Léto 2016
Co je nového Z jednotlivých tříd Perličky Od životního pankáče ke striktnímu rodiči
Co je nového v MŠ? Vážení čtenáři našeho občasníku Provázek, uběhlo opět několik dnů, týdnů, měsíců a máme tady poslední dny školního roku 2015/2016. Utekl nám ten školní rok nějak moc rychle! V tomto čísle našeho občasníku Provázek se dočtete, co zajímavého zažily děti v druhém pololetí, o změně svého postoje k výchově vlastních dětí se s vámi podělí jedna maminka a dozvíte se, co se chystá nového. Přeji vám příjemné počtení. Lída Co nového u nás v mateřské škole? V první řadě je důležité se zmínit o tom, že naše mateřská škola obhájila svoje zařazení v síti Mateřských škol podporujících zdraví. Po posouzení školního vzdělávacího programu, obsahu jednání na pedagogických poradách, obsahu nabídky rozšiřujících aktivit pro děti a výsledků evaluace Poradnou pro podporu zdraví ve školách ve Státním zdravotním ústavu získala Osvědčení na období 2015– 2018. Na podnět Státního zdravotního ústavu budeme žádat o přijetí mezi Zdravé školní jídelny. Ještě více budeme vařit zdraví prospívající jídla, obohatíme jídelníček o další rozmanité suroviny. Od městské části Praha 8 jsme dostali přes 1 milion korun na dokončení
rekonstrukce školní zahrady. V rámci této rekonstrukce bude vyměněn písek v obou pískovištích, pořízeny nové plachty na pískoviště, natřeny lavičky, pořízeny tři proutěné stany, dokončena instalace kolotoče „Čapí hnízdo“ od firmy Eibe, na trávníku u garáže zapuštěna horolezecká stěna. Finančně nejnáročnější bude proměna jezírka. Spodní část zůstane přírodní, tam budou děti moci pozorovat pulce, potápky, chovat rybičky a pěstovat vodní rostliny. Horní část bude mít svůj vlastní oběh pitné vody a bude předělána na jezírko pro hru dětí s vodou. Bude tam mlýnek, možnost
fotografie na obálce: momenty ze Zelené třídy od maminky paní Motlíkové
2
stavět přehrady, kamenná cestička přes vodu. Autorkou bude paní Alexandra Koláčková. Ta navrhla na naši zahradu pítko, stříkadla a obrubník kolem velkého pískoviště. Jejím příspěvkem na 16 zastaveních se sochami v rámci 2. ročníku mezinárodní sochařské výstavy v ulicích Prahy Sculpture line 2016 je Ruka před Černou labutí Na Poříčí. Věřím, že po rekonstrukci poskytne naše školní zahrada dětem ještě větší vyžití než dosud. Třetí významná změna, ke které dojde na přelomu měsíců července a srpna, bude změna ředitelky Mateřské školy, Praha 8, Sokolovská 182. Po 27 letech vedení této mateřské školy se vzdávám funkce ředitelky a odcházím do skupiny těch, kteří si mohou „dělat co chtějí a kdy chtějí“. Stačí, když jim slouží zdraví, mají chuť a prostředky. Byla bych moc ráda, kdyby se v mateřské škole pokračovalo s vedením dětí ve stejném duchu jako dosud, tj. ve výchově ke zdravému životnímu stylu. Držte nám palce, aby se vše vydařilo. Abychom se stali součástí Zdravých školních jídelen, na školní zahradě proběhla úspěšně rekonstrukce a mateřská škola získala dobrou ředitelku. Přeji vám krásné prázdniny plné slunce, vody, výletů, báječných zážitků s báječnými kamarády a především hodně zdraví. Lída
fotografie: osvědčení Žlutá třída na výletě u Rokytky
Od životního pankáče ke striktnímu rodiči Od životního pankáče ke striktnímu rodiči spolupracujícímu s MŠ, aneb co všechno je člověk nucen udělat pro svoje ratolesti Cílem, který spojuje asi všechny rodiče, je snaha vychovat své ratolesti tak, aby se staly slušnými a spokojenými lidmi (pozor, nemluvíme o občanech). Na tom se shodneme skoro všichni. Součástí této snahy je umístit děti do takové mateřské školy, která nám napomůže tohoto cíle dosáhnout. Před umístěním dítěte do MŠ Sokolovská jsme vyzkoušeli několikero soukromých školek. Nehledě na to, že pod částku 5 000 Kč měsíčně si tam člověk ani neškrtne (a to mluvíme o dvou půldnech týdně), přístup se nám nepozdával v žádné z nich. Buď si to hrálo na školu v malém (anglická školka), nebo to naopak děti neusměrňovalo vůbec. Zájem o individualitu dítěte spíše povrchní. O to více nadšeni jsme byli, když dítě nastoupilo na Sokolovskou. Za cenu blízkou nule se o moje dítě upřímně zajímají? Super! Nicméně i zde jsem se v kuloárech setkala s názorem některých rodičů, jestli ten režim není přeci jen moc přísný. To, co člověk považuje za optimální přístup k výchově je velmi subjektivní. Jakou cestu ve výchově volíme, vychází z naší vlastní zkušenosti, tj. jak jsme byli vychováváni my sami. Naše výchovné metody pak mohou být buď pokračováním tohoto směru, nebo přímým opakem. Abych byla konkrétní: moje vlastní výchova (asi stejně jako výchova většiny z nás vyrostlých za normalizace a následující dekádě) byla oproti té dnešní poměrně autoritářská. Rodiče se musí respektovat a poslouchat. Zmrzlinu a Coca Colu (i kdyby nakrásně v krámě byla) nedostaneš, protože bys byl/a rozmazlený/á. Jistě to tak nebylo všude, ale co jsem tak pozorovala ve svém okolí, tento přístup tehdy převažoval. Když se potom člověk ve věku poměrně vysokém (oproti zvyklostem dob našich předků) sám stává rodičem, prvotním impulzem je dělat všechno jinak. Jako dítěti mi vadilo A? Na své dítě budu aplikovat B – já bych býval/a byl/a šťastný/á, ono bude jistě také řičet blahem, nebo alespoň bude vděčné. Už tato úvaha je zcela
zcestná. Ono k nám dítě přivandrovalo z ulice, že nám má být vděčné, že se o něj staráme? Nebo jsme si je pořídili my, a je tudíž automatické, že mu poskytneme tu nejlepší, v našich poměrech dostupnou, péči?. V mém případě to bylo zhruba takto: jako dítě jsem byla držena poměrně zkrátka, svému dítěti tedy dopřeji téměř úplnou svobodu a ono bude spokojené (a vděčné). Samozřejmě, že všechno má své meze, takže nikomu se nebude ubližovat a nic se nebude ničit. Ale jinak? Pche – cokoliv! Ovšem po nástupu do mateřské školy se ukázalo, že můj svobodomyslný systém má trhliny. Dítě bylo ve školce nešťastné, nevěřilo, že si pro něj opět přijdu. A to jsem si vždy dávala enormní pozor, abych všechny sliby, které jsem vyslovila, plnila a ty nesplnitelné nedávala. Situace se ovšem vyhrotila tak, že jsem v zoufalství navštívila kinezioložku (to mi poradila zdravotní sestřička ve FN Motol, usoudila jsem tudíž, že to nebude neúnosně esoterické). Je úplně nepodstatné, o čem je kineziologie (sama moc nevím). Co pro mne ale bylo velmi podstatné, bylo poznání, že dítě mi nevěří, že pro něj opravdu přijdu (i když mu to slibuji a slib jsem přeci nikdy neporušila), protože nejsem důsledná v drobných věcech. Například pravím: „nehmatej na ty hadry“ (oděvy v prodejně)… Neuplyne ani minuta a dítě na oděvy sahá znovu. Po dalších dvou okřiknutích se vzdávám – nebudu přece za hysterku, která chudinku dítě terorizuje. Jakživa by mne nenapadlo, že toto – z mého pohledu drobné – povolení způsobí existenciální nejistotu téměř 4letého 3
dítěte. Nicméně přesně tak tomu bylo. Začala jsem si dávat velký pozor na to, abych byla důsledná (při mojí nátuře strašná dřina) a ejhle, výsledky se dostavily nesmírně rychle. Dítě je veselé a spokojené a vyžaduje delší pobyt ve školce. Neříkám, že správnou cestou je teror. Na vlastní kůži jsem ale zakusila, že ani svoboda není tím pravým řešením. Jak ale docílit toho, aby dítě poslouchalo? I v tom mi nesmírně pomohla ona kinezioložka (znovu zdůrazňuji, že nejde o kineziologii, ale o správnou ženu se správným názorem na správném místě). Na moje zoufalé krčení rameny, že tedy opravdu nevím, jak má dítě poslouchat, když na něj nesmím zařvat, vytřeštila oči a pravila: „A jak to jinak chcete udělat?“ V tu chvíli ze mne spadlo obrovské břímě. Břímě, které na mne naložily tisíce přečtených článků o tom, jak na dítě nikdy nekřičet, klidně vysvětlovat, být mu chápavým partnerem a tak dále. Děti zjevně mantinely potřebují a nepřímo si o ně i říkají. Vyslyšme je tedy. Jedna věc je výchova doma; čím je ovšem dítě starší, tím více času pobývá v mateřské škole. Je zázrak, podaří-li se nám je umístit v takové MŠ, která nejenže podporuje jeho kreativitu a samostatnost, ale dokáže zároveň stanovit pravidla a hranice. A za to, že mne MŠ na problematické aspekty vývoje dítěte upozorňuje zavčasu, takže je mohu řešit již v zárodku, děkuji každý den. D. Vejmelková maminka z Modré třídy
fotografie: společné bubnování
Rodinné centrum SLUNÍČKO Rodinné centrum Sluníčko v letošním roce oslavilo již 15 let od svého otevření. Své prostory má v suterénu budovy MŠ. Otevřeno mívá od října do května, a to každé úterý a čtvrtek od 8:30 do 11:30 hodin. Vstup je umožněn přes školní zahradu a pak po schodech dolů za „Sluníčkem“. Oba dny je RC volně přístupné, není nutná rezervace. Navštěvují je děti, které dosud nechodí do mateřské školy, v doprovodu dospělého. Rodinné centrum je pro ty, kteří chtějí čas strávený se svými dětmi smysluplně využít.
Nabízený program začíná v 9:30 hodin a je určen dětem ve věku od 1 do 4 let. Jeho náplní jsou rytmická, pohybová a psychomotorická cvičení za doprovodu básniček, písní, s využitím Orffových nástrojů a gymbalonů. Ve výtvarné dílně si společně vyzkoušíte základní a inspirující výtvarné techniky. Vznikají zde díla individuální i skupinová. Používáme prstové barvy, různé druhy těst, které si děti samy vytvoří, křídy, pastely… Pokud nás navštívíte, určitě si odnesete originální výtvor! Čas strávený ve Sluníčku lze využít ke hře, objevování, povídání a seznamování se s novými kamarády. Celý program je zaměřen na rozvíjení dětského vnímání, slovní zásoby a fantazie. Děti pomocí hry navazují kontakt s okolím a spolupracují se svým dospělým doprovodem. fotografie: tvoření s rodiči
Gratulace k patnáctinám
V prostorách Sluníčka je kuchyňka, ve které si můžete ohřát jídlo a připravit kávu nebo čaj. Ke každoročním akcím patří vázání adventních věnců, Mikulášská nadílka u Libeňského zámku a společné zdobení vánočního stromku. Rodinné centrum Sluníčko v roce 2015 žádalo, prostřednictvím Spolku přátel MŠ, o dotaci (grant) Městské části Praha 8 v oblasti kultury a volnočasových, nesportovních aktivit dětí a mládeže. Byla mu přidělena dotace 25 000 Kč. Tato částka byla použita na zkvalitnění materiálního vybavení Sluníčka. V letošním školním roce o tuto dotaci opět žádáme. Je červen a tak, jako každý rok, se s námi přišel „skřítek Sluníčko“ rozloučit a dveře do Sluníčka uzamknout. Opět se otevřou začátkem nového školního roku, v říjnu.
Přejeme všem krásné prázdniny, plné sluníčka na obloze i v duši a v říjnu se těšíme na nové kamarády. Petra, Lenka, Kristina Případné dotazy a informace k RC Sluníčko – paní učitelka Petra Motyčková, mobil 602 291 017
4
Gratulace k patnáctinám Sluníčko prý slaví už 15 let! Ani se mi nezdá, že je to tak dávno…. Začala jsem k vám chodit s dcerou v průběhu roku 2003 a po další přibližně dva roky jsme u vás potkávaly staré i nové známé. Vždycky jsem oceňovala řízenou činnost. I když slovo „řízená“ zrovna v tomto případě není úplně správné. Obě průvodkyně děti pouze inspirovaly k tvorbě, tanci i zpěvu a děti se vždy s nadšením přidaly a spoluutvářely program. Dnes už je takový přístup vyhledávaný a občas jej někdo i nabízí. Ale před tolika lety byly Petra s Lenkou výjimkou. Do Sluníčka jsem se vrátila se synem bezmála po deseti letech. Vlastně jsem se úplně náhodou dozvěděla, že ještě stále funguje a stále za symbolickou cenu. K mému překvapení si mě Petra i po tolika letech stále pamatovala a hlavně Sluníčko bylo ve své podstatě stále stejné. Milé, chytlavé, vstřícné k dětem i rodičům. Opět se každý týden těšíme, co bude nového a po bytě nám visí spousta krásných obrázků malovaných těžkou neobratnou dětskou ručkou, ale lehkým a veselým srdíčkem. Děkuji Petře, Kristině i Lence za jejich energii, trpělivost a dobré nápady ve Sluníčku. A také děkuji všem, kteří provoz podporují. Jana Císařová
Perličky „Z dítěte vyroste maminka, babička nebo učitelka!“ „Včera jsem si na téhle noze ukopla nohu.“ 1. dítě: „Moje maminka bude mít narozeniny!“ 2. dítě: „A kolik jí bude?!“ 1. dítě: „Je velká, ale taky trochu malá.“ „Tady voní nějaký hezký smrad“ „Minule jsem se na plavání utopil.“ 1. dítě: „Když máš bebí, tak si ho zalepíš.“ 2. dítě: „Máš štěstí, že tam máš infekci!“ „Kubo, jestli vylezeš někdy na támhletu tyč, tak od ní dostaneš infarkt.“ „Mně už nechutná ta holá voda.“ „Koušu si svoje vlasy, abych nebyl tak chlupatej.“ „Porušila jsi křičící pravidlo.“ „Kevin běhá po schodech, když ho paní učitelka nevidí, a po patře chodí pomalu, aby viděla, jak je užitečný.“
Dítě při spatření hoblin pro morčata: „Jé, piliny, ty my používáme doma do čaje!“
„My máme doma úplně nový stůl, kupovali jsme ho už loni v sobotu, když jsem byl ještě malej.“ Dívka: „Nemám ráda, když musím uklízet talíře a hrnky.“ Kluk: „To jsou povinnosti, dámo malinká!“ „Mám doma sestru a ta vás může kousnout.“ „Pustili jsme do školky tu bělovlasou paní se žlutými vlasy.“ Učitelka: „To pití je citrónové, klidně si dej hodně.“ Dítě: „Na mě to je spíš jako nějaká hnusná meducína.“ „On mě chtěl bouchat nohama“ „Přišel jsem vám vrátit toho vodníka (loutka), protože náš Elík by ho zdecimoval.“
fotografie: Žlutá třída v Čimickém háji
5
Z jednotlivých tříd
Je až neuvěřitelné, jak čas letí. Blíží se konec školního roku a nás brzy čekají letní prázdniny. Druhé pololetí bylo plné hezkých zážitků. Myslím, že si všichni pamatují, jaké akce jsme s dětmi absolvovali, a tak jsem se rozhodla, že tento příspěvek uchopím trochu jinak než obvykle. Součástí téměř každého dopoledne ve školce je komunitní kruh. Po ranních hrách a vyrábění s dětmi uklidíme třídu a sejdeme se na koberci v komunitním kruhu. Já nebo kolegyně vyslovíme nějakou otázku a děti si jeden po druhém posílají kámen „Povídálek“. Kdo má v ruce kamínek, ten má právo sdělit kamarádům svůj názor, zážitek a podobně. Zdá se to být zcela jednoduché, ale pro někoho může být docela těžké mluvit nahlas před všemi, naopak jiný nechce přestat mluvit, protože toho má hodně na srdci a nechce nic vynechat. Jiné dítě nemůže zase vydržet poslouchat, obzvlášť pokud se nás sejde pětadvacet. :-) Nemusíte mít strach, milí rodiče, neděláme to ze zvědavosti a dětské odpovědi bereme s rezervou. Nevěřím třeba, že téměř
žádná z maminek doma nepeče koláče nebo že se celý víkend doma díváte jen na televizi. Cílem kruhu je spíše naučit děti vyjádřit pár slovy myšlenku, počkat, až na mě přijde řada, dokázat se chvíli soustředit a hlavně vnímat druhé děti a naslouchat jim. Někdy se ale i zasmějeme a je zajímavé, co děti nejvíce zaujme. Proto jsem se rozhodla vám jeden komunitní kruh zprostředkovat. A upozorňuji, je to bez korekce.
Bílá třída
Téma: „Co se vám nejvíce líbilo o Velikonocích?“ Viktorka – „Mně se líbilo, že jsem měla takový velký vajíčko!“ Páťa – „Mně se líbilo, jak jsme jeli k dědovi, jak jsme koledovali a dostali jsme plný pytlík a zdravý věci.“ Jůlinka – „Já jsem jela na Slovensko a tam jsme šli do čajovny, kde nebyly židle, ale polštáře. Druhý den jsme hledali zajíčka a malovali vajíčka a mně se líbilo, jak jsem tátu polila.“ Ámos – „Jak jsem šupal ty holky.“ Tonda – „Jak jsem byl v týpí!“ Olík – „Sladkosti.“ Vráťa – „Jak jsem šupal mámu.“ Vojta Maxa – „Mně se nejvíc líbilo, jak jsme bydleli v hotelu a ten se jmenoval penzion.“ Anička – „Mně se líbilo všechno. My jsme koledovali a měli jsme toho hodně.“ Vojta Hocke – „Já jsem pořád jenom seděl doma.“ Violka – „My jsme v pátek jeli na Slovensko a tam to bylo dobrý, malovali jsme vajíčka o půlnoci a pak jsme šli spát. Ráno jsme vstali a šli ven, a tam nás oblejvali vodou, až jsme byli celý mokrý. A myslela jsem, že přijdou koledníci a oni přišli až večer. A jeden se jmenoval Jan a to byl strejda a sestřenice. A zkoušeli jsme udělat pomlázku a nešlo nám to a potom moje máma šla ven a já jsem poprosila, jestli mi neuplete z proutků nějakou pomlázku a ona tam našla nějaký proutky. A potom přišel jeden kluk večer, nás postříkal vodou a my
fotografie: stavíme z Polikarpovy stavebnice
6
jsme zapomněli na pomlázku a …“ (Pak už jsme dali slovo dalším.) Ondra Maxa – „Že, že jsme jeli autem do hotelu a pak domů a pak jsem si hrál s autama a závodil jsem si. A pak jsme šli do lesa a pak do hotelu na dort. Táta postavil dráhu se svejma magnetovýma autama.“ Eugen – „Já jsem ještě neměl Velikonoce, my je teprve budeme mít a pojedeme do Moldavska.“ Marek – „Mně se líbilo, jak nás polili vodou, Magda nás polila. Tátové nechtěli, ale my jo.“ Lukáš – „Vajíčka a jak mě polili vodou a byli jsme trošku mokrý. A ještě se mi líbily ty sladkosti.“ Karolínka – „Mně se líbilo, jak jsme si s Eliškou hráli na rodinu. To bylo fakt dobrý. My jsme si s sebou brali miminka a bylo to velký.“ Domča – „Že mamka pekla beránka a já jsem s maminkou barvil vajíčka. A některý vajíčka jsme nechali bílý a dali je do takový košilky a nalepili na něj obrázek. Byla u nás návštěva a mně chutnal beránek.“ Kuba – „Nejvíc se mi líbilo, že jsme měli čokoládový vajíčko.“ Ráda bych vám všem nakonec popřála krásné léto. Letos nás opustí opět mnoho dětí, bude jich třináct. Někdo odchází do školy, tři děti se odstěhují. Všem bych chtěla popřát, ať se jim dobře daří, ať v životě potkávají dobré lidi, překonají všechny těžkosti a užívají si krás života. Zdeňka fotografie: komunitní kruh
Bílá třída V druhé polovině školního roku jsme si s dětmi užili tematického plánu zimní království, většina holčiček z Bílé třídy byla nadšená z pohádky Ledové království (Frozen) a rády si stále dokola hrály na Elsu a Annu, předváděly nám ve třídě svá vlastní divadelní představení a pouštěli jsme si písničky z této jejich oblíbené pohádky. Prožívali jsme spolu masopust s tradičním rejem, při kterém děti zapůsobily v pestrých a veselých kostýmech. Přivítali jsme jaro vlastnoručně dětmi vyrobenou Morenou, kterou jsme dle starých zvyků zapálili a vyhodili do řeky. Děti odříkávaly stará zaříkadla a společně jsme se těšili na přicházející jaro a teplejší počasí, které nám nabídne více zážitků při venkovních aktivitách. Během školního roku jsme se seznamovali s lidským tělem, děti nosily do školky své oblíbené knížky a samy nám je v komunitním kroužku představovaly a vyprávěly o nich. S dětmi jsme také pravidelně každé pondělí jezdili na plavání, které je velice bavilo. Katka
fotografie: tvoříme ve třídě
7
fotografie: Thomayerovy sady
Z jednotlivých tříd Zdravíme vás tentokrát z Dobrodružného ostrova, pro který jsme zvolili červenou barvu. Připomíná nám barvu života, radosti, výzvy a nových neobjevených cest, které my tak rádi společně objevujeme. Je pro nás plný očekávání, tajemna, slunce, energie a přátelství, které je pro nás velmi důležité. Díky prožitému času se z nás stali samostatní jedinci, plní síly pro dobrodružství. Ve třídě se utužilo přátelství mezi kamarády. Červeňáci fungují dohromady, dokážou se vzájemně vnímat, akceptovat, tolerovat, domluvit se a komunikovat, pozdravit, oslovit, pochválit i pokárat, pomoci si a pohladit se, ustoupit, poradit si, zeptat se, když něco neví, ozvat se, když s něčím nesouhlasí. Je samozřejmé, že k této proměně a posunu nedojde, není-li zaštítěna společnými zážitky, prožitky, nejelementárnějšími denními zkušenostmi, jak ze spontánních aktivit, tak záměrně navozených řízených činností. Společně jsme přivítali jaro. Oslavili tradiční velikonoční svátky návštěvou Anežského kláštera a letohrádku Kinských. Navštívená místa nám pomohla blíže pochopit právě tento čas. S příchodem jara jsme poznávali více přírodu. Věnovali jsme se tématu „Každý strom je trošku králem“ a prozkoumali jeho podstatu. Návštěvou Zemědělského muzea a výstavou Les jsme toto téma otevřeli. Prožitky z výstavy jsme přenesli k nám do třídy. Ve třídě jsme se dotkli témat
fotografie: maškarní rej
Červená třída
jako „Nejen stromy mají svoje kořeny“, „K čemu jsou nám na světě stromy“, „Proč se zlomí strom“, „Co by strom řekl lidem, kdyby uměl mluvit“. Nejraději jsme však život stromů zkoumali ve venkovním terénu. To nás hodně bavilo! Porovnávali jsme strukturu kořenů prodírajících se na povrch, sbírali frotáže z kůry různých stromů, zkoumali jsme jejich pevnost. Opírali se o ně zády a dlaněmi, sami jsme zkoušeli pevně zapustit své kořeny. Při společných výletech v Čimickém a Ďáblickém háji jsme si zahráli šipkovanou, na pikanou, Škatulata, hejbejte se z místa na místo, a stromy
8
nám pro tyto hry poskytly zázemí. Staly se oporou, úkrytem, stanovištěm dětské hry. Porovnávali jsme společným obejmutím jejich tloušťku. Prožili jsme si i čarodějnický rej. Masky byly letos opravdu vydařené. I letos vyjela parta předškoláků z Červené třídy na společný víkend do kempu v Kralovicích u Rakovníka. Těšení bylo obrovské. Svou samostatnost prokázali hned v den odjezdu… A je to tady, den D! Pátek 13. května a děti společně odcházejí z jídelny do třídy. Jenže do třídy dorazilo jen pár dětí. Kde jsou předškoláci? Natěšenost byla opravdu veliká! Kamarádi předškoláci se domluvili a vyrazili hned do šatny. Během opravdu krátké chvíle byli nachystaní k odjezdu, i s batohy na zádech. Prostě a jednoduše nám bylo naznačeno: „Žádné zdržování, už chceme vyrazit!“ Nemá smysl popisovat, co děti zažily, našimi slovy, takže jim dáváme prostor níže… Jen pro upřesnění, víkend samostatnosti je zaměřený na vyzkoušení si toho, jak se děti dokáží o sebe a své kamarády postarat: - zvládnout odloučení od rodiny na krátký časový úsek, - pečovat o osobní věci, mít přehled o tom, kde mám své oblečení, boty atd., - připravit společně jídlo (letos děti obalovaly řízky, škrábaly brambory), - umýt si po sobě nádobí, fotografie: v parku
Červená třída - dodržovat dohodu pohybu v kempu, - ve dvojicích zvládnout ve vymezeném prostoru rozchod, - orientovat se v prostoru kempu a kláštera, - samostatně hospodařit s korunkami, - připravit a rozdělat oheň, - překonat strach ze tmy (děti za tmy navštívily místního poustevníka), - samostatně zvládnout základní hygienu (čištění zubů a sprchování), - samostatně si zabalit tašku v den odjezdu (asi nejtěžší úkol, letos nám zabral celé nedělní dopoledne), - překonat nedělní nepříznivé počasí. A nyní již zážitky, prožitky a vzpomínky dětí: Vítek: Popis víkendu doprovázený ilustracemi: 1. Cesta vlakem do Kralovic 2. Prohlídka chatiček 3. Spíme ve spacáku, bojím se! 4. Škrabkou škrábeme brambory. Teče mi krev, ptám se Evy, jestli mi dá náplast. 5. Evička řekla, že budu obalovat řízky, ty nepíchají… 6. Už mi to nebolí. 7. Jízda vlakem je zábava! Vojta: „Líbilo se mi, jak jsem zvládnul si sám nakoupit. Koupil jsem si cukrovou vatu, mamince jsem vybral přívěšek na krk. Cestou za poustevníkem jsem měl malinký strach, ale zvládnul jsem ho překonat. Poustevník byl hodný, na zpátečný cestu do chatek mi dal bombon. Líbila se mi moc cesta
vlakem.“ Majda: „Líbila se mi cesta vlakem i noční cesta za poustevníkem. Podařilo se mi pořádně čistit si zuby.“ Tea: „Líbilo se mi moc spaní v chatičkách a zpívání s kytarou u ohýnku. Pan správce Pavel byl na nás moc hodný. Fotbal jsem hrála s plným nasazením, nebylo to jednoduché, ale hodně mě to bavilo!“ Zuzka: „Mně se moc líbilo, jak jsme šli za poustevníkem Josefem – to byla připravená šipkovaná. Průběh: V pátek jsme přijeli, v sobotu jsme vstali, šli jsme za tím poustevníkem, připravovali jsme si sami oběd, škrábali jsme brambory a Víta se
říznul, taky jsme obalovali řízky. Večer jsme byli u ohýnku, zpívali jsme a jedli jsme koláčky. Pak jsme si vyčistili zuby a šli jsme pozdě spát. Odpoledne jsem jela z Kralovic do Zavidova.“
Celý víkend jsme si opravdu všichni užili, ale všude dobře, doma nejlépe. Na nádraží se všechny děti vrhly radostně do rodičovské náruče. Závěrem už jen připisujeme, že Meliska, Vojtík, Tea, Jůlinka, Majda, Víta a Zuzanka víkend samostatnosti zvládli s úsměvem. Všem zmíněným kamarádům bychom chtěli poděkovat za úžasné dny. Na cestu do života jste připraveni. Děkujeme Petra, Eva, Kristýnka, Irenka fotografie: předškoláci v Kralovicích
9
fotografie: NZM výstava Les
Z jednotlivých tříd Celodenní výlety Jakmile se nám venku oteplilo, hned jsme začali plánovat společné celodenní výlety, na které jsme se všichni velmi těšili. Do začátku června jsme jich absolvovali pět – Ďáblický les + Hvězdárna, Stromovka + planetárium, Vinořský park, Heroldovy a Havlíčkovy sady, hřiště Pod kapličkou. Všechny výlety se nám vydařily po všech stránkách – provázelo nás pokaždé krásné slunečné počasí, užili jsme si nejen spoustu zábavy v lese i na dětských hřištích, ale také jsme získali nové poznatky a zkušenosti z oblasti vesmíru, sluneční soustavy... a co hlavně – všichni jsme se v pořádku vrátili zpět do mateřské školy. Celodenní výlety doplňují čas pobytu venku, který nebylo možné naplnit během předešlého období, a jsou plánované podle potřeb dítěte. Děti jdou ve dvojicích maximálně 45 minut z celkové délky výletu (cca 6ti hodin). Po celou zbylou část se spontánně pohybují, samy si určují, kdy budou odpočívat, kdy se nají, kdy si dojdou na toaletu... Při každém výletě mají děti možnost si pohrát na hřištích, v přírodě. I proto veškeré celodenní
fotografie: Vinořská park
Zelená třída
výlety plánujeme v naší malebné Praze, aby cesta na určité místo trvala co nejkratší dobu a děti měly co nejvíce času na neřízené činnosti. Na celodenních výletech děti poznávají části svého rodného města, pozorují okolí a změny v něm (často se vracíme na místa, kde jsme již byli), učí se orientovat se dále, než jen ve svém nejbližším okolí, pozorují dění kolem sebe, poznávají nové lidi, učí se cestovat a dodržovat pravidla v MHD (některé děti s rodiči velice málo cestují MHD) a pravidla bezpečného chování na někdy nebezpečné ulici, učí se ohleduplnosti vůči ostatním, učí se více než kdy jindy fungovat ve skupině (čekací dohody, hlídání si svého kamaráda za ruku, přizpůsobení tempa...), odhadují samy své schopnosti v novém prostředí (zdolávání přírodních překážek, nových herních prvků na hřištích, …) a v neposlední řadě si zvyšují svoji fyzickou zdatnost. „A co když začne pršet?!?“ To jsou obavy snad nás všech, maminek i učitelek. Ale věřme tomu, že dětem to pranic nevadí! Když mají funkční oblečení, mohou si každé počasí (i to „psí“) jen užívat. Myslíme si, že by se dětem líbilo, kdyby se nám podařilo tyto celodenní výlety se zajištěním všeho potřebného 10
uskutečňovat během celého roku. Třeba ... jednou za tři neděle. Počasí opravdu není překážkou. Praha je krásná, a kdyby náhodou padaly ty „trakaře“, kdykoliv se máme kam vrátit, protože: My máme naši školičku a v ní svoji třídičku. Tam nám, moje matičko, bude opět teplíčko! :-) Zeleňáčkové a Dana s Pavlou Canisterapie s Amálkou V dubnu naši třídu poprvé navštívila Amálka – fenka stafordšírského bulteriéra, která nás společně se svojí paničkou Lenkou Bejšovcovou (Modrá třída) provází programem ,,Prevence úrazů způsobených psem“. Před prvním setkáním proběhla úvodní hodina, na které se děti dozvěděly, jaký je původ psa, k čemu všemu lidé psy používají, a jak je důležité psa vychovávat. Celý program byl provázen množstvím barevných fotografií, které jsme si mohly ponechat ve třídě a dále s nimi pracovat. Děti byly natolik motivované, že se příštího dne, kdy mělo dojít k prvnímu setkání s Amálkou, ani nemohly dočkat. První setkání probíhalo tak, že si děti nejprve připomněly, co se dozvěděly z úvodní hodiny. Poté pomocí obrázků
fotografie: hřiště Pod kapličkou
Zelená třída a fotografií poznávaly chování psa – jak se asi cítí, zda se bojí, hlídá, chce si hrát... a vyvozovaly samy závěry, zda je vhodné na takového psa sahat či nikoli – i když nám to jeho páníček dovolí. Nacvičily si také postoj, který je potřeba zaujmout, když chceme, aby si nás cizí pejsek nevšímal a také polohu, která nás ochrání před pokousáním zuřivým psem. Získaly cenné rady, jak postupovat, když si chtějí na ulici pohladit pejska, který jde se svým páníčkem a pak si vše mohly v závěru setkání i prakticky s Amálkou vyzkoušet. Po celou dobu byla Amálka uvázaná. Pouštěla se pouze k dětem, které to samy chtěly. Ty, které se bály nebo se ještě necítily na přímý kontakt připraveny, odešly na patýrko a na vše se dívaly shora. Amálka si nás nejprve očichala a pak hledala schované odměny, které jsme pro ni dostali. Mohli jsme si ji pohladit a hlavně prakticky vyzkoušet, jak pes reaguje na rychlý pohyb a na to, když zaujmeme postoj, aby si nás dále nevšímal. U dětí první setkání vzbudilo velký ohlas a hned se dožadovaly dalšího, které se nakonec uskutečnilo do 14 dnů. To se týkalo hlavně toho, co potřebuje náš vlastní pejsek, kterého máme někteří doma. Jak se k němu chovat, protože nejvíce úrazů je způsobené hlavně našimi vlastními domácími miláčky. Setkání jsou velmi zajímavá a pro děti určitě přínosná. Moc za ně děkujeme a těšíme se zase na další.
Perličky:
Proběhnuté akce Zeleňáčků:
(cestou na výlet se děti bavily o tom, jaký sport dělají a kolikrát týdně kam docházejí) Kvído se zamyslel a pak řekl: ,,Já sportuju každý den!“ Tínka: ,,A co děláš?“ Kvído: ,,Každé ráno běžím na autobus nebo tramvaj.“ (děti si hrály v kuchyňce, Zdeněk je chvíli pozoroval a pak šel k Máje a říká jí…) Zdeněk: ,,Pojď, Májo, budeme si hrát na rodinu.“ Mája: ,,A co jako budeš?“ Zdeněk: ,,Nóó, ty budeš manželka a já tvůj zlatý manžel!“ Při tvoření s keramickou hlínou jsem byla ohnutá ke stolečku, a když jsem se narovnávala, tak jsem si jen tak pro sebe nahlas řekla: „ Bolí mě záda, už jsem stará.“ Načež mi náš Šimon dal „parádní“ zpětnou vazbu: „Což je, Dano, pravda.“ :-)
Exkurze v Národním divadle Charitativní návštěva v kojeneckém ústavu Trilopark Divadlo Jiskra – Zimní malostranská pohádka Divadlo ve školce – Deset malých černoušků Zemědělské muzeum – výstava Les Velikonoční trhy – Vinohrady Divadlo Jiskra – Trosečník v ZOO Divadlo ve školce – Zvířátka a loupežníci Anežský klášter – Velikonoce trochu jinak Národopisné muzeum Letohrádek Kinských – Velikonoce Planetárium ve školce Celodenní výlet Ďáblický les a hvězdárna Celodenní výlet – Planetárium a hřiště ve Stromovce Bubnování ve školce Canisterapie s Amálkou Celodenní výlet – Vinořský park Celodenní výlet – Heroldovy a Havlíčkovy sady ve Vršovicích Novoměstská radnice – Neviditelná výstava Celodenní výlet – hřiště Pod kapličkou (Růžová zahrada)
Nezapomeneme! K poslednímu dubnovému dni ukončil do naší třídy docházku náš kamarád Matěj Kulhánek, protože se s rodiči a svojí malou sestřičkou odstěhoval na delší čas do Anglie, a od září k nám už nebude chodit naše kamarádka Bertička Šilcová, jelikož se s rodiči stěhuje do domečku na Moravě. Matěj a Bertička k nám chodili krátce, ale i přesto zůstanou v našich myslích a srdcích nezapomenutelní. Svojí osobností jste obohatili náš život a my na vás, Bertičko a Máťo, budeme vzpomínat a budeme všichni moc rádi, když se na nás někdy přijedete podívat! fotografie: Havlíčkovy sady
11
Zelená třída
Z jednotlivých tříd Je červen a tedy čas rekapitulovat letošní školní rok v Modré třídě. Do třídy přišlo v září 14 nových dětí. Děti si na sebe, pravidla třídy i odloučení od rodičů postupně zvykaly. Každý postupně našel ve třídě své kamarády a své místo. Za to patří dík i vám – rodičům. Bez vaší podpory a přijetí našich pravidel by se to dětem nepodařilo tak rychle. Své role se ujalo i pět nejstarších dětí. Předškoláků máme letos sice šest, ale jeden, který k nám přišel nově v září, do třídy prakticky nechodil. Ve třídě jsme letos s předškoláky a jejich rodiči vyzkoušeli pro nás novou formu přípravy na školní docházku – Edukativně stimulační skupiny (o nich podrobně píšeme na další straně). Během celého roku do třídy přicházela Amálka – stafbulteriér. Děti díky ní pochopily zásady bezpečného kontaktu se psem. Už ví, že pes může být jejich kamarád, ale nepřemýšlí jako člověk a není ani plyšák, který vždy snese i nevhodné zacházení. Školní rok je u konce. Je čas loučit se s předškoláky. Přejeme jim i jejich
Modrá třída
rodinám vše dobré. Budeme na vás v září myslet. Věříme, že váš start ve škole bude dobrý a klidný. Dětem, které budou v Modré třídě pokračovat, přejeme, aby se jim u Modráků i dál líbilo. Mějte všichni hezké prázdniny, plné pohody a příjemných zážitků. Lenka a Jana Kde jsme byli:
5. 2. Botanická zahrada – program Ptáci
fotografie: Modrtá třída ve Ctěnicích
12
19. 2. Národní galerie Veletržní palác – program V dálce svítí 26. 2. Národopisné muzeum – Masopust 16. 3. Národní zemědělské muzeum – Rybářství a rybníkářství 22. 4. Den země v Thomayerových sadech 6. 5. ZŠ Palmovka – návštěva 1. třídy 11. 5. celodenní výlet Ďáblickým hájem 19. 5. celodenní výlet z Vinoře do Ctěnic + výstava Večerníček slaví 50 let 26. 5. Celodenní výlet Čimickým hájem, podél Halštýřského potoka do Troje 10. 6. Celodenní výlet podél Rokytky
fotografie: Ďáblický háj
Edukativně stimulační skupina V tomto školním roce jsme poprvé nabídli všem rodičům předškoláků možnost zúčastnit se Edukativnně stimulační skupiny. Edukativně stimulační skupiny (dále jen ESS) byly vytvořeny Pedagogickopsychologickou poradnou Brno jako program rozvoje dětí v předškolním věku formou skupinové práce za spoluúčasti rodiny. Jedná se o ucelený systém, jehož cílem je příprava dětí na školní docházku, snížení rizika specifických poruch učení a prevence školního neúspěchu. Celý kurz je sestaven do 10 lekcí v přibližné délce 60 minut. Důraz je kladen na rozvoj jednotlivých schopností dítěte potřebných pro úspěšné zvládnutí čtení, psaní a počítání, rozvoj myšlení, řeči, soustředění, ovládání emočních a volních procesů, sociální zrání. Program ESS Modré třídy probíhal od listopadu do dubna každý čtvrtek od 16:30 do 17:45. Zvolili jsme prostory rodinného centra Sluníčko, aby děti měly jiné prostředí než svou třídu. Každé skupiny se vždy zúčastnily děti v doprovodu rodičů či prarodičů a obě třídní učitelky. Jak hodnotí program a výsledky ESS rodiče? (odpovědi rodičů v dotazníku po skončení ESS) Co Vám přinesla účast na skupinách s Vaším dítětem?
Modrá třída
Možnost objektivně posoudit schopnosti a projev svého dítěte před publikem. Příjemně strávený čas. - Možnost sledovat zapojení našeho dítěte ve skupině. Jeho interakci s ostatními dětmi a pedagožkami při plnění úkolů. Úkoly samotné nám ukázaly oblasti, ve kterých je dítě plně orientované, a naopak, kde potřebuje trénovat. - Možnost vidět své dítě při práci ve skupině, způsob komunikace s vrstevníky a s vyučujícím. Co přinesly skupiny pro Vaše dítě? - Větší sebedůvěru, pochopení pravidelnosti, systematickou přípravu, plnění úkolů. - Pravidelnou činnost při plnění domácích úkolů. Pravidelná povinnost a zároveň pro dítě pocit jisté důležitosti (jeho úkoly). Zároveň výrazný posun v grafomotorice. Postupné osmělení ve skupině – přestal se bát mluvit, více se zapojil. Na skupinu se vždy těšil. - Odbourání stresu a studu, schopnost koncentrace, spolupráce s rodičem, plnění domácích povinností, osobní rozvoj. - Prohloubení smyslu pro povinnost. Rozvoj jemné motoriky, grafomotoriky, uvolnění ruky. Jak hodnotíte zapojování rodičů do činností a her ve skupině? Jaký je Váš pohled na spolupráci rodičů
fotografie: ESS v rodinném centru Sluníčko
13
a dětí ve skupině? - Rodiče dítě podporují, učí ho se učit, pomáhají, jejich aktivita je důležitá. - Pro rodiče je velkým přínosem vidět, jakou roli má dítě ve skupině. Jaké úkoly mu v porovnání s ostatními dětmi jdou lépe, které hůře. Skupiny přinesly nám, rodičům, spoustu podnětů na domácí aktivity s dětmi. Rodiče byli zapojováni přiměřeně. Líbily se nám partnerské úkoly – výměny rolí dítě – rodič. - Zapojování rodičů hodnotím pozitivně. Myslím, že je dobré, když se děti naučí pracovat s rodičem. Především je to výhoda pro spolupráci, která bude nutná při plnění domácích úkolů. - Super! Byla to zábava pro rodiče i děti. Bylo fajn, že děti mohly úkolovat své rodiče. Co jste na skupinách očekávali a nedostalo se Vám toho, co Vám chybělo? - Neměla jsem žádné očekávání, skupiny mě příjemně překvapily. Nemám žádný nápad, jak by se činnost dala vylepšit. Myslím, že nejdůležitější je domácí příprava a pravidelnost. - Naše očekávání nebyla příliš konkrétní, zpětně po absolvování celého kurzu nemám pocit, že by bylo něco opomenuto. - Se skupinami v tomto podání jsem byla naprosto spokojená. Lenka
Z jednotlivých tříd Když si vzpomeneme na začátek tohoto školního roku, který byl kvůli většímu počtu malých nováčků náročnější, a podíváme se na skupiny dětí dnes, vidíme ohromný rozdíl – malí kamarádi vyzráli a s radostí můžeme konstatovat, že se jedná o velmi samostatné děti. Vedeme je k vlastnímu nalézání řešení situací a problémů a je znát, že děti fungují jako samostatně přemýšlející bytosti, ovšem i s chutí spolupracovat ve skupině, což je žádoucí. Je příjemné s odstupem sledovat, jak jde naše parta Žluťáků kupředu. Velké díky patří i předškolákům, vždyť to byli oni, kdo usnadnili malým kamarádům adaptaci a získání návyků, zvnitřnění pravidel a byli nápomocni, když bylo potřeba. Jaro je za námi, přichází léto a my si vše náležitě užíváme – chodíme do přírody a snažíme se trávit co nejvíce času venku. Ve třídě jsme si předpěstovali různé sazeničky, které už jsme přemístili do našeho záhonu na zahradě. A těšíme se na hrášek, salát, špenát, kedlubny, rajčata a papriky a později i na dýně. Však to také děti stálo velké úsilí, zrýt záhon, i když s opravdovým zahradnickým nářadím nám to šlo dobře. Jen co se oteplí, využijeme na zahradě sprchy, hadici a malé bazénky pro osvěžení i hry s vodou. S předškoláky plánujeme návštěvu brouzdaliště u bazénu Ládví a pro všechny celodenní výlet do velkého
Žlutá třída
areálu s vodními prvky v Malešicích. Vybíráme celodenní výlety tak, aby byly zajímavé, pestré, příjemné, zároveň upravujeme náročnost tak, aby pro menší kamarády byly zvládnutelné. Letos absolvované výlety jsme si rozhodně pěkně užili a těšíme se na další společné akce, třeba na táborák v Ďáblickém háji, kde se sejdeme s rodiči a s absolventy z minulých let (teď již s prvňáky a druháky). Také plánujeme spaní v MŠ, a to letošní i loňští předškoláci. Petra a Jára
Exkurze Pražského hradu (UNESCO) Letošní školní rok byl též bohatý na kulturní zážitky. V rámci putování s předškoláky po památkách Prahy jsme absolvovali tři podzimní návštěvy Pražského hradu. Navštívili jsme překrásnou a prastarou katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde jsme si všímali stavebních materiálů jako kámen, sklo, mramor, dřevo apod. Chrámem nás provázela paní Jana z chrámové ochranky. Každý se vyfotil u zlaté mříže před královským Z jednotlivých tříd
14
fotografie: plavání, u fontány v Kobylisích, Jindřišská věž
Žlutá třída náhrobkem v presbyteriu. Prohlédli jsme si unikátní podzemí prostory katedrály – nejstarší základy chrámu, královskou hrobku, která bývá často uzavřena, kde je pochovaný i král a císař Karel IV. a jiní. Poté jsme si zaběhali v Jelením příkopu. Pro druhou návštěvu jsme si vybrali Starý královský palác, kde jsme si prohlédli prostorný Vladislavský palác. Ve Sněmovním sále jsou vystaveny kopie korunovačních klenotů – Svatováclavská koruna, jablko a žezlo. Prošli jsme další gotické a renesanční místnosti bývalého hradu českých králů a prostory bývalé České královské kanceláře. Třetí návštěvu Hradu jsme věnovali opevnění. Navštívili jsme výstavu historie Hradní stráže v Prašné věži. Prošli jsme pohádkovou a malebnou Zlatou uličku, kde jsme si prohlédli starověkou krčmu, alchymistickou a zlatnickou dílnu, dům bylinkářky a slavné kartářky. Dále jsme se trošku postrašili vězením ve věži Daliborka. Na závěr exkurze Hradem jsme se potěšili slavnostní výměnou Hradní stráže. Staropražské věže V zimě jsme si prohlédli nádherné a veliké a slavné třešťské betlémy v Jindřišské věži (65,7 m). Věž je velice stará, pochází z 15. stol. a je nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze, v 19. stol. nezgotizovanou. Měli jsme velké štěstí, že jsme potkali pana zvonaře, který ladil zvonkohru, kterou jsme si měli možnost poslechnout. Prohlédli jsme si intermediální výstavu o pražských
jsme panu starostovi zazpívali koledy v rokokovém sále.
věžích, kde největším zážitkem bylo cestování po velké mapě Prahy po zemi. Výhledy z vikýřů jsou překrásné, udělali jsme též pár panoramatických foteček Prahy. Po novém roce jsme navštívili Staroměstskou radnici (UNESCO, 69,5 m), která pochází ze 13. stol. Měli jsme průvodkyni Alenu, která se nám perfektně věnovala. Prohlédli jsme si románsko-gotické podzemí Radnice, Radniční sál s překrásným dřevěným stropem, Primátorský salonek, Starou radniční místnost, kapli a nahlédli jsme do Orloje s apoštoly. Vyběhli jsme na věž a kochali se nádherným výhledem z jejího ochozu. Dále jsme navštívili Radnici Městské části Prahy 8 v době Adventu, kde
fotografie: Vladislavský sál, katedrála, Zlatá ulička
15
Muzea a výstavy Na jaře jsme navštívili s předškoláky Národní technické muzeum na Letné, kde jsme obdivovali expozici starých tramvají, vlaků, aut a oddělení historie knih a knihtisku. Dále jsme se proběhli v parku Letná. Na zámku Ctěnice jsme si prohlédli výstavu Večerníčků. Další výstavu třešťských betlémů jsme viděli v Jindřišské věži (viz výše). Prohlédli jsme si Langweilův model Prahy, zajímavou výstavu o pražských biografech a výstavu o dějinách města Prahy v Muzeum Hl. m. Prahy. Rádi bychom navštívili Národní zemědělské muzeum, Muzeum hudby a prohlédli si kostely v centu Prahy. Charita Letos jsme s předškoláky z Modré a Zelené třídy dvakrát potěšili babičky a dědečky v Domově důchodců Slunečnice v Kobylisích. Utržené peníze z adventních trhů, částku 1.500 Kč jsme darovali Fondu ohrožených dětí – Klokánku. Spolu s Červenou třídou jsme se zapojili do akce pomoci Davídkovi, který potřebuje nový vozíček. Za naši třídu jsme nasbírali přes 250 víček, za které dostaneme penízky. I příští rok se budeme věnovat těmto charitativním aktivitám. Přejeme vám i vašim blízkým krásné léto a prázdniny! Jára, Petra a Žluťáčci
fotografie: Staroměstská radnice
Spolek přátel MŠ Poděkování a přání Vážení, chtěla bych vám všem jako v loňském roce poděkovat za aktivní spolupráci. Podařilo se nám zvolit si své zástupce do Rady Spolku, kteří se aktivně a ve svém volnu věnovali komunikaci s vedením školky tak, aby došlo ke zlepšení informovanosti a řešily se otázky, které mnohé z vás zajímaly. Víme, že tato spolupráce je přínosná pro obě strany. Jak pro vedení školky, tak i pro nás rodiče. Jsem ráda, že se zajímáte o chod školky a dáváte nám zástupcům své podněty a ptáte se. Doufám, že příští školní rok budeme v této spolupráci pokračovat. Děkuji vám, že jste zaplatili členské příspěvky. Tyto peníze byly plně použity ve prospěch dětí. Díky nim mohli učitelé podnikat zajímavé výlety, chodit do muzeí, divadel a vyrábět ve
školce ty úžasné výrobky. Jsem ráda a děkuji i učitelskému sboru, že s našimi dětmi dělají takové aktivity. Paní ředitelce jsme za rodiče popřáli vše dobré a poděkovali za čas strávený s dětmi a za to, že díky ní jsme poznali, že existuje i mateřská školka, která je vzhledem k svému plánu vzdělávání tím nejlepším co naše děti mohly poznat. Přeji všem dětem, učitelskému sboru, pracovníkům školky a rodičům krásné a pohodové prázdniny a žádné starosti. Jana Erhardová, předsedkyně Spolku přátel MŠ
fotografie: Modrá třída na výletě podél Rokytky
16
fotografie: Amálka v Modré třídě
