Letní tábor 12.7. - 26.7.2003 MOP Sůvy
Landštejn
Landštejn
2003
Landštejn Hrad Landštejn stojí na žulovém vrchu nad obcí Pomezí. Jak již napovídá název, byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici. Hrad Landštejn založil jako protiváhu rakouského hradu na Pomezí patrně král Přemysl Otakar II. Stalo se tak po roce 1222, kdy zemřel moravský markrabě Vladislav a správcem této části země se stal právě Přemysl. Hrad, vybudovaný v románském slohu, byl obyvatelný ještě před rokem 1231. Údolím kolem Landštejna procházela významná obchodní stezka spojující Čechy s Rakouskem a Itálií. Landštejn se brzy dostává do rukou mocného rodu Vítkovců. Jako prvnímu z tohoto rodu patřil Landštejn Oldřichovi, který jej získal někdy před rokem 1259. Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali osobní statečností stále větší politický vliv. Za Viléma z Landštejna (+ 1356) patřila k landštejnskému panství mimo hradu a Nové Bystřice ještě Třeboň, Lomnice a Nové Hrady. Po počátečních neshodách přijal Vilém z Landštejna roku 1317 lenní závazek a stal se rádcem krále Jana Lucemburského. Přátelství si udržel i s jeho synem Karlem IV. Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku, který zastával úřad nejvyššího hofmistra. Jmenování zemským hejtmanem v Korutanech v roce 1385 odvedlo Konráda od pražského dvora, jeho synové však v Čechách zůstali. Landštejn zdědil Lipolt a jeho syn Wolfgang pak hrad rozšířil a velmi nákladně přestavěl v pozdněgotickém slohu. Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Za tu dobu podstatně zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Románský palác byl zcela
2
Landštejn
2003 přestavěn a nádvoří bylo obestavěno gotickorenesančními budovami. Ty byly podsklepené, avšak přístup do těchto prostor již dnes není z bezpečnostních důvodů možný. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku. Vzápětí však hrad koupil jihlavský měšťan David Neumaier. Davidův syn Gottfried se postavil na stranu odbojných stavů a po jejich porážce na Bílé hoře mu byl majetek konfiskován. Vojenské události za třicetileté války se dotkly i Landštejna. Tehdejší majitel hradu Gottfried Neumayer stál na stavovské straně a proto Landštejn v červenci 1618 oblehl francouzský generál hrabě Dampierre. Přestože jeho armáda čítala okolo 6.000 mužů, hrad se mu dobýt nepodařilo. Větší štěstí měl
Pohled II. hradní bránou do hradu směrem ke III. bráně. Foto Jeňýk. jeho nástupce hrabě Buquoy, který v lednu 1619 přinutil vyhladovělou posádku ke kapitulaci. Po válce se majitelé hradu i nadále střídali. V letech 1685 - 1846 drželi hrad i s panstvím Hebersteinové a po nich (1846 - 1945) Sternbachové. To už byl hrad dávno zříceninou, v roce 1771 po úderu blesku do jedné z věží zcela vyhořel a sloužil už jen jako sýpka. Zřícenina poskytovala stavební materiál širokému okolí. Nejstarší románská část hradu s palácem vestavěným mezi dvě obranné věže je v Čechách ojedinělá. Jižní věž, která je dnes vysoká 36 m a má šest pater, byla nejstarším objektem na hradě a sloužila jako případné poslední útočiště obránců. Severní věž, v jejímž prvním patře se dochovala vzácná kaple s tribunou a apsidou, se v původní výšce nedochovala. Mezi věžemi byl románský palác.
II. hradní brána. Pohled od hradu. Foto Jeňýk. 3
Landštejn
2003 Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží, donjonem, rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap. Text a neoznačená fota www.sweb.cz/hradlandstejn/; www.hrady-zamky-tvrze.cz/pages/landstejn/landstejn.htm
Pověst Landštejn Bujarý syn šlechtice Moora Karel vedl v Lipsku nevázaný studentský život, pročež na něho otec velmi zanevřel. Když přešla jeho bouřlivá léta, rozhodl se, že se vrátí na otcovský statek, který mu jako prvorozenému synu měl připadnout, a že se oddá spořádanému životu. Těšil se na shledání s Amálií, svou příbuznou, jež dlela na jeho rodném hradě a k níž ho poutalo pouto něžné lásky. V duchu se viděl šťastný a blažený po jejím boku uprostřed rozsáhlých, zelených hájů. Čekal jen na odpověď svého otce, jemuž poslal dopis s prosbou o odpuštění a dovolení, aby se směl navrátit domů. Dopis se dostal do rukou jeho mladšího bratra Františka, nehezkého, potměšilého mladíka, který ve zrádném srdci zatoužil po otcovských statcích. I provedl František hnusný čin: podvrhl dopis, přečetl otci domnělý list přítele z Lipska, v němž je Karel líčen jako prostopášník a zločinec, který je stíhán za svoje zlé skutky, pro něž není déle hoden nésti jméno Moorů. Otec velmi miloval Karla a byl by mu odpustil mladistvé poblouznění, avšak po této zprávě potlačil své city a syna se zřekl. František to oznámil Karlovi dopisem a připojil pohrůžku, že vrátí-li se na otcovský zámek, že tu bude vsazen do vězení a v něm držen tak dlouho, až mu narostou vlasy jako orlí peří a nehty jako dravčí spáry. Karel byl touto domnělou tvrdostí otcova srdce tak zdrcen, že mu list vypadl z ruky. Jeho nevázaní přátelé, z jejichž středu se chtěl vymanit, chopily se příležitosti a přemluvili Karla, aby se s nimi vydal na loupež do Čech. Zanevřev na svět stal se Karel obávaným vůdcem lupičů, tygrem v podobě lidské, který nešetřil nikoho, pálil a vraždil bez milosti a slitování. Konečně se vypravila hotovost zemská proti bandě, zahnízděné v lesích poblíž českých hranic. Obklíčila loupežníky, vypravila k nim kněze se vzkazem, že vydají-li svého náčelníka, bude jim darována svoboda. Lupiči odmítli tak učinit. V krvavé šrůtce se probili z obklíčení, uprchli k Dunaji a tam se utábořili. Karel přísahal svým druhům, že je nikdy neopustí a že se jejich řemesla nikdy nevzdá. Tady se k nim přidal mladý český šlechtic Kosínský, jenž byl knížetem nespravedlivě o majetek připraven, a o svou snoubenku Amalii připraven. Bezpráví, které na něm bylo spácháno, přivedlo ho v řady nepřátel a škůdců lidstva. 4
Landštejn
2003
František Moor se mezitím dopustil dalšího hanebného skutku. Oznámil otci, že Karel zahynul, a když otec dotčen touto zprávou, upadl do bezvědomí, dal ho František za živa pohřbít. Starý sluha to viděl, pána z rakve osvobodil a při životě udržoval tajně ve staré věži. Karel přitáhl a bandou k hradu a poslal do něho na výzvědy Kosínského. Potom vešel sám do svého domova, aniž se dal poznati, aby pohlédl na obraz mrtvého otce. Shledal se tu a Amalií, dozvěděl se, že ho nadále miluje, ačkoli se jeho bratr František pokouší získat ji pro sebe. František poznal v tajemném návštěvníkovi svého bratra a pokusil se jej odpraviti. Jeho úklady však byly zmařeny. Pak chtěl Karel odtáhnout od hradu, náhodou však objevil skrýši, v níž se ukrýval jeho otec. Tu vzplálo jeho srdce spravedlivým hněvem proti ukrutníkovi. Loupežníci se obořili na hrad a chtěli potrestati zrádného bratra. Ten, aby ušel zaslouženému trestu, sám se uškrtil na šňůře z vlastního klobouku. Amálie poznala konečně Karla a vyplakala na jeho prsou svůj hluboký žal. Karel Moor, pohnut v hloubi duše její věrností, byl by se rád vrátil do světa, z něhož byl vyhoštěn klamným jednáním nehodného bratra. Avšak jeho druhové mu připomněli přísahu, kterou jim kdysi dal, a vložili mezi milence meč. Karel Moor, nevida východisko ze spárů osudu, vyhověl přání zoufalé Amalie a usmrtil ji vlastní rukou. Potom se vydal do rukou soudců. Josef Pavel – pověsti českých hradů a zámků II.
Smírčí kříže na Landštejně Na hradním nádvoří si můžeme povšimnout tří smírčích kamenů s reliéfy. Byly sem dopraveny z landštejnského okolí. Kameny jsou opřeny o zeď před III. hradní bránou. ◄ Celkový pohled na umístění tří smírčích kamenů.
►▲ Na prvním kameni z leva je reliéf kříže a letopočet 1654, v horní části prostředního kamene je nápis, pod ním pak reliéfy kříže a pistole. Třetí kámen zdobí reliéf kříže. Text a foto http://smircikrize.euweb.cz/index.html. 5
Landštejn
2003
Nová Bystřice Ještě před osídlováním Novobystřicka vedly touto oblastí staré obchodní stezky. První zmínka o tomto územi je z roku 871 ve fuldenských letopisech. České poselstvo tehdy vezlo velkomoravskému Svatoplukovi dceru českého knížete s bohatým věnem, bylo zřejmě pod dnešním Landštejnem přepadeno a zachránilo jen holé životy. Kolem roku 1175 dospěla vlna osídlování až do okolí dnešního Novobystřicka. V listině z 18.4.1175 se praví, ze hrabě Konrád II. von Raabs věnoval johanitským mnichům 30 lánů nevymýceného lesa a dvůr na Bystrém potoce, zvaném Vistricz. Johanité brzy začali s mýcením zdejších lesů a vystavěli si mnišskou celu, kolem níž vznikla obec Mnich. Z mnišské cely se později stal kostel, který býval prvním farním kostelem Bystřice. (Tento nejstarší románský kostel v kraji byl po roce 1945 zbourán). Hřbitov u mnišského kostela sloužil ještě do počátku 18. století. Kolem roku 1175 byla založena rovněž Albeř. Smrtí Konráda II. roku 1192 vymřeli hrabata z Raabsu. Když počátkem 13. století byla Bystřice ještě nepříliš významnou osadou, soustředili se majitelé panství na výstavbu Landštejna coby svého fojtského sídla. Roku 1207 je též poprvé zmiňována osada Mnich (Munusloh, Munichschlag). Když roku 1276 Rudolf Habsburský vdával svou dceru za syna Ottokara II., dal jí věnem 240 000 marek stříbra (1 marka stříbra znamenala 283 g jemného stříbra neboli 240 ražených feniku) a ona na oplátku obdržela v zástavu různá území, m. j. i Bystřicko. Roku 1282 připadlo panství Bystřice a Landštejn České koruně. Po vojenském tažení roku 1318 zpustošil zdejší kraj hladomor. V listině z 3.6.1341 se hovoří již o Bystřici jako městu. Do města se tehdy vjíždělo dvěma branami - Vídeňskou s mohutnou věží na východě a Pražskou dolní a horní branou na západě (zbořeny 1825). Listinou z 11.12.1381 předal král Václav, syn Karla IV., Kunratovi (Konradovi) Malebné okolí Nové Bystřice. z Krajku panství Bystřice a Landštejn. Krajířové věnovali pozornost výstavbě Bystřice a opevnění a věnovali se též zakládání rybníků. V září roku 1420 bylo město plundrováno a drancováno Husity, obyvatelé nahnáni na náměstí, tam z velké části pozabíjeni a nakonec byla celá Bystřice vypálena. Stejný osud 6
Landštejn
2003
jako Bystřici potkal i nedaleký Lícov, pouze na mohutný hrad Landštejn si Husité netroufli. Po smrti Lipolta z Krajku (1433 pohřben ve Vídni) se dědictví ujal synovec Volf Krajíř. Roku 1482 vydal listinu, v níž bystřickým měšťanům znovu potvrdil jejich práva. P o č í n a j e Nová Bystřice je obklopena rybníky. reformací Martina Luthera r. 1517 se i u nás začalo šířit evangelické učení. Za Volfa II. došlo k prvním potyčkám mezi katolíky a podobojími. Dne 22. 7. 1533 přepadla jedna bojovná sekta novokřtěnců katolíky z Konrače a Blata během mše v kostele Nejsvětější Trojice, 40 mnichů povraždili, klášter zničili a věřící pronásledovali až do jejich domovů, které zapálili. Vesnice lehly popelem a klášter zůstal 100 let opuštěn. Obyčejným lidem se tehdy nežilo lehko. Domy se stavěly většinou dřevěné se slaměnými nebo šindelovými střechami. Požáry nebyly výjimečné a hasičské sbory ještě neexistovaly. S tureckými válkami na jihu se i k nám dostala hrozná morová epidemie, a to hlavně kolem roku 1535. Velká neúroda roku 1552 s sebou přinesla také drastické zdražení potravin. Novobystřické panství bylo roku 1575 tolik zadlužené, že bylo nakonec prodáno císařskému radovi Janu staršímu z Lobkovic. Roku 1604 se stal majitelem nový císařský rada Radslav Kinský. Poskytl zdejším měšťanům dědické právo, tzv. právo odúmrtí - v případě, že nemají děti, mohou s jistými omezeními odkázat majetek jiným osobám. V roce 1607 vypukl na radnici požár, který se rychle rozšířil Novobystřické náměstí. a velká část města a zámku 7
Landštejn
2003
lehla popelem. Roku 1610 byl zámek z větší části od základu obnoven. Roku 1618 byl Vilém Slavata, další z majitelů panství, při pražské defenestraci vyhozen z okna hradní kanceláře. V dubnu 1632 tudy táhl Albrecht z Valdštejna se svou armádou od Znojma na Písek. Ve čtyřicátých letech se tímto krajem přehnala švédská vojska a ničila, co jim přišlo do cesty. V roce 1661 byla na zámku založena první jednotřídní škola. Roku 1741 byl Jindřichův Hradec obsazen Francouzi a ušetřeny nezůstaly ani okolní obce. Roku 1742 tudy táhli maďarští husaři a v témže roce i císařský regiment. Roku 1744 Novou Bystřici pro změnu obsadili Prusové. V letech 1770 - 1771 v důsledku hladomoru zemřelo v Rakousko-Uhersku kolem milionu lidi a velká neúroda zasáhla i tento kraj. Ve stejném roce udeřil do hlavní věže Landštejna blesk a hrad vyhořel tak, že od té doby zůstal zříceninou. Od roku 1848 vlastnila vrchnost již jen zámek s plužním dvorem a k němu patřící pozemky a lesy. Sedláci získali stavení a pozemky do svého vlastnictví, obce se osamostatnily z vrchnostenského dohledu a postupně budovaly vlastní samosprávu pod dohledem státu. Roku 1886 založil německý školní spolek na zdejším zámku školku a do 1. světové války měli zdejší Židé v židovské synagoze i vlastní židovskou školu. Dne 30. 10. 1897 byl zahájen provoz na 33 km dlouhé úzkokolejce Nová Bystřice - Jindřichův Hradec, kterou stavěli m. j. i italští dělníci. Vlak s osobními vagóny tu tehdy jezdíval třikrát denně, jinak se vozilo dřevo do Hradce a uhlí do Bystřice. Roku 1909 bylo panství prodáno vídeňské rodině Leopolda Kerna. První světová válka přerušila „staré dobré časy“. Postupem času byly založeny české spolky Sokol, Národní jednota, Pošumavská jednota, ve třicátých letech Slovan. Vznikaly též české třídy v místních školách. Roku 1920 bylo ve městě zavedeno elektrické osvětlení. V roce 1932 byla zřízena autobusová linka Nová Bystřice - Jindřichův Hradec. Prvního května 1939 se 5000 občanů zúčastnilo oslavného proněmeckého mítinku na náměstí. Náměstí bylo přejmenováno na náměstí Adolfa Hitlera. V roce 1943 sem dorazili Němci z okolí Essenu, prchající před leteckými útoky. Dne 10. 5. 1945 bylo Novobystřicko obsazeno ruskými vojáky a 28. 5. 1945 provedli čeští partyzáni na základě Benešových dekretů odsun německého obyvatelstva. Němci museli během hodiny opustit svůj domov a směli si s sebou vzít 30 kg zavazadel na osobu vyjma jakýchkoli cenností. Spousta listin týkajících se Novobysřicka byla po válce zničena, vojáci jimi tehdy zatápěli, nebo byla znehodnocena při kolektivní skartaci roku 1956. I přesto do okresního archivu v Jindřichově Hradci přešlo r. 1958 168 balíků listin a vzácných dokumentů, které popisují neklidné dějiny zdejšího kraje. Text a neoznačená fota http://www.novabystrice.cz/. Kamenný kříž s nápisem na okraji Nové Bystřice směrem k Hůrkám. Byl zde usazen asi před 420-ti lety. Repro Magický prsten Jindřichohradecka. 8
Landštejn
2003
Slavonice Město Slavonice leží na jihozápadní Moravě na hranici s Rakouskem, kde se stýkají hranicemi tři historické země: Morava, Čechy a Rakousko. Je zasazeno do krásné přírody začínajícího přírodního parku Česká Kanada. Okolí města Vás okouzlí množstvím malebných zákoutí, potůčků, modrými hladinami rybníků a hlubokými lesy. Vyvinuly se jako město ze slovanské osady během 13. a 14. století. První zmínka o pohraniční osadě Slavonice je z roku 1260, přičemž již od roku 1277 se dá hovořit o Slavonicích jako o městě. Souvisí to s vyhlášením panovníka Přemysla Otakara II., který se tehdy snažil zabezpečit zemskou hranici posilováním pohraničních center. Obyvatelstvo tohoto místa představují již od 12. století v drtivé většině němečtí kolonisté. Od 13. století patřilo město pánům z Hradce nejednou se také v této souvislosti stalo obětí místních šlechtických šarvátek, zejména ve 14. století. V době husitských bouří se v roce 1423 pokouší Slavonice neúspěšně dobýt Jan Hvězda z Vícemilic - je to mimochodem jedna z mála zmínek o pohybu husitských oddílů v tomto regionu. Ve 14. století již měly Slavonice vlastní opevnění, jehož část včetně dvou městských bran se dochovala dodnes. Doba rozkvětu města přichází v šestnáctém století. Slavonice se v roce 1560 stávají sídlem poštovního úřadu na trase Vídeň - Praha a ocitají se tak na centrální trase monarchie, což přináší rozkvět zejména místnímu obchodu. Rozkvět, který Slavonicím vtiskl dnešní podobu, přineslo 16. století. Ráz města udávají četné měšťanské domy s bohatými renesančními štíty, figurálními či psaníčkovými sgrafity a mázhauzy často zaklenutými jedinečnými sklípkovými klenbami. Zejména složitá figurální sgrafitová průčelí jsou vynikající ukázkou renesančních uměleckých řemesel. V některých domech se dochovala i renesanční výmalba. Ve středu města stojí gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie s přistavěnou městskou věží z počátku 16. století. Z dalších sakrálních staveb je zajímavý špitální kostel sv. Jana Křtitele z 15. století s bohatou sgrafitovou výzdobou fasády. 9
Landštejn
2003
S třicetiletou válkou přicházejí vlny devastace města, které se již nikdy nevrátilo ke své dřívější slávě. V roce 1750 zachvátil město navíc obrovský požár. Důležitým mezníkem pro dějiny města bylo soustředění hlavní českorakouské obchodní trasy na Znojmo a Jihlavu. Slavonice se tak na konci 18. století ocitají pojednou na periferii dění. Od poloviny devatenáctého století patří Slavonice pod okresní hejtmanství (později politický okres) v Dačicích, v jehož rámci byl vyčleněn v roce 1911 soudní okres Slavonice, pod který spadalo 27 obcí. Na konci 19. století vzniká ve Slavonicích v důsledku migrace zrovnoprávněného židovského obyvatelstva poměrně silná židovská komunita, která se stala hlavní hybnou silou zdejšího textilního průmyslu. Národnostně představovaly Slavonice, stejně
Dům č.p. 540 původně gotická Jemnická brána byla přestavěna v 1. polovině 16. století, na průčelí psaníčka a erb Václava Österreichera.
kostel Božího Těla - založen asi 1280, vypálen husity, obnoven roku 1437 (nad presbytářem nová síťová klenba). 10
jako celý soudní okres, území se silnou německou většinou. Při vzniku ČSR v roce 1918 se ve Slavonicích objevila neúspěšná snaha zdejších Němců o připojení města k Rakousku, přičemž události tehdy vyvrcholily ozbrojeným střetem. Po celé období první republiky měli ve městě převahu němečtí agrárníci a sociální demokraté. Třicátá léta přinesla i zde příklon k nacionálně-socialistickému hnutí Němců v ČSR a převahu tak získává Henleinova SdP. Po mnichovském diktátu byly počátkem října 1938 Slavonice zabrány německou okupační správou a připojeny rakouskému landrátu Waidhofen an der Thaya. Česká a židovská menšina město opouští.
Landštejn
Původně renesanční dům č. p. 563, barokně přestavěný. Je ojedinělý svým štítem.
2003
Č.p. 520 dům z pol. 16. století, v přízemí hřebínkové, v patře sklípkové klenby, patro vyloženo na krakorcích, sgrafita - mytologická témata (Ikarův pád ...) a podobizny rakouských arcivévodů.
Po skončení druhé světové války zde dochází k odsunu německého obyvatelstva, který probíhá v několika vlnách. Okamžitě po osvobození v květnu a červnu 1945 následuje tzv. divoký odsun, který nebyl koordinován státní správou a byl v rukou místních orgánů. V roce 1946 pak dochází k odsunu oficiálnímu. Následuje příchod nového českého obyvatelstva, které se rekrutovalo většinou z nejbližších měst a vesnic. Po únoru 1948 a následném uzavření hranic se pohraniční město Slavonice ocitá na dlouhých čtyřicet let v nesporné izolaci.
Text a neoznačená fota http://mesta.obce.cz/slavonice/, http://www.slavonice.com/, http://www.slavonice-mesto.cz/. 11
Landštejn
2003
Staré Město pod Landštejnem Staré Město pod Landštejnem leží v příjemné kotlině obklopené lesy po obou březích potoka Pstruhovce ve výšce 545 m n.m. (49° 0‘ s. š., 15° 15‘ v. d.) Vznik obce se datuje do 12. století, ve století 14. se rozrostla na trhovou ves, příslušnou k hradu Landštejnu, trvale patřící landštejnskému panství. V 15. století byla obec povýšena na městečko. Náměstí ve Starém Městě pod Landštejnem. Foto Jeňýk. Středem Starého Města je malé náměstí, na němž stojí dominanta obce - kostel Nanebevzetí Panny Marie. Je to ušlechtilá pozdně gotická stavba, vystavěná nákladem pánů Krajířů z Krajku v letech 1495-1514. Hlavní kostelní loď je sklenutá hvězdicovou klenbou, boční lodi pak klenbou síťovou. Ze zařízení vyniká barokní hlavní oltář z roku 1723. V kostele jsou i kamenné náhrobní desky ze 16. a 17. století. Patří některým majitelům hradu Landštejna, kteří jsou tu pohřbeni. Před kostelem volně stojí hranolová zvonice, která vznikla pravděpodobně zároveň s kostelem, přestavěná v 17. století. Najdeme tu i barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Donáta z 18. století. Nedaleko je i kamenný most se dvěma oblouky z doby kolem r. 1800. Ve Starém Městě bývalo v minulosti početné židovské ghetto. Připomíná je starý židovský hřbitov při potoku Pstruhovci. Staroměstské zákoutí. Foto Jeňýk. 12
Landštejn
2003
Česká Kanada - tipy na výlet Jindřichův Hradec - Jindřišské údolí - Malý Ratmírov
Z Jindřichova Hradce se vydáme do osady Jindřiš, u níž leží také pískárna hojně využívaná ke koupání. Z Jindřiše se pak kolem bývalého mlýna ponoříme do malebného Jindřišského údolí. Na pravém břehu Hamerského potoka můžeme shlédnout zbytky Vítkova hrádku na malé vyvýšenině před obcí Blažejov. Projdeme údolím do malé vísky Dvoreček a nedaleko Dřevěného a Hanusova mlýna dojdeme do Malého Ratmírova. Zajímavosti: Jindřichův Hradec, Jindřišské údolí, Vítkův hrádek, mlýny, Malý Ratmírov - 13 km.
Malý Ratmírov – Kunžak
Z Malého Ratmírova pokračujeme chvíli podél hráze Ratmírovského rybníka, abychom zanedlouho přešli koleje úzkorozchodné dráhy a dostali se na cestu vedoucí ke Krvavému rybníku. Po jeho upravené hrázi pokračujeme krajem střídajících se lesů, luk a menších rybníčků až k silnici vedoucí do Kunžaku. Zajímavosti: Malý Ratmírov, Krvavý rybník, krajina - 10 km.
Kunžak - Vysoký Kámen – Landštejn
Z městečka Kunžak se vydáme skrze lesy až na Vysoký kámen. Pod Vysokým kamenem se červená značka potkává se silnicí č. 151 a odtud pokračují spolu až za osadu Kaproun, odkud pak červená značka vede hustými lesy až do Vitíněvsi u Landštejna a na Landštejn. Od Vysokého kamene můžete také sejít po červené značce na východ a napojit se na modrou značku vedoucí na jih, která vás provede rozlehlými lesy až k Landštejnu. Zajímavosti: Vysoký kámen, Kaproun, Landštejn, krajina - 18 km.
Landštejn - Staré Město pod Landštejnem – Slavonice
Z Landštejna se vydáme na jih. Cesta lemuje silnici, jež je značená také jako cyklostezka. „U kříže“ se potkávají a zavedou nás až do Starého Města pod Landštejnem. Odtud se skrze Slavonický les vydáme do městečka Slavonic. Asi 3 km před Slavonicemi začíná naučná stezka Čs. pohraničního opevnění, která sleduje červenou turistickou značku. Zajímavosti: Landštejn, Staré Město p. L., areál opevnění, Slavonice, krajina - 13 km.
Slavonice. Foto Jeňýk. 13
Landštejn
2003
Lesní hotel Peršlák - Nový Vojířov - Nová Bystřice
Kousek od hotelu Peršlák se nachází i nejsevernější bod Rakouska. Odtud se můžeme vydat jednou z cest do Nového Vojířova. Zde narazíme na zelenou turistickou značku, která nás podél silnice dovede až do Nové Bystřice. Lze též využít (od Peršláku) trochu jižněji se táhnoucí bývalé signální cesty, značené jako cyklostezka č. 1007. Podle ukazatele u hotelu Peršlák můžete dorazit i do Los Angeles, je to pouhých 14 925 km. Pozor jen na orientaci blízko státní hranice. Zajímavosti: Nejsevernější bod Rakouska, lesní hotel Peršlák, Nová Bystřice - 7 km.
Lesní hotel Peršlák - U Prokopského kříže - U Nové Vsi – Hejlíček
Od hotelu Peršlák se vydáme severozápadním směrem až narazíme na zelenou turistickou značku. Po ní se kolem rybníčků a mokřad dostaneme k rozcestí U Prokopského kříže, kde se nachází i malé odpočívadlo. Zelená značka odtud pokračuje do Lásenice, modrá pak kopcovitou krajinou s hustými lesy k rozcestí u Nové Vsi. Pokračujeme-li dále po modré, dorazíme až na Hejlíček, kde si všimneme zejména hájovny a možná i zbytků opevnění. Modrá značka pak pokračuje na hráz Kačležského rybníka. Oblast je poměrně bohatá na houby. Zajímavosti: U hotelu Peršlák, Hejlíček, Kačležský rybník, krajina - 12 km
Jindřichohradecký okruh
Úzkorozchodná trať s parním vlakem. Foto JHMD.
Z Jindřichova Hradce se vydáme do Otína, kde se napojíme na zelenou turistickou značku. Provede nás kolem Otínského rybníka mírnou krajinou až k silnici. Odtud můžeme buď pokračovat po zelené do Hospříze a odtud do Blažejova, kde se vnoříme do Jindřišského údolí, nebo se u silnice napojit na žlutou turistickou značku a kolem Čihadla a nedaleko Jindřišského údolí projít až do Jindřiše. Odtud vede červená značka kolem Jindřišské pískárny zpět až do Jindřichova Hradce. Zajímavosti: Jindřichův Hradec, Otín, úzkorozchodná trať, Jindřišské údolí - 18 km.
Jindřichův Hradec - Otín - Hospříz - Kačlehy - Kačležský rybník - Kunějov - Klenová - Landštejn
Tato stezka kopíruje celá žlutou značku a takto celou ji najednou zřejmě nestačíte projít, ale nevadí, není kam spěchat. Postupně se na ní napojují zelená (u Hospříze) a modrá (u Kačležského rybníka) značka. Cestou z Jindřichova Hradce projdete Otín, Hospříz 14
Landštejn
2003
a kolem Srního vrchu přes Kačlehy, kolem Kačležského rybníka, za nímž se vnoříte do lesů. Kopcovitou zalesněnou krajinou půjdete přes několik vesnic a kolem několika zajímavých vrcholů až do obce Senotín. Kolem této vsi vede krátká naučná stezka Senotín. Pokračujete dále po žluté přes Klenovou a posléze se opět noříte do lesa, abyste vyšli přímo na Landštejně, kde se střetává několik turistických tras. Zajímavosti: Jindřichův Hradec, Srní vrch, Kačležský rybník, Kunějovský vrch, Kamenný vrch, Landštejn, krajina - 35 km.
Nová Bystřice - Osika - Klášter - Pomezí – Landštejn
Z Nové Bystřice se vydáme po modré značce a brzy se ocitneme v malé vísce Albeř, odkud je to jen kousek k rybníku Osika a stejnojmennému kempu. Modrá značka pak pokračuje kolem silnice č. 152 přes vsi Klášter I s kostelem Nejsvětější Trojice, a Klášter II, kde se od silnice odděluje a podél jiné stoupá až na Jelení vrch, kde se odpoutá a vine se lesy v nadmořské výšce kolem 700 metrů n. Pohled na Landštejn z Pomezí. Foto Jeňýk. m. přes osadu Pomezí až na Landštejn. Cestou po modré značce můžeme sledovat areál 1. linie opevnění. Zajímavosti: Nová Bystřice, Osika, Klášter, areál opevnění, Landštejn - 13 km.
Landštejnský okruh
Tento okruh začíná (a vlastně i končí) na rozcestí u Vitíněvsi blízko Landštejna. Vede přes kopcovitý a zcela zalesněný terén, cestou se pak částečně potkává i s modrou a červenou turistickou značkou. Zajímavosti: Landštejn, krajina - 8 km.
Landštejn - Stálkov - Slavonice
Z Landštejna se vydáme po žluté značce kolem údolní nádrže a přes Mlýnský les do osady Stálkov. U Rákosového rybníka sejdeme na zelenou značku a kolem rybníků Horní a Dolní Šatlava (možnost koupání) projdeme kolem zaniklé vsi Pfaffenschlag, což je veřejnosti přístupná středověká zaniklá ves, a přijdeme k červené značce, která nás lesem kolem rybníčků a naučné stezky Čs. opevnění dovede až do Slavonic. 15
Landštejn
2003
Jinou možností je pokračovat ze Stálkova po žluté značce do vsi Vlastkovec a odtud (příp. z nedaleké obce Dolní Bolíkov) na jih do Slavonic. Zajímavosti: Landštejn, údolní nádrž Landštejn, Pfaffenschlag, vrch Burlus, areál opevnění, Slavonice - 13 km.
Landštejn - Český Rudolec
Z Landštejna půjdeme nedaleko údolní nádrže zprvu po třech značených trasách (modré, žluté a zelené). V jednom místě se modrá značka rozdvojuje, my se však podržíme té, která ještě chvíli pokračuje s již zmíněnými žlutou a zelenou. Zanedlouho se však každá rozbíhá jinam a modrá vede přes kopcovitý a zalesněný terén kolem Bukového vrchu do vsi Stoječín. Odtud pak opět střídavě zalesněnou krajinou mezi kopci až do Českého Rudolce. Zajímavosti: Landštejn, Český Rudolec, krajina - 11 km.
Landštejn - Rožnov - Šibenik - Vysoký kámen
Z Landštejna se vydáme po modré a u rozdvojení modré značky pak směrem na sever (doleva). Skrze lesy dojdeme do vsi Rožnova, u níž se nachází vrch také zvaný Vysoký kámen, tento je ovšem vysoký 725 m n. m. Modrá značka se po chvíli přivine k silničce a odtrhne se od ní opět až u vrchu Šibenik (732 m n. m.). Přibližně po kilometru narazíme na červenou značku a buď po ní můžeme sejít až na Vysoký kámen, nebo ještě chvíli pokračovat po modré, která ale stejně posléze vyústí do červené značky a na Vysoký kámen, pouze z druhé strany. Zajímavosti: Landštejn, krajina (Vysoký kámen, Šibenik) - 13 km.
Vysoký kámen - Skalka - Mosty - Suchdol - Valtínov - Terezín – Zvůle
Od Vysokého kamene vyjdeme po červené a „Na jitrách“ se napojíme na modrou značku. Kolem vrchu Skalka (703 m n. m.) nás zavede ke vsi Mosty, odtud pak dále přes kopec až k Suchdolu. Asi kilometr před obcí Suchdol se nedaleko cesty nachází bývalý viklan s názvem Trkal. Takovýchto menších a bývalých viklanů se v této oblasti u Kunžaku nachází více. U Suchdola přejdeme na zelenou značku a míříme na jih lesem do Valtínova. Zelená značka pokračuje proměnlivou krajinou až ke vsi Terezín, před kterou se napojuje na červenou značku a míří lesem až na Zvůli (a zpět na Vysoký kámen). Zajímavosti: Vysoký kámen, Skalka, Trkal, Zvůle, krajina - 24 km.
Vysoký kámen - Zvůle - Český Rudolec
Od Vysokého kamene zamíříme po červené značce na východ. Přivede nás na rozcestí s modrou značkou, my se však podržíme červené, po které dojdeme až k rybníku Zvůle s autokempem. Přes osady Terezín a Radíkov dojdeme poutavou, zpočátku převážně zalesněnou krajinou až do Českého Rudolce. Zajímavosti: Vysoký kámen, Zvůle, Stříbrná studánka, Český Rudolec, krajina 15 km. 16
Landštejn
2003
Nová Bystřice - Artoleč - Starohuťský vrch - Hadí vrch - Rajchéřov - Kraví vrch - Staré město pod Landštejnem
Neznačené trasy, kopcovitým terénem, zalesněnou krajinou. Z Nové Bystřice se vydáme podél silnice do vsi Artoleč, za níž sejdeme na cestu vedoucí na jihovýchod (doprava). Povede nás převážně lesem, kolem Starohuťského vrchu (703,9 m). Asi kilometr za ním přijdeme na malé rozcestí a dáme se doleva. Po několika metrech ústí další odbočka doleva, my však pokračujeme rovně a až na dalším rozcestí zahýbáme doprava, na jih. Cesta nás provede kolem rybníka Kačer a přírodní rezervace Hadí vrch. Přiblížíme se k Rajchéřovu, na rozcestí nedaleko rybníka se však dáme doleva. Obejdeme vrch Kamenný štít a pokračujeme kolem Kravího vrchu až na rozcestí, na kterém se dáme doleva. Brzy přijdeme k silničce vedoucí kolem vsi Dobrohoř (popř. Dobrotín) do Starého Města pod Landštejnem. Zajímavosti: Nová Bystřice, Staré Město p. L., krajina (Starohuťský, Hadí a Kraví vrch, Rajchéřov) - 23 km.
Staré Město p. Landštejnem - Dobrohoř - Veclov - Návary - Rajchéřov - Romava - Staré Hutě - Větrov - Dobrotín - Staré Město pod Landštejnem
Neznačené trasy, kopcovitým terénem, zalesněnou krajinou. Vyjdeme ze Starého Města p. L. podél silnice směrem na jih a dojdeme k osadě Dobrohoř, jíž dominuje rozlehlý hospodářský dvůr a menší chátrající zámeček. Pokračujeme do vsi Veclov a odtud pak do Návar. Kousek za obcí opustíme silnici a vydáme se po místních stezkách na jih. Kolem Kamenného štítu (654,5 m) a Hadího vrchu (přírodní rezervace) dojdeme do oblasti zvané Rajchéřov, u něhož kdysi stála po válce zaniklá stejnojmenná ves. Nacházíme se nyní přibližně na místech, kde mělo podle původních plánů vzniknout velké zábavní a rekreační centrum. Projdeme-li však těmito zapomenutými kouty, jistě uvítáme, že se tak nakonec nestalo. Lesem podél Romavského potoka přijdeme až na Romavu. Zde také kdysi stávala stejnojmenná ves, po níž zůstaly zbytky zdí. Na rozcestí ve vsi se vydáme vpravo a vstoupíme opět do hlubokých lesů. Po necelém kilometru odbočuje vpravo cesta, která nás zavede na hráz rybníka Kačer (33 ha, chov ryb). Po dalším kilometru se silnička přibližuje Rakouské hranici (100 - 200 m vlevo). Na rozcestí se poté dáme doprava. Na dalším rozcestí za esovitou zatáčkou zvolíme silničku vedoucí přímo na sever a vystoupáme až k silnici pod kopcem Větrov (713,5 m). Odtud se můžeme dát doleva do Nové Bystřice, anebo směrem na východ (doprava) a některou z upravených cestiček přijdeme pod Stříbrný vrch. Odtud sestoupíme do obce Dobrotín. Zde si můžeme všimnout pěkně zachovaných zděných statků. Od Dobrotína vede silnička ke Starému Městu p. L. Zajímavosti: Dobrohoř, Kamenný štít, Rajchéřov, Romava, Hadí vrch, Větrov, Dobrotín - 23 km.
Úzkokolejkou Českou Kanadou: Jindřichův Hradec - Nová Bystřice (a zpět) Viz článek „Putování ...” v kapitole o JHMD na straně 28.
17
Landštejn
2003
Přehrada Landštejn Základní technické údaje Tok, km: Pstruhovec, 9,175 Příslušnost k VH soustavě: Dyjsko-svratecká. Provozovatel: povodí Moravy, s.p. – závod Dyje. Účel nádrže: akumulace vody pro skupinový odběr vodovod Landštejn, trvalé zajištění minimálního průtoku, snížení povodňových průtoků. Uvedení do provozu: 1973
Nádrž Stálé nadržení 0,432 mil m3 560,80 m n. m. Zásobní prostor: 2,592 mil m3 572,70 m n. m. Ochranný prostor - neovladatelný 0,237 mil m3, 573,30 m n. m. (maximální hladina) Celkový objem: 3,261 mil m3 Zatopená plocha: 40,5 ha
Hráz Typ: kamenná, sypaná, návodní těsnící plášť Kóta koruny: 575,70 m n. m., šířka koruny: 6,0 m Délka hráze v koruně: 376,0 m Výška nade dnem: 23,4 m
Vodní nádrž Landštejn z hradní věže. Foto Jeňýk. 18
Landštejn
2003
Spodní výpustě Počet x průměr: 2 x 800 mm Provozní uzávěr: segment Kapacita při max. hladině: 2 x 5,84 m3s-1
Asanační výpusť Počet x průměr: 1 x 150 mm, bezpečnostní přeliv Typ: boční, nehrazený Počet polí x délka přelivu: 1 x 11,2 m Kóta přelivu: 572,70 m n. m. Kapacita při max. hladině: 12,89 m3s-1
Hydrologické údaje Číslo hydrologického pořadí: 4-14-01-065 Plocha povodí: 12,7 km2 Prům. dlouhodobý roční průtok: 0,087 m3s-1 Q100: 20 m3s-1, Q355d: 0,008 m3s-1
Hrad Landštejn přes hladinu stejnojmenné vodní nádrže. Foto Jeňýk.
Účinek nádrže Rovnoměrné nalepšení: 0,062 m3s-1 Q100 ovlivněný: 10,68 m3s-1 Minimální odtok MQ. 0,008 m 3s -1, neškodný odtok: 3,0 m3s-1
Zemní hráz nádrže Landštejn. Foto Jeňýk. 19
Landštejn
2003
Židovské obyvatelstvo České Kanady V roce 1938 žily v Čechách a na Moravě asi 122 tisíce židů a dalších 136 tisíc na Slovensku. Po německé okupaci jich zbylo v roce 1948 jen 20 tisíc v Čechách a na Moravě a na Slovensku 25 tisíc. Po ruské okupaci klesl jejich počet na dnešních pouhých šest tisíc.
Židovské osady, synagogy a hřbitovy Dačice První zmínky o židovském osídlení jsou již z roku 1585. Žádný Žid nesměl prodávat zboží, které by místními cechovními mistry nebylo uznáno za dobré. Podle farního zápisu z roku 1795 žily v Dačicích pouze dvě rodiny. Po zrovnoprávnění s ostatním obyvatelstvem v roce 1867 migrují Židé z vesnických osad do měst. Do Dačic přichází zejména z Markvarce a Olšan. Od roku 1871 fungvoala v Dačicích dokonce židovská škola, kterou navštěvovalo dvanáct žáků. Na podzim 1938 přichází uprchlíci z obsazených sudet (zejména ze Slavonic). V květnu 1942 jsou dačičtí Židé odtransportováni do Terezína, Treblinky a Osvětimi.
Jindřichův Hradec Židé zde žili již koncem 13. století, když Oldřich z Hradce dostal od krále Václava II. dovolení Dolní Bolíkov - židovský hřbitov. „chovat“ 8 židů s rodinami. Byli usídleni za osadou v Židovnách, kde konali i pobožnosti, ale byli postiženi pogromem v roce 1338. Místní židovský hřbitov byl založen kolem roku 1400 a několikrát byl rozšiřován (např. v roce 1557). Čitelné náhrobky jsou datovány od roku 1714. Pohřbívalo se zde i po 2. světové válce. Do 18. století žilo v Hradci jen od dvou do šesti rodin, ale přesto zde koncem 16. století byla modlitebna. V polovině 18. století bydlelo několik rodin v domech po západní straně Kostelní ulice. Synagoga v Kostelní ulici s gotickými okny a románským obloučkovým vlysem na štítě byla postavena v 50. až 60. letech 19. století. V roce 1867 byla na západní straně přistavěna dřevěná kruchta. Vedlejší budova směrem k jihu (Kostelní ulice č. p. 188) je bývalá židovská škola. Dnes zde sídlí farní úřad církve československé husitské. Současná 20
Landštejn
2003
úprava průčelí, která patrně vznikla po osmidenním požáru města a zámku v r. 1801, pochází z poslední čtvrtiny 18. století. Ve 2. polovině 19. století zde byl publikován čtrnáctideník Israelitische Gemeindezeitung. Židovská obec zanikla v důsledku nacistické perzekuce za 2. světové války a nebyla obnovena. Židé tehdy byli z Hradce vystěhováni a téměř všichni zemřeli v koncentračních táborech. Z Jindřichova Hradce pocházel i Franz Josef Beránek [1902 Břeclav - 1967 Gießen] - vysokoškolský učitel v Hradci. Je autorem vědeckého díla o jiddišských nářečích v Československu [1935]- jediného díla svého druhu vůbec
Markvarec Příchod židů se datuje po roce 1670, v roce 1857 je zde již 212 židovských obyvatel. První dva čitelné náhrobní kameny na místním židovském hřbitově pocházejí z roku 1804. Poslední pohřeb se zde konal v prosinci 1939. Po odlivu obyvatelstva do měst byla markvarecká židovská obec v roce 1888 zrušena a zbylí židé přešli pod obec v Písečném. Poslední židovská rodina (Schulzova) odešla v roce 1927. Zachován zůstal pouze lihovar (dodnes v provozu) a židovská ulička pod ním (zvaná Židovny). Synagoga zde byla založena v roce 1784. V roce 1916 byla prodána a později přeměněna v cementárnu. Ve 20. letech 20. stol. po útocích žhářů dvakrát vyhořela. Markvarecký židovský hřbitov. Definitivně stržena byla v 80. létech 20. století.
Písečné Největší vesnická židovská komunita v celé oblasti vznikla v důsledku migrační vlny po roce 1670. Hřbitov s náhrobky pochází z 1. poloviny 18. století. První náhrobek je z roku 1730 (učitel Bernard Insel). Poslední čitelný náhrobek z 11. srpna 1936. Synagoga zde byla vybudována v letech 1768 - 1782, stržena byla v roce 1948. V roku 1782 zde žilo 32 rodin. V témže roce byla zřízena jednotřídná škola. Kolem roku 1794 tvoří Židé v Písečném 37 % obyvatelstva. I když v roce 1857 žije v Písečném 334 Židů, v roce 1900 je to již jen 51. Postupný odliv obyvatel do měst vedl k rušení okolních židovských obcí a jejich přičleňování k Písečnému (Markvarec 1888, Olšany 1890, Dolní Bolíkov 1891). Škola zde byla zrušena v roce 1902, ale židovská obec fungovala až do září 1938, kdy bylo sudetoněmecké Písečné odstoupeno Německu a Židé emigrovali do českého vnitrozemí. 21
Landštejn
2003
Slavonice Židé začínají přicházet do Slavonic teprve po zrovnoprávnění v roce 1848 z vesnických osad (zejména Bolíkova, Markvarce, Písečného a Starého města pod Landštejnem). Slavonická synagoga byla postavena z popudu Lazara Stukarta a slavnostně otevřena 25. června 1895 rabínem z Písečného Dr. Nathanem Franklem a rabínem z Jemnice Dr. Abrahamem Morgensternem. Nesloužila jen účelům bohoslužebným, ale stala se střediskem kulturních aktivit židovské obce. V prvním patře byl byt pro učitele židovské školy. (Přestavěna na obytný dům, nyní č.p. 494) V souvislosti s postavením synagogy byla založena slavonická židovská obec. V roce 1938 po obsazení nacistickým Německem emigrovali zbylí Židé do vnitrozemí Československa. O šest měsíců později skončili v transportech do nacistických koncentračních táborů, které přežila jen jediná Židovka.
◄ ▼ Synagoga v Kardašově Řečici byla stržena v roce 1959. Tyto snímky pocházejí z roku 1956.
Staré město pod Landštejnem Zachovaly se pouze zbytky židovské osady. Hřbitov pochází z počátku 17. století s náhrobky převážně z 1. poloviny 18. století. Nejstarší náhrobek z roku 1610 byl bohužel těžce poničen nacisty. Dřevěná synagoga pocházející z neznámé doby shořela v roce 1830. Nová synagoga, postavená v 1. polovině 19. století, byla stržena v roce 1955. Text a fota Ing. Karel Muška, 20. říjen 2002, text a foto: http://www.rudolec.cz/ jewry . 22
Landštejn
2003
Jindřichohradecké místní dráhy - JHMD Tratě z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a z Jindřichova Hradce do Obrataně o celkové délce 79 km mají rozchod 760 mm. Na tratích je celkem 29 stanic a zastávek. Nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h. Nejnovější zastávka byla uvedena do provozu 7. listopadu 2000. Úzkorozchodné nádraží v Jindřichově Hradci.
Historie JHMD Jindřichohradecké místní dráhy jsou akciová společnost, která dnes vlastní a provozuje známé jindřichohradecké úzkokolejky - úzkorozchodné tratě vedoucí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a Obrataně. Název společnosti je složeninou názvů obou původních akciových společností, které úzkokolejky za rakousko-uherské monarchie postavily. Tehdy to byly společnosti dvě. První se jmenovala “Localbahn Neuhaus Neubistritz” (její iniciály NN můžete vidět i dnes na meznících okolo trati), česky tedy “Místní dráha Jindřichův Hradec - Nová Pohled ze stanoviště strojvedoucího parní lokomotivy. Bystřice”. Druhá společnost, vlastnící obrataňskou větev, se jmenovala “Místní dráha Jindřichův Hradec - Obratany”. Obě společnosti již dávno neexistují a úzkokolejky dnes tvoří jeden celek a pojmenování navazuje na řadu tradičních názvů železničních společností v letech první republiky. Odtud tedy “Jindřichohradecké místní dráhy”. Pro odpověď na otázku, proč vznikla společnost JHMD a proč je dnes vlastníkem úzkokolejek se musíme vrátit až do doby začátku 70. let dvacátého století. V té době vznikly 23
Landštejn
2003
první významné politické tlaky na zrušení tehdy “neefektivních provozů v dopravě” kam pochopitelně úzkokolejky podle všech znaků spadaly. Na základě této politické objednávky vznikla první studie o “řešení málo využité trati ČSD Jindřichův Hradec - Nová Bystřice”, jejíž závěr byl předem daný bez ohledu na skutečnost. Velký nesouhlas však tato studie vzbudila na tehdejším Okresním národním výboru v Jindřichově Hradci, ale faktický konec této první reálné hrozby zániku úzkokolejek (studie byla totiž i na dráhu obrataňskou) přinesla až energetická krize koncem sedmdesátých let. Bez dalších výraznějších otřesů prožily dráhy osmdesátá léta, dokonce proběhla i určitá modernizace tratě a vozového parku - podvalníků. Avšak krátce po pádu socialismu, v roce 1992, se tlak na rušení ztrátových vedlejších tratí objevil znovu - tentokrát ve jménu snížení nákladů státní organizace ČSD. I tento důvod byl jedním, proč v roce 1993 vyhlásila vláda ČR jindřichohradecké úzkokolejky jako první železniční tratě k privatizaci. Normálněrozchodné vozy jsou přepravovány Tento okamžik, jak se později pomocí úzkorozchodných podvalníků. ukázalo, byl rozhodující pro další budoucnost úzkokolejek. I z toho důvodu se parta lidí, kterým nebyl osud úzkokolejek lhostejný, rozhodla podat na obě tratě privatizační projekt. Tato parta, která později také založila dnešní Jindřichohradecké místní dráhy, se rekrutovala z lidí, kteří již měli s úzkokolejkami určité zkušenosti, především ze záchrany původních vozidel úzkokolejky. Tyto první muzejnické aktivity začaly již v osmdesátých letech, pokračovaly založením odbočky tehdejší ČSVTS při lokomotivním depu, ze které se posléze vyvinul Klub přátel jindřichohradeckých úzkokolejek. Ustavující valná hromada nové akciové společnosti Jindřichohradecké místní dráhy proběhla u notáře v Praze dne 19. září 1994, kdy sedm fyzických a dvě právnické osoby podepsalo stanovy a společenskou smlouvu. Po vyřízení všech nutných legislativních kroků, byla společnost zapsána 10. ledna Likvidace? Nikoliv. JHMD trať místo rušení 1995 do obchodního rejstříku opravují... a začala skutečně fungovat. 24
Landštejn
2003
Prvním a základním cílem společnosti bylo získat (zprivatizovat) jindřichohradecké úzkokolejky a tím je zároveň zachránit před případnou likvidací a samozřejmě z dlouhodobého hlediska je provozovat úspěšně dále. Protože však proces privatizace se takříkajíc zadrhl, zabývala se společnost i dalšími obchodními aktivitami, zejména pak provozováním letních výletních vlaků po úzkokolejkách s parní lokomotivou v čele. To umožňovala licence k provozování příležitostné veřejné drážní dopravy evidenčního čísla 0004, vydaná v červnu 1995 Drážním úřadem jakožto první licence na osobní, byť nepravidelnou, dopravu mimo ČD. Následovalo vypůjčení parní lokomotivy U 47.001 od Národního technického muzea, která také byla na delší dobu jediným hnacím vozidlem, které Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) provozovaly. Čas běžel a na podzim roku 1996 přišla jako blesk z čistého nebe zpráva, že trať do Nové Bystřice bude uzavřena s poukazem na špatný technický stav trati. Navzdory petici za záchranu, pod kterou se podepsalo na 40 tisíc lidí, navzdory lobbyingu na rozhodujících místech i dalším aktivitám se splnil sen všech rušitelů železničních tratí. Dne 25. ledna 1997 vyjel krátce po poledni na trať poslední vlak v čele se dvěma lokomotivami a šesti vozy plně obsazenými cestujícími. Akce měla obrovský ohlas ve sdělovacích prostředcích a možná i to způsobilo, že dlouho odkládaná privatizace se opět pohnula. Ve středu 19. března 1997 vláda ČR na svém pravidelném zasedání schválila privatizaci jindřichohradeckých úzkokolejek formou přímého prodeje za symbolickou cenu 1,- Kč akciové společnosti Jindřichohradecké místní dráhy. Tento okamžik byl pro úzkokolejky velkým zlomem. Především pak pro novobystřickou, travou pomalu zarůstající, trať. A tak se podepsala mezi JHMD a ČD dne 4. června 1997 nájemní smlouva na trať a první vlak se na svou cestu do Nové Bystřice mohl vydat v sobotu 14. června 1997. Pravidelná denní osobní doprava poprvé mimo státní ČD se pak rozjela od 20. července 1997 v souvislosti s první změnou jízdního řádu. Ještě v létě 1997 se začaly objevovat první zprávy o rozsáhlé redukci na obrataňské trati od podzimu. To se samozřejmě nelíbilo místním obcím, ale samy přesto redukci, kdy v sobotu nejel například žádný vlak, neodvrátily. Po řadě jednání se však podařilo uzavřít i další nájemní smlouvu a tak se vlaky v soukromé režii rozjely ve čtvrtek 23. října 1997 i po trati obrataňské. Ještě před tímto významným datem však zažila novobystřická úzkokolejka svůj velký den, kdy se vlakem svezl, mimochodem podruhé za svou dobu v úřadu, také prezident republiky Václav Havel. Bylo úterý 21. října 1997. 25
Landštejn
2003
Další vývoj už nebyl tak dramatický jako ten předchozí. Ve snaze poskytovat co nejlepší služby pro cestující, došlo k 25. lednu 1998 k rozsáhlé změně jízdního řádu tak, aby co nejlépe pokrýval přepravní potřeby obyvatel na úzkokolejce. Vše nakonec dobře skončilo, dalo by se říct happy endem na nádraží v Hůrkách 28. února 1998, kde předal ministr dopravy a spojů Petr Moos a předseda Fondu národního majetku Roman Češka zástupcům společnosti symbolické klíče od trati a úzkokolejky se staly vlastnictvím Jindřichohradeckých místních drah. Od doby předání na Hůreckém nádraží slouží obě úzkokolejky svým cestujícím k cestám do práce, do školy, k lékaři nebo k výletům do krásné krajiny ať už České Kanady nebo západních cípů Českomoravské vysočiny. Samozřejmě také slouží svým Úzkorozchodky slouží i nákladní dopravě. přepravcům, firmám a továrnám v okolí, pro nákladní dopravu a vozí jejich výrobky a suroviny. Ale neúprosný běh času se nezastavil. Jedním z prvních úkolů po převzetí privatizovaného majetku byla jeho inventarizace, která ukázala na obrovské problémy týkající se pozemků pod tratí a to zejména na trati Obrataňské, které nejsou uspokojivě vyřešeny ze strany ČD dodnes. Rok 1999 byl pro úzkokolejku v mnohém Sněhová kalamita. zlomový. První zimní kalamita za časů JHMD byla zvládnuta na výbornou i přes mnohé improvizace s nefungující sněhovou frézou. Velmi úspěšná letní sezóna však ukázala možnou slabinu v podobě pouze jedné provozuschopné parní lokomotivy. Tento problém byl vyřešen v Česku ojedinělým způsobem, a to koupí provozuschopné rumunské parní lokomotivy typu Resita z úzkorozchodné dráhy elektrárny 26
Landštejn
2003
zlatých dolů v Criscioru nedaleko Bradu v tajemné Transylvánii. Po delším jednání dosedla lokomotiva po cestě kamionem přes Maďarsko a Slovensko na koleje jindřichohradeckých úzkokolejek 9. prosince 1999. Druhou velmi významnou událostí tohoto roku bylo odkoupení veškerého strojního vybavení tiskárny lepenkových jízdenek od slovenské firmy NADAS, která tuto činnost v Praze ukončila. Spuštění v nových prostorech
Resita právě dorazila z Rumunska.
v Kamenici nad Lipou se sice odehrálo až na jaře roku 2000, nicméně klasické lepenkové jízdenky byly pro budoucnost zachráněny. Černým dnem úzkokolejky by bylo možné nazvat sobotní poledne prvního červencového dne roku dvoutisícího, kdy se v kilometru 11,580 obrataňské tratě nedaleko Nové Včelnice srazily dva osobní vlaky JHMD. Zraněno bylo 23 cestujících z obou vlaků, někteří těžce. Škody na zdraví a vozidlech se v úhrnu blíží čtyřem miliónům korun. To vše v důsledku chyby dvou členů vlakového personálu. Koncem roku 2000 probíhaly na obou tratích výluky za účelem zlepšení technického stavu, což bylo obzvláště na bystřické trati více než žádoucí po létech neúdržby. Čísla jsou skutečně výmluvná - do tratě bylo vloženo 2000 nových pražců, 400 tun štěrku, generální opravou prošlo sedm železničních přejezdů, kolejiště stanice v Nové Bystřici včetně všech budov, vyměněno bylo několik výhybek. Po dlouhých letech byla také pro cestující otevřena nová zastávka v Obratani s jednoduchým názvem - Obrataň zastávka. Také v prvním roce nového tisíciletí pokračovaly opravárenské práce na tratích a to konkrétně v Hůrkách a Blažejově, na podzim pak v Kunžaku - Lomech a Chválkově, vyměněno bylo celkem 6 výhybek a opraveno dalších 5 silničních přejezdů. Do vozby vlaků také zasáhla nová lokomotiva - rekonstruovaná, ze severočeských dolů v Sokolově zakoupená, T 29.014 zvaná po železničářsku “Prasátko”. Koncem roku 2001 se dva historické úzkorozchodné vozy vydaly kamionem na výstavu Regiontour 2002, která se uskutečnila v areálu brněnského výstaviště od 10. do 13. 27
Landštejn
2003
ledna 2002. Bufetový vůz D/ú 600 a osobní vůz Ci/ú 350 tak vytvořily v hale B brněnského výstaviště naprosto ojedinělou expozici společnosti, která se stala součástí expozice Jihočeského kraje a která prezentovala úzkokolejky jakožto významnou památku jižních Čech. Na začátku dalšího, již pátého roku soukromého provozu, opět dopravu zkomplikovaly přívaly sněhu. Rozšířen byl také počet traťových strojů o dvě podbíječky typu Plasser původem ze Sokolovské uhelné, které budou intenzivně využívány k opravám tratí. V dalším období se společnost JHMD bude zabývat především dvěma dlouhodobými prioritami, kterými jsou zlepšování stavu tratí, především pak do Nové Bystřice a dále pak modernizací vozidlového parku a s tím spojeného snižování nákladů na provoz. Kromě toho zůstává cílem posilování významu železnice jakožto živé turistické atrakce v “průmyslu volného času” a její maximální podpora jakožto přijatelného ekologického dopravního prostředku. Vedlejším cílem, avšak ve vazbě na ostatní snažení, je pak propagace celého regionu a kraje úzkokolejky, všech měst, městeček, vesnic i osad a památek tohoto kraje.
Přeshraniční spolupráce
Stanička Heidenreichstein náleží do sítě spřátelené rakouské společnosti WSV.
V prázdninové sezóně 2002 byly poprvé v historii propojeny úzkorozchodné tratě společností JHMD a Waldviertler Schmalspurbahnverein (WSV). Ačkoli se nejedná o skutečné propojení železničních tratí, společně provozovaná zvláštní autobusová linka umožňuje návštěvníkům každou prázdninovou sobotu cestovat nejen po českých úzkých kolejích ale i po rakouské trati. Provoz autobusové linky byl zahájen 6. července 2002.
Putování z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice Do odjezdu zbývá ještě pár chvil a tak se můžete dozvědět něco o Jindřichově Hradci. Okresní město, které je východiskem nejen obou úzkokolejek, je také hospodářským a správním centrem oblasti a může se pochlubit bohatou historií. První zmínka o městě dříve zvaném Nova Domus je již roku 1293. Původní hrad na soutoku Nežárky a Hamerského potoka postavený Vítkovcem Jindřichem se postupem času změnil na rozsáhlý zámek dnes přístupný veřejnosti. Městem také prochází 15-tý poledník, ke kterému je vztažen 28
Landštejn
2003
středoevropský čas. Poledník najdete v centru města u proboštského kostela. Zajímavostí je též jindřichohradecké muzeum se známými Krýzovými jesličkami. Ale je čas vrátit se do vlaku, protože motorová lokomotiva v jeho čele právě zahoukala k odjezdu. Náš vlak se dává pomalu do pohybu a okolo depa opouští úzkorozchodné nádraží. Po levé straně se přibližují koleje normálněrozchodné trati z Veselí nad Lužnicí do Jihlavy vybudované v roce 1887 jako součást tzv. českomoravské transverzální dráhy. Vlak rachotí na Splítka dvou rozchodů. foto:http://web.quick.cz/rails/ výhybkách a vjíždí na společný jhradec/nby.htm. úsek s normálněrozchodnou tratí. Tento úsek sám o sobě zaslouží pozornost. Proto, když poprosíte pana průvodčího, aby Vás pustil do svého oddílu, uvidíte dozadu ubíhat tři kolejnice. Ta jedna je společná pro obě tratě - normální i naši úzkou, ta prostřední je také naše a ta poslední pak patří k normálnímu rozchodu. Splítka prošla v roce 1985 náročnou rekonstrukcí, kdy byla zrušena původní čtvrtá kolejnice. Bývalé uspořádání kolejnic můžete vidět v parčíku před nádražím v Jindřichově Hradci. Náš vlak jede zhruba čtyřicetikilometrovou rychlostí a opět rachotí na výhybce. To odbočuje vlevo trať do Obrataně. Nám však zbývá ještě zhruba půl kilometru ve splítce, abychom se na odbočce Kanclov definitivně rozloučili s normálněrozchodnou tratí. Pokud budeme mít štěstí, tak nám na pozdrav zahouká některá elektrická lokomotiva poslušně čekající až náš vlak projede společný úsek. Vlak se mezitím vnořil do lesa a po pravé straně se objevila kamenná zeď. Ta sloužila za dávných časů rakousko-uherské monarchie k ochraně cestujících, aby nebyli zasaženi šrapnely z blízké c. k. střelnice. Odbočení trati do Nové Bystřice Po přejezdu ocelového mostu přes z normálněrozchodné koleje. Foto: http: Hamerský potok se blížíme k první //web.quick.cz/rails/jhradec/. zastávce na trati, kterou je Jindřiš. Ještě 29
Landštejn
2003
před zastávkou však v lese odbočují úzké koleje kamsi do kopce. Není to nic tajného - míří k jindřichohradecké textilce Jitka a. s. Vlak zastavil na zastávce Jindřiš a mnoho cestujících vystupuje. Nedaleko zastávky je totiž pískovna s koupáním. My však pokračujeme dál. Hned za zastávkou začínají staré kolejnice z roku 1930 a začne se ozývat pro naši úzkokolejku charakteristický klapot kol. Nákladní vlak při obsluze vlečky Jitka. Projíždíme pomalu okolo vesničky Jindřiš a za chatkami vjíždíme do krásného údolí Hamerského potoka zvaného jindřišské údolí. Na protější stráni nad údolím potoka se nachází zřícenina Vítkova Hrádku, kam se dá pohodlně dojít po červené turistické značce například z Blažejovského nádraží kam jsme právě přijeli. Trať dále trochu stoupá a nám se po levé straně otvírá výhled na cenný raně gotický blažejovský kostel sv. Alžběty zmiňovaný již v roce 1359. Ale to již vlak houká na přejezdu před další zastávkou. V Malém Ratmírově většinou někdo nastupuje i vystupuje. Kousek od zastávky se nachází totiž využívaný kemp a hlavně Ratmírovský rybník, Zastávka Malý Ratmírov. jehož břehy jsou obestavěny množstvím rekreačních chat. Ty ostatně vidíme při další jízdě vlevo. Vlak se znovu vnoří do lesního ticha a za chvíli vjede do další z několika malebných stanic na trati. Střížovice, hlásí průvodčí a my zatím můžeme obdivovat starý vodní jeřáb mezi kolejemi. Velká plocha na nádraží svědčí o tom, že se zde nakládá zboží. Jsou to hlavně potravinářské obaly z místního podniku Obal. Nejdříve lesem, pak mezi loukami a poli projíždí náš vlak a ukrajuje další kilometry své trasy. Po pravé straně se objeví státní silnice z Jindřichova Hradce do Dačic, kterou za chvíli po ocelovém mostě přejedeme a vjíždíme do stanice Kunžak - Lomy. Kunžak je malé městečko asi dva kilometry od nádraží a je východiskem do oblasti zvané Česká Kanada, kam míří i náš vlak. Ten již odjíždí kolem vojenského cvičiště a zanedlouho vjíždí do lesa. Cestou do 30
Landštejn
2003
další zastávky máme trochu času na malý výlet do historie zdejšího kraje. Ten v období 2. světové války patřil do sudet a byl v německé říši. Všechny stanice tak měly německé názvy například Kunžak se jmenoval Königseck. Na sklonku války se nad zdejším krajem odehrála také letecká bitva. Skřípění brzd nás vrací do reality. Vlak zastavil někde uprostřed lesů. Ale je to jen zdání - na levé straně je sloup s cedulí Kaproun a jinak nic. Tedy krom několika výletníků, kteří zde vystupují a nastupují. Lesní pěšina k zastávce mizí kdesi mezi stromy a vlak se znovu rozjíždí do temnoty lesa. Za oknem se míhají kmeny staletých smrků a sem tam se objeví i nějaký ten hřib. Zvláštní vlak projíždí romantickou zastávkou Kaproun. Zdejší lesy jsou jich také plné a někdy ani strojvedoucí neodolá a na chviličku zastaví, aby ten nejhezčí mohl sebrat. Les náhle končí a objevuje se další stanička s poetickým jménem Senotín. I místo je to poetické - dodnes sem není zaveden elektrický proud. Okolo stanice je kratičká naučná stezka s přírodovědným obsahem. Na loukách okolo vidíme různě velké roztroušené balvany obrostlé jalovcem. Právě proto se zdejší kraj jmenuje Česká Kanada. Mezitím co sledujeme okolí, motor lokomotivy skoro utichl, protože jsme se přehoupli přes nejvyšší bod trati - 673 metrů nad mořem. Jak by vám prozradil pan strojvedoucí, tomuto kopci se říká Na radosti proto, že topič parní lokomotivy musel až sem pořád jen topit a jistě měl radost z toho, že může nechat své ruce chvíli odpočinout. Vlak tiše projíždí vzrostlým lesem a pomalu vjíždí do staničky Hůrky s malým rybníkem proti nádraží. Také zde vystupuje mnoho turistů a výletníků. Většina míří přes blízkou vesnici Blato na hrad Landštejn vzdálený asi 8 km. Vlak se dává do pohybu a trať vytáčí malebné oblouky mezi poli. Po levé straně se náhle objevuje věž nedalekého Kláštera, ze kterého zbyl dnes jen barokní kostel Nejsvětější trojice z roku 1682. Po krátké jízdě Hůrky. lesem se náhle ocitáme mezi stany 31
Landštejn
2003
a chatami. To náš vlak projíždí přímo centrem kempu Osika skoro na břehu stejnojmenného rybníka. Děti se sbíhají z obou stran a mávají nám na cestu. Ale to již vlak duní po kamenném viaduktu s dalším vodním jeřábem a zastavuje v zastávce Albeř. Za chvíli lokomotiva houkne a vlak se rozjede na poslední úsek své cesty do Nové Bystřice. Trať se vine mezi poli nad vesnicí Albeř, míjí starou textilku a my Smíšený vlak přejíždí most v Albeři. Foto Jeňýk. máme ještě chvilku než náš vlak zastaví. Pokud se budete toulat po zdejším kraji určitě narazíte v okolí na betonové bunkry z období před druhou světovou válkou, které tvoří linii původního československého pohraničního opevnění z let 1937 1938. Říká se jim řopíky podle názvu organizace, která je stavěla - Ředitelství opevňovacích prací. To už však skřípou brzdy a náš vlak zastavil na největším nádraží úzkokolejky v Nové Bystřici. Celkem 4 koleje a depo. To nám říká, že zde bylo dříve provozní centrum dráhy. Než lokomotiva přejede na opačný konec soupravy a uplyne čas do odjezdu, máme dost času podívat se do města. Město bylo postaveno na staré vídeňské silnici a první zmínky o něm jsou již z roku 1175. Na zrestaurovaném náměstí je sloup „Prasátko“ na nádraží v Nové Bystřici. Nejsvětější Trojice z roku 1679, kousek dál je kostel sv. Petra a Pavla. Renesanční zámek vzniklý přestavbou původního hradu bohužel přístupný není. Pokud máme s sebou například kolo můžeme se vydat i do sousedního Rakouska přes zdejší hraniční přechod nebo se vrátit do některé ze stanic na trati. Pokud ne, můžeme si dát na náměstí dobrý oběd a po zmrzlině se vydat zpět na nádraží a nasednout do vláčku a nechat se ukolébat klapotem jeho kol až do sladkého snění... text a neoznačená fota: www.jhmd.cz 32
Landštejn
2003
Bunkry V roce 1932 vyhrála v Německu volby Hitlerova nacistická strana. Tím se stal Adolf Hitler Německým Kancléřem. Jakmile se dostal k moci, začal porušovat smlouvy o příměří (kterými končila 1. světová válka) a začal znovu vyzbrojovat Německou armádu. Roku 1936 zahájila Hitlerova armáda okupaci Porýní. Bylo téměř jasné že Hitlerovi jeho území stačit nebude. Proto se začalo Československo připravovat na možnou válku. V pohraničí započala výstavba opevnění. Při hranicích s Německem a Rakouskem vyrostlo během krátké doby několik linií železobetonových bunkrů a střeleckých srubů a stanovišť. Začala všeobecná mobilizace. Československá armáda byla připravena na Německý útok. Ale na Mnichovském sněmu rozhodli zástupci Německa, Francie a Anglie, že si Němci mohou vzít Československé pohraničí (Sudety). K této dohodě se připojilo Polsko, které si vzalo pohraničí na severu. O několik měsíců později bylo obsazeno celé naše území (tím vznikl protektorát Čechy a Morava). Dne 1. září 1939 bylo napadeno Polsko Německem a tím začala 2. světová válka. Linie bunkrů začínala na hranicích západně od Slavonic a odtud pokračovala lesním masivem kolem soustavy rybníků až nad Slavonice. Slavonice samotné jsou z jihu chráněny mohutnou linií zesílenou dalším sledem, který se nalézá severně od města. Od tohoto půvabného renesančního města pokračuje linie podél silnice na Šibeniční vrch. Zde se mírně odklání do vnitrozemí a přes lesní masiv nad Chvaletínem Jeden z mnoha zdejších bunkrů. Foto Jeňýk. se dostává až k Moravské Dyji u Janova. Její tok kopíruje linie bunkrů přes Modletice, Nové Sady až do Písečného, kde řeka opouští naše území. Bunkry jsou odtud umístěny podél silnice na Rancířov. Obrana zde byla navíc zesílena v roce 1938 dalšími objekty. Dochovaly se všechny objekty, pouze několik je poškozeno vytržením střílen či jiných ocelových prvků. Mezi zajímavosti patří pěkná “éčka“ u Janova či Slavonic. Některé bunkry byly po válce upraveny na protiatomové kryty, ale většina jich zůstala v původním stavu z roku 1938. Z vnitřního vybavení se toho mnoho nedochovalo, většina objektů je prázdná. Občas zůstaly zachovány lapače nebo ventilátor. Za shlédnutí stojí jistě nezvykle silná koncentrace bunkrů v lesích západně od Slavonic. Mezi některými objekty jsou stále patrné střelecké průseky. Za návštěvu stojí též zbytky staré vesnice Perschlag zaniklé v době husitské a renesanční náměstí ve Slavonicích. Pokud vylezete na zdejší věž a rozhlédnete se kolem, uvidíte všude takové malé kopečky - bunkry jsou zde zkrátka všude. www.ropiky.net. 33
Landštejn
2003
Záhady a zajímavosti Jindřichohradecka Prameny v hlubinách
V samém srdci Jindřichova Hradce, pod žulovou dlažbou náměstí se nachází v téměř dvacetimetrové hloubce prastará studna. Její stáří je odhadováno na 750 let. Další zajímavostí je i socha sv. Jiří, stojící v těsné blízkosti studny, jejíž kopí směřuje přímo do středu studny.
Kamenní strážci kraje
V okolí Landštejna se nachází několik skalních útvarů, které lze již nazvat viklany. Na vrcholcích tří největších můžeme nalézt skalní mísy. I když jsou přírodního původu, sloužily jako kultovní místo zhruba 1500 let před naším letopočtem vzdělanému národu „stavitelů mohyl“.
Slavonické klenby
Renesanční městská architektura ve Slavonicích je důkazem, že i funkční prvky mohou mít značnou estetickou hodnotu. Těžké stěny jsou pomocí klenby opticky odlehčeny. Mezi nejkrásnější patří sklípková klenba ve vářečném domě. ▼ Klenba renesančního domu ve Slavonicích. Repro Magický prsten Jindřichohradecka.
▲▼ Kamenné útvary v landštejnském podhradí. Foto Jeňýk.
34
Landštejn
2003
Obsah
Landštejn Nová Bystřice Slavonice Staré Město pod Landštejnem Česká Kanada - tipy na výlet Přehrada Landštejn Židovské obyvatelstvo České Kanady Jindřichohradecké místní dráhy - JHMD Bunkry Záhady a zajímavosti Jindřichohradecka
2 6 9 12 13 18 20 23 33 34
Místo pro razítko z hradu Landštejn:
Průvodce letním táborem MOP Sůvy při 01/23. ZO ČSOP Sůva. Pro účastníky tábora připravili Fáfinka, Jeňýk a Charles v červenci 2003 za použití pramenů uvedených v jednotlivých pasážích. neprodejné 35
Usedlost v Podlesí.
Hrad Landštejn.
Slavonice.
Slavonice.
Fota na této straně Jeňýk.
Kaplička pod Landštejnem.
