Lednicko-valtický areál na jižní Moravě památkou UNESCO

Lednicko-valtický areál na jižní Moravě památkou UNESCO Zdeněk

Novák Krásnéjho Oldřich

Mikulášek

Podzime v zemi moravské, tam dole!

Javor II lesa jak jantaro vý šperk, plno iíader .

pod révovým listím,

sladkost z řep,

že zemdlívá až kraj

po šťastném p orodu, zpod víček jenom pod­ veče r,

vzdálený štěkot psa

a ještě vzdálenější

- hej, hore - Z bud,

kde zbylo loiíského.

Oh, porazte mne, chlapci, porazte, táhlostí zpěvu, drsností vína, rád k té zemi padnu, k plnému tělu ženy, Areálledllického zámku sfrallcouzskou zahradou a anglickým parkem. Foto Jali Vondra však luna líná velce zlíbá zem, Jihovýchodní cíp Moravy patří bezesporu k nejdéle osídleným kou tům naší že proberu se k ránu vlasti. Sledujeme-li historii vlivu člo věk a na krajinu, právě zde bude patrný v úsvitu z perletě ­ a rosou k,'těn nejdelší. Pomineme-li vliv lidí starší doby kamenné, lze mít za to, že kontinu­ jak znovu narozený ální ovlivňvání vzhledu a systému krajiny začalo právě zde někdy 6 000 let na seně nebo na slámě před Kristem s přích odem prvních zemědělců doby kamenné. Patrně právě pocítím v srdci jho ­ tudy, proti proudu řeky Moravy vstoupili do naší země první zemědělci, když čehosi krásného jak člověk prvn í, postupně osídlovali stále větší a větší území okolo tzv. úrodného pů l měsíce .

první na světě. Zeměděl ství

udává zásadní tón v krajině dodnes.

Zatímco lid, který zde doposud žije, přišel podle odborníků od severových o­ Sochařská výzdoba lednického zámku. Foto Lubomír Zeli1lka du, jeho základní duchovní základna, křesťan ství, při š lo se slovanskými vě ­

rozvěsty opět z jihovýchodu. Velkomoravský rozkvět je doložen zejména po­

zůstatky hradišť na Pohansku a u Nejdku. Nedaleký Podivín patří k našim

nejstarším městům, spojeným už s historií Českého království. Pozoruhodná

je domněnka, publikovaná v německé l i teratuře v 19. století o názvu místa.

Autor se domnívá, že jméno Podi vín (německy Kostel) je odvozeno od mo­

ravského slova "podiwje", což znamená kostel, a toto české slovo slouží za

německé jméno obce.

První písemná zmínka o Lednici se datuje rokem 1222, Valtice jsou doloženy

dříve (1 192). Podstatná pro další vývoj krajiny je skutečnost, že v roce 1249

se Lednice dostala do rukou rodu Lichtenštejnů , pocházejícího ze Štýrska.

Valtice se staly jejich majetkem na konci 14. století. Od té doby se tato pan­

ství vyvíjela společně, posléze k nim přibyla ještě panství Bře clav na morav­

ské straně, Rabensburg a Wilfersdoď na rakouské stran ě hranic.

Obrovský krajinný park, zvaný dnes Lednicko-valtický areál, se však vyvíjel

pouze na panstvích Lednice, Valtice a Břeclav zhruba v prostoru mezi Podiví­

nem na severu, Lanžhotem na východě , Valticemi na jihu a Sedlecem na zá-

\iCl5rr,,(]Dllnfi®~

SVĚTOVÉ PŘíRODNí DĚDICTVí

1

Blízkost krve Jiřina

Axmannová

když vysypaným zrním posledních strnišť zazvoníš můj kraji když čas dozrá vá k vin obraní a cestou v úvoze ve směru úrody pomalu projdou urození horečn ě rozběhn e

se

tep mojí krve tvou ruku mohu podržet matko a syna k spánku uložit ucítit blízkost života nebýt už sama tehdy /a jenom tehdy/ na úpaLí své země če lem do hlíny pokleknu

Kulturní krajina jako světové dědictví

Antonín B u ček

Hran ičn í zámeček lUl

padě.

Po]zansku. Foto Lubomír Zelinka

Za první, do vzhledu kraj iny zasahující p o čin, lze považovat založení rybníku na potoce Včelínek - Mlýnského, Prostředn íno, Hlohoveckého, Nej ­ hořej ší ho , který byl pozděj i zrušen, a Nesytu jako posledního v kaskádě do­ končené asi roku 14 18. Rybníky nebyly založeny kvůli zkrášlení krajiny, ale samozřejmě pro chov ryb. To však o několik set let po zděj i nebráni lo tomu, aby do velkorysého krajinného plánu nebyly pojaty. První skutečný výtvarný záměr v kraji ně pozorujeme až na poč átku 17. století. Karel 1. (1 569 - 1627), kterému se jako prvnímu z rodu podaři l o získat titul Říškého knížete, určil Valtice (tamější hrad byl tehdy již přes tavěn v renesanční zámek) za sídlo pa­ nujícího lichtenštejnského knížete, Lednici (tam v té době stála nedaleko ro­ mánskogotické tvrze renes anční vila s krásnou zahradou zmiňovano u již roku 1571 ) zajeho letní sídlo. Karel 1. také patrně pojal myšlenku i v kraj ině dolo­ žit význam Valtic jako centra lichtenštejnské moci. Pokračoval v pře stavbě zámku, plánoval výstavbu nového farníh o kostela, založil klášter Mil osrd­ ných bratří. Lednice byla vážena jako první a tudíž nejdéle vlastněné panství na Moravě rodem získané (Mi kulov byl již před půlstoletím prodán). Jej í pří­ hodná poloha na břehu řeky Dyje umožnila budovat velkolepý zahradní pro­ gram, již v té době důležitou souč ást každé šlechtické rezidence, což valtické sídlo, sevřené ze tří stran městem , neumožň o valo . Také postrádalo dostatečný vodní zdroj, schopný sytit fontány a bazény, které byly považovány za ne­ zbytné. A právě patrně o fontánách píše Karel 1. v dopise A. Puntzlerovi do Lince 21. února 161 1. Zve jej, aby na j aře přij el do Lednice a pokračoval v budování vodního díla. Již tehdejší zahrada, formálně samozřejmě rene­ sanční , byla utvářena pod vlivem romantických idejí. Za první projev romantismu v historii lednických zahrad můžeme snad pova­ žovat uměl ou jeskyni pod zámkem. Zda byla vybudo vána již při s tavbě rene-

2

Kdyby byl vývoj ploché nížinné kraji ny na území Ledni cko-valtického areálu obdobný jako vývoj jiných ní žinných kraj in s teplým klimatem a p ře v ah o u úrodný ch černozem ­ ních půd na spraš i, byla by zde dnes typická monotónní polní zemědělská kraj ina s roz­ sáhlými bloky agrocenóz. Místy by byly aká­ tové lesíky či topolové plantáže s jednotvár­ ným podrostem, potok Včelín ek by byl kana­ lizován a na jeho břez í c h by se š í řily houšti­ ny zavlečené kustovnice cizí. Projektanti by zpracovávali proj ekty revitalizace ří č n í sítě a návraty biocenter a biokori dorů, aby v bu­ doucnu byla kraj ina o něco ekol ogicky sta­ biln ější a mé n ě technizo vaná. Koncem 18. století započala přeměna území Lednicko-valtic kého areálu v romantický p ří­ rodně krajin ářský park. Vznikl jed i neč ný pří­ klad vysoce produktivní li přito m krásné har­ monické kul turní kraji ny s účeln ým , estetic­ ky vysoce hodnotným a ekologicky vyváže­ ným u s pořádání m . Jedn á se dnes o kraj inu ekologicky stabilní, s vysokou druhovou roz­ manitostí. .Přit o m prakticky všechny pro bio­ diverzitu významné ekosystémy vznikly uměle, lidskými zásahy, na zá kl adě p rojek tů, j ejichž j edineč no st byla ov ěřen a t akřka d vě ­ ma staletími, která uplynula od jejich realiza­ ce. V mnoha s měrech může být tato krajina příkl ade m a inspirací pro ty, kdož se zamýš­ lejí nad tím, j ak učin i t kul turní kraji nu har­ monickou a jej í využití trvale udržitelné. Botanik van der Schott, s nímž architekt Franti spol upracoval při návrhu parkových úprav, při vez l do Lednice 36 000 exotických rostli n, předevš í m ze severní Ameriky. Dnes

SVĚTOVÉ PŘíRODNí DĚDICTVÍ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9rr:qDIl1)Ík8~

v d311i1 Dllun®~

sančnÍ

vily v Lednici na konci 16. století, či zda byla vybudována pozděj i , můžeme jen hádat. Doložena je až za vlády knížete Karla Eusebia z Lichten­ štejna (1 611-1 684) , syna Karla 1., který realizoval řadu myšlenek svého otce (vystavěl kupříkladu ve Valticích farn í kostel, začal vysazovat aleje, směřují­ cí z okolních obcí do Valtic) a přidal řadu vlastních. Grotta je ozdobena umělými krápníky a muš lemi a je velmi rozsáhlá. Se za­ hradou byla propojena chodbou, jak dokládá vyobrazení Wilhelma Praemera v Lichtenštejnských sbírkách. Kníže Karel Eusebius vytvoři l ve Valticích dvůr v rudolfinských tradicích, zajímal se o divadlo a architekturu, začal sbí­ rat obrazy a umělecká díla, zaměstnával alchymisty. Lednická zahrada vd ěčí právě jemu za velkorysé zvelebení. Romantická grotta byla využívána až do 19. století. Teprve přestavba a modernizace zámku v letech 1846 -1858 ji po­ škodila instalací topenišť pro teplovzdušné vytápění. Přest o je grotta velmi zachovalá a pro n áv štěvníky zámku je velmi atraktivní. Ve Valticích byla podobná jeskyně vybudována patrně až za vlády knížete Jo­ sefa Václava z Lichtenštejna (1696- 1772) ve druhé polovině 18. století. Je umístěn a v horní části zámeckého parku v umělé vyvý šenině, která' sloužila jako podnož pavilonu tvaroslovím vycházejícího z čínských vzorů . Zatímco pavilon zanikl, grotta se dochovala, vyžaduje však záchranu. Další, mohutněj ší vlna romantismu zasáhla lednické zahrady v 18. století. Monumentální francouzská zahrada vybudovaná ve východní části dnešního zámeckého parku (pro knížete Františka 1. - vládl v letech 1772-178 1 - praco­ val v Lednici a Valticích i architekt Isidor Canevale, autor pozdně barokní přestavby zámku v Lednici) byla knížetem Aloisem Josefem 1. (vládl v letech 1781-1805) velkoryse dotvořena v silně sentimentálním duchu. Pravidelná osnova byla v zásadě ponechána, pouze tzv. Velká francouzská partie byla doplněn a tzv. Anglickou partií jako jednou z mnoha atrakcí zahrady. V jižní části byla postavena další grotta, ozdobená sousoším Tří Grácií od Johanna Martina Fischera (174 1- ] 820). Sousoší bylo vytvořeno před rokem 1786.

je lednický park rájem dendrologů . Od jara do podzimu zde můžeme obdivovat více než 500 druhů, variet a forem dřevin. K nej vzác­ n ější m jeh ličnanům patří severoamerický vlhkomilný tisovec dvouřadý se vzdušný mi kořeny , vy stupuj ícími na povrc h půdy a tore­ ja kalifornská s nápadnými lesklými tuhý mi jehlicemi. K nejn ápadn ěj š ím listn áčům patří ořešáky č erné v aleji p ře d lednickým zám­ kem s mohutným i korunami plnými jmelí. Časně zj ara, j eště před rašením li stů se roz­ voní bílými kv ěty kalina vonná a posléze za­ čínají rozkvétat zlatice, pustoryly, šeříky, zi ­ molezy , rů že i vzácná zmarlika. Na konci lé­ ta se obalí bílými kvítky dl ouhé laty mohut­ ného jerlínu japonského před lednickým zámke m. A na podzi m m ůže me v parku sbí­ rat .plody maklury jablkovité, žlutozelené koule o průměru až 15 cm. Jedním z klí č ovýc h znaků harmonické kul ­ turní krajiny Lednicko-valt ického areálu jsou staré duby letní. Mohutné kmeny d ubů, n ě­ které s obvodem více než šest metrů , byly odpradávna symboly d louhově kost i a trva­ losti. V lužní krajině byly staré duby po ne­ chávány a chráněny nejen j ako zdroj kvalit­ ního d řeva, ale také pro pravidelnou bohatou úrodu ž aludů, vy užívaných pro krmení pra­ sat. Každý starý dub les ní tvoří malý ostro v bi.ologické rozmanitosti. V jejich korunách cizopasí jihoevropský ochmet, v z i mě. září je­ ho větve zlatavým i plody. Ze spousty dru hů hmyzu, žijícího na dubech je n ej n ápadn ějš í tes aří k obrovský. Jeho larvy žijí tri roky ve dřev ě a vytvářejí pod kůrou sp le ť chodeb, připomí najícíc h výtvor surreal istic kého řez­ báře . Staré duby letní, tvořící kostru lednic­ kého parku, navazují na dávnou lužní kraji­ nu, po tisíciletí tvořenou různ ými národy a kulturami, které se na jižní Mo ravě s tří dal y od počát k u neolitického zemědě lst ví. Výji­ mečnost tvůrců Lednicko-valtického areálu spočívá v tom, že dokázali architektonické řeš ení zasadit do krajinného rámce tak, aby tyto dávné návaznosti neporušili. Snad se podaří nap lnit i sen generací morav­ ských p řírodovědců a ochránc ů přírod y a ko­ nečn ě vznikne v nejjižn ějš í čá sti Moravy souvislé vel koplošné chráněné území, rozši ­ řující dnešn í CHKO Pálava o Lednicko- val­ tický areál a o oblast lu žních le s ů na soutoku Dyje s Moravou. Celá tato oblast by se mohla stát přík ladem na plnění cílů, které sleduj e UNESCO vytvá­ řením ce lo sv ěto vých sítí biosférických rezer­ vací a lokalit s větov éh o d ěd ict v í , p říkladem harmonického vztahu člověk a a pTí rody.

Zámecký ryb1lík v Led1lici. Foto Petr Machá­ ček

~'G)rr(jDUuflcB~

SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ

3

Mapa od architekta Karla Rtudzinskeho z roku 1789 a plán Ignatze Holleho z roku 1799 dokládají, že v deseti letech byl lednický park ozdoben řadou sentimentálních staveb, inspirovaných módní číns kou zahradou Williama Chamberse . Kníže Alois Josef 1. v mládí hodně cestoval, pečo val o zvelebení země děl ství a lesnictví. Zda při své n ávštěvě An glie os obně poznal slavné parky Hamptoncourt, Stowe a Kew, zatím nevíme . J istě jej však zaujala tvor­ baCapability Browna a Williama Chamberse. Je možné, že zpě t na Moravu přivezl i populárn í Chambers ovy knihy. Zejména j eho popis zahrady a staveb v Kew (Plans, Elevations, Sections, and Perspective Views of the Garden and Buildings at Kew in Surry, London 1763) se jeví jako inspirace pro zahradu lednickou. V roce 1790 se knížecím architektem stal Josef Hardtmuth (1758-1 816). V následujících devíti letech vybudoval v lednické zahradě soubor s al etů , čerpajících z motivů antic kých, orientál ních a středověkých , typických pro soudobou sentimentální stafážní zahradu. Pavilon upro s třed obory zvané Lednická Hvězd a, doložený již v 17. století, přestavěl na chrám Slunce, okro­ uhlou stavbu na deseti sloupech, s tavě nou z kamene, s malovanou kopulí a nápisem "Reru m productori, Entium conservatori" na hlavní římse. Od chrámu vybíhalo osm alejí. Byly ukon čeny pozoruhodnostmi - severní vyso­ ce klenutým mostem a smu tečními vrbami, severovýchodní polozříceným ví­ těz ným obloukem s nápisem "Di vo Juliano Imperatori", východn í srubem s malovanými slováckými jizbami, jihovýchodní alej směřovala ke gotické­ mu domu , jižní k lednickým selským usedlostem, jihozápadní alej byla ukon­ čen a monumentální budovou jízdáren od Jan a Bernarda Fischera z Erlachu, západní prospekt se třpytil hladinou labutího jezera s vodotrysky. Severozá­ padní průh led byl zakončen stavbou zcela mi mořádnou - mešitou s minare­ tem. Zatímco u mešity s min aretem v Kew (a podob ně např . v zahradách ve Schwetzingen, Carském Sele aj. ) je dominantní stavba mešity a minarety ji doplňují , v Lednici je dominantní právě vě ž minaretu, vysoká 62 m. Podnož, . kterou dnes ani za mešitu nepovažujeme, je d opl ňkem. Minaret byl postaven v letech 1797-1802. V zahradě byl vybudován i čín s ký pavilon, tvaroslovím blízký Konfuciovu domu v Kew. Kníže Alois Josef I. zač al stavět salety i mimo zámecké parky, ve volné kraji­ ně . Pomineme-Ii Egyptem inspirovaný obelisk mezi Lednicí a obcí Přítluky z roku 1797, je první skutečně monumentální stavbou Belveder (1802) na Lišč ím vrchu u Valtic - zámeček urč ený k chovu bažantů, pávů a perliček . Je­ ho architektura - d v ě kří dl a vybíhající z osmibokého pavilonu - se neinspiruj e ani antikou, ani Orientem. Je až překvapivě podobná stavbě, zvané v Kew The Aviary. Inspirací pro sentimentál ní zahradu lednickou nebyl a pouze Anglie. Německé vlivy byly velmi dů ležité . J i stě nejen Theorie der Gartenkunst kiel ského pro­ fesora c.c.L. Hirschfe lda, ale i realita parku ve Wbrlitz v knížectví Anhalt­ Dessau byla dů l ežitou inspirací. Z knížectví Anhalt-Dessau byly roku 1799 do Lednice importovány i první severoamerické dřeviny a knížecí zahradník Josef Liefka byl vyslán do Wbrlitz na zkušenou. V roce 1802 byla vypravena na náklady knížete expedice do Severní Ameriky. Expedici vedl vrchní za­ hradník botanické zahrady v ídeňs ké uni verzity, Joseph van der Schott (1 770­ 1812). Expedice sídlila v městě Reading v Pensylvánii a od tud podnikala vý ­ pravy na území stát ů Virginia, New York a Delaware. Běh em čtyřl etých vý­ zkumů se do Lednice dostalo na 130 beden a s udů se semeny, p opř. mladými rostlinami . Pro ně byly za minaretem založeny školky, které již roku 1808 za­ hájily prodej nejen v monarchi i, ale po celé Evropě. Předčasná smrt zabránila knížeti dokonč ení pl ánu. Jeho nástupce, ml adší bra­ tr Jan Josef I. (1760-1 836, vládl od roku 1805) p okrač oval v započatém díle. Jeho tv ůrčí činnost však byla již ov l ivněna pokroč ilým vývojem kraj inářs ké ­ ho parku v Anglii. Kniha, kterou vydal jeden z n ejvětších klasických tv ůrcú anglického parku Humpry Repton v roce 1803 (Observations on the Theory and Practice of Landscape Gardening), byla so učástí fondu zámecké knihov ­ ny. Nejen to . Kníže Jan I. z aměstnal zahradního architekta Bernarda Petriho (1767-1853), který spolu s Friedrichem Ludwigem vo n Sckell (1 750-1 823) 4

Něco O přírodě

Lednicko­

valtického areálu Karel Hudec Lednicko- valtick ý areál je znám, a proto byl i vyhlášen j ako symbióza pří rodní krajiny s harmonicky j i využívající čin ností člověka . K přírodnímu základu této krajiny je možné při s tu p o v at z růz n ýc h stran. Je mož né vzorek jihomoravské přírody v lednicko-valtickém areálu vědecky popsat, zhodnotit a klasifiko­ vat. Je možné se této přírodě obdivovat jako ob čas ný návštěvn ík , považovat ji za pravlast komárů, bez ohledu na komáry s e dět s udi cí u vody a č ekat na svoji životní štiku, je mož­ né přírod ou procházet cestou do vinného sklípku. Nebo v této přírodě žít. Každý tento pohled má svoji hodnotu a svoj i část pravdy. Může me patrn ě z ač ít pohledem a zhodnoce­ ním vědce. Biogeograficky je jižní Morava vel mi odlišná od všech ostatních obl astí České republ iky, takže je považována za nejseverozáp adněj š í výbě žek severo panonské podprovincie. Což znamená, že až sem zasahuj e rozšíře ní d ruhů rostlin a ž i vočic hů ze střed oevro ps k ý ch stepí v uherské pus tě a další j ihoevropské teplo­ milné druhy dosahují přede vš ím na vý hře v­ ných vápencích severní hranice ev ropského roz šířen Í. Z n ej zn áměj ší c h pří k l a dů snad by bylo možné jmenovat jasan úzkolistý nebo

Starý dub u Strachotína. Foto Jarmila Ko­ courková

SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ - - - - - - - - - - - - - -_ _ _ V([;Iloq Dllnfi®~

v1~rNDIl1lfi®~

Symfonie o Dyji (úryvek) Zdeněk

Kriebl

Až po pás stál jsem v noční hvězdné Dyji a na mé kůži tepal říční proud, pod žebry světa bušilo: Hle, žiji, jsem V ěÓlOst: na /11lle můžeš spolehnout. A budeš doma v celém širém světě, a plece j e tam j eden. j eden kout... A projdeš hez čí místa na p lan etě, kalil pres pět m oří, sedm niží m ůžeš plout, a u lI ás - od chudobek v lukách bílo, ulel! jsem vděčně do pampelišek. Pricupital vítl'. S olší chumelilo a já jsem pozoro val pelíšek, kam prihopsali králíčci, lak malí, j ak z Alšových živ.ých obrázkú, a co si p led svou rodn ou /lorou hráli, jak lampicYky jim svítil kmitek ocásků.

navštívil zahrady holandské, belgické a angl ické. Po dobně jako SckelI v Ba­ vorsku, i on byl ovlivněn tvorbou Reptonovou. Od roku 1805 do roku 1808 budoval koncepci parků v Lednici a Valticích a Lednicko-valtického areálu jako pastevní anglické kraj iny. Geniál ně jednoduchým způ sobem zvýšil terén lednického parku nad úroveň ohrožovanou záplavami Dyje: nechal vyhloubit rybník o hloubce průměrně 1,3 m a získanou zeminu použil k vymodelování o strovů a navezení vrstvy pů dy 60-100 cm vysoké na zbývající území parku. Práce pokrač ovala i po Petriho odchodu (1808) až do roku 1811, zřej mě podle jeho plánu. V poslední fázi úprav bylo vyhloubeno nové koryto Dyje vně par­ ku a řeka byla do něho převeden a, aby nadále nepoškozovala zahradu V uve­ dených šesti letech pracovalo v Lednici od časného jara do pozdního podzi­ mu 300 - 700 lidí. Přemí stili téměř půl milionu krychlových metrů půdy. Kní­ že Jan 1. zaplatil za toto technické dílo dva miliony zlatých . Další prostřed ky sp otřeb ov alo založení vlastního parku. Petriho činnost se neomezila pouze na zámecké parky v Lednici a Val ticích. Kn íže nechal založit anglické parky ko­ lem rybníků M lýnského, Prostřední ho a Hlohoveckého. Břehy rybn íků byly doplněny nebo vyhloubeny tak, aby byl o dos aženo rozmanitějších tvarů , v rybnících byly navršeny ostrovy. Podél rybníků byly zrušeny v úzkém pásu louky a pole a na této ploše byly založeny obvodové cesty a vysázeny dřevi ­ ny. Prvotní kompozice zřetelně vycházela také ze zásad anglického kraj inář­ ského architekta Lanceoleta Capability Browna (1716-1783). Obvodová cesta byla lemována téměř pravidelnými lesíky s tromů , prostor kolem rybník ů byl na některých místech uz avřen úzkým pásem výsadeb, které slouži ly také jako pozadí pro zajímavé stavby. V některých místech byla cesta lemována jedno­ řadou alejí. Zkrášlit krajinu mezi Lednicí a Valticemi ro mantickými stavbami bylo opět úkolem pro architekta Josefa Hardtmutha (1758-1816). Jak již bylo uvedeno, pro knížete Aloise 1. postavil v Lednici lázn ě (1794, zbořen y 1804), Sluneč ní

wc[3rr(!DunflcB~

bledu li letní, z hmyzu kudlan ku nábožnou, bezkříd lou kobyl ku ságu, z plazů ještěrku ze­

lenou , ze savců tchoře stepního, z p ták ů vlhu pestrou nebo raroha velkého. Lednicko-valtický areál nezahrnuje ovšem celou jižní Moravu, ale obsahuje v so bě části dvou zák ladních bioregionů: mikul ovského a dyj sko-moravského. Po drob n ější všes tran­ nou charakteri stiku příro d y jednotli vý ch bio­ reg i o nů j e možné nalistovat v knize M. Cul­ ka a ko l.: "B iogeograťické členění České re­ pu bliky" z roku 1996. Oba bioregiony se liší již na první pohled reli éfem. Mikulovský bi­ oregion zahrnuje pahorkatiny a vá pencová bradl a v oblouku mezi hranicemi Rakouska a nivou řeky Dyje, která patří bioregionu dyj­ sko-moravskému. Lednicko-valtický areál představuje v ýře z z obou bioregionů - jednak z valtické pahorkati ny na j ihozápadě, jednak z dyjskomoravské nivy na severovýchodě. Svérázným p řírod n í m prvkem ve valtické pa­ horkat in ě je díky půdním poměrům B oří les a velmi významným prvkem z hlediska bioty je v ní so ustav a lednicko-valtických ryb ní ků. Pře d e v ší m p rá vě tyto rybníky jsou pří rodně nej bohatší čá s tí jinak větš i nou zkultivované valti cké pahorkatiny . Bohatost jejich ptačího osídlen í vedla k těmto rybníkům orn itology již v XIX . století, ve dvacátých letech tohoto

Obrázek Ilah oře:

Letecký s1lÍmek části lednicko-valtického areá­ lil, v pozadí JSOll vidět ledn ické ryblllKy. Foto

Jali Vo ndra

SVĚTOVÉ PŘíRODNÍ DĚDICTVí

5

Hranič1lí zámeček ' IQ břehu

ryblllka, obklopený půvabnou krajinou. Foto Jan V01ldra

chrám (1794, zbořen 1838); hos p odářský dv ůr (1794-1797, z větš í čás ti zbořen 1882), čínský pavilon (1795, zbořen 1891), minaret (1797-1804), obelisk v pů li cesty do Přítluk (1798), zámeček Belveder (1802) a patrně i další stavby v led­ nickém parku, jako gotický dům nebo u mělou ruin u portálu. Pro knížete Jana Josefa 1. navrhl a postavil akvadukt (1805) a lázně (1806, pozděj i zbořeny) v lednickém parku , Lovecký z ámeček (1806) a Janohrad (1807-1810) východ­ ně od Lednice, Chrám múz (1807-1808) na konci lednické oranžerie, pře stavěl Nový dvůr (1809-1810) jižně od Lednice, projektoval a začal stavět zámečky Pohansko (1810-1812) a Lány (1810-1812) j i žně od B řecl avi, Památník otci a bratřím (1810-1812) na Homoli (Rajstně) u Valtic, obelisk v půli cesty mezi LedniCÍ a Valticemi (1 811, zřítil se po poškození bleskem 1867). V roce 1812 se stal knížeCÍm architektem Josef Kornhausel (1782-1860). Do­ konč il stavby zap očaté nebo projektované Hardtmuthem - Památník otci a bratřím (Kolonádu) v letech 1812-1817 a zámeček ve tvaru vítězného oblou­ ku - Rendezvous (1812-1813). V letech 1814-1815 upravil a rozšíři l zámek v Lednici o zahradní křídlo, 1814-1816 s tavěl Ryb n ičn í záme~ek, 1818 Apollo­ nův chrám. Počátkem roku 1819 se stal knížeCÍm architektem Franz Engel (zemře l 1827) . Dostavě l Apollonův chrám a Katzelsdorfský salet podle Kornhausel ových plán ů , Hardtmuthův Nový dv ůr doplnil přístavbou tzv. Rotundy, kruhového pavilonu se sálem, který je prosklenými s těn ami oddělen od stáje, původně určené pro 20 krav vzácné bernské rasy. V roce 1824 postavil Chrám Tří Grá­ cií nad jižním břehem Prostředníh o rybníka naproti Rybničn ímu zámečku , který leží na straně severní. F. Engel plánoval také stavbu Hraničního zámeč­ ku na západním břeh u Hlohoveckého rybníka jako protiváhu Apollonova chrámu, původně jako romantického rytířského hradu. Hraniční zámeček byl postaven pod vedením architekta J. Poppelacka v letech 1826-1827 a není jas­ né, zda plány vypracoval sám nebo se řídil dnes neznámým plánem Engelo­ vým nebo zda se dokonce jedná o dílo Kornhauselovo. 6

Hlohoveckého zemědělskou

století zde založil pro f. E. Bayer Biologickou stanici vysokých škol brněnských a začátke m padesátých let byla vyhlášena jedna z dosud nej větš í c h národních příro d ních rezervací v ČR - Lednické rybníky , zařazené dnes do seznamu mezi n árod ně významných mokřadů v rámci Ram sarské úml uvy. Na těch to rybní­ cích jsou trvale pro váděny různ é výzkumy, ať již hydrobiologické, ornitologické nebo kom­ plexní, j ako tomu bylo zejména v šedesátých letech v rámci Mezinárodního biologického programu. N emé ně významné j sou však lu hy kolem Dyje, podobně jako lednické rybníky objekt dl ouhodobých v ýzk umů : jsou meziná­ ro dn ě oceňov ány jako jeden z n ejvě tší c h za­ chovaných kompl exů lužních le s ů v Evropě , uchovávajících mnoho dru h ů v různém stup­ ni ohrožených rostlin a ž i voč i chů. B ylo by možné zde znovu zmínit symbiózu č lověke m provedených změn krajiny a za­ chovanou bohatost přírody . Bohužel vývoj kraj iny a jejího p říro dního rázu po roce 1945 možnostem pokrač o vání podobné symbiózy nen as věd čo val, i když přímo území lednicko­ valtického areálu z ůstal o pří mýc h zás ahů do velké míry ušetřeno . Změny v zeměděl st ví , vodním režimu, ryb ářském hospo d aře n í, po­ litické zm ě ny včetně dlouhodobé existence hrani č n ího pásma, nová výstavba aj., to vše do velké míry zužuje pro stor pro pří rodu, ně ­ kdy zcela radiká l n ě. Není však možné zapo­ menout, že základem atraktivit y a tím i mož­ ného ekonomického využí vání lednicko-val­ tického areálu je p rá vě ' sy mbi óza přírody a li dsk é či n nosti. Jedno bez druhého není možné a je úkole m moudrých pol itických or­ gán ů posuzovat všechny záměry v areálu p rávě z hlediska této. možné - a j ak ukazují staleté zkušenosti - reálné symbiózy. Co je však p atrně je š tě d ůlež itější a ob tížnějš í , j e ukázat vhodnos t a nutnost této symb iózy obyv a telů m regionu. Tedy aby výhledové p růseky mezi jed notlivými půvabn ý mi domi­ nantami lidskými nezah ubila příro d a, ale aby lidské odpady a vidina krátkodobého zisku jedin.ce nezahubila příro du .

SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTVí _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!Sn:~DUnfi®~

Jako poslední stavba voluptuáru byla vybudována podle návrhu Georga Win­ gelmtillera (1810-1848) kaple sv. Huberta v Božím lese (1854). Georg Wíngelmtiller "doladil" romanticky pohádkový komplex lednického sídla romantickou přestavbou zámku. Již výše zmíněná přestavba a rekon­ strukce byly iniciovány synem knížete Jana Josefa 1., knížetem Aloisem Jose­ fem II. (1796- 1858). Ten ve svých 24 letech (1820) poprvé procestoval Ang­ lii a Skotsko, pak se tam vrátil roku 1837 jako vyslanec císařského dvora na korunovací královny Viktorie. Při té příl ežitos ti se seznámil s anglickým ar­ chitektem P. H. Desvignesem, jehož p o zděj i pozval na kontinent a v roce 1841 jej pověřil projektem přestavby zámku v Lednici. Přestavba zámku, stejně jako o něco dřívější novostavba skleníku (1 843-45), byla provedena podle projektu architekta Wingelmtil1era. Proběhla v letech 1846-1858 a zvrátila romanticky profilovaný vývoj tohoto pozoruhodného sídla. V průběhu 19. století můžeme pozorovat oči sťován í zámeckého parku i areá­ lu od sentimentálních nálad a posilování tren dů , které byly později, ve dvacá­ tém století, nazvány trendy ekologickými . Romantismus, j ako základní fi lo­ sofie lednického sídla, však op u štěn nebyl a. dodnes oslovuje statisíce ná­

Moravo Ivo Odehnal Po p rudk:~ch avarských vpádech velkomoravská Krajino rovin a vzdorovitých hor Moravo bez Moran a morů Pod pálavským nebem i v tobě dřímá Řím

vštěvníků.

Velmi zajímavé jsou také postupné zásahy do vodního režimu a vegetační ho krytu kraj iny, i ovlivňování její zoologické složky, ať přímo nebo nepřímo. Prostor kolem rybníků založených ve středověku sloužil za knížecí honitbu

~,([3rr:qDl.lufiC8~

Sou částí urbanistické koncepce Lednicko-val­ tického areálu je také romantická stavba Jano ­ va hradu. Foto Lubomír Zelinka

SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTVí

7

k lOVU pernaté zvěře . Jejich břehy byly od 15. do 19. století holé, teprve pak byly obklopeny parky, ale parky hlavně na severním břehu velmi úzkými. Přesto vytvářej í tyto parky iluzi rajské krajiny pro č lověka a zajímavé životn í podmínky pro řadu organism ů . Pestrost sortimentu a četno st výskytu byly dů­ vodem pro prohlášení území za přírodní rezervaci. Boří les navazující na již­ ní břeh Prostředního rybníka je také u mě le vytvořený systém. Území bylo odle sněn o v dávnověku. Ve středověku byla místní krajina buď úpl ně bezlesá, nebo pokryta porosty velmi mladými. Kolem roku 1406 byli Lichtenštejnové totiž nuceni vydat příkaz, který stanovil obmýtí v délce 7 let. Na lesních po­ zemcích se patrně vyskytovaly pařeziny, které byly neustále zmlazovány. Na­ víc v té době ještě existoval a obec Alloch (asi v místech dnešních Allaho­ vých rybníčků), zpustlá v do bě bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Kolem ní ležela samozřej mě pole. Nedostatek dřeva a snaha kultivovat toto suché a neúrodné území vedly Lichtenštejny od 17. století ke snaze založit tam les. Pokoušel se o to již kníže Karel Eusebius, když nechal z panst ví Ru­ da na.Moravě vozit mladé smrky a jedle a vysazovat z nich les . Postupem do­ by se cestou chyb a omy lů dospěl o k sortimentu dubů a borovic, které tvoří kostru lesa a dávaj í mu jméno. Přispěl k tomu j is tě i hosp odářský rada Theo­ bald Walaschek z Walberku, který se zabýval na konci 18. století zlepšením všech lichtenštejnských l esů (Lichtenštej nové vlastnili nej větší rozlohu lesní půdy v monarchii), jež byly v neutěše ném stavu . On přišel s myšlenkou intro­ dukovat severoamerické dřeviny nejen jako zvláštnost a ozdobu do parků (viz vříve) , ale pěstovat je j ako zdroj kvalitního dřeva. Z 19. století pak po­ cházejí pokusné lesnické výsadby vejmutovek, zelkov, katalp, jalovců viržin­ ských, ořešáků černých a dalších v B ořím lese a na jižním břehu Pro s tředního rybníka. Pře stože je Boří les v y tvoře n cíle vědomou staletou či nností č l ověka, nachází se v něm chráněné území s nalezi štěm vzácné dřevokazné parazitické houby, rezavce Andersonova. Lichtenštejnové o vli vňovali i zvěřinu. Za zmínku snad stojí zřízení bažantni­ ce u Valtic a obory Hvězda u Lednice v 17. století, Kančí obory II Lednice a obory pro vysokou zvěř v B ořím lese na pře l omu ] 8. a 19. století, zavedení ovcí merino do Nového dvora po roce 1-805, bernského skotu kolem roku 1820, kuriozitou pak je chov b ažantů, perliček a krocanů u Belvederu, p ávů na Pavím ostrově v lednickém parku a zej ména chov opic na Opičím ostrově tamtéž (opice se utopily při povodni asi v roce 1808), jenž byl možná inspiro­ ván Opičí m ostrovem v parku Stowe v Anglii. Tam je ovšem opice kamenná. Všechny změn y byly provádě ny tempem a mírou, na kterou se přírod a stačila adaptovat. Lednicko- valtický areál je tak patrně nej vě tší krajinou na s vě tě utvářenou několik staletí podle j ednotícího výtvarného plánu, který kombinu­ je vedle sebe hlediska ekonomická a výtvarná, užitková a estetická ve výj i­ meč né kvalitě ~ K těmto hodnotám pak přistupuje mimořádná hodnota ekolo­ gická, vzniklá paradoxně i p řičinění m č lověka, který svými záměry asi mi­ moděk zvýšil diverzitu prostředí. Jedinečná hodnota Lednicko-valtického areálu byla důvodem k prohÚtšení území 'za památkovou zónu Ministerstvem ku ltury České republiky v roce 1992 a za součás t souboru s věiovéh o kultur­ ního a přírodního dědictví Organizací spojených n árodů pro výchovu, věd u a kulturu (UNESCO) v roce 1996 . Lednicko-valtický areál se tak zařadil me­ zi takové divy s věta, j ako jsou kupříkladu pyramidy v Egyptě, Velká čín ská zeď nebo Velký kaňon řeky Colorado. Ing. arch. Z d eně k Novák je n ám ěst kem ministra kultury ČR, ústavu památkové p éče v B rn ě .

8

předtí m půs obil

jako ředite l Státn ího

lueN - Světový svaz ochrany přírody se představuje Sv ě tov ý svaz ochrany přírod y, považovaný za nej vý znamn ějš í a n ej vě t š í mezinárodní odbornou organi zaci na ochranu přírod y, oslaví v příšt í m roce ku laté jubileum. Byl založen v roce 1948 pod názvem Meziná­ rodní unie na ochranu př í rod y (ln ternational Union for Conservation of the Nature, IUCN). Od roku 1991 p ůsobí pod kombino­ vaným názvem IUC N - S vě tový svaz ochrany p řírody , lépe vystihujícím jeho skutečně globální půso bn o st. Hlavním po­ sláním organizace zů stáv á nejen "klasická" ochrana přírody , ale zej ména rozumné, tr­ va le udržitelné využívání zdrojů za so u čas ­ ného zkvalitňo vání života lidí, založené za v ědec ký ch zákl adech . Ačkoliv svým charakterem patří ruCN me­ zi nevládní (dobrovolné) organizace, sdru­ žuje v ojed i nělé m partnerstv í nezávislé stá­ ty , vládní instituce a nevládní organizace. Jak je ' patrné, č lenem Světovéh o svazu ochrany přírody se na ro zdíl od k u př . Gre­ enpeace nebo WWF - S vě tovéh o fondu na ochranu p ř írody ne m ůže , až na jed inou vý­ jimku, stát jednotlivec . K I. 1. 1997 tv ořilo IUCN 856 č le nů ze 134 zemí všech konti­ nentů. Do této doby vstoupilo do lUCN 7 1 států včetn ě Austrálie, Brazílie, Číny , Indie, Japonska, Kanady, Jihoafrické republiky a Všech západoevropských zemí. Z postko­ munistických s tá tů se státním č l e n e m Unie stala až dosud pouze Ruská fede race. Mezi 102 vládními institucemi , najdeme nejen přís lušná ministers tva, ale i odborné ústavy a agentury. N ejvě tš í zastoupen í v č l en ské z ák ladně ale m ají národn í (595) a meziná­ rodní (5 5) nevládní organi zace. V tehdejším Československu se první č len skou organi­ zací IUC N stal Státní ústav památkové péče a ochrany pří rody, a to už v roce 1958. V současnosti zastup ují Českou repub liku v IUCN tři řádní čl enov é , kterými se staly Český svaz ochrán ců přírody, Hnu tí Bron­ tosilU ruS a Spo le čn o st pro trvale udržitelný rozvoj . D alší dvě organizace _. Agentura ochran y přírody a kraj iny ČR a Správa Kr­ konošs kého národního parku - mají posta­ vení při d ru žen ýc h č l e n ů , kterých je celkem 33. Onou p ově s tn o u výj imkou z pravid la zůstá­ vá čestné č l e nství, ud ě l o va n é j ed notli vcům za zeela v ýj i meč né zásluhy o světovo u ochranu pří rody. Na~ í o chran ě p říro dy se na vůbe c prvním Svě tové m kongesu ochrany

SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ - - - - -_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([9Ú~ DU1lfi®~

,

Chráněná

území a lidé

JaD Čeřovský

V průběhu posledních dvou desítiletí se periodicky objevuj í snahy zabývat se - statěmi , semináři, konferencemi i průzku my a výzkumy - otázkami výchov­ ně vzdělávací činn osti a komunikace ochránců přírody s lidmi vůbec v našich chráněných územích, zejména velkoplošných (Čeřovský 1978; Čeřovský, Baltus, Dvořák 1983; Čeřovský, Kulich a kol. 1987; Háková, Kulich, Čeřov ­ ský 1994 aj .).!yto snahy jsou výrazem dvou sku tečno stí. Jedn ak zde stále leží ladem značný vých ovn ě vzděl ávací potenciál těchto území - národních parků a chráněných krajinných oblastí především. Jednak se tu ze strany orgánů a institucí státní ochrany přírody projevuje zčásti při znáv.aný, bohužel však spíše potlačovaný hlas špatného svědomí, že nedosti pracují s lidmi. Bez po­ chopení co nejširší veřej n os ti a její podpory - od tichého souhlasu až po ak­ tivní spolupráci - nikdy totiž ochrana přírody nemů že mít šanci na úspěch. Posledním výkřikem na této nikoliv snad přímo poušti, ale úhoru málo vzdě ­ lávaném, byla iniciativa ústřední Správy c hráněnýc h kraj inných oblastí ČR a jí podřízené Správy Biosférické rezervace a CHKO Pálava, proj evi vší se uspořádáním jednoho sem in áře a jedné konference koncem minulého roku v Mikulově. Na konferenci autoJ přednesl něko lik poznámek a názorů k da­ nému tématu z české i globální perspektivy. Byl pak požádán redakcí časopi ­ su Veronica o jejich uspořádání do konzistentního článku, o což se následují­ cími řádky pokusil.

Ekologická výchova v terénu V sou vislosti s výchovně vzděl áv ací činn ostí v chráněných územích se vžilo jakési schéma: * nositelé ekologické výchovy v terénu: + živí - populární "ranger", tedy strážce, + neživí - vysvětlující tabule, publikace, * konzumenti ekologické výchovy v terénu: návštěvníci CHÚ. Oběma no sitelům, strážců m zejména, jako dynamičtějším a p otenciálně půso ­ bivějším výc hovn ě vzdělávacím čin itelům, jsou věnován y tabulky 1 a 2. Dnes už klasik Don Aldridge (1993) ovšem se vší rozhodností uzavírá: "špat­ ný strážce je horší než špatný text". Tabulka 1

ZÁSADY SPRÁVNÉHO VYSTUPOVÁNí STRÁŽCE • Být dobře upraven

- neoholený, rozcuchaný člověk nevzbuzuje důvěru

• Být dobře oblečen

- vhodná un iforma poskytuje autoritu

• Uvědomění vlastní odpovědnosti

- pouze tak lze odpověd nos t vyžadovat po ji ných

• Pozitivní přístup k lidem

- striktní příkazy budí dojem omezování osobní svo­ body, vedouJ< odporu, agresi

• Pedagogický cit

- neformální, lidský přís tup, dovednost přizpůsobit se úrovni a zájmům partnerů

• Znalost terénu a jeho hodnot

- u mět vysvětl i t , odpovědět na otázky, na druhé stra­ n ě dokázat přiznat to, co nevím

• Správné pochopení ochrany

- ochrana pří rody je pro člověka, ne proti němu

přírody

• Vlastní přesvě d čení a příklad ~

\)U91r(jDUnik8~

- jen přesvědčen ý dovede přesvědčit

Symbol teréll1lí illterpretace a ekologické vý­ chovy Ila západě: "rallger" - strážce. Kresba DOll AldrůJge (z publikace Site 1llterpretatioll)

přírody , konaném v říjnu 1996 v kanad­ ském Montrealu, dostalo mimořádného ocenění tím, že jako jediný z více než 3 000 účastníků byl zm i ňovanou poctou vyzna­ menán jeden ze zakl adate l ů moderní ochra­ ny přírody v ČR RNDr. Jan Čeřovský, CSc. z AO PK ČR Praha. Jestliže má lUCN skutečně naplňovat své náročné poslání a působit v jednotlivých státech i v globálním měřítku jako určitý most mezi státní a dobrovolnou ochranou přírod y, musí mít dosta tečně kvalifikované a výkonné zázemí. Z tohoto důvodu dnes sekretariát čítá přes 500 profesionálních pracovníků, z nichž více než stovka působí přímo ve světovém ústředí, sídlícím ve švý­ carském městečku Gland na břehu Žene­ vského jezera. Aby si celá organizace udr­ žela sk utečně celosvětovou působnost a při­ tom se dařilo prostřednictvím konkrétních p rojektů podporovat rozmanitost a celist-

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA

9

-

vost ekosystémů v různých oblastech naší planety, bylo postupem času zřízeno cel­ kem devět regionálních středisek. Navíc ruCN , ve 24 státech otevřel své zastoupení TEXT (tabule, průvodce, leták) STRÁŽCE v podobě národních reprezentací nebo styč­ ných středisek. pouze klade otázky může zodpovědět dotazy V roce 1987 ustavil Světový svaz ochrany přírody Východoevropský program, zamě­ s lidmi přímo nekomunikuje přímé jednání s lidmi řený na tuto část našeho kontinentu včetně bývalého Sovětského svazu, Před dvěma le­ může být zničen vandaly nehrozí napadení lidmi rozšíř i l program p ůsobnos t na celý konti­ ty (při vhodném jednání) nent. Evropský program IUCN, až dósud ří­ zený současně z ústředí v Glandu a z po­ text vyžaduje určité úsilí, nemusí být dost dobrému výkladu se dobře naslouchá , bočky ve známém britském univerzitním zajímavý a srozumitelný městě Cambridge, se ještě v průběhu roku 1997 přestěhuje na. pozvání tamější vlády texty jsou neosobní osobitost strážce umocňuje výklad do nizozemského Tilburgu. (autentičnost, autorita, neformálnost) České koordinační středisko ruCN - Světo­ vého svazu ochrany přírody v Praze pracuje texty zřídka vedou k diskusím a dialogům strážce může vyvolat diskusi a dialog od roku 1993 a bezprostředně navazuje na činnost československé reprezentace Unie. dán jednou provždy možnost reakce na momentální situace Prostřednictvím modelových projektů a pří­ padových studií přibližuje úlohu IUCN, ze­ text může vždy být na místě, je levnější strážci jsou lidé, jsou drazí, musejí jména ochranu biodiverzity na všech jejích být kvalifikování úrovních a rozumné využívání přírodních zdrojů. Nedílnou součástí aktivit ruCN v České republice je i podpora členských SPATNÝ STRÁŽCE JE HORŠt NEŽ ŠPATNÝ TEXT organ izací Unie a zpros tředkování vědec­ Tabulka 2 kých informací z problematiky ochrany pří­ rody a kraj iny. Národní zastou pení ruCN Obor, v kterém je Don Aldridge klasikem, se arci nenazývá ekologická vý­

v ČR, působící při ústředí AOPK ČR, za­ chova, ale "interpretace", tj. výklad k určitým lokalitám, tedy vysvětl ení bezp e čuj e i vydávání Evropského zpravo-' přírodních, krajinných i kulturních rysů, pozoruhodnodností, hodnot. To je daje ruC N pro střed n í a východní Evropu poučení, které samo o sobě ještě nemusí být výchovou, to znamená, nemus í v a n g li čtině.

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA V TERÉNU

vést k přijímání hodnot a z něho vyplývajícího chování a jednání.

V posledních desítiletích, zejména od první světové vlny zájmu o životní pro­

středí (1968-1972) se v ýrazn ě profilovala ekologická výchova (což je ne

zcela přesný překl ad anglosasko-mezinárodního termínu environmental edu­

cation). S ní vzrůstá i požadavek zač l enění alespoň některých prvků ekolo­

gické výchovy do interpretace.

V případě chráněných území pak stoupá pozornost druhé velké cílové skupi­

ně "konzumentů" ekologické výchovy, j íž je stálé obyvatelstvo chráněn ých

území a jejich nejbližšího okolí. Toto zaměření se ukazuje jako klíčově důle­

žité pro Evropu, zvláště pak západní, střední a jižní, s jejími dvěma charakte­

ristickými znaky sítě chráněných území:

* velkým počtem v kulturní krajině rozptýlených maloplošných ~ezervací

a přírodníc h památek, .

* velkými územními celky chráněné kulturní krajiny, tj. největší podíl

mezinárodní kategorie V - chráněná krajina.

Kulturní krajina - na rozdíl od posledních oblastí a ostro vů "přírodní divoči­

ny" - je obývána a vzdělávána (často po staletí či dokonce tisíciletí) v ní trva­

le usedlou lidskou populací. Působení na stálé obyvatele chráně ných území

a spol,upráce s nimi dnes patří k prioritám, jak zdůrazňuje i akční plán pro

chrán ěn á území v Evropě "Parky pro život" (IUCN 1994). Jde zde o formo­

vání ekologického uvědom ění občanů (zdůrazňované i Celoevropskoustra­ 10

Ekologická výchova a " rallger" v ruském poje­ tí. Kresba A . Popov (z ruského časopisu Zapo­ vědllik)

i ,_-_o

~

-I.

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!~I1i1Diluflcr.21

tegií biologické a krajinné rozmanitosti Rady Evropy z roku 1995) a z n ěho vyplývající participaci - účast na och raně přírod y a péči o životní prostředí. "Parky pro život" doporučují cestu k nim šesti druhy činno stí, uvedenými v tabulce 3. ' . Tabulka 3

JAK OVLIVNIT CHovANí DRUHÝCH

1. Získat pozornost 2.

Vysvětlit

cíle

3. Vzbudit důvěru a

příznivý

ohlas

4. Navodit vůli ke spolupráci 5. Dát náměty k chování a j ednání 6. Zajistit kontinuitu žádoucího chování Ekologické uvědomění Obsah ekologického u vědoměni a faktory jeho v ytváření a o vl ivň ov ání jsou schématicky vyj ádřeny tabulkou 4. Přitom u vědomění není totéž co vědo­ mosti. Ukazuje se, že lidé ve vy spě l ýc h zemích věd í poměrně hodně o ekolo­ gickýchproblémech, ale tyto znalosti v překvapivě malé míře ovlivňuj í jejich vlastní hodnotové systémy a z nich vyplývající jednání a chování. Tento protiklad byl v nedávné době podroben rozsáhlému empirickému výzkumu TaĎulka

Kreslil Jali StekHk

4

RODINNÁ VÝCHOVA

ŠKOLNÍ VÝCHOVA

PŘÍKLAD

MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVA

OSTATNÍCH

EKOLOGICKÉ UVĚDOMĚNÍ kladný vztah k přírod ě a její

o ch raně

znalosti o přírodě a informace o cílech a problémech její ochrany

EKONOMICKÉ STIMULY - . .

přírodní

a krajinné hodnoty v popře dí po řadí hodnot

PRÁVNÍ . . - - PŘEDPISY A NORMY

osobní pozitivní jednání širší pomoc

och raně přírody

t t t INDIVIDUÁLNÍ VZTAHY

POCITY - EMOCE

ESTETICKÉ VNÍMÁNÍ

OBAVY, STRACHY

PŘEDSUDKY

ZLOZVYKY Sipky naznačují působení v kladném i záporném směru

W([5rr'\1Dil1lfi
Už samotné názvy odborných komisí, tvoří­ cích třetí oporu IUCN, postihují hlavní ob­ lasti čin n osti Unie. Komise pro přežití dru­ hů dnes sdru žuje přes 8 000 č l enů ze 180 ze mí, půso bíc ích ve více než 120 pracov­ ních skupinách, zaměřenýc h na nej rů znější taxony nebo ekologické skupiny organis­ mů, od hub pře s kaktusy až po africké a asijské nosorožce. Jednou za dva roky vy­ dává komise ve spolupráci s dalšími odbor­ nými institucemi Červený seznam ohrože­ ných ž ivočichů IUC N, zatímco jeho vůbec první obdoba pro rostli ny vyjde ještě v prv­ ním pololetí roku 1997. O odborné znalosti té měř tisícovky sp olu pracovní k ů ze všech kontinet ů se může opřít aktivní Svě tová ko­ mise pro ch ráněn á území. Zbývající čty ři komise se specializují na strategie a pláno­ vání v životním p rost řed í, legislativu živo t­ ního pro střed í, výchovu a výměnu informa­ cí a řízenou péči o ekosystémy. I p řes roz­ dílné pole působnos ti mají všechn y kom ise společné to, že si své č len y vybírají samy a že se jejich aktivit mohou účastnit pouze jednotlivci. Přitom č l en ov é komisí prac ují pro IUC N bezpl atn ě , pouze s podporou ná­ ro dních vlád či mateřských organi zací. Z České republiky se v nich upl atňují téměř dv ě desítky pracovníků státní i dobrovolné ochrany přírody, vědeckých a výzkumn ých institucí a vysokých škol. O rozsahu aktivit IUCN - Svět o vé ho svazu ochran y příro dy s věd čí nejlépe sku te čn ost, že v roce 1996 vynaložil na konkrétní péč i o přírodní pro s tředí 55 m i l ión ů švýcarských franků (1,160 miliardy Kč) .

J an Plesník

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA

11

v Německu (Haan, Kuckartz 1996). Autoři dospěli k závěru, že až dosud jsou v této oblasti málo zohledňovány návyky jednotlivců, jej ich životní styl, vnímání rizik a hledání životní pohody. Zdá se to být jednou z kardinálních příčin malé úspěšností ekologické výchovy. Pokusil jsem se problematiku v její šíři konkretizovat v tabulce 5 - Příčiny nízkého ekologického uvědomění oby vatel. Pořadí v tabulce není pořadím důležitosti. To se může měnit podle místních a dobo vých situací, může být různé u různých věkových a zájmových skupin i - v souladu s výše citovaný­ mi poznatky - u různých jedn otli vců . Ta~ulka

5

PŘíČINY NíZKÉHO EKOLOGICKÉHO UVĚDOMĚNí OBYVATEL



nedosatečný

výkon profesionál ů v oboru

• špatné materiálně-tech ni cké podmínky oboru • málo rozvinuté nevládní organizace a obč anské iniciativy • odrazující,

příliš

• málo informací,

radikální postoje a požadavky extremistických ten de nčně

"ekologů "

podávaných či dokonce desinformace v médiích

•

n edo s tat ečné up l atněn í

• negativní

příklady

p řed s u dky

a emoce

ekologie v systému školního

vzdě l á v án í

a výchovy

rodiny a blízkých lidí

• nezájem či dokonce banalizování ochrany příro dy ze strany populárních

osobností (zpěváků, špičko vých sportovc ů , herců apod.)

• málo bezprostředn ího kontaktu s přírodou v práci i ve volném č ase • pocit osobní bezmocnosti proti tlaku problémů , nických praktik a ignorance ostatních

nepříznivých

vlivt't,

koři st­

Zj i štění příčin

je prvním stup něm k opatřen .í nápravy. Může tedy být určitý m ukazatelem, návodem pro oblast ekologické výchovy. Z pohledu s v ětovéh o i národního se zřetelně projevuj í dvě skutečno sti: * přes veškeré zásluhy a stále nedocenitelnou pomoc amatérských dobrovol­

níků je nutná kvalitní profesionalizace ekologické výchovy,

* každý pracovník v oblasti zvané ekologie při dostatečném plnění své pro­

fes ní i obč a.nské povinnosti nemůže zanedbávat práci s lidmi, každý má mít

svůj určitý podíl na ekologické výchově.

Promítnuto do vymezené tématické oblasti c h ráněnýc h území: Je absurdní

(i když dosud ještě dost běžné) popírat povinnost správ chráněných území za­

bývat se ekologickou výchovo.u j ako jednou z nedílných hlavních složek je­ . jich čin n osti, stejně tak j ako j i v jejím plném rozsahu přesouvát pouze na je­

diného pracovníka - a to nezřídka jen jako dílčí so učást jeho pracovní n ápln ě .

Střediska

1. Vyhodn ocení funkcí a hospudaFení v ko­ I)'bnících stFední Evropy Z hlediska

životního prostFedí a ekonomiky. Cílem pro­

jektu bylo připrav i t modelovou studii trvale

udrži telného využívání rybníkll. Za modelo­

vou oblast byla vybrána CHKO a BR Tře­

me rčních

2. Vyhodnocení b)ívalých vojenských v.ýcviko­ vých pros to rů z hlediska životního prostFedí

stl'ední Evropy. Projekt se zabývá hodnoce­

ním vojenských výc vi kových pros torů v ČR,

opu ště n ý c h bý valou Sově tskou armádou.

V jeho prů běhu byl a vypracována vzorová

studie šetrného managemetu bývalých VVP

Ralsko a Mladá s dů razem na trvale udržitel­

né využívání příro dích zdrojů.

3. Národní strategie ochrany pt'írody ve

Evrop ě: Národní ekologická síť

v Ceské republice. Uvedený projekt se člen í

na tři etapy:

a) Určení s tupně nutné územní ochrany

v jednotlivých regionech ČR vyc hází z na­

dregionálního územního systému ekologické

stabili ty (ÚS ES) a jeho zač leněn í do Evrop­

ské ekologické s ít ě (EECONET).

b) Aplikace národní ekologické sítě v ČR

v z e m ědě l st ví , lesnictví, turisti ce a rekreač ­

ním ruchu a v dalších oblastech (doprava,

těžb a nerostných suro vin , zneč i štěn í pro stře­

dí, legislativa, ekologická výchova).

c) Návrh EECONET ve střední Evropě (Ma­

ďarsko, Polsko , Slovensko, ČR: S třed oevro p ­

ská ekologická sí ť).

středn í

• ekonomická nevýhodnost ekologicky správného jednání • osobní návky, zlozvyky,

V roce 1996 realizovalo České koordinační středisko IUCN - Světového svazu ochrany příro dy následující projekty:

b o ňsko.

• jiné než ekologické priority vládních kruh ů •

Projekty IVeN v České republice

4. Ekologicky šetrné zeměděls tví v oblastech s vysokou biodiverzitou v Ceské republice. V rámci proj ektu byly navrženy z půs ob y ze­ měd ě lské výroby, které trvale udržitelný m

Bazén s tuleni přitah llje 1lejvíce lIávšiěv/lfky do lIizozemského přímořského střediska ECOMA­ RE na ostro vě Texel. Foto Iva Háková

ekologické výchovy

Zcela rozhodující úlohu hrají dnes střediska ekologické výchovy jako zá­

kladní bu ňky šíření ekologického uvědom ění (Čeřo vský 1997). Dokazují

to i jejich současné poč ty v "ochranářs ky vyspělý ch" státech Evropy : n apř.

400-700 v Německu , 1 500- 2 000 ve Velké Británii (poměrně široké roz­

mezí počtu je dáno kritérii, která pro s tředi ska ekologické výchovy volíme.

Důl ežitá je i návaznost na z vl áš ť' chráněná území, i propojení se "zv lášť ne­

chráněnou" kulturn í kraj inou. Čtyři případové ministudie na toto téma uza­

vřou mé pojednání.

12

EKOLOGICKÁ VýCHOVA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9I1ilDUuncr;~

Hlavní budova španělského národ1ll11O středis­ ka ekologické výchovy ve Valsainu, v pozadí žulový hřeben Sierry Guadarama. Foto J{m Čeřovský

•

způsobem umožní. zí.skávat zemědělské pro­ dukty i v oblastech s vysokou biologickou rozmanitostí. mimo zvláště chráněná území.. Modelový návrh těchto ekologicky šetrných metod pro oblast Táborska vychází. nejen z moderní.ch poznatků alternativní.ho země­ dělství., ale obnovuje i tradiční. zemědělské metody .

I. ALETSCH je středisko Švýcarského svazu ochrany přírody (SBN). Jako první svého druhu ve Švýcarsku bylo otevřen o roku 1976 v objektu (dříve vi­ la a poté hotel), který SBN získal do svého vlastnictví. Nabídka: výstavy, alp­ ská botanická zahrada, exkurze s průvodcem a výkladem, sezónní víkendové a týdenní kurzy (v kombinaci rekreace a dalšího vzdělávání) , letní kino s pro­ mítáním tematických filmů. Středisko je umístěno na Riederfu rka v Bern­ ských Alpách, asi třicet minut pohodlné chůze od horní stanice lanové dráhy. Je pojmenováno podle největšího alpského ledovce a nad ním situovaného limbového pralesa "Aletschwald", přírodního zázemí této instituce. Služby jsou poskytovány za poměrn ě vysoké poplatky. 2. ECOMARE, v podstatě nezávislá nevládní orgariizace, je informační a vý­ chovné středisko pro ekologii Wattového a Severního moře, umístěná na ni­ zozemském západofríském o strově Texe!. Komplex účelově vybudovaných staveb s výstavními sály, posluchárnami a pracovnami a venkovních expozic s bazény a voliérami ležÍ na okraji přímořského sedmdesátihektarového par­ ku písečných dun . Interpretace a výchova (250 000 n áv štěvníků ročně, hlavně školních výprav) je spojena s praktickou ochranou přírody - péčÍ o tulení po­ pulaci; rehabilitační střed isko tuleňů je so učas ně největš í atrakcí střediska . V dnešní podobě existuje ECOMARE od osmdesátých let, vzniklo roku 1930 jako muzeum ostrova. Služby (návštěvy, exkuze s průvodcem a výkladem, prodej tematických materiálů) jsou poskytovány za mírný poplatek, který je hlavním zdrojem rozpočtu střediska.

5. Podpora místních kapacit v péči o přírod­ ní zdroje. Úkolem projektu je vypracování pří.padové studie péče o přirozenou biogeo­ graficko-ekologickou jednotku. která je ří.ze­ na několika úrovněmi státní. správy včetně mí.stní. samosprávy. Zadání. projektu umožni­ 10- podpoři t aktivitu státní.ch i dobrovolných institucí. na ochranu pří.rody v modelovém území. (Bí.lé Karpaty). 6. Redakční příprava a vydávání čtvrtletního

bulletinu pro Evropský program [VCN, za­ měřeného na z emě stFední a východní Evropy "IVCN Newsletter Cenll'al a/ld Easlem EII­ rope ". Distribuuje se I 400 výtisků nejen do subregionu, ale i do ostatní. Evropy a zámoří.. Bulletin, do něhož jsou úměrně zařazovány také zprávy o dění v ochraně pHrody v ČR. se setkává se značným ohlasem a oceněním. Jan Plesník

Výchovně vzdělávací středisko Svýcarské//O svazu ochrany přírody Villa Cassel, bývalé vik­ toriá/lské sídlo a/lglického ba/lkéře v nadmoř­ ské výšce kolem 2000 m v Alpách. Foto Jan Čeřovský

3. CENEAM je zkratkou Centro Nacional de Educacion Ambiental - Národ­ ní středisko ekologické výchovy. Patří španělské státní ochraně přírody ­ ICONA - v resortu ministerstva zemědělství, rybářství a výživy. Účelová vý­ stavba byla zahájena 1984 na okraji obce Valsain v provincii Segovia, 75 km od Madridu, na severním úpatí pohoří Sierra Guadarama se zajímavými, čás­ tečně ch rán ěnými přírodními územími. Současný areál je skupinou roztrouše­ ných budov - ústřední s expozicemi, pracovnami a kni hovnou, vedlejší pavi­ lony s posluchárnami, ubytovnami a stravovacím zařízením. Činnost je pře­ vážně hrazena ze státního rozpočtu a zahrnuje konzultační , bibliografickou a publikační činnost dokumentačního střediska, výstavy, audiovizuální pořa­ dy, vedení exkurzí a pořádání odborných kurzů. K objektu přil éhá naučná stezka s 20 zastávkami.

~,([9rr'\lDll1lfl
EKOLOGICKÁ VÝCHOVA

13

4. KSEV RÝCHORY, plným názvem Krkonošské středisko ekologické vý­ chovy, bylo ote vřeno jako první ústřední školicí středisko státní ochrany pří­ rody ČR roku 1986. Pro s tředisko byl rekonstruován objekt turistické Rý­ chorské boudy v po měrně odlehlé, hůře dostupné východní č ásti Krkonošské­ ho národního parku. Správa parku, která KSEV provozuje a fin ancuje (ná­ vratnost pořádanýc h akcí na provoz zařízení nes tačí) , nabízí především pro­ stor, částečně i odbornou náplň pro vesměs krátkodobé akce typu seminářů , kurzů, pracovně- vzdělávacích s ous tředění , čás tečně i kombinovaných rekre­ ačně- výchovných pobytů . V letech 1993-1995 jich bylo uspořádáno celkem 143 (70 pro dospělé, 73 pro děti a mládež) pro 4 340 účastníků (1 909 a 2 431), tj. průměrně ročně 48 akcí (23 pro dospělé , 25 pro mládež) s účastí 1 450 (640 a 810) osob. RNDr. J an Čeřovský, CSc.,je pracovníkem Agentury ochrany přírody a kraj iny v Praze a čestným

IUCN.

Literatura:

ALDRIDGE Don (1993): Site Jnterpretation: A Practical Guide. Pp. I-55. T he Scottish Tourist Bo­

ard, Edinburgh.

ČEŘOV SKÝ Jan (1978): Chráněné kraj in né oblasti a kul turně výchovná činnost. In : Památky a pří­

roda 3: 449--455. Panorama, Praha.

- (1997): Wege der Naturschutzerziehung in Europa. In: Natur und Landschaft 72: 47- 50. Bunde­

samt fur Naturschutz, Bonn.

ČEŘOVSKÝ J., BALTUS J., DVOŘÁK P. (1983): Ochrana přírody a postoje stálých obyvatel

CHKO. In: Památky a příroda 8: 353-360. Panorama Praha.

ČEŘOVSKÝ Jan, KULICH Jiří a kol. (1987): Ekologická výchova ve velkoplošných chráněných

územích. Stran 29 + 2 str. tabulky. Metodický materi ál SÚPPOP Praha.

HAAN de Gerhard, KUCKARTZ Udo (1996): Umwel tbewusstsein. Denken und Hande ln in Um­

weltkrisen. Pp. 1-103. Westdeutscher Verlag, Wiesbaden.

HÁKOVÁ Iva, KULICH Jiří, ČEŘOVSKÝ Jan - Eds. (1994): Ekologická výchova a práce s veřej­

ností v národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Stran 44. Správa Krnap, Vrchlabí.

IUCN ( 1994): Parks for Life: Action for Protected Areas in Europe. pp. 1-154. lUCN - T he World

Conservaion Union , Gland, Switzerland and Cambridge, Uk.

(V českém překlad u vydán souhrn Parky pro život: akce pro chráněná území v Evropě. Stran 37 .

Nadace ECOPOINT , Praha 1994.)

Krk o/lošské středisko ekologické výchovy Rý­ chory: účastníci prázdninového odbomého kurzu, v pozadí budovy střediska. Foto Karel Hník a Jitka Kopáčová

členem

Přehled mezinárodních úmluv v oblasti ochrany živé přírody důležitých v ČR Úmluva

Oficiální název

Počet členských

(sídlo sekretariátu)

(Informace na Internetu)

zemí (2)

Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, Ramsar, 197 1 (při OSN-UNESCO, Convention on Wetlands of InternationaJ lmportance Especially as Waterfowl Habitat Gland, Svýcarsko) http:/w3 .iprolink,ch/ucnl ib/themes/ramsar/

Vstup v platnost (3)

Ramsarská

O světovém dědictví (při

OSN-UNESCO, Francie)

Paříž,

Washingtonská (CITES) (při

OSN-UNEP, Ženeva, Svýcarsko) Bonská (CMS) (1) (při

OSN-UNEP, Bonn, Německo)

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, Paříž, 1972 Convention Concerning oť the World Cultural and Natural Heritage http:/www.unesco.org/whc/welcome.htm

~ři Radě

Evropy, trasburk, Francie)

Stav ohrožení přírody na planetě Zemi, vymize­ ní některých druhů rostlin a živočich ů spol ečně s likvidací a degradací přirozených spo l ečen­ stev a ekosystémů vyvo lal potřebu ochrany bez ohledu na státní hranice. V návaznosti na inicia­ tivy OSN v této oblasti a v duchu její Charty jsou od sedmdesátých let tohoto století přijímá­ ny mezinárodní úmluvy v och raně př í rody a k jednotli vým úmluvám stále při stupují další země. Povinností každé země, která k některé z úmluv přistoupí a stane se tak účastnickým státem úmluvy, je zajisti t jednotlivé body úmlu­ vy vlastní legislativou, t.j. zakotvení regulativ do přísluš nýc h zákonů . V následující tabulce je uveden přehled meziná­ rodních úmluv v ochraně živé přírody důlež i ­ tých pro ČR, společně s datem vstupu v platnost každé úmluvy v ČR. red

Vys větlivky k tabulce:

1) V rámci Bon1lské úmluvy uzavřelo několik

speciálních dohod. Pro ČR jsou důležité Doho­ da o /letopýrech a připravova/lá Dohoda

o ochrallě a/ricko-euroasijských stěhovavých

vodních ptáků.

17.12.1975 (15.02.1991) 159/91 Sb.

Úmluva o mezinárodním obchodě ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Washington, 1973 Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora http:/www.env. cz/envi/cites/intcit.html

134

I. 07. '1975 (28. 05. 1992) 572/92 Sb. (6)

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žij ících živoč ichů , Bonn, 1979 Convention on the Conservation of Migratory Spedes of Wild AnimaJs http://www.wcmc.org.uk:80/-cms/

49 (48 + EU

(I. 05. 1994)

4) Evropská ullie (Evropské společenstvO je

(4)

127/94 Sb. (7)

oficiál1lí smluvllí strallou.

13

16. Ol. 1994 (26 . 03. 1994) 208/94 Sb.

5) Česká republika se stalle čle1lskou zemí po

lIezbytllých diplomatických krocích. Účast CR

je již schválena vládou dne ll. 8. 1993 (uslle­ sellívlády č. 441).

Úmluva o ochraně evropské divoké flóry a fauny a přírodních stanovišť, Bern , 1979 Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats http://www .ecnc.nl/doc/e urope/legis Iat!berncon v. htm I

2) Ke všem úmluvám stále

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA ­

1. II. 1983

I. 06. 1982 36 (35 + EU (4)

Úmluva o biologické rozmanitosti, Rio de Janeiro, 1992 O biodiverzitě (CBD) Convention on BiologicaJ Diversity 149 (při OSN, (148 + EU Montreal, Kanada) http://www.unep.ch/biodiv.html (4)

14

12.12. 1975 (2. 07. 1990) 396/90 Sb.

přírody

147

Dohoda o Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě, Londýn, 1991 netopýrech (1) Agreement on the Conservation of Bats in Europe (Bonn, Německo) http://www.wcmc.org.uk:80/-cms/engl ish/cms bu I5.htm#Bats Bernská

94

J\tlezinárodní úmluvy v oblasti ochrany živé

_ _ _ __ _ __

(?) (5) Zprav.MŽP 1011993 + 1/1994

29. 12. 1993 (3. 03 . 1994) Zprav.MŽP 8/1992

přistupují

další ze­

mě.

3) V závorce datum vstupu v plat1l0st pro ČR

(ČSFR). Č. Sb. zákollů s oZllámením o přístu­

pu a českým překladem, příp. publikovallÝ text

ve Zpravodaji Mtp.

6) Publikován text úmluvy bez přl1oh. Přl10!zy

k úmluvě se seZl/amy chrállěllých druhll zve­ řejně/lÝ v přl10ze Zpravodaje Mtp č. 4

a 5/1995 (Záko1l 16/1997 Sb. + prováděcí vy­ hláška č. 82/97 Sb.

7) Publikován text úmluvy bez přl1oll. Přl10hy

k úmluvě se seZ1Iamy chrállě1lých druhů zve­ řej1lě1lY v přl10ze Zpravodaje Mtp č. 11/1994.

_ __ __

_ __

_ _ ~'([311~Dilnn®ťl

SKl 2003 aneb SOS - Jizerské hory Věra

Fojtová

Jizerské hory patří k našim nejvíce zdevastovaným horám. Imise ze sousední­

ho Polska, Německa i od nás a další negativní vlivy vykonaly své a pomalu

a záludně, jako rakovina, vyžírají dříve zalesněné kopce na hol iny. Vybělené

pahýly mrtvých stromů varují. Anebo žalují? Nadace pro záchranu a obnovu

Jizerských hor se snaží pomoci. Převážné množství finanCÍ proudí do Nadace

ze zah raničí, od místní podnikatelské sféry a od těch , "kterým srdce nezka­

meněla" . Přispívaj í podle svých, většinou skromných možností. Není však

důvod k optimismu. To, že babička přinese ze svého skromného důchodu do

Nadace stovku, je jenom výraz její morální «rovně, čistoty a účasti, nikoli dů­

vod k radosti. Ale pravda. Je lepší udělat aspoň něco, byť málo, než 'vůbec

nic.

A tak jako v mnoha jiných případech se o "Jizerkách" začalo veřejně, varov­

ně a naléhavě mluvit a psát ve chvíli, kdy se nad nimi začal a snášet hrozba,

tentokrát v podobě uspořádání mistrovství světa v klasickém lyžování v roce

2003.

Jistě, pro přírodu mají podobné zásahy vždy negativní dopad, ale i tak je to

jenom špička onoho po věstného ledovce.

V každém případě se Jizerským horám dostalo konečně pozornosti.

Jsou nemocné.

Je pravdou, že všechno zlé je k něčemu dobré. V tomto případě však přichá­

zíme k nemocnému v hodině dvanácté.

SKl 2003 - jen politický kompromis Vládní rozhodnutí o podpoře kandidatury Li­ berce a B edři chova na MS v roce 2003 přine­ se tomuto regionu asi více problémů než užitku, Ty problémy se už však nebudou tý­ kat nejvíce existence lesů nad Bedřichovem , ale záležitostí koncepčních a finančních. Ve vládě evidentně chyběla vůle k tomu, po­ stavit se proti populistickým obecným řečem o rozvoji regionu jen díky SKl 2003 a žádat konkrétní fakta, Ta fakta k dispozici 'nejsou, jak tomu byli svědky ú častníci několika dis­ kusníc h pořadů o SKl 2003. Kdo chtěl vědět něco konkrétního o záměrech SKl , o finanč­ ním z aji štění či o dlouhodobých přínosech, byl zklamán. Ale právě tato tématika teď na­ bude na ak tu álnosti. Vláda totiž řekla "ano" mistrovství, řekl a však "ne" své masivní fi­ nanční spo l uúčasti. Z potvrzených 670 milio­ n ů korun ze státního rozpočtu totiž během příš t ích dvaceti let půjd e 6 10 milio n ů na eko­

Typická kraji1la Jizerských hor s tradič1lím rozptýleným osúJle1lím. Foto Igor Míchal

~k1)rr:qDUTIfi
KRAJINA A PODNIKÁNí

15

Sdružení SKl 2003 Záměr pořádat

mistrovství světa v klasickém lyžování v Jizerských horách vznikl v roce 1994. Bylo založeno Sdružení SKl 2003, reprezentuj ící mě s ta Liberec, Jablonec nad Nisou a obce Janov nad Nisou a B edřich o v. Zámě r byl projednán vládou ČR v červ nu 1995 a v přij atém usnesení vláda souhlasila s kandidaturou ČR na organizaci MS a uložila přís l ušn ý m min i s trům p ředlo ­ žit do konce roku 1995 materiál u skutečňuj ící op atře n í vlády pro podporu ús­ pěšné kandidatury a realizaci MS v klasickém lyžování v roce 2003. Souč as­ ně byl oznámen i výsledek vý běrovéh o řízení na zpracovatele prostorové a objemové studie - Příp rava aglomerace Liberec - Jablonec nad Nisou na uspořádání MS v klasických lyža řských disciplinách v roce 2003.

Co představuj e

pořádání

tohoto podniku?

Studie ře ší dva základní prostory. Skokanský areál Ještěd a prostor pro běžec­ ké disciplíny v areálu B edřichov. Konkrétně j de o následující: - vybudování cca 24 km závodních tratí v šíři 10 a 6 metrů - běžecký stadion o rozměrech 200 x 500 m - provozní budo vy pro stálý personál - mobilní kabiny pro sportovce a trenéry a pro přípravu a mazání lyží - komentátorské kabiny, věže rozhodč ích - parkovi ště v bezprostřední blízkosti stadionu a tratí, vzdálené 2 - 3 km, pře­ devším však úprava a zkvalitnění stávajících - přistáv ací plocha pro vrtulník - montovaná h lediště a prostoru stadionu pro diváky - řeš ení křížení tratí pomocí nad- a podjezdů - označení tratí - rozvody vody, elektřiny podél tratí - zařízení pro výrobu umělého sněhu - napoj ení areálu stadionu na inženýrské sítě - dopravní spojení z Liberce a Jablonce n.N. - záchytná parkoviště s dostatečno u kapacitou - ubytovací kapacity v regionu - přístup tis íců diváků k tratím Na základě studie v květnu v roce 1996 vydala vláda usnesení, ve kterém souhlasila s uvo lněním finančních prostředků na vytvoření nutných podmí­ nek pro před ložení kandidatury ČR na pořádání MS .

SOS Jizerské hory Z nutnosti ochrany přírody se proti podnikatelským záměrům Sdružení SKl 2003 vytvořila Skupina Občans kých Sdružení Jizerské hory (dále jen SOS JH), která svými požadavky na ochranu přírody nechce blokovat ekonomický rozvoj regionu, klade však důraz na zkvalitnění turistického ruchu v Jizer­ ských horách. V tomto směru vypracovala SOS JH tři alternativy dalšího postupu. Jako nej­ výhodněj ší považuje zprac ovat koncepci zkvalitnění turistického ruchu pro 16

Na některých místech J izerských hor jsou dře­ viny schopny sam ostat1lé ob1lovy - přiroze1lého zmlazení. (Jedlový dů l. ) Foto Fra1ltišek Pelc

logické kompenzace, h lavn ě do l esů . Zbývá pouhých 60 mi li onů na vlastní zá mě r SKL To j e oproti pů v odn ě požadovaným 4 miliar­ dám dost citelný rozdíl, a ten už se objevil v tom, že obce asi nejenže nedostanou peníze na infrastrukturu, ale naopak budou muset ze svých rozpočtů investovat do příprav na MS . Pro Liberec, Jablonec, B edřichov a Janov to bude dohromady č init rovněž 60 mili o nů ko­ run. Tato situace bude velmi těžce doléhat na samotný Bedřichov, který by podl e ro zpočtu, jejž Sdružení SKl dodalo vl ádě , m ě l ro č n ě na náklady MS platit milion koru n, což je polo­ vina C!) jeho ro č ního roz p očtu. Na dokon čení vodovodu a kanali zace, což je nezbytná pod­ mínka konání MS, přitom p otřebuje 30 mili­ onů korun. Jak tyto zprávy přij mo u oby vatelé obcí a měst a jej ich zastupitelstva? Dalo by se shrnout, že kandidaturu na mist­ rovství s věta si nakonec Sdružení SKl vynu­ tilo, ale bude muset sehnat velice konkrétní peníze - obecné sliby teď už ne s tač í. Rozvoj regionu se asi konat nebude - o ten se stejně prý mají konc e p čně starat okresní úřady, ne Sdružení SKl, j ak v rozhlase uvedl jeho hlav­ ní manažer. Podmínky MŽP j sou teď už zá­ vazné, takže ve všech správních řízeních je bude nutno prosazovat a hlídat - při jejich dodržení snad k devastaci les ů nedojde Ci když škody vylou čit nel ze). A tak z toho všeho nakonec zbyl jen nepříje mný pocit zbytečnosti této akce - nic neřeší , přináší jen problémy, ale nebyla politická vůle říct jasné ne, kompromis je politicky as i zaj ímavější. Na další rozhodnutí si budeme muset . přes rok počkat - v červnu 1998 rozhodne Mezi­ národní lyžařská federace o pořadateli MS 2003, do té doby je Liberec a B edřichov jen jeden z kandi d átů. A je zatím kandidátem se značně nedomyšlenou představou o vlastním záměru a s více než problematickým finanč­ ním zajištěním . Zbyněk Vlk O b čanské

sdružení Lunaria

KRAJINA A PODNIKÁN.l-Í_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ WaSrr'\lDulli1®~

Celkový pohled /la /láhomí ploši/lu Jizerských

hor.

Celltrál/lí část Jizerských lzor byla původllě

pokryta ekologicky stabilním smíšeným lesem,

později přeměněllým ve stej/l o věké smrkové

monokultury mim ořádn ě citlivé na poškození

ovzduším a hmyzími škůdci. Přem ěna v ekolo­ gicky stabil1lí přírodě blízké ekosystémy je 1Ie­ lehkým úkolem pro les1líky i ochrá1lce přírody.

Foto Pavel Vo n ička

Stanovisko sociologa

k vývoji turismu

v Jizerských horách'

Hana Librová

celé Jizerské hory, a to v rámci moderního celosvětového trendu tzv. měkké (poznávací a nedevastační) turistiky. V případě, že nebude ochota k rychiému koncepčnímu řešen í a bude jen sna­ ha trvale ekonomicky pomoci Bedřichovu, pak SOS dop oručuj e uči nit tak poskytnutím vládní dotace, která by vyřeš il a nejpalčivěj ší problémy Bedři ­ chova, jako je dokončení rozvodu vody a kanalizace, zaj i štění hromadné do­ pravy do obce a kyvadlové dopravy turi stů ·o víkendech a nákup sněžné tech­ niky na údržbu současných tratí. Přestože se SOS JH stále domnívá, že MS zde není ekonomicky nezbytné, připou š tí v třetí altemativě, že za dodržení určitých podmínek, které vycháze­ jí ze stanovisek odborníků, závěrů studie EIA, podmínek ministerstva život­ ního prostředí a obyvatel Jizerských hor, by se dalo o konání mistrovství svě­ ta v tomto regionu uvažovat. Tyto podmínky zahrnuj í vyřešení infrastruktury Bedřichova: zkvalitnit povrch silnic a při jejich rozšiřo vání nekácet zeleň, pro pěší vybudovat oddělené chodníky, omezit vjezd osobních aut, velká parko­ vi ště vybudovat tak, aby odpovídala chrakteru krajiny, instalovat obč an ů m, kteří budou mít zájem, protihlukové fasády a okna. Další opatření Se týká tra­ tí, jejich šířky (jen do 4,5 m) a jejich situování mimo 1. zónu CHKO, způsobu jejich úpravy (ru ční) a mimo les upravit tratě bez terénních úprav pouze sněž­ nými mechanismy. Mezi požadavky také patří vydání omezeného množství vstupenek (15 000) a veškeré přístavby a stavby vybudovat tak, aby se daly snadno demontovat. Totéž platí i pro stadion. S ním souvisí i požadavek ne­ kácet část lesa, nezatrubňovat horský potok v jeho blízkosti, záchrana archeo­ logického výzkumu (vykopání sklárny ze 16. století) v mí stě stadionu. V B edřichově a J an ově nestavět nové objekty turistického ruchu. To není vý­ čet všech podmínek, ale těch nejdůležitěj ších určitě .

Kde vzít a nekrást? Na svém jednání 30. dubna 1997 podp oři la vláda nejen fotbalový svaz, který chce spolu s Rakouskem usp ořádat v roce 2004 evropský šampionát (kabinet slíbil přispět fotbal i stům částkou 1,5 miliardy korun - z akce mezitím pro ne­ zájem Rakouska sešlo), ale i mistrovství světa v klasickém lyžování, jež by se mělo konat v Jizerských horách (v tomto případě činí příspěvek vlády 687 milionů 150 tisíc korun, p och opi telně z peněz daňový ch popl atníků). Jako hlavní podmínku tu stanovila vláda - respektovat všechny požadavky minist­ ra životního prostředí Jiřího Skalického (ty jsou zo hledněny v požadavcích SOS JH - viz výše). Lze předpokládat, že zúčastněné obce počítaly s vyšším přílivem financí, n ebo ť na zač átku se mluvilo o šesti miliardách, pozděj i o čtyřech ... V porovnání s původním slibem i následujícím snižováním fi ­ nančníh o příspěvku , který by pořád mohl být i pro infrastukturu měs t a obcí

~'([511'\1DlluflcBť1

Takzvané vo ln očasové aktivity prodělávají u nás v posledních letech prudký vývoj. V první pol ovin ě devadesátých let bylo při­ rozenou snahou občanů kompenzovat léta u za v řených hranic. Rychle vznikl velký po­ če t cesto vních kanceláří, které zprostřed k o­ . valy zah ran i ční pobyty. Nejčastěj i do oblastí masového turismu, které jsou opo uš těny zá­ padními kli enty jako ekologicky poškozené práv ě turi sti ckým ru chem (klasická letoviska S třed ozem níh o moře, Alp apod.). Sociologické výzkumy však naznačují, že poptávka po masovém typu rekreace opadá i u nás, a že v současn é do bě je už zájem na­ šich obča nů o tzv. tvrdý turi smus střídán zá­ j mem o kli dn ějš í trávení dovolených, mimo vysoké koncentrace. Tyto formy turismu se vyznačují spíše individuálními a rodinnými pobyty a přímými kon takty s nositeli (např. tzv. vesnický turismus). Ekonomicky riskant­ ní prostorové rozptýlení rek rea n t ů mů že být kompenzováno charakterem trávení času o dovo lenýc h a víkendech a u směrněno dob­ rou organizací ze strany přís l ušných institucí. Tento vývoj bude v budoucích letech a dese­ tiletích s vel kou pravdě po dob no stí dále sílit, což odpo vídá vývojovým t rend ům západní Evropy. Perspektiva velkých uby tovacích a rekreač­ níc h zařízen í se do budoucna ukazuje jako nejistá, resp. jako nepravděpodob n á . Jejich budování je problematické nejen z hlediska zájmů ochrany přírody, ale také z n aznače­ ných důvo d ů sociologických a ekonomic­ kých. Tato sk utečnost z pochybňuj e odhad, že velké kapacity vybudované pro potřeby Mistrov­ ství s v ěta v Ji zerských horách budou v bu­ doucnu efektivně slouži t pro zimn í rekreaci. Rekreant na počátk u př í št ího století nebude pravd ěp odobně ani v této oblasti interesován na masové rekreaci, ať už máme na mysli ubytovací zaří zení nebo využití běžeckých tratí, které v Jizerských horách, pokud je mi známo, existuj í, a které do budoucn a vyžadu­ jí relati vně n~pří l iš náročn ou údržbu. Na závěr při pojuj i poznámku: měla jsem možnost pobývat pracovně v loňském září v norském Li llehammeru , nedávném dějišti Zimních olympij ských her. Seznám ila jsem se s dokum enty o pří p ravě Olympiády. Citli­ vý přís tup projektu byl presti žní záležitostí

KRAJINA A PODNIKÁNÍ

17

zajímavý, se zdá 687 mi l ionů 150 tisíc korun, z nichž má padnout 610 milio­ nů na ekologická op atření, zanedbatelnou částkou. Hlavní důvod pořádání mistrovství světa v klasickém lyžování v regionu Li­ berec - Jablonec nad Nisou byl, a to si j i stě všichni přizn aj í, finanční. Vytrh­ nout obce z mnohdy minimální občanské vybavenosti. V novém světle úspor­ ného ekonomického balíčku , který vláda svým občanům letos nadělila, a dutě znějící prázdné státní pokladny necinkají peníze ani pro mistrovství světa . Vládní podpora se zdá spíše morální nežli finanční. Nabízí se otázky: Je v tomto případě podpora vlády vůbec podporou? A co SKl 2003? Zdravý ro­ zum velí dát od toho za těchto podmínek ruce pryč. Ale možná už existuje ji­ né, náhradní řešenÍ.

Oblast bukových lesů 1Ia sevemích a severozá­ pad1lích úbočích hor je jedineč1Iým územím s mimořádnou přírodilí a ekologickou hodllo­ tou a je zařazell a mezi pf1Jky územních systé­ m ů ekologické stability nadregiollálm11O vý­ znamu. Tf1Jalé ohrožení těchto unikátllích eko­ systém ů předsta vují lIapř. snahy lI ěkterých p odllikatelů vést tudy trasy lanovek, které by spojovaly severní podhůří hor s 1Iáhomíp loši­ lIOU . Foto Fra1ltišek Pelc

det a ilů promyšlen za při­ mnoha disci plín. Norové chtě li i svě tu ukázat, že lze při pravit olympi ­ ádu bez negativních dop adů na přírod u a na kulturně historické hodnoty měs ta . K tomu · účelu vznikla řada institucí a projektů, sledo­ vaných místními úřady, občansk ými iniciati­ vami i vládou. Tato bohatá skandiná vská ze­ mě zde nešetřila finančními prostředky . Pře­ sto je přírodn í okolí Lillehammeru i m ěs to samé touto sportovní událostí negativně a pa­ trně n ezvratně poznamepáno.

celé

země.

Byl do

spění odborník ů

Odlesllěná náhom í plošina Jizerských hor je d1les pokryta travnatými společellstvy třti1lY chloupknté. Před dvaceti lety bylo toto území pokryto souvislými les1lími porosty. Foto Eva Houšková


18

KRAJINA A PODNIKÁNí _ __ _ _ __ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W([~l1:qDUufi
Bedřichov

jen u výčtu plánů, požadavků a financí , rozjela jsem se do

abych na vlastní oči viděla, na vlastní uši slyšela a mohla podat,

pokud možno, objektivní svědectví.

Bedřichov je obec, kam dosáhne MHD z Jablonce nad Nisou. Počet stálých

obyvatel je 180, ostatní jsou tzv. "lufťáci" , a to vše na rozloze 2 426 ha. Před

válkou čítal Bedřichov okálo 1 200 stálých obyvatel a tomu odpovídalo i ob­

čanské vybavení obce, byly zde krámky, dílny, pohřební služba. Dnes tu nic

takového není.

Bedři chov byl vždy centrem turistického ruchu. Ideální poloha, prostor pro

lyžování, hodina cesty z Prahy. V s oučasné době se v jeho okolí pohybuje

v sezóně a o víkendech, podle odhadů starosty, 12 - 15 tisíc turistů.

Abych

nezůstala

Bedřichova,

Kreslil JaTI StekHk

Bedřichovský starosta Vladimír Č ern ý vykonává funkci ved le svého občan ­

ského povolání už šest let. Byl ochotný sej ít se mimo úřední hodiny a ve Krátkodobý zisk nemůže vyvážit nezvratnou škodu svém volném čase .

Na otázku, zda není zklamaný a neodradí ho od myšlenky uspořád án í mist­

rovství nadočekávání nízká vl ádní dotace, odpověděl: Ani ne. Na usměrnění Erazim Kohák cestovního ruchu vláda nikdy nic nedala, takže jsme si museli vystačit sami.

Věřím, že se nám to podaří i za těchto podmínek. A já jsem jinou možnost, jak Oč vl as tně jde v Jizerských horách? Otázka výstavby l yžařs kého areálu pro mi strovství pozvednout Bedřichov, neviděl.

světa, SKl 2003, mi nepři padá jako prostý Počítalo se však s tím, že dotace bude dostatečná i pro vybudování infrastruk­

spor mezi milovníky rozvoje a milovníky tuty zúčastněných měst a obcí (kanalizace, vodovody). S tím počítal i Bedři­ pří rody . Jde o n ěco daleko základn ějš íh o ­ chov.

toti ž o to , podle če ho bychom měli rozhodo­ Kanalizaci máme v podstatě vyřešenou. Bedi"'ichov se napojil na libereckou vat o věcec h veřej ných. štolu a občané si svoje p Npojky budují sami. Navzájem se hlídají. V potoce, Nebylo by poctivé předstírat , že "vla stně ve kterém dlouhá léta nebylo živého tvora, j e dn es ryb dost. A to j e dobré o nic nejde", jen o něk olik průseků. Komerč ­ ní význam všech "mistrovství světa" spoč í vá znamení, řekl starosta Černý.

A ochrana j izerské přírody? Bude třeba vybudovat tratě, podniknout zásahy v tom, že jde o daleko vÍC. Jde o tisíce ná­ vštěv n íků, k teří přijedo u z velké čás ti vlastní­ do lesních p oro stů ... Nasedli jsme do auta a jeli. Přímo do terénu.

mi auty, budou se dožadovat sil ni c m ezi ná~ Tady by měl stát stadion, ukázal starosta na plochu v horní části obce . Je zde rodní úrovn ě , parkovacích stání, ubytování, odvodnění i kanalizace a nestojí tu žádný strom. Počítá se s tím, že nutné ob­ výběru restaurací, prostě všeho n ároč ného jekty a tribuny by byly mobilní. Tady nejde o žádný zásah do pNrody. Stadion zázemí soustředěné turisti ky. Za to všechno by měl stát asi 150 milionů ko run.

sice turisté pořadatel ům platí, avšak kraj a je­ Potom jsme jeli k tratím. Starosta vybě hl z auta s metrem v ruce a změřil je­ ho lidi na to těžce doplácejí. Turi stické záze­ jich šířku. Musím přiznat, že naměřil deset metrů. Možná, přiznal přece jeh, mí mistrovství nezmi zí, když se di váci roze­ jdou. N enávra tně pro měňuje celý ráz oblasti, tratě j sou zanedbané a n ěkde bude nutné odstranit pár strom ů. Ale s tím

i když návštěvníků prudce ubyde. Jde o hl u­ Správa CHKO souhlasí.

boký a dlouhodobý, nezvratný zásah do živo­ Stávající lyžařské tratě j sou vybudovány na území v prllměru tří kilometrů . ta kraj iny, ať již to jsou Jizerské hory , Raj ­ Jedná se o j ejich úpravy a místy, v krátkých úsecích, o jej ich propojení. Jsou chéřov nebo Štrbské pleso. Jak o něčem ta­ tu i vleky, které je třeba rekonstruovat. kovém rozhodovat? Zahraniční investor to má snadné. Nemusí si Víte, v zimní sezóně, kdy je tady takové množství lidí, jsou pro ně tratě nedo ­ děl at starosti, jakou spoušť po sobě zanechá. stačující. Tak si dělají svoje, kNžem krážem přes les. To je potom opravdu de­ Odejde s posledním návštěvníkem a vezme vastace přírody. Lidem se musí ukázat, odkud až kam. Jinak si dělají, co chtě­ zisky s sebou. Mů že rozh odnout č i s tě na zá­ jí. To se týká i cyklistů. Chtěl bych tu vybudovat cyklistické stezky, jako mají kladě co největ ší ho okamžitého zisku - a po v Národním parku Podyjí. Když to šlo tam, půjde to i tady. Nechci, aby se mn ě potopa. Ost atně jsme to již jednou zaži­ z Bedřichova stalo turistické monstrum. Byli bychom sami proti sobě. Spíše li. . mi jde o to, aby to, co už tady je, bylo na tako vé úrovni, aby mohlo plnit svoji Místní č initelé to mají s l ožitější. Ti ponesou funkci. následky nezvratných zásahů, avšak do své-

~-rI9rr(jDUuike~

KRAJINA A PODNIKÁNí

19

Viděla

j sem i bedřich ovské silnice, i krátkou část mezi Janovem, kterou bude nutné rekonstruovat. Zdá se, že jde o nebezpečný úsek, na kterém si nevyhne autobus s nákladním autem. Pravděpodobně musí k úpravě dojít v každém případě.

A ještě Ještěd Pro běžecké disciplíny by měl slouži t prostor Bedřichov - Královka a pro sko­

kanské disciplíny areál na Je štědu. Úpravy zde, zdá se, budou náročn ější než

u tratí v Bedřichově. Nutná je celková rekonstrukce skokanského areálu i vle­

ku, který bude prodlo užen 65 m za hřebeno vou cestu a zcela urč itě bude nut­

né vybudovat z aříze n í na výrobu umělého sněhu. Kromě toho také kabiny

a jiné objekty, p otřebné pro sportovce i diváky.

V nedalekém Harracho vě je situace možná příznivější. Tak proč ne tam?

A

závěr?

Hledat pravdu je vždycky obtížné a naj ít téměř nemožné. Říká se, že bývá

někde uprostřed.

Lze pochopit, že radní zú častněn ých mě st a obcí mají zájem o zvelebení své­

ho regionu. Možná v celé akci vidí jedinou šanci. Těžko posoudit, zda se jim

to za s oučasný c h podmínek (překva pivě nízká vládní dotace) podaří. Zda se

pouze nezadluží, a vůbec není j isté, že samotné uspořádání mistrovství světa

v klasickém lyžování bude takovým finančním přínosem, jak očekávaj í.

Na druhé straně je tady příroda Jizerských hor. Negativní zásahy trvalého rá­

zu by ji moh ly je ště více poškodit.

Je třeba jednat nej en s rozumem, ale i citem. Jakákoliv hrubost a násilí spíše

škodí než prospívají. A chci věřit, že ve hře nejsou osobní zájmy těch, kteří

rozhodují, a které by byly nadřazeny nad záj my obecné. Pokud ano, potom je

za dobrý úmysl schováno neodpustitelné sobectví.

Neboť opravdu nej de jen o těch pár dnů závodů. Mistrovství skončí , ale Jizer­

ské hory zůs tano u. A pokud jim nebudeme věnovat náležitou pozornost i v ji­

ných souvislostech, můžeme si klást otázku: Jak dlouho ještě?

ho rozhodování po třebují zač lenit také příslib praco vních příle ž itos tí a turis tických zaříze­ ní, která investor s sebou nevezme. J i s tě, zkušenost z olympijských her třeba v Saraje­ vu nazn ačuj e , že těc h pracovních p říl ež itos tí bývá mé ně a mén ě kvalitní ch, než si pořada ­ telé slibují, a že z turistických zařízení di­ menzovaných pro zcela ji ný úč ~l, se častěj i stává Areál (zlých) snů, než pro sperující tu­ ristická obl ast. Přes to cenu na kvalitě ži vota p o třebují místní činitel é zvažovat proti eko­ nomickým nárokům voli č ů. J eš tě obtí ž nější to mají v eřej ní či n itel é a an­ gažo vaní občané . Jsou odpo vědní za dlouho­ dobé dobro tét o země - a to nej en dnešním vo li č ům, nýbrž i tě m, kdo nevolí, i tě m, kdo přijdou po nás, třeb a n ěk dy za sto let. O to tu jde. Ano, všechna lidská č i nno st představuje zásahy do životního prostředí , avšak tam, kde jde o zásahy nezvratné - o dlouhodobou, nen apravitelnou přeměnu, jakou představují hráze na Vltav ě , odl esnění Posázaví či vý­ stavba rekreačních oblastí podle chvilkových předst a vo "rekreaci" v té hrstce zachovalých oblastí této hustě zalid n ěné země - tam je tře­ ba postu povat s krajní obezře t ností. Je to navždy. Generace našich poto mků bu­ dou žít s následky našich zásahů. Je iluzorní si předs t avovat , že "až si to rozmyslíme", tře ­ ba ob novíme Prahu zni če n ou asanací, či za­ plavené Svatoj anské proudy. Je to navždy. To ovšem neznamená, že můžeme pře stat jednat. N emůžem e , i když si uvědo mí me ce­ nu svého jednání. A však znamená to, že ne­ mů že me jednat l e hkov áž ně. Krátkodobý zisk nikdy ne mů že vyvážit nezvratnou škodu. Po­ třebuj e me dů s l edn ě promyslit následky a podmínky , na jej ichž zákl adě budeme roz­ hodovat. N ěkdy po zvážení podmínek a ná­ s ledků mů ž eme rozhod nout, že dlouhodobé dobro tu vyvažuje zp ů sobenou škodu. Jindy m ůžeme rozhodnout, že záměr není provedi­ telný za přij atelnou dlouhodobou cenu. Ni­ kdy si však nemůžeme dovolit jednat neroz­ vážně.

Kreslil Jan StekUk

20

Máme vybudovat l y ž ařský areál pro mistrov­ ství s věta v Jizerských horách ? Zamysleme se raději, j ako tom rozhodnout. Ne podle chvilkového zisku či podle voličský ch nálad. Potřeb uj e me promyslet dlouhodobé n a děje a následky - a také podmínky, které by tako­ vý záměr musel splnit, aby byl d l ou hodobě přijate lný. Pak zvažme, zda nezbytné pod­ mínky vůbec splnitelné jsou. Rozhodnutí vy­ plyne samo. Jen pamatujme: cokoliv rozhod­ neme, je to navždy.

KRAJINA A PODNIKÁNí _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~ W(J)l1ilDilufi®2!J.

K problematike spontánneho návratu vlka, medveďa a rysa na územie Ceskej republiky Milan Janík Expanzia populácií vrcholových predát oľo v - vlka dravého, medveďa hnedé­ ho a rysa ostrovida na územie Českej ľepubHky súvisi so spontánnym šírením kh karpatského subareálu okcidentálnym smerom. Po vyhlásení a praktic­ kom uplatnení celoročn ej ochrany med veďa (1932) a čiastočnej ochľany vlka a ľy s a p očas ich reprodukčnéh o obdobia (1975) sa na Slovensku postupne na­ sýtili refúgia nadchádzajúce sa v centrálnych pohoriach Západných Karpát. Stále č astej šie sa objavovali j ednotlivé zv ieľatá, neskoľ aj socialne skupiny v okrajových západokarpatských pohoľiach, aby ne skoľ trvale osídlili č asť Moravsko-Sliezskych Beskýd a odtial šírenie pokračovalo do Jeseníkov a Oderských vrchov. Po eratických výskytoch medveďa začiatko m sedemde­ siatych rokov trvalo des ať rokov, kým sme mohli konštatov ať trvalý výskyt, t.j . populačné prírastky v Moravsko-Sliezskych Beskydách (dále jen MSB). Kým rys prenikal na toto územie na p očiatku paťdesiatych rokov, vlk ho osíd­ luje v s účasnej dobe. Medveď 111Iedý. Pato A ntonín Řala (Nízké Tatry)

Otazníky nad "mysliveckou vyhláškou" Dne 9 . k vě tna 1996 byla vydána Minister­ stvem zem ě dě l ství (MZe) CR vyhláška č. 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti. Čtenář i Veroniky o ní byli po­ drobněji informováni čl án kem D. Horala v č. 4/96. Vzhledem k tomu, že vy hláška sice před s t avuje v n ěkterýc h aspektech krok vp ře d , ale v mnoha případec h je bohužel kro­ kem zpět , rozpoutala se okolo ní řada dis ku­ sí, polemik i jednání. Jedno z n ej důleži tějš í c h j ednání probě h l o dne 17. dubna 1997 v budo­ vě MZe za úč as ti p raco v n íků MZe (hlavní slovo měl ing. Zatloukal), a pracov n í ků MŽP ČR. Na její průběh jsme se zeptali přímého úča s tníka jednání, R NDr . J osefa Chytila, který na jednání zastupoval Český ramsarský výbor.

Kdo se jmeno vitě dále jednání zzičasrnil? Za MZe dále ing. R ůžič k a, ing. Řeh ák, práv­ ni čka z MZe a další asi tři osoby, jejichž jména neznám. Do dnešního dne slibovaný zápis ne p ři šel. Za ochranu přírod y byl příto­ men Dr. P. Roth, ředitel odboru ochrany pří­ rody MŽP, Mgr. P. Novák , právník z téhož odboru, Dr. J. Se vč í k ze Správy CHKO Tře­ bo ň sko a Dr. J. Pykal z Agentury ochrany pří rody a kraj iny Česk é Buděj ovice.

Bude tedy vyhláška novelizována? Očekávali

jsme, že jednání vyvodí závě ry co se týká hlavních chyb ve vyhlášce a bude podkladem pro její novelizaci. Hned na začátku jednání j sme byli z tohoto omylu vyvedeni: o novelizaci vy hlášky MZe neuva­ žuje, sou čas ný stav by měl napravit až nov)' zákon o myslivosti. Podle informací sděle­ ných na jednání se aJe jedná o časový hori­ zont m i ni m álně tří, spíše aJe čtyř nebo více let ... al es po ň

Jaké byly hlavní námitky p roli vyhlášce? Všechny zásadní jsou zmíněny již v článku D . Horala. První námitka směřovala proti se­ znamu lovné z věře. Podali jsme návrh, aby byly ze seznamu zvěře zsela vyjmuty ty dru­ hy, které figurují na seznamech celosvětově ohrožených druhů lUCN: orel královský, dro p velký , husa malá a berneška rudokrká. Ty to druhy jsou celoročně hájeny, já jsem tento návrh chápaJ z naší strany jako vstřícný krok k MZe. Není přece naprosto žádný dů­ vod, aby v tomto seznamu zůstáva ly druhy zahrnuté sem buď z úplné neznalosti situace (husa maJá, berneška rudokrká) v době zpra­ covávání seznamu, nebo pod vlivem dřívější­ ho hesl a některý ch "mysl i vců" Křivý zobák

VCl91Y
NÁVRAT ŠELEM

21

Priebeh osídl'ovania územia Českej republiky a súčasný stav mikropopulácii Medveď

hnedý

Prvé náhodné výskyty boli zaznamenané v lete v roce 1972 v Bielych Karpá­ to ch v k.ú. Bystřice pod Lopeníkem (Macko 1972), v roce 1973 v Javomí­ koch pod Makytou (922 m n.m.), v roce 1974 v Sliezských Beskydách. Šíre­ nie teda pre-biehalo dvoma prúdmi - južným cez Javorníky a severným cez Sliezske Beskydy (SB) . Na začiatku osemdesiatych rokov, keď sa v MSB ob­ javila medvedica s mláďaťop1 sme konštatovali, že toto územie med veď trvalo obýva (Janík, Voskár, Buday 1986). Neskor sa zistil výskyt v Orlických ho­ rách a v Jeseníkoch. V súčasnosti sa podl'a osobného oznámenia pracovníkov CHKO Beskydy (Dr. Bartošová in verb.) eviduje zimné brloženie medveďa v MSB a ďalší brloh údaj ne dospievajúceho medveďa je v Jeseníkoch (Dr. Koubek in verb.). Destabilizačným faktorom vznikajúcej mikropopulácie medveďa v týchto pohoriach je nedostatok pokoj a, vhodných úkrytov pred aktivitami človeka, najma pred začiatkom a v priebehu zimného obdobia. Ve­ Tkou mierou sa na tom podiefajú nátlačky a nadháňky používané pri love di­ viacej, jelenej a ďalších druhov zveri. Ale je medvedica vydúrená č l ovekom, alebo psami od práve narodených mláďat, ktoré prichádzajú na svet v posled­ ných decembrových a na začiatku januárových dní, do brlohu sa obyčajne už nevracia a mláďatá hynú hladom a podchladením. Z dlhodobého hradiska, ak sa aspoň v centrálnych častiach týchto pohorí za­ bezpečí potrebný pokoj a prirodzená potravná ponuka, v ktorej majú do mi­ nantné miesto čučoriedky a maliny, sa dá očakávať stabilizovanie mikropopu­ lácie. Pretože jej početnosť sotva dos iahne úroveň geneticky efektívnej popu­ lácie (min. 500 jedincov), vždy bude závislá na spojení s populáciou západo­ karpatského optima subareálu, ktoré je vo vysokých pohoriach Západných Karpát.

Kmeti smreka s teritorialnymi znakmi - záhryz­ mi a otermi medveda. Foto Milan Janík

dolů nebo Skodné zmar (případ rodu orel­

Aquila). Navíc na mezinárodním poli nepů­ sobí dobře Ude také o přímý rozpor s legisla­ tivou Evropské unie), když tyto druhy zůstá­ vají zvěří.

S jakou reakcí se podané návrhy setkaly . u zúčastněných ? Pro mne překvapi vou - nesouhlasem. Se zdů­ vodněním, že v případě vyjmutí těchto druhů ze seznamu zvěře se o ně dále MZe nemůže aktivně starat a chránit je z pozice možností MZe. Na mou námitku, že u třech z těchto druhů si u nás ani teoreticky žádnou aktivní ochranu či péči neumím představit vzhledem k jejich vzácnosti u nás (orel královský ne­ pravidelná 1-2 pozorování ročně na jižní Mo­ ravě, u bernešky rudokrké totéž, u husy malé je výskyt ještě vzácnější a navíc ji žádný myslivec není schopen za letu determinovat, takže v tomto případě by se opravdu jednalo jen o kosmetickou úpravu) bylo namítnuto, že se situace může změnit. U dropa velkého je situace o to tristnější, že případné vyhláše­ ní rezervace právě pro dropa velkého (zřejmě poslední možnost· záchrany naší vymírající populace) bylo v minulosti zamítnuto právě MZe.

Mláďa medveďa

v druhom roku života. Foto

Milan Janík

22

NÁVRAT ŠELEM _ _ __ __ __

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!9rNDIl1:lfJ®~

..

Vlčica ulovená v r. 1985 v blízkosti Harvelky v Kysuckej vrchovine. Hmotnost' 43 kg. Foto Milan ]amK

Velmi se diskutuje o termínu lovit husí. Zab.ý­ vali jste se také tímto problémem?

.

7~: '~~r. -

"

/ " . . --Ir , ,~~

--­

Vlk dravý

• podra dostupných informácií, ako aj vlastných poznatkov mažeme s istotou považovať MSB za lovné teritórium základnej ekologickej a sociálnej jednot­ ky populácie vlka - vlčej svorky. Aj keď doteraz nebolo preukázané brloženie dominantného páru svorky, podra správania svorky sa dá reálne predp okladať, že už sú MS B aj reprodukčným teritóriom vlka. Mažeme teda konštatovať, že vlk sa spon tánne vracia na územie, z ktorého bol pred takmer sto rokmi zá­ merne človekom vyhubený, a stáva sa prirodzenou súčasťou lesných a k ním prifah lých nelesných ekosystémov prihrani čných pohorí medzi Českou a Slo­ venskou republikou. To má nielen z prírodno-ochranárskeho (ekosozologic­ kého) ale aj socioekonomického hradiska značný význam, pretože vlk je pri­ rodzenou, ničím nenahraditernou súčasťou a podmieňuj úcim faktorom ich in­ tegrity a ev olučných proces ov. V zložitom homeostatickom systéme, ktorého výsledkom je dynamická rovnováha prostredia, má vlk kfúčový význam, pre­ tože priamo ovplyvňuje , t.j. reguluj e popul ačnú dynamiku (ekologickú natali­ tu) a populačnú hustotu (denzitu) kopytníkova nepriamo cez spatnú vazbu (feedback) aj štruktúru rastlinných zložiek ekosystémov. V horských eko­ systémoch typu MSB je dosiahnutie prirodzenej a k nej blízkej druh ovej a ve­ kovej štruktúry lesných biogenocenóz pri existujúcej distribúcii a populačnej hustote najma je leňa a srnca bez populácie vlka takmer nemožné . Skúsenosti z oblasti, v ktorých sa vlk vyskytuje cca 20 rokov, vyznievajú z hradiska pri­ rodzenej obnovy lesných porastov jedn označne v prospech vlka. Početnosť kopytníkov a ich priestorová distribúci a je úmerná potravnej ponuke (mož­ nostiam) vegetačného krytu a škody na nárastoch či kultúrach od jelenej ale­ bo s rnčej zveri sú minimálne a z leso-hospodárskeho hradiska zanedbaterné . Nie darmo sa u našich západnejších susedov zachovalo porekadlo: "Wo der Wolf jagt, wachst der Wald" - Kde loví vlk, tam rastie les. V populáciach kopytníkov robí vlk selekciu lovom v ich okrajových veko­ vých kategóriach, čím prispieva rozhodujúcou mierou k ozdravovaniu popu­ lácie. Na rozdiel od jedno strannej porovníckej selekcie, ktorej hlavnými kri­ tériami sú kondícia a kvalita, v procese prirodzeného výberu majú spolu s kondíciou význam aj ďal š ie, najma psychické a zmyslové fyziologické dis­ pozície jednotlivých zvierat. Rys ostrovid ~tály výskyt rysa sa na území Českej republiky datuje od začiatku paťdesia­ tych rakovo Až do konca sedemdesiatych rokov to však bola iba okrajová mikropopulácia v subareálovom pejuse (okraji) s oscilujúcou početnosťou

~-fj~rr(joouJ)®~

Bohužel, ani tady jsme nenašli společnou řeč. Bylo nám namítnuto, že termín lovu (I. 9. - konec února) byl zvolený kvůli "obrov­ ským škodám", páchaných husami na pol ­ ních porostech především ji žní Moravy. Má . námitka, že situaci na jižní Mo ravě znám dost d obře , a že každode nní kanonáda přede­ vším okolo střední nádrže VDNM vůbec ne­ řeš í problematiku škod na polích, zůs t ala bez j asné odpov ědi. Obrovským krokem zpět je také povolení lovu každý den - neposkytuje­ me zde tedy ptákům jediný den odpoči nku , dovolujeme je lovit nepře trž i tě v době, která je pro jejich přežití kritická . Také u dalších druhů je stanovená doba lo vu problematická, II některých by vůbec neměla pNjít v úvahu ... Náš návrh byl, zcela vypustit možnost lovu u sluky lesní a tetřívka obecného. U sluky se na s traně MZe zdál být souhlasný postoj, ne tak u tetřívk a. Zdůvodně n í? Pro mne dost za­ rážející : prý když ve vyhlášce nebude ales­ poň teoretická možnost lovu tohoto druhu, většina lesáků a myslivců ztratí motivaci pro aktivní péč i o tento druh. ZListává spousta nedoFešen.ých bude dál?

pro blémů.

Co

Vzhledem k tomu, že právnička MZe (podle informací podaných na jednání jeden z hlav­ )1ích au torů vyhlášky, jejíž vývoj prý trval n eu věřitelné čtyři roky) měla na toto jednání rezervovány pouze dvě hodiny. nedostali jsme se nakonec vůbec k jednomu z hlavních bodů , a to problematice možného lovu dra­ vých p táků. Dostali jsme však slib, že nejpo­ zději do konce června t.f. bude svoláno po­ k račování tohoto jednání, kde bude probírán mj. i tento problém. A Váš celkový dojem zjednání? Přes

krásná úvodní slova ing. Zatloukala o tom, jak je ochrana pří rody naším spo l eč ­ ným a zásadním zájmem, mě průb ěh jednání a hl av n ě postoje zástupců MZe o tomto vů­ bec n epřes v ědč il y a v řadě případů byly v přím é m rozporu s touto prokl amací. Pokud se ukáže jako pravdivá informace o naprosté nechuti novelizovat tuto vyhlášku (právn i čka MZe prohlásila, že je na ni docela pyšná), tak zřejm ě jedinou možností k n ápravě situace bude využití všech stávaj ících legislativních n ástrojů z hlediska n apř. okresů a správ ná­ rodních parků a CHKO, a pravdě podobně ta­ ké zapojení mezi národní veřejnosti, ať již z hlediska nevládních organizací, nebo mezi­ národních konvencí podepsaných i Českou repu bli kou. r ed

NÁVRAT ŠELEM

23

v závislosti na popu l ačnej dynami ke vo vysokých pohoriach Západných Kar­ pát (Malá Fatra, Oravské Beskydy). Po legislativnej úprave, ktorou sa zavied­ la ochrana rysa počas jeho reprodukčného obdobia (1975) vzrástla p očetnosť populácie v takej miere, že sa šíril do okrajových západokarpatských pohorí, kde sa postupne stabilizovali čiastkové populácie, ktoré však aj naďalej ostá­ vaj ú závislé na interakci i s populáciou subareálového optima, ktoré je na Slo­ vensku. V súč asnosti sa početnos ť rysa v MSB odhaduje na 15-20 jedincov (Černý , Koubek, Andera 1996). Dominantnou potravou rysaje zajac a srnec, v lete a v jeseni drobné zemné cicavce a vtáky. Na kori sť nestriehne ako vač­ šina mačiek, ale za ňou sliedi, pričom využíva svoj vynikajúci zrak. Krátky neúspešný útok neopakuje a dlhš ie prenasledovanie koristi je len výnimočné. Podobne ako vlk vo vzťahu k jelenej zveri, je ry s nesporne prirodzeným se­ lektívnym a regulačným činitefom vo vzťahu k srnčejzveri. V ostatných rokov sa zaznamenal mierny pokles p očetnosti rysa na celom území jeho rozšírenia v Západnych Karpátoch . Usudzuje sa, že príčinou je pokles popu lačnej hustoty srnčej zveri a nadmerný často nelegálny lov ry sa. Už spomenuté ko lektívne spósoby lovu zveri, pri ktorých sa používajú duria­ ce psy, spolu s nedi sciplin o v anosťou pol'ovníkov móžu mať pre čiastkové po­ pulácie rysa priam genocídne účinky. Psami prenasledované zvieratá, často aj celé rodiny (rysica s mláďatmi) hfadajú záchranu v korunách stromov, odkiaT ich prichádzajúci pofovníci móžu zostreliť . Preto je dóležité pri vydávaní vý­ nimky z ochrany uviesť do podmienok zákaz usmrcovania zvierat na kolek­ tívnych poTo vačkách .

Vefké šelmy a

človek

Je všeobecne známe, že ry s človeka priamo neohrozuje a stretnutie s ním je vzácnou len zriedka sa vyskytujúcou náhodou. No opatovný výskyt medveďa a vlka v prihraničných horských oblastiach Českej republiky a prípadné ich šírenie do ďal š ích oblastí Moravy a Čiech móže u miestneho obyvatel'stva a návštevníkov hór vzbu dzov ať obavy z ohrozenia zdravia či života týmito šelmami. Na Slovensku je v súčasnos ti cca 800 medveďov, ktoré obývajú územie okolo 10000 km 2 . Sk úsenosti z oblastí, v ktorých je stupeň antropogennej interven­ cie spojený s exploatovaním a ovpl y vňovaním prírodného prostredia porov­ natelný s dnešným stavom v moravských západokarpátskych pohoriach no najma v MSB, poukazujú, že aj v týchto podmienkach je možná trvale udrža­ teTná koexistencia človeka a veJ'kých šeliem. Kontiunálny výskyt týchto zvie­ rat v centrálnych pohoriach Západných Karpát s takmer tisícročnou ingeren­ ciou človeka, ktorej sú vystavené horské ekosystémy dokazuje, že v potravi­ novom reťazci je postavenie človeka, ako vrcholového predátora najvyššieho stupňa zakódované v ich dedičnej plazme . Preto ak dochádza k incidentem medzi medve ďom či vlkom a človekom , ich podnetom nie je potravné sprá­ vanie, ktorého spú šťacím mechanizmom je hlad, ale obranné alebo ochranné správanie, podnietené strachom o vlastný život, alebo život mláďat. Pravdaže, móžu sa vyskytnú ť, podob ne ako u človeka, aj prípady neprimeraného sprá­ vania týchto zvierat, ktoré sú ob yčaj ne dósledkom ich patologického stavu. Na Slovensku sa od roku 1945 vyskytli tri prípady napadnutia človeka vlkmi­ samotármi. Stalo sa na východnom Slovensku a postihnutí boli pastieri, ktorí bránili pred útočiacim vlkom domáce zvieratá. V jednom z nich išlo o besno­ 24

o rysovi j en pravdi vě ! Omlouvám se č tenářům časo pi s u Veronica za prod lužování di skuse ko lem rysů a jejich osudu v České republi ce. Jsem však přes vědčen, že ja­ ko j eden z autorů č l á nku "Perspektivy rysa ostro­ vida v Č R " (publikovaném v I. čís l e roku 1997) mám právo reagovat na lži a zpochyb nění naší práce, které v diskusi publikoval autor skrývajíc í se pod značkou -mov- oJe paradoxní, že stejně ja­ ko tomuto anonymovi, tak i nám nejde o to , aby byl rys vyňat z "kádrových rezerv", v čem se ale diametrálně li šíme, js.ou metody, jaké k prosaze­ ní cílů volíme. Jsme toho názoru, že pokud bude­ me celou problematiku rys a zamlžovat emoci o­ nálními poloodbornými argumenty, a při prosa­ zování ochrany ry sa používat lži, pak výsledek takové snahy bude pře sně opačný, než bychom chtěli. I pologramotný oponent, pokud bude mít snahu, nemusí mít problémy se získáním po tř eb­ ných informací např. o legislativním zaj i ště ní úhrady škod vzniklých rysem, početnosti rysů v ČR, j ejich potravním spektrem a řadě dal ších faktů, publikovaných v posledních letech různý­ mi autory. Nechci s -mov- di skutovat o formulacích, stačí fakta! Je tře ba jedno z načn ě vyvrátit tvrzení , že škody vzniklé rysem na hospo dářském zvířectvu hradí stát. Díky novele prováděcí vyhlášky (č. 134/1996 Sb.) k zákonu o myslivosti (ú plné znění Č. 512/1992 Sb.) byla stanovením d oby lovu rysa m ožnost hrazení škod státem zruše­ na ! Pu bli kovaná lež je neomluvitelná a j e zby ­ teč né ptát se, zda to by l záměr č i přesvědčení, že -mov- ví vše, protože všude byl, a tak může z jedné vody radi t lesní kům jak nebojovat s ků ­ rovc em, energeti ků m jak ukládat jaderný odpad. botani kům j ak zachránit louky plné orchidejí, právníkům jak ... Pokud připustím, že publikovaná lež byl omyl , pak další pasáž diskusního příspěv ku podepsané­ ho -mov- považuji za záměr zpochybnit serióz­ nost autorů článku. Při vší úctě ke kvalitám časo­ pisu Veronica, si redakce jistě neklade za cíl pro­ dukovat v ědecký č asopi s, kde budou mít jednot­ livé přísp ěvky náležitosti v ědecké práce (os tatn ě ani .v požadavcích redakce na náš vyžádaný ru­ kopis ni c takového nebylo !). To samozřejmě ne­ znamen á, že publikované infonnac e jsou neprav­ divé, nebo, že jde o exkurs do myslivecké latiny. Mohu -mov- ujistit, že všechny informace byly již dřív e publikovány, a spolu s metodikou, jakou byly jednotlivé části vý zkumu ře šeny, byl y řádně oponovány. Naše tvrzení, že se stále častěji set­ káváme s případy, kdy jsou rysem loveny volně se pasoucí ovce, není informace z druhé nebo třetí ruky (tu bychom označili např. Vlašín - úst­ ní sd ě lení). Ve všech pří padech se jednalo o několi kan ásobně prověřené (autory, zoology NP Sumava, veterinárními lékař i, pracovní ky OÚ, v n ěkterých případech i soudními znalci), protokolárně zpracované a mnohdy fo tograficky doložené případ y . V roce 1996 uplatňovali po­ škození u Okresního soud u v Prachaticích náhra­ du za 20 zabi tých ovcí. Ten však rozhodl, že zně­

NÁVRAT ŠELEM _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V(jSl1:qDUnfi®~

tou postihnutého samca, v ďalšom o vyhladovanú a vychudnutú vlči cu . Je iste pozoruhodné, že aj keď to boli už pres támutí l'udia, za pomoci psov a úderov kopýt koňa dokázali vlky usmrtiť , pričom sami vyviazli len s l'ahkými zrane­ niami . V treťom prípade bol a poranená mladá pas tierka. Prekvencia incidentov medzi človekom a medveďom je v porovnaní s vlkom nepomeme vač šie . Takmer každý rok sa vyskytnú jeden dva prípady, avšak takmer vždy sú to incidenty medzi pol'ovníkmi alebo honcami a medveďmi. Sám som mal možnosť bližšie sa oboznámiť s troma takýmito kolíziami. V dvoch z ních pol'ovníci medveďov postrelili a vzápatí, keď sa blížili k obeti, ktorou bol pravdepodobne omylom (zámenou za diviaka) medveď, došlo k incidentu, pri ktorom vyviazli s fahkým zranením. V treťo m sa aktér oci tol medzi medvieďaťorh a medvedicou. Tá sa k nemu priblížila na niekoIko málo metro v, prič om signalizovala útok. Chcel ju výstrelom z pušky u smrt i ť, avšak spúšť cvakla naprázdno. Medvedica ešte chvíľku, kým sa nepobralo do bezpe­ čia jej ml áďa, naznač oval a útočné prejavy, no vzápatí priestor opustila. Sám som mal šťasti e viacejkrát stretnúť či už medvedích samco v, alebo medvedice vodiace mláďatá a nezistil som útočné správanie, resp. v jednom z ních bolo po identifikovaní mňa ako človeka okamžite zastavené a medveď sa vzápatí rýchle vzdialil. Bázeň medveďa, vlka ako aj rysa pred človekom je geneticky podmienená, pretože ich doposial nemilosrdne všetkými možnými pros triedkami hubil. V súčasnosti sú tieto druhy zvierat celoročne chránené a človek preniká hlbo­ ko do ich osobných teritórií. Najma chránené územia navštevuje z roka na rok sa zvyšujúci počet rudí, ktorí zamorujú vzduch , podu a podny kryt fud­ ským pachom. Etológovia usudzujú, že postupne prestanú vefké šelmy vní­ mať fudský pach ako nebezpečie, a keď poznajú fyzickú podradnosť človeka, ktorý nerešpektuje ich varovné signály a preniká do ich bezprostrednej blíz­ kosti, mažu, ba maju právo ho napadnúť a zabiť. Preto je nutné rešpektovať právo týchto zvierat na bezpečnú vzdialenosť, pokoj v ich denných úkrytoch, ale aj pri konzume koristi . Návštevníkov a užívateTov týchto území je treba náležite obozn ámiť o zásadach správania, ktorým je možné predísť alebo cel­ kom vylúčiť incidenty s vefkými šelmami.

Ekologický manažement Z ekologických vzťahov sú pre živočíchy a s po ločenst va, do ktorých patria, najvýznamnejšie dva komplexy vzťahov : potravné alebo trofické a sídliskové (topické) . Kým prvé predstavuj ú dynamický komlex, druhé sú statické a kon­ zervatívne. Prirodzené osídlovanie okrajových pohorí Západných Karpát ve­ ľkými šelmami indikuje vhodn osť tamojších viac menej zmenených, t.j . polo­ prírodných a umelých ekosystémov pre ich používanie. No ako som už vpre­ du naznačil , na dosiahnutie stability čiastkových populácií je nutné vypraco­ vať podrobnú analýzu existuj úceho stavu ekologických nik medveďa , vlka a rysa a navrhnúť súbor opatreTIí, ktorých realizovanie povedie k postupnému zlepšovaniu topických a trofických ekologických podmienok pre život týchto vzácnych druhovo V rámci ekologického manažementu sa prehodnocuje a upravuje sieť lesných ciest, turistických chodníkov, bežeckých lyžiarskych tratí, cyklotrás, výstavba objektov pre pobytovú rekreáciu, športovo rekreačné aktivity a pod . Tieto opatrenia by sa mali prij ať ako závazné technicko-hospodárske ukazovatele územnych plánov veľkých územných celkov a zón . Nezastupitefné miesto v ekologickom manažemente majú úpravy (časo vé a priestorové) režimu eko­ nomických aktivít (lesohospodárskzch, poTnohospodárskych, poIovníckych), a rekreačných a športových aktivít (sezón ne obmedzenia používania niekto­ rých turistických trás, horolezeckej č innosti, zberu lesných plodov, húb a pod .). Len takýmto ci eľavedomým , dosledne spracovaným a v spolupráci so všetkými zainteresovanými subjektami realizovaným manažementom sa maže v relatívne krátkom čase dosiahnúť želatel'ná stabilizácia populácií týchto, na kvalitu prírody náročných, druhov živoČích ov. Ing. M ilan Janík, CSc., pracoval dlouhá léta na Správě NP Malá Fatra, se problematikou velkých šelem ve středoevropské m prostoru.

~'U9rr
přední

odborník zabývající

Kreslil Jan Steklík

ní § 34 zákona o myslivosti se nevztahuje na ná­ hrady škod způsobených rysem ani na zvěři ani na domácím zvífectvu. V současné dobe je tento pfípad u nejvyššího soudu. Kromě ovcí se obje­ vi I první případ ulovení koz (v uzavřené ohradě, obec Besednice, okr. Ceský Krumlov, byla podá­ na žádost o úhradu škody na MŽP). Na přísluš­ ných OÚ (CB, CK) leží protokoly o ohledání ka­ daveru čerstvě narozeného telete 45 kg těžkého strženého rysem. Pro informaci n ezasvěcených čtenáfů pfikládáme tabulku, ve které jsou uvedeny veškeré ověřené údaje o zastoupení jednotlivých druhů lovné zvě­ ře a domácích zvířat v kořisti šumavských rysů v letech 199T - 95. Musím konstatovat, že ani tyto důkazy nejsou pro seriózního oponenta nedostupné a je jen na něm, do jaké miry je ochoten vyměnit znevažo­ vání práce jiných a lživé informace za informace pravdivé a seriózní diskusi. Je až dojemné, jak se -mov- snaží přesvěd č it , že rys krom ě lovné zvěře a myší nežere nic jiného. Nevidím jediný důvod, proč neinformovat prav­ d ivě i o skutečnosti , že rys loví domácí zvířata, a že může působit značné škody. To není jen šu­ manský problém, to je problém všude tam, kde se rys vyskytuje. Na tomto mistě bych rád uvedl výsledky publikované (i pro -mov- běžně dostup­ né) Petrou Kaczensky z Wildbiologische Ges­ selschaft MUnchen (tec;ly z organizace, kterou nelze v žádném případě podezírat, že prosazuje zájmy myslivecké nebo chovatelské loby). Z této studie např. vyplývá, že v Rakouském Štýrsku uloví rysi za rok průměrně I l kusů hospodáf­ ských zvířat (ovce, telata), ve Švýcarsku 50 ovcí a koz, ve francouzské juře 123 ovcí, ve Slovin­ sku 75 hospodářských zvířat (ovce, hříbata) . Snad díky přezvěřeným honitbám jsou dosud zjištěné ztráty na hospodářských zvířatech v ji­ hozápadních Cechách, ve srovnání s jinými ze­ měmi, výrazně nižší. Velké šelmy a jejich návrat do míst, kde byly před desítkami let vybity, doprovází nedorozu­ mění , neochota, netolerance, plno lží a nenávisti . Můj "debilář" se plní různými "zajímavými" zprávami o velkých šelmách, publikovanými od seriózních celostátních deníků až po vyložený bulvár. Nesluší se než poděkovat za další přírůs­ tek a v této sou vislosti snad při pomenout jedno staré české přísloví o ševci a jeho kopytu. Petr Koubek Pozn. red.: psaní pod značkou není možno po­ važovat za anonym. Značkl) -mov- používá již léta přední spolupracovník redakce.

NÁVRAT ŠELEM

25

Krajina mého srdce Jitka Stehlíková

"Příliš mnoho vody," pokýval hlavou astro­ log nad mým horoskopem. " Vždyť jsem se narodila v JesenílWch. Přímo v Griifenber­ ku...", usmála jsem se. Nejvyšší pohoří Moravy - Jeseníky postupně klesají do slezských rovin. V třicátých letech minulého století byly v této krajině na severu laskavě formované v podhůří založeny tři lé­ čeb n é ústavy, které přírodní cestou, bez léků, pomáhaly navracet lidem zdraví: Schrottův v Lipové, Weissův ve Frývaldově (Jeseníku) a nejslavnější z nich - P riessnitzův v Grafen­ berku. Vzedmutí prvotního lázeňství mohlo nastat skutečně jen zde. Síla, která z jesenic­ kých hor vyzařuje, se jakoby zkoncentrovala v návětrných údolích, s nezdolnou si lou pů­ sobí na každého, kdo je schopen ji vnímat ať vědomě, či podprahově. Tomu, kdo se zde narodí, jak soudím dle sebe, v nemoci pomů­ že především ledová horská voda. Přidají-li se ke kúře výšlapy po lesích za vydatného prodýchání, to se ví, že člověk přijde na jiné myšlenky, a obdařen dotykem krásy přírody najednou tuší, nebo dokonce pochopí, co je pro něj v životě důležité a co už méně. Jako školáci jsme se učívali, že náš rodák Vincenc Priessnitz cqby šestnáctiletý (bylo to v roce Napoleonova tažení Evropou, tj . 1812) utrpěl po pádu z vozu těžký úraz hrudníku a hlavy, ležel dlouho v bezvědomí, a když se po několika dnech probral k životu, dlouho byl "bez sebe". Malátně procházel grafenber­ skými stráněmi , až se mu naskytla příležitost, při níž pochopil, proč mu, ani mnoha dalším nemocným nepomůže medicína. Po několik dní sledoval srnu, která si pravidelně chodí­ vala léčit zraněnou nohu do pramene horské­ ho potůčku. Kde najít životodárnější lék pro lidi s takovou beznadějí, jakou zažil on, než v horské vodě? .. Ještě za mého dětství, a ne­ ní to zase tak dávno, byly Jeseníky horami neprostupných hlubokých lesů, jež protkala nespočetná množství studánek, pramenů, ří­ ček. Jsou to právě ony chladivé proudy ři­ noucí se z hlubin hor, které dávají život a ne­ opakovatelně mocnou krásu tomuto kraji. On i nyní přes všechny necitelné lidské zásahy vyjevuje to nejblaženější ze sebe všem smys­ lům. Vazba, jíž jsem spoutána s geniálním sedlákem Priessnitzem, je ovšem hlubší než pouze sdílená sounáležitost s vodou. Moje babička přišla do Graťenberku po válce z Hané (rodilá horalka od Vsetína jako nej­ starší z dětí musela již od svých čtrnácti let odlehčit početné rodině službou u sedláka), a to s odrostlými dětmi, z nich nejmfadší, teh­ dy sedmnáctiletá, byla moje budoucí mamin­ ka. Byli ubytováni v "Hradě", jak se dodnes nazývá mohutná budova původního Priessnit­ zova vodoléčebného ústavu, prvního na světě té doby. Po letech jsem se v něm narodila.

26

Je to banální, ale krajina mého srdce je mou krajinou rodnou . V ní jsem vdechovala od prvnich chvil fluidum léčitelova přesvědčení o síle vody, nesmě l ými krůčky po kamen­ ných chodníčcích, které v lesích chátraly po předchozích oby vatelích, jsem se dotýkala chodidly země, z okna školy jsem denně po­ zorovala, jak káňata č i sokoli či poštolky ob­ kružují jesenická údolí , a v nich jsem prožila později svou prv ní gymnaziální lásku. O tomto koutu země moravské a slezské bu­ du do konce svých dnů mluvit jako o "svém" kraji. Nikdy jsem jej neopustila, ať j sem ži la kdekoli. Přebývám v ně m svou vodn í duší a on žije ve mně každou buňkou mého těla a myšlenkou mého ducha. A tak nejenom skuteč n ě, ale i ve své mysli mohu kdykoli procházet tímto krajem a žít j ím, jeho pří­ tomností, ale také svou čistou minulostí, a zároveň nabírat sílu pro to, co mne čeká, co je pro mne uchystáno. Ačkoli jsou mé hory už názvem oslavou podzimu, č as, kdy j sme si nejblíž, je - jak si jej sama nazý vám - pátá doba roku: předjaří a rané jaro. V tom čase jsem se ostatně narodila, první nádech je ur­ čující. Tato roční doba vrcholí kolem Veliko­ noc, přelomem března a dubna. Naprosto svébytná je vůně v tom čase: sněhy tají, vo­ dou nasáklá hlína, tlející tráva a j arní květiny slučují směs pronikající všemi póry, zem ě odhaluje svou zahnědlou kůži , jíž počínají prorůstat podléšky, bledule, čemeřice. Voda proudí z každého kopce, lesy i stráně jsou jí přesyceny. Bytost hor se vydává napospas,

KRAJINA MÉHO SDCE _ _ _ _ __ _ _ _ _ __

tak samozřejmě čistě a neokázale. V tu dobu vycházím do krajiny nejraději, do krajiny lé­ čivé, a přesto zranitelné. Grafenberk , lázně se sanatoriem, léčebnými domy, kavárnami a přírodní kolonádou leží na pahorku nad Jeseníkem. Město v údolí se brzy po rán u halí do hustého oparu, nad nímž první sl unečn í paprsky ozařují sněhové hřbe­ ty nedalekých velikánů. Jeseník je sevřen v údolí, pouze se vern í stranu rozevřela říčka Bělá, pramenící pod Karlovou Studánkou a mizející v polských rovinách. Severní vítr s v obodně táhne každou zimu Jeseníkem s ne­ konečnými přívaly m ra ků letících až odně­ kud ze Skandi náv ie, v jejich dalšímu postupu jim zabrání až vévodící hora hor - Praděd. Pod jeho vládou stojí mrakům v postupu šik oblých št í tů: Serák, Keprní k, Červená hora ... A Jeseník se dlouhé dny i s přilehlými vesni­ cemi Domašovem, Li povou, Adolfovicemi, Dětřic h ovem, Filipovicemi postup n ě utápí v záplavách sněhu . Na jižní moravské straně hor, v takovém Sumperku poletují jen zblou­ dil é vločky. Nyní ovšem přichází vláda slunce, je čas jar­ ní rovnodennosti a sněhy z dlouhých strání nad Jeseníkem stály, jeho zbytky se ještě krč í v různ ýc h zastrčených proláklinách, vytrvají někdy až do máje, ale svahy ztrácejí okroyou barvu pod rojící se zelení trávy. Z Priessnitzova sanatoria jdu rovnou do chrá­ mu. Ten vybudoval na jedné z grafenber­ ských strání sochař Jan Simek. Bylo to za ča­ sů normalizace v sedmdesátých letech. Když

_ __

_

_

_

_

_ ~'(jSrr~Dllufi®~

sem tehdy přijely bagry a buldozery a vyvrá­ tily staré ovocné stromy a proměnily bývalé "s lun eční lázně" v prapodivné hromady ze­ miny, byli místní obyvatelé zděšen í. Jak se postupně ukázalo, nešlo o budovatelský zá­ chvat, naopak. Pod širým nebem se setkává • voda, tráva, kámen a daleké obzory s Jedi­ ným. Stoupám po kamenné stezce vzhůru, míjím kameny-krystaly, kameny-prameny , kameny-překážky , kameny-objetí a zůs tává tráva, jen tráva, zaoblená v neurčitost, jež zpočátku mate, zdali se vydat ihned strmě ke kameni-člověku, anebo trpě l ivě pokračovat obloukem - svými pochybnostmi a nejistota­ mi - až ke kameni-bráně. Když stanu v nej­ vyšší m bodě pod lesem a pohlédnu k výcho­ du, oltář přede mnou - slunce- zalévá ostrým světlem krajinu i mne a já v úžasném vytrže­ ní přestávám dýchat. Když projdu branou do lesa, jsem o~ištěna, a snad i posvěcena, k tomu sklánět se nad prameny a nabírat z nich po doušcích životo­ dárnou vodu. Tudy jsem se nesčetněkrát pro­ cházela se svou babičkou. Tato prostá žena s vrozeným hlubokým citem pro sílu přírody ctila svým životem léčebné objevy pasáčka Vincence. Jakmile zaslechla, že jsem coby capart podivně zakašlala, navlékla mi na ká­ rované papučky gumové galoše, vlněným va­ lašským šá~kem zababušila mi hlavu a krk ­ a hajdy do lesa. Celý den jsme prochodily od pramene k prameni, ať byl mráz, mlha nebo pršelo. A nejen voda, i silice jehličnanů ve vlhkém vzduchu pročistily můj dech, a nave­ čer rychlá horká koupel v plechové vaničce a bylinkový čaj s medem. Druhého dne jsem byla zdráva. Scházím grafenberským i stráně mi do m ěsta , překročím na nich trať a sejdu k potoku Sta­ říč, u jehož soutoku j sme se jako děti na vachrlatém voru vydávaly bojovat s krami, ovšem v létě bývaly obě jesenické řeky "po­ hublé", to jsme zase rády skákaly z kame ne na kámen třeba až do České Vsi. Jeseník zra­ něný "sociali stickou výstavbou" sedm let po sametové revoluci dostává přívětivější tvář: paneláky na náměstí projasnil lehce postmo­ derní kabát a obnovená barokní radn ice upo­ míná na starobylost bývalého hornického města. Němečtí kolonisté, kteří na pozvání českého krále Přemysla Otakara II. osídlili i tyto hraniční hory , nalezli je bohatými ruda­ mi, a hlavně zlatem. Nad městem se tyčící Zlatý chlum je doslova prošpikován středo­ věkými štolami, v 'nichž jsme jako děti hleda­ ly dobrodružství. Jednou se mi ovšem poda­ řilo zahlédnout v hlušině zvláštní lesk - ve slídě vyroslý český granát velikosti třešňové pecky jsem po letech darovala muži, jenž mi způsobil největší bolest a dal mi nejvyšší mí­ ru lásky. Na vrcholku hory je dobře viditelná rozhledna. Tuto kratochvílnou stavbu vybu­ doval první frývaldovský turistický spolek na přelomu století. Teď na ní právě vlaje bílá vlajka - pan hostinský tímto způsobem ozna­

Nahoře: Tajemná, drsllá a mnohdy pochmur­ 1Iá je krása jese1lických hřebenů. Foto Josef Ptáček

Na s. 26: "Hrad" - mohutllá stavba původm11O Priessllitzova ústavu. Foto Lubomír Zelillka

WCl5rr
muje do širokého okolí, že je dnes rozhledna přístupná a v přilehlé boudě (původní chata s hostincem naneštěstí před více než dvaceti lety vyhořela) je k dostání výborná hanušo­ vickájedenáctka nesoucí název po nejchmur­ nější jesenické hoře "Šerák". Z romantické věže se předestře úchvatný po­ hled. Lázeňský vrch se pode mnou p roměnil v rybu jakoby směřující z horského prostředí k měkkým přeshran ičn ím rovinám, kde se leskne hladina Otmuchovského jezera. Nej­ vyšší magnetickou sílu pro oči má ovšem Praděd. Jeho nevkusná tel ekomu nikační věž z této perspektivy vypadá jako lehce zabod­ nutájehlice v drdolu ... Cestou na Rej víz ocením své dobře promaza­ né pohorky, rozmoklý sníh ztracené běžkař­ ské stopy mě provází až k mechovým jezír­ kům. O tom, jak živo je v lesích, svěd čí sto­ py zvířat, rozeznávám nejen přítomnost srnčí a zajíců, také lasičky a drobných hlodavců, budu mít dnes Štěstí na vzácnou stopu rysa? Rejvíz je rašelinová planina ve výšce 730 metrů nad mořem. Je nejtišším místem zdej­ ších hor. Všechny zvuky jsou v okamžiku pohlceny do černých hlubin, až tajemné ticho d ěsí. V létě se sem vypravuji vyhledat vzác­ nou masožravou rosnatku okrouhlolistou. Skomírající zima se těžce propadá do zetle­ lých hlubin, jsem zde jedinou lidskou bytostí, a přesto necítím samotu . Najednou motýl šněruje neviditelné pavučiny hustým předjar­ ním vzduchem. Zatímco na horách probíhá vrcholná lyžařská sezona a zaváté smrky ješ­ tě dlouho ponesou na svých ohnutých vět­ vích nánosy tvrdého sněhu, tady v kraji u Je­ seníku kvetou lýkovce, nizoučká tráva zapla­ vuje kraj, květy devětsilu prorážejí dokonce i asfaltovými cestami a dlouhé šňůry havra­ ních hejn se vracejí do severských domovin. Autobus mě přiveze zpátky do rodného měs­ ta, slunce již ztracené vysílá poslední nacho­ vé světlo nad kolonádu na lázeňském vrchu. rozžaté lucerny mé nejmilejší hůrce nasadily zářivou čelenku. Vydám se k ní Muzikant­ skou stezkou. Jít hlavní cestou by znamenalo projít teď za nastupujícího večera hrůzným místem upomínajícím kamenným plamenem na události, kdy před třemi staletími právě ta­ dy hořela na inkvizičních hranicích těla jese­ nických -čarodějnic-o Raději se prodírám ne­ stříhanou alejí keřů, vinoucí se napříč grafen­

berskou strání, pěšina je dobře vyšlapaná a já znám téměř každý kořen, kámen, zákrutu. Kolonádou projdu vedle bronzového lva, kte­ rý je symbolem zdejších lázní, sochu Priess­ nitzovi darovali maďarští pacienti. Ovšem ta­ ké Poláci, Francouzi, Angličané zvěčnili svou vděčnost za uzdravení do vzácného ko­ vu nebo v kameni, památníky na jejich uzdravení jsou jak v lázních, tak i ve městě Jeseníku. Naši krajané se nenechali zahanbit, u vchodu na kolonádu Myslbekova socha Hygiey symbolizuje vzácnou českou vlast­ nost - vděk, úctu a uznání rodákovi. Za ní se pěšinou dostanu k malé ve stromech skryté kapličce. V ní jsem byla tajně pokřtěna. Ba­ bička nemohouc se dívat, jak rostu za časů diktatury proletariátu v pohana, přemluvila jesenického faráře, aby po letech kapličku otevřel a zařídil právě zde mé vykoupení. A tak mě jednoho srpnového rána pramínek svěcené vody (pocházející z t ěchto hor) omyl z hříchů našich prapředků, pan páter odříkal své modlitby a babička za mne-nemluvňátko slibovala. Ani on a snad an i má babička netu­ šili, že jsem svazována v této chvíli nejen s věčností, ale také s mužem, který v kryptě této kaple po boku své trpělivé manželky sní svůj věčný sen o vodě, s mužem, který uvěřil síle své intuice. Dokázal vyléčit lids,ké tělo spolu s lidskou duší. Tady v mých horách ... Jaký zázrak - dveře kapličky jsou otevřené, vstupu brání mříž přede dveřmi. Provizorní oltářík je osvětlen blikajícími svícemi. Ach ano, uvědomuji si, dnes je Velký pátek. SlO­ jím dlouho na prahu. A myšlenky se zastavu­ jí, přichází pouze stav pronikání. Veliký mě­ síc ozařuje zemi, její poklady se otevírají, a nejsou to hrsti zlata, ani blýskavé drahoka­ my. Jeseníky se stávají bytostí tak zřejmou, že lze vnímat dech přírody. Duch krajiny při­ chází až k uzamčenému lidskému klubíčku ega a rozmotá je tak náhle, že j sem pojednou součástí vzduchu, bledých hvězd, promáčené hlíny, pučících listů javorů , ztrácím se v pra­ menech. Je mi poskytnuto největší bohatsvt­ ví, jež hory nevydávají každému: setkání s bytostmi hor tak bezprostředně, jak to kdysi uměli naši předkové . Právě tady a teď proci­ ťuji, že se věky smíchávají. Nelze než pokor­ ně, leč s hrdostí stát jako jedna z dalších by­ tostí ducha hor a vesmíru, tentokrát v člově­ čím hávu.

KRAJINA MÉHO SDCE

27

-

Galerie přírodní prózy

Z:

V.fak poslech n ěte! Ted' se ozval nablízku jiný (1 975), z n ějž jso u také převzaty následující Próza s přírodn í tematikou je nedíln ou S O L/­ každé ndrodní lite ratury. V české litera­ ukázky. hldsek. Je tak jasn.ý, tak rozpoutaný a pohy­ tu ře se jako svébytný žánr zača la fo rmovat až buje se v tak drobných tónech, jako by se Jak ve druhé polovině 19. století, ač v růz ných JARNÍ HLAS Y útlé, asi tak lestileté děvčátko do zp ěvu dalo. byl slovesných projevech byla příroda ztváriío­ ho Zprvu jako by p tdček šeptal, jako by se ostý­ Při vána už odn epaměti. Jako celek má přírodn í Povedu vás do samotného domova veškerého chal, pak jasněji a vždy jasněji, až konečně če~ beletrie mnoho různých podob a žánrových ptactva našeho. Je to mladý, sotva dvandcti­ znenaddní hldse k jeho hasne, jako by se v sl­ š tě f orem: f ejetony, lyrické črty, povídky, novely letý lesík - sm ěs všech možných strom ú, jež zách rozplýval. že i romány zachycují naši rozmanitou f aunu kdy po nalich .Hrdních viděti možno. 1 javory Sotva byste pozn ali podle zvuků těch to čer ­ SV' a flóru, tváře příro dn ího světa v rozličných a duby pnou se mezi mladým, sotva pučícím venku. Kdo znd ji jen na podú m, jak jedině pf končinách a jeho časové prom. ěny, ale i j eho modřínem do výle. Jak jinak možno, než aby C, v tm avých křovinách po zemi aneb j en v malé rozporuplné soužití s člo věkem. Někteří auto­ si ptactvo útulek ten již pro rozmanitost stro­ Jo v.#ce sobě libuje, podiví se životu jejímu teď ři se opájejí krásou tohoto světa, jiní vyprá­ fO moví jako domov bylo oblíbilo? najaře '" vějí lovecké příběhy, další zas čten(ÍI~ům sdě­ částí

SV

lují své zkušenosti, zážitky, či zna losti a vyzý­ h~ UBOHÁ PŘÍRODA ni vají je k ochraně mizejících zv ířat, ptákti ne­ le bo ryb. Hranice pNrodní prózy se vymezují Zl Když jsem před padesáti roky přišel do Pra­ nesnadno; někde se její území kryje s p ůdo u p' hy na studie, vypadala naše mdti m ěst pod­ dětské literatury, j inde zasahuje do teritoria VI s tatně jinak nežli dnes. Především byla její literatury faktu. J, Tvůrci české p řírodní beletrie jsou významní rozloha nepoměrně men§í nežli dnešního dne a spisovatelé, leč i autoli obecně málo známí, ... V souhlase s tímto poměrem nezastavě­ S jejichž díla již upadla do zapomenutí. V naší ných ploch bylo možno viděti nepoměrně bo­ \ galerii plipomeneme ty i ony, nebo!" i knihy hatH a ro zmanitější život v přírodě. Na leten­ zapomenutých autorů mají SVOll pLisohivost. ské stráni a ve Stromovce zpívali slavíci.

Nadto jsou leckdy jedinečnými dokumenty, Stejně na Nebozízk u a v sousedních zahra­ evokujícími přírodu zašlých dob. dách ...

Budeme-li postupovat chronologicky, musí­ Také jiných p táků byla hojnost. V Praze

me dát nejdřív slovo J OSEFU TH OMAYE­ a v zahradách okolních zpívalo množství čer­

ROVI (1853-1927). Jeho jméno dnes žije venek, sedmihlásků, nizných pěnic, na všech

V obecném povědomí dí!..')! známé pražské ne­ stranách ozýval se jasně kvílivý zvuk kruti­ mocnici, jež po něm byla pojmenována, hlavů . Byly zde v okolí plekrásné žluvy se

avšak tento proslulý intemista byl i význač­ žlutým tělem a černými kNdly a jiné a jiné ...

n.ým spisovatelem. Jeho sebrané spisy, vyda­ Uplynulo čty 6cet roků, tedy doba, která

né v letech 1919-25, mají jedenáct svazků. v poměrech naší zem ěko u le neznamená hru­ Zahmují různé povídky, fejetony, ale i pN­ běnic.

rodní črty. A Praha se změnila k nepoznání ... V Nuslích

Svět přírody Thomayera přitah o val už od a v nuselském LÍdolí není hrubě zahrady. Smí­ dětských let, která strávil v rodném chodském Josef 11lOmayer (1853 - 192 7) chovské zahrady jsoll ty tam. Tisíce ' stromů Trhanově. Zůstal mll věrný i jl době svých studií v Klatovech a v Praze, kde se postupně vykáceno a bezprostlední okolí /laší metro­ splátelil s Jaroslavem Vrchlickým, Janem pole je krajem ne utěšeným . Poloha vedle toho zv ldšťje příhodná. V sedle Nerudou, K. V. Raisem, J. V. Sládkem či Tím pak, že vykáceny stromy a zahrady

pod velkou horou ukryt, nezažij e lesík ten ani a ruch velkom ěsts!':ý se zněkolikanásobil, za­ s Aloisem Jiráskem. Své první pNrodní prózy vichřic ani prudšího mrazu za jarní doby ...

publikoval v sedmdesátých letech v Lumíru. dána ži votu p tačímu v Praze a v okolí těžká

Hlučno na všech stranách dost, kamkoliv jen

Roku 1880 je shrnul do knihy Příroda a lidé, rána. Sla víci vymizeli nadobro, červenky, pě­

pozornost svou obrátíme, 10 j e pravda; ale nice a jiní zpěváci stali se vzácnějším i. Již vydané pod pseudonymem R.E. Jamot. nesnadno se v té směsici hlasú i ZV llků vyzna­ Projevil se v ní jako dobrý pozorovatel pN­ i drozd zpívd v Praze jen ojedine1e ... ti. Nepochybn ě je n ěkolik s trnadů u potoka rodního dění i jako jeho znalec, který respek­ Napsal jsem p6 jedné příležitosti, že mnohý a ti každou chvíli provolávají svúj vrza vý, ne­ tuje jeho zákonitosti a přitom dovede suges­ zjev v p řírodě upoutá a potěší duši i nejza­ mazaný zvuk ... Vedle strnadů ještě skřivani tivně zachytit j eho krásu. Získal tím uzndní rmoucenějlí. Řekl jsem, že zpěv slavíka, kve­ a pěnka vy znesnadiíují nám rozeznávání ně­ Jana Nerudy, jenž ho zařadil mezi autory, toucí lilie za všech okolností vynutí si pozor­ kterých jemných zvuků. Skřivan ovlem milým kteří přírodu prociťují a kteří z ní vyslyší nost. Zdaž to není dobrodiním pro mysl za­ je nám vždy, kdybychom jej i stokrdte byli sly­ "každý sebemenší hlásek, záro veň ale také celoLl její harmonii u. .fe!i; ale pěnka va lesní tll zpívá S VOll zndmou , rmoucenou a sklíčenou?

Leč budeme-li tak pokračovat i, jako si počí­

O přírodě Thomayer psal i ve svých pozděj­ věčllě se opakující vělLl mnohem hřmotn ěji

náme nyní, budeme míti v Praze a okolí ja­ ších dílech, například ve svazcích Po rllZ­ než pěnkava zahradní, a sejde-li se jich ještě kožto reprezentanty říle živočišné za nějakou

ných stezkách (1901), Žlout1le listí (1905) či na kopy jako zde v tomto mlází, tu nás hřmot­ řadu roků hlavně vrabce, holuby, myši

Paběrky (1911). Dnešnímu čtenáh lze dopo­ ný celek až omrzí. Štěstí že brzy přestanou; apotkany ...

ručit - vedle memoárové knihy Ze zápisků lé­ později, po zdpadu slunce, v hlubHm leru, ne­ kaře (1977) - výbor nazvaný Život v trávě Připravil: ]IŘI POUCEK

bude více po jejich zpěvu ani hlesu.

28

PŘíRODA A LITERATURA _

_

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'Cl)I1'(]DIlufi
Zapomenuté texty

Oduševnělý poutník Josef Čapek

mérů,

pocity důvěrné bezpe6wsti a k lOmu pak a touhy. Dv.fem, vždyť tu byl domo v, klín rodiny, hnízdo, do kterého ten rodilý kraj Jak už to u tvůrč ích sourozeneckých dvoji c bývá. Ivo Štuka za.who val v.fellli svými životními charaktery ­ byl za s vého života poněk ud zas třen vě hlasem své­ v'éru že tím v.fím je ([o věk u/úJván bezmála už ho bratra, spisovatele Karla Čapka. Nade.fel čas, kdy kýlem lodním

j ako určitý přírodopisný druh, nemluvě o [lří­ Přito m tento vynikaj ící malíř, jeden ze zakl adatelů slu.fnosti národní. reka se op ět rozhrne

českého moderního výtvarného umění, vládl nejen a VlilY, kdysi st říb rn é,

štětcem , ale i perem. Možná zazní až p řekvapivě, Ale Hře vzalO, rodné krajiny jsou tak trochu oběhnou kýl a zmizí pod ním.

že evropsky proslulý malíř Jan Zrzavý, známý též v.vude, kde jsme nějak rostli a se utváFeli. A kde svým náruživým čtenářs tvím, v jednom rozhovoru nás obemklo něco vlídného a vnil1'ně d!ivěrné­ Rád bych by/lehký leln í molýl

při z nal, že mezi jeho nejoblíben ěj ší autory patří ho, neboľ zlé zku.fenosti, to není níst, to je j en a plavn ě p řis tál u sv.ých piv,

Čapek. "Ne Karel, ale Josef," řekl doslova . zvý.fená obeznalost a vlastně je to nep hítelská josef Čapek (18 87 - 1945) malo val léta kubisticky leč drnčím ztěžlw

cizina. Mám v ČSR více svých rodných kraji/!, ro zklád~ íc í krajiny, zátiší a lidi, aby dospěl ke jak ten Hf,

v jejichž lesích se leskne j admé listí kopytníku svým nezaměni telným a bojuj ícím O hňům, Tou ­ poslední zbytek pamích flotil.

a mezi kameny roste bFe((an. Krajiny, které hám a Nekl idů m, byl soub ěž ně vynikajícím fejeto­ mají svá kouzla a svá tajemství. Krajiny n ějaké­ nistou Lid ových novin a fil osofujícím spi sovate­ ho spNzn ění, n ějakého srozu mění. A jsou du­ I zbyl.ý párek kapni zdech tu

lem. Sklon k lyrické, filosofují cí próze se projevil chovní rodné krajin)'. Rostl jsem za plotem na.fí ze spla.fků,

zej ména v jeho knihách Lelio (1917) a Kulhavý zahrady v Úpici, ale také ve v.fech světadílech Z de rivátů de htů,

poutník (1936). Je škoda, že tyto knihy přemýšli­ Verneových romámí; byl j sem hrdým Indiánem, j ež tekou rekou prastarou.

vého ducha v dnešní pragmatické době zapadly. chladnokrevným Angli( anem, nál/JoFníkem Josefa Čap ka dnes znají pře devším děti díky movu v bouh Dlouho jsem svojí myslí pobýval v kra­ Za vlnou vlila, bez ustání

a zriovu vyd ávanému půvabnému "Povíd ání o pej­ ji, kde byla tak těžce a krásn ě milována Halllsu­ skovi a koč ičce ". se kamsi žen em,

/lOva Viktorie. Dlouho má mysl žila v Paříži, Výjimečný člověk a u mělec byl zatčen I. 9. 1939 sami hnálli.

než jsem ji u viděl; siln ě dlela na pobreží staré­ a po kruté anabázi ně kolika koncentračními tábory Aspoií, že občas pod parou. ho Skotska; domnívala se býti doma kdekoliv na zemřel ab su rdně pár dní před osvobozením v Ber­ světě, dob.ývala se v knihách k brankám slad­ gen-Belsenu na tyfus. Připomeňme si ho alespoň kých rájlí i nejzatra ce něj.fích pekel. Jistě, ([o věk výňatkem z jeho fejetonu Rodné krajiny z třicátých se rodí j en jednou, aby se pak je.ftě rodil zvolila, let. dobývaje sebe sama klikatě i v prudkých nára­ Jan Lacina zech, pokud mu zb.ývají (erstvé a nenasycené smysly a du.ve pOII'ebnd k /'listu. Ale pokud je rodný kraj zárovdí domovem, vracejí se ztrace­ ní synové nejinam než k otcům, domů, až tam, Rodné krajiny odkud vyll i, n e boť pak teprve je dokonána kaž­ dá veliká cesta a každé touldní, ajá, nezdráhám Josef Capek se to phznati, mám nadmíru rád rodný kraj i rodné toulání, trvale přitahován, trvale se od­ Ukažte mi (lověka, který nel/už žádného rodné­ poutávaje. v ustaviólém návratu. ho kraj e: ten, jestli je to vůbec bytost zjevných zvědavosti

Letnípovzdech

obry.ni, byl zajisté osudem nějak okraden! to spi.fe už znám nějaké lidi, kteFí mají rodilých krajů více, skoro v.fude, kde se kdy zdržovali, neboť tak jest (/ověk přizpůsobivý a vždy a ve v.fem schopný nějakého přilnutí a nístu a ov.fem i fanatismu , že mu přirrístá k srdci v.feclll1o, s (ím ho kdy v ži v o tě spojilo. Co se mne týká, jsem pFesvěd(eným regionalis­ tou a nemám pro sVlÍj rodný kraj než chválu, i když už tam není v.fechno, co k němu náleželo: Jitka Stehlz1wvá Děde (klÍv mlýn v Hrono vě je už dávno cizí, Panský dlím v Malých Svatoiíovicích vyhoFel V parcích vyplen ěn é záhon)' a Úpice také není, co bývala, když už není far­ jak če rstvé hroby psů ské louky, kde se mezi kophvami, .fťovíkem Po letním spánku a kakostem ty(ila farská stodola. Mys líme-li na rodn.ý kraj , není to zajisté žádný j iný než kraj teď už mohu vstát na.feho děts tví, ten kousek s věta, který se nám Zavzdorovat de.fti otevíral ze v.fech n ejdříve, ten kousek pNrody, jenž s urputností sráží s kterým se ze v.feho nejdříve setkaly ( erstvé oblohy na plÍl žerdi a latYné dětské smysly, který nás spoluutváFel A znovu k mlllám a i podmiňoval, protože v něm po(ínal ná.f živo­ něžně lnu ti.fný i duchovní rlÍst. Tehdy byl svět pro nás A co teprv sníh ohraniLYen rodným krajem a - pamatujeme-li se jenž probudí snad v.fechny moje touhy dob ře - bylo v něm v.fe, ba je.ftě víc, v.feho pře­ Sníh obřadně padající míra. v'fe ho, toho nejmen.fího i velikánského, zak/ene mne do života nejtepleji blízkého i nesmírně dalekého, dobré­ ho i stra.flivého, v.fechno, co vzbouzí napětí roz­ jak v temnu naklíčené ozimy

Ozimy

W([~l1~Dllufkr;~ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Kresba Jan Stekl{k

ZAPOMENUTÉ TEXTY

29

Ropákem roku 1996 je podnikatel Miroslav Patrik

V pátek 11. 4 . 1997 byl v Brně na tiskové konferen ci Dětí Země vyhlášen ví­ těz 5. ročníku- so utěže o titul »Ropák roku« a autor nejpitoměj šíh o výroku z oblasti životního prostředí 2. ročníku této soutěže. O vítězích obou soutěž í letos rozhodlo 103 č len ů nezávislé Komise, jejímž členy jsou např. poslanci parlamentu P. Buzková, L. Ambrozek a Č. Hofhanzl, exministr životního pro­ středí I. Dejmal, sociologové I. Gabal a J. Keller, fi lozof E. Kohák, pís ničkáři J. Hutka a J. Nos, publicista Vl. Just, výtvarnice Barbora Šalamounová (prv­

ní, která zachytila podobu skuteč ného ropáka) atd.

Letošní ročník ropáka byl výjimečný tím, že občané poslali rekordně 36 ná­

vrhů na kandidáty (loni j ich bylo 32), z nichž nakonec 6čl enn á odborná sub­

komise vybrala 12 nejvýznamnějších. Další zvláštností bylo to, že jeden kan­

didát, Josef Kupec, byl navržen rovnou za čtyři kraj e. Do soutěže o nejpito­

mější výrok bylo zasláno 25 výroků , což je oproti loňskému roku o 8 více.

Ropák roku 1996 Ropákem roku 1996 se po třech letech (loni to byl František Malý z OkÚ v Berouně za prosazování výstavby nové cementárny u CHKO Čes ký kras) stal opět a jedn označně zástupce podnikatelské sféry - RNDr. Josef Kupec, pracovník firmy INVESTprojekt s. r. o. Brno s osvědčením odborné způsobi­ losti Mžp ČR č.j. 15332/4007/0EP/92. Hlavní důvody jeho kandidatury j sou: a) v podniku Cementárny a vápenky Mokrá diletantsky navrhl umístění monitorovacího vrtu, takže mohlo dojít k obrovskému znečištění podzemních vod, b) jako zpracovatel posudku na dokumentaci o hodnocení vlivů stavby »Vodovod Pomoraví« na životní pro­ středí dle zákona Č. 244/1992 Sb., navrhl vydat souhlasné stanovisko, přesto ­ že jeho výstavba je příliš fin an čně nákladná a voda se má čerpat z chráněné­ ho pásma řeky M oravy nad územím CHKO Litovelské Pomoraví, c) j ako zpracovatel posudku na dokumentaci vodního díla Malé Březn o na Labi u Ústí nad Labem navrhl vydat souhlasné stanovisko, pře stože stavba nega­ tivně ovlivní poslední zbytky zachovalých lužních les ů a postihne velké množství chráněných a kriticky ohrožených rostlin a živočichů (nalézá se zde např . poslední lokalita v ČR rostliny drobno květu p obřežního), a že jde o zbytečně drahou stavbu za cca 5 mil iard Kč , d) j ako zpracovatel doku­ mentace o hodnocení vlivů rekreačníh o parku Rajchéřov na životní pros tředí stavbu doporuč il, přestože bylo odborníky dokázáno, že z hlediska vlivů na fló ru, faunu a ekosystémy jde o závažný zásah (což letos potvrdil i OkÚ v Jindřichově Hradci), jako zpracovatel dokumentace těžby zlata v Kašper­ ských Horách se alibisticky vyhnul jakémukoliv hodnocení, přestože je zřej ­ mé, že by těžba a zpracování materiálu kyani dovým způsobem v těsné blíz­ kosti CHKO Šumava negati vně ovlivnilo kvalitu vod v povodí Otavy, kraj in­ ný ráz i rekreaci.

Kdo je to ropák roku Josef Kupec v roce 1961 vystudoval přírodovědeckou fakultu UJEP v B rně, specializace geologie - základní výzkum (v roce 1970 získal titul RNDr.). V letech 1980-82 postgraduální studium na katedře geografie PřF UJEP v oboru Ochrana a tvorba životního prostředí. V současné době pracuje ve 30

Arogance ignorace Jana Štroblová Jsem při koalic i. A proto mě bere čert, když odtud zaznívají výroky, jako třeb a jeden od Vlasty Svobodové, senátorky ODS: " Nep řeji si, aby ekologie, která je odbornou disciplí­ nou, byla znevažována pa vědeckými aktivita­ mi s ideologickým nábojem, v podstatě ne­ přáte lským naší spo lečnosti - a to vše za pe­ níze daňov.ých poplatn íků . .. Svobodové vese­ le sekunduje Václav Rambous ek, ekonom: "Ekologové mají svoje teorie, jejichž jádro je pak společné těm, kteří se vždy mýlili a které vždy najdeme na stran ě n epřátel o tevřené společnosti." Nezaváněj í náhodou podobné výroky starými pořádky, přinejmenším sta­ rý m slovníkem? Čert mě tedy nad nimi bere jako nad tím, že církev kato lická dodneška n eměn í s vůj vztah k přírodě , jakého nabyla při někdejším boji s pohanstvím ajaký už ne­ dokáže být jiný než přez í ra vý . Mnohé své potenciáln í stoupence tím odrazuje od křes­ ťanské víry. Al e zpět k tech nokratů m: "To si klidné vezmu na svědomí, .. řekl ředitel firmy Hydročez Jan Motlík, když přip ustil , že by zdymadl a na Labi patrně zlikvidovala jeden dru h vzácné květ i ny. Proti všem, který m by květiny nedej búh bylo líto, troubí na poplach Ivan Brezina z Reflexu: "Ideálem zelených je celou přírodu oplo tit a pod pohrůžkou pokuty hlída t, aby nikdo nepošlapal lc'větinky a nevy­ lekal zvířátka a bro učky. " Používal zdrobnělin, abychom proti vníka patřičn ě zesměšnili, je na tomto bitevním po­ li oblíbený postup. Při tom ovšem může zapů­ sobit i kouzlo nechtěného a bojovník za takz­ vaný pokrok ze směšní zdrobnělinou, a nejen zdrobn ě linou, sám sebe. Prosí m: " Jsem od­ borník závla hář, " uved l se v České televizi Vladi mír Chour z Hydroprojektu, "a domní­ vám se, že díky svému gymnaziálnímu vzdělá­ ní biologie jsem schopen posoudit otázku ochrany pNrody... Vztah k přírodě jsem zís ­ kal od své ba b ičky, která krmila housátka... Výstavbou parku RajchéFov se zvýší potravní pNležitost krutihlava ... a biodiverzita loka li­ ty: přisterwje se kos čern.ý!" Konec citátu. Naše poznámka pod čarou: kos če rný žije i na sídl ištích a krutihlav je silně ohrožený p tačí druh, který se živí mravenci. Pro vybu­ dování parku, proti něm už se ochránci příro ­ dy stavějí, už snad nemůže být hl ou pější ar­ gument. Ale nemylme se. Podobné výroky nevznikají z nedostatku inteligence. Naopak. Dopou štějí

ROPÁK ROKU _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!)11:qDU1lfI
\/([~n~DIl1lfi®~

firmě

INVESTprojekt, s. r. o. ve funkci jednatele a technického ředitele (před tím pracoval v Geotestu Brno). Hlavním předmětem činnosti je zpracování dokumentací a posudků o hodnocení vlivů staveb, činností nebo technologií na životní prostředí podle zákona Č. 244/1992 Sb. a ekologický audit. Firma je registrována jako poradenská a konzultační firma v programu ES PHARE. Jako jeden z prvních odborníků u nás získal v roCt; 1993 odborné osvědčení MŽP ČR ke zpracování dokumentací a posudků o hodnocení vlivů staveb na životní prostředí dle zákona Č. 244/1992 Sb. Dále absolvoval kurs organizo­ vaný Evropskou bankou pro rekonstrukci a rozvoj v Londýně, přičemž na zá­ kladě závěrečných zkoušek je oprávněn zpracovávat ekologické audity pro tuto banku. Kromě toho je členem odborné komise MŽP ČR pro ověřování odborné způsobilosti k posuzování vlivů na životní prostředí. Pořadí

dalších kandidátů

Na 2. místě se umístil nováček v české vládě ministr dopravy a spojů Ing. Martin Říman, za podporu dovážení zahraničních ojetých automobilů, za podíl na nekoncepční likvidaci regionálních železničních tratí a naopak za podporu urychlené výstavby masivní dálniční sítě, za porušení slibu ne­ snižovat dopravní obslužnost venkovských obcí, za »kanalizaci« řeky La­ be, zejména výstavbou vodních děl Malé Březno a Prostřední Žleb u Ústí nad Labem a za podíl při prosazování průtahu Bystrcí (část Brna) rychlostní sil­ nicí R43, kde dojde ke zhoršení životního prostředí pro více než 20.000 obča~ nů, zhoršení zdroje pitné vody z Brněnské přehrady a rekreačního zázemí Br­ na. Na 3. místo se dostal ředitel a předseda představenstva firmy Cement Bohe­ rnia Praha, a. s. Ing. Ivan Kratochvíl za vehementní prosazování výstavby nové cementárny u obce Tmaň, přestože by měla stát v těsné blízkosti CHKO Český kras, s její výstavbou nesouhlasí] 4 okolních obcí, 86 % obča­ nů ČR a dále více než 40.000 signatářů petice, a za prosazování výstavby míchárny maltových směsí ve Vejprnicích u Plzně, přestože nebyl vyhodno­ cen vliv na krajinný ráz a lze očekávat zvýšenou prašnost a emise z náklad­ ních automobilů, přičemž podobný provoz se nachází v blízké Horní Bříze.

se jich často lidé s nadprůměrným IQ, stižení však zároveň arogancí ignorace. Názorný příklad: Podle měření z lodí Greenpeace se během posledních padesáti let na Antarktic­ kém poloostrově zvýšila teplota o 2,5 stupně, což je prý nejrychlejší růst teploty, jaký byl kdy v tomto směru na světě zjištěn. Můj oblí­ bený politik a předseda vlády však odvodí z inťormace, že únor 1996 byl u nás v průmě­ ru o 8 stupňů c h ladnější než v roce 1995, že "pro všechny pl'esvědčené obhájce leorie globálního oteplování je to zdrcl/jící zpráva". Ano, arogance ignorace. To je jedi~ né možné vysvětlení, proč tento vysoce inte­ ligentní a kulturní člověk se opakovaně ocitá mezi kandidáty soutěže o nejpitomější výrok roku, přidružené k soutěži o antiekologickou cenu zvanou Ropák. V loňském ročníku tam figuroval Váslav Klaus s úvahou, že není tl'e­ ba brát zvlášmí ohledy lIa kopec Tlustec ne­ bo na jeleny kolem lyžarských sjezdovek, když nemohou olli sami prosazoval svá prá­ va, - letos svůj výrok jen obměnil: ,.Ideolo­ gem. se člověk stává, když začíná obracet vztah člověka a přírody, považuje-Ii v příro­ dě člověka za vetřelce, prefel'llje-Ii jedno­ stranně zajíce pred lyŽarem. " Zvěří omezovaný lyžař je jakási Klausova obsese. Nutkavé obavy z útlaku přírodou, ve skutečnosti námi lidmi vytlačenou až někam za okraj, však nepociťuje jen Václav Klaus. Daleko víc a hůř je vyjadřuje výrok lidovec­ kého senátora Emila Škrabiše, který bohužel do soutěže o nejpitomější nepronikl: " Mys­ lím, že Beskydy jsou liŽ pFíliš obydleny na to, aby zde bylo místo pro volně žijící vlky, a proto budu ve své nové fUlIkci usilovat o je­ jich likvidaci. " Vida, jak si v tom lidovec rozumí s techno­ kraty: ostrá hranice mezi člověkem a příro­ dou, člověkem a jinými živočichy. Ani ministr Lux není ušetřen antropocentti­ stické sebezahleděnosti. V časopise Pes přítel člověka sice prohlásil, že , . člověk, který se umí radovat z podzimního lesa a člověk, kte­ lý dal jméno psovi, takový člověk je člově­ kem Zároveň se však ministr Lux tváří, ja­ ko by tím, že postavil psa po svůj bok, ho zá­ roveň povýšil nad ostatní živočišné druhy. Vyslovuje se například pro výcvik loveckých psů na odchycených liškách, což v praxi zna­ mená, že živý tvor liška je vystaven nepřetr­ žitému stresu až do roztrhání těla. Je třeba lí­ ci, že jinak bylo prosazení tohoto požadavku ve sněmovně tentokrát spíš věcí opozice, klub ODS si byl vědom, že myslivecké lobby novelizuje zákon k horšímu, v rozporu s Ev­ ropskými dohodami, které co nevidět máme podepsat. Ale vraťme se k Luxovu projevu: H.

Kresba Jali Stek[{k

~-I15fI'\lDUurmťl

ROPÁK ROKU

31

Čtvrté místo obsadil primátor mě sta Liberec Ing. Jiří Drda (za spalovnu od­ p adů

v centru města, za výstavbu velké přeh rady u Vesce a za mistrovství svě ta v klasickém lyžování v Jizerských horách v r. 2003) a ministr zeměděl­ ství a Ing. Josef Lux (za kontroverzní text vyhlášky o myslivosti) .

Nej pitoměj ší

výrok

Podle č l enů Komise nej pitomější výrok z oblasti životního prostředí v roce 1996 prohlásil šéfredaktor Lidových novin Jefim Fištejn, který v článku Růst je pouze j iné slovo pro život (LN, 6. 9. 1996) napsal: » ... za deset let poctivec Patočka třeba i uzná, že síla ozonové vrstvy kolísá, dej me tomu, v čas ových cyklech, že kácení deš ťo vých pralesů tu je vyváženo novou vý­ sadbou j inde, že snížen í celkové výměry zeměděl ské pů dy je z hlediska glo­ bální výživy ukazatel stejně relevantně znepokoj ivý jako klesající p o čet žeb­ řiňáků.«

Pořadí

dalších výroků

Kresba J an Steklík

Druhé místo obsadil ředitel firmy Cement Bohemia Praha, a. s. Ing. Ivan Kratochvíl se svou lakonickou větičk ou z prop agačn ího materiálu firmy pod názvem » 10 dů vod ů pro stavbu Nové králodvorské cementárny« (XI/1 996) : »Beton je přínosem pro och ran u životního prostředí.« Třetí místo získal pra­ covník Hydroprojektu, a. s. Ing. Vladimír Chour, když na veřej n ém projed­ návání posudku na dokumentaci výstavby lunaparku Rajchéřov dne 4. 6. 1996 prohlásil: »Jsem odborník záv lahář . Domnívám se, že díky svému gym­ naziálnímu vzdě lání biologie jsem schopen posoudit otázku ochran y příro ­ dy.. . Vztah k přírodě jsem získal od své babičky, která krmila housátka .. . vý­ stavbou parku se zvýší potravní příležito st krutihlava (pozn.: si lně ohrožený druh, který se specializuje na mravence) .. . a biodiverzita lokality - přistěhuje se kos černý ...«

" Já si. tedy myslím, že není dobře,jes tliže ta ­ kový výcvik zákoll zakazuj e. Ale každý zákon je určitým kompromisem. Dodnes babičky na ven kově cpou husy p řed posvícením šiškami. Pi"estože to zákon zakazuje. Asi by se velmi divily, kdyby se doz věděly, že pi"ekračují zá­ kon, a pěkně by vyprovodily každého, kdo by jim řekl, že to nesmějí dělat ... Ale zákon se musí dodržovat.. . Je otázka, kde je pomyslná hranice soudn osti.. . " Pan ministr to asi ví, já · však ne, zda touto úvahou chtě l vyzývat k dodržován í zákona anebo k opaku. Není vy l oučeno , že k opaku. Tomu ostatně na­ svě dčuje i jeho dal ŠÍ, zákony znevažující vý­ Závěr a hodnocení rok, který naštěstí na ro zdíi od onoho Škrabi­ ova do sou těže vý roků zařazen byl. " Usta ­ Slavnostní vyhlášení výsledků obou so utěží pro běhlo za účasti cca 200 osob­

novenÉ o celorotním hájení káně lesní a káně ností ekologického hnu tí a veřej n ého života ( včetně téměř 30 č lenů KOrrU se) rousn é se nevztahuje na jedince, kteří opako­ van ě ú točí na domácí drůbež nebo holuby. večer dne 11.4. 1997 v divadle Husa na provázku v Brně. Moderátorem kul ­

Tyto jedince je možné v místě, kde působí ty­ turního programu byl písni čkář Pepa Nos.

to škody, a v b ezprosiředním okolí tohoto Kromě toho Děti Země společ n ě s dalšími ekologickými organizacemi při­

místa lovit celoročn ě. " pravují napsat min istru životního prostřed í Jiří mu Skalickému o tevřený do­

Mimochodem, k zahnání dra v c.ů , kterým se pis, v němž ho budou žádat, aby zvážil:

zachtělo drůbeže , většinou postačí lesklá tyč vztyčená nade dvorem. Jenže někomu se líbí 1) zda by Josefu Kupcovi nemělo být odebráno po věření MŽP ČR dělat eko­ líp myslivecký desperát, zavile, s leskem logické studie dle zákona Č . 244/1992 Sb. (tzv. proces EIA), v oku trestající neukázněná dravčí individua. 2) zda by měl být nadále členem komise, která tato pověření uděl uj e , Netěší nás ta vidina? Potěšme se tedy na zá­ 3) zda by neměl být co nej rychleji novelizován zákon Č. 244/1992 Sb., věr ještě aspoň dvěma soutěžními výroky . 4) zda by vedoucí odboru EIA Ing. Václav Obluk měl nadále zastávat svou Radim Ko š íček, poradce ředitele Národního parku Šumava, vys lovuje svůj souhlas s vel­ funkcí. Z výše uvedeného je zřejmé, že trend dichotorrUe dvou vysoce vyspělých koplošný m kácením porostů takto: " Dobrý brouk - mrtvý brouk!" A Ivan Kratochvíl, ře­ druhů na Zemi - Horno sapiens sapiens (č lověka moudrého) a Petroleus mo­ ditel společnosti Cement Bohemia Praha pro­ stensis (ropáka bahnomilného) nadále pokračuj e ve pro s pěch toho druhého. cítěn ě volá: "Beton je přínosem pro ochranu Závisí jenom na tom první, zda příropa pohltí celou planetu na úkor přírody. živomího prostředí. "

32

ROPÁK ROKU _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'Gsl1lJDU1lfi®~

Naše repor.táž Pásli ovce Valaši ... Věra

Fojtová

Za ekologickým zemědě l stvím jsem se tentokrát vydala do krajiny mého srd­ ce. Na Valašsko, na ekofarmu Emílie Krajcarové do Slavkova pod Hostýnem . Asi tři kilometry od By střice p. H., v útulné dědince ho sp od aří manželé Kraj­ carovi. Byla jsem přij ata vlídně i přesto, že jsem přišl a neoh lášená, neboť te­ lefonní čís lo na prospektu bylo popletené.

Salaš to zrovna nebyla a "bač a", jak panu Krajcarovi v dědině říkají , jako ba­

ča právě nevypadal. Ale ovce tady byl y. Pásly se na hostýnských loukách .

V půvabné krajině, kterou jim my lidé můžeme jenom závidět.

Než jsem jela, věděl a jsem, že farma produkuj e 'nejen obiloviny, vepřové, ho­

vězí a j e hněčí maso a brambory, ale provozuje také pobyty na farmě, tedy ag­ roturistiku . V první řadě mne zaj ímalo, proč právě ekologické zemědělství? Tady se ani jinak hospodařit nedá, vysvětlil pan Kn'ljcar. Když pasete ovce celý rok na loukách pod Hostýnem, ani to jiné než ekologické nemůže být. Udivuje mne ten celý rok. Toje pasete i v zimě ? Tak docela ne. Ale každý den je i v zimě vyženu na louku a ony si pod sn ěhem vždycky něco najdou. Pročprávě chov

ovcí?

Lidová píseň a příroda Když se ve dvacátých letech našeho století rozlehl Amerikou jazz, říkali poučení lidé, že se v h udbě orchesml - třeba Elingtonova ­ ozývá prales! Jazz, to je vla s tně též lidová pí­ seň, pFip om eňll1 e si blues, a právem ho vní­ matelé spojovali s p Nrodou ... Ale pojďme na naše moravské luhy a háje. Příro da obklopovala, ba prostupovala vesni­ ci a její obyvatele, z jejichž středu p ísně spontdnn ě vycházely, od kolébky po hrob. Spjatost člověka, jeho písní a přírody je by­ tostnd a osudová... Krajina je stav duše, pí­ seií j e zpověď člověka. Pro roln.íka, a vůbec pro každého vesničana, byla krajina - kro m ě kostela - tém ěř jedin)ím zdrojem krásy. Har­ monie přírodních barev a tvartl ho ovli vllo­ vala od děts tví, c it livější povahy pak svoje doj my vyjadřovaly slovem i /lotou. Nejlepší výtvory j ednotlivn l si vzali lidé za své, píseň zlidověla.

V roce 1992 začali manželé Krajcarovi hospodařit na 13 hektarech, v součas­ né době obh ospodařují 20 hektarů, z toho jsou na 15 hektarech trvalé travní porosty a pouze pět je orná půda. Pan Krajcar mi prozradil, že se chovu ovcí věnuj e už pětadvacet let. Vždycky choval tak pět kusů velmi užitkové ovce východofríské, teprve po roce 1989 zač al chov rozšiřovat. Dnešní stádo čítá 50 kusů . Osm kusů j e tzv. masný skot (jatečný), určený na maso. Ovce se je­ nom pasou, nedojí se, ostatní jsou šlechtěné , určené pro plemenitbu.

Kraj krásný, ale málo úrodný ,Kraj ina Hostýnsko-vsetínské hornatiny je líbezná, ale Valašsko patřilo vždy mezi chudé oblasti. Půda vrácená v restituci je navíc j eště poznamenána neše­

Vín ečko

bílé, dílo podlužáckého malíře poko­ a drobného zemědělce Fano.fe Hřebačky­ Mikuleckého, j e toho výmluvným pNkladem. Nejenom květy, růžička, karafiát, cll/pa, kali­ na, tulipdn, fiala, polajka, laskavec, baza lič­ ka, ale také plody j sou čdstí přírody: pše n ič­ ka, žitko, len, jetel nebo jablko či .trnka, a ov.fem - réva. Píseií Vino hrady, vinohrady složil tvrdonický lesák KruŽík. Jeho kamardd Jožka Severin proslul podáním písn ě Sedí so­ kol na javori... V písních se uhnízdili ptáci, skhvan, kuka čka, usadila se zvíFata - Kon íč­ ku můj Iyzovraný. A co j e tu keřli a stromLÍ! šípek, Míza, javor, lípa, vrba .. . A pokud si máme pFipomenout moravskou pNrodu jaksi vcelku, citujme názvy něko lika sbírek: Krajem Zavddk)', tedy Hanáckého Slovácka u Čejče, Horiíácký zpěvn ík, Podluží v lidové písni nebo Písničky zahrady Mo ravy, kterou j e podle auto ni kraj pod Buchlovský­ mi kopci. A všude najdeme - jako v písních ­ háje čky a potůčky a studánky. Ty zachytila i tvorba z lidových písní vycházející, p řipo­ meňme i jen Otvírání studánek Bohuslava

jů

Martin ů.

Milovníkům

lidových písní říká mnoho pojem - kosecké písně. Ne snad že by každd Z nich zpívala o trávě a rose podhorskýh luk, do ni­ chž vstupují po ránu muži s kosami a čepá­ kem slivovice, a p řece jsou to jedny z nej­ krásnějších l/luŽsk.ých písní o pNrodě. Žádné podium nebo studio nenahradí prostFedí luk třeba pod Javorinou /la Horňácku. A nikde

stavení f army jsou umístěna mi­ mo dům, na pozemcích s travnatým porostem

Hospodářská

WCI~rr
EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí

33

Chovu východofríské ovce, která je známa svojí vysokou užitkovostí, dvacet let svého života

věnova l

pan Krajcar pěta­

trným hosp odařením , těžké stroje a hnojení vykonaly své, takže jak říká paní Krajcarová, ani motyka do ní nezajede . Proto na pě ti hektarech pěstují obilí a brambory pouze pro vlastní potřebu . Vepřo vé a skopové maso dodávají stá­ lým odběratelům z řad rodiny a známých. Sýry vyrábějí jen v omezeném množství, nebo ť jsou velmi pracné.

Agroturistika Hospodářské

objekty stojí mimo dům , takže v zahradě je možné bez problé­ provozovat agroturistiku. Vyhrazený prostor je určen pro dva karavany a tři stany, v při s taveném samostatném objektu je vybavená ku ch yně s lednič­ kou, WC a sprcha s teplou vodou. Nejlepšími zákazníky jsou Ho l an ďané. Mohou dostat dvě teplá jídla denně, snídani a večeři, část produkce farmy jde i na tuto potřebu. K jídlu podávají manželé Krajcarovi i doporučení k nej ­ krásněj ším turistickým vý letům po blízkém i vzdál enějším okolí. mů

jinde nemohou znít valašské halekačky tak

p,'esvědčivě, jako když si pasačky podávají

Z kopce na kopec tuto zpěvno u štafetu.

Ej, na velických lúkách, To tvrdonské pěkné

pole, Mikulecké pole hluboko orané, HO/y,

hOly ždánské, Okolo Břeclavi - je mnoho pís­ ní, které se phpínaj í k jedn omu pNrodnímu

záko utí; podo bně jako pověst. V písni Zaře h­

tali kon ě od Rázky Ho rákové z Lanžhota se

zpívá o Cárském háji nedaleko slovenských

Kút. Vypravil jsem se tam kdysi p řed hody

s chasou na voze taženými koňmi. Když mlá­ denci skáceli t ři stromy na máj, vyskočili na

kmeny a cestou zp ět zpívali uprostřed měkce

p rosvětleného podzimního lesa tak krásn ě, že

v tom bylo cosi až pohansky živočišnéh o; ja­ ko bychom se ocitli v dobách, kdy studánky

a háje m ěly svoje božstva ...

Moh li bychom naše téma rozvíjel dál a dál.

Kromě písní lyrických máme i balady; Když

poprvé ťali dřevo, dře vo zavzdychalo, když

podruhé ťali, krev se vyplýšli/a, když potřetí

(ali, dře vo p romluvilo ... To j e snad rovnoll

antické drama! A což živly? Oheň, oh.ýnek,

voda, vodička, samé živé prameny lidové po­ ezie.

PNrodaje nejenom hmatatelné p rostředí, ale

též duc hovní ro změr; jako umění vůbec li­ do vá píseň zvlášť.

a

J in dřich

Uher

Provoz farmy

Paní Krajcaro vá je zaměstn an á, na farmě ho spodaří ve svém volném č as e. Pan Krajcar se věnuje pouze hospodářs tví. To by vás oba farma neuživila?, ptám se. Na to by bylo potřeba aspoň p ětatřic e ti hektarů. A v současné době, kdy j e většina půdy zdevasto vaná a rodí mÍlI než by měla, by to snad ani ne­ stačilo. A tak krom ě ovcí chovají vepřové a hovězí na maso, protože trávy, té je všude dost. V budoucnu bych ch těl farmu ještě rozšířit, říká pan Krajcar. Ale přes prázdniny bych stejně uvítal brigádníky. Mám pro ně připravený ka­ ravan, za j ídlo a výslužku, a ještě k tomu pěkné přírodní p rostředí.. . Kdybych byla studentem, jela bych . Ale musela j sem se s vlídnými hostiteli i s líbeznou krajinou rozlouč i t. Bylo s lunečno, červen, jak říká klasika, ten n ejkrásnější měsíc v Čechách, kdy se jaro s létem líbají jahodovými rty... a já si dovol uji dodat, nejen v Čechác h, ale i na Moravě . Na svazích Hostýna se klidn ě pásl y ovce a já jsem jim závi­ děla klid a pohodu. A nejen jim. Na zpáteční cestě jsem s uspokojením zaznamenala návrat vlčích máků na obilná pole. Já vím, že je to jen plevel. Ale mnoho let jsem je tam ne spatřila a také vím, že do přírody patří. Stej ně jako pasoucí se ovce a krávy na podhor­ ské louky. Vždyť tráva roste sama,. není třeb a ji šlechtit či obdělávat. A tak mám pocit, že s tímto darem neumíme hospodařit. Jsme opravdu tak bohatá země?

34

Kreslil Jali StekUk

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!9rr(jDll1likr3~

Američané chtějí, co Češi mají

Roberta Brandes Gratzová

Američané chtějí, co Če š i mají. Ch tějí celistvé obce, v nichž lze chodit pěšky a v nichž lze žít, pracovat a trávit volný čas v těsné blízkosti. Ch těj í používat Američané mají,

auto, kdy se jim to hodí, a chtěj í být schopni je nechat doma namísto trávit co Češi chtějí

několik hodin denně v dopravních zácpách na cestě do práce, při zařizování (krátká úvaha nad článkem Američané různých věcí , při vyzvedávání dětí, při návštěvách přátel nebo kina. Chtěj í le­ chtějí, co Ceši mají) vnou, pří stupnou veřejnou dopravu, jakou mají Češ i. Každá americká obec j i kdysi měla. Americký systém hromadné dopravy vlastně svého času patřil Clánek americké autorky Roberty Gratzové mezi nejrozsáhlejší a technologicky nejpokročilejší na s větě. S postupem ča­ ji stě potěší každého čes,kého ekologicky vní­ su obec za obcí, město za měs tem zrušily rozsáhlou tramvaj ovou a železniční mavého čtenáře, který zjiš ťuje , že nadměrný růst au tomob ilismu se plíživ ě a »zadními síť a daly přednos t dálnicím a cestování automobilem. Každý chtěj řídi t. Kaž­ d veřmi« vloudil do jeho poklidného středo­ dý ch tě i auto. Každý chtěl být nezávislým. Nikdo nečekal závislost. . evropského prostoru . Ještě donedávna mnoho lidí jezdil o vlakem či autobusem, železnice Američané chtějí mít svobodu se rozhodnout, zda jít pěšky, jet na kole, hro­ madnou dopravou nebo autem, tak jak se Č eši stále j eště mohou rozhodovat. převážela vě tš i nu nák lad,ní dopravy , jízda po m ěstě se řeš i la veřejnou (v minulosti spíše Svoboda, takjakj i Američanům definoval automobil, se stala svobodo u sedět hromadn ou - od slova nahro m adě) dopravou. v dopravních zácpách, jinými slovy pohromou. Svoboda vlastnit automobil Leč zdá se, že pádem železné opony se ame­ se obrátila v nutnost jej používat. rikani zace v do pravě dostává i k nám - roz­ vrácený systém autobusové dopravy bez vzá­ Američané chtějí celistvé obce, v nichž lze chodit pěšky, které si ještě ucho­ valy historický ráz a které obsahují restaurované a modernizované historické jemné návaznosti, včetně na železnič n í do­ pravu, zvyšování j ízdného, ucpaná m ěsta (pr­ budovy spolu s budovami novými, jež ladí se starým a nepohlcují jej . C htěj í venství v Evropě si již vydobyla Praha, kde čilá centra měst s veřejnými náměstími , která vyjadřuj í ducha města. Místo je jedno auto na dva lidi) apod. Svobodná toho dnes Američ ané mají více stej ně vypadajících předměstských nákupních volba, jakým dopravním p rostředkem vyko­ nám cestu z bodu A do bodu B se změnila na s tředi sek, která je možno nejlépe definovat podle jejich "vzhledu jako všude jedinou nutnost - použít auto ( v l astně na dvě jinde", než obyvatelných městských center. - j eště jít pě šk y jako za stara). Amerika mívala směstnaná, účelná a historicky zajímavá mě sta a městečka, J istě zde není nutné vypo č í t ávat , jaké nega­ ve kterých bylo možno žít, pracovat, nakupovat, chodit do školy a za zábavou tivní důs ledky má motorizace na zdraví lidí v místech vzdálených od sebe kousek pěšky nebo na kole. Amerika vlastně nebo na pří ro du č i kraj inu. N a př. ekonomic­ ké úvahy o tom, že si l nič ní doprava si na mě la všechno, co Česká republika má v tak bohaté rozličnosti, s tím rozdí­ »sebe vy d ělá « různým i poplatky a dan ě mi lem, že tato mnohost odrážela mladší, ro vn ocenn ě překypuj ící historii. B ě­ (s il n ič ní a s po třební daň , dálni č ní známky hem posledních několika desetiletí však byla Amerika pomalu přebudo vána , apod.) a naopak tzv. regionální žel ezn i ční v malém i ve velkém. Byla přestavěna pro auta. Celá kraj ina, od měs teček po tratě (cca 35% všech tratí) jsou ztrátové, jsou metropole, od nížin po vrcholky hor, byla přetvořen a automobilem. Pár h lasů pok řiven é, neb oť nej sou započítáv ány vnější negativní d ůsledky dopravy. T úv ah y o tom, předpovědělo souč asný stav nezvládnutelných dopravních zácp, přehnané že rozvoj nákladní dopravy s sebou při náš í spotřeby půdy a destrukce obcí. Měly pravdu. Nicméně mocnějš í lidé řek li, i růs t hrubého dom ácího produktu nejsou na že to bude lepší pro ekonomii, že se nestane nic špatného a že se Američ a­ zákl adě dvacetiletých vý zkumů v zemích Ev­ nům bude výsledek líbit. Neměli pravdu . Firmy zapojené do stavby dálnic ropské unie jedn oz n ačně prokázány. a výroby auto mobilů prosperovaly. Spousta z nich vydě l ala velké peníze. Ce­ Na druhé s t raně však poslední období ukazu­ lá společnost teď splácí účet za kraj inu z betonu a neexistující veřejnou do­ je, že v d o p ravě se chystáme jako » učenlivý « žák jít ve stejných šlépějích za zeměmi zá­ pravu. Dnes je krajina, za cenu obrovských dalších výdajů, v mnoha místech padní Evropy či Ameri ky. Proč tak skeptický znovu přebudovávána ve snaze získat, co bylo ztraceno. po hled? Stačí , když se podíváme do přip ra­ Co se nepovedlo, nemá co dělat s velikostí Ameriky. Některé stejné změny vovaného vládního materiálu o koncepci jsou zjevné v mnohem menší Anglii. Paralely pro Českou republiku nemohou »Dopravní strategie ČR na období 1998­ 2000 (2005)« či do materiálu »Základní teze být přehlíženy jen kvůli její malé rozloze. Ve Spojených státech se politika reformy železnice a Ceských drah«. Jejich a programy neodehrávaly jen na národní úrovni. Geografické oblasti menší obsah není příliš optimistický. než Česká republika doznaly stejných transformačních změn jako velká měs ­ První materiál např. uvádí, že byl nastartován ta a velké státy s rozlehlými a prázdnými prostorami a málo lidmi. Teď ch tějí ambiciózní program výstavby dálnic a odů­ obyvatelé velkých i malých států získat zpět, co ztratili. Chtěj í , co Češi stále vodňuje to nutností urychleného sbližování CR se zeměmi Evropské unie. Tento důvod ještě mají. je však v rozporu se skutečností, neboť z do­ Američané obdivují vynikající veřejnou dopravu v Německu , Francii a Ja­ pravního hlediska (dopravních zátěží) nejsou ponsku . Jezdí vlaky jako turisté, k čemuž doma při dojíždění do práce nemají většinou tyto trasy v příhraniční oblasti pro

~UJrr
DOPRAVA

35

příležitost. Závidějí

a užívaj í si měst pro pěší v Nizozemí, Dánsku a Itálii a kroutí hlavami nad tím vším, co bylo ztraceno během j ejich půl století trva­ jící romantické atmosféry s automobilem. Osmdesát procent z toho, co bylo vybudováno v Americe, bylo vystavěno v posledních padesáti letech, a větši­ na toho za moc nestojí. Města, jež bývala obklopena zemědělský mi usedlost­ mi, jsou dnes obklíčena stejně vypadajícími předměstím i a dálnicemi lemo­ vanými pásy nákupní h středi sek. Do nich se přestěhovaly obchody z center měst, zbytek byl vytlačen řetězy prodejen, jež lze najít zase jen v nákupních střediscích . Tak jako tak, centra měst jsou mrtva. Veřejná náměstí zmizela. Při pohledu nazpět si Američané pomalu uvědomují , co v průběhu let dopus­ tili. Současný neutěšený stav se přihodil postupn ě , krok za krokem. Peníze proudily do výstavby dálnic. Rozpočty pro veřejnou dopravu byly k~áceny . Údržba hromadné dopravy se zhoršovala, jízdní řády byly ořezáván y, jízdné se zvyšovalo. Domy byly demolovány za úče l em výstavby parkovišť . Cena benzínu byla udržována na nižší úrovni než v kterékoli jiné zemi a či nil a tak j eždění autem levnějším a veřejnou dopravu dražší. Daňové výhody stavite­ lům a dolary z veřejných prostředků na výstavbu silnic a přidružené infra­ struktury pomohly vytvořit místa pro bydlení, práci a nakupování dosažitelná pouze automobilem. Americké rodiny byly donuceny vlastnit jedno, dvě i tři auta. Dnes každý člen rodiny schopný řídit závisí na automobilu v téměř kaž­ Kreslil Jan StekUk dé situaci. Více Američanů jezdí do práce autem než hromadnou dopravou, ne však z vlastní vů le. Celonárodní průzkum veřejného mínění ukázal, že kdyby si mohli vybrat, tak by 53 % Američanů c htělo do práce chodit pěšky či jezdit dálniční proiil zdův odněn y a ani mezi národní na kole nebo hromadnou dopravou. Dnes je na amerických silnicích každo­ dohoda o trasách mezinárodních si lnic typu »E« nepožaduje čtyřpru ho vý profil. V této ročně zabito více lidí, než byl poče t všech Američanů zabitých ve Vietnamu. souvislosti se zdá být paradoxní, že náš stát, Nepřímé výdaje za ztráty lidských životů, bezpečnost, policii nebo místní ne­ který má problémy s l?řeb ytkový mi výdaji mocniční služby nejsou nikde započ ítány jako výdaje za používání automobi­ státního roz počtu , tak zbyteč ně vynakládá lu . Nikde nejsou nepřímé výdaje za znečiš těné ovzduší, kontaminaci orné pů­ mnoho finan cí na dálnič ní úseky nap ř . z Plz­ ně na Rozvado v - dál nice D5 (cca 5 miliard) dy ze si lničních splachů a zdravotní péč i o zraněn é z autonehod vyčí sleny nebo z Lovosic na Drážďany - dálnice D8 v ceně automobilu. Američan é dnes utratí vět ší část rodinného rozpočt u za (cca II miliard). Vzorem by nám mělo být automobilovou dopravu než za jídlo ... Rodi če mají méně a méně času být se Německo, které zatí m své části dáln i čních svými dětmi, protože jejich dojíždění do práce trvá déle a déle. ú seků k našim hranicím nebuduje. Dokonce i americké sítě prodejen s rychlým občerstvením, které ničily ame­ Dále se v materiálu např . hovoří o tom, že rickou krajinu po desetiletí, se stávají předmětem novýc h tlaků . Ame ričané zájmem státu není pro všechny druhy dopra­ zpozorovali, jak se MacDonald's, K Mart, Pizza Hut a další naučily vh odně vy zajistit naprosto stejné ekonomické pod­ . mínky Ude o tzv. harmoni zaci dopravy). vtěsnat do starých budov v evropských městech a teď se dožadují téhož Tento fakt je velmi závažný, neboť různé v centrech svých měst a brání dalším ne oprávněným zásahům do scénických před cházející vládní verze ten to požadavek přírodních prostor a orné p ůdy. Naučili se, že se mohou rozrůstat a měnit bez ještě uváděly. Zdá se, že narovnání eko no­ mických cen v dopravě je v nedohlednu. destrukce. Co se reformy že l ezni č ní dopravy týče, tak Není obtížné pochopit, proč americký lid ukazuj e zvyšující se znechucení její význam je prý omezen pouze na přepravu nad současným stavem věcí. Proti každému novému dálnič nímu projektu se jen některýc h vybraných druhů zboží (hro­ na místn í úrovni bojuje se zvýšeným úsilím a většími úspěchy. Každému ná­ madné zásilky, sypký materiál, nebezp ečné vrhu vybudovat nový projekt, který vyžaduje demolici b uď historické budovy náklady apod.). Určitě by prý neměly zabez­ nebo jenom užitečnéh o seskupení ulic, se odolává se zvýšeným úsilím a vět­ pečovat dopravní obslužnost menších sídel, šími úspěchy. Stále početnější a si l něj ší hlasy se dožadují více investic do neboť ji z časového, ekonomického i ekolo­ hromadné dopravy, do posílení stávajících obcí spíše než výstavby no vých gického hlediska zvládnou autobusy. Rovněž teze o tom, že neexistuje jediný rozumný ar­ a do kontroly růstu počtu a velikosti nákladních automobilů. Nákladní dopra­ gument, který by zdůvodn i l proč by stát měl va se vrací z aut na železnici, tak jak se firmy zabývající se žel ezniční dopra­ vlastnit celou železniční síť je podobného vou stávají efektivnějšími a finančně kompetentněj šími. Autodopravci nemo- dru hu. Naopak existuje něj aký argument, 36

DOPRAVA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \f1~J1'UDllufiC8~

hou najmout dost ři dič ů dálkové dopravy kvů li břemenidopravníc h zácp, ztraceného času a nehod. Děj í se i další pozitivní věci . Federální zákon schválený před dvě ma lety uznal, poprvé od padesátých let, že doprava byla příl iš dlouho definována au­ tomobilem a že je na čase vybudovat dopravní systém vyvažující dálnice a hromadnou dopravu. Oblasti po celých Spojených státech plánují nebo bu­ duj í moderní tramvajové systémy nebo znovuoživuj í předměstské žel eznič ní linky, jež byly po dlouhá léta z avřené. Stavitelé si stále čas těj i vybírají místa dosažitelná pěšky od nejbližší zastávky hromadné dopravy. Atlanta je jedn ím z příkladů mě sta závislého na automobilu, jež se v n ěkolika posledních ietech zcela přes tavěl o. Pouze před několika lety ote vřel o svou první linku metra. Nové budovy v pě ší vzdálenosti od zastávek hromadné dopravy nabývaj í na popularitě. Obce dávají do pořádku vlakové zastávky, přin ášej í život zpět na veřej ná náměs tí a omezuj í rychl ost automobilů . I stavitelé předměstí reagují na všeobecnou touhu po celi stvěj ších obcích vhodných pro pěší. Kopírují modely tradičních metropolí a m ěs t. Náměstí jsou centry. Místa k bydlení a vzdě l ávání a obecní správa se nacházej í v tě sné m sousedství. Parkovací ka­ pacita je omezena. Zdá se Vám to p ověd omé ? To je, co Češi mají a co víc a více Američanů chce. Američané se učí od Ho lanďanů, Dánů a Němců, jak ochočit auto. Západní Evropa nikdy nezašla v závislosti na automobilu tak daleko jako Amerika. Je pro to snadné vysvětlení. Žádná evropská země se nevzdala místní tramvajo­ vé dopravy a příměstských vlaků nebo dálkové železniční sítě do takové míry jako Amerika. Anglie z ačala následovat americký příklad v osmdesátých le­ tech, ale dnes se ve zvýšené míře\ vrací k přátelské náklonosti k hromadné do­ pravě a méně přátelskému náhledu na dálniční síť. Dánská Kodaň snižovala parkovací kapacitu o tři procenta ročně v průběhu posledních třiceti let. Dán­ sko samo zpomalovalo automobilovou dopravu ve městech a na dálnicích po řadu let a současně zvyšovalo investice do hromadné dopravy a pěších a cyk­ listických stezek. Nizozemí přijalo národní politiku směřující novou bytovou výstavbu do blízkosti zastávek hromadné dopravy a odrazující od používání automobilu . Menší země se ujaly vedení. Větší je začínají následovat. Není překvapuj ící, že Američané se houfuj í do Prahy po tisících, více než do které­ hokoli jiného cizího města. Praha je svého druhu vzrušující, nádherné, aktiv­ ní, energii dodávající, stimulující historické město pro pěší, po jakém Ameri­ čané touží. Sami taková ztratili. Zbylo jich jen pár, jako New York, Boston, Philadelphia a San Francisco. Česká republika má, co Američané chtějí. Budou se houfovat do jejích měs t v naději dostat se tam, než bude pozdě. Obávají se, že Česká republika si ne­ chá své jmění proklouznout mezi prsty, kousíček po kousku, tak jak se to sta­ lo Američanům, a nikdy neuvěří, jak to všechno může skončit... dokud nebu­ de příliš pozdě. Přeložil Petr U. Štěpánek Roberta Brandes Gratzová je bývalá novinářka New York Post, dnes jedna z předních ame­ rických odbornic na problematiku měst. Je autorkou knihy Žijící město, aneb Jakjsou americ­ ká města oživována přemýšlením o malých věcech ve velkém stylu. (The Living City. How America's cities are being revitalized by thinking small in a big way, 2.vydání: The Preservati­ on Press, Washington, D.C., 1994, 33+414 str., l.vydání: Simon and Shuster, New York, 1989). Český překlad úvodu k této knize vydala Foundation for a civil society a Pražské matky a do češtiny jej přeložili Petr Ušák Štěpánek a Teodora HUbnerová.

~U9r(
Kreslil Jali Steklík

p ro č

by stát m ě l vl astni t celou silniční síť? nezprivatizuje nebo nezruší neren­ tabil ní regionální sil nice? A na zá věr n ěk oli k zaj ímavých citací z ofici­ álního vládního materiálu o železnici: »vý­ razný m brzdícím prvkem j sou mocné odbo­ ry, dokonale dosud umrtvuj ící jakýkoli váž­ nější pokus o pozitivní zm ěny směřující k vyšší efekti vnosti a ús porám ... České dráhy j sou kl asickým příkladem toho nejhoršího ty­ pu státního monopol u s nej istým manage­ mentem, všemocnými odbory , plý tv án ím, s velmi špatnou úrovní poskytovaných slu­ žeb, vysoce závislého na státních dotacích, bez jasné vize vlastní budoucnosti... Železni­ ce nemá a ne m ůže mít un iverzální charakter. Ten má a vždy bude mít pouze doprava sil­ Proč na př.

n ičn í.. .« Přesto že

je známo, že tak velký podni k má závažné problémy (n a př. účetnictví není příliš průhledn é ) , domnívám se, že ci to ­ vané výroky s měřují k jednomu - postupným drolením něk o lik desetiletí zanedbané želez­ niční infrastruktury (na rozdíl od silniční) a zbavováním se státn í zod p ověd nosti dojde k likvidaci železniční - dopravy . Při tom vzo­ rem by nám m ělo být Švýcarsko nebo Ra­ kousko, jejichž dopravní politika stojí na roz­ voji železniční dopravy na úkor silniční. Ten­ to záměr však ve vládním materiálu nikde není. Přesto, že celá věc vypadá b e znadějně, obje­ vuje se i u nás jakýsi tlak k tomu, aby se čes­ ká železnice dostala na vyšší úroveň a získala zpět důvěryhodnost občanů. Jedním z podně­ tů je práv ě nyní vypracovaný materiál ekolo­ gických organizací, železni čníc h odb orů a nezávislých dopravnícfi odborníků a ekolo­ gů pod názvem »Požadavky na obsah a for­ mu koncepce dopravní politiky Č R «, který obsahuje 29 bodů a který vychází z Memo­ randa o alternativních trendech dopravní po­ litiky z březn a t.r. leho text byl rozeslán všem kompetentním úřadům a s dělo v acím prostředkům a má být odbornou protiváhou vládního materiálu. Doufejme, že nadpis této úvahy se u nás v brzké d ob ě nestane realitou a že názor ev­ ropského komisaře EU pro dopravu Neila Kinnocka o »nutnosti renesance železniční dopravy, jinak dojde k dopravnímu kolapsu« se nestane osamělým voláním na poušti. Hlas z Ameriky v článku Roberty Gratz by pro nás měl být rovněž impulsem pro naši práci v této oblasti. n ěkteré

DOPRAVA

37

Jak a proč ucpávám odvodňovací drenáže?, aneb jak pomoci meliorovanému prameništi Oldřich

Syrovátka

Potěšil mě odpovědě l

i mile pobavil nápad redakce, abych na otázku v titulku . Odpověď ale ne­ ní jednoduchá, a to s oh ledem na šíři problema­ tiky, která se bohužel neomezuje jen na ucpává­ ní trubek v zemi. Proto se mohu jen vel mi okra­ jově dotknout některých z problémů, které ře í­ me, a těch, jež pod rukama jako obecné otázky života státu průběžně vyvstávají: teoretické, metodické a ekonomické otázky revitali zace; majetkoprávní vztahy; otázky kon fliktu či sou­ ladu mezi zájmy revitalizace krajiny a záj my je­ jích obyvatel; otázky rozum ného a ekonomicky nenáročné ho řešení koncepč n ího zlepšování vodního režimu státu; otázky dopadů rů zných možných variant zemědě l ské politi ky na vodní režim krajiny a její biologickou různ orodost či ekologickou stabilitu; rozpory mezi s ou časnými ekonomickými zájmy i životním sty le m a prin­ cipy trvale udržitelného rozvoje č i ž i vota - a tak dále. (Níže uvedené citace se týkaj í č l ánků, v nichž jsem se již pokusil š í ři probl ematiky re­ vitalizace kraj iny postihnout.) Proč?

To je snad né. Když v roce 1992 uhod il a letní vedra, bylo v Sen otíně, ves n i čce v kopcích na Novobystřicku, zle. Vyschly prameny, potůč ky i mělké studny. Voda v kaskádě obecních rybn í­ ků se zkazila, krajina zežloutla a listí s tro m ů zlověstně povadlo . T ak se poprvé projevil y účinky p lošných mel iorací a "rekulti vací" kraj i­ ny, jež tuto podhorskou pramennou ob last poni ­ .čily v polovině osmdesátých let. Pod žhnoucím sluncem vznikaly otázky: Co když se budou su­ chá léta opakovat a srážkový deficit potrvá?

Krajina podhorských oblastí byla mnohdy lIe­ vhodllě odvodně1la. PNklad regulovaného po­ toka

38

Odv od n ěn á půda pramenné obl asti není sc hop­ na vodu zadržel. Co když zač nou hynout i lesy, stejnověké smrkové mo nokultury, poškozené kumulovaným vlivem imisí? Kraj ina vyschne a jaký bude osud zdej ší přírody a podmínek pro život č lo věk a? A co vodní režim povodí - každý větší příva l ový déšť bude moci způ sobit vážné záplavy a drastickou erozi. Kraj ina podhorských pramenných ob lastí byla nevhodným hosp odaře ním poškozena v celé České republ ice - takové narušení vodního reži ­ mu již m ůže vést k yážným ekologickým i eko­ nomickým problémllm celého státu. Suché a horké léto e zatím opakovalo jen v ro­ ce 1994 a spíše se zdá, že nastává v l h čí a chlad­ n ější peri oda. I tak samozřej mě zůstává zlepšo­ vání schopnosti krajiny zadržet vodu a odo lávat erozi velm i aktuální m problémem.

Na vývěru podzemllí vody byla vybudová/la studánka. Všechl/a /oto O. Syrovátka ní pro s třed k ů . Po neús pěšných žádostech o grant již nezbylo, než do boje zapoj it sdělova­ cí pro středky . D íky růz ným člá nků m a přede­ vším pořadu Č e ské televize " edej se!", v němž mi bylo u možněno vystoupit, se koneč­ n ě pod ařilo získat několik sponzorů . Hlavním z nich byla jedna starší dáma z Plzně , jež si zá­ sadn ě nepřeje být j menována. Díky těm to zá­ kladním fin ančním pros tředkům jsme zahájili od časnéh o jara 1994 v Senotíně hydrologický, hydropedologický, botanický i fau nistický vý­ zkum . Později práce pokr ačova l y díky Ing. Jo­ sefu Vavrouškovi, který mě laskavě přizv al k řešení projektu, zam ěře ného na otázky trval e udržitel ného hospodaře ní ve venkovské kraj in ě. V roce 1995 jsme pracovali v rámci studie MŽP

J ak?

ČR.

Na tuto otázku zatím není jednoduchá odpo věď. Proj ekt v mal i čkém Se notí n ě ukazuje, že v růz­ ných pramen ných oblastech státu búde nutné peč li vě vycházet z m ístních geologických, půd­ ních, hydrologických a kli matických podmínek, z rel iéfu kraj iny a dalších faktorů. Mezi ně patří i formy vl astni ctví půdy a převládajícího země­ dělského hospodaření, ale i konkrétní dopady zemědělské a ekologické politiky státu v jednot­ livých podhorských obl astech. Nelze třeba na­ vrhovat ideální revitalizační opatření, pokud s nimi vlastník pozem ků nesouhlasí, nebo po­ kud mu možné negativn í ekonomické dopady těchto úprav, usk u tečněných ve veřejném zá­ jmu, nej sou vhodným způsobem kompenzová­ ny. Ale vraťme se do Senotína. Nejtěžší bylo myšlenku revitalizace, zasahuj ící do zemědělské pů d y, prosadit a získat fi nanční prostředky na její reali zaci. V roce 1993 byl Program revitalizace ří ční ch sys témů (PRŘS) ještě v plenkách a zaměře n í navrhované studie neodpovídalo tehdej ším předm ětům poskytová-

Velmi zaj ím avou a téměř zázračn ('u stránkou projektu byla spolupráce s Regionální kanceláří Státní meliorační správy (RK SMS) v Českých Budějo vicích. Bez zájmu a záštity týmu "melio­ rátorll", vedeného ing. Josefem Bártou, by ne­ bylo možné v daných podmínkách technicky a organizačně zvládnout složitý problém, jako je řešení vlastnických vztahů k pozemkům, na­ vržení a zpracování projektu experimentálního řešen í i jeho konečné investorské zajištění. O zázračnost i nemluvím bez dŮVQdu: v rámci týmové práce, k níž byli během roku 1994 při­ zváni specialisté, kteří se na základě výsledků studií v Senotí n ě mohli k řeše n í vyjádř i t, vzn ikl nejen zajímavý projekt prvn í etapy revitalizace pramenné oblasti, ale, a to je důležité, také při­ rozený základ možné budoucí formy zajištění správy malých toků v zemědělské krajině i pro­ cesu revitalizace pramenných oblastí v České republice, a to na základě citlivě transformova­ né SMS jako státní neziskové organizace. jed­ ním z při rozených do padů tohoto zárodku ro­

REVITALIZACE KRAJINY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([Sn'UDll1lfi®~

zumného systému byla skutečnost, že z PRŘS bylo v roce 1995 na realizaci projektu na ploše 9 ha če rpáno pouhých 471.003,- Kč ... (V sou­ čas né době je známo, co je nutné pro stálé zlep­ šování vodního režimu dělat. Větš inu nákladů zřejmě ponese stát, tedy d aňoví poplatníci. V zájmu co nej-efektivnějšího využití uvolně­ ných finančních prostředků by správa malých toků a odpovědnost za plošné revitalizace a zlepšování vodního režim u státu neměla být svěřena subjektu, který záv isí na vytváření zis­ ku. Lze se domn ívat, že bez složité kontroly by takový sprá\(ce vykonával a státu účt oval pouze lukrativnější práce v kraji n ě.) Samotné řešení v Senotíně, vycházející z míst­ ních podmínek revital izovaného pramen i ště, j e poměrně jednoduché, i když teprve po několika letech bude možné výsledek po všech stránkách vyhodnotit. Podstatou řešení je vybudování se­ dmi jílóvých clon, které přerušují systematickou podzemní drenáž svažitého pozemku. Součástí bylo i vybudování čtyř mezí, úpravy záchytné­ ho příkopu, obnova malého ryb níčku, vybudo­ vání dvou tůn í a množství prahů mi nevhodně regulovaném potůčku. V horní části pozemku byl také zřízen zasakovací drén, který u možňuje nadbytečnou vodu z potoka vést do plochy pra­ meniště.

Uplynul rok od dokončení stavby a z celkového efektu mám radost. Raduj i se z hladiny podzem­ ní vody, již lze opět na velké část i území do hloubky jednoho metru naměřit, z života v tů­ ních v upraveném záchytném příkopu, rybníku a v mokřinách, vzniklých nad mezemi, i z toho, že většinu pozemků lze obdělávat (sekat) střed­ ně těžkou zemědělskou technikou. Potěšilo mě, že těžké stroje, budící děs u většiny ochránců, zde jemně pracovaly v zájmu přírody. Získané zkušenosti otevírají nové pohledy nejen na me­ todiku realizace územních systémů ekologické stability v pramenných oblastech, ale i na alter­ nativní možnosti hospodaření v podhorské kraji­ ně (to vše by ale bylo na dlouhé povídání). Z hlediska perspektiv revitalizace kraj iny je pri­ ma, že v rámci některých poradních sborů PRŘS jsou vytvořeny podmínky pro společné pozitivní uplatnění zájmů rezortů zemědělství a životního p rostředí. Na druhé straně odsuzuji zbytečné ta­ hanice o kompetence (o moc na úkor krajiny) ve správě vodních toků a neúnosně dlouho se vle­ koucí řešení funkce SMS. Právě vlivem jejího neujasněného postavení a díky podivné pasivitě nejvyššího vedení se, mimo jiné, rozpadl zmíně­ ný tým RK SMS v Č. Budějovicích a práce v Senotíně, které mohly již letos pokračovat dal­ ší etapou, se dočasně zastavily. Zlá je ovšem i skutečnost, že proti pouhým devíti hektarům revitalizovaného prameniště v Senotíně a dalším vydřeným projektům nyní stojí v České republi­ ce investiční záměry, zabírající stovky hektarů půdy, a: to i v pramenných oblastech. Na práci v Senotíně se přede v ším v jejích po­ . čátcích významně podílel Dr. Ota Rauch (Bota­ nický ústav AV ČR, Třeboň). Zásadním příno­ sem bylo zapojení Dr. Jana Frouze (Ústav půdní biologie A V ČR v Českých Budějovicích), kte­ rý do řešení otázek vlivu meliorací na půdu

\)'Cí~rr\]Dilm~

vnesl nezbytný půd ně-biologický přís tup. Za spolupráci, bez níž bych se těžko obešel, děkuji i botaničce ing. Zuzaně Balounové (Zemědělská fakul ta JčU) a všem dalším spolupracovn í kům, včetně studentů Jihočeské univerzity. Díky patří i Pozemkovému fondu, referátu životního pro­ středí Okresního úřadu a územnímu pracovišti SMS v Jindři chově Hradci, ale také Sdružení pohraničních obcí a měst okresu J i ndřichův Hradec, které práci v počáteční etapě podpořilo. Vyhodnocování č i nnosti revitalizac'e v Senotíně potrvá řadu let. Již nyní se ale ukazuje, že ne­ smyslné meliorace v pramenných oblastech vr­ choviny narušily vodní režim krajiny víc, než se předpokládalo. O tom ale snad zase jindy.

Těžká tec/lIlika 1Iemusíjen škodit. Bagr zahájil ob1lovu rybllíčka v Se1lotíllě

RNDr. Oldřich Syrovátka je pracovníkem En­

tomologicKého ústavu Akademie věd České re­

publiky v Českých Budějovicích.

Literatura:

Syrovátka O., 1995: Otázky plošné revitalizace

pramenných oblastí v regionech. Ochrana příro­

dy 50 (5): 181-183.

Syrovátka O., 1996: Revitalizace krajiny v zr­

cadle Agendy 21. Planeta 9/96: 32-33.

Po půl roce - revitalizova1lÝ ryb1líček

REVITALIZACE KRAJINY

39

Revitalizace ' Polanského lesa Radim Jarošek, Miroslav Kosňovský

Již řadu let je možno v přírodní rezervaci Polan­ ský les ležící v CHKO Poodří pozorovat po­ stupnou unifikaci dosud pestrého stromového patra odpovídajícího zdejším stanovištním po­ měrům. Hlavní příčinou tohoto stavu je zřejmě oslabení porostu v důsledku vodohospodář­ ských úprav toku Odry a následná proměna vodního režimu lokality . Podívejme se proto blíže na to, proč k tomuto stavu došlo. Přírodní rezervace Polanský les tvoří nejsever­ nější část CHKO Poodří. Jedná se o komplex lužního lesa o výměře 59, 17 ha rozkládajícího se na levém břehu Odry v průměrné nadmořské výšce 215 m n. m. Většina porostních skupin patří do 10.-13 . věkového s tupně . Celou plo­ chu rezervace pokrývá lesní typ, jejž nazýváme jilmový luh bršIicový na naplavených a ogleje­ ných půdách . Hlavními dřevinami jsou zde dub letní, jasan ztepilý, lípa srdčitá, javor klen, habr obecný, jilm horský a habrolistý. Na podmáčených mís­ tech pak rostou vrby a olše. Keřové patro je tvo­ řeno svídou krvavou, brslenem evropským, kru­ šinou olšovou, lískou obecnou, kalinou obecnou a bezem černým. Vzhledem k poloze rezervace na kraj i Moravské brány dochází v této rezerva­ ci k prolínání prvků karpatské a hercynské kvě­ teny. Proto se zde vyskytují , kromě běžných lužních druhů, také např. lilie zlatohlávek, kruš­ tík polabský a modrofialový, velmi hojná je sněženka předjarní.

Ve 30. letech našeho století došlo na tomto úze­ mí k prvním regulacím toku Odry, která zde do té doby přirozeně meandrovala a každoročně, mnohdy i vícekrát do roka, vybřežovala a zapla­ vovala les. Koryto bylo při regulaci prakticky narovnáno, zahloubeno do terénu a byla také zvětšena jeho kapacita. Další úpravy, které se uskutečnily v poválečné době, zregulovaly tok výše uvedeným způsobem po celé délce budou­ cí rezervace. Dokončení vodohospodářských úprav této části toku Odry pak představovalo vybudování tří balvanitýtch skluzů v 80. letech. Uvedené zásahy do toku znamenaly zásadní ovlivnění hydrologického režimu. V jejich dů­ sledku byl přerušen kontakt systému říčních ra­ men v lese s vlastním tokem. Dále se, za pomo­ ci měření prováděného ČHMÚ v Ostravě, uká­ zalo, že zde výrazně poklesla hladina podzemní vody, která se v průběhu roku pohybuje v závis­ losti na vzdálenosti od řeky v intervalu od 2,80 m do 5 m. Je také samozřejmé, že k povrchové inundaci dochází již jen velmi ojediněle, zhruba při desetileté vodě. ' Vzhledem k uvedeným skutečnostem předpo­ kládáme, že narušený vodní režim je jednou z hlavních příčin oslabení porostu, a tím i ome­ zení zmlazování většiny listnatých dřevin .(kro­ mě lípy), a vede také k poměrně značnému vý­ skytu tracheomykózních onemocnění u dubů a ji lmů, zčásti i jasanů. Snahou Správy CHKO Poodří je proto tento stav řešit a zajistit do budoucna podmínky umožňující trvalou existenci luhu s odpovídající dřevinnou skladbou. Prvním krokem k uskutečnění nápravy bylo sa-·

40

mozřejmě vybudování monitorovací sítě vodního a vlhkos tního režimu. Její výsledky pak srovnáváme s údaj i monitorovacího systému · v NPR Polanská niva, která se nachází v obdobné hydrologické a hyd­ rogeologické pozi­ ci jako Polan­ ský les, ovšem 111.,\" 1>1: J$\U TICr bez

OSTRAVA

m : U.\ \ 1I110'

,\\IHIIIICUU

provedené regulace toku. Srovnání údajů hladin podzemní vody z obou lokalit v dlouhodobém intervalu (od r. 1953) ukázalo, že hladina pod­ zemní vody v Polanském lese je o 1,30-1,50 m hlouběji , než v případě Polanské nivy. Další srovnání je dosud obtížné, neboť naše pozoro­ vání výše zmíně n ých ukazatelú jsou prozatím pouze roční. Nicméně orien tačně se hodnoty vlhkostí pohy­ bují v rozpětí 35-50 obj. %.

50-80 cm byl proveden na podzim roku 1995. V loňském , srážkově boha­ tém roce, jsme se tři krát přes v ědčili o opodsta tn ění toh oto kroku. Na jaře a na podzim byla ramena vždy do výše cca 1,5 m zvodněna a voda se zde zdržela po dobu několika týdnů . Vznikl, či přesněji byl obno­ ven, systém na sebe navazujících periodických tůní v celkové délce více než jeden kilometr. Vzhledem k obecně vzácnému typu tohoto mokřadu považujeme obnovu periodických tůní za významnou, a proto jsme již i zahájili hydro­ biologické sledování sukcese v obnovených tů­

ních.

Vlastní dopad této úpravy na množství podzem­

ní vody vázané ve štěrc ích údolní terasy je

ovšem nevýrazný, a proto předpokládáme jako další, časově vzdálenější a finančně samozřejmě mnohonásobně náročnější krok vybudování vzdouvacího objektu na Odře.

Revitalizačn í op atření

Spolu s monitoringem jsme samozřejmě za­ hájili i práce na obnově periodického za­ vod ň ování systému říčních ramen v lese během zvýšených průtoků v Odře. Jedná se o pročištění nátoku do ramene, a tím i o napojení řeky na síť v posledních letech bezvodých koryt. Průkop (viz obr.) v délce 40 m a šířce mezi

Směr proudění vody v ramenech během Z\)·šených průtoků v~fu

-

Místo pročištění nátoku do s)"stému ramen v lese

I : 10000

REVITALIZACE KRAJINY - - - - - - - - - ' -_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ vcr)rr~Du1lfi®~

Poradíme si s plasty? Zdeněk Kadlčík

Postůj

v samoobsluze a dívej se chvíli kolem sebe! Ne okem pečlivé hospodyňky hledající nejvýhodnější nákup, ale po hledem všímají­ cím si obalové techniky. R ázem si uvědomíš rovnftko mezi slovy "obal" a "pl ast". Vidíš .plasty ve všech formách : sáčky, fólie, krabi­ ce a krabičky, sendvičo v é materiály, láhve. Plasty ovládly obchody a bez nich by byl so učasný prodej sotva představite l ný. Objev a rozšíře ní plastů patří k nejdůl ežit ěj­ ším mezníkům našeho století: jsou levné, lehké, pevné, univerz.álně použitelné, odolá­ '
~,([Sl1'\lDfJufi
schopen rozeznat rozdíly mezi plasty , a i kdyby schopen byl, sotva ho přesvědčíme o nutnosti třídění plastů do 4--6 skupin. Proč se nezpracovává směsný plastový od­ pad, není to snad řeš ení? Je, ale j en částečné a omezené. Plastová směs ni kdy není homo ­ genní a již z podstaty sbč ru ani být nemůže a výrobek z hlediska vlastností také ne. Z plastové smě s i už lze vy rábět jen omezený sortiment, nikoli obalovou techniku, ale pou­ ze např. l a vičky , prvky oplocení zahrádek, podkladovky pro elektrorozvody , venkovní dlažbu. ~t
ky. Cení!. v f{)(;~ 1994 hylí! I ~QQ K~ aQQml\­ la i pů vodce nápadu. Živě si vybavuji setkání firem před pár měsíci v Hustopečích: všichni, kdo na j ižní Moravě zavedli separovaný sběr pl astů, si stěžo v ali na potíže s odbytem. Pokud vů bec odbyt byl, muselo se vykupuj ící firmě plati t, a to více , než by stálo uložení na skládku ! Situace se od té doby příliš nezměnil a . Pro sm ěs n é plasty tedy zbývá již jen jedno řeše ní: spalování. Pokud ovšem akceptujeme všechny nectnosti s tím spoj ené. Mode rn ěj ší tepel ná metoda je pyrolýza (rozklad za vyso­ ké teploty a za nepřís tupu vzduchu) . Je šetr­ něj š í z hlediska emisí a může být vedena k produkci petrochemický ch surovi n. Tepel­ ná hodnota plastového odpadu je vyso ká: sm ěs né plasty 37 000 kJ/kg proti 44 000 kJ/kg oleje, 30 000 kJ/kg uh lí a 16 000 kl/kg dřeva. Zde j e na mís tě připom en out , že ve vyspě l ých evropských zemích jen 4 % ropy slouží k výrob ě plastů , zatím co celých 86 % se sp otřebuje např. v do pra v ě a pro výrobu tepla a elektř iny, tedy na č inno s ti s možná horšími ekologickými následky pro Zemi. zástupců od padářsk ých

.Jak z kola ven? Fantastickou perspektivu maj í plasty podlé­ haj ící biologickému rozkladu. Obalový mate­ riál by se pak na skládce rozpadl stej ně jako třeb a organické zbytky potravy a mohl by bý t klid n ě p řidáv án i do sběrový ch nádob na kompostovatelný odpad při separovaném sběru. T yto, řekně me bioplasty, lze při prav i t ve velkém fermentační cestou (s tejně jako n apř. antibiotika nebo aminokyselin y). První plast tohoto typu je znám pod názvem Biopol už od roku 1982 Z USA, prakticky pou žit byl o deset let později v N ě meck u na výrobu šamponových lahví. Vlastnostmi se Biopol

podobá polystyrénu a polypropylénu. Proč je zatím jen bílou vránou obalového průmyslu a u nás ho znají jen odborníci z nabídky sáč­ ků pro sběr kompostovatelného odpadu v do­ mácnosti? (Mimochodem ty to sáčky jsou skvě l á věc: doma sesbíraný odpad se hodí do biopopelnice i se sáčkem, který se v popelni­ ci, a později v kompostu , zcela rozloží.) Důvod je pro tyto příp ady typický: cena! Zá­ kladem většiny ferment ačn íc h výrob je cukr nebo škrob a obě p otravinářské suroviny jsou na světovém trhu drahé. I při použití pro­

du'ktmcTI mu"t'an\u 'i\\1a"p\~"'"lI."I\'j·\:." 1\1\ m~\1\\\\)\ nebo melasu je stále ještě výrobek nekonku­ renčně S- I Ox dražší než plasty běžné . I tady se však rýsuje řeš"en í. Jsou jím genetic­ ké a genotech nické technologie. Ty již dnes umí modifi kovat buňky vyšších rostlin tak, aby produkovaly žádoucí látky, které jsou"ji­ nak rostlině zcela cizí. V tomto příp adě deri­ Vaty \(.y§~Hn~ h~ta~dto.x,im~slo\'é \\ l;1..ydroxi­ valerové, které tvoří základ Biopolu. Pro tyto technologie se nejnadějněji jeví rostliny pro­ dukující' oleje (skočec, řepka) a vědci tvrdí, že z jednoho hektaru by bylo možno získat až 2 ,5 tuny bi op ol y m erů . Při této výtěžnosti bude již cena srovnatelná s k lasickými plasty a navíc se v yřeší využití půdy n epotřebné pro produkci potravin. Té máme i u nás dos t! Perspekti va takové vý roby plastů opravdu vyráží dech a mohl a by vyřešit jeden z nejtí­ živěj š ích globálních problémů odpadového h osp o d ářst ví. Navíc by šlo o výrobu z obno­ vitelných zdrojů. Je to ovšem budoucnost my žijeme v přítomnos t i.

a

Co ta nám tedy na bízí? E xi stuj e zajímavá n ěmecká studie, která tvr· dí, že pokud by plasty byly z obalového prů­ myslu zcela vy l o u čeny, potom by objem tu­ hého domovního odpadu vzrostl o ISO %, hmotnost obalů o 300 % , energie spotŤebova­ n á obalovým prům ysle m o 100 % a cena obalů také o 100 %. Na stran ě druhé, pokud je sběrový plast či stý a jednodruhový, lze je­ ho recykl ací uše třit 85-90 % energie po­ třeb né pro výrobu z nových surovin. Zásadou by tedy as i měl a být recyklace čistých plas tů všude tam, kde je to možné (např . PET lahví, smrštitelných fólií), energetické využití s m ě sn ýc h plas tů nepouži telných pro smyslu­ plnou· výrobu, minimální ukládka na skládJ...)' a až (snad) n ěkdy v budoucnu ko mpostování. Nezapo mínejme al e na s kutečnost, že celý proces sběru a recyklace plas tů není jen zále­ žitost technologie, ale také legislati vy a prá vě zde jsou po vážli vé mezery . Snad se v brzké době zacel í.

ODPADY

41

Jakou kosu má žabí Smrtka? Mojmír Vlašín

Pro lidi je smrtka s kosou symbolikou smrti či pohádkovou bytostí, pro žáby žij ící na lou­ kách jsou kosy a sek ačky reálná hrozba a "Smrtka" je člo věk, který je ovládá. V do­ bách, kdy se louky kosily ručně , p řed s t avo ­ valo kosení celkem zanedbatelné ohrožení , protože žáby se s tači ly ukrýt nebo utéct. S postupující mec hani zací se význam kosení jako faktor mortal ity žabích populací dostal do popředí a dnes je spolu s použí váním pes­ tic i dů a silniční dopravou j edním z hlavních faktorů ohrožujících obojživelní ky v západní a s tředn í Evropě. Výzkumy prováděné n ěmeckým Ústavem pro krajinnou ekologii a ochranu přírody v Singenu (zřízeným německým svazem ochrany přírody - NABU) ukazuj í, že některé typy sekaček decimují žáby žijící na vlhkých loukách tak silně , že dokonce ohrožují po­ travní základnu čápů . První pokusy s atrapa­ mi žab ukázaly, že bubnové sekačky jsou pro obojživelníky zhoubn ějš í než dvoubřité se­ kačky. Po zavedení b ubnových sekaček se výška drnu snížila ze 7 cm na 3-5 c m což usmrcuje či váž ně zraňuje i ty žáby , které před sekačkou neuskakuj í, ale ukrývají se při zemi. Terénní pokusy byly provedeny i v Polsku , v rozlehlém a souvislém lučn ím ko mplexu asi sto čtyřicet kilometrů severo v ýchodně od Varšavy. Na výzkumných plochách zde byly vyzkoušeny různé typy sekače k a jej ich vliv na mortalitu obojživelníků. Přek v apivě vyso­ ký byl podíl usmrcených či zabi tých žab p ři kosení - minimálně 5, m axim lál n ě 34 %. Nejvyšší ztráty způ sobovala při všech sledo­ váních bubnová sekačka - v průměru 27 %, při použití lištové sekačky to bylo.1O %. Ob­ zvlášť početná byla poranění končetin, až po úplnou amputaci, některá zv í řata byla rozdr­ cena k nepoznáni. Na patnácti pokus ných plochách bylo nalezeno 1 463 jedinců čty ř druhů . Nejhojnějším byl skokan hn ědý (59 %), dále skokan ostronosý (38 %), ropucha obecná (3 %) a blatnice skvrnitá (O, I %). v ý­ sledky jsou pravděpodobně pouze šp i čkou le­ dovce, protože spousta žab podlehne svým zraněním později a handicapovaní živ oči c h o­ vé jsou navíc snadnou kořis tí. Někteří jedi nci byly nalezeni s četnými vyléčenými z ran ění­ mi (především šlo o skokany h nědé a ostro­ nosé), z čehož lze usu zovat, že museli přestát i několikeré kosení , než dosáhl i dospělo sti. Nepatrné množství z vířat s vyhojenými zra­ něním i končetin však svědčí o malé šanci na přežití poraněn ých jedinců. Cápi žijící v úze­ mí při s pívaj í přirozeně k likvidac i pora ně­ ných ob ojživelník ů . S oblibou sleduj í stopu sekaček a vyhledávají zde bezbranné žáby. Technický vývoj strojních sekaček je zamě­

42

řen

na zvětš o ván í záběru sekačky a na zvyšo­ ván í pojezdové rychl osti. Zárov eň jsou louky ve l koplošně adaptovány na tuto mechanizaci. Tak se stává, že při příznivém po časí je mož­ no pokosit b ě hem něko lika dní travní porosty na všech plochách souča sně až vzn ikaj í "travní pouště" - plochy kde není úkry tu. Žá­ by s tej ně jako další drobnější ž i voč i cho vé Ueštěrky, hadi) maj í v tomto prostoru nepatr­ nou šanci na pře žití , i když bez úhony pře­ čkají kosbu. Nejvý h od n ějš í mi sekačkami pro přeží v á ní obojživelníků se j eví sek ač k y li štové s výš­ kou drnu nad sedm c en time t rů a s nižšími

.)r Kreslil Jali StekUk

pojezdo výmni rych lostmi, nejhoršími pak ry ­ chlé bubnové a diskové sekačky s obvodo­ vou rychlostí břitu 80 mls a více. Ochrana o bojžive l níků v Německu je založe­ na na p ří sn é druhové oc hraně , na extenzifika­ ci zem ědě l st ví, omezení používání umělých hnojiva pestic i d ů a budování p odc h od ů pod komunikacemi. Ně m ecký NABU však tvrdí , že úspěc h takových, ča sto i velmi nákl ad­ ných akcí mů že přijít vni več, pokud se nepo­ daří v yřeš i t kosení luk. A jak je to u nás? Ochrana oboj ži ve l níků je zakotvena v zá koně 114/92 Sb. Zde je uvede­ no, že fyzické a právnické osoby j sou povin­ ny při provádění zeměděls kých prací postu­ povat tak, aby nedocházelo k nadm ěrnému zra ňování nebo úhynu ži vo čichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými pro středky.

Podle prováděcí vyhlášky 395 /92 Sb. je se­ dm z našich dva ceti druh ů o bojž iveln í ků kri­ ticky ohroženo, dalších sedm siln ě ohroženo a čtyři j sou v kategori i ohrožený druh . U prv­ ních dvou kategorií ohrožení je zakázáno · š kodl i v ě zasahovat do při rozen ého vývoje těch to z v l áš tě ch ráněných ži voč i c h ů, zejmé­ na je zraň ov at nebo us mrcovat a to ani při b ěž n ý ch hos podářskýc h zásazích, čímž se ro­ zumí i kosení. Všechny druhy zaznamenané při experi mentec h v Polsku žij í i na území naše ho státu: jeden patří mezi krit icky ohro­ žené (blatnice skvrnitá), jeden mezi silně ohrožené (skokan ostronosý), jeden mezi ohrožené (ropucha obecná) a jeden nepatří ke zvláště chráněným druhům (skokan hnědý). Legislativně je tedy ochrana obojži ve l n ík ů zajištěna, jak však ji uplatnit na zák ladě sho­ ra uvedených n ěm e ckých výz kumů v praxi? Podle mého názoru jsou ty to cesty: - informovat výrobce, prodejce a dealery se­ kaček o vli vu těchto zařízení na obojživel­ níky , - us po řád at petici za omezení či zákaz použí­ vání nevhodnýc h dru hů sekaček ve velko­ plošných c hrán ě n ýc h územích, - podrobit u nás prodávané sekač k y podob­ ným tes tům jako prov ádě l i Němci a tě m nej horším u dě l at medi ální ostudu, eventuál­ ně prostřednic tví m inspekce (CrŽP) omezit jej ich distribuci (při tes tech spo lupracovat se ze m ěděl sk ým i uni verzitami a odbornými ústavy), - spoj it se s výrobci přij ate ln ýc h sekaček a propagovai je s ohledem na citlivost k obojži velníkům, - prosadit používání přijat el n ých sekaček do zásad ekologického zeměd ělství, - prosadit na ministeíSlvu zemědělství dotaci na koupi přij atelných sekaček, - seznám it výrobce nevhodných typů sekaček s problematikou a apelo vat na přech od k bezpečn ější m typům (nabídka reklamy), - nominovat vhodné typy sekač ek na ekolo­ gick y šetrný výrobek. Pokud máte rádi jarní konc erty žab či obdi ­ vujete sympatické ropuchy pro jejich "škare­ dou krásu" pop ře m ýšlejte, zda i vy nemáte něj aký nápad nebo c h uť se stát místo Smrtky - obojživelnickým A ndě l em strážným. Použitá literatura: Classen, A., Hirler, A., Opper­

mann, R., 1996: Oas Kreisel marer Massaker. in:

Naturschutz 1/96, s. i 4.

Classen, A., Hirler, A., Oppermann, R., i996:

Auswi rkungen unterschiedelicher Mahgerate auf

die Wiesen{auna in Nordost Polen. in : Naturschutz

und Landsc'hafts planung 28 (5), 1996, s. 139­ 144.

OCHRANA ŽIVOČIŠNÝCH DRUHÚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~1J~l1'"(]DU1lfi®~

Zajímavosti z p řírody

Mokřady Hradišťského příkopu Kněžpolský

I.

les a rameno Kanada

nivě řeky Moravy 4 km SSV Uherského Hradiš­ se nachází cca 450 ha velký komplex lužního le­ 'sa, který se vzhledem k lokalizaci na k.ú. K.něžpole nazývá Kněžpolský les. Majetkově je však ve vlastnictví města Uh. Hrad iš tě. Regulací řeky Mo­ ravy mezi Uh. Hradištěm a Napajedly počátkem dvacátých let tohoto století vzniklo v komplexu le­ sa neprútočné říční rameno o velikosti 4' ha, které dostalo místní pojmenování Kanada. Společně tvo­ ří oba ekosystémy hodnotnou dochovanou ukázku mokřadních společenstev nivy řeky Moravy v se­ ·verní části Dolnomoravského úvalu. Kněžpolský les je tvořen převážně jilmovou doub­ ravou s převažujícím dubem letním (Quercus ro­ bur), jasanem ztepilým (Fraxillus excelsior) i jasa­ nem úzkolistým (Fraxinus allgustifolia). který zde má severní hranici rozšíření, a vtroušeným jilmem habrolistým a vazem (Vb/ws campestris a laevis), javorem babykou (Acer campestre) a habrem (Car­ pinus betulus). Ve sníženinách s vyšší vlhkostí a v zazeměné části slepého ramene se vyskytují porosty typu topolovo-vrbové olšiny. V podrostu postupně dominují sněženka podsněž­ ník (Galamus nivaUs), dymnivka dutá (Corydalis cava), česnek medvědí (A/lium ursinum), kopřiva dvoudomá (Vrtica dioica). Ze zajímavějších druhů se vyskyt uje např. v stavač bledý (Orchis palluls), prvosenka vyšší (Primula elatior), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), aron východní (Arum alpinum) aj. V rameni Kanada se postupně vytvoři lo společen­ stvo vodních makrofyt slepých ramen a tůní

V

tě

Aro1l východllí (Arum alpinum) les. Foto Jaroslllv Hrabec

K1Iěžpolský

s atraktivními druhy kotvicí vzplývavou (Trapa natalls), leknínem bílým (Nymphaea alba), který zde byl však zřejmě vysazen u měle, voďankou 'žabí (Hydrochorus I/lorsus ranae), šípatkou stfelolistou (Sagittaria sagitt!folia) a šmelem okoličnatý m (Butomus umbelatus). Pobřežní zónu doplňují ha­ lucha vodní (Oellallthe aquatica), šáchor hnědý (Cyperu s fascus), dvouzubec černoplodý (BMěns frolldÍJsa). Vyskytují se však i nepůvodní druhy ja­ ko zlatobýl obrovský (Solidago gigamea) nebo ne­ týkavka žlaznatá (lmpatiens glandulifera). Živočichové jsou zastoupeni např. kuňkou obec­ nou (BolI/bina bombilla), ropuchou obecnou (Bufo bufo), skokanem ostrmlOsým (Rana arvalis), sko­ kanem zeleným (Rana kl. esculenta), užovkou podplamatou (Natrix tesselata), užovkou obojko­ vou (Natrix natrix) a mlži, škeblí rybnično u (Ano­ donta cygllea) a velevrubem nadm utým (Vnio lu­ midus).

Kllěžpolský les - podrost s domi1lujícím orse­ jemjamím . Foto Jaroslav Hrabec

,Taroslav llrabec

\)~~rr,,(]Diluficr.2l

ZAJíMAVOSTI Z PŘíRODY

43

Zajímavosti z přírody

Neživá příroda v údolí Peklo Údolí Peklo je velmi významným krajinářsko ­ estetickým o bj ektem, jenž si v rámci okresu Přero v zaslouží p r vořadou pozornost. Jde o erozní výtvor Jezernického potoka, který představuje hl uboké, zaříz nuté údolí v pl ochém reliéfu Oderských vrchů. Tento typ údolí je cha­ rakteri sti cký pro celou širokou oblast Českéh o masivu. V příčn ém profi\u má Peklo . charakteristický tvar písmene V. Nej lépe je patrný v úseku mezi obcí Podh oří a Pekelskou hájovnou, kde verti­ kál.ní výška svahů činí 220 m. Jejich ko lmá vzdá lenost v nejvyšším a zároveň nej širším místě je přitom 750 m. V rámc i celé oblasti Nízkého Jeseníku a Oderských vrchú se tak řadí peklo mezi údolí nej hl ubší a nejužší. Z geo'morfologického hlediska ojedi nělé je vět­ vení zdroj nic Jezernického po toka v ob lasti Pe­ kelské hájovny. Celkem šest dílčích tokú vytvá­ ří zcela neobvyklý údolní vějíř, který nem á v ce lém regionu severn í a střední Moravy obdo­ bu. Geologickým podložím v šir ím okolí Pekla je souvrství spodnokarbonských mořských sedi­ mentů flyšového typu (tzv. ku lm). Na petrogra­ fickém složení se střídavě podílejí polohy drob a břidlic, jejichž mocnost je znač n ě proměnli vá. Obecně lze ovšem říc i , že břidlice nad drobami přev l ádají. Celý vrstev ní komplex je i nte n zivně zvrásněn. Skalní výchozy těchto hornin jsou k v i dění v Pekle na četných místech. Vyskytuj í se především na strmých údolních svazích, kde vytvářejí charakteristické mrazové sruby. Jejich vznik a vývoj je výmluvným dokladem perigla­ ciálního klimatu ve starších čtvrtohorác h . Mezi geomorfologicky nejcennější z nich p atří především tzv. Čertovy kazatelny. Jde o hori­ zontální řadu několika víceméně pravi d elně uspořádaných skalních výchozů o výšce kolem 5 m, připomínajících tvarem jednotlivé kazatel­ ny. Geologicky pozoruh odné jsou naopak vrá­ sové struktury. Ty je možno pozorovat na vý­ choze asi 500 m severně od hradu Drahotuš anebo v horní části západního svahu vrchu Olo­ věná. V obou případech jde o šikmé vrásy s již­ ní vegetací, jejichž meziramenní úhel kolísá ko­ lem hodnoty 90 stupňů. V obou případech jde o názorné přík l ady vrásové stavby geologické­ ho podloží Oderských vrchů a Nízkého JesBní­ ku, které jsou z širokého okolního regionu zná­ my jen z velmi mála míst. Dalšími objekty zaslu hujícími mimořád nou po­ zornost jsou pozůstatky hornické č i nnosti . V Pekle se nacházejí čtyři celkem dobře zacho­ valá důlní díla, dokumentující technologii báň­ ské těžby z přelomu 19. a 20. sto letí. Jejím ob­ jektem byly pokrývačské břid li ce, není ovšem vyloučeno, že snahou bylo i objevení rud barev­ ných a snad i drahých kovů. Ty se podle histo­ rických pramenú v oblasti Pekla ve středověku opravdu dobýva ly, přestože moderní geologické výzkumy objevily jen jejich nepatrné indicie. Na důlních díle<:h (tzv. Špirutových dírách) lze obdivovat způsob ražby, zbytky dřevěných vý­ stuží, haldy a rozpadající se zdi z naskládané

44

břidli ce . V interiéru štol lze .sledovat prúbě h kře men o ckarbonátov ýc h žil, protínajících skalní

Slovensku bezvršec. Rodové jméno rozrazil je odvozeno z léčiv é h o úč inku , j ak uvádí Matth io­ li ve svém "H erbáři" , podle n ěh ož č is tí krev a klejovaté šlemy rozráží. Jaroslav Koblížek

masiv. Štoly slouží také jako h nízdiště netopý­ rů .

Údolí Peklo bylo v minulosti součá s tí vojenské­ ho prostoru Libavá, kam byl vstup povolen pou­ ze na povolení. Prá vě díky tomu byl a tato oblast u šetře na p ře d masovo u zástavbou víkendových a podnikových chat, která je pro morfologic ky a esteticky obdobné údolní partie charakteri stic­ ká všude v naší republice. Jejich absence je j ed ­ nou z hlavních hodnot, která řadí údo lí Peklo mezi nejcennější na území celé naší vlasti. Martin Janoška

Oskeruše v Moravských Karpatech Jeřáb

oskeruše Sorbus domestica L. je nejméně li stnatá dřevina v Moravských Karpa­ tech. Více než v lesích se s ní setkáme ve starých vinohradech a zahrádkách. V naší oblasti .roste až po Dřevnici a Vlárs ký průsmyk. Její růst je velmi ov liv ně n prostře dím, a tak se rozlišuje oskeruše polní s mohutnou korunou nasazenou ve 2 - 3 m a oskeruše lesn í s výrazněj i vyvinutým kmenem. Růs t oskerušll u nás odpovídá růstu jinde v Evropě . Dlouho se tato dřevina považovala za dře vinu, kte­ rá byla ve střední Evropě uměle ro z šířena člově­ kem v souvislosti se zakládáním v inohradů. vý­ skyt oskeruší v lesích byl vysvětlo v án jejím zpla­ rozš íře ná

Rod Veronica L. - rozrazil Název rodu pocház í z latinského verus - pravý a unicus. - jediný, tedy "jediný skutečný lék". Některé druhy rozrazi lů jsou l éčivé, např. rozra­ zi l lékařský a r. po t oční. V České republice se vyskytuje asi 30 domá­ cích druhú rozrazilů a 4 druhy zp laněné. Nej­ čas t ější z nich si postupně probereme. Rozrazily si většinou spojujeme s mod rou bar­ vou květů, která je rozhod n ě typická pro rozra­ zil rezekvítek - Veronica cha maedrys L., se kte­ rým se blíže seznámíme. Je to vytrvalá byli na, jej íž lodyhy jsou ve spod­ ní část i po léhavé , na konci vystoupavé , 10 - 30 cm vysoké. Lodyhy jsou olysalé, se dvěma řa­ dam i c h l upŮ sbíhaj ících od řap íku li stů. Listy jsou v s tříc n ě postavené, v ej č ité, vroubkovaně p il ovité, někdy až zastřiho va n ě pilovi té, 1,0 ­ 3,5 c m dlouhé a 0,6 - 2,5 cm široké, krati č ce řa ­ píkaté. Páry nad sebou stoj ícíc h li stů j sou vždy poo točené o 90 stup ňů, a tak mohou lépe využít slun e č ní ho záření. Po d obně jsou pooo točené i řady ch l upů , které za deš tě odsávají vodu z po­ vrchu listú a odvád ějí j i po lodyze ke kořen ů m. Kvě ty jsou uspořádané v úžlabních, dosti boha­ tých hroznech, vyrůstajíc ích z paždí horn ích lis­ tů. Jsou č tyřčetné, sros tlolupenné, jejich kal išní ušty jsou kopinaté, n estejně dlouhé, koruna ko­ lovi tá s kratičk ou trubkou, so um ěrná, b l a n kytně modrá, zřídka růžová, asi I cm v prú měru, spodní korunní cíp je drobnější a světl eji zbar­ vený. Uvni tř květu jsou pouze dvě tyči n ky, což je spo lečný znak celého rodu rozrazil. Uvn i tř kvě tu najdeme pes tík a dlouhou č n ělkou a svrchním semeníkem, pod nímž se nachází medník, nektarium, vylučují cí sladkou šťávu. Ta slouží jako potrava pro opy l ovače, což je převážně hmyz s krátkým sosákem, např. mou­ chy a samotářské vče l y . Plodem je srd či t á to­ bolka ve vytrval ém kalichu, otevírajíc í se dvě­ ma chlopněmi, obsahující drob ná semena. Ta jsou rozšiřována vodou, kdy se za deště tobolka otevírá a semena jsou vyplavována. Roozrazil rezekv ítek roste ve světlých lesích a křovinách, na lesn ích okrajích, loukách, v pří­ kopech a travnatých březíc h , vě tšinou pospolitě, od nížin do hor. Druhový název rezekvítek pochází nejspíše z názvu bezekvítek, podle toho, že koruny vel ­ mi s nadno opadávají, na Ukrajině bezveršky, na

.

něním.

V posledních desetiletích se problematice původ­ nos ti oskeruše věnoval a velká pozornost jak v Ma­ ďars k u, tak na Slovensku i v Rakousku a Němec­ ku. Na při poj ené m grafu "Rozšíření oskeruše" je velmi dobře patrno, jaké změny proděl aly názory na jej í púvodní areál. Dnes se oskeruše. považuje za původní dře v inu nejen v Maďarsku, ale i na Slo­ ve nsku a v Rakousku. Pouze u nás se opakuje to, co se potvrdilo před 50 lety. Nahlédneme- li do nejnovější Nové kvě teny z roku J 989, dozvíme se oskeruš i, že je původní v Bie­ Iych Karpatoch. V Bílých Karpatech však toto již neplatí. Na místě je otázka, že jsou-li pravdivé po­ znatky o původnosti oskeruše v oblasti Pannonie, p roč toto neplatí v povodí Moravy? Co zabránilo, aby se tato dřevina ro zšířila do moravských pahor­ katin p o dob ně jako je tomu na Slovensku? K objasn ění p ůvodnosti oskeru e u nás může při ­ spět n ěkolik skuteč n ostí zj i ště n ých při řešení pro­ jektu "Záchrana genofond u vybraných listnáčů ... " ve výzkumné stanici VÚLHM Vh. Hradiště. V prvn í řadě je to zachovalý segment dřínové doubravy v lese Chrástovec (LS Bučovice, revír Ždáni ce, kat. území Dražůvky nedaleko Kyjova). kde na jižním svahu s vápnitou hnědozemí domi­ nuj e třemd ava bílá a ve stromovém patru mimo dub roste též břek, dub pýřitý a oskeruše. Nechybí ani dřín a tušalej. V téže oblasti se koncem 19. sto­ letí vyskytovaly stoleté výstavky dubu pýřitého a ceru (Jančík 1960). Jako další důkaz původnosti oskeruše na Moravě možno pova~ovat místní název "Oskerušový les" v kat. území Bohuslavice jižně od Zlína v Luhačo­ vické pahorkatině. Oskeruše jako výstavek roste dosud v katastru. sousedních Sarov a před lety jsem . asi 30-letou oskeruši zaznamenal při typo logickém průzkumu nedaleko bývalého Serovského hradu. Pro komplexní posouzení otázky původnosti oske­ ruše v na í oblasti má zásadní význam práce .,Jiho­ moravské lesy v niladším holocénu" (Opravil 1967), kde autor na základě rozboru dřev naleze­ ných při archeologických výzkumech potvrzuje výskyt teplomilných dřevi n (Castanea sativa, Qu­ ercus pubescens, Quercus cerris, Sorbus tormina­

°

ZAJíMAVOSTI Z PŘíRODY _~_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([Sn'(jDil11fiCB~

o/d;u\l Dllun®~

Přirozené rozšíření j eřábu

stavu koncem listopadu a v pros inci. Otázkou zů­

. stává zp ů so b skli zně na plochách, kde dnes roste

di voce, značn á část je j ich mechanizaci těžko pří­

stupná. Zakládání plantáží by mohlo znamenat ji­

sté rizi ko jejího dal šího š íření. A ježto se jedná

o rostlinu cizího p ůvod u , takový postu p by musel být povolen orgány ochrany přírody (zák. 114/92 Sb., §5, odst. 4). Přesto by ani tato možnost nemu­ sela být zcela vyl oučena. Obávám se, že kří dl atku už z naší kraj iny nevypudíme, a když už jsme si ji se m zavlekli, ať nám aspo ň k něčem u je.

oskeruše

Bohdan Kubenka

• Krom ěřížské

padle Svobody 1955

xX

moravské výskyty

li s, Sorbus sp. , Cornus mas, Viburnum opulus aj .) na jižní Moravě . Zvláště zaj ímavý je výskyt Casta­ nea sativa v ml adší d obě kame nné u S třeli c a v do­ bě bronzové u Celožnice. V širším okolí obou lo­ kalit roste dosud oskeruše. Zmlazenou oskeruši jsme nalezli v sedmileté list­ naté ml azině v lese Chrástavec a nedaleko Bulhar v Pálavských vrších, kde se zmladi la spolu s bře­ kem. Ve srovnání s bře kem bylo j ejí zastoupení deseii násobně men ší. Shrneme-Ii dosavadní poznatky, je možno vyslovit tuto hypotézu: Jeřáb oskeruše má v Moravských

Karpatech charakter xerothermního reliktu (ve

smyslu Waltra 1954).

Reli ktní charakter. výskytu oskeruše u nás nepřímo potvrzuje způsob její obnovy. Nejvíce se obnovuje

kořeno vými výmladky. Takto se oskeruše udrží na

místě , kde již roste, ale k plošnému šíření to nesta­ čí. Pro světlen é , ne u spořádané lesy prospívají oske ­ ruši j ako s větlomilné dřevině mn ohem . více než dnešnívysokokmenné lesy. Proto ji v lesích nalez­ neme .nejčastěj i j ako výstavek v bývalý ch p ařez i­ nách. Je zajímavé , že lokalita se zachovalým seg­ mentem s oskeruší má podobn é označení jako nej­ severnější výskyt oskeruše v Moravských Karpa­ tech "Chrastěšov" se verně od Vizovi c (Chrásto­ vec- Chras těšo v) .

Proti hypotéze reliktního výskytu oskeruše možno namítnout, že se jedná o zplanělou oskeruši . Tyto názory se objevovaly i v zahraničí, ale jak pozna­ menává Karpáti (1969) není žádný dů vod k tvrze­ ní, že všechny oskeruše v lesích jsou zplaně l é. I opak je možný. Na jižní Moravě je nejhojn ěj š í výskyt oskeruše na Strážni cku na úpatí Bílých Karpat, a je doložen již před dvěm a sty lety (Wol­ ny 1838). Přesto se stěží naj de zplanělá oskeru še v lesích vzdálených 300 - 600 m.

~'(í911"\lDliuD
Jednotlivý výskyt oskeruše v lesích je dle zm íně­

ného autora charakteristický pro celo u střední Ev­

ropu. Jižní Morava není tudíž výjimkou.

Předložená hypotéza logicky shrnuje dos avad ní

poznatky, navazuje na zahran iční objevy a nevylu­

čuje ani podíl č lověka na udržení oskeruše v země­

dělské krajině. Je to hypotéza, která bude podpo ře­

na nalezením dalších více méně zachovalých loka­

lit v pahorkatinách Moravských Karpat. A k tomu

může přispě t každý milovník karpatské přírody.

Zdeněk Prudič

Co S křídlatkou



Již něk olik let se snažím upozorni t na mimořádně silnou invazi křídlatky (Reyuoutria sp.), která v na­ šem kraji doslova devastuje pobřežní pozemky ze­ jména podél řek Ostravice a Morávky, ale postupu­ je i dál e do krajiny a vytl ač uje místní květen u v okresech NJ, FM, KA, OV. Teprve v roce 1996 se objevily první pokusy větš ího rozsahu s cílem její agresivní postup zastavit či ales poň zpomalit. První hrubé odhady ploš ného výskytu křídlatky v oblasti severní Moravy a Slezska hovoří o stov­ kách hektarů . Zdejší půdní a klimatické pod mínky jso u pro její vzrllst a šíření zřejmě optimální, kon­ cem vegetačního období tu dosahuje výšky až 35 cm a ve volnosti tvoří bohaté trsy. Domnívám se, že v rámci pokusů nalézt vhodnou fytomasu k energetickému využití by křídlatka ne­ měla být opomenuta. Během růstu nevyžaduje žád­ né ošetření a do obvyklé výšky dorů s tá každoroč ně na rozdíl od většiny d ruhů stromové zelen ě. Navíc bylo by ji možné sklízet pro tyto účely v suchém

"zemníky."

Ve východní část i Kro měříže, v lesíku Zá meček se nacházej í nedaleko řek y Moravy d vě zaj ímavé vodní plochy vzniklé těžb ou štěrkopís.ku , Jsou bez p říto k u a odtoku . Vě t ší "Zemník )" má p ři b ližně vej či tý tvar (150 x 80m), menší "Zemník II" má tvar protáhlého obdélníka (150 x 20 mY. Vo'da v těc h to zatopených št ě rkovišt í ch je p omě rně č i s tá . Místy najdeme po nořen é vodní rostlinstvo (rllžka­ tec ponořený , laku šník okrouhlý), v zálivech na hl adině jsou okře hky (okřehe k menší, závitka mnohokořenn á). Obě tyto vody jsou oživeny typi c­ kými živoč ichy stoj atých vod. Z če rvů jsou nejná­ p adněj š í pij avky (chobotnatka štítkatá, hltanovka bahenní), z m ěkkýšů zde byli pozorován i okružák ploský, kružník bělavý , plovatka bahenní, plovatka nadmutá, škeble rybn ičná, vel evrub m alířský, z vodních korýšů perl oo čk y ( břichat ky , hl adinovka obecná), buchanky, vznášivky a beruška vodní , z vodního hinyzu larvy jepic Uepi ce dvou křídlá, je­ pice drobnokřídlá), pl ošti ce (kleš ťanky , bodule obecná, splešťule blátivá), larvy chrostí ků, larvy pakomárů a drobní potápn íč c i. Stej ný původ má vodní nádrž v Kotojedech (místní část Kroměříže) , která vznikl a v bývalé pís k ovně. Jde o nevelkou oválnou vodní plochu, jejíž ro změ­ ry činí p řibli žn ě 37 x 20 m. Nádrž nemá přítok ani odtok. Žijí zde typ ičtí ži voč i chové stojatých vod; z červ ů zde byla nalezena hltanovka bahenní, z měkkýš ů kružník bě la vý , plovatka nadmutá a škeble rybni čná, z korýšů perloočky (nosati čka obecná, hladinovka obecná), buchanky, z vodního hmyzu larvy jepic Uepi ce dvo ukříd l á, jepice drob­ nokříd lá) , pl oštice ( kl ešťanky a spl ešťule blátivá), larvy stře chatek , chro st í ků , p akomárů a pakomár­ c ů.

v těc hto vodách je velevrub hodnocen jako druh kriticky ohrožený, škeble ry bn i čná jako druh silně ohrožený. Dále se zde rozmnožuj í obojživeln íci. Z těchto diivodů , i proto, že tyto vodní plochy zvyšuj í rozmani tost kraj iny, je vhodná jejich ochrana. Zvl ášť "Zemník I'" p řed stavuj e velmi pěknou vodní plochu, která pře s svůj umělý původ zapadá do okolní přírody . Oba ze mníky v lesíku Zámeče k nejsou bezpro­ středně ohroženy, vodní nádrž u Kotojed by mohla být ohrožena vyvážením odpadků , které se tu již místy při březích objevují. Evžen W ohlgem uth Z

'

druhů zji š těn ýc h

malířsk ý

ZAJíMAVOSTI Z PŘíRODY

45

Z poslaneckého zápisníku Libor Ambrozek

Už tomu bude deset měs íců, co j sem usedl do nepohodlných lav ic Poslanecké sněmo v ny č es­ kého Parl amentu. Na přání redaktorú tohoto sk vě l ého č aspi s u se s vámi č te n áři budu rád d ě ­ lit o své dojmy a zážitky ze zamě stnání, které j e někdy ob es třeno taj emstvím, n ěkdy posmíváno, někdy z ávi děno . Je to po volání jako každé jiné. Člověk potkává spoustu lidí, dobré i zlé; málo je doma, pracovní doba není nijak ohr a ni če na , li dé od vás oč ek á vaj í spoustu věcí větši nou ne­ možných a taky je na vás velmi v id ět. I když mě čas to štve, že přev l ádá politi ka a touha po moci nad konkrétní pot řeb nou prac í (a že je to v téhle d obě zatraceně často) a krátkodobé vý ­ body nad dlouhodobým cílem, přes to si p ořád myslím, že i tahle práce má smysl a j e nutné ji dělat naplno a s přes vědč ení m . Vzhledem k mé předcho zí č i nnosti a záj mú m jsem si vybral výbor s dlouhým názvem - totiž výbor pro veřej nou správu, regionální rozvoj a životní pro středí ( red ěji budu užívat zkratku VSRžp) .. Abych se nenudil, dostal j sem od na­ šeho poslaneckého klubu nádavkem úkol posílit naši sestavu ve výboru zemědě l ském. Proč ne, řekl jsem si. Ukázalo se, že to múže být užiteč­ né. Jednak se častěji vidím s přítel em Čestmí­ rem Hofhanzlem (taky je v obou výborech), jednak se č i n n ost zeměděls ké ho výboru velmi dotýká krajiny. K o mpetenč ně sem navíc patří lesy a zčásti i voda. Také jsem si projednávání některých zákonů Il}ohl užít hned dvakrát. U zá­ kona ClTES to bylo zvlášť poučné. Ve svém oblíbeném výboru jsem se na podzim zvědavě rozhlížel, kolik že spřízněných ekolo­ gických duší tu potkám. Výsledek nebyl moc povzbudivý. Nechci být příliš adresný a do­ tknout se svých k9legů, došel jsem však k závě­ ru, že víc než pět jich určitě není. Je to dáno i tím, že dobrá polovina členů jsou komunál ní politici, které zajímá spíše veřejná správa či re­ gionální rozvoj, Z životního prostředí pak nej­ častěji dotace na plyn, případně čistírnu odpad­ ních vod. Optimista může říci, že do toho aspoň tolik lidí nebude mluvit. A něco na tom je. Ustavili jsme tři podvýbory, přičemž mně se dostalo té cti, že jsem byl zvolen předsedou podvýboru pro životní prostředí. Inu, na práci už tolik nával není. Přihlásilo se sedm dalších zájemců a práce mohla začít. První a tvrdou zkouškou byl hned zákon o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Pro znalce se jedná o promítnutí úmluvy CITES

do našeho právního řádu.

Zákon u::! čekal na svůj den skoro dva roky.

V minulé sněmovně jej zablokoval zemědělský výbor, a tak nám ho vláda poslala znovu. Příči­ na komplikací se objevila vzápětí. Malá zájmo­ vá skupina, která vystupovala jako "ochránci drobných chovatelů " a svým líče n ím hrů z, které př i přijetí zákona ubohým chovatelům nastanou, nám téměř vháněla slzy do očí. Kdyby č lověk neměl od České inspekce životního p ros třed í v ruce materiály z našich burz, Ně mecka či In­ terpolu o č innosti zrovna těchto "chovatel ů" , skoro by jim u věři l. Samozřej mě, že se jim ně­ jaká mezinárod ní úmluva, natož povinná regist­

46

race ohrožených druhů v cho vech v ůbec neho­ dila do výnosných, zč ásti nelegáln ích ob c hodů . Ve výboru vs Ržp to prošlo cel kem hladce. Svolal jsem podvýbor, ten navrhl doplni t povin­ nou registraci druhů (kterou z původního minis­ terskéh{) návrhu Benda před vládou vykuchal) a n ěkoli k dalších drobností a' celý výbor všech­ ny naše připo m ín ky akceptoval. Pašeráci se snažili n ěco říkat, ale nikdo je moc neposlou­ chal. Jak jsem se· po zději do zvěd ěl, napsala paní Fr aňko v á (hlavní a obratná ml u vč í "c h o vate lů") ministru Skali ckému hned po jed nání výboru dopi , ve kterém si stěžo v a l a na mé chování. Podle ní byly ve výboru dva názory - jeden po­ s l anců ODS (rozu m ěj ten rozumný) a druhý po­ slance Ambrozka, který prý v yjadřoval myšlen­ ky vysokých úředn í ků min isterstva životního prostředí. Navíc jsem si prý na výboru nechal odhlasovat povi nnou registraci, ani ž by poslanci tušili, o čem hlasuj í, a zás tupci MŽP dokonce souhlasili! Ministr však slib svého předch ůdce v ú řadě ignoroval a žádnou nápravu nezjednal. Drama z a č al o až ve výboru zeměd ělské m . N ěk­ teř í poslanci nej menované nejsil n ěj š í strany se ocho t ně ujali nebohých "c hov ate l ů" a čekal y nás mnohahodino vé diskuse a boj odstavec za odstavcem. Poslanec může skrze sebe ud ěli t slovo i přizvanému odborn íkov i, čeh ož hoši h ojn ě využív al i a chvílemi nebylo poznat, zda poslancuj c známý "ekolog" Tyl nebo paní Fra ň­ ková. Opozi ce si naš těstí nechala všec hno vy­ svě tli t , a tak bylo žádoucí zně ní př ij ato dokonce i zde. Závěreč n é hlaso vání, které vpašoval mi ­ nistr na plénum těsně před odjezdem na vánoce, už žádný zvrat nepř ine slo . Protože to byla moje prem iéra, mě l jsem drobné problémy. Ty však dezorientovaly od p ů rce natolik, že se nakonec našlo jen pět posl an ců, kteř í pro zákon nezvedli ruku. Abyste však pochopili, jak je domokracie těžkopádná a komplikovaná (jak to na vlastní kůži zažívám každode nně já), ani toto ještě není happyend. Zákon CITES se stal prvním obět­ ním beránkem, který padl do spárů čerstvéh o Senátu . Vydal jsem se proto s obavami do pří­ slušného senátního výboru své "dítko" hájit. Setkal jsem se tam opět se starými zná mými "chovateli", kterým ochotně naslouchal zpravo­ daj (kupodivu opět čle n ODS). Ale protože už zákon, vyšel ve sbírce, ne udu vás dál napínat. Odpúrci neu spěli ani v Senátu, ani u prezidenta, a prvního dubna vstoupi l záko n v platnost. Pro mě byla tato premiéra' zároveň zjiště n ím, jak je demokracie křehká . Jak dokáže i ma lá skupi na lidí s dostatečným vli vem a správnými přáteli sil n ě působit na ochranu svých zájmů i v tak velkém těl ese, jako je Parlament. A to šlo o po­ měrně okrajový zákon, o kterém většina poslan­ ců vů bec nic nevěděla. Toli k zatím k legislati­ vě. Novelu vodního zákona nám prezident vrátil a čeká nás znovu, zákon o odpadech bude platit až od ledna. Proto se k o b ě m a vrátím p odrobně­ ji až příště .

Ještě si dovolím dvě krátké inform ace. V země­

dě l s kém výboru jsme právě z ača li projednávat

tzv. zemědělský zákon. Zákon, kterém se už

léta mluví a od něhož si každý hodn ě sl ibuje. Vládní verze je sice po m ěrně s tru č n á, ni cmé ně

Z POSLANECKÉHO ZÁPISNíKU

o

Kreslil Jan Stekltk

i ona ří ká , že ze m ědělství je hodno vyd atné podpory státu. Ministerský návrh vládního nař í­ zení, které by zákon vla stn ě realizovalo, před­ pokládá čás tku šest mi liard korun. A to nejsou započ ítá ny pro středky do obnovy lesa (další mi­ liarda). Jen pro srov nán í - z mi nisterstva život­ ního prostředí jde do kraj iny sotva 400 m il ionů. Chvílemi m ám takový špatný pocit, že někomu ujíždí vlak, a že je nejvyšší čas se chopit aktivi­ ty. Díky za připomí n ky, které jsem z Veroniky k textu zákona dostal. Projednávání bude dlou­ hé a velmi složité. Věc ještě komp likují d vě verze, které budou mít za následek tvorbu nové, třetí , přímo ve výboru. Opozice si zákon přeje příl i š podrobný a protekcionářský, ODS nechce opustit stru čnou vládní verzi. Všichni ale tvrdí, že je nutné najít shodu. Tak jsem zvědav , jestli budu moci o výsledku referovat už v příští Ve­ ronice. Jinakje to ale norma, která múže mít na českou kraj inu vliv poměrně zásadní. Poslanci potřebují odborné zázemí. Já jsem ochoten nechat se lobovat ekology a budu rád za konkrétní návrhy a připomínky, které od vás dostanu (na obálku stačí j méno, výbor a adresa parlamentu - Sněmovní 4, Praha). O statně spo­ lupráce s nevládními ekologickými in iciativami se rozběhl a dobře. Snažil jsem se uplatn it v ětši­ nu návrhů, které jsem obdržel a pokládal za ro­ zum né, ať to bylo od Dětí Ze m ě, Hnutí D UHA, Recy klační skupin y č i od n ěkoho dalšího. Za nejlepšího partnera však stejně po važuji Český svaz ochrá n c ů pří ro dy , s j ehož četný mi zástupci mě pojí č il é kontakty i osobní přátelství.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!srril DI.l1)fi
Diskuse

Jak vidím akci Obnova hlubocké krajiny Reaguji na polemiku v denním tisku a čl ánek v ča­ sopisu Veronica 4il996 na s. 52-53 K ochraně xylofágního hmyzu. Entomolog Jihočeského mu­ zea Z. Kletečka a tři amatérští entomologové v něm upozornili na to, že v alej ích starjch dubů u Hluboké se vyskytují některé druhy brouků chrá­ něné záko nem 114/1 992 Sb. o ochraně přírod y . Stěž ují si, že rozsah kácení je příli š velký a že j sou n ičeny populace těchto b rouků. Obrátili se s pro­ testem na všechny kompetentní instituce a vyjádřili svůj názor i v Čes ké televi zi. V t isku vyšly také články vyjad řuj íc í proti chůdný názor (F. Urban, J. Jellnková) či u vádějící oba názory vedle sebe bez jej ich hodnocení. Zmfněné kácení dubů se uskutečn ilo v rámci Akce Obnova hlubocké kraj iny, která byl a zaháj ena v okolí zámku O hrada a v Bavorovické a leji, pro­ tože se tam hrom ad ně proj evily pří zn aky hynutí d ubů , jehož bezprostře dního původ ce určili specia­ li sté jako tracheomykózní houbu Op hiosto/ll a fa ­ gacearul1l, která se na území Čech a Moravy proje­ vila jako závažný šk ůdce poprvé před deseti lety. Napadení tracheomykózou je pos ledním č lánkem v řetězci příči n , souvisejících se změ nami prostře­ dí. Tracheomykóza v ko mbinaci s dalšími faktory (napadení hmyzem, klimatické změny ) působí od­ um ření napadeného stromu zpravidla během něko­ lika málo mčsíců až let, u chronické formy je ne­ bezpečn ý hlavně pře nos nákazy. Tracheomykóza se š íří zejména prostřednictvím dřevokazného hmyzu , nejnebezpeč něj ší je v tomto ohledu bělo­ kaz dubový (Scaly/us illlrica /us) . T ento brouk žije dosti sk rytě, o přít omnos ti bělokazů na lokalitě svěd čí mj. hojný výskyt jejich parazitů z rodu Me­ de/era na kmenech napadených stromů. Každá učebnice ochrany lesa či použité entomologie uvá­ dí. že boj proti nákazám a jejich přenašeč ům nemá smysl v době, kdy je nákaza j iž plně rozvi nutá. Bě­ lokazi se rychle množí a choroba se š íří i jinými cestami, takže je zřej mé, že bez ošetření by v časo­ vém horizontu n ěkoli ka let větš ina dubů na lokalitě zah yn ula a zbylé, napadené chronickou formou, by se staly zdrojem nákazy pro okolí. Nepopírám. že v tomto období by okolí zámku Ohrada bylo rájem pro broučkaře, kteří by zde mohli hojně sbírat ji­ nak těžko dostup né druhy vázané na hnijící dřevo (chci věřit, že jen ty, které nejsou chráněné výše citovaným zákonem). Tento boom by však neměl dlouhé trvání a brzy by s rozkladem dřevní hmoty vymizeli i xylofágní brouci. Proti přenosu tracheo­ mykózy se bojuje tím, že se odstraní a zlikvi dují (nejlépe spálením) napadené slabší větve. S ilně na­ padené strom y nezbývá než rad ik álně prořezat ne­ bo pokácet. Asanaci je tře b a provést v době, kdy dře vn í hmota obsahuje vývoj ová stádia přenašeč ů, ale ta jsou v klidovém stádi u, tedy v p růbě hu zimy, a dřevní hmotu je třeba do jara zpracovat. Lépe se nákaze mohou bránit přirozené porosty, kde je dost solitérních jedinců, izolovaných od ohni sk porosty jiných d ruhů dřevin - tehdy není někdy ani nutné as an ačn í zásahy prov ádět. Popsané zásahy však možná nezabrání dalšímu š íření nákazy přímo na lokalitě, kde stro my stojí v několi k ametrové vzdá­ lenosti od sebe. Přinej men ší m se ale uvedenými

~'(j5fi'QDUuf1<8~

cheomykózní nákazy a naopak jsou vhodným pro­ pro xylosaprofágní brouky, jako jsou ro háč velký a páchník h nědý . V uvedeném případě si měl projektant vyžádat spolupráci některého entomolo­ ga už ve stádiu příp ravy projektu. což ale neučin il. Sám j sem při šel do kontaktu s celou akcí druhý den po zahájení prací, na upo zornění Z. K letečky. Inkriminované území j sme pak s kolegou K leteč­ kou prošli, na stromech. z ni chž bylo zatím poká­ ceno jen několi k , jsme zkontroloval i, pří padně změnili znač ky (kácení, ořezání poškozených větv í č i ponechání bez úpravy) a shodli se bez probl ém ů na cca 50 stromech, z nichž pak byl a ponechána torsa. Oba jsme se zúčastnili i dal ších kontrol. V žádném pří p ad ě nej de o celoplošné kácení , jak tvrdily některé novinové č lánky. V lokalit ách, kde se obnova alejí provádí, bylo vykáce no př ibli žně 16 %, tj . 450 stromů. Všechny nesly známky silné­ ho tracheomykózního hynutí, kromě ně ko lik a je­ dinců pokácených z bezpeč nostních dů vodů nebo kvůli umožněn í nové výsad by; o těchto několika stromech diskutovali odborníci z ně koli ka insti tucí a jejich pokácení se zv l ášť pečli vě zvažovalo . Na ponechaných stromech byly ořezány napadené vět­ ve. z odumírajících a odumřelých stro mů by la po­ nechána jen torsa, um ožňuj íc í vývoj chrá n ěný ch bro uků. S amozřejmě se provád í náhradní výsadba, a to nejen dubem, ale i dalšími l is tn áč i . Mezi stro­ my a keři z náletu byla provedena probírka, někte­ ré keřo vé porosty zůstaly zachovány, místo jiných zaujme nová výsadba k obnovení alej í. Jsem pře­ s vědčen, že v realizaci obnovy hlubocké kraji ny se vcelku postupuje podle záj mů oc hranářů . V někte­ rých novinových článcí ch se tvrdí. že proti ob no vě hlubocké krajiny protestují entomol ogové. To bych u přesni l : protestují ti entomologové, kteří pro brouky nevidí stromy. J an M áca středím

..

zásahy průbě h nákazy zpomaií , omezí její š íření na delší vzdálenosti a poskytne se šance na vyselekto­ vání odolných jedinc ů. Celá věc však má háček v tom, že ve dřevě a trou­ chu starých dubů se vyskytují n ěkteré druhy brou­ ků , chráněné již citovaným zákonem. Jsem ento­ mol og, a i když okolí zámku Ohrada po této strán­ ce neznám, musím konstatovat, že seznam těchto druhů, který se objevil v denním tisku (Če skobu­ dějovické listy, J 2. II. 1996) je velice problema­ tický. Například u zde citovaných tří kriticky ohro­ žených druhů se má situace takto: Krasec Eurythy­ rea quercus na Hlubocku nikdy nebyl zji štěn. jak se v článku při pouští. Nechápu tedy, proč je na se­ znamu druhů, ktcré jsou zde údajn ě ohroženy. Ro­ háček Ceruchus chrysomel;nus se vyskytuje ve Staré a Nové oboře. Ve svém podání pro MÚ Hlu­ boká z konce října 1996 o něm píše Z. Kletečk a: " Na hrázích bude samozřejmě tak€". A ej hle, v ci­ tovaném č lánku se (po dvou týdnech) už píše, že na hrázích je. Taková progn ostická ús p ěšnos t vzbuzuje spíš pochybnosti. Tesařík bro s kvoň o vý (Purpuricenus kaehleri) je uváděn na základ ě jedi­ ného dokladového jedince, sbíraného zhruba před sto lety. Od té doby nikdo ani zde, ani jinde v j iž­ ních Čechách tento druh nes p atři l a údaj má tedy místo jed i ně v histori i. Druhy z "méně přís n ě chrá­ ně nýc h" kategorií (s ilně ohrožené a ohrožené dru­ hy) se zde bezpochyby vyskytují, zejmén a jde o roháče velkého (Lu canus cervus) a páchníka hnědého (Osl/loder/lla eremita). Ani v tě chto kat e­ goriích však nelze souhlasit se všemi uvedenými druhy - například krajník hnědý (Calosol/Ul inqui­ Silo!") bývá zjištěn v době kalamitního pře m no žení škodlivých housenek na dubu. Jejich nápor zvládá p ře devším migrací za potravou, podobně jako se hrobaříci stahují na mrtvá těla lesních zvířat. Ny­ nější výskyt tohoto druhu je tedy pochybný, z v lášť jsou-Ii doložené nálezy nějakou tu desítku let staré. Je zřej mé , že dřevokazní brouci nacházejí vhodné p rostředí k vývoji v dlouho neudržovaných al ejích, zámeckých parcích apod . Do jisté míry analogické náhradní pro středí pro vývoj chráněných brouků jsem zj istil v loňském roce v naprosto ruderálním biotopu - skládce pazdeří (odpad při získávání ln ě­ ných vláken) podniku Lužan ve Veselí nad Lužni­ cí. Ohrožený zlatohlávek druhu Oxy/Izyrea fun esta se zde přemno ži l natolik, že jeho populace, skrom­ ně odhadnuto, se dá počítat na statisíce jedincú. V celém okolí Veselí je tento druh p oměrně běž ný již od šedesátých let. Z hlediska jedi nečnosti pro­ středí je paradoxně silněj š í důvod k oc hran ě této skládky než k ochraně hlubockých alejí - skládka podniku Lužan je hlavní m ohniskem výskytu ohro­ ženého brouka a jejím zničením (jež ovšem nehro­ zí) by byla celá populace ohrožena, zatí mco na Hlubocku jsou ohniskem výskytu xylofágních b rouků rozsáhlé staré lesní porosty ve Staré a Nové oboře (patří k nejzachovalejším přirozeným poros­ tům v Čechách). V hl ubockých alejích lze ovšem h o vořit o celém komplexu ohrožených d ruhů což ovšem vů bec neznamená, že se k výskytu xylofág­ ních b rouků v alejích mimo jejich p ůvodní pros tře­ dí nemusí přihlížet. Je třeba vytypovat ty stro my, ve kterých lze předp okládat výskyt těchtó brou ků, v uvedeném příp ad ě zejména odumíraj ící a mrtvé stromy s trouchem, které již nejsou zdrojem tra­

RNDr. J a n M á ca je pracovníkem Agentury ochra­ ny přírody a kraj iny Č R v Českých Buděj o vi cích .

Ještě

ke

kůrovci

Z pověřen í Čes ké televize j sem konce m b řezna t.f. intervi ewoval ředi tele Národního parku Bavorský les ing. Hanse Biebelriethera. Proto považuj i za vhodné upozornit zej ména v souvi slosti se zajíma­ vým článke m Václava Skuhravého (Veron ica 1/97) na některé důležité skutečn osti. I) 500 m široké ochranné pásmo, odděluj ící území Národního parku Bavorský les od sousedních hos­ podářsk ých smrč in, je o šetřo váno proti kůrovci bez ohledu na hustotu popul ací ků rovce proto , aby ma­ jitelé hos podářských porostů ncmohli mít námitky, že kůrovec se do jej ich porostů "š í ří " z území Ná­ rodního parku, a provádí se výhrad ně odkorňo vá­ ním napadených s tro mů , při čemž však není těžen o dřevo. tak že hmota strom ů zů stává v lese. 2) Nemohu potvrd it názor, že ro zší ře ní stávaj íc ího Národního parku Bavorský les byl o výsledkem "urputných bojů ". Ř edite l ing. Hans Biebelriether i v jiných kontextech v ýs lovn ě konstatoval, že se jak na příslušném minist erstvu Bavorska, tak u je­ ho ministerského předsedy setkalo úsilí o ro zšíření parku s mi mořádný m porozu mění m. 3) Zcela v rozporu se skuteč n os tí je tvrzení, že podmínkou tohoto rozšíření je veden í "boje s lý­ kožroutem všemi p ros tředky" . Skuteč n ost je tako­ vá, že z ryze experimentálních důvodů a navÍC i z důvodů psychologických (aby se čelil o mož­ ným námitkám laické veřej nosti) bylo rozhodnuto , že na výměře něco přes I 000 ha klimaxovýc h (te­ dy vrcholových) s mrči n v ro zšíře n ém pásmu bude kůrovec tlumen odkorňováním a pálení m kůry . p ři ­ če m ž však dřevní hmota musí opět v porostu zů ­ stat. Navíc jde o opatřen í č asově omezené do doby, než se ukáže, že s mrči na se při roze ně zmlazuje. Jedná se v tomto přípa dě o racionální experiment,

DISKUSE

47

který má umožni t srovnání výsledku tohoto postu­ pu s p ůvod ní m. tedy nerozšířeným územím Národ ­ ního parku , kde kůrove c nebyl nikdy huben. 4) Ředi te l Bi ebelriet her také upozornil na další vý­ znamné skute č nosti. které tu ve zkratce uvádí m: V kanadských národních parcích se nezasahuje ani proti "kalamitám" v rozpadaj ících se (klimaxo­ vých) s mrčin ách zp ůsobených jakýmkoli hmyzem, a nejsou v ni ch hašeny an i přiroze né požáry. Tyto fakto ry j sou hodnoceny jako klimaxové a nakonec vedou k přirozené obnově lesa bez lidských zásahů. V Evropě je přís t u p difere nc ov anějš í, protože ev­ ro pské národní parky mají ve s měs menší výměry. Ve stávajících parcích v Německu, tedy kro mě Ba­ vorského lesa je ště v Berchtesgadenském a v Har­ zu (v posledním j de o čisté smrčiny) se proti lý­ kožroutovi vůbe c nezasahuje a ani zasahovat nebu­ de. V to mto ohledu j e navíc příkladný švýcarský Národní park v Bernu, nejstarší na evropském kon­ tinentu . kde nikdy nebyl huben žádný lesní hmyz. 5) Podle ing. H. Biebelriethera vede vytěžení ploch v rámci boje proti lýkožroutovi nutně k tomu, že p ů d a je tím ochuzována o vyprodukovanou (dřev­ ní) hmotu. Nás ledné umě l é zalesňování (u nás tra­ di čn ě smrkem) vede nevyhnutelně k tomu. že vzni kne znov u umě lá s mrčina. která je s odstupem desetilet í znovu napadena lýkožroutem, takže vzni­ ká začarovan ý kruh, z něho ž není úniku. 6) Podle názoru ředitele Národního parku Bavor­ ský les je hl avním cílem zř izování národních park ů to, aby v nich příroda zůstala p řírodou. I kdy ž tedy mů že doj ít k hmyz ím nebo živelným kalamit ám, vznikne na tako vých stanovišt ích znovu les. Ten ovšem nemusí nutn ě vyhovovat představě lesa, j a­ kou si vypracoval lesník. ale zase to bude přiroze­ ný les. Každý j iný postup, a to je stanovisko i příslušnéh o bavorského mini sterstva a vlády, by nutně vedl k mezinárodní blamáži a diskreditaci samotné pod­ staty pos lání národních p arků, které j ou pravová­ ny podle mez inárodně akceptovaných norem, jež narušovat znamená vylou čit se d říve nebo p o zději z příslu š n é federace. 7) Situace v Bavorské m lese se v ýz namně liší od situace na Š um avě v to m, že pod íl buku tam činí až 47 %, takže ten se navíc přiro ze ně zmlazuje . Nebude-li tedy na č eské straně dost prostředků a materi álu (bukových sazeni c), vytváří se další předpoklad pro rozvoj s mrčin pre disponovaných pro předčasný rozpad . 8) Správa Národního parku Bavorský les je si vě­ doma, že i kli maxové smrč i ny j sou os labeny jed­ nak stavem ovzduší. j ednak pozvolným oteplová­ ním kli matu , jež se zač ín á proje vo vat výstupe m některýc h listnatých d ře vin do vyšš ích poloh. kde dří ve nebyly. Ce l kově vycházej í zod povědn í č in itel é Národního parku Bavorský les z pře ds tavy , že jejich povin­ ností je chránit tyto porosty. a sledovat jejich další vývoj jakožto s vědky holocenního vývoje příro d y v této část i Evropy. Osobně jsem nabyl dojmu, že ani Správa Národní­ ho parku Šumava. ani naše lesni cká veřejnost a její special izované kruhy, a v důsledku toho ani naše vládní orgány nemají j asno v elementární otázce, která - jak soudím - zní : Jsou nebo nejsou t yto zodpověd né k ruhy a orgány připraveny a roz­ hodnu ty převzít za naše n árod ní p arky (neb oť zřej m ě nej de jen o Sumavu) a přírod ní rezerva­ ce atd . morální a materiální zodpovědnost? J e celá naše spole č nos t a n áš stá t schop en řešit tuto zásadní otázku ? Ji sté je j edno: Měl a by být jedno­ značně zodpo vězena, máme-li chápat naši integrac i do moderní Evropy jako mnohostranný a frontální proces. který nem ů že být trvale omezován na eko­ nomická kri téria.

Dalibor Povolný Prof. RTDr. ing. Dalibor Povolný, DrSc. je vě­ deckým pracovníkem Mendlovy ze měděl ské a les­ nické univerzity a stálým spolupracovníkem časo­ pisu Veronica.

48

Kronika

1. 3. Parlamentní výbor pro životní prostředí se po­ kusil vyžádat na vládě, aby do konce tohoto roku připravila speciální zákon o obalech. Sněmovna však tento požadavek na návrh ministra životního prostředí Jiřího Skalického nepřijala. Tento zákon mč l navazovat na zákon o odpadech, který poslan­ ci ko nečně přijali.

A ktivi sté ekologické organi zace Greenpeace se na gumovém člunu snažili zabl okovat cestu britské lodi Paci fic T eal. která do příst avu v japonském R6kašó přivezla recyklovaný jaderný odpad zpra­ covaný v La Hague ve Francii.

21. 3. M inisterstvo život ního pravděpodobností .

3. 3. Soudní dvúr v Haagu

začal

prostředí

nebude bránit z Prahy do Drážďan. která má vést krajinnou oblast České středohoří.

s

nej vět ší

s tavbě

dálnice

přes Chráněnou

projednávat spor mezi Maďarskem a Slovenskem o vodní dílo Gab­ Číkovo-Nagymaros. Bude se jednat o zřejmě velice tvrdý a vyhrocený spor. Obě země od roku 1993 vedou spor o to, zda by zde měla být podle původ­ ního plánu vybudována hydroelektrárna a jak by případně měla fungovat.

Ekologové z Hnutí Duha a Rakušané z organizace Global 2000 začali u dukovanské jaderné elektrár­ ny budovat nezávislý monitorovací systém na mě­ ření radioaktivity.

5.3. Místostarosta Mo dřic se obává, že

24. 3.

s tat eč né

svaté Anny v

kvůli nedo­ kanalizaci v areálu uhelných dolů firmy PASO by mohl přijít k úhoně blízký rybník v chrá­ něném území Prima!. Firma obvinění odmítá. a le její ředitel už dříve přiznal. že okolí z am ořuj e uhelný prach.

E kology starající se o Chráněnou kraj in nou oblast Pálava děsí myšlenka, že by mohl být v budo ucn u uskutečně n proj ekt vodních cest kanál L abe-Odra­ Dunaj . Výstavbou kanálu by se zn ičil o pčt meziná­ rodně významných mo křad ů v tuzemsku, na Slo­ vensku a v Rakou sku. k ontejnerů typu Castor s vyhořelým jaderným palivem po mnoha­ hodinovém zpoždění, způsobeném protes ty levico­ vých radik á lů, přece je n dorazil do G orlebenu v Nč mecku.

6. 3. Kontroverzní transport šesti

V ě tš ina

lidí ,

kteří

bydlí nedaleko ko stela nesou hlasí s rozhod nutím prostějovské radnice, aby ved le jejich do m ů vyros­ tl sběrn ý a recyklační dvůr pro nebezpe č ný odpad. Pros tějově.

27. 3. Státní fond životního p ro s tředí, který fi nan­ cuje rů zné ekologické projekty, už nebude na jed­ notlivé akce přispívat tak vysokou sumou jako do ­ posud. Tento krok si vynutil nedostatek pe n ěz. Výstavbu rekre ač ního park u Rajchéřov poblíž čes­ ko-rakousko státní hrani ce zamítl Okresní úřad v Jindřichově Hradci , který původně projekt nizo­ zemských investorů podporoval.

28. 3. Zlínští zastupitelé pře s protesty stovek oby­ vatel měs ta potvrd ili. že ve sporné l o kalitě Farská louka v centru Zlína vyroste na místě zelen ě budo­ va finanč ního úřadu. kteří zjistí, že nějaká fi rma či so ukrom­ ník znečišfují ovzduší, případně Ji ným zp ůsobem poškozují životní prost ředí , by se měli obracet hlavn ě na obecní. měs ts ké č i okresní úřad y .

významný krok k tomu, aby veškeré palivo z jaderných elektráren v Dukova­ nech a v Temelíně bylo dočasně uloženo v areá­ lech obou elektráren.

2.4. Li dé,

pří rod y na Tachovsku chtějí letos u frekve ntované silnice v obc i Broumov postavit u mě lé zátarasy, aby zabránili smrti stovek žab, kte­ ré po ní každým rokem na jaře přecházejí ze zim­ ních ú krytů k tamn ímu rybníku.

umělých povodní by unikátní zbytky pří ­ rody navždy zmizely. a proto začal o takzvané po­ vodň ování umělým zvyšování m p růtoků v Dyji. Tyto řízené záplavy pod vodním dílem Nové Mlý­ ny nahrazují někdejš í pravidelné jarní rozl ití vod v lužních lesích.

Vlád a

učinil a

vyhořelé

7. 3. Ochránci

12. 3. Snaha čtyř severoče ských měst a obcí, která chtějí , aby se v roce 2003 u sk ute č nilo v Ji zerských horách mi strovství světa v kl asi ckém lyžování , do­ stalo vážnou trhlinu . Proti koncepci, kterou předlo­ žily Liberec, Jablonec nad Nisou , B edři c hova Ja­ nov nad Nisou, se totiž dú razně postavilo minister­ stvo ži votního pro středí. M inistrestvo ži votního pros třed í defin i tivně zamít­ lo žádost o zahájení průzkumu ložiska zlata v Mokrsku ve střed ních Če chách . Těž aři však po­ dali novou žádos t a zároveň napadli ministerské rozhodnutí u soudu .

Na základ ě rozhodnutí Rady města Brna se z loka­ lity zvané Pekárna poblíž síd li ště Bystrc stane pří­ rodní památka . Ekologové rovněž prosadi li , aby radní zakázali kolem Pekárny jezdit na kolech. prostře dí chce prosa­ dit, aby stát více dOloval využíván í alternativních zd rojů elektrické energie. j ako jsou napřík l ad malé vodní elektrárny či zařízen í na spalování dřevního odpad u.

5. 4. Ministerstvo životního

tůních Chrán ě né kraji nn é oblasti Litovelské Pomoraví je letos desetkrát více komářích larev než v minulých letech. Pokud větš inu z nich neza­ hubí letošní chl adné počasí , obyvatele okolních obcí může letos hmyz obtěžovat v dosud nebývalé

8. 4. V

strážníci z vlastního rozpočt u kou­ jež rozd ávají majitelům psů , kte ří při ven če ní svýc h mil áčků nejsou vybaven i prostředky na ods tranění případ né ho znečištění.

míře.

19.3. Ve spolupráci se starostou Dukovan zahájilo brněnské H nutí D uha projekt na reali zaci úspory energie v D ukovanech. Jedná se především o za­ teplení oken, d veří a úpravu radiátorů.

9.4. Zpráva o chystané výstavbě závodu na recyk­ laci topných olejů se začala šířit mezi občany Ve­ selí nad Moravou, kteří ihned začali podepisovat petice proti výst avbě závod u.

15. 3.

Bll1 ěnští

3. 4. Bez

pili speciální

s áč ky ,

KRONIKA _ _ _ _ _ _ _ _ _---'._ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \iCI)lNDUufiC8~

Téměř

osm tun neb ezpeč n é ho infekčníh o odpadu z nemocnice v Mladé Boleslav i leží j iž p ůl roku u spalovny v areálu královéhradeckého podni ku Foma. Hygieni ci varuj í před šíře ní m infekce.

21. 5. Prohlídku areálu Skalka, kde kon čí geologi c­ ký prů zk um pro případn é umístě ní meziskladu vy­ hořel é h o jaderného paliva, umožnil a zájemcům elektrárenská s polečnost ČEZ .

10. 4. Radnice nemohou pod le Ús tav ního sou du

22. 5. Do temelínské elektrárny dorazil a prvn í do­ dávka jaderného paliva. Kontejnery, dopravované po železnici. hlídali běhe m cesty pol icisté a č len o­ vé bezpeč no stní služby.

nařizov at o bčanům . čím

mají ve svých domovech topit, i kdyby byl příkaz vede n snahou chri\nit ži­ votní p rostředí.

11. 4. Nový přírodní park Horní Stře la . který se na­ chází v údolí řek y Střely a při l ehlé m okolí na Zlu­ tiCkll, vyhlásil Okresní úřad v Karlových Varech. Chráněn é území s unikátní stolovou horou Vlad ař má rozlohu více než tři tisíce hek tarů. V údolí Stře­ ly žije napříkl ad l edň áče k a mihule potoční, která jinde kvůl i znečiš tění životního prostředí ji ž dávno vyhynula. 12. 4. Děti Země již pět let vyhlašují světově uni­ kátní soutěž o Ropáka roku - osobnost, která se nejvíce "zasloužila" o životní prostře dí. Letos zís­ kal nelichoti vé ocen ění Josef Kupec, pracovník br­ něnské firmy Investprojekt, za návrh umístit moni­ torovací vrt v cementárně Mokrá, který mohl podle ekolo gů způsobit zneči ště ní pod zemních vod. Do­ p o ru či l také stavbu rekre ačního střediska Rajché­ řov .

radnice chtějí na nej­ větším sídlišti ve měs tě vybudovat takzvané pro­ menády pro psy. V každém sídlištn ím bloku by vzni kl oplocený pruh zeleně a majitelé psů by psy mohli venč i t jen v takto vyhrazených prostorech.

14. 4. Ekologové

16. 4.

Větši n a

břeclavské

li dí j e podle

nejnovějšího

výzkumu že má pouze malé možnosti, jak chránit životní prostře d í. Zatímco ministerstvo životního prostřed í je tímto výsled ­ kem p řekvapeno, ochránci přírody a sociologové dávají názoru veřejn os ti za pravdu. veřej ného mín ě ní přesvěd čena ,

18. 4. Cenu Jana Smardy za ochranu příro dy a kra­ jiny na Moravě a ve Slezsku za rok 1996 obdrželi v Domě ochránc ů přírody na Panské ulici v Brně Sylva a Zdenek Koho utovi z Pozořic na Brněnsku. Ocenění získali za vystavě ní Ekos tředi ska Jelenice, péči o mokřadní louku a vybudování a údržbu stu­ dánek. 22. 4. Na mnoha místech naší republiky vyvrcholi­ ly oslavy Dne Ze mč.

Netradi č ní

obaly z recyklovaného papíru byly k vi­ na veletrhu Media design komunikace v B rn ě, kde byly také vyhl ášeny výsled ky mezinárodní soutěže Mlad Ý obal. dě ní

Zpracovala

Den

Země

Věra

Foj tová

v Brn ě - znovu o odpadech

U příle7.itosti letošních oslav Dne Země. svolala na 22. dubna Ekologická poradna Veronica a Regi o­

náln í sdružení Českého svazu och ránců příro dy (RS Č SO P) "kulatý stůl" věnovaný aktuál ním otázkám odpadového hospodářs tví (OH) měs ta Br­ na. V prostorách sálu Magistrátu města Brna se se­ šlo na 60 diskutujících . Kromč pořadatelů zde byli zástupci Magistrátu města Brna, městských částí, MZP ČR, ČIŽP, nevládních organizací, od pado­ vých firem a další zájemci o tuto problemati ku. Hlavním záměrem kulatého stolu bylo otevřít mož­ nost široké diskuse ke stavu brněn ského odpadové­ ho hospodářství. V Brně se již pře s dva roky pře­ šlapuje v rozřešení některých klíčových pro b l é mů dalšího postupu hospodaření s odpady . Obecně jsou jimi míra volnosti trhu, míra koordinace odpa­ dového ho s podářství a s tím související pravomoce města a městských č ástí. Konkrétně se tyto problé­ my projevují v chaoti č nosti a nee komi č nosti celé­ ho systému, v postupném rušení separace plastů, v neprovázanost i a nejednotnosti provozu sběrných středi sek ap. Protože je Ekologická poradna Veronica, spolu s většinou účastníků kulatého stolu, přes vědčen a o tom, že k řešení nastíněných problémů je potřeba přejít od izolované diskuse a práce někol ika zod­ pov ědných úředníků a politikú k ši rší spolupráci, navrhla zástupcům mčsta zřízení "poradního sboru pro odpady", který by byl pro takovouto spoluprá­ ci vhodnou platformou. K iniciaci vzniku takové­ hoto poradního sboru následně poradna vyzvala přísiu šného náměstka primátorky města Brna otev­ řeným dopisem.

Martin Nawrath

Profesor Miroslav Smejkal

Za Mirkem Smejkalem Málokterý ze znalců a p řátel scientiae alllabilis by neznal jméno profesora botani ky na Př írodovědec­ ké fak ultě Masarykovy univerzity v Brně Mirosla­ va Smejkala. Tichý a skromný ve své praco vně, vždy ochotný k ol eg i ál ně di skutovat na odborných exkurzích i poul)ých vycházkách do pří ro dy. Vzdě-. laný ve s větové literatuře i hudbě, ale lokální patri­ ot v nej lepším slova smys iu: nikdy se nezapomněl vracet na V y sočinu s rod ným Novoměs tske m, ale stejnč tak si vybudoval až intimní vztah k Brnu, kde žil a pracoval od svých vysokoškols kých stu­ dií. Byl to vždy vztah nejen k rostlinám, ale i příro­ dě, krajině, historii a k ult uře. Pfiro zeně se jeho zá­ jmy promítly do ochrany přírody a kdykoliv byl ochoten dát pro ni k di spozici všechny své znalosti i čas. 24. května však jeho život neodolal krátké­ mu boji za své srdce - ve věku nedožitých sedmde­ Karel H udcc sáti let.

V prostorách Magistrátu města Brna se na De1l Země sešlo 60 účastlllKů kulatého stolu o odpadovém hospodářství

BrněnSké

zastupitelstvo zatím odložilo rozhodnutí, kterým by umožnilo rozšířit lesní cestu od hotelu Myslivna k n ově budovaným do mkům v Novém Lískovci na asfaltovo u silni ci. 24.4. Turisté, kteří v létě přijedou na Sumavu, ne­ budou moci prav děpo dobně chodit po všech stez­ kách, jak se jim zachce. Kvůli li kvid aci k ůrovec vedení národního parku znovu počítá s uzav řením ně kterých cest na Modravsku. 28. 4. Na pět set odpůrců jaderné energetiky, mezi nimiž převažovali Rakušané a Ně mci, protestovalo u hlavní brány jaderné elektrárny Temelín proti dokon čení této stavby. 29. 4. Zhoršující se kvalita povrchových vod je v republice alarmující. Vodohospodáři Žďárska však mají po ruce projekt, který by měl nedobrý stav vody napravit. 15. 5. Zákon o odpadech, který přijal parlament, neodpovídá zcela předpisům Evropské unie a mi­ nisterstvo životního prostředí předpokládá , že ko­ lem roku 2000 navrhne jeho novelizaci.

VCl)lr
KRONIKA

49

Ekologické dny Olomouc ' 97 Pokud bychom měl i o značit n ěkte rý m ěsíc za mě­ síc ochrany životního p ro středí (a doufám. že se tak nikdy nestane) , byl by jím patrně měsíc duben. Vždyť délka trvání akcí ke Dni Země se v mnoha městec h již celé mu měsíci někdy blíží (připočte­ me-li čas p říp rav , pak určitě) . Pracovníci a přízni v­ ci střed i s ka ekol ogické výchovy Sluňákov. jako hlavní organizátoři Ekologických dnů Ol omouc, maj í k tomuto stavu asi hod n ě blízko . Podle jej ich vlastních slov někd y konečná vyú čtován í akcí roku předcho zího plynule přecházejí do p říprav oslav roku dalšího. Nelze se divit. V žd yť v ýčet akcí ko­ naných v Olomouci roku letošního. počí naj ících šestnáctý m dubnem a kon čících k druhému květnu , dosahuje té měř poč tu tři cet i . Že j de o skladbu akcí velmi pestrých, snad již ani není třeba opakovat. Přes to lze říci . že pestrosti každým rokem o něco při bude.

Dominantní víkend ekologických dnů , spadaj íc í le­ tos na 25. - 27. dubna a prodloužený až do čtvrtka prvn ího máje, nabízel předevš ím řadu ne zcela všedních před n ášek a diskusí. Pátečn í večer patřil dvěma spří zn ě ným, ikdyž ge­ neračně rozděleným duším. Stanislavu Komárkovi a takřka ji ž pravi delnému hostu ED. Zde ň k u Neu­ bauerovi - filosofů m příro dních věd. Stanislav Komárek si jako své hl avní té ma vybral paranábo­ ženský prvek ekol og ických hnutí. Ve lmi mile, vtipně a kriticky hovořilo fe noménu "projektován í stínu" (vycházejícícímu z terminologie analytické psychologie). V tomto případě stínu " kontamino­ vané" duše . která proj ektuje své vlastní zne či š těn í do vnějšího světa a tento sv ět se pak, místo sebe sama, snaží léčit a mě nit. Stejně j ako každé kdysi nové náboženství. postrádaj ící cosi podstatné ve "všeobecné" víře, snaží se i ekol ogové tentokrát přírodě přizn at urč i tou "neopomenutelnou" hodno­ tu. A to se všemi ri ziky i přínosy , které každá "no­ vá víra" v sobě má. Téma tedy ne zcela nové, l eč v době při cházejícíh o mi lénia, stále ješ tě nosné. Os tatně jako "správný" vě dec nezapomenul Komá­ rek upozornit na paralelu k "víře" , která j eš tě trvá, k "víře" , kterou je současn á vě d a. Jako ukázku kontextu těchto úvah. bych citoval Komárkovu metaforu našich novodobých proroků meteorolo­ gického ústavu, ke který m národ vzhlíží s naděj í do nového dne. Tento princip pak podtrhnuI a se­ četl Zdeněk Neubauer ve své hi stori cké reflexi vývoje geo metrie a malí řs t ví jako snahy o popis "obj ekti vní reality", která svo u objektivností do­ s pě l a do fáze vzni ku reality virtuál ní (do důsledků dovedených pozna t ků objektivní vě d y), která už se skutečným, fyzickým světem má jen málo co spo­ le ného . Sobotní diskuse se k t émat ům víry a virtuální real i­ ty ještě vrátily . Nejprve v předn ášce o nových ná­ boženských směrec h v České republi ce Tomáše Novotného, která se dle mého soudu až příliš fun­ damen tálně snažila zhodnotit, co je v lastně na té které víře ne-normální (snad ne-objektivní?). Dale­ ko zaj ímavějš í a pestřejší pak by la diskuse "Útě­ ky", ve které se sešli zástupci. či "popisovatelé" různých skupin "běženců " . Zdeněk Neubauer (za vědce), Jiří Z latuška (za poč ít ačové "v i zi onáře"), J. X. Doležal (za "vo lno myš lenkáře vě ku osobnos­ tí, marihuany a budhismu") a Josef Tillich a To­ máš Novotný (jako kritici, respektive obhájci (pse udo-spiri tuali ty). Která z realit diskutujících cti hodných pánů byla skuteč něj ší, ted y ve smys lu diskuse menším útěkem, "bůh objektivity" s uď. Nedě lní dopoledne věno val fil osof Václav Bělo­ hradský popisu některýc h z charakteristik spo l eč­ nosti v d obě globalizace. Mimo jiné fo rmuloval dvě kl íčo vé otázky mec han i s mů ře šení envi ron­ mentálních probl émů. Za první z nich považuj e Bělo hrad s ký způ sob doml uvy. V globál n ě propoje­ ném světě je množství lidí, které svým jednáním ov livňuj e me, dramati cky vyšší, než množství lidí,

50

Zájem o akce

pořádané

v rámci Ekologických

dll/I Olomouc byl ZlIačllý. Foto Marlin Nawrath

kterých souhl as k našemu jednání po třebujeme. Druhý bod se také týká komunikace a vyt váře ní souhlasu. B ělohrad ský upozornil na rozevírání nů­ žek mezi věděním a názorem. Suma inFormací, které máme k dispozici pro naše rozhodnutí je rela­ tivn ě stále menší a tudíž rozhodují naše názory, ne věd ě ní. Navíc je toto "vě dění" v ýrazně určov án o mocí. Ten kdo má moc, tedy stát, případně nadná­ rodní společnosti, vlastně rozhoduje o tom, "co se ví". V tomto kontextu nezněl a, pro někoho možná podivná, myšlenka "oddělení vě dy od státu" a tedy její větší kontrola samotnými občany státu zcela nepochop itelně .

.,Sn ě ží a prší, bohužel kyselé deště" zněl podtitul odpolední debaty Václava Bělohrads kého , Stani­ slava Rub ík a, Petr a Pitharta , Karla Steigerwal­ da, J efima Fištejna a Ondřeje Simona. Pří mo i nepřímo se týkala jedné ze známých diskusí ode­ hrávající se na stránkách Lidových novin mezi Ja­ kubem Patočkou a Jefime m Fištejnem. I v Olo­ mouci se ukázalo, že chápání významu pojmů kri­ ze a v.ývoj může být velmi odlišné. Přesto se disku­ tujícím podařil o vy manit z poněku d dusné atmo­ sFéry hodnocení míry pitomosti "nejpitomn ěj š ího výroku roku", kterým byl ohodnocen v rámci " Ro­ páka roku" právě jeden z výroků Jefima Fištejna ze zmíněn é diskuse. Nedošlo na .,přátel s ká objetí a odp u ště ní ", ale myslím, že nejen já jsem cítil, že se os tří názorových hran otupilo. Lépe řeče no se v konfrontaci n ázorů ukázalo, kdo si co, p roč a jak s ilně vlastně myslí . Jako osv ěžen í a "úlet" od těžk ých debat pak půso­ bilo večern í posezení "Úlety". O ndra Simon z Hnutí DUHA , M artin F árek z farmy Kršnů v dvůr, herec a harmon ikář Václav Koubek, n ovinář J. X. Doležal, cestovatel Rudolf Krautschneidcr a .,pro d avač olympijských medailí" Lukáš Polert si spol u s obecenst vem povídali o tom, co dělá osobnost osobností. co a proč je spole čn ostí akcep­ továno a kdy mů že být naopak skutečným a ne vě ­ domým úletem se s normami s p oleč nosti ztotožnit. Pokud vás toto stručné nastínění témat a atmosféry letošních Ekologických dnů Olomouc zaujalo, věz­ te, že těmit o popsanými aktiv itami program zdale­ ka nes ko nčil. I proto m ě tě š í, že letos p ořadatelé poprvé při slíbili vydat z n ej zajímavěj š íc h pří spěv­ ků i drobný sborník.

Martin Nawrath

Za ekologicky šetrnou dopravní politik u - odborný seminář Ve d nech 7. - 9. 3. 1997 prob ěh l v Rybníku u Poběžovic odborný dopravní semin ář pod ná­ zvem »Altern ativn í tre ndy dopravní po litiky v ČR«, jehož se zúčastn ilo 46 ú čas t n í ků z ne­ vládních ekolo gic kých organizací, odborných institucí, vysokých škol , obcí a že l ezn ičníc h od­ borů. Pořad atel em byl Český a Slo venský do­ pravní kl ub v Brn ě (sdružuje organizace a jed­ notlivce, kteří se zabývaj í vlivem dopravy na ži­ votní prostře dí) a katedra geograf ie Pedagogic­ ké fakulty ZČU v Plzni. Účastn íci semin áře se pros třed ni c tv ím 22 před­ nášek seznámil i s ko nkrétním i dopravními pro­ blémy a s jejich vari antními způsoby řešení (na­ př . dálnice D 5 u P l zn ě, D 8 d o Drážďan a Dll na Hradec Králové, si l nič n í obch vat Frýd ku­ Místku, průtah B ystrcí u Brna, kanál D unaj Odra - Labe, restrukturalizace žel eznič n í dopra­ vy atd.), a také kritikou stávaj ícího přístup u vlády k doprav ě, který preferuje a utomobilovou dopravu na úkor v eřej né dopravy, zejmé na že­ lez nič n í. Všechny před ná šky budou sou hrn n ě publikovány v červnu ve sborn íku (obj ed návky přij ímá: ČS dopravní klub , Jakubské nám. 7, 602 00 Brno).

Memorandu m pro ministra Římana Na zá věr semináře bylo přijato M emorandum s devíti po žadavky , které je adresované m inist­ rovi dopr avy a spojÍ! M artin u Ř íman ovi (ostat­ ním mi n i s trů m české vlády by lo zasláno na vě ­ domí). Text Memoranda je násled uj ící: »Doprava jako základ moderní lidské spo l eč­ no sti vytvář í vazby mezi všemi složkami národ­ ního hos pod ářství. Zárove ň se však stává rozho­ dujícím faktore m zhoršování životního pro stře ­ d í Čt;ské republiky . Účastníci sem ináře se shod­ li na tom, že neexi stuje ko ncepce dopravní po li­ tiky ČR , a že došl o k rozpadu dopravního systé­ mu, stát ani neudržuje stávající dopravní síť. •

Uč astn íci

'v

požaduj í, aby : * vláda zpracovala ucelenou koncepci dopravní politiky, * koncepce byl a pře d schvále ním ve vládě před ­ ložena veřej nosti k p řipo mínkování ,

KRONIKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(j3JlilDllIDB~J

•

* koncepce byla posouzena též podle zákona č. 244/1992 S\>. o posuzovaní

vlivů

na životní

prostředí,

* koncepce

byla vypracována a uskutečňována v souladu koncepcí dopravní politiky Evrop­ ské unie, * koncepce vycházela z ekonomických a mimo­ ekonomických vyhodnocení jednotlivých dru­ hů doprav, * koncepce preferovala hromadnou dopravu ve veřejném zájmu před individuální dopravou, * koncepce v silniční dopravě preferovala pře­ devším obnovu a údržbu stávajících silnic, přičemž rozvoj sítě dálnic a rychlostních sil­ nic byl omezen na nezbytnou míru, * do doby schválení koncepce byl zachován stá­ vající rozsah železniční dopravy, * vláda urychlila ustavení vyšších územněs­ právních celků, které jsou nezbytné pro uplat­ ňování dopravní poli.t iky v regionech.

s

Zúčastnění

odborníci také prohlašují, že jsou k dispozici při zpracování dílčích problémů ko~cepce dopravní politiky v ČR.« české vládě

Podle ministra dopravy a

spojů

(MDS) Martina

Římana nebude materiál o státní dopravní poli­ tice ČR, který má do 31. "5. 1997 předložit vlá­ dě,

z "formálních i věcných duvodu« posouzen podle zákona Č. 24411992 Sb. jako koncepce z hlediska vlivu na životní prostředí. Tato infor­ mace byla v dopise ze dne 28. 4. 1997 sdě l ena zástupcum Českého a Slovenského doprav ního klubu jako odpověď na Memorandum ze semi­ náře. Na druhé straně ministr sdě lil, že pokud se týká obsahu dopravní politiky, tak se s názory účastníku semináře »nijak neliší«, což je pře­ kvapivě příznivá zpráva. Děti Země

Recenze

ke koncepci dopravní politiky

Podle názoru čl enů Dětí Země, kteří j iž rok ve­ dou právní spor u Ústavního soudu proti M DS a české v l ádě o tom, že z hled iska vliv ů na ži­ votní prostředí nebyly posouzeny aktual izované koncepce rozvoje dálnic v ČR pro roky 1996 a 1997, je tvrzen í m inistra Říman a v rozporu s obsahem zákona Č. 24411992 Sb. Ten v para­ grafu 14 u vádí, že koncepce jsou p ředkládány a schvalovány na úrovni ú s tředních orgá n ů stát­ ní správy, a to i v oblasti dopravy. Kromě toho by m inisterstvo m ělo návrh koncepce nebo jej í zásady z veřej nit 60 d ní p řed jejím projednává­ ním, aby se k ní mohla vyjádřit i veřej nost. Na základě těc h to připomín ek pak m in isterstvo ži­ votního prostředí (MŽP) vydává stanovisko. Teprve pak m uže celou koncepci schváli t česká vláda. Z výše uvedeného je zřejmé , že z č a so­ vých důvodů se k dopravní koncepci veřejnost nebude moci vyjád řit , přes to že na to má podle zákona právo. Dě ti Zem ě také upozo r ň ují . že v břez nu 1997 jeden vysoký pře d s tav itel MŽP Č R při znal, že kritizovaná koncepce rozvoje dál n i čn í sí tě m ě l a být z hled iska v l ivů na životní pro středí posou ­ zena, jak zákon Č . 244/1 992 Sb. požaduje. Pokud b ude přijata ko ncepce dopravní poli tiky bez jej ího posouzení z hled iska v li vů na životní prostředí , budou Děti Zem ě nuceny provést dal ­ ší úči nné kroky , včetně vy volání právního spo­ ru. Kromě toho doufají , že nové vedení m ini s­ terstva životního prostředí bude v té to věci dů ­ sl edn ě trvat na d održování zákona Č. 244/1992 Sb.

Miroslav Patrik

'0~sn:qDil1:lfl
Inspirativní i diskutabilní podob­ nosti mezi přírodou a demokracií V rámci projektu podpory ekologického uvědomě­ ní vydal s dotací PHARE a MŽP ČR pražský Ori­ ginál Videojoumal v roce 1996 knížku Tomáše Skrdlanta .,Demokracie přírody". Podtitul - "eko­ lolgická hra systémových podobností" - upozorňu­ je čtenáře na dvě klíčové charakteristiky publiko­ vaného textu. Co do obsahu je kniha věnována analogiím ("systémovým podobnostem") mezi pří­ rodou a společností. Z hlediska formy je kniha za­ ložena na hře se slovy. Skrdlant v různých souvislostech a za pomoci řady analogií rozvíjí ústřední myšlenku: Životaschop­ nost rovnováŽných ekosystémů se stejně jako adaptabilita demokratických politických systémů opírá o jim vlastní negativní zpětno u vazbu. Hlavní systémová podobnost přírod y a demokracie spočí­ vá v jejich schopnost i opustit neefektivní cestu do­ savadního vývoje a po uč it se z vlastních chyb. Zá­ kladem této schopnosti je druhová. respektive kul­ turní (ideologická) pestrost. Ta umožňuje. že buje­ ní jedné části systému. ohrožující jeho celkovou stab ilitu. může být korigováno vlivem j iných. svý­ mi potřebami nebo záměry odlišných so u část í. Systémy založené na druhové nebo ideologické monokult u ře nejsou schopny vnitřní korekce a uče­ ní se z vlastních chyb. Nedokážou se proto vy­ hnout slepým ul ičkám. Knížka má tři části. V první. nazvané "Změ na pohledu a změna pohle­ dem". Skrdlant postupn ě promýšlí význam slov "systém". "živý systém". "ekosystém". "část" a "ce­ lek". "informace", "při roze né" a " u mělé" a "do­ mov". Přemýšlí o souvislostech mezi tě mito slovy a prostřed ni ctv ím "hry" s nimi ilustruje složitost vztahu mezi částí a celkem (..každá čás t je součást". s. 29). Jádrem jeho úvah je z mnoha ú hl ů ilustrova­ ná myšlenka, že schopnost systému opouš tět nee­ fektivní cesty dosavadního vývoje je pod míně n a schopností jeho částí reagovat na to. co se děj e, jako sou -čás t a nikoliv pouze jako izolovaná část systé­ mového celku. Jinými slovy: pro přežití systému je důležitá snaha jeho částí "zapadat" do něj. Druhá č ást knížky se jmenuj e "Problémy lidského s věta" . Skrd lant v ní popisuje, jak se lidé v období prúmyslové revol uce učil i chovat jako izol ované čás ti přirozených systém ů a nezapadat do nich. Ve třet í čás ti . která nese titu l "Přirozen ost demo­ kracie". Skrdlant h o voří o tom, že je možné ko m­ binování m racionáln í regulace a ponechávání prů­ chodu volného bě hu věc í udržovat přirozený , to je změny schop ný řád , který se "objevuje skrze sa­ movolná kolísání" (s. 137- 139). Na tomto typu sta­ bi lity jsou podle něj založeny p říro dn í ekosystémy i demokratické polit ické systémy. ( Upozorňuji. že jsem vše velmi zjednodušil. Pokud Vás zajímá. v če m, porovnejte. prosím. tuto recen­ zi s pře d lo hou . ) Skrdlantovo přemýšle ní nahlas je zajímavou inte­ lektuální hrou. Ten. kdo p řij me její pravidla a ne­ chá se vtáhnout do toku p oj mových asociací. ne­ zvyklých analogií, převyprávěn ých teorií a odkazů na dávné významy rutinně známých slov. odhalí neznámé nebo jen n ezřetelně tu šené souvislosti mezi rozhodováním lidí. politikou a přírodo u. Ne­ jen to. Skrd lantovy analogie dobře ilustrují a do­

mýšlejí některé principy ekologického myšlení. V rukou zkušeného učitele nebo zvídavého čtenáře se tedy mohou stát zajímavým příspěvkem k eko­ logické výchově. Tím spíše na některých místech vybízejí k polemice. Skrdlant vychází z předpokladu. že ekosystémy i demokratické politické systémy disponují nega­ tivní zpětnou vazbou. jejímž základem je v prvním případě "přírodní diverzita" a ve druhém případě "politická pluralita" (s. 151). Podle jeho představy je to tedy pestrost struktury systému. která zajišťu­ je jeho životaschopnost. Zkušenost se soudobou ekologickou krizí podle mého názoru naznačila. že pestrost struktury nestačí. Dlouhodobou stabilitu zajišťuje pouze tehdy. není-Ii součástí systému pr­ vek. který nerespektuje možnosti (meze) systému. Vedle struktury systému je tedy třeba vzít v úvahu také potřeby nebo cíle jeho prvků (populací biolo­ gických druhů). Pestrost struktury je nutná, nikoli však dostačující podmínka dlouhodobé stability. Pokud se součástí dříve stabilního ("učícího se") přírodního ekosystému stane skupina lidí. jejíž cíle přesahují možnosti ekosystému. jeho stabilita je na­ rušena. Podob ně je tomu s demokracií. Za klíčovou vlastnost umělých (nepřirozených) skutečností po­ važuje Skrdlant definitivnost. Zatímco "přírodní skutečnosti .. . se neustále proměňují", "umělé sku­ teč n osti .. .jednou zhotoveny. nějak ý čas trvají a fun­ gují, potom chátrají a zanikají...stávají se odpadem. nezužitkovaným. .... nezapojeným do koloběhu pro měn ... ne přirozeným .. ." (s. 49). Za sto let. bě­ hem nichž se politické demokracie výrazněji rozší­ ři ly, není znám příp ad. že by sloužily vytváření při­ rozených, do kolobě hu přírody zapadajících skuteč­ ností. Negativní zpětná vazba v nich slouží udržo­ vání schopnosti moderních společnosti produkovat další a další " u mělé sku tečnosti". Demokracie se v tomto ohledu příl iš neliší od totalitních systémů. které systemati cky potlačují pestrost své struktury. Je to tedy spíše "nepřiro ze n ý" (do koloběh u neza­ poji telný) záměr lidí nežli totali tní struktura. co způsobuje. že produkujeme stále více odpadů. Sto let je krátká doba a není vyloučeno. že ve vzdále nějš í budoucnosti se ekosystémy díky své pestrosti dokážou zbavit lidské přítěže. Stejně tak se ve vzd ál enějš í budoucnosti může ukázat. že se díky plural itě v demokratických systémech prosadí nové. neexpanziv»í strategie li dské či n nosti . Zatím se tak nestalo. Je proto tře ba položit některé otáz­ ky: "Může větš i nový poli ti cký systém vést k pro­ sazení vě d o m í ekologických mezí. motivované umírn ě n os ti a zdrženlivost i lidí v si tuaci. kdy se většina obává. že nebude mít dost?" "Pln í v soudo­ bých demokraciích politická opozice úlohu nega­ tivní zpětné vazby. která by ú činně u p ozorňovala na potřeb u změny expanzivní strategie moderní s pol ečnos ti ?" (viz s. IS) " Pos iluje soudobá demo­ kracie sklon moderní sp olečnosti nahradi t 'tvrdou energetiku' ' měkko u energetikou'?" (viz s. 102) "S taví se v demokratických spo l ečnostech větši n a k menšinám jako k rovnocennému partnerov i?" (viz s. 152) "Nepřip ou štějí se v rámci pestrosti de­ mokracie. pouze barvy těch , kteří svorně sledují strategii : 'Čí m víc, tím líp.'?" (viz s. 78) "Je tedy struktura pol itických de mokracií natolik pestrá. aby umožň ovala ú č i nné p řizpůsobení celého 'systému ' mezím přírodního prostředí ?"

Libor Musil

RECENZE

51

Jak na bažantnice Každého, koho popudil již název recenze , jistě na­ padne, proč právě na bažantnice. Vžd yť ty do by jsou snad již dávno pryč. V největ í stručnosU Je však možné říc i - socialismus odešel, bažantnI ce zůstaly. Kdo by chtěl vě dět víc o škodlivém vlivu bažantnic - dozví se to z brožu ry Jak na bažantni­ ce. kterou vydaJa vlašimská organizace Č S O P v rámci řady metodick ých příruček svazu. Autory jsou dva Pavlové - Křížek a Pešout, úvodní slovvo napsal Pavel z nejpov olanějších - Pecma. Než zac­ nu o brožuře mluvit. chtěl bych práv ě z jeho úvodu ocitovat závažnou pasáž : "Původně byly bažantnice něco zcela jiného než dnes. Slo vět.finou dosti ojedinělá, i když vě{.'inou rozlehlá území s optimálními podmínkami p)'() ži­ vot bažantů, kde se volně žijící a hnízdící bažanti přikrmovali a likvidaci predáto /'l~ se uměle udržo­ vala nadoptimální až maximálně možná populační hustota. Etologickou podstatu bažanta to pFíli.' ne­ ovlivňovalo - ptáci zde sami hnízdili, odchovávali mláďata a vyrovnávali se s tlaky prostředí, ať .flo např. o vlivy počas í nebo značně eliminovaný pre­ dační tlak. S přechodem k polokrotkému a posléze umělému chovu dostávaly bažantnice stále víCe charakter drůbežáren. Drastické změny v krajině vzniklé tZI'. socializací vesnice a zprůmyslněll ím zeměděls tví v uplynu lém období tém ěř vyhubily vět.finu drullll živočicJui agrocenoz včetně zvěře, a tak ~e snaha uspokojit značně mocensky dLiležitou armádu lido­ vých myslivců stala mimo jiné politickou /le zbyt­ ností. Jako náhražka vyhube/lýeh divokých bažan­ tích a koroptvích populací měli sloužit ptáci z vel­

°

kochovů."

V dalším textu útlá knížečka o devíti kapitolách pětadvaceti stranách vysvětluje samotný po­ jem bažantnice, popisuje negativní vlivy bažantnic na predátory a skute né příčiny úbytku bažantů v přírodě. Naturalisticky pravdivé je líčení způso: bú ničení dravců v bažantnicích od proplchoválll vajec až po odchyt do želez. Právnímu ro~bo~u problematiky se věn uj e celá kapitola, která Je na­ sledovaná stěžejn í Částí celé publikace - popi sem jednotlivých kroků jak proti bažantnicím postupo: vat. Na závě r je seznam důležitý.c h adres - referátu životního prostředí a inspekce ŽP. CO dodat závěrem : myslivci představují význam­ nou zájmovou skup inu . Valnou část tvoří lidé, kte­ ří myslivosti věnují všechen volný čas a kus zvěři­ ny na talíři je pro ně spíš symbolickou odměnou než cílem. Někdy mám aJe pocit, že mnohe m víc jsou slyšet ti myslivci, kterých (aspoň ~oufám) Je menšina, ale kteří vi dí krajinu a přírodu Jako hOnIt­ bu a honitbu jako svoji farmu, ve které jim všech­ no patří. Ta část myslivecké činnosti, která je ve­ řejností přijímána velmi kladně - to je pěstování bažantích kuřátek, zimní přikrmování zvěře, různé zásypy a chytání "zlých" dravců, je však z mého pohledu zoologa tou nejnešťastnější stránkou celé jejich aktivity. Takový myslivec spíše připom í~l á zootechnika v zemědělském družstvu. Zato odstrel zvěře, děje-I i se rozumně, patří k tomu, co z mys­ livce dělá důležitý článek přírodn í rovnováhy. Slýchávám názory, že kritika poč ínání některých myslivců a neustálé poukazován í na porušo vání

a na

52

záko n ů z jejich strany je, kontraproduktivní, zasévá se meno nesváru mezi skupiny, které by spolu měly spolupracovat na s poleč ném zájmu - co nejúčinn ěji chránit přírodu . Tento názor je ovšem hrozný m ne­ smyslem - to lerancí nekaJých praktik a lhostej ností k porušován í zákonů ve sk ute čnosti podrážíme no­ hy těm poctivým myslivcům, již jsou pak ukřič~ ni a . "zadupáni do prachu" ve svých mysllveckych jed notách. Jenom jasnou řečí - totiž že myslivost Je dobrá jen tehdy, když neporušuje živou př íro du a zákony - může me získat př í zeň oněch mysl ivcú, kteří s pytláky a bouchaly nemají prani c sp olečné­ ho. -mov-

Zákony k o ch raně životního p r o středí a pře d p i sy související - Texty s úvodními kome ntáři .

Doc. JUDr. Jaroslav Drob ník, CSc., JUDr. Milan Damohorský, CSc. II. přep r ac ovan é vydání. Nakladatelství C.H. Beck, Praha. 378 stran.

Corminaria - časopis oskeruši a břeku

věnovaný

Čes k ého ochránce přírody jistě zaujme informace , že n ěmecká spo leč no st pro podporu pěsto vání os­ keruše vydává časopis , který je věnován výhrad ně oskeruši a břeku. S p o l ečn os t byla založena před tře mi roky ve Fran kfurtu a svůj časopis vydává vždy na jaře a na podzim. Poslední 6. č íslo Corminaria z roku 1996 obsahuje mj. články o ro zš íře ní oskeruše v Bulharsku a Ma­ ďars ku a analýzu př irozené ho zmlazení břek u a os­ keruše pod černou borovicí v pře dhůří Alp jižně od Vídně . Po u čné jsou také výsledky stud ia kořán í z Baden-Wiirttemberska. Mimo hlavní příspěvky je v recenzovaném čís le přehl ed nejnovější li teratury týkající se břeku a os­ keruše. Zajímavé jsou též úd~e o nejmohutnějších jedincích obou dřevin v celé Evropě, které jsou systematicky doplňovány. Pozornost se věnUje ta­ ké využití plodů při produkci vína a pálenky. To se také promítlo do záhlaví časop i su, kde nadpis Cor­ mi naria doprovází zleva kmen oskeruše bez listu a zprava džbánek s větvi čkou oskeruše s plody. Název časopisu zvolili něme č t í přízn iv ci oskeruše podle latinského názvu oskeruše Cormus z roku 1834, který navrhoval francouzský botanik E . Spach. . S p olečno st pro podporu oskeruše je velmi aktivní. Letos se má výroční hromada konat ll. a 12. dubna 1997 v Maulbronnu severně od Stuttgar­ tu . Jed nání je spojeno s prohlídkou oskeruší v teré­ nu a řadou před n ášek o oskeruši i s ochutnáváním oskerovi ce z Rakouska ročník 1995. Text časopisu je doprovázen barevnými i černob í ­ lými fotografiemi. Jedno číslo stojí 15 DEM. Ad­ resa redakce je D 37120 Bovenden, Liegnitzer Str .17.

Na knižn í trh s odbornou právnickou literaturou se dostává již druhé (pře p racované, aktual izované a ro zš ířené) vydání publikace, která se kompl exně zabývá předp i sy na úseku ochrany ž ivotního pro­ s tředí v České republice. První vydání bylo běhe m necelých deseti mě síců zcela rozebráno, mimo jiné zřejmě i proto, že jde o dosud nejkoncentrovanějš í a n ejuce leněj š í praktickou publi kaci , zabývající se touto problematikou u nás . Publikace je uspořádána do šesti vě cn ých čás tí - 1. základ ní principy a východiska ochrany, 2. orgány a jejich kompetence, 3. speciální nástroje ochrany (ekonomické, EIA, územní plánování a hygiena), 4. ochrana složek ži votního prostředí a ekosys té mů (ovzduší, voda, půda, příroda a krajina, ros tl instvo a ž ivoč išs t vo, les), 5. zdroje ohrožení (odpady, chemizace, jedy, hl uk, vibrace, ioni zující záření a živelní pohromy) a 6. ekologicko - právní odpo­ věd n ost. Každá kapitola je opatřena vlastním pů­ vodním koment áře m a výk ladem vzáje mných sou­ vislostí. Kniha obsahuje aktuál ní úplné zn ě ní, po­ př. výňatky z 27 hlavních zákonů (např. o ochran~ životního pros t řed í, ovzdu ší, o och raně oz6no ve vrstvy Země, vodác h, o oc hraně přírody a kraj iny, o lesích, o odpadech, o hodnocení vlivů na životn í prostře d í a řadu dalších). Nechybí ani související ustanovení vybraná ze zákon ů o obcích, o okres­ ních úřadech či z trestního, občanského , přestupko­ vého nebo stavebního zákona. Druhé přepraco van é a rozšířené vydání vedle vlastn í aktuali zace v ech údajů a po drob nějšího rozboru problematiky obsahuje navíc i přehled me­ zinárodních úmluv vážících Českou republiku. No­ vě jsou zařazeny též věcný rej střík, německé resu­ mé a použitá a doporučená literatura. Tato publikace jis tě najde u pl atnění u nejširší od­ bo rné veřejnosti . Určena je zejména prac o vn íkům státní správy na úseku ži votního prostředí, nevlád­ ním ekologickým organi zacím, pod ni katelské sféře a v neposlední řadě i uč itelům a st u dentům střed­ ních a zvl áště vysokých škol (zej ména právnických faku lt).

Na největší počítačové síti světa - Internetu je j iž možné najít materiály o ochraně našeho ptactva. Díky sponzorské podpoře přerovské firmy info­ Web se objevil na Internetu Moravský orn itologic­ ký spolek. Členové s polku c htějí využít tuto počí­ tačovou síť k šíření ochranářských materiálů, a to dokonce v několika světových jazycích. Očekávají také zlepšení a rozšíření kontaktů se zahraničními ochranářským i organizacemi . Pokud patříte k více než 40 milionům u živatelů In­ ternetu, můžete se poč í naje dnešním datem sezná­ mit s materiály MOS p rostřed ni ctvím svého počí­ tače. Z kteréhokoli místa na s větě, kde mají tele­ fon, se můžete spoj it s M oravským ornitologickým spolkem přes http://www.iweb.czlmos nebo poslat zprávu přes e-mail :[email protected].

Michal Sobotka

Jiří Safránek

Zdeněk Prudič

Ochrana ptactva na Internetu

RECENZE ________________________________________________ ~'(l9J1i] DUnfKct-!1

zkumů

Zpráva o 4. bloku Charkov - druhé nejvě tš í město Ukrajiny (cca 2 mil. obyvatel), ležící 500 km vý chodně od hla v­ ního města Kyjeva a na polovi n ě cesty z Moskvy na Krym, návštěv n íka v prvé řadě pře kvap í svou architekturou. Desítky výstavných paláců i obyt­ ných dom ů (hlavně secesn ích) jsou z přelomu sto­ letí a pak zejména z 20.-30. let - éry sovět ského konstruktivismu (např . druhé největ ší ná městí na světě s komplexem Gospromu) . Charkov se uvedl do s vě ta ekologie a grafi ky letos již třetí m Mezinárodním trienále grafiky a plakátu nazvaným ,,4. blok". Byl jsem zvolen předsedo u mezin árodní poroty, která posuzovala kolem 200 grafik a 150 pl akát ů, které byly na výstavu vybrány z více ne~ 700 za­ slaných prací 200 auto rů z 34 zemí. Na obou čás­ tech výstavy převládali Japonci, kteří se snad nej­ více zajímají o otázky života a životního prostředí. To se také odrazilo v ko neč n ém verdiktu jury. Za grafiku získali I. a 2. cenu a čestné uznání Fuci Nagi, Harucaka Judži a Noriaki Kondok, za plakát ln hopes of preserving this beauty eternally 2. cenu Jošiteru Asai. I. cenu si odnesl za černobylský pla­ kát Rus Jurij Surkov, třetí Kaj Taj Keung z Číny, uznání Rus Vladimír Čajka. Za grafiku ještě obdr­ žela třetí cenu Ukrajinka Aleksandra Prachova. Zvláštní cenu porota přiřkla Walteru AlInerovi z USA, jednomu z posledních žijících žáků slavné školy Bauhausu, za celoživotní dílo. Porota rovnčž udělila zvláštní cenu studentům Charkovského vý­ tvarného inslltutu za nevšední použití novin v zají­ mavém des ignu výstavy. Třetí Trienále bylo zahájeno 26. dubna 1997 v Charkovském muzeu výtvarného umění a Domu umělců za velkého zájmu charkovské veřejnost i . Stalo se tak již tradičně ve dnech smutného výročí černobylské tragédie. Právě tato událost byla pod­ nětem pro vznik trienále, jehož prezident - grafik Oleg Veklenko - se jako přísl u šník charkovského chemického pluku osobně podílel na přímé likvi­ daci následků požáru 4. bloku atomové elektrárny v Černobylu na Ukrajině (90 km severně od Kyje­ va) v roce 1986. Mnoho z jeho druhů se již dneška nedožilo a následky denně pociťují mi lióny obyva­ tel Ukrajiny ... O některých těchto smutných fak­ tech se hovořilo i na sympoziu Umění a ekologie, které se uskutečnilo 28. dubna v Charkovském vý­ tvarném institutu. Dostalo se mně osobně i velké cti udělením čestného uznání Mezinárodní organi­ zace Svaz Černobylu. Součástí Trienále se stala i řada doprovodných vý­ stav - výstava počítačové grafiky Nataši Mironěn­ kové, "Aralský cyklus" Viktora Sidorenka, grafika a plakáty Jana Rajlicha ml., výstava zahraničních reklamních plakátů ,,Ekologie vizuálního prostoru" a v neposlední řadě zajímavá mezinárodní výstava dětských prací ..Zelená hora". Výstavy 4. bloku jsou věnovány obě tem a paměti Černobylu , symbolu největší zkázy životního pro­ středí. Vzrůstající popularita výstavy a aktuálnost jejích cílů přetváří Muzeum-galerii 4. blok. kde zů­ stávají uloženy všechny exponáty. v organizaci, která akumuluje tvůrčí úsilí výtvarníků různých ze­ mí, kteří chtějí obrátit pozornost světa na skutečně vážné problémy ekologie.

J an Rajlich ml.

Nový sborník Muzea Beskyd Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku vydalo v roce 1996 již 10. číslo sborníku Práce a studie. Obsa­ hem je II přírodovědných příspě vků z oborů - bo­ taniky, orn itologie, bryologie, entomologie, myko­ logie a eko logi e - pokrývajících oblast Moravskos­ lezských Beskyd a Pod beskydské pahorkatiny. V pří spěvcích jsou shrnuty výsledky terénních prů­

v p ředch ázej í cích letech (botani cký prů­ zkum PP Rybníky , mykofl6ra Třince , arachnofau ­ na obce Mosty II Jablunkova, vzácná avi ľaun a na Místecku). Fytogeografická st udi e o rozš í ření Blechnum spicant a Sal vinia natans se vztahuje na ši rší území severní Moravy a Slezska. Resumé v angl ičtině. Tento regi onální sborník z oblasti se­ verovýchodní Moravy je y prodeji za 70,- Kč (M u­ zeum Beskyd, Zámecké náměstí 1264, Frýdek­ Místek, tel. 0658121116).

red. Otakar Stěrba: Máme rádi zvířata

?

Nakladatelství Prodos. spol. s LO., Olo mouc 1996. Ilustrace Zdenka K rejčová. Náklad a cena neuvedeny. " Publikace byla vyrobena ... ke zvýše ní ekologic­ kého vědomí veřejnosti." Tato úvodní vě l a snad nejlépe charakterizuje smysl vydání autobiografic­ kých vzpomínek Otakara Stěrby , profesora Příro­ dovědecké fakulty Palackého univerzity v Olo­ mouc i, vedoucího katedry ekologie. známého hyd­ robiologa. ale také horolezce a vodáckého globe­ trottra. V knize je patrná ontogeneze vztahu jedno­ ho člověka k přírodě. vztahu, který od počátečních fází. které asi prožívá mnoho kluků, přešel postup­ ně k zájmům a práci profesionála, ale vždy s hlu­ bokým niterným zaujetíJ11. Celá kniha je zajímavá samozřejmě přede vším pro toho, kdo se setkává se známými místy, osobami a dobou, ale jis t ě dokáže zaujmout i svými obecnými zasvěcenými úvahami. Ne všude patrně názory prof. Stěrby narazí na sou­ hlasný postoj - minimálnč nc u příznivců a pracov­ n í ků zoologických zahrad a myslivcÍl. I pro ty by však přísluš n é kapi toly mohly být podnčtem k ujasnění si smyslu vlastní práce nebo záliby.

K. Hudec

Dopisy

čtenářů

vývoj atmosféry a klimatu za naší kromaňonské éry a naše vyhlídky Asi před 35 000 lety došlo u člověka k vývojové­ mu skoku. Kromaňonská rasa dokázala výrazně zdokonalit nástroje a obdivuhodně rozvinula umě­ leckou tvorbu. Asi před 30000 lety začala být do­ minující Evropě. Z této doby pocházejí i malované jeskyni!, objevené nedávno čtyřicet metrů pod hla­ di nou Středozemního moře. Tehdy, v době ledové, byla dna průlivů La Manche a Beringova nad hla­ dinou; střední teplota Země byla asi 8 °C a ovzduší obsahovalo kolem 1600 mld. t oxidu uhličitého. Ledové příkrovy začaly tát již ve 12. tisicíletí před Kristem. nicméně po dlouhé dva tisíce letncustoll­ pily od své nejjižnější hranice - zhruba kolem 50. rovnoběžky. Poté, z příčin a zdrojů dosud neobjas­ něných. začala urychleně narůstat koncentrace oxi­ du uhličitého a s ním i teplota. V důsledku toho ustoupi l skandinávský ledový masiv asi o 1200 km tak rychle, že již před II 000 lety mohli první lidé osídl it jižní Skandinávii. Souběžně dovolilo zmír­ nčné podnebí i první doložené osídlení Severní Ameriky Indiány. Asi šlo o dosti mohutnou invazi, ještě "suchou nohou" ncboť pouhých 200 rok ů poté

byl ..vyjeden" ameri cký mamut. Sahara byla v té

době b ujně porostlým, vlhkým, h ustě osídleným

územím. S vědčí o tom "ohromující množství po­

travních odpadů " z ryb ích koster a prasečích kostí,

ale i štípaných hroších kostí.

Ústup pevninských ledovců odhalil obrovské plo­

chy panenské p ůd y . Na ní postupně vzniklo kolem

I mld. ha les ů a as i 2 mld. ha tunder. Expanze rost­

li nstva až do stadia lesů - v jižní Skandinávii již před 9 000 lety - sp otřebova l a běhe m vývoje řádo­ vě asi 500 mld. t oxid u u hli či téh o. To mohlo vést i ke sn ížení skleníkového efektu. jež mohlo navo­ dit projcvy ochl azení v údobí "dryasu". Nicméně zralé , stabilizované porosty přestávají akumulovat (ukládat do organické hmoty) další oxid uhličitý a jeho koncentrace o pět narůstala z přirozených výronů .

Před 4500 lety Sahara dosti náhlt: (asi za 2 až 3 sto let í) vyschla a zanikl y její populace. Zdá se. že v té době roztály poslední velké plochy ledovců, původně velmi tlustých - 3 až 4 tisíce metrů ­ a ustálila se hladi na oce án ů. Je aspoň nápadné, že starověké civilizace, schopné velkolepých staveb, nám nezanechaly citelné množství hloubčji utope­ nýc h přís tav ll. Vyschnutí Sahary "přežilo" jezero Čad , živící milionovou populaci a Libye byla obil­ niCÍ antického Říma. Běhcm 12000 let přibylo v a tmosféře kolem 800 mld. t oxidu uhlič itého, které příroda nebyla schopna pohltit; teplota vystou pil a asi o 6 °C a hla­ dina oceánů nejméně o 50 m. Další velký nárůs t oxidu uhličitého - o 200 mld. t ­ byl pozorován v období let 1930-1970, ale po­ sledních 200 mld . t přibylo již jen za posledních 20 let' Úměrné zvýšení teploty Země zatím Klementi­ num nehlásí, ale přiznává, že šest nejteplejších let za poslední d vě století se soustředilo do posledních 15 roků. Horské ledovce ustupují nebývalým tem­ pem. i ..tclení" Grónských ledovců nastupuje o řa­ du dní dříve proti dří vějším prllměrům. Zpráva OSN 1993 uvádí zvýšení hladin oceánů o 0.17 m, na druhé straně za posledních dvacet let zaniklo je­ zero Čad. Zemská kůra obsahuje více ncL. 450 bil. t organic­ kého uhlíku, z toho je dle soudobých průzkumů asi 10 bil. t těžitelných, což by při spálení stačiln asi na dvanáctinásobné zvýšení koncentrace oxidu a úměrně zvýšení teploty Země nejméně o 80 oe. Je evidentní, že taková situace nemůže nastat. Ci­ vilizace, rabující fosilní paliva, musí zaniknout mnohem a mnohem dříve. pokud se paliv ncvzdá­ me uvědoměle sami. Kolik na to máme času? Budeme-Ii pálit rosilie dnešním tempem, přibude za 100 let asi 1200 mld. tun oxidu uhličitého. což by ve srovnání s uvede­ ným vývojem mohlo vést ke zvýšení teploty o 9 °C a hladiny oceánů až o 80 m. Není-Ii již pozdě. musíme neprodlenč začít inten­ zivně omezovat až do úplného zastavení spotřebu fosilních paliv. Jako první krok je třeba toto varo­ vání podat co nejširšímu okruhu lidí. Dále by bylo žádoucí dohodnout se na celosvčtovém vyhlášení stavu ohrožení a z toho plynoucích závazků k radi­ kální změně hospodářství. Stihneme to, když tak prostá věc jako zastavení výroby freonů se vlekla čtvrt století? Až stoupne hladina oceánů o I m, lid­ stvo se nepochybně sjednotí, ale kdoví, zda stihne civilizovaně ustupovat před záplavou. Co lze při­ pravit: Zavést v maximální míře úsporná zařízení. přede­ vším vyloučit naprosto neužitečnou vojenskou spotřebu. Bez základního komfortu se však ,lidstvo neobejde, proto je třeba urychleně nasadit pro­ středky na vývoj a výstavbu jaderného elektráren­ ství a teplárenství na bázi thoria. Pro nízkoteplotní spotřeb u (vytápění) všemožně rozvinout sluneční energet iku. Pro technologie. které se bez uhlíkaté báze jen stěží obejdou (chemie, hutě) intenzivně rozvinout zásobovací zemědělství. Pro financování naznačených projektů je možné uvalit na fosilní paliva progresivní spotřební daň, aby se m.j . uká­ zalo, že náklady na dobrá úsporná opatření nejsou ztrátou.

Jiří

Poznámka redakce:

Dopisy čtenářů nevyjadřují redakce.

vždy

Toufar názor