Laténské sídliště v Medlovicích

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav archeologie a muzeologie

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Laténské sídliště v Medlovicích Textová část

Vypracoval: Marek Lečbych Vedoucí práce: doc. PhDr. Eliška Kazdová, CSc.

Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci zpracoval samostatně a pouze na základě uvedených pramenů a literatury.

V Brně, ............................

.............................. podpis

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí mé práce paní docentce Elišce Kazdové, CSc. za cenné rady a pochopení, které pro mě měla. Dále bych chtěl poděkovat vedoucím výzkumů Mgr. M. Přichystalovi a Mgr. D. Parmovi za možnost zpracování tohoto výzkumu v Medlovicích a doc. M. Čižmářovi CSc. za závěrečnou konzultaci sporných předmětů a neméně cenné rady, připomínky a zejména za vstřícnost, kterou mi projevil při skloubení pracovních a studijních povinností. Díky patří také všem, kdo mi poskytli jakoukoliv radu či pomoc související se vznikem této práce, zejména autorům všech odborných posudků a zaměstnankyním knihovny AÚ Brno za pomoc s hledáním a zprostředkováním literatury. V neposlední řadě patří poděkování mojí ženě Mgr. Olince Lečbychové a mým skvělým rodičům a bratrovi, kteří mi byli a jsou v náročných životních etapách silnou oporou. Právě jim bych chtěl tuhle práci věnovat.

OBSAH 1. ÚVOD .....................................................................................................................1 2. GEOGRAFICKÉ VYMEZENÍ LOKALITY A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ 2.1 Geomorfologie ...........................................................................................3 2.2 Geologie .....................................................................................................3 2.3 Klimatické poměry .....................................................................................4 2.4 Hydrografické poměry ...............................................................................5 3. DĚJINY BÁDÁNÍ O DOBĚ LATÉNSKÉ V REGIONU VYŠKOVSKA .............6 4. METODA VÝZKUMU 4.1 První etapa .................................................................................................12 4.2 Druhá etapa ................................................................................................12 4.3 Třetí etapa ..................................................................................................13 5. POPIS SÍDLIŠTNÍCH OBJEKTŮ 5.1 Zahloubené chaty ........................................................................................15 5.2 Kůlové jámy zachycené mimo objekty .......................................................45 5.3 Zásobní jáma ...............................................................................................46 5.4 Sídlištní jámy ..............................................................................................47 5.5 Otopné zařízení ...........................................................................................51 6. ROZBOR MOVITÝCH NÁLEZŮ 6.1 Keramika 6.1.1 Metoda zpracování keramiky – popis databáze ...........................53 6.1.2 Standardní soubor ........................................................................58 6.1.3 Keramická hmota .........................................................................63 6.1.4 Typologie nádob a jejich charakteristika .....................................67 6.1.5 Výzdoba keramiky .......................................................................72 6.1.6 Malovaná keramika ......................................................................76 6.1.7 Reparace keramiky .......................................................................77 6.1.8 Hliněné závaží ..............................................................................78 6.1.9 Přesleny a kolečka ........................................................................79 6.1.10 Intruze .........................................................................................80 6.2 Mazanice ......................................................................................................80 6.3 Kovové předměty .........................................................................................82 6.3.1 Spony .............................................................................................82 6.3.2 Zemědělské nástroje ......................................................................83 6.3.3 Řemeslné nástroje ..........................................................................83 6.3.4 Podomácké předměty .....................................................................85 6.3.5 Zbraně ............................................................................................85 6.3.6 Struska ............................................................................................86 6.4 Skleněné předměty ........................................................................................87 6.5 Kamenné předměty .......................................................................................89

6.5.1 Rotační mlýny .................................................................................89 6.5.2 Brousky ...........................................................................................90 6.6 Ostatní předměty 6.6.1 Kostěný hřeben ................................................................................93 6.6.2 Parohová zděř ...................................................................................96 6.6.3 Jantarový rozřaďovač .......................................................................96 6.6.4 Hrudky surového grafitu ..................................................................96 7. ROZBOR SÍDLIŠTNÍCH OBJEKTŮ 7.1 Zahloubené chaty .............................................................................................99 7.1.1 Popis chat ..........................................................................................99 7.1.2 Funkce chat ......................................................................................105 7.2 Otopná zařízení ...............................................................................................107 7.3 Větší nepravidelné objekty .............................................................................108 7.4 Zásobní jáma ...................................................................................................109 7.5 Kůlové jámy ....................................................................................................110 7.5.1 Kůlové jámy mimo chaty ................................................................110 7.5.2 Kůlové jámy v chatách ....................................................................111 7.6 Ostatní sídlištní objekty ...................................................................................112 8. PODROBNÝ ROZBOR PLOCHY II 8.1 Stratigrafie na ploše II ......................................................................................113 8.2 Rozbor materiálu z hlavních kulturních vrstev ................................................116 8.2.1 Vrstva K212 ......................................................................................116 8.2.2 Vrstva K209 ......................................................................................118 8.2.3 Mazanice ...........................................................................................120 9. HOSPODÁŘSTVÍ 9.1 Zemědělství .......................................................................................................124 9.1.1 Rostlinná výroba ................................................................................124 9.1.2 Sběr ....................................................................................................125 9.1.3 Okolní krajina .....................................................................................126 9.2 Chov domácích zvířat ........................................................................................128 9.3 Lov zvěře ...........................................................................................................132 10. DUCHOVNÍ ŽIVOT 10.1 Amulet ..............................................................................................................134 10.2 Lidské kosti na sídlišti ......................................................................................141 10.3 Blízké pohřebiště ..............................................................................................144 11. CHRONOLOGICKÉ ZAŘAZENÍ LOKALITY ............................................................147 12. ZÁZEMÍ LOKALITY V SOUVISLOSTI S LATÉNSKÝM OSÍDLENÍM 12.1 Vývoj laténského osídlení povodí řeky Hané ....................................................149

12.2 Soupis lokalit .....................................................................................................154 13. ZÁVĚR ............................................................................................................................169 14. PRAMENY A LITERATURA ........................................................................................171 15. PŘÍLOHY – textové a obrazové přílohy jsou uvedeny v samostatném svazku Přílohy

„Je otázka, co je pro vědce významnější, zda znalost faktů či fantazie.“ Albert Einstein

1. ÚVOD Výstavba dálnice D1 z Brna do Kroměříže a odtud do Lipníka nad Bečvou je nepochybně jednou z největších stavebních akcí na moravském území. Je zřejmé, že stavba takového rozsahu nutně vyvolala intenzivní záchrannou archeologickou činnost, která se zaměřila na podrobnou dokumentaci nemovitých archeologických památek a na záchranu předmětů v nich uložených. V průběhu roku 2002 byla Ústavem archeologické památkové péče Brno realizována první a rozsahově rozhodující část záchranného archeologického výzkumu v dálničním úseku 0133 mezi Vyškovem a Mořicemi.

Obr. 1: Celková situace prozkoumaných lokalit na dálnici D1. Poloha Medlovice „Za Hanou“ je zvýrazněná červeně. Tato část dálnice probíhá Vyškovskou bránou po pravém břehu řeky Hané. Prozkoumaný úsek je celkem cca 16 km dlouhý a zahrnoval kromě vlastní trasy ještě 3 rozsáhlejší mimoúrovňová křížení a řadu dalších drobných navazujících akcí (přeložky inženýrských sítí, regulace vodních toků apod.). V návaznosti na průběh skrývky, která byla od května do listopadu provedena prakticky v celé trase, byly zjišťovány nové a

1

nové archeologické lokality. Celkem tak bylo zachyceno a prozkoumáno 26 lokalit s doklady antropogenních aktivit z pravěku až novověku (BÁLEK – BERKOVEC – KOS – LEČBYCH – MATĚJÍČKOVÁ – PARMA – PŘICHYSTAL – ŠMÍD 2003, 137). Předkládaná práce se zaměřuje na výzkum laténského sídliště, odkrytého ve třech etapách na katastrálním území obce Medlovice (okr. Vyškov). Je zaměřena na vyhodnocení nálezové situace, analýzu získaného materiálu a jeho podrobný popis včetně kresebných či fotografických tabulek. Hlavním výstupem by tedy mělo být vyhotovení celkového plánu sídliště, rozbor sídelní struktury, rozbor nalezeného materiálu i nemovitých objektů, pokus o vymezení jednotlivých fází osídlení a zasazení sídliště do sídelní struktury v rámci mikroregionu. Pro potřebu vytvoření celkové mapy nalezišť zjištěných při výzkumu dálnice byla tato lokalita, v rámci průběžného číslování po katastrech, označena jako Medlovice 1 „Za Hanou“. Na hlavní mapě nalezišť má, v souladu s číslováním od západu k východu, číslo 12 (Obr. 1).

2

2. GEOGRAFICKÉ VYMEZENÍ LOKALITY A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ 2.1 GEOMORFOLOGIE Vyškovsko má z geologického hlediska mimořádně zajímavou polohu. Rozprostírá se na rozhraní dvou významných geologických celků - Českého masivu a Karpatské soustavy, odlišných jak z hlediska stáří a vývoje, tak i morfologie terénu. Hranice mezi nimi probíhá právě sníženinou Vyškovské brány, což je úzká, protáhlá tektonicky vzniklá sníženina mezi Drahanskou vrchovinou a Litenčickou pahorkatinou a spojuje Dyjsko-svratecký a Hornomoravský úval. Vyznačuje se erozně akumulačním reliéfem spočívajícím na neogenních a kvartérních sedimentech. Severovýchodní část Vyškovské brány je tvořena podcelkem Ivanovická brána. Jedná se o úzkou sníženinu směru SV – JZ s plochým reliéfem a výrazným zlomovým svahem na SZ. Naše zkoumaná lokalita se z užšího geomorfologického hlediska nachází právě v oblasti Ivanovické brány. Charakteristickým krajinným rysem této oblasti je plochý reliéf s široce zaoblenými rozvodnými hřbety a rozevřenými údolími. Větší vodní toky jsou doprovázeny údolními nivami. Říční terasy jsou méně časté. 2.2 GEOLOGIE Severní okraj Litenčických vrchů a vlastní sníženina Vyškovské brány jsou z geologického hlediska utvářeny neogenními sedimenty badenského moře (vápnité jíly, jílovce, písky), překrytými v kvartéru spraší. Větší vodní toky mají většinou dobře vyvinuté údolní nivy, méně časté jsou zbytky říčních teras. Převažující půdní pokryv představují černozemě, v okolí vodních toků humifikované a úrodné černice. Černozemě vznikají v nejsušších a nejteplejších oblastech pod původními stepními a lesostepními společenstvy. Mají mocný, tmavě zbarvený humusový horizont a patří k nejúrodnějším půdám. Využívají se intenzivně k pěstování nejnáročnějších plodin. Tomuto popisu rámcově odpovídá i situace odkrytá na lokalitě. Po odstranění ornice a tmavé podorniční vrstvy o kolísavé mocnosti 0,6 až 1 m, kdy nejmenší mocnost byla na svahu na jihozápadě lokality, nejvyšší v bezprostřední blízkosti Medlovického potoka na východě, byla na většině plochy odkryta spraš, která ovšem na východním a

3

severovýchodním okraji plochy mizela a faktickým podložím zde byly tortonské jíly. Na ty pak nasedaly výrazně tmavé, horizontálně strukturované sedimenty, vzniklé převážně splachy okolních půd (viz Příloha 15.1.2 Pedologický posudek). Tyto sedimenty během holocénu zaplnily výraznou, dnes zcela zazemněnou prohlubeň na východním okraji zkoumané plochy. Při rekonstrukci původního terénu zde tedy musíme počítat s terénem až o 3 m nižším oproti dnešní situaci a s největší pravděpodobností i se starými koryty Medlovického potoka či erozními rýhami jeho občasných přítoků. 2.3 KLIMATICKÉ POMĚRY Postavením naší republiky v oblasti mírného klimatického pásma je dán základní ráz podnebí i průběh počasí u nás. Jeho charakteristickými znaky jsou západní proudění, intenzivní cyklonální činnost, způsobující časté střídání vzdušných hmot a poměrně hojné srážky. Putující tlakové útvary zde vyvolávají poměrnou nestálost počasí. Podle Quittovy klimatické regionalizace (QUITT 1971) patří území okresu k osmi klimatickým oblastem. Klimatické poměry severní části okresu lze ztotožnit s podmínkami Drahanské vrchoviny a střední a jižní části okresu s podmínkami Vyškovské brány. Severní část okresu patří ke klimatickým oblastem MT 3, MT 5, MT 9, MT 10, MT 11 a CH 7 (chladná klimatická oblast zasahuje pouze malé území na severu okresu), oblast střední a jižní k T 2, T 4 a MT 11. Největší část území leží v teplé klimatické oblasti T 2, která se vyznačuje poměrně dlouhým, teplým a suchým létem, velmi krátkým přechodným obdobím s teplým až mírně teplým jarem a podzimem. Zimní období je krátké, mírně teplé, suché až velmi suché s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Po okrajích na tuto klimatickou jednotku navazují mírně teplé oblasti s delším zimním obdobím, nižší průměrnou teplotou a vyšším počtem dnů se sněhovou pokrývkou. Nejvyšší průměrné roční teploty bývají naměřeny v oblasti Vyškovské brány. Průměrná roční teplota se zde pohybuje kolem 8,8 °C. Teplota postupně klesá k vrcholovým partiím Drahanské vrchoviny s průměrnou teplotou 7,5 °C (PEŠKOVÁ a kol. 1990, 10). Pro členitý reliéf Vyškovska jsou typické klimatické inverze, zejména v říčních údolích a údolích podhůří Ždánického lesa. Zde je častý výskyt mlh a častější výskyt mrazíků (KOPŘIVA – ŽAMPACH - KUTÁLEK, 1999, 2).

4

Území je normálně zavlažené. Roční úhrn srážek se v severní části pohybuje kolem 650 mm, v jižní části území je to kolem 520 mm. Hlavní srážkové maximum bývá v červenci, nejméně deštivý měsíc je únor. Množství srážek však rok od roku značně kolísá. Počet dnů se sněhovou pokrývkou stoupá ze 40 dnů v nejnižších polohách na 70 dnů na vrchovině (KOPŘIVA – ŽAMPACH - KUTÁLEK, 1999, 2). Vyškovsko patří k oblastem s poměrně malou větrností. Na území okresu převládá jihozápadní (35 %) a severovýchodní (25 %) směr proudění (PEŠKOVÁ a kol. 1990, 12). Roční průměr rychlosti větru je 3 m/s (NEKUDA a kol. 1965, 23). V jednotlivých ročních obdobích se poměry mění jen nepatrně. Klima doby laténské bylo na rozdíl od dnešního stavu mírně rozdílné. Mladší doba železná spadá do vegetačně-klimatického období staršího subatlantika. Ten navazoval na subboreál, od něhož se lišil vlhčím a o 1 - 2 °C chladnějším podnebím, srovnatelným s nynějším klimatickým průměrem (KRIPPEL 1990, 35-36). Pro subatlantikum byly typické krátkodobé, spíše chladnější teplotní oscilace (RYBNÍČEK - RYBNÍČKOVÁ 2001, 307). V podhorských oblastech nastala masivní tvorba svahovin. V nižších polohách, hlavně v údolí niv, se na velkých plochách ukládaly hlinité splaveniny. V této době rovněž docházelo k intenzivnějšímu zalesňování všech u nás známých antropogenních půdních typů (KRIPPEL 1990, 36). 2.4 HYDROGRAFICKÉ POMĚRY Voda je základní přírodní zdroj, naprosto nezbytný pro existenci živých organismů v území. Území Vyškovska nemá velké toky, je to pramenná oblast. Drobné potoky jsou odváděny řekami Hanou do Moravy a Litavou do Svratky. Území celého okresu náleží k úmoří Černého moře. Na území okresu je celkem 622 km vodních toků (BÍNOVÁ, 1988, 11). Haná je po Bečvě druhým největším přítokem Moravy. Vzniká soutokem Velké a Malé Hané v Dědicích u Vyškova ve výšce 260 m n. m., protéká Vyškovem, obrací se směrem na Ivanovice na Hané a ústí zprava do Moravy u Postoupek nedaleko Kroměříže. Říčka Haná má stromovitou říční síť, celková délka toku je 57,1 km a její povodí zaujímá plochu 607,8 km2 (VLČEK a kol. 1984, 104). Minimální měsíční průtok bývá v září, maximální v březnu. Do Hané ústí několik potoků. Z větších toků to jsou Drnovka, Švábenický potok, Pustiměřský potok a právě Medlovický potok, u kterého se zkoumaná lokalita nachází. 5

3. DĚJINY BÁDÁNÍ V REGIONU VYŠKOVSKA. Od roku 1872, kdy švédský archeolog H. Hildebrandt rozdělil na základě nálezů z naleziště v La Tène dobu železnou na období starší – halštatské a mladší – laténské, vyvstal obraz tohoto protohistorického období do rozměrů pro tehdejší dobu jistě těžko představitelných. Poznání doby laténské se v regionu Vyškovska zrodilo na samém sklonku 19. století, kdy byl ve slavkovské cihelně prozkoumán první kostrový hrob, který odborně publikoval I. L. Červinka (1902a) a zahrnul ho i do své kompilační práce Morava za pravěku (1902b), kde shrnul všechny v té době známé laténské nálezy, které však nebyly nijak početné. Známo bylo tehdy jen několik nahodilých a kusých nálezů (většinou bronzových předmětů) celkem asi z dvaceti hrobů. Další nálezy však na sebe nenechaly dlouho čekat. Asi nejvýznamnější amatérský badatel v regionu Alois Procházka vlastními výkopy prozkoumal ve zmíněných slavkovských cihelnách další kostrové hroby, z nichž šest tvořily hroby bojovníků, další tři byly hroby žen a zbývající dva byly porušeny pracovníky cihelny tak výrazně, že se zachovala pouze keramická nádoba. Po tomto objevu se v následujících letech začaly laténské nálezy v oblasti Vyškovské brány množit, a to zejména i díky terénní práci dalšího z nejpřednějších představitelů moravské amatérské archeologie Miroslava Chleboráda, který zvláště v krajině svého působiště v Bučovicích svými sběry a výzkumy výrazně změnil archeologickou mapu regionu. V průběhu let 1912 – 1932 odkryl v zahradách domů č. p. 56 a 57 v Kozlanech 13 kostrových hrobů, které náležely stupni LT B2. Jde o lokalitu, kde bylo v pozdějších letech zachráněno nadučitelem Valentou několik železných a bronzových předmětů z narušených hrobů, mimo jiné i část železného opasku s unikátní pseudofiligránovou výzdobou, která ukazuje na vztahy oblasti s Karpatskou kotlinou (SKUTIL 1946, 66). Tento nález je ovšem registrován pod lokalitou Bohdalice a vzhledem k tomu, že obě obce spolu bezprostředně sousedí, je pravděpodobné, že se jedná o jedno pohřebiště. V roce 1928 pak M. Chleborád prozkoumal 20 relativně bohatých hrobů v trati „U lišek“ u Bučovic a o dva roky později se podílel společně s A. Procházkou na výzkumu pohřebiště v Holubicích (Procházka 1937), které se svými 77 prozkoumanými hroby stalo vůbec největším keltským pohřebištěm na Moravě. V krátkém časovém sledu pak následoval další důležitý výzkum v Křenovicích, kde v roce 1932 prozkoumal A.

6

Procházka celkem 35 kostrových a 3 žárové hroby laténské kultury a ve třech případech se jednalo patrně o etážovité dvojhroby (Procházka 1937, 82-87). Všechny tyto významné výzkumy se pak staly podkladem obou badatelů k uspořádání sérií přednášek a zejména výstavy o době laténské, která se konala ještě v témže roce v Křenovicích a vzbudila živý zájem veřejnosti o pravěké památky vůbec. Výstavu a přednášky navštívilo více než 3000 návštěvníků z řad laiků a také téměř všichni profesionální moravští archeologové. Za jednu nejvýznamnější předválečnou monografickou práci týkající se moravských hrobových nálezů je bezpochyby možné považovat dílo zmíněného A. Procházky: Gallská kultura na Vyškovsku. La Tène středomoravský (1937), která je doposud poslední shrnující prací o laténských pohřebištích na Moravě a zahrnuje popis nejvýznamnějších moravských keltských nekropolí1. Stav archeologického poznání laténské kultury v prostoru tehdejšího politického okresu Vyškov vykazoval ke konci roku 1936 nadpoloviční počet všech známých keltských lokalit i ojedinělých nálezů z celé Moravy. Tato situace dovolila již v této pohnuté předválečné době A. Procházkovi konstatovat, že na Slavkovsku a Bučovsku, t.j. v povodích větších řek Rakovce a Litavy, vyrovnala se známá hustota keltského osídlení hustotě osad tehdejších (Procházka 1937, 13). V poněkud užší regionální oblasti Vyškovska, v povodí řeky Hané, kde se nachází i hodnocená lokalita Medlovice, však Procházka zaznamenal pouze 8 lokalit, přičemž se jednalo zejména o sporadické výkopy, sběry, případně i jiné náhodné nálezy. Stav poznání se v této oblasti měl změnit až v pozdějších letech. V dalším textu se proto budu věnovat pouze tomuto mikroregionu Vyškovska. Nemnoho měsíců po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava bylo při zemních pracích na letišti u Vyškova na katastru Pustiměřských Prus narušeno několik hrobů, které prozkoumal a zachránil Josef Poulík, který byl v té době zaměstnán ještě jako zaměstnanec Moravského zemského muzea v Brně2. Celkem se mu podařilo systematicky popsat a identifikovat 17 hrobů, další dva byly při stavbě zničeny a materiál z několika dalších hrobů byl získán později (MEDUNA 1962c). Rozbor 1

A. Procházka ve své práci uvedl 100 pohřebišť s 382 hroby. Z nejvýznamnějších zde popsaných lokalit lze vyjmenovat vedle již zmíněných Holubic a Křenovic ještě Bučovice, Kobylnice a Nížkovice. 2 Během jeho působení v MZM byla uskutečněna řada významných objevů a výzkumů. Z laténských výzkumů prováděných mimo oblast okresu Vyškov uveďme zejména výzkum na největší moravské žárové nekropoli v Ponětovicích (r. 1936), téměř okamžitě publikované kostrové pohřebiště v Brně – Maloměřicích (r. 1941) a zejména první rozsáhlejší výzkum keltského nížinného sídliště u Tvarožné (r. 1943).

7

předmětů svědčil o tom, že tato nekropole byla Kelty využívaná delší dobu – od nejstaršího horizontu duchcovské spony LT B1 až po středolaténský horizont spony spojené členěné konstrukce LT C1, který je zde zastoupen pouze jedním hrobem (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 294). Někdy v době předválečné a protektorátní se začíná na Moravě rozvíjet i cílená prospekce a výzkum sídlišť, spojené především s činností badatelů německého původu H. Freisinga a K. Schirmeisena, kteří často (zejména výzkum v Brníčku na Olomoucku) udivovali svou precizností při terénních pracích a přesností dokumentace, které se ani dnes nedá mnoho vytknout. Na Vyškovsku v prostoru mezi obcemi Rostěnicemi a Zvonkovicemi zjistil H. Freising na základě nálezů keramiky laténské sídliště (MEDUNA 1980b, 266). Krátce po válce bylo ve Vyškově při výkopech pro základy nemocnice porušeno a částečně zničeno keltské a germánské sídliště, které se podařilo identifikovat díky činnosti amatérského archeologa G. Křivánka a část movitých nálezů je stále k nalezení v jeho soukromé sbírce. V témže areálu nemocnice bylo v roce 1988 porušeno výkopem kanalizace dalších několik sídlištních objektů a laténská chata. Na samotném katastru Vyškova známe ještě dalších 7 lokalit z doby laténské (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 345-346). V 80. letech bylo povrchovými sběry prokázané osídlení nevysokého návrší v údolí Marchanického potoka – Marchanky, které se nachází asi 3 km severně od centra Vyškova (ŠEDO 1985, 99). Necelých 500 m jižně s tímto osídlením patrně prostorově souvisí i poměrně rozsáhlá lokalita objevená již v 60. letech (r. 1963) při kladení plynovodu z Brna do Ostravy. Na přelomu milénia byla v tomto prostoru uskutečněna série záchranných výzkumů prováděná v závislosti na stavební činnosti při zakládání severní průmyslové zóny u Vyškova. Tyto výzkumy měly velmi významný přínos pro poznání časně laténského osídlení na Moravě. Podařilo se prozkoumat 25 zahloubených objektů, z nichž by se 9 dalo považovat za odkryté pozůstatky obytných chat, dvě torza kůlových nadzemních domů a několik objektů s bohatým inventářem3, který odkazuje jak na analogie v západní oblasti pomořanské kultury a jižní oblasti kultury jastorfské, tak i na výskyt obdobných nálezů v Rakousku, Bádensku-Württembersku, Bavorsku a Slovinsku (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 345). Další lokalitu objevil v roce 1983 na svých četných poutích krajinou Vyškovska amatérský příznivec archeologie M. Daněk, který jihozápadně od Vyškova u soutoku

3

Z těchto nálezů je třeba vyjmenovat četnou typickou jemnou kolkovanou i grafitovou keramiku, žlutou skleněnou perlu s modrými očky, železnou jehlici a záponu a především železnou sponu s prolamovanou patkou.

8

potůčků přitékajících od Rostěnic objevil na protáhlém návrší v polní trati „Ostrovy“ rozorávanou chatu a dalšími sběry identifikoval poměrně rozsáhlé polykulturní – i laténské – sídliště. V souvislosti se stavbou dálnice v roce 1990 byl v těchto místech realizován předstihový záchranný výzkum, kterým byly zachráněny další 3 chaty a 4 menší sídlištní jámy. Rozborem materiálu zde bylo vedoucí výzkumu P. Horálkovou konstatováno osídlení od počátku stupně LT B1 trvající až do období stupně LT C1 (HORÁLKOVÁ 1993a, 83-84; 1993b, 17-32). Během výše zmíněné stavby dálnice D1 do Vyškova byla P. Horálkovou prozkoumána i druhá osada laténského lidu v trati „Manské“. Zde prozkoumané 4 chaty a další 3 sídlištní jámy náležely období pozdního laténu – stupně LT D1. Zajímavostí se zde jeví výskyt keramického souboru germánské provenience patrně z oblasti dolního Polabí (HORÁLKOVÁ 1993a, 84). Několik menších lokalit pak bylo v nejbližší oblasti Vyškova identifikováno jak pracovníky

Muzea

Vyškov,

například

A.

Rumianová

v blízkosti

koupaliště

v Marchanicích zkoumala na pravém břehu řeky Hané stopy po osídlení v délce cca 80 m, tak i pracovníky Ústavu archeologické památkové péče Brno. Z posledně jmenované instituce je třeba připomenout odborný dohled P. Vituly nad hloubením rýhy pro plynovod Brno – Vyškov, který v trati „Letní pole“ rozlišil několik objektů z pozdní doby laténské, přičemž výplň jednoho z nich obsahovala i zlomky roštu hrnčířské pece zničené mladším zásahem z doby římské (VITULA 1997, 273). Stejně tak se při další etapě výstavby dálnice D1 v úseku z Vyškova do Mořic podařilo pracovníky ÜAPP Brno v prostoru mimoúrovňové křižovatky v trati „Brňany“ identifikovat pozůstatek laténského osídlení v podobě dvou mělce zahloubených chat (BÁLEK – BERKOVEC – KOS – LEČBYCH – MATĚJÍČKOVÁ – PARMA – PŘICHYSTAL – ŠMÍD 2003, 137). V poválečném období se na Vyškovsku začala sídlištní keramika objevovat i na několika místech na katastru obce Pustiměř. V Moravském zemském muzeu jsou uložené zlomky laténské keramiky z prostoru pustiměřského (resp. vyškovského) letiště (ŠIMEK 1958, 340). Pohřbívání na katastru dokládá nález bronzového nánožníku s vývalky, který nejspíše pochází z rozkopaného kostrového hrobu při těžbě hlíny v místní cihelně (FILIP 1956, 406). V návaznosti na stavbu tzv. hanácké dálnice v r. 1983 byly v souvislosti s posunem koryta Melického potoka prováděny rozsáhlé meliorační práce na jeho levém břehu, při nich bylo O. Šedem zjištěno i osídlení z doby laténské (ŠEDO 1985, 106). Podobně byly rozpoznány stopy po osídlení na nedalekém 9

soutoku Melického a Pustiměřského potoka, kde byly na úpatí svahového hřbetu s jižní orientací postupně naorávány objekty nebo větší plochy s kulturní vrstvou (ŠEDO 1993, 113). A konečně ze sběrů již zmíněného dlouholetého amatérského spolupracovníka vyškovského muzea M. Daňka pochází z katastru Pustiměře blíže nelokalizovaný soubor laténské keramiky, mimo jiné zdobené kolkováním (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 293). Mezi sídla, na jejichž katastrech se nachází více než jedno známé laténské sídliště, patří i nedaleko Vyškova na úpatí Drahanské vrchoviny rozkládající se obec Drnovice. První laténská lokalita zde byla zjištěna povrchovými sběry koncem 70. let. Na západním konci obce v trati „Přidánky“, na mírném svahu na pravém břehu vodoteče Drnovky získali V. Janák a P. Kouřil kolekci keramiky, kterou zařadili do stupňů LT C a LT D. Ojedinělým nálezem byl i jeden fragment tzv. braubašské misky s kolkovanou výzdobou, tj. keramiky obvyklé v časně laténském stupni LT A (KOUŘIL – JANÁK 1980, 35). V 90. letech byly v Drnovicích lokalizovány další dvě keltské lokality. Nejprve při sledování rýhy vodovodu v polní trati „U propasti“ byly v roce 1990 zjištěny porušené kostrové hroby náležící patrně větší nekropoli, v rámci které byl ještě o čtyři roky později prozkoumán bohatý žárový hrob, který obsahoval nejméně 5 nádob a bojovnickou výbavu. Tento celek byl zařazen do stupně LT C1 (MIKULKOVÁ – MEDUNA 1999). Ve stejném roce byly v rámci dalšího záchranného výzkumu u potoka Drnovky B. Mikulkovou a P. Vitulou částečně prozkoumány čtyři laténské chaty. V jedné z nich se ve výplni nalézal železný klíč (ČIŽMÁŘ – GEISLEROVÁ – UNGER 2000, 151-152). Od 80. let je známo také laténské osídlení obce Kučerov v lokalitě „Mezi háji“, kdy byly při stavbě zemědělského družstva porušeny sídlištní objekty (MEDUNA 1980b, 153). Toto osídlení bylo následně ověřeno záchranným výzkumem v roce 1996, který provedla při sledování plynovodní rýhy B. Mikulková (1999, 348). V intravilánu téže obce byly v roce 1983 při hloubení odpadní jímky na zahradě domu č.p. 9 zjištěny laténské střepy pocházející původně z porušené zahloubené chaty, které doložily osídlení ve stupni LT C (MEDUNA 1985, 35). Počátkem 90. let byly leteckou prospekcí M. Bálka zjištěny porostové příznaky na katastru obce Hlubočany v trati „Na skalkách“. Na místě nálezu provedli pracovníci Muzea Vyškovska sběr, kterým bylo zjištěno osídlení z doby bronzové a laténské (RUMIANOVÁ – ŠEDO 1993, 125-127). Stejně tak je ze sběrů známé sídliště u Radslavic, rozléhající se v délce cca 100 m na okolních svazích soutoku Marchanického

10

potoka a bezejmeného potůčku přitékajícího od Radslavic (RUMIANOVÁ – ŠEDO 1993, 127). K důležitému odkryvu sídlištního areálu, obývaného kontinuálně od počátku 3. století až k polovině posledního století př. n. l., došlo v roce 2002 při výzkumu na trase dálnice D1 u Medlovic. Na levém břehu Medlovického potoka v trati „Za Hanou“ bylo zachyceno místy až 4 m mocné náplavové souvrství, do jehož horních úrovní byla postupně zahloubena část objektů laténského sídliště. Pokus o jeho zhodnocení je tématem této diplomové práce.

11

4. METODA VÝZKUMU 4.1 PRVNÍ ETAPA První etapa prací na lokalitě proběhla od 6. 6. do 20. 6. 2002 pod vedením M. Přichystala. Výzkum byl zahájen po zjištění přítomnosti pravěké keramiky v čerstvě vybagrované rýze pro založení náspu a mostu obslužné komunikace na severním okraji záboru. Rýha o šířce necelých 10 m byla hloubena postupně od bezprostřední blízkosti Medlovického potoka západním směrem a šlo o první terénní zásah v rámci této lokality. V mocných tmavých sedimentech dosáhla hloubka výkopu zpočátku až 3,5 m. Postupně pak byla hloubka snižována, přičemž po přibližně 70 m se podařilo zachytit vzhůru vystupující hnědožlutou spraš. Tato úroveň pak byla při skrývce dále sledována, po dalších přibližně 30 metrech pak dosáhl výkop maximální hloubky 0,75 m a podařilo se v ploše zachytit do podloží zahloubené objekty. Ty byly vybrány a dokumentovány. Ve vlastním výkopu byly v délce 70 m (vyjma přerušení kvůli ochraně vysokotlakého plynovodu) začištěny všechny profily, které byly následně navzorkovány a zdokumentovány. Dále bylo v délce přibližně 20 - 30 m (pomyslným bodem 0 je zde míněn počátek výkopu u Medlovického potoka) začištěno dno výkopu, tvořené skvrnitými tortonskými jíly, přičemž byl zjištěn do tohoto dna zahloubený objekt 500. Stratigrafické vztahy nebylo možné mimo profily pozorovat. 4.2 DRUHÁ ETAPA Na první etapu navázaly s časovým odstupem práce v přeložce vysokotlakého plynového potrubí. Pro nové vedení byl nejprve založen necelých 10 m široký výkop, jehož hloubení bylo ve dnech 8. 8. a 9. 8. 2002 sledováno. V severní části byl zaříznut poměrně hluboko v tmavých sedimentech, jižním směrem byla následně sledována hrana vystupujícího sprašového podloží až k maximální hloubce výkopu 0,5 m. V bagrem vyhloubeném výkopu bylo následně zjištěno porušení tmavých zásypů laténských chat. Vybrané části byly následně ručně začištěny, zjištěné objekty 516 a 517 byly pak vybrány, přičemž v případě objektu 516 byl výkop pro zachycení celé chaty plošně rozšířen. Následně byl zdokumentován západní profil výkopu.

12

Vzniklá rýha byla zavezena spraší a jíly a zhutněna, s časovým odstupem pak bylo do zpevněného podloží položeno vlastní potrubí přeložky a proběhlo přepojení. V souvislosti s tím došlo 10. 9. 2002 k dokumentaci výkopů pro napojení, které vybíhaly již mimo vlastní trasu dálnice severním i jižním směrem. Při hloubení rýhy byla dělníky v jižní části zachycena celá nádoba, která byla následně odevzdána (původní označení hrobovým číslem 802): profily i dno výkopu v těchto místech byly poté začištěny a dokumentovány. V jižní části, kde výkop dosáhl sprašového podloží, byl v profilu dokumentován objekt 546. Na tyto dílčí sondáže navázal od 15. do 30. 8. 2002 plošný odkryv celého zbývajícího záboru pro trasu dálnice. Skrývka probíhala v celé šíři od východu k západu, ornice i všechny tmavé podorniční vrstvy byly strženy dozérem, následovalo začištění podloží mechanismem UDS a vybrání objektů. Při mocnosti skrývek od 0.4 po l m ovšem došlo ke značnému úniku informací, neboť řada jam (zvláště laténských chat) byla zachycena jen v nejspodnějších partiích. Zpočátku bylo také nutné vynechat pás v blízkosti starého vysokotlakého plynového vedení (zhruba od objektů 518 a 519 na V). Tento byl skryt až na závěr, přičemž po zkušenostech z předchozí plochy bylo přistoupeno k pozvolnému snižování podorničních vrstev mechanizací (ornice dozérem jen do hloubky 0,3 m, další začištění UDS za stálého dohledu), aby byly dobře odlišitelné světlé zásypy laténských chat zachyceny co nejvýše, ještě v podorničí. Rozdíl v úrovních skrývek dosahuje 0,2 až 0,3 m, což je zvláště v případě chat 518 a 519 dobře patrné na profilech. Linie starého VTL plynovodu zůstala pro rok 2002 východní hranou skrytých ploch. 4.3 TŘETÍ ETAPA V roce 2003 práce po přerušení z technických důvodů pokračovaly druhou sezónou, cílem bylo provést výzkum ve zbývající části hlavní trasy dálničního tělesa mezi starým plynovým vedením a jeho přeložkou a následně v prostoru mezi přeložkou a Medlovickým potokem. Nejprve byla skryta západně situovaná plocha mezi sítěmi, pracovně označená jako plocha I. Práce byly zahájeny 26. 3. 2003, přičemž značně podmoklý terén bylo nutné skrýt hrubě mechanicky téměř na podložní spraše; při mocnosti skrývek od 0,4 na jižní po 1,2 m na severní straně plochy byly opět značně porušeny archeologické 13

situace. Po mechanickém začištění (UDS) byly zbývající zahloubené objekty vybrány a v místech největší mocnosti nadložních sedimentů byl v SV nároží plochy zdokumentován krátký úsek profilu. Na přilehlé ploše II bylo po zjištění nevhodnosti tohoto postupu přistoupeno k odlišné technologii. Hrubé skrývky dozérem proběhly pouze do mocnosti 0,3 až 0,4 m, přičemž po zjištění přítomnosti kulturní vrstvy s nálezy (mj. byl vyzvednut porušený díl žernovu) i s odlišitelnými světlejšími skvrnami byl snížený prostor hrubě mechanicky začištěn (UDS). Následně bylo během vysychání plochy možné poměrně přesně odlišit půdorysy obdélných chat a strojově hloubená sonda l naznačila přítomnost mohutných tmavých souvrství minimálně zčásti antropogenního původu. Proto bylo rozhodnuto vytýčit zaměřenou čtvercovou síť o základní jednotce 5x5 m a dále postupně dle aktuální potřeby a manipulačních možností snižovat (za postupného nivelování a plošné dokumentace) povrch jednotlivých čtverců. Pro upřesnění stratigrafických situací byla od počátku prací založena ručně snižovaná sonda 2. Ve spolupráci s M. Hajnalovou (AU SÁV Nitra) byly také extenzívně v rámci možností odebírány vzorky hlíny na plavení zaměřené primárně na rostlinné makrozbytky (celkově bylo proplaveno přibližně 1250 litrů vzorků). Pro maximalizování počtu kovových nálezů byl použit detektor kovů. Výzkum byl ukončen 4. 5. 2003 po dobrání všech zahloubených objektů, ve zkoumaném prostoru byly poté zbývající kvartérní sedimenty kvůli pevnému založení mostu vybagrovány. V průběhu jejich odebírání posoudila jednotlivé stratigrafie L. Lisá (Přírodovědecká fakulta MU Brno), což po vyhodnocení několika vzorků zásadním způsobem přispělo k ujasnění původu tmavých sedimentů, jejich genezi a datování.

14

5. POPIS SÍDLIŠTNÍCH OBJEKTŮ Do katalogu nalezených nemovitých archeologických objektů zahrnuji i jejich výplně, které byly při práci v terénu rozlišeny a v rámci možností detailně popisovány. V jejich jednotlivých charakteristikách pak z databáze filtruji skladbu keramických tříd vyzvednutého materiálu, vyskartovaných střepů, popis mazanice, kostí či případných nekeramických artefaktů. Uvádím i kompletní inventární čísla, pod kterými lze jednotlivé skupiny nálezů vyhledat. Výplně objektů jsou vyznačeny i na kresebných plánech jednotlivých objektů v tabulkách v příloze.

5.1 ZAHLOUBENÉ CHATY

Chata K506 (Tab. 55) Chata nepravidelně obdélného až oválného půdorysu s delší osou ve směru SV JZ; ve východní části byl identifikován vystupující obdélný výklenek, sestávající se z mírně zvýšené a poněkud výrazněji snížené části; stěny objektu šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Ve dně rozeznány tři kůlové jámy tvořící přibližnou linii (K592, K593, K594). Objekt byl zahlouben do středně ulehlé hnědožluté sprašové hlíny a prozkoumán celý. Nálezy z objektu nebyly v depozitáři nalezeny Rozměry: délka 4,9 m, šířka 2,4 m, hloubka 0,4 m, plocha chaty 10 m3 Uloženina: 127 Popis: středně hnědá až šedá prachová hlína, středně ulehlá; nahodile zlomky mazanice, skvrny uhlíků a valouny Uloženina: 155 Popis: světle hnědá až tmavě žlutá prachová hlína, středně ulehlá (zániková vrstva probarvené spraše) Uloženina: 156 Popis: světle hnědá až tmavě žlutá prachová hlína, středně ulehlá (zániková vrstva probarvené spraše)

15

Pozůstatky stavební konstrukce chaty K506 – kůlové jamky Objekt K592 (Tab. 55) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 273 Popis: šedá až středně hnědá prachová hlína, středně ulehlá až ulehlá Objekt K593 (Tab. 55 ) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,15 m Uloženina: 337 Popis: středně hnědá až šedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K594 (Tab. 55) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,06 m Uloženina: 338 Popis: středně hnědá až šedá prachová hlína, středně ulehlá

Chata K509 (Tab. 56) Chata nepravidelně oválného půdorysu s delší osou ve směru SZ – JV; u severní strany uvnitř velmi nevýrazně obdélné zvýšení; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Ve dně rozeznáno devět kůlových jam (K595 – K603); chata byla zahloubena do středně ulehlé hnědožluté sprašové hlíny. Objekt se nepodařilo prozkoumat celý, částečně zasahoval mimo zkoumaný prostor. Rozměry: délka zachycené části 5,5 m, šířka 3,7 m, hloubka 0,4 m, plocha chaty 15,4 m3

16

Uloženina: 131 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice, skvrny uhlíků a valouny Nálezy: A23422 – A23536, A23723; keramika: 80 zlomků jemné, 3 zlomky hrubé, 21 zlomků grafitové keramiky, vyskartováno bylo 352 zlomků různé keramické hmoty; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, cedník; zlomek železného předmětu obdélného průřezu; zlomky železné strusky; 29 drobných (do 5 cm) kusů mazanice o hmotnosti 385 g s otisky prutů; uhlíky Uloženina: 153 Popis: středně hnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; nahodile zlomky mazanice Pozůstatky stavební konstrukce chaty K509 – kůlové jamky Objekt K595 (Tab. 56) Drobný objekt oválného půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,05 m Uloženina: 339 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K596 (Tab.56) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,6 m, hloubka 0,1 m Uloženina: 340 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K597 (Tab. 56) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru S-J; stěny šikmé, dno ploché, profil stupňovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,4 m, šířka 0,35 m, hloubka 0,08 m

17

Uloženina: 278 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K598 (Tab. 56) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru SZ-JV; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,4 m, šířka 0,25 m, hloubka 0,06 m Uloženina: 279 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K599 (Tab. 56) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,2 m, hloubka 0,08 m Uloženina: 280 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K600 (Tab. 56) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,1 m Uloženina: 281 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K601 (Tab. 56) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru SZ-JV; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,5 m, šířka 0,35 m, hloubka 0,08 m

18

Uloženina: 282 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K602 (Tab. 56) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru SZ-JV; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,55 m, šířka 0,35 m, hloubka 0,08 m Uloženina: 283 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Objekt K603 (Tab. 56) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,08 m Uloženina: 284 Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků

Chata K511 (Tab. 58) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru V – Z; u severovýchodního rohu identifikováno nepatrné zvýšení; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý, podélně stupňovitý; u severní strany se nacházely dvě kůlové jamky (K606, K607), třetí pak v kratší západní stěně (K605); většina jižní části zasahovala mimo skrytou plochu a výzkum zde nebylo možno provést. Rozměry: délka zachycené části 5,2 m, šířka 2,2 m, hloubka 0,5 m, plocha chaty 11,2 m2 Uloženina: 133 Popis:

středně hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá; mírně zlomky

mazanice Nálezy: A23724 – A23827; keramika: 34 zlomků jemné, 46 zlomků hrubé, 15 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, neurčitelné zlomky;

19

124 ks. vyskartovaných menších střepů různých keramických druhů; 102 ks. zvířecích kostí, 13 kg různých zlomků mazanice včetně velkých kusů – rovné stěny, otisky prutů, nároží – destrukce konstrukce chaty (?); železný hřeb s kulatou hlavicí, 13 ks. malakofauny Uloženina: 157 Popis: středně šedá prachová hlína, kyprá; mírně zlomky mazanice a valouny Nálezy: keramika, zvířecí kosti (v inventárním seznamu zahrnuto pod K133) Uloženina: 158 Popis: světle černá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá Pozůstatky stavební konstrukce chaty K511 – kůlové jamky Objekt K605 (Tab. 58) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno rovné, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,1 m Interpretace: kůlová jamka Uloženina: 285 Popis: středně hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá; mírně zlomky mazanice Objekt K606 (Tab. 58) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru Z - V; stěny přímé, dno rovné, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,4 m, šířka 0,3 m, hloubka 0,08 m Interpretace: kůlová jamka Uloženina: 286 Popis: středně hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá; mírně zlomky mazanice Objekt K607 (Tab. 58) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru Z - V; stěny šikmé a konvexní, dno rovné, profil vakovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,8 m, šířka 0,4 m, hloubka 0,3 m Interpretace: menší zásobní jáma (?) 20

Uloženina: 287 Popis: středně hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá; mírně zlomky mazanice Chata K516 (Tab. 60) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ; u jižní a jihovýchodní strany nepravidelné schodkovité zvýšení; stěny šikmé, dno ploché, profil stupňovitý. Objekt zasahoval mimo zkoumanou plochu, nejprve začištěna a vybrána část v rýze, která byla následně strojově přebrána a celý profil byl zdokumentován, poté byla ručně snížena přilehlá část - rýha rozšířena a podařilo se zachytit zbytek půdorysu a zásypu

kompletně

od

nejsvrchnějších

projevů.

V kratších

stranách

byly

zdokumentovány kůlové jamky (K608, K609). Rozměry: délka 4,7 m, šířka 2,35 m, hloubka 0,55 m od úrovně podloží (0,8 m od nejsvrchnějších projevů v podorniční vrstvě), plocha chaty 9,9 m2 Uloženina: 162 Popis: světle šedá popelovitá hlína, kyprá; četně zlomky mazanice a uhlíků Nálezy: A23872 – A24011; keramika: 60 zlomků jemné, 35 zlomků hrubé, 33 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, soudkovité tvary, neurčitelné zlomky; 131 ks. vyskartovaných menších střepů různých keramických druhů (38 jemná, 71 hrubá, 22 grafitová); 211 ks. zvířecích kostí, 305 g drobných (2-3 cm) zlomků mazanice s otisky prutů; 2 ks. malakofauny; uhlíky. Uloženina: 166 Popis: hnědá prachová hlína, kyprá; mírně zlomky mazanice a uhlíky Nálezy: malé množství nálezů zahrnuto pod kontext 162 Pozůstatky stavební konstrukce chaty K516 – kůlové jamky Objekt K608 (Tab. 60) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno rovné, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,2 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 288 Popis: hnědá prachová hlína, kyprá; mírně zlomky mazanice a uhlíky

21

Objekt K609 (Tab. 60) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno rovné, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,2 m Uloženina: 289 Popis: hnědá prachová hlína, kyprá; mírně zlomky mazanice a uhlíky Chata K518 (Tab.62) Chata nepravidelně obdélného až oválného půdorysu s delší osou ve směru Z – V; stěny šikmé až konvexní, dno ploché, profil vanovitý. Objekt byl zachycen skrývkami ve dvou různých úrovních, zvláště půdorys v západní části může být zkreslen špatnou čitelností situace; při vybírání byla jáma rozdělena na dva sektory. Ve dně chaty se podařilo identifikovat tři kůlové jámy (K610-612), které tvořily pravidelnou řadu podél delší osy přibližně uprostřed zkoumaného objektu. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,7 m, šířka 2,5 m, hloubka 0,4 m, plocha chaty 10,4 m2 Uloženina: 170 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; vysychá do popelavě šedé barvy; mírně zlomky mazanice do 2cm a uhlíky Nálezy: A24100 – A24160; keramika: 5 zlomků jemné, 41 zlomků hrubé, 3 zlomky grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, lahvovitý tvar, soudkovitý tvar, neurčitelné zlomky; 46 ks. vyskartovaných menších střepů hrubé keramiky; 28 ks. zvířecích kostí, 294 g menších i větších (do 12 cm) zlomků mazanice s nevýraznými otisky prutů; zlomky železné strusky; uhlíky Pozůstatky stavební konstrukce chaty K518 – kůlové jamky Objekt K610 (Tab.62) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru S-J; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,4 m, šířka 0,3 m, hloubka 0,35 m Uloženina: 290 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá

22

Objekt K611 (Tab.62) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,35 m, hloubka 0,25 m Uloženina: 291 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K612 (Tab.62) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,35 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 292 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Chata K519 (Tab. 63) Chata nepravidelně oválného půdorysu s delší osou ve směru Z – V; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý. Jihozápadní část byla výrazně porušena příliš hlubokou skrývkou a několikanásobným začištěním plochy. Při vybírání byl objekt rozdělen na dva sektory. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jamky (K613, K614). Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka zachycené části 3,25 m, šířka 2,2 m, hloubka 0,25 m, plocha chaty 9,7 m2 Uloženina: 171 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; vysychá do popelavě šedé barvy; mírně zlomky mazanice v koncentracích a uhlíky Nálezy: A24161 – A24236; keramika: 10 zlomků jemné, 47 zlomků hrubé, 6 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, soudkovitý tvar, neurčitelné zlomky; 53 ks. vyskartovaných menších střepů hrubé keramiky; 70 ks. zvířecích kostí, 938 g menších (do 5 cm) nepravidelných zlomků mazanice bez otisků prutů; zlomek železné strusky; kameny; malakofauna; uhlíky

23

Pozůstatky stavební konstrukce chaty K519 – kůlové jamky Objekt K613 (Tab. 63) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 293 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K614 (Tab. 63) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,2 m Uloženina: 294 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Chata K520 (Tab. 64) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SZ – JV; stěny konvexní, dno ploché, profil vanovitý. Při vybírání byla chata rozdělena na 4 sektory, které pak byly šachovnicově prozkoumány. Podél stěn a i nepravidelně v prostoru chaty byly rozptýleny drobné kůlové jamky s výrazně tmavou výplní - může jít o zbytky konstrukce vnitřního vybavení nebo spíše o bioturbace. Přibližně uprostřed se na dně chaty nacházela mělce zahloubená nepravidelně oválná jáma (K615). Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,6 m, šířka 2,5 m, hloubka 0,1 m, plocha chaty 11,1 m2 Uloženina: 167 Popis: tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá Nálezy: A24237 – A24255; keramika: 3 zlomky jemné, 4 zlomky hrubé, 1 zlomek grafitové keramiky; keramické třídy: hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 9 ks. vyskartovaných menších střepů hrubé keramiky; zlomek železného tyčinkovitého předmětu kruhového průřezu; 12 ks. zvířecích kostí, 140 g menších (do 6 cm) nepravidelných zlomků mazanice bez otisků prutů; uhlíky

24

Pozůstatky stavební konstrukce chaty K520 – kůlová jamka Objekt K615 (Tab. 64) Drobný objekt nepravidelně oválného půdorysu s delší osou ve směru Z-V; stěny konvexní, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,8 m, šířka 0,5 m, hloubka 0,2 m Uloženina: 295 Popis: tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá Chata K521 (Tab. 65) Chata obdélného půdorysu s delší osou ve směru V – Z; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý. V jihovýchodní části se nacházelo nepravidelně obdélné schodkovité vyvýšení (cca 0,1 m od plochého dna) spojené s mírným výklenkem; v protilehlém rohu bylo identifikováno nepravidelně oválné nevýrazné snížení (cca o 0,1 m od povrchu dna). Při výzkumu byl objekt rozdělen na 6 sektorů, které byly následně vybrány šachovnicovým způsobem. V sektoru 1 se v podlaze podařilo zachytit 5 drobných kůlových jamek s výrazně tmavou výplní – může jít o zbytky vnitřního vybavení nebo o bioturbace. V kratších stěnách chaty se pak nacházely dvě hlavní kůlové jámy (K616, K617). Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 5,4 m, šířka 3,45 m, hloubka 0,5 m, plocha chaty 15,6 m2 Uloženina: 168 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; nahodile uhlíky do 5 cm Nálezy: A24256 – A24442, A47461 – A47462; keramika: 75 zlomků jemné, 16 zlomky hrubé, 50 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, soudkovitý tvar, přesleny, neurčitelné zlomky; 324 ks. vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; zlomek náramku z modrého skla; zlomek skleněného korálu; 3 zlomky železných tyčinkovitých předmětů kruhového průřezu; 236 ks. zvířecích kostí, 3417 g menších (do 5 cm) nepravidelných zlomků mazanice s otisky prutů; zlomky železné strusky; uhlíky Uloženina: 182 Popis: tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá; silně promísená hrudkami spraše s velkými cicváry; čočka ve vrstvě 168 Nálezy: zahrnuty pod kontext 168

25

Pozůstatky stavební konstrukce chaty K521 – kůlové jamky Objekt K616 (Tab. 65) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,55 m Uloženina: 296 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K617 (Tab. 65) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,35 m, hloubka 0,45 m Uloženina: 297 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Chata K524 (Tab. 66) Chata obdélného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jámy. Při vybírání byl objekt rozdělen na 4 sektory, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. V kratších stěnách byly zachyceny kůlové jamky (K618, K619). Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,3 m, šířka 2,85 m, hloubka 0,3 m, plocha chaty 8,7 m2 Uloženina: 173 Popis: tmavá šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; nahodile zlomky mazanice do 0,5 cm s koncentrací nade dnem objektu Nálezy: A24462 – A24464; nálezy nebyly v depozitáři nalezeny, podle inventárního seznamu byla vyzvednuta keramika, zvířecí kosti, mazanice a železný předmět

26

Pozůstatky stavební konstrukce chaty K524 – kůlové jamky Objekt K618 (Tab. 66) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,6 m Uloženina: 298 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K619 (Tab. 66) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,55 m Uloženina: 299 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K529 (Tab. 67) Chata obdélného půdorysu s delší osou ve směru Z – V; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. V jižní části vystupoval z půdorysu nevýrazný stupňovitý výběžek. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jámy (K620, K621). V západní polovině byla na dně identifikována oválná, mělce zahloubená, jáma (K622). Při vybírání byl objekt rozdělen na 4 sektory, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,95 m, šířka 3,25 m, hloubka 0,45 m, plocha chaty 10,5 m2 Uloženina: 178 Popis: tmavá šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; četně hroudy spraše do 10 cm Nálezy: A24488 – A24514; nálezy nebyly v depozitáři nalezeny, podle inventárního seznamu byla vyzvednuta keramika, zvířecí kosti, mazanice a železná struska

27

Pozůstatky stavební konstrukce chaty K529 – kůlové jamky Objekt K620 (Tab. 67) Drobný objekt nepravidelně kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 300 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K621 (Tab. 67) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno konvexní, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,35 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 301 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K622 (Tab. 67) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru SSV-JJZ; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Objekt může souviset s podélnou konstrukcí chaty 529. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,65 m, šířka 0,3 m, hloubka 0,08 m Uloženina: 302 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; mírně hrudky spraše Objekt K532 (Tab. 68) Chata nepravidelně oválného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý. Po obou stranách delších stěn vystupovala z půdorysu řada menších lalokovitých výběžků schodovitého profilu. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jámy (K623, K624). U jižní stěny, mezi dvěma výběžky, byla identifikována mělce zahloubená jáma čtvercového půdorysu se zaoblenými rohy (K625). Při vybírání byl objekt rozdělen na 4 sektory, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 6,45 m, šířka 4,1 m, hloubka 0,4 m, plocha chaty 21,4 m2

28

Uloženina: 181 Popis: tmavá šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; mírně zlomky mazanice do 10 cm a uhlíky do 5 cm Nálezy: A24517 – A24643; A47463 – A47464; nálezy nebyly v depozitáři nalezeny, podle inventárního seznamu byla vyzvednuta keramika, zvířecí kosti, mazanice, struska, bronz, uhlíky Uloženina: 183 Popis: tmavá šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; často hrudky a hroudy spraše, mírně zlomky mazanice a uhlíků Nálezy: zahrnuty v kontextu 181 Pozůstatky stavební konstrukce chaty K532 – kůlové jamky Objekt K623 (Tab. 68) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé a přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,45 m Uloženina: 303 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K624 (Tab. 68) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,45 m Uloženina: 304 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K625 (Tab. 68) Objekt nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SV-JZ; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: délka 0,9 m, šířka 0,65 m, hloubka 0,1 m Uloženina: 305 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá

29

Objekt K534 (Tab. 69) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru Z – V; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. V kratších stěnách byly identifikovány dvě kůlové jámy (K626, K627). Při vybírání byl objekt rozdělen na dvě poloviny, které byly následně prozkoumány, ale materiál nebyl v inventáři rozlišen. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 2,95 m, šířka 2,45 m, hloubka 0,25 m, plocha chaty 6,7 m2 Uloženina: 185 Popis: tmavá šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá Nálezy: A24648 – A24659; keramika, zvířecí kosti, mazanice Popis: světle hnědá sprašová hlína (z 90%) promísená s hrudkami tmavé prachové hlíny (10%), středně ulehlá Nálezy: zahrnuty v kontextu 185 Pozůstatky stavební konstrukce chaty K534 – kůlové jamky Objekt K626 (Tab. 69) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,4 m Uloženina: 306 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K627 (Tab. 69) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,2 m Uloženina: 307 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá

Chata K536 (Tab. 70) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ; stěny konvexní, dno ploché, profil vanovitý a stupňovitý. Obrys objektu byl rámcově v terénu patrný již v tmavých nadložních vrstvách, ale spolehlivě se vyrýsoval až na úrovni

30

podloží - tj. po snížení o 10-15 cm, teprve poté byl patrný i schodovitý výstupek v jeho severním rohu. Druhé schodkovité snížení je v prostoru chaty patrné podél celé jižní stěny. V kratších stěnách byly identifikovány dvě kůlové jámy (K628, K629). Přibližně na jejich spojnici, spíše v severní polovině dna, se nacházela třetí kůlová jamka (K630). Při vybírání byl objekt rozdělen na 4 sektory, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 4 m, šířka 2,6 m, hloubka 0,55 m od zachycené nejvyšší úrovně, plocha chaty 8,7 m2 Uloženina: 188 Popis: šedohnědá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá až kyprá; vysychá do světle šedé barvy; mírně zlomky mazanice do 2 cm a uhlíky Nálezy: A24679 – A24757; keramika: 15 zlomků jemné, 33 zlomků hrubé, 3 zlomky grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, lahvovité tvary, 3 přesleny, neurčitelné zlomky; 241 ks. vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; zlomek skleněného korálu; 55 ks. zvířecích kostí, 2782 g menších i větších (do 12 cm) nepravidelných zlomků mazanice s otisky prutů (až 3 cm široké); kameny; uhlíky Pozůstatky stavební konstrukce chaty K536 – kůlové jamky Objekt K628 (Tab. 70) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,55 m Uloženina: 310 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K629 (Tab. 70) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,35 m, hloubka 0,45 m Uloženina: 311 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá

31

Objekt K630 (Tab. 70) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,15 m Uloženina: 312 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K537 (Tab. 71) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý a stupňovitý; jihovýchodní strana schodkovitě zvýšena. Obrys objektu byl při výzkumu patrný již na spodním rozhraní tmavého nadloží. Druhé schodkovité snížení je v prostoru chaty patrné podél celé jižní až částečně i západní stěny. V kratších stěnách byly identifikovány dvě kůlové jámy (K631, K632). Při vybírání byl objekt rozdělen na 6 sektorů, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 5,3 m, šířka 3,95 m, hloubka 0,75 m od zachycené nejvyšší úrovně, plocha chaty 8,7 m2 Uloženina: 189 Popis: tmavá šedohnědá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá až kyprá; vysychá do světle šedých odstínů; četně zlomky mazanice do 10 cm a uhlíky Nálezy: A24758 – A24844; A47465; 26 zlomků jemné, 10 zlomků hrubé, 15 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, soudkovité tvary, přeslen, neurčitelné zlomky; 198 ks. vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; bronzová spona; zlomky železných předmětů; zlomek skleněného korálu; 55 ks. zvířecích kostí, 671 g menších (do 5 cm) nepravidelných zlomků mazanice s otisky prutů; kameny; uhlíky Pozůstatky stavební konstrukce chaty K537 – kůlové jamky Objekt K631 (Tab. 71) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 313 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá 32

Objekt K632 (Tab. 71) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé a stupňovité, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 314 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K538 (Tab. 72) Chata nepravidelně obdélného až oválného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý; část jižní strany mírně schodkovitě zvýšena. Obrys objektu byl při výzkumu patrný již na spodním rozhraní tmavého nadloží. Druhé schodkovité snížení je v prostoru chaty patrné podél celé jižní až částečně i západní stěny. V kratších stěnách byly identifikovány dvě kůlové jámy (K633, K635). Na jejich spojnici se blíže západní části nacházela třetí kůlová jáma (K634). Při vybírání byl objekt rozdělen na 6 sektorů, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 5,45 m, šířka 3,1 m, hloubka 0,3 m od zachycené nejvyšší úrovně, plocha chaty 14,0 m2 Uloženina: 190 Popis: tmavá šedohnědá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá až kyprá; vysychá do světle šedých odstínů; četně zlomky mazanice do 10 cm a uhlíky Nálezy: A24845 – A24197; 2 zlomky jemné, 12 zlomků hrubé, 28 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 121 ks. vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; železná spona; zlomky železných předmětů; zlomky železné strusky; 79 ks. zvířecích kostí, 1111 g menších (do 5 cm) nepravidelných zlomků mazanice s otisky prutů; kameny; uhlíky. Pozůstatky stavební konstrukce chaty K538 – kůlové jamky Objekt K633 (Tab. 72) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru SV-JZ; stěny šikmé a stupňovité, dno ploché, profil vanovitý. Zřejmě šlo o spojené stopy po dvou kůlových jamkách s blíže neidentifikovatelným statigrafickým vztahem – oprava konstrukce. Jamka byla vybrána celá. 33

Rozměry: délka 0,5 m, šířka 0,4 m, hloubka 0,4 m Uloženina: 315 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K634 (Tab. 72) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,25 m Uloženina: 316 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K635 (Tab. 72) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 317 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá

Chata K548 (nedokumentováno) Původně snad velmi mělce zahloubená chata s plochým dnem, která se v terénu jevila jako tmavá, několik cm mocná vrstva nepravidelně oválného půdorysu. Objekt zmizel po začištění a nebyl kresebně a fotograficky dokumentován. Uloženina: 202 Popis: tmavá šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá Nálezy: A47592; kameny Objekt K550 (Tab. 75) Chata přibližně obdélného půdorysu s delší osou ve směru ZSZ – VJV; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý; v jihozápadním rohu objektu se podařilo identifikovat pravděpodobně pozůstatky otopného zařízení „in situ“ v podobě šedé popelovité vrstvy (K207), která plynule přecházela do červeně vypáleného podloží. Obrys objektu byl při výzkumu patrný již v tmavých nadložních vrstvách; spolehlivě se však vyrýsoval až na úrovni sprašového podloží, tj. po snížení asi o 0,2 m. V kratších

34

stěnách byly identifikovány dvě kůlové jámy (K636, K637). Při vybírání byl objekt rozdělen na 4 sektory, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,4 m, šířka 2 m, hloubka 0,6 m od zachycené nejvyšší úrovně, plocha chaty 10,1 m2 Uloženina: 204 Popis: šedohnědá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá; vysychá do světlých odstínů Nálezy: A47593 – A47648; 21 zlomků jemné, 18 zlomků hrubé, 6 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, keramické závaží; neurčitelné zlomky; 17 ks. vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; 27 ks. zvířecích kostí; jeden větší kus mazanice (10 cm, 30 g) s rovnou stěnou se zbytkem bílé barvy; kámen Uloženina: 207 Popis: světle šedá popelovitá vrstvička, která plynule přechází do červena zbarvené podložní spraše; jde pravděpodobně o pozůstatek otopného zařízení in situ Nálezy: A47649 – A47650; střep z hrubého materiálu, 13ks. strusky z ohniště Pozůstatky stavební konstrukce chaty K550 – kůlové jamky Objekt K636 (Tab. 75) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,15 m Uloženina: 319 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K637 (Tab. 75) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,15 m Uloženina: 320 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá

35

Chata K554 (Tab. 77) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SZ – JV se nacházela ve čtvercích C-1, C-2, D-1, D-2; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Při vybírání byl objekt rozdělen na 6 sektorů, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,7 m, šířka 1,9 m, hloubka 0,4 m, plocha 6,4 m2 Uloženina: 267 Popis: středně šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; vysychá do světlých odstínů, mírně uhlíky a zlomky mazanice Nálezy: A47656 – A47761; 37 zlomků jemné, 18 zlomků hrubé, 13 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, soudkovitý tvar, neurčitelné zlomky; 3 ks. vyskartovaných menších střepů jemné keramiky; 2 zlomky železných předmětů; 42 ks. zvířecích kostí; 1080 g větších (až 10 cm) kusů mazanice bez otisků prutů; kameny

Chata K556 (Tab. 78) Chata nepravidelně obdélného až lichoběžníkového tvaru s delší osou ve směru SZ – JV byla odkryta ve čtvercích B-1 a C-1; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. V severozápadní části se nacházelo dno nádoby mírně zapuštěné do podloží (K238). Mimo prostor chaty, přibližně v prodloužení její delší osy, byly identifikovány dvě kůlové jámy (K564, K565). Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,8 m, šířka 2,3 m, hloubka 0,3 m, plocha 7,4 m2 Uloženina: 227 Popis: středně šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá; mírně zlomky mazanice; Nálezy: A47762 – A47794; 14 zlomků jemné, 4 zlomky hrubé, 3 zlomky grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, lahvovitý tvar, neurčitelné zlomky; 6 zlomků vyskartovaných menších střepů hrubé keramiky; zlomek železného předmětu obdélného průřezu; kostěný hřeben; 14 ks. zvířecích kostí; 69 g drobných (do 3 cm) kusů mazanice bez otisků prutů, kamenný brousek Uloženina: 238

36

Popis: hnědá prachová hlína, kyprá; 30% červených hrudek, silně korodované železité hmoty; jednalo se o výplň nádoby zapuštěné v severozápadní části chaty Nálezy: A47795 – A47798; 3 zlomky hrubé keramiky; zlomek železné svorky Pozůstatky stavební konstrukce chaty K556 – kůlové jamky Objekt K564 (Tab. 78) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtvercích C-1, D-1; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,15 m Uloženina: 228 Popis: středně hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Objekt K565 (Tab. 78) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci D-1; stěny šikmé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,2 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 229 Popis: středně hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá Chata K558 (Tab. 79) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ byla situována ve čtvercích A-1, B-1, A-2, B-2; stěny šikmé, dno ploché a mírně nerovné, profil vanovitý; ve východní části mírný obdélný výběžek. Při vybírání byl objekt rozdělen na 2 poloviny. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,45 m, šířka 2,5 m, hloubka 0,3 m, plocha chaty 6,9 m2 Uloženina: 214 Popis: tmavá šedohnědá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá; vysychá do výrazně světlých odstínů; mírně drobné zlomky mazanice a uhlíky Nálezy: A47799 – A47972; 46 zlomků jemné, 64 zlomků hrubé, 42 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, lahvovitý tvar, přeslen, neurčitelné zlomky; 62 zlomků vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; zlomek železné spony, část železného tyčinkovitého předmětu kruhového

37

průřezu; 89 ks. zvířecích kostí; 1892 g větších (až 14 cm) kusů mazanice s otisků prutů a rovnými stěnami; struska Chata K559 (Tab. 80) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SSV – JJZ byla situována ve čtvercích A-3, A-4; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý; v jižním rohu patrné mírné schodovité zvýšení. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jámy (K571, K574); severní z nich zčásti překrývala červeně propálená čočka (K240) prachové hlíny. Při vybírání byl objekt rozdělen na 2 poloviny. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 4,6 m, šířka 2,9 m, hloubka 0,5 m, plocha chaty 11,8 m2 Uloženina: 215 Popis: šedohnědá prachová až popelovitá hlína, kyprá; vysychá do světlých odstínů; četně drobné zlomky mazanice a uhlíky Nálezy: A47973 – A48127; 54 zlomků jemné, 26 zlomků hrubé, 54 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, lahvovité tvary, zásobnice, přeslen, neurčitelné zlomky; 26 zlomků vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; zlomek železné spony, tři zlomky železného tyčinkovitého předmětu kruhového průřezu; 62 ks. zvířecích kostí; 323 g menších (do 5 cm) nepravidelných kusů mazanice; struska; malakofauna Uloženina: 240 Popis: šedá prachová hlína, kompaktní, silně propálená, ulehlá; četně kusy mazanice a uhlíky Pozůstatky stavební konstrukce chaty K559 – kůlové jamky Objekt K571 (Tab. 80) Drobný objekt nepravidelně obdélného půdorysu lokalizovaný ve čtverci H-3; stěny přímé, dno konvexní, profil tvaru U. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,6 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 237 Popis: tmavě šedá prachová hlína, středně ulehlá; četně zlomky mazanice a uhlíků

38

Objekt K574 (Tab. 80) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci B-3; stěny šikmé a přímé, dno ploché, profil tvaru U. Jamka vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 244 Popis: tmavě šedá prachová hlína, středně ulehlá; četně uhlíky a zlomky mazanice Chata K560 (Tab. 81) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SV – JZ byla situována ve čtvercích A-3, A-4; stěny šikmé a konvexní, dno ploché, profil vanovitý; v jižním rohu patrné mírné schodovité zvýšení. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jámy (K572, K585). Při vybírání byla severovýchodní část objektu rozdělena na 4 sektory a následně šachovnicovým způsobem prozkoumána; jižní část byla vybrána jako jeden celek. Objekt byl prozkoumán celý. Rozměry: délka 5,1 m, šířka 3,8 m, hloubka 0,8 m, plocha chaty 13,9 m2 Uloženina: 235 Popis: šedohnědá prachová až popelovitá hlína, kyprá; četně drobné zlomky mazanice Nálezy: A48388 – A48487; A48131 – A48387; 94 zlomků jemné, 88 zlomků hrubé, 122 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, lahvovité tvary, zásobnice, přesleny, neurčitelné zlomky; 78 zlomků vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; zlomek bronzového závěsku, tři zlomky železného předmětu; 161 ks. zvířecích kostí; 992 g větších (do 10 cm) kusů mazanice s otisky prutů; struska; malakofauna Pozůstatky stavební konstrukce chaty K560 – kůlové jamky Objekt K572 (Tab. 81) Drobný objekt oválného půdorysu s delší osou ve směru SV - JZ lokalizovaný ve čtverci A-3; stěny šikmé, dno ploché, profil tvaru U. Objekt sestává patrně ze dvou časově následných jamek. Mohlo by se jednat o stopy opravy nadzemní konstrukce. Jamka vybrána celá. Rozměry: délka 0,45 m, šířka 0,35, hloubka 0,35 m Uloženina: 239 39

Popis: tmavě šedá prachová hlína, středně ulehlá; ve svislých tenkých vrstvičkách proložena spraší; mohlo by jít o původní vycpávku kolem dřevěného kůlu Nálezy: A48128 – A48130; 1 zlomek jemné a 1 zlomek grafitové keramiky; zvířecí kost Uloženina: 255 Popis: tmavě šedá humózní prachová hlína, kyprá Objekt K585 (Tab. 81) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci A-4; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,4 m, hloubka 0,4 m Uloženina: 269 Popis: tmavě šedá prachová hlína, středně ulehlá až kyprá Nálezy: A49039 – A49043; 1 zlomek jemné, 2 zlomků grafitové keramiky; 50 g drobných kousků mazanice; 2 ks. zvířecích kostí

Chata K568 (Tab. 84) Chata nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SZ – JV byla situována ve čtvercích H-2, H-3; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jámy (K638, K569); západní z těchto jamek byla nalezena zcela mimo středovou osu, a to až u jihozápadního rohu chaty. Při vybírání byla jáma rozdělena do dvou částí, přičemž západní část byla strojově začištěna poněkud více do podloží. Objekt byl prozkoumán celý. Rozměry: délka 4,05 m, šířka 2,7 m, hloubka 0,7 m, plocha chaty 11,8 m2 Uloženina: 232 Popis: šedá prachová hlína, středně ulehlá; z 10% uhlíky a větší zlomky zuhelnatělých dřev, mírně drobné zlomky mazanice a kameny Nálezy: A48529 – A48580; 13 zlomků jemné, 11 zlomků hrubé, 21 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, lahvovité tvary, neurčitelné zlomky; 6 zlomků vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; 35 ks. zvířecích kostí; 110 g drobných (do 3 cm) kusů mazanice; kameny

40

Uloženina: 243 Popis: světlá hnědožlutá prachová hlína, středně ulehlá Pozůstatky stavební konstrukce chaty K568 – kůlové jamky Objekt K569 (Tab. 84) Drobný objekt nepravidelně kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci H-3; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,6 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 234 Popis: tmavě šedá prachová hlína, středně ulehlá; četně větší zlomky uhlíků Objekt K638 (Tab. 84) Drobný objekt nepravidelně kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,15 m Uloženina: 322 Popis: tmavě šedá prachová hlína, středně ulehlá; četně větší zlomky uhlíků Objekt K575 (Tab. 85 - 92) Chata obdélného půdorysu s delší osou ve směru SZ – JV se rozkládala mezi čtverci E-4, F-4; stěny přímé, dno ploché, profil tvaru U. V kratších stěnách identifikovány dvě kůlové jámy (K580, K581); v jihozápadním rohu se pak nacházela třetí kůlová jáma (K582). Objekt byl prozkoumán celý. Zajímavá situace během postupného

odkrývání

této

chaty

je

zdokumentována

v tabulkách

85-92.

Zdokumentované uloženiny jsou popsány níže. Rozměry: délka 3,2 m, šířka 2,3 m, hloubka 0,95 m, plocha chaty 7,2 m2 Uloženina: 245 Popis: šedá prachová až popelovitá hlína, kyprá; do červena propálená nekompaktní hlína, z 20% zlomky mazanice a uhlíky Nálezy: A48595-A48790, A48858-A48870; keramika, mazanice, struska, KI, zv. kosti, malakofauna

41

Uloženina: 249 Popis: kompaktní kra do červena propálené mazanice, z 30% tvořená říčními valouny, které jsou do 10 cm uložené ve vodorovné vrstvě Nálezy: A48871-A48875; keramika, mazanice, zv. kosti Uloženina: 251 Popis: tmavá šedohnědá prachová až popelovitá hlína 90%, středně ulehlá; z 10% uhlíky rozptýleně i v koncentrovaných vodorovných vrstvičkách, mírně drobné zlomky mazanice Nálezy: A48876 – A48908; A48791 – A48828; 7 zlomků jemné, 33 zlomků hrubé, 20 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 62 zlomků vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; 165 ks. zvířecích kostí; 4991 g drobných i velkých (do 15 cm) kusů mazanice s otisky prutů; kameny Uloženina: 252 Popis: uměle vyčleněný horizont o mocnosti max. 1 cm na dně objektu, dobře patrná původní komunikační úroveň; odlišitelný dle přirozeného odlupování zásypů od pevného podloží; místy výrazná koncentrace uhlíků a zuhelnatělých makrozbytků v max. 1 cm mocné černé „zadupané“ vrstvě – nepodařilo se zdokumentovat v celé ploše Nálezy: A48909 – A48911; A48829 – A48836; 6 zlomků výdutí z hrubé keramiky, 10 ks. zvířecích kostí Uloženina: 253 Popis: šedá prachová až popelovitá hlína přecházející do světle žlutohnědé až cihlově červené propálené hlíny, nekompaktní, nehomogenní, skvrnitá, kyprá; s největší pravděpodobností požárová destrukce stavby Nálezy: A48912 – A48959; A48837 – A48857; 9 zlomků jemné, 45 zlomků hrubé, 10 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 7 zlomků vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; 50 ks. zvířecích kostí; žernov; kameny Uloženina: 254 Popis: světlá hnědožlutá prachová hlína, kyprá, nekompaktní, promísená skvrnami uloženin 251 a 253; možná destruované konstrukční prvky z nevypálené spraše? Uloženina: 255 Popis: tmavě šedá humózní prachová hlína, kyprá 42

Nálezy: A48128 – A48130; 1 zlomek jemné a 1 zlomek grafitové keramiky; zvířecí kost Uloženina: 256 Popis: velmi světle šedá popelovitá vrstva, kyprá; prachovitá, otíravá struktura, uhlíky 50%; tenká vrstvička situovaná prakticky na původní podlaze chaty, oválná skvrna, kolem ní koncentrovány „zadupané“ do země zatlačené uhlíky; působí dojmem „popele, výmetu z topeniště“, situovaného mimo zahloubený prostor; nejde o topeniště in situ, chybí jakékoli stopy propálení dna či stěn chaty Pozůstatky stavební konstrukce chaty K575 – kůlové jamky Objekt K580 (Tab. 92) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci F-4; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,25 m Uloženina: 260 Popis: tmavě šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; nahodile uhlíky Nálezy: A49015; 1 zlomek grafitové keramiky Objekt K581 (Tab. 92) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci E-4; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 261 Popis: tmavě šedá prachová hlína, kyprá; mírně uhlíky Uloženina: 263 Popis: hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; nahodile zlomky mazanice a uhlíky Objekt K582 (Tab. 92) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci E-4; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 262 Popis: tmavě šedá prachová hlína, kyprá; mírně zlomky mazanice a uhlíky

43

Chata K584 (Tab. 94) Chata obdélného půdorysu s delší osou ve směru SSZ – JJV byla situována ve čtvercích G-1, H-1, G-2, H-2; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Při vybírání byl objekt rozdělen na 4 sektory a následně šachovnicovým způsobem vykopán. Objekt byl prozkoumán celý. Rozměry: délka 2,95 m, šířka 2,3 m, hloubka 0,2 m, plocha chaty 6,2 m2 Uloženina: 268 Popis: tmavá hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; nahodile drobné zlomky mazanice Nálezy: A49016 – A49038; 3 zlomky jemné, 4 zlomky hrubé, 9 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 20 g drobných zlomků mazanice; 4 ks. zvířecích kostí; kámen Objekt K586 (Tab. 95) Chata oválného půdorysu s delší osou ve směru SZ – JV byla situována ve čtvercích D-1, E-1; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Při vybírání byl objekt rozdělen na 8 sektory a následně šachovnicovým způsobem vykopán. V sektoru 4 byla nalezena kůlová jamka (K587). Objekt byl prozkoumán celý. Rozměry: délka 4,3 m, šířka 2,65 m, hloubka 0,3 m, plocha chaty 10,4 m2 Uloženina: 270 Popis: šedá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá; nahodile drobné zlomky mazanice a uhlíků Nálezy: A49044 – A49148; 26 zlomků jemné, 42 zlomků hrubé, 20 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 45 ks. zvířecích kostí; 1155 g drobných i velkých (do 15 cm) kusů mazanice s otisky prutů a rovnými stěnami; kámen Pozůstatky stavební konstrukce chaty K586 – kůlová jamka Objekt K587 (Tab. 95) Drobný objekt kruhového půdorysu lokalizovaný ve čtverci E-1; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,3 m Uloženina: 334 44

Popis: tmavě šedá až hnědá prachová hlína, středně ulehlá; nahodile zlomky mazanice 5.2 KŮLOVÉ JÁMY ZACHYCENÉ MIMO OBJEKTY

Jamka K555 (nedokumentováno) Drobný objekt kruhového půdorysu se nacházel ve čtverci D-2. Pravděpodobně se jednalo o kůlovou jamku, která po začištění terénu zanikla. Do doby laténské je s určitou pravděpodobností datován na základě charakteristické výplně. Objekt nebyl kresebně dokumentován. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0 – 0,05 m Uloženina: 321 Popis: středně šedá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá Jamka K557 Objekt kruhového půdorysu zachycený ve čtverci B-2 interpretovaný jako kůlová jamka. Datována byla do období pravěku. Vzhledem k zahloubení do vrstvy K209 je pravděpodobné její laténské stáří. Rozměry: průměr 0,45 m, hloubka 0,05 m Uloženina: 226 Popis: hnědošedá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá až kyprá s ojedinělými zlomky mazanice Jamka K561 (Tab. 82) Nevelký objekt kruhového půdorysu odkrytý ve čtverci A-2. Jednalo se o kůlovou jamku. Datován byl všeobecně do pravěku. Vzhledem k zahloubení do vrstvy K209 je pravděpodobné její laténské stáří. Rozměry: průměr 0,3 m, hloubka 0,08 m Uloženina: 217 Popis: hnědošedá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá se zlomky mazanice

45

Jamka K562 (Tab. 82) Malý objekt kruhového půdorysu nacházející se ve čtverci A-2, interpretovaný jako kůlová jamka. Datován byl rámcově do pravěku. Vzhledem k zahloubení do vrstvy K209 je pravděpodobné její laténské stáří. Rozměry: průměr 0,25 m, hloubka 0,05 m Uloženina: 218 Popis: hnědošedá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá, mírně se vyskytují uhlíky, hrana je rozplizlá až nečitelná 5.3 ZÁSOBNÍ JÁMA

Zásobní jáma K578 (Tab. 93) Zásobní jáma nepravidelně kruhového půdorysu lokalizovaná do prostoru čtverců F-2, G-2; stěny šikmé a zahloubené, dno ploché, profil vakovitý. Rozměry: průměr 1,85 m, průměr zahloubené části 2 m, hloubka 0,5 m Uloženina: 257 Popis: středně tmavá šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; mírně drobné zlomky mazanice a uhlíků Nálezy: A47204 – A47215; A48960 – A49006; 1 zlomek jemné, 39 zlomků hrubé, 5 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 16 zlomků vyskartovaných menších střepů hrubé i grafitové keramiky; 567 g drobných zlomků mazanice; 18 ks. zvířecích kostí; kameny Uloženina: 258 Popis: středně tmavá šedohnědá prachová hlína 20%, kompaktní kusy amorfní červené mazanice 80%; na bazi místy tenké černé uhlíkaté vrstvičky; destrukce blíže neurčitelné konstrukce deponovaná v částečně zaplněné jámě Nálezy: A49007 – A49014; 2 zlomky hrubé a 4 zlomky grafitové keramiky; zvířecí kost

46

5.4 SÍDLIŠTNÍ JÁMY

Jáma K504 (Tab. 54) Objekt byl vypreparován jen částečně, ale původně šlo snad o objekt kruhového půdorysu; stěny objektu šikmé, dno nepravidelné s mírnými kónickými zahloubeninami. Na objekt statigraficky nasedala novověká deprese (rýha) vzniklá patrně erozní činností blízkého Medlovického potoka. Rozměry: šířka zachytitelné části: 1,2 m, hloubka 0,4 m Interpretace: sídlištní jáma (?) Uloženina: 123 Popis: tmavě hnědá až světle černá jílovitá hlína, středně ulehlá Nálezy: A23345 – A23347; ve výplni se nacházelo 6ks zlomků hrubé keramiky, 3ks. drobných zlomků mazanice, 4ks. zvířecích kostí Jáma K505 (Tab. 54) Drobný objekt oválného tvaru s delší osou ve směru SV – JZ, který byl zachycený v ploše po odbagrování nadloží; stěny šikmé, dno mírně konvexní, profil mísovitý; vypreparován celý. Statigraficky objekt nasedal na tmavě hnědou až světle černou jílovito-prachovou hlínu, středně ulehlou, která byla interpretována jako pravěká kulturní vrstva s promíchaným materiálem i s laténskými nálezy. Rozměry: délka 0,7 m, šířka 0,4 m, hloubka 0,2 m Interpretace: čočka s mazanicí na rozhraní kulturní vrstvy 505 a ornice 101 Uloženina: 128 Popis: středně hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá; četně zlomky mazanice, nahodile kameny a valouny Jáma K510 (Tab. 57) Rozsáhlá sídlištní jáma nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru V – Z; objekt byl při výzkumu rozdělen na 3 sektory (A, B, C), čímž byl získán podélný i příčný profil; sektory působily zcela rozdílně, pravidelně obdélný sektor B s kůlovou jamkou K604 (připomínající chatu) a šikmými stěnami je v kontrastu s nepravidelně zahloubeným profilem sektorů zbývajících (připomínajících hliníky); i přes tento kontrast se objekt jeví jako jeden celek, v zásypu nejsou pozorovatelné žádné

47

jednoznačné superpozice a vzhledem k průběžným sprašovým čočkám byl asi objekt zaplňován najednou, tedy ne po jednotlivých různě starých částech. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 6,2 m, šířka 4,9 m, hloubka 1,05 m Uloženina: 132 Popis: tmavě hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá; nahodile valouny a úlomky kamene, mírně zlomky mazanice Nálezy: A23565 – A23687; keramika: 41 zlomků jemné, 58 zlomků hrubé, 19 zlomků grafitové keramiky, keramické třídy: hrncovité-situlovité tvary, mísy, neurčitelné zlomky; ostatní nálezy: 430 g drobných (do 7 cm) kusů mazanice; zlomek železného drátu čtvercového průřezu; struska; zvířecí kosti, uhlíky Uloženina: 151 Popis: tmavě šedá až středně hnědá prachová hlína, středně ulehlá; mírně valouny, úlomky kamene a drobné uhlíky Nálezy: A23537 – A23564, A23688 – A23712; keramika: 24 zlomků jemné, 14 zlomků hrubé, 4 zlomky grafitové keramiky; keramické třídy: hrncovité tvary, mísy; zlomky železné strusky, zvířecí kosti Uloženina: 154 Popis: středně hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá; nahodile valouny a úlomky kamene Nálezy: A23713 – A23722; zlomky výdutí jemné a grafitové keramiky, 336 g drobných (do 5 cm) kusů mazanice, zvířecí kosti Uloženina: 159 Popis: středně žlutá až světle hnědá prachová hlína (čočky probarvené spraše), středně ulehlá Uloženina: 160 Popis: světle hnědá prachová hlína, středně ulehlá Objekt 604 (Tab. 57) Drobný objekt kruhového půdorysu; stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Objekt měl do červena vypálené stěny i dno. Jamka byla vybrána celá. Rozměry: průměr 0,35 m, hloubka 0,1 m Interpretace: kůlová jamka na dně sídlištní jámy K510 Uloženina: 161 48

Popis: středně šedá prachová hlína, středně ulehlá Jáma K512 (Tab. 59) Sídlištní jáma nepravidelně oválného půdorysu s delší osou ve směru S – J; stěny šikmé a konvexní, dno ploché se jednotlivými zahloubeninami, profil vanovitý a stupňovitý; podél stěn několik nepravidelných zvýšenin; objekt zasahoval mimo zkoumanou plochu, nebyl tedy prozkoumán celý. Rozměry: délka zachycené části 4,2 m, šířka 3,9 m, hloubka 0,64 m Uloženina: 134 Popis: středně hnědá jílovito-prachová hlína, středně ulehlá Nálezy: A23828 – A23842; keramika: 15 zlomků výdutí hrubé keramiky Jáma K514 Drobný sídlištní objekt. Půdorys nebyl zjištěn, stěny šikmé, dno ploché, profil vanovitý. Rozměry: zachycená šířka 1 m, hloubka 0,4 m Uloženina: 146 Popis: středně šedá prachová hlína, kyprá; četně drobné zlomky mazanice a uhlíků Nálezy: A23843 – A23863; keramika: 18 zlomků výdutí hrubé keramiky; zlomky železného nože; 7 větších (až 10 cm) kusů mazanice o hmotnosti 421g Jáma K517 (Tab. 61) Jáma nepravidelně oválného půdorysu s delší osou ve směru Z – V; stěny šikmé, dno ploché a nepravidelné, profil vanovitý; v západní části identifikováno nepravidelné oválné snížení. Objekt nebyl zachycen celý, výkop nebylo možné rozšířit; po začištění byla nejprve vybrána západní polovina, pak dokumentován příčný profil a zbylá část následně

dokopána.

Část

jižní

stěny

byla

do

červena

propálena.

S jistou

pravděpodobností se jedná rovněž o chatu. Rozměry: délka zachycené části 4,2 m, šířka 2,4 m, hloubka 0,35 m od úrovně podloží (0,6 m od nejsvrchnějších projevů v podorniční vrstvě) Uloženina: 163 Popis: středně, po vyschnutí světle šedá popelovitá hlína, kyprá; četně zlomky mazanice (do 10 cm) a uhlíky

49

Nálezy: A24012 – A24099, A24953; keramika: 13 zlomků jemné, 46 zlomků hrubé, 14 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, soudkovitý tvar, neurčitelné zlomky; 46 ks. vyskartovaných menších střepů hrubé keramiky; 91 ks. zvířecích kostí, 397 g drobných (2-3 cm) nevýrazných zlomků mazanice bez otisků prutů; zlomek surového grafitu; zlomky železné strusky; uhlíky Jáma K541 (Tab. 73) Sídlištní jáma nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru SZ – JV; stěny šikmé, dno ploché a šikmé, profil vanovitý; část jihovýchodního rohu mírně obdélně rozšířena. Při vybírání byl objekt rozdělen na dvě poloviny a byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,45 m, šířka 1,75 m, hloubka 0,45 m, plocha 5,6 m2 Interpretace: sídlištní jáma Uloženina: 193 Popis: tmavá černohnědá prachová hlína, středně ulehlá; mírně hroudy světlé spraše do 10 cm Nálezy: A24928 – A24943; 3 zlomky hrubé, 3 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: hrncovité tvary, neurčitelné zlomky; 16 ks. vyskartovaných menších střepů hrubé i grafitové keramiky; 14 ks. zvířecích kostí, 10 g drobných zlomků mazanice; žernov; kameny; uhlíky Objekt K547 (Tab. 74) Sídlištní jáma nepravidelného půdorysu s oválnými výběžky a delší osou ve směru SSV – JJZ; stěny konvexní a konkávní, dno nepravidelné, šikmé a konvexní, profil nepravidelně stupňovitý. Při vybírání byl objekt rozdělen na 4 sektory, které byly následně šachovnicovým způsobem prozkoumány. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 3,8 m, šířka 2,45 m, hloubka 0,9 m Uloženina: 199 Popis: tmavá šedohnědá prachová až popelovitá hlína, kyprá; mírně uhlíky a zlomky mazanice Nálezy: A47466 – A47565;A47591; 19 zlomků jemné, 51 zlomků hrubé, 13 zlomků grafitové keramiky; keramické třídy: mísy, hrncovité tvary, zásobnicové tvary, neurčitelné zlomky; 11 ks. vyskartovaných menších střepů jemné, hrubé i grafitové keramiky; zlomek železného předmětu; 102 ks. zvířecích kostí, 1078 g větších (do 12 cm) nepravidelných zlomků mazanice s otisky prutů (1-2 cm); kameny; uhlíky 50

Uloženina: 200 Popis: nehomogenní světle hnědá prachová hlína s tmavými čočkami, středně ulehlá Nálezy: A47565 – A47577; 8 zlomků hrubé keramiky; keramické třídy: mísy, neurčitelné zlomky; 2 ks. zvířecích kostí; uhlíky Uloženina: 201 Popis: šedohnědá prachová až popelovitá hlína, středně ulehlá až kyprá; mírně hroudy a proplástve světlé spraše, uhlíky a zlomky mazanice Nálezy: A47578 – A47590; 4 zlomky jemné, 3 zlomky hrubé; keramické třídy: neurčitelné zlomky Objekt K551 (Tab. 76) Jáma nepravidelně obdélného půdorysu s delší osou ve směru Z – V; stěny šikmé, dno ploché a mírně šikmé, profil vanovitý. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: délka 2,7 m, šířka 1,7 m, hloubka 0,3 m, plocha 4,2 m2 Uloženina: 205 Popis: tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá; četně drobné hrudky spraše Nálezy: A47651 – A47655; 1 zlomek jemné, 2 zlomky hrubé, 1 zlomek grafitové keramiky; ; keramické třídy: neurčitelné zlomky; 4 malé (do 3 cm) nepravidelné kusy mazanice 5.5 OTOPNÉ ZAŘÍZENÍ

Objekt K563 (Tab. 83) Menší objekt původně nejspíš oválného až vejcovitého půdorysu byl identifikován ve čtverci B-2; stěny šikmé, dno konvexní, profil vanovitý; uprostřed se nacházela vyvýšená kruhová část s vystupující podložní vrstvou (K223). Jedná se patrně o vícenásobně používané otopné zařízení. Severní část topeniště byla odebrána při skrývkách. Objekt byl vybrán celý. Rozměry: průměr dochované části 0,9 m, hloubka 0 – 0,15 m Uloženina: 220 Popis: kompaktně propálená šedá vrstvička; stěna otopného zařízení

51

Uloženina: 221 Popis: světle žlutohnědá propálená vrstva tvořena kompaktně umístěnými střepy a zlomky mazanice; dno topeniště, severním směrem odebráno při skrývce Nálezy: A48492 – A48494; jeden zlomek jemné, jeden zlomek hrubé keramiky; 417 g větších (do 10 cm) kusů mazanice s otisky prutů Uloženina: 222 Popis: kompaktně do červena propálená prachová hlína, tvoří kruh uprostřed objektu; dno topeniště Uloženina: 224 Popis: tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá, s uhlíky a drobnými zlomky mazanice Uloženina: 225 Popis: tmavá šedočerná prachová hlína, středně ulehlá; četně drobné zlomky mazanice a uhlíky

52

6. ROZBOR MOVITÝCH NÁLEZŮ 6.1. KERAMIKA 6.1.1 Metoda zpracování keramiky – popis databáze Mezi movitými archeologickými nálezy je jako obvykle nejvíce zastoupena keramika, pro jejíž hodnocení jsem si vytvořil jednoduchý popisný systém - databázi, kde jsem sledoval jednotlivé znaky zjistitelné makroskopickým pozorováním. Je při tom zřejmé, že pro komplexní zhodnocení keramického fondu by bylo v budoucnu potřeba i mineralogické a petrografické posouzení jednotlivých hmot, které by mohlo napomoci při snad definitivním roztřídění keramiky do jednotlivých skupin a případně i k určení provenience některých keramických kusů. Na Moravě doposud neexistuje ucelený popisný kód laténské keramiky, který by se dal univerzálně aplikovat na zpracování nálezových celků jednotlivých moravských lokalit. Přesto se pro takový popisný systém dají zohlednit práce P. Goláňové– Vlasatíkové (VLASATÍKOVÁ 2004, 16-28), která ve své diplomové práci zpracovala časně laténské nálezy v Pomoraví a práce M. Hlavy, který zpracoval, popsal a rozdělil do skupin grafitovou keramiku na moravském území (HLAVA 2006). Inspiraci z Čech lze hledat v pracích V. Salače (SALAČ 1989) a N. Venclové (VENCLOVÁ 1998, 2001), u kterých se však vyskytují jisté odlišnosti v terminologii a i v kódovém (číselném) označení jednotlivých databázových položek. Níže popsaná databáze vznikala průběžně během zpracování materiálu s cílem usnadnit

vyhodnocení

keramických

nálezů

základním

způsobem

za

pomoci

jednoduchých statistických metod. Je to tedy spíše prostředek k zachycení hlavních znaků keramických fragmentů z Medlovic než snaha o univerzální deskripční systém použitelný i na jiných laténských lokalitách. Jednotlivé položky nemají uzavřené množiny znaků, ale dynamicky přibírají další sledovaný rys, tak jak se během zpracování vyskytl. Databáze obsahuje keramické nálezy z výplní jednotlivých laténských objektů. Keramické nálezy z kulturních vrstev prozkoumané v ploše II jsou zpracovány zvlášť, po jednotlivých vrstvách v kapitole o statigrafii sídliště (viz Kapitola 8).

53

A rovněž si jsem vědom možných nedokonalostí v popisech jednotlivých zlomků pramenící z měnící se zkušenosti autora během zpracovávání takového množství keramiky. Popis databáze keramiky Číslo objektu První položka uvádí číslo objektu, ve kterém se fragment nacházel. Bližší určení V některých případech, kdy se výplň objektů nejevila jako homogenní, byly během výzkumu rozlišeny jednotlivé uloženiny v zásypech objektů. Tato textová položka upřesňuje číslo této statigrafické jednotky, případně se zde zaznamenávalo číslo řezu (sektoru) výkopu, které byly vybírány během terénních prací. Položka tedy poněkud upřesňuje prostorové umístění keramického fragmentu v rámci objektu. Inventární číslo Zde se uvádí inventární číslo fragmentu ve tvaru Axxxxx. Kategorie (typ) Tady jsem se pokusil sledovat techniku výroby jednotlivých keramických nádob, a to zda byla nádoba vyrobena pomocí hrnčířského kruhu či nikoli. Do první kategorie nádob vyrobených za pomoci kruhu, jsem řadil všechny střepy, u nichž se daly vypozorovat jakékoli stopy po užití této technologie (jemné pravidelné rýžky na stěnách) a to tedy i ty nádoby, které byly na kruhu „pouze“ dotáčeny. Materiál Tato položka postihuje makroskopickou charakteristiku keramického těsta, ze kterého byla nádoba vyrobena. V rámci kompatibility výsledků jsem zachoval základní dělení, které se na moravském území používá, tedy na keramiku jemnou, hrubou a grafitovou. Pokusil jsem se však o zjemnění pozorování u keramiky jemné na keramické těsto plavené, u kterého nelze pouhým okem spatřit žádné příměsi (zcela homogenní materiál), a na keramické těsto jemné neplavené, které charakteristikou odpovídá předchozímu, ale jako příměs se ojediněle vyskytla menší zrnka písku či slídy. Stejně 54

tak jsem rozdělil hrubou keramiku na středně hrubou s jednotlivými zrny příměsí do 2 mm a na velmi hrubou se zrny většími než 2 mm. Obsah těsta Jako příměs v keramickém těstě byl v Medlovicích často identifikován zejména drobný písek, dále o něco větší křemenná a jiná zrna či drobné kamínky. V některých případech šlo i o keramiku s příměsí slídy, a to především její muskovitické (stříbřité) varianty. U grafitové keramiky jsem sledoval charakteristiku jednotlivých zrn. Tedy variantu s vysokým množstvím jemně drceného grafitu a keramiku s menším obsahem grafitu v podobě větších zrn. Poslední dvě položky zastupovaly příměsi drobných zrn červeného barviva a nepatrných zrn bílé horniny. Vnější povrch Zde je zaznamenána úprava vnějšího povrchu nádoby (střepu). Odlišil jsem povrch hrubý, zrnitý, u kterého jemná zrníčka příměsi vystupují na povrch hmoty, dále povrch pokrytý vrstvičkou jemné hlíny, povrch hlazený (urovnaný) a povrch leštěný. Barva vně Velmi subjektivní položka databáze. Rozlišoval jsem pouze barvu hnědou, kam jsem zahrnul veškeré odstíny od světle hnědé až po téměř hnědočernou. Dále barvu černou, zejména u grafitové keramiky s vysokým obsahem drceného grafitu. A v některých případech fragmentů keramiky z jemného materiálu se vyskytla barva střepů šedá a cihlově oranžová. Barva uvnitř Platí předchozí. Není-li uvedeno, je barva stejná jako v předcházejícím případě. Typologická část Tato položka určuje stav dochování jedince. Číslování odpovídá základnímu členění keramických nádob. Zaznamenáno zde bylo, zda se jedná o okraj, hrdlo, podhrdlí, výduť, spodek či dno. V případě dochování větších částí byla zapsána kombinace jednotlivých částí.

55

Nádoba Položka určuje třídu nádoby, ze které fragment pochází. Tvary nádob byly určovány zejména podle okrajových zlomků, jinak zřídka. Vyčleněny byly následující keramické třídy: mísy (esovité, se zataženým okrajem, s ovaleným okrajem, s hráněným okrajem, kónické a se zalomenou výdutí), hrncovito-situlovité tvary (soudkovité, esovité), lahvovito-vázovité tvary, zásobnice a cedníky. Tvar okraje Zde byla zaznamenána snaha popsat tvar okraje. Byly rozlišeny následující typy okrajů: plynule přecházející, ovalený (vně zesílený), zesílený, zeslabený, hráněný, kyjovitý, vodorovně seříznutý, šikmo seříznutý, převislý. Směřování okraje Tato položka se snaží postihnout umístění a tvar okraje vzhledem k ose těla nádoby. Vyčleněny byly okraje svislé (plynule navazující), vyhnuté a zatažené. Tvar dna V případě dochování spodků nádob zde byl zaznamenán tvar přechodu dna do těla nádoby. Rozlišeny byly typy přechodu: běžný, přechod se svislou hranou, oblý přechod a dno se žlábkem. Výzdoba vně Důležitá položka určující všechny zjistitelné úpravy povrchu zahrnující jak estetickou, tak praktickou funkci povrchu nádoby (fragmentu). Zejména šlo o rýhování, vhloubenou výzdobu, struhadlovité zdrsňování, vlešťovanou výzdobu, plastickou lištu, prstování (špachtlování), zdobení kolky, smolný nátěr a zahrnul jsem zde i stopy po reparaci keramiky. Některým způsobům zdobení byla věnována větší pozornost. Například u rýhování byla sledována hustota a velikost (šířka) jednotlivých rýh, u vhloubené a vlešťované výzdoby tvar, popřípadě počet jednotlivých výzdobných prvků. Výzdoba uvnitř V případě identifikované výzdoby uvnitř nádoby platí stejná pravidla jako u položky předcházející.

56

Průměr okraje U větších zlomků okrajových střepů byl uveden původní průměr okraje nádoby. Průměr dna U dochovaného dna zde byl zaznamenán jeho průměr. Poznámka Toto pole slouží pro případ potřeby a zaznamenání poznámek o netypické charakteristice keramického jedince.

57

6.1.2 Standardní soubor Již od neolitu patří v našem prostředí mezi nejčastější nálezy na pravěkých sídlištích zlomky keramických nádob. Pro laténské období na Moravě se za doposud nepřekonanou komplexní syntézu materiální základny všeobecně považují práce o laténských sídlištích J. Meduny (MEDUNA 1980a, 1980b) s jejich následným doplněním o komplexnější zpracování výzkumů například ve Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ 1984), Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987), Tvarožné (HLAVA 2001) a v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003). Případně také formou katalogu zpracované nálezy z Blížkovic, Bojanovic, Střelic (LUDIKOVSKÝ 1983) a Mistřína (LUDIKOVSKÝ 1986). Pro možnost srovnání keramických souborů s uměle vytvořeným standardem v rámci laténské kultury byl V. Salačem v roce 1998 vypracován model ideálního souboru, jehož cílem bylo vytvořit jakési hodnoticí měřítko k rychlému posouzení zkoumané kolekce (SALAČ 1998). Tento model byl vypracován na základě statistického vyhodnocení databází keramických zlomků z 21 laténských sídlišť v severozápadních Čechách. Základním, byť značně relativním údajem, byla zjištěna průměrná velikost keramického souboru v počtech zlomků, která činila 456 ks. Tento údaj je ovšem nutné brát jako velmi hrubé zjištění, jelikož počet střepů v jednotlivých zemnicích byl velmi rozdílný. Proto se zdá, že u takovýchto souborů dat s mnohdy krajními hodnotami je vhodnější nahradit hodnotu průměru tzv. mediánem4, který již není tolik náchylný k ovlivnění nějakou extrémní hodnotou, a ukazuje tedy častější průměrný údaj počtu kusů. Hodnota mediánu u standardního souboru je tedy 388 střepů. Dále můžeme konstatovat, že za běžný počet střepů, který se může v zemnici vyskytnout, se dá podle V. Salaše považovat 72 až 840 ks. Je třeba dodat, že analyzovaný materiál pocházel výlučně ze zemnic, proto pro srovnání medlovického sídliště s tímto souborem uvádím také materiál pouze z chat. Zastoupení počtu střepů v jednotlivých zemnicích na medlovickém sídlišti shrnuje sloupcový graf 1. Z něj je patrné, že onu minimální hranici (72 ks) běžného počtu střepů standardního souboru splňuje celkem 16 z celkového počtu 25 objektů. Výrazně malý počet keramických zlomků (pod 20 ks) se nacházel pouze ve třech objektech. V těchto

4

Medián se dá definovat číslo, které leží uprostřed podle velikosti uspořádaného souboru čísel. Polovina čísel má tedy hodnotu, která je větší nebo rovna mediánu a polovina čísel má hodnotu, která je menší nebo rovna mediánu.

58

případech jde však o chaty velmi malých plošných rozměrů a mělkého zahloubení, které nepřesáhlo 0,25 m, jde tedy o objektivní příčinu.

182

506

456

509 219

511

259

516 95

518

116

519 17

520

470

521 38

524

47

529

312

Číslo objektu

532 18

534

292

536

274

537 155

538 63

550

71

554 30

556

214

558 160

559

367

560 51

568

376

575 16

584

88

586 0

50

100

150

200

250

300

350

400

450

500

Počet keramických zlomků

Graf 1: Kvantitativní zastoupení keramických zlomků v jednotlivých zemnicích.

59

Na druhou stranu hodnotu mediánu standardního souboru přesahují z celkového počtu pouze větší keramické soubory ze dvou objektů (K509, K521). Aritmetický průměr počtu keramických kusů z medlovických chat je 175,5 ks. Hodnota mediánu tohoto souboru je 155 ks. Můžeme tedy konstatovat, že z pohledu celkového množství keramických zlomků v zemnicích se medlovické sídliště nějak výrazně nevymyká běžnému počtu definovanému standardním souborem, ale jeho celkové hodnoty jsou však spíše podprůměrné. Dalším údajem, který bezprostředně souvisí s počtem střepů a lze ho se standardním souborem jednoduše porovnat, je hypotetické zastoupení množství keramického materiálu na 1 m3 výplně. Pro výpočet přibližného objemu každé jedné zemnice jsem použil vzorec pro výpočet objemu kvádru, jakožto součinu obsahu podstavy a hloubky chaty. Plošný obsah podstavy chaty jsem však nezískal pouhým součinem délky a šířky, ale vypočetl pomocí funkce programu Microstation V8 z digitalizovaných plánů na základě skutečného tvaru půdorysu. Vypočítaný objem se tím blíží skutečnému objemu chaty poněkud více než údaj vypočítaný pomocí jednoduchého převedení chaty na ideální kvádr. Tento rozdíl by se měl projevit zejména u nepravidelných půdorysů a půdorysů s různými výčnělky. Ve standardním souboru je obvyklá hodnota hustoty opět dána mediánem o počtu 68,6 ks/m3. Hodnoty 26,3 až 138,9 ks/m3 jsou ještě považovány za běžné. Hustoty na medlovickém sídlišti jsou vyjádřeny pomocí Grafu 2. Vidíme, že minimální běžné hodnoty standardního souboru dosahuje 16 objektů. Výrazně největší hustotu keramických zlomků měl objekt K558, který v krychlovém metru výplně obsahoval 103,4 střepů, což je velmi nadprůměrné číslo. Nejchudším, i přes svůj relativně veliký objem (8,26 m3), byl objekt K568, z jehož jednoho krychlového metru bylo možné získat jen asi 6 keramických jedinců. Celkově medián hustoty střepů ve výplni nabývá v Medlovicích hodnoty 33 ks/m3. Podle očekávání je zhodnocení situace s hustotou podobné stavu četnosti keramických jedinců. Nevymyká se hodnotám standardu, ale dosahuje podprůměrných hodnot. Posledním srovnáním se standardním souborem bych se pokusil vysledovat zastoupení základních typologických částí a podílu výzdoby ve zkoumané kolekci keramických nádob. Ve standardním souboru severozápadních Čech je průměrný podíl zastoupení okrajů 11,7 %, přičemž soubory obsahující od 7,8 po 15,6 % okrajových střepů lze chápat jako běžné. U den činí průměr 7,6 % a obvyklý podíl se pohybuje od

60

4,3 po 10,9 %. Výzdoba se ve standardních souborech obyčejně pohybuje v intervalu od 1,3 po 9,1 %, její průměr je pak vyjádřen hodnotou 5,2 % (medián 3,9 %).

45,5

506

74,0

509 39,1

511

47,6

516 22,8

518

47,8

519 15,3

520

60,3

521 14,6

524 9,9

529

36,4

Číslo objektu

532 10,7

534

61,0

536 42,0

537

36,9

538 10,4

550

27,7

554 13,5

556

103,4

558 27,1

559

33,0

560 6,2

568

55,0

575 12,9

584

28,2

586 0,0

20,0

40,0

60,0

80,0

Počet zlomků na metr krychlový

Graf 2: Hustota keramických zlomků v jednotlivých zemnicích.

61

100,0

120,0

Srovnání těchto hodnot s hodnotami zjištěné v medlovických chatách ukazuje následující tabulka:

Počet zlomků % Standardní soubor

Celkem 1934 100%

Okraje 393 20%

Dna 196 10%

Výzdoba 323 17%

11,7%

7,6%

5,2%

Tab. I: Srovnání typologických částí se standardním souborem. Z tohoto přehledu je patrné, že všechny tři charakteristiky souboru přesahují nejenom průměr, ale dosahují maxima běžného podílu, a dokonce ho i výrazně překračují. V případě podílu zdobených jedinců to činí dokonce téměř dvojnásobek. Vysvětlení tohoto stavu by se dalo hledat v podílu vyskartovaných střepů nezdobených výdutí. Jak je popsáno v kapitole o metodě výzkumu (Kap. 4), terénní výzkum probíhal na jednotlivé etapy a v jeho návaznosti probíhalo na etapy i samotné laboratorní zpracování movitých nálezů. Během první etapy inventarizace keramických zlomků došlo ke značné skartaci5 nevýrazných jedinců. Důvodem byla patrně časová tíseň, způsobená potřebou zpracovat ohromné množství materiálu ze všech výzkumů probíhajících současně v průběhu stavby celé dálnice. Podíl takto skartovaných jedinců činil v prvním roce výzkumu v průměru až 64% z celkového počtu nalezených střepů. Jednalo se přitom o náhodný výběr všech menších nezdobených fragmentů keramiky, a to nezávisle na typologické části, tedy i okraje a dna. Ve druhé etapě výzkumu a jeho laboratorního zpracování již k takové nepřiměřené skartaci nedocházelo a podíl skartovaného materiálu tvořil jen 14 % z celkového počtu zpracovaných fragmentů. Tento podíl tak považuji i na základě vyhodnocení keramického souboru za přiměřený. Z výše popsaných důvodů jsem se pokusil o srovnání zastoupení těchto základních typologických částí po jednotlivých etapách laboratorního zpracování. Toto srovnání shrnuje následující tabulka:

5

Pojem skartace v tomto případě neznamená definitivní zničení zpracovávaného materiálu, ale spíše subjektivní vytřídění jednotlivých zlomků považovaných za nepotřebné pod jedno inventární číslo. V této práci s tímto vyskartovaným materiálem dále pracuji, jen jsem jej kvůli chybějícímu jednoznačnému identifikátoru (inventárnímu číslu) nezahrnul do databáze, pouze slovně popsal a zahrnul do statistického vyhodnocení.

62

Celkem

%

64 % vyskartováno

14 % vyskartováno

I etapa

II etapa

%

741

%

Celkem

1934

1193

Okraje

393

20%

165

22%

228

19%

Dna

196

10%

111

15%

109

9%

Výzdoba

323

17%

133

18%

190

16%

Tab. II: Srovnání skartovaných střepů z jednotlivých etap laboratorního zpracování. Z tabulky je patrné, že ačkoli došlo k tak výrazné skartaci materiálu, na poměrné zastoupení okrajů a zdobených střepů v souboru to nemělo výrazný vliv. Zjištěné hodnoty odpovídají standardnímu souboru a zůstávají nadprůměrné. V úbytku zastoupení den z 15 na 9 % bych hledal spíše nějakou objektivní příčinu než situaci vzniklou provedenou skartací. Zdá se mi tedy, že v případě většího keramického souboru je možné uskutečnit náhodný výběr materiálu a ten podrobněji zpracovat bez výrazné ztráty vypovídající hodnoty.

6.1.3 Keramická hmota Pro srovnání keramického těsta již není vhodné využít zpracovaný materiál z definovaného

standardního

souboru,

neboť

rozdíl

v zastoupení

jednotlivých

keramických hmot vykazuje oproti Moravě značný rozdíl. Zatímco na moravském území zaujímá grafitová keramika významné procento celkového podílu, na území středních a severozápadních Čech to dělá pouze 0,5 % celkového objemu (VENCLOVÁ 1998, 166). Srovnání jsem proto provedl pouze na základě několika zpracovaných moravských sídlišť. Do porovnání jsem zařadil materiál z lokalit Blansko (WILCZEK 2007), Bořitov (ČIŽMÁŘ 2003), Brno-Slatina (ČIŽMÁŘOVÁ, H. 2008), Ptení I (ČIŽMÁŘ, I. 2006), Staré Hradisko (STÖCKLI 1979, 79) a dosud nepublikovaný celek z Ohrozimi, jehož statistické údaje jsou již uvedeny v publikaci o bořitovském sídlišti (ČIŽMÁŘ 2003, 57). Údaj o zastoupení malované keramiky neuvádím, protože se na lokalitě jednalo pouze o nález dvou malovaných zlomků z jedné nádoby. Statistický údaj W. E. Stöckliho týkající se materiálu ze Starého Hradiska je zkreslen umělým výběrem (ČIŽMÁŘ 2003, 57).

63

Celkem 1109 Blansko 2353 Bořitov 3444 Brno - Slatina 716 Ohrozim 900 Ptení I 790 St. Hradisko Medlovice

Jemná (%) 9,0 15,1 18,0 20,1 54,5 20,0

4895

Hrubá (%) Grafitová (%) Malovaná (%) 78,5 12,3 0,2 69,1 15,3 0,5 69,8 11,9 0,2 54,9 18,3 6,7 22,4 22,5 0,7 49,0 29,0 2,0

28,6

52,2

19,2

-

Tab. III: Srovnání keramických hmot několika moravských sídlišť. Ze srovnávací tabulky (Tab. III) je zřejmé, že i přes rozdílný počet celkově zpracovaných keramických zlomků na různých moravských lokalitách se sídliště v Medlovicích nějak výrazně nevymyká obvyklým poměrům procentuálního zastoupení keramických hmot. Budeme-li považovat malovanou keramiku na sídlišti v Ohrozimi za keramiku z jemného materiálu, tak můžeme na tomto sídlišti spatřit takřka odpovídající poměr zastoupení keramického materiálu s medlovickým sídlištěm. Z uvedeného přehledu se poněkud vymyká sídliště ve Ptení I, které je charakterické poměrně vysokým zastoupením (54,5 %) jemné keramiky. Na Grafu 3 je znázorněno procentuální zastoupení počtů jemné, hrubé a grafitové keramiky v jednotlivých zemnicích na sídlišti v Medlovicích. Vidíme, že ve dvou případech zastoupení jemné keramiky přesahuje celých 50 % obsahu všech keramických hmot a v dalších šesti případech reprezentuje jemná keramika kolem 40 % tohoto podílu. Domnívám se tedy, že překvapivě vysoké zastoupení jemné keramiky v chatách na sídlišti v Ptení I je dáno pouze stavem výzkumu ve zpracované lokalitě. Jak je uvedeno v kapitole popisující jednotlivé položky vytvořené databáze, mimo výše zmíněné základní dělení keramické hmoty na jemnou, hrubou a grafitovou keramiku, jsem se pokusil o detailnější pohled na jemnou a hrubou keramiku a sledoval i zastoupení jednotlivých příměsí. I v rámci jemné plavené keramiky se v keramickém těstě vyskytovaly drobné rozdíly. Zaznamenal jsem velice jemně plavenou hlínu bez sebemenší makroskopické stopy jiného materiálu. Tato hlína byla často na střepech velmi tvrdého výpalu stejnorodého zbarvení bez známek skvrn od výpalu. Není bez zajímavosti, že se tento typ jemné hlíny objevil v procentuálně vyšším zastoupení v celkovém množství jemné keramiky, a to v 58,8 %. 64

Jemná k.

Hrubá k.

Grafitová k.

506 509 511 516 518 519 520 521 524 529

Číslo objektu

532 534 536 537 538 550 554 556 558 559 560 568 575 584 586 0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Graf 3: Procentuální zastoupení základních druhů keramických hmot v jednotlivých zemnicích. Druhý typ jemné keramiky představovala plavená hlína s velmi drobnými zlomky příměsí, jejichž zrníčka byla v lomu střepu nalézána velmi nerovnoměrně a řídce. Ve velké většině se jednalo o jednotlivá zrníčka písku (93,1 %), ale v několika případech se v lomu střepu zaleskla i stříbřitá slída (4,1 %) a jen ojediněle, celkem ve třech případech, jsem si povšiml i zlomečku červeného barviva, snad krevele (0,9 %).

65

Jak bylo výše zmíněno, zejména první druh této jemně plavené keramiky se vyznačoval homogenní barvou bez známek skvrn způsobených výpalem. Keramika z tohoto těsta vytvořená byla tvrdě vypálena do šedého nebo červeně cihlového zabarvení, někdy přecházejícího až do růžového odstínu. Šedá keramika převládala v nadpoloviční většině všech jemně plavených střepů (61,1 %). Červenou keramiku jsem identifikoval v 13,1 %. Celkem tedy tyto na první pohled výrazné keramické zlomky tvořily 74,2 % ze všech jemně plavených jedinců. Zbytek byl tvořen sice jemně plavenou, ale již běžně do hnědých odstínů zbarvenou keramikou. Ve druhém případě, tedy s jemně plavenou hlínou, ale se zbytky různých příměsí, byl tento poměr zcela opačný. Šedá i červená keramika zde byla zastoupena pouze v 11,9 % případů. Pokud jsem byl schopen rozeznat podle střepů z obou výrazných hmot typ nádoby, tak ve velké většině se jednalo převážně o střepy z mís různých druhů (81%) a zbytek náležel pravděpodobně vázovitým nebo lahvovitým tvarům. V rámci keramického těsta u hrubé keramiky byly jednotlivé příměsi rovněž sledovány podrobněji. Ve všech případech byl jako příměs použit drobný písek různého poměru zastoupení. Vyskytly se však i výraznější přísady. Mezi nimi se nejpočetněji vyskytovaly drobné kamínky a zrna (10,1%). V menší míře pak slída (3,2 %) a výjimečně i červené barvivo (0,6%). Přítomností slídy v keramickém těstě se zabýval již J. Meduna (1980a, 108) a později i M. Hlava (1997, 339). Materiál obsahující tuto příměs oba považovali za příznačný pro oblast jihozápadní Moravy. Podle M. Čižmáře (2003, 58) však jde o běžnou keramiku ve východních Čechách a v přilehlém území středních Čech (Kutnohorsko, Kolínsko). V materiálu na Závisti se však vyskytla jen v malém množství 2,7 % (ČIZMÁŘ 1989b, 87). V Bořitově se vyskytla z deseti statisticky sledovaných objektů v osmi z nich, v objemu 2,4 % z celkového množství hrubé keramiky. Podle názoru M. Čižmáře jde o keramiku pocházející z oblasti Českomoravské vrchoviny (ČIŽMÁŘ 2003, 58). V případě příměsi slídy v medlovické hrubé keramice šlo zejména o tzv. muskovitickou slídu (muskovit) šedobílého perleťového lesku. V některých velmi ojedinělých případech byly pozorovány i drobné lesklé úlomky slídy velmi tmavé, až černé, tedy mohlo jít i o slídu biotickou (biotit). Závěrem kapitoly rozebírající keramické těsto bych se chtěl zamyslet nad věrohodností takových podrobných statistických rozborů použitého materiálu. Podle své zkušenosti získané zpracováním tak obsáhlého materiálu, co se týká počtu jedinců a 66

jejich variability, jsem přesvědčen o lehce zavádějícím výsledku. Mám na mysli zejména mnohdy obtížné rozlišení keramiky grafitové od keramiky hrubé. V mnohých případech neexistuje jasná hranice, která by dokázala, zejména při makroskopickém hodnocení, tyto dvě skupiny keramických hmot od sebe odlišit. Část keramických zlomků jistě obsahuje tak nízké zastoupení grafitu v těstě, že jsem jej do grafitové keramiky nezahrnul. Stejně tak je takové dělení stejnou měrou subjektivní a závislé na konkrétních zkušenostech hodnotícího, jako je závislé na objektivních okolnostech prostředí, jako jsou například různé světelné podmínky při dlouhodobém hodnocení takového množství materiálu.

6.1.4 Typologie nádob a jejich charakteristika Hrubá keramika Jak již bylo dříve uvedeno nadpoloviční většinu (52,2 %) všech nalezených keramických jedinců tvořili zlomky vyrobené z hrubého materiálu. Celkem bylo nalezeno 2556 kusů, přičemž největší část z tohoto počtu zaujímaly těžko určitelné zlomky z těl různých nádob. Přibližně 23,4 % inventovaných střepů z hrubého materiálu nevykazovaly stopy po hrnčířském kruhu a byly tedy vyráběny v ruce. Z tvarů, které se daly identifikovat nejčastěji pomocí dochovaných okrajových zlomků, zaujímaly přední místo tvary hrncovité či situlovité, ze kterých patrně pocházela i naprostá většina ostatních robusnějších neidentifikovaných zlomků a zhruba stejně početné byly i tvary mísovité. Z misek jsou početně významné (18,9 %) tvary se zataženým obloukovitě prohnutým okrajem (Tab 27:5; 26:2,4; 40:5), které však nejsou chronologicky nijak významné, neboť se vyskytují v průběhu celé doby laténské. Značnou podobu s nimi vykazují také nalézané mísy kónické, které je mnohdy obtížné od sebe odlišit (Tab 33:5). V případě jejich varianty s ostře zalomeným okrajem (Tab. 19:2) usuzuje M. Čižmář na jejich spíše pozdní výskyt (Čižmář 1984, 478). Velmi početné (16,2%) jsou varianty esovitých mís (Tab. 1:2; 2:4; 12:4; 28:3; 35:5), u kterých je přesné chronologické zařazení také velmi obtížné. V několika případech se vyskytla i jejich varianta s výzdobným plastickým žebrem na hrdle (Tab. 12:4; 35:5). 67

Mísy s vodorovně seříznutým okrajem (Tab 11:3; 12:5) mají analogii v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, Tab. 77:5; 79:5), který je datován do LT C2-D1. Zajímavým tvarem jsou i polokulovité mísy se zesíleným ovaleným okrajem (Tab 7:5), u kterých Meduna předpokládal výskyt od stupně LT C (Meduna 1980a, 93), ale v objektu 4 na sídlišti ve Vyškově se několik takto tvarovaných mís vyskytuje společně s inventářem charakteristickým pro stupeň LT B a je proto nutné počítat s jejich výskytem již v tomto horizontu (Horálková 1993, 30, obr. 4:6, 18-30, 24). Časté však jsou však i na Starém Hradisku. Průměr okraje u mís se pohyboval nejčastěji mezi 18 až 20 cm. Dále se z hrubého materiálu často vyskytovaly nádoby vyšších hrncovitých tvarů v obvyklých variantách. Často se jednalo o prosté nezdobené nebo svisle rýhované situlovité nádoby s nečleněným tělem a pro latén typickým ovaleným okrajem. V některých případech měly takové tvary na rozhraní hrdla a výduti žebro (Tab. 16:6, 21:2). Společně s takovým tvarem byl v jednom objektu nalezen i hrnec s ovaleným dovnitř prohnutým okrajem (Tab. 16:8). Dále se jednalo zejména o hrnce s více či méně ostře odsazeným hrdlem od výduti. Ojediněle (Tab 24:6) bylo hrdlo nádob vyšších tvarů z hrubé keramické hmoty pokryto tmavým smolným nátěrem, který měl nepochybně praktický význam a je spíše mladším chronologickým prvkem. Výjimečně se tato povrchová úprava vyskytla, případně zůstala dochována, i na vnitřní straně hrdla (Tab. 10:5). Z hrubého materiálu jsou vymodelované i soudkovité poháry (Tab. 10:4, 2), které jsou charakteristické pro stupeň LT D1 (ČIŽMÁŘ 1987, 223). Podobné tvary se v relativně značném množství vyskytly v hrnčířské peci v nedalekém Ptení (ČIŽMÁŘ – HLAVA – ŠMÍD 2003, 282). Jedinečným tvarem je střep z vázovité či lahvovité nádoby se dvěma širokými plastickými žebry v horní části těla, která jsou vytvořená vymodelováním z vnitřní strany nádoby (Tab 9:2). Podobný tvar by se dal najít na sídlišti v Brníčku (LT C1), u něhož se však objevily pochybnosti ohledně typologického zařazení k vázám se žebrem. Pro jeho jedinečnost by se tak mohl řadit i k dvojkónickým nádobám se žebrem (MEDUNA 1980a, 77, Taf. 14:16). Z rozborů J. Meduny (MEDUNA 1980a, 76-77) vyplývá poměrně široké datování těchto váz do období stupňů LT B-C. Ve Velkých Hostěrádkách je podobně tvarovaná váza přítomna v objektech datovaných do LT B (ČIŽMÁŘ 1984, 477, obr. 7:12, 9:1) a podobný tvar je znám ještě z Vyškova z LT C1 (HORÁLKOVÁ 1993, 31, obr. 6:13). Podobně tvarované nádoby se na Moravě ještě 68

vyskytly například v Bořitově – Mezichlumí v objektu datovaného do LT B2, kde se vyskytl v keramickém souboru společně s několika situlovitými nádobami s prostým a nečleněným hrdlem. V pozdní době laténské má v keramickém souboru vzrůstat podíl zásobnicových tvarů (RULF – SALAČ 1995, 383). O zásobnicích se hovoří u typologicky větších hrncovitých tvarů, u kterých průměr ústí přesahuje 25 cm (např. VENCLOVÁ 2000, 392). Z hrubého materiálu se v Medlovicích prokazatelně vyskytly celkem tři masivní okraje zásobnic, jejichž průměr ústí se pohyboval okolo 40 cm. Ve všech případech se jednalo o masivní ovalené okraje s nečleněným hrdlem od výduti. Podstavy všech hrubých nádob byla ve většině případů rovná. Dno nejčastěji navazovalo na spodek nádoby běžným neodsazeným přechodem. Zřídka se vyskytlo i dno odsazené, tj. dala se pozorovat větší či menší svislá hrana na rozhraní spodku těla a dna. Ojediněle se vyskytly případy, kdy dno plynule navazovalo oblým přechodem na stěnu nádoby. Jemná keramika Druhým nejpočetnějším keramickým typem byla z hlediska keramické hmoty na sídlišti zastoupená keramika jemná, která činí 28,6% z celkového počtu nalezených zlomků. Zdaleka největší zastoupení (22,4%) z určitelných inventovaných zlomků měly z jemně plaveného materiálu vytvořené mísy. V téměř polovině případů (44,3 %) se přitom jednalo o mísy esovité (Tab. 3:6; 4:3; 5:4, 5; 8:1-4; 13:2-3; 14:6; 18:3; 19:1; 21:3; 22:3) Takovéto esovité vymodelování hrdla a okraje se mohlo vyskytovat někdy jen náznakově (Tab 13:4). V některých případech bylo hrdlo esovitých mís ostře odsazené od výduti (Tab. 18:3). Tato varianta mísy je nejspíše mladším prvkem, stejně tak jako mísa s ovaleným okrajem a odsazeným hrdlem (Tab. 33:1). Analogie lze najít na Břeclavsku ve Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, Obr. 6:21; 7:3) a Klentici (MEDUNA 1980b, Taf. 34:7). Mísy s vodorovně seříznutým okrajem a esovitým náznakem (Tab 4:8) mají stejně jako typologicky stejné tvary z hrubého materiálu analogii v pozdně laténském sídlišti v Bořitově. Z jemného materiálu se často vyskytly i prosté jednoduché misky se zataženým okrajem (Tab. 7:1). V některých případech se jednalo o okraj více či méně ovalený (Tab. 3:2,4), který lze často jen těžko odlišit od kyjovitého zakončení (Tab 3:3,5; 5:3). 69

Tahle podoba mísy je podle Meduny relativně mladým tvarem s četnými analogiemi v oblasti střední Moravy (MEDUNA 1980a, 95). Podobným tvarem jsou i polokulovité mísy se zesíleným ovaleným okrajem (Tab 9:1). Nádoba snad mísa (Tab. 39:4) se zvláštně tvarovaným zesíleným jakoby římsovitým okrajem lze najít podobu ve Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ 1984, Obr. 11:12) a Mistříně (MEDUNA 1980a, Taf. 88:9; 89:4) a rámcově tedy zařadit od LT C. Nahodile se vyskytl i kalichovitý pohár (15:3; 16:5), v jednom případě i s výrazně tvarovanou podstavou (16:5) Ačkoliv je těžiště tohoto tvaru na sídlištích v nálezových celcích doloženo až od LT C1, v hrobech se tyto tvary objevují už v LT B2 (MEDUNA 1980a, 84-85). Typickým tvarem karpatské kotliny spadajícího do období stupňů LT B – LT C jsou lahvovité vázy (29:2, 32:9). Grafitová keramika Jak bylo uvedeno v kapitole zabývající se srovnáním keramických hmot střepového materiálu, makroskopicky pozorovatelná příměs tuhy byla identifikována u 19,2 % keramických jedinců. V této nejméně početné skupině keramiky zaujímaly z typologického hlediska naprostou většinu z celkového počtu identifikovatelných zlomků (72,3%) hrncovité a situlovité nádoby. Tyto tvary byly mnohdy opticky členěné širší (Tab. 7:4) či užší (Tab. 2:3, 13:5, 14:5, 36:5) plastickou lištou na rozhraní hrdla a výduti. Jindy plastickou lištu nahradil samotný žlábek (Tab. 14:3), méně se pak vyskytly žlábky dva (Tab 37:1). Poměrně často se vyskytl v kombinaci s lištou drobný žlábek umístěný častěji pod plastickou lištou (Tab. 13:1,5), v ojedinělých případech i nad lištou (Tab. 15:8). Plastická lišta pod hrdlem byla v jednom případě zdobena kolky obráceného C (Tab 15:9). Hrdlo hrnců bylo ojediněle odsazeno a hlazeno (Tab. 17:3), často však zůstalo neodsazené. Zřídka se vyskytl i jednoduchý mírně esovitě tvarovaný hrnec s prostým nečleněným tělem (4:1), případně menší hrncovitá nádobka s nízkým hrdlem (Tab 7:2), která mohla být svisle rýhována v nepravidelně vysokých svazcích úzkým (Tab. 11:1), případně opatřena podobným, ale širším rýhováním (36:5). V jednom případě se vyskytla hrncovitá nádoba s hlazeným hrdlem, zdrsněným tělem a svislým 70

pravděpodobně nepravidelným rýhováním (Tab. 9:7). Průměr okrajů u hrncovitých nádob kolísal u identifikovatelných zlomků od 14 po 28 cm. Pouhou pětinu (19,8%) všech rozpoznaných tvarů grafitové keramiky tvořily mísy. Z větší části se jednalo o různé druhy esovitých tvarů (Tab. 38:3), případně s mírně ostřejším lomem na výduti (Tab. 21:4), někdy opatřené úzkou plastickou lištou pod hrdlem (Tab. 35:4). Zřídka se vyskytla i vyšší polokulovitá mísa s odsazeným a mírně prohnutým hrdlem (Tab. 31:4). Pouze v jednom případě i drobná miska s náznakem esovitého ukončení s drobnou rýhou uvnitř nádoby (Tab 21:1). Málokdy se z grafitového materiálu vyskytla prostá kónická miska s mírně zataženým okrajem (Tab. 26:3). U grafitových mís se průměry okrajů pohybovaly v intervalu od 32 do 36 cm. Na základě velikosti a tloušťky některých keramických zlomků s obsahem grafitu lze usuzovat, že jde o zbytky masivních zásobnic, které však zaujímají pouze necelé 4 % z probraného materiálu. Cedník Mezi často nalézané, přitom nijak početné předměty, patří keramické nádoby s mnoha víceméně pravidelně proraženými otvory, u kterých se většinou uvádí, že sloužili jako cedníky. Přitom pro jejich ojedinělý a vzácný výskyt se někdy předpokládá, že nemusely vždy sloužit jako skutečné praktické cedníky (RULF-SALAČ 1995, 400). Jeden zlomek spodku takového keramického typu se vyskytl i v objektu K509 v Medlovicích (Tab. 2:2). J. Meduna ve svém souborném zpracování sídlišť předpokládal, že cedníky byly vyráběny zhotovováním otvorů výhradně zvenčí (MEDUNA 1980a, 96), čemuž zřejmě odpovídají u zdejšího cedníku i nezahlazené otvory

uvnitř

nádoby s lehce

„vyhrnutou“

keramickou

hmotou.

V Bořitově

„Mezichlumí“ se však na keramickém cedníku vyskytl jeden neproražený otvor, který alespoň v tomto případě dokládá vyhotovení otvorů zevnitř nádoby (HLAVA 1997, 339).

71

6.1.5 Výzdoba keramiky Svislé rýhování V mnoha případech je při popisování keramického materiálu obtížné rozlišit nadstandardní úpravu povrchů provedenou ryze účelově, čistě esteticky, či případně kombinací obou těchto důvodů. Za jeden z nejtypičtějších výzdobných prvků, které byly na keramických nádobách použity jak pro své estetické kvality, tak i pro ryze funkční vlastnosti, lze považovat svislé rýhování provedené na výdutích a spodcích nádob. Funkce tohoto typu výzdoby nejspíše spočívá ve zdrsnění části povrchu nádoby, která tak může být lépe uchopena a následně manipulována. Z celkového počtu 371 ks. různě zdobených střepů bylo toto rýhování identifikováno v 231 případech, což v procentuálním vyjádření činí 62,3%. V celkovém počtu keramických zlomků jde o 9,8 %, tedy téměř o celou jednu desetinu všech nalezených nádob. Tento výzdobný prvek se obecně vyznačuje značnou variabilitou. Oproti původním představám o relativním mládí svislého rýhování (KAPPEL 1969, 5354) je již dnes známo, že se tento výzdobný prvek objevuje na moravské laténské keramice v hojné míře již od stupně LT-B1, ale za těžiště jeho výskytu je

stále

považován stupeň LT-D1. V této době také dochází k „rozpadu“ původního pravidelného rýhování do řady variací, které tak propůjčily povrchu nádob výrazný ozdobný ráz (HLAVA 2006, 284). Ve většině případů bylo v Medlovicích sledováno víceméně pravidelně svislé husté rýhování s šířkou jednotlivých rýh do cca 2 mm (Tab. 1:4,5; 2:5, 7, 8; 18:2; 24,3). Vyskytlo se i rýhování širší – do šířky cca 4 mm v 31,6 % případů. A v nejextrémnějších podobách je již možné považovat rýhy za žlábky, které byly pozorovány v 14,3 % takto zdobených střepů. Se značnou variabilitou se také jevilo i prostorové rozložení tohoto rýhování na těle nádoby. Vyskytlo se téměř pravidelné hřebenování (Tab. 1:4; 14:3, 5; 15:5, 7, 8), které mohlo být pravidelně svislé, případně mírně šikmé (Tab. 32:4), v jednom případě i mírně obloukovitě stočené (Tab. 33:3), dále méně pravidelné rytí (Tab 1:5), rýhy v širších pravidelných (Tab. 36:5) či nepravidelných rozestupech (Tab. 4:2), případně zcela nepravidelné rytí (Tab. 24:3). Rozpadající se rýhování koncentrované ve svazcích se často vyskytlo v podobě dvojic (Tab. 31:1) i trojic (Tab. 26:1; 27:4), ale i na těle nádoby jakoby zcela izolovaných svislých rýh (Tab. 36:1).

72

Na několika střepech se také vyskytlo víceméně pravidelné husté drobné až vlasové rýhování ve svazcích, které spolu svíraly ostrý úhel a

na střepu jakoby

vykreslovaly písmeno „V“ (Tab. 32:5; 41:5), případně byly rozmístěny zcela nepravidelně (Tab. 29:1). Méně často se vyskytlo i šikmé rýhování přerušené vodorovnými vyhlazovanými pásy (Tab. 1:5), případně také vodorovným rýhováním (Tab. 34:1). Jeden střep byl zdoben překříženými šikmými rytými liniemi vytvářející tak mřížkovitý vzor (Tab. 10:1). Jednotlivé rozdíly ve svislém rýhování můžeme hledat i ve výškovém umístění samotných rýh. Rýhování ve svrchní části nádoby bylo nejčastěji vymezeno výzdobnou plastickou lištou nebo žlábkem pod hrdlem (Tab. 14:3, 5; 15:5, 8; 22:2), samotným odsazeným hrdlem (Tab. 15:7) a v některých případech umístěno zcela nepravidelně (Tab. 4:2), nebo plastické členění nádoby vůbec nerespektovalo (Tab. 35:2; 36:5). Ojediněle toto rýhování porušovalo plastickou lištu pod hrdlem (Tab. 23:4). Ve spodní části pak rýhování končilo u dna nádoby, případně kousek nade dnem. Další výzdobný prvek v Medlovicích ještě reprezentoval střep z grafitového materiálu s několika šikmými rýhami na výduti (Tab. 13:1) a zlomek nádoby s pásem vhloubených koleček pod hlazeným hrdlem (Tab. 14:1). Pás drobnějších šikmých záseků pod hrdlem v pravidelných rozestupech se vyskytl i na další nádobě (Tab. 28:5). Kolkovaná výzdoba Kolkovaná výzdoba se na tuhových situlách v Medlovicích objevila v několika variantách. Nejpočetněji se podobně jako na většině moravských lokalit objevovaly kolky ve tvaru obráceného písmena C (Tab. 4:7; 9:3; 11:2; 32:4). Po jednom exempláři se vyskytly i vzory v podobě obráceného písmene S (Tab. 34:5), případně šikmé kapkovité záseky (Tab. 37:1). Zcela unikátním vzorem je grafitový střep s nepravidelnou šikmou vlnicí uvnitř nepravidelně zdobenou menšími obdélnými kolky (Tab. 37:2). Situly s pásy kolkovaných C pod okrajem a jejich méně četné varianty představují typickou středomoravskou keramiku stupňů LT B-C1 a až na nepočetné výjimky byly zhotovovány z tuhové hmoty (Meduna 1980a, 67). Datování do uvedeného chronologického rozpětí se opírá o jejich výskyt v nálezových celcích se sponami, popř. jinými chronologicky citlivými předměty, které pocházejí výhradně z uvedených chronologických stupňů, a zároveň o absenci této výzdoby na keramice z oppida Staré 73

Hradisko, které se přitom nachází na okraji regionu s největší hustotou nálezů a podle spon, popř. skleněných náramků existovalo ve stupních Lt C2-D1. Struhadlovité drsnění Patrně stejnou praktickou funkci jako mají různé typy svislého rýhování má na povrchu nádob tzv. struhadlovité zdrsnění. Jedná se o techniku, kdy byl povrch nádoby seříznut ostrým předmětem, jež s sebou strhl hrudky a zrnka a zanechal za sebou drobné mělké jamky a rýžky. Tato úprava se však vyskytla pouze na 24 zlomcích patrně hrncovitých nádob, někdy v kombinaci se svislým rýhováním (Tab. 9:7). Nádoby opatřené touto formou výzdoby jsou zcela běžné v oblasti středních a východních Čech (MEDUNA 1980a, 73), ale setkáváme se s nimi nezřídka i na Moravě v prostoru přiléhajícím k Českomoravské vrchovině – zejména v oblasti Boskovické brázdy (ČIŽMÁŘ 2003, 58) a výjimečné nejsou ani na Slovensku (JANSOVÁ 1964, 185). Podle J. Waldhausera je toto povrchové zdrsnění typické pro keramický okruh dolní Vltava –Labe (WALDHAUSER 1996, 341, 348-349). Smolný nátěr Na několika nádobách se vyskytly stopy po černém nátěru, který se dnes dochoval mnohdy jen v drobných šupinkách. Jeho funkce není i přes některé publikované názory zcela jasná. Podle přírodovědných rozborů (např. SÜß 1969, 297-298; ROTTLÄNDER 1974) bývá obvykle považován za nátěr z pryskyřice jehličnatých stromů. J. Filip se domníval, že jde o způsob zajišťování keramiky proti prasknutí nádoby v důsledku střídání extrémních teplot použitých tekutin (FILIP 1956, 190). Další eventuální funkcí může být úloha estetická, případně desinfekční (MEDUNA 1980a, 106). V úvahu je potřeba brát i možnost, že původně bylo tímto způsobem upraveno mnohem více nádob, jelikož stupeň dochování této povrchové úpravy vykazoval značné rozdíly. V Medlovicích byl takovýto smolný nátěr rozpoznán u 36 střepů s největší pravděpodobností původně hrncovitých nádob. Ve 29 případech se jednalo o keramiku s výrazným obsahem grafitu.

Nátěr byl identifikován nejčastěji na hrdle a okraji

z vnější strany (Tab. 18:2; 20:3; 24:6), někdy i uvnitř nádoby (Tab. 10:5). Menší fragmenty nátěru byly zjištěny i na výduti (Tab. 11:1), případně zůstaly zachovány 74

uvnitř rytých linií (Tab. 16:4). Není bez zajímavosti, že pokud se vyskytly na silně tuhové keramice železné svorky pravděpodobně sloužící k zavěšení nádoby (celkem v 6 případech), byl vnější povrh střepu opatřený tímto černým nátěrem. Vzhledem k této povrchové úpravě je třeba zmínit, že při rozboru keramického materiálu z Hrazan zjistila L. Jansová na povrchu i uvnitř grafitových nádob černý příškvar, který byl rozborem identifikován jako zbytek luštěninové potraviny pocházející zřejmě z použití nádoby pro vaření na otevřeném ohni (HORÁKOVÁ-JANSOVÁ 1955, 162). Pro přesné určení této tmavé vrstvy na povrchu střepu je proto nutné použít přírodovědnou laboratorní analýzu. Vhlazovaná výzdoba Posledním typem výzdoby zjištěná na keramickém materiálu byla vhlazovaná výzdoba. Často se vyskytly jedna či dvě vodorovné linie pod okrajem nádob – zejména mís z jemného i grafitového těsta (Tab 3:5, 7:3, 32:7, 40:4, 44:5). V jednom případě dvě vhlazované linie společně s rozpadlým svislým rýhováním (Tab. 26:1), případně tři vodorovné linie s jednou umístěnou přímo na okraji nádoby (Tab. 28:2). Z vlešťovaných pásů vznikaly také složitější vzory sbíhajících se pásů (Tab. 25:1), nebo síťového vzoru vzájemně překřížených šikmých pásů (Tab. 15:6). Někdy nabýval vlešťovaný pás relativně veliké šířky (Tab. 3:4, 25:3). Dále se vyskytly vhlazované klikatky (Tab 9:4, 18:4, 24:2) a nepravidelné vlnice (Tab. 4:4,5; 45:9). Problematické je v našem případě časové zařazení některé této vlešťované výzdoby. Vlešťování by se mělo vyskytovat na keramickém materiálu až od stupně LT C2 (MEDUNA 1980a, 104), ale máme zde několik případů, kdy se tato výzdoba vyskytla společně se střepy s kolkovanou výzdobou obrácených C (Tab. 4:4,5,7; Tab. 9:3,4), tedy materiálem končící v LT C1. Podobný případ zaznamenal již poměrně nedávno M. Hlava (1997, 339, obr. 11:2) na sídlišti v Bořitově „Mezichlumí“. Spekulativně tedy můžeme naznačit, že s jistou pravděpodobností musíme na Moravě počítat s výskytem vlešťované výzdoby již od stupně LT C1, ale zároveň musíme zdůraznit, že v takovém množství materiálu se může jednat i o ojedinělé intruze. Rytá vlnice V Medlovicích se vyskytly i dva zlomky nádoby s rytým vodorovným pásem vlnice mezi dvěma rýhami pod okrajem. V obou případech navíc doprovázené 75

vlešťovanou výzdobou na výduti, a to buď pravděpodobně vlešťovanou klikatkou (Tab. 24:2) nebo vlnicí (Tab. 27:1). Podobná výzdoba, ovšem bez vlešťované výzdoby, se vyskytla na dvou zlomcích na sídlišti v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 67, tab. 27:10; 67:4) a obdobnou analogii lze na Moravě uvést dosud pouze z Brna-Obřan (ČIŽMÁŘ 1994, 257, obr. 2:11). Nádoby s tímto výzdobným prvkem jsou podle J. Waldhausera (1996, 343, 349) typické zvláště pro oblast dolního Poohří a severočeského Polabí.

6.1.6 Malovaná keramika Kromě malované keramiky z mladolaténského období je méně známa i podstatně mladší malovaná keramika rámcově datovaná do stupně LT-B, která se ovšem vyskytuje nejčastěji v hrobech, ale ojediněle i v sídlištním prostředí. Její výzdoba je nejčastěji složena z černé nebo tmavě červené barvy v podobě plošného nátěru na žlutohnědém jemném materiálu (JANSOVÁ 1963, 336-342). Na Moravě se touto problematikou zabýval M. Čižmář, který provedl soupis známých lokalit a následný rozbor těchto nálezů (ČIŽMÁŘ, M. 1974). V pozdní době laténské však výrazněji upoutává mezi keramikou z jemně plavené hlíny pozornost luxusní keramika zdobená geometrickými vzory různých barevných odstínů červené a bílé barvy na červenavém, někdy jen zhruba vyleštěném nebo i neleštěném povrchu. Již J. Filip předpokládal, že se jedná o výrobky ze specializovaných dílen a tyto výrobky nemohly být vyráběny podomácku, ale jako výrobky profesionálních hrnčířů, kteří dovedli vyrobit velmi tvrdě vypálené zboží tenkých stěn a zásobovali tak široké okolí (FILIP 1956, 216). V Medlovicích se podařilo nalézt na ploše II/2003 ve dvou čtvercích D4 a E4 celkem tři fragmenty malované keramiky. Během laboratorního zpracování bylo zjištěno, že jde o okraj s hrdlem z jedné, pravděpodobně původně vázovité nádoby, které byly nalezeny roztroušeny po větší ploše těchto čtverců (Obr. 1). Tyto střepy se nalézaly mimo identifikovatelný zahloubený objekt ve vrstvě tmavě hnědé, středně ulehlé prachové hlíny (K212). Tato jemně plavená keramika tvrdě vypálena do cihlové barvy je zdobena třemi souběžnými malovanými širokými pásy. Jeden výrazný pás bílé barvy na hrdle nádoby

76

je z obou stran lemovaný dvěma pásy barvy červené – jeden je malován na okraji, druhý pod hrdlem. J. Meduna (1980a, 98) považoval nálezy malované keramiky na nížinných sídlištích za poměrně vzácný nález. Z přírodovědeckého hlediska se jí následně věnoval Ch. G. Cumberpatch, který uvedl soupis 13 nížinných lokalit s jejími nálezy (CUMBERPATCH 1993, fig. 3). Tento soupis rozšířil M. Čižmář o dalších 8 lokalit (ČIŽMÁŘ 2003, 66, Obr. 21), ke kterým si dnes můžeme ještě připočíst nálezy malované keramiky v Brně-Slatině (ČIŽMÁŘOVÁ H. 2008, 26-27), Slatinicích (SLAVÍK 2007) a teď i nálezy z Medlovic. Jak dokazují nálezy keramiky tohoto druhu na Moravě, těžiště malované keramiky spadá do pozdně laténského období s počátkem výskytu na konci stupně LT-C (MEDUNA 1980a, 98-99).

Obr. 1: Fragmenty malované keramiky nalezené v Medlovicích. 6.1.7 Reparace keramiky Přestože v době laténské náležela keramika k nejmasovějším výrobkům keltských řemeslníků, tedy i k víceméně spotřebnímu zboží, nalézáme často stopy po opravách těchto výrobků. Dokladem této činnosti jsou otvory nalézané ve střepech, někdy

77

s dochovanou železnou svorkou, která ovšem nemusela vždy sloužit k reparaci, ale například i k zavěšení nebo uchycení nádob. Podle G. Jacobiho (1974) se reparace nádob vyskytovaly pouze u grafitové keramiky, ale pozdější výzkumy ukázaly opravy i na nádobách z jiného materiálu. Doložené jsou i svorky na luxusní malované keramice ze Starého Hradiska (ČIŽMÁŘ 2003, 57). Jelikož tyhle doklady reparace nacházíme na každém větším laténském sídlišti, několik takových nálezů pochází i z Medlovic. Nejčastěji se takové otvory nacházely na keramice grafitové (Tab. 42:4), ale ojediněle se vyskytly i na miskách z hrubé (Tab. 26:4) či jemné hlíny (Tab. 33:4). 6.1.8 Hliněné závaží V jedné z medlovických chat (K550) bylo nalezeno téměř neporušené hliněné závaží tvaru komolého jehlanu s vodorovným otvorem v horní části, které je svým tvarem příznačné pro celou dobu železnou (JACOBI 1974, 61-62). Tento předmět, podobně jako nálezy přeslenů obecně dokládá místní výrobu tkanin na jednoduchém svislém tkalcovském stavu (Obr. 2).

Obr. 2: Hliněné tkalcovské závaží z Medlovic.

78

6.1.9 Přesleny a hliněná kolečka Jako poměrně časté nálezy jsou v Medlovicích, podobně jako na ostatních laténských sídlištích, zastoupena hliněná kolečka s víceméně kruhovým průvrtem ve svém středu. V naprosté většině jde o sekundárně využitou keramiku z pravděpodobně starších, již nepoužívaných nádob různých typů a materiálu. Většinou jsou považovány za druh přeslenů. Tvarově jde z velké většiny o pravidelné kruhové tvary o nejčastěji zjištěných průměrech kolem 2 cm až 5 cm. V jednom případě se vyskytl i přeslen přibližně tvaru pětiúhelníku se zaoblenými rohy a zužujícím se kuželovitým otvorem (Tab. 30:2). V průřezu jsou někdy pravidelně rovné (tab. 16:1) nebo častěji prohnuté – vyrobené z výduti (např. tab. 16:2, 3; 30:6). Stejně tak se pohybuje tloušťka od několika milimetrů po střepy vyrobené z mnohem tlustších nádob – snad zásobnic (tab. 30:1). Vzhledem k sekundárnímu využití starších nádob je různé i použité keramické těsto. Zhruba ve stejném poměru se vyskytly přesleny z materiálu jemného (tab. 15:4; 25:6), hrubého (tab. 16:2, 3; 17:1) a silně grafitového (tab. 16:1). Na některých z nich se vyskytl zbytek svislého rýhování (tab. 15:2) a v jednom případě i v kombinaci s kolkovanou výzdobou obrácených C (tab. 30:6). Velmi podobnou charakteristiku mají i nalézaná kolečka bez otvoru. Těchto se však na sídlišti nalézalo podstatně méně. Jelikož se v objektu K560 vyskytla tato kolečka bez otvoru společně s kolečky s otvorem, která jim byla typologicky velmi blízká, dokonce byla vyrobena snad ze stejné nádoby (tab. 30:4, 5), je možné, že jde o polotovary. S. Vencl (1980, 529) se však domnívá, že jde o hrnčířská hladítka a jeden z nejstarších názorů J. Skutila (1939, 85) na tento předmět byl takový, že šlo o formu platidla. I přes nálezy kolečka o průměru tak malém, že vytvořit otvor o běžné velikosti do něj by bylo nemožné, je tento názor málo pravděpodobný. Zřídka se vyskytly i přesleny modelované do bochníkového tvaru (Tab. 34:2). Přesleny tohoto tvaru se vyskytují častěji ve starším období, ale v menším počtu se vyskytují i v oppidálním prostředí – například na Starém Hradisku (MEDUNA 1961, Taf. 44). Nejde tedy o chronologicky podstatné předměty.

79

6.1.10 Intruze Pochopitelně se ve výplních objektů a zkoumaných kulturních vrstvách vyskytovaly intruze z jiných období. Nejčastěji se jednalo o nálezy z doby římské, která je doložena i sběry z vedlejší polní trati „Široké“. Častěji se vyskytovala hrubá germánská keramika (Tab. 39:5-6,8), ale nalezena byla i jemná římská provinciální keramika v podobě u nás časté prstencové misky (Tab. 39:7). Střep se zdobenou lištou by se dal zařadit do mladší či pozdní doby bronzové (Tab. 39:1). 6.2. MAZANICE Mazanice je jeden z konstrukčních reliktů běžně nalézaných při archeologických výzkumech. Často představuje nejdůležitější oporu při poznání konstrukce staveb, jejichž hlavní konstrukční materiál – dřevo – podléhá v běžných půdních podmínkách zkáze (VAŘEKA 1992, 105). V zásadě se jedná o běžnou, v okolí snadno dostupnou jílovitou hlínu promísenou s plevami, řezanou slámou, listy a jinými organickými materiály. Její použití bylo zejména jako výmaz dřevěných či proutěných prvků, především stěn obydlí, jejichž otisky (kůly, tyče, proutěné výplety, štípaná prkna) na ní zůstaly dochovány, stejně tak jako otisky různých rostlin, které byly do mazanicového těsta přidávány (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 77). V podobě nalézaných silných a kompaktních mazanicových ker také často dokládá zbytky otopných zařízení či pecí – podobně jako u objektu K550 nebo K563 z Medlovic. Celkem bylo z objektů na medlovickém sídlišti vyzvednuto 37,4 kg mazanice. Je třeba si uvědomit, že již během terénního výzkumu prošel tento materiál umělým výběrem, jehož cílem bylo zajistit reprezentativní vzorek mazanice z každého objektu. Zbytek byl na místě skartován. Rozložení mazanice v objektech bylo pochopitelně různé. Nejmenší zjištěné množství z chaty K541 bylo pouhých 10g. Nejvíce mazanice (přes 13 kg) naopak obsahovala chata K511 s menší zásobní jámou u severní stěny. Ačkoliv byla mazanice vyzvednuta z výplní většiny objektů (27), více než kilogram byl zjištěn pouze u devíti jam. Průměrná hmotnost mazanice na objekt tedy byla vypočítána na 1384 g.

80

Obr. 3: Vybrané vzorky mazanice s otisky prutů a rostlin z Medlovic. 1-4 – obj. K536; 58 – obj. K516; 9-11 – obj. K547 Často byly na mazanici zjištěny otisky kulatin různých průměrů, od drobných prutů po průměry okolo dvou centimetrů (Obr. 3:1, 5, 9, 10, 11), což například koresponduje se zjištěním na sídlišti v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 28). V několika ojedinělých případech se daly zjistit i zbytky po omazání prken nebo menších desek (Obr 3.:2). Pochopitelným zjištěním byly i zmíněné zbytky rostlin, a dokonce i červeného barviva (krevele?; Obr. 3:1). V několika případech se vyskytla i vnější povrchová úprava v podobě hrubého vyrovnání či snad vyhlazení jedné stěny zlomku mazanice, která snad může dokládat omazání domovních stěn, případně pecí. O použití u ohnišť a pecí svědčí i zlomky poznamenané pravděpodobně kouřem, který je zbarvil do tmavých, až černých odstínů (Obr 3:2). O rozložení mazanice v prostoru vrstev na ploše II pojednává zvláštní kapitola (Kap. 8.2.3 ).

81

6.3 KOVOVÉ PŘEDMĚTY 6.3.1 Spony Bronzové spony Mezi předměty, které na sídlišti dokládají nejstarší horizont osídlení, patří bronzová spona s volnou patkou a zdobeným lučíkem (Tab. 50:4). Patka se bohužel nedochovala, sponu nelze tedy přesněji typologicky zařadit. U této spony je v nálezové zprávě uveden její výskyt v objektu K532, ale na identifikačním štítku je poznámka, že spona byla nalezena v širším okolí tohoto objektu. Nemůžeme ji tedy za součást nálezového celku tohoto objektu bezpečně považovat. Spona měla 2+2 závity a vnější tětivu. Délka dochovaného zlomku 40 mm, průměr vinutí 7 mm. Pro tento typ spon je bezpečné datování do stupně LT B2. Naopak bezpečně ve výplni objektu K537 se nacházela bronzová mötschwilská spona (Tab. 51:3). Dochován zůstal lučík a dva závity z původních čtyř. Délka zlomku 60 mm, průměr vinutí 11 mm. Tato spona je typickým představitelem stupně LT C2. Železné spony Další laténské spony nalezené během výzkumu byly již vyrobené ze železa a typologicky náležely ke sponám spojené konstrukce, jejich patka je připevněna k lučíku. V objektu 532 se nacházel zlomek spony se šesti závity (3+3) a vnější tětivou (Tab. 50:3). Dochována byla část lučíku a jehla. Svěrka patky a lučíku se nacházela v přední polovině u vinutí. Podle Gebhardova tříděni jde pravděpodobně o typ 17b, tedy o sponu, jejíž výskyt má těžiště ve fázi LT C2 (GEBHARD 1991, 82). K tomuto typu bych pravděpodobně přiřadil i poněkud deformované vinutí (3+3 ?) spony se zbytkem lučíku z objektu K559 (Tab. 51:8). Další poměrně dochovaný zlomek železné spony pochází z objektu K538 (Tab. 52:1). Dochována zůstala část lučíku a dva závity z původních čtyř; délka zlomku: 5,8 cm; průměr závitu 10 mm. Tento typ spon s mírně klenutým lučíkem náleží Gebhardově skupině 19a a jejich nejčastější výskyt je ve stupni LT C2, ale vyskytnout se může i začátkem stupně LT D (GEBHARD 1991, 82).

82

Zlomek nízkého a mírně lomeného lučíku u vinutí z plochy II, čtverce F-3, který byl nalezen ve vrstvě K209, je pravděpodobně zařaditelný do skupiny spon 24, které mají výskyt ve stupni LT D1 (GEBHARD 1991, 22). Další zlomky spon jsem si již netroufal přesněji zařadit. V objektu K558 se nacházel zlomek vinutí (původně 2+2) s vnější tětivou a kouskem jehly (Tab. 50:9). Délka zlomku 40 mm; průměr závitu vinutí 10 mm. Ve výplni tohoto objektu se nacházela i část jehly další spony o délce 50 mm (Tab. 50:10). Jeden závit s částí jehly o celkové délce zlomku 40 mm a průměrem vinutí 15 mm byl nalezen také v objektu K534 (Tab. 48:7).

6.3.2 Zemědělské nástroje Kosa Mezi poměrně obvyklé pozdně laténské nálezy související se zemědělskou výrobou patří železné zděře kos (JAKOBI 1974, 76). Jedna taková byla nalezena i v objektu K558 v Medlovicích (tab. 50:8). Jde o předmět o rozměrech 3,2 cm x 2,2 cm a tloušťce 1,1 cm. Podobné upínací kroužky kosy jsou na Moravě známy především ze Starého Hradiska (MEDUNA 1961, Taf. 42:6,8; 43:1-12). Na moravských nížinných sídlištích se však vyskytují spíše řídce (MEDUNA 1980a, 130). Najdeme je například na sídlištích v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, tab. 32:2, 12) a ve Střelicích u Znojma (LUDIKOVSKÝ 1983, Taf. 5:3). 6.3.3 Řemeslné nástroje Sekera Zcela nezbytným nástrojem každé laténské osady potřebným k obrábění dřeva byla sekera nalezená v kulturní vrstvě K209 ve čtverci G2, tedy v blízkosti jediné zásobní jámy na sídlišti prozkoumané. Jedná se o zcela běžný typ sekery typický pro pozdně laténské období (Obr. 53:3). Tato sekera představuje masivnější předmět o velikosti 17 cm s rozšířeným zaobleným ostřím (9,5 cm) a dvěma laloky, které se spojují do obdélné tulejky o rozměrech 4,7 cm x 4 cm. Četné analogie můžeme nalézt zejména

83

na Manchingu (JACOBI 1974, Taf. 13-16) a také třeba na Starém Hradisku (MEDUNA 1961, Taf. 18:4). Skoby a svorky Velmi potřebné předměty v tesařské či jiné výrobní, případně reparační činnosti jsou skoby. Nálezy těchto předmětů jsou na laténských lokalitách také zcela běžné. V případě menších velikostí se uvažuje o jejich použití při reparaci keramiky a větší kusy pak mají sloužit jako svorky tesařské. V úplnosti dochovaná skoba byla na lokalitě nalezena v objektu K516 jediná (tab. 47:1). Velikost této skoby byla 11 cm a sloužila patrně k tesařskému účelu. Další, již kompletně nedochované skoby se nacházely v objektu K509 (tab. 46:4) a v objektu K547 (tab. 49:9). A není vyloučeno, že i v objektu K521 se taková železná svorka nacházela (tab. 49:6). Pravděpodobně bychom mohli za železné svorky považovat i některé další železné zlomky, které se nedají blíž zařadit (např. tab. 51:1). Hřeby Hřeby jsou nejzákladnější artefakty sloužící k nerozebíratelnému spojování materiálů. Škála jejich velikostí a tvarů je velice obšírná a je zřejmé, že byly vyráběny podle aktuální potřeby a účelu. V Medlovicích se nalezl hřeb s kulatou hlavicí (tab. 48:4) s analogií na Manchingu (JACOBI 1974, Taf. 73:1399). Tyto hřeby mohly sloužit k výrobě štítu, ale vyloučeno není pochopitelně ani jiné použití (ibid. 237). Variabilní využití pak mají častěji nalézané hřeby s obdélnou hlavicí (tab. 46:1; 53:6,7). Zajímavým se mi jeví výrazný hřeb z vrstvy K212 (tab. 53:6) o velikosti 6 cm a čtvercovou hlavicí o rozměrech 2,5 cm x 2,5 cm. Drobné řemeslné nástroje Mezi zlomky želez nalezených v objektu K532 (tab. 50:5) se nachází drobný hrotitý předmět čtvercového průřezu (tab. 50:5a), který by se dal označit za průbojník, a zbytky dvou hrotů (tab. 50:5c,d) které považuji za zlomky podobného nástroje. Podobný průbojník se nacházel i v objektu K537 mezi jinými zlomky železných předmětů (tab. 51:2). 84

Plochý předmět (tab. 50:5b) na jedné straně zahrocený a na druhé straně s mírně rozšířeným koncem bych s jistou pravděpodobností považoval za drobné dlátko, které má analogii třeba na Manchingu (JACOBI 1974, Taf. 8: 131-140). 6.3.4 Podomácké předměty Klíč V objektu K538 byl nalezen větší zlomený železný předmět ohnutý do mírného oblouku (Tab. 52:4) o délce 16 cm. Jedná se o část železného klíče, jehož různé analogie můžeme najít rovněž na Manchingu (JACOBI 1974, Taf. 7:43-47). Nože, sekáče Jediný větší zlomek nože – sekáče se nacházel v objektu K514 (tab. 47:1). Typologicky si ho však netroufám přesněji zařadit. Zajímavý je zachovalý nýtek na tomto sekáči. Blíže neurčitelné železné zlomky inventované pod stejný inventárním číslem (Obr. 47:2) můžou zčásti tomuto předmětu náležet. Z kulturní vrstvy K209 pochází menší nůž s náznakem trnovité rukojeti (tab. 53:1), který má analogii na poznělaténském sídlišti v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, tab. 33:1) a na Starém Hradisku (MEDUNA 1961, Taf. 28:4,7). Zlomek čepele z objektu K 534 (Obr. 48:5) může být rovněž část takového nože. 6.3.5 Zbraně Není pochyb, že i na laténských nížinných sídlištích žila početná vrstva bojovníků. Dokladem toho mohou být například relativně početné nálezy bojovnických hrobů na plochých pohřebištích. Přesto je na Moravě těchto nálezů registrováno jen velmi málo. Na sídlišti v Mistříně se vyskytovaly dvě botky kopí a záštita meče (LUDIKOVSKÝ 1986, tab. 7:9, 13-15). V Ohrozimi dvě části pochvy mečů a v Bořitově část čepele dvojbřitého meče, nákončí opasku, hliněná munice do praku a dvě železné kornoutovité botky kopí (ČIŽMÁŘ 2003, 49-50). Oproti těmto relativně chudým nálezům ze sídlišť, je poměrně vysoké zastoupení zbraní na oppidech (ČIŽMÁŘ 1989b, 85). Ovšem je třeba dodat, že nalézané množství železných artefaktů z oppid a nížinných sídlišť je 85

nesrovnatelné. Například na železné předměty bohatém Bořitově (116 ks) je toto množství oproti Starému Hradisku s několika tisíci kusy (ČIŽMÁŘ 2003, 49) pouze zlomkovité. Některé nalezené předměty na medlovickém sídlišti můžou tento nálezový font obohatit. Silněji deformovaný tulejovitý předmět, v polovině své délky překroucený, z objektu K532 (Tab. 50:1) by mohl pravděpodobně být pozůstatek železného kování štítu. V objektu 537 se nacházela žárem silně deformovaná botka kopí (tab. 51:4) o délce 6 cm. Je ovšem potřeba zdůraznit, že jsou oba tyto předměty v silně deformovaném stavu a přesnost určení jejich funkce není stoprocentní. 6.3.6 Struska Z medlovického sídliště bylo vyzvednuto z 10 objektů a kulturních vrstev přibližně 40 kusů (celotvarů a zlomků) strusek, které dokládají kovářskou výrobu. Jednalo se z větší části o celotvary miskovitého, plochého, nebo i nepravidelného tvaru. Strusky větších velikostí (10-15 ks) dosahovaly rozměrů až 10 cm. Makroskopickým a mikroskopickým zkoumáním, zhotovením výbrusů a měřením jejich vlastností (viz Posudek 15.1.5) byla zjištěná zásadní skutečnost, že všechny tyto strusky vznikly v souvislosti se zpracováním železa. Svědčí o tom jejich vysoké obsahy železa, vysoká magnetická susceptibilita i fázové složení. Můžeme tedy s vysokou pravděpodobností konstatovat, že strusky jsou odpadem kovářské výroby. O tom ostatně svědčí i u mnohých zřetelný plankonvexní (miskovitý) tvar. Je tedy zřejmé, že podobně jako na většině laténských nížinných sídlišť se i v Medlovicích provozovala místní kovářská výroba. Provozování kováren nevyžadovalo žádné specifické umístění a mohly se tedy nacházet i v rámci sídelního areálu nebo na jeho okraji (VENCLOVÁ 2001, 141). Žádné přesvědčivé doklady takového výrobního místa však v Medlovicích nemáme.

86

6.4 SKLENĚNÉ PŘEDMĚTY

Skleněné předměty patří už od doby halštatské k víceméně běžným nálezům během archeologických výzkumů. Sortiment skleněných předmětů se v průběhu doby laténské poměrně rychle proměňoval, a některé typy výrobků jsou proto významným chronologickým kritériem. Od počátku laténského období byly nošeny korálky, od stupně LT C1 se objevují skleněné náramky a poslední vrcholná fáze LT C2-D1 se vyznačuje nejširší škálou těchto skleněných výrobků.

Obr. 4: Skleněné předměty z Medlovic. 1,4,5 – K521; 2 – K586; 3 – K537 V Medlovicích bylo nalezeno v celkem třech objektech 5 zlomků takových skleněných ozdob. Dva skleněné náramky (Obr. 4:1,4; Tab. 49:1,2), dva menší korálky (Obr 4: 2, 3) a kroužková perla (Obr. 4: 5). Všechny tyto předměty byly vyrobeny z modrého kobaltového skla. Jen skleněná perla byla navíc zdobena bílým šroubovitým pásem. Kobaltové zbarvení převažuje na celém území Evropy a pro české prostředí se s ním počítá v rozmezí stupňů LT C1 až LT D (VENCLOVÁ 1990, 114). Oba náramky byly nalezeny v objektu K521. Jednoduchý nezdobený náramek z modrého skla a průřezem tvaru písmene D (Obr. 4:1; Tab. 49:1) se dochoval v délce 2 cm, šířka náramku je 6 mm. Takovéto náramky lze klasifikovat jako typ 3a podle T. 87

Haevernickové a lze je datovat do stupně LT D1. Poměrně neobvyklý náramek, ale s obvyklou výzdobou, se dvěma hlavními žebry zdobený šikmými zářezy a středovou rýhou, bych na základě výzdoby zařadil ke skupině 11 podle T. Haevernickové, tedy k náramkům se čtyřmi žebry. V rámci této skupiny jde o unikátní náramek, který má pouze dvě hlavní žebra a postranní menší žebírka zcela chybí. Výskyt této skupiny náramků je vymezen stupni LT C1-C2 a v podobném modrém provedení má tento typ náramků analogie například v Kobeřicích a na Starém Hradisku (VENCLOVÁ 1990, 126). Zarážející je absence bočních žebírek. Typologicky podobné náramky pouze se dvěma žebry, ale bez plastické výzdoby představují podle dělení Haevernickové skupinu 7d a mají na Moravě pouze jednu analogii v Dolním Němčí, tam však se žlutobílou dekorací. Často se, zejména v Holandsku, tyto náramky vyskytují společně s náramky typu 3a nebo 3b, tedy s náramky s D průřezem, a jejich výskyt je vymezen na stupeň LT D (VENCLOVÁ 1990, 123). Zcela tedy nevylučuji, byť pouze spekulativní, možnost považovat tento medlovický náramek za jakýsi „mezičlánek“ mezi těmito dvěma typy náramků. Jak vidíme, společný výskyt s náramkem 3a je i zde v objektu K521 v Medlovicích. Do stejného objektu K521 náleží zlomek modré kroužkové perly s bílým pásovým vzorem (Obr. 4: 5). Jde o typ zařaditelný do skupiny 23 podle T. Haevernickové (1960, 69-70). Obecně jsou kroužkové perly považované za typické představitele stupně LT D1. Dva menší korálky (Obr. X: 2,3) patří mezi předměty, kterým vzhledem k malému počtu nálezů nebyla věnována přílišná pozornost, jsou však nepochybně běžnou součástí laténské hmotné kultury (ČIŽMÁŘ 2003, 45). Oba dva zlomky nalezené v objektech K537 (Obr X: 3) a K586 (Obr. X:2) mají průměr okolo 10 mm a šířku 3 mm, jsou vyrobené z modrého skla a jejich analogii najdeme například v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, tab 33:8) nebo na Starém Hradisku (MEDUNA 1970, Taf. 12:14,15). Větší množství

takových

korálků

bylo

nalezeno

povrchovými

sběry

na

jedné

z nejvýznamnějších sídlištních aglomerací v Němčicích nad Hanou v poloze „Zadní dlátko“. Mezi 650 zlomky skleněných korálků zde nalezených naprosto převažují typologicky podobné tmavě modré jednoduché tvary, které zde byly nepochybně vyráběny. Svědčí o tom nálezy jejich polotovarů, zmetků i skelného odpadu (ČIŽMÁŘ KOLNÍKOVÁ 2006, 264, obr. 3:3-4). Je pravděpodobné, že tyto korálky byly distribuovány do okolí, tedy i do souběžně existujícího medlovického sídliště.

88

6.5 KAMENNÉ PŘEDMĚTY 6.5.1 Rotační mlýny Zavedení kamenných rotačních mlýnů znamenalo v době laténské významný pokrok ve zpracování obilí. Žernovy se vyráběly většinou z kvalitního materiálu a byly dováženy do oblastí vzdálených někdy i stovky km od výchozů suroviny, z které byly vyrobeny (ČIŽMÁŘ – LEICHMANN 2007, 118). V roce 1981 publikoval J. Waldhauser práci, v níž sebral nálezy žernovů z Čech a v každé ze dvou kategorií (ležák, běhoun) je rozdělil do 6 typů (WALDHAUSER 1981, 181-184).

Obr. 5: Kompletně dochovaný ležák z Medlovic. Obj. K541. Kruhové rotační mlýny se svislým středovým otvorem se objevují na moravských sídlištích poprvé v pozdní době laténské a jenom z tohoto území jich známe přes 200 kusů. Největší kolekce byla shromážděna na oppidu Staré Hradisko, kde bylo nalezeno celkem 146 mlýnů nebo jejich zlomků, na většině jiných lokalit se mlýny vyskytují

89

jednotlivě nebo v několika málo exemplářích. Spodní část žernovu tvoří ležák s rovnou podstavou a vypouklou horní částí, na něho pak nasedá konvexně vypouklou stranou běhoun, který bývá z boku opatřen otvorem pro násadu k otáčení mlýnu (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 81). V Medlovicíh byl v objektu K541 nalezen celý ležák se středovým otvorem (Obr. X). Průměr spodní základny 35 cm, průměr horní 39 cm, průměr důlku 4 cm, hloubka důlku 5 cm, výška boku 5,5 cm, středová výška 9 cm. Materiál: arkóza. Další dva doklady rotačního mlýna byly nalezeny již pouze ve zlomcích. Zlomek ležáku z objektu K547 s výškou okraje 8 cm byl vyrobený z droby, stejně jako menší část druhého ležáku nalezeného v objektu K575. Podle posledního souborného zpracování pozdně laténských žernovů na Moravě (ČIŽMÁŘ – LEICHMANN 2007) je arkóza použitá k výrobě ležáku z objektu K541 zastoupena v 16,3 % všech použitých surovin zjištěných petrografickou analýzou. Z této horniny byly často vyráběny žernovy nalezené na Starém Hradisku a její zdroj můžeme hledat buď v Boskovické brázdě, nebo v oblasti Poohří. Vhledem k jejímu velkému rozšíření nelze vyloučit ani jiný zdroj (ČIŽMÁŘ – LEICHMANN 2002, 263). Mlýny z tohoto materiálu byly nalezeny Bořitově, Brně – Slatině, Divákách, Tvarožné, Drnholci a Pavlově. Přibližně stejné procentuální zastoupení mezi všemi moravskými žernovy (14 %) má i droba použitá při výrobě zbývajících dvou zlomků mlýnů. Její provenienci je možné hledat v prostoru Drahanské vrchoviny (ČIŽMÁŘ – LEICHMANN 2002, 265266) a žernovy z téhož materiálu se vyskytly v Bořitově (2ks.), Lukově a Sudoměřicích.

6.5.2 Brousky K dalším nástrojům sloužícím pro běžnou potřebu obyvatelů pravěkých sídlišť patří bezpochyby brousek. Tento nástroj sloužil k broušení kamenných, kostěných, parohových a především kovových artefaktů a je v laténském prostředí běžně nalézán, někdy i v počtech čítajících desítky kusů.

90

Obr. 6: Kamenné brousky z Medlovic. (1-2,4 – K534; 3 – K558). Jejich výskyt však není omezen striktně na sídliště a oppida, ale ve výjimečných případech se vyskytnou i v hrobech (MEDUNA 1962a, 124). Nejčastěji přitom v hrobech bojovníků, jako nezbytná součást potřebného užitkového inventáře. Na moravském území bylo nejvíce těchto artefaktů zjištěno na oppidu Staré Hradisko (229 ks) a početné soubory byly nalezeny v Bořitově (42 ks.) a na

91

půchovském hradisku Požaha u Jičiny (37 ks.). Srovnání materiálů použitých při výrobě brousků z těchto lokalit provedl M. Čižmář (2003, 54). Pokusy o jejich typologické rozdělení vznikly již v 70. letech, kdy na základě kolekce brousků z oppida Manching, je rozdělil G. Jakobi (1974, 129-130) na tři skupiny na základě jejich velikosti. Ale vzhledem k jejich častému výskytu v podobě zlomků, kdy nejde tedy přesně určit jejich velikost, je později rozdělil na základě výzkumů ze Starého Hradiska J. Leichmann (1994), který vyčlenil celkem osm typů a rozebral je i z hlediska použité suroviny. Medlovické brousky však mnoho nových poznatků nepřinesou a početný sbírkový soubor rozšíří jen nemnoho. Ze dvou chat se podařilo nalézt celkem 4 zlomky kamenných brousků. výbrusem

6

Velikost největšího z nich (Obr. 6:1) byla před provedeným

necelých 11 cm. Brousky 1, 2 a 4 (Obr. 6) se dají zařadit do početně

nejhojnější skupiny 1 podle třídění J. Leichmanna (1994, 105). Jedná se o nejběžněji se vyskytující brousky hranolovitého tvaru a přibližně čtvercového průřezu, který však je v důsledku opotřebení někdy méně (1), někdy více ohlazen, a to do takové míry, že téměř nabývá kruhového průřezu (2). Všechny brousky byly zlomené. Brousek z chaty K558 je zlomený i v podélné ose a jeho fragmentárnost ho nedovoluje přesněji zařadit. Zřejmě ale také náleží k již zmíněné skupině brousků 1. Z hlediska použitého materiálu k výrobě se jedná u všech brousků o křemenný pískovec jemné zrnitosti. Na řezu je hornina světle šedá, u některých vzorků jsou patrné tmavší laminy tvořené hrubozrnnějším křemenem. Hornina je převážně masivní, u některých je přítomná pórovitost. Mikroskopicky je hornina tvořena převážně křemennými poloostrohrannými až polozaoblenými zrny. Průměrná velikost zrn je okolo 0.2 mm. V menším množství se vyskytují lupínky muskovitu. Jako akcesorické minerály se vyskytují zejména turmalín a zirkon. Tmel je křemenný, místy železitý zřejmě z původního biotitu. Horniny použité pro brousky z křemenného pískovce jsou podobné horninám použitým pro brousky z lokality Bořitov, Požaha či Staré Hradisko. Pro tyto byly použité pravděpodobně horniny z oblasti České křídové pánve, a to její západní části (LEICHMANN 1994, 108). Tvar brousků a jejich opotřebení svědčí o záměrné výrobě brousků z této horniny, čímž je pravděpodobný i obchod ať již se surovinou, či hotovými brousky na větší vzdálenost. 6

Výbrusy provedla studentka Ústavu geologických věd PF MU Bc. Kateřina Švecová, která je bude v budoucích letech zpracovávat v rámci své diplomové práce.

92

6.6 OSTATNÍ PŘEDMĚTY 6.6.1 Kostěný hřeben. Předměty, které můžeme z hlediska účelu považovat za toaletní nástroje, nepatří mezi časté nálezy na laténských sídlištích. Důvodem může být i velmi obtížná možnost identifikace a rozpoznání účelu takového artefaktu. Z předmětů, které sloužily k úpravám zevnějšku obyvatelů laténských sídlišť, můžeme jmenovat například nálezy bronzových a železných pinzet, břitev a zlomků luxusních importovaných zrcadel, které se doposud nacházejí pouze v prostředí oppid (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 120). Ke stejnému typu užitných předmětů patří i kostěný hřeben nalezený v zásypu chaty K556 v Medlovicích. Základní a nejčastěji používanou prací ke třídění těchto kosmetických předmětů je dílo S. Thomasové (1960), která je na základě tvarů a způsobů jejich výroby rozčlenila do několika hlavních skupin. Masivní rozšíření a dlouhý typologický vývoj naskrz rozličnými tvary však tyto předměty čekalo až v době římské. Původně byly, jako medlovický hřeben, řezány z jediného kusu větší kosti, později byly skládány z většího počtu parohových destiček, spojovaných železnými nebo bronzovými nýty a bohatě zdobeny. Výjimkou nebyly ani bronzové a železné hřebeny. Podle typologie S. Thomasové náleží kostěný hřeben z Medlovic (Tab. 50:7, Obr 7:1) ke hřebenům, které mohly sloužit jako pozdně laténský vzor pro skupinu C, tedy k výrobkům

s

různě prolamovaným

držadlem

(THOMAS

1960,

66).

Ve

středoevropském prostoru je následná větší koncentrace těchto výrobků zaznamenána převážně na území Čech, kde je výrazně vyvinuté časně římské osídlení (MOTYKOVÁŠNEIDROVÁ 1963). Doposud se na našem území takovéto laténské hřebeny vyskytovaly pouze v oppidálním prostředí. Podobně jako tyto hřebeny nalezené na oppidu ve Stradonicích (Obr. 7), se i medlovický hřeben vyznačuje menším kulatým otvorem pro upevnění v horní části obloukového držadla. Je vyrobený z jednoho kusu materiálu s půlkruhovou rukojetí. Maximální šířka hřebene je 58 mm, výška 60 mm, tloušťka 5 mm, velikost jednotlivých zubů, se pohybuje od 15 do 25 mm. Rukojeť je při okrajích zdobena pěti pravidelně rozmístěnými sedlovitě vyříznutými zářezy. Z nížinných sídlišť jde tedy na našem území o první takový nález. Z funkčního hlediska mohl sloužit hřeben z Medlovic jak k úpravě vlasů či vousů, tak i snad jako ozdoba k sepnutí vlasových pramenů. Myslím si, že je však více 93

pravděpodobné, že se tento předmět stal oblíbeným spíše u žen. Na samém počátku středoevropské expanze Keltů se v oblasti Pruska u pobřeží Baltského moře vyvíjela kultura Baltů s bohatě zdobenými pohřebními urnami pro uložení zbytků kremace (tzv. kultura obličejových uren). Naturalistické ztvárnění ryté výzdoby těchto nádob je důležité pro rekonstrukci obvykle používaných předmětů, které již nejsou archeologicky postihnutelné a v průběhu času podlehly nenávratné zkáze.

Obr 7: Pozdně laténské hřebeny. 1 – sídliště v Medlovicích. 2-7 – oppidum Stradonice (podle J. L. Píče 1906). 1-3, 5-7 – kostěné, 4 – bronzový.

94

Podle M. Gimbutasové (1963) jsou v zobrazených výjevech dobře rozeznatelné ženské i mužské kroje, různé náboženské symboly a rituální scény. Velice často je u těla zobrazené osoby v oblasti břicha po levé či pravé straně zobrazen umístěný hřeben společně z další výbavou různých šperků – naušnic, prstenů, jantarových náhrdelníků, spirálek a pod. Je nepochybné, že takto bohatě zdobené nádoby sloužily jako pohřební urny tehdejších žen (GIMBUTAS 1963, 76). Zajímavý nález byl uskutečněn v roce 1939 u městečka Drwęck (dříve Dröbnitz) v severní oblasti Mazurských jezer v severovýchodní části Polska. V místních bažinách byla nalezena mumie dívky ve věku 12 - 14 let s dochovanými zbytky mnohokrát vyspravovaného pláště ze čtyř ovčích kůží. K tomuto plášti byl vlněným provázkem připevněný kostěný jednodílný hřeben (Obr. 8) s obloukovitou rukojetí hustě zdobenou kruhovými kolky s možnou analogií na již zmíněných nálezech ze Stradonic (Obr. 7:6). Oproti středoevropským nálezům jsou pak odlišné dva kruhové otvory po stranách využitelné k upevnění provázku. Typologicky zcela stejné hřebeny jsou však zobrazeny právě na těch bohatě dekorovaných pohřebních urnách (GIMBUTAS 1963, 79).

Obr. 8: Kostěný hřeben s vlněným provázkem připevněným k plášti dívky z Drwęcku z 5. století před. n. l. Tento pohřeb z bažin je důležitý i proto, že ukazuje na praktiky známé spíše z germánského prostředí v oblasti s obvyklým žárovým ritem v urnách. Může jít tedy o rituální oběť. Nám však může ukázat, jaké bylo možné umístění takového hřebenu na kroji žen z doby železné.

95

6.6.2 Parohová zděř V objektu K575 se nacházela parohová zděř s kruhovým provrtaným otvorem, vyhlazeným povrchem a ulomenou zúženou částí (Tab. 52:10). Tento předmět tvaru podélně rozpůleného válce o šířce 3 cm a výšce 5,2 cm bez časté kroužkové výzdoby, která je obvyklá na podobných předmětech na Manchingu, má právě zde řadu analogií (JACOBI 1974, Taf. 82:1620-1628). Tyto předměty mohly mít využití jako parohové panty na laténských dřevěných truhlách (JACOBI 1974, 241). 6.6.3 Jantarový rozřaďovač Jednou z nejčastěji používaných a velice ceněných surovin organického původu pro výrobu artefaktů byl po celý pravěk jantar. Předměty vyráběné z jantaru patřily ke zboží s vysokou hodnotou a jednalo se pravděpodobně o výhodný směnný artikl. I přes doklady výroby jantarových šperků přímo na Moravě (tři dílny na Starém Hradisku) nejsou nacházeny tyto předměty na sídlištích příliš často (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 65). Z Medlovic však máme z objektu K536 nález plochého provrtaného kotouče, který patří v moravských nálezech k artefaktům ojedinělým (tab. 49:7). Jde o kruhový předmět o průměru 12 mm, šířce 6 mm s jedním příčným a dvěma podélnými provrty o průměrech 2 mm. Jde o další unikátní nález jantarového rozřaďovače náhrdelníku, jehož analogii najdeme na pozdně laténském sídlišti v Dolních Břežanech (ČIŽMÁŘ 1994, 604, Obr. 2:2) a například i v hrobech 37 a 39 z Manchingu-Steinbichlu (KRÄMER 1985, 88, 89). Všechny tyto nálezy jsou datované do stupně LT C2 (ČIŽMÁŘ 1994, 604). 6.6.4 Hrudky surového grafitu Archeologické nálezy různých surovin a polotovarů obecně svědčí o možnosti místní produkce toho kterého předmětu. Podobně tomu je i s nálezy hrudek surového grafitu či grafitové směsi, které mohou dokládat lokální výrobu grafitové keramiky. Větší pozornost těmto nálezům je věnována teprve v posledních letech. Četnými výzkumy posledních několika desetiletí se naše vědomosti o surovém grafitu rychle množí. V souhrnném zpracování grafitové keramiky z oppida v Manchingu uvedla I. Kappelová pouze jednu lokalitu z Moravy – Náklo u Olomouce (KAPPEL 1969, 20-21). 96

J. Meduna již znal sedm lokalit, některé ovšem s různou mírou věrohodného zařazení do doby laténské (MEDUNA 1980a, 155, Anm. 157) a všechny známé dosavadní nálezy shromáždil a roztřídil M. Hlava, který uvádí celkem dvacet věrohodných lokalit s nálezy hrudek surového grafitu, přičemž v sedmnácti případech jde o nálezy přímo z uzavřených nálezových celků – objektů. Dalších devět nálezů těchto hrudek považuje M. Hlava za nejasné, sporné či blíže nestratifikovatelné (HLAVA 2006, 61). Jako další jistou lokalitu s nálezy surového grafitu můžeme tedy uvést Medlovice. Ze dvou objektů se zde podařilo získat dvě menší hrudky surového grafitu.

Obr. 9: Surové hrudky grafitu z Medlovic (1 – obj. K516; 2 – obj. K517). Jejich velikost nepřesáhla 5 cm, šířka pak 3 cm. Jde tedy spíše o menší kusy, jaké se na sídlištích nacházejí nejčastěji. Zajímavé je i umístění těchto hrudek v medlovických objektech. Obě dvě se nacházely ve východní části prozkoumané části sídliště ve dvou sousedících objektech. Nevzhledná a amorfní hrudka beze stopy úpravy (Obr 9:1) sloužila patrně ke zhotovování grafitové keramiky. Nacházela se v objektu K516, který byl interpretován jako chata s běžnou kůlovou konstrukcí v kratších stranách. Druhý zlomek grafitu (Obr. 9:2) již na sobě jisté úpravy povrchu nesl. Tvarově se podobal kvádru se zaoblenými (obroušenými) rohy a přibližně ve svém středu (na

97

obrázku označen šipkou) se vyskytoval nevýrazný vybroušený žlábek. Tento artefakt tedy mohl případně sloužit mimo jiné k potuhování keramiky, případně jiných předmětů. Tato hrudka byla navíc vyzvednuta z objektu K517, který byl již dříve označen jako výrobní se stopami manipulace s ohněm a obsahem železné strusky ve výplni. Zajímavý jistě bude i výsledek přírodovědného rozboru, který nebyl doposud vykonán. Mohla by být zjištěna nejenom provenience a vnitřní složení uvedených hrudek, ale mohla by být i posouzena morfologie zanechaných stop na jednom z předmětů.

98

7. ROZBOR SÍDLIŠTNÍCH OBJEKTŮ 7.1 ZAHLOUBENÉ CHATY 7.1.1 Popis chat Při výzkumu laténských sídlišť se nejčastěji setkáváme s objevy zahloubených, víceméně pravoúhlých staveb s rovným dnem, které obvykle označujeme termínem zahloubené chaty. V některých případech také méně přesným názvem polozemnice. Jde dosud o nejčetnější typ sídlištního zahloubeného objektu spojovaného převážně s bydlením v době laténské. Podobné typy staveb se na našem území vyskytují od doby halštatské až po dobu římskou. Poměrně často jsou tyto chaty nalézány po celé střední Evropě, ačkoli směrem k západu se jejich frekvence výskytu snižuje. Například na oppidu Manching v Bavorsku bylo při tamějších rozsáhlých výzkumech rozlehlých ploch zjištěno pouze několik případů takových zahloubených objektu (SIEVERS 2000, 360-361). Zajímavá je i situace ve východních Čechách, kde jsou zahloubené chaty na zkoumaných obytných areálech spíše vzácné. Takovéto rozdílné zastoupení chat v jednotlivých regionech může zčásti souviset s geologickými poměry, není to však vysvětlení jediné (VENCLOVÁ ed. 2008, 46). Na počátku 20. století během prvních výzkumů na Starém Hradisku je badatelé F. Lipka a K. Snětina interpretovali jako „chýše kruhového nebo oválného tvaru“ (LIPKA - SNĚTINA 1913, 125). Tato nesprávná interpretace byla patrně zapříčiněna chybným pozorováním v terénu, kdy druhotně zhroucené stěny objektu znemožňovaly rozeznat původní tvar. Typologií, konstrukcí a funkcí těchto objektů se v posledních desetiletích zabýval zejména J. Meduna (1980a, 48-61), v Čechách pak J. Waldhauser (1993, 347-357) a A. Rybová a P. Drda (1994, 40-50). Ve svém souhrnném zpracování sídlišť rozdělil J. Meduna tyto objekty podle tvaru půdorysu a rozmístění kůlových jam na 5 základních typů A až E. A. chata s kůly na delší ose la) dva kůly na ose uprostřed kratších stran lb) dva kůly na ose a na jedné delší stěně výklenek 2a) na delší ose více než dva kůly 2b) na delší ose více než dva kůly a na jedné delší stěně výklenek 99

B. chata s více pravidelně umístěnými kůlovými jamkami 1) kůly na delší ose a v rozích 2) kůly podél obvodových stěn C. chata s kůlovými jamkami podél delších stěn D. chata s více nepravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami E. chata bez kůlových jamek 1) bez stop jakékoliv konstrukce 2) stopy po žlábcích V průběhu výzkumu bylo zjištěno celkem 25 zahloubených chat. Z tohoto počtu již není těžké odtušit, že se na sídlišti vyskytla většina výše vyjmenovaných typů, případně jejich mírných variací s drobnými odlišnostmi. Půdorys těchto chat byl obdélný či lichoběžníkový s více či méně zaoblenými rohy, které v několika případech propůjčovaly půdorysům až oválný tvar. Většina chat náležela k základnímu, na Moravě nejvíce zastoupenému typu A s kůly umístěnými na středové ose. Z jeho variet pak v největším počtu byla zastoupena chata se dvěma kůly ve středu kratších stran – typ A-1a. Jednalo se o chaty 516, 519, 524, 532, 534, 550, 556, 569. Zařadil jsem zde i chatu 516, u které se na JV straně nacházelo nepravidelné stupňovité zvýšení, a rovněž chatu 532, která se vyznačovala menšími nehlubokými lalokovitými výběžky podél obou delších stran. Právě mezi těmito dvěma laloky se u jižní strany nacházela menší jáma obdélného půdorysu hluboká cca 20 cm. Její funkce není zcela jasná. Pravděpodobně se také nejedná o superpozici dvou objektů. Nálezy hlouběji zahloubených jam do podlah laténských chat se na podrobněji prozkoumaných sídlištích nacházejí, častěji přitom v rozích chat. Například u chaty 32 ze Strachotína (ČIŽMÁŘ 1987, 217, obr. 2), v několika případech ve Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ 1984, 474-474). Výjimečně hluboká (80 cm) jáma v rohu laténské chaty se vyskytla i v chatě na bořitovském sídlišti (ČIŽMÁŘ 2003, 23). Podobná jáma, přibližně stejné hloubky, umístěná ovšem již v severozápadním rohu chaty, se v Medlovicích vyskytla ještě v objektu 529. Do základního typu A-1a může patřit i chata 556, která sice ve vnitřním prostoru neobsahuje žádné konstrukční prvky, ale v prodloužení delší osy se několik centimetrů od vnějšího okraje kratších stran vyskytovaly dvě kůlové jamky. Kůlové jámy nacházející se vně vlastního půdorysu chaty jsou někdy považovány za stavební prvek, který je příznačný pro mladší období (ČIŽMÁŘ 2003, 21). U chaty 511, která i přes 100

své nekompletní prozkoumání vykazuje známky klasického půdorysu se dvěma kůly vprostřed kratších stran, se vyskytla uprostřed severní strany zajímavá situace. Do dna chaty byla těsně u okraje vyhloubena menší nehluboká (20 cm) oválná jáma zásobnicového charakteru (607) s mírně zahloubenými stěnami. Delší osa této jámy měla délku 50 cm a v jejím prodloužení západním směrem se nacházela menší kůlová jamka (606). Na druhé straně pak bylo patrné mírné lavicovité rozšíření stěny chaty. Dle mého názoru nejde v tomto případě o náhodnou superpozici několika objektů, ale o úmyslně vytvořený funkční prostor s kůlovou jamkou jako pozůstatkem konstrukce nad zásobní jámou, a jedná se tedy o nějaký druh vnitřního uspořádání tohoto objektu. Zásobní jáma, ovšem mnohem větších rozměrů, zapuštěná do podlahy čtvercové chaty je známa z objektu 8/75 ze sídliště z Bíliny (WALDHAUSER - HOLODŇÁK 1984, 188, Obr. 4) datovaného do LT – B1. Autoři zde na základě nálezových okolností vylučují superpozici dvou různých objektů. Skupina A-1b se dvěma kůlovými jámami a výklenkem byla reprezentována pěti chatami – 521, 529, 537, 559, 560. Výklenek se stejně jako u většiny analogií, které můžeme v literatuře nalézt, nacházel v jihovýchodní části chaty. Velmi často tento výklenek začínal přibližně v polovině delší strany a jeho velikost kolísala od velmi výrazného u chat 521, 537 po téměř nevýrazný u chat 559, 560. Podobného tvaru jsou i chaty 506 a 538 oválného půdorysu s poměrně výrazným schodovitým výklenkem u JV delší strany, které ovšem podle Medunova třídění náleží typu A-2b se třemi kůlovými jámami na delší centrální ose. Do této skupiny patří i druhá prozkoumaná chata 536 se třemi kůly, která se ovšem vymyká netradičním umístěním schodovitého snížení ve svém severním rohu. Druhé schodovité snížení této chaty se nacházelo u jižní kratší stěny. Chata s více nepravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami, tedy Medunův typ D, je reprezentována objektem 509 oválného půdorysu s menším stupněm uprostřed severní strany. Chata zasahovala mimo zkoumanou plochu, proto nemohla být prozkoumána celé, zdá se však, že kůlové jamky tvoří na jižní straně jakousi pravidelnou řadu. U třech nalezených chat postrádáme jakékoli stopy po kůlové konstrukci. Ve výše zmíněné typologii jde o poslední typ E. U chat 554, 558, 584 nebyla nalezena jediná kůlová jamka ani žlábek, který by dokládal přítomnost nadzemní konstrukce. Některé půdorysy chat není možné jednoznačně do typologie zařadit. Například velmi mělce zahloubená chata 520 měla přibližně ve svém středu oválnou jámu 101

osmičkovitého půdorysu s delší osou o délce 56 cm. Zde by se mohlo jednat o případ opravovaného, resp. zdvojeného centrálního kůlu, tedy pro laténská sídliště netypický prvek. Podobně u chaty 586 s oválným půdorysem, na jižní straně s mírným rozšířením, se vyskytovala pouze jedna kůlová jamka u západní stěny. Budeme-li předpokládat, že hloubky kůlových jam byly v rámci jedné stavby nebo stavební fáze přibližně stejné, není příliš pravděpodobné, že by se zbývající jamky této chaty nepodařilo v terénu rozeznat. Mimo zmíněné rozšíření na jedné z delších stran laténských chat se ve dvou případech vyskytlo i stupňovité zúžení půdorysů chat, které se někdy v literatuře popisuje jako lavice. U chaty 537 tato lavice navazovala na jižní straně na již popsaný výklenek. U objektu 536 byl pak tento stupeň patrný podél celé jihozápadní kratší stěny chaty a u nepravidelně uspořádané chaty 509 můžeme menší lavici pozorovat přibližně uprostřed severní stěny. Rozměry Rozměry prozkoumaných chat se pohybovaly v intervalu od přibližně 300 do 650 cm. Pro přehlednost je histogram těchto údajů znázorněn na grafech (Graf 4;5).

10

Četnost

8 6 4 2 0 2,95

3,825

4,7

Délka chat (m) Graf 4: Histogram zjištěných délek medlovických chat.

102

5,575

Další

Z grafu je patrné, že nejčastěji se vyskytla délka okolo 400 cm. Průměrná délka pak tomu přibližně odpovídala a byla vypočítána na 425 cm. Podobná situace byla i u zjištěných šířek těchto obydlí, které se pohybovaly v rozmezí od 190 do 410 cm s nejčastějším výskytem šířky okolo 280 cm. Průměrná šířka byla 275 cm. Podle standardního souboru v prostoru SZ Čech délka chat kolísá od 275 cm po 780 cm, s průměrnou hodnotou 462 cm. Za normální se považují chaty s délkami od 378 cm po 545 cm. Šířka chat v tomto regionu kolísá od 160 cm po 475 cm a průměrná nabývá hodnoty 302 cm (SALAČ 1998, 48). Rozměry chat na milovickém sídlišti těmto údajům v zásadě odpovídají.

10 Četnost

8 6 4 2 0 1,9

2,34

2,78

3,22

Šířka chat (m)

3,66

Další

Graf 5: Histogram zjištěných šířek medlovických chat. Dalším důležitým znakem hodným vzájemného porovnání je užitná plocha nalezených chat. Zde máme rovněž k dispozici řadu údajů pro porovnání. Je třeba si uvědomit, že takovéto hodnoty nejsou zcela přesné, jelikož v důsledku nepravidelného tvaru jam je jejich přesný výpočet vycházející z kresebné dokumentace téměř nemožný a obvykle byl zjednodušen promítnutím tvaru chaty na ideální obdélník a jeho plocha vypočítána součinem délky a šířky. Pro medlovické sídliště používám pro tento výpočet plochy digitalizovaného plánu chaty integrovanou funkci programu Microstation V8, čili výsledek by měl být matematicky zcela přesný s chybou blízkou chybě vytvořené v subjektivní kresebné dokumentaci, která se však nedá nikdy zcela eliminovat. V případě ne zcela prozkoumaného objektu jde o údaj přibližný.

103

10,0

506

15,4

509

11,2

511

9,9

516

10,4

518

9,7

519

11,1

520

15,6

521

8,7

524

10,5

529

21,4

Číslo chaty

532

6,7

534 536

8,7

537

8,7 14,0

538

10,1

550

6,4

554

7,4

556

6,9

558

11,8

559

13,9

560

11,8

568

7,2

575

6,2

584

10,4

586 0,0

5,0

10,0

15,0

20,0

Užitná plocha chat (m2)

Graf 6: Grafické vynesení užitných ploch jednotlivých chat.

104

25,0

V Čechách se ve standardním souboru uvádí na nížinných sídlištích průměrná užitná plocha chat základního typu A 13,56 m2. Podle posledního souborného zpracování laténských obydlí v Čechách je vypočítaná průměrná plocha zahloubených částí 14,6 m2 (SNÍTILÝ 2005, 234). Obdobně J. Meduna (1980a, Tab. 1) uváděl u moravských nížinných sídlišť průměrnou plochu chat stejného typu A 13,19 m2. M. Čižmář naopak vypočítal ve Velkých Hostěrádkách hodnoty užitných ploch podstatně nižší, a to 8,6 m2 (ČIŽMÁŘ 1984, 473), pro sídliště ve Strachotíně 10,4 m2 (ČIŽMÁŘ 1987, 216) a pro nížinné sídliště v Bořitově 12,76 m2 (ČIŽMÁŘ 2003). Pozměnil tak průměrnou hodnotu chat na moravských nížinných sídlištích na 13,17 m2. V Medlovicích je plocha jednotlivých chat zanesena do grafu 6, ze kterého je vidět, že se plocha pohybovala od 6,2 m2 do poměrně extrémní velikosti 21,4 m2, která je více než dvojnásobná ke zjištěné průměrné velikosti. Na medlovickém sídlišti byla zjištěna průměrná užitná plocha chat 10,6 m2. Byla tedy poněkud nižší, než je průměrná velikost na Moravě, a přibližně odpovídá průměrné velikosti zjištěné na sídlišti ve Strachotíně. Orientace delších os obdélných chat rovněž v zásadě odpovídala poznatkům zjištěným na jiných laténských nížinných sídlištích, přesto jejich hlavní orientace ve směru V – Z vykazovala jistých odchylek. V deseti případech šlo o orientaci SV – JZ, v sedmi pak ve směru SZ – JV. 7.1.2 Funkce zahloubených chat I přes všechny doposud publikované názory je funkce těchto objektů stále nejasná. V zásadě je odvozována z jejich konstrukce a rozměrů. Uvažuje se o funkci obytné, nebo smíšené výrobní a obytné, popřípadě pouze výrobní nebo skladovací (SALAČ 1984, 272). Samozřejmě vyloučit nelze ani funkci jakoukoli jinou. J. Meduna předpokládal obytnou funkci u objektů s vnitřní užitnou plochou větší než 20 m2 (MEDUNA 1980a, 61). Aplikací tohoto předpokladu na sídliště v Medlovicích bychom za obytnou chatu mohli považovat pouze objekt 532, který těchto poměrně výrazných a nadprůměrných rozměrů dosáhl. Vzhledem k absolutnímu nedostatku dokladů nadzemní zástavby7 a nedostatku jakýchkoli výrobně-technologických zařízení uvnitř chat nezdá

7

I přes tento nedostatek dokladů je třeba s nadzemními stavbami na sídlišti bezpochyby počítat.

105

se toto být příliš pravděpodobné. Je tedy možné, že i menší chaty mohly sloužit k obytným účelům. L. Jansová přepokládá u chat na hrazanském oppidu, i díky početným nálezům přeslenů a závaží, podomáckou výrobu, stejně tak jako jistý druh jednoduchého obydlí pro nižší sociální vrstvy. Kritériem obyvatelnosti má být ohniště, které bylo přítomné v téměř všech chatách. U chat bez ohnišť je pravděpodobný jejich jiný účel (JANSOVÁ, L. 1986/1988/1992, 326). O obytné, případně specializovaně výrobní funkci chat je přesvědčena i J. Čižmářová (2004, 86). Někdy lze určit funkci chaty sloužící jako dílna pouze z nálezů v jejím kontextu, neboť například stavby, ve kterých je předpokládáno zpracování jantaru (ČIŽMÁROVÁ 1996, 174 -177), nejsou konstruovány nijak speciálně nebo odlišně od ostatních zahloubených chat. Na základě práce P. Vařeky (2002) hledá A. Danielisová (2003, 73-74) analogii v podobné funkci, jakou měly vrcholně středověké zahloubené stavby v kontextu raně městského prostředí, které bylo venkovem zásobováno prostřednictvím týdenních trhů. Zásoby potravin a některé suroviny pro řemeslníky byly uskladněny právě v zahloubených chatách, této interpretaci napomáhá také fakt, že ani v raných středověkých městech nejsou doloženy zásobnicové jámy (VAŘEKA 2002, 273). Nálezy ohnišť v prostoru zahloubených staveb bývají potom interpretovány jako zařízení napomáhající skladovacím procesům (například při zrání piva, kvašení vína nebo jednoduše zabránění vymrznutí sklepa a tím znehodnocení skladovaných komodit (VAŘEKA 2002, 266). V určitých případech, kdy se tyto chaty nalezly uvnitř půdorysu povrchového domu, se hypoteticky zvažuje jejich funkce jako podsklepení dřevěných povrchových staveb (VENCLOVÁ 2008, 48). Osobně se domnívám, že ani jedna z vyjmenovaných funkcí není vyvratitelná, stejně tak jako není přesvědčivě dokazatelná. Je přirozené, že i vzhledem k odlišným velikostem a rozdílným konstrukčním prvkům, byla jejich funkce proměnná v čase a stejně jako v dnešní době se mohl účel stavby od jejího vzniku po její zánik měnit, dotvářet a přizpůsobovat místní potřebě.

106

7.2 OTOPNÁ ZAŘÍZENÍ V chatě 550 se u dna v jihozápadním rohu vyskytla vrstva (K207) šedé popelovité hlíny, která plynule přecházela do červeně propálené sprašové hlíny. V tomto případě jde o jediný přímý doklad otopného zařízení, který se v Medlovicích vyskytl in-situ. Nejistý doklad takového ohniště může být vrstva (K256) nalezená při výzkumu objektu 575. Tato chata byla zkoumána v rámci třetí etapy výzkumu v ploše II rozdělené do pětimetrových čtverců (Obr. 8). Postupným snižováním čtverců E4 a F4 se během začišťování postupně v několika uměle vytvořených úrovních objevoval obrys chaty (Tab. 85 - 92). Nejprve se objevila od tmavé hlíny odlišně zbarvená vrstva K 245, která následně objevený obrys chaty zčásti respektuje (zejména ve čtverci F4) a zčásti jej překrývá a rozšiřuje pravidelné obdélný půdorys jižním, respektive jihovýchodním směrem. Mohlo by se tedy jednat o obvyklý schodovitý výklenek chat typu A, zachycený v tomto případě v kulturní vrstvě. Následným snižováním vrstev tato vrstva postupně zanikala a objevil se již pravidelně obdélný půdorys chaty. Přibližně 30 cm nad úrovní dna se v ploše vyrýsovaly vrstvy K254 a K253, které se daly interpretovat jako stopy po požárové destrukci (viz kapitola 5). V úrovni dna se prakticky přímo pod těmito vrstvami objevila šedá oválná skvrna, kolem které byly koncentrovány do podlahy zatlačené uhlíky. Obvyklé stopy propálení dna chaty však chyběly. Domnívám se, že i v tomto případě jde o doklad umístění blíže neurčitelného otopného zařízení v chatě. Mimo vlastní prostor chat byl ve čtverci B-2 prozkoumán menší objekt 563, který se rovněž může považovat za ohniště. Samotná zachycená část objektu se jevila jako oválný, až vejcovitý tvar červeně propálené hlíny. V jeho bezprostřední blízkosti byly na dvou místech pozorovány od okolí poněkud odlišné projevy dvou zbytků vrstvy (K224) v podobě uhlíků a drobnými zlomky mazanice promísené tmavě hnědé hlíny, která nejspíše souvisí s jeho činností. Bližší interpretace tohoto objektu není zcela jasná. Vzhledem k nalezeným pouze několika zlomkům keramiky a necelému půl kilu mazanice se stopami konstrukce v podobě otisků prutů je jej možné považovat za zbytek otopného zařízení, které bylo umístěno mimo vlastní prostor chaty. Zajímavé se jeví i jeho umístění přibližně do středu volného prostoru tvořeného chatami 554, 556, 558, 559. V zásadě může také jít o otopné zařízení náležící k dnes již nerozpoznané povrchové stavbě.

107

7.3 VĚTŠÍ NEPRAVIDELNÉ OBJEKTY Během výzkumu byla na sídlišti vedle čtvercových chat odkryta i skupina větších sídlištních objektů. Šlo v podstatě pouze o 4 typologicky podobné jámy nepravidelného půdorysu i dna – objekty 510, 512, 517, 547. Jejich rozměry se pohybovaly v rozmezí 380 cm až 620 cm v případě délky, šířka pak od 240 cm do 490 cm. Dva objekty (510, 547) bylo možné prozkoumat v úplnosti, zbývající dvě jámy zůstaly kvůli lokalizaci mimo zkoumanou plochu nedokopány. I přes pozornost, která byla těmto objektům během výzkumu věnována, interpretace jejich významu pro sídlištní zástavbu zůstává nejasná. Podobně jako na ostatních laténských sídlištích je možné uvažovat o jejich blíže neurčitelné výrobní činnosti. U jam větších rozměrů nepravidelných tvarů a nerovnoměrných hloubek s různými prohlubněmi a výklenky můžeme předpokládat těžbu hlíny ke stavebním i jiným účelům, například k těžbě hrnčířských surovin. Zajímavým se jevil objekt 510, který zčásti připomínal obdélnou chatu s kůlovou jámou (604), zčásti nepravidelnou jámu. Vzhledem k relativně početným nálezům strusky můžeme v případě tohoto sídlištního objektu hovořit o souvislosti s kovářskou výrobou. Druhou prozkoumanou jámu, u které by bylo možné najít stopy výrobní činnosti, představuje bohužel pouze zčásti prozkoumaný objekt 517. Původně se snad jednalo o víceméně pravidelně oválnou jámu, orientovanou delší osou ve směru V – Z s červeně propáleným fragmentem jižní stěny, tedy jakýmsi dokladem manipulace s ohněm, v tomto případě společně s nálezy strusky opět v souvislosti s možným výrobním procesem železných předmětů. Zbývající dvě jámy již takovou bližší interpretaci neumožňují. Za zmínku stojí snad jen fakt, že ve zcela nepravidelné jámě K547 se vyskytlo, vzhledem k ostatním jámám na sídlišti, poměrně vysoké množství mazanice s otisky prutů. Jáma svým tvarem připomíná analogické objekty prozkoumané například v Bořitově (obj. 2/84; 13/88; ČIŽMÁŘ 2003, 182-183, tab. 12 - 13) nebo objekt 8 ve Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ 1984, 467, Obr. 3). Ani v jednom případě nebyl přesný účel těchto objektů objasněn. V posledním nepravidelném sídlištním objektu 512 bylo nalezeno pouze několik zlomků výdutí hrubé keramiky.

108

7. 4 ZÁSOBNÍ JÁMA Není bez zajímavosti, že se tento, v pravěku jinak zcela běžný typ sídlištního objektu, na moravských laténských sídlištích nevyskytuje příliš často. Snad i proto se J. Meduna ve svém souhrnném zpracování moravských sídlišť (1980a) tímto typem objektů vůbec nezabýval. Přesto jich je dnes již několik na Moravě známo. Z lokalit s početnějším výskytem těchto objektů je možné jmenovat sídliště v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 24) a v Brně – Slatině (ČIŽMÁŘOVÁ, H. 2008, 48), kde se na obou sídlištích nacházely celkem 4 zásobní jámy. Další lokality s výskytem zásobních jam jsou například Klentnice (MEDUNA 1980a, Abb. 8), Brno - Horní Heršpice (MEDUNA 1980b, 51-52), Šlapanice (LUDIKOVSKÝ 1960, 68) a Strachotín (ČIŽMÁŘ 1987, 207, obr. 3). Je zajímavé, že všechny uvedené moravské případy je možné zařadit pouze do pozdně laténského období, přitom na oppidu Staré Hradisko se nevyskytuje ani jedna zásobní jáma. Velikost všech těchto jam, které měly v podstatě kruhový půdorys a profil se zahloubenými stěnami, kolísala v rozsahu od 105 do 290 cm v průměru ústí. Hloubka se pohybovala od 30 cm do 200 cm. Těmto rozměrům a tvaru odpovídá i nepravidelně kruhová zásobní jáma 578 z Medlovic o průměru 185 cm, průměru maximální zahloubené části 200 cm a hloubce 50 cm. Obvykle se předpokládá, že tyto jámy sloužily k dlouhodobějšímu uskladnění potravin bez přístupu vzduchu, zejména pak obilí. Mnohdy mohly dosahovat obsahu až několika desítek hektolitrů. Například na radovesickém sídlišti v Čechách se tyto objemy pohybovaly v intervalu od 0,5 hl do 40 hl (WALDHAUSER 1993, 357-358). Pro výpočet objemu zmíněné zásobní jámy 578 jsem pomocí programu Microstation V8 provedl rotaci jejího překresleného profilu kolem pomyslné středové osy a pomocí jeho integrované funkce jsem změřil objem vzniklého tělesa. Minimální možný objem této zásobní jámy je tedy 0,28 m3, což převedeno na hektolitry dává hodnotu 2,8 hl.

109

7.5 KŮLOVÉ JÁMY 7.5.1 Kůlové jámy mimo chaty Kůlové jamky, jako doklad existence povrchových staveb na laténských nížinných sídlištích, byly donedávna nalézány spíše výjimečně. Přestože již J. Meduna (1980a, 47) znal, kromě výrazné nadzemní zástavby na oppidu Staré Hradisko, i několik dokladů těchto staveb na nížinných sídlištích, je počet spolehlivých dokladů stále nízký. Z moravských lokalit s výraznějšími doklady těchto staveb můžeme jmenovat například sídliště ve Velkých Hostěrádkách, zde ovšem bez možnosti rekonstrukce půdorysu budovy (ČIŽMÁŘ 1984, 475). Půdorysy povrchových domů však byly přesvědčivě rozpoznány na sídlištích v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 25), Slatině (ČIŽMÁŘOVÁ, H. 2008, 49-52) a pravděpodobně i v Blansku (WILCZEK 2007, 5355). Jde tedy o novější, pečlivěji vedené výzkumy se zřetelem k tomuto fenoménu. Je pravděpodobné, že důsledkem dřívějšího hrubého odstraňování ornice, někdy necitlivě i horních částí podloží nevhodnou mechanizací, nebyla velká většina takovýchto archeologických situací vůbec zaznamenána. Nabízí se tedy myšlenka, že při výzkumech větších souvislých ploch, kde jsou zkoumány i nadložní vrstvy, případně při záchranných výzkumech archeologicky řízeny a sledovány jejich postupné skrývky, můžeme odhalit výraznou povrchovou zástavbu nížinných sídlišť. Medlovické sídliště se bohužel stalo výjimkou. I přes, v rámci možností, pečlivě provedený záchranný výzkum se doklady nezahloubených nadzemních staveb nepodařilo prokázat. Největší možnost se přitom naskytla ve třetí etapě výzkumu na ploše II, která byla snižována a začišťována od úrovně zjištěné kulturní vrstvy ručně. Ve čtvercích A-2 a B-2 se tímto způsobem podařilo lokalizovat pouze tři kůlové jamky menších rozměrů. Jednalo se ovšem pouze o několik centimetrů (max. do 10 cm) zahloubené kruhové jamky o průměrech 25 cm až 45 cm. Jejich prostorové rozložení rekonstrukci jakéhokoli půdorysu neumožňuje. I přes absenci prokazatelných nálezů je do laténského období řadím nejenom z důvodu jejich identifikace ve stejném horizontu, ve kterém se nacházely okolní chaty (556, 558, 559), ale i na základě jejich hnědošedé výplně, která byla svou charakteristikou velice blízká výplním ve zmíněných chatách. Vzhledem k místu nálezu a existenci již popsaného ohniště (objekt 563) v prostoru těchto jam, se domnívám, že je toto uskupení kůlových jamek fragmentem nadzemní konstrukce blíže neurčitelné stavby s otopným zařízením. 110

7.5.2 Kůlové jámy v chatách Kůlové jámy umístěné uvnitř prostoru chat jsou na medlovickém sídlišti jediným dokladem konstrukčního řešení těchto objektů. Klasický půdorys dvou kůlů v kratších stranách dokládá nosnou konstrukci v podobě sedlové střechy, u složitějších typů chat s kůly rozmístěnými podél stěn je pravděpodobný konstrukční systém pultové střechy, které se ovšem na sídlištích vyskytují v mnohem menším počtu (ČIŽMÁŘ 2003, 24). Takových kůlových jamek se na sídlišti nacházelo celkem 56. Vesměs se jednalo o jamky pravidelně kruhové, jen v 10 případech šlo o výraznější elipsovitý tvar, zřejmě zdvojená jáma z důvodů někdejší opravy (například v chatě 538 jamka 633). Průměr se pohyboval v rozmezí od 20 cm do 90 cm, hloubka od 5 cm do 60 cm. Průměrná hodnota průměru byla 40 cm, průměrná hloubka 28 cm. Histogramy četnosti výskytů jsou znázorněny na grafech (Graf 6-7).

Četnost výskytu

15 10 5 0 0,05 0,13

0,21

0,29

0,36

Hloubky kůlových jam (m)

0,44

0,52

Další

Graf 6: Hloubky kůlových jam a jejich četností znázorněné v histogramu.

111

Četnost výskytu

20 15 10 5 0 0,2

0,3

0,4

0,5

0,6

0,7

Průměr kůlových jam (m)

0,8

Další

Graf 7: Průměry kůlových jam a jejich četností znázorněné v histogramu. Z grafů je zřejmé, že nejčastěji zjištěné průměry kůlových jamek byly hodnoty okolo 30 cm až 40 cm. V případě hloubek kůlových jam jde o tři rozdílné maximální relativní četnosti v hodnotách kolem 13 cm, 36 cm a 52 cm. 7. 6 OSTATNÍ SÍDLIŠTNÍ OBJEKTY Zcela ojediněle se při výzkumu objevily i menší sídlištní objekty (504, 505). Ani v jednom případě přitom jejich charakteristika neodpovídá kůlové jamce. I přes fakt, že objekt 505 působí dojmem kruhové jámy, je možné, že se původně jedná pouze o okraj dalšího nepravidelného sídlištního objektu větších rozměrů. Tomuto předpokladu by odpovídalo i nepravidelné dno s lokálními zahloubeninami. Malý objekt 505 je sporný i co se týká zařazení do doby laténské (viz kapitola 5).

112

8. ROZBOR PLOCHY II. 8.1 STRATIGRAFIE NA PLOŠE II I přes časovou tíseň, která je na záchranných výzkumech obvyklá, byla pro část zkoumané plochy zvolena metoda postupného snižování terénu v rozměřených pětimetrových čtvercích. V následující kapitole bych se alespoň zčásti pokusil rozebrat poznatky zjištěné tímto podrobnějším výzkumem. Díky příhodné kombinaci akumulačních procesů bylo na zmíněné ploše II prozkoumáno několik kulturních vrstev a zdokumentovat bylo možné i horizontální stratigrafii. Nejjasněji se pak situace jevila v jižní části, tedy v prostoru čtverců A-1-3 až C-1 (Obr. 10).

Obr 10: Situace na ploše II. Spodní dokumentovaná úroveň s neolitickými sídlištními objekty. Do mírně ukloněného, směrem k severu postupně vykliňujícího sprašového podloží zde byly zahloubeny objekty neolitického, případně časně eneolitického stáří. Ty byly následně překryty tmavou půdní vrstvou, která se diferencovala na dva odlišné horizonty (K209, K211), oddělené světlejší vrstvou (K210) se stopami působení vody při jejím vytváření. Situace byla přehledně zdokumentována v sondě 1 položené ve čtverci C-4 (Obr. 11). U vrstvy K210 můžeme předpokládat, že jde o půdní typ, do něhož byly patrně ony některé neolitické objekty zahloubeny. Vrstva K209 byla 113

vytvářena patrně až po zanesení těchto objektů. Svědčí o tom zejména dokumentovaná stratigrafie ve východním profilu čtverce C-1, kde už i dělicí vrstva K210 jasně převrstvovala zásyp zahloubeného objektu.

Obr 11: Profil sondy 1. Základní stratigrafie plochy II. V části plochy je pak zachována i výrazná kulturní vrstva K212 s relativně četnými nálezy z doby laténské. Vlastní zahloubené objekty a chaty laténského sídliště byly zapuštěny do vrstvy K209 a některé patrně i do vrstvy K212, což sice u většiny nelze jednoznačně konstatovat, ale minimálně ve dvou případech se tento předpoklad jevil v terénu jako možný a svědčí o možné existenci horizontální stratigrafie i pro laténské osídlení (Obr. 12). Chata K575 (čtverce E-4, F-4), vyplněná ve svrchní části výraznou požárovou destrukcí, byla s největší pravděpodobností vrstvou K212 překryta (viz kapitola 5), zatímco chata K568 (čtverec H-2,3) byla do této vrstvy naopak zahloubena. V případě vrstvy K212 tedy můžeme předpokládat, že se tato formovala a vytvářela na povrchu laténského sídliště (Obr. 11). Analogicky z toho můžeme odvodit, že v případě velmi mělkých a těžko zachytitelných objektů, jako je pozůstatek otopného zařízení K563 (viz kapitola 7), se pak jeví jako pravděpodobné, že jde o sídlištní struktury situované původně na povrchu sídliště. V případě této prozkoumané plochy můžeme brát zjištěnou hloubku jednotlivých jam, zejména tedy chat, jako reálný odraz původní skutečnosti.

114

Obr 12: Situace na ploše II. Střední dokumentovaná úroveň s laténskými sídlištními objekty ve vrstvě K209.

Obr 13: Situace na ploše II. Svrchní dokumentovaná úroveň s laténskými sídlištními objekty ve vrstvách K209 a K212. Poněkud problematičtější, ale v zásadě odpovídající již popsanému stavu, byla zjištěná stratigrafická situace v severní části plochy v sondě 2 (čtverce H-3,4; Obr.8). Základ zde byl tvořen tortonskými jíly, na které nasedalo členité souvrství (Obr 14), jehož geneze splachy okolních půd byla potvrzena pedologickým posudkem (viz příloha 15.1.2). Na toto souvrství pak nasedaly vrstvy K210 a K209, překryté kulturní vrstvou K212, do které byla zahloubena již zmíněná chata K568.

115

Obr 14: Profily sondy 2. Složitější zjištěná stratigrafie v severní části prozkoumané plochy II se zahloubenou chatou K568.

8.2 ROZBOR MATERIÁLU Z HLAVNÍCH KULTURNÍCH VRSTEV Popis a vlastní metodika výzkumu jednotlivých čtverců je uvedena v příloze 15.1.1. V následující části se pokusím o detailnější rozbor vyzvednutého materiálu z jednotlivých vrstev po vytyčených čtvercích. 8.2.1 Vrstva K212 Přehled a základní rozdělení počtu keramických střepů z vrstvy K212 je uvedený v tabulce (Tab. IV). Z procentuálního zastoupení četnosti výskytu střepů je zřejmé, že lze četnost výskytu keramiky ve vrstvě rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří čtverce E-4, F-4, G-4 a H-3, které obsahovaly nejvíce materiálu a celkem tvořily 68,3 % veškerých keramických nálezů, v průměru pak jeden každý zastupoval 17,1% keramiky. Zbývající druhou skupinu tvořily všechny ostatní čtverce, které v průměru obsahovaly 4,5 % veškerých keramických nálezů.

116

ČTVEREC VRSTVA CELKEM JEMNÁ B-4 212 1 B-4 212, 263, 265 28 3 D-4 212 23 6 E-4 212 93 5 F-3 212 20 1 F-4 212 80 6 G-4 212 78 7 G-3 212 15 1 H-3 212 74 4 H-3 212, 232 39 4 H-4 212 25 2 CELKEM 476 39

HRUBÁ 1 12 8 33 15 36 20 5 17 8 6 161

GRAFIT.

SKART

5

8 9 34 4 18 23 8 32 11 7 154

21 20 28 1 21 16 10 122

% 0,2% 5,9% 4,8% 19,5% 4,2% 16,8% 16,4% 3,2% 15,5% 8,2% 5,3% 100,00%

Tab. IV: Rozložení keramických střepů v jednotlivých čtvercích ve vrstvě K212. Už na základě rozložení keramických zlomků by se tedy dalo usuzovat na existenci původních zahloubených objektů v prostorách zmíněných čtverců s vysokým obsahem keramiky. Při snižování terénu ve čtverci H-3 a zakládání sondy 2 byl rozeznán ne moc zřetelný obrys chaty K568, a to ještě ve zmiňované vrstvě K212. Je tedy velmi pravděpodobné, že nálezy z kontextu K212 ve čtverci H-3 alespoň zčásti náleží do výplně chaty K568. U čtverců E-4, F-4, G-4 je situace podobná, neboť po odebrání vrstvy K212 a mazanicové destrukce (viz kapitola 8) se ve spodní vrstvě K209 vyrýsoval obrys chaty K575, a tedy i v tomto případě může jít o část materiálu této chatě náležící. U ostatních čtverců s menším výskytem keramických zlomků můžeme tedy předpokládat, že ve tmavých vrstvách nedošlo k přehlédnutí obrysů nějakého materiálově významnějšího objektu či chaty. Výrazná většina všech keramických zlomků byla tvořena špatně určitelnými částmi výdutí. Z typologického hlediska se ve vrstvě K212 z rozpoznatelných zlomků nejčastěji vyskytovaly mísy a hrncovité nádoby. Z misek šlo nejčastěji o esovité tvary z jemného plaveného materiálu, někdy výrazněji (tab. 38:2, 39:2, 42:1), jindy méně výrazně profilované (tab. 40:3,4). Výduť mohla být i ostřeji odsazená (tab. 42:3, 43:7). Z hrubého materiálu se vyskytla i mísa kónická (tab. 50:5). Vyšší tvary nádob měly nejčastěji ovalený okraj, často utvářený do vyšších a užších typů, které by mohly být typické pro mladší období doby laténské (tab. 38:1; 42:7; 43:6; Hlava 2007, 110). Z výzdoby se ve vrstvě K212 vyskytovalo nejčastěji obvyklé svislé rýhování, zejména na tuhových nádobách, ale vyskytlo se i na nádobách z jemného (tab. 38:1) a hrubého materiálu (tab. 38:4). Pestrost rýhování byla viditelná i ve velikosti

117

jednotlivých rýh – od velmi hustého a pravidelného (tab. 41:4), přes různě nepravidelné (tab. 40:1) až po relativně široké a hluboké žlábky v rozpadající se motivu do svazků (tab. 38:5). Tento mladší znak rozpadajícího rýhování byl pozorován i na většině ostatních rýhovaných nádob. Někdy toto rýhování mohlo tvořit křížící se výzdobný motiv (tab. 41:5). Z dalšího typu výzdoby je třeba zmínit kolkování, a to zejména pravidelně šikmé kolky ve tvaru kapky na hrdle grafitové situly oddělené od svisle rýhovaného těla nádoby dvěma žlábky, mezi kterými se nacházel nezdobený hladký (snad hlazený?) pás (tab. 37:1). Zcela unikátní je pak nález větší grafitové nádoby s nepravidelnou prožlabenou šikmou vlnicí, jejíž prostor vyplňují nepravidelně rozložené kolky ve tvaru obdélníku. K tomuto typu výzdoby se mi nepodařilo najít žádnou, byť podobnou analogii. Méně se vyskytující výzdobný prvek představovala plastická lišta (tab. 37:3; 42:4) a v jednom případě střep s vně zesíleným okrajem, na kterém byla umístěná výzdobná linie (tab. 42:2). Tento způsob výzdoby má časté analogie například na časově shodném laténském sídlišti v Nitře – Šindolce (BŘEZINOVÁ 2000, např. Taf. 11:4; 26:5; 80:2, 7). Jako mladý prvek se zde vyskytla i vhlazovaná výzdoba dvou vodorovných pásů na hrdle mísy z jemného materiálu (tab. 40:4). Nemalou část nálezů, které se vyskytly v této svrchní kulturní vrstvě, představovaly mladší intruze, zejména z doby římské (tab. 39:5-8). Vyskytovaly se zde jak nálezy germánské keramiky zdobené rytou výzdobou (tab. 39:5-6), případně typickými nehtovými vrypy (tab. 39:8), tak i šedá provinciální keramika z jemně plavené hlíny v podobě prstencové misky (tab. 39:7). K období doby římské patřila nejspíše i nezanedbatelná část obtížně zařaditelných zlomků z výdutí různých nádob. Z detektorových průzkumů prováděných pod vedením M. Čižmáře se v pozdějších letech podařilo v sousední polní trati „Široké“ uskutečnit několik nálezů (republikánský denár, bronzový prolamovaný závěsek, kování, bronzová spona), které zde toto osídlení z několika prvních století našeho letopočtu bezpochyby dokládají (ČIŽMÁŘ – ČIŽMÁŘOVÁ – KEZLAR – KOLNÍKOVÁ 2008, 126). 8.2.2 Vrstva K209 Vrstva K209 patřila v celé zkoumané stratigrafii k nejmocnějším stratigrafickým jednotkám. I přes její mocnost, která místy dosahovala až 1 m, a skutečnost, že tato vrstva byla, na rozdíl třeba od vrstvy K212, identifikována ve všech zkoumaných 118

čtvercích, počet z ní vyzvednutých nálezů nedosahoval ani poloviny počtu nálezů ze svrchní vrstvy K212. Jde o dřívějším akumulačním procesem vytvořený půdní typ, do kterého bylo laténské sídliště převážně zahloubeno. Přehled rozložení keramiky v jednotlivých čtvercích je uveden v tabulce (Tab. V).

ČTVEREC VRSTVA CELKEM JEMNÁ A-1 209 2 1 A-2 209 7 1 A-3 209 3 1 B-1 209 2 B-2 209 57 B-4 209 4 C-1 209 1 C-2 209 5 E-2 209 25 E-3 209 29 1 E-4 209 22 F-2 209 3 F-3 209 1 1 F-4 209 4 G-4 209 36 5 H-3 209 8 CELKEM 209 10

HRUBÁ GRAFITOVÁ 1 4 2 1 1 1 1 15 2 2 2 1 5 9 12 3 11 6

4 16 5 85

11 3 33

SKART

40

16 13 5 3

4 81

% 1,0% 3,3% 1,4% 1,0% 27,3% 1,9% 0,5% 2,4% 12,0% 13,9% 10,5% 1,4% 0,5% 1,9% 17,2% 3,8% 100,0%

Tab. V: Rozložení keramických střepů v jednotlivých čtvercích ve vrstvě K209. Podobně jako u svrchní vrstvy K212 je možné pozorovat nápadnější koncentraci keramických střepů v prostorách některých čtverců, a to celkem 80.1% nálezů v celkem pěti čtvercích. Výrazně největší počet střepů (téměř třetina všech keramických zlomků) byl vyzvednut ze čtverce B-2, kde byly také výzkumem zjištěny zbytky nevýrazného objektu K563, snad otopného zařízení situovaného na původním povrchu sídliště. V tomto případě je také obtížně vysvětlitelný nález souboru 40 (v laboratoři následně vyskartovaných) menších střepů z výdutí, které byly příčně rozštípány. Větší koncentrace nálezů (nad 10%) se pak vyskytly ve čtvercích E-2, E-3, E-4 a G-4, přičemž se kromě čtverce E-4 v žádném z nich nevyskytla v terénu rozeznatelná archeologická struktura. Čtverce E-4 a G-4 navíc obsahovaly nápadnější koncentraci střepů i v předchozí svrchní vrstvě. Průměrně skupina čtverců s vyšší koncentrací obsahovala 16,2% všech zlomků, což je přibližně stejné číslo jako u vrstvy předchozí. Zbývající čtverce obsahovaly pouze 1,7% všech nálezů z vrstvy K209. Na rozdíl od svrchní vrstvy K212 se v této vrstvě téměř, nebo alespoň v tak výrazné míře, nevyskytovaly intruze z jiných období. Jednalo se tedy výlučně o

119

keramiku z doby laténské. Z typologického hlediska se jednalo o nádoby stejných rysů jako ve vrstvě předchozí. Nejčastěji se objevovaly okraje hrncovitých nádob a mís. Stejně tak výzdoba či povrchová úprava keramiky nejevila oproti vrstvě K212 žádný rozdíl. Svislé rýhování se vyskytlo jak v hustém (Tab. 44:2,8), tak i v řidším provedení (tab. 45:7). V jednom případě byl svisle rýhovaný střep z grafitového materiálu opatřen železnou svorkou (Obr. 15). Vlešťovaná výzdoba se objevila nejenom v provedení dvou oběžných pásů na vnější straně nádoby (tab. 44:5), ale i na straně vnitřní (tab. 45:9). V jednom případě se vyskytla i rytá linie na zesíleném okraji (tab. 44:1).

Obr.15: Grafitový střep se železnou svorkou z vrstvy K209.

8.2.3 Mazanice Z obou zkoumaných kulturních vrstev byly pochopitelně vyzvednuty i zlomky mazanice. Na základě četnosti jejích výskytu v jednotlivých čtvercích jsem se je pokusil přehledně roztřídit do následujících tabulek (Tab. VI, VII). Procentuální zastoupení je zde vypočítáno na základě hmotnosti jednotlivých nalezených kusů. Poslední sloupec uvádí interval velikostí jednotlivých exemplářů mazanice.

ČTVEREC VRSTVA B-4 212 B-4 212, 263, 265 D-4 212 E-4 212 F-3 212 F-4 212 G-4 212 G-3 212 H-3 212 H-3 212, 232 H-4 212 CELKEM

KS. 51 31 6 65 13 68 68 37 15 1 26 381

HMOT. (g) 3595 1046 114 1419 84 1702 1822 302 203 15 392 10694

% HMOT. 33,6% 9,8% 1,1% 13,3% 0,8% 15,9% 17,0% 2,8% 1,9% 0,1% 3,7% 100,0%

VEL. (cm) 2-20 2-15 1-8 1-8 1-3 1-15 1-15 1-7 1-4 3 1-5

Tab. VI: Rozložení kusů mazanice v jednotlivých čtvercích ve vrstvě K212.

120

ČTVEREC A-2 A-3 B-2 E-2 E-3 E-4 F-3 G-2 G-4 H-3 CELKEM

VRSTVA 209 209 209 209 209 209 209 209 209 209

KS. 9 2 30 11 29 3 1 16 23 3 127

HMOT. (g) % HMOT. 56 3,0% 12 0,6% 298 16,1% 154 8,3% 252 13,6% 115 6,2% 204 11,0% 260 14,0% 297 16,0% 206 11,1% 1854 100,0%

VEL. (cm) 1-3 1-3 1-5 1-7 1-5 2-7 10 1-5 1-5 5-10

Tab. VII: Rozložení kusů mazanice v jednotlivých čtvercích ve vrstvě K209. Z tabulek je zřejmé, že přestože nebyla povrchová vrstva laténského sídliště K212 zachycena po celé zkoumané ploše II, obsahovala výrazně více mazanice, a to jak do počtu kusů, tak i velikostí a jim odpovídajících hmotností. Tento poměr se dá zlomkem přibližně vyjádřit jako 6:1.

Obr. 16: Výběr reprezentativních vzorků mazanice z vrstev K212 a K209. 121

Výrazné množství mazanice bylo vyzvednuto ze čtverce B-4 (Tab. VI). Dohromady bylo v tomto čtverci ve vrstvě K212 a dvou menších, odlišně zbarvených vrstviček K263 a K265, vyzvednuto 4641 g mazanice, což představovalo celkem 43,4 % z celkové hmotnosti mazanice v této vrstvě. Vrstvičky K263 a K265 byly tvořeny hnědošedou prachovou, mírně popelovitou hlínou. U vrstvy K263 byly patrné navíc drobné hrudky žluté spraše. Po snížení o cca 20 cm a detailním začištění prostoru čtverce se pod vrstvičkou K265 objevila kompaktní vrstva (kra) mazanice označená jako K266 (Obr. 17).

Obr. 17: Detail čtverce B-4 ve dvou úrovních s vyznačenými odlišnými vrstvami a kůlovou jamkou K588. Při snižování tohoto čtverce byly z pro výzkum praktických a dokumentačních důvodů ponechány 0,7 m široký kontrolní blok na jižní a 1 m široký kontrolní blok na severní straně. Ve finální úrovni vrstva 263 i kompaktní mazanicová destrukce 266 zmizely. Následně byly zdokumentovány oba profily. Zajímavým se jevil moment, kdy se po vyschnutí severního profilu objevila kůlová jamka K588 (Obr. 17), která sice neobsahovala žádný chronologický materiál, ale vzhledem k jejímu zřejmému zahloubení do vrstvy K209 je možné předpokládat její náležitost k době laténské, a tedy i blíže neurčitelnou nadzemní konstrukci umístěnou v tomto prostoru. Zlomky mazanice ve čtverci B-4 nalezené, zejména pak ve velké koncentraci ve vrstvičce K266, se vyznačovaly výraznými stopami po otiscích prutů a zčásti rovnými či

122

hruběji vyrovnanými stěnami. Zlomky dosahovaly velikosti až 20 cm, otisky prutů se v šířce pohybovaly kolem 2 cm. Bližší interpretace celé této situace je obtížná. Může jít o pozůstatek dalšího otopného zařízení umístěného na povrchu sídliště, nebo třeba i pouze o úmyslně deponované zlomky mazanice, čemuž například nasvědčuje absence jiných stop ohně v nejbližším okolí, které ovšem pouze nemusely být zaznamenány. Koncentrace jiných nálezů než mazanice je v tomto prostoru rovněž nevýrazná (viz Tab. IV). Za zmínku ještě stojí relativně větší koncentrace zlomků mazanice u vrstvy K212 ve čtvercích E-4, F-4 a G-4 (Tab. VI), která přesně odpovídá větší koncentraci keramických střepů ve stejném prostoru, a lze se tedy domnívat, že jde o pozůstatek destrukce chaty K575, která se nalézala právě na rozhraní čtverců E-4 a F-4. U vrstvy K209 se větší množství mazanice koncentrovalo u čtverce B-2, tedy u pravděpodobně nadzemního otopného zařízení K563. Dále pak ve čtvercích E-3, F-3, G2, G-4 a H-3, tedy zejména v prostoru chaty K568, případně zásobní jámy K578 a objektu K584. Na základě tohoto přehledu o prostorovém výskytu odebraných movitých archeologických nálezů lze konstatovat, že i bez viditelného zásahu do terénu, případně jeho analýzou v kombinaci se zachycením nevýrazných stop odlišných vrstviček a čoček, lze získat o prostorovém uspořádání sídliště a jeho nadzemních konstrukcích poněkud větší počet přínosných informací.

123

9. HOSPODÁŘSTVÍ 9.1 ZEMĚDĚLSTVÍ Získávání obživy bylo a vždy pochopitelně bude základním úsilím a pracovní náplní většiny obyvatelstva. I na sklonku pravěku, v době rozmachu specializované výroby a řemesel, zůstalo stále jistě nejdůležitější složkou života lidí zemědělství. Obecně se předpokládá, že podíl rostlinné a živočišné výroby byl přibližně vyrovnaný (BERANOVÁ 1980, 88). Dosažená úroveň zemědělské výroby poskytovala obyvatelům keltských osad dostatek – podle antických autorů i nadbytek – potravy, a umožnila tak osamostatnění a rozvoj důležitých řemeslných činností (ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 118). 9.1.1 Rostlinná výroba O využití jednotlivých plodin v době laténské nás informují doložené nálezy botanických zbytků pěstovaných plodin a polních plevelů. Přitom je třeba vzít v úvahu, že samotné nálezy těchto kategorií nemusí ještě svědčit o lokálním pěstování plodin. Jejich poživatelné části mohly být na místo dovezeny odjinud. Při záchranném výzkumu v Medlovicích bylo odebráno a přeplaveno 1129 litrů hlíny vyzdvihnuté v 92 nálezových komplexech. Výsledkem archeobotanické analýzy provedené Mgr. M. Hajnalovou PhD., Ing. J. Mihályiovou a Ing. E. Hajnalovou DrSc. (viz příloha 15.1.6) bylo určeno 6588 fragmentů rostlin z 94 botanických druhů a dalších 142 botanických taxonomických jednotek. Jde o množství, které nemá na Moravě na nížinných laténských lokalitách srovnání. Tomuto množství se blíží pouze soubor makrozbytků pěstovaných plodin odebraný v Čechách na oppidu Závist, který čítal 4997 jedinců (DRDA – RYBOVÁ 1997, 103-105, tab. 4) a výrazně ho překračuje soubor 10325 semen ze Starého Hradiska (ČIŽMÁŘ 2003, 92) Vzhledem k důležitosti tohoto vzorku a mnoha získaných dat, podám zde pouze přehled hlavních získaných informací. S těmito daty je bezpochyby třeba dále pracovat. V souboru byla zjištěna početná kolekce zuhelnatělých semen kulturních plodin, které nás informují o rostlinné produkci obyvatel sídliště. Takto určitelných fragmentů bylo 1840 ks. Všechny hlavní plodiny v zásadě odpovídají výsledkům zjištěným na

124

laténských lokalitách již dříve. Základní zdroj energie, bílkovin, většiny minerálů a vitaminů tvořily v minulosti obiloviny (DVOŘÁK - NEUSTUPNÝ 1983, 253). Dominantní plodinou se rozborem ukázala být pšenice špalda (Triticum spelta), která se vyskytla v 18,7% případech. Druhou početně výraznou plodinou byl ječmen setý (Hordeum vulgare) s 13%, těsně následovaný prosem (Panicum miliaceum) s 12% podílem na produkci. O něco méně se vyskytovala pšenice setá (Triticum aestivum) – 5,9% a oves (Avena sp.) – 5,3%. Dále se na skladbě potravy podílely z určených druhů i ostatní druhy pšenice, jako pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) - 3,6%, pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccon) - 1,5%, dále pak žito seté (Secale cereale) – 1,5% a bér italský (Setaria italica) v 1% případů. Poněkud jednoznačnější jsou u těchto plodin výsledky nálezů u skupiny zachovaných nezuhelnatělých částí plev, vidliček a klasových vřeten. Zde jasně dominovala pšenice, a to zejména pšenice špalda (54,5%) a pšenice jednozrnka (34,9%). Zbývající určitelné plodiny jsou v této skupině zanedbatelné. Podobně významnou roli měla pšenice i na některých oppidech – na Závisti (50,5%), na Manchingu (54,5%), ve Stradonicích (52,9%), ale i na Moravě na Starém Hradisku a v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 92). Zcela se tak vyvrací dřívější předpoklad o hlavním podílu ječmene v rostlinné výrobě Keltů, který byl dokladován některými písemnými prameny (FILIP 1959, BERANOVÁ 1980, 78). Potvrdil se spíše předpoklad M. Čížmáře (ČIŽMÁŘ 1989b, 98), který uvádí dominantní postavení právě pšenice. Ve skladbě potravin zaujímaly důležitou roli rovněž luštěniny. Výrazně nadpoloviční většinu představovala čočka kuchyňská (Lens culinaris) – 67,3%. Významná byla i vojtěška (Medicago sativa), která byla zjištěna v 11,8%. Doložen je i hrách setý (Pisum sativum) – 9,1%, boby (Fabaceae) – 5,5% a vikev (Vicia lathyroides) – 2,7%, přičemž vikev mohla být používána i jako jádrové krmivo pro dobytek (BERANOVÁ 1980, 198, 235). 9.1.2 Sběr V okolí medlovického sídliště existovaly jistojistě i bohaté zdroje energeticky hodnotné potravy. Musíme také předpokládat, že kulturní krajinu neobklopoval neprobádaný nepřátelský prales, ale spíše důvěrně známá a soustavně využívaná zóna lesa (SÁDLO – POKORNÝ – HÁJEK – DRESLEROVÁ - CÍLEK 2005, 64).

125

Sbírané plodiny měly hlavní význam jako zdroj vitaminu C, i když ani energetický obsah nebyl zanedbatelný. Běžně se sbíral zejména jeřáb, šípky, ostružiny, maliny, jahody, trnky, hložinky, plody černého bezu a plané ovoce, např. jablka, hrušky, slívy, višně a třešně. Ze zeleniny se podařilo doložit sbírání česneku a mrkve. U těchto planých plodů je významná okolnost, že většina dozrává na podzim a jsou vhodné pro skladování v sušeném stavu na zimní období, kdy byl přísun vitaminů pro pravěké obyvatelstvo značně omezený. (DVOŘÁK - NEUSTUPNÝ 1983, 251). V archeobotanickém materiálu z Medlovic se vyskytly zbytky zuhelnatělých semen lísky obecné (Corylus avellana) a ostružiníku – maliníku (Rubus idaeus). Sběr těchto plodin, zejména pak lískových ořechů, je pro zcela běžný výskyt těchto rostlin v podrostech smíšených dubových lesů doložen přinejmenším již od neolitu (DVOŘÁK - NEUSTUPNÝ 1983, 251). 9.1.3 Okolní krajina Po budoucím komplexním zpracování nám botanický soubor z Medlovic přinese také důležité poznatky po okolním vegetačním krytu. Z převládajících volně rostoucích rostlin, plevelů, bylin můžeme jmenovat velmi četně se vyskytující merlík bílý (dokonce až 1229 ks. obilek), který za jistých okolností mohl sloužit jako improvizovaná

potrava

v podobě

špenátu

z mladých

lístků,

případně

jako

pseudoobilnina. V době hladu se jeho nažky přidávaly do mouky a pekl se z něj „hladový chléb“8. Zcela průkazné je pak využití merlíku v potravě v době železné. V dubnu 1952 byla u vesničky Grauballe v Dánsku při těžbě rašeliny objevena mumie muže z doby železné (Obr. 18). Později provedený radiokarbonový výzkum toto datování potvrdil a upřesnil pravděpodobné stáří na 100 př. n. l. až 50 n. l. Jednalo se o dospělého muže usmrceného násilnou smrtí9. Rozborem jeho žaludku byla zjištěna kaše z bohaté směsi semen. Kromě známých obilovin (špaldy, žita) se podařilo určit právě merlík a některé další volně rostoucí plodiny10 za jednu z hlavních součástí potravy (GLOB 1972, 40). Je tedy zřejmé, že se běžně kombinovaly pěstované a volně rostoucí plody přírody. Stejně

8

13. 8. 2009 z internetových stránek: http://kvetiny.atlasrostlin.cz/merlik-bily Článek K. Kris Hirsta: Grauballe Man (Denmark) http://archaeology.about.com/od/gterms/g/grauballe_man.htm 10 další vyjmenované plodiny jsou: jílek, pryskyřník, kontryhel, lilek, řebříček, heřmánek a jeřábník 9

126

tak je ovšem merlík nenáročná rostlina běžně se vyskytující, takže k jejímu využití nemuselo nikdy dojít.

Obr. 18: Grauballský muž z bažin. 100 BC – 50 AC. Foto: Preben Denhom Grønlund Produktion ©Forhistorisk Museum Mosegård (http://nematode.unl.edu/fensgrauballe.htm) Z určených zuhelnatělých zbytků se podařilo alespoň předběžně zrekonstruovat i dřevní porost tehdejšího okolí. Největší zastoupení měl buk lesní (Fagus sylvatica), následován dubem (Quercus sp.). Méně se vyskytl habr obecný (Carpinus betulus) a nezřídka je doložena také bříza (Betula), javor (Acer sp.) a líska obecná (Coryllus avellana).

127

9.2 CHOV DOMÁCÍCH ZVÍŘAT Obecně vzato, mezi nejčastější živočišné druhy, které bychom mohli najít na farmách dávných Keltů, patří dobytek, ovce, prasata a koně. Existují i doklady koz, ptáků, ovčáckých psů a dokonce i koček11 a vysoké zvěře (GREEN 1992, 7). O rozličném spektru živočišných druhů, které byly v komunitě medlovického sídliště chovány, nás alespoň přibližně informují nalezené pozůstatky domestikovaných zvířat. Soubor kostí a zubů pocházejících z Medlovic čítá 3650 kusů, z nichž druhové a anatomické určení umožnilo 1074 fragmentů. Toto množství odpovídá cca 40% z celku. Determinovány byly však větší, a tedy zachovalejší kusy, jejichž hmotnostní podíl z celku představuje 80%, což lze považovat již za statisticky významné a platné pro celý soubor (viz příloha 15.1.4).

Tur Ovce Prase Kůň Pes Kur Husa domácí / koza domácí domácí domácí domácí domácí Celkem ks. 382 211 259 25 14 10 901 BrnoSlatina % 42,4% 23,4% 28,7% 100,0% 2,8% 1,6% 1,1% ks. 76 26 26 2 1 1 132 Blansko % 57,6% 19,7% 19,7% 100,0% 1,5% 0,8% 0,8% ks. 195 173 182 53 18 9 630 Bořitov % 31,0% 27,5% 28,9% 100,0% 8,4% 2,9% 1,4% ks. 729 1688 876 168 38 4 3503 Mistřín % 20,8% 48,2% 25,0% 100,0% 4,8% 1,1% 0,1% ks. 53 7 115 15 4 194 Ohrozim % 27,3% 3,6% 59,3% 100,0% 7,7% 2,1% ks. 432 283 189 75 39 9 1 1028 Podyjí % 42,0% 27,5% 18,4% 7,3% 3,8% 0,9% 0,1% 100,0% ks. 146 48 134 10 8 2 348 Ptení 1 % 42,0% 13,8% 38,5% 100,0% 2,9% 2,3% 0,6% ks. 30 5 17 12 1 65 Staré Hradisko % 46,2% 7,7% 26,2% 18,5% 100,0% 1,5% ks. 109 136 159 7 25 1 12 449 Velké Hostěrádky % 24,3% 30,3% 35,4% 1,6% 5,6% 0,2% 2,7% 100,0% ks. 390 236 236 91 30 4 987 Medlovice % 39,5% 23,9% 23,9% 100,0% 9,2% 3,0% 0,4%

Tab. VIII: Zastoupení domácích zvířat v Medlovicích a jeho srovnání.

11

M. Greenová uvádí využití koček jako prostředku proti drobným škůdcům (GREEN 1992, 7)

128

V tabulce (Tab. VIII) je uvedeno srovnání s několika z literatury vybranými sídlišti. V případě uvedeného Podyjí jde přitom o několik lokalit – Drnholec, Horní Věstonice, Klentnice, Mušov, Nové Mlýny, Pavlov, Strachotín (ČIŽMÁŘ 1992, 75).

Obr. 19: Porovnání velikostí starověkých a moderních základních domestikovaných druhů (moderní stínované v pozadí). Podle Paula Jenkinse (GREEN 1992, 51). Počtem určitelných zlomků, kolem tisíce kusů, má sídliště v Medlovicích blízko k sídlištím v Brně-Slatině a v souhrnu z Podyjí. Jinak se svou skladbou výrazně od běžného stavu v době laténské neliší. Podobně jako na většině laténských sídlišť i v Medlovicích převládají čtyři hlavní druhy. Chován zde byl především hovězí dobytek, následovaný stejným procentem zastoupení prasete a ovcí nebo koz. Výrazný podíl (39,5%) tura domácího je bezpochyby dán jeho hmotností, která ho předurčuje pro efektivní jateční využití. Stejně tomu je i na většině srovnávaných lokalit. Přibližně polovina celé živočišné produkce byla tvořena dohromady chovem prasat a drobných přežvýkavců – ovcí a koz. Kategorie ovce – koza je uváděna dohromady, neboť mezi kostrou ovce a kozy existuje velká podobnost, která neumožňuje vždy přesné druhové určení. Ve střední Evropě se divoká forma ovce ani kozy nevyskytovala. Oba tyto druhy se do Evropy dostávaly z jihozápadní Asie (DRESLEROVÁ 2004, 44). Diferencovat

129

tedy nejde ani domestikovaná forma od divoké. Přestože je osteologický materiál této kategorie od sebe velmi těžko rozeznatelný, v téměř čtvrtině případů (23,3%) se podařilo tyto dva druhy od sebe odlišit. Z těchto jasných kusů pak drtivou většinu (89,1%) představovala ovce domácí, zbytek pak koza domácí. Podobně jako například na sídlišti v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 94) je i zde doloženo konzumní využití koní a psů. Pohledem do srovnávací tabulky zjistíme, že v procentuálním zastoupení výskytu koně jsou tyto dvě lokality rovněž srovnatelné. Přestože kůň figuruje obyčejně jako zvíře určené k tahu, případně k jízdě, není možné ho na základě přesvědčivých dokladů vyřadit z jídelníčku obyvatel medlovické osady. V několika případech se na koňských kostech vyskytly jasné stopy antropogenní manipulace – řezání, sekání, ostré oddělení a stopy ohně. Pokud tedy přistoupíme na tezi, že koňské maso bylo rovněž úmyslně využíváno jako potrava, a za předpokladu, že s hmotností kostí koreluje i hmotnost zvířete, a tedy i produkovaného masa, pak po zhodnocení situace lze za druhé nejvíce využívané zvíře, dle produkovaného masa, označit na lokalitě koně. Samozřejmě je třeba dodat, že se v žádném případě nemohlo jednat o chov koní pro porážku, neboť v takovém případě by mohl jejich věk stěží přesáhnout ve většině případů zjištěných tří let. Výsledky osteologického rozboru vzhledem k věku přítomných zvířat v zásadě rovněž odpovídají poznatkům z jiných sídlišť. Na jateční význam chovaných zvířat ukazuje zjištěný věk. Nejdříve bylo spotřebováváno maso ovcí (koz), které byly vybíjeny již od 7. měsíce věku. Zřejmě z důvodu produkce mléka. U prasat se pouhá jedna pětina jedinců dožila dvou let a tura čekalo masivnější vybíjení po 18 měsících života. Počet zvířecích kostí, které byly v jednotlivých objektech nalézány, byl na lokalitě náhodný a nejevil žádnou pravidelnost či závislost. Jako příklad je uveden graf (Graf 8), který znázorňuje zastoupení jednotlivých druhů domestikovaných zvířat v objektech, kde se dohromady vyskytlo více než 50 kusů. Mimo masa poskytovala zvířata i jiné potravinové suroviny jako vejce, tuk a mléko, jehož následnou úpravou byly získávány další produkty (tvaroh, sýry či máslo). Řemeslnickým odvětvím nebo podomácku byly zpracovávány suroviny jako kůže, vlna, rohovina a kosti (ČIŽMÁŘ 2003, 94).

130

tur

ovce-koza

prase

kůň

pes

kur

40

35

30

Množství

25

20

15

10

5

0 510

516

521 547 Číslo objektu

560

575

Graf 8: zastoupení jednotlivých druhů domestikovaných zvířat ve vybraných objektech.

131

9.3 LOV ZVĚŘE Vzhledem k vyspělému hospodářskému životu v laténském období byl lov divoké zvěře využíván pouze příležitostně a doplňkově, případně výlučně jako zpestření jídelníčku. Přesto již známe několik pramenů, které nás o této činnosti zpravují. Vedle písemných pramenů (Strabón, Caesar) jsou významná i ikonografická znázornění lovů, zvěře, lovců a případně i celých loveckých scén. Jedno z nejkrásnějších vyobrazení částí takového lovu a hlavní lovné zvěře nám přináší nález lahvovité nádoby z lokality Matzhausen v Německu (GREEN 1992, 42). Zde je rytou výzdobou na hrdle vyobrazena hlavní lovná zvěř Keltů. Po obvodu nádoby tedy najdeme dynamickou loveckou scénu s vyobrazením jelena, zajíce, kanců, hus a zejména loveckého psa s otevřenými čelistmi (Obr. 20).

Obr. 20: Ryté vyobrazení oblíbené lovné zvěře na láhvi z Matzhausenu, Německo. Podle M. Greenové (1992, 42). V celkové skladbě všech určitelných zvířecích kostí z Medlovic činí podíl divokých druhů 1,6%, což opět nějak nevybočuje z poznatků získaných na jiných lokalitách. Pro porovnání lze uvést, že na sídlištích z Podyjí bylo zjištěno 1,1%, z Velkých Hostěrádek 0,2% a Mistřína dokonce pouze 0,1%. O něco větší (6,8%) je pak podíl lovné zvěře v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 94). Takovéto vyšší zastoupení lovu je 132

také možné pozorovat v oblastech v době laténské řídce osídlených, a tedy pravděpodobně značně zalesněných (ibid., 95). Výrazně významnější podíl divokých zvířat v osteologickém materiálu představuje soubor z Ústí n. Labem – Střekova s 37% kostí lovné zvěře (KYSELÝ 2002). V Medlovicích jsou z určitelných kostí lovné zvěře doloženy jelen lesní, prase divoké, zajíc polní, několik ptačích kostí a křeček, který jako prakticky všudypřítomný drobný hlodavec, může být i recentní intruzí v archeologických kontextech. Několik drobných kostí různých živočichů se objevilo i během zpracovávání vzorků pro archeobotanickou analýzu. Identifikovány byly bezpečně i rybí kosti a šupiny, které by mohly dokládat místní rybolov. Při úvahách o skladbě zvířecích kostí na sídlištích je však třeba mít na paměti, že všechny části ulovených jedinců nemusely být do obytného areálu vůbec přineseny a zpracovány mohly být přímo na místě, kde bylo zvíře uloveno (BOESSNECK 1971, 106; ČIŽMÁŘ 2003, 95).

133

10. DUCHOVNÍ ŽIVOT 10.1 AMULET K celkovému obrazu laténské společnosti na medlovickém sídlišti musíme vedle ryze účelové činnosti hospodářského rázu zmínit také duchovní život obyvatel této zemědělské vesnice. Hlavní potíží, se kterou se studium mytologie laténské společnosti potýká, je absence písemných pramenů samotných Keltů. Jsme proto odkázáni pouze na archeologické nálezy a případně i na záznamy dobových antických komentátorů a letopisců. Mezi nejčastěji nalézané předměty, které přímo poukazují na způsoby myšlení, víru a dokreslují nám duchovní život obyvatel laténských vesnic, patří z různých materiálů vytvořené drobné amulety různorodých tvarů, kterým byla připisována jistá magická moc. Často se setkáváme s tvarově pestrými bronzovými závěsky s antropomorfními či zoomorfními motivy a nezřídka také s kolečky z lebečních kostí se třemi otvory, přičemž nález takového kolečka se podařil uskutečnit na medlovickém sídlišti. Jde o nepravidelně kruhový předmět, snad i připomínající obdélník, o rozměrech 36 x 30 mm a tloušťce kosti 5-6 mm. Doposud byly na Moravě známy dva nálezy těchto předmětů. Oba tyto moravské nálezy z Křenovic a Mistřína bohužel nemají bližší nálezové okolnosti (ČIŽMÁŘ 2000, 87) a nelze je tedy přesněji časově zařadit. Podle několika málo souborných zpracování těchto předmětů (ABELS 1988; WALDHAUSER et al. 1993, 314-315; ČURNÝ et al. 2006) je zřejmé, že je s jejich výskytem potřeba počítat po celou dobu laténskou a nemůžeme je tedy považovat za chronologicky citlivý artefakt. Signifikantním znakem popisovaného předmětu (amuletů) a jeho všech analogií je pravidelně se opakující počet tří naskrz provrtaných otvorů a ve většině případů kruhový nebo přibližně kruhový tvar. Dále pak fakt, že byl tento předmět vyrobený z lidských lebečních kostí. V případě slovenských nálezů je uvedeno, snad na základě antropologického zjištění, že terčíky byly vyřezané ještě z relativně „čerstvých“ lidských lebek, takže i k úmrtí daných jedinců došlo před vyřezáním a opracováním (ČURNÝ et al. 2006, 147). Pohlaví a věk člověka, z jehož lebky byl medlovický závěsek vytvořen, nelze antropologickým zkoumáním zjistit (viz příloha 15.1.3).

134

Obr. 21: Kolečka z lidských lebek z Moravy (1-3), Čech (4-8) a Slovenska (9-11). 1 – Medlovice; 2 – Křenovice; 3 – Mistřín (3a podle I. L. Červinky, 3b podle J.Meduny); 4, 5 – Radovesice; 6 – Tuchomyšl; 7 – Prosmyky u Litoměřic; 8 – Tuchoměřice u Prahy; 9 – Včelince-Lászlófala; 10 – Senec-Tehelná ul.; 11 – Levice.

135

Mezi často popisované keltské rituály patří bezpochyby uctívání lebek. V hojné míře ho zaznamenávají písemné prameny a dokládají monumentální plastiky, archeologické nálezy a aplikované výtvarné motivy. Podle antických autorů Diodora a Strabóna, kteří vycházeli z informací Poseidona, se hlavy zabitých nepřátel pokládaly za vzácnou trofej, kterou bojovníci vystavovali na obdiv připevněnou k hřívám koní, na ohradách příbytků nebo ve svatyních. Takovou manipulaci s lidskými hlavami naznačuje antropologický rozbor kremací z obětiště v Prosném a podle nespálených zbytků ve svatyni v Liptovské Maře mohly být lebky umístěny na sloupech, které lemovaly vydlážděnou plochu svatyně (PIETA 2009, 304). Jedná se přitom o kult, jenž má kořeny v dávné prehistorii a přežíval v některých oblastech světa až do novověku. Pro Kelty byla lebka především božským zásobníkem posvátné síly, který chránil majitele proti všem druhům nebezpečí a zároveň mu zajišťoval zdraví, bohatství a vítězství (ELIADE 1996, 129). Drobné předměty vyrobené z kousků lidských lebek můžeme tedy považovat za amulety, tedy za artefakty, kterým mohl být přisuzován určitý magický účinek.

Obr. 22: Mapa výskytu amuletů z lidských lebek se třemi otvory. Červeně jsou vyznačeny hrobové nálezy, zeleně sídlištní. 1 – Tuchomyšl; 2 – Radovesice; 3 – Prosmyky u Litoměřic; 4 – Tuchoměřice; 5 – Medlovice; 6 – Křenovice; 7 – Mistřín; 8 – Senec-Tehelná ul.; 10 – Levice; 11 – Včelince-Lászlófala.

136

Dále, jak již bylo řečeno, se na většině dochovaných terčíků vyskytovaly vždy tři kruhové otvory umístěné víceméně ve středu plochy předmětu. Nejčastější interpretací tohoto jevu, která se v naší literatuře vyskytuje, je spojení počtu těchto otvorů z trojčlennou indoevropskou ideologií (ČURNÝ et al. 2006, 148; ČIŽMÁŘOVÁ 2004, 69; WALDHAUSER 1999, 41). Jedná se o pantheon keltských bohů, jejichž jména nám v 1. století n.l. přináší básník Lucanus – Esus, Jupiter Taranucus a Mars Toutatis (ELIADE 1996, 135). V dalším textu bych se chtěl pokusit krátce naznačit ještě jeden možný výklad tohoto jevu, tedy opakujícího se počtu otvorů na těchto terčících. Čísla patří mezi základní prvky lidského poznání. „Antropologií čísel“ a začleněním různých číselných systémů do lidských společenství, ve kterých ta která numerická soustava vznikala, se zabýval britský matematik Thomas Crump. Ve svém díle The Anthropology of Number (1992) se ztotožňuje se starším názorem Davida Bloora (1983)12, který popisuje, že ve společnosti, která si vytvořila numerické techniky, byť na té nejzákladnější možné úrovni v podobě pouhého rozlišení jednotlivých čísel na sudá a lichá, se tato čísla stávají jakýmsi „paradigmatem identity“ a znalost počtů se stává nepostradatelným kulturním věděním (CRUMP 1992, 4). I přes pravděpodobný odpor k zapisování poznatků a význam přikládaný paměti a ústnímu předávání, což může

vysvětlovat

absenci

písemných

památek a znamená u Keltů i pokračování indoevropské duchovní tradice (ELIADE 1996, 141), můžeme předpokládat znalost jak písma, tak i počtů. O těchto vědeckých poznatcích keltských druidů nás informují například Caesarovy zápisky O válce Galské (Kniha VI:18), kde se zmiňuje počítání dnů

Obr. 23: Detail bronzového kalendáře z Coligny poblíž Lyonu (2. stol. n.l.).

a nocí v měsíčním a solárním kalendáři. Tato

informace byla dříve zpochybňována (ELIADE 1996, 141), avšak nález části kalendáře v Coligny (Obr. 23) dokazuje dost rozvinuté astronomické, tedy i matematické znalosti (ELIADE 1996, 142) a potvrzuje tak slova Caesara. Tato monumentální bronzová deska 12

David Bloor je současný anglický filozof a sociolog vědy a poznání.

137

(1,48 x 0,90 m) znázorňuje počet dnů a měsíců v celkem pěti letech a spojuje tak lunární a solární kalendář společně s keltskými jmény do jednoho celku. Jde o ukázkové spojení původních keltských znalostí s římskými a řeckými vlivy (McCLUSKEY 1998, 54). Ukazuje nám též, že znalost počtů nebyla pro Kelty neznámým věděním. Rozsah použití čísel a číselného vyjádření je v lidské společnosti pochopitelně obšírný. Vyjadřujeme jimi od prostého počtu také čas, směr, sled určitých událostí, případně také jejich hodnocení, a tak nám tato číselná vyjádření mohou mnohdy poukázat na vztah soudobého člověka k okolnímu světu či snad i k jiným lidem a pomoci tak vyřešit některé otázky vztahující se k samotnému duchovnímu bytí. Specifická čísla pak můžou mít určitý význam pro různé kognitivní systémy (ALDHOUSE – GREEN 2004, 201). Jako příklad uvádí M. Aldhouse-Greenová poslední knihu Nového zákona Zjevení svatého Jana. Objevuje se zde specifický symbol sedmi, který je opakovaně aplikován na řadu odkazů zahrnující například hvězdy, oči, lesní rohy, pečeti, světla a sedm listů, které má Jan adresovat sedmi církvím v Malé Asii. V této souvislosti tak číslo sedm přebírá jakousi přenositelnou posvátnost, která se od svého původního významu částečně oddělila (ALDHOUSE – GREEN 2004, 202).

Obr. 24: Terakotový reliéf tří bohyň (matek) z oppida Bibracte. Podobně to může být i v případě opakujícího se počtu tří otvorů u popisovaného amuletu. V laténské společnosti mělo jistě, v oblasti duchovna i umění, číslo tři důležitý význam. Často se například v ikonografických pramenech objevuje trojice bohyň matek – tzv. Deae Matronae (Obr. 24), které v některých případech mohou vystřídat znázornění bohové – muži (MacINNES 1997, 178). Jedním z nejpěknějších, až

138

surrealistických výtvorů v ikonografických pramenech je socha vousatého muže tří tváří z Lugduna, snad keltská varianta boha Merkura (Luguse), který hledí najednou do tří stran a poukazuje na nějakou blíže nezjištěnou původní kosmologii (Obr. 25). Z lokality Hafenturm, blízko Kolína nad Rýnem, je známý nález masky se třemi rohy (Obr. 26), datované do 1. stol. př. n. l. Takovéto symboly tří „rohů“ nejsou v laténské kultuře žádnou výjimkou, ale jsou často přeneseny i na znázornění býků, kanců a koní (ALDHOUSE – GREEN 2004, 209).

Obr. 25: Hlava muže se třemi tvářemi z Lugduna (nyní Lyon, Francie).

Obr. 26: Bronzová maska se třemi rohy z konce doby železné (Hafenturm u Kolína n. R., Německo).

Jak jsem se pokusil v rychlosti ukázat, opakování čísla tři v laténské kultuře bylo důležitým vyjádřením prozatím blíže neurčené náboženské podstaty. V ikonografickém podání se čísly dvě nebo tři obvykle označují tělo, hlava, nebo navíc i jiné tělesné prvky (ALDHOUSE – GREEN 2004, 202). Dále se jím může vyjadřovat, podobně jako v tradičních kosmologiích, obvyklé rozložení vesmíru (světa) do vrstev (pod zemí, na zemi, na nebi), čas bytí (minulost, současnost, budoucnost) a případně i složení světa z jednotlivých elementů (oheň, voda, vzduch). Dle mého názoru je tedy pravděpodobné, že terčík z Medlovic a jemu podobné analogické nálezy, které se na běžných laténských sídlištích v prostoru Evropy nacházejí, mají blízkou souvislost s jistým tradičním pohledem na svět a bezpochyby jejich přítomnost ve své blízkosti využívali obyvatelé medlovické vesnice jako amulet,

139

který má chránit před zlými vlivy, nebo jako talisman, který má naopak přitahovat vlivy dobré. Časté opakování trojice by tak mohlo vyjadřovat význam spojený s trojjediným vnímáním souvisejícím s kosmologickým pohledem a s ním souvisejícím světonázorem, ve kterém byl právě takový přístup (triadismus) hlavním interpretačním schématem reality.

140

10.2 LIDSKÉ KOSTI NA SÍDLIŠTI Zajímavý fenomén, který můžeme na laténských lokalitách pozorovat a který zcela jistě souvisí s duchovním životem, je přítomnost lidských koster či jejich částí na sídlištích. Tento jev byl sledován a popsán i v jiných obdobích našeho pravěku (SALAŠ 1990; STUCHLÍKOVÁ 1990; RULF 1996), ale ucelený přehled o takových nálezech v době laténské podal až J. Meduna (1980a, 45-46) v rámci souborného zpracování moravských sídlišť. Do té doby malý počet takových nálezů ojedinělých lidských kostí výrazně rozšířilo další souborné zpracování M. Čižmáře (2000), kterému se je povedlo rozčlenit do pěti základních skupin: 1. Nerituálně uložené pohřby celých těl 2. Rituálně uložené pohřby 3. Nerituálně uložené dětské pohřby 4. Nálezy ojedinělých kostí 5. Provrtaná kolečka z lebek O páté skupině, tedy medlovickém nálezu provrtaného terčíku z lidské lebky, pojednávala předchozí kapitola. Během záchranného výzkumu v Medlovicích byla prozkoumána dvě místa s lidskými

pozůstatky,

přičemž

obě

dvě

se

nacházela

přibližně

uprostřed

prozkoumaného laténského sídliště a označena byla jako hroby K800 a K801. Obě dvě lidské kostry se nacházely na rozhraní podorniční vrstvy a žlutého sprašového podloží a hrobová jáma, ani případný odlišný zásyp hrobu, nebyl tedy v terénu rozeznatelný. Vzhledem k jejich uložení a metodě výzkumu v této části plochy, byly obě kostry silně porušeny při skrývce (Obr. 27). V případě hrobu K800 byl nebožtík uložen ve směru SJ, hlavou k jihu, na pravém boku, s horními končetinami mírně pokrčenými před trupem, dolní končetiny mírně skrčené. U hrobu K801 byly pozůstatky pohřbeného výrazně více dislokovány stavebním strojem, takže jeho uložení se dá pouze odhadnout na orientaci ve směru V-Z, hlavou k západu, a původně snad i s mírně pokrčenými dolními končetinami. Podle antropologického posudku byli oba dva pohřbení mužského pohlaví, přičemž hrob K800 spadal do věkové kategorie adultus (20-40 let) a hrob K801 do kategorie maturus-senilis (více než 50 let).

141

Na základě těchto skutečností bychom mohli zařadit tyto pohřby do první skupiny podle dělení M. Čižmáře (2000, 86), tedy mezi nerituálně uložené pohřby celých těl. Ačkoliv byl pohřební ritus v době laténské ve velké většině případů unifikovaný, na pohřebištích se v této době sice vzácně, ale přesto setkáváme i s odlišně uloženými pohřby ve skrčené poloze, poloze na břiše apod. Tyto odchylky jsou vykládány jako projev tělesného postižení zemřelých (ČIŽMÁŘ 2000, 87). Na blízkém pohřebišti, na katastru obce Hoštice-Heroltice, vzdáleném asi 1 400 m jihozápadním směrem, byly takové hroby prozkoumány hned dva – hroby K809 a K829 (LEČBYCH 2004). Oba pohřbení leželi více či méně na boku s vyhnutými koleny do jedné ze stran, tedy velmi obdobně jako kostra K800 na zdejším sídlišti (Obr. 27) a bez zajímavosti není ani (podobně jako u popisovaných hrobů) velice mělké zahloubení hrobu K809, které se pohybovalo od 3 do 10 cm, a tedy byla i v tomto případě kostra poničena při skrývkách.

Obr. 27: Kresebné plány kosterních pozůstatků nalezených na laténském sídlišti v Medlovicích. Je ovšem potřeba dodat, že vzhledem k naprosté absenci milodarů, nemožnosti identifikovat hrobové jámy a právě i velmi mělkému zahloubení již víceméně do podorniční vrstvy, je obtížné popisované kosterní pozůstatky vůbec přesněji datovat. Podorniční vrstva, ve které se oba hroby nacházely, se již bohužel nedá dodatečně ztotožnit například s některou z vrstev z plochy II, která byla popsána v kapitole o

142

stratigrafii (viz kapitola 8). Pokusil jsem se alespoň porovnat geodeticky zjištěné nadmořské výšky u zaměření těchto popisovaných dvou koster (výška osy hrobů kolísala od 225,04 do 224, 97 m n. m.) a asi 35 m východním směrem vzdálené plochy II, kde byly v následujícím roce zachycené podorniční vrstvy bezpečně datované do mladší doby laténské (výška na povrchu u vrstvy K212 kolísala od 224,56 po 224,45 m n. m.). Tento, přibližně půlmetrový (48 – 52 cm), výškový rozdíl jsem zjistil i na několika dalších geodeticky zaměřených a stejně vzdálených místech na celkovém plánu lokality, a tak může odpovídat přirozeně se svažujícímu terénu směrem k Medlovickému potoku. Za určitých okolností mohly být tedy hroby zahloubené na úrovni laténského sídliště, ale tento výsledek nepovažuji vzhledem k malému množství přesvědčivých dat za příliš věrohodný. Může však jít o náznak toho, čemu je v budoucnu potřeba věnovat pozornost při archeologickém výzkumu. I přes popsané problémy s chronologickým zařazením nalezených koster a vzhledem ke skutečnosti, že zařazení těchto hrobů do období, která byla na lokalitě nebo v nejbližším okolí výzkumem a sběry zjištěna (MMK, mladší doba bronzová, doba římská), je podle mého názoru ještě méně pravděpodobné, můžeme je za součást prozkoumaného laténského sídliště s jistou rezervou považovat. Takovéto pohřby kompletních jedinců na laténských sídlištích, které nenesou znaky obvyklého pohřebního rituálu, jsou vykládány jako pravděpodobné oběti válečného střetnutí nebo katastrofy spojené například se zánikem místního sídliště. Na Moravě je možné uvést jako příklad čtyři hroby v Mutěnicích, které by mohly mít spojitost se zánikem

zdejšího

časně

laténského

osídlení

(ČIŽMÁŘ 2000, 88). V Čechách se pak touto problematikou u několika sídlišť zabýval J. Waldhauser (1993, 315) a více rituálně neuložených koster se společně na jednom sídlišti vyskytlo ještě v Praze-Bubenči

(WALDHAUSER

1985).

Pochopitelně konkrétní význam tohoto fenoménu je potřeba dále studovat a snad bude i v budoucnu nadále upřesňován novými nálezy z výzkumů. Posledním a rovněž nedořešeným objevem, který byl v Medlovicich učiněn a který by mohl

143

Obr. 28: Nádoba nalezená dělníky v rýze pro plynovod v blízkosti laténského sídliště.

mít souvislost s pohřbíváním na sídlišti, nebo vůbec souvislost s pohřbíváním po konci plochých keltských pohřebišť v LT-C1, je nález označený jako hrob K802. Jednalo se o nález celé nádoby (Obr. 28) v severní části výkopu pro přeložku plynového potrubí. Nádoba byla uložena na rozhraní dvou vrstev, přičemž z jedné z nich bylo následně vyzvednuto několik zlomků laténské keramiky. Bohužel tento nález byl učiněn dělníky již při hloubení liniového výkopu a k rukám archeologa se tato nádoba dostala již prázdná. Zda sloužila jako keramická urna, ve které byly původně uložené spálené zbytky nebožtíka, se již nedá věrohodně dokázat. Existence urnových a jámových žárových pohřbů je však v době laténské bezpečně dokázána. 10.3 BLÍZKÉ POHŘEBIŠTĚ Jak bylo naznačeno v předchozí části, během výstavby dálnice D1 bylo na katastru obce Hoštice-Heroltice ve vzdálenosti asi 1400 m západně od medlovického sídliště prozkoumáno i laténské pohřebiště (LEČBYCH 2004). Tato nekropole se rozkládala v polní trati „Sečné louky“ na protáhlém návrší mírně se svažujícím severovýchodním směrem k Pruskému potoku (Obr. 29). Nadmořská výška pohřebiště se pohybovala kolem 230 m n. m. Podobná poloha laténských pohřebišť na svazích a návrších patří k nejčastějším nejen na našem území (MEDUNA 1962, 173), ale například i na jihozápadním Slovensku (BENADÍK 1957, 115). O uspořádání a velikosti pohřebiště nelze s určitostí mnoho říct. Podle celkového plánu (LEČBYCH 2005, Příloha II) se zdá, že by se mohlo jednat o protáhlý tvar, a to přibližně ve směru východ – západ. Z relativně velkých prostorů mezi hroby a z jejich nepravidelného uspořádání se lze domnívat, že na nekropoli nebyly zachyceny hroby všechny. Důvodem by možná mohlo být celkově mělké zahloubení hrobových jam (průměrná hloubka pouze 25 cm) způsobené pravděpodobně nějakou předchozí erozní činností a následné poničení hrobů při zemních pracích. Rovněž se zdá, že by se mohlo pohřebiště dále rozšiřovat severním, resp. severozápadním směrem. Díky tomu nemůžeme činit podrobnější závěry o hustotě hrobů a případně o členění pohřebiště. Pohřební ritus kostrových hrobů v Hošticích – Herolticích nejeví žádné zvláštnosti. Mrtví byli pochováváni do nestejně velikých obdélných hrobových jam s více či méně zaoblenými rohy. Kostry byly v hrobech většinou orientovány v obvyklém směru sever (hlava) – jih (nohy) s drobnými odchylkami na obě strany, které mohou mít podle J. Filipa souvislost s ročním obdobím pohřbu (FILIP 1956, 292). Tato orientace je běžná 144

nejen na Moravě, nýbrž i v Čechách (MEDUNA 1961, 276). Jedinou výjimkou byl na pohřebišti hrob K816, který byl vyhlouben přibližně ve směru V – Z. V tomto případě se jednalo o pohřeb bojovníka s tradiční výbavou s hlavou směřující k východu. Z přehledu podaného M. Čižmářem vyplývá, že pohřby odlišné orientace jsou na Moravě převážně hroby bojovnické (ČIŽMÁŘ 1972, 35). Toto pravidlo platí především o pohřbech s orientací východ (hlava) – západ (82 % hrobů), a to po celou dobu trvání laténských plochých pohřebišť.

Obr. 29: Na kolmém leteckém snímku stávajícího okolí jsou vyznačeny polohy zkoumaného sídliště a pohřebiště. Většina pohřbených byla uložena v obvyklé natažené poloze na zádech s rukama podél těla, některé kostry však byly umístěny poněkud odchylně. Jednalo se o dva hroby K809 a K829, které jsem již zmínil v předchozí kapitole v souvislosti s nálezem nerituálně uložených koster na sídlišti v Medlovicích. Celkem se zde podařilo zachránit a prozkoumat 20 hrobů. Sedm z nich bylo na základě nálezu münsingenských spon zařazeno do fáze LT-B1 a v celkem pěti hrobech se vyskytovala poměrně unikátní spona typu Pottenbrunn – Horný Jatov (RAMSL 2002, 121), která rozhodně nepatří na našich pohřebištích k běžnému inventáři a její chronologický výskyt je vymezen stupněm LT-B2 (LEČBYCH 2004, 21). Zbývajících 8 hrobů se z nedostatku chronologicky citlivého materiálu nepodařilo blíže zařadit.

145

Vidíme zde, že se toto pohřebiště v Hošticích-Herolticích a počínající sídlištní aktivita v Medlovicích alespoň z části časově kryjí, a to zejména v době horizontu spony s volnou patkou, která byla nalezena u objektu K532 (Tab. 50:4), tedy ve stupni LT-B. Horizontální stratigrafie, byť jenom v rámci stupně LT-B nebyla na tomto pohřebišti nijak patrná. Do následujícího stupně před ukončením kostrového pohřbívání v době laténské, tedy v období LT - C1, se na pohřebišti nepodařilo zařadit žádný z hrobů. Celkem osm jich zůstalo nedatovaných a jak již bylo uvedeno výše, toto pohřebiště nebylo pravděpodobně prozkoumáno celé. Je tedy možné, že toto sídliště a pohřebiště tvoří společně jeden sídelní areál. Mezi těmito lokalitami není přímá viditelnost a pomyslnou dělicí linii tvoří vodoteč Pruského potoka.

146

11. CHRONOLOGICKÉ ZAŘAZENÍ LOKALITY Pro časové zařazení medlovického sídliště je možné vycházet jednak z terénních pozorování, zejména však z rozboru hmotných nálezů. Během výzkumu nebyly zjištěny žádné zjevné superpozice laténských objektů. Jen v některých případech se podařilo identifikovat opravy nosných konstrukcí v podobě zdvojených kůlových jam. Výjimkou byl pochopitelně rozbor stratigrafie plochy II, kde bylo zřejmé zahloubení laténských objektů do datovatelné jedné, v některých případech i dvou vrstev. Rozborem této stratigrafické situace nebyly vyčleněny žádné významné chronologické horizonty a většina nálezů odtud pocházejících se nevymyká datování do pozdní doby laténské. Zejména tomu nasvědčují nálezy roztroušené malované keramiky a zlomek kamenného rotačního mlýnu ve vrstvě K212, do které byly všechny zdejší laténské objekty zahloubeny. Na tuto vrstvu nasedala svrchní vrstva K209, ve které se nacházel jeden železný zlomek lučíku spony, pravděpodobně náležící skupině 24 podle třídění R. Gebharta, a tedy její výskyt by měl náležet stupni LT D1. Je tedy zřejmé, že všechny zahloubené objekty nacházející se na této zkoumané ploše jsou datovány do stupně LT D1. U objektů zkoumaných v předchozích etapách se musíme zaměřit hlavně na rozbor materiálu z jejich výplní. Nejvíce chronologicky citlivé předměty jsou drobné užitné i ozdobné artefakty, které často podléhaly módním vlivům. Za nejčastější datovací pomůcku na laténských sídlištích jsou považovány spony různých tvarů a materiálů. Za nejstarší doklad sídlištní aktivity můžeme považovat nález bronzové spony s volnou patkou, která byla nalezena sběrem v okolí objektu K532. Nelze ji tedy přesvědčivě zařadit do jeho výplně, ale přesto nám tato spona vymezuje začátek osídlení do stupně LT B2. Druhý nalezený zlomek bronzové motschwilské spony, již bezpečně z výplně objektu K537, je typickým představitelem fáze LT C2. Zbývající spony jsou již spony spojené konstrukce vyrobené ze železa, a tedy i nedobře dochované a obtížně zařaditelné. Spona z objektu K538 by mohla náležet Gebhartově skupině 19a s těžištěm výskytu v LT C2, ale může se vyskytnout i počátkem stupně LT D.

147

Další spona s výskytem ve stupni LT C2 pochází z objektu K532 a lze ji ztotožnit se skupinou 17b. Zbývající spony si netroufám vzhledem k jejich zlomkovitosti blíže zařadit. Chronologicky citlivým předmětem jsou však i skleněné předměty. V Medlovicích nalezené skleněné předměty podporují datování do stupňů LT C-D. Pozdní dobu laténskou reprezentují také nálezy rotačních mlýnů a například i unikátního kostěného hřebene. V nálezech keramiky lze také rozeznat několik základních horizontů. Výrazně chronologický prvek je kolkovaná výzdoba obrácených písmen C. Celková absence takové výzdoby na keramickém materiálu ze Starého Hradiska jejich nejmladší výskyt vymezuje stupni LT B - C1. Často se vyskytlo i přerušované svislé rýhování. Jak naznačují nálezy z Brtníčka, počátek této výzdoby je možné klást již do stupně LT C1. Stejně tak se od tohoto stupně objevuje černý smolný nátěr na hrdle nádob (MEDUNA 1980a, 106). Nalézané byly i zlomky kalichovitých pohárů, které se začínají objevovat v hrobech již od stupně LT B2, ale těžiště výskytu mají až v LT C1 (MEDUNA 1980a, 84-85). Následný keramický inventář stupňů LT C2 – D1 je již na keramice špatně rozlišitelný. Většina keramického materiálu však do tohoto období patřila. Typickou keramickou formou stupně LT D jsou nálezy soudkovitých pohárů, případně lahví s úzkým hrdlem. Stejně tak častá vlešťovaná výzdoba v podobě různých vzorů, rozpadající se svislé rýhování, a zejména pak malovaná keramika přesvědčivě podává další oporu v dataci do závěrečného stupně LT D1. Závěrem lze tedy konstatovat, že sídliště má svůj počátek od stupně LT B2 a jeho konec se dá spojit s koncem laténského osídlení našich zemí ve stupni LT D1. V absolutní chronologii jde tedy o zhruba polovinu 3. století př. n. l. po první polovinu 1. století př. n. l. Nebyly zde nalezeny žádné doklady násilného zániku nebo náhlého konce osídlení.

148

12. ZÁZEMÍ LOKALITY V SOUVISLOSTI S LATÉNSKÝM OSÍDLENÍM 12.1 VÝVOJ LATÉNSKÉHO OSÍDLENÍ POVODÍ ŘEKY HANÉ Sledovaná oblast povodí řeky Hané, jejíž horní tok je částečně situován do oblasti Vyškovské brány, zaujímá nemalou rozlohu přibližně 360 km2. Již v současném stavu poznání a započítáním lokalit zjištěných sběry, tedy nedestruktivní metodou, ale archeologickým výzkumem neověřené, můžeme konstatovat, že se jedná o oblast poměrně hustě osídlenou obyvatelstvem doby laténské. Není divu, jedná se o strategicky důležitou oblast přibližně ve středu Moravy, spojující Brněnsko s relativné blízkou jantarovou stezkou, mezi dvěma hornatými oblastmi - Drahanskou vrchovinou a Litenčickou pahorkatinou. V povodí Hané tedy máme doklady osídlení už z počátečního (časného) období doby laténské. I přesto, že se nejedná o nížinné sídliště, je třeba zmínit jeden z nejčasnějších dokladů keltského výšinného osídlení na našem území, a to hradisko „Černov“, pár kilometrů vzdálené od obce Ježkovice, na východním okraji Drahanské vrchoviny. Umístění hradiska ve strategické poloze na ostrožně nad tokem Rakovce a jeho opevnění z časné doby laténské jej řadí mezi nejdůležitější lokality tohoto období. Jeho zánik je pak možné dávat do souvislosti s druhou vlnou keltské okupace našich zemí. Za nejdůležitější nížinnou sídlištní lokalitu z průběhu období od druhé poloviny 5. a počátku 4. století př. n. l. by se za současného stavu poznání dalo považovat sídliště ve Vyškově (na mapě lokalit číslo 28), které bylo zčásti prozkoumáno několika záchrannými výzkumy v průmyslové zóně na kraji Vyškova v Tovární ulici. Podařilo se zachytit poměrně rozsáhlou část sídliště se stopami nadzemních domů a zahloubenými objekty. Zajímavými nálezy byly početné časně laténské římské mlýny vyrobené z materiálu z okolí Drahanské vrchoviny, tedy stejného jako pozdější rotační mlýny nalezené v Medlovicích. Toto sídliště bylo bohaté i na ostatní drobné či chronologicky významné předměty (kolkovaná keramika, spony, perly s očky, železné zápony, jehlice). Další časně laténské osídlení u Vyškova by mohlo být identifikováno fragmentem kolkované „braubašské“ misky, která pochází ze sběrů v polní trati „Přidánky“ u Drnovic (6) u Vyškova. Zde je pak stejnými sběry více doloženo i pozdější osídlení ve

149

stupních LT C-D. Kolkovaná časně laténská keramika pochází i z katastru Pustiměře ze sběrů M. Daňka. Ze stupně LT A máme doložena i sídliště na území okresu Prostějov. Často nalézané skleněné perly s očky jsou společně s kolkovanou keramikou a zejména s unikátní časně laténskou sponou s ptačí hlavičkou známy ze sběrů v Otaslavicích v trati „Svodnice“ a je možné, že je sem zařaditelný i nález malované keramiky, který zde dokládá i pozdně laténské období. V pozdějším období se i na katastru Otaslavic laténské osídlení rozrůstá a doklady osídlení zde máme ve více polohách. V poměrně blízkém Brodku u Prostějova je stupeň LT A doložen keramikou v trati „Habrůvka“. Neověřitelné jsou již dnes nálezy kolkované keramiky z obce Doloplazy (32), které byly zničeny ve 30. letech. Ze sběrů známá lokalita rozkládající se v několika polních tratích na katastru obce Klenovice na Hané (36) je osídlená také již od stupně LT A a pravděpodobně toto osídlení trvá kontinuálně až do závěrečné fáze období LT C2-D1, kdy tato lokalita nejspíše zažívá období rozkvětu. V dalších fázích laténského osídlení, tedy v období plochých keltských pohřebišť, nastává další rozkvět zdejší oikumeny. Některé vyjmenované lokality pokračují ve svém vývoji, přibývají doklady nových osídlení a objevují se první pohřebiště. Ve fázi LT B1 započalo svou existenci sídliště s bohatými nálezy v poloze „Ostrovy“ u Vyškova. Prozkoumány byly celkem tři chaty a 7 sídlištních objektů a vyhodnocením jejich inventáře byl prokázán konec osídlení ve stupni LT C1. Rozvíjelo se i osídlení na katastru Drnovic. Několik chat z LT B-D bylo prozkoumáno nad potokem Drnovky (3) a v nedaleké poloze „U propasti“ (4) je doložená rozsáhlejší nekropole, která je na základě rozboru zatím jednoho žárového hrobu datována do LT C1. V katastrech obcí Kozlany a Bohdalice (11, 12) se osídlení projevuje prozkoumaným pohřebištěm ze stupně LT B2 a stopy zde zanechává i sídliště. Rozvíjí se i osídlení na katastru Pustiměře (19, 20, 21) s poměrně rozsáhlým a dlouhodobým pohřebištěm v Pustiměřských Prusích (20, obec Pustiměř), které trvalo kontinuálně od LT B1 do LT C1, tedy po celou dobu kostrového pohřbívání v době laténské. Asi 6 km jihovýchodně od zmíněných Pustiměřských Prus bylo u dnešní obce Hoštice-Heroltice (8) rovněž ve stupni LT B1 založeno poměrně chudé kostrové pohřebiště trvající do následujícího stupně LT B2. Částečně se tedy krylo s doloženou první sídlištní aktivitou na lokalitě, o které pojednává tato práce, tedy na 1,5 km

150

vzdáleném sídlišti v Medlovicích (15). Stopy menších pohřebních aktivit jsou na Vyškovsku i třeba v cihelně v Pustiměři (21) či v Moravských Málkovicích (17). Do stupně LT C je datována kolekce keramiky nalezené v intavilánu obce Kučerov (14) a dokládající zde soudobé sídliště, stejně jako osídlení u nedalekého kravína v trati „Mezi háji“ (13), které však není blíže zařazeno. Z doby LT B-C1 je například keramikou doloženo i osídlení intravilánu Dřevnovic (33) v Prostějovském okrese. Za nejdůležitější lokalitu, která se v povodí Hané začala vytvářet ve stupni LT B2 a její rozkvět nastal v období následujícím v LT C, v jehož závěru její osídlení končí, můžeme bez váhání považovat osídlení poloh „Zadní dlátko“ a „Kratiny“ v Němčicích nad Hanou. Jde o nadregionální lokalitu, která na našem území nemá adekvátní srovnání a časově předchází počátku fungování oppida Staré Hradisko. Ačkoli byla tato lokalita známá již od konce 19. století (MEDUNA 1980, 215, 309-311), její skutečný význam byl však rozpoznán teprve díky intenzivnímu povrchovému sběru dvou místních amatérských hledačů za pomoci detektorů kovů. Skleněné, keramické a kovové předměty včetně mincí a spon se zde počítají po stovkách až tisících artefaktů. Jedna z nejdůležitějších informací, kterou nám postupné zpracovávání této lokality přináší, jsou doklady silných vazeb na širší podunajskou oblast jihozápadního Slovenska, Dolního Rakouska a přilehlé části Maďarska, s výraznými kontakty se slovinskou a severoitalskou oblastí. Některé nálezy ukazují i na spojitost lokality s jihoněmeckým územím (ČIŽMÁŘ - KOLNÍKOVÁ 2006, 267). Tahle informace je pro nás neobyčejně důležitá, jelikož z ní můžeme analogicky odvodit a předpokládat takovéto podobné vazby i okolních lokalit, byť mnohem menšího rozsahu a důležitosti, tedy i popisovaných Medlovic. V případě, že by další prozatím nedestruktivní průzkum Němčic nad Hanou prokázal opevnění, dalo by se uvažovat i o oppidu a byl by to nejstarší doklad počátků urbanizace na území severně od Alp. Tato lokalita nám tímto zároveň ukazuje na výraznou společenskou změnu, která se měla odehrát během nebo krátce po jejím zániku. Jelikož nejsou v Němčicích nad Hanou doposud žádné přesvědčivé doklady existence ve stupni LT D1, je její zánik jistou předzvěstí vzniku nedalekého oppida Starého Hradiska, které má svůj počátek vzniku právě ve stupni LT C2 a hlavní rozkvět jeho osídlení přichází až v následujícím stupni LT D1. Ovšem zpracovaný materiál pocházející ze Starého Hradiska vykazuje naopak silné vazby především na českou bójskou oblast (ČIŽMÁŘ - KOLNÍKOVÁ 2006, 267).

151

Důvody takovéto odlišnosti hledá M. Čižmář s největší pravděpodobností v závažných historických změnách, ke kterým koncem 2. stol. př. n. l. (tedy na konci stupně LT C2) došlo a které ovlivnily život keltského obyvatelstva na území severně středního Podunají. Jako vysvětlující hypotéza se samozřejmě v prvé řadě nabízí známé tažení Kimbrů a Teutonů roku 112 př. n. l., které se našich Keltů dotklo a muselo silně ovlivnit vývoj v této oblasti (ČIŽMÁŘ - KOLNÍKOVÁ 2006, 269). Musíme tedy pochopitelně předpokládat, že ani v této práci popisované sídliště v Medlovicích nezůstalo touto změnou netknuté. Nejstarší doklady sídlištní aktivity, které jsou v Medlovicích zřejmé, jsou nálezy kolkované keramiky v podobě obráceného písmena C. Jde o keramiku příznačnou pro středomoravskou oblast a vyskytující se v období stupňů LT B2-C1. Její naprostá absence právě na Starém Hradisku toto datování vymezuje. Společně s nálezem bronzové spony s volnou patkou a zdobeným lučíkem, tedy typickým představitelem stupně LT B2, můžeme právě do tohoto stupně klást počátek sídliště v Medlovicích, které se ovšem výrazně rozvíjelo až v pozdější době ve stupních LT C2-D1. Tedy můžeme konstatovat, že toto zemědělské sídliště v Medlovicích si uchovávalo svou existenci kontinuálně jak během dominantního postavení centra v Němčicích nad Hanou, tak i později významného oppida Staré Hradisko. Je však vidět, že takovéto nadregionální životní změny nejsou na průměrných zemědělských sídlištích postřehnutelné. Důvodem je pochopitelně řádově menší množství typologicky i chronologicky citlivých nálezů. Stejně tak není doložen žádný násilný zánik, destrukční či požárové vrstvy a ani jiné doklady o znovuvybudování tohoto sídliště ve stupni LT C2. Mimo zmíněného výrobního a obchodního centra v tratích „Zadní dlátko“ a „Kratiny“ se na katastru Němčic nad Hanou rozkládá několik dalších lokalit s ojedinělými nálezy (37-43) jak ze střední, tak i z pozdní doby laténské. Osídlení celého regionu, i společně s přilehlými oblastmi, pak významně pokračuje i v následujících pozdně laténských stupních LT C2-D1, tedy těsně před koncem laténského osídlení našich zemí. Některá vyjmenovaná osídlení drží stále svůj vývoj. Přibývají nové sídelní prostory. Například na dobře zmapovaném okolí Otaslavic (45) je známo několik poloh s nálezy malované keramiky, s mincí či fragmenty železných spon z pozdní doby laténské. Svůj rozvoj začíná v předchozích odstavcích zmiňované významné oppidum Staré Hradisko a v kopcovitém terénu Konické vrchoviny (lokální součást Drahanské vrchoviny) vzniká na katastru obce Ježkovice, 152

tedy nedaleko již dříve existujícího hradiska „Černov“, další opevněný areál dvojnásobnými valy - hradisko „Ve Zbitých“. Zřejmě mohlo jít o důležitý strategický opěrný bod kontrolující Vyškovskou bránu.

Obr. 30: Mapa laténských lokalit v zájmové oblasti povodí řeky Hané.

153

12.2 SOUPIS LOKALIT V soupise lokalit jsem se soustředil na povodí řeky Hané v okresech Vyškov a Prostějov. Data jsem shromáždil z databáze SAS a encyklopedie J. Čižmářové (2004). 1. BOHDALICE – "Horní dvůr“ (okr. Vyškov) Lokalizace: plocha zemědělského družstva Bohdalice, Naproti strojírnám Bohdalice. Mírný JV svah svažující se k vodoteči. Okolnosti nálezu: zachráněný inventář hrobů. Pohřebiště. Keramika, Fe a bronzové předměty. Nadučitel Valenta zachránil z rozrušených hrobů železné a bronzové předměty. Mezi nimi i část Fe opasku s bronzovou pásovou záponou zdobenou pseudofiligránem, na Moravě ojedinělý předmět, jež ukazuje svým původem na Karpatskou kotlinu. Hrob, z něhož měla zápona pocházet, publikoval J. Skutil jako hrob č. 14 z Kozlan. Je pravděpodobné, že jde o jedno pohřeniště. Datování: LT Prameny a literatura: ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 133) 2. DĚTKOVICE – „Sibiř“ (okr. Vyškov) Lokalizace: v místě zástavby rodinných domů Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště (chata). Keramika, 2 bronzové spony, 2 Fe předměty, parohová zděř. Během výzkumu v r. 1992 byla na SZ okraji intravilánu obce na mírném svahu s orientací na V objevena jáma datovaná na základě keramiky s kolkovanou výzdobou do časného laténu. V r. 2000 zde byla prozkoumána chata datovaná do stupně LT D. Datování: LT A (jáma), LT D (chata) Prameny a literatura: Z. ČIŽMÁŘ (2000, 135), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 164-165) 3. DRNOVICE - "U potoka Drnovky" (okr. Vyškov) Lokalizace: mírný jižní svah nad levým břehem potoka Drnovka. Okolnosti nálezu: archeologický výzkum (v r. 1994). Chaty. Keramika. V roce 1994 byly při archeologickém výzkumu nalezeny 4 laténské chaty. 154

Datování: LT B-D Prameny a literatura: VITULA (1997, 273) 4. DRNOVICE/DĚDICE - "U propasti II" (okr. Vyškov) Lokalizace: vrchol a jižní svah v poloze „U propasti“ nad levým břehem Drnovky na rozhraní katastrů Drnovic a Dědic Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Pohřebiště. Keramika, hrot, kopí, spony, nůžky.Během záchranného výzkumu v r. 1996 byl objeven žárový hrob. Je součástí větší nekropole doložené již v r. 1990 výzkumem A. Rumianové a O. Šedy – zdokumentované porušené keltské hroby Datování: LT C1 Prameny a literatura: DOLEŽEL (1993. 113); MIKULKOVÁ – MEDUNA (1999), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 174) 5. DRNOVICE - "zemědělské družstvo" (okr. Vyškov) Lokalizace: areál zemědělského družstva, východně od obce na pravém břehu bezejmenného přítoku Drnovky. Okolnosti nálezu: archeologický výzkum, vizuální průzkum, sběr, náhodný nález. Keramika. Datování: LT 6A. DRNOVICE - "U lesní zprávy" + "Přidánky" (okr. Vyškov) Lokalizace: pravá strana silnice z Vyškova do Drnovic těsně před Drnovicemi Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště (3 chaty). Keramika. Během povrchového sběru získali V. Janák a P. Kouřil kolekci keramiky ze stupně LT C a D a fragment braubašské misky ze stupně LT A Datování: LT A; LT B-D Prameny a literatura: KOUŘIL – JANÁK (1980, 35), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 174)

155

7. HLUBOČANY – „Na skalkách" (okr. Vyškov) Lokalizace: SZ obce, pravá strana Bohdalického potoka, podél rozhraní katastrů Rostěnice a Hlubočany Okolnosti nálezu: letecká prospekce, sběry. Keramika. Lokalita známa z leteckého snímkování M. Bálka, sběry provedl O. Šedo a A. Rumianová. Datování: LT Prameny a literatura: RUMIANOVÁ - ŠEDO (1993) 8. HOŠTICE/HEROLTICE– „Sečné louky" (okr. Vyškov) Lokalizace: návrší nad Hanou, z V ohraničeno Pruským potokem, z JZ silnicí Hoštice Rybníček Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Pohřebiště. Meč, Fe spony, bronz. Spony, náramky, nánožníky, bronzový řetízek.V roce 2002 byl na trase dálnice D1 v úseku Vyškov – Mořice prozkoumáno 20 keltských kostrových hrobů. Datování: LT B1/B2 Prameny a literatura: BÁLEK et al. (2003, 139-140) 9. IVANOVICE NA HANÉ – „Padělky za Pučápkou " (okr. Vyškov) Lokalizace: při západní hranici k. ú. Ivanovic na Hané mezi silnicí z Ivanovic do Drysic a Pustiměřským potokem Okolnosti nálezu: nejasné. Keramika Datování: LT C2/D1 Prameny a literatura: ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 194) 10. JEŽKOVICE NA MORAVĚ – hradisko "Na Zbitých" (okr. Vyškov) Lokalizace: ostroh nad Malou Hanou a údolní nádrží Opatovice obtékaný jejími přítoky, nadmořská výška okolo 380 metrů Okolnosti nálezu: Ojedinělé nálezy. Hradisko. Keramika.

156

Hradisko je od jihozápadu opevněno 3 náspy a 2 příkopy v délce asi 600 m. Náspy jsou 30-50 m pod sebou. Na ostatních úbočích jsou tak strmé svahy, že opevnění nebylo třeba. Lokalitu znal již F. Koudelka, do literatury uvedl v r. 1965 J. Skutil. Podrobněji popsal E. Černý v r. 1966 a zejména v r. 1992 E. Černý. Datování: LT C2/D1 Prameny a literatura: ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 199)

11. KOZLANY – "Chmelnice“ (okr. Vyškov) Lokalizace: SV část obce, poblíž trati "Chmelnice", ve směru od Bohdalic na návsi vpravo Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Pohřebiště. V průběhu let 1912 – 32 prokopal M. Chleborád 13 kostrových hrobů v zahradách domů č. p. 56 a 57. Jako další hrob – hrob č. 14 – označil J. Skutil jeden z porušených hrobů na katastru Bohdalic. Je pravděpodobné, že jde o jedno pohřebiště. Datování: LT B2 Prameny a literatura: PROCHÁZKA (1937, 78 – 79), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 211) 12. KOZLANY/BOHDALICE – "Lány", „Niva“ (okr. Vyškov) Lokalizace: pravý břeh Rostěnického potoka. Okolnosti nálezu: Sídliště. Keramika. Datování: LT Prameny a literatura: MICHNA (1993, 412), MIKULKOVÁ (1999) 13. KUČEROV – "Mezihájí" (okr. Vyškov) Lokalizace: pole vlevo od kostela směrem dolů k vodoteči a dnešnímu areálu zemědělského družstva. Okolnosti nálezu: Sídliště- Keramika. Datování: LT Prameny a literatura: MEDUNA (1980B, 153), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 216)

157

14. KUČEROV – intravilán (okr. Vyškov) Lokalizace: zahrada domu č. p. 9 Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště (chata). Keramika. Při hloubení jímky nalezeny laténské střepy pocházející nepochybně z porušené chaty. Datování: LT C Prameny a literatura: MEDUNA (1985, 35) 15. MEDLOVICE – "Za Hanou" (okr. Vyškov) Lokalizace: na levém břehu Medlovického potoka, J od Ivanovic Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště (chaty). Keramika, Fe spony, bronz. Spony, Fe nástroje, kostěnný hřeben, skleněné náramky, kolečko z lidské lebky s 3 provrty. Naleziště bylo prozkoumáno v letech 2002 – 2003na trase dálnice D1 v úseku Vyškov – Mořice. Datování: LT B2 – D1 Prameny a literatura: BÁLEK et al (2002, 142) 16. MEDLOVICE – "Široké" (okr. Vyškov) Lokalizace: S od Medlovic, na levém břehu Medlovického potoka Okolnosti nálezu: sběry při výzkumu na dálnici (2003). Keramika. Datování: LT Prameny a literatura: BÁLEK – BERKOVEC – KOS – LEČBYCH – MATĚJÍČKOVÁ – PARMA – PŘICHYSTAL – ŠMÍD (2003, 139-140). 17. MORAVSKÉ MÁLKOVICE – "Za kovárnou" (okr. Vyškov) Lokalizace: Intravilán obce, pravý břeh Medlovického potoka Okolnosti nálezu: patrně hrob, náramek.V roce 1929 vykopal kovář Josef Trněný za kovárnou 2 jednoduché bronzové náramky s rozšířenými konci. Datování: LT Prameny a literatura: PROCHÁZKA (1937, 88)

158

18. PUSTIMĚŘ – „Nad soutokem“ (okr. Vyškov) Lokalizace: mírný svah s jižní orientací nad soutokem Melického a Pustiměřského potoka Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště. Keramika. Při průzkumech zjištěno laténské sídliště. Nálezy soustředěny v pruhu dlouhém 100m, kolem vrstevnice v nadmořské výšce 230m. V ornici patrné naorávané objekty nebo větší plochy s kulturní vrstvou. Datování: LT Prameny a literatura: ŠEDO (1993, 113) 19. PUSTIMĚŘ - „Horní pole" (okr. Vyškov) Lokalizace: levý břeh Melického potoka, J svah v blízkosti dálnice Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště. Keramika. Při výkopech pro melioraci zjištěno laténské a římské osídlení Datování: LT Prameny a literatura: ŠEDO (1993) 20. PUSTIMĚŘ/VYŠKOV - „Letiště" (okr. Vyškov) Lokalizace: mezi Marchanickým potokem a pravouu stranou silnice Vyškov -Pustiměř, severně od potoka Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Pohřebiště. Keramika. V říjnu 1939 došlo při kopání vodovodu (souběžně se silnicí do Pustiměře) k narušení laténského pohřebiště. Prof. Poulík prozkoumal 19 kostrových hrobů. Datování: LT Prameny a literatura: FILIP (1956 406, 410), MEDUNA (1962), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 292-293)

159

21. PUSTIMĚŘ - „Cihelna“ ,"Pod grety" (okr. Vyškov) Lokalizace: východní okraj obce, vlevo od silnice z Pustiměře ke staré státní silnici do Prostějova. Okolnosti nálezu: zachráněné nálezy z cihelny. Hrob. Keramika, bronzový nánožník. Datování: LT B-D Prameny a literatura: PROCHÁZKA (1937), FILIP (1956, 406), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 293) 23. RADSLAVICE - „Niva“ („Zadní grety") (okr. Vyškov) Lokalizace: levý břeh Marchanického potoka, vpravo od silnice Dědice - Radslavice Okolnosti nálezu: sběr. Sídliště. Keramika. Při průzkumu zjištěno laténské sídliště. Datování: LT B-D Prameny a literatura: ŠEDO (1993) 24. VYŠKOV - "Marchanické pole“ (okr. Vyškov) Lokalizace: JV svah na pravém břehu Marchanického potoka, vlevo od dálnice BrnoOlomouc Okolnosti nálezu: sběr. Sídliště. Keramika Datování: LT Prameny a literatura: RUMIANOVÁ - ŠEDO (1993, 126), ŠEDO (1991, 75), ČIŽMÁŘ - GEISLER (1991), MIKULKOVÁ (1997, 301), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 345) 25. VYŠKOV - "Brňany“ (okr. Vyškov) Lokalizace: plocha mimoúrovňové křižovatky S od dnešní silnice Brno - Olomouc Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště. Keramika. Při záchranném výzkumu byly zjištěny dvě do podloží mělce zahloubené laténské chaty Datování: LT Prameny a literatura: BÁLEK at al. (2002, 137)

160

26. VYŠKOV - "Nemocnice", „Letní pole“ (okr. Vyškov) Lokalizace: areál nemocnice a za nemocnicí („Letní pole“), JJV svah na levém břehu bezejmenného přítoku Drnovky Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště. Keramika. Fe klíč, rošt hrnčířské pece. Výkop kanalizace v r. 1988 poškodil v areálu nemocnice několik sídlištních objektů - laténskou chatu a jámy, datované do starší doby římské. Při záchranném výzkumu na trase plynovodu v l. 1993-1994 bylo v trati „Letní pole“ - za nemocnicí prozkoumáno celkem 8 objektů, datovaných do laténského a římského období, ojediněle se vyskytly střepy neolitické a eneolitické. Datování: LT C2/D1 Prameny a literatura: VITULA (1997, 273); ČIŽMÁŘ - GEISLEROVÁ – UNGER (2000, 248-249); ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 346) 27. VYŠKOV - "Ostrovy“ (okr. Vyškov) Lokalizace: lokalita se rozkládá na táhlém návrší sklánějícím se SV směrem nad soutokem potůčků přitékajících od Rostěnic a Hlubočan. Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum, sběr. Sídliště (chaty). Keramika, Fe skoba, Fe nože, spona, skleněné náramky, brousky. Lokalita zjištěná M. Daňkem v r. 1983. V souvislosti se stavbou dálnice v r. 1990 prozkoumaná plocha doložila osídlení ze staršího a středního laténu. Datování: LT B1 – C1 Prameny a literatura: ŠEDO (1985, 99); ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 346), HORÁLKOVÁ (1993b) 28. VYŠKOV/DĚDICE - Tovární ulice, Za zbrojovkou (okr. Vyškov) Lokalizace: průmyslová zóna mezi pravým břehem Marchanického potoka a levou stranou silnice z Vyškova do Pustiměře Okolnosti nálezu: archeologický výzkum. Sídliště (2 domy). Keramika, Fe jehlice a zápona, Fe spona, skleněný korál, tzv. řecké rotační mlýny. V r. 2002 se zde uskutečnil další záchranný archeologický výzkum v souvislosti s budováním místní komunikace a inženýrských sítí pro průmyslovou zónu Vyškov-sever. Na hlavní trase komunikace 161

bylo prozkoumáno 43 obj. a v bočním výkopu další ojedinělý objekt. Většina jam patří ke starolaténskému sídlišti, jehož rozloha tím dosahuje už několika hektarů. Zdejší objekty se datují na přelom 5. a 4. stol, do tzv. halštato-laténského období. Datování: HD3/LT A Prameny a literatura: MEDUNA (1964, 39), VÝROČNÍ ZPRÁVA ÚAPP 2002 (4041), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 345) 29. BRODEK U PROSTĚJOVA– „Za zámkem“ „Habrůvka“ (okr. Prostějov) Lokalizace: Z od obce, pole mezi silnicemi do Sněhotic a Otaslavic Okolnosti nálezu: Sběr. Sídliště. Skleněné perly. Keramika. Dvě polohy. Polykulturní lokalita navazující na lokality Otaslavice – „Stány“, Brodek u Prostějova „Bažantnice“ a „Hájek“. Hustě osídlený prostor ověřený povrchovým sběrem v 70 - 90. letech. Datování: LT A (halštat?). Prameny a literatura: NZ č. j. 382 uložená v ARÚ AV ČR BRNO; GOTTWALD (1924, 115), HLAVA (2003, 53) 30. BRODEK U PROSTĚJOVA– „Bažantnice“, „Lískovec“ (okr. Prostějov) Lokalizace: SZ od obce, prostor SZ od silnice do Otaslavic k Broděnce a J svah nad Broděnkou Okolnosti nálezu: Povrchový sběr. Sídliště. Keramika.H. Hostinek zjistil v této poloze laténské sídliště. Plocha je ověřena povrchovým sběrem. Datování: LT Prameny a literatura: NZ č. 1787/89, 203, 1179 uloženo v ARÚ AV ČR Brno; GOTTWALD (1924,112), ŠIMEK (1958,112), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 153) 31. DOLOPLAZY – „Na kopci“ (okr. Prostějov) Lokalizace: cca 1,5 km VVS od obce ve svahových polních tratích označovaných „Přední kopec“ a „Zadní kopec“. Okolnosti nálezu: Ojedinělý nález. Mince, jehlice. 162

Ojedinělý nález antické dvoudrachmy a hádkovité bronzové jehlice pochází z konce minulého století. Je možné, že náleží k lokalitě Němčice nad Hanou – „Zadní dlátko“. Datování: LT Poznámka: dvoudrachma se stylizovanou hlavou na líci a koníčkem na rubu, uloženo v MZM Prameny a literatura: NZ č. j. 438/45 uložená v ARÚ AV ČR Brno; 32. DOLOPLAZY – „Koupaliště“ (okr. Prostějov) Lokalizace: vodní nádrže na S od obce se svahem obráceným na J, polní trať „Rybník“. Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Sídliště, pohřebiště. Keramika. Polykulturní sídliště a pohřebiště bylo objevené ve 30. letech při stavbě vodních nádrží označovaných jako koupaliště. Výzkum z r. 1935, nálezy kolkované keramiky, materiál zničen při bojích v obci za II. svět. války, publikováno. Datování: LT A Prameny a literatura: NZ č. j. 214/45, 2122/37, 506-509/47 uloženo v ARÚ AV ČR Brno; MEDUNA (1980, 190), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 170) 33. DŘEVNOVICE (okr. Prostějov) Lokalizace: intravilán obce. Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Keramika. Archeologický dozor při kladení kabelů nízkého napětí v r. 2000 (Muzeum Prostějovska v Prostějově, M. Hlava) přinesl první nálezy přímo z intravilánu obce – zlomek laténské keramiky. Datování: LT B-C1 Prameny a literatura: HLAVA (2001, 77) 34. OTASLAVICE – „Malé zahrádky“, dům Černého (okr. Prostějov) Lokalizace: historická část Horních Otaslavic, intravilán Okolnosti nálezu: Sídliště. Keramika. Laténské osídlení bylo zjištěno na dvou místech intravilánu obce: dům Černého a tzv. „Malé zahrádky“ vedle sokolovny Datování: LT Prameny a literatura: NZ č. j. 569/45 uložená v ARÚ Brno; SKUTIL (1931, 45); GOTTWALD (1931, 99) 163

35. OTASLAVICE – „Svodnice“ (okr. Prostějov) Lokalizace: pole JZ od kostela Okolnosti nálezu: Sídliště. Kolkovaná i malovaná (?) keramika, bronzová spona, skleněný korálek, skleněná kroužková perla. Datování: LT A, LT D Prameny a literatura: GOTTWALD (1924; 1931); ŠIMEK (1958), HLAVA (2001, 77-78), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 270) 36. KLENOVICE NA HANÉ – „Noviny“, „Staré podíly“, „Podíly“, „Louky za dvorem“ (okr. Prostějov) Lokalizace: intravilán obce. Okolnosti nálezu: Sběr. Sídliště. Keramika, Fe nástroje, bronzové šperky, mince, skleněné a švartnové náramky. Z prostoru domu č. 72 pochází kolekce laténské keramiky. V posledních třech desetiletích 20. Stol provádí archeologický amatér D. Šiška systematické sběry. Datování: LTA-D, mimořádné postavení a význam v LT C2-D1 Prameny a literatura: ŠIMEK (1958, 196); MEDUNA (1980, 118); D. ŠIŠKA (1981; 1993; 2000), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 203) 37. NĚMČICE NAD HANOU – „Daňka“ (okr. Prostějov) Lokalizace: Dvě vyvýšeniny JV od Němčic n. H. nad soutokem Brodečky a Hané. Okolnosti nálezu:

Archeologický výzkum, Sběr. Sídliště. Keramika. Polykulturní

sídliště a pohřebiště ( LnK, MMK, KNP, KK, ÚK, KLPP a LT) objevené na konci 19. století. Průzkumy zejména A. Teličky a I. L. Červinky. E. Šimek z této trati uvádí nálezy zlomků pozdně laténské keramiky. Lokalita je ověřená povrchovým sběrem v 80. a 90. letech spolupracovníkem muzea Zbyňkem Černým z Němčic. Datování: LT Prameny a literatura: NZ č. 2619/60, 281/45 uloženo v ARÚ AV ČR Brno; ČERVINKA (1902B, 277); ŠIMEK (1958, 264); ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 258)

164

38. NĚMČICE NAD HANOU – „Zadní dlátko“ (okr. Prostějov) Lokalizace: táhlé návrší SSZ od Němčic nad silnicí do Pivína, nad třemi recentními (?) terasami na S konci sídliště. Lokalita leží na hranici katastrů Němčic n. H. a Víceměřic (zde trať „Kratiny“). Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Sběr. Sídliště. Keramika, mince, doklady ražby mincí, spony, doklady metalurgických aktivit, skleněné korálky a náramky, drobné plastiky, Fe nástroje, zbraně, stavební kování. V 19. století nález Ag tetradrachmy. Polykulturní sídliště (LnK, platěnická, LT a hradištní) bylo objeveno na začátku 20. století. V současné době je povrchovým archeologickým průzkumem ověřeno neolitické, halštatské a laténské osídlení. Velmi vydatné je osídlení laténské spadající podle současných nálezů zejména do LT D, které se koncentruje v S části vyznačené plochy. Systematický sběr zde od konce 70. let provádí spolupracovník muzea Z. Černý z Němčic nad Hanou a Z. Smrž z Otaslavic. Datování: LT C1-C2 Prameny a literatura: NZ č. 795/48, 832/48, 2582/60, 1838/69 uloženo v ARÚ AV ČR Brno; MEDUNA (1980, 291); ČIŽMÁŘ (2003), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 257-8) 39. NĚMČICE NAD HANOU – „Nad mlýnem“ (okr. Prostějov) Lokalizace: SSZ od obce, V svah nad Žlebůvkou Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Pohřebiště (kostrový hrob). Ojedinělý nález bronzové zoomorfní pásové zápony. Datování: LT Prameny a literatura: NZ č. 854/48 uložená v v ARÚ AV ČR Brno, ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 259) 40. NĚMČICE NAD HANOU – „Padělky“ (okr. Prostějov) Lokalizace: ZZS obce, pole pod a nad ul. Hřbitovní a Hlinky, vedle hřbitova, pod železniční tratí Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Sběr. Sídliště. Keramika. Polykulturní sídliště známé z literatury a ověřené povrchovým sběrem a záchranným archeologickým výzkumem v r. 1997. Navazuje na již známé lokality Němčice nad Hanou – „Hliník“, 165

„Nad mlýnem“, „Zahrady“. Sídliště je zcela jistě porušenou zástavbou rodinných domků na ul. Hřbitovní a železniční tratí. Datování: LT Prameny a literatura: NZ č.851/48 uložená v v ARÚ AV ČR Brno 41. NĚMČICE NAD HANOU – „Městečko“ (okr. Prostějov) Lokalizace: nám. J.A. Komenského, Fr. Palackého; ul. Horní brána, Dolní brána Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Kulturní vrstva. Keramika. Datování: LT Prameny a literatura: NZ č. 1/97 uložená v Muzeu Prostějov; HLAVA (2003, 53), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 259) 42. NĚMČICE NAD HANOU – „Nádraží“ (okr. Prostějov) Lokalizace: návrší s nádražím Okolnosti nálezu: Pohřebiště, sídliště. Kopí, meč. Z neznámých nálezových okolností máme doloženy i laténské nálezy. Datování: LT Prameny a literatura: ČERVINKA (1926, 3-35) 43. NĚMČICE NAD HANOU – „Nadloučí“ (okr. Prostějov) Lokalizace: SV od města, J svah vybíhající ostrožny nad Hraničním potokem a silnicí do Hrušky, nad železnicí Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Sídliště. Keramika. Datování: LT Prameny a literatura: GEISLER - VITULA (1993, 32) 44. NEZAMYSLICE NAD HANOU – „Končiny“ (okr. Prostějov) Lokalizace: návrší nad nivní rovinou Hané a Tišinky, S od cesty z Nezamyslic do Těšetic, objevuje se i pod označením „Nad kapličkou“. Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum, sběr. Keramika. 166

Datování: LT Prameny a literatura: ČERVINKA (1908), ČERVINKA (1926) 45. OTASLAVICE – „Chmelnice“ (okr. Prostějov) Lokalizace: J a JV svahy dlouhého návrší V od obce nad Broděnkou Okolnosti nálezu: Povrchový sběr. Sídliště. Keramika Datování: LT Prameny a literatura: GOTTWALD (1931) 46. TĚŠICE U NEZAMYSLIC – „Prostřední díly“ (okr. Prostějov) Lokalizace: pole V od obce, u silnice do Ivanovic, nad Dětkovickým potokem Okolnosti nálezu: Archeologický výzkum. Sídliště. Keramika, lignitový náramek. I. L. Červinka objevil početné střepy tuhové keramiky. Datování: LT Prameny a literatura: ŠIMEK (1958, 349), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 323) 47. TVOROVICE – „Panské“ (okr. Prostějov) Lokalizace: J od obce, polní trať a prostor zemědělského družstva, svah nad Tvorovickým potokem Okolnosti nálezu: Sběr. Sídliště. Keramika. Při stavbě kravína byla nalezena laténská keramika. Lokalita je ověřena povrchovým sběrem D. Šišky. Datování: LT Prameny a literatura: ŠIMEK (1958, 351); ŠIŠKA (1981; 1993), ČIŽMÁŘOVÁ (2004, 327) 48. TVOROVICE – „Pololání“, „Příhony“ (okr. Prostějov) Lokalizace: Z polní svah ostrožny východně od obce Okolnosti nálezu: Sběr. Sídliště. Keramika Při povrchovém sběru zde D. Šiška zachytil laténské osídlení. Datování: LT 167

Prameny a literatura: ŠIŠKA (1981; 1993) 49. ŽELEČ NA HANÉ – „Široké“ + Kvapilova zahrada (okr. Prostějov) Lokalizace: pole jihovýchodně obce + intravilán Okolnosti nálezu: sběr. Sídliště. Keramika. I. L. Červinka zde poblíž božích muk nalezl tuhové střepy. V zahradě rolníka Kvapila rozrušeny dva hroby. Unikátní bronzový řetěz s články zdobené emailem. Datování: LT Prameny a literatura: PROCHÁZKA (1937), GOTTWALD (1904), ŠIMEK 1958, 391)

168

13. ZÁVĚR Během dvou výzkumných sezón byly na katastru Medlovic, v trase budované dálnice D1, v letech 2002 a 2003 postupně odkryty plochy s doklady polykulturního pravěkého osídlení. Ve třech výzkumných etapách bylo postupně odkrýváno i laténské sídliště, kterému se věnovala tato diplomová práce. Trvání zdejšího laténského sídliště je tedy možné vymezit stupni LT B2 – LT D1. Mezi zachycenými objekty výrazně převažují více či méně pravidelně obdélné zahloubené struktury s plochými dny a zpravidla i soustavou kůlových jamek na podélné ose, interpretované jako pozůstatky zahloubených chat. Ojediněle byly zachyceny objekty nepravidelného půdorysu nebo pouze jediná zahloubená zásobní jáma. Sídliště bylo odkryto na ploše přibližně 140 x 100 m a jde patrně pouze o fragment rozsáhlejšího sídliště, které se z velké části dále rozkládá i ve vedlejší polní trati „Široké“ a kde je pravidelně již několik let prováděn nedestruktivní archeologický výzkum, jehož výsledky jsou pravidelně publikovány (např. ČIŽMÁŘ, M. ČIŽMÁŘOVÁ, J. - KEJZLAR, M. - KOLNÍKOVÁ, E., 2008, 145). Charakter zástavby, spektrum nálezů i výsledky paleobotanických rozborů nasvědčují, že šlo o část dlouhodobého nížinného sídliště s primárně zemědělskou funkcí. Výraznou převahu zahloubených chat a absenci nadzemních staveb lze snad vysvětlit specifickou funkcí zachyceného fragmentu sídliště. Sporadickým dokladem kovářské činnosti na sídlišti byla přítomnost většího množství železné strusky. Analýza kosterních pozůstatků hospodářských zvířat i lovné zvěře přispěla k rekonstrukci hospodářské základny zdejší komunity. Při vyhodnocování materiálové základny jsem se soustředil především na keramiku, kterou jsem se pokusil popsat v databázi pro možné další budoucí využití. Celkem jsem vyplnil přibližně 24 000 databázových polí pro všechny keramické zlomky, které se nalézaly v prozkoumaných laténských chatách. Ve své práci jsem se kromě běžného rozboru nalezeného materiálu dále podrobněji věnoval zejména předmětům neobvyklým, které lze na našich laténských sídlištích ojediněle nalézt. Zcela unikátním nálezem byl kostěný jednodílný hřeben, jehož analogie se na našem území doposud vyskytovaly pouze na oppidu ve Stradonicích. Shromáždil jsem tedy všechny u nás známé nálezy takových hřebenů a pokusil se jej stručně charakterizovat. Stejně tak jsem shromáždil i zřídka nalézaná kolečka z lidských

169

lebek se třemi otvory z Čech, Moravy a Slovenska a pokusil se o zcela nový pohled na interpretaci těchto amuletů či talismanů. Ke konci práce jsem se stručně zabýval vývojem laténského osídlení v zájmovém území v povodí řeky Hané, v prostoru přibližně od okolí Vyškova po jednu z nejdůležitějších laténských lokalit v Němčicích nad Hanou. Bylo uvedeno, že medlovické sídliště svým kontinuálním vývojem přežívá jak dominantní postavení výrobního a distribučního centra v Němčicích nad Hanou se silnými kontakty na širší podunajskou oblast jihozápadního Slovenska, Dolního Rakouska a přilehlé části Maďarska, ale ve svém vývoji pokračuje i ve stupních LT C2-D1, tedy v období dominance oppida Staré Hradisko, které se svými kontakty orientovalo na českou bójskou oblast. Důvody takovéto změny jsou hledány v závažných historických změnách, ke kterým došlo koncem 2. stol. př. n. l. snad v souvislosti s tažením Kimbrů a Teutonů roku 112 př. n. l. Konstatoval jsem, že na příkladu průměrného zemědělského sídliště v Medlovicích nejsou takové významné nadregionální změny a historické události postřehnutelné. Závěry o zdejším laténském osídlení uvedené v této diplomové práci tedy nejsou v žádném případě definitivní a vyčerpávající a bude je časem potřeba doplnit nejenom o výsledky zmíněných sběrů, ale například i o geofyzikální průzkum, který byl na vybrané části lokality rovněž proveden, a jeho výsledky nám mohou naznačit další skutečnosti týkající se prostorového rozmístění medlovického sídliště.

170

14. PRAMENY A LITERATURA ABELS, B.-U., 1988: Zwei frühlatènezeitliche Amulette aus Oberfranken, Das Archäologische Jahr in Bayern 1987, 78-80. ALDHOUSE-GREEN, M. 2004: An Archeology Of Images. Iconology and cosmology in Iron Age and Roman Europe. London BÁLEK, M. – BERKOVEC, T. – KOS, P. – LEČBYCH, M. – MATĚJÍČKOVÁ, M. – PARMA, D. – PŘICHYSTAL, M. – ŠMÍD, M. 2003: Předběžné výsledky první etapy záchranného archeologického výzkumu v trase dálnice D1 Vyškov – Mořice. PV 44, 139-140. BERANOVÁ, M. 1980: Zemědělství starých Slovanů. Praha. BÍNOVÁ, L. 1988: Koncepce péče o životní prostředí v okrese Vyškov, Vyškov: ONV, 11. BLOOR,D. 1983: Wittgenstein: A Social Theory of Knowledge, London: Macmillan. BOESSNECK, J. 1971: Die Tierknochenfunde aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden, 106. BOTHEROYDOVI, S. a P. 1998: Lexikon keltské mytologie, Praha. BŘEŇ J. 1973: Pozdnělaténská malovaná keramika v Čechách. Sborník národního muzea v Praze, řada A – Historie 27, 105-155. BŘEZINOVÁ, G. 2000: Nitra-Šindolka. Siedlung aus der Latènezeit . Katalog. Nitra. CRUMP,T. 1992: The Anthropology of Numbers, Cambridge: Cambridge University Press. CUMBERPATCH, CH. G. 1993: The circulation and exchange of Late Iron Age slip decorated pottery in Bohemia and Moravia. PA 84, 60-85. ČERVINKA, I. L. 1902a: Kostrový hrob u Slavkova a gallské starožitnosti z Moravy, ČVSMO 73, 1-11. ČERVINKA, I. L. 1902b: Morava za pravěku. Vlastivěda Moravská, Brno, 259-278. ČERVINKA, I. L. 1908: Moravské starožitnosti II. O pokolení skrčených koster na Moravě. Kojetín na Hané. ČERVINKA, I. L. 1914: Kultura gallská na Moravě, ČMM XIV, 159-200. ČERVINKA, I. L. 1926 Předvěká pohřebiště v Němčicích na Hané, Brno. ČIŽMÁŘ, I. 2006: Ptení. Osídlení mikroregionu v době laténské (rkp. bakalářské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno.

171

ČIŽMÁŘ, I. 2008: Zázemí oppida Staré Hradisko (rkp. magisterské diplomové práce, ulož. Na ÚAM FF MU Brno). Brno. ČIŽMÁŘ, M. 1974: Malovaná keramika na moravských keltských pohřebištích. Příspěvek k otázce kulturních vlivů v moravském laténu, AR XXVI, 468-476. ČIŽMÁŘ, M. 1984: Laténské sídliště z Velkých Hostěrádek, okr. Břeclav, PA LXXV, 463-485. ČIŽMÁŘ, M. 1987: Laténské sídliště ze Strachotína, okr. Břeclav, PA LXXVIII, 205230. ČIŽMÁŘ, M. 1989a: Erforschung des keltisches Oppidums Staré Hradisko in den Jahren 1983-1988 (Mähren, ČSSR). Archäologisches Korrespondezblatt 19, 265-268. ČIŽMÁŘ, M. 1989b: Pozdně laténské osídlení předhradí Závisti, PA LXXX, 59-122. ČIŽMÁŘ, M. 1992: Nástin vývoje osídlení Břeclavska v době laténské, XXI. Mikulovské sympozium 1991, Brno, 75. ČIŽMÁŘ, M. 1993: Keltská okupace Moravy. In: PODBORSKÝ, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy. Brno, 233-328. ČIŽMÁŘ, M. 1994: Pozdně laténské sídliště v Dolních Břežanech (okres Praha – západ). AR 46, 594-606. ČIŽMÁŘ, M. 1995: Značky na dnech laténské sídlištní keramiky na Moravě II. AMM – SS LXXX, 109-120. ČIŽMÁŘ, M. 2000: Nálezy lidských kostí na moravských sídlištích doby laténské, PA – Supplementum 13, 81-91. Praha. ČIŽMÁŘ, M. 2003: Laténské sídliště v Bořitově. Pravěk, Supplementum 10. Brno. ČIŽMÁŘ, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Praha. ČIŽMÁŘ, M. - ČIŽMÁŘOVÁ, J. - KEJZLAR, M. - KOLNÍKOVÁ, E., 2008: Detektorová prospekce lokalit, PV 50, 139-152. ČIŽMÁŘ, M. – GEISLER, M. 1993: Záchranný výzkum v Marchanicích a Křižanovicích u Vyškova (okr. Vyškov), PV 36/1991. Brno ČIŽMÁR, M. – GEISLEROVÁ, K. – UNGER, J. (eds.) 2000: Výzkumy – Ausgrabungen 1993-1998. Brno, 151-152. ČIŽMÁŘ, M. – KOLNÍKOVÁ, E. 2006: Němčice – obchodní a industriální centrum doby laténské na Moravě. AR 58, 261-283. ČIŽMÁŘ, M. – LEICHMANN, J. 2002: Pozdnělaténské žernovy na Moravě.. PA 98,109-128.

172

ČIŽMÁŘ, M. – LEICHMANN, J. 2007: Laténské žernovy ze Starého Hradiska. PA CIII,259-271. ČIŽMÁŘ, M. – MEDUNA, J. 1985: Bodenzeichen auf latènezeitlicher Keramik in Mähren. PA LXXVI, 78-100. ČIŽMÁŘ, Z. 2000: Dětkovice (okr. Prostějov), PV 41/1999, 135. ČIŽMÁŘOVÁ, H 2008: Laténské sídliště v Brně – Slatině, poloha „Švédské valy“ (rkp. bakalářské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. ČIŽMÁŘOVÁ, J. 1996: Bernstein auf dem keltischen Oppidum Staré Hradisko in Mähren, AV 47, 173-182. ČIŽMÁŘOVÁ, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. ČURNÝ et al. 2006: Terčíky z ĺudských lebiek z území Slovenska (doba železná). Štud. Zvesti AÚ SAV 39, 2006, 145-156. DANIELISOVÁ, A. 2003: K problematice urbanismu pozdního laténu – dvorec na oppidu Staré Hradisko (rkp. magisterské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. DANIELISOVÁ, A. 2008: Praktické problémy spojené s modelováním pohybu pravěkou kulturní krajinou. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii 2. Brno – Praha – Plzeň, 110-119. DEMEK, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí, Praha: Nakladatelství ČSAV. DEMEK, J. (ed.) 1987: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny, Praha: Academia. DRESLEROVÁ, G. 2004: Domácí, lovná fauna a kostěná, parohová industrie z objektů s lineární a moravskou malovanou keramikou z lokality Těšetice-Kyjovice. Rkp. diplomové magisterské práce ulož. na ÚAM FF MU Brno, 44. DRESLEROVÁ, G. 2006: Vyhodnocení zvířecích kostí z neolitického sídliště TěšeticeKyjovice (okr. Znojmo, Česká republika). AR LVIII/1, 3 – 32. DOLEŽEL, J. 1993: Záchranný výzkum na pravěké sídlištní ploše u Drnovic (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 35/1990, 113-114. DRDA, P. – RYBOVÁ, A. 1994: Hradiště by Stradonice. Rebirth of a Celtic oppidum. Praha. DRDA – RYBOVÁ 1997: Keltská oppida v centru Boiohaema. PA 88, 65, 103-105. DVOŘÁK - NEUSTUPNÝ 1983: Výživa pravěkých zemědělců: model. PA LXXIV, č. 1, 224 – 257. ELIADE, M. 1996:: Dějiny náboženského myšlení. II. díl – Od Gautamy Buddhy k triumfu křesťanství. Oikúmené, Praha. 173

FILIP, J 1956: Keltové ve střední Evropě, Praha, 406. FILIP, J 1959: Keltská civilisace a její dědictví, Praha, GEISLER, M. – VITULA, P. 1993: Záchranný archeologický výzkum na trase plynovodu Němčice nad Hanou – Dobromilice. PV 36/1991, 32. Brno. GIMBUTAS, M. 1963: The Balts. London. GLOB, P. V. 1972: Lidé z Bažin. Praha. GOTTWALD, A. 1904: Nálezy z Prostějovska. Pravěk 2. 75-78 GOTTTWALD, A. 1924: Pravěká sídliště a pohřebiště na Prostějovsku. Prostějov. GOTTTWALD, A. 1931: Můj archeologický výzkum. Prostějov. GREEN, M. 1992: Animals in Celtic Life and Myth. London and NewYork, 7, 42, 51. HAEVERNICK, TH. E. 1960: Die Glassarmringe und Ringperlen der Mittel- und Spätlatènzeit auf dem europäischen Festland. Bonn. HLAVA, M. 1997: Využití tuhy v době laténské na Moravě (rkp. diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. HLAVA, M. 1998: Laténské sídliště v Bořitově - Mezichlumí, Pravěk NŘ 7/1997, 333357. HLAVA, M. 2001: Drobné doplňky klaténským sídlištím na Prostějovsku. Archeologie Moravy a Slezska 1 – Informační zpravodaj České archeologické společnosti, pobočky pro severní Moravu a Slezsko, 77-83) HLAVA, M. 2003: Drobné doplňky k laténským sídlištím na Prostějovsku II, AMS 3, 52-55. HLAVA, M. 2006: Tuhová keramika z oppida Staré Hradisko a pozdně laténská tuhová keramika na Moravě (rkp. disertační práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. HLAVA, M. 2007: Laténské osídlení Uničovska, Pravěk Supplementum 17, 87-143. HORÁKOVÁ-JANSOVÁ, L. 1955: Laténská tuhová keramika v Čechách a na Moravě, PA XLVI, 134 - 184. HORÁLKOVÁ, P. 1993a: Erforschung latènezeitlicher Siedlungen bei Vyškov (Bez. Vyškov), PV 1990, 83-84. HORÁLKOVÁ, P. 1993b: Laténské sídliště ve Vyškově (okr. Vyškov), PV 1991, 1732. CHLEBORÁD, M. 1914: Archeologické nálezy okresu bučovického v letech 1912 a 1913, Časopis Moravského muzea 14, 272-282. Brno. JACOBI, G. 1974: Werkzeug und Gerät aus dem Oppidum von Manching, Wiesbaden, 61-62. 174

JANSOVÁ, L. 1963: Laténská červeně malovaná keramika z českých nálezů, PA LIV, 336-342. JANSOVÁ, L. 1964: Svědectví keramiky o pobytu Bójů na jihozápadním Slovensku a v přilehlém území, ŠZ AÚ SAV 13, 185-194. JANSOVÁ, L. 1986/1988/1992: Hrazany. Das Keltische Oppidum in Böhmen. Band I, II, III. Praha. KAPPEL, I. 1969: Die Graphittonkeramik von Manching. Die Ausgrabungen in Manching – Band 2. Wiesbaden. KOPŘIVA, J., ŽAMPACH, M., KUTÁLEK, J. 1999: Chráněná území okresu Vyškov, Vyškov: OkÚ, 2. KOUŘIL, P. – JANÁK, V. 1980: Archeologické nálezy z Drnovic, okres Vyškov, VVM XXXII, 30-38. KOUTECKÝ, D. – VENCLOVÁ, N. 1979: K problematice osídlení severozápadních Čech v době laténské a římské. Sídliště Počerady I a II, PA LXX, 42-112. KRÄMER, W. 1985: Die Grabfunde von Manching und die latènezeitlichen Flachgräber in Südbayern, Stuttgart. KRIPPEL, E. 1990: Vývoj životného prostredia človeka v poĺadovej dobe (na základe peĺových a uhlíkových analýz), ŠZ AÚ SAV 26/1, 35-36. KYSELÝ, R. 2002: Laténské zvířecí kosti z polohy Střekov-Podhradí (Ústí n. L.). In: Čech, P., Smrž, Z. (eds.): Sborník Drahomíru Kouteckému, 93-96. Most. LEČBYCH, M. 2004: Keltské pohřebiště v Hošticích – Herolticích (okr. Vyškov). Rkp. 1. seminární práce, ulož. na ÚAM FF MU Brno. Brno. LEICHMANN, J. (1994): Brousky z keltského oppida Staré Hradisko u Prostějova. Časopis moravského muzea – Vědy společenské LXXIX, 101-109. LIPKA, F. – SNĚTINA, K 1913: Staré Hradisko. Gallské oppidum na Moravě. ČMM XIII, 112-131. LUDIKOVSKÝ, K. 1960: K technologii na kruhu vyráběné pravěké keramiky, AR XII, 66-79. LUDIKOVSKÝ, K. 1983: Blížkovice – Bojanovice – Střelice. Latenezeitliche Funde von Vidomec. FAM XVIII. Brno. LUDIKOVSKÝ, K. 1984: Hostýn. Katalog nálezů z moravských muzeí, FAM XVII, Brno.

175

LUDIKOVSKÝ, K. 1986: Mistřín. Katalog nálezů z výzkumu v letech 1966-68. FAM XXI. Brno. MacINNES, J. 1997: Keltský svět. In: Mytologie světa. Praha. McCLUSKEY, S. 1998: Astronomies and Cultures in Early Medieval Europe. Cambridge University Press. Cambridge. MEDUNA, J. 1961: Staré Hradisko. Katalog nálezů uložených v muzeu města Boskovic, FAM II, Brno. MEDUNA, J. 1962a: Laténské žárové hroby na Moravě. PA LIII, 87-136. MEDUNA, J. 1962b: Laténské pohřebiště u Vyškova, Sborník Českoskovenské společnosti archeologické při ČSAV. Praha - Brno. MEDUNA, J. 1962c: Laténské sídliště v Pustiměřských Prusích (o. Vyškov), Sb. ČSSA 2, 167-186. MEDUNA, J. 1964: Objev laténského sídliště u Vyškova, Přehled výzkumů, 8/1963 , 39. MEDUNA, J. 1970: Staré Hradisko II. Katalog der Funde aus den Museen in Brno /Brünn/, Praha /Prag/, Olomouc, Plumlov und Prostějov, FAM V, Brno. MEDUNA, J. 1980a: Die latenezeitlichen Siedlungen in Mähren, Praha, 48-61. MEDUNA, J. 1980b: Die latenezeitlichen Siedlungen und Gräberfelder in Mähren, Brno, 153, 266. MEDUNA, J. 1985: Laténské sídliště v Kučerově. PV 28/1983, 35. MICHNA, P. 1993: Záchranné výzkumy na Moravě v roce 1992, Vlastivědný věstník moravský, 412. Brno. MIKULKOVÁ, B. 1997: Marchanice (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 38/1993, 301. MIKULKOVÁ, B. 1998: Drnovice (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 39/1995, 301. MIKULKOVÁ, B. 1999: Bohdalice (okr. Vyškov), Přehled výzkumů 39/1995, 348, 359. MIKULKOVÁ, B. – MEDUNA, J. 1999: Ein Latènzeitliches Brandgrab von Drnovice (Bez. Vyškov), Pravěk NŘ 9, 379-390. MOTYKOVÁ-ŠNEIDROVÁ, K. 1963: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen, FAP 6, Praha. MÜLLER, F. et al. 2009: Kunst der Kelten. Bern. NEKUDA, V. A KOL. 1965: Vlastivěda moravská. Vyškovsko, Brno: Musejní spolek, 23. PALÁSEK, E. 1998: Ivanovice na Hané. Ivanovice na Hané. 176

PARMA, D. 2004: Medlovice 1 „Za Hanou“ 2002-2003. NZ č. j. 227/04 I-II uložená na ÚAPP Brno. PAULÍK, J. – TOMČÍKOVÁ, K. 2005: další hromadný nález železných predmetov v Plaveckom Podhradí, SlA LIII, 85-122. PEŠKOVÁ, H. a kol. 1990.: Okres Vyškov, Praha: Kartografie Praha, 10. PIETA, K. 2008: Keltské osídlenie Slovenska (Mladšia doba laténska). ARÚ SAV Nitra. Nitra. PROCHÁZKA, A. 1937: Gallská kultura na Vyškovsku. La Tène středomoravský, 8287. QUITT, E. 1971: Klimatické oblasti ČSSR, Studia Geographica 16, Brno: GgÚ ČSAV. RAMSL, P. 2002: Das Eisenzeitliche Gräberfeld Von Pottenbrunn. Fundberichte Aus Österreich Materialhelf A11. ROTTLÄNDER, R. C. A. 1974: Keramik mit Randperpichung und Schwarzrandware. Archäologisches Korrespondenzblatt 14, 95-98. RULF, I. 1996: Problematika pohřbů na sídlištích v českomoravském pravěku. Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV 32, 115-124. RULF, J. – SALAČ, V. 1995: Zpráva o laténské keramice v severozápadních Čechách, AR XLVII, 373–417. RUMIANOVÁ, A. – ŠEDO, O. 1993: Průzkumy pracovníků Muzea Vyškovska a Archeologického ústavu ČSAV na území okresu Vyškov, Přehled výzkumů 34/1989, 125-127. RYBNÍČEK, K. - RYBNÍČKOVÁ, E. 2001: Vegetace a přírodní prostředí jako pozadí archeologických kultur v ČR, 28 000 - 1000 B. P. In: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 307. SÁDLO, J. – POKORNÝ, P. – HÁJEK, P. - DRESLEROVÁ, D. – CÍLEK, V. 2008: Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí. Praha. SALAČ, V. 1984 – Laténské sídliště u Břešťan, okr. Teplice, AR XXXVI, 261-278. SALAČ, V. 1989: Laténská keramika v Českém středohoří (I. část), Litoměřicko XXIII, 31-54. SALAČ, V. 1998: Standardní soubor laténské sídlištní keramiky, AR L, 43-76. SALAŠ, M. 1990: Únětická sídlištní jáma s lidskými kosterními pozůstatky na Cezavách u Blučiny, PA 81, 275-307.

177

SIEVERS, S. 2000: Vorbericht über die Ausgrabungen 1998-1999 im Oppidum von Manching. In: Zussamenarbeit mit Rupert Gebhard, Mathias Leicht, Roland Schwab, Jörg Völkel und Bernd Weber sowie Bernward Ziegaus, Germania 78, 355-394. SKUTIL, J. 1931: Moravské praehistorické výkopy a nálezy 1930, Sborník Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě 6 (1930-31), 117-171. SKUTIL, J. 1937: Ještě k historii Starého Hradiska, Ročenka Prostějov XIV, 37-54. SKUTIL, J. 1939/40: Mährische Scherbentonscheibchen und ihre Bedeutung, Sudeta N. F. 1, 71-85. SKUTIL, J. 1946/47: Moravské prehistorické výzkumy a nálezy oddělení moravského pravěku Zemského musea 1937-1945, ČMMZ XXXIII, 66). SLAVÍK, T. 2007: Laténské sídliště ve Slatinicích, okres Olomouc. Rkp. bakalářské diplomové práce, uloženo na ÚAM FF MU Brno. SNÍTILÝ, P. 2005: Laténská zahloubená obydlí, 201-239. In: Neústupný, E. – John, J. (ed.): Příspěvky k archeologii 2, Plzeň. STÖCKLI, W. E., 1979: Die Grob- und Importkeramik von Manching. Wiesbaden. STUCHLÍKOVÁ, J. 1990: Otázky pohřebního ritu moravské větrovské skupiny. In: Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Brno, 146-157. SÜß, L. 1969: Schwartze Schüsseln mit Zinnapplikationen aus Bad Nauheim. Fu ndberichte aus Hessen – Beiheft 1. Marburger Beiträge zur Archäologie der Kelten. Festschrift für Wolfgang Dehn zum 60. GeburTstag am 6. Juli 1969. Bonn, 288-338. ŠEDO, O: 1985: Průzkumy archeologických lokalit v okrese Vyškov. Přehled výzkumů 28/1983, 99, 106. ŠEDO, O. 1991: Záchranné akce a průzkumy v severní části okresu Vyškov PV 33/1988, 75. Brno. ŠEDO, O: 1993: Význam sběrů a záchranných akcí pro poznání sídlišť z doby laténské a římské v prostoru Vyškovské brány. 100 let muzejní práce na Vyškovsku 1893 -1993. Brno, 111-118. ŠIMEK, E. 1958: Poslední Keltové na Moravě. Brno, 340. ŠIŠKA, D. 1981 Archeologický průzkum Prostějovska, Štafeta XVII/4. Prostějov. 2628. ŠIŠKA, D. 1993: Nové poznatky o keltském osídlení Prostějovska. Pravěk NŘ 3, 239261.

178

ŠIŠKA, D. 2000: Třicet let archeologického průzkumu u Klenovic na Hané, okr. Prostějov (1970-1999), Zprávy České archeologické společnosti, Supplément 43, Praha. ŠNEIDROVÁ, K. 1955: Laténská osada u Tuchlovic na Novostrašecku, PA XLVI, 185206. TOMÁŠEK, M. 2003: Půdní mapa České republiky, Praha. TOMÁŠEK, M. 2007: Půdy České republiky, Praha. VALENTOVÁ, J. 1974: Laténská malovaná keramika na Moravě (rkp. disertační práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. VALENTOVÁ, J. 1975: Motivy výzdoby pozdně laténské malované keramiky na Moravě. AR XXVII, 36-44, 53. VAŘEKA, P. 1992: Mazanice – středověký stavební materiál v archeologických pramenech a problematika jeho interpretace. Sborník Společnosti přátel starožitností 3, 105-109. VAŘEKA, P. 1995: Nálezy mazanice v archeologických strukturách a deskriptivní systém mazanice. Archeologické fórum 4, 59-64. VAŘEKA, P. 2002: Zahloubené stavby v českých městech vrcholného středověku - zemnice nebo suterény nenalezených nadzemních domů? In: Neústupný, E. (ed.): Archeologie nenalézaného. Sborník přátel, kolegů a žáků k životnímu jubileu Slavomila Vencla, 252 - 285. VAŘEKA, P. 2005: Mazanice. In: Kuna, M. – Profantová, N. a kol.: Počátky raného středověku v Čechách. Archeologický výzkum sídelní aglomerace kultury pražského typu v Roztokách, Praha, 250-258. VENCL, S. 1968: K otázce interpretace pravěkých staveb, AR XX, 490-510. VENCL, S. 1979: Počátky zbraní. K otázce poznatelnosti pravěké výzbroje, AR XXXI, 640-694. VENCL, S. 1980: K poznání měně nápadných artefaktů, AR XXXII, 521-537. VENCL, S. 1991: Fragments of clay daub as a source of information on prehistoric architecture, PA LXXXII, 406-411. VENCLOVÁ, N. 1990: Prehistoric glass in Bohemia. Praha. VENCLOVÁ, N. 1998: Mšecké Žehrovice in Bohemia. Archaeological background to a Celtic Hero, 3rd-2nd cent. B. C., Sceaux. VENCLOVÁ, N. 2001: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice, Praha. VENCLOVÁ, N. 2002: Druidové, archeologie a historie, PA XCIII, 153-172. VENCLOVÁ, N. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech/7. Doba laténská. Praha. 179

VÍCH, D. 2005: Laténské nálezy na Českomoravském pomezí, Pravěk NŘ 13/2003, 309-350. VLASATÍKOVÁ, P. 2004: Časně laténské objekty s kolkovanou keramikou v Pomoraví. Brno (rkp. diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. VITULA P. 1997: Vyškov. Záchranný výzkum na trase plynovodu Brno-Vyškov Přehled výzkumů 38/1993, 273. VLČEK, V. (ed.) 1984: Zeměpisný lexikon ČSSR. Vodní toky a nádrže, Praha: Academia, 104. WALDHAUSER, J. 1981: Keltské rotační mlýny v Čechách, PA LXXII, 153-221. WALDHAUSER, J. 1992: Keltische Distributionssysteme von Graphittonkeramik und die Ausbeutung der Graphitlagerstätten während der fortgeschritteten Latenezeit, Archäologisches Korrespondenzblatt 22, 377-392. WALDHAUSER, J. 1993: Die hallstatt- und latènezeitliche Siedlung und Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen, Praha. WALDHAUSER, J. 1996: Regionale keramische Kreise der jüngeren Latènezeit in Böhmen : Anfänge der Forschungen , in: Die Kelten in den Alpen und an der Donau. Budapest – Wien, 335-357. WALDHAUSER, J. 1999: Jak se kopou keltské hroby. (Laténská pohřebiště ze 4.- 3. století v Čechách). Praha. WALDHAUSER, J. - HOLODŇÁK, P. 1984: Keltské sídliště a pohřebiště Bíliny, o. Teplice, PA 75, 181 – 216. WILCZEK, J. 2007: Laténské sídliště v Blansku – „V dílech“ (rkp. bakalářské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. ZIKMUNDOVÁ, E. 1958: Použití zvířecích kostí při výrobě nástrojů a ozdobných předmětů, PA XLIX, 583-588. Nálezové zprávy bez uvedeného autora: Brodek u Prostějova - „Za zámkem“ „Habrůvka“ (okr. Prostějov). NZ č. j. 382 uložená v ARÚ AV ČR Brno. Brodek u Prostějova - „Bažantnice“, „Lískovec“ (okr. Prostějov). NZ č. j. 1787/89, uloženo v ARÚ AV ČR Brno. Doloplazy – „Na kopci“ (okr. Prostějov). NZ č. j. 438/45 uložená v ARÚ AV ČR Brno.

180

Doloplazy – „Koupaliště“ (okr. Prostějov). NZ č. j. 214/45, 2122/37, 506-509/47 uloženo v ARÚ AV ČR Brno Otaslavice – „Malé zahrádky“, dům Černého (okr. Prostějov). NZ č. j. 569/45 uložená v ARÚ Brno. Němčice Nad Hanou – „Daňka“ (okr. Prostějov). NZ č. 2619/60, 281/45 uloženo v ARÚ AV ČR Brno.

181

POUŽITÉ ZKRATKY: AMS – Archeologie Moravy a Slezska, Kopřivnice – Hulín, Frýdek-Místek – Havířov AR – Archeologické rozhledy, Praha ARÚ AV ČR Brno – Archeologický ůstav Akademie věd ČR. ARÚ SAV Nitra – Archeologický ústav Slovenské akademie věd Nitra. ČMM - Časopis Moravského muzea, Brno ČMMZ – Časopis Moravského musea zemského ČVSMO – Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci FAM – Fontes Archaeologiae Moravicae, Brno NZ – Nálezová zpráva OP – Obzor praehistorický, Praha PA – Památky archeologické Pravěk NŘ – Pravěk nová řada PV – Přehledy výzkumů. Brno Sb. ČSSA – Sborník Československé společnosti archeolgické SlA – Slovenská archeológia, Nitra ŠZ AÚ SAV – Študijné zvesti Archeologického ústavu Slovenskej akadémie vied, Nitra ÚAM FF MU Brno - Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno. ÚAPP Brno – Ústav archeologické památkové péče Brno. VVM – Vlastivědný věštník moravský

182