květen 2011

3. číslo/KVĚTEN 2011

ÚVODEM Vážení čtenáři našeho léčebenského časopisu s názvem OČIMA PACIENTŮ, předně bych Vám ráda poděkovala za Vaši přízeň a za množství příspěvků, které od Vás ať přímo či zprostředkovaně dostávám.

Ptám se, ptám se, pampeliško Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí, kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči? Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla, hned jsem byla zlatá celá jako housata. Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám: Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám? Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji, ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petrpetrklíč.

Máme tu jaro a hned je nám všem veseleji, teplé počasí, slunné dny, zpěv ptáků, zelenající se tráva, pučící stromy a jiné známky jara mají blahodárný vliv na naši náladu , na náš duševní stav. Přeji Vám všem, aby Vám jaro vrylo úsměv do tváří a vlilo sílu do žil, aby Vám bylo příjemně, ať už jste v léčebně či za jejími branami. Doufám, že jaro bude pro mnohé z Vás inspirací a já od Vás budu získávat další a další příspěvky do časopisu, který společně vytváříme.

Sluníčko Pohladilo jednou slunce chladnou jarní zem. Na květinky zavolalo, hola, pojďte ven! Která z vás má odvahu, vykouknout ven ze sněhu? Hlásí se ta malinká, malá bílá sněženka.

Přeji Vám krásné jarní dny a mnoho chuti do života, Vaše Radka Melicharová koordinátorka resocializace.

–

Sněženka (F. Hrubín) Táta včera na venku, našel první sněženku, vedle petrklíč, zima, už je pryč!

1

ROUDNICE NAD LABEM Roudnice nad Labem (něm. Raudnitz an der Elbe) je město ležící na levém břehu řeky Labe v okrese Litoměřice. V Roudnici nad Labem žije okolo 13 500 obyvatel. Město se rozkládá na ploše 16,67 km² a patří k němu ještě vesnice Podlusky.

Roudnice nad Labem

status:

město

NUTS 5 (obec):

CZ0423 565555

kraj (NUTS 3):

Ústecký (CZ042)

okres (NUTS 4):

Litoměřice (CZ0423)

obec s rozšířenou Roudnice nad působností: Labem pověřená obec: historická země:

Čechy

katastrální výměra:

16,67 km²

počet obyvatel:

13 229 (1. 1. 2010)

zeměpisná šířka:

50° 25' 25"

zeměpisná délka: 14° 15' 14" nadmořská výška: 195 m

Poloha

PSČ:

413 01

zákl. sídelní jednotky:

21

části obce:

2

Město leží nedaleko hory Říp a asi 30 minut jízdy od Prahy. Přes město vede železniční koridor Praha-Drážďany, silnice II/240, II/246 a kolem města dálnice D8 (Praha-Ústí nad Labem-Drážďany). V současné době je město velmi zatíženo automobilovou i nákladní dopravou (až 16 000 automobilů denně). Hlavní část obchvatu, na kterou se čeká více jak 25 let dosud nebyla postavena. Lodní dopravu na Labi tvoří většinou nákladní lodě, ale pluje zde také

katastrální území: 2 Karlovo náměstí 21 adresa 41301 Roudnice městského úřadu: nad Labem starosta / starostka:

Vladimír Urban

Oficiální web: http://www.roudnicenl.cz E-mail: [email protected]

2

1333 třetí nejstarší kamenný most v Čechách a první přes Labe. S největší pravděpodobností zde byl na kněze vysvěcen Mistr Jan Hus. Na hradě pobýval i císař Karel IV., na jeho příkaz zde byl internován tribun Cola di Rienzo. Koncem 14. století bylo vystavěno Nové Město roudnické (dnes nám. Jana z Dražic a Husovo nám.) a spolu se starým městem obehnáno hradbami. V 15. století město několikrát dobyli a vyplenili husité (1421 Jan Žižka, 1425 Jan Roháč z Dubé, 1428 Václav Carda z Petrovic).

turisticky oblíbená loď Porta Bohemica.

Historie

Znak biskupa Jana vylovený z Labe při stavbě železného mostu přes Labe v Roudnici nad Labem a umístěný nyní na novém mostě.

Po husitských válkách město i hrad několikrát mění majitele (1431 Jan Smiřický, 1453 Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, od roku 1467 královské město. V roce 1577 město získává Vilém z Rožmberka, ten započal s přestavbou a rozšířením roudnického hradu, zároveň zde měl své alchymistické dílny, o rozkvět města se přičinil i Jakub Krčín, který zde za jeho vlády působil. Po Vilémově smrti získává celý jeho majetek jeho poslední manželka Polyxena z Pernštejna, ta se v roce 1603 provdává za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Ten pokračoval v rozšiřování a zvelebování roudnického panství.

Historie města Roudnice nad Labem je velmi bohatá, jsou doloženy prehistorické stopy osídlení u brodu přes řeku Labe. Jedná se o jedno z nejstarších českých měst, původní název Rúdník či Rúdnica odvozen od vyvěrajícího rudného pramene. První písemné zprávy o Roudnici nad Labem pocházejí z poměrně pozdní doby, z let 1167 a 1176, městská práva získalo již ve 12. století. Na přelomu 12. a 13. století zde byl vystavěn kamenný románský hrad, který byl druhou světskou stavbou v Čechách. Ve 13. a 14. století výstavba pokračovala, biskup Jan IV. z Dražic (kolem 1280-1343) vybudoval v roce 3

městě je také možno navštívit Podřipské muzeum nebo galerii ve věži Hláska.

Projekt na barokní přestavbu hradu vypracovali nejpřednější stavitelé a architekti své doby Pietro de Colombo, Francesco Caratti, Carlo Orsolini a Carlo Lurago. Za třicetileté války bylo město v roce 1634 a 1639 vypáleno a pobořeno švédskými vojsky. Stavbu zámku dokončil v roce 1684, za vlády Václava Eusebia z Lobkowicz, stavitel Antonio della Porta. Václav Eusebius taktéž ustanovil Roudnici jako hlavní a nedělitelný rodový majetek (tzv. fideikomis), což platilo až do roku 1945.

V současné době se město dynamicky rozvíjí a má velmi dobrou občanskou vybavenost. Nachází se zde pošta, nemocnice s poliklinikou, několik supermarketů, školy (roudnické gymnázium a Střední zemědělská technická škola), lékárny, městská knihovna, kino (v současně době nefunguje), kulturní dům, zrekonstruovaný plavecký bazén, zimní stadion, fotbalová hřiště, atd. Při jihozápadním okraji města se nachází letiště Roudnice, na němž se každé dva roky pravidelně koná oblíbená letecká přehlídka Memorial Air Show.

V 19. století se stala Roudnice průmyslovým a hospodářským centerm Podřipska, k čemuž přispělo několik velkých strojírenských továren a železnice. V roce 1910 byl na místě původního, zbořeného, gotického mostu postaven nový železný most přes řeku Labe. Roku 1936 se Roudnice dostala několikráte do centra zájmu novinářů, díky Svatoslavu Štěpánkovi, což byl několikanásobný vrah, žijící v Roudnici. V roce 1945 byl roudnický zámek zestátněn, jeho cenný depozitář (především knihovna a Lobkowiczká obrazárna) byl zničen nebo umístěn do jiných zámků či muzeí v ČR. Od roku 1957 na zámku sídlí Vojenská hudební škola Víta Nejedlého, zámek je zatím nepřístupný. V bývalé zámecké jízdárně je zřízena Galerie moderního umění 19. a 20. století, k nejcennějším vystavovaným autorům patří Antonín Slavíček. V

Roudnický hrad a zámek

Roudnický zámek; Pohled z hotelu na Karlově náměstí Mohutný zámek je dominantou Roudnice. Na místě skalnatého ostrohu nad řekou se však kdysi tyčil velkolepý hrad. Byl asi 40 metrů dlouhý a 15 metrů

4

vysoký, jeho zdi byly silné 2 metry a byly zpevněny na severní straně a na nárožích věžicemi. V přízemí stavby byl velký sál, nad ním zřejmě slavnostní síň. Komplex ještě obsahoval menší užitkové budovy na jih od stavby, obehnané hradbou s opevněnou bránou.

zámku. Vlevo socha Čechie. Kamenný most stával ve stejných místech, ale v jiném úhlu Starý kamenný most byl třetím nejstarším kamenným mostem, který byl v Čechách postaven. Byl ovšem prvním kamenným mostem přes řeku Labe. Zásluhu na jeho stavbě má hlavně biskup Jan IV. z Dražic a stavební mistr Vilém, kterého biskup přivedl ze svého nedobrovolného pobytu v Avignonu, kde 11 let vedl církevní soud se žebravými řády. 24. srpna 1333 byl položen základní kámen s ostatky svatých uprostřed řeky. Most byl postaven za 7 let – každý rok byl postaven jeden pilíř a jedna klenba. Dokončen byl tedy 2. října 1340. Za dva roky přestál první zatěžkávací zkoušku, povodeň, která mu neuškodila. V Praze jí však padl za obět Juditin most.

Tento hrad byl první český kamenný hrad, který nebyl postaven panovníkem. Z původního hradu se dodnes dochovalo obvodové zdivo a velký přízemní sál, rozčleněný pozdějšími vestavbami. Hrad byl oblíbeným sídlem většiny pražských biskupů, jedním z nich zde měl být vysvěcen na kněze i Jan Hus. Církev ho později prodala Janu Smiřickému, který později, jak se doba měnila, začal s přestavováním, doplňováním a upravováním. V polovině 16. století přibyla na jihovýchod od hradu nová obytná renesanční budova. Za ní pak přistavěli několik menších objektů spojených s hradem chodbou. Celý prvek byl poněkud nesourodý, takže ho pak nechal Václav Eusebius z Lobkovic přestavět na raně barokní zámek, v jehož podobě zůstal dodnes.

Díky tomuto mostu se z Roudnice stalo významné město severních Čech. Další osudy mostu však nejsou přiliš známé. Ví se jen, že přes něj táhlo několik vojsk a že prodělal několik dalších povodní v letech 1536, 1537, 1539. V roce 1610 stihla most další pohroma, když se Roudnice připojila k českým stavům, kteří se vzbouřili proti

Roudnické mosty

Železný most přes Labe v Roudnici nad Labem z roku 1910, pohled od 5

své katolické vrchnosti. Stavové tehdy obsadili most několika sty vojáky, aby ho střežili. Po zprávě, že stavovská vojska byla poražena na Bílé hoře, odtáhli, ale před tím ještě most zapálili. Dřevěná část mostu shořela a most byl hodně poškozen. Rok poté se začalo s opravou mostu, která byla dokončena v roce 1625. Ne zcela opravený most se ale stal obětí třicetileté války. Švédové mu zasadili poslední ránu, když na most stříleli z děl. Tím byl zničen a už nikdy nebyl obnoven.

Byla postavena roku 1935 Rolnickou záložnou podřipskou, která tehdy slavila 60 let svého trvání. O projekt se potom postaral pražský architekt Ing. Dr. Štěpánek a o její stavbu provedli stavitelé Hádl a Hájek. Rozhledna má vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, nesenou osmi vnějšími a jedním středovým sloupem. Kolem něj se vine točité schodiště vedoucí ke kryté vyhlídkové plošině ve výšce 13 metrů.

Později byl na jeho místě zřízen přívoz. Byly vytvořeny dokonce dva plány na opravu mostu, z finančních důvodů ale ani jeden z nich nebyl realizován. Západní mostecká věž společně s kostelem ze 14. století byly odstraněny při stavbě Severní státní dráhy v polovině 19. století.

U paty věže je žulová pamětní deska věnovaná Václavu Kratochvílovi (1820-1893), rodáku z nedalekých Mlčechvost. Rolnická záložna tím uctila památku svého zakladatele a prvního předsedy.

Až v letech 1906–1910 zde byla vztyčena železná konstrukce nynějšího mostu na nových pilířích a torza starých pilířů byla odstraněna.

Na přelomu roku 2004 prošla rozhledna rekonstrukcí.

Kratochvílova rozhledna

Kratochvílova rozhledna

6

Beřkovické jaro 2011

Pod památnou horou Říp roztály poslední zbytky sněhu, a sluneční paprsky prozářili zámeckou zahradu v Horních Beřkovicích. Jaro se konečně ujalo vlády a zahnalo zimu na ústup.

Klienti první akreditované léčebny v ČR je navštívili promítání filmů, koncerty, divadlo, výstavu, dramaterapii, přednášku s projekcí, arteterapii či opékání klobás. Nejen pro pacienty, ale i pro návštěvníky z okolí byly velkým lákadlem večerní akce, a to komedie „Na správné adrese“ v podání DS Háta, koncerty kapel Zhasni a Nestel postel, velmi populární Xindl X a královna české country, Věra Martinová.

A to je ten pravý čas pro první „mega“ akci v multifunkčním centru psychiatrické léčebny. Tradiční týdenní kulturně vzdělávací festival „Beřkovické jaro 2011“ nabídl pestré menu jak pacientům a zaměstnancům léčebny, tak veřejnosti.

VaDa DIVADELNÍ SPOLEK HÁTA

7

XINDL X

VĚRA MARTINOVÁ

8

Deprese – co to je

•

Co je deprese? Deprese patří mezi poruchy nálady a jde o patologický smutek. Když člověk ztratí někoho blízkého, je smutek pochopitelný. U deprese ale pochopitelný důvod pro stísněnou náladu buď zcela chybí, nebo není tak silný, aby mohl útlum nálady sám o sobě vyvolat. Neléčená deprese trvá kolem půl roku (je to ale velmi individuální, takže to může být mnohem méně i mnohem více) a má tendenci se vracet. U těžších forem existuje velké nebezpečí sebevražedného jednání – asi 10% takových jedinců se pokusí o sebevraždu. Depresivní porucha postihuje asi 3% populace. Pravděpodobnost setkání s depresivní epizodou během života je pro zdravého člověka asi 17%.

Jaké jsou příznaky deprese? Mezi hlavní psychické příznaky patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Typická je váhavost, nerozhodnost a neustálé omílání určitých myšlenek a přemítání o možnostech, aniž by to mělo nějaký výsledek (tzv. ruminace). Člověk může být buď apatický (utlumený) nebo naopak úzkostný a agitovaný (vyvíjející neúčelnou zvýšenou aktivitu). Jde-li o úzkostný typ deprese, může úzkost přerůst v tzv. raptus melancholicus, což je dezorganizované jednání a dotyčný může i fatálně ublížit sobě a/nebo někomu z okolí (rozšířená sebevražda ). Časté jsou hypochondrické

deprese: •

Jenom ležím nebo sedím. Nechce se mi jíst, nepřevlékám se, nečistím si zuby. Telefon se mi vybil před měsícem a nedala jsem ho nabít. Nedokážu chtít nic kromě smrti. Děsí mě představa, že takhle to bude navždy, a zatím marně sbírám sílu, abych s tím skoncovala.

Uklidil jsem v garáži všechno nářadí, už to opravdu bylo potřeba. Myslím, že bych z toho měl mít radost, ale nic necítím. Je mi to lhostejné, jako ostatně všechno.

9

představy – pocit dotyčného, že trpí nějakou závažnou, nevyléčitelnou nemocí. Kolem 70% jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 15% lidí trpících depresí spáchá sebevraždu. Může dojít k takovému zpomalení duševní činnosti (řeči, myšlení, rozhodování atd.), že to vypadá i jako demence. Po odeznění deprese se ale vrací původní mentální výkonnost. Někdy se u deprese objevují bludy (např. že si člověk za něco zaslouží trpět nebo že má být po právu odsouzen k smrti) i halucinace (většinou tzv. hlasy) – pak jde o tzv. depresi s psychotickými příznaky. Často dochází k probouzení brzy nad ránem a objevují se tzv. ranní pesima – návaly extrémně mrzuté nálady po probuzení. K základním somatickým (tělesným) příznakům náleží nechuť k jídlu a související ztráta na váze, zácpa a nezájem o sex.

Jaké jsou příčiny deprese? Na pozadí deprese bývá většinou nevyváženost chemického prostředí v mozku (což se také rádo dědí). Pak stačí dlouhodobý stres, nahromaděné problémy nebo nějaké silné trauma a propukne deprese.

Jaké typy deprese se rozlišují? Je-li řeč o depresi, setkáte se s mnoha pojmy pro různé její typy – rozlišuje se lehká, středně těžká a těžká depresivní porucha, rekurentní depresivní porucha, dystymie a pak známé pojmy endogenní deprese, reaktivní, larvovaná a symptomatická deprese, dále sezónní a poporodní deprese, depresivní neuróza a depresivní ladění jakožto porucha osobnosti.

Své místo v léčbě deprese má i ECT – elektrokonvulzivní terapie, což je léčba pomocí elektrického výboje. Její účinnost je velice vysoká a rizika pro pacienta minimální až žádná. Řeč o typu léčby, pro který se u nás vžil nepříliš šťastně zvolený název „elektrošoky“ Podrobně viz ECT – elektrokonvulzivní terapie neboli elektrošoky. Nikdy není na škodu doplnit antidepresiva psychoterapií.

Naprostá většina depresivních poruch je zvládnutelná ambulantně – dotyčný tedy dochází k lékaři, který dohlíží na vývoj jeho příznaků a rozhoduje o léčbě. Těžké formy deprese, u nichž hrozí velké riziko sebevraždy, se pak léčí v rámci hospitalizace. Základem je léčba antidepresivy. Dnes jsou k dispozici desítky preparátů, jejichž efektivita je velmi slušná a vedlejší účinky minimální. Závislost na lécích při správném užívání prakticky nehrozí. Udělejte si jasnou představu o tom, co vlastně léky v mozku dělají – pochopení tohoto procesu je důležité, abyste se antidepresiv nebáli.

10

Psychoterapeutické postupy se také velmi dobře uplatní při slabších depresích. Podrobně viz Psychoterapie v léčbě deprese. Dalšími pomocníky jsou fototerapie (osvícení jasným světlem) a spánková deprivace (člověku se brání ve spánku).

Nikolajevič Tolstoj, Miloš Kopecký nebo Vincent van Gogh – ti všichni se s depresí během svého života potýkali a jejich činnosti a tvorbě vtiskla tato nemoc určitou specifičnost.

A co mánie nebo maniodepresivní psychóza? Deprese patří mezi poruchy afektivity neboli poruchy nálady. Do stejné kategorie spadá i manická porucha, bipolární afektivní porucha a cyklotymie, dříve zvaná maniodepresivní psychóza. Podrobně viz Související duševní poruchy. Kdo mi pomůže?

Trpíte-li nezvladatelně smutnou náladou, máte řadu možností, kam se obrátit. Na internetu najdete seznam psychiatrů, psychologů, linek důvěry i kontakt na internetovou poradnu. Dvě povzbudivé zprávy

To nejlepší, co se dá o depresi říci, je, že jde v naprosté většině případů o stav přechodný a řešitelný. Tak druhá dobrá zpráva se týká faktu, že depresant se ocitá v kvalitní společnosti: Winston Churchil, Ernst Hemingway, Andy Warhol, Lev 11

MŮJ PŘÍBĚH Mám sestru, je o 4 roky starší a vloni jsem s ní strávil už druhé vánoce.

JAK JSEM SE SEŠEL SE SESTROU Na otázku, kolik mám sourozenců jsem vždy odpovídal po pravdějednoho bratra. Po desetiletém pobytu zde v léčebně přišlo velké a nečekané překvapení v podobě pozvání do pořadu „POŠTA PRO TEBE“. Mé pocity byly smíšené. Od zvědavosti po zmatenost. Stálé přemýšlení: „Kdo?“, „Co?“, „Proč?“. Často mi z toho nebylo dobře. Rozhodl jsem se však do televize přijet a setkat se s oním neznámým. Poté přišla celá řada příprav, jít k holiči, nákup oblečení a další a další. Až nastal den D a za podpory staniční a sociální sestry jsme se vydali na cestu do Barandovského studia. Již tam na mě čekalo překvapení- setkání s nejoblíbenější vychovatelkou (mámou) z dětského domova. Radost byla veliká a oboustranná. Pak přišla ta pravá chvíle. Neuvěřitelné napětí z očekávání, kdo sedí za tajemnou stěnou a čí tvář uvidím na obrazovce….Ticho houstlo, že by se dalo krájet a pak tu byla ta chvíle….tvář ženy, která mi říká, že je mou sestrou. Neměl jsem tušení, že někde žije má sestra. Nejdříve mně to zaskočilo. Po skončení pořadu jsme však zašli do restaurace a otázky a odpovědi nebraly konce.

12

Díky všem, že mi bylo toto setkání umožněno. Mám sestru. Mám rodinu!

(R. L., odd. 3A)

Jak důležité je mít palačinky Malý chlapec přinesl své učitelce kytku. Žádný úsměv ani díky, jekot a řev :“jsi špatný „. Příklad špatný žák. Chlapec se loudal ze školy domů – žákovská plná poznámek. Máma šílí celá bledá pět poznámek po sobě? Chlapce vedou k doktorovi, už je skoro na sále. Čeká už jen na balónek – nádech a sladký spánek. Po vzbuzení nic však neví – jméno svoje, bráchy ani mámy v jeho paměti není. Dlouhá chodba samé dveře u pokojů bílé pláště: „Zalez zpátky do pokoje po chodbě se nechodí“. Samé mříže, nikdo nikde jen na pokoji kamarád. Dal mu barvy,papír na něm opravdový tank.Trojrozměrně nakreslený, dodneška ho kreslí rád, ale bohužel už ne jeho kamarád. Ozdravovna, tak tomu tam říkali. Chlapec se tam zamiloval do děvčete za stěnou. Druhý den ji odvážejí, nikdo neví kam.Chlapec smutný pláče nad tím, „co jsem to jen udělal“? Léta běží, život chvátá,

vzpomínky jak stavebnice v hrad s hradbami se promění. Když je z chlapce chlap jak hora, na všechno si vzpomene. Jenom doufá a věří v to, že existuje spravedlnost a láska. Chce ukázat světu, co se stalo za stěnami, když zbytek světa jásal a oslavoval MDD. Jeho matka, doufám já, s výčitkami bojuje, co provedla s malým chlapcem? S kusem mozku vyrvat nechala mu i kus dětské duše. Jeho srdce bloudí světem, hledá místo, kde to nebolí otevřít se lidem, kteří věří v naději. (Svaťka, 7B)

13

Smutná duše a drzé tělo Probudil mě chlad měsíčního světla. Jasný kulatý měsíc vydával takovou sílu, že donutil mé tělo vstát Však duši nechal v klidu spát. Tělo mé bloudilo po světě. Šlo a skočilo do louže, jo to si dovolit může. Pyžamo bílé v tu chvíli bylo jiné. Šlo a běželo k vysokému stromu, až do špičky koruny jeho se vyšplhalo. Ač kdykoli předtím, té výšky se tak bálo. Mohlo si dělat, co jen se mu zdálo Nikde kolem nebyl ten, co našeptával s přehledem, Co by mělo jeho strachem být, Co by ho mohlo za to zbít. Bylo šťastné tohle tělo, co o sobě nevědělo. Však jeho štěstí stalo se jeho součástí. Pak nadešel ten čas, kdy se navrátilo ke své duši spící Ta nic netušící, nechápala jeho klid, který si sama nemůže dovolit. A tak křičí do světa proč je ta svoboda prokletá!!!!!!!!!!!!!

(Svaťka, 7B)

14

To je konec Často se ptám sám sebe, jestli by to dopadlo trochu jinak, ale vím, že co se stalo se taky stát mělo. Začnu Vám vyprávět svůj příběh o mém zpackaném životě. Jednoho dne jsem začal přemýšlet nad svým dosavadním životem, který začal jako každý, ale pokračování to už nestálo za nic. Narodil jsem se do problematické rodiny, můj otec byl a stále je vášnivým alkoholikem a matka ta byla drogově závislou. V době kdy se rozváděli mi byli čtyři roky, mě a mé tři bratry potkal stejný osud, jelikož ani jeden z rodičů nesplňoval podmínky pro výchovu, byli jsme odebráni do dětského domova. Tam jsem našel svůj domov na dalších čtrnáct let, samozřejmě i spoustu nových kamarádů, mé první lásky, ale také i zklamání. Někdo mi, ale pořád chyběl, rodiče to ale nebyli, byl to můj mladší bráška, který byl do svých dvanácti let v adoptivní rodině, osud nás ale spojil zase dohromady, byl jsem úplně šťastný, když jsem ho měl po jedenácti letech opět u sebe. V tu dobu mi bylo patnáct a moc času jsme spolu trávit nemohli,

jelikož jsem začal chodit na Střední odborné učiliště. První den na internátu byl začátkem mých problémů. Jelikož jsem byl sám v cizím městě a neměl tam žádné kamarády, našel jsem si partu se kterou jsem pak trávil celé tři roky, ale abych mezi ně zapadl, musel jsem začít kouřit Mariuhanu. Je pravda, že z počátku jsem se cítil mnohem lépe než jsem znal, ale díky vlivu drogy jsem začal ztrácet zábrany v tom co je dobré a co špatné, schválně jsem jezdil do školy pozdě, místo do praxe v autoservisu jsem se toulal s partou po městě a vymýšleli jsme kdejakou zábavu. Jednoho dne jsem trávu začal kombinovat s Lysohlávkami, ale pořád jsem si myslel, že bez drog mohu být, že je dost času ještě přestat. Pamatuji si to jako dnes, když jsem to přehnal, to víte mé reakce byli pomalejší a než jsem si uvědomil, že padám, bylo už pozdě. Byl jsem asi pět minut v bezvědomí, ale stejně si myslím, že jsem tam umřel. Před tím než se to stalo přijel autobus, já se zvedl z lavičky, udělal pár kroků a zkolaboval, ale podle mě jsem vstal a šel do toho autobusu, v tom na mě promluvila jakási žena a zeptala se co vlastně dělám v autobuse, když tam vlastně nemám být a že se mám podívat z okna. Nedokážu si to vysvětlit, ale viděl jsem své tělo jak tam leží na zemi.

15

Proto jsem vystoupil a šel jsem se ujistit, že ten kdo leží na zemi jsem opravdu já. Nikdo mě asi neviděl a neslyšel, když jsem šel ke svému tělu. V té chvíli kdy jsem se dotkl těla, jsem se probral a nevěděl jsem, co si mám o tom myslet, snad to byla jen fantazie vyvolaná vlivem drog, opravdu si tím nejsem jist. Po týdnu hospitalizace v nemocnici jsem se dostal k závěru, že drogy nejsou pro mne a přestal s nimi, začal jsem opět chodit do školy a učit se. S partou jsem se pořád stýkal,ale vysvětlil jsem jim, že mám jiné priority a to hlavně se vyučit, což jsem také splnil, ale až na druhý pokus, k praktickým zkouškám jsem nebyl připuštěn, jelikož jsem si zapomněl pracovní obuv a tudíž jsem nesplňoval podmínky bezpečnosti práce a proto jsem zkoušky neudělal. Byl jsem z toho úplně mimo a tak než jsem byl schopen se vrátit do dětského domova, zavítal jsem do nejbližší hospody a pořádně jsem to zapil. Domů jsem dorazil asi kolem deváté večer, samozřejmě jsem si vyslechl, že jdu pozdě, dělám si co chci a tak dál. Potom jsem vysvětloval, proč jdu pozdě a co se stalo. Protože mi už bylo osmnáct, musel jsem se rozhodnout co

bude dál. Buď zůstat a učit se na opravnou zkoušku a zkazit si prázdniny, což jsem nechtěl a nebo odejít a starat se o sebe sám. Byl jsem však dost mladý na takovéto vážné a hlavně správné rozhodnutí. Někdy přemýšlím jestli by to bylo jinak, kdybych se rozhodl zůstat, ale co, vem to čert, stalo se, co se stát mělo. Ten den, kdy jsem opouštěl domov, jsem jel s mladším bráškou na svatbu našeho staršího bratra a vše se zdálo být jednoduché, dostal jsem třináct tisíc do začátku a vyrazili jsme do Děčína, kde na nás bratr čekal. Hodil jsem si věci, které jsem měl s sebou domů a odjeli jsme. Svatba byla krásná, slavilo se celý den, to jsem se poprvé opil jak zákon káže, že si ani nepamatuji jak jsem se dostal do postele. Jo jo první kocovina to je fakt síla, hlava mě bolela snad celý den. Následující den jsem se s bratry rozloučil a jel k otci, možná si říkáte proč zrovna k otci, je to jednoduché, i když mi dost ublížil, pořád jsem ho měl rád a když jsem zjistil v jakých podmínkách žije, chtěl jsem mu pomoct. Celé prázdniny jsem se stejně učil, takže jsem klidně mohl zůstat v domově, no co, byl jsem mladý a blbý. Týden před zkouškami jsem do dětského domova nakonec přijel, abych viděl brášku, ale mohl jsem tam zůstat, což jsem po mém odchodu neočekával, ale byl jsem za to rád. Zkoušku jsem zvládl a ještě ten den jsem to pořádně oslavil, pár

16

dnů jsem zůstal, ale pak jsem nadobro odjel. Druhý den poté, co jsem dorazil domů, začal pro mě boj s úřady, to víte samé papírování, běhání po úřadech, jako je úřad práce, sociálka a hlavně hledání zaměstnání, no zkrátka dřina. Každé ráno kromě soboty a neděle jsem vstával v sedm, hygiena, kafe, něco zakousnout a vyráželo se. Představoval jsem si to lehčí, ale skutečnost byla jiná, všude kam jsem přišel jsem slyšel tyto věty: …..bohužel, ale máme plno,……nemůžeme vás přijmout, …..nemáte žádnou praxi a nevlastníte řidičské oprávnění, ……ozveme se Vám, ……..právě propouštíme, ………vyplňte dotazník a my se Vám určitě ozveme, …………..nesplňujete požadavky

zahleděl. Pamatuji si to jako dnes, když stála před fabrikou, v uších měla sluchátka a proto neslyšela, že za ní jede kamion k nakládací rampě a ona mu stála v jeho cestě. Byl jsem pohotový a strhl jsem jí z cesty, nechápala co se děje, než se ohlídla za sebe. Objala mě a od toho dne jsme byli pořád spolu, stejné přesčasy, směny, úplně vše.

Daleko snáze se hledá chyba, než pravda (J.W. Goethe)

Jak dlouho byste to vydrželi, já něco přes rok a pak jsem to jednoduše vzdal, už jsem nevstával v sedm, ale v deset, hledal jsem práci pouze přes internet. Teprve až mě pozvali na pohovor tak jsem šel. Čtrnáct měsíců to trvalo než jsem byl přijat, sice to nebyl můj obor, ale nastoupil jsem. Po dvou týdnech nastoupila do zaměstnání i dívka, do které jsem se

17

Syslovina Starý sysel si sestavil svoji skrýš. Stačila sláma, suché stromy, spousta stavební směsi. Strašně sil stálo snažení. Snědl spoustu syté stravy, spláchl slinu sirupem. Sedl si, snil svůj sen. Snad se seznámí se skvělou syslicí. Spolu synka snažit se sytit smetanou, salámem, slaninou. Sametové stáří spolu spočinou. „Sláva syslovi“

Kačeření Kačenka krouží křídly. Kačer kroutí kukadly. Kdyby krásku kvalitně kochal. Kladl klásku, kachně kvokal. Káčatům kolébku klestiti. Koláčem káčátka krmiti. Každému kousek kaše. Kéž kouká každý kačer. „Kiš, kiš, kritici“

Myšoviny Myška malého města měla myšlenku mlsat. Mlynář mnoho mouky má. Musím mrknout mřížkou. Medu mísa, mňam. Myško mizerná, marš! Máš málo, mrško! Mává metlou, myška metelí. Mdloby, myš mrtvá. Mělas mrkev mlsat! „Mimo myší mysl“

( Luďa 7A )

18

Tobě Na divný zámek přijela malá černovláska, v zimním sluníčku jako má láska, nebo jen tak jako kamarádka, vítám tě večernice, snad mi bude líp, když spolu budem se smát pod horou Říp. Viděl jsem tě dřív než ty mě, v malém baru, v Solidní nejistotě, hledal jsem tvé oči, ale neviděli mě, až když jsem obsluhoval mezi stoly, zajiskřilo se. Potom jsi odjela, má černovlásko, mně bylo ten víkend hodně ouzko, v slunečním dni se's ale objevila, a já se těšil až obejmu tě, nechtěl jsem tě pustit, abys opět neodjela. Pojď, prolítnem se spícím parkem, já hlídat tě budu v korunách stromů, pojď, já chci tě líbat za altánkem, pojď, půjdem spolu domů, pojď má večernice, zavři oči a spi sladkým snivým spánkem, lehnu si vedle tebe, pohladím tě a zbavím tě zlých snů. (Jura P., odd. 15)

19

(Markéta Křečková, 7B)

Každý chce napravit lidstvo, ale nikoho nenapadne, že by měl začít u sebe. (Lev Nikolajevič Tolstoj)

20

ZPOVĚĎ ERICE To, co bylo už dávno není, Přítomnost se ve vzpomínky mění. Sedím na zábradlí a koukám se do ticha. Sleduji, jak život mi pomalu utíká. Sedím na zábradlí a přemýšlím o životě. Není však nikdo, komu říci . „MILUJI TĚ“ Sedím na zábradlí a vzpomínky mě bolí. Skutečnost, že tu už nejsi, nikdy nepřebolí. Kvůli Tobě, přestal jsem brát drogy, dokonce jsem si zvyknul i na ty Tvé dogy. Byla jsi tak krásná, zbyla mi po Tobě jen skříňka prázdná. Chtěl bych tě tu mít u sebe. Snesl bych i modré z nebe, kdybys o to stála. Tak se ptám, proč jsi se mnou nezůstala. To, co bylo už dávno není, Minulost se v zapomnění mění. Na Tebe však nezapomenu, do doby něž sám zahynu. (David, odd. 15) 21

FEJETON ŽENY, ANEB PÁR RAD, JAK ZŮSTAT SÁM „S ženskou to stojí za prd, ale bez ní dvojnásob“, říká stará lidová moudrost. Staří mazáci, kteří prošli bezpočtem vztahů, jistě vědí, co říkají. Téma jedné z přednášek ve zdejším kostele bylo právě „KOMUNIKACE V PARTNERSTVÍPARTNERSKÉ VZTAHY“. Rady a postřehy některých věhlasných psychologů ve mně vyvolaly potřebu srovnat mé fungování a soužití s „křehčími“ protějšky. 1) „Již při seznámení je potřeba ženě vyjadřovat lásku, dávat jí najevo, že je jediná a bez ní nemá život smysl.“ S tím musím souhlasit. Když zahraju na správnou strunu, mohu téměř každou z vyhlédnutých dívek a žen opít rohlíkem. Velmi dobře se mi to podařilo například za jednoho z mých služebních pobytů v Bosně a Hercegovině. Osmnáctileté Táně, která tam v městečku PALE pracovala v srbském tiskovém středisku, jsem celý den tvrdil, jak ji miluji až za hrob. Jako důkaz své lásky jsem jí sliboval, že jí přivezu velké zlaté náušnice. (No, ve skutečnosti by až tak velké nebyly a byly by nanejvýš pozlacené), Všem 22

svým slovům jsem ještě dodal váhu příslibem společného soužití v Čechách. Zabralo to…. Na zbytek svého pobytu jsem měl zajištěno ubytování v jejím příbytku i s vyhřátou postelí. V tomto směru se mi hodila rada: „ Muž by měl být pozorným posluchačem, žena se potřebuje poděli to své zážitky.Muž by ji měl tedy vyslechnout bez nějakých velkých komentářů a rad.“ Jelikož jsem tehdy ještě moc neuměl srbsky, probíhala konverzace z mé strany zejména pomocí tichého přikyvování a chápavého úsměvu. Táňa zatím vedla svůj monolog v srbštině. Hádkám, křiku a pláči, spojeným s blížícím se odjezdem jsem předešel jednoduše. Svoji partnerku jsem za několik drinků předal svému movitějšímu kolegovi z THE NEW YORK TIMES – Rogeru Cohenovi. Když jsem se za dva roky vrátil, zjistil jsem bohužel, že si Táňa svou lásku k nám- zahraničním novinářům vzala do hrobu. Komando bosenských muslimů ji po prolomení bojové linie pověsilo na hraniční závoru – pracovala totiž pro Srby. To už pak taková legrace není.

2) Své zkušenosti s něžným pohlavím jsem dál získával v Čechách. Na tom, ŽE MUŽ DOMA OD ŽENY OČEKÁVÁ NAVAŘENO A UKLIZENO jsme se s mojí další přítelkyní Ivetou shodli. Podobně, jako v dalším z bodů, že MUŽ OČEKÁVÁ SEX KDYKOLIV SE MU ZACHCE. Jídlo jsem v lednici vždy nějaké našel, byť ho většinou navařila Ivety maminka, bydlící o patro výše. Nic mi však nebránilo v tom, že jsem chladničku dokázal po svém příchodu z restaurace dokonale vybílit. Ve střízlivých chvilkách jsem se s přítelkyní i občas pomiloval. Nevím, jak ona, ale já jsem někdy dospěl i k orgasmu. V případě mých prohřešků reagovala moje partnerka také konstruktivně a logicky. Při mém pozdním příchodu domů se s vařením večeře nenamáhala. Na kuchyňské lince mě čekala cedulka: „Večeři najdeš v kuchařce na straně 22.“ Když jsem domů dorazil po flámu až v pozdních dopoledních hodinách, na plotně krásně voněl gulášek. „Nic Ti nedám, stejně bys to všechno vyzvracel“, hnala mě Iveta do postele. 3) Rovnoprávný vztah jsme měli i s další partnerkou Karlou. OBA PARTNEŘI BY MĚLI MÍT STEJNÁ PRÁVA.NEOBVIŇOVAT SE, ALE KONSTATOVAT.

23

Při jedné (bohužel poslední) společné vyjížďce na koních Karla pouze konstatovala: „Tak jsi si prý hezky zasouložil.“ Kolegové z jezdeckého oddílu si krátce předtím hlasitě v baru vyprávěli zážitky z naší společné návštěvy veřejného domu. Po návratu do toho našeho společného domova jsem vyfasoval dvě igelitky s osobními věcmi a mé místo obsadil mladý soudce, se kterým mi Karla už dva měsíce zahýbala. 4) A tak jsem se tedy rozhodl pro samostatný život. „Dokud mám alespoň jednu ruku, mohou mi ženské políbit šos,“ říkal jsem si a zamířil do restaurace, protože hlad je přece ,slovy klasika, převlečená žízeň. Starosti ze společného soužití se ženami jsem si dělat nemusel. V mé domácnosti byl zakrátko takový nepořádek, že mě štítivě odmítaly navštěvovat i otrlé prostitutky. A tak bych mohl pokračovat dále, kdybych neskončil zde na oddělení Léčby závislostí v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích.

PS: Přišel jsem na to, že život bez hlídacího psa jménem ŽENA,

opravdu stojí za dvojnásobný prd. Ale jednu věc stejně musím upřesnit: „Kamarádky, které toužíte po mé společnosti v restauraci Na

Hnátě denně od 9:00 do 23:00 hod, mě již nenajdete!“ (Jaroslav , 7A)

Když řekneme, že jsme svobodní, znamená to, že víme, co děláme. (Will Durant)

24

GAMBLING Kdo je vlastně „gambler“? Je to člověk, který podlehl patologické vášni na hracích automatech a nejen na nich. Může se jednat např. i o kostky apod. Závislost na automatech je záludná , protože není na člověku vidět, není to jako alkohol nebo drogy , ale droga to je. Jistě jsou mezi námi tací, kteří vhodí do bedny pár drobných mincí a jdou od toho. Avšak, jak dlouho jim to vydrží ? Vždyť hudba peněz je tak opojná. Svůdná, otupující, přenáší vás do snů a obírá o smysly a o peníze . Čím více se kola automatu točí, tím rychleji do nich potící se ruce vhazují další a další mince. Naivní dojem, že se jednou všechno vrátí, je logický nesmysl. Hrací automaty tu přece nejsou proto, aby chudé obohacovaly.

hudba peněz, ten největší rachot na světě. POJĎ SEM, TY PŘECE MŮŽEŠ TAKY VYHRÁT. Opak je však pravdou. Herny a hrací automaty jsou tu proto, aby vytáhly z postižených poslední korunu. Procitnutí do reality pak bývá velmi kruté a velmi často končí osobní tragédií. Rozvody, ztráta majetku, někdy i sebevraždou. Přitom, stát se závislým na hracích automatech je tak snadné. Často začíná už v dětství. Je to fenomén doby. Začíná to hraním dnes tak dostupných počítačových her, neustálé pohrávání si s mobilním telefonem, přístup na internet... To vše stimuluje mladého člověka k tomu, aby se z něj stal závislý hráč. Je velice těžké odolat této vášni. Důsledky jsou pak fatální a mnozí hráči končí v tom lepším případě v ústavním léčení své závislosti. V tom horším pak...

Štěpán, odd.2

Fyzikální zákon herny je prostý čím více akce, čím divočejší hudba peněz, čím větší sázky a tím rychlejší prohry. Všechny tyto zvuky nejsou náhodné. Kdyby nevznikly přirozeně , je v hernách najatý tým zvukařů. Podvodníci, kteří dělají ruch při výhře, by mohl těm lidem vysvětlit, že lidi nejlíp připravíte o peníze tak, že jim ukážete někoho, kdo vyhrál. A o tom je 25

POUŤOVÁ OPICE

Tak nám do Beřkovic přijela pouť. Uvědomil jsem si to, až když jsem se povaloval ve Sluncem vyhřáté jarní trávě. Zrovna jsem čekal na traktor, na který jsme v rámci pracovní terapie házeli haluze z prořezaných stromů. Hity Michala Davida doléhaly až za plot kdysi zámeckého parku, nyní psychiatrické léčebny. Plastové labutě točící se na hydraulických ramenech dávaly tušit, že jaro je tady. A s ním i oni zvláštní lidé z maringotek – kolotočáři, komedianti neboli světští.

třídách, tak jako jejich příbytky na čtyřech kolech, putovaly od štace ke štaci. Mezi mé občasné spolužáky v té době patřil i kolotočářský synek František Č. Naši školu navštěvoval pouze jednou ročně.

Bohužel, léčím se tady ze závislosti a tak samozřejmě chápu, že návštěva nejrůznějších pouťových atrakcí je pro nás alkoholiky TABU. Ze své zkušenosti vím, že i svezení na řetízkovém kolotoči, může navodit stavy velice blízké alkoholovému opojení. Příběh, o který se chci s Vámi podělit, se mi stal, když jsem navštěvoval čtvrtou třídu základní školy.

A celý měsíční pobyt trávil, jakožto správný vyvrhel, v poslední lavici.. byl o nějaký ten pátek starší, jelikož téměř každý ročník si zopakoval. Jeho životním cílem bylo co nejdříve ukončit povinnou školní docházku a po otci převzít rodinný podnik v podobě „řetízáků“ a střelnice. Do třídy Franta zanesl samé praktické věci, například kouření, fotografie nahotinek a rozličné hazardní hry. S heslem „škola neuteče“ nás naučil chodit za školu. Většinou naše výpravy směřovaly do jeho království atrakcí a maringotek

Bylo to v dobách, kdy děti kolotočářů měnily lavice ve školních

Jak učitelé, tak i rodiče nás před touto „černou ovcí“

26

varovali a zapovídali nám jeho přátelství.

prokládaný vodkou. Rodinnou centrifugu roztáčí jeho syn……..Inu, pokrok, je pokrok.

Ale....zakázané ovoce nejvíc chutná. Právě na jednom záškoláckém výletě mi dotyčný mladík nabídl svezení na rodinném řetízáku a to jako správný kamarád zcela grátis. Byl sice dítkem školou povinným, ale většinu času roztáčel jmenovaný kolotoč za svého otce, který mezitím sledoval televizi a popíjel lahváče v nedaleké maringotce. Neváhal jsem nasednout. Mé nadšení z jízdy se však v zápětí změnilo v děsivý zážitek. František totiž kolotoč i s mou maličkostí zapnul a odešel se věnovat kamarádce od houpaček. Na rotující atrakci, ze které nešlo vystoupit si vzpomněl až po více než půl hodině. Když jsem konečně nějak vyplil ze sedačky, točil se se mnou celý svět. „Sorry vole, já zapomněl,“znělo mi v uších, když jsem se vydal na strastiplnou cestu k domovu. V přelidněné krajské metropoli jsem si to za pravého poledne štrádoval ulicí ze strany na stranu a zvracel jsem na každém rohu. Z konzumace alkoholu mě díky zmíněným příznakům podezírali i rodiče. Tenkrát však neprávem. Františka jsem na jedné pouti potkal po více než třiceti letech. Zdědil povolání po otci. A nejen to. Sedí teď v maringotce, dívá se na televizi a popíjí Heineken z plechu

27

(Jaroslav Kolář, 7A)

Vlasatice Byl jsem mlád, když přiletěla, bylo mi patnáct, když na nebi zazářila. Komety prý nosí smrt a zkázu, já však byl zdráv a plul na modrém vánku, pln štěstí prožil i svou lásku na červánku. Jak život šel, přinesl rodinu a dítka, v práci oblíben, dukátů měšec, jen občas výtka, s přáteli se radoval, často nějaká ta pitka. Ale každý z nás je Ikarem a pýcha předchází pád, s arogancí svou vlastní, mělo to rychlý spád. Dnes jsem už pokorný a křídla přistřižena, tak se nedalo vůbec žít, řekla má pěkná žena. Proto věřím, že opět objevíš se, má vlasatice, a přineseš štěstí, lásku a rozzářené líce. Na nebi je vlasatice.

Epitaf Zůstal sám a světem bloudil, slunečním větrem nechal se hnát, na křídlech snů hledal své štěstí, a stále se díval jen ke hvězdám.

28

Na rozloučenou Blíží se den mého odchodu, já nejásám, zvolil jsem těžší cestu, přišlo mi přiznání 3.kategorie v důchodu. Měl jsem možnost, zůstat v,,blahobytu“, já jako zbabělec utíkám, chci se rvát za svou ideu, věřím, že snad sílu mám. Všichni, kdo přijdete po mě, prosím, léčte se stejnou intenzitou, já vydávám se, prosím nesmějte se, na boj se svou blbostí a obezitou. Vy, kteří se cítíte, být šťastni s pytli peněz, věřte, že jste chudáci, které, bych rád,,převez“. (František, odd. 15)

29

Cestu tímto labyrintem, určuje nám ,,zlatý střed“, jestli toto není pravda , tak to jsem se asi splet.

Labyrint

Cesta přímá, ,,zdravé“ sbírat plody, nežli pravidelně chodit, na falešné ,,Luculovy hody“.

Ztratil jsem svůj klid, značně jsem ho míval, objevil se labyrint, a slov nepříjemných příval. V labyrintu tomto, dodnes se ,,motám“, chci zas porozumět, jenom,,čistým notám“. Tento přerod duše značně bolí, nemá velký smysl, myslet na okolí. Z okolí vždy, rána slušná přijde, a běda jestli člověku, ,,jenom“ něco vyjde. Není lehké , v dnešní době, být zas ,,člověkem“, proto stát se nechci, jenom blbým teletem. Být člověk, názor mít a vkus, myslet na úsloví, ,,Homo homini lupus“. Dnešní doba není , jen příznivým časem, nejlepší je proto sám, řídit se vlastním hlasem.

30

JARO- COBY DOBA NADĚJE A ROZKVĚTU Mám radost z teplého jara svitu, Užívám si zdejšího režimového pobytu. Opustil jsem svoji šedou ulitu. Vystrčil růžky, smazal zlé šmouhy, Z části naplnil své uvadlé touhy. Vylezl ven z té opilecké strouhy. Už to chtělo trochu vzpruhy. Splácet společnosti své dluhy. Začít na sobě řádně pracovat. Z dobře udělané práce se radovat. Sportem zažehnat všechny chmury. Otužovat zdraví své, co bylo dáno shůry. Strávit volný čas příjemnou činností, Žít naplno bez stresu a starostí. Věnuji se novinám a divadlu, Dávám kmity svému života kyvadlu. Myslím, že napsal jsem už dosti. Chcete-li více, pak rád vyhovím Vaši žádosti.

Ne! Jen v mém nitru mám zloděje! Ti skryti jsou v jednu, mám zlost, To mě obklopuje zákeřná závislost. Zprvu v automaty hra to byla, Čtyři roky mě mrcha trápila. Mou psychiku těžce poranila. Peněženku řádně vyprázdnila. A když jsem ji zarazil, přišla mrcha druhá. Zprvu byla tajemná, v mém smutku i v nudné krizi, nabídla, co dosud bylo cizí. Chvíle svobody, dobrou náladu, Zatančil jsem si i lambdu. Pak seděla se mnou v koutě hospody, ztratil jsem kámoše A chvíle pohody. V očích už nejiskřila tajemná zář. Nastavila mi i svoji druhou tvář. Stres, výčitky i špatné svědomí, Samotu strach, rozbité soukromí. Zbyla ze mě už jen troska, mrzutý , zarostlý násoska. Pro všechny ostatní jen „socka“. Pak objevila se i stránka dobrá, po ránu zima, obloha azurově modrá. Pocit viny, studu ukázal správnou cestu, z posledních sil jsem se dostal k malému městu. Tam zámeček, sic obehnaný plotem, brána otevřená, prima změna. Podali mi pomocnou ruku, dali dobrý směr. Můžu už shodit tu paruku a to je fér.

COPAK? (Luďa, 7A)

Copak se to děje? Kam ten náš Svět spěje? Nastává stav beznaděje? Nebo to jsou kurděje?

31

BEŘKOVICE OČIMA PACIENTA

Už jen úvaha, „Jdu se léčit do Běřkovic“ vyvolá v člověku divný pocit a myšlenky…“ „To jsem na tom opravdu tak špatně, že musím jít zrovna tam?“ Ale každopádně toho vůbec nelituji, naopak zjišťuji, na konci svého pobytu zde, že jsem tu byl velice spokojen a odnáším si odsud spoustu pěkných vzpomínek, přátel a dobrých rad, jak lépe zvládat mou situaci. Mé první dny v této léčebně nebyly moc hezké.Po pravdě jsem si první večer vyhledal spojení,jak se dostanu odsud co nejrychleji domů a chtěl to vzdát. Příchod do neznámého prostředí ,mezi nové lidi,pro mě nebylo vůbec příjemné. ,,NEVZDAL JSEM TO“ Po pár dnech už to bylo lepší,poznal jsem spoustu prima lidiček a vlastně

jsme žili jako jedna velká rodina.A jestliže budu hodnotit vstřícnost a ochotu počínaje od sestřiček,psycholožek,lékaře i primáře,musím podotknout,že jsem byl nadmíru spokojen a všichni zasluhují obrovskou pochvalu a můj velký dík. Úplně mě nutí napsat ,,vždy se sem budu rád vracet“ ,ale raději jen jako milá,příjemná návštěva a ne jako pacient. Závěrem tohoto článku bych chtěl odkázat všem,aby byli k sobě hodní,upřímní a laskaví,vážili si sami sebe a i když na světě není pořád tak růžově,jak bychom chtěli,už jen to,být tu – žít je velikánské štěstí.A život je strašně krátký,tak proč si ho kazit. Vždy může být i hůř ……………. (Karel B. 9A)

32

Naše pomoc Když ti smutno je, a do bot ti teče, když už nevíš kudy kam, tak přispěchej raděj k nám. Kdo dušičku má bolavou, pomoc najde za branou. Brána naše otevře se, I pro tebe jsme tu přece. Jsou tu prima lidičky, Lékaři i sestřičky. (Alena L. 9A )

Po ránu Tak si tu sedím po probdělé noci a nemohu si pomoci. Chce se mi básně psát, však nemohu se teď radovat. Snad mi to jiní prominou, že náladu mám mizernou. Psaní úlevu mi přináší, snad zítra to bude jinačí. Zítra,již zítra snad, Se budu zase radovat. Pak veselé básně mě budou napadat A radost svou budu do světa zvěstovat. (Bára, 9A)

33

MOŽNÁ MOTIVACE BOJE SE ZÁVISLOSTÍ

Domů se nevrátím…, v práci odsloužím poslední šachtičku, víkend plánovat.

Byla jedna malá vesnička, kde místní človíčky probouzí Slunka svit. V té vesničce je „Chaloupka“, kam se zdejší lidičky chodí rádi osvěžit. Tam dívenka maličká zametá a stírá stolečky, aby tatínek mohl otevřít. Odbíjí desátá, možnost pivečka, kořaličky i limo točená může osvěžit. Jede tulák zdaleka, má velkou žízeň a unavené nožičky, tak chce si poručit.

Pan hostinský i osazenstvo byli spokojeni, rádi slyšeli můj hlas. „ Šikovné máš ručičky, jestli pro Tebe práce není, za týden přijď zas. Chceš-li místo zahradníka, vrchního či údržbáře, dokud je čas. Do nového pokojíka, jídlo ráno i večer. Nebudeš-li píti a máš silnou vůli, můžeš klidně nastoupit. Budu Tvým kamarádem v těžké chvíli, každý den test podstoupit. Tak se měj hezky, těším se na naši spolupráci. Nesejdi ze stezky, v pondělí nástup u mě v práci. „

Tu objeví se chlapík statný, v ruce tácek, na něm MENU. Nabízí gulášek vydatný, píva štoček a vše za rozumnou cenu. Je zvědavý, potěžká si batůžek, těžký je dost. „Oč tu kráčí?“ Jsem člověk toulavý, příroda mě láká, jen závislost mě do zad tlačí.. Jsem v pěkném hostinci, jídlo zde dobré máte a dobrého pití dost. Já věrný jsem abstinenci, prosím si Colu, jestli dáte, zahraji Vám pro radost. Na kytaru neumím, vyřezal jsem si píšťaličku z vrbového proutí. Při vandrování napsal jsem i text, rád zazpívám, když někdo bude hrát. Rád Vás potěším. Pak vylezl bych na světničku, abych mohl ulehnout. Pak zaplatím, je ještě mnoho cest… Děkuji, že směl jsem se u Vás zahřát.

34

LUĎA ZE SEDMIČKY, PŘEJE VÁM JEN DOBRÉ , LIDIČKY!

ÚKLID Moji práci zde na oddělení 7ALéčba závislostí – muži bych nejvíc přirovnal k úklidu. Procházel jsem všemi pokoji své mysli, zkoumal jsem všechna jejich zákoutí. Rozebíral jsem všechny myšlenky, návyky a přesvědčení, které v nich byly a nebo ještě jsou. Některé mám rád, a proto je stále zdokonaluji a snažím se, aby byly pro mě co nejužitečnější. Některá místa potřebovaly vyměnit, jiná zas opravit a tak jsem udělal vše potřebné. Některé myšlenky jsou stejně zbytečné jako staré noviny. Těch jsem se vzdal, vyhodil je do koše, abych se jich zbavil jednou provždy. Tým ze 7A mě tu naučil, abych se kvůli tomu nerozčiloval, nebo neměl pocit, že nestojím za nic. A nakonec jsem vlastně až tady začal naslouchat svému tělu. Někdy se s ním peru, ale většinou je klid a mír. Mám se rád.

Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může nemá smysl.

(Edmund Burke) (Lukáš, odd. 7A)

35

NEMOHU Nemohu ti nic vzkázat, ani poslat Ti nic nemohu, tak ukryla jsem lásku, do všedního batohu. Tam bude v bezpečí, Ty moje sluníčko, sejdem se zítra, jen vyspím se maličko, to nám povolili lásku, tady v léčebně, já smím tě zas vídat A zní to nevšedně.

LÉČEBNA Hodiny tiše tikají, čas pomalu tu plyne, každý by chtěl domů jít a mít starosti jiné. Tady se jenom marodí, jak je tu na podzim šero, mlha tě smutně naladí, a cosi v Tobě potemnělo. Je to jak po vpichu jehly, něco z Tebe vyprchá, je to jen zastávka říkáš si, apádluješ ze všech sil, na vlnách života. Je to ja po vpichu jehly, nemoc tu z Tebe vyprchá, ne zázračně, ne navždy, zůstává pod doteky dní, v dlaních života. (Jarmila K. Odd. 1B)

36

Vědou proti Bookmakerům Rád chodím na dostihy a ještě raději na nich sázím. Možná je to pro chuť zakázaného ovoce. Dříve bych mohl přijít o jezdeckou licenci. Nyní se nacházím v zařízení, kde je bohužel veškerý hazard zakázán. Léčím se zde na oddělení 7A ze závislosti na alkoholu. Zbývají mi tedy pouze a jen vzpomínky. O jednu z nich, bych se rád podělil. Jména aktérů, místo a děj jsem pozměnil. Rád bych se totiž /klukům/, pro které je dobře odjetý dostih víc než orgasmus, ještě někdy podíval do očí. Prožili jsme spolu téměř čtvrt století. Stalo se na jednom závodišti nebo chcete-li pohřebišti mnoha bankovních kont, v Pardubickém kraji. Toho dne se zrodilo umění, jak sázet na koně na základě přísně vědeckého přístupu. K útoku na kapsy bookmakerů jsem také přispěl svojí kapkou do mlýna. Před tím jsem na /sportu královen/ vydělával prozaičtějším způsobem. Zkrátka jsem před dostihem došel na žokejcimru. Pohovořil s kluky/jezdci/ o jejich vyhlídkách při jednotlivých startech. To potom

zkonzultoval s trenérem a vypravil se ruinovat bookmakera. Není na tom nic originálního. Podobně vydělává většina aktérů dostihového dění. Vzpomínám na černého bookmakera, který se doslova ztrácel před očima, sotva zahlédl postavu trenéra Václava Domečka. Jeho trefné sázkové tipy přiváděly onoho bookmakera téměř na mizinu. Kolikrát mu nezbylo ani na vlak do Prahy. Až jsem se divil, že si nenajde jiný způsob obživy. Naštěstí je mezi návštěvníky dostihů ještě dostatek laických zbohatlíků, kteří o koních nemají ani páru a lze je tedy obrat. Toho dne však došlo k jisté výjimce. V podobě mého kamaráda Martinaabsolventa matematicko- fyzikální fakulty University Karlovy. Dostihového laika jsem vzal jako spolujezdce na populární dostihový meeting do zmíněného východočeského města. Počítal jsem, že mi hlavně přidá nějakou tu korunu na benzín. Dostihy a jiné sporty neviděl ani v televizi. Když jsme dorazili na určené místo, posadil jsem kamaráda vědátora na tribunu a šel si po svých záležitostech. Měl jsem jet proutěné překážky na tři kilometry. Abych vypotil zbytkový alkohol a obsah v noci vyrabované ledničky, potřeboval jsem nejdřív navštívit saunu. Další nezbytností bylo oběhnutí ostatních rajťáků, aby mi někdo

37

zapůjčil čisté rajtky. Po jedné žárlivé scéně jsem bohužel fyzicky poškodil svojí pračku /svojí přítelkyni/ a ona mi utekla. Hlavně jsem však musel vyhledat majitele koně, vyfasovat od něj dres a pokusit se ho pumpnout o zálohu na rajt /honorář za odjetý dostih/ .Zmíněný obnos jsem hodlal investovat zaběhlým způsobem - tedy do sázení. Vědec Martin zanechán ve své samotě mezitím nelenil. Z příručního zavazadla /obrovské kožené kabely/ vytáhl podivné přístroje, dostihové programy, jakou si tlustou knihu a školní sešit. Potom vzal do ruky co si připomínající sextant. Zaměřil polohu slunce nad závodištěm, údaje zapsal do sešitu a začal cosi počítat na obří kalkulačce. Jeho počínání vzbudilo pozornost. Na dostizích se totiž každý na každého dívá s podezřením, neboť v něm tuší zdroj spolehlivých informací. Zanedlouho byl kolem kamaráda vědce hlouček diváků. O jeho počínání se začala zajímat i místní ochranka, která tak jaksi zapomněla hlídat jednu z VIP návštěvnic. Podle dobře informovaných zdrojů mělo jít o jakousi Alžbětu z Britských ostrovu. Martinovo počínání vzbudilo pozornost

dvojice policistů. Ti se vydali hledat nějakého pyrotechnika, protože ve složitých přístrojích tušili ďábelský stroj. Bylo to marné. Místní pyrotechnik byl právě odvolán do nedaleké masny kde řešil jakýsi anonymní telefonát zřejmě z dílny fanatických ochránců přírody. Počet zvědavců kolem mého kamaráda se zatím neustále zvětšoval.J eden se protlačil až k Martinovi. Byl to syn prezidenta JOCKEY CLUBU Ing.Václav Pole. Prohnaný dostihový šejdíř, žokej a trenér v jedné osobě. Většina jezdců mu díky společným zážitkům z dostihové šatny neřekla jinak než-li „Ten, co mu smrdí nohy“. Dialog mezi „Tím, co mu smrdí nohy“ a mým kamarádem byl zajímavý. Co děláš vole? Zeptal se Z „Ten co mu smrdí nohy“, „Snažím se vědecky určit favorita, stanovil jsem polohu slunce, rosný bod, barometrický tlak, hustotu a odpor vzduchu, no a také povrchové napětí na dostihové dráze. Porovnal jsem s tím meteorologické podmínky za uplynulý rok, jména koní startujících v podobných podmínkách a jejich výsledky z dostihové ročenky. A to vše srovnal s dnešní startovní listinou“, začal vysvětlovat kamarád vědec. Ten co mu smrdí nohy byl poněkud vyveden z míry a nedočkavě požadoval jméno potencionálního vítěze. „Za podobných podmínek běžel jenom jeden z dnešního programu.

38

Moc se mi to nechce rozšiřovat, abych nesrazil kurz, Ale když je v zájmu vědy….Tak ten kůň se jmenuje Líný Senochrup. Nemůže prohrát“, pronesl s ohněm v očích vědec. Všichni se rozesmáli. Líný Senochrup -potomek Německé kobyly a sovětského hřebce byl totiž totálním outsiderem. S kurzem1,5: 2400 korun. Zvěst o Martinovu tipu se v mžiku roznesla po celém závodišti. Všichni ho odepsali jako totálního pomatence. Když výsledek jeho vědecké analýzy prosákl i do padocku, rozesmál se celý realizační tým kolem Líneho Senochrupa. Žokej Pepík Jovan se smíchy neudržel a spadl z jeho hřbetu. Protože si tento moravský notorik ze slopného namohl bránici a zlomil hecpajš /dostihový bič/ za břicho se popadal i trenér. „Co byste chtěli od gestapáka kříženého s bolševikem,narážel na jeho pedigreepůvod. Jediný Senochrupův majitel doslova zbrunátněl. Jal se hystericky vykřikovat že svého syna odhlásí z universit aby neskončil v Beřkovicích. Rozřechtal se i hlavní aktér Líný Senochrup.

Můj kamarád vybral výhru a šel zpět ke svému šedivému povolání v pobočceČeského hydrometeorologického ústavu na Kočičím vrchu v Podkrušnohoří. Toho dne se v boji s nenasytnými bookmakery objevila nová účinná zbraň – nazývejme ji věda. (JK, 7A) PS: Pravdivost informací je přímo úměrná množství alkoholu, který jsem toho dne vypil na dostihovém závodišti v Pardubicích.

Dostih odstartoval. A světe div se Líný Senochrup se dostal do vedení a překvapivě triumfoval.

39

Láska Když jí máš, navážíš si jí. Když jí ztratíš, prahneš po ní. Pokud znova smíš spatřit její rozmanitost a bohatství. Nebuď hloupý, važ si toho, važ si jí. Je spousta lidí kolem nás, kteří své chyby neustále opakují zas a zas. Chvíli venku, pak za katrem Chceš takhle skončit, to je tvůj sen?

Pokud jsi jeden z těch, co se ze svých chyb učí, nezopakuješ to, co tě trýzní a mučí. Nechej přírodu ať dělá, co tak dobře umí, poznáš to a porozumíš. Poznej lásku, poznej sám sebe. Najdi v životě krásku, co s tvými dětmi, přivede tě až do sedmého nebe.

40

BUM BUM BUM Bum, bum, bum, Postavíme dům.

Vylejte nám celou plochu, tesaři, pokrývači stavte střechu.

Vytyčenou plochu, obedníme trochu.

Nedělám si servítky. budem házet omítky.

Přivezeme beton, strhneme a je to.

Druhá šichta s kyblíčky, Vyběhněte na příčky.

Rychle přivez cihly, do řady je mydli.

Na závěr budou podlahy, Strhávej do vodováhy.

Namíchej mi maltu, Vychutnej si Spartu.

Na střeše už visí májka, Hrubá stavba je hotova.

Dovez dvě směny, budem stavět stěny.

Každý si dá panáčka, Já budu abstinovat. (Luďa, 7A)

Usadíme překlady, Na okna, dveře, tady. Postavíme bednění, není jiné řešení. Přivez železa fůru, Svaříme armaturu. Připravte si hnětec, Budem líti věnec. Položíme ingoty, pěkně hroty na hroty. Sázejte se Hordisky, Madam stavte na řízky. Zajistěte rychle vzpěry, Vypněte je do léry.

41

Pod tíhou vlastní viny Ztracený poutník v černém moři na bárce chatrné a bez vesel své zubožené ruce do černoty noří, aby kamsi z nicoty a nevesel na bárce s dírami jak dračí tlamy doplul dřív než ztratí zcela sebe

Okolo bárky lemry plují s tváři tak ohyzdnou, až dech se tají ceníce zuby ve šklebu a svými těly hráz mu staví Atˇnemůže plouti dopředu černou vodou loď se plní Ohyzdné lemry ve střehu Pod tíhou vlastní viny pak poutník v loďku kleká a chorál rekviem z černé hlubiny nese se do daleka v zoufalství křičí do běsnících tónů jen žerte požírači duší

Pak náhle v ohlušující ráně hromu vše utichá a mizí, jen vítr skučí v křečích a zemdlen bolestí zahalen hávem úzkosti a žalu pak čeká rdoušen krutostí kdy cestu započne zas v novém bolu J.M. (odd.2)

42

POPISOVÁNÍ

SKUNCI

DÉLKOVÁ JEDNOTKA

ČÍNSKÁ

OTAKAR

DOMÁCKY

ZN. KYSLÍKU

KOMÁRŮM

PROTI

PROSTŘEDEK

DĚTSKÁ NEMOC

PÍSMENO

ŘECKÉ

DĚTSKÁ ZBRAŇ

NÁZEV

DRUH TATRANKY

DRUH PAPOUŠKA

*= x

Vysvětlivky:

ODBOR. RADA TEPLIC

ZÁPADNÍ ČESKÉ MĚSTO

PROTOŽE

SPZ PRAHA

MIMOZEMŠŤAN

1000 Kg

MODLA

UŽ KLID

AMATÉRŮ

KLUB

OPICE

KYSLÍKU

CHEM. ZN.

ASIJSKÝ VOZÍK

MPZ ISLANDU

ABECEDY

SOUHLAS

CHEM. ZN.

ARSENU

PŘEDLOŽKA

SYMETRÁLY

POUKÁZKA

ZÁJMENO

PŮDNÍ VÝMOL

ZKR. MALBA

ELEKTRON.

TŘÍSKA

4.PÍSMENO

SLOVENSKY

DOPRAVNÍ

43

LITRU

PODNIK

V OBRAZE

JÁDRO

SLOVENSK Y MÁK

JMÉNO VESNICE

ZNAČKA NE KVALITY OBLEČENĚ

PLANETA

OBČANS. INICIAT.

OSETI

BÝVALÝ ATLETICKÝ MOUČKA Z SLOVENSK SPORTOVN KURKUMI Ý PREMIÉR Í KLUB

HRDINA STÁTNÍ NĚMECKÉ CENOVÝ NEURČITÉ SYSTÉM ZÁJMENO ZN. NÁZEV

ČÍNSKÁ MĚNA

MEXICKÉ PLATIDLO

CHEMICKÁ zn. JÓDU

AFRICKÁ ŘEKA

SLOVEN.

KONĚ

OSOBNÍ

PŘÍSTŘEŠÍ

BOXER

MPZ ANTILY

PLÁTĚNÉ

AMERICKÝ

NOSNÁ

HOST

TISK

MALÁ PRASATA

NEZVANÝ

ERIKA

BOD

OVŠEM

ZN. METRU

MUŠKA ZLATÁ

SOUZVUK

TÓNŮ

OPAK MINUS

ČESKÝ PRÁVNÍK

VELKÉ POLE

BĚLORUSKO

NÁSTROJ

VODNÍ TOK

SPZ KLADNA

CHEM. ZN. BISMUTU

TANEC ANG.

NEČAS

HUDEB.

SPZ PROSTĚJ

CHEMICKÝ PRVEK zn. Rn

LATIN-AMER.

SMĚROVÝ ÚHEL

3. TAJENKA

SLOVEN. ZÁJMENO

2. TAJENKA

ZKR. DEMISE

SPOJKA

ZAH RAD. KVĚTINA

PLANETA

MPZ MAROKA

PODNOS U KAMEN

DO ROVINY

HAD ŠKRTIČ

DRAVÝ PTÁK

LOŽISKO UNIVERZIT POLÉVKOV NEROSTU A KARLOVA Á BYLINKA

DÁMSKÝ OBLEK

8*

SPORTOVN Í H ALA

1. TAJENKA

CIKÁN

KŘÍŽOVKA

ČESKÝ MALÍŘ

RMUT

Vzpomínka na lásku

Táto ty můj nejdražší, s nikým jsem neprožila to, co s Tebou. Pět let s Tebou byla nejkrásnější životní zkušenost, nikoho jsem v životě nemilovala, tak jako Tebe. Vím, že už Tě nikdy nespatřím, nikdy neuvidím Tvé modré usměvavé oči, Tvé rty už se na mě nikdy neusmějí. Bývá mi z toho občas velmi těžko,. Tvá nešťastná smrt mě velice ranila. Už je tomu 2 roky a já stále vzpomínám, jak jsi mi říkával: „Pusinko, holubičko moje…“ Tak už mi nikdo neřekne, nikdo už mě nebude mít tolik rád jako Ty! Vzpomínám na chvíle, kdy ses ke mně přitulil, já k Tobě a Ty mě hladíval. Tvé modré oči byly jako studánky, jako pomněnky, co se stále smějí. Milovala jsem Tě tolik, víc než samu sebe. Patřili jsme k sobě- Ty a já. Pamatuj si, už nás nikdo nerozdělí. Stále na Tebe myslím, nemohu na Tebe zapomenout. Vím, že jsi v nebi, ale pamatuj – já jsem tu a vždycky budu jenom pro Tebe. Když se večer rozsvítí hvězdy na nebi, dívám se vzhůru a vím, že tam někde jsi a slyšíš mě šeptat tvé jméno.

44

Svatba- Tvoje a moje bylo to nejkrásnější, co mě mohlo potkat. Nikdy na ni nezapomenu. Slibuju Ti do nebe, že už se nikdy nebudu vdávat, protože ty jsi byl první a vždy budeš první! Mám Tě lásko moc ráda a i když už jsi v nebi. Tebe miluji tak, jako jsem nikdy nikoho nemilovala, vzpomínám na to hezké, , co nám život dal a věř mi, že jsi to nejlepší, co mě potkalo. Srdce mě bolí, když si na tebe vzpomenu, chtěla bych Tě zpátky, ale vím, že to nejde. Zdravím tě tam vzhůru a vím, že se tam jednou setkáme!

(Vilma 4B)

ZÁBAVNÍ OKÉNKO

6 1

9 3

1

2

3 5

7

3

5

2

9

1

9

1 6 2

3

9

4

8

9 3 7 5

3

7 9

9

2

45