Květen 2016
109. číslo
40 výtisků
Foto: Roverský puťák 2012
Jarní bůůjení
Autor: BOB Časopis skautského střediska Kruh Frýdek-Místek
Obsah: POHÁDKA
3
Co se stalo...
4-5
8. května
4-5
HELPER (kruhy vedení)
6-7
Poezie v kruhu
8
IVANČENA
9-10
Kruháč radí
10-11
NOVINKY
12-15
VYBARVUJ
16
Co se událo…
17-18
Střípky minulosti
19
RÁDCOVNÍK
20-21
RECENZE
21-22
Spontánní tvorba
23
Hláška měsíce: Kluk si stěžuje mamince při procházce v oboře na Hukvaldech: „Mamí, já už nemůžu jít dál. Moje nožičky už spí!“
2
PROSBA O POMOC S HLEDÁNÍM TÁBOŘIŠTĚ V minulých číslech jste si jistě všimli, že hledáme vhodné místo, kde by oddíly z našeho střediska mohly pořádat své tábory. Důvody jsou zřejmé: využití naší prozatím nevyužité táborové základny, stmelení oddílů v jednu činnost, obnovení výchovné činnosti členů při výstavbě tábora, snad i snížení nákladů na provoz táborů a případný „rodinný tábor“ pro bývalé členy s dětmi.
Již jsme oslovili tři majitele námi vyhledaných vhodných míst, ale dvakrát jsme již byli odmítnuti a na třetí vyjádření stále čekáme. Prosíme tedy všechny rodiče, přátele střediska, aby by nám pomohli v našem pátrání po tábořišti. Děkujeme za jakoukoli pomoc!
POHÁDKA V lese Byl jednou jeden jelen, který se rád vychloubal. Naštěstí byla kolem krmelce vždy spousta lesní zvěře a ta nadšeně poslouchala jelenovy příběhy. Vypadal v nich jako hrdina. Znáte třeba ten, ve kterém viděl v noci vlka, který se chtěl vrhnout na spícího zajíce? Ale jelen mu v tom prý zabránil. Tvrdil, že ho zahnal a zvířata mu to věřila. Moudrá sova ale byla nedůvěřivá a přemluvila ostatní zvířata, aby na jelena vymyslela lest. Domluvila se s medvědem, aby předstíral, že na ně chce zaútočit. Pokud jelen bude zvířata bránit, říkal jelen pravdu, ale pokud uteče, lhal. Druhý den šla zvířata ke krmelci, kde už čekal medvěd. Jakmile ho zvířata uviděla, předstírala, že se bojí: „Zachraň nás, jelene.“ prosila. Jelen ale jenom vykřikl: „Utíkejte!“ a zmizel v lese. A zvířata poznala, že si jelen jenom vymýšlel. A ponaučení? Lež má krátké nohy. Krtek (Bludčata)
Co by mělo nové tábořiště splňovat? - max. 80 km od F-M - dostatečné množství pitné vody - přístup k potoku - louka cca 50x50m u lesa s malým sklonem, nejlépe někde v ústraní - dostupnost - vstřícný majitel :) 3
Co se událo... Den vítězství 8.5.
Po dlouhých pěti letech bojů, hrůz a bídy skončila v Evropě 2. světová válka. Stalo se tak 8. 5. 1945 podpisem bezpodmínečné kapitulace vojsk Německa v Berlíně. To, že ke kapitulaci dojde, bylo zřejmé už od konce dubna, kdy Rudá armáda obklíčila a dobyla Berlín, sídlo nacistického vůdce Adolfa Hitlera, který si v posledních chvílích sám vzal život.
Německá vojska byla v té době demoralizovaná a roztroušená. Pouze na východní
Brigáda na Barnošce Bylo chladné a deštivé sobotní ráno, když se okolo sedmé hodiny ranní začali před klubovnou scházet ochotní a odvážní lidé, kteří i přes nepřízeň počasí byli s to pomoct s přípravou dřeva na zimu. Možná se ptáte: Brigáda na dřevo na jaře? Vždyť klasický a již léta osvědčený termín „barnoškové brigády“, jak jistě všichni ví, je první víkend v říjnu. Ano, je tomu tak. V posledních letech právě tato říjnová brigáda nestačí, neboť ze strany Lesů máme pro naše potřeby k dispozici čím dál tím méně dřeva, a tak když se naskytla informace se strany Šťovíka, že je možnost natahat z lesa těch pár kubíků dřeva navíc, aby bylo v říjnu co zpracovávat, neváhalo se ani chvíli. Navzdory očekávání se před závorou, která uzavírá vjezd na nám jistě dobře známou lesní cestu – Svorkovnici, seřadila pěkná řádka aut s „natěšenými“ brigádníky. Venku mlha a sychravo. Zaparkovalo se, jako vždy, na místě skladu
Rozhovor dvou puberťáků: „Ahoj Honzo, co tady děláš?” „Odpočívám.” „A děláš to dlouho?” „Jo.” „Tak já tě vystřídám...” 4
dřeva. Na lesní svážnici byl utvořen lidský řetěz, který měl „dopravovat“ dřevo od místa těžby až k autům, kde mělo být následně dřevo naloženo na traktor. Nutno podotknout, že po pár desítkách minut se původní pěkná lesní cesta, vlivem deště, taháním klád a jejich koulením, změnila na jednu velkou blátivou skluzavku. Od bláta byli špinaví všichni. A všude. Řidiči vozidel se pomalu začali zajímat, zda lidé, které sem dovezli, mají náhradní oblečení, protože představa, že si celí zablácení sednou do jejich aut, byla asi velmi nepěkná. Až bylo všechno dřevo staženo dolů na cestu, byl zavolán traktor s přívěsem. Už během nakládání všechno nasvědčovalo tomu, že to nebude jedna vlečka, ale vlečky dvě. Traktor tedy musel vyjet k chatě celkově dvakrát. No což, časová prodleva mezi „otočením“ traktoru se využila ke svačině. Nesmíme taky zapomenout na velký úklid, který proběhl přímo v chatě a spočíval v celém gruntování chaty od shora až dolů. Na závěr nechybělo ani skupinové foto. Viz níže. Tímto bychom chtěli všem zúčastněným ještě jednou poděkovat. Udělal se zase velký kus práce a zimní návštěvy, spojené se sezením u tepla krbu nebudou ani příští zimu výjimkou.
frontě kladly jednotky Spojencům odpor, aby nepadly do sovětského zajetí, které bylo mnohonásobně horší než to americké. Fanaticky se bránily pouze elitní oddíly SS, které například během Pražského povstání sváděly boj s Pražany a přeběhlými vojáky gen. Vlasova. Den vítězství ale není slaven jednotně, jelikož kapitulace byla po podepsání v Remeši opakována ještě jednou v Berlíně, aby byl za SSSR přítomen nějaký významnější velitel gen. Žukov. V platnost vešla před půlnocí 8. května, ale kvůli rozdílu časových pásem byla tou dobou v SSSR již 1 hodina ráno, kvůli čemuž Rusko dodnes slaví vítězství 9. května. Ondra (skauti)
Smíšek (skauti)
5
HELPER Fungování, systém a funkce ve středisku Tentokrát bych vám chtěl povědět něco o našem skautském fungování, kdo tomu všemu velí, jak mezi sebou spolupracujeme na společné věci, totiž výchově mládeže dle skautských ideálů. Zaměřím se pouze na základní strukturu.
Hned na úvod musím upozornit, že veškerou činnost v našem středisku dělají lidé dobrovolně, z vlastní vůle, ze svého volného času, a to bez jakéhokoli materiálního ohodnocení, tedy zadarmo. (Ve skutečnosti i vedoucí si platí registrační poplatky, akce, tábory…)
Říká se, že základem státu je rodina. V našem skautském světě vše stojí na družinách a jejich rádcích/vedoucích, protože kdyby nebyly družiny, pak není ani oddíl, ani středisko atd. Pokud se tedy budeme bavit o družině, pak je nutno zmínit, že v ideálním případě se jedná o skupinku 6-8 kamarádů, zhruba stejného vě- ku, které vede většinou
Okresní rada
Středisková rada Oddílová rada
Oddílová rada Oddílová rada
Člen družiny Rádce/vedoucí družiny, oddílový rádce Vedoucí oddílu, člen střediskové rady
nejstarší z nich (rádce 15+ let), kterému pomáhá podrádce (13-15 let). Rádce je pověřen oddílovým vedoucím společně s oddílovou radou, aby tuto zodpovědnou funkci zastával. Znamená to pro něj chystání programu pro svou družinu a průběžné vzdělávání. Po dosažení 15 let se podrádce po vzoru své-
ho rádce vydává na čekatelský kurz, na kterém získá dekret, který říká, že složil požadovanou zkoušku a je plně způsobilý vést svou družinu, totiž bere na sebe část právní zodpovědnosti za činnost své družiny a svá rozhodnutí.
Vedoucí střediska, člen okresní rady
6
Rádci a podrádci družin v oddíle, společně s oddílovými rádci, oddílovým vedoucím a jeho zástupcem tvoří oddílovou radu, která rozhoduje o odd. záležitostech ve výši svých pravomocí, tvoří oddílový plán, akce, podporuje rádce a podrádce (přijímání nováčků, udělování všemožných odměn…). Oddílový vedoucí je plnoletý a musí projít vůdcovským kurzem, na kterém opět dostane osvědčení o způsobilosti vedení POZOR! oddílu. Podmínkou pro absolvování vůdcovského kurzu je také zdravotnický Rádce družiny - stará se o družinu; kurz (získání osvědčení zdravotníka zo- 15+ let; rádcovský, čekatelský kurz tavovacích akcí), čekatelská zkouška a Vedoucí oddílu - stará se o oddíl; 18+ praxe ve vedení. Odd. vedoucí je zodpo- let; vůdcovská zkouška + zdravotnicvědný za činnost v oddíle. Je také v úz- ký kurz + praxe kém spojení se svým zástupcem, který je Vedoucí střediska - stará se o střeschopen jej ve všem zastoupit (tzn. spldisko; statutární orgán; 18+ let; vůdňuje všechny podmínky jako odd. vecovská/organizační zkouška + zdradoucí) a s oddílovou radou, se kterou votnický kurz + praxe řeší vše potřebné. Oddíloví vedoucí všech oddílů ve středisku společně se svými zástupci, vedoucím střediska, jeho zástupcem, volenými členy rady a dalšími tvoří střediskovou radu. Středisková rada se stará o hladký chod celého střediska, podporuje odd. vedoucí, poskytuje zázemí pro své oddíly a rozhoduje o věcech střediska ve výši svých pravomocí. Hlavou celého střediska je střediskový vedoucí. Je to osoba, která musí mít minimálně stejné základní skautské vzdělání jako odd. vedoucí, případně zkoušku organizační. Teprve středisko je způsobilé k právním úkonům v čele se střediskovým vedoucím jakožto svým statutárním orgánem. Střediskový vedoucí je zodpovědný za činnost ve středisku a dohlíží na činnost jednotlivých oddílů. Opět úzce spolupracuje se svým zástupcem (také splňuje všechny podmínky pro plné zastoupení střediskového vedoucího) a se střediskovou radou.
„Mamí, já už nechci do Austrálie!" „Mlč a kopej!"
Vedoucí středisek jednoho okresu, společně s vedoucím okresu, jeho zástupcem a dalšími tvoří okresní radu. Ta dohlíží na činnost středisek a stará se o celý okres. A takhle to pokračuje dále.
Středisková rada je také kontrolována střediskovou tříčlennou revizní komisí. Nejvyšším orgánem střediska je střediskový sněm. O sněmech jste se mohli dočíst v předešlém čísle (najdete jej na střediskovém webu www.frydek.skauting.cz). Marek (Bludčata)
7
Poezie v Kruhu Jaro je tady Ondřej Vaněk (skauti)
Jaro je tady
Růžové děti,
a už kvetou jabloně,
co vidí květy poprvé,
zelenají se sady,
matky se smějí
lidé hledí na koně.
a všichni chtějí jediné.
Cválají pískem,
Běžet a padat, klopýtat
cválají vodou.
na zeleném polštáři,
Na břehu nízkém
do plic vzduchu nadýchat,
křičí a kopou.
až se mysl prozáří.
Velký dar je jarní den, dostává ho každý z nás. Nečekej, jdi za ním ven, svět je přece plný krás.
8
IVANČENA Z pohledu mravence na batohu Jdu si tak jednou ráno pro sladký bonbón, když tu najednou uvidím bandu lidí, jak si vykračuje směrem na Ivančenu. Zasnil jsem se. Tam nahoru jsem se chtěl vždycky podívat, ale že by se mi chtělo šlapat takovou dálku, to by se říct nedalo. A tak jsem vyskočil na batoh jednoho vlčete a nechal se nést. To byla balada!
Tedy, balada to byla až do doby, kdy ti skauti (poznal jsem to podle kroje, který měli na sobě) zapálili jakousi krabičku, která udělala tři hlasité rány. No, to jsem málem leknutím spadnul. A že prý se přenesli do minulosti, aby zachránili jiné skauty, co je mají popravit! A taky, že jo. O kousek dále našli svázané skauty čekající na smrt a vysvobodili je. No ale potom museli utíkat před Němci. Docela se jim to i dařilo, jen jednou na ně nějací dva vojáci vyskočili z křoví a řvali cosi německy. Naštěstí si ale zapomněli náboje, takže se nic hrozného nestalo. S čím se ale
ZVaS na poslední chvíli
Jak připravit své svěřence na závody, když už ti zbývá jen málo času? V y c h á z í m z předpokladu, že nejvíce se toho člověk naučí při psaní písemky či zkoušení. Samozřejmě, že není šťastným řešením počkat, až to prostě přijde, ale můžeme si pro světlušky a vlčata připravit závody nanečisto se vším všudy. Stanoviště, úkoly, dovednosti – to všechno si můžou vyzkoušet, když ještě o nic nejde. A s trochou štěstí si zapamatují to, co nevěděli a o to nám jde. Guli (Bludčata)
9
skauti museli vyrovnávat, v okolních lesích požehnaně.
byly
pasti,
kterých
bylo
Museli prolézat pavučinou a bojovat se vzteklými psy. Ještě, že si ti psi po poslechnutí básničky začali honit ocas a nechali skauty jít. Nakonec všichni, včetně chlapce, který mne na batohu nesl, dorazili až k mohyle. No, to byste nevěřili! Tam bylo lidu! Až jsem se bál, že mě někdo nechtěně sní, jak tam byli všichni natlačení! Ale nejhorší z toho všeho byla cesta zpátky do současnosti. Točili se mnou a házeli o zem, jak jsme prolézali časovou osou, až mi z toho bylo docela šoufl. Cestu dolů jsem celou prospal. Málem jsem odjel do Frýdku, ale naštěstí to vlče spadlo a já se stihl probudit a seskočit právě včas. Byl to pěkný výlet, určitě si to ještě zopakuju. Třeba i na tvém batohu! Guli (Bludčata)
KRUHÁČ RADÍ Cyklistika Při pohledu z okna je zjevné, že jaro již je v plném proudu a ne jednoho z nás toto teplé počasí láká ven. Mnozí z nás si zvolí jako společníka pro tyto výlety právě kolo. Při prvním pohledu na bicykl, který celou zimu ležel chudák zavřený doma a je celý špinavé od bláta a starého maziva z minulé sezóny (ve většině případů z poslední podzimní vyjížďky, po které už prostě nálada na umytí kola nebyla), má vyfouklé duše atd., vás určitě napadne, že na tomhle vstříc dobrodružství nevyjedete. Máte tedy dvě možnosti. Buď jste natolik šikovní (nebo máte zkušenosti) a pustíte se do přípravy a opravy kola svépomocí. V tomto případě mohu doporučit stránky: http:// www.ivelo.cz/domaci-servis-kol/ , kde najdete plno obrázkových návodů s podrobným popisem, jak zvládnout ty nejjednodušší opravy, 10
tak i ty složitější. Užitečný taky bude Youtube kanál: Sterbabike, kde můžete najít mnoho videí, jak provést zalepení duše, seřízení přehazovačky, a jiné základní úkony. Druhou možností je svěření opravy a seřízení kola cykloservisu. Tady ovšem musím podotknout, že podobné uvažování jako vy mají stovky dalších lidí, a proto jsou cykloservisy právě v těchto dnech doslova narvané k prasknutí. (Jakmile se udělá hezky, lidí se zblázní a chtějí jezdit na kole.) Je to nevýhodné pro obě strany, neboť lidé chtějí mít kolo „oservisované“ co nejdříve, a tak mechanici nestíhají a nemají čas se věnovat kolu do detailu. Proto radím. Myslete prozíravě a dejte kolo do servisu už dříve, kdy cykloservisy zejí prázdnotou a nemají, co dělat. Ideální doba bude někdy koncem února nebo v březnu. Toť rada pro další rok. Smíšek (skauti)
Komiks
Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy nevyrostu!
Sakra…
11
NOVINKY Středisková rada S fungováním střediska už jsme se do jisté míry seznámili. Víme tedy, že v podstatě nejvýše ve středisku stojí středisková rada v čele se střediskovým vedoucím. A jak jistě všichni víme, nedávno jsme měli střediskový sněm, na kterém se volilo nové vedení střediska. Je mi tedy velkou ctí seznámit vás s lidmi, kteří naši novou střediskovou radu tvoří. Ostatně většina z nich se vlastně představí sama. Ahoj, jmenuji se Eminka Pepinka, paní Emánková (Ing. Ema Bortlíčková) a je mi už nějakých 27 let. Naše středisko Kruh navštěvuji od svých 13 let, kdy jsem začínala coby skautka v oddíle Čochtanů. V něm působím dodnes jako zástupkyně oddílové vedoucí. Od neděle 10. 4. 2016 mi začalo druhé volební období ve funkci střediskové vedoucí. Vystudovala jsem fakultu stavební na VŠB-TUO v Ostravě obor Konstrukce staveb a v současné době jsem zaměstnaná v jedné projekční kanceláři na postu statik stavebních konstrukcí. Mezi mé záliby patří: příroda, Bubla, jóga, hraní, vaření, čtení, psaní, počítání. A mé heslo: „Když je někdo moc unavený na to, aby se na tebe usmál, usměj se ty na něj.“ Ahoj, já jsem Matěj Vaněk neboli Lopuch (ta přezdívka vznikla kvůli zelenému oblečení, nemyslete si). ;-) Mám 22 let, z toho jsem 14 let ve skautu. Minulé roky jsem byl oddílovým vedoucím 2. odd. skautů, teď jsem se přesunul a začínám dělat zástupce střediskové vedoucí Emy. Za sebou už mám místecký gympl a teď studuji v Brně umělou inteligenci. (Ale nebojte, vzpouru strojů nezpůsobím. Snad.) Mám rád U2, svoji kytaru, hory, kolo a všechno, co se týká map, světa a tak. Moje heslo: Do boje se vždy vrhej s úsměvem na tváři. Protože mrtvoly, které se neusmívají, jsou ošklivé. 12
Ahoj! Jmenuji se Aneta Kiková, ale ve skautu mi říkají Kiki. Je mi 22 let a do skautu chodím 17 let. Aktuálně jsem oddílová vedoucí Čochtanů, kde jsem dříve několik let vedla družinu. Kromě toho organizuji již šestým rokem akci pro rovery – Freever a pomáhám s rádcovským kurzem Červem. Loni jsem dodělala bakalářské studium oboru Učitelství pro mateřské školy a nyní studuji magisterský obor Řízení volnočasových aktivit v Olomouci. Mezi mé záliby patří kromě skautingu hraní na kytaru, jízda na kole, plavání, amatérské fotografování a samozřejmě příroda. Mé oblíbené motto je: „Dělej všechno tak, jako by se na tebe nikdo nedíval.“ Ahoj, říkají mi Guli, ovšem Hana Závodná je mé pravé jméno. Kromě toho, že jsem oddílová vedoucí 2. koedukovaného oddílu Bludčat, jsem také něco jako šéfredaktorka Kruháče. Píši ještě do Roverského kmene a Nezbedy. Momentálně maturuji na místeckém gymnáziu a co se mnou bude v mém studijním či profesním životě dál, to nevím. Možností je několik, jedna nepravděpodobnější než druhá. Zbožňuji skály, hory, opice a Harryho Pottera. Znám nazpaměť přesnou definici ph a když mám někoho opravdu ráda, dělám si z něj srandu. Motto: Stále ještě čekám na svůj dopis z Bradavic. Bylo nebylo ve městě poblíž Beskyd se narodila malá holka, kterou pojmenovali Dominika Mecová. Ano, jsem to já. Postupem času jsem začala chodit do skautu, konkrétně do 1. oddílu Staré Město. Dnes je tomu již 14 let. Malá jsem sice zůstala, ale časem jsem vyrostla a stala se oddílovou vedoucí 1. oddílu Starého Města, což mimochodem dělám doteď. Mimo jiné mám za sebou vedení několika družin, všechny možné akce vzdělávací i nevzdělávací a kurz zdravotníka zotavovacích akcí. Ten mě poznamenal natolik, že jsem v osobním životě začala studovat lékařskou fakultu, opět až doteď. Skautu jsem vděčná za hodně, především za pochopení, že nikdo nemá patent na rozum a člověk udělá hodně chyb, než se něco naučí. Nakonec to však vždycky nějak jde. To je dle mého názoru to nejcennější poznání i motto a za to skatu dnes a denně děkuji. 13
Ahoj, mé jméno je Marek Mikuš. Znát mě budete spíše pod přezdívkou Bob. Svou první skautskou registraci jsem odevzdal na počátku roku 2006. Působím zejména v oddíle frýdeckých skautů, kde jsem momentálně oficiálně veden jako zástupce oddílového vedoucího. Jako rádce jsem vedl vícero družin, ale jedna stojí za zmínku, tou je družina Bizonů, která se stala, jak se říká, mou srdcovou záležitostí. Úspěšně jsem vychodil Gymnázium Petra Bezruče a nyní studuji na VUT na fakultě strojního inženýrství. Nejraději trávím volný čas aktivně, venku, v přírodě, na kole, na horách. Mé motto by mohlo znít následovně: „Čekej jen na toho, kdo přijde; mluv jen s tím, kdo slyší; mlčet můžeš s tím, kdo rozumí.“ Jo a nedávno jsem vstoupil do funkce voleného člena střediskové rady. Zástupce vedoucí 2. koedukovaného oddílu Bludčat: Bc. Petra Laníková. Studuje na VUT obor Biofyzika a je jí 23 let. Do skautu začala chodit v roce 2006 a chodila na místecké gymnázium.
Zástupce vedoucí 1. oddílu Staré Město: Marcela Budínská
Nazdar, jmenuji se Marek Jonák, je mi 20 let. Ve skatu jsem už 14 let. Momentálně působím už delší dobu v oddíle Bludčat jako oddílový rádce a jako redaktor/sazeč střediskového časopisu Kruháč. Za sebou mám také několik let vedení družiny vlčat a nově jsem také voleným členem střediskové rady. Zatím jsem stihl vystudovat Gymnázium Petra Bezruče v Místku a momentálně studuju na Mendelově univerzitě v Brně obor Dřevařství. Skaut a příroda je můj druhý domov, kytara mé druhé já a mé motto je: „Dělej vše, jak umíš nejlépe, ale ne lépe.“ 14
Nazdar, mé jméno je Lukáš Moravec, ale ve skautu jsem znám pod přezdívkou Kobyla. Do skautu chodím už asi 14 let, z toho jako vedoucí působím již téměř 9 let. Za své působení jsem vystřídal mnohé pozice, patří mezi ně například vedoucí vlčat, vedoucí skautů, hospodář oddílu, hospodář tábora a hospodář střediska. Momentálně jsem vedoucí skautů, hospodář střediska a hospodář tábora 2016. Zatím ukončené studium mám na Gymnáziu a SOŠ ve Frýdku na Cihelní. Mé studium pokračuje na akademické půdě Vysoké školy Báňské technické univerzity v Ostravě, obor Management kvality. Velmi rád sportuji a baví mě být pohybově aktivní. Mým mottem je: „Hranice jsou od toho, aby se překonávaly.“ Jmenuji se Dagmar Lepíková, přezdívkou Dagima. Můj věk ve středisku už patří už k těm vyšším, protože jsem do skautu vstoupila v roce 1992. Jsem z oddílu Čochtanů, jehož ideovou náplň jsem pomáhala tvořit. Ve svých aktivních skautských letech jsem byla rádkyní družin. Během studia na obchodní akademii jsem se stala členem revizní komise a poslední roky jsem její předsedou. Na Karlově univerzitě v Praze jsem vystudovala Dějiny křesťanského umění a získala jsem magisterský titul a studovala jsem také na právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V současné době pracuji jako office manager v advokátní kanceláři v centru Prahy. Mezi mé hlavní záliby patří cestování, památky, četba, šachy, hudba a umění, protože „umění je krása bez hranic.“ Nazdar, jmenuju se Tomáš Kika a je mi 21 let. Ve skautu jsem 14 let. Aktuálně jsem v oddíle Bludčat jako oddílový rádce. Řadu let jsem vedl družinu vlčat. Nově jsem v revizní komisi střediska. Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu v Místku. Momentálně mám přerušené studium v Brně a pracuju ve společnosti Siemens Industrial Turbomachinery taktéž v Brně. Baví mě technika, elektronika a zajímám se hodně o jídlo. Motto: Blbec jsi tehdy, pokud máš nápad nebo názor a neřekneš ho.
15
VYBARVUJ! Jarní antistresová omalovánka
16
Co se událo... Přespávačka Žabek Přespávačku jsme zahájily v tělocvičně, jelikož v naší klubovně probíhala schůzka rodičů. V tělocvičně jsme byli tři- já, Šípek a Básnička. Básnička se projížděla na mém pennyboardu a já z toho měla docela nervy. Okolo 19:00 se naše družinka rozšířila o tři členky- Píšťalku, Rajče a Zizi. Když naše družinka byla kompletní, rozhodly jsme se s Básničkou pochlubit naším super dietním jídelníčkem, ze kterého byly všechny nadšené. A v tom někdo zrovna zaťukal na dveře… Byla to naše skvělá Bela, vyprávěla nám o své kariéře výpravčí a také si zajezdila na pennyboardu. Ale potom nás Bela s Píšťalkou opustily a šly domů. Okolo 22:00 jsme se my, celé uleptané od šlehačky, rozhodly, že nám nějaký večerníček v podobě napůl hororového filmu neuškodí! Jelikož nám naše "véča" nestačila, musely jsme zaplnit žaludek dobroučkou pizzou, kterou jsme objednávaly snad půl hodiny. Po 10. telefonátu jsme se dozvěděly, že jsme se, místo do pizzerie, dovolaly do stavebnictví, takže sranda nechyběla! V sobotu ráno jsme si docela pospaly, budíček byl až v 9:00! Sice jsme už dneska jedly, ale snídani jsme si stejně dopřály v podobě debrecínské šunčičky s lučinou a rohlíkem. Bylo hezky, a tak jsme prostě MUSELY vyrazit ven. Na louce za skauťákem jsme to rozjely házením vajíčka a v parku vyvolávkou. Čas nás ale tlačil, blížila se doba oběda. Vrátily jsme se zpátky do klubovny a začaly vařit oběd. V naší sestavě: já- hlavní kuchař, který dělá všechno možné, jen nevaří; Básnička: hlavní kráječ; Šípek: hlavní škrabač brambor, jsme však uvařily perfektní „řejzky na volivojem voleji s břečkou“ Po obídku se ve dveřích objevila Píšťalka, ať si pohneme, protože nám bus na Olešnou jede za chvilku. S batohy na zádech jsme se doplazily na zastávku, kde jsme se ztratily v davu lidí čekajících na stejný autobus jak my. Na Olešné na akváči jsme si to parádně užily! Po příchodu do klubovny jsme nechaly Píšťalku spát v klubovně a mezitím Zizi s Rajčetem zapékaly tousty k večeři. Vzali Pepíček je poprvé v zoo a ptá jsme si na matrace talíře plné se: „Tati, proč na mě ta gorila pizza toustů a hrály hru s náza sklem tak divně kouká?" zvem reklamace, kde Rajče re„Mlč, jsme u pokladny." klamovala bombu, protože jí spadla do bláta, já jsem vozila zubní náhradu v kufru, Zizi 17
dávala vnukovi korek k narozeninám a Básnička si kupovala jenom jeden prsní implantát. Docela prča! Při hře "Chcete být milionářem?" nás vyrušila Dodo s tím, že si máme sbalit vše, co potřebujeme, a počítat do padesáti a potom otevřít dopis, který nám dala. Byla to hra, ve které jsme měly město zachránit před morovou epidemií. Sice jsme se s Básničkou zpátky vracely celé obvázané, ale zvládly jsme to. Cestou jsme potkaly pár policajtů, ale ani se nás neptali, proč tak vypadáme. Ihned jsme usnuly. Následující neděl jsme věnovaly úklidu. PS: Motto přespávačky: „Čím více volivovejho voleje, tím chutnější polévka a lepší rejže!“ Hláška přespávačky: „Na to nemám!“ Pastelka (STM)
Kelímková soutěž Děkujeme velice všem, kteří se zapojují do sbírky jogurtových kelímků pro potřeby včelařů. Sbírejme dále, na nejlepší čeká odměna! V naší klubovně se nachází hromada, která již čítá bez mála
900 ks kelímků.
Děkujeme!!!
18
Střípky minulosti minulosti Střípky 36. číslo
P s a l i j s me . . .
Duben 2007
VZÁCNÁ NÁVŠTĚVA V sobotu 14. 4. nás navštívil v našem středisku Kruh v chlapecké klubovně Pan Kunc. Nebyl jediný vzácný host. Byli tam přítomni i profesoři od Lukáše Jonáka (Jonueho), který si s Panem Kuncem dopisuje. Spisovatel, malíř a velký znalec života šelem povídal nám, asi šedesáti účastníkům o rysech, vlcích a medvědech. Poslechli jsme si mnoho příběhů a poučných věcí. Třeba, že takový rys váží 30 kg a když je mládě od medvěda neposlušné, tak mu medvědice takovou vlepí, že odletí 10 metrů. Nebo třeba bojoval rys proti mnohonásobně silnějšímu a o 30 kg těžšímu vlkovi a hádejte, kdo vyhrál, no přece rys. ☺ Vojta Brychta – Smíšek
MOJE PRVNÍ HLÍDKA Když už se člověk probudí s pocitem úzkosti, tak ho jako první věc napadne, že to přece jen nebude tak strašné. Ale ve skutečnosti je to úplně jiné, horší. Vyjdete ven ze stanu a rozhlížíte se do tmy, odkud co na vás vyskočí. Vtom něco (aniž jste na to nějak připraveni) zašramotí, zašustí kolem vás ze všech stran. Příšerně se vylekáte, ale později (až se odvážíte) zjistíte, že to byl např. ježek, srna atd. Ve svitu měsíce je vše mnohem strašidelnější než za bílého dne. Občas obejdete celý tábor, posvítíte baterkou. Bude se vám zdát, že na hlídce plyne čas rychleji než obvykle (pokud ovšem máte hodinky). Když už vaše nohy odmítají pohyb, nic si z toho nedělejte. Určitě je to zimou nebo strachem. Takto se bude odehrávat celý děj hlídky, až do chvíle, kdy vám kamarád oznámí, že vás přišel vystřídat. Pak už jenom doufáte, že se vám podaří usnout po tom, co jste před chvíli v noci prožili. Na základě osobně prožité skutečnosti vlče Matěj Vaněk
19
RÁDCOVNÍK RÁDCOVNÍK Tipy, rady, návody...
R uk o d ě lk y
Triky, nápady, dotazy...
Nečekejte přesné návody. Nejde mi o to, abych popsala postup výroby krok po kroku, snažím se hlavně o inspiraci. Koneckonců, když víš, co máš hledat, dá se na internetu najít spousta alternativ. Kdyby ti bylo něco nejasného, neváhej se zeptat, e-mail
[email protected] je ti k dispozici. Obrázky z těstovin Těstoviny různých tvarů a velikostí nabarvíme temperami a můžeme tvořit. Snažíme se využít hlavně zajímavých tvarů. Muchláž
Z krepového papíru vytvoříme spoustu malých kuliček různých barev, které lepíme na předem načrtnutý obrázek. Savování Savo vyžírá barvy. Dá se toho využít při zdobení triček, polštářů, družinové vlajky… Stačí jenom nějaká barevná látka a z papíru vystřižená šablona, kterou na látku nalepíme. Štětcem poté nanášíme savo tam, kde není šablona nalepená. Doporučuji předem vyzkoušet „nanečisto“. Čím více vrstev sava, tím bělejší to bude. Indiánský lapač snů z papírového talířku Vystřihneme prostředek papírového tácku, po obvodu vnitřního kruhu uděláme dírky a provlékáme jimi provázek tak, aby vedl různě přes střed (pro inspiraci se můžeš podívat a obrázek nějakého originálního lapače snů). Dozdobíme pomocí peříček, korálků a všeho možného. Maska ze sádry Obličej obmotáme obvazem a naneseme sádru. Po zaschnutí získáme masku „na míru“. Nezapomeňte ale na otvor na dýchání (dobré je strčit si do pusy trubičku) a oči. Je to asi docela nepříjemné, ale výsledek stojí za to.
20
Ubrousková technika Vezmeme nějaký barevně zajímavý ubrousek a oddělíme z něj tu nejvrchnější vrstvu. Tu potom můžeme nalepit v podstatě na cokoliv (na kámen, špachtle do krku, dřevo,…) a to tak, že jej přiložíme na místo, které chceme a pomatláme tekutým lepidlem. Loď z korkové zátky Z korků se dá vyrobit super plachetnice – stačí spojit dohromady několik korkových zátek a přidat stěžeň. Guli (Bludčata)
Recenze Obchod na korze režie: Ján Kadár a Elmar Klos 1965 Tóno Brtko je chudý tesař, který poklidně žije v městečku Sabinov ve Slovenském štátu. Je rok 1942 a městečko žije svým poklidným životem. Tóno tesaří, děti si hrají, ženy mávají vojákům, které vlaky vezou na frontu, obchodníci prodávají, ti židovští také, jen mají na košilích žluté hvězdy. To se změní ve chvíli, kdy na návštěvu přijede švagr s ženou. On je důstojníkem Hlinkovy gardy a tudíž může vše. A aby ukázal, jaký je dobrák, dá Tónovi arizační dekret na obchod staré Židovky Lautmannové. Stará Lautmannka ,jako i všichni Židé, má doma schované zlato, tudíž se z Tóny má stát boháč. Rodině se blýská na lepší časy. Nazítří jde čerstvý arizátor Brtko navštívit svůj podnik. Zjistí ale, že obchod s knoflíky a cvočky neprosperuje a že nad vodou ho drží pouze peníze, které ostatní Židé ze soucitu vybírají mezi sebou. Stará paní ani nechápe, že jí zabavuje obchod a žije dál v domnění, že pan Brtko je její nový pomocník. Židovská komunita se domluví s Tónou, jelikož je poctivý a slušný člověk, že mu budou vyplácet rentu, když se bude k paní Lautmannové chovat hezky. A tak čas plyne, žena je spokojená, jak má úspěšného manžela, paní Lautmannová se o něj stará 21
jako o vlastního syna, Židé jsou mu vděční a nikdo se nic nedozví.
?? Víte, že ??
Jenže přijde den, kdy Židé musí nastoupit do transportu a jet do pracovních táborů. Štír dokáže nejíst ceTóno se ji snaží ukrýt v obchodě, ale ona nic nechápe a poté, co ji zamkne v pokoji, se ho lý rok, vydrží zadržozačíná i děsit. Tónu přepadá velký strach, vat dech tři dny a protože za ukrývání Žida by mohl být zastřepřežije velké množlen. Mezitím rozhlas vyvolává všechny Židy ství radioaktivity? podle abecedy, aby se dostavili se svými věcmi na náměstí. Chabé nervy se snaží uklidnit alkoholem, ten ale nepomáhá a ještě mate Tónovi hlavu. Nakonec ho popadne panický strach a začne staré Židovce balit kufr. Chaoticky pobíhá po pokoji a cpe do zavazadla oblečení a jídlo bez ladu a skladu. Namlouvá si, že ji stejně po příjezdu uznají za práce neschopnou a pošlou ji domů. Paní Lautmannová věci z kufru vyndá a rozhodne se jít ven. V tom jí na poslední chvíli Tóno zabrání a paní Lautmannová se zaposlouchá do hlášení rozhlasu. Dojde jí, že jde o život, a s voláním: "Pogrom! Pogrom!" ,chce utéct do svého pokoje. Tóno je ale natolik opilý a pomatený, že vzpírající se paní Lautmannovou chytí a hodí do komory. Zamkne a jde se podívat, jestli už je na náměstí bezpečno. Rychlým pohledem zjistí, že gardy i s Židy už odjeli a s radostí běží komoru odemknout. Paní Lautmannová na volání neodpoví. Leží na zemi v kaluži krve. Tónovi tak záleželo na jejím přežití a teď je kvůli němu mrtvá. Jde do světnice, rozmotá provaz, skopne stoličku a je po všem.
Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Ladislava Grosmana. Snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Ondra (skauti)
22
SPONTÁNNÍ TVORBA Pohádka made by FB skupina Požádali jsme Vás na facebooku, abyste nám pomohli napsat pohádku a takhle to dopadlo. Každý směl napsat komentář tak, aby navazoval na komentář předchozí. Jeden komentář přitom nesměl být delší než souvětí. V psaní jsme se museli střídat.
Malá liščí mláďata skotačila na louce, když je náhle zakryl obrovský stín... Ten stín vrhalo velké břicho myslivce, který se objevil jen kousek od nich. Myslivec si pohladil svůj bujný knír, spokojeně se zasmál a řekl: "Už dlouho jsem nejedl liščí maso." "A taky dlouho nebudeš!" pomyslela si liščata. Jen to liščata dořekla, rozutekla se na všechny světové strany… Až na jedno z nich. To se na myslivce zvědavě podívalo a řeklo: "Tati?" A tak si myslivec vzpomněl, že je vlastně také liška, odhodil pušku a začal pobíhat po louce společně se svým synkem.
... Bylo slunečné jarní odpoledne a malá medvíďata měla poprvé vylézt z brlohu své mámy, když tu náhle nejmladší medvídě zjistilo, že má díru na ponožce. Uvědomilo si, že s děravou ponožkou přeci nemůže jít objevovat svět a tak se jalo látat, štupovat a háčkovat ponožku novou.
Ale jak se ukázalo, tak vlastně neumí háčkovat. „Nu, což, zajdu si ponožky koupit do supermarketu,“ řeklo si a vydalo se do toho nejbližšího. Po dlouhém vybírání si koupilo jedny se smajlíky a konečně mohlo vyrazit za dalším nekonečným dobrodružstvím!
23
7.5. ZVaS 20.-22.5. Brigáda Pocheň
27.-29.5. brigáda na Ivančeně Květen 2016, 109. číslo
Vydává:
Web:
Skautské středisko KRUH FrýdekMístek pro vnitřní potřebu svých členů, klubu přátel střediska KRUH a jeho příznivcům.
frydek.skauting.cz facebook.com/kruhfm google+: goo.gl/iwhWO
Na tomto čísle se dále podíleli:
Ilustrace:
Krťa, Guli, Marek, Kiki, Smíšek, BOB, Tomajz, Ema, Lopuch, Dodo, Kobyla, Dagima, Ondra, Pastelka
Prcek
Příští uzávěrka 20. 5. 2016
Redakce si vyhrazuje právo na úpravu článků.
24
