Lancia Delta: Jak otestovat rallye auto – 1.díl Autor: Lubomír Sychra, 11. 10. 2013 20:30 Přes všechny možné peripetie se v těchto dnech úspěšně dostáváme k cíli – dostali jsme naší Lancii do registru sportovních a historických vozidel a finalizujeme její otestování do skupiny D4 pro historické rally. Že nevíte, co to znamená? Že netušíte, co to obnáší? Nevadí – Luba s Tomem prozradí! A všem, kteří nás znají musí být jasné, že to v našem podání nebylo tak úplně normální… :-)
R
C
.c z
Již od počátku, co jsme si pořídili Lancii, všechno podřizujeme jedinému cíli. Postavit hodnotné auto, které by bylo schopné závodit na nejvyšší úrovni co v ČR máme. Technicky na to sice naše auto ještě nemá a dlouho ještě mít nebude (leda že bychom vytunelovali Sazku :-) ), administrativně se nám už všechno téměř povedlo a nyní tak máme doma nejslabší variantu Lancie, zapadající do skupiny „N“ pro historické vozy. Nemůžeme říct, že po několika letech strávených v Rallye Cupu (a několika dílčích úspěších se škodovkou) nás přestal bavit, ale omezená pestrost soutěží a také některé organizačně slabší soutěže se staly hlavním hybatelem změn. Díky „papírům“ budeme schopni závodit v zahraničí a vyrážet na rally-dovolené (doufáme, že tím zase na několik let “uplatíme” přítelkyně). Začalo to tím, že jsme se před rokem rozhodli přestoupit k „tomu nejlepšímu“, co u nás jezdí. Rozuměj jezdit v dané kategorii nejvyšší ligu (alespoň tedy administrativně). S ohledem na spíše populistické opatření v českých licencích po loňských tragédiích jsme však v ČR pro vůz Lancia, která má pohon 4×4 příliš „nezkušení“ a tak plánujeme, že za podpory naší milované eBRÁNY „odejdeme“ místo do Mistrovství ČR historických automobilů zkusit štěstí k bratrům pod Tatry, kde se zúčastníme vybraných „preteků“ v majstrovstvu Slovenska v historických automobiloch. V březnu přilétá i toužebně očekávaný email od pana Nováka z Federace automobilového sportu (FAS), který nám sděluje, že proti našemu startu na Slovensku nemají žádných námitek. Email jsem si přečetl kdesi uprostřed dálnice D11 a radostně volal na všechny strany. Jen jsem si v počáteční euforii jsem si úplně neuvědomil, co to všechno znamená.
eW
K tomu, aby naše auto mohlo závodit kdekoliv za hranicemi ČR, potřebujeme „HTP – hictoric technical passport“ – tedy mezinárodní průkaz historického vozidla. K tomu jsme potřebovali změnit „původní bílé SPZ“ na zelenou registrační značku sportovního vozidla, projít testováním, technickou prohlídkou, razítkem na ministerstvu dopravy a požádat o HTP. Asi se budete divit, ale nebyli bychom to my, abychom u této příležitosti nezažili spousty zajímavých situací, které „normální závodníky“ nepotkají. Na posledních závodech v Orlických horách jsme „udělali spojku“ potřetí za sebou je nedojeli a rozhodli jsme se vyrazit do „Prahe” s tou poškozenou, aby jsme dále neposouvali termín testování a všech následujících nutných administrativních kroků k tomu, abychom mohli v červenci odstartovat na Rallye Tatry – čtvrtém podniku mezinárodního mistrovství Slovenské republiky. V květnu, ihned po závodech v Orlických horách, kde jsme se přesvědčili, že nový motor sice není žádná „pilka“ z „fást end furijous“, ale že závody úspěšně přežil, podnikáme první krok. Jsme oba v roli „amatéra“ (a tady prostě musím říct, že nemám rád to slovo, které je pro veřejnost zprovanované do opovrhovaného významu!) přestupujícího do „profesionálního sportu“, který několik let poslouchal od závodníků přestupujících opačným směrem, jak je vše pod FASem problém, jaká je to buzerace apod. Připravovali jsme se tedy na nejhorší a představte si, nejhorší přišlo! Oproti všem scénářům, které jsem po různu poslouchal, nemělo podobu zástupců FAS, kteří byli naopak naprosto fajn (zatím alespoň ti, se kterými jsme se setkali a kteří nám pomohli), ale úředníka z Královéhradeckého magistrátu. Ale pěkně popořádku. Na radu pana Kafky, který nám společně s panem Maňasem byl velkou oporou při letošní „celozimní“ přestavbě auta na testování se v dubnu obracím na pana Kusého, který je testovacím komisařem
.c z
FAS. V telefonu se ozve milý hlas, který si mě poslechne a potom začne se všetečnými otázkami. „Nojo, Lancie, vy jste ale takový historický WRCčko, to musíte mít hasící systém …“. „Máme!“, odpovídám. „Nojo, ale musí to být takový systém, který je na technickém listu FIA“. „No, ten tam je“. „Dobře, pak musíte mít přední výztuhu v rámu pod palubní deskou“. „Máme!“, odpovídám. Po několika dalších podobných dotazech je pan Kusý celkem mile překvapen a konstatuje, že to máme víceméně připravené k „otestování“. Pro nerallyisty dodávám, že otestování je úkon, kdy se zkontroluje vzhled a technický stav vozidla, jestli bez závad odpovídá některému svému vzoru, který je přesně specifikován v tzv. homologačních listech (případně národních pravidlech). Mám radost a po dvaceti minutách telefonování s panem Kusým se ji snažím vyjadřovat Tomášovi, který sedí vedle mě polovinu doby hovoru a nedočkavě se vrtí. Ke konci sumarizujeme těch pár věcí, které musíme dodělat, abychom prošli opravdu bez závad (například jsme měli pokovená okna, místo nichž jsme museli sehnat čirá – a co čert nechce k sehnání jsou po republice jen modrá). Na úplném konci však přichází studená sprcha, pod kterou jsme se postavili víceméně náhodou. „Teď mě napadlo, že vy když budete chtít jezdit na tom Slovensku, tak pro Vás platí mezinárodní příloha K a vy říkáte, že jste to stavěli podle české přílohy K, že jo?“. „Jasně“, odpovídám já a nejen krve by se ve mně nedořezal. „No, víte co – oni jsou tam nějaký rozdíly a je potřeba dodržet tu mezinárodní“. No sakra, říkám si. To nám nikdo neřekl! Nedá se ale nic dělat a zbytek večera místo přítelkyně zkoumám přílohu K mezinárodních řádů FIA. Pozdě v noci se běžím do obýváku opít a píšu Tomášovi smsku, že jsme dobrý. Auto jsme holt postavili tak poctivě, že sice moc nejede, ale vyhovuje i mezinárodní příloze K. :-)
eW
R
C
Po dokončení posledních úprav (tou skutečně úplně poslední bylo zakoupení žárovky H3 do povinné výbavy v renomovaném obchodu s autodílny) si domlouváme individuální termín testování Lancie. Ten je stanoven na 22.5. v 9:00 v Praze na Chodovci, kde se nachází jedna ze dvou STK, které jsou v ČR oprávněny kontrolovat závodní auta. V pondělí večer jsme doladili poslední drobnosti na autě, v úterý Tomáš koupil výše zmiňovanou žárovku H3 a ve středu 22.5. jsme si vzali dovolenou. Auto jsme měli naloženo už od pondělka, takže Tomáš ráno v 5 hodin pouze nasedl do „soupravy“ a naškrtl Ducato, jež táhlo celý ansámbl do Prahy. V 6:06 mne nabírá v Pardubicích a vyrážíme směr Praha. Brblám, proč je potřeba vyrážet tak brzo když tam máme být až v 9, ale Tomáš mě ubezpečuje, že si raději dělal rezervu na nečekané události. Zastavujeme již tradičně na poslední Shellce před Prahou (tahle pumpa je zajímavá dvěma věcmi: že ji říkáme poslední Shellka, ačkoliv tam jiná Shellka po cestě z HK není a také, že jsme ještě nikdy nejeli se závodním autem okolo, abychom na ní nezastavili). Tomáš zajel k (jak by řekl jeden z mých bývalých VŠ pedagogů) ne-zcela vhodnému stojanu a aby se mohl vykroutit ven, musel vzít vlek přes obrubník. Ihned jsem ho „sjel“ že tímhle stylem nám ujdou gumy a pokračovali jsme dál až do chvíle, kdy na nás za Černým mostem začal zuřivě mávat „týpek z fábie“. Ještě než jsem našel ovládání okna, zahlédl jsem v zrcátku kolo vleku, jedoucího po ráfku. Vlekouš jel po třech. Testovací řidiče bychom asi dělat nemohli, protože si závady nevšiml ani ten co kroutil kolečkem, ani ten co kibicoval. Zastavujeme tedy na nejbližší pumpě, u kompresoru s tím, že kolo dofoukneme. Když však Tom objeví deseticentimetrovou „škubu“ na boku pneumatiky, je jasno že přichází do akce (poprvé v kariéře) rezervní kolo na vleku.
.c z C R
Díra v pneumatice
eW
Zvedák máme k dispozici pouze z Ducata, a ten se úplně nehodí ke zvedání vleku, na kterém si ještě hoví tuna a půl závodního auta. Protože jsme kluci šikovný, podařilo se nám s jistým rizikem vlek zvednout a kolo vyměnit. Rezerva byla však patřičně „vyměklá“ takže jsme museli dohustit. Kompresor byl umístěn daleko od vleku, tak, že hadice nedosáhla. Po krátkém popojíždění sem a tam, jsme se dostali do jejího dosahu a dofoukli jsme. Tomáš krátce zhodnotil, že jeho časová rezerva byla naprosto optimální, neb nyní přijedeme na Chodovec včas (nikdy ale nepřestanu mít podezření, že gumu „neudělal“ schválně, aby nemusel poslouchat, že jsme na STK o hodinu dřív).
.c z C R
Měníme kolo
eW
Přijíždíme na Chodovec a už z dálky vidíme naše „nové“ kolegy, kteří budou testovat s námi. Zastavujeme vedle nádherného prototypu Garde 160MTX a dvou dalších závodniček.
.c z C R
Testování
eW
Okamžitě se s borci dáváme do řeči a vypadá to, že parta bude všude stejně dobrá :-) . Je 8:50 a rozhodli jsme se počkat na domluvených 9:00, kdy má přijet pan Kusý, ačkoliv naši noví kolegové závodníci tvrdí, že oni jsou s ním domluveni tak, že přijedou za ním. V 9:05 voláme panu Kusému, který se s námi domlouvá, že když je nás tam víc, tak že máme všichni počkat tam. Po třičtvrtě hodině, ve které jsme si mimo jiné od Jirky Sojky předjednali pronájem Suzuki na Valašku a na Agropu, přijíždí sympatický borec, který nás vítá slovy: „Vy jste se na mě domluvili, že jo? Dyť někdo měl přijet v pondělí, někdo v úterý a někdo ve středu! Hm, no tak začneme… :-) “ Jaké skvělé věci dali Korejci světu? Jakou alergií trpí technici na STK v Praze? Skutečně jsme představovali pro ministerstvo dopravy bezpečnostní riziko a který městský úřad je nejrychlejší? Na odpovědi se už teď můžete těšit ve druhém pokračování naší anabáze :-) eBRÁNA Rallye team – fotogalerie a videa
