LIBECAJTOVÁ Tereza
Seminární práce Základy informační vědy
INFORMAČNÍ SYSTÉMY
ÚISK FF UK
Informační systémy
Systém Množství informací a znalostí v dnešní době narůstá exponenciální řadou. Tento prudký nárůst má na svědomí především nebývalý rozvoj vědy a techniky. Hojnost neustále nových poznatků vede k rychlému zastarávání informací a má za následek neustálou potřebu člověka naučit se zacházet s informacemi, naučit se vyhledávat ty nejaktuálnější zdroje. Vede nás k tomu především potřeba a snaha se zdokonalit a rozvinout naše zastaralé vědomí o světě, událostech, jevech v přírodě, o společnosti a mnoha dalších faktech. Aby se však jedinec v informacích vyznal a dokázal v nich vyhledávat efektivně, je zapotřebí určitého řádu a struktury, určitého systému v informacích. Slovo systém pochází z řečtiny (sýstéma) a označuje to, co je složené, seskupené v celek; spojení, skupinu, oddělení, složeninu. Dalšími významy jsou soustava, skladba, celek, systém, státní zřízení. Řada odborníků a vědců se snažila co nejvýstižněji a nejobecněji definovat pojem systém. Jedna ze základních definicí systému je ta, že systém je účelově definovaný soubor komponent, mezi kterými existují určité vztahy, a které splňují nějaký cíl. Pro naše potřeby se však nejvíce hodí definice, kdy systém chápeme jako komplex vzájemně spjatých prvků, který vyjadřuje zvláštní jednotu s okolím. Meze každého systému jsou definovány již samotnou podstatou každého daného systému. Nejvíce určitelné a definovatelné jsou hranice, které určují v systému jeho podsystémy, které ovlivňují zákonitosti jeho chování. Obtížnost takového úkolu, jako je stanovení systému, dokazuje i vznik vědního oboru Obecná teorie systémů. Tato věda zkoumá abstraktní organizaci prvků bez ohledu na jejich substanci, typ nebo prostorové či časové podmínky jejich existence a zároveň zkoumá principy společné všem komplexním objektům a modely, jež lze použít k jejich popisu. Základy tohoto oboru vypracoval Karl Ludwig von Bertalanffy (19. 9. 1901 - 12. 6. 1972). Teoretický biolog rakouského původu, který od roku 1940 působil v Kanadě a USA. Jeho práce má filozofický a metodologický dosah, zvláště řešení vztahu celku a částí. Svou původní teorii otevřených systémů, popisující procesy systémů biologického charakteru (vyměňujících s okolím energii i látky) po 2. světové válce rozšířil jako obecnou teorii systému, blízkou kybernetice, které připisoval význam filozofie soudobé vědy. Hlavním cílem Bertalanffyho obecné teorie systémů je vypracovat aparát pojmů, umožňující analyzovat objekty jako systémy. V aplikaci logické metodologické koncepce obecné teorii systémů v sociologii formuluje obecné metateoretické zásady systémového výzkumu, ale nenahrazuje speciální systémové teorie a koncepce.
2/8
Informační systémy
Vymezení informačního systému Specifickým druhem systému jsou systémy informační. Nejobecněji řečeno chápeme IS jako systém pro zpracování dat, který má určité cíle. Konkrétněji bychom IS mohli definovat jejich určením - jsou determinovány k získávání, zpracování, uchovávání a šíření informací. Ani toto však není zcela dostačující definice. Je nutné doplnit, že mají různý rozhas činností, různou velikost, strukturu a hlavně různé koncové uživatele, z čehož vyplývá i různorodost situací, ve kterých jsou využívány. Informační systém (IS) je obecně řečeno soubor lidí, metod a technických prostředků zajišťujících sběr, uchování, analýzy a prezentace dat určených pro poskytování informací mnoha uživatelům různých profesí. Jednou z charakteristik informačního systému je, že jeho činnosti jsou taktické, strategické a operační. Taktické cíle sledují například vedením a kontrolou stavu financí (rozpočtu), operačně IS působí například v rámci věcí, které se neustále opakují, dějí se během každodenní rutiny a strategicky působí například v rámci plánování. Z těchto cílů se dají i snadno vyvodit úlohy každého IS. Fungují tedy v oblasti manažerské, kancelářské, taktické, v oblasti znalostí a oblasti vedení a v neposlední řadě má i funkci operativní. IS bychom jednoduše mohli rozdělit na dvě skupiny. V první jsou informační systémy dokumentografické (DIS), které se, jak už vyplývá z názvu, zabývají sběrem a zpracováváním dokumentů, jako jsou články v odborných časopisech, knihy, know how, patenty, normy atd. Takovéto systémy jsou využívány v případě, kdy hledáme zdroje pro naše zkoumání. Dokumentografický IS nám totiž neposkytne již hotová fakta, ale sdělí nám pouze, kde máme tato fakta hledat. Tento druh IS je u nás v současné době nejrozšířenější formou. Druhou skupinou jsou informační systémy faktografické (FIS). Vyhledávání v tomto systému je pro konečného uživatele rychlejší, protože nachází už potřebná fakta a nemusí absolvovat jakýsi mezistupeň s vyhledáváním dokumentů, ve kterých tato fakta nalezl. Je pochopitelné, že proces vzniku takového IS je velmi finančně náročný a mnohdy převyšuje možnou kapacitu pracovních sil. Realizace je tedy podstatně náročnější. Toto rozdělení je však dělením pouze v užším slova smyslu, to znamená, že IS chápeme pouze jako systém, který informace zprostředkovává. Systém však může informace i tvořit, nebo využívat. Všechny tyto systémy jsou navzájem úzce propojeny. Například výstupy ze systému, který je tvůrcem informací je vstupem pro zprostředkování informací a naopak. Z takovéhoto širšího modelu pojetí informačních 3/8
Informační systémy
systémů bychom dále mohli IS dělit, kromě dokumentografických a faktografických, i na textové a znalostní. Pro názornější vysvětlení třídění IS v užším a širším smyslu slova je zapotřebí grafického znázornění. (CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení, str. 40, obr. 3)
Vysvětlivky: X - tvorba potenciálních informací (systém tvorby potenciálních informací) Y - využívání informací uživateli informací (systém uživatelů informací) A-E - zprostředkování informací (informační systém v užším pojetí) A - akvizice (vstup zdrojů potenciálních informací) B - pořádání potenciálních informací (vstupní zpracování) C - vytváření fondu potenciálních informací (informačního fondu) D - vyhledávání potenciálních informací (výstupní zpracování) E - šíření (distribuce) potenciálních informací (poskytování informačních služeb, výstup). Jak je z pojmenování jednotlivých systémů patrné, jedná se o členění dle povahy vstupů a výstupů (CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení). Vstupem do dokumentografického informačního systému je tedy dokumentografický (bibliografický) záznam. Takovýto záznam může obsahovat pouze bibliografický údaj, nebo může být rozšířen o jakýsi výtah z textu či charakteristiku jeho obsahu. Pokud se uživatel rozhodne pracovat s tímto systémem, pak výsledkem jeho práce bude jakýsi seznam všech dokumentů (článků, el. zdrojů atd.), které jsou relevantní s prohledávanou oblastí. Výstupem jeho práce bude tzv. rešerše. Oproti tomu výstupem z faktografického informačního systému
4/8
Informační systémy
(v užším pojetí smyslu slova) jsou již zpracované a hotové soubory obsahů. Vstupem do tohoto systému jsou záznamy skutečností, jevů, procesů atd., vytvořené pomocí předem definovaných parametrů, ukazatelů atp. Zejména v tématicky úzce vymezených oblastech se uplatňuje konkrétní druh FIS – tzv. expertní systém. Ten jistým způsobem nahrazuje rozhodování experta a měl by být schopen spolehlivě odpovědět na specifické otázky daného oboru. Expertní systém je někdy též označován jako systém znalostní nebo kognitivní. Jistým ekvivalentem pro faktografický informační systém v širším smyslu slova je v onom užším pojetím systém textový. Vstupem do tohoto IS je vždy úplný text, který může být doprovázen stručným bibliografickým záznamem. Výstupem je proto logicky relevantní úplný text (nebo jejich soubor) podle dotazu uživatele. Textem však v tomto případě nemusí být pouze písmo, ale také zvuk či obraz. Může se proto také jednat jak o text dokumentu, tak o text elektronického zdroje. Zcela pochopitelným vývojem je spojování těchto systémů do jakéhosi většího celku. Je jím integrace, díky které bude výsledný informační systém lépe a také efektivněji plnit svou funkci. Integrovaný IS využívá efektivněji výpočetní techniku, koncovému uživateli nabízí větší výběr organizovaných služeb a v neposlední řadě disponuje většími finančními i pracovními kapacitami. IS se dají dělit i s přihlédnutím k jejich vývoji na neautomatizované (tradiční) a automatizované, které jsou v současné době stále více aktuální a moderní. Mezi tradiční systémy patří např. archivy, knihovny, kartotéky atd. V moderním/automatizovaném informačním systému je kladen důraz na využívání informační techniky a technologie (IT). Informace mají potom podobu dat a jsou ukládány v databázích. Uživateli jsou tak poskytovány služby pouze pomocí výpočetní techniky jako např. vyhledávání v online režimu. Tradiční informační systém Patrně první informační institucí byl archiv, který je dnes stále častěji spojován s pojmem vědecká instituce. Jeho úkolem je uchovávání, ochraňování, evidování a zpřístupňování historicky cenných písemných pramenů. Každý archiv vede stručný popis fondů a sbírek, inventáře a katalogy svých archiválií. Instituce, kterou je během vývoje stále těžší definovat, je knihovna. Proto je potřeba klást důraz spíše na fakt, že pojmenování této instituce je spíše tradiční s historickým podtextem. V první řadě slouží knihovny ke zpřístupnění knihovního fondu široké veřejnosti. V dnešní době však řada knihoven poskytuje nejen služby spojené s knihami, ale nabízejí i další informační prostředky a média a poskytují přístup na Internet. Během svého dlouholetého historického vývoje se knihovny rozčlenily na dva 5/8
Informační systémy
základní typy. Jsou jimi knihovny vědecké, které jsou zaměřeny na odborné informace, a knihovny osvětového charakteru, které si kladou za cíl především výchovu čtenáře. Automatizovaný informační systém Automatizovaný informační systém (AIS) má mnoho předností. Největší je úspora plochy a času. Informace je možné přenést na jakoukoli vzdálenost na Zemi v takřka nulovém čase např. prostřednictvím družice, nebo je také okamžitě zobrazit na obrazovce či je vytisknout. A to informace v jakémkoliv rozsahu, protože už se nejedná o rozsáhlé dokumenty, ale elektronická data. V neposlední řadě poskytují AIS také komplexnější přístup k poznatkům a nové možnosti v jejich reprezentaci. AIS je složitý komplex, který se skládá z několika prvků, které musí pracovat dohromady pro celý systém tak, aby tento systém naplnil daný účel (daný cíl). Tzn. že i když každý jednotlivý prvek systému je dobře navržen a pracuje efektivně, jestliže tyto prvky nepracují dohromady, systém neplní svoji funkci. Nejpodstatnější součástí je hardware a software (technické a programové prostředky). Software využívá další součást, kterou jsou datové zdroje. Využívání a provozování IS a IT definuje tzv. orgware (organizační prostředky). Složkou AIS je však stejně tak i člověk (peopleware), který řeší otázky přizpůsobení a fungování člověka v počítačovém prostředí. V neposlední řadě je součástí také kontext informačního systému (informační zdroje, legislativa atd.). Obecně řečeno reálný svět. Graficky lze aspekty informačního systému znázornit takto: Informační systém - IS IT Data, informace, znalosti Lidé Organizační aspekty Ekonomické aspekty Právní aspekty Sociální aspekty ... další aspekty
6/8
Informační systémy
Nebezpečí informačního systému Pro člověka pochopitelně není nebezpečný sám pojem informační systém jako takový, pokud je chápán pouze jako metoda a prostředek. Jakýkoliv systém je pouze modelováním skutečnosti, prostředkem k poznání a jeho uchování. Pokud však začneme inf. systém chápat jako smysl a podstatu věcí, pak nastává nebezpečí neosobnosti a přílišného odlidštění. Proto musí být neustále kontrolován životem, člověkem, a specifický jazyk systému přetvářet zpět do jazyka přirozeného pro člověka. IS v dnešním světě Velká část obyvatelstva si v dnešní době již zcela osvojila techniku a její možnosti v oblasti zprostředkovávání, vyhledávání a využívání informací. Je zde vytvořen jakýsi nový svět nejen zásluhou globální počítačové sítě internetu, který pronikl do sféry obchodu a podnikání. Tvorba informačního systému se stala podstatnou součástí budování každého podniku, který se chce stát úspěšným na poli konkurence, která stále stoupá. Informační služby proto představují významnou ekonomickou kategorii a řadí se mezi podnikatelské obory s mimořádně příznivými vývojovými trendy. Nejsilnější stránkou informačního průmyslu provozovaného institucemi především na území EU je především snadná dostupnost celosvětových informačních služeb s velkou pestrostí médií pro šíření informací. Slabou stránkou je však rozdrobenost trhu na relativně velká četnost samostatných uživatelských komunit. Již dlouho je jasné, že hospodářství různých zemí netáhnou jen hmotné výrobky, ale také informace, znalosti a nové technologie. To si uvědomují i podniky a instituce, což napomáhá k rozvoji IS. Vlastnictví takového moderního informačního systému je v dnešní době neobyčejným výdělečným prostředkem. Nejvlastnějším projevem informačního průmyslu jsou proto dnes velké světové informační systémy. Ty zpřístupňují velký počet různých databází pro miliony uživatelů. Takovéto podnikatelské subjekty jsou označovány zpravidla jako databázová centra. Ty prodávají přístup k centralizovaným informačním zdrojům nakoupeným od producentů. Tyto zdroje mají nejčastěji formu právě databáze. Ty jsou neustále aktualizovány a seskupovány a jejich hlavní výhoda spočívá v soustředění zdrojů na jednom místě. Klasickým příkladem tohoto podniku je již jakýsi fenomén soudobé informační sféry - DIALOG.
7/8
Informační systémy
LITERATURA: CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. Praha: Karolinum, 2005 SMETÁČEK, V., KRÁLOVÁ, A. Uživatel a informace. Praha: Institut pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu ČSR, 1990 VLASÁK, R. Světový informační průmysl. Praha: Karolinum, 1999 VLASÁK, R. Informační sektor, informační profese a informační vzdělávání. Národní knihovna, r. 2001, č.3., s. 159-168 KÖNIGOVÁ, M., MACHOŇOVÁ, J. Informační systémy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981 KLIMEŠ, C. Informační systémy. Texty pro distanční studium. [online] Dostupné z URL: http://ki.fpv.ukf.sk/materialy_public/informacne% 20systemy/Informacni%20systemy.pdf
8/8
