Latina zpět? úèastnit. Nic víc a nic míò. šlágru nejen našich, ale i nìkterých. V žádném pøípadì nesmí knìz ve zahranièních medií, která si nedìlají

Číslo 8/XIV

srpen 2007

Proti dobrovolnému daru

Latina zpět ? Kdesi na Moravì se øíká, že nic se nedìje manì (náhodou), ale vše øídí moudrá ruka Pánì. Vzpomnìl jsem si na to s úsmìvem, když jsem nedávno držel v ruce poslední èíslo našeho MOSTu, ve kterém byl na titulní stránce èlánek pod titulkem „Proè se zesmìšòují?“ Autor èlánku P. Milan Glaser SJ se zamýšlí nad úrovní informování o církevním a náboženském dìní v našich mediích. Zejména v našich mediích je na velmi nízké a snad ménì než amatérské úrovni. Vzpomínám na jednu dávnou televizní debatu, ve které byl hostem pan expremiér Miloš Zeman. Ve chvíli, kdy mu bylo cosi citováno z novin a nemìlo to ani hlavu, ani patu (natož obsah) øekl pan expremiér doslovnì: publicisté jsou lidé, kteøí píší o všem, ale nerozumí nièemu. Tohle vše vytváøí jakousi pøedehru k poslednímu šlágru nejen našich, ale i nìkterých zahranièních medií, která si nedìlají naprosto žádnou starost, aby se pøesvìdèila o co jde, døíve než zaène zveøejòovat. Oni se novináøi nìkdy ohánìjí právem na svobodu informování,- tu jim jistì nikdo nebere, ale patøí taky ke cti novináøù, aby se zajímali o to, co je pravda a jakým zpùsobem je ta pravda pøedávána. Ètenáøi mají právo za peníze, které za noviny utratí, získat solidní informace. A tak k vìci: Poèátkem èervence vycházejí z Vatikánu dva dokumenty a ani jeden z nich asi nebyl pozornì pøeèten novináøi, kteøí v našich médiích o nich psali. Ten první se týká povolení sloužit mši svatou v tridentskémi ritu - tedy podle starého misálu a latinsky. A už jsme èetli, èi slyšeli: papež je zpáteèník, konzervativec, vrací

církev pøed koncil, zavádí zpìt do kostelù latinu … Obávám se, že tyto zdroje naší informovanosti nikdy neèetly koncilní dokumenty ani nic podobného. Prostì svitla možnost zaútoèit na církev a odvést pozornost lidí od závažných problémù. To bylo i jindy. Když lidé ke konci totality stáli nervóznì ve frontách na zubní pastu a toaletní papír, tak noviny chrlily zaruèené informace, jak Vatikán pomáhá svìtovému imperialismu (a ti asi pod vedením Vatikánu vykoupili právì toaletní papír a tím zasadili ránu èeskému socialismu…) Dokumenty II. Vatikánského koncilu nikde neuvedly zrušení latiny, ani papež bl. Jan XXIII. ani jeho nástupce Pavel VI. nic nezrušil, - právì témìø naopak: je dáno povolení užívat v bohoslužbì pro vìtší užitek úèastníkù národní jazyky. Bylo by možná zajímavé

zjistit, v kolika pražských kostelích se každou nedìli slouží latinská, nìmecká, italská, španìlská mše svatá - prostì pro užitek vìøících toho kterého jazyka, kteøí jsou tøeba v Praze na dovolené. Vzpomínám na jednoho staršího muže, který vyprávìl o své pouti do Øíma. Úèastnil se papežské mše svaté na Svatopetrském námìstí. „Já jsem jim tam nerozumìl, ale když se zpívalo Pater noster, tak jsem si s chutí zazpíval a mìl jsem radost, že jsem to dokázal a že i tady, daleko od domova jsem pøi mši svaté doma.“ Papež tedy nenaøizuje návrat k pøedkoncilní liturgii, ale pouze dává povolení k tomu, aby knìz, který má k této liturgii blíže, ji mohl odsloužit bez dalších zvláštních povolování. Stejnì tak vìøící, kteøí mají k této liturgii zvláštní vztah, aby se jí mohli úèastnit. Nic víc a nic míò. V žádném pøípadì nesmí knìz ve farnosti zrušit naši „novou“ liturgii a nahradit „starou“. Latina byla, je a zùstává úøední a mateøskou øeèí církve, všechny papežské dokumenty jsou zveøejòovány v latinì a pak se teprve pøekládají do národních jazykù. Tady bych položil otázku: “ Proè vlastnì vzniklo esperanto?“ Mìlo se stát jazykem, kterým se domluví na celém svìtì a církev je celosvìtovou záležitostí, pak proè ten údiv nad tím, že latina zùstává latinou? A druhý dokument navázal na apoštolský list Dominus Jesus (Pán Ježíš), vydaný za pontifikátu papeže Jana Pavla II. V nìm se uvádí, že jedinou Kristem ustanovenou církví je katolická církev. A zase pozdvižení: katolíci se povyšují, papež zasadil ránu ekumenismu a další (pokraèování na str. 2)

2

Latina zpět ?

Dìkujeme

(pokraèování ze str. 1)

a další. Pøitom je pravdou, že papež ani zmínkou nedal najevo, že by ekumenismus nemìl existovat, pøipomenul jenom biblickou pravdu. Vùbec nikdo se nepovyšuje, ani nevytahuje. Vezmìme-li celou vìc biblicky, pak víme, že když Pán Ježíš povolal do služby svého námìstka apoštola Petra a nazval jej Skálou, pak øekl: a na té skále vystavím církev svou, - tedy ne církve své… Tady je cítit to bytostné spojení se skálou: na tobì a jenom na tobì. Není známo, že by po seslání Ducha Svatého pøišel Kristus opìt viditelnì a dobudovával dotváøením dalších jednotek. Papež pøipomíná, že slùvkem církev mùže být oznaèeno spoleèenství, nesoucí všechny ty hodnoty, které zde Pán dal: apoštolská moc, pøedávající se v neustálé apoštolské posloupnosti (pøedávání, svìcení), všech sedm svátostí a jistì v neposlední øadì i osoba Petrova nástupce a Kristova námìstka. Po apoštolech pøicházejí jejich právoplatní nástupcové, biskupové, které oni apoštolové vyuèili a posvìtili. Pokud cokoliv z toho vypadne, pak už nemùže být spoleèenství církví tak, jak ji Kristus ustanovil. Dával jsem jednìm známým takový pøíklad: Pøedstavte si, že jste si vyjeli v sobotu nìkam na vandr a v poledne jste našli restauraci, kde byste chtìli poobìdvat. Na jídelním lístku je kromì všeho jiného i svíèková. Dostali jste na ni chu a tak jste si ji objednali.

Pan kuchaø dostane ale nápad pøipravit vám svíèkovou netradièní. A tak po chvíli pøináší èíšník na stùl talíøe, na kterých je sice omáèka ze svíèkové, ale místo knedlíkù je tam kopeèek hrachové kaše a místo porce masa je tam opeèená klobása. Mùže se tento soubor nazvat svíèkovou? Vždy omáèka tam je a talíø taky, - je tu i pøíbor a ubrousek! Ono to mùže nìkomu tøeba i chutnat, je to netypické, odvážné, ale není to prostì svíèková, ta má svùj recept a svoje pravidla. Mnì se nemusí ani trochu líbit atmosféra spoleènosti, vláda èi zákony, ale nemohu si obehnat zahradu kolem svého domku ostnatým drátem, vyhlásit toto území za samostatný stát a pøi vstupu do domku vyžadovat cestovní pas. A se mi to líbí, nebo ne, musím chodit na úøady, do obchodù, do školy v tom státì, ve kterém žiji. Nejde o žádné povyšování, ani nadøazování. Jde pouze o pøipomenutí, které u normálního èlovìka nemùže vyvolat stav uraženosti èi èehokoliv jiného. Nevyhledávejme tedy žádné rozpory, ty, které se v historii navršily, bohatì staèí. Usilujme o pravdu, protože ona z nás mùže udìlat lidi svobodné, tedy lidi nezávislé na zlu. V tom je veliký klad ekumenických snah, že se snažíme pøijít ke Kristu, abychom jej poznali takového, jaký se zjevil a pod jeho vedením dojít k Bohu Otci. P. František

* * * V návaznosti na vydání motu proprio „Summorum Pontificum“ papeže Benedikta XVI. a s tím související rùzné diskuze a èlánky o latinském jazyce v liturgii jsme se rozhodli otisknout pøesné citace pøíslušných èlánkù z Konstituce o posvátné liturgii - Sacrosanctum Concilium, schválené a slavnostnì vyhlášené Druhým vatikánským koncilem dne 4.12.1963. èlánek 36 - liturgický jazyk § 1 Užívání latinského jazyka a je zachováno v latinských obøadech... § 2 Avšak ve mši, pøi udìlování svátostí i jinde v liturgii mùže být pro lid nezøídka velmi užiteèné uplatnit národní jazyk. Budiž proto možné poskytnout mu více místa zvláštì ve èteních a pøipomínkách, v nìkterých modlitbách a zpìvech... èlánek 54 - národní jazyk Národnímu jazyku se mùže poskytnout pøimìøený prostor ve mších za úèasti lidu, zvláštì ve èteních a v „pøímluvách“, a podle místních pomìrù také v èástech týkajících se lidu, ve smyslu èlánku 36 této konstituce. Je však tøeba dbát na to, aby vìøící dovedli spolu recitovat nebo zpívat také latinsky èásti mešního øádu, které jim pøísluší...

Když se Otec Jan pøi mši svaté louèil, mimo jiné øekl: „Prosím o odpuštìní všechny, kterým jsem nìjak ublížil nebo nìèím pohoršil“. Zpoèátku mi ta slova pøipadala až skoro nemístná. Jak mohl tak hodný èlovìk nìkomu ublížit. Byl nám opravdovým pøíkladem zbožnosti, lásky k lidem a mírnosti. Ale pak jsem si uvìdomila, že tato slova jsou projevem i jeho obrovské pokory. Pokory, která mnohým z nás chybí. Jak je tìžké si mnohdy pøipustit svou vlastní nedokonalost. Je mnohem jednoduší poukazovat na chyby jiných a pohoršovat se nad tím. Otèe Jane, a Vám Bùh žehná ve vašem novém pùsobišti a dìkujeme za tento krásný pøíklad pokory. HW

3

P. Roman Macura – nový třinecký kaplan Po tøech letech máme v Tøinci nového kaplana: v nedìli 15. èervence 2007 se poprvé mezi námi objevil P. Mgr. ROMAN MACURA, 33-letý rodák z Havíøova, èerstvý novoknìz. Náš farní mìsíèník má zvyk pøedstavit tøineckým farníkùm osobu nového kaplana ve farnosti a tak jsem po tøech letech pauzy opìt absolvoval jeden „uvítací“ rozhovor s naším novým kaplanem. MOST: Otèe Romane, mohl byste nám øíci nìco o sobì, mohl byste nám popsat Váš dosavadní životní pøíbìh, Vaše koøeny… Narodil jsem se 2.10. 1973 ve Frýdku Místku, od ètyø let jsme bydleli v Havíøovì a tam jsem strávil vìtší èást svého života. Mám ještì jednu sestru (r.1975), která teï èeká první dítì. Proto se také považuji za „m욝áka“, i když jsem jistou dobu toužil po životì na vesnici, ale myslím si, že už mì to pøešlo. Po ukonèení základní školy jsem odešel na studia do Bohumína, kde jsem se vyuèil v oboru mechanik seøizovaè. Nikdy jsem v oboru nepracoval, ponìvadž v té dobì pro náš obor bylo minimální uplatnìní. Po vykonání vojenské služby jsem si po nìjakém èase našel práci v mrazírnách, pak jsem odešel do plynáren. V té dobì jsem znovu zaèal uvažovat o studiích, a tak jsme se s kamarádem pøihlásili na Vysokou školu báòskou v Ostravì. Po jednom semestru jsem poznal, že to není to pravé oøechové a odešel jsem, kamarád to vydržel ještì jeden semestr. V tomto období dochází v mém životì k podstatné zmìnì. V mém životì se objevuje Bùh. Tehdy mi bylo 23 let a od té doby se Ho snažím následovat a žít s Ním. Mé obrácení mì inspirovalo k tomu, abych svùj život i práci nasmìroval zcela jiným smìrem. Ještì s jedním kamarádem, který se také v té dobì obrátil, jsme se rozhodli, že si udìláme rekvalifikaèní kurz na ošetøovatele a tímto zpùsobem budeme sloužit Bohu a lidem. Po absolvování kurzu jsme nastoupili do Domova pokojného stáøí v Heømanicích, kde jsem pracoval až do svého odchodu do semináøe. Mùj kamarád tam pracuje až dodnes. Do pøípravného roèníku jsem nastoupil v roce 2000 (v té dobì byl ještì v Litomìøicích, v souèasné dobì je pøemístìn do Olomouce), odtamtud do olomouckého semináøe, následnì na roèní jáhenskou praxi do Kobeøic a šup do Tøince. MOST: Jak vypadala Vaše jáhenská praxe? P. Macura: Jako jáhen jsem byl poslán do farnosti Kobeøice u Opavy, je to vesnice o 3000 obyvatelích. Pøesto je kostel o nedìlích plný. Celá oblast hluèínská se vyznaèuje vyšší religiozitou než je bìžný prùmìr v republice, v naší diecézi se to dá pøirovnat jen k jablunkovsku. Nikdy jsem tyto konèiny nenavštívil, tak jsem ani poøádnì nevìdìl,

kam jdu. Musel jsem si to dohledat na mapì. Faráø byl Polák, který pøišel do naší diecéze na výpomoc. Teï si mohu jen povzdechnout, že jsem nevìdìl døíve, že pùjdu do dvojjazyèné farnosti, mohl jsem se již napøed uèit polštinì od svého pøedchozího faráøe. Život farnosti byl dosti pestrý. Vìnoval jsem se tam pøedevším mládeži a ministrantùm, uèil jsem náboženství (v 9. tøídì jsem mìl 35 „puberákù“), byly to nároèné hodiny, ale rád na nì vzpomínám a hodnì jsem se na nich nauèil. Jinak jsem knìzi vypomáhal pøi liturgii, pastoraèních návštìvách nemocných a kde bylo tøeba. MOST: Jaké byly Vaše pøedchozí kontakty s naším mìstem, s naší farností? P. Macura: Z Tøince jsem znal velmi dobøe jen vlakové nádraží. Kromì toho jsem znal také nìkteré lidi, kteøí pocházejí z Tøince. Jedním z nich je i mùj faráø z Havíøova P. Václav Gandera, také sestra Lucie (Marta Cincialová) a nìkteøí ministranti, se kterými jsem jezdil na minifor. MOST: Øeknìte nám, jak zrálo u Vás knìžské povolání, jaká byla ona vnitøní cesta k rozhodnutí stát se knìzem... P. Macura: Tato otázka se dá jen velmi tìžce vyjádøit v nìkolika vìtách, ale pokusím se o to. Prvnì bych chtìl uvést, že jsem konvertita, což v bìžném jazyce znamená, že jsem nebyl od malièka vychováván ve víøe. Køesanem jsem pouhých deset let, stále více si uvìdomuji jak je to krátká doba pro poznání Boha. Povolání ke knìžství je druhá kapitola. Pøi jednom modlitebním setkání jsem poznal, že si mì Bùh volá ke knìžství, ale musím upøímnì øíci, že se mi moc nechtìlo, nebo jsem v té domì mìl pøítelkyni a mìl jiné plány se životem než Bùh s mým. Po pùl roce bojù s Hospodinem jsem podlehl a øekl osvobozující „ano“. Pochopil jsem, že pokud chci být v životì šastný, tak toto je pro mì jediná cesta a prozatím se to naplòuje v plné

míøe. MOST: Jaké máte záliby a koníèky, co rád dìláváte? P. Macura: Mám rád od dìtství pøírodu a sport a od toho se také odvíjí mé záliby a koníèky: rád jezdím na kole, chodím po horách, hraji florbal,… (pokud mám na to èas), rád si pøeètu nìjakou knihu, také mám rád umìní a cestování. MOST: Jak vzpomínáte na 5 let studia na CMTF UP v Olomouci, na knìžský semináø? P. Macura: Úžasná léta! Poznal jsem tam velké množství dobrých pøátel a jsem za to nesmírnì vdìèný. Kromì pøátel jsem dostal dobré základy teologického vzdìlání, které vám budu bìhem svého kaplanováni v Tøinci pøedávat. Duchovní formace v semináøi mi pomohla dozrát jak duchovnì, tak lidsky. Bez této formace bych si dovedl jen tìžko pøedstavit své nynìjší pùsobení. Ne vždy to bylo jednoduché, ale „co nic nestojí, za nic nestojí“. Život v semináøi není jen uèení a modlitba, nýbrž i spoleèný život se spolubratry a pøedstavenými a to jsou chvíle, kdy jsem zažíval spoustu legrace a pìkných chvil, ale našly se i momenty plné zklamání a rozèarování. MOST: Co máte rád a co nemáte rád? P. Macura: Mám rád Pána Boha a lidi, proto jsem se rozhodl uposlechnout jeho volání a jim sloužit. Nemám rád drškovou polévku a namyšlené lidi. MOST: Jaké jsou první dojmy z Tøince? P. Macura: Moc fajne! Jak jsem již podotkl, mám rád hory a Tøinec je pod horami, což je velmi pozitivní skuteènost, zároveò je zde kousek toho železa nám Slezanùm tak blízkého (já jsem také od železa, vyuèil jsem se jako strojaø). Co jsem se setkal s lidmi z farnosti, tak mohu øíci jen jedno: výborní! Moc se tìším na spolupráci na díle Božím. MOST: Tøinecká farnost je dvojjazyèná farnost a 50% všech mší svatých a jiných obøadù je v polštinì. Jak jste na tom s polštinou? P. Macura: To patøí k tìm ménì pozitivním dojmùm. Pøestože jsem odkojený polskou televizí a v rodinì se mluvilo „ponašimu“, tak jsem nikdy nemìl touhu se polsky uèit, až v semináøi jsem zaèal èíst polskou literaturu. Trochu jsem byl pøekvapen, že polovina mší svatých v tøinecké farnosti je v polštinì. Já osobnì se budu snažit v co nejkratší dobì polsky nauèit, abych mohl sloužit mše svaté v polštinì a èasem zaènu v polštinì i kázat. MOST: Dìkuji za zajímavá slova, pøejeme zde s námi vše dobré a srdeènì Vás v Tøinci vítáme. Buïte s námi všemi jako doma! Za MOST rozmlouval Marian Kozok

4

Spotkanie seniorów w Frydlancie n. Ostrawicą „Wp³yñ na g³êbiê! - Jezus wzywa Ciê! On Ciê wo³a po imieniu, wielki po³ów zbli¿a siê, Bêdzie wielkie œwiêtowanie, bêd¹ sieci rwa³y siê, Wiêc nie zwlekaj, powiedz: Tak! Nie lêkaj siê!“

Wczeœnie rano 26 lipca wyruszy³a na swój pielgrzymi szlak XV Pielgrzymka Autokarowa Zaolzie - Jasna Góra w Czêstochowie. Bardzo mi³¹ niespodziankê przygotowa³ dla nas w Czeskim Cieszynie superior Ks. Adamík, który czeka³ na nas w koœciele NSPJ, by nape³niæ nas S³owem Bo¿ym i pob³ogos³awiæ na drogê. Bicie dzwonów oraz ojciec superior przed koœcio³em ¿egna³ nas w czasie naszego odjazdu. Przewodnikiem duchowym autokarowej pielgrzymki by³ Ks. Stanis³aw Jochymek z Karwiny, który w tym roku obchodzi³ jubileusz 45 lat s³u¿by kap³añskiej. W tym roku has³em przewodnim wszystkich pielgrzymek by³a piêkna myœl z Ewangelii œwiêtego £ukasza „Wp³yñ na g³êbiê” (£k 5,4). Dlatego oprócz programu zwiedzania, ogl¹dania filmu, udzia³u w nabo¿eñstwie Drogi krzy¿owej na Jasnej Górze by³y wyg³aszane krótkie katechezy w czasie jazdy autobusem. Jedn¹ z nich by³o rozwa¿anie Ks. Jochymka na temat pielgrzymowania: „... Ka¿de pielgrzymowanie przypomina nam nasz¹ pielgrzymkê do Boga i pozwala zastanowiæ siê nad swoim ¿yciem. Jak my go prze¿ywamy i co wszystko w nim siê dotychczas wydarzy³o. To jest nieraz bardzo ciekawe. Cz³owiek, kiedy popatrzy wstecz, nieraz zauwa¿a jak Pan Bóg cudownie pokierowa³ ró¿nymi zdarzeniami. Mo¿e ktoœ odkryje wtedy w swoim ¿yciu takie sytuacje, które mog¹ zaœwiadczyæ nie tylko o kierowaniu ale tak¿e o planach Bo¿ych dotycz¹cych naszej osoby. Pielgrzymka jest tak¹ okazj¹, ¿eby siê ka¿dy nad tymi sprawami zastanowi³ i znowu podziêkowa³ Panu Bogu za to wszystko, co nam daje.” Pielgrzymowanie to takie specjalne rekolekcje w drodze. To odkrywanie Boga w drugim cz³owieku, pokonywanie w³asnych s³aboœci i wytwarzanie wspólnoty, która przyczynia siê do tego, ¿e w autokarze czujemy siê jak byœmy byli jedn¹ rodzin¹. Wszyscy cieszyliœmy siê na moment powitania pieszej pielgrzymki i przywitania naszych parafian z których byliœmy dumni, ¿e doszli i mogli w czasie przebytej drogi modliæ siê tak¿e w intencjach naszej parafii. Dzielimy siê piêknymi œwiadectwami niektórych pielgrzymów: Urszula Ciesielska: „Cieszê siê, ¿e Pan Bóg da³ mi si³ê, bym mog³a po raz drugi dojœæ do Czêstochowy, ¿e mog³am znów wszystkich spotkaæ. Dziêkujê za modlitwy. Tym razem pielgrzymka by³a taka wyciszona, to z powodu tych tragicznych zajœæ w Grenoble. By³o du¿o m³odzie¿y, dlatego by³o i weso³o. Najbardziej cieszy³am siê na modlitwy pod obrazem Matki Bo¿ej w kaplicy na Jasnej Górze. Chyba w zesz³ym roku

by³y trochê inne prze¿ycia. Dziœ by³o to bardzo radosne prze¿ycie. W ubieg³ym roku bardziej pokutne, w tym roku dziêkczynne. Na trasie deszcz nas chwyci³ w Bibieli i moje wra¿enie jest takie, ¿e lepiej iœæ w s³oñcu i w upale ni¿ w deszczu. W s³oñcu mo¿na odpocz¹æ i si¹œæ w lesie. W deszczu, to siê tylko idzie, ¿eby jak najszybciej dojœæ i ka¿dy jest zziêbniêty i przemoczony, tylko szuka siê dachu nad g³ow¹.” Dalsza nasza parafianka Stanis³awa Klus, która po raz drugi sz³a z piesz¹ pielgrzymk¹: „Bardzo wspania³e wra¿enie. To trudno opisaæ. To wszystko ofiaruje siê za rodzinê, za ten ca³y rok, który siê prze¿y³o i prosiæ za to co bêdzie. By³o trochê zabawy, nie zabrak³o ró¿nych rozwa¿añ. M³odzie¿ jest czasami taka, ¿e nie wie i rozmyœla trochê o ¿yciu, co jest dobre i co z³e. Ta pielgrzymka pomog³a uœwiadomiæ sobie drogê do Boga i do tego co jest dobre.” Uczestnik rowerowej pielgrzymki Ludìk Ševèík: „Przyjemnie by³o jechaæ w grupie. By³o nawet trochê deszczu, ale po ubraniu nieprzemakalnych okryæ duch wspólnoty zadzia³a³ i jecha³o siê dalej. W przysz³ym roku znów pojadê je¿eli Bóg da. Bêdzie to ju¿ moja trzecia rowerowa pielgrzymka.” Danka z Jab³onkowa: „Pierwszy dzieñ by³ bardzo gor¹cy, to dobrze. Ostatni - trochê krytyczny, ale teraz jesteœmy szczêœliwi, ¿eœmy wszyscy doszli i nic nikomu siê nie przydarzy³o. Na ostatnim przystanku w pierwszym dniu ju¿ w Koñskiej, wita³a nas zawsze taka babcia. W tym roku czeka³a na nas jej rodzina i goœci³a nas tak, jak kiedyœ ich babcia, która w tym roku zmar³a.” Ks. Robert Wojnowski - jezuita, który by³ g³ównym ojcem duchowym pieszej pielgrzymki: „Cieszê siê, bo widzia³em na trasie, ¿e m³odzie¿ chce, ¿eby od niej wymagaæ. Dziewczyny z scholi jab³onkowskiej i cz³onkowie scholi cieszyñskiej s¹ wspaniali. Po nocnej mszy œwiêtej na Jasnej Górze jestem pod wra¿eniem, ¿e mo¿na byæ tak blisko Matki Bo¿ej.” Œwiadectwo g³ównych organizatorów wszystkich pielgrzymek Jadzi i Franciszka Franków z Czeskiego Cieszyna: „Ka¿da pielgrzymka jest inna. Poszczególny uczestnik jest czêœci¹ wspólnoty, ma wp³yw na jej g³êbiê i jakoœæ. Bardzo cieszymy siê, ¿e nasza piesza pielgrzymka odm³adza siê. W wieku do lat 30 by³o 60%, do lat 40 kolejnych 15%. Najstarsza pani mia³a 75 lat a najm³odsza 8 lat. Ogólnie wyruszy³o 250 pielgrzymów, z tego pieszych 126, rowerowych 33 a autoka-

rowych 91. Oprócz tego w grupie duchowego uczestnictwa wspiera³o modlitw¹ wszystkich pielgrzymów 141 osób. W m³odych ludziach jest nasza wielka nadzieja, nasza przysz³oœæ. Pielgrzymowanie to nie tylko wycieczka, ale rekolekcje w drodze, rezygnacja z wielu wygód, umiejêtnoœæ dostosowania siê do innych, chêæ niesienia innym pomocy a przede wszystkim szukanie Boga.” Wszystko to, co prze¿yliœmy w czasie pobytu w Czêstochowej, czyli wspólna Msza œwiêta w kaplicy Matki Bo¿ej oraz wspania³a nocna adoracja, pozostawi w nas mocny œlad. Tak jak mówi³ w swoim kazaniu Ks. Jochymek: „Pan Jezus mówi do nas podczas ka¿dej Mszy œwiêtej: „Mi³ujcie siê nawzajem, przebaczajcie sobie, nie odp³acajcie z³ym za z³e, b¹dŸcie mi³osiernymi.” Je¿eli potrafimy zrobiæ to co Jezus mówi, to wtedy poznamy, ¿e i w naszym ¿yciu dokonaj¹ siê nieraz bardzo wielkie rzeczy... Zaproœmy dziœ Mariê do siebie, aby widzia³a te ró¿ne braki, które mamy w swoim ¿yciu ma³¿eñskim, rodzinnym i osobistym. Aby Ona wstawia³a siê za nami, aby te braki znika³y. Aby Bóg w cudowny sposób uzdrawia³. Je¿eli bêdziemy s³uchaæ Jezusa, co On nam mówi w ewangeliach i zrobimy to, to na pewno On dokona reszty.” Wyje¿d¿aliœmy z Czêstochowy nape³nieni bardzo mocnymi wra¿eniami, pe³ni mi³oœci od Boga i Matki Bo¿ej. W drugim dniu jechaliœmy do Lipnicy Murowanej, gdzie poznaliœmy postaæ œwiêtego Szymona z Lipnicy, który zosta³ kanonizowany 3.6.2007, oraz trzy wspania³e koœcio³y. O tym wszystkim podzielimy siê z naszymi parafianami w nastêpnym numerze MOSTu. Dziêkujemy g³ównym organizatorom pañstwu Frankom z Czeskiego Cieszyna za zorganizowanie tych wspania³ych rekolekcji w drodze, za te wszystkie piêkne miejsca, które mogliœmy poznaæ a Panu Bogu niechaj bêdzie chwa³a i dziêkczynienie za opiekê i b³ogos³awieñstwo w czasie naszej pielgrzymki. Irena Szymonikowa

5

6

HUMOR Pastor se jednu sobotu vydal na návštìvu svých farníkù. U jednoho domu, kde podle zcela zøejmých známek nìkdo byl uvnitø, nikdo nepøicházel otevøít. Kazatel se pokoušel nìkolikrát klepat, ale marnì. Nakonec vytáhl svoji vizitku a napsal na druhou stranu: Zjevení 3,20: Hle, stojím pøede dveømi a tluèu. Zaslechne-li nìkdo mùj hlas a otevøe mi, vejdu k nìmu a budu s ním veèeøet a on se mnou. Pak vizitku strèil pod dveøe. Druhý den, v nedìli, se kartièka objevila v košíku se sbírkou. Pod pastorovým pøípisem bylo napsáno: Uslyšel jsem v zahradì tvùj hlas a bál jsem se, protože jsem byl nahý; a tak jsem se ukryl. Genesis 3,10.

* * * Dva knìží jedou velmi rychle na motocyklu a vysoce pøekroèí povolenou rychlost. Zastaví je policista a káravì jim øíká: "Uvìdomujete si vùbec, co dìláte? Co kdyby se stala nehoda?" Jeden z knìží opáèí: "Žádné strachy, synu, Ježíš je s námi." Policista nato vytáhne blok a povzdechne: "V tom pøípadì vám musím dát pokutu. Je zakázáno, aby na motocyklu jely tøi osoby."

* * *

Babièka vezme vnuka poprvé do kostela a všechno mu ukazuje. Pak se zastaví pøed svatostánkem a modlí se. Malého zaujme èervená barva vìèného svìtla. Dlouho se na nì dívá a nakonec se zeptá: "Babi, kdy tam koneènì naskoèí zelená, abychom mohli jít dál?"

* * * Mladá paní Nováková jde po námìstí a potká ji pan faráø: "Jak se máme, paní Nováková? Neoddával jsem vás pøed dvìma roky?” “Ano, otèe, byl jste to vy. Mám se dobøe." "A co nìjaké ratolesti, už máte?" ptá se knìz zvìdavì. "Ještì ne, otèe. Nìjak se nám to poøád nedaøí," odpovìdìla smutnì paní Nováková. "Tak víte co, jedu pøíští týden na konferenci do Vatikánu, tak tam za vás zapálím svíci a vìøím, že se vše zmìní." "Dìkuji mnohokrát, otèe. To budete moc hodný.” Minulo nìkolik let a potkali se znova. Knìz se ptá: "Dobrý den, paní Nováková. Tak co, jak se vede?” "Ale, docela to ujde, otèe." "A co dìtièky, už nìjaké máte?” "Ano, otèe. Mám jedny ètyøèata, dvoje

Biblický kviz Jak staří byli...? 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Jak starý byl Adam, když zemøel? (1 Moj 5,5) Jak starý byl Metúšelach, když zemøel? (1 Moj 5,27) Jak starý byl Ježíš, když se v chrámì ztratil rodièùm? (Luk 2,42) Jak stará byla Jairova dcera, kterou Ježíš vzkøísil z mrtvých? (Mar 5,42) Jak starý byl Mojžíš, když uprchl z Egypta? (Sk 7,23 - 29) Jak starý byl Ježíš, když zaèal veøejnì pùsobit? (Luk 3,23) Jak starý byl Jákob, když pøišel do Egypta? (1 Moj 47,9) Jak starý byl Darjáveš, když se zmocnil Babylóna? (Dan 6,1) Jak stará byla prorokynì Anna, když se v chrámu setkala s Ježíšem, kterého tam pøinesli rodièe? (Luk 2,37) Jak starý musel být lévijec, aby mohl vykonávat chrámovou službu? (4 Moj 8,23 - 24) Jak stará musela být vdova, aby o ni v prvotní církvi peèovali? (1 Tim 5,9) Jak starý byl Josef, když ho prodali do Egypta? (1 Moj 37,2) Jak starý byl Izmael, když ho obøezali? (1 Moj 17,25) Jak starý byl Izák, když se narodili Ezau a Jákob? (1 Moj 25,26) Jak starý byl lévijec, když musel ukonèit službu v chrámì? (4 Moj 8,25) Jak starý byl Noe, když nastala potopa? (1 Moj 7,6) Jak starý byl David, když zaèal kralovat? (2 Sam 5,4) Jak starý byl Abrahamùv otec Terach, když zemøel v Cháran? (1 Moj 11,31 - 32) Jak starý byl nemocný u rybníku Bethesda, když ho Ježíš uzdravil? (Jan 5,5) Jak starý byl Lámech, otec Noeho, když zemøel? (1 Moj 5,31)

dvojèata a k tomu další dvì - dohromady deset dìtí." "To je bájeèné. A co dìlá váš pan manžel?" “Ten? Už asi týden bìhá po Vatikánu a snaží se sfouknout tu pitomou svíci!"

* * * Jedna protestantská farnost se rozhodla zboøit svùj kostel a postavit na témž místì nový. Horliví èlenové podnikli podomní sbírku a zaklepali také na dveøe katolického knìze, známého svou ochotou podpoøit každé dobré dílo. V tomto pøípadì jim však musel odpovìdìt, že mu jeho církev zapovídá èímkoli pøispìt na stavbu protestantského kostela. Ale za nìkolik dní obdržel pokladník protestantské farnosti od tohoto knìze znaènou sumu s pøípisem: "Marnì jsem hledal církevní ustanovení, které by mi bránilo pøispìt na zboøení protestantského kostela. Raète tedy pøijmout mùj pøíspìvek na tento úèel."

* * * Uèitelka v nedìlní škole vypráví pøedškolním dìtem o Desateru. Když vysvìtlí pøikázání o tom, jak se mají dìti chovat ke svým rodièùm - "Budeš ctít svého otce a matku", zeptá se jich ještì: Je v Písmu svatém nìjaké pøikázání o tom, jak se máte doma chovat ke svým bratøíèkùm a sestøièkám?" Šestiletý Adam bez zaváhání odpoví: "Nezabiješ!"

* * * Pìt Židù, co pohlo svìtem Mojžíš øekl: Zákon je všechno. Ježíš øekl: Láska je všechno. Marx øekl: Kapitál je všechno. Freud øekl: Sex je všechno. Einstein øekl: Všechno je relativní...

› Setkání se salesiány Naše dìti a mládež budou mít možnost se setkat se salesiány 28. srpna 2007 v naší farnosti Zaèátek je v 16.30 ve farním kostele, v 17.00 je mše svatá a po ní bude pøíležitost k popovídání si i k zábavì. Salesiány založil sv. Jan Bosco jako spoleènost vìnující se výchovì mládeže. Do této øeholní spoleènosti patøí i Jiøí Woclawek z Vendrynì, kterého dobøe znáte, který bude pøítomen a tìší se s vámi na setkání.

7

Krásná nebo vyzývavá? Nedávno se mi dostala do rukou knížka Hayley DiMarcové s názvem Krásná nebo vyzývavá. Pøestože je kniha urèena hlavnì dospívajícím dívkám, musím øíct, že mì také velice zaujala. Autorka zde mluví otevøenì o tom, jak styl oblékání, líèení i chování dìvèat mùže vysílat jasné signály pro opaèné pohlaví. Musela jsem se zamyslet nad tím, že i my vìøící ženy a dìvèata mnohdy podceòujeme „sexy styl“ s tím, že to je normální, že tak chodí všichni. Ano, všichni, kdo si neuvìdomují svou vlastní hodnotu, skuteènost, že máme být chrámem Božím a ne výkladní skøíní s nabídkou co je k mání. Urèitì nepatøím k puritánùm a myslím, že žena by mìla být vkusnì a hezky obleèená, upravená, což podle potøeby samozøejmì zahrnuje i decentní líèení. Když si ale dívka namaluje rty na rudo, oèi má jak havíø a obleèení více odkrývá než zakrývá, vysílá tím jasný signál pro své okolí, aby k ní kluci pøistupovali pouze jako k sexuálnímu objektu. Jasnì tím dává najevo jaké jsou její priority a být slušným chlapcem asi bych se ji zdaleka vyhnul. Je lehké podlehnout okolí a øíct dnes je pøece jiná doba. Dnes je pøece normální víc odhalit než zakrýt, je normální žít s pøítelem bez sòatku, je normální chtít pro svou patnáctiletou dceru antikoncepci. Nedívej se co je normální, ale jestli tím neurážíš Boha a jeho pøikázání. Když jsem se v nedìli rozhlédla po kostele, vzpomnìla jsem si na dovolenou v Itálii. Pokud jsme chtìli vejít do chrámu, museli jsme mít zakrytá kolena i ramena. V tìch vedrech urèitì nikdo neèeká, že ženy budou chodit v dlo uhých r ukávech a sukních po zem. Ale když vidíte ženu v tíleèku, které opravdu více odhaluje než zahaluje a suknì pøipomíná spíš opasek, musíte si položit otázku: Co tím asi sleduje? 1) Buï trpí horkokrevností a víc obleèení by nepøežila. 2) Prostì nemá co jiného na sebe. 3) Chce na sebe upoutat pozornost pøítomných pánù a odvést je tak od zbožných myšlenek k tìm ménì zbožným. 4) Chce vzbudit závist kolem sedících dam. Výbìr správné možnosti nechám na vás. Je smutné, že rodièe a zvláštì maminky své dìti v tomto podporují. Vzpomínám na zážitek z letošní zimy. Byl tøeskutý mráz, já jsem mrzla i v kabátì a z kostela vycházela maminka s dcerou, které mohlo být asi 16. Maminka samozøejmì

taky teple obleèena, zato dcera mìla bundièku jak po mladším sourozenci, která ji nesahala ani po pupík a kalhoty tzv. bokovky. Bøicho i záda holé, ledviny a ostatní orgány vystaveny tøeskutému mrazu. V duchu jsem si pomyslela - kdo by asi zasloužil víc, jestli dcera nebo matka. Copak mùžu nechat dítì, aby si takto ubližovalo? Argumentu, že ona si prostì nedá øíct, nevìøím. Když bude chtít vyzkoušet drogu, taky se budu jenom dívat? Samozøejmì, že v osmnácti s ní už asi moc nenadìlám, ale v šestnácti si pøece musím najít možnost, jak dceru pøesvìdèit, že takhle jít obleèená prostì nemùže. Když už pomineme, že to je nevhodné do kostela, musím ji pøesvìdèit zdravotními riziky - onemocnìním ledvin, ženských orgánù, možnost, že nebude moci mít dìti atd. Takže milé maminky, nenechme naše dìti (samozøejmì dokud jsou dìti) dìlat si co chtìjí a oblékat si co chtìjí. Bùh nám svìøil dìti, abychom je vychovali podle svého nejlepšího vìdomí a svìdomí a urèitì to není lehké. Nikdo nejsme dokonalí a malým èi vìtším chybám se nikdo z nás nevyhne. Nesnažme se o to, aby se naše dìti líbili lidem, dìvèata klukùm, abychom mohli oslòovat, jakou máme doma sexbombu, ale snažme se, abychom jednou mohli tváøí tváø Hospodinu øíct: „Pane, udìlal jsem všechno, aby z dítìte které jsi mi svìøil, vyrostl dobrý a zbožný èlovìk.“ Šastní rodièe, kterým se to podaøí. Dovolila jsem si nyní opsat úryvek z jmenované knihy a myslím si, že by urèitì neuškodilo, kdyby rodièe místo nového módního sexy obleèení dospívající dceøi koupili radìji tuto knihu, která je v dostání i v Domeèku. „Když pøedvádíš víc, než jsi ochotná klukùm poskytnout, není to nic jiného než falešná reklama. Když ukazuješ svoje bøíško, mìla by sis být vìdoma toho, že kluci mají za to, že jim dovolíš si na nìj také sáhnout. Když kluk vidí, že u tvých intimních míst je napsáno „otevøeno“, okamžitì pomyslí na sex. Krátká trièka odhalující pas nosí dva typy holek. Prvním typem je dívka, která si pøeje, aby ji kluci chtìli kvùli jejímu bøichu, kroužku v pupíku nebo pro její sexy zadek. Taková dívka je pøipravena k akci. To, co ukazuje, je skuteènì k mání a ona je na to hrdá. Avšak k druhému typu holek (který pravdìpodobnì pøedstavuje vìtšinu) patøí dívka, která si neuvìdomuje co její sexy bøíško dìlá s každým mužem, které-

ho potká. Nechápe, že bøíško je vstupní branou k místùm, která kluci, abych tak øekla, touží vidìt a dotýkat se jich. Taková dívka si myslí, že je to prostì jen styl oblékání. Myslí si: „Vypadám dobøe, komu by to mohlo ublížit?“ Moje odpovìï zní: Ublíží to klukovi, který si myslí, že by od tebe mohl nìco dostat, protože to nabízíš, a když ho odmítneš, zjistí, že jen provokuješ. Ublíží to køesanskému klukovi, který chce svými myšlenkami oslavovat Boha, ale nedokáže pøestat myslet na tvé tìlo. A ublíží to i tobì, protože náhle klesneš do kategorie „hezké bøicho“ a nikdo v tobì nehledá krásnou, inteligentní, citlivou a láskyplnou lidskou bytost. Staneš se pouhým kusem masa na jídelním lístku. Všechno se zaène toèit jen kolem tìla a nic jiného se vùbec nedostane ke slovu. Uvìdom si, že tenhle styl oblíkání mùže nìkoho uvést na scestí jen proto, že „máš právo oblékat se, jak chceš“. Úèelem dívèích trièek, kterým se pøes prsa táhne nápis, je pøitáhnout k této partii pozornost okolí. K tomu, abys pøimìla kluky myslet na tvé tìlo, ho nemusíš odhalovat. Dej si pozor na to, co vystavuješ na hrudi. Mohla by ses stát terèem nechtìné pozornosti. Pokud máš nìkde nìco napsané, lidé si to budou prohlížet. To je prostì fakt. Slova napsaná na tvém zadeèku jsou hodnì sexy a vedou kluky k rùzným pøedstavám. Pùsobí jako pobídka k rozbalení obsahu. Neumísuj reklamu na místa, která nenabízíš. Mnohé dívky zuøí, když se k nim kluci chovají otevøenì sexuálním zpùsobem. Když je titulují nechutnými jmény, dìlají neslušné návrhy a nebo øíkají odporné vìci. Nespokojenì si stìžují: „Jak se mnou mùže takto mluvit? Co si myslí, že jsem kus masa?“ Odpovìï zní:ano. Pøesnì to si o tobì myslí, protože tak sama sebe prezentuješ. Vývìsní štít nad tvým podnikem hlásá „Sex“. A palcový titulek køièí „Využij mì“. Kluci mají tvým tìlem oslepené oèi a ztrácejí veškeré ponìtí o dívce, která se skrývá uvnitø. Takže pokud vystavuješ své vnady, které kluky vzrušují, nebuï uražená, když pak k tobì pøistupují jako k sexuálnímu objektu. Neshazuje na nì odpovìdnost za to, co zpùsobila tvoje reklamní kampaò. To ty jsi vymyslela a vytvoøila image, kterou jsi chtìla prodat okolnímu svìtu. Oni pouze doufají, že si budou moct získat nebo ukrást kousek tebe.“ sh

8

Nedìlní a sváteèní liturgie v srpnu 18. nedìle v mezidobí (5.8.) 1. ètení: Kaz 1,2;2,21-23; 2. ètení: Kol 3,15.9-11; Evangelium: Lk 12,13-21 Žalm: odp. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! Ref. S³ysz¹c g³os Pana serc nie zatwardzajcie. 19. nedìle v mezidobí (12.8.) 1. ètení: Mdr 18,6-9; 2. ètení: Žid 11,1-2.819; Evangelium: Lk 12,32-48 Žalm: odp. Blaze národu, který si Hospodin vyvolil za svùj majetek. Ref. Szczêœliwy naród wybrany przez Pana. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie Vigilie (14.8.) 1. ètení: 1 Kron 15,3-4.15-16;16,1-2; 2. ètení: 1 Kor 15,54-57; Evangelium: Lk 11,27-28 Žalm: odp. Vstaò, Hospodine, vejdi na místo svého odpoèinku ty i tvá vznešená archa. Mše ve dne (15.8.) 1. ètení: Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab; 2. ètení: 1 Kor 15,20-27a; Evangelium: Lk 1,39-56 Žalm: odp. Po své pravici máš královnu ozdobenou ofirským zlatem. Ref. Stoi Królowa po Twojej prawicy.

Poøad bohoslužeb v srpnu 1. Nedìle 5.8.2007 - 18. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 2. Pondìlí 6.8.2007 - svátek Promìnìní Pánì. 3. Ètvrtek 9.8.2007 - svátek Terezie Benedikty od Køíže, panny a muèednice, patronky Evropy. 4. Pátek 10.8.2007 - svátek sv. Vavøince, muèedníka. 5. Nedìle 12.8.2007 - 19. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 6. Støeda 15.8.2007 - Sla vnost Nanebevzetí Panny Marie. 7. Nedìle 19.8.2007 - 20. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 8. Pátek 24.8.2007 - svátek sv. Bartolomìje, apoštola. 9. Nedìle 26.8.2007 - 21. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 10. Nedìle 2.9.2007 - 22. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 11. Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské veèeøadlo. 12. V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu,

20. nedìle v mezidobí (19.8.) 1. ètení: Jer 38,4-6.8-10; 2. ètení: Žid 12,14; Evangelium: Lk 12,49-53 Žalm: odp. Hospodine, na pomoc mi pospìš. Ref. Panie mój, Bo¿e, poœpiesz mi z pomoc¹.

Pøíští èíslo MOSTu vyjde 2. záøí 2007. Pøíspìvky mùžete zasílat do 22.8.2007.

21. nedìle v mezidobí (26.8.) 1. ètení: Iz 66,18-21; 2. ètení: Žid 12,57.11-13; Evangelium: Lk 13,22-30 Žalm: odp. Jdìte do celého svìta a hlásejte evangelium. Ref. Ca³emu œwiatu g³oœcie Ewangeliê.

Poradna pro ženy a dívky se obrací na ty, kteøí by mohli darovat pro soc. slabší maminku starší sportovní koèárek (hole). Pøedem moc dìkujeme!

22. nedìle v mezidobí (2.9.) 1. ètení: Sir 3,19-21.30-31; 2. ètení: Žid 12,18-19.22-24a; Evangelium: Lk 14,1.714 Žalm: odp. Bože, ve své dobrotì ses postaral o chudáka. Ref. Ty dobry Bo¿e biednego ochraniasz.

most

Naše adresa: Poradna pro ženy a dívky Námìstí Míru551 739 61 Tøinec tel.: 558 335 144 e-mail: [email protected]

pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. 13. Každý ètvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. 14. Každý pátek po ranní i veèerní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se modlíme za dìti, mládež, žáky, studenty, katechety, uèitele a vychova tele pøi veèerní adoraci Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní od 16.00 hodin (mimo dobu postní). 15. Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší sv. pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!

Úmysly apoštolátu modlitby – srpen 2007 Denní modlitba Apoštolátu Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. Všeobecný úmysl: Aby Pán posiloval ty, kdo procházejí duchovní krizí, a daroval jim své osvobozující svìtlo. 2. Misijní úmysl: Aby církev v Èínì stále více duchovnì srùstala a navenek mohla svìdèit o svém spojení s Petrovým nástupcem. 3. Národní úmysl: Aby Bùh žehnal tìm, kteøí èas prázdnin a dovolené prožívají ve službì druhým.