný systém, přímo čekajécí na různé změny a vy lepše­ n i, a na ty, k te ří jakýkoli spole­ čenský organismus považuji za dlouhodobě, pomalu spontánně vznikající m r ovládaný t i s í c i neprobádanými zákonitostmi • a mechanismy, které člověk nemůže ani přímo ř íd it , ani projektovat na základě svých spekulací a ambicí. Pmvií takto vymezená skupina, se skládá z vel­ kého počtu ":reformátorů" (aktiv­ ních i pasivních, povolených i zakázaných), k te ří c h tě jí ř íd it společenský život i ekonomiku na základě přesně formulované doktrí­ ny a k te ří vě ří v s ílu a schopnost lidského rozumu provádět společen­ ské inženýrství• s cílem přinést dobro a užitek nám všem. Druhá sapina se naproti tomu skládá z velmi malého počtu těch, k te ří na základě jiného pohledu na svět v id í, že jakékoli říz e n í znamená

STRANA 9

vytváření č i konzervování autori­ tářských systému, a i j i ž jspu za­ krývány ideologickými č i techno­ kratickými hesly, a že řízená, plánovaná č i jakkoli obdobně spra­ vovaná společnost je vždy méně efek tivn í než společnost založená na svobodné a k tiv itě je jíc h členů. Připravované, nebo spíše póúze nesměle a nenávazně navrhované ekonomické reformy v Českosloven­ sku, ale i v dalších východoev­ ropských zemích, jsou zcela jedno­ značně výplodem zastánců společen­ ského inženýrství a n ik o li zas tán-

Iluze r , o reformách ců víry. v efektivnost samoregulujíc í se ekonomiky, která by fungova­ la na základě přirozeného racionál­ ního chování jednotlivých účastníků ekonomického života, tzv. ekonomic­ kých subjektů. I když se v těchto reformách ob jevu jí slova jako trh, rovnovážné ceny, úrok, samofinan­ cováni a samoregulace,j neznamená to, že 'se v nich trh má stát hlav­ ním koordinačním mechanismem, který by byl ve svém fungování pouze okrajově doplňován koordinačními mechanismy jiným i. Ve všech reform­ ních dokumentech přetrvává tzv. ■.nstrumentálni p o je tí trhu, kde vrh zůstává pouze dílčím nástrojem centrálního koordinátora (plánova­ č e ), který na základě svých představ c. :svůdných pouček vědy o řízen í či te orie systémů bude vhádně dávkovat p ou žiti všech nástrojů, které mí k dispozici. Toto p o je tí j e samozřejmě zcela v rozporu se snahou vy tvořit racionálně fungující ekonomiku a nevytváří východisko ke k va lita tiv n í změně dosavadního systému. Výsledkem takto pojatých změn nemůže být nic jiného než další přetrvávání systému, charak­ terizovaného existencí velmi okleš­ těných, velmi nedokonalých a velmi nerovnovážných trhů. Ty pak - s te j­ ně jako dosud - nemohou vést ke skutečně racionálnímu chování eko­ nomických subjektů; proto bude >íeerf e k tiv n i ■a vleklá' stagnace, ne­

vyhnutelně pokračovat \ po prove­ deni těchto změn. Ekonomiku nestáčí racionální ř íd it jakoukoli sadou nástrojů'.Z ekonomiky je třeba vy tla čit nebo výrazně p o tla č it ty subjekty, kte­ ré se diky svému mocenskému posta­ veni mohou pohybovat mimo ekono­ mický rámec. To znamená, že nemusí dodržovat zásadu vydávání ■ pouze tolik a prostředku, kolik, s i za své služby vydělají. Hlavním z těohto subjektů je samozřejmě stát# který právě múze rozmnožovat své " výdělky" bud zdaněním, nebo emisi peněz, což je v obou případech na úkor subjektu ostatních. Chcel i nějaký reformátor zlep šit fungo­ vání ekonomiky, nemusí vymýšlet s lo ž ité změny v centrálním řízen í. Stačí jednoduchými pravidly znemož­ n it roz p ín a jící se státní interven­ c i do ekonomiky. Pokud se to nepo­ daří, nemohou žádné jin é kroky vést ke změně chování ekonomických subjektů. Toto všechno ovšem není návrh na naprostou .eliminaci stopních Zásahů do ekonomiky. Ve vysjpšlé, komplikované ¡s ekonomii .existuje řada tzv. e x te rn a lit. To jsou jevy, p ři kterých činnost jednoho ekono­ mického subjektu nepřímo, bez smluv a finančních transakcí, ovlivňuje další ekonomické subjekty, a to bud pozitivně (prototypem je stavba majáku), nebo negativně (prototypem je znečištěni vody v řece). S eko­ nomickým rozvojem se množství těch­ to exte rn a lit zvětšuje a nezastupi­ telnou úlohou 8tátu (a to vysoce náročnou a státn í orgány víoe než dostatečně zaměstnávající) je právě správa těchto externalit. Není náhodou, že problematika externalit není našimi reformátory p ř íliš často zdůrazňována. Nadměrně se to tiž zabývají "internalitam i" (to to slovo samozřejmě.neexistuje), tedy zásahy do interního světa ekonomických subjektů. Nepřistupujme na tr iv iá ln í děle­ ni společnosti na zastánce a odpůr­ ce reforem a nezastávejme iluzorně sebeuepokojivý p ocit, že jsme na "správné straně barikády". D ě líc í čára leží- to tiž úplně jinde.. -fm-

nového zákoníku práce podmínky práce, ve kterých zedníci nemají tu cement, tu cihly, ve kterých úředníkům dává příkazy polovzdělaný neschopný vedoucí, jehož jedinou předností jsou "kádrové předpoklady"? Upevní to pracovní kázeň v atmosféře, v níž v celém s£átě neplní řádně a ve lhůté nikdo nic? Pro budoucí možný vývoj, v němž by se i v Českoslo­ vensku odbory staly opravdovým partnerem hospodářských orgánů, má bezpochyby svůj význam uzákoněná ochrana odborových funkcionářů; nelze jim dát výpově3 po dobu výkonu funkce a dva -následující roky, nelze je překlá­ dat bez souhlasu vyššího, na zaměstnavateli nezávislé­ ho odborového orgánu apod. V současných podmínkách může být dopad těchto ustanovení i zcela opačný: "stá­ totvorné" vedení závodu snadno může n a jít oporu u xlborových aparátníků proti p ř íliš "přestavbovému" funkcionáři. Skutečný efekt novely, hmatatelný j i ž během t ř í prvních měsíců jejíh o působení, pociEují tedy lid é spíš jako jednotlivci než společnost jako celek. Jde o dopady ustanovení zajišEujících mobilitu 'pracovní s íly , ostatně po jin é l i n i i stále ještě podvázanou tzv. "regulací pracovních s i l " , t j . přídělovým systé­ mem . pracovníků ze strany nár. výborů podle předpisů

z r. 1958 /!/. Nicméně dvouměsíční výpovědní lhůta, stojná pro organizace i pracovníky, kterou už nelze jednostranně prodlužovat o nesmyslných šest měsíců, tříměsíční zkušební doba při nástupu do zaměstnání místo dosavadního kratičkého jednoho měsíce, dovolená, která už nezávisí na pracovním poměru trvajícím aspoň pět měsíců, zrušení pracovních poměrů na dobu určitou, které dosud např. při přidělení podnikového bytu při­ vazovaly pracovníka k zaměstnavateli na dlouhých deset le t , možnost uzavírání vedlejších prac. poměrů a růz­ ných dohod bez souhlasu zaměstnavatele - to vše přijímá veřejnost s kladným zadostiučiněním, stejně jako např. uzákonění mateřské< dovolené až do t ř í le t věku dítěte. Neberme však tato opatřoní jako velkorysé dary: ve většind případů jde o zrušení anomálií, od počátku neslučitelných s proklamovaným rovnoprávným postavením zaměstnance a zaměstnavatele v pracovně právním vzta­ hu. Jedno je jis t é : novelizovaný zákoník práoe může i při svých nedostatcích pozitivně o vlivn it život společnosti jen v těsné vzájemné souvislosti s reálným uskutečňováním ostatních zákonů, na nichž závisí pře­ stavba. -Há-

STR AN A

10

Dur.n:i

19 89

HISTORIE A SOUČASNOST

Proč ještě lhát? Nemůžeme' donekonečna znovu a znovu n a tír a t sh n ilý p lo t m inulosti. Musíme už konečné z a č ít vyměňovat prkna. Proto, než budeme m luvit o reformách a demokra­ c i i , musíme nejprve prom luvit o zločinech stalinism u u nás a o kultu Klementa Gottwalda. Stalinismus je těžká in fek ce. V každé sp olečn osti, které se d o tk l, zanechal hluboké rány, které se budou h o jit c e lé generace. Československo je dnes vedle Rumunska nazýváno poslední re ze rva cí poststalinism u . Proč? A co to vla stn ě je - stalinismus? Neomezená moc skupiny l i d í , opřená o fanatickou víru v h is to ric k é posláni právě přítomných vůdců. Pohrdání nedokonalostí d ě jin , které je potřeba pře­ psat, a l i d í , které j e potřeba z le p š it . Moc, prosazo­ vaná ve jménu imaginární V ěci nekontrolovatelnou p o l i ­ c i í . R o zb ití tradičn ích so ciá ln ích vazeb. C e lo živo tn í kádrování každého . je d n o tliv c e . Ostrý boj p r o ti všudy­ přítomnému N e p ř ít e li, jehož p ik le ospravedlňují t v r ­ dost p ro ti všem i" případné "přehmaty". Vytvoření no­ menklatury a kádrového apartheidu. Nekompetence a nenávist - to všechno je stalinism us. . Ve východní Evropě měl jedin ě u nás socialismus v roce 1945 masovou podporu. V yrostla z tradičn ích sla vja n ofilsk ých i l u z í , mnichovského selhání západních spojenců a z osvobození Sovětskou armádou. Stalinismus a lo není socialism u^, a proto nepotřebuje masovou podporů. Pptřebuje moc. Cd počátku roku 194$ začal NKVD vysazovat na naše území kromě bojových a zpravo­ dajských i tz v . organ izační výsadky, je jic h ž úkolem nebyly bojové akce, nýbrž vytvářen í zpravodajsko-organizačnich skupin pro o vlivň ová n í p o litick éh o dění po skončení války. Velká část z nich přešla do bezpeč­ nostních služeb nové republiky, a le spolupracovat s NKVD nepřestala. Byla tu tedy vhodná s o c iá ln ě -p o litic k á situ ace, připravený mocenský n ástroj a navíc dvacet le t Kocnintcrnou s ta lin izo va n é vedení KSČ. ř ř i nezkušenosti poválečného p o litic k é h o systému Národní fron ty měl stalinism us u nás otevřenou cestu. Prošel j i lehce a nekrvavě. Pamětníci tv r d í, že Klement Gottwald za války v Moskvě často zdůrazňoval, žc Československo má zcela jin é tra d ic e a že - "my to musíme d ě la t jin a k ". S ta č il však první náznak hrubšího nátlaku a předseda vlády suverénního státu se po návštěvě u Stalin a v lé t ě 1947 z h ro u til se záchvatem m rtvice. A "československou cestu k socialism u" navždy o p u s til. Proč se tak lehce zh ro u til člověk, považovaný svého času i svými odpůrci za schopného p o lit ik a s rozhledem a tv á ř í? Měl osobní zkušenosti z -čistek Kominterny 30. a počátku 40. l e t . Měl strach ze sovětskými porad­ c i ovládané Bezpečnosti* která byla mocnější než po­ lit b y r o . Věděl, jak končí nepohodlní. Sám ved l tz v . pětku v p o litb y ru , která schvalovala zatýkání, scénáře i rozsudky p o litic k ý c h procesů. Věděl, žě t i popravení nespáchali n ic z toho, za co je s o u d ili. Měl strach a v posledních letech ž iv o ta se ho sn a žil p řeh lu šit pitím . Ze vzpomínek jeho spolupracovníků se v í , že měl na svém pracovním s to le z v lá š tn í te le fo n pro přímé spojení 8 Moskvou. Každé ráno se hrozně b á l. Jedy j a -

Námčstek předsedy vlády

zvon í. Po každém rozhodování o procesech a rozsudcích se prý o p í j e l do němoty... Pod jeho vedením byly naprosto systematicky «decimo­ vány všechný společenské skupiny, .které za války a těsně po n í p r o je v ily samostatný p o s to j, a získ a ly tím p r e s tiž - domácí odboj, in te rb r ig a d is té , zahranič-* n í l e t c i a v o já c i západní armády, nekomunistické p o li­ tic k é strany. Sokol, c ír k v e , skauting. Zů stali jen ti, k t e ř í s o u h la s ili, a t i , k t e ř í m lč e li. Ještě to n e s ta č ilo . Ještě byla vyžádána a musela být přinesena oběE z vla stn íh o t ě la . Gottwald váhá, a do Prahy proto p ř i j í ž d í Anastas Mikojan. Je rozhodnuto. Po schválení pětkou p o litb y ra pořádá Antonín Zápotocký več írek , na kterém několik z přítomných v í , že p ři odchodu z v i l y bude zatčen Rudolf Slánský. V ěd é li, že byl určen za hlavu spiknutí a že to n ejsp íš bude znamenat jeho s m rt... P ř iš ly d a lš í procesy a d a lš í ju s tič n í vraždy. Celkem bylo represemi v té to době postiženo podle některých údajů až 217 000 l i d í . V březnu 1953 z e n řc ťi krátce po sobě S ta lin i G ott­ wald. Trvalo t ř ic e t pět l e t než v Sovětském svazu n azva li 'S ta lin a zločincem. Proč tedy je š tě dnes v Československu p řežívá fa lešn ý obraz Gottwaldovy ne­ poskvrněnosti? V ysvětlen í j e p rosté, v době,, kdy Chruščev poprvé veřejn ě odhaloval asppň ;část pravdy o stalinism u, v lá d li u nás s t á le jo š tě a u to ř i. represi a je jic h přím í vykonavatelé. První vá žn ější kádrové změny, které se ovšem .vyhnuly Bezpečnosti, p ř iš ly až v roce 1963. A v roce 1968, kdy byl u nás naopak učiněn pokus o odhalení zbytků dochované pravdy o rep resích , v lá d l už v Kremlu Stalinův obdivovatel Leonid Brežněv. Prvním důsledkem pookupační normali­ zace byl proto lo gick y zákaz publikování zprávy tz v . P ille r o v y komise ÖV KSČ, která měla sta n o vit míru p o lit ic k é a snad i tr e s tn í zodpovědnosti jedn otlivých aktérů "období kultu osobnosti u nás", a osvobození několika zatčených vyšetřo va telů Stb, obžalovaných z mučení a vražd. P ille r o v a zpráva je dodnes ta jn á . Klement Gottwald je s tá le nedotknutelný. V úřadovnách Stb i jinde se dodnes setkáváme se sochami a portréty, Josefa S tdlina. Bruno Köhler, autor scénářů několika p o litic k ý c h pro­ cesů a spolu s Václavem Kopeckým je jic h hlavní ideo­ lo g , se o b je v il dokonce v únoru 1989 na stránkách Rudého práva s "povídáním" o přestavbě. J in í jeho souputníci vystupují v t e l e v i z i , d a lš í d o stá va jí vy­ znamenání. Gottwalda nejde o d d ě lit od S ta lin a , a proto i je jic h pád bude společný. Bude to je š t ě nějakou c h v íli trv a t, p rotože nedotknutelní m rtví, i když v i n í c i, zaručují nedotknutelnost moci a p r i v i l e g i í svých dědiců. A právě o moc a právě o p r i v i l e g i a mocných dnes jde. U rčitě se brzy dočkáme řady pokuo.ů o vysvětlování a omlouvání omylů a přehmatů. Zaznamenáme snahu hodit přes palubu některé/' aby j i n í mohli zůstat nedotknu­ t e l n í . Nebude to n ic platn é. Muzika Klubu osamocených srd cí maršála Stalin a (Marshal S ta lin 's Lonely Hearts Club Band) hraje t o t i ž i u nás poslední tuš. H la sitý, a le posledn í. Sbohem, Klemente Gottwalde! Jan Urban

KLEMENT GOTTWALD mluví k zemědělcům!

Náměstek předsedy vlády Klement Gottwald byl vládou delegován na dožinkovou slavnost do Buitěhradu, kde učinil v neděli 19. srpna t. r. tento projev: Dovolte, drazí přátelé, abych při léto příležitosti řekl nékalik zásadních a upřímných slov na. adresu našich země­ dělců, na adresu naáich sedláků. Němci a jejich pbmahači, Hrubý, Moravec a spol. vás stra­ šili v iim možným i nemožným. Říkali vám, že když přijde Rudá armáda, bude u nás násilím zavádět sovětský systém. Vy však jste viděli a vidíte, že Rudá armáda nás sice osvo­ bodila od Němců, vrátila nám naši národní svobodu a státní nezávislost — avšak nemíchá se nikterak do naáioh vnitřních záležitostí a ponechává nám úplnou svobodu, abychom si naši novou republiku vybudovali podle svého obrazu, tak jak chceme sami!

‘ Strašili vás, žc nová vláda, v níž budou komunisté, vám, sedlákům vezme půdu a bude vás nutit do kolchozů. V y sami jste se však mobil přesvědčit — a v budoucnu se Ještě více přesvědčíte, žc nová vláda právě diky komu­ nistům vám nejen že nic nebéfe, nýbrž d á v á . Vláda konfiskovala půdu Němců, zrádců a váech potomků pobělohorské šlechty. Sta — a statisíce hektarů dobré zemédélské půdy přechází a přejde do rukou a do vlastnictví naSich drobných ú středních zemědělců a při tom za pod­ mínek, které Jsou pro zemědělce v íce než výhodné.

DUBEN 1989

ZE ZAHRANIČÍ

STRANA 11

KO NEČNĚ P R A V D A O K A T Y N U Zdá se, že Varšava se v roce padesátého výroéí přepadení Polska ze dvou stran rozhodla jednou provždy vyčistit stůl a definitivně objasnit takové události, jako bylo vyvraždění polských důstojníků v Katynu či masové deportace Poláků na Sibiř z území připoje­ ných v roce 1939 k SSSR /počet deportovaných, kteří při tom zahy­ nuli následkem hladu a vyčerpání, značně převyšuje počet katynských obětí/. Je to součást h ry dohodnu­ té s Moskvou, nebo se Jaruzelského vedení rozhodlo likvidovat tyto "staré účty" i za cenu nelibosti velkého bratra? Varšava tedy 7. února ústy Jerzyho Urbana oficiálně oznámila, že předala sovětské straně doku­ mentaci ke Katynu i svůj rozbor těchto dokumentů. Z předloženého vyp lývá , že tisíce polských důstoj­ níků vyvraždil sovětský NKVD, a nikoli Němci. Polské sdělovací prostředky začaly současné někte­ ré z těchto dokumentů otiskovat /týdeník Odrodzenie z 16. 2., týdenní příloha Ilistoria i Zycie deníku Zycie Warszawy ze 24. 2. a některé další/. Týdeník Poli­ ty ka přinesl 18. 2. souhrnnou studii jednoho z příslušníků pol­ ských vojenských jednotek utvoře­ ných v SSSR, T . Pióra, jehož otec, vojenský lékař, byl v Katynu popraven. Režisér A. Wajda, jehož otec Jakub byl také jednou z oběti, chystá dokumentární film o Katynu a jeho filmový štáb čeká na sou­ hlas sovětských úřadů k natáčení na místech tragédie. Z katynské dokumentace předané sovětské straně vyplývá, že se opírá o prameny německé /mj. o zprávu lékařské komise vedené německým profesorem G. Buchtzem a zprávu Geheime Feldpolizei podepsanou jejím tajemníkem L. Vossem / a polské /vedle zprávy generálního tajemníka tehdejšího polského Čer­ veného kříže K. J. Skarzynského jsou to i četná svědectví polských důstojníků, kteří nějakým způso­ bem unikli osudu svých kolegů/. Dokumenty dokládají smrt 4 142 důstojníků zastřelených ranou do týla, jejichž pozůstatky byly

O dkrýván í hromadných hrobů v Katynu za ? . s v ě t o v é v á lk y

v roce 1943 exhumovány. Nic se naproti tomu stále neví o osudu dalších asi 11 000 polských důstoj­ níků internovaných sovětskými úřady v táborech Starobielsk u Charkova a Ostaszkow, který byl ■vybudován severně od Moskvy. Polský historik p rof. dr. J. Holzer v interview deníku Kurier Polski /9. března/ konstatuje, že jsme dosud odkázáni jen na nejrůznčjší dohady a pověsti. Podle • jedné verze byli vyvezen i na Bílé moře a jejich lod zde potopena, podle jiné, pocházející z poloviny sedmde­ sátých let, jsou pochováni v dosud neodhalených hromadných hrobech na Ukrajině. Tuto verzi rozšířili polští dělníci, kteří budovali v SSSR ropovod a od místních lidí se dověděli, že tam byl za války tábor s cizími důstojníky. Jak reagovala sovětská strana na polské kroky? Oficiálně zatím nijak. Jen moskevský rozhlas pro­ hlásil 20. února, že jde o "důleži­ té dokumenty'*, které je třeba "pečlivě prostudovat". To je ale pro stále netrpělivější polské veřej­ né mínění velmi málo a Moskva bude muset brzy něco podniknout, nechce-li, aby zde Gorbačov úplně ztratil kredit člověka, který chce .odhalit "bílá místa". Váhání Moskvy je neklamnou známkou toho, že odhaleni pravdy o Katynu, o tajném

protokolu paktu Stalin - Hitler z roku 1939, o sovětských inter­ vencích v Maáarsku v roce 1956 a v Československu o dvanáct let později jsou ve vedení stále ještě předmětem urputného politic­ kého boje. Profesor Holzer má za to, že neobstojí teze, podle níž v sovětských archivech chybějí dokumenty o vině NKVD. Je možné, že se ztratily rozkazy a hlášení o popravách, ale to přece nejsou jediné dokumenty o celé záležitos­ ti. Musejí existovat i materiály o železniční přepravě, o transpor­ tech internovaných důstojníků, celá táborová dokumentace atd. Právě v SSSR slavila byrokracie své největší triumfy a právě z té doby pochází proslulý výrok, že "člověk bez dokumentů a razít­ ka je neplatný". Dodejme ještě, že problém pravdy o Katynu je problémem zemí na východ od Labe. Bibliografie prací o Katynu, uveřejněných ve "zbytku světa", čítá 496 titulů! Sovětské archívy mohou především osvětlit osud 11 000 polských důstojníků pohřbených neznámo kde. Katyn a vše kolem je dnes pro Moskvu hlavním testem, jehož výsledek napoví, zda vypořádání s minulos­ tí myslí skutečně upřímně. František Horský

Pólská Res Publica V červnu 1987 došlo ve Varšavě k události bezpříkladné v s o c ia lis ­ tické zemi: právě tehdy vyšlo první č ís lo prvního o fic iá ln íh o , přitom soukromého a samostatné hospodaří­ cího časopisu, nezávislého na jaké­ koli státní č i církevní in s titu c i. Na základní kapitál se s l o ž i l i sami budoucí čten áři, k te ří v rámci takzvaného "předplatného přátel" shromáždili v onom roce dva milióny zlotých. Res Publica vycházela už v letech 1979 - 1981 jako samizdat. Už tehdy se j e j í tvůrci s n a ž ili získat o f i ­ c iá ln í statut, a le. dočkali se až po šesti letech. Jak sami ř ík a jí, nejde jim o tradičn í e l i t n í kultur­ ní časopis, c h tě jí pěstovat publi­ cistiku na nejvyšší úrovni a nevy­ hýbat se ani p o lit ic e a hospodář­ s t v í. Uvědomují s i, že legáln í postavení má mnoho výhod, ale zá­ roveň zbavuje redakci určitého mravního komfortu: je třeba p ř i­ stupovat na kompromisy a zároveň se snažit o vla stn í totožnost, která existen ci časopisu dává smy­ s l. "Chceme být prostřednictvím naše­ ho časopisu přítomni, .to znamená, že uvažujeme nad tím, co se nám zdá být závažné a ž iv é . Nechceme konstruovat uzavřené systémy, ty vedou vždycky k ortod oxii a k pou­ čování. Chceme hledat sami a po­ vzbuzovat k hledáni jin é a tak je vyzývat, aby p ř i j a l i za svou věc starost o svět kultury a svět veřejn ý." Jak časopis hospodaří? Res Publi­ ca byla zaregistrována jako hospo­ dářská společnost s ručením omeze­ ným. Smí se tedy zabývat i jinou zákonem dovolenou výdělečnou čin­

n ostí. Nabízí třeba archeologické služby: skupina je jíc h odborníků provádí průzkum na staveništích a na zakázku městských úřadů. Loni začala Res Publica nabízet také jin é služby: ozvučování kostelů, instalace elektronických varhan a jiných za řízen í pro církevní účely. Hlavní je ovšem časopis a plány budoucího nakladatelství. Res Pu­ b lic a vychází v 25 t i s . výtiscích , žádosti o povolení dvojnásobného nákladu nebylo zatím vyhověno. Jen v e lic e malá Část se dodává do novinových Stánků, distribu ci s i společnost zařizu je sama. získa­ la dokonce povolení vyvážet časo­ pis za valuty a výtěžek smí použít pro vla s tn í hospodaření, čímž byl narušen monopol zprostředkujícího podniku Ars Polona. ' Odběratele má Res Publica, nejen na Západě, ale i v J u goslávii, Maůarsku, Čes­ koslovensku, Sovětském svazu a NDR. Hodně peněz uspoří společnost tím, že s i časopis díky počítačo­ vé technice sama sá zí, a tak j í zůstává a si milión zlotých, které může použít jinak. Bez pomoci čte­ nářů by Res Publica sice s tě ž í vznikla, a le dnes už je soběstač­ ná. Předpokladem hospodářského úspěchu je j i s t ě i . to , že na práci časopisu i c e lé společnosti se p o d ílí opravdu jen t o lik l i d í , kolik je nutné, a že se na ní ncp ř iž iv u jí vnucené zproátředkovatelské in stitu ce . Res Publica, s. r . o ., svou existen cí vyvrá tila obecně v ž it ý názor. Že vysoce ná­ ročné kulturní projekty se bez zámožného mecenáše v žádném p ř í­ padě neobejdou. Václav Burian

STRANA 12

DUBEN 1989

RUMUNSKO-ZEMĚ CONDUCATORA Když jsem byl před devětadvaceti lety v Rumunsku, odnesl jsem si z Bukurcšti tento nezapomenutel­ ný obrázek: stovky, možná tisíce pouličních rožňů, na nichž se škvířily válečky báječných mititei, vedle nich hory melounů, broskví, rajčat a vůbec zeleniny, krámy plné lesknoucích se dunajských ryb . Dnešní Rumunsko vypadá úplné jinak. Fronty. Fronty na cokoliv, co je jen trochu k jídlu. Rumunsko urazilo samozřejmé za tu dobu kus cesty, jenže odkud kam? Dnešní rumunský občan by mé vzpomínce asi vůbec nevěřil. A přitom poměrný blahobyt - v bal­ kánském méřitku ovšem - byl v této zemi už koncem třicátých let. Zejména ve městech, ncbot venkov byl neuvěřitelné chudý. Středně kvalifikovaný dělník si však tehdy v Bukurcšti mohl poří­ dit během tří let na splátky rodin­ ný domek se zahrádkou. Samozřej­ mě na úrovni odpovídající Balkánu třicátých let, tedy bez vody a elektrického proudu. Nynější ru­ munská vláda se snaží kolonie těchto domků na okrajích hlavního města bourat a stěhovat lidi do paneláků. Obyvatelé se však zubynehty drží předválečného komfortu, protože se bojí ústředního topení. Po řadu let existuje totiž předpis, podle něhož se městské byty ne­ smějí vytápět na více než 15 stup­ ňů. V praxi to však znamená něco mezi čtyřmi až osmi stupni v zimč. To za situace, kdy je nemožné přitopit si elektrickými nebo plyno­ vými tělesy, protože používání těchto spotřebičů je z úsporných důvodů drasticky omezeno: vůbec se nepočítá s možností zapojit že­ hličku, vysavač či ledničku, pokud chce člověk v bytě udržet osvětle­

ní, při němž lze číst. Na druhé straně ovšem nutno přiznat, že v Rumunsku je ve srovnání s námi lepší bytová situ­ ace. V Bukurcšti si zájemci byty kupují, mohou si vybrat nejen čtvrt, v níž chce zájemce bydlet, ale i velikost bytu. Pokoje jsou však ještě o něco menší než je nízký pražský standard. Podél hlavních tepen v Bukurešti lze vidět obytné domy architektonicky zajímavé řešené a patrně i kvalit­ něji postavené než u nás. V okra­ jových čtvrtích jsou však paneláky odpudivé už zvenku. Dnešní Rumunsko žije podle výnosů. Některé jsou plněny přís­ ně. jiné liknavě, mnohé vůbec ne. Penzisté se mají vyvážet na venkov, kde se prý budou moci "pracovně vyžít a nadýchat čer­ stvého vzduchu". Každý rumunský občan musí bezplatně odpracovat určitý počet hodin v roce na veřej­ ných stavbách, na to se přísné dohlíží. Stejně tak se kontroluje placeni zvláštních daní, například na udržování ulic; přitom je všude strašlivý nepořádek. Nejdůsledněji je ovšem plněn výnos o zvýšení porodnosti. Každá žena do čtyři­ ceti let musí •'jednou za měsíc po­ vinně ke gynekologovi, aby se zabránilo záměrné interrupci. Ta je přísně zakázána, antikoncepční prostředky nejsou. Porodník nemá sám právo rozhodnout se pro císař­ ský řez, i když by v záporném případě ohrozil život rodičky. Studentky na středních školách jsou poučovány o tom, že být svobodnou matkou není žádná han­ ba. Kojenecká úmrtnost je ovšem tak vysoká, že se novorozeňata zapisují do matrik až po čtyřech týdnech od narození. Z hlediska životní úrovně je

dnes Rumunsko evropskou Etiopií. Rumun si nedává za úkol sehnat kvalitní zboží jako Čech, ale chce najít cokoli, co mu umožní přežít. Na lístky lze v Bukurešti dostat olej a cukr. Ostatní potraviny jsou tak zvané volné, což ve sku­ tečnosti znamená, že je jich velmi málo a nemohou pokrýt ani skrom­ né lístkové příděly. Na tvrd ý a naprosto nechutný chléb se stojí denné několik hodin fronta. Každá rumunská rodina vlastní stoličku, s níž jezdí po městě a operativně zaujímá místo ve frontě na cokoli. Tradiční potrava rumunských chu­ dáků černé olivy a bryndza - zmizely úplně. Velký Conducator Ceaucescu připravuje pohromu pro venkov. Chce zlikvidovat sedm až osm tisíc vesnic, z nichž tisíc obývají Maáaři. Lidé jsou stěhováni do patro­ vých domků, které .mají sociální zařízení na dvoře. Ničí se vše včetně hřbitovů a kostelů. Večer, když je na několik hodin puštěn elektrický proud, se Rumuni mohou podívat na televizi. Program je stále stejný: budovatelské písně, oslavy Conducatora - tak zní Ceauceskův titul - a jeho ženy. Ta je označována za "akademika, vědce světového jména". Ceaucescu je prezident republiky, předseda státní rady, generální tajemník OV KSR, nejvyšší velitel armády, předseda Národní fronty atd. Za nástupce je určen syn Nicu, tajem­ ník župy Sibiu. Oženil se s před­ sedkyní celostátní pionýrské orga­ nizace. Nedávno zaslalo šest býva­ lých vysokých funkcionářů strany Ceauceskovi dopis s varováním: země je zcela vyčerpána, vzpama­ tujte se, dokud je čas! Jan Bártf.

P Ř ÍL IŠ Š IR O K Ý V Ě JÍŘ N e je d n o ta , k t e r á se p r o j e v i l a m ezi stra n a m i a fgh án skéh o h n u tí odporu ve c h v í l i , kdy se s o v ě ts k é in t e r v e n č n í je d n o tk y s t a h o v a ly ze země, b y la překvapen ím je n pro n e z a s v ě c e n é . A fg h á n is tá n t o t i ž n ik d y n e b y l národem v mo­ derním s lo v a sm yslu , a l e d o s t i volným sd ru ­ žením "ú d ěln ých k n í ž e c t v í " , sp o jen ý ch osobou k r á le . V álka s okupantem s i c e na je d n é s tra n ě s c c lila o b y v a t e ls t v o v tom sm yslu , že je o b r á t i l a p r o t i jednomu n e p ř í t e l i , a l e z á r o ­ veň m etody, j i m i ž musela b ý t vedena ( p a r t y ­ zánská v á lk a na kmenovém z á k la d ě , k t e r á j e d i ­ ná měla š a n c i ú spěšně č e l i t lé p e v y z b r o je n é m oderní armádě o k u p a n ta ), svým způsobem s t a r é tr a d ič n í r o z d íly k o n z e r v o v a la . N ejen to . Ke starým přehradám j e š t ě p ř id a la n o v é . Na­ p ř ík la d r o z p o r m ezi p o l i t i c k o u r e p r e z e n t a c í v z a h r a n ič í a p a rty zá n sk ý m i v e l i t e l i v e v n i ­ t r o z e m í. Je to k o n flik t známý i z jin ý c h zem í, k t e r é p r o š ly podobným v ý v o je m , n a p ř í­ k la d z A lž í r s k á po sk o n čen í národně o svo b o zen eck é v á lk y v roce 1962, kdy se nakonec po r o c e p r o t i sobě p o s t a v i l dom ácí a z a h r a n ič n í o d b o j. V sou časné době j e te d y afgh ánská s p o l e č ­ n o s t r o z d ě le n a p o d le n ě k o lik a d ě l í c í c h č a r , k t e r é se vesměs n e p ř e k r ý v a jí. Jsou t o kon­ flik ty ; a/ národnostní (spory mezi Paštuny a Tadžiky atd.k

b/ náboženské (neshody mezi většinovými sunity a men­ šinovými š i i t y ) , c/ regionální (jih proti severu, jedno údolí proti druhému), d/ boj o v liv mezi emigrací a v e l i t e l i ve vnitrozemí. P řesn ý odhad s i l a v l i v u je d n o t l i v ý c h s l o ­ žek j e v dané c h v í l i o b t íž n ý a málokdo se p o u š tí na tak n e jis t o u půdu. Můžeme však p ro l e p š í o r i e n t a c i r o z d ě l i t s tra n y a o r g a ­ n iz a c e na dvě v e lk é s k u p in y . Na a l i a n c i s e d ­ mi su n its k ý c h s tr a n se s íd le m v pákistán ském P éš á v a ru , k t e r á z a s tu p u je zájm y su n itů t v o ř í ­ c íc h č ty ři p ě t in y o b y v a te l, a na k o a l i c i osmi š í i t s k ý c h s t r a n , k t e r á s í d l í v Tcheránu. V p rv n íc h l e t e c h s o v ě t s k é okupace e x i s t o v a ­ l o v A fg h á n is tá n u i n ě k o lik menších l e v i c o ­ vě (m a o is t ic k y ) o r ie n t o v a n ý c h s tra n , a le ty p o z d ě ji z a n ik ly . Konkurence islám ských proudů b y la p ř í l i š s i l n á a ta k é změny v Č ín ě jim n e s v ě d č ily . R ozpory m ezi dvěma h la v n ím i proudy se p r o ­ j e v i l y v p ln é m íře p ř i s v o lá n í p o ra d n í ra d y , tzv . š u ry , počátkem února v Islám ábádu . Prd neshody m ezi s u n ity a š i i t y b y lo za s e d á n í n ě k o lik r á t o d lo ž e n o , nakonec se s e š l o , a l e b ez ú č a s ti š íit s k ý c h s t r a n , k t e r é se svým za stou pen ím v šu řc n e b y ly s p o k o je n y . P r o z a ­ tím n í v lá d a ted y b y la s e s ta v e n a pouze ze s u n itů , p řičem ž p ro druhou stra n u b y la j e š t ě

DUBEN

1989

STRANA

Jelcin a ti druzí B o ris J e lc in b y l zv o le n v moskev­ ském národně územním v o le n ím okru­ hu impozantním způsobem. D ostal 89,44 % hlasů a s t a l se lidovým poslancem sjezdu so větů . Je to pozoruhodné i p r o to , že pro ruské kandidáty je v o le b n í k l í č mnohem v y š š í než ve svazových repu blikách , kdo je s te jn ý p o čet mandátů na mnohem menší počet v o lič ů . J e lc in d o s ta l v Moskvě přes š e s t m iliónů hlasů na základč svého programu, v němž ř ík á , že překážky p ře s ta v ­ by je třeb a překonávat mnohem ry ­ c h l e j i a e n e r g i č t ě j i . V yh rál p řes­ t o , že p r o t i němu b yla vedena kam­ paň. Moskva ted y h la s o va la pro přestavbu . J e lc in je ovšem jen jedním ze sedlhi s e t p a d es á ti l i d o ­ vých poslanců 8jezd u , z n ich ž se budou v o l i t p o sla n c i druhé komory Sovětu n árod ností Nej vy ššíh o sově^tu SSSR. Zatímco J eln ln ů v p o l i t i c ­ ký p r o f i l je znám, méně to h c > -již

B o r is

v<íme o o s ta tn íc h zvolen ých . Přitom však masu poslanců podle územního p rin cip u dodala ruská fed era ce ze svých p ro vin čn ích volebn ích okruhů. Podle očekávání b y ly n ejza jím a ­ v ě j š í v o lb y v b a ltic k ý c h r e p u b li­ kách, kdo n e jlé p e o b s t á li t i s t r a ­ n ič tí p r a c o v n íc i, k t e ř í en ergick y p od p o ro va li reform y. Organizace národních fr o n t za přestavbu a glasnosE z ís k a ly v P o b a lt í rozho­ d u jíc í úspěchy. Někde podporovaly p r o g r e s iv n í s tra n ík y (v L i t v ě Braza u sk a sc), jin d e p r o t i nim s ta v ě ly v la s t n í kandidáty a lo ty š s k ý tajem ­ n ík J. V a gris v so u b o ji s před sta ­ v ite le m n eform áln ích skupin, které ž á d a jí vystou pen í Lotyšska ze sva z­ ku SSSR, p r o š e l jen tě s n ě . V Rize a Lotyšsku ovšem t v o ř í kolem p o lo ­ vin y o b y v a te l Rusové. N e jn iž š í v o le b n í ,jičast (7£ %) b y la v Armé­ n ii, kde. v o lb y jp^obíhaly - s te jn ě jako v Náhorním Karabachu, - v u n i­ kátních podmínkách výjimečného sta vu . Svět soustředěný na v ý s le d ­ ky v o le b ja k s i n e p o s tře h l, že o r ­ g a n iz á t o ř i loňských demonstrací

13

d o s t a li osmnáct měsíců nepodmíněně. N e jp r o b le a a t ič t ě jš l b yla tzv . tře tí k ú rie , kde b y li p o sla n ci v y b írá n i za společenské organ izace delegačnfm způsobem převážně bez protikandidátů.^ KSSS a odbory do­ s t a ly po s to k ř e s le c h , ženy a kom­ somol sedmdesát p ě t, spotřeb n í d ru žstva č ty ř ic e t. Každý t v ů ič í svaz má d es et mandátů. Ve Svazu novinářů n e p r o š li renomovaní stour penci g la s n o s t i A. Bovin a O. Lac i s , za to p r o š l i mnozí b ezvý ra zn í. V Akademii véd b y la kandidátka zraanipulována, vy b ra lo se jen osm kandidátů a z b ý v a jíc íc h dvanáct bude nominováno znova. Tato vzpou­ ra by j e š t ě před n ěkolika le t y nebyla možná. V květnu se ted y sejd e 2 250 poslanců. Ten to kolos bude málo hybný a prácescN opn ý.-Jeho hlavním úkolem bude zřejm ě v o l i t poslančo obou komor N e jvy šš íh o sovětu SSSR. Tedy d a lš í s íto . A to nesmíme ani ha- okamžik zapomenout na. t o , že zatím co feíěžný občan má ,ja k o v o l i é dva hlT»sy, fu n kcion áři .¡mají t ř i Ja n a víc 't ř e t ím hlasem rozho"1 d u jí o v o lb ě a ž sta poslanců. V š i­ chni jsou s i r o v n i, a le n ěk teří jsou s i přece jen r o v n ě jš í. Milan Hubl

J e lc in

AFGHÁNSKÉ SPOLEČNOST! re ze rvo vá n a k ř e s la . S u n i t é m a j í c í z á k l a d n y v P á k is t á n u s e d ě l í na d v ě p o d s k u p in y : a/ fu n dam en talistické stran y 1/ H ozb -I-Isla m (Islám ská s tr a n a ): předák Gulbudin Hekmatyar. Byla po l é t a podporována Spojenými s tá ty a pákistánskými tajným i službam i, k te ré j i p o k lá d a ly za n e jr e p r e z e n t a t iv n ě jš í. Má s i l n ě e x tre m is tic k ý cha­ ra k te r a velm i s iln é p o z ic e v u prchlických táborech v Pákistánu, zřejm ě p r o to , že měla h la v n í s lo v o p ř i d is t r ib u c i za h ran ičn í pomoci. N a p roti tomu j e j í p o z i­ c e mezi v e l i t e l i ve v n itro ze m í jsou s la b š í. Od t é t o stra n y se v roce 1979 o d t r h li d is id e n t i kolem Yuňuse K h alese. Jsou programově u m írněn ější a m ají n e j s i l ­ n ě jš í v l i v mezi paštunskými kmeny na východě kolem města Dželálábádu a v o k o l í Kábulu, kde op eru je v e l i ­ t e l Abdul Haq. 2/ D ža m ia t-I-Isla m (Islám ské s p o le č e n s t v í); předák Burhannudin Rabbani, T á d žik , n ěk d ejš í p r o fe s o r na u n iv e r z it ě v Kábulu. K n í p a t ř í n ě k o lik významných v e l i t e l ů z v n itro z e m í, n a p řík la d Ismael Khan operu­ jíc í kolem města Heratu a zřejm ě n e jle p š í s t r a t é g Ahmad Sáh Masúd z ú d o lí P a n šir. 3/ I t t ih a d - I - I s la m i (Islám ský s v a z ); předák Abdul Rasul Sayyah. P ř ís lu š n íc i náboženské sek ty vahabitů podporovaní Saúdskou A r á b ií, kde je wahabitská dyna­ s t i e u moci. V Afghánistánu samém však nemají s i l n ě j ­ š í p o z ic e , b/ t r a d ic io n a lis t é

1/ H a ra k -I-E n g ela b -I-Isla m i (H nutí islám ské r e v o lu c e ); předá* i.abl'1 Monam edi. Členskou základnu t v o ř í Paštunové z- jih u . Strana j e nakloněna sesazenému k r á li Zahoru Šáhovi. 2/ Jabha (Fronta národního o s v o b o z e n í); předák Sm ghat u llá h Mudžáddali, r o y a lis t a . Ve vn itro ze m í má jx>™ůrně malý v l i v , a le v Péšáváru h r a je úlohu jazýčku na vá ze. Mudžáddali j e te3 předsedou A lia n c e sedmi stran v Pákistánu. 3/ M a d ža z-I-Islam i (Fron ta islámského o s v o b o z e n í); předák P i r Sayyed Ahrnab G a yla n i, r o y a lis t a , konzer­ v a t iv e c , p ř e d s t a v it e l h lavn ích paštunských rodů. V Teheránu e x is t u je b lo k osmi menších š íits k ý c h s tra n . V č e le j e j i c h svazu j e Mohammad Karim K h a l i l i . N e jv liv n ě jš í z těch to stra n js o u i H a ra k a t-I-Iela m i (předák š e jk A ssef Mohseni) a Sara (předák Sayyed B c h e s t i). N ejvěrn ějším spojencem Iránu je Sepah-I-Pasdaran. Partyzánské jedn otky tě c h to o rg a n iz a c í jsou s lo ž e n y vesměs z kmene Hazarů ž i j í c í c h západně od Kábulu směrem k íránským h ranicím . Hazarové b y l i vždy ja k ým isi p á r i i afghánské s p o le č n o s ti a o s t a t n í kmeny jim i opovrh ovaly. S p o r y ’ k o le m š u r y v y s u n u l y d o p o p ř e d í r o z ­ tržk y m ezi v e lite li a p o litic k ý m i s tra n a m i v e x ilu . P o d le t ý d e n ík u E x p re s je d e n z n e j ­ z n á m ě jš íc h v e lite lů A lx lu l Haq p r o h lá s il: "V žd y js m e r e s p e k t o v a li naše p řed á k y. K dyž v š a k v id ím e , ja k se n a š e zem ě ř í t í d o p r o ­ p a s t i , budem e m u s e t r o z h o d n o u t s a m i . " -fh -

STRANA

14

DUBEN 1989

Konec jednoho mýtu Bylo by to poněkud laciné přirovná-v n i, kdybychom napsali, že p ři t is 'kové konferenci bylo na počátku ticho jako v kostele. Konala se t o t iž skutečně v jednom chrámu v jihoafrickém Johannesburgu, kam se Sjednocená demokratická fronta UDF občas uchyluje, protože j í církev poskytuje ochranu. A ticho bylo především proto, že se očeká­ vala zásadní prohlášení. Mluvčí UOF Murphy Morobe s i konečně vzal do ruky mikrofon a řek l: "Musím se zmínit o velmi c i t l i v é a boles­ t iv é z á le ž ito s t i. Jsme pohoršeni vládou te ro ru ,' kterou provodí tzv. fotbalový klub paní Mandělové. Hnutí se od ní distancu je." Zbytek slov zanikl v rachocení ž i d l í . Stovky žurnalistu utíkaly k te lo fo nfim a dálnopisům s d ě lit svým redak­ cím tu senzační zprávu. Pro zasvěcené to ovšem zase tak velké překvapení nebylo. Už dávno se vědělo o tom, že ;v hnutí boju­ jícím v JAR p roti apartheidu' je několik- názorových směrů, které vedou diskuso o ta k tice a metodách boje. Diskuse tím o b tíž n ě jš í, že A frický národní kongres /ANC/ byl už v šedesátých letech v JAR zaká­ zán, jeho síd lo přeneseno do zam­ bijské Lusaky a vůdcové včetně Nelsona Mandely jsou už několik desítek le t za mřížemi. ANC nikdy nevylučoval ozbrojený boj p roti státnímu a policejnímu aparátu JAR, připouštěl i individuální teror proti těm černým spoluobča­ nům, o nichž se - aE už právem č i neprávem - domníval, že kolabo-' r u jí a apartheidem. K tomuto postu­ pu měla k ritick é výhrady Sjednocená demokratická fronta UDF, snažící se použít v b o ji s apartheidem především politických a nenásilných

T ři dny ve Varšavě P ř i j e l jsoni na varšavské Centrální nádraží z Prahy rychlíkem S ile s ia do deštivého pondělního rána. Týden před mým odjezdem byl v našem hlavním městě odsouzen dramatik Václav Havel. Zde, v polské m etropoli, mne před nádražím p ř i v í t a l zářivě žlu tý plakát, který oznamoval, že Teatr Pouszechny uvedl 25. 2. premiéru jednoaktovek V. Havla Audience a P rotest a že m íní v průběhu dalších dnů uvést několik re p ríz . Takové p ř iv ítá n í j e pro každého Čecha šok! Ten plakát u Paláce vědy a kultury nebyl jed in ý. Než jsem s t a č il n a jít svůj h o te l, p ře č e tl jsem s i na různých místech, že Havel se v Polsku hraje nejméně v p ě ti divadlech. Později jsem z j i s t i l , že plakáty zvoucí na jeho hry jsou téměř všude, v u lic íc h Starého Města stejné jako na Marszalkovské tříd ě . Varšava ovšem ve dnech mého poby­ tu n ežila jen Havlem a divadlem. Na Krakovském předměstí se v paláci rady m inistrů konaly rozhovory u kulatého s to lu . Nedaleko odtud

metod. Výstřednosti pouličního teroru k ritiz o v a l i n osito l Nobelo­ vy ceny míru anglikánský biskup Desmond Tutu. Zcela jin ý postoj zaujala Mandelova žena Winnie. V šedesátých letech a počátkem le t sedmdesátých ž ila pod přísným policejním dohle­ dem, ale s postupným uvolňováním tzv. "malého apartheidu" vystupovala stá le č a s tě ji na veřejn o sti. Neměla žádnou funkci a také žádnou odpo­ vědnost, ale byla manželkou muže, který se mezi černým obyvatelstvem t ě š í nesmírné popularitě. Navště­ vovala. ho často ve vězení, a zdálo •se tehdy, že je- tlumočnicí jeho pokynů. Nesporný řečnický talent a okázalé vystupování z ní u čin ily oblíbeného řečníka masových mítin­ ků. Stala se "matkou národa" a tento výraz má v A fric e s matri­ archální tra d ic í stá le zvláštní přízvuk. J e jí politickou základnou bylo Sovfoto, známý černošský "township"-; místo n ejostřejších střetů pretorijs k é administrativy s černošský­ mi radikály, tzv. comrades. Tito mladíci, které pocit odporu k raso­ vé segregaci, nezaměstnanost a bída sehnaly do houfu, vymysleli pro černé sympatizanty pretorijské vlády zvlá štn í tre s t. Narážejí jim na hlavy opotřebované pneuma­ tik y, p o léva jí je benzínem a zapa­ lu jí. Říká se tomu náhrdelník.. Hranice mezi pplitickým terorem a prostou kriminalitou se přitom s tír a la . T ito comrades v y tv o ř ili před několika le ty "fotbalový klub", tělesnou stráž Winnie Mandelové. Byla to přece ona, kdo na jednom mítinku proh lásila: "Se zápalkami a náhrdelníky osvobodíme tuto zemi." To už ovšem vedení

W in n ie V a n d elo v á ANC v Lusace ty to metody ostře odsoudilo a Desmond Tutu so od nich veřejné distancoval. Uprostřed chatrčí bez vody a elektřiny s i v Sovětu Winnie Mandelová postavila "prezidentský pa­ lá c ". Za peníze černého amerického podnikatele Roberta Browna, jemuž prodala výhradní práva na manželova d íla . J e jí strá žci se zatím obléka­ l i jako za b ijá ci Al Capona v Chica­ gu třicátých l e t . A chovali se podle toho. Dlouho se kolon přípa­ du chodilo pb špičkách, protože Mandelóva- manželka byla mimo pode­ zření jako Césarova žena. Ale ve c h v íli; kdy j e j í strážci mučili a z a b ili čtrn áctiletéh o chovance místní protestantské misie v Sově­ tu Stompieho Mokhetsiho, přetekla číše tr p ě liv o s ti. "Matka národa" se o ctla v nepří­ jemné .s itu a c i.. N a šli se svědci, k teří viděAi, jak osobně vyslýcha­ la Stompieho s gumovým obuškem v ruce. Vyšetřují se ještě dyě vraždy a dva únosy. S Mandělovou se rozešel j e j í právník a také Nelson ve vězení prý uvažuje o rozvodu. Je to trpký konec jednoho mýtu boje p ro ti apartheidu. A Botho** va vláda v P r e to r ii s i radostně mne ruce. Jaroslav Jírů

j e Varšavská u n iverzita , kde jsem byl svědkem setkání členů Nezávis­ lého sdruženi studentů s Lechem Valesou. Dostat se na ně bylo velmi obtížné. Zájem mezi studenty byl obrovský. Doporučení, která jsem obdržel z Valešovy .informační kan­ celáře /VIA/, i snaha mých průvod­ ců ze servisu inform ací S o lid a rity měla v obrovské vřavě u d v eří malou váhu. Valešů c h tě li vid ět všichni. Až pořadatelé NZS mne vecpali do auly, která připomínala vroucí k otel před výbuchem. Studenti skan­ dovali jména S o lid a rity a Nezávis­ lého studentského svazu. Rektor university Ěialkouski p ř iv ít a l Walesu jako Člověka nezlomného, bez něhož s i nelze p řed stavit p o li­ tic k é dění v dnešním Polsku. Předák S o lid a rity podtrhl úvodem význam jednáni u kulatého s to lu . A pak p řiš la diskuse, p ř i n íž se Walesa p r o je v il jako dobře vybavený řeč­ ník. Odpovídal na velmi o s tré otáz­ ky studentů prostě, uváděl humorné příklady a jeho odpovědi vyvolávaly čím dále tím v ě tš í p otlesk. Všechno se t o č ilo kolem otázky legalizace NZS jako nej s iln ě jš íh o sdružení na vysokých školách. Studenti b y li velmi nespokojeni, že nemají u kulatého stolu svého zástupce, a d a li to Walesovi p atřičně najevo. Nebyli s i rovněž j i s t i , zda Solida­ r it a 8 NZS vůbec počítáš zdálo

se jim , že j e Walesa málo radikál­ n í, když nesouhlasí s ' pouličním i protesty a stávkami. Walesa klidně p řizn a l, že neúčast NZS u kulatého s tolu j e p o litic k á çtyba, ale. dodal-, že S o lid a rita podle ; jeho představ vždy spojovala dělníky, roln ík y a studenty. Neopómriěl ovšem studentům připomenout, že NZS není c e lé Polsko g ani S o li­ darita nepředstavuje ,celou zemi. V každé odpovědi zdůrazňoval význam jednání u kulatého s tolu , které j e podle jeho názoru n e jv ě tš í nadě­ j í pro Polsko. Jeden student upo­ z o rn il na velmi napjatou s itu a ci v Klikově a p ta l se, kdy tam p ř ije ­ de. Walesa odpověděl ostře a důraz­ ně, že. do Krakova nepojede, protože musí zůstat tam, kde se rozhoduje o budoucnosti země, ve Varšavě. Žádal posluchače, aby se nedali k ničemu vyprovokovat. Studenti vyprovázeli svého Lecha 8 prapory a' znaky S o lid a rity až k bráně u n iv erzity , kde jeho p olo nez z a to č il doprava a vydal se po Krakovském předměstí směrem k Paláci rady m inistrů. Já jsem se pak za několik c h v il lo u č il 8 městem, kde h r a ji Václava Havla a kde vláda skutečně jedná s opozi­ c í o. budoucnosti země. Vracel jsem se do Prahy, kde mne čekaly zprávy o dalších procesech. Jaroslav Lenský

DUBEN 1989

KULTURA

STRANA 15

Neklidná film ařka v srdci Evropy M ezi současnými českým i r e ž is é r y je e x tra v a ­ g a n tn í n ejen svým vzhledem a vystupováním , a le také svými pracovn ím i metodami, k nimž u umělců j e j í h o r a ž e n í p a t ř í i nutnost v y č e r ­ p á v a jíc íh o b o je s m ocí. Ve znorm alizované české k in e m a t o g r a fii, poznamenané s e b e k r i t i ­ kami a uměleckým zplaněním řady j e j í c h k o le ­ gů, se s t a la zosobněním n eú stu p n osti a ž i ­ v o u cím "mementem" nové v ln y , k te rá nás k d ysi vy n e s la m ezi uznávané film a ř s k é v e lm o c i. Dokázala si p r o k le s t it cestu neprostupnou d ž u n g lí úředníků a mbcipánů, nebála se sou­ sta vn ě ú t o č it na j e j i c h bohorovnost a usvěd­ č o v a t zodpovědné soudruhy ze l ž í -a v n ičivém ideově-korupčním systému s i p r o to postupně p r o s a d ila svou. Zatím co j i n é n ep řizp ů so b ivé umělce k o n s o lid a č n í režim nem ilosrdně l i k v i ­ d o va l č i p ř in u t il ke k a p itu la c ím , ona se ucloumat nenechala. Možná i p ro to , že je to dodnes v e lm i^ a t r a k t iv n í žena, před kterou z t r a t í gla n c i le c k t e r ý s e b e jis t ý fu n k cio ­ nář. a než by r is k o v a l skan dál, r a d š i t é h le e n e rg ic k é dámě u s to u p í. Snad jen o J iřím K r e jč ík o v i k o lu jí podobné h is t o r k y Z n a tá čen í ja k o o n í. Své sp o lu p ra co vn ík y dokáže dohnat k z u ř iv o s t i i k p l á č i a věřím , že občas i n e s p r a v e d liv ě . D ělá t o však k v ů li své posed­ lo s t i tvo rb o u , s urputným přesvědčením , že z druhých i ze sebe v zájmu d í l a musí povinně v y d o lo v a t maximum. Jsou však film y t é h le sa m orostlé r e ž is é r k y s t e jn ě výjim ečn é jako je jí osob n ost, _ s t y l ž i v o t a a osud? Neobes t ř e T d í l o VÉRY CHYTILOVÉ v n ašich zakřiknu ­ tých poměrech ja k ý s i mýtus, v z n ik lý z pocho­ p it e ln ý c h sym p a tií slušných a k u ltu rn ích lid í vů či j e j í nekom prom isnosti? Nepramení u r č it á o s tý c h a v o s t k r i t i k y v ů č i j e j í tv o rb ě z pouhého faktu v ý lu č n o s t i t é h le n eposlu š­ né film a řk y ? Svá s tu d ia na FÁMU a b s o lv o v a la snímkem STROP /1961/, v němž na p o zad í a n t i i d y l i c k é ho pohledu na p r o f e s i manekýnky, kterou p řed ­ tím sama p ro v o z o v a la , v a r o v a la před nebezpe­ čím e x k lu z iv n íh o z n ic o t n ě n í. N á s le d u jíc í dva film y , inscenovaný dokument PYTEL BLECH /1962/ a sonda dvou protichů dných způsobů ženské e x is te n c e 0 NÉCEM JINÉM /1963/, o v l i v ­ n ila t e h d e jš í v ln a "cinem a v e r i t é " s j e j í snahou o maximální všed n o st a věrohodnost z o b r a z e n í. Na skupinovém p ro je k tu ada p ta cí Hrabalových PERLIČEK NA DNE /1965/ se p o d í­ l e l a epizodou AUTOMAT SVÉT, syro vě i l u s t r u j í ­ c í b iz a r n í p r o p le te n e c u d á lo s tí kolem jedné v e s e lk y . P rv n í r e ž i s é r č i n barevný film se jm enoval SEDMIKRÁSKY /1966/: ve s p o lu p rá ci s E s te r Krumbachovou v něm v y t v o ř i l a vý tv a rn ě a tech n ic k y nápaditou a l e g o r i i o dvou dívkách - lou tk á ch , k te r é z nudy in s c e n u jí své n evin ­ né h ry , p ř e r ů s ta jíc í v nesmyslné n ič e n í. Podoben ství OVOCE STROMŮ RAJSKÝCH jlME /1969/, natočené o p ě t s výtvarným přispěním Krumbachové, b y lo in s p iro v á n o b ib lic k ý m p ř í ­ během o prvotním h řích u , k te r ý autorka tra n s ­ ponovala do barevně z a š ifr o v a n é f i l o z o f u j í c í b á je o h ra n ic íc h pravdy a pozn á n í. Za norma­ liz a c e n a t o č ila d a l š í c e lo v e č e r n í f ilm až po nucené s e d m ileté odm lce, vyplněné p ř í l e ­ ž ito s tn o u r e a liz a c í te le v iz n íc h reklam a p r a c í na dokumentu HRST VRÁSEK /1974/. V p od textu fr iv o ln í komedie HRA 0 JABLKO /1976/ s Dagmar Bláhovou a J iř ím Menzlem se s k rý v a la m o ra lita o zod p ověd n osti za z r o ­ z e n í a o proh ře v důsledku j e j í h o odmítnu­ t í . N á sled u je PANELSTORY /1979/, m o za ik ó v itá s a t ir a o poruchách s í d l i š t n í h o ž i v o t a , zob ra ­ z u j í c í d e fe k ty m e zilid s k ý c h vztahů i k r i z i c e lé r e á ln ě s o c ia li s t i c k é s p o le č n o s t i. Téměř současně v z n ik la KALAMITA /1979/, v n íž Bo­ le k P o lív k a z o s o b n il can didovsky udiveného h rdin u , o c i t a j í c í h o se v drobných kalam itách

s b liž n ím i a nakonec v s i t u a c i skutečného k o le k t iv n íh o o h r o ž e n í. B u rleska o tra b le c h stá rn ou cíh o * seladona FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE /1983/ se mění v m etaforu o strachu ze s m rti, zatím co v d ř ív e natočeném dokumentu CAS JE NEÚPROSNÝ /1978/ se au torka zam ýšlí nad tím , ja k s tá r n u tí úspěšně č e l i t moudros­ tí. M istrovsk ý dokument PRAHA - NEKLIDNÉ SRDCE EVROPY /1984/ vy p o v íd á o n a š í m e tro p o li ja k o o ohnisku nutné obnovy vědomí dějin n ých s o u v i s l o s t í , zanedbaném u spěch an ostí součas­ n ík ů , falešným v la s te n e c tv ím a stá d n í id e o ­ lo g ií. Horská m o ra lita VLČÍ BOUDA /1986/, natočená na námět D a n iely F is c h e ro v é , se s v y u ž itím prvků hororů a s c i - f i pokouší o _^ další va ria n tu na téma o h ro že n í lid s k é p o s p o l i t o s t i . SASEK A KRÁLOVNA /1987/, in s p i­ rovaný stejnojmenným představením Bolka Po­ lív k y , rozeh rává k o n f lik t m ezi panovačnou v lá d k y n í a c i t liv ý m klaunem do podoben ství o s la b o s ti moci v ů č i svobodné e x i s t e n c i . Ve svém dosud posledním film u KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM /1988/ autorka znovu v a r u je před n e v id ite ln ý m nebezpečím č íh a jíc ím na am orální s p o le č n o s t te n to k r á t v podobě' zhoubné ch orob y. Všechna d í l a Věry C h y tilo v é se te d y t o č í kolem o h ro že n í jed in ců i c e lé s p o le č n o s ti mravním úpadkem, v každém z n ich se však au torka své ú střed n í téma pokouší ro z e h rá t jin a k , č a s to cesto u ris k a n tn íh o experim en to­ v á n í, což v ů č i je jím filmům v y v o lá v á reakce značně p rotich ů d n é. Osobně n epatřím a n i k nadšeným obdivovatelů m c e l é r e ž i s é r č i n y t v o r ­ by, a le a n i k těm, k t e ř í z v l á š t je jím filmům z l e t 70. a 80. a p rio rn ě v y č í t a j í povrchnost a manýrismus. J e j í p rv n í d í l a v č e tn ě a b s o lven tskéh o snímku STROP nesporně p ř in e s la o r i g i n á l n í v id ě n í s v ě ta a novátorskou snahu... d o b ra t se k líč o v ý c h e tic k ý c h d ile m a t v c i ­ v iln ím ž iv o tě , zatím co v y p ja t ě s t y liz o v a n é a l e g o r i e z druhé p o lo v in y 60. l e t s ic e dodnes u d iv u jí kameramanskou a výtvarn ou r a fin o v a ­ n o s tí, je jic h z a š ifr o v a n á s d ě le n í se mne však z odstupu už t o l i k n e d o tý k a jí. Domnívám s e , že koncem 70. l e t - možná paradoxně i z v n ě j š í n u tn o s ti - r e ž is é r k a d o z r á la k v z á c ­ ně šEastnému a vyváženému s p o je n í svého "neu­ česaného" ru kopisu , k ř ik la v é v ý tv a r n o s t i a s a rk a s tic k é nadsázky s d iv á c k y sdělným obsahem. 'A* • 1- V Mé d í l č í výhrady k někteým . je jím dalším filmům m a jí společného jm en o va tele v p o c itu , že C h y tilo v á v y t v á ř í svá "p a n o p tik a " s ic e z p r a v id la v y n a lé z a v ě , n ezříd k a však s jakým si "m anipulátorským " odstupem. P ři n atá čen í svých m o r a lit se občas nechá unést efe k tn ím aranžováním a j e j í " n e r v n í" s t y l se změní v manýru, k te r á i ze s e b e s iln ě jš íh o e tic k é h o dramatvf u č in í a p a rtn í podívanou: Myslím, že t o se s t a lo tře b a ve VLČÍ BOUDĚ, pozna­ menané j i s t o u d id a k t ič n o s t í a nezvládnutím i l u z e uzavřeného p ro s to ru , sv němž se s c i - f i 0 s o l i d a r i t ě v ohrožených školáků odehrává. Také z je jíh o n e jn o v ě jš íh o film u KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM mám dojem nadbytečného r e ­ ž i j n í h o " k o u z le n í" , v němž se v a ro v á n í před p o v rc h n o s tí dnešních mladých l i d í ro z p lý v á v k ř e č o v ito u a t r a k c i o j e j i c h " d iv a d e ln íc h " r e c e s íc h , paralyzovan ých inscenovaným " t r e stem " sm rteln é nákazy. R e ž is é rk a , k te rá l e t o s 2. února o s l a v i l a své n e u v ě ř it e ln é k u la tin y , však z je v n ě in k lin u je k tomu, aby své film y komponovala jako p r o v o k a tiv n í hry s divákem 1 sama se sebou. R iz ik a tě c h to h er, k te r é málokoho n e c h a jí lh ostejn ým , j i zřejm ě v z ru ­ š u jí v íc než předem odhadnutelné vý h ry , a přinejm enším za te n h le t a l e n t s i z a s lo u ž í re s p e k t a uznání. M ilan F o řt

STRANA 16

DUBEN 1989

Petr Skoumal: ” 1 na moji Vy n ezn á te P e t r a Skoumala? A le t o n a m y s líte v á ž n ě ! Je autorem hudby k nespočetném u m n o žs tv í t e l e v i z n í c h v e č e r n íč k ů v č e tn ě Maxipsa F ík a a K r á lík ů z klobouku . V k o n ta k tu s ním js o u však i r o c k e ř i - P e t r se s padesátkou na krku s t a l v M iš ík o v ě E T C ... a s i n e js t a r š ím českým rockovým m uzikantem . Ze s p o lu ­ p rá c e s Janem Burianem ' j e znám za s e fo lk o vém u p u b lik u . A ti, kdo n em a jí t e l e v i z i a na f o l k č i ro c k se c í t í p ř íliš s t a ř í , v i d ě l i u r č i t ě něco z d e s ít e k film ů a d iv a d e ln íc h in s c e ­ n a c í, k nimž p s a l hudbu, nebo v z p o m ín a jí na s la v n é v e č e r y dnes občas znovu obnovované d v o j i c e Vodňanský - Skoumal. Když n e v y s tu p u je , sed ává v e svém sk lep n ím a t e l i é r u a ob k lop en řadou zá zra čn ý ch e le k t r o n ic k ý c h p ř í s t r o j ů komponuje a n ah rává. Abych c i t o v a l jedn u z je h o p ís n í Hejtmana z Kopníku v Č in o ­ herním klu bu : "A ž sem nás náš Pán d o v e d l " . - Tys byl ovšem ra d ik á ln ější. Od­ m ítl j s i p ře v z ít cenu Melodie za píseň Poločas rozpadu... - » o , já jsem to napsal v dopise redakci Melodie. Dlouhou dobu jsem o tom přemýšlel, na jednu stranu mé to potěšilo, ale vadilo mi, že se z toho stala televizní akce. Ta televize mi na tom vadila .především. Dlouho jsem uvažoval, •jak se k tomu postavit - a rozhodl jsem se až na poslední chvíli. Diskutoval jsem o tom s lidmi, kterých si vážím, a vétšina mi říkala, že tam mám jít, vžd y f ta televize je jenom sledovatel té akce. Hm, je to asi náš každodenní problém, prostě se neustále rozho­ dujeme mezi tím, co je lepší a h o rší... no, většinou si člověk vybírá ze dvou možností horších. Co je špatné a co je ještě horší. A mně se zdálo špatný tam jít. Cistě z toho důvodu, že se mi hrubě nelíbí,* jak se televizní slov­ ník v rozporu s tvrzeními o demo­ kratizaci v poslední době vrátil hluboko ani ne do "doby stagnace", ale do "doby deformací", a tak se mi zdálo nevkusné se tam v dnešních souvislostech objevit. - Jak zpíváš zrovna v té oceněné p ísn ičce: "nezapomeň, kam jdeš, nezapomeň, co c h c e š ..." Ale Micha­ e l Kocáb to ř e š i l jin a k . P ř ija l - Petře, j s i taky jedním ze signa­ cenu a přímo ře k l, Ze p ř i tom myslí tářů p etice českých kulturních na ty , k te ř í "práv# v této^ c h v íli . pracovníků. Myslíš s i, že j e to le p í p y tlík y ". t.y. logické vyústění nějakého trendu - No jisté, to jo druhá možnost, v naší kultuře? íložná lepši než moje, já nevím. - Jestli logické, to nevím. Uvědomil Ani dnes nejsem přesvědčen, že jsem si ale, že je tomu dvanáct to bylo pravé řešení. V těchto let, co řada z nich podepsala "antisituacích je holt každý sám se. chartu". Je jasný, že to tehdy svým rozhodováním. Já přišel na udělala spousta lidí pod obrovským tlakem - člověk si o tom může to, že tam prostě nemůžu jít. myslet leccos a já je nikdy neodsu- - Poločas rozpadu j e možná nejvýzoval - ale tím víc mé proto pře- stižnějším obrazem stavu dnešní kvapilo, kolik lidí se do toho zapo- společnosti. "Je zima, ja r o už jilo. A tenhle posun určitě překva- bylo, kráčíme pozadu, j e zima a pil i druhou stranu, která to patr- co zbylo - polcča3 rozpadu". A ně nečekala, protože to tehdy končí už citovaným apelem. Jak vlastně ta písnička vznikala? > prošlo tak hladce. - Já jsem dřív psával písničky - Přesto známe případy, že se ně­ pod dojmem nějakých holek, ale k te ř í od m ítli podepsat na stejnou tyhle už většinou pod žádným lis tin u jako "zrádci z před dvanácti dojmem nevznikaly. Spíš je to le t " . tak, že člověk v sobě nčco má - To si myslím, že jc strašná hlou­ a někdy se mu najednou podaří post. Typicky česká záležitost. najít způsob, jak to říct. Ve mně Urážíme se na sebe kvůli různým se písně rodí moc rychle - něco věcem a život zatím pomaloučku mě napadne, odložím ostatní povin­ uteče, aniž bychom využili mož­ nosti - a druhý den je píseň ho­ nosti, které máme. Tohle by byl tová. ten poslední důvod, proč bych nčco takového nepodepisoval. Kaž­ - Jsou to tedy obrazu toho, na dý jedná za sebe, bez ohledu na co myslíváš? to, kdo to s ním podepsal nebo - Určitě, to jc asi normální, že každý, kdo píše, skládá nebo .e .

maluje, dělá to, na co myslívá. - Jak se s ta lo , že j s i začal psát i texty k písničkám? Ha koncertech vyprávíš, že to bylo k vů li P y t lí­ kově Encyklopedii českého humoru, kde j s i se d o če tl, že tv ů j lit e r á r ­ n í humor j e úplně jin éh o rázu než ten Vodňanského... - Jistě, to je jen vtip do programu. Ale pravda jc, že mě Radko Pytlík pasoval na spisovatele... Já jsem psal hodně věcí už d řív, spíš básničky pro sebe, ne texty. Taky jedna z prvních písniček byla původně básnička - na mém pantonském EP zbyl kousek místa, tak jsem podle staré básničky udělal Písničku pro K. Druhá, to už nebyla básnička, ale opravdu pí­ snička a jmenuje se Změna progra­ mu. Bude na LP desce ...s e ne­ zblázni, která snad brzy vyjde. Nci}í to tím, že by mě omrzeli ti, s nimiž dělám, ale proto, že rád dělám sám. Napadne mě ně­ jaké slovo nebo verš s kouskem m uziky... Třeba před týdnem sedím doma a říkám si, že bych mohl něco napsat. Vzal jsem sešit, kam si všechno píšu, a úplhě auto­ maticky jsem napsal: Zvolna se bortí atomy, tak nenápadně jako m y ... A než jsem se nadál, skladba byla hotová. - Jak se díváš na své divné působe­ n í 8 Janem Vodňanským? - Já nejsem na vzpomínky, nepře­ mýšlím o tom. V té době, kdy jsme spolu dělali, to bylo asi docela dobrý, ale dneska už Bych to nebral jako hlavní náplň svého života. Baví mě, když se k tomu jednou za měsíc vrátím, ale uvažuju už trochu jinak. Dnešní Skoumal se mi zdá být daleko vážnější. Nebo j e to tím, že do d v ojice přinášel humor pře­ devším Vodňanský? - No, já si myslím, že nejsem o nic vážnější než tehdy. Spíš smut­ nější z toho, jak ten čas plyne kupředu a nic se nemění. Tenkrát byla doba, kdy, jsme byli sice trochu v šoku, ale říkali jsme si, že tohle není možný, vydržíme ještě chviličku a potom bude zase všechno dobrý. To byly časy, kdy ještě do "Cinoheráku" přišli lidi s rozzářenýma očima a říkali: Mám dobrou zprávu, všechno je jinak. A my se radovali a pak jsme se pomalu přestávali radovat. V tom je rozdíl mezi pocity z minu­ losti a dneška, které souvisí s tím, co člověk dělá a jak to dělá. - Beznaděj? - To bych nerad. Asi by potom nemělo smysl vůbec něco dělat a vymýšlet. Je to spíš těžká únava z dvaceti let. - Snažíš se přitom, aby byl tvůj p rojev veskrze c i v i l n í . Zpěv je prostý, r e js tř ík y eyntezátoru n e v tí­ ravé každodenní. A přesto v tvých písních najdeme určitou dávku pato­ su. - Patos, to je u nás zprofanovaný slovo, ne? Když se řekne patetic­ ký, znamená to blbý. Prostě, vyjádření je v nerovnováze k obsa­ hu. Jsou národy, kde tomu tak

DUBEN 1989

STRANA 17

zodpověd­ nost” není. Třeba Rusové, u nich to nevadí. Patetický může být Cajkovskij nebo Vysockij a je to v pořádku. Ne v -čfechách, tady se bojíme velkých slov a velkých gest, abychom nevypadali směšné, což patrné souvisí s národní nejis­ totou . - A tak. se sahá po Švejkovině. . . - Taky ne tak docela. Jsme nuceni o néčem pořád pochybovat. Je to opravdu tok velká doba. v níž žijeme, abychom používali tak velká slova? Vezmi si minulost, pyramidy, dynastie, tisíce lidí. Vždyť ti museli pociťovat podobné véci jako my, méli své malé i velké doby - a ted se to smrsklo do jediné véty v učebnici. Co zbyde z těch dnešních událostí? Taky jedno věta - nebo ještě míň? A okamžitě začneš o těch velkých slovech pochybovat. Anebo - i dnes jsou na zeměkouli oblasti, kde se z historického -pohledu dějí důležitější véci než u nás. Dokonce se mi zdá, že jsme taková dočasné vyřazená jednotka. Ale fakt je. že přesto z určitých udá­ lostí dneška jistá vzedmutí citů mohou přijít a musíš je nějak v y ­ jádřit. Asi je třeba zbavit se stra­ chu z patosu... - Chápeš své písně jako p ro te s tsongy? - To je taky jedno z těch zdis­ kreditovaných slov. která dávno ztratila svůj význam. - Ták j e třeba jim ho naše vrá­ t i t ... - To n e ... Spíš najít jiné slovo. Ale v tom původním smyslu asi ano. ftekl jsem, že píšu písničky 0 tom, o čem přemýšlím. - Není to součást umělcovy morální povinnosti? - Já nevěřím na morální povinnost. Cím jsem starší, tím víc na ni nevěřím. V tom měřítku jedné věty v učebnici to asi ani nejde. Každý si podobná pravidla musí vytvořit sám. Jako s tou cenou Melodie. Já jsem si v sobě nemohl srovnat, že bych tam byl. A Ko­ cáb to řešil zase jinak, podle svých měřítek. A třeba taky správné. A správně je to, co děláš podle svého citu. - Takže ty bys byl schopen odpustit 1 Ladislavu S ta id lo v i, že promlu­ v i l v te le v iz i o lednových demon­ stracích? - Hm, to bych nerad. Ze svého hlediska ne. - A je š tě mi řekni, j e s t l i máš p o c it, že v té neúnavné šedi a tmě, která nás obklopuje, vid íš nějaké světýlko? - Spoustu. Jsou pro to i předpo­ klady. Za prvé, nesmíme zapomí­ nat , že nejsme sami v prostoru a čase. Zrovna jako my působíme na svét, tak i on působí na nás. Pomalu, to je pravda. A za druhé - vyrůstá mutovaná mladá genera­ ce. Přes téch čtyřicet let p řevý­ chovy, života ve schizofrenii ško­ ly a domova, nemožnosti konfron­ tovat se se světem, které se na ní podepsaly, nejsou výsledky takové, jaké ti převychovatelé

chtěli mít. Snad je to díky veške­ rému elektronickému převratu, který zvýšil pohyb informací. A informace jsou hlavním nepříte­ lem každé totalitní moci. - Jak vypadají ta světýlka? - Často si je v našem pocitu bez­ naděje ani neuvědomujeme. Jsou to lidi, kteří něco umí a něco pěk­ ného dělají, kteří zůstávají takoví, jací jsou, pořád si myslí své. Člo­ věk to cítí z toho, jak hrají divadlo

nebo dělají muziku nebo když si s nimi povídá. Myslím tím lidi, kteří se uplatňují i v oblasti, kte­ ré jsme si zvykli říkat oficiální sféra. Já stojím za tím, že nejde rozdělovat kulturu na oficiální a neoficiální. Někdy mám pocit, že lidi, co jsou "neoficiální" neříkám, že všichni - staví před sebe sklo. Ono je to mnohem slo­ žitější, ne tak černobílé.

P e t r se t i š e o d š o u r a l ke svým n á s tro jů m . A j á ho znovu u v id ě l rozesm átéh o v z á k u l i s í lip n ic k é h o f e s t i v a l u , ja k se k němu o b r a c í za sk o čen ý H a vel a p tá s e , j e s t l i má opravdu v y l é z t na pódium a p ť o m lu v it k n ě k o lik a tis íc ů m l i d í . " J a s n ě ," z v o l a l teh d y se smíchem a s v elk o ry sý m gestem ja k z Macbetha d o d a l: " I na m o ji z o d p o v ě d n o s t!" R ozm lou val P e t r S edloň

PÍSEŇ MĚSÍCE Jlftí DĚDEČEK (nar. 13. 2. 1953 v Karlových Varech), absolvent FF UK (76) a FÁMU (8 7 ), tlumoč­ ník, překladatel (Klejme píseň dokola, Panton 88 - texty Gcorgese Brasscnsc), básník (Měsíc nad sídlištěm. Středočeské nakl. 87), rockový textař ( E t c .. ., Dobrohošt a j.), písničkář. V dobách divadel­ ně koncipované dvojice Burian a Dědeček (73-85) ho zpočátku doprovázel hrou na klavír kolega Burian, posléze začal hrát ke svým písním vlastnoručně na kytaru. Od roku 85 vystupuje bud sólově, nebo s akordeonistou a elektrickým kytaristou Václavem Veselým v duu, občas rozšířeným na trio houslistou Karlem Holasem. Vtipný esejista, břitký ironik a pohotový glosátor Dědeček používá v písních prvky humoru, šoku, kombinace razance a jemnosti (sám je charak­ terizuje jako "nátlakový šantán"); nezřídka se velmi odvážné pouští do tabuizovaných témat. Co se mi stalo Poslyšte, co ee mi s ta lo, já jsem myslel, že mě š á lí sluch: Malý d ítě se ně p ta lo, j e s t l i j e venku i i e t e j vzduch. Řekl jsem s i to j e kterou vychovává u lic e . Harant právě spáchal ted s i ze mě dělá komplice.

mládež, krádež,

Povídám: "Hade, co j e to za otázku, pakuj se vodsud, já chci ž ít pokojně! " Jenže to d ítě s i nasadilo masku, model M 10, jako jsem míval na vojně. Poslyšte, co se mi sta lo, nadal jsem d í t ě t i kreténů, nestydatě se mě pta lo, k olik j e venku rentgenů. To pak na mě přijdou c h v íle , kdy mnou zmítá nebezpeěnej sklon vid ět v ě ci Černobýle, ano - Černobýle s ypsilon. Povídám: "Hade, neagituj mi tu, kdyby to bouchlo, tak to zaduní!" A d ítě š lo a celý v ig e lit u , a já tam zůstal, blbec imunní. Vtom p ř i j e l i autobusem ňáký zahraniční c iz in c i, šo fé r se mě tázal zhnusen, kudy k Flekovskýmu h o s tin ci. P livn u l jsem mu do zrcátka: "Jdi domů a to s i pamatuj Vypadá to jako skládka, ale jsou to Čechy, domov můj. Voda -hučí v rozvalinách, až mi hrůzou v žilá ch stydne chlast, sbory šumí po lučinách, ale pozor - j e to moje v la s t."

STRANA 18

DUBEN 1989

V HLAVNÍ ROL! JO SIF STALIN Stalin ec po letech znovu stává hrdinou ■sovětské lite ra tu ry . Nevy­ stupuje však j i ž v r o l i Otce a Učitele - sedí na la v ic i obžalova­ ných a autoři se p ta jí nejen po míře jeho proviněni, ale především po tom, jak se to vše mohlo stát. Poznáni "jak a proč" pak bezesporu slouží k pokusu o veřejnou spole­ čenskou katarzi. Zde bych hledal hlavní srny81 současného* " tématu S ta lin " /vedle zřejmých motivu politických/. V , pozadí je však ještě jeden motiv - v debatě o minulosti se jed n otlivé události stále ča s tě ji chápou ne jako dějin­ ná nutnost, ale jako výsledek jed­ náni a rozhodováni konkrétních l i d i , rozhodování leckdy pochybné­ ho, o to však tra gičtějšíh o. Na sovětskou společnost, vyóhovanou v přesvědčení, že se v minulosti vše událo nutně a zákonitě a že

anketa LN

Řekli, napsali nám, s ly š e li jsme... že v litera tu ře , divadle, filmu, hudbě a ve výtvarných síních je v poslední době zau ja lo... BRE7JSI.AV RYCHLÍK ¿(hewfi, režisér):, autorský přednes veršůxPetra Kabeše na Dnech otevřeného dialogu v Brně; fotografie Jindřicha S třeita v Brně; vystoupení Přemysla Rúta a Jana Vodňanského na 2. pracovním setkání mladých divadelníků v Hrad­ c i Králové; kniha Miloše černouška L it t l e Stories About A Great Mas­ tere aneb M istr a Marnlas. PETR LUTKA (písničkář): Alfred Lapple - úvod do Starého zákona (česká katolická charita, 1972); britské filmy Gándhí a Misie; pís­ nička Boba Fliedra a Ivana Hoffmana, vystoupení Jakuba Nohy v Ondřejově; dvě po sobě následující výstavy v Roudnici - ¡Hkuláš Medek a Jaro­ slav Šerých. KAREL BALOUN (výtvarník): z knih Angus Vilson - Čím hoří svět (MF 1989) a Carlos Castaneda - Vyučování dona Juana; film Andreje Tařkovského Cběl; výstava Aléná Diviše ve Staro­ městské radnici; koncerty skupin Půlnoc a Echtí, deska Leu Reeda New York (S ire , 1989). J lR l KRlZAN (scénárista): Františka Pavlíčka Konec -patriarchátu - vřadil

z této minulosti právě tak nutně vyplývá přítomnosp i budoucnost, působí zřejmě poznání možných, leč nerealizovaných alternativ velmi osvobodivě. Stalinem a stalinismem se v růz­ ném 8tupni a podobách zabývá řada prací počínaje obsáhlými romány a končé historickými studiemi. Jako pars pro toto mi poslouží román A natolije Rybakova Třicátý pátý a další roky, jenž výstižně prezentuje klady a zápory sovětské b e le trie , věnované Stalinovi a životu za jeho vlády. Román Třicátý p á tý ... je pokra­ čováním Děti Arbatu ./viz recenze v LN 7 - 8/88/. J iž název naznačuje posun tématu - zatímco nespornou hodnotou Dětí Arbatu bylo zachycení životů prostých sovětských občanů v předvečer velkých procesů, obrací se nyní autorova pozornost hlavně

se mezi špíčku české litera tu ry ; v posledním čase pak zvláště film Gándhí, viděný pojednou jinýma očima - zcela zvláště mne zaujala nebývalá odvaha vedeni čst, s jakou aktuálně zařadila tento film v tomto čase do vysílání. LENKA ZCGATfiVÁ (rocková dramaturgy­ něněkolik posledních sbírek Jáchyma Topola - .zvláště Miluju tě k zblázněni; "objeveni" Josefa Topola' našimi současnými divadly a časopisem Scéna; re c itá l Filip a Topola v západoberlínském klubu tMosh; obrazy Viktora Karlíka, kama­ ráda b ra tří Topolů. STANISLAV MILOTA (kameraman): Miko­ láš Ckadima Od rekvalifikací k "Nové vlně se starým obsahem", 8tr h u jíc í lite r á r n í výpověd o jedné generaci; J iž létáme ted nerušeně - vyn ika jící relace Karla Kryla, Lídy Rakušanové, Pavla Khona ve Svobodné Evropě; brněnský Host Dušana Skály a s p o l.; sovětský film Plumbum - nebezpečná hra. MIROSLAV FILIP (p u b licis ta ): před­ staveni Cesta do Obic, Haprdáns a Evokace v Nedivadle Ivana Vysko­ č ila . Každé představení j e explozí nápadů, kalamburů a absurdních situ a ci tak blízkých skutečnosti, kterou žijeme. Obdivuhodný je i hereaký výkon autora' i hlavního protagonisty, který, mimochodem, předposledního dubna vstoupí do řad šedesátníků.

k těmto procesům a je jím aktérům. Scény ze sibiřského vyhnanství Šašky Pankratova jsou v menšině - děj se odehrává převážně v Mo­ skvě, v kancelářích a žalářích NKVD a Stalinově pracovně. Ač ne­ rad, musím ř í c i , že v neprospěch věci. Problém spočívá ve zvoleném žánru - nazval bych ho politickou b e le tr ií. Rybákov b eletrizu je jed­ n o tlivé momenty sovětské h istorie třicátých le t a domýšlí pohnutky konkrétních ■ historických postav, především Stalina a jeho spolupra­ covníků č i -soupeřů. Potíž je v tom, že toto domýšlení (a ča stěji spíš přimýšlení/ dějového a psycho­ logického pozadí je ohraničeno předem danými konturami postav, je ž se do nich musí " v e jít" . Praktickým důsledkem tohoto po­ stupu je evidentní strnulost, ba jakási sošncot postav Stalina a dalších p o litik ů . Rozdíl j e samo­ zřejmě v tom, že zatímco před čty­ ř ic e t i lety jako by Stalin svým vztyčeným ukazovákem /takto byl často zobrazován/ m íř il do zářné budoucnosti, v Rybakovově románu hrozí: "1 ty se můžeš stát nepří­ telem lid u !" To j e diametrální rozdíl p o litic k ý , ne však lite r á r ­ n í. Metoda se vůbec nezměnila pořád je to rea listick y interpre­ tovaný příběh, protkaný různými "náhodnými setkáními" /tak je např. stará revolucionářka, s níž se Saša ve vyhnanství sp řá te lil, eskortována do Moskvy jako "svědek" v chystaném procesu 8 trockisty a dostane se do rukou - nu komu jinému než Sašovu spolužáku Sarokovi, jenž dělá kariéru v* "orgá­ nech"/. Děj j e prostě postrkován kupředu tu více tu méně dovednou rukou prozaika, jenž p ři tom čtená­ ře přesvědčuje, že je to "jako ve skutečnosti"4 . Aby mi bylo dobře rozuměno vůbec nepodceňuji obrovskou změnu étosu a morálky těchto děl a uvědo­ muji s i, co to znamená, když se spisovatel rozhodne přestat lhát - ale pořád s i říkám, oč účinnější by to gesto bylo, kdyby je prezen­ tovalo d ílo , postavené třeba na maximální s ty liz a c i, na grotesce č i příběhů, rozvíjeném autoiovou volnou imaginací. Těžko mohu přesně docenit, jak Rybákovův román /a jemu podobné/ působí na sovětské čtenáře - co však z té naší dálky vidím dost zřetelně, je fakt, že od dob Mi­ chaela Bulgakova urazila sovětská próza kus cesty, leč převážně ne­ správným směrem. Není vůbec náhodné, že z celého románu působí n e js iln ě ji krátké dokumentární vsuvky, v nichž autor stručně informuje o osudech různých více č i méně známých lid í. Opět se jednou prokázalo, že e x is tu ji témata, o nichž daleko více než i ta nej zručnější fabulace re a lis ­ ticky utvářeného románu vypovídá prostý výčet faktů. Proto jsem s napětím očekával, jak se s "tématem S ta lin " vyrovnají dvě historické práce, zveřejňované souběžně v sovětském tisku. O nich až p ř íš t ě ... -kuk-

DUBEN 1989

Pars pro toto J a k é k o li srovn á vá n í dnešní domácí o f i c i á l n í l i t e r a t u r y s jin ý m i sfé ra m i k u ltu rn íh o ž iv o t a v y zn ív á takřka jednoznačně v j e j í neprospěch. O čem se n a p řík la d na j e v i š t í c h - třeb a v in scen a cích D iva d la na provázku č i HaDivadla - m luví už d o c e la běžn ě, t o s p is o v a te ls k á o rg a n iz a c e projed n á vá na h erm eticky uzavřeném zasedán í na D o b ř íš i. Co p l a t í o v e lk é č á s t i polem ik nad film em že se n evyn ech á va jí a n i jména, a n i d í l a t o je předmětem s l o ž i ­ tých úvah svazových i b a d a telsk ý ch , ja k , kdo a za jakých podmínek bude akceptován. A co se už c h v í l i p r a k tik u je ve s fé ř e v ý t v a r ­ ného umění - skupinové a gen era čn í v ý s ta v y a m a n ifesty - , t o se v p říp a d ě plánovaného lit e r á r n íh o ča so p isu pro mladé I n i c i á l y bére k c í l i s č i l o s t í vpravdě h lem ýžd í. Bud ja k bud, s tra š á k šedesátých l e t obchá­ z í zřejm ě m ezi l i t e r á t y n e j p i l n ě j i . Pro ty nahoře v podobě hrůzné p řed sta vy n ějaké r e ­ p r íz y IV . s jezd u Svazu československých s p i ­ s o v a te lů z roku 1967, pro s p is o v a t e le samotné v podobě o d v e ty za n ěj z počátku sedmdesátých l e t , p ř i n íž je n h rstka ne j věrn ě jš í c h b y la p ř ija ta na m ilo s t . Do dneška se ta h rstka p řece jenom r o z r o s t l a , dokonce z č á s t i i o ty , k t e ř í b y l i na k r a t š í č i d e l š í dobu z li t e r a t u r y vůbec vy o b c o v á n i, s e trva čn é mecha­ nismy působí však d á l a ja z y k y se r o z v a z u jí jen pomalu. Z b řezn ové kon feren ce Svazu č e s ­ kých s p is o v a t e lů , pozměněné r a d ě ji je š tě před začátkem na p le n á rn í sch ů zi, p ro s k a k u jí z v ě s t i nadějné i s p íš e g r o t e s k n í, zdá se však, že jen n ě k t e ř í d a l i navzdory m lč e n liv é l o a j á l n í v ě t š in ě průchod tomu, co s i opravdu m y s lí. Impulsem jim konečně mohla b ý t i p ře ­ kva p ivá s lo v a předsed y Svazu českých s p is o v a ­ t e lů M ichala Č ern íka z rozhovoru pro l i s t CORRIERE DELLA SERA k případu H a vel, že n e lz e "s o u h la s it s metodami p ou žitým i m ocí, k te rá v y lo u č ila p o litic k é ř e š e n í a m ísto rozumu p o u ž ila s í l u " . Jen že i kdybychom všem podob­ ným stanoviskům p ř i z n a l i ten n e jb o jo v n ě jš í smysl - a ten n a p řík la d právě t o Č ern íkovo z c e la j i s t ě nemá - , m u seli bychom se p řed e­ vším p t á t , zda a ja k ý n ašla vý ra z také v k o n k rétn í tv o rb ě je d n o t liv ý c h au torů . 2

.

S o u v is í s povahou s p is o v a t e ls k é p rá c e . Že položením takové o tá zk y se ocitám e v íc e v m in u lo s ti než v p ř íto m n o s ti, zejména když u nás c e s ta od ru kopisu ke k n ize tr v á i něko­ l i k l e t . Pak se ovšem může s t á t , že t o , co by j e š t ě před dvěma, třem i l e t y z a zn ě lo n a p l­ no, je v í se ted poněkud v la ž n ě : překotn ý pospěch času v y t ý č i l p r o s tě jin á k r i t é r i a . Obávám s e , že to j e troch u p říp a d Průvodce p o větřím a tmou Ludvíka Němce, a u to ra , jeh o ž l z e j i s t ě nejméně p o d e z ř ív a t z nedostatečného smyslu pro r e a l i t u a z absence z c e la u r č itý c h f i l o z o f ic k o - e t ic k ý c h p o s to jů k n í. 1 on sám jako by a le c í t i l , že model p rózy postavené na d o s p ív a jíc ím h rd in o v i a jeh o p rvn ích s t ř e ­ tech s okolním světem už n e s ta č í zp ro s tře d k o ­ v a t všechno t o , oč v dané c h v í l i jd e . Měl svů j smysl v druhé p o lo v in ě 70. l e t , p ř i Němcově p r v o t in ě N e j h l a s i t ě j š í srdce ve městě /1978/, a n e z t r a t i l ho j e š t ě ani v románu

STRANA 19

Hra na slep o /1982/. Ted už a le není nutno v l a s t n í d o s p ě lo s t s k rý v a t za e m o tiv itu p o s t­ p u b ertá ln ích mládenců: n ad ešel č a s , v němž l i d é s t e jn ě s t a ř í jako Němcův hrdina v y s to u ­ p i l i k překvapení mnohých n i k o l i v r o l i nezú­ častněných p o z o r o v a te lů , nýbrž jako reáln á p o l i t i c k á s í l a . T v á ř í v t v á ř takové sku teč­ n o s t i hasne zřejm á jin o ta jn o s t.N ě m c o v a p ř íb ě ­ hu a z p lo š t u je se v pouhé e p iz o d n í v ý je v y z průvodcovské slu žb y na brněnském S p ilb erk u . A b o h u žel, svůj smysl troch u z t r á c í i forma Němcovy p ró z y , s t y liz o v a n é ja k o jazyková p říru čk a o "23 le k c íc h z čes k o -č esk é konver­ zace pro naprosté z a č á te č n ík y ". V ždyt my v š ic h n i máme po lednu nejméně před s t á t n ic e ­ mi . 3. Ano, český č te n á ř s i žádá v y d a tn ě jš í s tr a v y . Jenže ja k é , když opravdové s p o le č e n s k o k r it ic ké p róze s i za p o sled n ích d v a c e t l e t s t a č i l právě tak odvyknout? "Na p o l i t i k u kašlu . Chci m ít k l i d a c h c i slu šn ě ž í t , " c i t u j e redakce na7 o b á lc e románu P a va l F rýb o rta V ekslák vyzn ání jeh o ú s tře d n í fig u r y , vysokoškoláka M ich a la . . Pragmatismus c h a r a k te r is tic k ý - a s i ja k pro a u to ra , tak pro n a k la d a t e ls tv í a především pro nemalou č á s t p u b lik a , k te r é se ovšem n ějaké polednové s t á t n ic e a s i vůbec 1 n e t ý k a jí. Ta chce b ýt v p r v n í řadě u tvrzová n a v jednou provždy vy tvořen ý ch názorech a F r ý b o rt t o h le au torské umění opravdu ovlá d á - v ž d y t to má zdůvodněno i filo z o fic k y : "A n e j j i s t ě j š í způsob, jak z ís k a t n ě č í sym patie, j e s lo vn ě v e r i f i k o v a t jeh o v l a s t n í hodn ocen í, a tím j e v la s tn ě k o d ifik o v a t . To jsem c h y t r é j , c o ? " Opravdu, pak už t o s t a č í na č te n á ře jen "h rn o u t": "Někdy mám dojem, že so c ia lis m u s je něco ja k o z b o ží vyráběný pro tuzemsko, určený těm blbečkům, co s i honí t r i k o ve fa b rik á ch a m a k a jí, až se z n ich k o u ří. Moc za to nedostanou, ta k že se musí s p o k o jit s la c in ě jš ím zbožím podřadný k v a l i t y . P r iv i­ legovan á menšina ž ije ve vla s tn ím s v ě tě , v tom vyráběným na e x p o r t . Můžou s i t o dovo­ l i t . Nenadřou s e, ta k že m a jí čas svýho bohat­ s t v í u ž ív a t . C h těl bych m ezi ně p a t ř i t . C h těl bych ž í t ž i v o t koupený v T u zexu ." P o sled n í dvě v ě t y m a jí b ý t ja k o u s i bezděčnou autochar a k t e r is t ik o u "v e k s lá k a " M ich a la , k te r ý j e vypravěčem příběhu a k te r ý jim i má b ý t patrně m orálně odsouzen. Š ik ovn o st F rýb o rto va s p o č í­ vá však v tom, že jso u zároveň onou v e r i f i k a ­ cí v la s t n íh o hodnocení č te n á řo v a , p ročež v ý s le d e k je právě opačný, než s p is o v a t e l p ř e d s t ír á : hrdina nakonec padá do jámy, k t e ­ rou sám vy k op a l, a j e š t ě se nádavkem stává vrahem, avšak pro č te n á ř e , na k teréh o román neomylně m íř í, zů stává hbitým chlapíkem , k te r ý v tom umí c h o d it. Johnovský r e p o r t é r ský č ic h a švejdovskou c t i ž á d o s t i v o s t d o ved l F rý b o rt k nesporné d o k o n a lo s ti. 4. Pars pro t o t o č i l i č á s t za c e le k - netvrdím rozhodně, že taková jje naše doma vydávaná lit e r a t u r a , re c te próza c e lá . A le , abych se ve s t y lu jedné Němcovy po sta vy v y j á d ř i l p o d le Celakovského: Jaková h la v a , takové p ř í s l o v í . To j e s t , co n en í v tv o rb ě , sotva bude v občanském p o s t o j i , a naopak. Tomáš U n z e itig

O V t / č íS L o 2

1 DUBEN

ZPRAVODAJ ČS. SKAUTU A SKAUTEK

H^tíam ĚĚĚĚĚĚm Ěm m Bm ĚĚĚtBĚĚĚm tBm m m m m ĚĚbm m Ěm ataĚĚBí

1989

H ol *4 .d o p a d o s -ll * » « c a ­ no d o t f * : ¿ » .» k a u t l o * * u l l u . S U u t l r f i n í U i í n i­ te r . h is t o r ia « * . l * * c f c h » k o l. P r o r « * lo o d lo v d ./ o purofe slo e n lk n a a » • trýchoV » n U d * t* / Žprdvy »koutakdhs 9 «* U . Srndroa ho* la r . Skautsky týd ao s ir u . Ekoloftlekd h n u ti. O to b n e a ll te.ak au ta k d ho h n u tí•

STRANA 20

DUBEN 1989

Poplenárce SČS Přípravy na plenární schůzi Svazu českých spisovatelů dávaly tušit, ze jí nové vedení přikládá mimo­ řádný význam. Kmen přinášel odpovčdí spisovatelů na otázku, co od ní očekávají a v nich se objevovaly i názory nebývalo ote­ vřené. V diskusi se po dlouhém čase jednomyslnosti objevila sku­ tečná různost názorů. Není tčžké se dovtípit, že většino členů se nedala zastrašit nevybíravou pro­ pagandistickou kampaní a zaujala stanovisko, které se vrchnosti asi nezamlouvalo. Postava Václava Havla se zřejmé pro mnohé stala symbolem potřeby "žít v pravdě". To vzbuzuje do budoucna určité naděje, že Svaz spisovatelů pře­ stane být policajtem literatury. Příznačným rysem úvodního pro­ jevu fl. Černíka bylo přiznání, že problémy vyvolané tzv. konso­ lidací se měly řešit přinejmenším už před deseti lety, mluví se v něm o chybách minulosti a zamlčo­ vaných pravdách, což všechno jsou střely namířené proti starému vedení. Zazněl v něm i požadavek, aby se do literatury vrátili spiso­ vatelé, "kteří se ocitli mimo literár­ ní dění a nepublikovali" a rezoluce mluví o "integraci všech skuteč­ ných hodnot česky psané literatury v minulosti i současnosti do živou­ cího literárního organismu". Něco takového by bylo ještě před krát­ kým časem znělo jako provokace. Ale od slov k činům je ještě daleko. Tuto potěšitelnou tendenci má podpořit analýza vývoje za uplynu­ lých dvacet let. Prvním krokem k ní se chtěla stát diskuse u kula­ tého stolu v Kmeni na téma "Posi­ lovat vědomí kontinuity". A nad ní už začínají vyvstávat otazníky, které krásné přísliby zpochybňují. Odiv vyvolává hned výb ěr diskutu­ jících: většina těch, kteří za tím stolem seděli, patřila v minulých letech k bojovným rušitelům konti­ nuity a k likvidátorům demokratic­ kého pojetí kultury. 2c by pravě lidé typu J. Hájka, I. Skály, V. kzounka, J. Hrzalové aj. měli dnes posilovat vědomí kontinuity, když ho pomáhali ze všech sil ničit? Úroveň debaty taky podle toho vypadala: bylo to mlácení prázdné slámy, v niž se nedalo objevit jediné zrnko živé myšlenky, jež by objasnila příčiny dnešního nedobrého stavu. Zato se opako­ vaně horlilo po starém způsobu proti "generálnímu pardonu" a těm, kdo by chtěli zase publikovat, se kladla podmínka, aby uznali "základní postuláty tohoto systé­ mu", jinak prý s nimi žádný dialog mocipáni nepovedou. Co se těmi postuláty myslí, nikdo neobjasnil, ačkoli odlišný vý voj socialismu u jiás a v SSSit či íladarsku a Polsku by si žádal přinejmenším úvahu nad rozdílností gorbačovovského a brežnévovského, reálnčsocialistického pojetí socialismu. Pak je tu další požadavek svazo­ vých funkcionářů, totiž aby auto­ ři mimo svaz sami uvážili své po­ stoje ke společnosti, aby se k ní "nestavěli zády". Logika podob­ ných výroků je postavena na hla­ vu a na první pohled se v nich směšují dvč věci: postoj k dočasné­

mu režimu a postoj k společnosti. M.iozf spisovatelé se mohli vyobco­ vání či vyhnání za země vyhnout, kdyby se byli opravdu obrátili zády k jejímu osudu a bezostyš­ né sh rabovali tučné honoráře za oblbující seriály, únikové detektiv­ ky a nezávadné historické příbě­ hy. Oni se však k tomu nepropůjčili právě proto, že jim ležel na srdci osud národního celku, proto otevřené psali o jeho propadání do mravního marasmu, a proto na sebe vzali nelehký úděl v y v r ženců. Jenom člověk mravné otrlý může v tomto zvoleném údělu vidět "trucování" či touhu po popularitě, kterou prý přináší "neintegrova-

nost". Krásná slova zřejmě ještě dlouho zůstanou jen krásnými slovy, zato podmínek pro návrat spisovatelů do /vydávané/ literatury budou zřejmé nepoučitelní rcálsocialisti klást pořád víc. Vždyí chyby minulosti jsou jejich chybami, a oni to vědí, jsou s ní spjati celou svou činností, jejich myšlení je tím jednou provždy určeno. Ve svém 8cbezáchovném postoji si ani neumějí představit, že by se socialismus mohl obejit bez práská­ ní důtkami nad jinak smýšlejícími, bez zákazů, cenzurování a vylučo­ vání z národa. Vedle společného "evropského domu" by patrné tzv. disidentům vyhradili nějakou jastoušku a ještč by k ní pro istotu postavili drába. Milan Jungmann

Í

Tři otázky BULATUOKUDŽAVOVI Proč jste vystoupil na obranu Václava Havla? P ro to že jsm e lid é z k u š e n í, t r a u m a tiz o v a n í m inulým i A p r o t o ž e máme v e lk é z k u š e n o s ti z p o ru š o v á n í d em o k ra cie.

ro k y .

Jaké Je místo spisovatele v přestavbě společnosti? Ř ek l bych ž e přím o k a p itá n s k é . Jaký je váš názor na násilně přerušení demokratických reforem v Česko­ slovensku v roce 1968? O s tř e o d m íta v ý . '////////////////////Z // / / / / / / / Z //// / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / //A

JAZYKOVÉ ZÁKAMPÍ I Lidová m ilic e byly zapojeny do rázného přesvědčováni občanů, že s i p o litic k á moc může pro sobe vyhradit náměstí, u lic e , ba i celá obce, jak se o ion přesvědčily Všetaty ve vý ročí sebeupdlení Jana Falacha. Ale nám zde nejde o posu­ zování ud álosti >U2 Václavském ná­ městí a v o k o lí, o těch s i už udě­ la l takřka c e lý nás národ svůj úsudek. My se dnes podívejme na Lidová m ilic e z hlediska jazykovéEol b y li "Bychom rád i, kdybýckgm mohli o tomto názvu m luvit jako 0 historism u, stejn ě jako připomí­ náme v historických textech národní gardy z r . 1848 nebo rudá gardy v ruská re v o lu ci r . 1905 a 1917. Věříme, že v rámci odzbrojovací cesty, kterou se svět pomalu, ale j i s t ě prodírá, budou postupně mizet 1 polovojenská organizace. Začněme ety m ologii. Slovo m ilice pochází z latinského m ilitta s významem " vojenská služba", vojna", později i "vojsko". V češtině by­ chom ček a li podobu m ilic ie a sku­ tečně j i říd ce nacházíme v textech minulého s to le tí. Jenže vlivem německého Mi l i s jsme slovo zk rá ti­ l i . Poznamenejme je š tě , že německá úprava slova není původní: je jím zdrojem j e fra nc. m ilic e , vyslov: m ilis . Vidíme, jak p ři tvorbě názvu Evropa spolupracuje. A to jsme se je š tě nezm ínili o tom, že volbu slova m ilic e v názvu Lido­ vá ,m ilic e o v liv n ila asi ruština, kde však termín m ilic ija dnes ozna­ čuje p o l i c i i n eb oli - abychom dodr­ ž e li českou nomenklaturu - Sbor bezpečnosti. Základem všech těchto variant, od latinské až po ruskou,

j e ovšem slovo m ilce /2. pád m i li t i s j 8 významem **voják". Etym ologii problémy s názvem nekončí. Mače Pravidla českého pravopisu zavedla velké písmem, ale název Lidové m ilice nabyl vlastně povány jména obecného. Ostatně stejná 'otázka se v tír á např. u jména Veřejnábezpečnost. P ř i přesném c ito v á n í názvu p řís lu š ­ né jednotky bychom dovedli u ž it i velkého písmena pochopit, ale jinak pro to není důvod. Ovšem a velkými písmeny j e v našem pravopise vůbec p o tíž , naši jazykovědci by v tom m ěli udělat pořádek. D alší otázky vyvstávají v ob la s ti tvaroslovné. Název Lidové m ilice čteme obyčejně v množném č ís le , a tak vzniká dojem, jako bychom m ěli co č i n i t s podstatným jménem pomnožným. Hic však n e s to jí v cestě tomu, fiby se výraz užíval i v č ís le jednotném /Lidová m ilic e toho nebo onoho závodu/. A jak zní ?.. pád rmiožného č ís la : m i li c i , č i m ilic ? Ha tabulkách t ř íd a u lic pojmeno­ vaných podle Lidových m ilic nachá­ zíme obyčejně tvar m i li c i , ačkoliv běžnější j e dubleta m ilic . Je v tom zřejmě úmysl: dát názvu vzneše­ n ě jš í znění. Jinak spolu soutěží i- přejatých podstatných jmen na - ic e v 2. pádě mqož. Čísla tvary - t o ' a - i c í , např. přesnost d e fin ic 1 d e fin ic í; u domácích slov J e kodifikována jen forma - i c : s le o ic , u lic . Doufejme, že. s postupnou d em ilita r iz a c í sp olečnosti tyvo jazykové s ta ro s ti pominou. M. Jelínek

DOKUMENTY

DUBEN 1989:

!ZáJS u

j

V íht o ;:vcri!J í í Cu í lu u it o

,v l.j v--.;: t,.; ->i!i • i.< o fo'ooWtí;;i<* .» r t ^ i u . í l u , k to rú úěuufcnic?.

STRANA 21

Jr.-cjó (iyi U d a la li

¿;«:k *vú laíwu tajétJMiwovi Y .J C « . .U a t c D o v i.jf- c d c io d o v i ’ '•••-■'•V ;

U<.

rif„

o

¡i- /. .

rcdoi-ú.ltii vJjidy. :;.;.
. v; $.tJan£U.láy

or.rousii uůScXiuI; U i v b c o íň ě V á žen í s o u d r u z i, dnes o d p o led n e jsme b y l i p o z v á n i na s e t k á n í s v e d o u cím i . s tr a n ic k ý m i a s t á t n ím i fu n k c io n á ř i o k res u a p ř i , . t é t o p ř íle ž ito s ti nám sta rý m a d ř í v e narozeným b y lo s d ě le n o , ž e . v lá d a ČSSR .na p o č e s t 40. v ý r o č í V ítě z n é h o února 1948 ro z h o d la u p r a v it nám s ta r o b n í, důchody s p ř ih lé d n u tím X nafc,í z á s lu ž n é a dlou h odobé p r á c i p ř i d ř í v ě j š í m , a l e i dnešním b u d ová n í n a š í v l a s t i . Na tom to a k t iv u nám na n aše d o t a z y b y l o s v ě t l e n a p ř e č te n i d o p is n a š ic h k u ltu r n íc h p ra c o v n ík ů , t ý k a jíc í se pana H a v la . V á žen í s o u d r u z i, v e l i c e nás z a r á ž í , a l e z á ro v e ň i u r á ž í j e j i c h v y s t o u p e n í, nevím e kdo za n im i s t o j í a na co se tito " u m ě lc i" s p o lé h a jí. Dobře a l e známe a pamatujeme s i , ž e když my. jsme budo­ v a l i t u t o r e p u b lik u , ta k o n i s i za n aše p e­ n íz e s t u d o v a li a d ě l a l i s i t i t u l y . Kde j e je jic h sou dnost a c o s i o sobě m y s lí? Oni snad tě c h 41 le t tu to r e p u b lik u b u d o v a li nebo r o z v r a c e l i ? J e s t l i náhodou roupama ne­ v ě d í co d ě l a t , ta k doufám e, ž e se jim p ř í l e ž i t o s t n í p rá c e k j e j i c h " k v a l i f i k a c i " naj d e . žádáme, aby soudružka S v o r c o v á , soudruh Kozák a d a l š í p ř e d s e d o v é je d n o t l i v ý c h u m ěleckých svazů z a u jm u li v Č e sk o slo v en s k é t e l e v i z i ja s n é a zá sa d o v é s t a n o v is k o komunistů k j e d ­ n án í č le n ů j e j i c h u m ěleckých s v a z ů . My, a l e i t i s í c e d a lš íc h soudruhů a sou dru žek jsme t u t o r e p u b lik u b u d o v a li a my s i j i r o z v r a c e t nedáme. O č a s t n íc i a k t iv u v D ěč ín ě . N á s le d u je č t y ř ia p a d e s á t je n z m alé č á s t i č i t e l n ý c h p o d p is ů . D o p is j e d atován 15. 2. 1989 a druhý den b y l ro v n ě ž v D ěčín ě sepsán d a l š í d o p is obdobného obsahu i s t y l u s pod-

-

-

}

ý ž -Ř p &■ ,, , ([{(U ( K l í L_. ¿ Z ..//•. /i

S O U D R U H E M KARLEM KROBATHEM

D ĚJINNÉ R O Z H O D N U T Í Ú N O R A 1948 U H Á JÍM E Trp*livo*t a rozvaha mllk*>«éKi čality uráUUm na Václav»k*m nimtetl

Soudruhu Krobathe, takzvané nezávislé in ic ia tiv y v Československu koordinované západními vysílačkami S íř ily povésti o brutálních zákrocích pořádkových s i l , o je jic h značném nasazení, že prý p ři tom mnoho příslušníků Bezpečnosti i m ilice "řá d ilo " p ř i rozhánéní kiiklounů pod vlivem alkoholu. Co o tom soudíš? "To je k smíchu. Jsou to fámy a nehorázné l ž i . Zása­ hy p ro ti narušitelům pořádku považuji za naprosto přiměřené. Všichni muži š l i do akce řádně poučeni, jak a kdy použít zákonných prostředků. Velmi důrazně od nás bylo vyžadováno vzorné vystupováni. B yli jsme upozorněni, že je s t liž e se někdo z nás proviní p roti kázni a zákonnému jednání, budeme voláni k přísné zodpovědnosti. Nikoho z pořádkových s i l jsem na Vá­ clavském náměstí opilého neviděl. To s i jen vyb á jila zlovolná fantazie našich protivníků. P ři nasazení vodních stříkačů vůbec nedošlo k využi­ t í je jic h plného tlaku. Působily spíSe jako kropičky

na chlazení horkých hlav. O střejších zákroků bylo použito pouze p roti mimořádně agresivním osobám. Ag­ r e s iv ita zadržených se stupňovala i po nasazení pout. V zu řivo sti b y li zraněni i někteří p říslu šn íci pořád­ kových jednotek. Musím ř í c i , že jsme b y li nuceni vy­ slechnout mnoho urážek na naši adresu i od p ř ih lí­ ž e jíc íc h l i d í z davu na chodníku. P roti agresivním skupinám bylo zakročeno v souladu s platnými předpisy o pou žití mírných prostředků. Starší občany, ženy a mládež jsme ř e š i l i domluvou." Měli p ř ih líž e jíc í na chodnících dostatek času o d ejít před zákrokem pořádkových jednotek? "Samozřejmě. Měli až p ř í l i š času na odchod. Mnoho­ krát b y li vyzýváni. Doslovně jsme je p r o s ili po dob­ rém. M ilicion áři nikoho z nich neuhodili." (Z rozhovoru)

STR AN A

frtJBRN 1989

22

“ S ou h rn n á p r o g n ó z a v ě d e c k o t e c h n i c k é h o , s o c iá ln íh o

r o z v o je

e k o n o m ic k é h o a

ČSSR do ro k u 2 01 0”

(Podklad pro jednáni HHK) Národní hospodářství je d is c ip lín a , kde na r o z d íl od jiných včd n e e x is tu jí la c in é experimenty, naopak - každý neúspěšný experiment se p l a t í značně draho. Proto n elze .sáhnout k nejjednodušší v e r ifik a c i před­ ložených základních opatřen í - dát československé národní hospodářství do roku 1995 do rukou Prognos­ tickému ústavu ČSAV, zejména j e - l i zde h istorick á zkušenost s člověkem, který v o la l "d e jte mi Německo na deset le t do ruky a u v id ít e " . A v i d ě i i jsrae. Navrhovaná základní opatření lz e stručně shrnout takto: 1. B líže nespecifikovaná "p o litic k á reforma" zaměřená na "obnovu ryzích hodnot socialism u". 2. Ekonomická ' re forma zaměřená na plné prosazení " t r ž ­ n í ekonomiky", v s o u v is lo s ti s tím lik v id o v a t s tá tn í plán a s tá tn í dozor nad cenami. 3. L ib era liza ce zahraničního obchodu 3 - odklonem od s o c ia lis tic k ý c h zemí a přikloněním k zorním k a p ita lis ­ tickým. 4. Strukturní zvra ty zaměřené na lik v id a c i č á s ti I . a I í . sektoru; v s o u v is lo s ti s tím zb a vit cca 1 m ilión pracovníků dosavadního zaměstnání. 5. V z n ik a jíc í disproporce ř e š it výrazným zadlužením v o b la s ti volných měn, p o d říd it se takovým in s t itu ­ cím, jako je Mezinárodní měnový fond. Světová banka. Tato základní opatřen í jsou dále rozvedena do řady navzájem n e s o u v isejících , často i vzájemně rozpor­ ných avanturistických návrhů. Pokud politicko-hospodářská sfé ra přijme navrhovaná opatření jako východisko pro d a lš í přípravu X V III. sjezdu KSČ, znamená to : a) Odvolat "Poučení z krizového vývoje" b) Odvolat závěry XVII. sjezdu KSČ a n ásledu jícíh o 7 ., 9. a 12. zasedání a návazná zákonná opatření c) Zahodit dosavadní práce na přípravě dlouhodobého výhledu a 9. p ě t ile t k y , včetně závěrů je jic h posuzo­ vání vládními a stranickými orgány d) V r á tit hospodářsko-politický systém nejen před únor 1948, a le v řadě o b la s ti i před ř íje n 1945. V tomto zásadním s v ě tle z t r á c e jí na významu konkrét­ ní připomínky k jednotlivým námětům, které v zásadě správné a všeobecně uznávané vývojové trendy dovádějí do n erealizovatelnéh o absurdna, respektive - jak j í ž bylo řečeno - do p o zic pro národní hospodářství v y s lo ­ veně nebezpečných nejen z ekonomické, a le i p o l i t i c ­ ké stránky. Navíc obsahuje m ateriál velmi krásné řečnické obra­ t y , které p ř i podrobnějším rozboru nejenže neodpoví­ d a jí r e a lit ě , a le často nemají ani žádný obsah. Pozorovatelné jsou také značné změny mezi původ­ ním materiálem "Souhrnné prognózy" "Návrhem základ­ ních o p a třen í", a to nejen ve věcné, a le i v systémo­ vé poloze. Je s ic e pravda, že "vědecké" poznání se v y v í j í , a le snad ne tak překotně, že to , co bylo obha­ jováno v p rosin ci 1988, j i ž n ep la tí v únoru 1989. Jen zcela na okraj lz e pozorovat, že "vědecky" zdů­ vodněné rela ce 5 - 6 Kčs/USD v p a ritě kupní s í l y a 10 - 11 Kčs/USD v kursové r e la c i jsou nyní klidně nahrazeny devalvovanou hodnotou 20 - 23 Kčs/USD, o které se v Souhrnné prognóze prohlašovalo, že je "z c e ­ la nevhodná” . Je také j i s t ě možné se na určitém místé ušklebovat nad "bilančním " přístupem SPK a cílovým i hodnotami dlouhodobého výhledu (např. u výroby o c e l i ) a o něko­ l i k stránek p o zd ěji pou žít pro svou argumentaci p ř i ­ b ližn ě stejn é metody a dospět bez uzardění ke s t e j ­ ným číslům. Ale to je otázka ne věcná, a le šířk y svě­ domí. Prorože ani v Souhrnné prognóze, ani v navrhovaných základních opatřeních nejsou uvedeny potřebné údaje, jo jen možno se p tá t: - Jakým způsobem se do roku 1995 převede 1 m ilión pracovníků z I . a I I . sektoru do I I I . , jak se pro ně z a j i s t í m ísta, re k v a lifik a c e a kdo j i z a p la tí? (Jde o řádově 50 až 100 mld Kčs.)

■- V současné době je příjem v o b la s ti cestovního ru­ chu z cca 1,4 mil', návštěvníků cca 160 m il. USD. Jak technicky v "několika málo letech " z a j i s t i t , aby se je jic h počet nejméně zdesateronásobil? - Jakým zbožím budou hrazeny uvažované zvýšené dovozy zemního plynu? - Je pravda, že pokles -exportu strojíren sk éh o zboží do SSSR o 23 mld Kčs ročně přinese úsporu 1 m il. tun o c e lí, tedy cca 1/4 spotřeby všech strojírenských VHJ? - Může s i ekonomika ČSSR d o v o lit z v ý š it zadluženost na cca 1 400 - 1 500 USD na jednoho obyvatele? - Uzná SSSR rcva lva ci čs. koruny vůči rublu alespoň na 8,5 Kčs/Rb, což by p ři d evalvaci na cca 23 Kčs/USD představovalo kurs 2,7 Rb/USD? - Z jakých zdrojů^ bude s tá t poskytovat úlevy novým podnikům a intervenovat na vnitřním trhu? - Je omezení rozpočtových výdajů státu do výzkumu, tedy i do ČSAV, stagnace podílu na z d ra vo tn ic tv í a š k o ls tv í v souladu s proklamovanou potřebou "in ves­ t i c do l i d í " , mimo jin é s potřebou z v ý š it počet řád­ ných posluchačů vysokých škol na trojnásobek? - Může s i čá. ekonomika do roku 1995 d o v o lit odbou­ rání lim itů na d e f ic it n í zdroje? - Dostane v rámci devalvace Kčs pomocný děln ík s p la ­ tem 1 000 USD na Československých hranicích jako tu­ r is t a za ně 20 až 23 0C0 Kčs, za které bude v ČSSR ž ít? - Jak se zabrání i n f l a c i , když se budou lik v id o v a t základní regulační n á s tro je , ja to jsou ceny, mzdové lim ity , a p řip u stí se placen í podle poptávky a nabíd­ ky? - Bude možno exportovat i v la s tn í pracovní s ílu , t j . bude s i každý moci hledat práci v c iz in é ? - P očítá se s tím, že po d evalvaci Kčs o cca 60 % budou rázem skoro pro všechny surovinově i materiá­ lově náročné exporty na NSZ vysoce e fe k t iv n í a že nastane je š tě v ě t š í výprodej m ateriálové podstaty? - Jakým způsobem se z a j i s t í , aby výrobce noexportoval vše a zbylo něco i pro domácí trh? - Jak se vyrovnat s problémem, že za současné úrovně p rod u k tivity práce znamená převod 1 m il. pracovníků do terciá rn íh o sektoru ztrá tu nejméně 50 mld Kčs a odchod 300 t i s . pracovníků z produktivní s fé ry ztrátu d a lších 30 mld Kčs? - Je jasné, že sníženi spotřeby en ergie na cca 93 m il. tmp znamená sn ížen í spotřeby ve výrobní s fé ře nejméně o 1/3 a že ten to manévr se podařil pouze u některých států p ř í přechodu na tvrdé válečné hospo­ d á řs tv í s odpovídajícím i důsledky pro všechno obyva­ te ls tv o ? A konečně poslední otázka: ' - čím se bude navrhovaná " s o c ia lis t ic k á " ekonomika l i š i t od "sociálné-dem okratické", realizovan é v někte­ rých západních státech , v čom budou j e j í přednosti? V souhrnu, lz e konstatovat, že s tá le p l a t í klasický Marxův výrok o tom, že d ě jin y se opaku jí, poprvé ja to tra g é d ie , podruhé ja to fraška.

Materiál zaujímá ideologické stanovisko k analytickému rozboru , k terý národohospodářské komisi UV KSČ předložil Prognostický ústav Č S A V . Je složen ze dvou částí, z nichž p rvn í jedenáctistránkové kriticky hod­ notí souhrnnou prognózu s přihlédnutím k současným možnostem včdeckotechnickéhó rozvoje společnosti, převážné však z hlediska politického. Druhá část, kterou zveřejňujem e, nepotřebuje komentáře.

DUBEN 1 9 8 9

P ftfL O H A

LN

I

Iniciativa kulturních pracovníků K arxe Adamcová Marek Adámek P a t r i c i e A q u ila r o v á Štěpán A lb r e c h t i n g . P e t r A lex an d r Drahomíra A n tošová JU D r.V áclav A n tro p iu s M ario A p p lo vá P a v e l A šen brener K a re l B a b u lja k Iv a n B ačina D a n ie l Balabán M ila n Balabán D r.S te fa n B aláž M ir o s la v B a rtá k P a v e l B a r t l A lb e r t B a rto š M ichal B a rto š e k Blanka B a rto šo vá A rn o ld B artů něk M ilo s la v a Burtůňková Ota B o a u fo rto vá Ota Bednářová Otká Bednářová J i ř í B eld a J o s e f B o l l o v i č Č estm ír Benda Zdeněk Benda a r c h .J a r o s la v Beneš Hana Benešová A le š Beran M arcela Benešová Jan Beránek D avid Berdych Jan Bernard V la d im ír B o r n r e ito r Eva B c r n r e it c r o v á L a d is la v a B ertra n d ová MUDr.Bezecná Eva B ie n e r to v á i n g . I v o B in d er M U D r.V lasta B in d erová J i ř í B is MUDr.Olga B is o v á S v ě tla n a B ízk o vá Tomáš Bláha Anna B lá h ová Ilo n a Bláhová Ph D r.A n ton ín B la žek Eva B la ž íč k o v á B ože­ na Bohmová Bernard Bokor Ph D r.V ěra Bokorová in g .a rc h .L u b o m ír Bombík D avid Bonaventura M arie Borková Štěpána Boř­ kově P e t r Bouda V ěra Boudr.íková Eva Boudová J.B oudová K a te ř in a Brabcová Jan Braboc Zdeněk Brabec A l i c e Braborcová V .B ra tin k o v á O tto Braun M ich al B r a x a t o r is Dr.Toman Brod P a v e l B rož P a v e l Brunnhofer P e t r Bubela Ph D r.M ilena Bube­ n íč k o v ě P.B uchta L a d is la v Bukáčck V la d im ír Buno J o s e f Bureš Ph D r.A rn ošt B u rget i n g . I v o B u rget A le š Burian B u riánková M íra Buřt M a rie Cacková M ilo š C alda Blanka C a lt o v á V á c la v C o jp ek Zuzana C id lin s k á D a lib o r C id lin s k ý Radka C ig le r o v á A ntonín C ou f Jan C o u fa l R ich ard Crha Jakub C t ib o r A ntonín C u lek J a r o s la v ča p ek P e t r čapek M iro s la v a čapková M ir o s la v č á s t e k M ilo s la v č e jk a M irek č e jk a Roman č e jk a MUDr.Hana č e jk o v á Ludm ila č e jk o v á Jan čonský Vá­ c l a v čormák Id a Čermáková Helena č e rn á K a te řin a čern á V ěra č e rn á Kam il H .čern ý V o jtě c h č e r n ý Eva Červenková Zde­ něk č e r v in k a Radek Češka Marta č ih a lo v á J i ř í č iv r n ý A len a C u řík ová V á cla v Dančo S t a n is la v Daněk Anna D aněvičová A len a Daňková M artin a D avídková D balý A len a D ětáková Zuzana D ie n s tb ie r o v á Zdeněk D in to r Bohumil D i t t r i c h V la s tm ila D it t r ic h o v á Zuzana D la b a lo v á Ilo n a D obalová K a r o lín a Dobešová J o s e f Dočekal M a rie D oček a lová MUDr. L a d is la v Dočkal Radek Dočkal H elena D oločk ová Erna Dománová P e t r D o r í l J a ro m ír D o s tá l P e t r D o s tá l MUDr.Tomáš D o sta l V á cla v D o stá l P e t r Douba P e t r a Doubová F r a n tiš e k Drábek M ilan D rá p a la Jan Dražan Blanka D ražanová K a te ř in a Dražanová Androa D rk alo vá S lá v a Drnec Jan Drnek Tomáš Drobný O n dřej Dubský A ntonín Dufek V la d im ír Dufek Dana Dufková Jan Dungel A l o i s Dusík V ik t o r D u s il M UDr.Pavel Dušek L u c ie D vorská P a v e l D vorský Bohumil Dvořák J i ř í Dvořák Roman Dvořák Tomáš Dvořák Ludm ila D vořáková V ěra D vořáková P a v e l D y d o vič J i ř í E ffe n b e r g e r Lenka E ffe n b o r g o r o v á K a re l E ic h le r M ich al F a f l í k V la d im ír Fanta D avid Faustus Radovan Follm ann in g.L u b o š Fendrych P a v e l F i a l a D r .P e t r F ia la P e t r F ia la in g .V la d im ír F i a l a in g .M a r ie F ia lo v á V la s ta F i a l o v á O ndřej F ib ic h Eva F ib ic h o v ě Ig o r F ic Jana F íe d le r o v á Zdeněk F ik a r J i ř í F i l i p V ěra F i l i p o v á in g .a r c h .K a r e l F i l s a k sen . Táňa F is c h e ro v é H elena F iš á r k o v á V o jtě c h F iš e r K lá ra Flem rová Magdaléna F lo r ia n o v á M ilan Forman Eva Formánkové Vanda Formanové Radka Fousková Eva Francová Hana Francová F r a n t iš e k F r o h lic h Ire n a Fuhermanr.ová H elena F u rs to v á Zdena G aarová M ich a l Gabor Dana G ajdová Danuše G a leo vá A len a G álová M a ria n a . G a ra jo vá L a d is la v G ary Ph D r.M artin G e i s l e r P h D r.K a teřin a G e is le r o v á Eduard G e is le r m l. Ir e n a G ó lová P h D r.A n d rej G ju r ic B ed řich G la s e r S v ě tla n a G la s e ro v á M ich al Glonda Anna G losová J i ř í G ogela in g .Z d en ěk Granát m l. PhDr.Růžena G roben íčková Luděk G re go r E r ik Groch M artin Gruša Jan G ryga r V á c la v Haas P a v e l iiabrda Blanka Hadová K a is J o s e f H ájek d o c .D r .M ilo š H ájek Radko H ájek J a r o s la v Hála Tomáš Hála Tomáš Hála Jan Halama F r a n t iš e k X .H a la s Anna H alasová Dagmar K a la s o v á Jan H a n z lík Hanuš H a r te l Iv a n Hartman K a rin B artošová Ja ro m ír H a tle J o s e f H a v lá t D a lib o r H a v lík P a v e l H a v lík P a v e l Háyok in g .M ilo s la v a Hedvábná P h D r .J iř í H e jle k P e tr H c lís e k A n ton ín Herudek Zbyněk Heřmánek Ivana Heřmanská M a rtin Heřmanský A len a H ezin ová Roman H la d ík Ire n a Hladká M ilan Hladký M ilo š H la v ic e A le š Hlávka J i ř í H lín a V ěra H loužková PhD r.H elena Hodačová Ivan Hoffman L ib o r Hofman D . Hofmanová M a rie Hofmanová L u c ie H olá J o s e f H olas Zuzana H o lasová P e t r H o lcn er Hanka H o lcn c ro vá J a r o s la v a H o lík o ­ vá Marta Holomková O ld ř ic h Holub P e t r Holub S t a n is la v H olý P h D r.F ra n tiš e k Honzák V la d im ír Horáček P e t e r Horváth Anna H orváthová D r.M ojm ír Horyna J i ř í Houdek V á c la v Houf L a d is la v Hovorka Luboš H rabal P e t r H ra b a lík V á c la v Hra­ běnek Naděžda Hrabánková F r a n t iš e k Hrabec S t a n is la v H rádecký Simona H ra d ilo v á T .H r a j Zdeněk Hrášek J in d ř ic h H rd i­ na Tomáš H rd lič k a Hana Hrdová P a v e l Hrubant Hana Hrubantová Jan Hrubý Lubomír Hruška M U D r.F ran tišek Hudec M ilan Hulán Hana Hyžáková D r.Zden ěk Charouz P e t r C h arvát M ich a ela C h a rvá tová D a lib o r Chatrný J o s e f Chloupek L ib o r Chlou­ pek J i ř í Chrněla M ich a l Chmelař M artin Choura C y r i l Chramosta P a v e l Chromý M ich al Churaň A len a C h v á ta lo v é M artin Jaku bíček Monika J a k u b íčk ová V í t ě z s l a v Janda Zuzana Jandourková J i ř i n a Jandová M ir o s la v Janeček J U D r .J iř í Jankovský O ld ř ic h Janota P a v e l Janoušek in g .a k .a r c h .N in a Janská D avid Janžura Jan J a ro š M ila n J a ro š V la d im ír J a rý Eva J a vo ro vá J i ř í J e d lič k a M ich a ela J e d lič k o v á Tomáš J é g r A len a Jechová in g.L u k á š J e lín e k L u c ie J e lín k o v a P a v e l J e r ie J í l e k Leoš J in d ra J i ř í J ir á s e k V l a s t i m i l J i r h a l D r.Jan J íš a .C S c . J o s e f J o s e f í k Blanka Josephová-Lunáková Jan Ju k l Tomáš J u lá k P e t r Junk P a v e l Juráčok M artin Juránek J i ř í Kabelka J a r o s la v K ačer J o s e f K a d lč ík ř r a n t iš e k Kad­ le c P .K a d le c M a rie K ad ločk ová Monika -K afková Ir e n a K ah u lová P e t r Kalandra Zdoňka K alu sová Jan Kaměnář K a te řin a Kandlová a k a d .a rc h .M a rta K a p le ro v á F r a n tiš e k K a r e l J o s e f K a r l í k V ik t o r K a r lík in g .J a n K á rn ík J i ř í K a sl A n t.K a š ík in g .M ic h a l K a šík in g .Z u za n a K a šík o vá M ich al Kaška Radana Kášová m g .J a r o s la v Kašpar L a d is la v Kejhá M arie K erh a rto v á K a r e l K e r lic k ý M ir o s la v Kesnar Ja rom ír K in c l Jan K is s F r a n tiš e k K ir š n e r Drahom íra K la p etk o vá M artin K la z a r D a n ie l K lep áček P e t r K le te č k a PhM r.O tto K lič k a A l i c e K líc h o v á C y r i l K lim eš P a v e l K lim eš Jana K lim ešová K r is t in a K lim ešo vá M a rie K lim ešo vá M .K lím ová M ir o s la v K lobás Eva K lu sá čk o vé Jan K n ížek Jan Knor R egina Kobosová Dr.Naděžda Kocourková V la d im ír K o ča n d rle L ib o r Kodym D a n ie l Kohout d o c.D r.L u b o š Kohout V la d im ír Kohout Lib u še Kohoutková Anna Kohoutová Vladka K o lá čk o vá Jan K o lá ř Bohdana K o lá řo v á Helena K o lá řo v á Rut K o lín s k á P a v e l K o lín s k ý P e t r K o lín ­ ský Ludmila K o lk o vá N ataša K o lo fík o v á Jan Komrska M ir o s la v a Konečná Jan Konečný Nada K o n v a lin k o vá V o jtě c h Kopecký F r a n tiš e k K ooeček M ir o s la v Kopeček Zdoněk K o p ie M ila d a Kopová Ire n a K ošíková Eva K osin ová Jan K o s t liv ý M ilo s la v a Kostrh on ová Iv a K ošn erová J i ř í Kot M artin K o tík Radomíra K o to vé Jan Kotva K a re l Kouba Mxlon Kouba A len a Koucká Roman Koucký R o s t i s l a v Koudelka M ir o s la v K o u p il Jan Kováč M ir o s la v K oval B o r is K o v a řík K a r e l K o v a řík P e t r K o va řík Helena K o v a řík o v á J i ř i n a K o v a řík o v á L a d is la v Kozák Eva Kozáková Iv a n K o ž íš e k Ire n a K r a fto v á Zuzana K r a jč o v ič o v á Iv a n K r a jíč e k J i ř í K r á l M ilo š K r á l R N D r.V la s tim il K r á l M arie K rá lo v á Nataša K rá lo v á Tomáš Krásenský Hynek Krátký Jan K r a t o c h v il J i ř í K r a t o c h v il Sabina K r a t o c h v ílo v á J o s e f Kraus M ilan Krbec J U D r.V la d is la v a Krčmářové S t .K r c jč a J i ř í K r e j č í Adam K r e j č í k Eda K r is e o v á Helena Krm íčková D a n ie l Kroupa J i ř í K r tič k a V ěra K ru žík o vá J i ř í Krenek J i ř í K řivá n ek Zuzana K ř íž o v á a r c h .Z d is la v a Kubálková Iv a n Ku bíček Ivan a Kubíčková M a rtin Kubík Ota Kubík J i ř í Kučera P e t r Kučera J it k a Kučerová L a d is la v K u čírek Jana Kučová V í t ě z s l a v Kuděj D r . J i ř í K u děla Věra Kuhnová v l a s t i m il Kula Zbyněk K u lv a it P e t r Kumandžas Radka Kupková M ila d a K u slová Radim Kuthan Ivan a K v a p ílo v á Ludmila Kybu*ova V la d im ír Kýn MUDr.Zdeněk Kypr A ntonín K y sela L a d is la v Lábus J U D r.V áclav L a cin a V o jtě c h Lahoda Jan L a ic ta a n Tomáš L a j kop Jan L a jk s n e r J i ř í Lan ger Sabina Langerová Soňa Lánová in g .M ila d a Lapáčková L a d is la v Laštuvka V la s t im ila Laštů vková Zdeňka L á t a lo v á V á c la v Lau tn er J a rm ila L a u tn erová T .L e ix n e r o v á L e js e k L e js k o v é P a v e l Lev J i ř í Lhoták Eva Lh otáková J a r o s la v a Limová M arie L in h a rto v á Roman L i p č í k P a v e l L iš k a Ilo n a L iš k o v á Věra L iš k o v á K .L if.e r b a c h L ju b o v L í z á lo v á Lubomír Longauer M ária Longau erová V la s t a Lounová D r .G a b r ie l Lukáč P e t r Lukáš Ivan a Luk.uová A ntonín Lukavský K a te ř in a Lukešová S va to b o r Macék S t a n is la v Máčka Renata_ Madarová Th D r.O to Mádr Dr.Luděk Mácha M ilan Mácha Jan Macháček M arkéta Macháčková P e t r " Machata Anna Máchová Tatár.a M aixnerová Jan Malaska K a re l M a lík J i ř í M alšovský F r a n t iš e k M alý Jana Marášková Tomáš Marek Eva M arešová S teva M aršálek P a v e l M a rtin ek Anna ková a k a d .a rc h .Z o ra M a rtin o v é Bohuslava M ařík ové A n ton ín Máša V ilém Matausch V ěra K atauschová J a r o s la v Matěcha KvětuSe M atěchová M a tějk a J i ř í M a tějo vsk ý V la d im ír Matoušek M UD r.Vlasta Matoušková J u liu s M atula F r a n tiš e k Maule E . K aycr Eva Mazáčová P a v la M azalové Zdeněk M eisn er A len a K e is s n e ro v á K a te řin a M a jero vá A len a H e jz lík o v á M artina M e lic h a ro v á J i ř í M esick ý D a n ie la K ea sie u reu ro vá MUDr.Jan M etelk a P a v lo s M i c h a i l i d i s O ta k a r M ich l d o c .D r .K a r e l M ichňák.CSc. Zuzana M ichnová K a r e l M ikula Roman Mikýska Jan M i l i č R u d o lf M i l i č M ilo š M in á řík V ě r* ..in a iík o v a K a te řin a Minksová Eva M iš ík o v á Renée M oravcová V la d im ír Morávek Libuše Morcinková. O lg a M rakotoyá O lga M rákotoyá Dr.Bohumír Mráz a k a d .a r c h .J a r o s la v a Mrázová J i ř í Mudra RNDr.Antonín Mucha P e t r Muk Tomáš M u llc r M ilan Myšxa P a v e l

II

DUBEN

1989

Nádvorník Lubomír Nágl S ta n is la v a Náqlová Genok Nazar Blanka Nazarová Robert Nebřenský Jana Nechutová J i ř i Nekovář ing.K am ila Němcová Lenka Němcová Renata Němcová V áclava Němcová Ph D r.Igor Nčmoc,DrSc. ín g .J a ro s la v Němec Lubor Němec ing,M arek Němec P e tr Němec Tomki Němec M iro sla v Něraejc Alena N estávalová Jana Neubauerová Šárka Neu­ mannová M ilo s la v N e u ž il in g.Jan Novák MUDr.Karel Novák M artin Novák V ěnceslav Novák V la d im ír Novák Zdeněk Nová! MUDr.Eva Nováková Iren a Novotná Jana Novotná Jarm ila Novotná Antonín Novotný J.A .N ovotn ý J i ř í Novotný J o sef Novot­ ný J o sef Novotný P e tr Novotný Ph D r.A lois Cbermann Iren a Obermannová Jaromír O d s tr č il Bohuslava O lešová in g .J iř í O lič Otnar O liv a Tomáš O lžbut Marian Ondrejka Monika Ondrová J i ř í O p lu š t il Ludvík Orság J i ř í Ouřada P a vel PádeckJ Alan P a je r Ota P a je r A le x Panáček Jan Panoš Věra Panová J i ř í Papoušek Olga Papoušková Arno P a řík H erbert P a říže * O leg P a s ť ie r Na3a Patočková Milan Pau lin Ondřej Pavelka PhD r.Jaroslav Pavlas P a vel P a v líč e k Michal P a v lík Romar P a v lík ing.Luděk Paznočht Svatopluk Pekárek Luba P e lla r o v á A lo is Pešek J i ř í Pešek J i ř í Pěšina Jana Pešková MUDr. Zdena Pešková J iř in a P ctero v á T e r e z ie P ctišk o vá Včra P ctrá š o vá J in d řich P e t r l í k JUDr.Václav P etrm ich l Radmila Petrm ich lová Ondřej P f e f f e r a k a d .a rc h .P .P irk l F i l i p P ís a ř o v ic P e tr P iš t e c P e tr Pištč-k Zdena Pištč-ková Jan Placák prof.M UDr.Bedřich P la cá k ,D r.S c. M ilo sla va Placáková J o s e f P la t z S ta n is la v Ploch M artin Pluháček Zdeněk Podskalský Antonín Pohlodek M ichal Pokorný Zdcnčk Pokorný Helena Polednáková M artin P o s p íš il in g .P e t r P o s p íš il Vladim ír Pošar J i ř í Prášek Eleonora Pražáková Jana P r e is le r o v á Jana Překová Tomáš Procházka Zora Procházková J i ř í Prokop L a d is la v Prošek. J o s e f P r o tiv a L ib o r Prudký MUDr.Včra Přibáňová P e tr P ř ib y l Tomáš P ř ik r y l Oskar P ř in d iš Zdeněk P ř in d iš Eva Ptáčko.vá Zuzana Ptáčková G iz e la Purkrábková in g.Jan Putna ing.Anna Putnová J i ř í Pu žej ing.R.Rabiňák Dr.D.Rabiňáková I l j a Racok Tomáš Rada J itk a Radkovičová Robert Radosta S ta n is la v Rajm Jan Rapin Iren a Ráslová K a re l Rašín Ivana R eic h lo vá V ilčm Reichmann Tomáš R e iz e r Marcela Režová Mirko R ie d l J i ř í R ig e l Alena R in dlerová J iř in a Rmoutilová Š tefa n Roháček s t . J a ro sla v Rona P e tr Rošický Tomáš Rumpl K a rel Ruppert Renata Ruppertová Zdeňka Rusínová J a ro sla v Růžička M atěj Růžička P a vel Růžička PhDr.Radovan Rybář P a vlín a Rybková Jan Rýdl P e tr Rýdl Zdena Rýdlová Štěpánka Ryšavá Luisa Rzymanová Anna Řeřich ová V á cla v Řezáč Jan Ričánek Ir in a Říhová F ra n tišek S a d ílck Jana S a fír o v á K a r e l . S a i f r Simona Samková V la d im ír S a s le r Hana Sassi^annová doc.MUDr.Karel Sázavský,CSc. Antonín Sazirva Olga Sazimová Zbyněk Sedláček Andrea Sedláčková Ire n a Sedláčková J o z c f Sedlák Radovan Sodlinský Marian Sehnal J i ř í S e id l Ondřej Sekal M ichal Seraín A n r it Sen Eva Sendlerová Lenka Senová F ra n tiš e k S ch ild b erg er J i ř í Schraicdt Ruth Schneiderová B ř e t is la v Schobcrt M ilena Schusswohlová Rudolf Sikora J i ř í S ir o te k i n g . J i ř í S kalický S větlana Skálová in g .S v .S k řiv á n e k ing.Zdeňka Skřivánková Antonín Sládek in g .I g o r Sládek Jan Sládek E stera Slád­ ková Jana Sládková Bohumír S la v ík Ján S lá v ik Eva S la v ík o v á Jana S la vík ová V r a t is la v S lezá k Lenka Smejkalová Lubo­ mír • Směkal Milan Smetana Milan Smolík Marta Sm olíková Luděk Sobota Věra Sodomková Zuzana Sokolová M íla S olařová A leš Solnička P e tr S oln ičk a Jana Soukupová Tomáš Sova Dr.Jan S piess J i ř í Srp Dr.Lubomír Sršeň M ilena Sršňová F ra n tišek Staněk M artin Staněk P e tr Stanko Barbora Staňková V la s t im il S tárek René Starhon I l j a S te in ic h Eva S tie g le ro v á Ludmila, S tod olová J i ř i , Středa Eva S tříž o v s k á J a ro s la v Stuchlý J in d řich Suchánek V la d im ír Suchánek Helena Suchánková L a d is la v Suchochlob Prokop Suchomel P a vel Surý A le š Svoboda D aniel Svoboda Jan Svoboda P a vel Svoboda Tomáš Svoboda V la d im ír Svoboda PhDr.Alena Svobodová PhDr.Dana Svobodová Eva Svobodová Hana Svobodová Lenka Svobo­ dová V a len tin a Svobodová RNDr.Vlasta Svobodová F ra n tiš e k S v o z il Marta S y lv c s tro v á F ra n tišek S ysel F ra n tišek S ysel Tomáš S ysel J iř in a S yslo vá Milan šá le k Michael Šašek V á cla v šeb ele Marek šebelka Monika šeb elková J o s e f š e b e s tík Anna šeb ostík o vá Marie Šedivá J itk a Šestáková V áclav Š evčík Jan Š ib ík Helena šidáková J i ř í š ig u t Zdeněk šic h o r in g .P e tr šimák,CSc. M iro sla v šim čík J in d řich Šimek M ichal Šimek in g .L a d is la v Šimek Eva Šimková Marie Šímová Mária šišk ová O ld řich škácha Radko škaloud M artin Škarda Ph D r.J u lie škardová J in d řich škrabal J o s e f šlapanský Dan š lo s a r Dušan š lo s a r Přemysl Šmíd šmídl V ojtěch šmídl Jan šmoldas in g.L u d vík š o jd r in g .M .šo jd ro vá Asen šopov Jolana šopovová M ilo s la v Spála Jan špáta Radko špatný Blanka šperková J i ř í š p i c l Blanka šránková Iren a šránková Ivana šrámková MUDr.Věra Štastná Jan ŠEastný Ph D r.A lica š to fa n č ík o v á Milan š t e in d le r V áclav "Štěpánek PhDr.Zdeněk Štěpánek Drahomíra š t o lfo v á J i ř í š t r é b l V la d im ír š t r é b l Ivana Š tro b lo v á Lenka štveráková Olga Sulcová Růžena Sulcová Andrej šumbera Renata šuráková P a vel šu st Marie šustková MUDr.Stanislav švadlena V ít ě z s la v švalbach Roman švanda A le x e j Švarc PhDr.Luboš švec J o s e f šve jd a M irosla v švejd a J in d ra Švejdová Eva Tatková Ivana Taubrová Oskar Teimer J i ř í T e jk a lo v á Lubomír Tesák Richard T c s a řík J a ro sla va Těšínská K a rel T e x e l MUDr.Helena T ich á J irk a T ich o ta Zdeňka T ich o to vá Jarm ila T i l l o v á Oskar Tkadleček F ra n tiš e k Tlapa Robert Tománek Monika Tomanová Radek Tomášek Milena Tomášková Prokop Tomek Tomiška F i l i p Topol Trávnička M ilo s la v T r é g l Jana T ré g lo v á K lára Trnková in g .a rc h .J a r . T roja n Ondřej Trojan V ěn ceslava Truhlářová PhDr. Ludmila Tučková Lu cie Tučná Jarom ír Tůma i n g . J i ř í Turek Marie Turnovcová Líba Tu rzíkoyá Tomáš Tvaroch Zdeněk Tyc Veronika T y d lit á t o v á Alena T ylečk ová P a v e l T y p o lt Tomáš Ú lehla P e tr U lrych Hana U lrychová Lubomír U n z e itig in g .F r a n tiš e k Urbanec M artin Urbánek M ichaela Urbanová Emil U zel Drahomíra Vacíková Jan V a cu lík Zdena V acu lovičová Zuzana Vahalová M artin Vácha P e tr Vácha P a vla Váchová Jan Vaphuda Dagmar Vachudová J i ř í V ala Jan Valášek Iren a Valášková Anna V alen tová Renata V alová J i ř í Vaňáček J a ro sla v Vanča Dušan Vančura V la d im ír Vančura P avel Váně Radka Vaničková P e tr .Vašíček K a rel Vávra in g .J o s e f V ečern ík Fran­ t iš e k Večeřa Zdeňka Vědrová MUDr.Sylva Vejchodová Mirek Velehradský L ib o r V e líš e k Jana V ese lá J itk a V eselá Martina Veselková Jan V ese lý J i ř í V e s e lý Luboš V ese lý V á cla v V e s e lý V áclav V eselý Květa Veszpremi J a r.V in k lá re k A d o lf V itá ček in g.Jan V íte č e k Rudolf Vlasák Blanka Vlasáková E liš k a Vlasáková Em.Vlček Zuzana Vodsloňová Jarom ír Vogel J a ro s la v V ojáček L a d is la v Vokatý Jan Volenec V la d im ír Vondra Dagmar Vondráčková Tomáš Vondruška Magdaléna Voráčková Eva V o rlíč k o v á in g.E va V o rlíč k o v á J a ro sla v Vozáb Dušan Vozáry Jan Vozáry V á cla v Vrabec MUDr.Petr Vrbecký P e tr V rbický Radim V rla Marta Všotočková J i ř í Vysekal M ilo š V y s t r č i l O ld řich Wajsar Věra W ajsarová Pavla Waldmannová M irek Wanek F ra n tiš e k W atzl J i ř í Weiner Božena W irthová Hana Wurmová Iv o Začal Zdeněk Zahálka B ro n isla v Z ach rle Tomáš Z a jíč e k Ivan Zálošák Soňa Zálešáková S ta n is la v . Zárybnický Bohumil Z a tlo u k a l V la d im ír Z atlou kal M artin Z a v a d il in g.M ila n Závrbský Iv o Zázvorka Alena Zdobinská ing.Zdeněk Zdobinský MUDr.Mario Zehnulová Radovan Zejda Nataša Zolenková M iro sla v Z clin sk ý Dr.Roman Zeman Dr.Zdena Zemanová Markéta Z e t t lo v á Hana Zezu lová P e tr Zhoř Dr.Bohdan Z ily n s k ij Pavla Zimová M ilo š Zimula J a ro s la v Z ít a Antonín Z ív a la E d ita Z ív a lo v á P e tr Zlámal Dáša Zlámalová Ivana Zlám alová Eva Zodlová Jan Zubrycký Jan Zuziak P e tr Zvoníček Zdeněk žáček S ta n is la v žák Lenka žáková P avel Ž3árský V la s ta žehrová V ladim ír ž e le z n ý Jana Zem ličková PhDr.Zdeněk ž la b T isk u CSS?.. K opie novinám S o v ě tskaja k u ltu ra , L itěra tu rn a ja ga zeta , M oskovskije n o vo sti a tisk u N S R . Hluboce vá žen í s o u d ru zi, nemůže­ me p řed Vámi s k r ý v a t naše vážn é znepok ojen í nad u vězn ěním s v ě to ­ známého dram atika V áclava H avla. R e p re s iv n í způ sob jed n á n í 8 p ř e d ­ s ta v ite li v n ed á vn é m inulosti tak k ve to u cí k u ltu ry p řin e s e b e z p o ­ ch yby ohromnou škodu k u ltu ře i stá tu . D oufali jsm e, že podobné zú čtován í s vy n ik a jícím s p is o v a te ­ lem je n yn í v naší zem i, ale i v jin ých so cia listick ý ch zem ích, ne­ m ysliteln é. Tím se dá v y s v ě t lit i náš zásah . Je to i n aše. dá se říc i c e lo s v ě to v á v ě c . Osud jedin éh o č lo v ě k a , a tím v ic e , ža tak zname­ n itéh o , jako Je V á c la v H a vel, je

n eod d ěliteln ý od osudu těch v e l­ k ých zm ěn, k te r é za ča ly v e v ý ­ chodní E v ro p ě . Jeho u vězn ěn í za v y s lo v e n í . n á zo ru , za normální sym bolický čin se d otklo v š e c h , kdo ty t o p rosp ěšn é zm ěny ch tě jí. A upřím ně řečen o škodí i těm, kdo Je n ech tějí - n eb o f co můžo být je š tě v íc e kom prom itující než podobná akce? Považujem e za d ů le ž itý a mnoho­

zn ačn ý f^Jct, že p r á v ě v těch to dnech u nás v y š lo další číslo časo­ pisu T é a t r , v e kterém Je otištěn a h ra známého dram atika Samuela B eck etta K a ta stro fa , věn o va n á V áclavu H a vlo vi. Jsme pevné odhodláni hlasitě b rán it V á cla va Havla p ro to že tím bráním e i sami seb e. V ěřím e, že h ořk á ch y b a moci bude ry c h le n ap ra ven a . 5. 3. 1989

J u r ij Ljubim ov, r e ž i s é r , Inna S olo vjevo vá ,' l i t e r á r n í k r i t i k , Alexandr S n e lja n s k ij, h i s t o r i k , Natan Ejdelman, h is t o r ik . B u lat Okudžava, básník, p r o f. J u r ij A fa n a s je v , h is t o r ik , Ig o r V in ogradov, k r i t i k , J evg o n ij Jevtušenko, básn ík, F a z i l Iskandcr, s p is o v a t e l, M esscror, h is t o r ik , B oris B ir g o r , m a líř , J u r ij K a rja k in , p u b lic is t a , Roald S agd éjev, fy z ik , akademik, za h ra n ičn í čle n ČSAV, Lev K o p elev, s p is o v a t e l, dnes v NSR, Raisa O rlo vo vá , b á sn ířk a , dnes v NSR, Giinther G rass, s p is o v a t e l, S ie g fr ie d Lenz, s p is o v a t o l, Hans Werner R ic h te r, s p is o v a t e l, C arola S te m , p u b lic is t k a , W olf Biermann, básn ík.

DUBEN 1989

DOPISY .

INFORMACE . GLOSY

STRANA 23

K roky k r e g i s t r a c i Výboru č s l . v e ř e j n o s t i p ro lid s k á p rá va a h u m a n itá rn í pomoc jsm e '3 . dubna 1989 p o s l a l i t e n t o d o p is : " J i ž d v a k r á t jsme se na Váš v ý b o r o b r á t i l i s návrhem na k o n z u l t a t i v n í je d n á n í, k t e r é by se z a b ý v a lo n e je n n ašim i n o v in a m i, a l e v y d a v a t e l­ skou č in n o s t í v ů b e c . Zatím jsme však od Vás žádnou odpověd n e d o s t a l i . Máme tomu rozum ět ta k - v i z Rudé p rá v o (1 8 .3 .1 9 8 9 ) -, ž e n e o d p o v íd á te "na sku pin ová podán í nezákonných sku pin , p r o t o ž e n em a jí o f i c i á l n í s t a t u t " ? S pochopením bereme na věd om í, že 'z a t ím t o t i ž n ejso u všech n y l e g i s l a t i v n í z á l e ž i t o s t i výboru v y ř í z e n y a nemohou m ít t u d íž a n i r a z í t k o f i r m y " , ja k RP 18. 3. 1989 u v á d í d á le , a V aši odpověd n a d á le očekáváme i bez r a z í t k a . A n i my j e z a tím nemáme. Zaznam enali jsm e Váš d o p is , v němž p řed sed u v lá d y ČSSR p. L a d is la v a Adamce i n fo r m u je t e , ž e "k n e ja k t u á ln č jš ím otázkám och ra n y lid s k ý c h p rá v v Č esk o sloven sk u p a t ř í p ro b le m a tik a zákonné ú pravy sd ru žova cí svo b o d y, sh ro m a žd o va cí svobody a svobody p o u lič n íc h průvodů a m a n ife s t a c í" a kde zá ro veň u p o z o r ň u je te , ž e "d o s a v a d n í p r á v n í ú prava j e n e v y h o v u j í c í " . Domníváme s e , že podobný n e v y h o v u jíc í s t a v p ř e t r v á v á t é ž v p rávn í ú p ra vě v y d a v a t e ls k é , což ú zce s o u v is í s p ro b le m a tik o u p ln é in fo r m o v a n o s t i občanů. P rá v ě o tom bychom r á d i s Vámi h o v o ř i l i . " ' Jodnat č i nejednat (LN, č. 1/89)

čanský, mravní a duchovní postoj. To j e stá le jediná šance. Až moc Ú s ilí nozfivislých skupin by mělo začne ustupovat, a dejme tomu povo­ směřovat k tomu, aby je jic h rayšlon- l í svobodnější 'volb y nebo nezávis­ ky pronikly k co nejŠiršímu okruhu lý časopis, teprve potom bude mož­ veřejn osti. Teprve v důsledku sku­ né o kompromisech h o v o řit. tečně masového ro zšířen í id e j í J. A ., Praha a názorů nezávislých struktur dojdo Symboly k podstatnému z e s íle n i tlaku zdola, který uvolni společenskou atmosféru a donutí režim k ústupkům a k po­ Na A. Dubčcka útočí Rudé právo. stupné demokratizaci společnosti. Měl by však proto být tabuizován Domnívám se, že hlavně tento inten­ druhým břehem? Nebo proto, že z ívn í tlak může vést k posunu v cosi symbolizuje a že se symboly duchovním klimatu společnosti, nelze třást, natož je kácet? Zajíma­ k pozvolným názorovým změnám ve vý je, že se na Vondrovu slušným stranickém a státním vedení a poslé­ tónem napsanou zprávu, kterak ze i ke skutečným změnám p o lit ic ­ jel k Dubčekovi získat podpis za kého a hospodářského systému. Tako­ Jirouse (LN 'č. 1/89), ozvalo tolik vého- vlivu ale nejsou nezávislé rozčilených hlasů. in ic ia tiv y schopny dosáhnout, pokud nebudou d a lší 5kroupová náměstí a další setkání n eoficiá ln ích sku­ pin s dosud z valné čá sti neinfor­ movanou a i z toho důvodu apatickou V samizdatovém měsíčníku Obsah veřejn ostí. Nesdílím autorův p esi­ jsem s i pro letošek- zavedl rubriku mistický názor, že charisma takové Dovoluji s i nesouhlasit. V březnovém povolené ch víle obvykle rychle č ís le jsem k ní dodal "Ještě jeden zanikne. Vždyt shromáždění na nesouhlas navíc". Jde v tom textu škroupově náměstí bylo první mož­ o otázku nejen lite r á r n í a osobní, ností po téměř dvaceti letech, ale i politickou . Proto tu stručně kdy se velké množství l i d í mohlo uvádím jeho znění. dozvědět, co to ony tz v . "n elegál­ T i, k teří nyní jsou v podobném n í" a "p ro tis o c ia lis tic k é " skupiny postavení jako Václav Havel, by jsou a kdo má vlastně pravdu. / .../ možná ř e k li: "Tvoje sta ro sti na Věřím, že toto poznání nezaniklo naši hlavu," a le odvažuji se žádat s příchodem domů a že bylo dál 0 místo pro tuto opravu jen proto, šířeno ústním podáním, V koneč­ že by mi j i , jak mám proč být pře­ ném důsledku bylo myšlenkami nezá­ svědčen, VH s c h vá lil. vislých skupin ovlivněno mnohem Jo čím dál v íc k ritiz u jíc íc h více l i d í , než kolik jic h bylo původce nynější zd ejší p o litic k é přítomno na škroupově náměstí. a hospodářské situace a hledajících L. D., Praha východiska. P a tří k nim i volné

Když A. Dubček bez skrupuli zahrnul Rambouska se Svitákem mezi nečestné a nepoctivé lidi (LN č. 2/89), neozval se nikdo. S. Vondra jisté nechtěl Dubčeka z nectít. Jenom, podle mého názoru, poukázat na to, že chce-li Dubček být něčim více něž heslem do de­ monstrace, a vše tomu nasvědčuje, neměl by opomíjet, že již páté věznéní I. Jirouse představuje též symbol - symbol nesvobody v této zemi. Co říci jeho odpovědi na otázku, jak se dnes dívá na čin Jana Paíacha. (LN 6. 2/89). Osečné vylo­ žil, že ti, kteři zapříčinili tehdejší události, nestáli za zmařený mladý život. ’ Kdo je zapříčinil? Vojska, vláda nebo národ? Nebo všichni dohromady? Pokud si Dubček my­ slí, že také nestál za zmařený život, asi to mél říci. Takhle to vypadá, že v Moskvě nic nepodepsal a pak pobýval mimo repu­ bliku, kam k němu Palachův čin nedolehl. Jinak by se zřejmě ne­ stal na počátku Husákova normalit začního kurzu předsedou nejvyššího orgánu státni moci. A nemy8lí— li si to, pak přemýšlím o sku­ tečné síle symbolu, který ignoruje pravdu o dobč, jejímž je znakem. Jan Ruml

Omluva čtenářům i autorům se omlouváme za chyby v minulém č ís le LN. Ze­ jména nás mrzí přehozený text v Jazykovém zákampí a špatný pravo­ pis v "libyjském titu lk u ". red.

VŠEM, K TEŘ Í SI NEVŠIMLI

Pravda a perzekuce (LU, 5.1/89) K Havlovu Slánku - nevidím, že by moc vykonala nějaký vstřícný krok a uvolnila prostory, které by mokly zaplnit nezávislé a k tiv i­ ty. Pravda, situace j e poněkud v o ln ě jš í než za Srežněvovy éry, avšak posun j e velmi málo patrný a hlavně: nezávislé a k tiv ity jsou stále stavěnu mimo zákon. J is tý posun j e možné vypátrat v o f i c i á l ­ ních zd rojích a kultuře tvořené na o fic iá ln íy b á z i. nezávislým a k ti­ vitám to snad dává jis to u naději, ale na kompromisy není čas ani místo. Myslím, že lid é p ra c u jíc í v nezávislých aktivitách, musí pře­ devším zastávat nekompromisní ob­

společenství zvané Obroda. Volbou jména i svými dokumenty zjevně navazuje na obrodné č i l i reformní hnutí šedesátých le t . Rád bych z podnětu nových zkušenos­ t í obrozoval své myšlení denně, ale té dávné obrody ani Obrody nynější jsem nebyl a nejsem opráv­ něn se účastnit. Ta stará mé tě š ila 1 proto, že d o vo lila obnovit někte­ rá přerušená p řá te ls tv í s členy KSČ, a le sám jsem v žádné straně nikdy nebyl. Ani obrozený program jediné vládnoucí strany mé potřebě volnosti myšlení nevyhovoval. P la t í 'to mutatis : mutandis i o nynější Obrodě. Rád budu p řá tel­ sky diskutovat. a le nepatřím k ní.

Ví to i přítelkyně z nejm ilejších a v o b la sti kritických činnosti nejpohotovější. Vlídné se ni vysmá­ la , jak budu koukat, a v samizdatu Dialog 89 mi vzadu mezi signatáři dokumentu Obrody ukázala mé jméno. Není to jméno ojed in ělé. Pražský telefon n í seznam zná t ř i takové l i d i . A kolik jich telefon nomá, nebo má mimo Prahu. Prosím svého jmenovce, který tex t Obrody podepsal, aby se mi p ř ih lá s il. Bydlím Střešovická 64, -Praha 6. Dohodneme se, jak to s námi je . Neodmítám Obrodu, jen od ní mám svobodymilovný odstup. čtu mezi podepsanými jména těch, kterých s i vážím a mám je rád, ale nemám proč se ve smyslu této Obrody ohro­ žovat. Ne že by mé myšlení nikdy neklopýtlo, ale je dávným a potvr­ zeným faktem, že mi bránilo a brání v poslušnosti vůči jakýmkoli stra­ nickým programům a ¿rozhodnutím. Nejsem oprávněn k podílu na obrodě 'č i reformě programů a rozhodnutí, v několika různých obdobích vždy různě plynoucích z jediného pravého učení. Nemám žádné u č c r í za jedině pravé. » Ohrožovat so denně chci, ale p ř i v š í přátelské ústě k některým signatářům řečeného textu Obrody hlásím, že můj jmenovec, který to s nimi podepsal, není se mnou totožný. Děkuji všem, k teří s i všim li. Zdeněk Urbánek

STRANA 24

U D O V t NOVINY

DUBEN 1989

Studenti a postihy

Májový sloupek M ě l-li by máj p ln it veškerá přání z různých stran k něm vznášená, musel by mít přinejmenším dvojná­ sobek dní, než j i c h ve skutečnosti má. Především se od něho chce, aby v něm navzdory zmrzlíkům hned od počátku všechno pěkně kvetlo, ale současně by měl být i přiměře­ ně studený, nebol jenom tak prý je v stodole zaručen r á j, a mokrá Z ofie by mu zas měla dodat dosta­ tek vláhy, avšak ne to lik , aby v n i beznadějně utonul. Náročný j e člověk na přírodu, a čk oli sám se p řič iň u je spíš k jejím u zmaru, a to je š tě není vše. Odedávna byl právě tento měsíc obtěžkán spou­ stou pověr a mýtu pod patronaci pohanské bohyně Vesny. To se mu je š tě staročesky řík a lo tráven č i tmopuk a později po latinsku maius neboli máj, snad aby to lépe znělo v básních. A potom na něj n a v ěs ili vš elija k é girlandy růz­ ných povstání a bakuninských spik­ n u tí, aby j e j nakonec o b a lili ru­ dými prapory, když se v červenci 1889 z rozhodnuti I I . in te rn a cio­ nály s ta l svátkem p ra cu jících na poměř demonstrací chicagských d ěl­ níků, k te ř í ten den už dávno nes v ě tí. Ono to vždycky všude dopad­ ne nakonec tak, že opravdu upřímně j e slaveno jenom to , co není nějak usneseno č i jin a k nařízeno. Nicmé
Po Praze k o lu ji stá le dohady, Jcolik studentů v y lo u č ili z vysokých Skol za účast na loňských srpnových a říjnových a hlavně letoSních lednových událostech. Tak například na filo s o fic k é fakultě UK jednala s p ěti “pro­ v i n i l c i " proděkanka p rof. dr. Rů­ žena Mužíkové, CSc. V závěru, mj., uvedla: "Studenti se nedopustili ani přestupku, ani trestného přečinu, ani trestného čin u ... Po projednání 3 vedoucími kateder a vedoucími studijních skupin, je možno všechny šetřené případy u za v řít' bez dalšího zavedení kár­ ného ř íz e n í.. . " Kárným opatřním se ře š ila podobná situace s osmnácti posluchači Vyso­ ké ' školy ekonomické a s více než deseti studenty z několika fakult ČVUT (stavební, architektury, s tro jn í a elek trotechn ické). Bezskrupulóznl přístup z v o l i l i aka­ demičtí funkcionáři, k teří c h tě li u čin it zadost přáni nadřízených orgánů. J iž 16. ledna t . r . jsme se mohli dočíst ve Večerní Praze (v iz též LN 2/89) nevybíravé odsou­ zení účastníků. lednového shromáždě­ n í, pod něž se podepsalo 313 uči­ telů , studentů i dalších zaměstnan­ ců pedagogické fakulty UK. Otázkou zůstává, jak se mohli ve zkouško­ vém období tak rychle s e j í t a do­ mluvit. Seznam signatářů se pak o b je v il na fakultní nástěnce. Přes tuto s e r v ilit u se pět posluchačů o c tlo na černé lis t in ě . Děkan, p rof. PhDr. M iloslav Sýkora, CSc., u stavil kárnou komisi, která roz­ hodla u d ělit třem z postižených veřejnou důtku a dva vylou čit ze studia. Jedno vyloučení se posléze změnilo na podmínku. Nejvyšší trest zdůvodňoval děkan zejména skuteč­ n ostí, že dotyčný byl j i ž jednou podmínečně vyloučený. (Jednalo se tehdy o přestupek, který by

se dal považovat spíše za student­ skou recesi. Podmínka navíc konči­ la ke dni 31. prosince 1988.) Když se studenti dozvěděli o postizích svých kolegů, o b r á tili se na děkana dopisem, v němž žáda­ l i , aby znovu u vážil své rozhodnu­ t í . Dlužno ř í c i , že šlo především o nesvazáky (faku ltní výbor SSM se od celé z á le ž ito s ti distanco­ va l) . V dopise zdů raznili, že PF UK je téměř jedinou vysokou školou v Praze, která p ř ija la tak tvrdá opatření. žádost spontánně pode­ psalo během t ř í dnů přes č ty ři sta posluchačů (vlastně víc než třetin a z denního stu d ia ). Byla zaslána též rektorovi UK a předse­ dovi ÚV SSM, ve stejný den, kdy děkan zástupce studentů pro časo­ vé zaneprázdnění n e p řija l. Posléze s nimi h ovořil za přítomnosti práv­ níka a zapisovatelky. Označil "ce­ lou akci za pokus o vytváření nele­ gálních struktur". Ve sdělení pra­ covníkům a studentům fakulty, vyvě­ šeném na fakultní nástěnce, zdů­ ra zn il, že "organizátorům zřejmě nešlo o objasňováni a vysvětlování celé z á le ž ito s t i i dalších sou­ v is lo s t í, které by vedly k udělení trestů několika studentům fakulty, a le právě o formování. studentské o p o z ic e ..." . Děkanovo stanovisko nezůstalo mezi studenty bez odezvy. Sešlo se několik aktivu (na žádost děkana se jednoho z nich nesměli zúčastnit nečlenové SSM) a nakonec studentské fórum, které mj. potvr­ d ilo právo studentů - nesvazáků na zastoupení ve vytvořeném p ř í­ pravném výboru nadále pravidelně pořádaných studentských shromáždě­ n í. Děkanův verdikt* o vyloučení změnil pak rektor UK prof. JUDr. Z. Češka na podmínečné vyloučení. Na některých fakultách šetření s postiženými dosud neskončila. Drahuše Proboštově

poslední slovo...................................EX P ER IM EN T My, k te ř í Václava Havla známe jako člověka přezdvořilóho, laskavého a dětsky důvěřivého, poněkud žasneme, když slyšíme o výtržnických kouscích, jim iž narušil veřejný pořádek. J in í, k te ř í ho zn a jí méně, se občas tá ž í: a proč to vlastně dělá - má to všechno zapotře­ bí? A konečně t i poslední, k te ř í ho z n a jí nejméně, nám vše v y s v ě t lili podle své tř íd n í te o rie : z a v in il to Václavův dědeček, tatínek - prostě krev, která nenapravitelně k oluje v odsouzencových žilá ch . Nedávno jsem č e t l zajímavou hru předního s lo v in ­ ského autora Draga Jančara. Hra pojednává zhruba o tomto: H istorik Simon Veber se o p ije a se souhla­ sem manželky j e převezen do léčebného ústavu Svobo­ da osvobozuje. V ústavu však n e lé č i ani alkoholiky ani duševně choré, ale provádějí tu pozoruhodný expe­ riment. Zdravým lidem su gerují nějaký blud. Vebera přesvědčují o tom, že sám sebe považuje za polského vzbouřence Drohojovského. Tento polský revolucionář byl roku 1838 raněn, převezen kdesi ve Slovinsku do nemocnice, kde se mu do rány na noze d a li č e r v i. His­ to rik blud odmítá přijm out, j e zcela zdráv a n e c ít í se ani v nejmenším vzbouřencem. Když však v id í marnost svého odmítání, začíná se ho zmocňovat strach - a to zvlá ště ve c h v í l i , kdy mu lékař oznamuje, že mu musí amputovat červivou nohu. Lékař nohu s ice amputovat nezamýšlí, najde se však nadšený stoupenec experimentu - ústavní zdravotník Voloda, ten zdravou nohu Veberovi opravdu uřízne.

A h le, Veber začne m luvit polský a změní se k lékařo­ vu překvapeni v polského revolucionáře. Experiment se konečně z d a řil! Ostav, v němž zdravému namlouvají, že j e šílen ý, a v němž šílen ý sanitář amputuje zdravou nohu, je jenom zdánlivě vymyšlený - ve skutečnosti se takové amputace v živ o tě p řin á š e jí. Spisovatel, j e - l i oprav­ dovým spisovatelem, může tomu jenom s tě ž í nečinně p ř ih líž e t . Napíše hru, esej č i prózu, v n iž volá o pomoc pro postižené. Jenže hru ani esej mu n ezveřejní. Místo aby ho v y s le ch li, jeho d ílo p o tla č í. Co tím č i n í jin éh o, než že i jemu řežou jeho údy, a to opa­ kovaně - jako v nějakém sisyfovském mýtu? U ř íz n e te -li někomu nohu, může bud zem řít, změnit se v mrzáka - anebo, jak p ra v í slovinský autor, stane se z něho vzbouřenec. Jak se řežou nohy, přibývá mrt­ vých i zmrzačených, přibývá však také vzbouřenců. Kupodivu, n e jv íce výsledek takové ch iru rg ick é činnos­ t i pohoršuje nadšené zdravotníky, co nohy řežou. Místo aby se zamysleli nad tím, proč se z l i d í , k te ř í se c í t í být povoláni k něčemu zcela jinému, s tá va jí vzbouřenci, do omrzeni opakuji vyčpělé te o rie o dě­ dičném hříchu tříd n íh o původu. Ostatně s i nemyslím, že by vlastním te o riím je š tě v ě ř i l i 9 jd e jim přece o je d in é : aby mohli pokračovat ve svém pozoruhodném zdravotnickém experimentu. Ivan Klima

Red. rada: Jiří Dienstbier (předseda), Václav Havel, Ladislav Hejdánck, Míro Kusý, Petr Pithart, Jan Sabata, ^ František Samalík, Zdenék Urbánek, Josef Zvěřina Redaktor: JiH Ruml, Kremelská 15, Praha 10 - Vršovice, PSC 100 00