Lidé, informace, technologie


 Lidé, informace, technologie

Sborník z Bloku expertů 2013/2014

Lidé, informace, technologie


Sborník z Bloku expertů 2013/2014

Lidé, informace, technologie Sborník z Bloku expertů 2013/2014 Vydalo nakladatelství Flow v roce 2014 Brno, Hochmanova 2177/13 IČO: 01549316 Odpovědná redaktorka ALŽBĚTA KAROLYIOVÁ Korektorka JANA PLOTKOVÁ Ilustrátorka MARKÉTA ŠIMKOVÁ Grafická úprava a kompletace DAVID ŠMEHLÍK Počet stran 158 Vytiskla Tiskárna Didot, spol. s r.o. ISBN 978-80-905480-5-3 Publikace vychází pod licencí Creative Commons: Uveďte autora–Neužívejte dílo komerčně–Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní. Sborník, který právě držíte v ruce, nebo čtete na displeji, byl podpořen Kabinetem informačních studií a knihovnictví z projektu ERNIE: Platforma výzkumné a vzdělávací spolupráce v síti informačních profesionálů, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0014.


Obsah Na úvod ……………………………………………………………………………………….….. 6 Budoucnost vzdělávání v 21. století HANA HABERMANNOVÁ …………………….….. 9 O marketingu na internetu VERONIKA VÍŠKOVÁ ….…….………..……………….….. 14 Digitální technologie a procesy remediace v kultuře 
 VENDULA BEDNÁŘOVÁ .……..………………………………………………………….….….. 20 Mýty o distančním vzdělávání EMIL BUDÍN …………………………………….……… 26 Inovace ve vzdělávání s podporou digitálních technologií 
 MARTA KONÍŘOVÁ …………..………………………………………………………….……… 34 Predikce videotrendů v blízké budoucnosti HANA KONEČNÁ ……………………… 40 Nové přístupy ke zjišťování zákaznické spokojenosti EMIL BUDÍN …….…..…… 48 Happiness Designer Wanted MICHAL KONEČNÝ …….…….………..………………… 56 Big Data vs. analýza „normálních“ dat HANA KONEČNÁ …………………….……… 63 Webová aplikace jako služba HANA HABERMANNOVÁ ……….……..………………… 68 Jak zbohatnout na mobilních aplikacích FILIP KOTÁB …………….………………… 74 Moderní technologie v médiích FRANTIŠEK ŠUDŘICH …………….….……………… 83 Kniha a internet: Antiteze mezi papírem a elektřinou
 RADEK DOBROVOLNÝ ..………….………………………………………………..…………… 90 Fundraising: Není to jen o penězích… MARTA KONÍŘOVÁ …………………..……… 96 Tvůrčí odvětví jako hybatelé rozvoje MARTA KONÍŘOVÁ …….…….……………… 104 E-learning jako funkční výukový nástroj a tvorba webových 
 aplikací, které baví ALŽBĚTA LUKŠŮ …………….………..………………..…………… 110 Zbavte se předsudků o podnikání na volné noze MICHAL KLAJBAN …………… 117 The Hitch-Hacker’s Guide to Data Science MICHAL KLAJBAN ….………..……… 122 Osobní wiki = mozek 2.0 KATEŘINA KOPECKÁ …………………….……….………… 129 Biometrická autentizace uživatelů LENKA KUPKOVÁ ……….…..………….……… 134 Location-based gaming: Možnosti a limity mobilních zařízení 
 pro výuku v terénu HANA ŠIMÁČKOVÁ ……..…………………………………..……… 140 Život tam venku: Od UX designu po zabíjení zvířat LENKA KUPKOVÁ ………… 146 O autorech
 ……………………………………………………………..……………….…… 152

Na úvod

B

lok expertů se stal již tradiční součástí Kabinetu informačních studií a  knihovnictví (KISK). Umožňuje studentům setkat se s  akademiky i  odborníky z  komerční praxe či neziskového sektoru, jejichž aktivity mají vazbu na studium oboru informační studia a knihovnictví a reflektují současné trendy v mnoha oblastech lidské činnosti. Blok expertů je prostorem, kde může student navázat kontakt s osobnostmi ovlivňujícími dění ve společnosti, může jim pokládat otázky, debatovat s nimi, hodnotit jejich vystoupení. Je prostorem, kde se diskutuje o funkčnosti teorií, ale i místem, kde se zaměřujeme na detaily, které stojí za povšimnutí. Není pouze běžným předmětem, ale souborem přednášek, jenž poskytuje široké veřejnosti možnost nahlédnout do dění na KISKu a kolem něho. Tato publikace představuje soubor studentských prací, které byly výstupem z přednášek konaných v rámci Bloku expertů v akademickém roce 2013 /2014. Každý magisterský student KISKu účastnící se přednášek měl za úkol sepsat text zaznamenávající myšlenky a názory obsažené v přednášce. Nejlepší z  těchto textů byly publikovány na Inflow.cz a nyní jsou součástí tohoto sborníku. Na následujících stranách naleznete shrnutí přednášek celkem dvaceti dvou expertů, která byla sepsána patnácti studenty oboru informační studia a knihovnictví. Každá přednáška je unikátní, stejně tak i každý pohled studenta promítající se do textu. Přejeme vám, ať se líbí. za KISK
 Alžběta Karolyiová


7




Bořivoj Brdička BUDOUCNOST VZDĚLÁVÁNÍ V 21. STOLETÍ Autorka příspěvku: Hana Habermannová

D

oménou Bořivoje Brdičky, pedagoga na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, jsou technologie ve vzdělávání. Hned v úvodu přednášky na téma Budoucnost vzdělávání v 21. století vyzval všechny přítomné (a díky „streamování“ přednášky i nepřítomné), aby „twítovali“ připomínky a otázky, které jsme mohli sledovat současně s výkladem přednášejícího.
 Budoucnost vzdělávání tkví podle Brdičky v  technologiích, jež zásadním způsobem mění způsob, jakým by měli žáci přistupovat ke svému vzdělávání. Každým dnem se exponenciálně znásobuje množství dat, která proudí internetem. Technologie se vyvíjejí tak rychle, že se brzy např. umělá inteligence začne vyrovnávat inteligenci lidské. Umělá inteligence a svět kolem nás se rozvíjejí tak bleskově, že musíme být alespoň o dva kroky dopředu, abychom stíhali. V této souvislosti se hovoří o světě, který našla Alenka za zrcadlem – o efektu Červené královny, kde „musíš běžet ze všech sil, abys zůstala na místě“. Chceš-li se dostat někam jinam, musíš utíkat alespoň dvakrát rychleji. Nelze s  tím bojovat, ale dají se vymýšlet inovativní způsoby pohybu. Totéž platí i o vzdělávání. Všichni kolem používají technologie, ale vzdělávání se tomu nedokáže přizpůsobovat. Doma jsme zvyklí využívat technologie, se kterými se ale už nesetkáváme ve škole. Školství by na tento trend mělo reagovat.
 V současné době převládá ve vzdělávání konstruktivní přístup, jenž říká, že kdokoli může být zdrojem informací, na rozdíl od instruktivního přístupu, kde byl hlavním nositelem informace učitel. Zároveň můžeme najít odpověď na všechno, co nás zajímá. Děti by se tedy ve školách měly učit, jak správně klást otázky. Velkým problémem se stává situace, kdy žák dostane zadaný referát, který poté stáhne z internetu nebo jej přinese vypracovaný jen na základě informací z  Wikipedie. To ho nikam neposouvá a takovým způsobem není možné děti vzdělávat. Rovněž ale platí, že nemáme jistotu v  tom, co je a co 11

není pravda. Měli bychom učit, aby žáci k informacím přistupovali skepticky a naučili se kriticky zhodnotit, jaké informace přijímají a čím se díky nim obohacují. Thomas L. Friedman ve své knize Svět je plochý uvádí, že „nikdy předtím v historii tohoto světa nemělo tolik lidí možnost zcela samostatně najít tolik informací o tolika věcech a o tak velkém množství jiných lidí“.
 Úkolem učitelů je připravovat studenty na život v budoucnosti, o níž ale nic nevíme. Připravujeme naše studenty na zaměstnání, která ještě ani nevznikla. Jak se tomuto trendu přizpůsobit? Je potřeba učit se celý život, abychom získávali konkrétní znalosti a dovednosti, které aktuálně využijeme. Brdička zde uvádí, že potřebujeme gramotnost digitální i čtenářskou. Kromě toho také gramotnost síťovou, tj. schopnost orientovat se v digitálním světě. Vývoj klade na učitele nové úkoly. Učitelé by měli své žáky učit na formální úrovni (ve třídě), neformální úrovni (on-line) a informální úrovni (získáváme ze sociálních, kulturních a politických kontextů). Se svými studenty může učitel komunikovat např. prostřednictvím sociálních sítí. Brdička doporučuje vhodný nástroj na kurátorství obsahu Scoop.it1. Učitel dnes zastává roli kurátora takového obsahu, přičemž jednou z nejvýznamnějších kurátorek je např. Maria Popova se svým blogem Brain Pickings2. Učitelé by měli mít přehled o tom, jaké nástroje lze ve výuce využít, a také je sami aktivně využívat. Mezi takové nástroje patří např. AudioBoo, Blogger, Diigo, MindMeister, YouTube, Skype, Prezi, Picasa aj. Koneckonců podle Horizon Reportu pro rok 2013 jsou trendem technologie jako Google Glass, augmented reality nebo snímání dotyku a pohybu. Každým rokem se v  Reportu objevují mobilní technologie, které ale nejsou ve skutečnosti dostatečně reflektovány.
 Současné děti charakterizuje fakt, že se nesoustředí jen na jednu věc, ale využívají tzv. multitasking. Při učení mají zapnutou televizi nebo komunikují se svými přáteli na Facebooku. Lidé ze starší generace jsou jako digitální imigranti mezi digitálními domorodci (současná generace).
 Vzdělávací koncepce se za posledních 100 let vyvíjely od behaviorismu až k  současnému  konektivismu, v němž je důležité propojení toho, co víme, s tím, co znají ostatní, do jedné sítě.


1

scoop.it

2

brainpickings.org

12

Ve světě i u nás můžeme sledovat mnoho snah o změny ve vzdělávání. Příjemným překvapením byl v  této souvislosti odkaz na projekt Mimoškolu.cz (vytvořený v  rámci Aplikačního semináře na KISKu) a  Dalea Stephense a jeho hnutí UnCollege3.
 Bořivoj Brdička si připravil obsáhlou a velmi zajímavou přednášku. Nakonec nezapomněl ještě zmínit trend v  online vzdělávání, kterým jsou masivní otevřené online kurzy (MOOC) a na úplný závěr i „15 zásad angažovaných sardinek“, tj. projekt MIT o kolektivní inteligenci.


3

uncollege.org 13

Jindřich Fáborský O MARKETINGU NA INTERNETU Autorka příspěvku: Veronika Víšková

T

ématem marketingu na internetu provedl studenty Jindřich Fáborský. Fáborský vystudoval brněnské VUT a Trent University v Nottinghamu. Profesně se kromě marketingu věnuje také vzdělávání, jako vyučující působí na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde vede projekt JsmeMarketing. V roce 2013 založil firmu Marketing Festival, s níž na podzim organizuje dle svých slov „největší online marketingovou konferenci ve střední Evropě“ stejného jména. O čem byla přednáška pod vedením Jindřicha Fáborského? Především o zapojení selského rozumu a kritického myšlení do marketingu.
 Internet je plný různých tipů, triků a návodů, které se lidem snaží ukázat, jak by měli marketing na internetu dělat. Naprostá většina z těchto „marketingových kuchařek“ představuje ale pouhý odpad. Je to jen množství povrchních, obecných, pouze náhodně seskládaných rad. Ještě než se tedy do internetového marketingu pustíte, měli byste pečlivě a kriticky zhodnotit, jakými radami se budete a  nebudete řídit. To, že má někdo na Facebooku hodně fanoušků nebo na Twitteru velké množství followerů,  nemusí zároveň znamenat, že svému oboru opravdu rozumí. Podle Fáborského je nejlepším příkladem na slovo vzatého odborníka v oblasti internetového marketingu Avinash Kaushik.  Přemýšlejte v průběhu marketingových aktivit. Spousta lidí i firem dnes bez většího uvažování investuje nemalé peníze do různých marketingových technik a nástrojů prostě proto, že jim to bylo někým nebo někde doporučeno a protože Facebook a Twitter by měl mít v dnešní době přece každý. Ale tak jednoduché to není. Facebook, Twitter, webové stránky, SEO, reklama – všechno jsou to jen nástroje. A nástroje samy o sobě mnoho 17

nezmůžou, ať jsou jakkoli kvalitní. Je potřeba mít také nějakou strategii, bez ní se žádný větší efekt nedostaví. Nezbytné je vědět proč, jak a pro koho chcete marketing dělat. A taky nezapomínat, že „marketing je všechno, co děláte“.
 Jestliže už máte sestavenou strategii, můžete se na jejím základě rozhodnout, které z dostupných marketingových nástrojů budete pro svou propagaci využívat. Zdaleka není nutné vyzkoušet všechny, být aktivní na všech možných sociálních sítích apod. Některé typy reklamy jsou určeny spíše pro budování jména a značky, než pro zajištění zvýšení prodeje určitého produktu. Proto nemusí být příliš vhodné pro malé firmy. Stejně tak je rozdíl, když si webovou či facebookovou stránku založí např. firma typu O2 v porovnání s malou cukrárnou. Je důležité si uvědomovat, že do všech marketingových aktivit investujete omezené finanční, lidské i časové zdroje. Tyto investice by se vám měly vyplácet. Klíčová je efektivita, poměr mezi vstupy a výstupy.
 A když už máte vybrané nástroje? Pak nastává čas zamyslet se nad obsahem. Stejně jako v mnoha jiných oblastech, platí i u internetového marketingu pravidlo „kvalita je více než kvantita“. Není potřeba každou chvíli vypouštět do světa nějaké sdělení. Mnohem lépe uděláte, když budete sdělovat jen kvalitní a důležité informace. Samozřejmostí je, že byste je měli podávat neotřelou, zábavnou formou, která lidi zaujme. Pamatujte, že „obsah je král!“. Zároveň ale nezapomínejte, že se tím nemyslí libovolný text nebo video. Obsah musí mít myšlenku. Přemýšlejte při vyhodnocování kampaní. Na první pohled by se mohlo zdát, že marketing na internetu má oproti tomu v offline prostředí jednu obrovskou výhodu – jeho výsledky jsou měřitelné. Díky digitálním stopám je možné sledovat, kolik lidí reklama zaujme natolik, že na ni kliknou. Nebo o kolik se zvedne návštěvnost webových stránek po spuštění nové kampaně. Webová analytika by tedy podle všeho měla práci internetovým marketérům usnadňovat. Podle Fáborského tomu tak ale úplně není. Např. výstupy v Google Analytics mají pouze dvourozměrnou podobu. Lidské chování však ve většině případů dvourozměrné rozhodně nebývá. Nefunguje na základě modelu „reklama – proklik do obchodu – nákup“.
 


18

Mezi zaregistrováním reklamy a nákupem může být několik dalších navštívených stránek a také určitý časový interval. Google Analytics je na takové chování krátké, nedokáže pak určit, na základě čeho člověk vlastně v obchodu nakoupil. Proto je i při vyhodnocování marketingových aktivit na internetu potřeba zapojovat kritické myšlení. Neměli byste jen slepě důvěřovat zobrazeným číslům a grafům, ale přistupovat k jejich interpretaci s jistou dávkou opatrnosti. U marketingu zkrátka musíte přemýšlet.


19

Pavol Rankov DIGITÁLNÍ TECHNOLOGIE A PROCESY REMEDIACE V KULTUŘE Autorka příspěvku: Vendula Bednářová

P

avol Rankov z Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě nám přiblížil téma Digitální technologie a procesy remediace v kultuře. Přednášející nás seznámil s termínem remediace jak pomocí definic, tak i na mnoha konkrétních příkladech. 
 Remediací myslíme proces, jehož výsledkem je přenesení obsahu z  původního nosiče na nové médium. Cílem může být buď zachování obsahu pro budoucí generace, nebo snadnější zpřístupnění uživatelům, což bývá v dnešní době stále žádanější. Proto se dnes remediace chápe ve smyslu vylepšení, kdy nové médium určitým způsobem „upgraduje“ původní nosič. Typickým příkladem remediace je tedy přechod mezi nosiči využívanými pro přenos psané informace přes pergameny a papír až k  digitalizaci. 
 Základem je tudíž vzájemné působení médií. Podle profesora Jay Boltera, který jako první představil pojem remediace, není možné, aby vzniklo nové médium bez procesu remediace, jelikož každé nové médium vždy vychází z původního nosiče. Remediace provází lidskou společnost od doby, kdy si lidé začali předávat informace pomocí médií, a dle Rankova je všudypřítomná. 
 V současné době se s ní setkáváme na několika úrovních. Stará a nová média si mohou konkurovat, ale také spolu kooperovat. Konkurující média nám byla přiblížena na příkladu DVD nosičů a televizního vysílání. Když v televizi poběží film, jejž má uživatel k dispozici na DVD, nemá důvod vázat se na časový harmonogram televize a sledovat snímek ve vyhraněném čase, a proto televize ztrácí diváky. Naopak média jako kino a televize spolu spolupracují, protože televize vysílá staré filmy, které v programu kin již divák nenajde.
 Zajímavou vlastnost remediace nám ukazuje fakt, že vznik nového média nepřináší zánik původního nosiče. Ovšem dochází ke změně využívaní a přístupu uživatele. Zatímco nově vzniklé médium využívá pro své potřeby široká 23

veřejnost, starý nosič se může stát objektem sběratelského zájmu nebo profesionální potřeby. Příkladem jsou LP desky, které prošly remediací na nosič MC audiokazet, následně CD a nyní posloucháme hudbu ve formátu MP3. Ačkoliv se jedná o zastaralé médium, těší se dnes vinyly stále větší oblibě u hudebních fajnšmekrů. Poslech hudby z  gramofonových desek se stal součástí společenské image a jejich popularita stoupá. Dalším příkladem mohou být černobílé fotografie. Po příchodu barevných fotografií na trh byly černobílé snímky na ústupu, ale stále je používali profesionální fotografové a po čase začala opět stoupat jejich obliba i mezi fotografy amatéry. Přežívání starých médií způsobuje, že se maže hranice mezi věcmi současnými a takzvaným retrem. 
 Pavol Rankov se dále zaobíral problémem web archivace. Jedním z původních cílů Národní knihovny bylo uchovávat média i obsahy. V současné době sdílení informací v síťovém prostředí se ovšem vytyčený cíl stává nesplnitelným. Lidé produkují enormní množství obsahu, který distribuují na webových stránkách, jejichž životnost je mnohdy krátká. Pro zachování informací vyvěšených na webu vznikl projekt WebArchiv4. Jedná se o digitální archiv „českých“ webových zdrojů uchovávající webové stránky. Při aktuální produkci je nemožné archivovat veškeré informace psané autorem české národnosti v českém jazyce, jejichž obsah se týká České republiky nebo českého národa a místem vydání je Česká republika. Proto dochází alespoň k povrchové archivaci všech webových stránek s doménou „.cz“.
 Kromě změn médií dochází také k remediaci celých systémů. Ukázku nalezneme například v bankovnictví, kde se uživatelé již neobejdou bez internetového přístupu ke svému kontu. K  návštěvě kamenné pobočky dochází jen výjimečně za nutných okolností a i v  tomto případě je zaměstnanec banky pouze rozhraním mezi klientem a systémem, přičemž má přesně taková práva a omezení, jaká jsou mu přidělena a v systému naprogramována. 
 Značný posun prodělaly také hry. Prvním médiem se staly deskové hry. S rozvojem technologie začaly na trh vstupovat počítačové hry a následně videohry. V posledních letech jsou již k dispozici videoherní stolní konzole typu Nintendo Wii nabízející plnohodnotný senzomotorický herní zážitek. Hry se dostávají na hranici reálného a virtuálního světa. 
 


4

webarchiv.cz

24

K podobné konvergenci reality a virtuality se můžeme dostat využíváním jednoho z  posledních výstupů společnosti Google – percepčních brýlí Google Glass. Dalším zástupcem rozšířené reality jsou QR kódy, jež zprostředkovávají automatizovaný sběr dat. 
 Přednáška Pavola Rankova končila debatou. Diskutovalo se o narušení informační bezpečnosti, které by projekt Google Glass mohl přinést, či o přechodu od čtení klasických tištěných knih k poslechu audioknih.


25

Lucie Rohlíková MÝTY O DISTANČNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Autor příspěvku: Emil Budín

L

ucie Rohlíková působí na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, konkrétně na pracovištích Katedry českého jazyka a literatury a  Ústavu celoživotního vzdělávání. Svou přednášku nazvanou Mýty o  distančním vzdělávání koncipovala jako představení jedenácti konkrétních mýtů či klišé, které shromáždila od roku 1999, kdy se, jak sama uvádí, začala právě problematice distančního a e-learningového vzdělávání věnovat. Následující text stručně vyjmenovává a popisuje jednotlivé mýty. Mýtus č. 1: Distanční vzdělávání je méně zajímavé téma než e-learning Úvodem přednášející objasňuje, co je distančním vzděláváním myšleno. Opírá se o definici  Memoranda o otevřeném a distančním vzdělávání  z roku 1991, jež praví, že „distanční vzdělávání (studium) je … jakákoliv forma studia, kde student není pod stálým či bezprostředním dohledem tutorů, nicméně využívá plán, vedení a  konzultace podpůrné organizace (vzdělávací instituce) …“ Pro zájemce o studium této oblasti zmiňuje cizojazyčné ekvivalenty pojmu a také objasňuje akronym ODL, který je zkratkou slov „Open and Distance Learning“. Do českého jazyka lze přeložit jako „otevřené a distanční vzdělávání“.   Mýtus č. 2: Distanční vzdělávání je „contradictio in adjecto“ „Contradictio in adjecto“ je latinský pojem označující „vzájemnou negaci dvou složek výrazu“, což poukazuje na další mýtus, který přednášející spatřuje v názoru, že distančně se vlastně není možné vzdělávat, protože chybí studující, pedagog a učivo na jednom místě a v jednom čase. Lucie Rohlíková ujišťuje, že distanční vzdělávání možné je, nicméně je nutné zohlednit možné bariéry – vzdálenost prostorovou, časovou, sociální, psychologickou či kulturní. Pokud 29

má moderní distanční vzdělávání efektivně fungovat, pak se neobejde bez podpory tutora, využití internetu a dalších technologií.    Mýtus č. 3: Distanční vzdělávání je nová forma studia a je s ní dosud málo zkušeností Přednášející oponuje, že distanční vzdělávání není zdaleka tak novou formou studia, jak se běžně předpokládá. Počátky distančního vzdělávání sahají až do roku 1840 (korespondenční vzdělávání), rokem 1993 pak začíná rozvoj vzdělávání on-line. Kolem roku 2000 se stává předmětem obrovského zájmu tzv. e-learning. Vzniká značné množství nejrůznějších kurzů, bohužel často na úkor jejich kvality obsahu i zpracování. Postupně se však situace stabilizuje, na scénu přichází tzv. blended learning, který je založen na vhodném kombinování prezenční a distanční formy studia.   Mýtus č. 4: Distanční vzdělávání je jen přejmenované dřívější dálkové studium Uvedený názor přednášející vyvrací konstatováním, že dřívější forma vzdělávání označována jako „dálkové studium“ sestávala z prezenční účasti na večerních nebo víkendových přednáškách doplněných o domácí samostudium. Naproti tomu distanční vzdělávání je řízené samostudium, které zahrnuje zapojení učitele, jenž pomáhá studentům dosahovat stanovených studijních cílů.   Mýtus č. 5: Největší výhodou distančního vzdělávání je flexibilita Flexibilita je obecně považována za jednu ze základních výhod distančního vzdělávání, nicméně se může stát také jeho negativem. Problémem může být nevhodné prostředí, např. rušná domácnost, v níž student, nebo dokonce i vyučující (tutor) pracuje.   Mýtus č. 6: Distanční vzdělávání úspěšně absolvuje jen velmi málo studentů Tento mýtus považuje Lucie Rohlíková za částečně pravdivý. Skutečnou příčinou nemusí být nutně sama distanční forma studia, avšak spíše nepochopení

30

kompetencí cílové skupiny či technické potíže, které se pro studenty mohou stát bariérou pro účast nebo dokončení distančního kurzu.   Mýtus č. 7: Distanční vzdělávání je méně kvalitní než prezenční Přednášející se pokouší tento mýtus vyvrátit výčtem principů, při jejichž dodržení distanční vzdělávání funguje. Jsou to: ➡ sebevzdělávání – myslet na studenta, který bude kurzem procházet, ➡ individualizace – aplikovat postupy podporující individuální přístup ke studentovi, ➡ interaktivita – nespoléhat se pouze na statické materiály, ➡ využití multimédií – vybírat kvalitně, nezahltit studujícího.   Mýtus č. 8: Při přípravě distančních kurzů je třeba učivo zestručnit a zjednodušit Uvedeným postojem se bohužel mnoho tvůrců distančních kurzů opravdu řídí. Lucie Rohlíková zdůrazňuje, že „distanční vzdělávání … je silně závislé na didakticky kvalitním návrhu materiálů, které musí nahradit interaktivitu mezi studentem a vyučujícím“ (Memorandum o  otevřeném a distančním vzdělávání, 1991). Nelze tedy jít cestou zjednodušování obsahu.   Mýtus č. 9: Distanční vzdělávání není vhodné pro výuku praktických dovedností Přednášející s  uvedeným tvrzením částečně souhlasí, ale zdůrazňuje nutnost aplikovat rozdílné přístupy pro naplnění specifických potřeb konkrétního kurzu. Zjednodušeně řečeno, je nutné vždy vyzkoušet, zda zvolený přístup nebo metoda distančního vzdělávání v konkrétním případě funguje, či nikoliv.   Mýtus č. 10: Při distančním vzdělávání se ztrácí kontakt učitele se studentem Dle vyjádření přednášející se jedná o mýtus, který je vlastní právě pedagogům. Lucie Rohlíková tvrdí, že pokud se opravdu ztrácí kontakt učitele se studentem, pak se nejedná o kvalitní distanční vzdělávání. Uznává však, že tato oblast vyžaduje vyšší časovou náročnost, a to v  neprospěch distančního vzdělávání. 31

Mýtus č. 11: Distanční vzdělání nemůže nikdy nahradit prezenční vzdělávání Ono by se o to ani nemělo snažit (a platí to i obráceně). Distanční forma výuky je někdy pro studenta jedinou možností, jak dosáhnout vzdělání v dané oblasti. Obě formy mají jinou cílovou skupinu, účel, různé výhody a nevýhody. Neměly by spolu soupeřit, spíše se vzájemně doplňovat.   Přednáška Mýty o distančním vzdělávání svému názvu opravdu dostála. V  průběhu přehledně strukturovaného vystoupení věnovala Lucie Rohlíková potřebný prostor snad všem důležitým aspektům problematiky distančního vzdělávání, se kterými se v praxi můžeme setkat. Přednášející navíc svá tvrzení podložená teoretickými zdroji vhodně doplňovala svými bohatými zkušenostmi lektora, čímž dokázala udržet pozornost publika po celou dobu přednášky. Předpoklad, že téma distančního vzdělávání je oborem informačních studií a  knihovnictví silně vnímáno a  reflektováno, se potvrdil během široké diskuze se studenty, jež podnětné vystoupení Lucie Rohlíkové zakončila.


32

33

Ondřej Neumajer INOVACE VE VZDĚLÁVÁNÍ S PODPOROU DIGITÁLNÍCH TECHNOLOGIÍ Autorka příspěvku: Marta Konířová

O

ndřej Neumajer z Katedry informačních technologií a technické výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze se dlouhodobě zabývá využíváním digitálních technologií ve vzdělávání. Ve své přednášce se zaměřil na aktuality z oblasti vzdělávacích technologií ve školách. Věnoval se nejen současným trendům, ale zmínil také praktické otázky spojené s jejich zaváděním.
 Jeden ze základních trendů – konec „doby křídové“ V současnosti lze sledovat tzv. krizi identity počítačů. Pod název „počítač“ dnes můžeme zahrnout nejen klasický stolní počítač, ale i řadu dalších zařízení – notebooky, čtečky elektronických knih, tablety, chytré telefony atp. Kromě nich se ve školách objevuje celý rozsáhlý soubor technologií jako například interaktivní tabule, vzdálené laboratoře, robotické stavebnice (často se používají ve výuce na Slovensku) či pomůcky pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Jejich průnik do škol přináší konec „doby křídové“, ve které převažovala frontální výuka před tabulí.
 Další velký trend – cloud computing Využití cloud computingu je relativně běžné v pracovním, studijním i osobním životě. Výhody, kupříkladu neustále aktuální software, jsou již všeobecně známé. Školy by s jeho využitím neměly váhat, protože umožňuje pracovat na různých zařízeních se stejnými daty (ve škole i z domova), a to ve spolupráci jak žáků, tak učitelů.  Přináší však také některé nevýhody, zejména je třeba počítat s rozdílností cloudových řešení, jež jsou vzájemně neprostupná.


37

Trend BYOT/BYOD (Bring your own technology/device) Jedním z problémů, který musí české školy řešit, jsou finanční prostředky na nové technologie. Vzhledem ke způsobu (a množství) jejich přidělování je velmi obtížné plánovat vybavení škol novými technologiemi. Zde může pomoci politika BYOD, při níž se ve výuce využívají vlastní zařízení žáků. 
 Fakt, že každý žák má jiný typ zařízení s odlišným operačním systémem a jiným typem aplikací, vytváří pro učitele obtížné prostředí. Z pohledu žáků je zase potřeba vyřešit, jak zajistit rovný přístup k  těmto zařízením. Vyvstávají ale také otázky spojené s předpisy a legislativou. Kdy například škola nese odpovědnost za poškození či ztrátu žákova vlastního zařízení? Je potěšující, že navzdory všem obtížím s tím spojeným již asi čtvrtina základních škol a přibližně polovina středních škol u nás již umožňuje zapojit zařízení žáků do výuky. BYOD se rovněž může prolínat s  konceptem 1:1, kdy každý žák ve třídě a samozřejmě i učitel disponují svým zařízením, ať už vlastním, nebo školním. A tento koncept taktéž souvisí s elektronickými učebnicemi, kterým dle názoru přednášejícího umožní větší rozšíření oproti současné situaci.
 Elektronické učebnice (ne)jsou interaktivní Na rozdíl od zahraničí se u nás pro elektronické učebnice mnohdy používá označení „interaktivní učebnice“, protože se často spojují s  interaktivními tabulemi. Platforem existuje ale více, dokonce i takové, které umožňují vytváření elektronických učebnic každému, nejen tomu, kdo má finanční zázemí některého nakladatelství. V českém prostředí jsou však tyto aktivity dosud ojedinělé. Učitelé i uživatelé většinou dobře vědí, co by měla kvalitní elektronická učebnice umožňovat. Od full-textového vyhledávání přes multimédia, vpisování poznámek, aktualizaci obsahu či nezávislost na platformě až po dostupnost (cena/multilicence). Měla by umět sledovat studijní pokrok nebo měnit pořadí jednotlivých složek podle potřeby učitele či žáka. Vývoj takových učebnic nejvíce omezuje velikost českého trhu a také systém udělování schvalovacích doložek ministerstva školství. Mnoho elektronických učebnic u nás je tedy prozatím spíše jen digitální verzí „klasické“ učebnice. S  elektronickými učebnicemi souvisejí i volně přístupné výukové zdroje. Jejich účelem je zvyšovat rovný přístup ke vzdělávání, měly by být tedy volně přístupné pod některou otevřenou licencí a v otevřeném formátu. V České re38

publice jsou takovými zdroji například digitální učební materiály (DUM). Učitelé je mohou nalézt na Metodickém portálu RVP5 (již několik tisíc), ale existují i další portály.
 Nepopiratelným trendem je všudypřítomnost technologií Jedním z jeho důsledků je, že technologie přenášejí učení „za zdi školy“. Vzdělávání neprobíhá pouze ve škole a v čase výuky, ale původní smysl školy, tedy předávání poznatků, se stále více přesouvá mimo školu. Na druhou stranu technologie pronikají i do nejnižších stupňů škol, včetně těch mateřských. Obvyklou reakcí některých učitelů bývá snaha „ochránit“ menší děti před technologiemi z  obavy, že jsou „nadužívány“. Přitom právě poučení pedagogové by měli děti naučit technologie využívat smysluplně a bezpečně.


5

dum.rvp.cz 39

David Spáčil PREDIKCE VIDEOTRENDŮ V BLÍZKÉ BUDOUCNOSTI Autorka příspěvku: Hana Konečná

D

avid Spáčil je profesionálním tvůrcem krátkých filmů a online videí, jehož poslední projekt Videoflot si klade za cíl propojit profesionální tvůrce videí a  zákazníky poptávající video. David se s námi podělil o svůj pohled na budoucnost videa. Pokud se jeho vize naplní, čeká nás život v cyberpunku a v zajetí technologií dříve, než jsme si původně mysleli. Obsah přednášky označil David Spáčil jako techno-socio-právní guláš. Hlavní ingrediencí ale byla videa ilustrující všechny oblasti, kterým se přednášející věnoval. Žijeme v cyberpunku Hlavní pointu, tedy nakolik bude naše životy ovlivňovat technologie, si přednášející nenechal až na konec, ale prozradil ji hned na začátku. Prý žijeme v cyberpunku už nyní. Vizionářsky se o naší již blízké (avšak tehdy ještě vzdálené) budoucnosti vyjádřil Neal Stephenson ve sci-fi knize Sníh (Snow Crash). V  roce 1992 předpověděl 3D tisk, ale také dnes již pomalu hrozící všudypřítomnost video reklamy. Trendy ve video obsahu podpořené statistickými daty shrnuje následující dvouminutová animace: Online Video Statistics 2013 – Infographic Animation6.
 Svět videa změnil server YouTube. První video zde bylo nahráno 14. 2. 2005 a za necelých devět let se výrazně změnil způsob, jakým lidé video obsah vnímají. Už se nejedná jen o konzumaci reklamy a celovečerních filmů, ale o jeden ze způsobů  komunikace, na který během posledních let přistoupila dokonce i generace našich rodičů. Člověk je vizuální tvor a předávání informací formou videa je rychlé a efektivní.

6

youtu.be/4sVv9CHsY40 43

O augmeted reality7 se mluví již dlouho, ale nyní jsme díky Google Glass velmi blízko jejímu skutečnému rozšíření. Mrkněte na video: How it Feels [through Google Glass]8. Vystavujeme se tak ale dalšímu problému, jejž budeme muset v souvislosti s videem v budoucnosti řešit. Otázka soukromí bude s masovým rozšířením Google Glass a skutečností, že člověk může být kdykoliv a kdekoliv nevědomky natáčen, velmi naléhavá.  Virtuální realita na dosah
 Stále dostupnější také bude interaktivní video. Už dnes existují poměrně levné technologie, jež umožňují různými způsoby snímat polohy těla.
 Leap motion9  je malá krabička, která dokáže ovládat počítač bez dotyku a stojí pouhých 600 Kč. Podstatné je, že se jedná o otevřenou platformu10, mohou tedy vznikat nové aplikace využívající ovládání tímto zařízením, a z Leap motion se tudíž může rychle stát vedle klávesnice a myši jeden z běžných způsobů ovládání počítače. Pusťte si video: Introducing the Leap Motion11.
 Další zajímavou technologií je  MYO od firmy Thalmic Labs12. Jedná se o  náramek snímající napětí ve svalech zápěstí. Tato technologie může například zásadně zjednodušit postprodukci videa, ale i další oblasti související s ovládáním počítače. Podívejte se na video: Myo – Wearable Gesture Control from Thalmic Labs13.
 Dalším trendem, který může výrazně ovlivnit efektivitu práce na počítači, jsou velké dotykové obrazovky o velikosti třeba i celé pracovní plochy stolu. Mrkněte na video: Barbuch a screen14.

7

en.wikipedia.org/wiki/Augmented_reality

8

youtu.be/v1uyQZNg2vE

9

leapmotion.com

10

en.wikipedia.org/wiki/Open_platform

11

youtu.be/_d6KuiuteIA

12

thalmic.com

13

youtu.be/oWu9TFJjHaM

14

youtu.be/1NkMrmWv_ZI

44

Postprodukce videa v reálném čase a pro každého
 Vznik videa se skládá z preprodukce (přípravy videa), při níž se tvoří koncept, scénář, storyboard. Dalším krokem je produkce, nebo práce na place (s herci). Závěrečnou fázi prací tvoří postprodukce, kdy se video stříhá, ozvučuje a finalizuje. Moderní technologie mění pohled na postprodukci. Některé dříve nemyslitelné věci bude možné dělat v reálném čase. Pusťte si video: The future of filmmaking15. Úpravy, které v minulosti vyžadovaly značné zkušenosti a znalost složitých programů, budou moci dělat amatéři díky intuitivním nástrojům. Ty budou využívat výše představené technologie pro ovládání počítače pohybem. Video kam se podíváš
 Vzrůstající dostupnost nových technologií zásadně ovlivní využívání videa. V první řadě to bude bohužel opět reklama, jež se na nás bude valit ze všech stran. Průhledné a ohebné displeje přinesou video na nálepkách v  MHD, na oblečení, na kelímcích od nápojů a mnoha předmětech denní potřeby. Stále dostupnější nanoprojektory pro změnu umožňují vytvářet virtuální ovládací prvky. Miniaturní krabička promítne klávesnici i obrazovku a z mobilního telefonu je rázem kdykoliv a kdekoliv plnohodnotné pracovní PC. Demokratizace videa – profi natáčení pro každého
 Miniaturizace technologií mění způsob, jakým se pořizují záznamy. Tam, kde byl dříve potřeba reportážní fotograf s profesionálním vybavením, stačí dnes pro vydání Chicago Sun-Times novinář s iPhonem16. V následujícím outdoorovém videu jsou využity filmařské techniky, které ještě před několika lety vyžadovaly celý štáb. Dnes jeden člověk unese odpovídající vybavení na zádech ve větším batohu. Související video: Morocco 2010 – trailer17. Škálu běžně realizovatelných filmových postupů dramaticky rozšiřují kvadrokoptéry, hexakoptéry a oktokoptéry. Tyto vrtulníčky mohou být ovládány ze země a bez problému unesou stále se zmenšující a výkonnější kamery. Podí15

youtu.be/jbyH3lhd17I

16

nytimes.com/2013/06/01/business/media/chicago-sun-times-lays-off-all-its-full-timephotographers 17

vimeo.com/18327966 45

vejte se na video: Red Epic Octocopter18. Ovládání těchto nových zařízení je zatím vcelku složité a nezvládne jej úplný laik. Vývoj jde ale dopředu i v tomto směru. Nové vrtulníčky už jsou vybaveny softwarem, který sám zjistí sílu větru, a lze je ovládat jen pohyby rukou. Lidé krok za technologií Tvorba videa je v současnosti dostupná téměř každému, vznikají kvanta poloprofesionálních snímků, kvalita je však tristní. Většina videí obsahuje balast. Dobré video totiž stále tvoří příběh, ne přehlídka efektů. Nové technologie, distribuční kanály a platformy nastupují velmi rychle a lidé se nestíhají adaptovat. Jejich představy a očekávání jsou o krok zpět za technologickým vývojem. Stejně tak i související legislativa, která musí pomocí zákonů z minulého století regulovat naprosto odlišnou realitu dnešní doby.
 Jak tedy bude vypadat budoucnost videa? Technologie budou masově dostupné, konzumace i tvorba videa se začne prolínat s jinými technologiemi. Video bude součástí všeho, bude interaktivní a jen těžko oddělitelné od dalších technologií. Největší revoluce se však i nadále bude odehrávat v  lidských hlavách.


18

youtu.be/RKd0wEbzQMU

46

47

Michal Bláha NOVÉ PŘÍSTUPY KE ZJIŠŤOVÁNÍ ZÁKAZNICKÉ SPOKOJENOSTI Autor příspěvku: Emil Budín

M

ichal Bláha vlastní firmu Coditive, s.r.o., provozující službu Feedbando. Ta se zaměřuje na získávání a vyhodnocování zpětné vazby od zákazníků firem všech velikostí. Bližší informace o jejich činnosti se zájemce může dozvědět na webových stránkách feedbando.com.
 Úvodem přednášející upozorňuje, že není jeho záměrem obecenstvo nudit, proto vyzývá posluchače k diskuzi a kladení dotazů již v průběhu prezentace. Michal Bláha si získává hned zpočátku pozornost publika položením tří otázek určených především přítomným vysokoškolským studentům: ➡ ➡ ➡

Kdo z posluchačů podniká? Kdo chce po skončení studia podnikat? Kdo chce jít po dokončení studia pracovat do státní správy?

Na první otázku je odezva velmi mírná. Druhou otázku už provází množství zdvižených rukou, což značí, že mnoho mladých posluchačů z  řad studentů zvažuje jít cestou vlastního podnikání. Proti tomu ostře kontrastuje výsledek dotazu na možnost kariéry ve státní správě; tato myšlenka se zamlouvá naprostému minimu účastníků přednášky. Proč zjišťovat spokojenost zákazníků?
 Po úvodním výzkumném okénku, jež mělo odhalit dva cílové segmenty pro sběr a analýzu zpětné vazby zákazníků, tzn. firmy a státní správu, už přednášející míří k tématu své prezentace, kterou nazval Nové přístupy ke zjišťování zákaznické spokojenosti19. Začíná interpretací dat nejmenovaného výzkumu zaměřeného na hodnocení kvality služeb jednak z  pohledu jejich uživatelů,

19

slideshare.net/KISK/nov-trendy-v-pi-o-zkaznka-28355204 51

jednak z pohledu firem poskytujících tyto služby. Výsledný rozdíl ve vnímání kvality služby zákazníkem a poskytovatelem byl obrovský. Většina firem (celých 80 %) vnímá svou službu jako kvalitní, s čímž ostře kontrastuje pouze 9 % zákazníků, kteří byli opravdu spokojeni s danou službou. A právě v tomto zjištění vidí Michal Bláha velký prostor pro změnu chování firem či státní správy ve smyslu zkvalitnění služeb poskytovaných spotřebitelům.
 Další výzkum realizovaný firmou Kasa.cz (v roce 2011) zkoumající nákupní preference a zkušenosti zákazníků s nakupováním v českých e-shopech ukázal slabá místa ve vnímání kvality poskytované služby zákazníkem. Dvě třetiny respondentů si stěžovaly na nízkou úroveň služeb a péče o zákazníka v celém průběhu nákupního procesu, pouze 22 % spatřovalo hlavní nedostatky v šíři nabídky obchodu a zbývajícím 15 % nevyhovovala vzdálenost konkrétního e-shopu od místa jejich bydliště.   Zapomenutá tajemství
 Data z podobných průzkumů, z nichž dva jsme v krátkosti zmínili v předchozích odstavcích, vedla přednášejícího k  formulaci „zapomenutých tajemství“ zákaznické spokojenosti: ➡ ➡

➡

➡

celých 95 % interakcí probíhá v tzv. off-line světě, přes 60 % negativních zkušeností zákazníků je způsobeno prací zaměstnanců, je pětkrát až šestkrát levnější udržet si současného zákazníka, než získat nového, o 90 % případů negativních zkušeností zákazníků se poskytovatel nedozví.

Mimo uvedená zjištění je důležitý také poznatek, že lidé obecně přisuzují negativním zprávám větší význam než pozitivním. Toto zjištění vychází mj. ze šetření společnosti Tripadvisor20, která uvádí, že stačí pět negativních recenzí vybraného hotelu, aby se zákazník rozhodl jej během plánované cesty nenavštívit. Rozhodnutí zákazníka v takovém případě dokáže zvrátit až dalších 80 pozitivních doporučení. Podobná hodnocení služeb (jako již zmíněných hotelových) se v  dnešní době nenacházejí pouze na specializovaných webových 20

tripadvisor.com

52

službách (např.  Tripadvisor); k  jejich šíření rostoucí měrou přispívají tzv. sociální sítě, především Facebook a Twitter. Právě omezení množství veřejných stížností je jedním z hlavních cílů a přínosů získávání a vyhodnocování zákaznické spokojenosti. Zpětná vazba
 Popsaná východiska vedou přednášejícího ke konstatování, že pro firmy a další instituce je klíčové zaměřit se na práci se zpětnou vazbou získávanou od zákazníků. Zpětnou vazbu pak Michal Bláha člení do tří kategorií na přímou, nepřímou a odvozenou. Vyzdvihuje význam přímé zpětné vazby, kterou získáváme osobním kontaktem se zákazníkem, jež se realizuje bezprostředně poté, co naší služby využil. Postupem času totiž síla a obsah emoce provázející využití služby přirozeně klesá a degraduje. Nepřímá zpětná vazba je získávána prostřednictvím komunikačních prostředků jako e-mail, telefonický hovor, chat, formulář na webových stránkách, profil na sociálních sítích apod. Odvozená zpětná vazba spočívá v  pozorování zákazníka a jeho chování, např. při jeho průchodu webovým rozhraním konkrétního e-shopu. Nejprve musíme zákazníka zaujmout
 Prvotním předpokladem pro získání zpětné vazby od zákazníka je vzbudit jeho zájem. Zaujmout zákazníka je přitom žádoucí v každém kontaktu s poskytovanou službou, opakovaně, jednoduše, stručně a ve správný čas. Poté zpětnou vazbu sesbírat Pokud už jsme zákazníka zaujali, pak využijeme libovolného komunikačního kanálu ke sběru získané zpětné vazby. Takovým prostředkem může být např. SMS zpráva, e-mail, webový formulář apod., přičemž platí, že bychom se při volbě komunikačního kanálu měli řídit preferencí a snadnou použitelností z pohledu zákazníka, nikoli z našeho pohledu poskytovatele dané služby. Následně ji interpretovat Předposledním krokem ke správnému zvládnutí práce se zpětnou vazbou je dle Michala Bláhy schopnost získaná data správným a názorným způsobem interpretovat tak, aby z  nich mohl poskytovatel služby vyvodit vhodné závěry, o něž se pak bude opírat při provádění procesních či organizačních změn. 53

A nakonec na ni rychle zareagovat Poslední krok spočívající v reakci firmy nebo státní instituce na poskytnutou zpětnou vazbu zákazníka či občana patří v  celém procesu získávání zpětné vazby k tomu nejobtížnějšímu. Zvláště na negativní zpětnou vazbu je třeba reagovat co nejdříve (bezpodmínečně do 48 hodin, nejlépe do jednoho dne), samozřejmě slušně, nejlépe i přirozeně a k  jádru věci. Přednášející doporučuje poskytnout v  rámci reakce zákazníkovi odměnu, např. slevu na další nákup, příp. nabídnout vhodné zboží za akční cenu. Význam zpětné vazby Michal Bláha uvádí, že přínosy zjišťování zpětné vazby mohou být velmi rozdílné pro každý specifický příklad konkrétního poskytovatele služeb, nicméně i přesto lze učinit obecné závěry. Přínosy pro firmu jsou tedy následující: ➡ ➡ ➡ ➡

pokles veřejných stížností o 60 %, až 30% nárůst loajality zákazníka, zisk velmi efektivního marketingového kanálu, 58% šance změnit negativní zážitek na pozitivní.

  Přednáška Michala Bláhy s  názvem  Nové přístupy ke zjišťování zákaznické spokojenosti  se setkala s  velmi dobrou odezvou publika, o čemž svědčilo množství dotazů směřujících na přednášejícího nejen po skončení prezentace, ale už v jejím průběhu. Michal Bláha21 nastínil zajímavou problematiku získávání zákaznické zkušenosti ve značné šíři, navíc bylo znát, že prezentované informace opírá o výzkumná šetření a především pak o své vlastní cenné zkušenosti z praxe.


21

michalblaha.cz

54

55

Pavlína Louženská HAPPINESS DESIGNER WANTED Autor příspěvku: Michal Konečný

P

avlína Louženská pracuje v poradenské společnosti H1.cz na pozici marketingového manažera. Sama sebe však v anotaci i úvodu své přednášky označila za happiness designera. „Teď jsem marketér, PRista, copywriter a bůhvícoještě. Ale vlastně jediné, co umím, je tvářit se mile. A naučím to i váš produkt,“ zní její krédo. Příběhy a marketing
 Na úvod této ne-tak-docela reportáže si dovolím osobní vsuvku. Nemám rád marketing, hlavně tu jeho část, která se mě snaží více či méně chytře přemluvit k něčemu, co bych sám od sebe neudělal. Hloupý marketing mě uráží a otravuje a na chytrém mi vadí, jak snadno mu podlehnu. O co víc nemám rád marketing, o to raději mám příběhy. Všechny jejich podoby, od pochybných hospodských historek přes pohádky, komiksy a romány, až po velkolepé holywoodské bijáky. Mám rád příběhy opravdové i vymyšlené (ty druhé možná i víc).
 Při přednášce Pavlíny Louženské (a hlavně po ní) se to ve mně pralo. Vyprávěla totiž o tom, jak dělat marketing pomocí příběhů. Příběhy a marketing. Spojení toho, co mám a nemám rád. Trochu jako když si nacpu plnou pusu zmrzliny Häagen-Dazs a jsem potom odměněný krutou bolestí zubů. Velmi smíšené pocity, věřte mi. Pavlína je dobrá vypravěčka, která umí své příběhy prodat, a věřím, že dokáže s jejich pomocí prodat i ledasco jiného. Když sama o sobě mluví jako o happiness designerovi, myslí tím člověka, jehož prací je udělat někoho šťastným pomocí příběhu, který bude vyprávět o produktu, firmě nebo značce. Pro přednášku Happiness designer wanted zvolila variaci na známou pohádku o Tisíci a jedné noci. Sultán zraněný nevěrou manželky zanevřel na ženy. Každý večer se proto s jednou z nich pomiluje a pak ji nechá bez milosti popravit. Teprve krásná vezírova dcera Šeherezáda upoutá jeho pozornost vyprávěním 59

příběhů a dokáže svůj osud oddalovat tak dlouho, až se do ní vládce zamiluje.
 „Pointou příběhu je, že sultán je váš zákazník,“ navazuje Pavlína. „Kdysi miloval brand, ale ten ho zklamal. Je to typická generace Y, netrpěliví lidé, které všechno prudí a mají krátký attention span – nedovedou se na něco soustředit déle než jeden den. Jsou to také lidé, kteří chtějí, aby věci měly nějaký hlubší etický rozměr, a jsou to lidé, kteří mají peníze.“ Udělejte to osobní
 V použité alegorii je Šeherezáda prototypem happiness designera – pomocí svého vyprávění dokázala udělat sultána šťastným a změnila jeho příběh. Je také jedinou postavou, která má v příběhu jméno – dnes tak často zdůrazňovaný osobní brand. Osobní přístup je podle Pavlíny Louženské velmi důležitý. Anonymní dopisování s e-mailovou adresou začínající na info@ je k ničemu, stejně jako firemní Twitter účet. Důležité je vést komunikaci se zákazníkem v osobní rovině. Taková stránka O nás (když už bez ní nemůžete být) vypadá mnohem lépe, když se na ní pochlubíte, že jste ve firmě všichni fakt hustý týpci a hrajete florbal.
 Aby se ze značky stal něčí lovebrand, je nutné, aby i její příběh byl osobní. Jako příklad uvedla Pavlína firmu, v níž sama pracuje: „H1 je startup založený 4 nerdy, kterým bylo 20 let. Během 8 let vybudovali velkou firmu. Je to dojemnej příběh. A i kdyby nebyl pravda, bude se nám líbit.“
 Firemní příběh musí působit autenticky – například zmínka, že nabídnuté muffiny upekla osobně šéfka copywritingového oddělení, zcela změní atmosféru obchodní schůzky. Měl by také obsahovat emoce. Vyplatí se pracovat s netradiční formou charity – jako v případě marketingové konference konané v prostorách klubu Meet Factory, pro který to znamenalo nezanedbatelnou finanční injekci.
 Důležitou součástí příběhu je vytváření person. „Pomohou vám představit si, pro koho to vlastně děláte. Komu chcete vyprávět příběhy,“ uvedla Pavlína a sama se přiznala, že si je vytváří prakticky neustále. I své posluchače si cestou zosobnila do podoby dvaadvacetileté knihovnice, která nakupuje v DM drogérii, žije s kočkou a tajně se učí italsky.

60

Zkuste si to sami Závěr přednášky pojala Pavlína jako malý workshop, na němž si účastníci mohli sami vyzkoušet některé z jejích rad. Ve dvojicích dostali za úkol sepsat své zájmy, dobré i špatné vlastnosti a vymyslet, jakou by společně založili firmu. Pro tu pak hledali správnou cílovou skupinu i nepřítele, proti kterému se bude vymezovat. Z publika zaznívaly různé nápady, od uměleckých agentur až po detektivní kancelář. V závěrečném shrnutí Pavlína rekapitulovala nejdůležitější body: ➡ ➡ ➡ ➡ ➡

Přemýšlejte nad personalizací. Vyprávějte příběhy. Najděte zloducha a napište o něm do novin, bořte pravidla. Přicházejte pořád s něčím novým. Dejte do toho emoce.

A dál? Marketing pojatý způsobem, který Pavlína Louženská svým posluchačům představila, je velmi intimní – ne nadarmo na přednášce zaznělo, že je nutné se s klientem vyspat, poznat všechny jeho úchylky a tajná přání. Happiness designer pochopí klienta a vytvoří si s ním vztah. Pomůže mu, aby porozuměl svým zákazníkům a aby zákazníci chápali jeho. V báječné atmosféře plné emocí a pochopení se peníze pohybují od jednoho k druhému a zkrátka nepřijde ani happiness designer.
 A to je možná fakt, co měl být řečen už na začátku. Celou dobu jde o peníze. Marketing s lidskou tváří schovaný v poutavě vyprávěném příběhu je jen nablýskaným lícem mince, z jejíhož rubu na vás křečovitě cení zuby karikatury hospodyněk pochvalujících si nový prací prášek.
 Nechápejte mě zle, nevidím nic špatného na tom, když se příběh stane nástrojem, který někomu pomůže prodat jeho zboží nebo službu. Jen se mi zdá, že pojem happiness designer je v téhle souvislosti poněkud zavádějící. Za své štěstí si každý zodpovídáme sami a den, kdy tomu tak přestane být a my ho svěříme do rukou dobře placených profesionálů, bude dnem, kdy alegorická Šeherezáda provede palácový převrat a uvrhne sultána do nejhlubšího žaláře.


61

Marcel Láža BIGDATA VS. ANALÝZA „NORMÁLNÍCH“ DAT Autorka příspěvku: Hana Konečná

M

arcel Láža působí ve firmě Futurelytics a sám sebe nazývá Data Magician, tedy „datovým kouzelníkem“. Navzdory anotaci i názvu přednášky, lákající na problém Big Data, se věnoval zejména možnostem využití a analýze dat v oblasti e-commerce.
 V  úvodu nám přednášející prozradil, že prezentace firmy Futurelytics na konferencích většinou začínají otázkou: „Chcete získat více peněz od svých zákazníků?“ Cesta k větším ziskům podle Marcela Láži vede právě přes analýzu dat. Pomocí otázky do publika jsme se společně dobrali k oblastem, kde se zjišťují a zpracovávají data. Například v pojišťovnictví a gamingu (herní průmysl). Zazněly další dotazy: „Kdo z přítomných podniká? A kdo má nějaký podnikatelský nápad?“ Protože mezi studenty se mnoho podnikatelů nenašlo a jedinec s plánem se o něj nechtěl podělit, určil nakonec přednášející imaginárního hospodského a majitele e-shopu jako zástupce e-commerce. Marcel Láža se dál zabýval otázkou doporučení novým zákazníkům. V oblasti her se jedná o miliony lidí, v odvětví e-commerce již o menší počet a u hospody jen o stovky lidí.
 Tím jsme otevřeli problematiku dat. Co to vlastně data jsou? Nějaké údaje (například statistické), které můžeme nějakým způsobem využít. A Big Data? To je velký objem dat, o nichž nelze mluvit v případě hospody. Ani v e-commerce. A dokonce ani v oblasti herního průmyslu. Big Data? V Evropě prý jen v CERNu „Znáte CERN?“ ptá se Marcel Láža a na souhlasné kývání publika jen lakonicky odpovídá: „Tak tam řeší skutečně Big Data problém. Tam se zpracovávají stovky milionů záznamů za vteřinu. Jen setina procenta záznamů se ukládá, a i tak je to opravdu velké množství dat, které s sebou nese speciální požadavky na zpracování týkající se hlavně rychlosti.“ Big Data jsou podle Marcela Láži marketingový pojem: „Když dnes někdo tvrdí, že řeší Big Data problém, 65

tak nemluví úplně pravdu.“ Následuje metafora: „Big Data jsou jako sex puberťáků – každý o nich mluví, ale nikdo je doopravdy nedělá. A protože si každý myslí, že ostatní to dělají, tvrdí, že to dělá taky.“ Data jako kostky Lega Surová data přirovnává přednášející k  hromadě kostek Lega, kterou je nutné nejprve roztřídit. V případě e-commerce je potřeba rozlišit klienty. Následuje otázka do publika: „Podle čeho?“ Ze sálu zaznívají obvyklé sociodemografické ukazatele. Láža se krátce zastavuje u otázky příjmu, příjem klienta zjistit přímo nemůžeme, ale je možné porovnávat, jaký příjem přináší klient nám.
 Z  roztříděných kostiček Lega je třeba postavit úhledné sloupečky. Tedy utříděná data musíme analyzovat, abychom se dozvěděli, co máme dělat. Existují tři směry, jimiž se užití získaných dat ubírá. V angličtině se označují zkratkou RRR: ➡

REACH – získání nových zákazníků, nejlépe na základě reklamy cílené

➡

podle zájmů stávajících zákazníků (metoda Look-alike); RETENTION – konverze jednorázových zákazníků na stálé zákazníky; REVENUE – jak získat více od stávajících zákazníků.

➡

Jaká data máme o zákaznících V  další části přednášky se Marcel Láža zaměřil na to, co víme o zákaznících z jejich dat. Jako problematické označil jednorázové nakupující, od kterých de facto nemáme žádná data. Také upozornil na to, že jen málokdy se dozvíme skutečný důvod nespokojenosti zákazníka. Dále jsme se zabývali několika metodami, jež umožňují získat od zákazníků více peněz. Komu nabídnout akci 1+1 a jak si pěstovat speciální vztah s  významnými zákazníky – například osobním bonusem s nízkou cenou. Poté jsme se zaměřili na práci s nespokojenými klienty a také na zákazníky, se kterými nejsme spokojeni my. Přednášející doporučuje nebát se problematické klienty odstřihnout. Argumentuje Paretovým pravidlem22, kdy 80 % příjmů pochází od 20 % zákazníků, a zbylých 80 % je tedy možné zanedbávat, aniž by se snížily zisky. Analýza dat skutečně platnost pravidla většinou potvrzuje. Následovalo několik zajímavých příkladů užití analýzy dat v marketingu. Například proč by měli obchodníci dávat pivo 22

en.wikipedia.org/wiki/Pareto_principle

66

blízko plen (jedná se pouze o příklad, nikoliv skutečný případ)23. Nebo příběh o tom, jak obchodní řetězec věděl o těhotenství školačky dříve, než její otec24.
 V  otázkách na konci přednášky jsme se znovu vrátili k  problematice Big Data a jejich definici, která se podle přednášejícího odvíjí spíše od způsobu práce s  daty než od jejich objemu. Pro publikum sestávající převážně ze studentů informační vědy by bylo patrně přínosnější dozvědět se nové informace právě o tom, jak se s velkými daty nakládá, byť jen v teoretické rovině. Přednáška však byla více zaměřena na praktické využití analýzy klientských dat v e-commerce.


23

dssresources.com/newsletters/66

24

nytimes.com/2012/02/19/magazine/shopping-habits 67

Lukáš Konarovský WEBOVÁ APLIKACE JAKO SLUŽBA Autorka příspěvku: Hana Habermannová

V

Bloku expertů jsme tradičně zvyklí na kombinaci odborníků, kvalitních informací a příkladů z praxe. Podobně tomu bylo i při přednášce Lukáše Konarovského25, tentokrát ovšem nechyběla pořádná dávka inspirace založená na úspěšném příkladu firmy Fakturoid26 vytvořené partou lidí, kteří si řekli, že zpracovávat faktury v Česku není dostatečně sexy.
 Každé podnikatelské snažení začíná nápadem. Stejně tak tomu bylo i u Fakturoidu. Jeho zakladatelé řešili situaci, kterou dobře znali. Věděli, kde je problém, a nepochybovali, že ho lze řešit i jinak, než jak byli uživatelé postaveni před nutnost pracovat s fakturami do té doby zvyklí. Pustili se do online aplikace, jež ze začátku řešila jejich vlastní problém – stali se sami sobě zákazníkem. Doufali, že tato aplikace by se mohla hodit mnoha dalším lidem. 
 Na začátku sledovali, jak se lidé staví k práci s fakturami – na trhu existoval dostatek účetních systémů, ale byly příliš robustní a ne úplně jednoduché. Mnozí raději používali k fakturování obyčejný Word nebo Excel. I když jej ovládali dobře, tak jejich práce nebyla příliš efektivní. Fakturoid chtěl lidem nabídnout systém, který by byl jednoduchý, efektivní a maximálně zaměřený na uživatelovy potřeby. Uživatel nemusí umět programovat, dělat složité výpočty nebo znát perfektně legislativu, aby zvládl vystavit fakturu. Chce jen vystavit fakturu a dostat zaplaceno. Bohatě postačí, když bude umět ovládat nějaký software či aplikaci.
 Fakturoid nikdy neměl kancelář, tým pracuje hlavně díky internetu. Používají přitom Basecamp pro projektový management, Slack pro online chat a Skype pro běžnou komunikaci. Při práci na internetové aplikaci je totiž skvělé, že můžete pracovat odkudkoli. Pokud potřebují něco vyřešit, nejdříve to 25

linkedin.com/in/lukaskonarovsky

26

fakturoid.cz 71

zkoušejí svépomocí (správa reklamy, programování, grafika atd.). Když ale potřebují uvolnit ruce a věnovat se dalším věcem, delegují práci na externisty. 
 Podle Lukáše je dobré si na začátku stanovit mantinely, jak by měla aplikace vypadat. Ne každému se můžete zavděčit a někdy je méně více. Zde zmínil zakladatele Basecampu 37signals, kteří v knížce Getting Real27 prezentují myšlenku, že při návrhu a tvorbě webové aplikace bychom měli dělat jen to nejdůležitější a pokud by chtěl někdo další funkci, tak ji zamítnout. Výsledek totiž může vypadat, jako když ve Wordu zapnete všechny panely. I když umíte danou funkci udělat, tak ji do aplikace neimplementujete, protože pro vás představuje závazek do budoucna. Nejlepší řešení je udělat, co si myslíte, že je správné, a podložit to tím, co lidé chtějí. Nesmíte ale zapomínat, že vy máte být arbitrem, který nakonec rozhodne: „Tuhle funkci ano, tato je navíc.“
 Jednou ze zásadních otázek, na niž dřív nebo později přijde řada, je, jak celý váš nápad zafinancujete? Jak jsou důležité peníze, když něco tvoříte? Jak vše finančně zvládnete, když děláte startup? Světe div se, pokud máte čistě online aplikaci, tak je to docela levné. Když umíte základní disciplíny (jako třeba programování) a zároveň máte doménovou znalost oboru, do kterého se pouštíte, tak je vše opět poměrně levné. Fakturoid vše financoval z vlastního kapitálu, ale není vyloučené, že vy ke svému nápadu přizvete nějakého investora. Fakturoid rovněž začal vydělávat na předplatném aplikace, což je zároveň i způsob, jak zůstat neustále motivovaný při své práci, protože je to závazek. Je totiž potřeba dodat zákazníkovi, co si zaplatil. Fakturoid věří na „produktovou orientovanost“, tj. aby služba byla co nejlepší a aby si o ní zákazníci říkali sami. Lukáš také uvedl, že se nesnaží být multimilionáři, ale že jim bohatě stačí pokrýt malý trh v České republice. Hlavně když při tom dělají něco, co dává jejich zákazníkům smysl.
 Tým Fakturoidu vytvářel aplikaci asi rok, zároveň s půlročním předstihem začali o aplikaci veřejně mluvit a sbírat kontakty. Když byla aplikace připravena, všem zájemcům dali včas vědět, takže už od počátku pracovali s potenciálními zákazníky.
 Lukáš během prezentace neustále opakoval, jak důležité je zaměřit se na zákazníka. Staví na principu férovosti, přičemž část svých zisků investují právě do tohoto segmentu. Věří, že z dlouhodobého hlediska to službě jenom pro-

27

gettingreal.37signals.com

72

spěje. Důležité je sledovat zpětnou vazbu, obzvlášť na internetu. Pří této příležitosti uvedl Setha Godina, který se vývojem marketingu v době internetu zabývá.
 Dále Lukáš uvedl i Tony Hsieha a jeho knížku Delivering Happiness28. Kniha popisuje příběh firmy Zappos29, jež v době, kdy na skladu neměla právě ty boty, které po ní zákazník chtěl, odkázala na konkurenci. Věřili, že se k nim později tento zákazník vrátí, protože splnili službu doručení bot, i když nebyly prozatím z jejich skladu. Fakturoid nově zavedl online chat „napište robotovi“, aby byli zákazníkům co nejblíže v případě, že by potřebovali cokoli řešit.
 Další ze zmíněných publikací je už dobře známá The Lean Startup30 od Erica Riese, která je postavena na principu zaměření se na zákazníka, měření, rychlých úprav a dalšího testování. Cílem je dostat co nejdříve k zákazníkovi produkt, jejž skutečně chce.
 Když na vašem produktu či službě nějakou dobu pracujete, je důležité zůstat stále motivovaný. Úspěch nemusí přijít hned, nebo ho v každodenním pracovním zápalu ani nezaznamenáte. Proto byste měli dobře sledovat čísla a další ukazatele, především s odstupem a v porovnání s dřívějšími fázemi. Po roce práce, kdy se vám zdá, že jste se nikam nepohnuli, můžete například zjistit, že jste vyrostli o 100 %. Úspěch je dlouhodobým procesem. Pro každého znamená ale něco jiného.
 Je jedno, jestli nabízíte službu formou premium nebo freemium. Na čem opravdu záleží, jsou zákazníci a to, aby za své peníze dostali nejlepší možný produkt a péči. Současný trend ukazuje, že aplikace formou služby online jsou stále populárnější. Můžete tak narazit třeba na produkty od Adobe dodávané formou předplatného.


28

deliveringhappiness.com/about-us

29

zappos.com

30

theleanstartup.com 73

Lukáš Nevosád JAK ZBOHATNOUT NA MOBILNÍCH APLIKACÍCH Autor příspěvku: Filip Kotáb

L

ukáš Nevosád, který je spoluvlastníkem společnosti Two bits, s.r.o., a spoluzakladatelem služby Tripomatic.com, v níž figuruje jako výkonný ředitel, hovořil o tématu mobilních aplikací. Jeho přednáška se soustředila jak na popis vlivů na tomto specifickém trhu, tak na nejúčinnější faktory úspěchu. Situace na trhu Fakt, že trh s mobilními aplikacemi je na vzestupu, pravděpodobně nikoho nepřekvapí. Významně k tomu přispívá skutečnost, že za posledních několik let se počet smartphonů ve světě strmě vyšplhal z nuly na úroveň plně konkurující počtu PC. Lídrem na trhu, co se výše obratů týče, je jednoznačně společnost Apple, která se svými 80 % podílu suverénně dominuje. Tuto skutečnost Nevosád vysvětluje tak, že majitelé iPhonů mají (oproti vlastníkům zařízení s Androidem) větší kupní sílu. Největších objemů stažení dosahují v online „storech“ s aplikacemi jednoznačně hry. A to jak pro chytré telefony, tak i tablety. Situaci na trhu Nevosád popisuje jako poměrně nevyzpytatelnou a svůj výrok ilustruje pomocí následujícího příkladu, jímž je aplikace s názvem Color.
 Aplikace Color si díky vysoké míře inovace již od počátku získala značný zájem investorů v podobě nemalých finančních injekcí a expertní podpory. Avšak ani to jí nepomohlo, aby dosáhla byť jen zlomku úspěchu, jejž odborná veřejnost očekávala. Výsledkem je tedy poznatek, že ani značné finanční prostředky a marketingová podpora potenciálně zdařilého produktu nezaručí jeho úspěch.

77

Možnosti monetizace Ceny za aplikace jsou v průměru nastaveny na cca 2 USD pro smartphone a 4 USD pro iPad. Z těchto částek si jak App store, tak Google Play odebírá 30% provizi z prodeje. Nejčastější formy monetizace jsou následující: ➡

Free verze s dokoupením různých rozšíření (in-app purchases) – Příkladem může být závodní hra, která je zcela zdarma, ale speciální vozy, jež dají hráči výhodu proti protihráčům, jsou už zpoplatněné.

➡

Předplacení (subscription) – Uživatel si zakoupí aplikaci jen po určité časové období. Příkladem je aplikace s recepty, kterou si uživatel předplatí na 6 měsíců za 11 EUR.

➡

Reklama – V aplikaci se objevují reklamní bannery v podobné formě jako na webech. Obraty plynou klasicky z prokliků na reklamní sdělení. Většinou je také možné za fixní částku odstranit veškeré reklamy z aplikace. Nutno ovšem dodat, že tento způsob zpoplatnění aplikací není oblíben jak u vývojářů (plynou z ní malé zisky), tak u samotných „storů“ a v neposlední řadě i u uživatelů.

➡

Free verze podporující jiný produkt – Příkladem budiž dětská hra, kde si děti staví z kostek Lego předem definované objekty. Ty je poté možno zakoupit z aplikace i ve fyzické formě.

➡

Klasické zpoplatnění aplikace, kde je každé jedno stažení placeno pevnou částkou.

Jak na propagaci Zcela zásadní roli hraje samotná propagace od „storů“. Aplikace jsou v nich řazeny dle vlastních algoritmů, či dle výběru zaměstnanců. Velmi úspěšné aplikace mohou být každý týden zařazeny do takzvaného „features panelu“, který se nachází na úvodní stránce webu. Další zásadní roli hraje i seřazení aplikací v  rámci příslušné kategorie. Vaše aplikace se může zobrazit na prvních pozicích, ale také na samém konci výpisu. Je samozřejmě možné pomoci tomu, aby se aplikace dostala na horní příčky nebo do „features panelu“. Vyjma zřejmé nutnosti vybudovat kvalitní a poptávanou aplikaci, je také záhodno doplnit detail aplikace o kvalitní „scre78

eny“ a perfektně zpracovaný doprovodný text. Velmi pomohou i dobře zvolená klíčová slova pro vyhledávač příslušného online obchodu. Kromě výše zmíněných tipů fungují i klasické kroky online marketingu: ➡

Tvorba „microsite“ nebo „landing page“, která vhodně prezentuje vaši aplikaci. Na „landing page“ poté směřují PPC reklamy i reklamy ze sociálních sítí.

➡

Oslovení blogerů a magazínů zabývajících se oborem, v němž se nachází i vaše aplikace. PR články se buď kupují, nebo mohou být publikovány i zdarma, spadá-li aplikace do oborového zaměření blogu.

➡

Samostatné využití sociálních sítí je další možností propagace aplikace.

Nevosád doporučuje marketingovou kampaň rozpoutat v jednom dni a se všemi dostupnými prostředky. Tyto kampaně mají tendenci se šířit organicky. Pokud aplikace dosáhne vysoké konverze, tedy požadovaná suma návštěvníků z marketingových kanálů aplikaci koupí, přesune se aplikace na lepší pozice ve „storu“. Aplikace navíc získá hodnocení od uživatelů a statistiky o počtu stažení. To vše v očích zákazníka rozhoduje. Výhodou v oboru je skutečnost, že úspěšnost aplikace je změřitelná poměrně záhy po jejím publikování. Chcete vytvořit vlastní aplikaci? V  případě, že vás předešlé řádky neodradily, ale naopak vám dodaly energii a „drive“ k vývoji, zde je několik dalších tipů: ➡

Náklady na vývoj aplikace nejsou nijak závratné. Na portálech, jako je freelance.com nebo český webtrh.cz, můžete sehnat programátora do několika desítek tisíc korun.

➡

Vřele doporučuji předmět HCI: Interakce člověk-počítač (VIKMB19) vedený Tomášem Boudou. Projdete si v něm celý proces od nápadu až po prezentaci aplikace před potencionálními investory.

➡

Velkou pomocí je vytvoření detailního prototypu aplikace. Jen díky němu můžete dosáhnout nejlepších výsledků při testování a velmi snadno dokážete odhalit slabá místa. 79

➡

80

Novinky, poznatky a tipy ze světa aplikací naleznete například na těchto portálech: appannie.com, distimo.com, techcrunch.com, 
 mobithinking.com.


81

Pavlína Kvapilová MODERNÍ TECHNOLOGIE V MÉDIÍCH Autor příspěvku: František Šudřich

P

avlína Kvapilová si připravila přednášku na téma Moderní technologie v médiích. O její kompetenci nemůže být pochyb. Pavlína se v mediální branži pohybuje téměř 20 let a velkou část kariéry strávila ve veřejnoprávní sféře. Své jméno ale proslavila především v průběhu a zejména v závěru působení na pozici výkonné ředitelky divize Nová média v České televizi. A  protože právě Česká televize je jedním z tahounů technologického vývoje naší televizní scény, jen stěží bychom hledali člověka na toto téma povolanějšího.
 Pavlína přednášku začala obecnější úvahou nad současnými mediálními proměnami. Označila dva podstatné tlaky podílející se na transformaci masových médií v globálních kulisách. Těmi jsou ekonomické vlivy spojené s krizí a cenzura a omezování svobody slova, zesilující i v zemích, kde bychom to ještě nedávno nečekali – jak loni upozornila na světové News Xchange Christiane Amanpour ze CNN. Oba směry spolu přitom částečně souvisí. Finanční problémy některých mediálních domů vedou nejenom ke  snižování rozpočtů a degradaci žurnalistického řemesla, ale také přispívají k výrazným proměnám vlastnické struktury médií. Česko je jednou ze zemí, které sledují postupné dopady oligarchizace mediální scény – příkladem je kupování významných celostátních médií Andrejem Babišem a další kroky.
 Podobné praktiky mají vliv nejen na práci žurnalistů, ale zároveň i na jejich výstupy a kvalitu zpravodajství. Podíváme-li se na otázku důvěry publika ve velká média, sledujeme dlouhodobý pokles. V českém kontextu je to vidět na příkladu analýzy CVVM31.
 


31

cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7068/f3/po131004.pdf 85

Dalším zásadním faktorem dnešní mediální reality je pak prudký rozvoj technologie. Jeho výsledkem jsou výrazné proměny na obou stranách mediálního řetězce – jak v produkci, tak konzumaci. Jak se dostáváme ke zprávám? Technologie přepisuje uživatelské návyky. Především mladší generace konzumují mediální obsahy zcela odlišně, než jejich rodiče či prarodiče. Studie Nadji Hahn EBU/LSE What Good is Twitter uvádí, že 43 % mladých ve věku 16–24 let přichází k informacím spíše na sociálních sítích než přes vyhledávače (2012 Digital Report of Reuters Institute for the Study of Journalism). Jinými slovy, nejdříve si vyberou, co je zajímá, a z těchto zdrojů se k nim plynule schází tok informací do tzv. feedu, s nímž pak pracují dál. Velkou roli také sehrává sociální faktor – doporučení rodiny, kamarádů či známých. Právě sociální sítě a rychlý nástup chytrých telefonů Pavlína Kvapilová označuje za zcela zásadní faktory ovlivňující změnu mediální konzumace. Další fenoménem je podle průzkumu Pew Research Center fakt, že celkově tráví mladí denně mnohem méně času konzumací zpravodajství než starší generace. Nové výzvy pro tradiční média Nabízí se tedy otázka, jak daleko bude sahat ústup vlivu masových médií? Přinese internet konec klasické televizi? Pavlína Kvapilová tento předpoklad odmítá. Sama vidí nová média nikoliv jako hrozbu pro televizi, ale naopak jako její nový potenciál. Inteligentní kombinace nových médií a televizního vysílání může přinést výrazný multiplikační efekt. Televize i internet mají své specifické limity. Ve prospěch televize v určitých situacích může mluvit stabilita signálu a doručení. Konkrétní příklad situace, kdy televize v tomto ohledu zatím má pevnější postavení, jsou významné události a velké přenosy, jako Olympijské hry. Internetová infrastruktura v řadě zemí je při takových náporech problematická. Pro ilustraci objemu: datový tok internetového „streamu“ České televize při Olympijských hrách v Londýně dosahoval v některých momentech až 1/3 datového toku celého internetu v ČR.

86

Změna jako zaklínadlo Mediální organizace hledají v tomto „zemětřesení“ vhodné způsoby, jak nové možnosti mediálního zpracování aplikovat. Objevují se různé modely reorganizace mediálních domů, často bohužel i na úkor kvality zpravodajství. Jako příklad pokusu o zavedení nového systému práce Pavlína Kvapilová uvádí experiment v Dánsku, kdy malé reportážní týmy přes den přejíždějí z akce na akci a nevrací se zpracovávat dané téma do centrály. To pak dělají další týmy, pro různé výstupy – TV, rádio či online. Celý řetězec tak může působit jako manufaktura a některé faktory mohou přispívat k povrchnosti výstupů. Pavlína se domnívá, že nástup nových technologií by měl být příležitostí k posilování kvalitní žurnalistiky. Navíc za stále větší účasti publika. A takové postupy by se měly proaktivně hledat. „Twitter has become my news agency…“ – Hala Gorani, CNN Trendy, které dorazily s příchodem nových médií, způsobují výrazné proměny žurnalistické práce na každodenní bázi. Rozvoj obousměrné komunikace a zapojení nových zdrojů s  sebou ale přináší také problémy s věrohodností, jak Pavlína Kvapilová ilustruje na různých příkladech. Verifikace materiálu ze sociálních sítí se tak stává podstatnou a složitou disciplínou.  Pavlína Kvapilová tak v závěru přednášky odpověděla na klíčovou otázku, kterou si na začátku položila. Jsou moderní technologie hrozbou, nebo záchranou pro současnou žurnalistiku? Neměli bychom se jimi nechat řídit a otročit. Moderní technologie představují potenciál, jenž musí být správně využit, aby sloužil ve prospěch čtenářů, diváků a posluchačů a aby podpořil rozvoj kvalitní žurnalistiky i řešení problémů současných společností. „Dříve jsme vedli a lidé následovali. Teď je to obráceně. Nejúspěšnější budou ty mediální domy, které pochopí sílu davu.“ – Chris Cramer
 dlouholetý mediální topmanažer

87

Lidé, které stojí za to na Twitteru sledovat:

88

➡

Ethan Zuckerman (@EthanZ)

➡

Mark Little (@marklittlenews)

➡

Claire Wardle (@cward1e)

➡

Ahmed Shibab-Eldin (@ASE)

➡

Charlie Beckett (@CharlieBeckett)

➡

Nieman Lab – Harvard (@NiemanLab)

89

Guenther Krumpak KNIHA A INTERNET: ANTITEZE MEZI PAPÍREM A ELEKTŘINOU Autor příspěvku: Radek Dobrovolný

G

uenther Krumpak, původem z Rakouska, vystudoval lingvistiku a literaturu na univerzitě ve Vídni, záhy však začal vést projekty v informační sféře a IT. Věnuje se popularizování témat z oblasti přenosu dat a informací. Od roku 2007 žije v Praze, kterou si zamiloval. V současné době je odborným konzultantem pro rozvoj nových firem a také spolupracuje s Fakultou informatiky MU, kde je konzultantem pro technologický transfer. Navíc ještě nabízí cestovatelům službu FunTastic Prague založenou na podobném principu jako Couchsurfing.
 V úvodu své přednášky se Krumpak věnoval rostoucímu objemu dat, která dnes všichni produkujeme – soukromé společnosti, univerzity, státní správa i jednotlivci. Informace jsou uchovávány, umísťovány do virtuálních úložišť a  zálohovány na fyzická média, ale není kladen důraz na uložení kontextu, k  němuž se informace vztahují. Tím se razantně snižuje trvanlivost dat ve smyslu použitelnosti. Často se stane, že nalezneme např. 20 let stará data, ale nikdo je už neumí využít, nebo dokonce ani přečíst. Zapomíná se na samotný význam a z dat se stává jen shluk jedniček a nul bez související informace.
 Rostoucí objem dat přednášející demonstroval tím, kolik přibude na internetu nových dat během jedné minuty (internet minute) – jedná se o přibližně 30 hodin videa na YouTube, přes 100 000 příspěvků na Twitteru, 50 tisíc nových fotografií na Flickru a další. Mnoho osobních dat svěřujeme do rukou soukromým firmám, které je mohou analyzovat, získávat z nich informace o nás a pak je i využít – možná ke zlepšení služby, možná pro zvýšení zisku, ale také mohou být zneužity. Krumpak upozornil, že potřebujeme definovat datovou etiku a uvědomovat si, jaká data vystavujeme do veřejné sítě, popř. do rukou soukromé společnosti. 


93

Tento fenomén lze sledovat i v menším měřítku, např. u věrnostních programů obchodních řetězců sbírajících informace o našem chování výměnou za slevu na zakupované zboží nebo jiné benefity. 
 Dalším problémem, na nějž Krumpak upozornil, je získávání a vyhledávání důvěryhodných, věcných a pravdivých dat. Internetové vyhledávače se zaměřují spíše na textovou podobnost dat než na sémantické závislosti. Navíc jsou to soukromé firmy, které mají své obchodní zájmy. Skutečně tedy obdržíme objektivní data o tématech typu skleníkový efekt, geneticky modifikované potraviny a dalších podobně kontroverzních záležitostech?
 Na závěr proběhla diskuze o trvanlivosti samotných nosičů dat. Dnešní běžně používaná média dovedou uchovat data v jednotkách až desítkách let. U klasického CD se jedná o 5–10 let, DVD 10–15 let, u archivačního DVD 20 let a magnetické pásky vydrží přibližně 30 let. Levná CD a DVD ovšem nemusí dosáhnout ani těchto hodnot.  Vytvořit nové médium, jež by bylo schopné uchovat velké množství dat na výrazně delší dobu je technologicky náročné a finančně nákladné. Nejtrvanlivějším médiem paradoxně zůstává text psaný na papíře nebo vyrytý do kovových desek, popř. do kamene.
 Proto se Krumpak domnívá, že kniha zůstane v papírové podobě i nadále. Důležitá data a příběhy, které budeme chtít uchovat navěky, se budou tisknout do papírových svazků. Kniha udržuje celý kontext a dlouhodobou pochopitelnost textu mnohem lépe než kusé informace vystavené na internetu. Zajímavou myšlenkou je: „Pokud neumíme číst, nemůžeme se vypořádat s digitálním světem.“
 Na základě výše uvedeného je tedy potřeba se zamyslet nad tím, jak nás internetové firmy a služby ovlivňují a jak by vypadal náš život, kdybychom je na nějakou dobu přestali využívat. Jak by se změnilo naše vnímání kontextu? Jak získávání nových vědomostí a informací? Ukládáme svá data v takové podobě, která nelze zneužít? Porozumíme jim i po delší časové prodlevě? A dovedeme je vůbec přečíst?


94

95

Hana Krejčí FUNDRAISING: NENÍ TO JEN O PENĚZÍCH… Autorka příspěvku: Marta Konířová

P

o jedné přednášce z nikoho fundraiser nebude – na této práci je nejdůležitější praktická zkušenost, kterou získáte až prací v oboru. Taková byla jedna z prvních rad a informací od Hany Krejčí, vyučující na Divadelní fakultě JAMU v  Brně. Fundraisingu se věnuje už deset let, zabývala se různorodými projekty od malých až po velké mezinárodní akce, takže její zkušenosti jsou skutečně bohaté. Ve vyměřeném čase posluchačům stihla zprostředkovat jen ty základní, jež odpovídají na otázky: „Co? Jak? Kde? Proč? Kam?“ Co? Co je vlastně fundraising? Obvykle se definuje jako systematická činnost, prostřednictvím které jsou získávány prostředky pro projekty nebo pro provoz organizace. Tyto prostředky přitom nemusí být pouze finanční. Může se jednat také například o materiál, občerstvení, partnerství, kontakty, záštitu a podobně. Jak? Jak začít s fundraisingem? Prvním krokem je určit si charakter projektu, jeho zaměření a cílovou skupinu. Od toho se bude poté odvíjet nejen vytváření portfolia, na jehož základě bude možné se obrátit s  žádostí o podporu na vhodné partnery, ale také hledání tzv. fundraisingového argumentu čili důvodu, proč by oslovený partner měl na projekt či provoz organizace přispět. Odlišné zájmy bude mít firma, obec, ministerstvo či jednotlivci. Ve fundraisingu figurují dvě strany – jedna něco žádá, ale i nabízí, druhá něco poskytuje, ale i  potřebuje. Nalézt průnik těchto zájmů je jedním z  důležitých úkolů fundraisera.

99

Kde? Kde lze získat prostředky? Zdroje můžeme rozdělit do čtyř základních oblastí:

100

➡

Veřejné zdroje 
 Sem patří podpora a granty ze strany obcí, krajů, ministerstev, národních i  mezinárodních grantových agentur, včetně dotací z  fondů EU. Důležité je si předem zjistit podmínky podpor – termíny jejich vyhlašování, vypisované okruhy, náležitosti, které musí žádosti obsahovat, datum podávání žádostí i co je třeba splnit při získání grantu. Žádosti se obvykle podávají jen jednou ročně, na což je třeba myslet už při plánování projektu.

➡

Nadace nestátních neziskových organizací 
 Podmínky, termíny, uzávěrky a další okolnosti se u různých nadací velmi liší. Výhodou je, že podávání žádostí a podmínky plnění obvykle nejsou tak administrativně náročné jako u veřejných institucí. Zato musí fundraiser vzhledem k  různorodosti podmínek průběžně zjišťovat potřebné informace a správně se v nich orientovat.

➡

Komerční sféra 
 Je zřejmě nejobtížnější částí fundraisingu. Velmi zde záleží na osobních kontaktech. Hlavní pravidlo fundraisingu v  komerční sféře zní: „Nepředstavujte projekt mailem, ale usilujte o osobní kontakt, při kterém se dá lépe vyjednávat.“ Některé firmy ovšem nejednají o podpoře projektů přímo, ale vytvářejí nadační fondy. Často také vypisují okruhy, v nichž hodlají podporu poskytovat.

➡

Individuální dárcovství 
 Může mít různou formu. Například tzv. crowdfunding, kdy jednotlivci přispívají malými částkami na konkrétní projekt. Nebo také tzv. crowdsourcing, hojně využívaný v zahraničí, kdy se nesdílí peníze, ale znalosti a zdroje, které má určitá skupina lidí. Další formou jsou i DMS (dárcovské SMS) nebo online dárcovství.  Jak se ukazuje v  praxi, u individuálního dárcovství nestačí jen vytvořit možnost darování, mnohem důležitější je dostat informaci o její existenci mezi správné lidi.

Proč? Proč není fundraising pro každého? Protože fundraiser musí znát a umět řadu věcí a počítat s některými nároky a specifiky své práce: ➡

Fundraising je kontinuální systematická práce. Není možné nárazově nebo jen za pár týdnů získat dostatek prostředků na větší projekt či činnost organizace.

➡

Je třeba být flexibilní a být připraven na neustálé změny. Prostředí a zdroje se stále mění. Nelze počítat s tím, že co fungovalo a platilo jeden rok, bude stejně fungovat i ten další.

➡

Fundraiser musí mít smysl pro detail, zejména když pracuje se zdroji z veřejné sféry. Přehlédnutí nějaké podmínky může mít za následek nepřijetí žádosti z formálních důvodů.

➡

Fundraiser potřebuje znát související legislativu. Například jaký typ smlouvy je možné uzavřít, který druh je pro jakého partnera výhodnější, kdy se nemusí a kdy naopak musí platit daně atd.

➡

Nezbytná je také znalost finančního řízení projektů a účetních principů.

➡

Schopnost komunikovat a vyjednávat je zřejmě to nejdůležitější, co musí fundraiser umět a v čem by měl být skutečně dobrý.

Kam? Kam se obrátit pro další informace?  Koho fundraising zajímá, ať už jako možnost profesního směřování, nebo kvůli získání zdrojů pro některý svůj projekt, může najít další informace na různých místech. Z existujících českých webových stránek přednášející doporučila zejména  Fórum dárců32, Daruj

32

donorsforum.cz 101

správně33,  Econnect34  nebo  České centrum fundraisingu35. Ovšem jak Hana Krejčí zmínila už na začátku – nejdůležitější je praktická zkušenost. „Nejhorší, co se vám při fundraisingu stane,“ říká, „je to, že uslyšíte ne.“ Důležité je tedy nebát se a začít.


33

darujspravne.cz

34

ecn.cz

35

fundraising.cz

102

103

Zdeňka Kujová TVŮRČÍ ODVĚTVÍ JAKO HYBATELÉ ROZVOJE Autorka příspěvku: Marta Konířová

P

řednášet o kreativních průmyslech, Kreativním centru Brno a kreativitě vůbec přišla Zdeňka Kujová z Jihomoravského inovačního centra (JIC), manažerka projektu Kreativní centrum Brno. Zmíněné kreativitě se posluchači nemuseli věnovat pouze pasivně, naopak dostali příležitost ji v  průběhu přednášky sami aktivně projevit. Na kolující pruh papíru mohli účastníci napsat jednu větu, poté papír přeložit tak, aby následující aktér viděl jen ji bez předchozího textu, a poslat dál sousedovi. Co se na konci přednášky ukázalo? Byli studenti kreativní?
 Ačkoliv použití sousloví „kreativní průmysly“ je poměrně časté, přesnější český výraz je „kreativní odvětví“. Do kulturních a kreativních odvětví je řazen kulturní sektor, dále kulturní průmysly (např. hudba, film či videohry) a kreativní průmysly (architektura, design, reklama atp.).
 Co vlastně znamená slovo „kreativita“? Pochází z latinského výrazu „creo“ (tvořit) a  označuje soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Z popisu kreativity je patrné, že ji můžeme rozdělit na: ➡ ➡

➡

uměleckou kreativitu, ekonomickou kreativitu, jež úzce souvisí se získáním konkurenční výhody, technologickou a vědeckou kreativitu vytvářející nová řešení.

Tyto typy kreativity od sebe samozřejmě nelze striktně oddělit, všechny spolu navzájem souvisejí a určitým způsobem se prolínají.

107

Jak spočítat kreativitu Jak ekonomická, tak technologická a vědecká kreativita jsou součástí „tradičních“ průmyslových odvětví a v minulosti byly vždy poměrně dobře evidovány. Teprve v 70. letech 20. století se v Anglii začali kreativním odvětvím věnovat podobným způsobem. Ukázalo se, že podíl kreativních odvětví na HDP a počet lidí v nich zaměstnaných jsou mnohem vyšší, než se předpokládalo. Po roce 2000 popsal americký profesor Richard Florida koncept kreativní třídy. Do ní zahrnuje vědce, inženýry, univerzitní profesory, spisovatele, výtvarníky, architekty a podobné profese, v širším pojetí také sektor finančních služeb, zdravotnictví či práva. Tato třída v  USA a ve vyspělé Evropě tvoří 25 až 30 % pracovních sil a stále roste. Florida tvrdí, že právě koncentrace těchto lidí je motorem rozvoje ekonomiky měst a regionů.
 Vzrůstající význam kreativních odvětví potvrdila i  studie Evropské komise36 a v reakci na ni Evropská unie připravila nový program podpory „Kreativní Evropa“37. Kreativní centrum Brno Vzhledem k  výše uvedeným informacím není překvapující, že v  podstatě ve všech metropolích Evropy a řadě dalších větších měst již existují kreativní centra. Příkladem může být lipská Baumwollspinnerei38, kde v areálu bývalé přádelny bavlny vzniklo kulturní a umělecké centrum s galeriemi, ateliéry, dílnami umělců, designérů a módních návrhářů, kancelářemi architektů, divadlem atd. Původně zanedbané okolí a celá čtvrť se změnily v živý a přitažlivý prostor. Podobný vliv na své okolí by mohlo mít i Kreativní centrum Brno39. Jeho idea se zrodila již v  roce 2008 v  rámci Regionální inovační strategie. V  roce 2011 Magistrát města Brna oslovil Jihomoravské inovační centrum, aby do

36

ec.europa.eu/culture/key-documents/studies_en

37

kreativnievropa.cz/cs/o-programu

38

spinnerei.de

39

jic.cz/kreativni-centrum

108

projektu vstoupilo a vytvořilo studii proveditelnosti. V  jejím rámci byla mj. zmapována kreativní odvětví v Brně40. Záměrem projektu Kreativního centra je také vznik „inkubátoru“ pro začínající podnikatele v kreativních odvětvích. Centrum by mělo poskytnout fyzický prostor pro kreativní tvůrce, poradenství, workshopy a konzultace zaměřené na kreativní profese, ale také místo pro prezentaci tvůrčího procesu i vytvořených děl, případně jejich prodej.  Cílem není vytvořit uzavřenou komunitu kreativců, ale naopak komunitně-kulturní centrum přístupné veřejnosti.
 Pro centrum byl vybrán objekt bývalé káznice z 18. století nacházející se mezi ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská. Jde o poměrně velký prostor (cca 8 000 m2) v relativní blízkosti centra v lokalitě, která je sice vnímána jako problémová, ale i perspektivní, co se týče jejího budoucího rozvoje. Toho už si všímají i některé developerské firmy. Protože vznik kreativního centra by byl výrazným zásahem do této čtvrti a zároveň se jedná o velký projekt, jehož příprava bude ještě vyžadovat několik let, měla by prozatím káznice ožívat postupně v režimu „dočasného“ provozu, kdy by se tu alespoň přes letní měsíce mohly konat některé akce. Zájemci, kteří by si chtěli káznici prohlédnout, mohou kontaktovat magistrát41 a domluvit si prohlídku. Těm, kteří by se chtěli dozvědět více o stavu kreativních odvětví v České republice, přednášející doporučuje publikaci  Kulturní a kreativní průmysly v ČR42 zpracovanou Institutem umění – Divadelním ústavem v Praze, který v současnosti provádí pětiletý výzkum na toto téma. A jak to nakonec dopadlo s  kreativitou studentů zmíněnou v  úvodu článku? Dvě dílka čtená na závěr přednášky potvrdila, že tvořivost studentům rozhodně nechybí.


40

kreativnibrno.cz/mapovani-v-brne

41

kreativnibrno.cz/kontakt

42

idu.cz/cs/kulturni-a-kreativni-prumysly-v-cr-e-book-2011 109

Michal Zwinger E-LEARNING JAKO FUNKČNÍ VÝUKOVÝ NÁSTROJ A TVORBA WEBOVÝCH APLIKACÍ, KTERÉ BAVÍ Autorka příspěvku: Alžběta Lukšů

M

ichal Zwinger je propagátorem rychlého čtení a spolutvůrcem online e-learningového kurzu Rozečti.se43. Na úvod pohovořil o současném stavu e-learningu v českém školském a firemním sektoru. Zatímco na školách vedou interaktivní tabule, známé také jako „smart boardy“, a systém pro tvorbu a správu e-learningových kurzů Moodle, ve firemním sektoru je situace méně přehledná. Používají se zde různá řešení zhotovená na míru nebo fungující na obecných platformách. Michal Zwinger přitom zmínil některé známé „neduhy“ používaných systémů. V případě Moodle jsou to nedostatky v  oblasti použitelnosti, přívětivosti a designu služeb, které mohou mnohé uživatele odradit, u firemních systémů pak zastaralé standardy, obava z novinek a neochota ke změnám.
 V další části přednášky přešel Michal Zwinger k prezentaci vlastních praktických zkušeností, když studentům názorně předvedl, jak lze vylepšit uživatelské rozhraní e-learningového kurzu pro výuku cizích jazyků. Receptem na lepší přívětivost a použitelnost je především odstranění rušivých, balastních informací a zvýšení přehlednosti uživatelského prostředí. Rozečti.se Online kurz rychlého čtení Rozečti.se, jenž byl v  průběhu přednášky rovněž představen, je v současnosti nejznámějším projektem Michala Zwingera a jeho spolupracovníků. Jedná se o „drilový“ trénink čtení založený na odbourávání zlozvyků a  rozšíření zrakového rozpětí, které školenému čtenáři umožní číst několik slov najednou. Z průměrné rychlosti 210 slov za minutu může trénovaný jedinec dosáhnout rychlosti až 625 slov za minutu. Rozečti.se obsahuje

43

rozectise.cz 113

také teoretickou část, v  níž se účastníci dozví například to, jak správně číst různé druhy textů. Kurz má za sebou již tři roky vývoje a dnes nabízí tři lekce zdarma s placeným pokračováním. Zájemcům o bezplatné absolvování celého kurzu se nabízí možnost využít verzi pro knihovny44, která je v současné době k dispozici ve 250 registrovaných knihovnách.
 Při popisu možností kurzu Michal Zwinger zdůraznil zejména uživatelskou přívětivost, přehlednost a možnost instantní zpětné vazby u jednotlivých cvičení. Závěrečné hodnocení má jednoduchou grafickou podobu, jíž dominuje „rychloměr“, vizualizace pokroku a hodnocení pomocí hvězdiček. Slovní hodnocení a  doporučování se během testování kurzu neosvědčilo, a bylo tedy omezeno na naprosté minimum. Levebee Nejnovějším projektem Michala Zwingera a jeho stále se rozšiřujícího týmu je Levebee45, online aplikace pro nápravu čtení určená dyslektickým dětem prvního stupně základních škol. Součástí aplikace, která je dosud ve vývoji, bude diagnostika čtení, speciální materiály a  postupy pro výuku a nápravu čtení a  adaptivní cvičení. Při prezentaci tohoto projektu přednášející poukázal na individuální přístup a personalizaci výukového plánu, tedy možnost postupu vlastním tempem bez zbytečného stresu a v klidu domova. Aplikace počítá se zapojením čtyř typů uživatelů se specifickými rolemi – žáků, rodičů, učitelů a  speciálních pedagogů. Jednotlivým rolím jsou pak v  aplikaci přiřazeny příslušné funkce a odpovídající informace. Celý kurz je koncipován s ohledem na věk dětí a s respektem k jejich potřebám. Disponuje jednoduchým uživatelským rozhraním a příjemným grafickým designem. Je založen na principu hry, kdy děti za splněné úkoly získávají body a materiál pro stavbu virtuálního úlu s maskotem kurzu, jímž je postavička včely.
 Michal Zwinger během prezentace týkající se Levebee popsal i důvody vzniku tohoto projektu – vysoký podíl dětí s poruchami čtení v populaci, ne-

44

knihovna.rozectise.cz

45

levebee.com

114

dostatek individuálního přístupu k těmto dětem ve školách a problémy, na něž žáci s dyslexií narážejí během celé školní docházky i později v dospělém životě. Šance pro stážisty Představení tohoto bezpochyby velice potřebného a prospěšného projektu bylo ukončeno výzvou pro případné stážisty. Na dotaz z publika Michal Zwinger upřesnil, že projektový tým uvítá zájemce o práci v oblasti marketingu, komunikace a prezentace projektu, tvůrce rešerší apod. Zapojení stážistů je velmi volné a závisí i na jejich zájmu o konkrétní práci.


115

Robert Vlach ZBAVTE SE PŘEDSUDKŮ O PODNIKÁNÍ NA VOLNÉ NOZE Autor příspěvku: Michal Klajban

R

obert Vlach založil portál Navolnenoze.cz a je profesionálním podnikatelským poradcem. Věnuje se popularizaci a rozvoji freelancingu v České republice, má zkušenosti z desítek projektů a o podnikání na volné noze vede blog. Vlachova přednáška nesla název Zbavte se předsudků o  podnikání na volné noze. Přednášející se v  ní snažil postupně vyvrátit nejčastější předsudky a mýty, které se o freelancingu šíří.
 Vlach začal vysvětlením rozdílu mezi živnostníkem a nezávislým profesionálem (freelancerem). Zatímco živnostník je jednoduše jednou z forem podnikání, nezávislý profesionál je člověk s  osobním přístupem k podnikání bez ohledu na zvolenou legální formu. Vlach ponechal detailní definici nezávislého profesionála stranou a raději představil některé jeho charakteristické znaky: ➡ ➡

➡

freelancer je středobodem svého podnikání; freelancer většinou podniká na své vlastní jméno a jeho reputace je klíčem k dosažení úspěchu; dominuje u něj jeho osobní kapitál (jeho majetkem jsou znalosti, dovednosti, vzdělání, zkušenosti, certifikace, kontakty, silné stránky apod.).

Oproti zahraničí je v České republice trh velmi specifický a předsudky vůči podnikání na volné noze mají reálné kořeny v 90. letech minulého století. Tehdy lidé, kteří měli kapitál, zakládali firmy a běžně na „volnou nohu“ nechodili. Na tu šli až lidé spíše méně průbojní a zkušení. V porevoluční době totiž převládal názor, že firma je jednoduše lepší možnost. Změna paradigmatu nastala až kolem roku 2000, kdy dorostla generace lidí již v menší míře ovlivněná myšlením minulého režimu. Ti se častěji vydávají na „volnou nohu“. Dnes bývají právě tito lidé špičkovými odborníky, kteří si za ta léta vybudovali kvalitní 119

brand. Podle Vlacha se právě nacházíme na prahu další fáze, která bude charakteristická špičkovými freelancery s velmi dobrou jazykovou vybaveností a klientelou po celé Evropě. Často opakovaným předsudkem je, že se kolem freelancerů „točí málo peněz“, což může být částečně pravda – freelanceři nemají přístup k těm největším zakázkám. Na druhou stranu se mohou dostat (a také dostávají) ke klíčovým částem těchto zakázek. Takoví freelanceři musí splňovat tři podmínky: mít dostatečnou odbornost, velmi dobrou reputaci a kvalitní projektové kompetence, aby byli schopni týmové spolupráce.
 Vlach se dále zmínil o tzv. profesionálech typu T. Jedná se o koncept, podle něhož freelancer musí disponovat odborností (představuje ji svislá část písmene T) a zároveň i výrazným oborovým přesahem (ten představuje horizontální část písmene T). V této souvislosti Vlach doporučoval knihu „To Sell is Human“46 od Daniela H. Pinka.
 Podle Vlacha je zajímavé, že v České republice většina lidí nevnímá svou pozici na volné noze jako odrazový můstek pro založení vlastní firmy. Příčinou je, že u nás ještě není provoz firmy tak jednoduchý, jak by mohl být. Evidentní to je zejména ve srovnání se situací v zahraničí (např. v Německu nebo ještě lépe ve Spojeném království, kde premiér Cameron označuje lidi na volné noze za motor britské ekonomiky).
 Vlach je přesvědčen, že v řadě případů je freelancing „kariérní spása“. Status firemního zaměstnance je totiž hodně nejistý, jelikož zaměstnanec dlouhodobě netěží z plodů své práce. To se projeví hlavně v pokročilejším věku – zatímco freelancer je v padesáti letech na vrcholu, zaměstnanec v případě ztráty práce shání nové zaměstnání jen velmi těžko.
 Dalšími typickými předsudky týkající se freelancingu jsou složitosti v začátcích práce na „volné noze“ a finanční náročnost. Podle Vlacha tomu ve velmi malém množství případů tak skutečně je, pokud je potřeba investovat do strojů, vybavení dílen či prostorů. Běžně však bývá jedinou investicí čas a chuť do práce. A jelikož čas a chuť do práce často nechybí studentům, Vlach opakovaně doporučoval začít s podnikáním už ve studentských letech.


46

danpink.com/books/to-sell-is-human

120

Hlavně v posledních letech čím dál víc slábne tvrzení, že freelancer ztrácí kontakt s lidmi a pracuje výhradně z domu. Stále častěji vznikají coworkingová centra a síťování pomáhají i portály jako Navolnenoze.cz, kde se lze napojit na lidi v podobné situaci. Hlavní roli zatím hrají především velká města jako Praha, Vídeň nebo Berlín. Moderním pracovním i životním stylem je tzv. digitální nomádství. Digitální nomádi představují nezávislou skupinu lidí, kterým k práci stačí pouze počítač s internetovým připojením, takže nezáleží na tom, kde se zrovna nacházejí. Digitální nomádi toho využívají k cestování po celém světě. Sám podnikatel si přitom určuje, do jaké míry z jeho pobytu bude dovolená a do jaké míry pracovní pobyt. Práce doma při svíčce už zkrátka dnes upadá v zapomnění.
 Jedním z posledních vyvrácených mýtů byla četnost práce freelancera, který pracuje od rána do večera, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Pokud tak někdo skutečně pracuje, pravým důvodem je, že ho to baví, nebo si neumí řídit svůj čas. A jestli někdo pracuje neustále, znamená to, že je levný a potřebuje zdražit, čímž optimalizuje své příjmy a volný čas.


121

Jaroslav Vážný THE HITCH-HACKER’S GUIDE TO DATA SCIENCE Autor příspěvku: Michal Klajban

J

aroslav Vážný působí jako doktorand na oboru Teoretická fyzika a astrofyzika na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a pracuje ve startupu Gauss Algorithmic, který se zabývá „data miningem“ a strojovým učením.
 Vážný uvedl svou přednášku otázkou, jež dosud nebyla uspokojivě zodpovězena: „Co je věda?“ Podle Alberta Einsteina „celá věda není nic víc než tříbení každodenního myšlení“ („the whole of science is nothing more than a refinement of everyday thinking“). Vážný pokračoval příklady nejnovějších vědeckých poznatků a objevů jako je např. objev polarizace reliktního záření47, čímž de facto došlo k potvrzení části inflační teorie hovořící o rozpínání vesmíru těsně po jeho vzniku. Za všemi podobnými objevy stojí obrovské úsilí a  práce špičkových vědců, což je mimochodem spojuje třeba i se špičkovými sportovci. Je však třeba dodat, že ne každý, kdo na sobě pracuje, dosáhne úspěchu. Pokud chceme být v něčem skutečně dobří, musíme to doopravdy dělat. A dnes „něco dělat“ je velice jednoduché, zvláště pokud máme k dispozici MOOC (Massive open online course; masivní otevřené online kurzy), jež poskytuje Coursera.org atp.
 Podle tradičního pojetí nepublikující vědec jako by neexistoval a „vědeckost vědce“ se měří jeho publikacemi a autory, kteří jej citují. Lpění na podobných principech v současnosti může být poněkud nebezpečné a vůbec celý koncept už ztrácí na významu. Vážný uvedl jako příklad nástroj  SCIgen48. Ten dokáže vygenerovat „vědecký článek“ pomocí jednoho tlačítka. I když nástroj možná působí jako špatný vtip, jeden vygenerovaný text byl skutečně přijat na vědeckou konferenci coby regulérní příspěvek.
 47

technet.idnes.cz/experiment-bicep2-mereni-zareni-z-dob-vzniku-naseho-vesmiru

48

pdos.csail.mit.edu/scigen 124

Jak by vědecké články mohly vypadat, ukazuje nástroj IPython49, který umožňuje vytvořit dokument pracující s grafikou a hlavně matematikou. Jeho klíčová funkce spočívá v tom, že obsahuje zdrojové údaje k  tomu, aby si člověk mohl ověřit některá tvrzení. Typicky lze takový matematický příklad se zdrojovými údaji stáhnout a znovu spočítat.
 Pomocí dalších příkladů Vážný demonstroval trvalou přítomnost iluzí v našem světě. Některé (typicky optické) iluze zůstávají iluzemi i poté, kdy již víme, že se jedná o iluze. Naše smysly a mozek s nimi jednoduše nedovedou pracovat. To je jeden ze zásadních důvodů, proč potřebujeme statistiku a matematiku. Klasickým příkladem neintuitivního pravděpodobnostního problému je Monty Hallův problém50.
 Vážný publiku doporučil dvě knihy: Thinking, Fast and Slow51 od Daniela Kahnemana a The Honest Truth About Dishonesty52 Daniela Arielyho. Autoři se v publikacích zabývají tím, jak moc se lidé v běžném životě mýlí. Kniha od Arielyho popisuje, jak hodně a často lidé lžou. Obě staví na experimentech, takže výsledky, s nimiž přichází, jsou relativně dobře ověřitelné. 
 Přednášející pokračoval výkladem o záplavě dat, která nás čeká v budoucnu.  Podle něj budou data narůstat zejména díky medicínským aplikacím ze zařízení, jež budou lidé nosit na těle. Další data budou produkovat vědecká střediska. CERN, kde Vážný v  minulosti působil, už v  současné době vyprodukuje 1 PB dat denně, avšak většina z těchto dat bude stejně smazána. Je prakticky nemyslitelné, aby se všemi těmito daty probíral člověk. Data zpracovávají počítače. Nevýhodou ale je, že jsou „strašně hloupé“ a člověk je v celém procesu zpracování dat stále klíčovým prvkem. Data totiž jsou a budou především o interpretaci. Podíváme-li se do minulosti, zjistíme, že dříve tomu bylo naprosto jinak – dat byl těžký nedostatek. Tycho de Brahe napozoroval pouze pár desítek kB, a přesto z nich Kepler dokázal odvodit své zákony.


49

ipython.org/notebook

50

wiki.knihovna.cz/index.php/Monty_Hallův_problém

51

en.wikipedia.org/wiki/Thinking,_Fast_and_Slow

52

danariely.com/tag/the-honest-truth-about-dishonesty

126

Jedno z  posledních témat, jež Vážný ještě otevřel, byla umělá inteligence a proces učení. Abychom jednou byli schopni umělou inteligenci stvořit, musíme naučit stroje učit se. V učení existují dva základní modely – učení s učitelem a učení bez učitele.
 Na úplný závěr přednášející doporučil další dva nástroje pro práci s daty a statistikou: ➡

Github53  – umožňuje hosting open-source projektů. Podle Vážného je tato služba hojně používána. Pokud někdo tvoří nějaký software, je velká pravděpodobnost, že bude umístěn právě na tomto serveru;

➡

Pandas54 – statistický nástroj.

53

github.com

54

pandas.pydata.org 127

Petr Ludwig OSOBNÍ WIKI = MOZEK 2.0 Autorka příspěvku: Kateřina Kopecká

P

etr Ludwig založil vzdělávací institut Growjob a napsal knihu Konec prokrastinace. Tématem jeho přednášky bylo sebevzdělávání a efektivní práce s informacemi v kontextu osobního informačního managementu. Během svých studií na VUT si Petr Ludwig uvědomoval neefektivitu učení. Studenti na vysokých školách často čelí problému přesycení informacemi a problému volby typu média pro uchování svých poznámek a myšlenek. Možností je mnoho – papír, notebook, tablet a další. Píšou si zápisy z přednášek, ale po týdnu si už mnohdy nemusí pamatovat, co se probíralo. Petr Ludwig proto začal asi před pěti lety používat osobní wiki, což mu pomohlo informace lépe organizovat, uchovávat a dále s nimi pracovat. V systému osobní wiki lze snadno přidávat nové poznámky ve formě záznamů a vytvářet mezi nimi hypertextové odkazy, jež fungují podobně jako neurony v mozku. Proč se vzdělávat? Jaký je smysl vzdělání a co nám přináší? Každý z nás má na tuto otázku pravděpodobně jinou odpověď. Být vzdělaný člověku přináší určité výhody. Pro kvalitní vzdělávání potřebujeme přístup ke kvalitním informacím. Lepší znalosti, které si osvojíme, vedou k lepšímu rozhodování a to poté k lepší budoucnosti. Člověk je spokojenější a díky vzdělání i konkurenceschopnější. To platí nejen v případě jedinců, ale i firem a celé společnosti, jíž jsme součástí.  Abychom se mohli vzdělávat, potřebujeme mít k dispozici kvalitní informace, umět je vyhledávat a uchovávat pro pozdější použití. K uchovávání poznámek lze používat klasická i digitální média. Dnes se stále častěji využívají online softwary a aplikace, mezi něž se řadí i osobní wiki. Jedná se o systémy, mezi jejichž funkce obvykle patří možnost spravovat svoje poznámky, propojit je hypertextovými odkazy a následně v nich vyhledávat. 131

Mentální modely Jak zlepšit způsob, jímž se vzděláváme? Náš mozek ukládá informace v podobě mentálních modelů, což jsou naše představy o tom, jak určité věci fungují. Všechny naše mentální modely ale nemusí být správné. Pokud určitý mentální model převažuje a my mu věříme, nemusí to ještě znamenat, že je správný či pravdivý. Kdybychom např. studovali medicínu v 18. století, na univerzitě by nás učili, že nemocným se má pouštět žilou. Tento mentální model převažující u tehdejších lékařů se později ukázal jako mylný. Pacienti podstupující takovou léčbu totiž umírali častěji než ti, kteří ji nepodstoupili. Jednalo se o neobjektivní mentální model, jenž byl vyvrácen pozdějšími výzkumy a  praxí. Bezmezně věřit takovýmto mentálním modelům může někdy představovat riziko pro jednotlivce i společnost. Kvalitnější mentální modely vedou ke správnějším rozhodnutím. Při jejich tvorbě můžeme dělat chyby a podlehnout tzv. confirmation bias  (konfirmačnímu zkreslení), kdy upřednostňujeme informace potvrzující naše nesprávné domněnky a názory na určitý problém. Z dostupných zdrojů si vybíráme pouze ty, které odpovídají  našemu pohledu na svět. V dnešní době čelíme tzv. rozhodovací paralýze. Ta souvisí s problémem informačního přesycení. Informací je příliš mnoho, neumíme si z nich vybrat ty kvalitní nebo nevíme, kde hledat zdroje. Je těžké zjistit, na základě čeho se rozhodovat. Na internetu dnes najdeme informace téměř o každé problematice, často se ale jedná o mýty či polopravdy. Musíme se naučit vyhledávat i  zdroje, které naše přesvědčení vyvrací, a být otevřeni jiným názorům.   Explore vs. exploit a lidský mozek V případě, že se setkáme s nějakým neznámým problémem, snažíme se jej pochopit a vyřešit, ale každý z nás postupuje trochu jinak. Někteří lidé se nejprve uchýlí k nashromáždění co nejvíce informací a teprve poté volí další strategii. Jiní jednají na základě předchozích znalostí a zkušeností. Představte si, že chcete napsat knihu na určité téma. Hledáte odbornou literaturu a zdroje a čerpáte nové informace, které se chystáte zpracovat. Kdy nastává vhodný čas přestat se vzdělávat a studovat literaturu a začít psát? S tímto souvisí tzv. explore vs. exploit paradox. Fáze explore ve vzdělávání zahrnuje zkoumání všech možností a získávání informací. Exploit je snaha vyřešit problém s  použitím už existujících znalostí a využít momentálně nejlepších strategií. Pokud se lidé ocitnou před novým úkolem, můžeme pozo132

rovat, jak určitá část z nich tíhne spíše k explore a zbytek naopak k exploit. Samozřejmě ne vždy tomu tak je a způsob řešení problémů navíc ovlivňují i další faktory a aktuální situace. Dobré je využívat obě strategie současně. Explore a exploit souvisí se zpracováním informací v lidském mozku a jeho levou a pravou hemisférou. Každá z hemisfér se liší způsobem zpracování informací. Pravá vymýšlí nové modely (explorer), levá používá modely již existující (exploiter), přičemž většinou dáváme při řešení problémů přednost jedné z nich. Exploiteři se častěji zaměřují na jednu oblast a v ní disponují hlubokými znalostmi, zatímco exploreři se snadno orientují ve více oborech. Ideální stav je umět využívat obě hemisféry a dostat se do stadia tzv. both-brainera, kdy naše znalosti směřují do šířky i do hloubky (tzv. T-shape). Příkladem both-brainera by mohl být Leonardo da Vinci. Osobní wiki Lidský mozek je velmi složitý systém, jenž má i své nedostatky. Pravděpodobně si nevzpomeneme na všechny básnické sbírky Jana Nerudy nebo na obsah knihy, kterou jsme četli před pěti lety, možná jen velmi mlhavě. Mozek zapomíná, je tedy vhodné si pořídit nástroj pro osvěžení získaných informací. Často k tomuto účelu používáme poznámky zapisované v procesu učení. Ty však můžeme ztratit. Problém nám může pomoci vyřešit osobní wiki, kam si naše zápisky vložíme a kde je můžeme propojovat mezi sebou pomocí hypertextových odkazů. Petr Ludwig doporučuje nástroj  Tiddlywiki55,  jenž má podobu webové stránky s vyhledávacím polem a jednoduchým uživatelským rozhraním. Důležité je naučit se umět vystihnout hlavní myšlenku, kterou si chceme zapamatovat, a poznamenat si ji. Díky osobní wiki poté můžeme konkrétní informace rychleji a efektivněji dohledat.


55

tiddlywiki.com 133

Václav Matyáš BIOMETRICKÁ AUTENTIZACE UŽIVATELŮ Autorka příspěvku: Lenka Kupková

B

lok expertů poskytl studentům příležitost vyslechnout si přednášku pana profesora Václava Matyáše působícího na Fakultě informatiky MU. Pan profesor studenty zasvětil do problematiky biometrické autentizace uživatelů, která je považována za jeden ze základních problémů bezpečnosti. 
 „Biometriky mohou udělat spoustu dobra, mohou udělat spoustu zla.“ Přednáška probíhala ve vysoce  profesionální a přitom uvolněné atmosféře. Přednášející po celou dobu hovořil s  milým úsměvem povzbuzujícím k  dotazům. Snažil se vyjít posluchačům vstříc, nastínil jim tedy základní body své prezentace a po úvodní části je vybídl k hlasování o případné změně rychlosti průchodu problematikou.   Dělení autentizace Na začátku vystoupení byli přítomní poučeni o základním dělení autentizace na autentizaci entit v systémech, pod niž spadá autentizace osob, a na autentizaci dat. Autentizace se též dělí na: ➡ ➡ ➡

autentizaci něčeho, co máme; něčeho, co známe; něčeho, co jsme (tj. biometrická autentizace).

Pro biometriky jsou důležité dva faktory: biologické či behaviorální charakteristiky člověka a automatizované metody.

137

Biometrická autentizace a identifikace Biometriky ukazují dvě možnosti práce s  identitou: autentizaci (=  verifikaci) a  identifikaci. Autentizací se rozumí ověření identity. Profesor Matyáš popsal standardní přihlašovací proces do systému. Uživatel zadá svůj login (= identifikátor), poté heslo, které je potvrzením pravdivosti tvrzení o identitě uživatele. Pokud tato osoba vloží správné údaje, je oprávněným uživatelem systému. U biometrik uživatel také může zadat údaje o své identitě, posléze je však jejich pravdivost ověřena biometrickou metodou. Biometriky umožňují provádět identifikaci tím, že uživatel poskytne k prověření část svého těla, na jejímž základě je posléze provedeno ověření jeho identity. Aby mohly být tyto metody praktikovány, je třeba nejprve odebrat prvotní vzorek (např. otisk prstu, záznam hlasu apod.). Ten se nazývá šablona či primární charakteristika. Vzorek je nutné odebrat alespoň 3x až 5x, aby byla výsledná šablona spolehlivá. Tato fáze je velmi důležitá. Pokud je ledabyle provedena, srovnávání vzorků nemusí být úspěšné. Chybovost Přednášející upozornil, že na srovnání vzorků mohou nepříznivě působit i vnější vlivy. Uživatel může přijít z příliš vlhkého či chladného prostředí. Jeho hlas může být změněn nemocí či jeho otisk prstu zkreslen např. řeznou ranou. Senzory může negativně ovlivnit i šum. Je proto nezbytné nastavit variabilitu mezi srovnávanými vzorky (míra shody) tak, aby byla povolena určitá tolerance. Data nikdy nejsou stoprocentně shodná. Pokud by shoda byla stoprocentní, je vysoce pravděpodobné, že se jedná o pokus o podvod. Základní metrikou je tzv.  prahová hodnota. Její funkčnost profesor vysvětlil na dvou hlavních chybách, k nimž při biometrické autentizaci dochází. V prvním případě se jedná o chybu nesprávného přijetí (false acceptance), tedy že se do systému dostane člověk, který do něj nemá mít přístup. Pravděpodobnost této chyby stoupá s klesající prahovou hodnotou. Druhou chybou je naopak nesprávné odmítnutí (false rejection), kdy dochází k chybnému vyhodnocení vzorku a oprávněný uživatel se nedostane do systému. Čím výše je nastavena prahová hodnota, tím vyšší míru shody mezi prvky chceme, hrozí pak ale častější odmítnutí oprávněných uživatelů. Ideální je nastavit prahovou hodnotu tak, aby se poměr nesprávných přijetí rovnal poměru nesprávných odmít138

nutí. Kromě vlivů vnějšího prostředí a nastavení systému může chybovost záležet také na typu snímače a na uživateli (např. na jeho motivaci, profesionalitě atd.). Biometrické technologie Matyáš představil biometrické technologie a jejich dělení a některé z nich i podrobněji popsal. Mezi používané technologie patří otisk prstu, vzor oční duhovky, vzor oční sítnice, srovnání obličeje, geometrie ruky, verifikace hlasu, dynamika podpisu a dynamika psaní na klávesnici. Za nejslibnější technologie jsou považovány: ➡

Otisk prstů pro svoji rozšířenost a dostupnost i běžným uživatelům a neustálému aktivnímu zkoumání technologie.

➡

Vzor oční duhovky pro svoji vysokou přesnost. Dosud se nepodařilo najít dvě osoby, u nichž by byly vzorky duhovek po přepisu do tzv. IrisCode stejné.

➡

Ověření mluvčího kvůli kontinuální verifikaci a možnosti vyzkoušet reakci člověka na výzvu.

Studenti vyslechli řadu zajímavých informací o biometrických technologiích. Například že policie ukládá v databázi celý otisk prstu, zatímco některá zařízení uchovávají v paměti pouze markanty. Byla též vyvrácena fáma, že snímání oční sítnice poškozuje oko. Jako biometrická metoda budoucnosti bylo nastíněno využití DNA. Vhodnost využití biometrických technologií pan profesor shrnul slovy: „Biometriky mohou udělat spoustu dobra, mohou udělat spoustu zla.“ Jsou ideální doplňkovou metodou pro zvýšení bezpečnosti systému, hlavně však slouží ke zvýšení pohodlí uživatele. Profesor Matyáš nedoporučuje používat je jako jediné bezpečnostní opatření.


139

Michaela Buchtová LOCATION-BASED GAMING: MOŽNOSTI A LIMITY MOBILNÍCH ZAŘÍZENÍ PRO VÝUKU V TERÉNU Autorka příspěvku: Hana Šimáčková

M

ichaela Buchtová je expertkou na využívání mobilních technologií ve vzdělávání. Studuje doktorský program na ÚISK (Ústav informačních studií a knihovnictví) na Univerzitě Karlově v Praze a věnuje se výzkumu v neziskové organizaci M77, kterou před pěti lety spoluzaložila za účelem rozvinutí digitální tvorby v umění a vzdělávání.
 Během její přednášky si na své přišli jak studenti informačních studií, tak i pedagogové či technicky zaměření posluchači. Michaela Buchtová se podělila o  nespočet zajímavých informací ze svého oboru i z  mnoha dalších projektů, z nichž na některých sama spolupracuje.
 Využívání mobilních technologií ve vzdělávání (tzv. M-learning) je téma, kterým se společnost zabývá již od vzniku notebooků a o němž se mluví od rozšíření chytrých telefonů stále častěji, protože se postupně stávají naší neoddělitelnou součástí. Díky nim je možné se vzdělávat kdykoli a kdekoli, vyhledávat informace přesně v okamžiku, kdy nás zajímají, poskytnout vzdělání také lidem, kteří nemají možnost chodit do škol (těhotné ženy, handikepovaní, děti třetího světa, apod.). Otevírají nám spoustu nových možností, jak studenty vzdělávat. Tento nový trend se však potýká s nemalými problémy, jako je nedostatek vzdělávacích aplikací dostupných v  češtině či nedostatečné školení pedagogů v dané oblasti. Přesto jsou mobilní technologie budoucností vzdělávání. Hardware už je téměř dokonalý, nyní je třeba zaměřit se na důležitější věc, a tou je kvalita obsahu.
 Užitečných mobilních aplikací už existuje celá řada. Mezi velmi pokrokové aplikace patří například projekty mHealth zaměřené na zdraví, jež pomáhají lidem s různými nemocemi. Protože většina z nás nosí telefon neustále při sobě, můžeme se s jeho pomocí velmi rychle dozvědět, jaký je náš zdravotní stav, jaký máme problém a jak je potřeba ho řešit. Těhotným ženám v Africe ulehčuje život například projekt  MAMA zasílající informační textové zprávy ve vhod143

ný čas, proti obezitě dětí bojuje projekt  Zamzee, jenž vhodně motivuje děti k  pohybu. Pro lidi, co chtějí přestat kouřit, je k  mání hra  Lit2Quit  navozující blaže-ný stav foukáním do mobilu při hraní.
 Za zmínku ještě stojí zajímavé mobilní aplikace typu Augmented reality, které umožňují vidět svět jako by v reálu. Patří sem například aplikace, která dokáže zobrazit vyfocené historické památky tak, jak vypadaly před 100 lety. Jiná zase umožňuje vidět všechna zvířata ve 3D rozlišení. V další můžete experimentovat s  chemickými pokusy, aniž byste se obávali rizika výbuchu laboratoře.
 Michaela Buchtová se také zabývá specifickými výukovými aplikacemi. Zaměřuje se na tzv. location-based games, jež přesunují výuku ze školních lavic do terénu, a podporují tak efektivnější vzdělávání žáků. Je totiž prokázáno, že fyzická aktivita podporuje procesy učení. Pobyt na čerstvém vzduchu navíc snižuje agresivitu a zvyšuje schopnost koncentrace.  První location-based games se zakládaly na principu spolupráce hráčů pohybujících se v terénu a lidí sedících u počítačů – jednalo se o tzv. urban či street games podobné dnes velmi populárnímu Geocachingu. Hráči v terénu buď něco hledají, nebo plní úkoly, které více či méně rozvíjejí myšlení. Pro ilustraci jsou to hry jako Can you see me now  či velmi oblíbený PacManhattan realizující populární hru PacMan. Na tomto principu byly vytvořeny i vzdělávací location-based hry, které umožňují vzdělávání zábavnou formou bez stresu a jsou atraktivní především díky narativním prvkům (hráči procházejí příběhem nebo se vžívají do určitých postav a plní různorodé úkoly). Zajímavé jsou například hra Savannah, detektivní hry Mad City Mystery či Enviromental detectives. Na stejném principu byla v srpnu roku 2013 vytvořena i první česká geolokační hra s  názvem  Veltrusy: Ostrov pokladů, na jejíž tvorbě se Michaela Buchtová podílela. Jedná se o volně dostupnou mobilní aplikaci pro návštěvníky zámeckého parku Veltrusy, která formou hry provádí zájemce po areálu a při plnění určitých úkolů jim podává různé informace o objektu.
 Kromě mobilní location-based game Veltrusy: Ostrov pokladů se Michaela Buchtová podílela také na evaluaci vzdělávací počítačové hry Evropa 2045, jež je určena především pro školy v rámci výuky společenských věd. Evropa 2045 je volně dostupná hra, jejímž cílem je dobře vést určitý stát a dělat správná rozhodnutí ohledně zákonných i ekonomických opatření. 


144

Každá třída hraje za jeden stát a soutěží mezi sebou v rámci školy. Cílem hry je vést stát demokraticky a ekonomicky.
 Mobilní vzdělávací aplikace vycházející z herních principů jsou stále populárnější a pomalu pronikají do školních institucí. Je však třeba vést pedagogy k  jejich využívání a náležitě je pro tyto aktivity připravit. Ať už se tento trend konzervativcům líbí, nebo ne, sešity a psací potřeby brzy nahradí moderní technologie a učebnice budou převálcovány mobilními aplikacemi.


145







Berka ŽIVOT TAM VENKU: OD UX DESIGNU PO ZABÍJENÍ ZVÍŘAT Autorka příspěvku: Lenka Kupková

Z

ajímavý zážitek poskytl posluchačům přednášející Berka, pracující jako šéf oddělení pro Customer Experience v Kentico Software. Jeho výstup byl poměrně netradiční, ale díky tomu zároveň i osvěžující.
 Berka v  prvé řadě zaskočil studenty informací, že se rozhodl změnit téma přednášky. Své rozhodnutí obhájil tím, že na základě průběhu Dne D na KISKu pocítil potřebu vysvětlit studentům, že školní projekty fungují zcela odlišně od projektů ve skutečném životě „tam venku“. Zdůraznil, že „v praxi je svět mnohem barevnější“ a škála možností bude širší. Kolegové nebudou všichni ve stejném věku jako my, projekty různých firem nebudou systémově podobné těm univerzitním.
 Posluchači byli zprvu nejspíš lehce zmateni změnou tématu, a proto ze začátku pokulhávala aktivní komunikace s přednášejícím. Berka však situaci dokázal obrátit, protože měl připravený „tahák“, který posluchačům napovídal, v  jakých oblastech se pohybuje a může jim k  nim něco přínosného říct. Toto vodítko se ukázalo jako velice vítané a jeden dotaz pak střídal druhý. Zde je několik příkladů probíraných témat: Berka a jeho zaměstnání Studoval a pracoval 9 let na Slezské univerzitě. 15 let se pohybuje v  komerčním prostředí. Vystřídal 5 zaměstnavatelů a přes 10 profesí, aktuálně je na 7. působišti. Netroufá si říct, kde bude za rok. Zastává totiž názor, že když člověk zůstává v jednom zaměstnání příliš dlouho, zakrní a už nikdy nedožene pokroky, co svět zatím udělal. Také tvrdí, že není třeba dělat věci perfektně – hlavně když jsou udělané.

149

Který jeho projekt stále pokračuje?  Uvedl, že například s  přítelkyní nárazově poskytují catering na různých akcích. Rád vaří. Aktuálně třeba z planých rostlin, jelikož dle svých slov jednoho dne přišel do supermarketu a uvědomil si: „Veškeré jídlo, které tam je, už znám.“ Vysvětlil studentům, že je potřeba rozšiřovat si obzory. Lze změnit akademický projekt na komerční?  Ano, pokud je dostatečně životaschopný. Nicméně je třeba si uvědomovat, že komerční a akademická sféra jsou dva odlišné světy. Co je podstatné při zavedení UX do firmy?  Důležitá je podpora vedení a potřeba přesvědčit tým, že je nutné provést změny. Je dobré sestavit persony a určit cílové uživatele a jejich potřeby. Doporučuje do týmu interních lidí, kteří jsou ve firmě zaběhlí, přidat externisty ovládající UX. Zároveň tým sestavovat z mužů i žen, jelikož takový tým spolupracuje nejefektivněji (nejhorší variantou jsou čistě ženské kolektivy). Jakou důležitou znalost nabytou v akademickém prostředí využil v komerční sféře?  Je důležité nehrát si na třídy a nad nikoho se nepovyšovat. Měli bychom se ke každému chovat jako k rovnocennému partnerovi. A je nezbytné si uvědomovat rozdílnost akademického a komerčního prostředí. Koučování  Berka poskytuje i koučování; pomáhá lidem řešit jejich problémy. Postupuje tak, že se nejprve dotyčného zeptá, co potřebuje vyřešit. Posléze zkoumá současný stav. Společně zjišťují možnosti, co by klient mohl dělat. Poté vyberou vhodné kroky dle metody SMART. Všechny myšlenky v podstatě vysloví klient, Berka jej k nim přivede a pomůže mu naplánovat řešení problému. Jak vybírá svůj tým? Mají šanci absolventi?  Ano, tým má být co nejpestřejší. Ale je nutné u pohovoru ukázat, že je uchazeč něčím výjimečný a aktivně při studiu pracuje na nějakém projektu či práci.

150

Zabíjení zvířat  Rád zabíjí zvířata sám. Říká, že není „fér“ nechat si zvíře zabít a každý by si měl vyzkoušet zabít zvíře vlastnoručně. Je to přirozené a všem to doporučuje. Umí si představit dělat UX pro cukrárnu či knihovnu?  Určitě ano. U cukrárny odkazuje na práci Zdeňka Pohlreicha. V knihovně vidí využití například v rámci uživatelského přizpůsobení katalogu nebo zavedení speciálních služeb pro hendikepované. Tipy ➡

➡

➡ ➡

Buďte „T-shaped“ – dělejte víc věcí zároveň a jednou se zabývejte pořádně. Každou věc nemusíte dodělat – když vás nenaplňuje, neztrácejte s ní energii. Seznamujte se s lidmi – kontakty jsou důležité. Do minulosti se ohlížejte jen pro poučení – zabývejte se budoucností!

Netradiční styl přednášky byl přes prvotní rozpaky zajímavou změnou a  poskytl všem možnost zeptat se na různorodou škálu témat. Nakonec došlo i na UX design, takže posluchači dychtící po této problematice si též přišli na své.


151

O autorech

Vendula Bednářová je studentkou MU v Brně. Pracuje v Městské knihovně v  Praze, kde se zabývá rozvojem služeb pro seniory a informačním vzděláváním dětí. Volný čas ráda tráví výlety a četbou knih. Zajímá se o historii, dějiny kinematografie a literaturu. Emil Budín vystudoval obor Informační studia a knihovnictví na Masarykově univerzitě a nyní pracuje jako IT specialista zaměřující se na bezpečnostní systémy SIEM a VA v brněnské společnosti AEC. Zajímá se o problematiku řízení bezpečnosti informací v organizacích. Radek Dobrovolný pracuje v oblasti informačních technologií a studuje na KISKu. Zaměřuje se na oblast designu ohleduplného k hodnotám a věnuje se neformálnímu vzdělávání. Pokud vás zajímají podobná témata, anebo řešíte zajímavý projekt, klidně se mu ozvěte na [email protected]. Hana Habermannová je absolventkou KISKu. Na oboru se jí tak zalíbilo, že zůstala coby odborný garant se zaměřením na kariérní rozvoj studentů, praxe a stáže nebo datový a informační management. Můžete se s ní také potkat Mimo školu, tj. v projektu, který se zaměřuje na sebeřízené vzdělávání a kariérní uplatnění pro 21. století. Michal Klajban je čerstvě vystudovaným knihovníkem a informačním specialistou. Jelikož se zajímá o spoustu věcí, už v průběhu studia si vyzkoušel práci na různých pozicích od copywritera po UX designera. Jeden semestr strávil studiem v Norsku. Ihned po ukončení studia na KISKu odcestoval na Nový Zéland, kde momentálně pracuje jako knihovník.

153

Hana Konečná je původem vystudovaná programátorka, ale už od malička ji přitahovalo rukodělné tvoření všeho druhu. Na mateřské definitivě utekla od počítačů k výrobě šperků. Je také věčnou a nadšenou studentkou. Vystudovala Poradenství v odborném vzdělávání a nyní přichází na chuť informační vědě. Michal Konečný je konzultant na volné noze, který se již řadu let zabývá vývojem webových aplikací. Ale poslední dobou ho to táhne také ke vzdělávání. Pokud netráví čas v práci nebo se svojí početnou rodinou, věnuje se svému aktuálně největšímu koníčku – studiu na KISKu. Kromě toho má rád hudbu, lehkou literaturu a těžká vína. Marta Konířová pracuje jako kurátorka Muzea Komenského v Přerově (historické učebnice) a knihovnice tamější muzejní knihovny. Obor ISK v Brně absolvovala v roce 2014. Pracovně se zabývá mj. dějinami školních knihoven a jejich cenzurou, soukromě se věnuje tvorbě poezie jak tradiční, tak experimentální (vizuální). Marta také sbírá cestopisy a romány s tématem Japonska  z doby Rakousko-Uherska a první republiky. Kateřina Kopecká absolvovala bakalářský stupeň studia ISK a momentálně studuje v navazujícím magisterském studiu. V rámci Aplikačního semináře se se svým týmem podílela na tvorbě oborové vzdělávací hry BlackBox. Ve volném čase ráda čte, navštěvuje brněnská kina a filmové festivaly. Filip Kotáb aktuálně studuje navazující magisterský program ISK. Provozuje vlastní internetový magazín, internetový obchod a připravuje komunitní portál o vaření. Zajímá se o podnikání na internetu, sociální média, tvorbu online komunit, UX a obsahový marketing. Lenka Kupková je knihovnice, kreslířka, studentka KISKu a příležitostná copywriterka. Bude nejspíš i grafička, tak trochu cukrářka a všeobecně vzato se považuje (a je považována) za různorodě kreativní osobu. Ráda se učí nové věci, miluje kofein, angličtinu a všechny výše uvedené činnosti, kterým se věnuje.

154

Alžběta Lukšů je překladatelka z angličtiny na volné noze. Od roku 2011 pracuje jako mediální analytička pro společnost Newton Media, kde se podílí na projektu monitoringu českých a slovenských médií pro Evropskou komisi. V roce 2014 dokončila kombinované magisterské studium na KISKu. Hanka Šimáčková je studentkou posledního ročníku magisterského studia na Pedagogické fakultě MU, kde studuje Učitelství francouzského jazyka. Momentálně se účastní ročního studijního pobytu Erasmus+ v Montpellier.  Kromě výuky francouzštiny a moderní pedagogiky se zajímá o umění, především hudbu a černobílou fotografii. Ráda cestuje a učí se nové cizí jazyky. František Šudřich vystudoval Sociologii a Mediální a komunikační studia na Fakultě sociálních studií MU. Kromě mediálních výzkumů se v rámci studia zaměřoval také na marketing, jemuž se věnuje i profesně. Zajímá se o nové technologie a grafický design. Snaží se svůj pohled na moderní marketing rozšířit o poznatky ze sociologie a mediálních teorií. Veronika Víšková studuje již pátým rokem brněnský KISK. Nynější studium dokázala úspěšně spojit i s předchozím studiem sociologie. Baví ji témata, ve kterých se právě tyto obory prolínají, např. sociální média, marketing či výzkumy. Zajímá se také o nové technologie a online nástroje. V současné době píše diplomovou práci na téma Mobilní OS a personalizace soukromí.


155