SYMBOLY V TAROTU - SPRAVEDLNOST “Kdyby král neúnavně netrestal ty, které trestat má, silnější by si pekli ty slabší jako ryby na rožni. Nikomu by nic nepatřilo a svět by byl vzhůru nohama.“ (Manuův zákoník, 1. tisíciletí př. n. l.)
Princip spravedlnosti a zejména jejího naplňování se objevuje už v nejstarších lidských společenstvích. Byl personifikován do různých božstev. V Egyptě to byla bohyně vesmírného řádu Maat, ve starém Řecku bohyně Themis, Diké a Pallas Athéna a ve starém Římě bohyně Iusticia, podle níž se celá tato soustava pojmů dodnes jmenuje. Karta Spravedlnost v tarotu zastupuje princip rovnováhy, vyrovnání a absolutní spravedlnosti, zákon karmy; dá se říct, že představuje archetyp Pravdy a vše, co tento pojem zahrnuje: férovost, čestnost, poctivost. Z historicko-filozofického hlediska tento pojem označuje dobré uspořádání (mezi)lidských vztahů, společnosti a zejména právo. Podle Aristotela je tou nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje k druhému. Spravedlnost patří společně s moudrostí, statečností (též síla nebo odvaha) a mírností (též uměřenost nebo střídmost) ke čtyřem základním (kardinálním) ctnostem, kolem nichž jsou ostatní seskupeny. Každá z nich v sobě nějakým způsobem zahrnuje ostatní tři („Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská“, Blaise Pascal). Oslava těchto čtyř ctností se nachází i v Bibli: „A miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího“. (Kniha moudrosti, 8,7) Těmto kardinálním ctnostem můžeme v tarotu přiřadit vedle karty Spravedlnost ještě kartu Velekněz (moudrost), Sílu (statečnost) a Mírnost (mírnost). Zdrojem čtyř kardinálních ctností je podle křesťanské nauky Víra, Naděje a láska, kterým odpovídají karty Hvězda a Zamilovaný. Původem, důvodem i předmětem těchto tří, je pak samotný Bůh (karta Svět). Obsahově karta souvisí také s kartou Soud. Spravedlnost lze v zásadě chápat dvojím způsobem, podle typu, a to jako opravnou: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit – to je ono známé „oko za oko, zub za zub“. Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Tento typ, resp. způsob chápání spravedlnosti je historicky nejstarší a v umění zobrazovaný. Postava Spravedlnosti se vyskytuje v podobě starořecké bohyně Diké (římské Iustizie) – s mečem, který symbolizuje její sílu a rozhodnost, s jakou prosazuje a vymáhá zákon, váhy značí její nestrannost, stejně jako páska přes oči. Ta se však objevuje až od 16. stol. Do té doby byla Spravedlnost vždy vidoucí, aby jí žádná nespravedlnost neunikla. Měří všem stejně, proto ji můžeme vidět také s trojúhelníkem, kružidlem nebo jinými měřidly. Někdy, ne však často, bývá jejím atributem koule na znamení, že její vláda je univerzální. V tarotových sadách se nejčastěji setkáváme s tímto typem zobrazení.
V egyptské společnosti představovala kosmický řád, který musí bohové, králové a ostatní obyvatelstvo dodržovat, bohyně Maat. Ztělesňovala zákony bytí, práva, pravdy a světového pořádku. Jejím symbolem bylo ptačí pero jako výraz lehkosti, s níž přichází správné a korektní jednání. Kult této bohyně se vztahoval k normám a zákonům tehdejší společnosti a upravoval vztahy mezi faraonem a poddanými. Druhým tematickým okruhem této karty je rovnováha, vyváženost, harmonie, pevnost a stálost, dualita. Tato hesla najdeme obsažená v klasické podobě Rider-Waiteova souboru a sad z něj odvozených.
Ze symbolů zobrazených na kartě jistě stojí za zmínku dva těžké sloupy v pozadí, které souvisí s nutností přijmout dvě stránky věci. Vyjadřují ale i další aspekty – jsou pevností rozhodnutí, silou, neústupností a neúplatností. Trůn je znám také z několika předchozích karet a reprezentuje opět autoritu. Meč, směřující nahoru, zastupuje moc a sílu, která ale v každém případě respektuje vyšší řád a zákony, ruka držící váhy je naopak mírně spuštěna k zemi, neboť soudy musejí být reálné a realistické. Barva vah je zlatá, stejně jako koruna na hlavě postavy a pozadí. Touto barvou se do záležitostí spravedlnosti vnáší Slunce neboli Duch. V Tarotu nové vize a v Tarotu Lo Scarabeo je na obrázku také dítě v košíku: je to odkaz na biblický příběh o moudrém rozsudku krále Šalamouna. Tehdy se dvěma ženám narodilo v jednom domě pár dní po sobě dítě. Chlapec. Stalo se však, že dítě jedné z nich zemřelo. Nešťastná matka vzala mrtvé dítě a položila ho vedle té druhé ženy a její dítě si přivlastnila. Ráno druhá žena zjistila, co se stalo, a spor se dostal před krále Šalamouna. „Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. A král nařídil: Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“ Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“ Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla: Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“ (1. Královská 3, 16-27).
S tarotem Hermanna Haindla se dostáváme k zásadnímu problému této karty a to je číslování. Edward Waite totiž tuto kartu prohodil s kartou Síla, a tak dnes máme sady, kde má Spravedlnost číslo 8 a sady, kde má číslo 11. Ne náhodou. Jedenáctka je totiž přesně uprostřed Velké arkány. Waite sám důvody, které ho k tomuto kroku vedly, nikdy pořádně nevysvětlil. Haindlova sada tedy řadí Spravedlnost s číslem 11 na dvanácté místo ve velké arkáně a určuje jí podle toho také hebrejské písmeno lámed, což značí volský potah nebo bič. V runovém písmu pak znak pro písmeno N, naudiz, s významem nutnost. Dává jí také jiný název, a sice Rovnováha. Astrologicky patří Spravedlnost ke znamení Vah. Váhy jsou prvním podzimním znamením, příroda se chystá ke spánku a vše se zklidňuje. Toto znamení představuje zejména hledání rovnováhy a harmonie, hlavně pak mezi objektem a subjektem. Váhy jsou znamením silně zaměřeným na vztahy, což plyne z podstaty jejich vládnoucí planety - Venuše. Hlavním heslem znamení Vah je "Vztahuji se". Podobně jako na jiných kartách i zde je mnoho symbolů, které vyjadřují vzájemné protiklady. Stříbrná miska vah, značí měsíc, intuici a ženský princip, zlatá naopak rozum, ducha a mužský princip. Koule vznášející se nad oběma miskami značí samostatnost v rozhodování; jsou průzračné, což je symbol jasného rozumu. Paví pera upomínají na již zmíněnou egyptskou bohyni, ale také (jako paví oka nad každou koulí, potažmo miskou) na „vnitřní zrak“, neboť Spravedlnost je slepá a poznat pravdu někdy nespočívá jen na tom, jak věci vypadají, ale jaké opravdu jsou. Páv je navíc v Indii považován za symbol reinkarnace (podobně v křesťanství Vzkříšení) a tedy i karmy a karmických zákonů. Podobný motiv (s božím okem) můžeme nalézt např. na kartě ze souboru Langustl. Motiv peříčka zvažovaného proti srdci zase u Moderního středověkého tarotu: Co bylo zváženo, bylo sečteno a bude rozděleno (Mene, mene tekel ú parsín…). Propojení dualit a z toho pramenící rovnováhu a harmonii zdůrazňuje též Kosmický tarot.
Dva světelné paprsky vycházející z očí ženy symbolizují bdící spravedlnost, slunce a měsíc zastupují mužský a ženský princip, je tu monáda, dva trojúhelníky značící symbol ohně a vody, noc a den a v dolní části obrazu vesmír jako připomínka vyšší pravdy a vyššího řádu než je ten náš pozemský. V některých souborech se lze setkat s bohyní moudrosti a spravedlnosti Pallas Athénou. Za všechny bych jmenovala alespoň Zlatý tarot Botticelli, Mýtický nebo Olympus tarot. Jde o bohyni moudrosti a vítězné války, ochránkyni statečnosti, práva, spravedlnosti a umění. V pozdějších dobách byla ztotožňována se svým římským protějškem Minervou. Byla Diovou nejoblíbenější dcerou, rád s ní rozmlouval, nic před ní neskrýval, vždy jí ve všem vyhověl. Athéna si jeho přízně považovala, neustále byla v jeho blízkosti. Nikdy také nezatoužila po žádném jiném bohu nebo muži. Přes svůj původ, krásu a vznešenost se nikdy neprovdala a zůstala Athénou Panenskou (řecky Athéna Parthenos). Byla jednou z nejmocnějších bohyň. Na rozdíl od boha zuřivé války Area byla Athéna bohyní války moudře a rozvážně vedené, vždy končící vítezstvím, ovládala taktiku a strategii. O její radu prosili moudří náčelníci. Řekové ji ctili jako „Athénu ve zbroji“ (Athéna Enoplos) nebo jako „Athénu vyzývající k boji“ (Athéna Promachos). Také byla zvaná Athénou Vítěznou (Athéna Níké). Byla vždy ochránkyní Řeků, chránila města, která měla v chrámech její sošky, tzv. palladia. Dokud bylo palladium v chrámu, město bylo nedobytné. Athéna byla i ochránkyní práva a sněmů, ochraňovala také umění a umělecké práce. Její vzezření vzbuzovalo respekt, byla štíhlá a urostlá, zobrazovaná někdy v dlouhé říze, většinou však ve zbroji. Na hlavě nosila přilbici, v pravé ruce měla kopí, v levé štít aigidu (nebo egidu), na něm připevněnou hlavu hrůzné Medůzy. Často ji provázela sova, symbol moudrosti a znak města Athén. Botticelli ji interpretuje jako římskou Minervu na obraze Minerva a kentaur; v pojetí jeho doby přestavuje vítězství rozumu nad nezkrocenými a nezkrotnými emocemi. Říká, že rozhodovat se má s chladnou hlavou, nikoli v hněvu. Jak už jsem zmínila, karta má buď číslo osm (klasicky, podle RW) nebo jedenáct. Osmička je na rozdíl od důležité sedmičky číslo méně významné. V bibli se vyskytuje převážně v časových údajích. Osmý den je prvý den po sobotě a tedy začátek dalšího týdne, často pak i začátek nového období či nového, lepšího času. S tím snad souvisí, že bylo odedávna považováno za číslo šťastné, ovšem nejen až v bibli, nýbrž už dávno dříve ve starém Elamu. Osm lidí bylo zachováno při potopě (Gn 8,16; 1P 3,20). Podle islámu je osm nebí proti sedmi peklům, tím má být naznačeno, že Boží milosrdenství je větší nežli Boží hněv. Osmicípá hvězda byla emblémem mezopotamské bohyně Ištar a v římských katakombách ji nacházíme jako znak Mariin. Osm loukotí mělo kolo roku v bájesloví starých
Germánů. S časovým pojetím osmičky, jako počátku nového věku, souvisí zřejmě příkaz konat obřízku osmého dne po narození (Gn 17,12) i výrok Augustinův, který měl osmu za symbolické číslo vzkříšení. Protože vzkříšení z moci a mrtvosti hříchu do nového života znázorňoval křest, mívaly staré křtitelnice formu osmiúhelníka. Číslo jedenáct je na rozdíl od desítky číslem porušené harmonie, ať už se pojímá jako porušená desítka (10 + 1), nebo porušená dvanáctka (12 minus 1). Proto o ní staří vykladači říkali, že je to číslo nemírnosti, nezdrženlivosti a přestoupení (Jedenácté přikázání). Jako osmou kartu lze vztáhnout Spravedlnost k Velekněžce a Císaři (4 x 2) a můžeme ji chápat jako transformaci vnějších zákonů a zacházení s mocí Císaře do vnitřní pravdy Velekněžky. Jako jedenáctou kartu ji můžeme vidět jako předěl, jazýček na vahách Velké arkány, neboť je tak přesně uprostřed. Na stromu života patří spravedlnosti dvanáctá stezka spojující moc a sílu (Geburah) s krásou (Tifereth). -
Oko za oko, zub za zub Jak si kdo ustele, tak si také lehne S čím kdo zachází, tím také schází Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá Boží mlýny melou pomalu, ale jistě Kdo seje vítr, sklidí bouři Já na bráchu, brácha na mě Cokoli zneužiješ bude ti vráceno (Akumulátor 1, r. J. Svěrák) Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Na hrubý pytel hrubá záplata. Sklidíme, co jsme zaseli.
