שבוע טוב Číslo 28/5767
4.květen ’07
O NĚKTERÝCH HEBREJSKÝCH VÝRAZECH BOHOSLUŽEBNÝCH A LIDOVÝCH Vrchní rabín Dr. Gustav Sicher z. l. Jsou hebrejská slova, která zdomácněla ve všech evropských národech a jejich církvích, jako: amen, haleluja, hosana, cevaot aj. Jsou pak i v náboženské pospolitosti židovská rčení obvyklá v bohoslužbě, jejichž význam a dějinný původ si jednotlivec neodborník neuvědomí. Několika takovým rčením je věnován tento článek. AMEN Hebrejské slovo Amen souvisí se slovy vyjadřujícími hebrejsky víru, věrnost (emuna, emun) a znamená tudíž, „věru", „tak jest", „tak budiž", „staň se", souhlas s tím, co druhý pronáší (ať je to přísaha, kletba, požehnání, modlitba nebo soukromé přání) a jeho slavnostní potvrzení. Tak je psáno v páté knize Mojžíšově, že šest kmenů Izraele stálo na hoře Gerizim, aby žehnalo, a šest na hoře Ebal, aby pronášelo, kletbu. Uprostřed jsou levité, říkající např.: „Proklet, kdo zlehčuje otce svého a matku svou." I řekne všechen lid: „Amen." Proklet, kdo mate slepce na cestě, kdo převrací právo cizince, sirotka a vdovy, kdo bere úplatek, aby ubil člověka, prolévá krev nevinnou atd. I řekne všechen lid: „Amen." Obdobně zapřísahá ve 4. knize Mojžíšově kněz z cizoložství nařčenou ženu a dá jí pít — ojedinělý případ ordalií božího soudu v bibli — kletbunosnou vodu, říkaje v delší formuli asi: „Učiň, jestliže jsi vinna, Bůh tak tělu tvému atd., a žena řekne: „Amen, amen!" A stejně potvrdí posluchač splnění dobré věštby nebo slova požehnání a modlitby slovem Amen. Např.: Řekl prorok Jeremiáš na příznivou věštbu nepravého proroka: „Amen. Tak učiň Hospodin!" Nebo v žalmech zní závěr jednotlivých knih a chvalořečení: „Pochválen budiž Hospodin na věky. Amen a amen." „Pochváleno budiž jméno slávy jeho a plníž sláva jeho celou zemi. Amen a amen." V historicky rozhodné chvíli, kdy Esra předčítá toru, zaváže lid k věrnosti tóře a chvalořečí Boha, odpovídá, responsuje, celý lid slovy: Amen, amen! Response lidu „Amen" v antické době nezaznívala ani tak v chrámě jeruzalémském jako v synagogách. Odtud přešla do liturgie křesťanské. Vždyť první křesťané byli navštěvovateli synagogy. Lid neučený am-ha--arec, nedovedl přednášet předepsané modlitby, nýbrž omezil se na projev souhlasu a potvrzení předříkavače, tj. Amen. Tak tomu je nejen v písemnictví talmudickém. I apoštol Pavel v
epištole ke Korintským, kap. 14, praví: „Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení (beracha) řekne Amen?" Synagoga v Alexandrii byla tak ohromná, že velká část lidu ani neviděla ani neslyšela předříkavače. Proto zvláštní zřízenec dával praporkem znamení lidu, aby zapadl souhlasným Amen. Veliký důraz byl kladen, aby věřící hlasitě a jasně projevoval svůj souhlas slovem Amen po každé benedikci předříkavače. Talmud praví: „Neodpovídej ani amen ukvapené (-men), ani otrhané ame- (bez n), ani osiřelé, totiž neříkej amen, aniž bys byl slyšel benedikci. O náboženském významu slova Amen praví Šulchan Aruch Orach Chajim 126 Slovo Amen, zkratka slov El Melech Neeman (Bůh král, opravdový) vyjadřuje: Věřící se soustředí ve svém srdci vědomím: „Pravda je dobrořečení, které přednáší předříkávač, a já v ně věřím." V Staronové synagoze v Praze cituje jeden z nástěnných nápisů výrok talmudu: „Větší je, kdo odpovídá (Amen), než kdo předříkává." Na jasné a hlasité odpovídání Amen neklade jen talmud důraz, nýbrž i církevní otec sv. Jeroným žádá, aby celá křesťanská obec věřících hřmotně pronášela Amen. „Amen" odpoví obec zejména po žehnání knězi (kohanim) při modlitbě Kadíš a Mišeberach a jak již bylo řečeno, po slyšení každé benedikce. Rovněž tak odpovídáme i mimo bohoslužbu na soukromé žehnání a přání všeho dobra přítele slovem Amen. V dopisu je zvykem připojit ke jménu lidí učených a význačných zkratku „Šlita", tj. Šejichje zeorech amim tovim amen", „Kéž se dožije dlouhého šťastného věku,' Amen." ŠKOUACH Každému návštěvníku synagogy je známý pozdrav, znějící v lidové řeči „škouach", jímž oslovujeme toho, kdo se vrací od předčítání tory, k níž byl vyvolán. Stejně vyjadřujeme slovem „škouach" své uznání tomu, kdo učinil záslužný skutek (micva), jemuž jsme za jeho projev slovem nebo skutkem povděčni, jemuž jaksi říkáme: dobře jsi udělal, ať upevní se tvoje statnost, nebo lidově řečeno: jsi chlapík. Zejména říkáme kněžím (kohanim) po jejich přednesu žehnání, kazateli po jeho řeči, kantoru po jeho výkonu apod. „škouach". Škouach je lidová zkratka rčení: jijšar kochacha — „buď pevná tvoje síla". Původní, mohutným dojmem
1
působící místo, z něhož je odvozeno toto rčení, nachází se v talmudu Šabat 24a. Legenda tam navazuje na dramatické vypravování bible, kdy Mojžíš, spatřiv zlaté tele, v nesmírném hněvu odhodí a roztříští první desky s desaterem. Rozbije tedy desky, jejichž písmo prst boží sám byl napsaL A hle, talmudícké podání dodává: Pravil Svatý, pochválen budiž, k Mojžíši: že jsi rozbil (desky) „jijšar kochacha šešibarta" buď pevná síla Tvá, že jsi je rozbil, tj. Bůh projevil svůj souhlas s tím, že Mojžíš rozbil desky, řekl mu: „Dobře jsi učinil, že jsi je rozbil, buď pevná síla tvá." Bůh — možno-li tak říci — blahopřeje s uznáním velikánu tory Mojžíši za jeho obrovskou odvahu a sílu rozbití písmena boží při pohledu na nehodný lid a býti si jist, že od odpouštějícího Boha po potrestání lidu přinese nové desky s desaterem. A talmud vykládá závěr tory o Mojžíši: „Nepovstal však už prorok v Jisraelí jako Mošé... ve všech (skutcích) silné ruky slovy „ruky, jež rozbila desky. Nepovstal více člověk jako Mojžíš, jehož ruka byla tak silná, jenž směl by tak učinit a jemuž by možno bylo říci: „Jijšar kochacha šešibarta", buď pevná síla tvá, že jsi rozbil, čili mu lidově zkráceně říci „škouach". CHAZAK CHAZAK VENITCHAZEK! Kdykoliv předčitatel tory skončí v synagoze jednu z pěti knih Mojžíšových, volá obec sborem slova chazak, chazak, venítchazekl a kantor opakuje tato slova, která znamenají: buď silný, buď silný, posilněme se navzájem! Tato slova přicházejí sice v druhé knize Samuelově, kap. 10. Tam Davidem jmenovaný vojevůdce Joab praví k spoluveliteli a bratru svému Abišajovi před bitvou: „Chazak venitchazek vead amenu - buď silný a posilněme se pro lid náš." Avšak mídraš uvádí zmíněné synagogální rčení v souvislost s Jozuou. K Jozuovi praví Bůh po smrti Mojžíšově dvakrát: „Chazak veemac — Buď silný a pevný.a „Buď silný zachovávat celou toru. Nechť neustoupí kniha tory této z úst tvých a budeš bádati v ní dnem a nocí." Mídraš pak líčí Jozuu, jak drží na svém klíně toru ve chvíli, kdy mu Bůh praví, buď silný ve studiu této knihy. Slovo „hechezik" znamená také „držeti něco v rukou". A tak volá obec k předčitateli tory, který jí v rukou drží, buď silný v tóře a jako jsi dokončil jednu knihu tory, tak buď ty a buďme my všichni s tebou silni a pevni pokračovat v dalších knihách tory. Něco obdobného se děje také, když slavíme „Sijum", závěr některého traktátu talmudu, kde slovem „hadran" projevují studující, že se vrátí s boží pomocí zase k studiu tohoto a jiných traktátů. LECHAJIM! Když si přátelé navzájem připíjejí, zvláště při poháru vína, přejí si navzájem hebrejsky „lechajim!", tj. „k životu", jako se česky říká: na zdravi! Že tento přípítek je prastarý zvyk, je vidět i z vypravování talmudu, traktát Šabat 67: — „Přípitek" víno a život do úst učenců, — praví talmud, — nelze považovat za zvyk emoritský, tj.
pověrčivý. Kdysi připravil rabi Akiba svatební hostinu pro svého syna a pří každém poháru pravil: Víno a život do úst mistrů, víno a život do úst učenců a do úst učňů! — Nebo na jiném místě je řečeno, že při otevření každého sudu vína řekl: „Příteli dobrý! K životu učenců a jejich učňů!" Jaká je souvislost mezi pohárem, pitím vína a životem? Jak souvisí pohár vína s přáním života? Proč se říká k životu — lechajim! ? Existoval totiž i pohár smutku, pohár útěchy pro truchlící a pohár smrti pro odsouzeného k smrti. Vždyť psáno je v příslovích Šalamounových: „Dejte opojný nápoj ztracenému a víno těm, kteří jsou truchlivé mysli." Poněvadž bylo zvykem podávat truchlícímu pohár útěchy, stalo se zvykem říci: Kéž se dožijeme píti jen pohár radosti a slasti, ne smutku a útěchy truchlících. Zejména pak, poněvadž byl tu i pohár smrti. V traktátu Sanhedrin 43 je totiž řečeno s odvoláním na zmíněný verš v příslovích Šalamounových, že odsouzenci, když se ubíral k popravě, byl podán pohár vína, promíchaný omamujícím kadidlem, aby mu byla smrt ulehčena. Proto vznikl zvyk při různých příležitostech podávání poháru vína i náboženských — i nenáboženských —, že přítomní zdůrazňují: Lechajim, k životu budiž tento pohár! Jeden kodifikátor (viz Eisenstadt Ocar Dinim) vykládá, proč právě nad vínem a ne nad chlebem, který je více základem života než víno, říkáme: „K životu" a odpovídá, že víno, které po prvé pil Noach, jenž se opil, mělo za následek prokletí Kanána, tak kéž piják vína si uvědomí, aby víno, které pije, byl požitek k střízlivému životu a ne k ostudě, opilství a kletbě. Všeobecně, i mimo oblast náboženskou a židovskou, je zvykem přáti sobě před pitím „na zdraví". To je zvykem i západních židů, kdežto u východních židů se ujal zvyk napřed říci benedikci, popíti víno nebo jiný nápoj a pak se stiskem ruky říci sobě navzájem: „Lechajim, lechajim tovim ulešalom, tj. k životu, šťastnému životu a míru." MAZAL TOV K radostným událostem, zejména rodinným (svatbě, narození, obřízkám, vykoupení prvorozeného, bar micva, jubileu, k úspěchům života), přejeme si mazltov, správně mazal tov. Mazal znamená všeobecně štěstí, osud. Původně je to pojem astrologický, znamená hvězdu, respektive planetu ve zvěrokruhu, kde každému měsíci odpovídá zvláštní planeta nebo anděl, jenž jí dominuje a ovlivňuje pozemský život. Proto vznikl název mazal tov — dobrá hvězda, dobrý osud, štěstí, a mazal rá nebo mazal bíš — špatná hvězda, zlý osud, neštěstí, smůla, jiddiš šle (cht) mázl nebo šli(m) mázl. Ve spoustě výroků talmudických jsou protichůdné názory. Jsou názory fatalistické, jako známé rčení: „Všechno závisí na osudu (mazal), i kniha tory ve svatyni", kde totiž právě ten nebo onen svitek se vyzdvihne ze schránky. Toto rčení odpovídá latinskému pořekadlu: „Habent sua fata libelli." Nebo: „Život, děti a výživa nezávisí na zásluhách člověka, nýbrž na osudu." Ale s tímto fatalismem a vírou v neúprosný osud nesouhlasí značná
2
část jiných učitelů. Je také v rozporu s náboženskou vírou ve svobodu člověka a v Prozřetelnost Boží. Talmud hlásá krásnou zásadu: Všechno leží v rukou nebes mimo bázeň nebes, tj. bázeň boží, zbožnost, ctnostnost. Naproti názoru r. Chaniny: „Ješ mazal lejisrael, „že nad Izraelem vládne především fátum, osud, neodvratný ani ctnostmi ani modlitbami, stojí názor rabana Jochanana. „Ejn mazal lejisrael." Izrael nepodléhá slepému osudu, a to v krásné legendě na mnoha místech talmudu i midraše uvedené. Pátý verš v 15. kapitole v I. knize Mojžíšově vypravuje: „I vyvedl Bůh Abraháma vén a řekl: „Popatři na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat, a řekl mu: tak bude potomstvo tvé." Legenda obviňuje napřed praotce Abrahama, pocházejícího z Babylónie, z kruhu chaldejských
astrologů, že nevěře v narození Izáka řekl: „Díval jsem se na svou planetu (mazal-še-li), osudovou hvězdu, a viděl jsem, že budu mít pouze jednoho dosavadního syna, totiž Ismaele. Bůh mu však řekl: ,0pusť svou astrologii, neboť Izrael je povznesen nad osudové hvězdy. Přestaň být astrologem, buď prorokem, tj. hlasatelem mravního a ne slepého řádu na světě!" A tak my bez zřetele k jakékoli pavědě a pověře a bez zřetele k etymologii slova mazal a mazal tov si přejeme, abychom mohli velmi často každému dobrému člověku ze srdce přát „mazltov", „mnoho trvalého štěstí"!
Poznámky k sidře EMOR (Leviticus 21,1 – 24,33) „ emor…veamarta- mluv…řekni“ Není to zbytečné opakování? Ibn Ezra- Nejdříve Moše shrnul dříve sdělené příkazy, protože kohanim jako učitelé Tóry budou povinni ji střežit a uchovat její neporušenost. Potom Moše dal zvláštní příkazy, jež se týkaly přímo kohanim. Ramban- Dvojí užití slova vždy v Tóře znamená důležitost příkazu, anebo to, že příkaz je namířen proti dřívějším zvykům. V tomto případě musí kohanim změnit své navyklé jednání, aby bylo v souladu se zákazem znečištění. Raši, Jevamot 114a- Kohanim to musí sdělit ostatním, na něž by se jinak tento příkaz nevztahoval. Z toho se učíme, že dospělí kohanim byli poučeni, že nesmí způsobit, aby se jejich děti znečistily od mrtvého. Rb.Moše Feinstein- homiletický výklad: Tóra poučuje dospělé, aby, aby dávali pozor na vlastní chování, protože svým příkladem ovlivní děti. „hakohanim bnej aharon - kohanim, synové Aharona“ Rb.Hirsch- Tj.„Jste kohanim díky tomu, že jste synové Aharonovi a ježto vaše postavení je dědičné, musíte dbát, abyste vysvětlili svým dětem význam tohoto postavení i jejich povinnost, že ho musí být hodni, a proto je musíte učit už od dětství, že se nesmí znečistit od mrtvého.“ „beamav - ve svém lidu“ Raši, Sifra- Pokud je mrtvý „mezi svými“, tj. jsou tam další Židé, kteří mohou převzít odpovědnost za pohřbení, pak se kohen nesmí na pohřbení podílet. Ale pokud mrtvý nemá nikoho, kdo by ho pohřbil (met micva), pak i kohen gadol musí všeho nechat a pohřbít ho. „lišero - svého nejbližšího“ Raši, Sifra- Tj. jeho manželku. „hakrova elav - kdo je mu blízký“ Raši, Sifra- Tj. neprovdaná sestra, a to i když je zasnoubená- mekudešet (viz Ex 22:15). Dokud není
vdaná, je stále členkou kohenovy nynější rodiny a on je povinen postarat se o její pohřbení, jako má tuto povinnost vůči všem zde uvedeným příbuzným. Když ale je už vdaná, považuje se za členku manželovy rodiny. Raši, Sifra- Verš 4 se týká kohena, který se oženil s ženou, která je pro něho zakázaná veršem 7. Ačkoliv je takové manželství zakázáno a on se svou ženou nesmí mít manželský styk, je manželství legální a může být zrušeno jen rozvodem nebo smrtí jednoho z partnerů. Kohen má tedy zakázáno starat se o pohřbení manželky. Ale současně verš uvádí i meze platnosti tohoto zákazu: je-li manželka v době smrti „ve svém lidu“, tj. jsou tam další Židé, kteří ji mohou pohřbít, pak se kohen nesmí znečistit jejím pohřbením, ale není-li žena „ve svém lidu“, tj. není tam nikdo, kdo ji může pohřbít, pak to musí udělat kohen. Příkazy o znečištění jsou odlišné pro kohena, kohena gadol a nazíra. Všichni tři mají zakázáno znečistit se kvůli mrtvému, ale obyčejný kohen to má dovoleno, jde-li o jeho blízké příbuzné, kdežto kohen gadol a nazír nikoli. Důvodem je to, že svatost kohena je dána jeho původem a on tedy tím, že se podílí na pohřbu, prokazuje poctu své rodině. Ale kohen gadol musí být hoden svého postavení a nazír bere na sebe svatost dobrovolně, proto smrt v rodině nesmí narušit jejich požadovanou rituální čistotu. „lo-jikrechu - nebudou si vyholovat lysinu“ Raši, Sifra- Zvyk dělání lysin či řezných ran na znamení smutku za mrtvého. Kli Jakar- Aby si někdo nemyslel, že smrt kohena je dostatečným důvodem pro jindy zakázané projevy zármutku, protože zanechá prázdné místo v B-ží obci. „lo-jigalechu - nebudou se holit“ Raši, Sifra- To je zdůvodnění zákazu z 19:27. Zákaz holení platí jen pro holení ostrou čepelí. Je to dovoleno nůžkami nebo depilací. „kedošim jihju - budou svatí“
3
Ramban- Narážka na zdrženlivost, která je pro kohena obzvlášť důležitá: aby se zdržel manželství s jistým druhem žen. „velo jechalelu - nebudou znesvěceni“ Sforno-Ačkoliv kohanim mají více povinností i výsad než běžní Židé, nemají právo „rezignovat“, tj. vzdát se svých výsad. Jsou B-žími služebníky a jestliže zanedbávají nebo zlehčují svůj úkol, znesvěcují B-ží jméno. To je v souladu se zásadou, že od vynikajících lidí se vyžaduje více; kohen jako služebník B-ží musí být zvlášť zodpovědný ve svém chování. Podobně zodpovědný musí být každý Žid-: B-ží vyvolený národ se musí udržovat na vyšším stupni chování a morálky. „zona - nevěstka“ Raši- Nevěstka jako žena zakázaná pro kohena je přesně definována= žena, jež žije s mužem, který je pro ni zakázán. To zahrnuje nejen nedovolené svazky, za něž se ukládá trest smrti nebo karet, ale i svazek s nežidem nebo mamzerem. „chalala - zneuctěná žena“ 1/ žena, jež je zakázaná pro kohena nebo kohena gadol, ale žije s ním, tj. rozvedená s kohenem, vdova s kohenem gadol . 2/ dcery narozené z takových svazků Pokud se však kohen ožení s některou z uvedených žen, manželství je platné. „vekidašto - posvětíš ho“ Kohen není brán jako jednotlivec, ale jako představitel svatyně, je odpovědný národu a národ je povinen ho donutit, aby zůstal hoden svého postavení Raši, Sifra- Obec ho musí donutit k rozvodu s výše uvedenou ženou. „kadoš jihje lach - bude pro tebe svatý“ Raši, Gitin 59b- Zbytek národa musí uznávat svatost kohanim, prokazovat jim úctu a dávat přednost. Proto je kohen vyvolán k Tóře jako první a má přednost při vedení birkat hamazon. „liznot - smilstvem“ Raši, Sanhedrin 50b- Verš se nevztahuje na neprovdanou ženu. Moudří se přou, zda dcera, jež se dopustila cizoložství, je plně vdaná, anebo kidušin, tj. manželství ještě nebylo završeno chupou. „et-aviha hi mechalelet - znesvětí svého otce“ Raši- „Kdo ji vidí, řekne Budiž proklet ten, kdo ji zplodil a proklet ten, kdo ji vychoval“. Řád pro kohena gadol „umile et-jado - kdo byl uveden v úřad“ Dva způsoby, jak kohen gadol nastoupí svůj úřad: 1/ je pomazán olejem pomazání, který připravil Moše (viz Ex 30:22-33), 2/ oblékne si roucha svého úřadu. „et-rošo lo jifra - nenechá svou hlavu neostříhanou“ Rambam, Hilchot Klej HaMikdaš 5:6- Truchlící nechá vlasy 30 dní nestříhané a roztrhne svůj oděv, ale kohen gadol má tyto projevy smutku zakázány.
„lo jece - nevyjde“ Raši, Sanhedrin 84a- Kohen gadol nesmí ani provázet pohřební průvod svého příbuzného. „iša vivtulejha - žena ve svém panenství“ Ramban- Kohen gadol má zakázáno oženit se s jinou ženou než pannou, ale neznamená to, že se musí oženit; tento příkaz dává až následující verš. „meamav - ze svého lidu“ Rb.Hirsch- Pokud je židovka, smí se s ní kohen gadol oženit, žena nemusí být z kohenské či levijské rodiny. „velo - jechalel - aby neznesvětil“ Raši, Kidušin 77a- Děti, které má kohen gadol s ženou, která je pro něho zakázaná, jsou chalalim=znesvěcené. Syn nesmí vykonávat bohoslužbu ani jíst truma a smí se znečistit od mrtvého. Dcera se nesmí provdat za kohena. Totéž platí pro děti narozené ve svazku obyčejného kohena a ženy, která je pro něho zakázaná. Vylučující vady „lo jikrav - nepřiblíží se“ Raši s Mizrachi- tento verš zakazuje kohenovi s vadou vykonávat službu, není to pro něho vhodné. „Charum - jehož nos nemá most“ Raši, Sifra- Tj. kost u kořene nosu nevystupuje, takže si může rozetřít olej k oběma očím jedním tahem. „sarua - kdo má jeden úd delší než druhý“ Raši, Sifra- Jedno oko větší než druhé, jedna holeň či stehno delší než druhé. „giben - mimořádně dlouhé obočí“ Raši, Sifra- Tak dlouhé, že spadá na tváři Saadja Gaon- Je to hrb. „tevalul bejno - vada v oku“ Raši- Bílá čára zasahující z bělma do duhovky. „jochel - smí jíst“ I když kohen s vadou nesmí vykonávat bohoslužbu, má výsadu jíst z oběti. „lo javo - nepřistoupí“ Podle Rašiho verš zakazuje kohenovi s vadou vykonávat obětování krve, ať přistoupením k oponě jako o Jom kipur, nebo na vnějším oltáři. Rambam to vykládá doslovně, jako micvu lo-taase, zakazující i přiblížit se k oltáři a oponě. „velo jechalel - neznesvětí“ Raši, Sifra- Jestliže kohen s vadou vykoná bohoslužbu, oběť bude znesvěcena a musí být spálena. „vajdaber moše…veel- kol bnej-jisrael - Moše vyhlásil…“ Raši- I když tyto příkazy se týkaly jen kohanim, Moše je sdělil celému národu, protože soudy jsou povinny to zabezpečit. Svatost obětí a truma Truma- stanovený díl z úrody, který se dával kohanim. „vejinazru - ať se zdržují“ Sanhedrin 83b- Když se kohen stane tame-nečistý, musí se zdržet všech úkonů bohoslužby, aby neznečistil a tím nevyloučil oběti, jež Židé posvětili. Trest pro toho, kdo sloužil nečistý je smrt rukou Nebes- mita videj šamajim.
4
Mizrachi- I když verš neříká, že kohanim jsou znečištění, z kontextu je to jasné, neboť nečistota je zmíněna v dalším verši. Apter Rav- „vejinazru“ je od „nezer- koruna“, narážka na významné osobnosti Izraele, korunované poctami: varování, že oni se musí zvlášť bedlivě vyhýbat znesvěcení Jména. Takoví lidé mají sklon myslet si, že si mohou dovolit to, co není dovoleno „obyčejným“ lidem. Tóra říká, že naopak musí být úzkostlivější. „kol- iš ašer jikrav - každý…kdo se přiblíží“ Raši, Sifra- Moudří vyvozují, že trest karet má pouze znečištěná osoba, která jí z oběti. Ale proč pak verš říká „přiblíží se“? Učí nás, že karet je uvalen až poté, co se obětní části staly způsobilé k položení na oltář= přiblížení, tj. po skončení oběti krve. Karet z tohoto verše se vztahuje na znečištěnou osobu, která jedla maso oběti, ale neplatí pro truma a maaser šeni-druhý desátek. Verš 6 zakazuje, aby znečištěná osoba jedla truma a maaser šeni, ale karet není zmíněn. Za jezení truma je trest mita videj šamajim- smrt rukou Nebes (Sanhedrin 83a) a jezením maaser šeni člověk porušil zákaz- micvu lo-taase. (Jevamot 73b). „milfanaj - od mé tváře“ Rb.Hirsch- Naznačuje se , že trest je přiměřený. Kdo jí z oběti ve stavu tuma- nečistoty, ignoruje přítomnost B-ží svatosti v oběti a je tedy správné, že hříšník je odstraněn z B-ží blízkosti. „ašer jitma-lo - která ho znečistila“ Havěť uvedená v 11:29-30. „ki lachmo hu - protože to je jeho pokrm“ I v případě, že očištěný kohen nemá dovoleno jíst z oběti, dokud nepřinese oběť, smí jíst truma o soumraku- cet hakochavim, protože to je pokrm, který Tóra určila pro kohanim. „mišmarti - mé břímě“ Rb.Hirsch- I když truma je vlastnictví kohanim a smí jej jíst i jejich otroci a zvířata, Tóra jej nazývá „Mé břímě“, neboť B-h očekává, že kohanim se budou chovat s úctou k tomu, co je B-ží. Židovský rolník obdělává fyzické pole a dělí se o jeho bohatství s kohenem, který obdělává duchovní pole. „ani hašem mekadšam - Já jsem B-h, který posvěcuje“ Sforno- Tj. Já jsem posvětil truma, protože Já jsem posvětil Židy, a ti jej posvětili. Truma Nesmí jíst žádný ne-kohen, protože je zar- laik, doslova „cizí“. Členové kohenovy domácnosti mají dovoleno jíst truma. Ale kohenův židovský otrok nemá dovoleno jíst truma, protože není majetkem svého pána, je jen smluvním služebníkem, který je povinen sloužit pánu. „kodeš - svatý“ Raši, Sifra- V tomto kontextu kodeš=truma. „vilid bejto - narozená v jeho domě“ Raiš, Sifra- Když se Židově nežidovské otrokyni narodí dítě, ona i dítě jsou vlastnictvím svého pána.
„uvat-kohen - kohenova dcera“ Raši, Jevamot 67b-68a- Dokud je svobodná anebo provdaná za jiného kohena, má výsady kohenského rodu a smí jíst truma. Pokud se vdá za ne-kohena, stává se členkou své nové rodiny a nadále nesmí jíst truma; jestliže toto manželství skončí rozvodem nebo smrtí manžela a nejsou z něj žádní žijící potomci, vrací se do postavení kohenské dcery a smí jíst truma. Jestliže jsou žijící děti, které mají status levi nebo jisrael, zůstává žena členkou své ne-kohenské rodiny a má její status. „vechol-zar jochal bo - ale žádný laik…“ Raši, Sifra- Jediný důvod pro zákaz jezení truma je to, že není kohen. Proto kohen, který se stane „onen= osoba v den smrti blízkého příbuzného,do pohřbu“, smí jíst truma, i když nesmí konat chrámovou službu. „chamišito - pětina k tomu“ Hříšník přidá 1/4 základu, tj. celkem zaplatí 5/4 a pak tedy přidaná část bude pětinou ze zaplacené sumy. „velo jechalelu - a neznesvětí“ Raši- Kohanim neznesvětí truma tím, že by dali jíst ne-kohenům. Kdyby to udělali, zavinili by hřích jisraelim, kteří jedli, co měli zakázáno jíst. „avon ašma- hřích viny“ Or HaChajim- Verš mluví o tom, kdo jedl truma neúmyslně, jeho jednání je přesto popsáno jako avon=úmyslný hřích. Nepozorný hříšník, který promeškal příležitost ke smíření, kdyby byl netečný k hříchu. Za to má hřích viny, jakoby hřešil úmyslně. Zvířata s vadou Sforno- Jako kohen s vadou nesmí konat službu, tak zvířata s vadou nesmí být přinesena za oběť. B-h žádá duchovní i morální dokonalost od svých služebníků a fyzickou dokonalost od obětí. I když zvíře s vadou bude větší a cennější než zvíře bez vady, nebude přijatelné k oběti, protože B-h nepoměřuje dokonalost penězi. „nidrejhem…nidvotam - jejich…dobrovolné oběti“ Raši, Kinim 1:1- Slib je osobní závazek: např.zavazuji se, že přinesu oběť pozdvihování. To znamená, že jestliže člověk zvíře posvětil jako oběť a zvíře se pak ztratí nebo se na něm projeví vada, člověk nesplnil slib a musí přinést k oběti jiné zvíře. Dobrovolná oběť je dar: posvěcuji toto zvíře pro oběť pozdvihování. Povinností osoby je tedy obětovat právě toto zvíře a pokud se zvíře ztratí nebo se na něm ukáže vada, člověk nemá povinnost obětovat jiné zvíře. „tamim zachar - samec bez vady“ Týká se jen oběti pozdvihování ze zvířat. Oběť z ptactva je přijatelná, i když je to samička s vadou, nepřijatelná je pouze tehdy, chybí-li jeden úd. „lefale neder - aby splnil slib“ Slib musí být jasně formulovaný, jen tak je platný. Nejasně vyslovený slib není závazný. „con“ Výraz označuje kozy i ovce, nerozlišuje. „nedava taase - můžeš dát jako dar“ Raši, Sifra- Zvíře s vadou může pro jeho peněžní cenu věnovat na provoz Chrámu. „uvarcechem lo taasu - to ve své zemi dělat nebudete“
5
Raši, Chagiga 14b- Uvedené vady jsou různé způsoby kastrace, zakázané v Erec jisrael. Obrat „ve své zemi“ znamená, že provádět to je zakázáno u všech zvířat, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou přijatelná pro oběti nebo košer na jídlo. „umijad ben-nechar - z ruky cizince“ Cizinec= nežid. Má dovoleno přinést zvíře k oběti do Chrámu, ale ne pokud jsou s vadou. Způsobilost obětí „umijom hašmini - a od osmého dne“ Chizkuni- Až do 8.dne je stále možnost, že mládě bude nedonošené a neschopné života. Zohar, Cror HaMor- jako musí projít šabat, než je obřezán novorozený chlapec, tak i nad zvířecím mládětem musí projít šabat, než může být určeno k oběti. O šabatu B-h přidává duchovní hodnotu celému světu. „oto veet-beno - s jeho mládětem“ Raši, Chulin 78b- I když je tu maskulinní tvar „oto“, zákaz platí jen pro matku a její mládě. Ramban- Maskulinní zájmeno se vztahuje na druh, ne na konkrétní zvíře. „lirconchem - našel zalíbení ve vás“ Raši, Sifra- Oběť musí být zabita tak, aby ji B-h uznal přijatelnou. Podle Moudrých říká další verš, že kohen nesmí mít při šchitě úmysl jíst po stanovené lhůtě, jinak se oběť stane pigulodmítnutá (viz 19:7). Znesvěcení a posvěcení B-žího jména Velkou výsadou i povinností každého Žida, bez ohledu na postavení, je posvětit B-ží jméno- svým chováním k Židům i nežidům, studiem Tóry, plněním micvot. Má jednat s druhými laskavě, uvážlivě a čestně, aby o něm lidé řekli „šťastní rodiče a učitelé, že vychovali takového člověka“. Naopak není větší potupa pro Žida, než když o něm kvůli jeho chování lidé řeknou opak. Rambam, Hilchot Jesodej HaTora kpt. 5- Tento verš je obecný příkaz, aby člověk raději přišel o život a posvětil B-ží jméno, než aby se kvůli záchraně vlastního života dopustil modlářství, cizoložství nebo vraždy. Člověk však může B-ží jméno posvětit i v běžných situacích. Když člověk hřeší, protože nedbá na B-ží vůli, znesvětí B-ží jméno a udělá-li to před deseti Židy, dopustí se ještě vážnějšího hříchu, znesvětil B-ží jméno veřejně. Naopak pokud se hříchu zdrží nebo vykoná micvu čistě proto, že je to B-ží vůle, a ne kvůli penězům, poctě ani pod nátlakem, posvětí B-ží jméno. O tom, kdo je poslušen Tóry a jeho celkové chování dělá čest židovství, říká B-h: „Ty jsi můj služebník, Izraeli, v tobě se oslavím“ (Iz 49:3) Raši- Je-li Žid postaven před situaci, jež žádá, aby položil svůj život pro Jméno, má to udělat a nečekat, že se stane zázrak. Měl by jednat jako Chananja, Mišael a Azarja (Dan 3:17-18): Když je Nebuchadnezar dal hodit do rozpálené pece, odpověděli, že B-h je vysvobodí, bude-li chtít. Nevěděli, zda to skutečně udělá, byli ochotni nechat se raději upálit, než by zhřešili.
„velo techalelu - neznesvětíte“ Rb.Bachja- Znesvěcení Jména je nejtěžší ze všech hříchů a je také nejtěžší získat smíření za tento hřích (Joma 86a). Pokud člověk zhřešil, musí posvětit B-ží jméno podobným způsobem, jako je znesvětil: např. když pomlouval druhé, měl by studovat Tóru a použít dar řeči k vyslovení svatých slov; kdo se díval na zakázané věci, měl by plakat; kdo spáchal „hromadu“ hříchů, měl by vykonat „hromadu“ micvot. „hamoci etchem - vyvedl jsem vás“ Raši- Vysvobodil jsem vás z Egypta s podmínkou, že mě budete posvěcovat. Ramban- Záchranou z otroctví jste se stali mými a Já mám právo požadovat, abyste mě posvětili. Svátky Svátky i šabat jsou popsány jako „moadimstanovené doby“, protože to jsou mimořádné dny, kdy se Židé „setkávají“ s B-hem. Rb.Hirsch říká: Moadim- stanovené doby nás vybízejí, abychom se zcela oddali kontemplaci a niternému pochopení jejich smyslu. Moed v prostoru odkazuje k místu, které je lidem určeno ke shromažďování za stanoveným účelem- např. ohel moed- stan setkávání. Moed v čase je časový bod, v němž společně konáme stanovenou činnost. Moadim jsou dny, jež vybočují z běžných dní roku a přerušují všednodenní činnosti života. Vybízejí, abychom se zastavili a všechny své duchovní schopnosti věnovali jim- z tohoto pohledu i šabat a Jom kipur jsou moadim. Dávají nám ducha, sílu a posvěcení pro další dny, smažou zlé následky minulosti, umrtvující tělo i ducha; tím v nás obnovují ztracenou čistotu, naději a požehnání. „ašer tikru otam - které budete svolávat“ Rb.Hirsch- Podle Sifra je to narážka na sanhedrin a jeho regulaci kalendáře vyhlašováním nových měsíců. Svátky musí vycházet z kalendáře, stanoveného tribunálem- tento požadavek je symbolem vztahu B-ha a Izraele. Kalendář je založen na očitém spatření nového měsíce a na povinnosti Moudrých přidat další kalendářní měsíc, když je to nutné, aby byl Pesach vždy na jaře. B-h tedy dává znamení své přítomnosti v přírodě a Izrael na ně odpovídá vyhlášením měsíců a oddanou službou B-hu. Je to výraz vzájemné lásky Tvůrce a Jeho vyvoleného národa. „mikraej kodeš - svatá shromáždění“ Ramban- Svátky jsou dny, kdy jsou lidé „pozváni“ (kruim), aby se shromáždili v modlitbě a díkůvzdání a slavili je pěkným oblečením a svátečním jídlem. Sforno- B-h má zálibu jen ve svátcích, které se zachovávají ve svatém, povzneseném duchu: lidé se nevěnují světským záležitostem, ale zabývají se Tórou a svatými věcmi. Ale dny, strávené jen zábavami a jídlem, nejsou B-ží. HaKtav V´HaKabala- Účelem svátků je duchovní pozvednutí, pěkné oblečení a dobré jídlo má jen lidem pomoci to dosáhnout. Vzdáme-li poctu dni a zaměříme svou mysl na jeho podstatu, podpoříme obnovení duchovních schopností, jež nám den nabízí.
6
„šabat šabaton - den úplného odpočinku“ Raši, komentuje Gur Arje- Šabat je uveden společně se svátky, z toho se učíme, že kdo znesvěcuje svátky, jakoby znesvětil šabat a kdo zachovává svátky, jakoby zachovával šabat. Svátky jako dny odpočinku spadají do kategorie šabatu, jenž je nejsvatějším dnem odpočinku. Rb.Moše Feinstein- Tóra uvádí svátky spolu se šabatem, aby ukázala, že naučení šabatu i svátků jsou pro víru stejně zásadní. Šabat je svědectvím, že B-h stvořil nebesa a zemi, svátky, připomínající zázraky Exodu, dosvědčují, že B-h řídí přírodu a může ji svou vůlí změnit. Myslet si, že B-h stvořil svět a pak „zacouval“ a nechal jej silám přírody nebo dal jej řídit andělům či hvězdným konstelacím je hereze, stejně jako myslet si, že svět vznikl „přirozenou cestou“ a B-h začal světu vládnout až potom. Pesach „bechodeš rišon - v prvním měsíci“ I když nový rok, roš hašana, začíná v měsíci tišri, měsíce se počítají od nisanu, jako trvalá připomínka Exodu. „pesach - čas pesachové oběti“ Svátek začíná večer, ale pesachová oběť se přináší odpoledne 14.nisanu. Tóra užívá slovo pesach výhradně v souvislosti s obětí. Svátek je nazýván chag hamacot- svátek nekvašených chlebů. „melechet avoda - namáhavá práce“ Každý překlad je nevýstižný. Raši- Je to práce, již člověk považuje za nezbytnou: „důležitá práce, která by přivodila značnou ztrátu, kdyby nebyla vykonána“. Ramban- Práce, která je břemenem, např. obvyklá práce v továrně nebo na poli. Pouze tato práce je o svátcích zakázána, ale „příjemná práce“, tj. příprava jídla, je dovolena Všichni se shodují, že příprava jídla, včetně šchity a vaření, je dovolena o svátcích, které připadají na dny mimo šabat. „iše - ohnivá oběť“ Tj. oběť musaf, podrobně o ní Nu 28. Omer Dříve, než se smí jíst z obilí nové úrody, musí se 2.den Pesachu přinést do Chrámu k oběti dva snopky z úrody ječmene (ten dozrává jako první z obilovin), jako symbol, že je to B-ží dar a děkujeme Mu za něj. Obět je známa jako omersnopek. Tím se stane dovoleným k užitku všechno obilí, které do té doby zakořenilo a smí se z něj jíst. Pozdější obilí musí počkat až na oběť omeru za rok. V současnosti, kdy není Chrám, smí se jíst obilí z nové úrody po skončení 2.dne Pesachu. Omer= dutá míra s obsahem 43,2 středně velkých vajec. Ačkoliv oběť omeru uvolňuje k užitku všech pět druhů obilovin, pro chrámové oběti se smí obilí (mouka) z nové úrody použít až když se o Šavuot přinesou k oběti dva chleby.
Fyzická práce na poli vede člověka často k zanedbávání jeho duchovní podstaty. Proto Tóra obklopila rolnické práce příkazy tak, aby si člověk zůstal vědom svého nejpřednějšího úkolu. Na začátku sklizně obětuje národ omer a dva chleby. Během sklizně musí rolník nechat okraje polí a paběrky pro chudé- opět si tím uvědomí, že úroda vlastně není jeho. Z toho důvodu jsou také tyto příkazy zahrnuty do pojednání o svátcích. „mimacharat hašabat - nazítří po dni odpočinku“ Raši, Sifra- Tj.nazítří po 1.dni Pesachu. I když slovo šabat se běžně užívá, mluví –li se o šabatu, zde to tak být nemůže, protože verš neudává , který z 52 šabatů v roce Výraz je předmětem mnohých rozepří mezi Moudrými a heretickými boethusiány, kteří verš chápou doslovně a tvrdí, že omer se má přinést v neděli, tj. nazítří po šabatu. (Menuchat 65a) „keves - beránek“ Raši- Beránek provází omer, není to součást musafu-přídavné oběti, ježto není uveden u musafových obětí v Nu 28:19-22. „šnej esronim - dvě desetiny éfy“ Raši, Menachot 89b- To je výjimka z pravidla, protože přídavná oběť beránka je obvykle 1/10 éfy. Úlitba vína je Ľ hínu. Počítání omeru a Šavuot Chinuch- Na rozdíl od ostatních svátků není Šavuot určen přesným kalendářním dnem, ale odpočítáním od Pesachu. Počínaje 2.dnem Pesachu, kdy se přináší oběť omeru, odpočítává se 49 dní a 50. den je Šavuot. Je to připomínka dnů v poušti bezprostředně po Exodu, kdy Izraelité počítali dny, každý den se pozvedajíce, aby byli hodni obdržet Tóru. To, že Šavuot nemá vlastní datum, ale odvozuje se od Pesachu, je symbolem, že svoboda Pesachu je předehrou k dání Tóry. Počítání nezačíná 1.den Pesachu, protože tento den je určen pro oslavu Exodu a jeho zázraků, ježto tato událost nade vši pochybnost prokázala, že B-h řídí přírodu a mění její zákony svou vůlí tak, aby odpovídaly jeho záměrům. „usfartem lachem - odpočítáte si“ Ramban- Každý jednotlivec musí každý den počítat zvlášť a slyšitelně. „mincha chadaša - nová přídavná oběť“ Přídavná oběť Šavuot je nazvána nová a první, protože to byla 1. chrámová oběť z nové úrody pšenice (omer se obětoval z ječmene). „al-halechem - s chlebem“ Raši, Sifra- Tyto oběti zvířat doplňovaly dva chleby. „vehenif…otam - máchat jimi“ RašiMáchat obětí beránků, zmíněných v předchozím verši, ale neplatí to pro další oběti, zmíněné ve v.18, 19. „ukratem beecem hajom haze - v týž den svoláte“ Rb.Hirsch- Šavuot je vyvrcholením sedmi týdnů duchovního růstu, který umožnil Zjevení. Proto se také svátek nazývá šavuot-týdny. „uvkucrechem - až sklidíte“
7
Raši, Sifra- Rabi Avdimi ben rabi Jose řekl: Proč Tóra dává tento příkaz spolu se svátky? Učí nás, že když člověk nechá pro chudé, co se mu přikazuje, je to jakoby postavil Chrám a přinesl v něm všechny své oběti. Chatan Sofer- Rabi Avdimi chce vysvětlit, proč Šavuot je 1 den, zatímco Pesach a Sukot trvají 7 dní. Ve dnech po Šavuot, během sklizně, se člověk dělí s chudými o svou úrodu. To se rovná svatosti svátků. Roš hašana Tóra popisuje Roš hašana zde i v Nu jako den troubení na šofar. Jak říká Rambam, šofar vyzývá: „Probuďte se, spáči, ze svého spánku, proberte se, vy, kteří dřímáte, z dřímoty a konejte pokání s lítostí. Pamatujte na svého Tvůrce….nahlédněte do svých duší, napravte své cesty a své skutky…“ Hilchot Tšuva 3:4 „šabaton - den odpočinku“ Ramban- Moudří vysvětlují, že slovo je příkaz –micva ase nařizující odpočívat o všech svátcích, ve smyslu vyhýbat se i činnosti, jež nepatří mezi zakázané- např. přestavovat nábytek o svátku sice není zakázáno, ale odporuje to příkazu odpočívat. „zichron terua - pamětné zvuky“ Podle Rašiho zvuky šofaru připomínají B-hu, aby si vzpomněl na Izrael v dobrém. Troubení na šofar připomíná velkou oddanost Avrahama a Jicchaka při akedě (viz Gn 22-1-19) Šofar= beraní roh, symbolizuje berana, jehož Avraham obětoval místo Jicchaka. Ramban- Připomínka je nutná, protože Roš hašana začíná desetidenní období soudu a pokání. Jom kipur 10.tišri Moše sestoupil z hory Sinaj s druhými deskami Zákona, znamení, že B-h národu odpustil hřích zlatého telete. Z toho důvodu B-h určil 10. tišri navěky za den odpuštění, kdy zlý sklon ztratí svůj vliv na Židy a ti jsou povýšeni do duchovní roviny služebných andělů. „ach - ale“ Raši, Ševuot 13a- Tato částice vždy naznačuje meze: smíření dosáhnou ti, kteří konají pokání, ale ne ti, kdo ignorují příležitost dosáhnout pokáním smíření. Ramban- Lze číst také jako „určitě“. I když Roš hašana je den soudu, o Jom kipur se určitě dosáhne smíření, proto se lidé musí ten den postit. „vechol melacha - žádnou práci“ Sforno- Důvodem zákazu je samotný fakt, že je to den smíření: Jak by mohl člověk ten den pomýšlet na práci, když se může kát a získat tak odpuštění svých hříchů? „venichreta…vehaavadti bude odříznut…vyhubím“ Raši- Podle svého názoru, že všechny tresty karet jsou stejné, vysvětluje, že „vyhubím“ nás učí, že každý trest karet znamená zničení duše a předčasnou smrt.
Sforno- Ve shodě s názorem, že trest karet není vždy stejný, dedukuje z verše, že Tóra naráží slovem „vyhubím“ na toho, kdo o Jom kipur pracuje- bude souzen přísněji než ten, kdo o Jom kipur jedl, o tom Tóra říká pouze, že bude odříznut. Kdo o Jom kipur jedl, bude souzen shovívavěji, protože je to jen žrout, který nedokáže ovládat své žádosti, kdežto ten, kdo o Jom kipur pracuje, dává najevo pohrdání B-ží vůlí. „betiša lachodeš - devátého toho měsíce“ Člověk se začne postit na konci 9.dne. Moudří se ptají: Proč se člověk postí devátého, když půst je 10.? Učíme se z toho, že když někdo devátého jí a pije, Tóra to považuje za stejné, jakoby se postil devátého i desátého. (Joma 81b) Sukot a Šmini aceret Sukot- svátek stánků je připomínka toho, že B-h ochraňoval židovský národ v poušti. Součástí bohoslužby je pobyt ve stánku- suce. Někteří komentátoři chápou „stánky“ doslovně, jako stany, které po 40 let skýtaly Izraeli přístřeší, jiní to chápou jako obrazné vyjádření anenej hakavod- oblaků B-ží slávy, jež celou dobu putování chránily národ. Sukot je jediný svátek, o němž se v modlitbě říká „čas naší radosti- zeman simchatenu“.. V zemědělském cyklu je to čas, kdy je sklizena všechna úroda. V duchovním smyslu je to završení dlouhodobého procesu: nejdříve přišlo fyzické vysvobození (Pesach), pak byla dána Tóra na Sinaji (Šavuot), což bylo účelem vysvobození, a nakonec Učení vstoupilo do každodenního života a nacházíme radost v plnění micvot. Sukot je také završením pokání a smířeníradost nad tím, že jsme vyvázli z marastu hříchů. „aceret - shromáždění“ Sforno-Židé zůstávají i po skončení Sukot v Jeho svatyni, aby vstřebali naučení svátku a před návratem do všedního života se věnují B-ží službě a studiu Jeho slova. „dvar-jom bejom - v příslušný den“ Raši- Každý svátek má svou vlastní oběť musaf, jak čteme v Nu 28 a 29. Pokud se musaf neobětuje v ten příslušný den, později se už nesmí přinést. „milvad - kromě“ Sifra- Oběti musaf z předchozího verše jsou navíc k musafu, který se vyžaduje o šabatu, jenž připadne během svátku. „ach - ale“ Rb.Bachja- Zákony pro Sukot jsou rozděleny na dvě části: první se týkají svatosti svátku a obětí, druhá jsou specifická nařízení pro Sukot. Ibn Ezra, Rašbam- Naznačuje se, že Sukot se liší od Roš hašana a Jom kipur, jež jsou vážné dny soudu a půstu. O Sukot se naopak vyžaduje radost a vděčnost za požehnání sklizně. „tachogu…šivat jamim - budete slavit“ Chagiga 6b,9a- „Slavit“ je příkaz přinést zvláštní pokojnou oběť- chagiga. Chagigu musel přinést každý muž, který přicházel do Chrámu o třech poutních svátcích. Čtyři druhy
8
Midraš nabízí mnoho symbolických významů čtyř druhů. Učí nás, jak důležitá je jednota- jednota úmyslů v sobě i jednota židovského národa. Etrog-plod citrusu představuje srdce, lulavvětev datlové palmy představuje páteř, hadasimvětvičky myrty= oči, aravot- vrbové větvičky= rty. Drží se všechny dohromady, jako symbol nutnosti užívat všech svých schopností ve službě B-hu. Etrog, který má chuť i příjemnou vůni, symbolizuje ty, kdo vynikají ve znalosti Tóry i v dobrých skutcích; lulav ( větev datlové palmy, jejíž ovoce má chuť, ale je bez vůně) je symbolem těch, kdo vynikají v Tóře, ale zaostávají v dobrých skutcích; myrta, jež voní, ale nemá chuť, symbolizuje ty, kdo vynikají v dobrých skutcích, ale ne v Tóře; a vrba – nemající ani chuť ani vůnije symbolem těch, kdo nevynikají ani v Tóře ni v dobrých skutcích. Čtyři druhy se drží pohromadě, protože společenství Izraele musí sjednocovat všechny typy lidí. „bajom harišon- první den“ verš začíná tím, že čtyři druhy bereme 1.den svátku, ale dále pokračuje, že před Hašem se budeme radovat 7 dní. Moudří vysvětlují, že podle tohoto verše by se měly čtyři druhy brát jen 1. den, ale v Chrámu, tj. před ašem se berou celých 7 dní. Po zničení 2.Chrámu ustavil raban Jochanan ben Zakaj, že čtyři druhy se mají brát všech 7 dní, na připomínku Chrámu. (Suka 41a) „vaaznaf ec-avot - proutky hustého stromu“ Raši- Tj myrtové větvičky. Jsou nazvány „husté“, protože vždy rostou 3 lístky blízko sebe. „haezra bejisrael - domorodci v Izraeli“ Raši, Sifra- „domorodci“= rodilí Židé, „v Izraeli“= konvertité.. Raši cituje výklad Moudrých, že příkaz- micva ase pobývat v suce platí pro konvertity stejně jako pro rodilé Židy. Proč se to zdůrazňuje právě u této micvy, když stejně pro ty i ony platí dalších více než 300 micvot? Důvodem je další verš, který říká, že suka je připomínka B-ží ochrany našich předků v poušti. Potom by však někdo mohl namítnout, že se to konvertitů netýká, ježto jejich předkové nebyli v poušti. Ale Tóra zdůrazňuje jejich rovnocennost s ostatními Židy tím, že je zvlášť zahrnuje do tohoto příkazu. „lemaan jedu dorotejchem - aby všechna vaše pokolení věděla“ Pri Megadim, Orach Chajim 625- Kdo plní micvu suky, musí mít na mysli, že B-h ochraňoval Izrael v poušti. Menora, předkladné chleby Svátky jsou připomínkou významných událostí v dějinách národa a výzvou k opětnému pozvednutí Izraele do těchto duchovních výšin. Nyní nás Tóra učí, že B-h se zajímá o svůj národ každý den, neustále, jak v jeho úsilí duchovně růst- jak vyjadřují světla menory- tak i pokud jde o hmotný blahobyt, jak symbolizuje 12 předkladných chlebů. „cav -přikaž“
Raši-To není opakování příkazu oleje, který je uveden v Ex 27:20. Tam se mluví o nutnosti stálého hoření a jaký olej se vyžaduje. V našem verši je teprve dán skutečný příkaz zapalovat menoru. Ramban- V Ex se říká, aby lidé odevzdávali olej, jako odevzdávají další materiály a věci na vybudování svatyně. Nyní byl původní olej spotřebován a B-h přikazuje Mošemu, že od nynějška je povinností společenství zajistit olej, ze společných prostředků. „lefarochet haedut - opona svědectví“ Raši, Sifra- Opona visela před schránou s deskami Zákona, jež dosvědčovaly, že B-h dal Izraeli Tóru Jiný výklad: západní lampa menory byla svědectvím, že B-ží přítomnost je s Izraelem, protože tato lampa se každý večer zapalovala jako první a následující ráno poslední dohořela, přestože ve všech lampách bylo stejné množství oleje. Aši, Šabat 22b- Když ráno některá lampa dosud hořela, kohen ji zhasil, aby mohl lampy vyčistit, ale západní lampu nechal hořet. V dobách, kdy toho byl židovský národ hoden, západní lampa zázrakem nikdy nevyhořela. Večer, když byl čas zapálit lampy, kohen vyňal knot a vylil olej ze západní lampy, vyčistil a připravil nádobku k novému zapálení a pak do ní vrátil hořící knot. Potom od ní zapálil ostatní lampy. Nepřetržitě hořící západní lampa byla důkazem B-ží přítomnosti v Chrámu. Po Šimonu Ha Cadikovi, který byl kohenem gadol v prvních letech 2. Chrámu, už si lidé nezasloužili takový zázrak a západní lampa dohořívala s ostatními lampami. „aharon“ Menoru smí zapálit kterýkoli kohen, pouze o Jom kipur tyo musel udělat kohen gadol. Předkladné chleby I stůl jsou popsány v Ex 25:23-30. Každý pátek se peklo 12 velkých chlebů. O šabatu se daly na oltář a staré chleby se rozdělily mezi kohanim a snědly. Chleby zůstaly zázrakem čerstvé celý týden (Menachot 90b). Sforno- Po dokončení svatyně byla zásoba mouky na chleby. Když se spotřebovala, Moše přikázal obstarat mouku na nové chleby, proto nacházíme tento příkaz až zde, tak daleko od příkazů pro svatyni. „šnej esronim - dvě desetiny éfy“ Rambam, Hilchot Tmidin uMusafin 5:6- Každý chléb měl objem 86,4 vajec. Chleby se zadělávaly mimo nádvoří, ale pekly jako macot na nádvoří, jako všechny chleby pokojných obětí. „hašulchan hatahor - čistý stůl“ Raši- Tj. stůl byl z čistého zlata. Jiný výklad= holý stůl, tj. sloupce chlebů se dávaly přímo na plochu stolu, spodní chléb neležel na žádné podložce. „al-hamaarechet - na každém ze sloupců“ Raši, Sifra- Nahoře na každém sloupci byla velká lžíce kadidlové směsi, každá lžíce obsahovala komec směsi ( komec viz poznámku k 2:2). Kadidlo se nazývalo památka, protože to byla jediná část předkladných chlebů, která se spalovala na oltáři. „brit olam - věčná smlouva“
9
Haamek Davar- Chleby jsou připodobněny k šabatu, který se také nazývá věčnou smlouvou (Ex 31:16). Šabatová smlouva zakazuje práci a přikazuje, aby se člověk těšil z jídla bez starosti, odkud vezme živobytí, protože šabat přináší hojnost požehnání pro další týden. Stejně i předkladný chléb symbolizuje, že B-h opatří svým služebníkům blahobyt. Rouhač Tóra uvádí zdánlivě nesouvisící příběh Žida, který se dopustil hříchu rouhání. Midraš, citovaný dále, udává historické souvislosti s předchozí kapitolou. Dlouhý sled zákonů o svatyni a obětech předchází část o vztazích mezi lidmi; také po nařízeních o předkladných chlebech se pojednává o vztazích mezi lidmi. Tím se zdůrazňuje, že cílem Tóry je ustavit národ z jedinců, kteří se snaží o dokonalost ve vztahu k sobě navzájem i ve vztahu k B-hu. V tomto kontextu najdeme morální smysl v požadavku čistoty menory a stolu- jen když jednáme „čistě“ v duchovních věcech (=menora) i v obchodních (=stů), budou vztahy opravdové. Příběh rouhače- spojnice mezi zákony Chrámu a sociálními zákony- symbolizuje tuto nezbytnost čistoty. Kdo zlořečí B-hu, nedokáže podřídit své ambice a vášně B-ží vůli, takový člověk se snadno dopustí i majetkových zločinů nebo prolití krve. Pokoj a soulad musí vycházet z touhy člověka být veden a kontrolován B-žím zákonem. „vajece - vyšel“ Ibn Ezra- Opustil svůj stan a šel do tábora, rouhal se veřejně. Hřích měl svědky, proto byl
uložen trest smrti. Homiletický výklad- kvůli svému hříchu ztratil svůj podíl na světě, který přijde. „vajinacu bamachane - hádali se v táboře“ Rb. Bachja- „Syn izraelské ženy“ vyšel do tábora a poškleboval se předkladnému chlebu:král jí čerstvě upečený, teplý chléb, proč musí B-h mít starý studený chleba? Jeden Izraelita ho napomenul za neuctivá slova a v nastalé vádě pronesl syn Izraelitky kletbu. Raši, midraš- Jiná verze: Výraz „v táboře“ naznačuje, že hádka se strhla ve věci tábora, tj. o dědictví. Rouhač byl syn židovské matky z kmene Dan a egyptského otce. Byl to jediný takový případ za celou dobu otroctví, to dokazuje židovskou čistotu rodiny i morálku. Chtěl bydlet s příslušníky matčina kmene, ale odmítli ho s tím, že jeho otec nebyl příslušníkem kmene. (Rambam- Byl žid, protože jeho matka byla Židovka, ale příslušnost ke kmeni se řídila podle otce.) Mošeho soud rozhodl ve prospěch kmene Dan a nato muž pronesl kletbu. „lemate-dan - z kmene Dam“ Raši- Hříšníkova nevinná matka i kmen jsou zmíněni, abychom se z toho učili, že hříšník neuvrhne do hanby jen sebe, ale i své rodiče a blízké, a na druhé straně spravedlivý je ke cti všem, kdo jsou s ním nějak spjati. „al-rošo - na jeho hlavu“ Raši- Tj. na znamení, že sám na sebe uvalil trest. „kol- haeda - celá pospolitost“ Raši, Sifra- Trest kamenování provedli ti, kdo skutek dosvědčili, v přítomnosti ostatních
NĚKTERÉ AKRONYMY A JMÉNA Abarbanel- (1437-1508). Filosof, vůdce španělských Židů v době vyhnání 1492. Autor obsáhlých komentářů téměř k celému Tanachu. Akeda Jicchak- Hluboký filosoficko-homiletický komentář k Pentateuchu, jehož autorem je rb.Jicchak Arama (1420-1494) Alshich- Komentář k Tanachu, který napsal rb.Moše Alsheich (1508-1593?), dajan a kazatel v Safedu v jeho zlaté éře. Alter ze Slobodky- Rb.Nathan Cvi Finkel (18491927), duchovní vůdce ješivy ve Slobodce, jeden z velikánů hnutí musar v Litvě. Jeho rozpravy jsou sebrány do Or Hacafun. Rb.Avraham Ben HaRambam (1186- 1237). Nástupce svého slavného otce jako nagid- oficiální vůdce a vrchní rabín egyptských Židů. Napsal komentáře k Pentateuchu v arabštině, z nichž se dochovaly jen části ke Gn a Ex. Ari (Ari zel)-rb. Jicchak ben Šlomo Luria (15341572), spolu s M.Cordoverem největší kabalistický učenec. Sám své učení nedal do písemné podoby, to udělal až jeho žák Chajim Vital (o něm viz dále) v 5dílném spise Ec Chajim.
Baal HaTurim- Komentář k Pentateuchu od rb.Jakova, syna Roš (asi 1275- asi 1340) Komentář má dvě části: 1/ krátkou, založenou na gematrii a masoretských výkladech (= Baal HaTurim) 2/ rozsáhlý exegetický komentář, známý jako Peruš HaTur Ha Aruch. Bajt Halevi- komentář k Pentateuchu od rb.Josefa Dov Halevi Solovejtchika (1820- 1892), roš ješiva ve Voložinu a poté rabína v Slucku a Brisku. Je považován za jednoho z největších talmudistů 19. st. Bava Batra, Bava Kama, Bava Mecia- talmudické traktáty v Seder Nezikin. Be´er HaGola- spis Maharala z Prahy (o něm viz dále): Vysvětlují se v něm agadot, které zdánlivě odporují logickému myšlení. Be´er Majim Chajim- komentář k Rašiho komentáři Pentateuchu, od rb. Chajima ben Becalela (1515-1588), staršího bratra Maharala. Bejt Josef- komentář ke kodexu Arbaa Turim od rb.Josefa Karo (1488- 1575), který byl autorem Šulchan Aruch a Kesef Mišne, klasického komentáře k Rambamovu kodexu. Bertinoro- viz Rav
10
B´chor Shor- komentář k Pentateuchu od tosafisty rb. Josefa B´chor Shora (1140- 1190), žáka rabenu Tama (o něm viz dále) Chajim Vital- Chaim Luzatto ben Josef Vital , také Kalabrese (1543- 1620), žák Lurii (Ariho), uspořádal a shrnul jeho učení, a dal mu písemnou podobu s názvem Ec Chajim – 5 dílů.. Rabi Chananel- zemřel 1055. Roš ješiva a rabín židovské obce v Kairuanu, Sev.Afrika. Autor slavného talmudického komentáře a komentáře k Pentateuchu, který citují Rambam, Rb.Bachja a další. Chatam Sofer- Název mnoha prací rb.Moše Sofera (1762- 1839), rabína v Bratislavě (Presburg) a známého vůdce maďarského židovstva, který bojoval proti reformismu. Chazan Iš- Název prací rb.Avrahama Ješaja Karelitze (1878- 1953), litevského učence, který strávil posledních dvacet let života v Bnej Brak. Nezastával žádné oficiální funkce, ale byl známý jako vůdčí postava Židů. Jeho práce zasahují do všech oblastí talmudu a halachy. Chizkunikomentář k Pentateuchu od rb.Chizkijaha Chizkuni, který žil ve 13.st, pravděpodobně ve Francii. Chafec Chajim- Titul jednoho ze spisů rb. Jisraela Meira HaKohena z Radin (1838- 1933), autora významných halachických, haškafických prací a musaru. Byl proslavený svou svatostí, vůdčí postava Židů. Chulin- talmudický traktát v Seder Kodašim Cror HaMor- homiletický komentář k Pentateuchu od rb. Avrahama Saby (asi 1440- 1508). Strach z inkvizice ho přinutil, aby knihu zakopal v Portugalsku, následně ji pak podle paměti znovu napsal, když uprchl do Maroka. Daat Sofrim- současný komentář k celému Tanachu (vyjma Pěti svitků) od významného izraelského učence a profesora, rb. Chaima D.Rabinowitze (nar. 1911) Daat Tevunot- od rb. Moše Chajima Luzatta (viz o něm dále), dialog duše a rozumu. Daat Zekenim- sbírka komentářů k Pentateuchu od tosafistů 12. a 13. st. Divrej David- Komentář k Rašiho komentáři Pentateuchu od rb. Davida ben Samuela HaLevi (15861667), známého pod zkratkou Taz, podle svého klasického komentáře k Šulchan Aruchu, Turej Zahav. Rb.Elazar ben Azarja- První generace tanaitů, Nasi sanhedrinu kol. r. 90. Rb. Feinstein, David- Roš ješiva Mesivta Tiferet Jerusalem v NYC, jeden ze současných předních halachických rozhodců. Některé jeho komentáře k Tóře jsou sebrány do Kol Dodi. Rb.Feinstein, Moše (1895- 1986) Roš ješiva Mesivta Tiferet Jerusalem v New York City, vůdčí halachický rozhodce své doby a přední osobnost židovstva, autor Igrot Moše (responsa) a Dibrot Moše ( talmudické studie). Některé z jeho komentářů k Pentateuchu jsou shrnuty a publikovány jako Daraš Moše.
Gaon z Vilny- Rb.Elijahu ben Šlomo Zalman (17201797), známý také jako rb.Elijahu HaChasid, považován za největšího toraického učence několika století. Uznávaný vůdce ne- chasidského židovstva východní Evropy. Gur Arje- komentář k Rašiho komentáři Pentateuchu od pražského Maharala (1526- 1609) Haamek Davar- komentář k Pentateuchu od rb. Naftali Cvi Jehudy Berlina (1817- 1893), roš ješiva slavné voložinské ješivy v Rusku. Známý jako Neciv. HaKtav V´HaKabala- komentář k Pentateuchu od rb. Jakova Cvi Mecklenburga (1785- 1865), vrchního rabína v Könisbergu v Německu. Dokazuje, jak je kabala, ústní tradice, odvozena od ktav, psané Tóry. Rb. Heidenheim Wolf (1757- 1832), filolog, biblický znalec, náboženský učenec. Proslavil se svými přesnými edicemi chumaše, siduru a machzorů. Autor komentáře Havanat Hamikra k Rašiho komentáři Pentateuchu. Rb.Hirsch, Samson Rafael (1808- 1888), rabín ve Frankfurtu n. Mohanem, vůdčí postava moderní německé ortodoxie a bojovník proti reformismu, autor mnoha prací, včetně šestidílného komentáře k Pentateuchu. Jeho prastrýcem byl rb. Jehuda Leib Shapiro, Frankfurt (18.st.), autor komentáře k Pentateuchu. Rb. Hoffmann David (1843- 1921), vůdčí německý rozhodce. V l. 1899-1921 řídil ortodoxní rabínský seminář v Berlíně. Odmítal biblický kriticismus. Autor mnoha děl. Ibn Ezra, Avraham (1089- asi 1164), komentátor Tóry, pajtan. Sepsal klasické komentáře k celému Tanachu, proslavené svou gramatickou a lingvistickou analýzou. Igeret Tejman- slavný Rambamův dopis Židům v Jemenu, v němž je nabádá, aby zůstali pevní ve víře i tváří tvář falešnému mesianismu a muslimskému náboženskému útlaku. Rb.Jakov z Orleansu (zemřel 1189), žák rabenu Tama, umučen v Londýně. Autor komentáře k Pentateuchu, který je citován v dalších sbírkách. Jafe To´ar- rozsáhlý klasický komentář k Midraši Raba, od rb. Šmuela Jafe Aškenaziho (1525- 1595) z Constantinopole. Části Bamidbar Raba a Devarim Raba zůstaly nepublikovány. Jalkut Šimoni- nejznámější midrašická antologie, pokrývající celý Tanach, připisuje se rb. Šimonu HaDaršanovi z Frankfurtu (13.st.) Jerušalmi Šekalim- talmudický traktát, nachází se jen v Talmud Jerušalmi Jevamot- talmudický traktát v Seder Našim. Rb. Jisrael z Rižinu (1797- 1851)- jeden z význačných chasidských rabínů v Polsku. Jeho komentáře se nachází v Irin Kadišin, Kneset Jisrael, Bejt Jisrael a Niflaot Jisrael Rb. Jochanan ben Zakaj- vůdčí osobnost v době zničení 2. Chrámu, nejmladší z žáků Hilela. Johel Or- Komentář k Ibn Ezrově komentáři Pentateuchu, od rb. Jehudy Leiba Krinského z Minsku, publikovaný byl 1907. Joma- talmudický traktát v Seder Moed. Rb.Kamenetsky Jakov (1891- 1986), rabín v Litvě a Torontu, roš ješiva Mesivta Tora Vodaat, myslitel a vůdčí osobnost. Jeho komentáře a rozpravy k Pebntateuchu byly publikovány jako Emet L´Jakov.
11
Kavanot HaTora- Úvodní esej k Pentateuchu od rb. Ovadji Sforno (viz dále), diskutuje mj. smysl příběhů v Tóře, určité příkazy , svatyni. K´tav Sofer- Název sbírky responsí a komentáře k Pentateuchu od rb. Avrahama Šmuela Binjomina Sofera z Presburgu (Bratislavy) (1815- 1879), syna a nástupce Chatama Sofera, a vůdce ne-chasidských maďarských Židů kolem poloviny 19.st. Kli Jakar- komentář k Pentateuchu od rb.Šlomo Ephraima Lunshitze (asi 1550- 1619), roš ješiva v Lembergu a pražského rabína, jednoho z vůdčích polských rabínů začátku 17. st. Rb.z Kocku, Menachem Mendel (1787- 1859). Jeden z vůdčích chasidských rabínů v pol. 19.st, jeho komentáře jsou publikovány v Emes V´Emuna, Ohel Tora a v pracích jeho žáků. Korban Aharon- základní komentář k Sifra od rb. Aharona ben Avrahama ibn Chaim (1545- 1632) z Maroka. Rb.Kotler, Aharon (1892- 1962), roš ješiva v polském Klecku a zakladatele Bet Midraš Govoha v Lakewoodu. Kuzari- základní dílo židovské náboženské filosofie ve formě dialogu, od rb.Jehudy Halevi (asi 1080- asi 1145) Rb. Arje Levin (1885- 1969), nazývaný zbožnými i nezbožnými Židy „cadik z Jeruzaléma“, proslavil se i jako dobrovolný duchovní nemocnice pro malomocné a židovských politických vězňů za britského mandátu. Rb. Luzatto Moše Chajim (1707- 1746), kabalista, básník. Mj.autor základního textu musaru- Mesilat Ješarim. Magen Avraham- základní komentář k Šulchan Aruch Orach Chajim, od rb. Avrahama Gombinera (1634- 1682) v polské Kališi. Magid z Dubna- rb. Jakov Krantz (1741- 1804), nejslavnější z východoevropských magidim. Známý svými podobenstvími. Jeho rozpravy publikovány v Ohel Jakov a jinde. Maharal- akronym Morenu Jehuda Loewe ben Becalel (1526- 1609), jedna z čelných osobností židovského myšlení za posledních 500 let. Rabín na Moravě, v Posen, Praze. Autor četných prací zasahujících do všech oblastí Tóry. Maharam- akronym Morenu HaRav Meir ben Gedalja z polského Lublinu (1558-1616), rabína a roš ješiva v početných významných komunitách v Polsku. Autor komentáře k talmudu, responsí, a Tora Orpromluv, vycházejících z Tóry. Maharit- akronym Morenu HaRav Josef Trani (1568-1639), roš ješiva a vrchní rabín Constantinopole, vůdčí osobnost sfaradských halachistů raného 17.st. Klasická je jeho sbírka responsí Še´elot uT´šuot Maharit Maharša- akronym Morenu HaRav Šlomo Eidels z polského Ostrohu (1555- 1632), roš ješiva a rabín mnoha významných komunit v Polsku, autor monumentálních komentářů k halachickým i agadickým částem babylonského Talmudu.
Maharšal- akronym Morenu HaRav Šlomo Luria (15101573), jeden z vůdčích polských rabínů 16.st. Autor četných prací k Talmudu a halaše. Autor komentáře k Rašiho komentáři Pentateuchu. Maharzu- akronym Morenu HaRav Zeev Wolf Einhorn z Vilny, zemřel 1862. Autor komentáře k Midraš Raba. Malbim- akronym Meir Leibush ben Jechiel Michel (1809- 1879), rabín v Německu, Rusku, Rumunsku, toraický učenec a jeden z nejvýznačnějších komentátorů Bible moderní doby. Dokazuje, jak je ústní Tóra nevysloveně přítomná v biblickém textu. Matanot Kehuna- komentář k Midraš Raba od rb. Jisachara Ber HaKohena (asi 1520-1590), žáka Ramy. Mechilta- tanaitský halachický midraš ke knize Exodus Megila- talmudický teraktát v Seder Moed. Menachot- talmudický traktát v Seder Kodašim. Meše Chochma- komentář k Pentateuchu od rb. Meira Simchy HaKohena z Dvinsku (1843- 1926), předního toraického učence své doby, autora klasického Or Sameach k Rambamově Mišne Tora Midraš HaChejfec- midrašická antologie Pentateuchu a haftarot, od rb. Zecharjaha ben Šlomo HaRofej (rané 15. st.) Midraš HaGadolmonumentální kompilace halachického a agadického materiálu z talmudických pramenů, uspořádaná podle veršů Tóry, od rb. Dovida alAdeniho z Adenu v jižní Arábii (sklonek 13.st.) Midraš Lekach Tov- midrašické dílo k Pentateuchu a Pěti svitkům, autor kompilace rb. Tovia ben Eliezer HaGadol (1036- 1108), žil v Řecku a Bulharsku. Dílo je také známo jako Pesikta Zutrasa. Mincha Belula- Komentář k Pentateuchu, autor rb. Avraham Rapa z Porta a Benátek (Venice). Zemřel 1593. Minchat Jehuda- komentář k Pentateuchu od rb. Jehudy ben Eliezera (rané 14.st.), autor cituje mnoho tosafických výkladů Mizrachi- Zásadní komentář k Rašiho komentáři Pentateuchu, autor rb.Elijahu Mizrachi (1450- 1525) z Constantinopole. Vrchní rabín v Turecké říši. Rb.Moše HaDaršan- kompilátor midrašické antologie z 11.st., známé jako Jesod rb.Moše HaDaršan, citované Rašim a dalšími rišonim. Rb.Munk Elie (1900 –1980(, pařížský rabín, významný autor mnoha děl, mj. Svět modlitby, a komentáře k Pentateuchu (ve francouzštině, do angl. přeloženo pod názvem Volání Tóry). Nefeš HaChajim- Základní dílo náboženské filosofie od rb. Chajima z Voložinu (1749- 1821), předního žáka Gaona z Vilny, zakladatele slavné voložinské ješivy. Noam Elimelech- sbírka chasidských rozprav k Pentateuchu od rb. Elimelecha z Ližensku (1717- 1787) Or HaChajim- komentář k Pentateuchu do slavného kabalisty a talmudického učence rb. Chaima ben Attara (1696- 1743), rabína a roš ješiva v Livornu (Itálie), a poté v Jeruzalémě. Oznajim L´Tora- komentář k Pentateuchu od rb. Zalmana Sorotzkina (1881- 1966), jednoho z předních litevských rabínů, později v Izraeli. Publikace v angl. nazvaná Průhledy do Tóry.
12
Pachad Jicchak- sebrané rozpravy rb. Jicchaka Hutnera (1907- 1980), roš ješiva Mesivta rb.Chajim v New Yorku, předního myslitele a vůdčí osobnost . Jeho dílo ve značné míře vychází z Maharala. Panim Jafot- komentář k Pentateuchu od rb. Pinchase Horowitze (1730- 1805), jednoho z čelných toraických učenců 18.st. Rabín ve Frankfurtu n. Moh., autor klasických děl Haflaa a Hamakne, k Talmudu. Pirkej d´Rabi Eliezer- midraš sepsaný školou tanaity rb.Eliezera ben Hyrcanos ( kol.r.100). Významný komentář k tomuto midraši sepsal rb. David Luria (1798- 1855), jeden z předních toraických učenců v Rusku raného 19. st. Pri Megadim- komentář ke komentářům Šulchan Aruchu Magen Avraham, Turej zahav a Siftej Kohen od rb. Josefa Teomima (1727- 1792), dajana v Lembergu rabína ve Frankfurtu n. Odrou. Rabenu (Rabi, také HaKadoš)- rb. Jehuda haNasi (2.pol. 2.st.- zač. 3.st.)- osobnost zásadního významu pro judaismus: na základě dřívějších mišnaických sbírek uspořádal a dal podobu kanonické Mišně. Rabenu Bachja (1263- 1340). Žák Rašby, autor komentáře k Pentateuchu, obsahující 4 způsoby interpretace: prostý smysl textu a výklad midrašický, filosofický a kabalistický. Rabenu Tam (1100- 1171), vnuk Rašiho, jeden z předních tosafistů. Radak – akronym Rb. David Kimchi (1160- 1235) z Provence, čelný komentátor Tóry, gramatik. Z jeho slavného komentáře k Tanachu se dochovaly jen části ke Gn, prorokům, Žalmům, Přísloví a Letopisům. Radbaz- akronym rb. David ben Šlomo ibn Zimra (asi 1480- 1573), vrchní rabín v Egyptě, odkud přišel do Safedu; jedna z čelných osobností 16.st. Jeho sbírka responsí je považována za klasickou. Ralbagakronym Rb. Levi ben Gershom (Gersonides, 1288- 1344) z Provence. Podle některých byl vnukem Rambana. Sepsal racionalistický komentář k Písmu, jenž vysvětluje text a shrnuje filosofické myšlenky a mravní naučení každého oddílu. Rama- akronym Rb.Moše Isserles (1525- 1572), polský halachický učenec, filosof. Jeho talmudický komentář Mapa (=ubrus) uvedl do aškenázské východní Evropy kodex Šulchan Aruch, s poznámkami, vysvětlivkami a dodatky přihlížejícími k aškenázské tradici. Rambam- akronym Rb. Moše ben Maimún (Maimonides, 1135- 1204), jedna z největších postav židovského myšlení a judaismu vůbec. Největší díla: Mišne Tora, More Nevuchim. O něm jsme psali v ŠT podrobněji již dříve. Ramban- akronym Rb.Moše ben Nachman (Nachmanides, 1194- 1270) ze španělské Gerony. Jeden z nejpřednějších toraických učenců středověku. Úspěšně bránil judaismus v dramatickém diskursu v Barceloně 1263. Autor četných významných děl ke všem oblastem Tóry a klasického komentáře k Pentateuchu.
Ran- akronym Rb. Nisim z Gerony (1290- 1375), proslavený pro svůj komentář, Drašot HaRan (sbírka rozprav k základům judaismu). Rašaš- akronym Rb. Šmuel Strashun z Vilny (17941872). Jeho poznámky a glosy k téměř každému traktátu Mišny, Talmudu a Midraše Raba jsou vytištěny v Rommské (Vilna) edici Talmudu a Midraše Raba. Rašba- akronym Rb. Šlomo Ibn Aderes (1235- 1310), přední rabín ve Španělsku na sklonku 13.st. jeho práce zasahovaly do všech oblastí učení Tóry, včetně tisíců responsí k otázkám Bible, agady, Talmudu i halachy. Rašbam-akronym Rb.Šlomo ben Meir (asi 10851174), vnuk Rašiho a bratr rabenu Tama, čelný tosafista a komentátor Talmudu, autor realistického komentáře k Pentateuchu. Raši- akronym Rb.Šlomo ben Jicchaki (1040- 1105), jeho komentáře k Pentateuchu i k Talmudu jsou dodnes pokládány za naprosto zásadní k pochopení textu. Rav- Rb. Ovadja ben Avraham z Bertinoro (14401516), rabín v Itálii, od 1488 v Jeruzalémě, autor populárního komentáře k Mišně Ravad- akronym Rb. Avraham ben David z Posquieres v Provence (1120- 1197), jedna z vůdčích toraických osobností 12. st, proslavený svými kritickými poznámkami k Rambamově Mišne Tora i k dalším talmudickým a halachickým dílům. Rb. Recanati Menachem (sklonek 13. st- poč. 14. st.) Italský kabalista, sepsal mystický komentář k Pentateuchu. Remak- akronym Rb. Moše ben Jakov Cordovero (1522-1570), spolu s Arim nejvýznamnější kabalista. Autor zásadního kabalistického díla Pardes Rimonim- Sad granátových jablek, v němž rozpracoval do detailů učení o duchovních sférách-sefirách. Resisej Lajla- sbírka esejů od Cadoka HaKohena (1823- 1900). Chasidský myslitel a učenec, jeden z předních toraických učenců 19. st. Nejznámější z jeho děl je Pri Cadik, sbírka rozprav k Pentateuchu. Rif- akronym Rb. Jicchak Alfasi (1013- 1103), žil v marockém Fezu, 1088 uprchl do Španěl. Autor Sefer haHalachot= kompendium veškerých halachických pojednání Talmudu a přehled komentářů. Je to nejvýznamnější halachický kodex před Maimonidovým Mišne Tora a stal se jedním ze tří hlavních zdrojů, z nichž později čerpal Josef Karo pro svůj Šulchan Aruch. Ritva- akronym Rb. Jom Tov Ben Avraham alAsevilli (1248- 1330), rabín ve španělské Saragoze, ve své době významný učenec. Rokeach – průvodce etikou a halachou, autor rb. Elazara Rokeach z Wormsu (asi 1160- 1238), vůdčí učenec a mystik středověkých aškenázů, autor mnoha děl, včetně komentáře k Pentateuchu. Roš- akronym Rb. Ašer ben Jechiel (asi 1250- 1327), žák Maharama Rottenberga. Uprchl z Německa do Španělska, stal se rabínem v Toledu a jednou z velkých osobností své doby. Autor klasického halachického komentáře k Talmudu a dalších děl, mj. komentáře k Pentateuchu, Hadar Zekenim. Dovršitel díla německých a francouzských kodifikátorů Talmudu. Saadja Gaon (882- 942), roš ješiva v Pumbeditě, horlivý odpůrce karaitů, autor mnoha děl ze všech oblastí
13
učení Tóry, mj. filosofického díla Emunot veDeot, a také arabského překladu Pentateuchu. Rb. Schorr, Gedalja (1910- 1979), roš ješiva Mesivta Tora Vodaat v Brooklynu, NY. Charakterizován jako první gadol s americkou zkušeností. Tři svazky jeho rozprav ke Gn, Ex a svátkům byly publikovány pod názvem Or Gedaljahu. Sechel Tov- Kompilace midrašů, ke každému verši Pentateuchu a Pěti svitků, proložená halachickými poznámkami a původními komentáři, od rb. Menachema ben Šlomo (Itálie, 12.st.) Seder Olam- Antické chronologické dílo citované gemarou, připisované tanaitovi rb. Jose ben Chalaftovi. Sefer Chasidim- Dílo zahrnující musar, halachu, zvyky, komentář k Bibli, kabalu od rb. Jehudy HaChasida z Německa (asi 1150- 1217). Sefer HaBahir- Starověký kabalistický spis připisovaný tanaitovi rb. Nechunjovi ben HaKana. Sefer HaMicvot- dílo Rambama: seznam a vysvětlení 613 micvot, s původním úvodem, vysvětlujícím principy, podle nichž byly micvot začleněny. Sefer HaPardes- halachické kompendium ze školy Rašiho, obsahuje některá jeho právní rozhodnutí. Sefer HaParšijot- antologie rabínské literatury, sestavená k týdenním čtením z Tóry od významného izraelského rb. Elijahu Kitova (1912- 1976). Sefer HaZikaron- komentář k Rašiho komentáři Pentateuchu od rb. Avrahama Bakrata, jenž žil v době vyhnání Židů ze Španělska (1492). Sfat Emet- Rozpravy k Pentateuchu od rb. Jehudy Leiba Altera (1847- 1905), druhého gerského rabína a vůdčí osobnost polských Židů. Sforno- klasický komentář k Pentateuchu od rb. Ovadji Sforna z Říma a Bologni (1470- 1550). Š´la- akronym Šnej Luchot HaBrit od rb. Ješajahu Hurwitze (1560- 1630), rabína v Polsku, Frankfurtu, Praze a Jeruzalémě, čelného učence 17. st. Jeho dílo zahrnuje hlavní principy judaismu, základní poučení o kabale a komentář k Pentateuchu. Šorašim- abecední encyklopedie kořenů všech slov Bible. Původní dílo slavného gramatika rb. Jony Ibn Janacha (asi 990- 1055) z Cordoby a Saragozy. Je psána v arabštině, do hebrejštiny v 19. st. Siduro Šel Šabos- chasidský spis o svatosti šabatu od rb. Chaima Tyrera z Czernowitz (1760- 1818), autora Beer Majim Chajim. Sifra- tanaitský halachický midraš ke knize Lv, také známý jako Torat Kohanim. Sifre- tanaitský halachický midraš k Nu a Dt. Siftej Chachamim- populární komentář k Rašiho komentáři Pentateuchu od rb. Šabtaje Basse (16411718). Siftej Kohen- mystický komentář k Pentateuchu od rb. Mordechaje HaKohena ze Safedu (16.st.) Rb.Simcha Cissel Ziv z Chelmu (Stařec z Chelmu, 1824- 1898). Jeden z významných žáků rb. Jisraela Salantera, zakladatel a představený slavné Musar-
ješivy, v litevském Chelmu. Jeho rozpravy byly publikována jako Daat Chochma U´Musar (2 svazky) Rb. Soloveitchik Chaim (1853- 1918), roš ješiva ve Voložinu a následně rabín v Brisku. Proslulý stejně pro své vynikající znalosti Tóry i pro svou svatost, jeden z nejvýznamnějších učenců své doby. Rb.Soloveitchik Jicchak Zev (1886- 1959), nástupce po svém otci jako rabín v Brisku, učitel významných litevských toraickcých znalců, od r. 1940 žil v Jeruzalémě a vyučoval tam. Vůdčí osobnost světového židovstva. Rb.Soloveitchik Josef Dov (1903- 1993) roš Ješivat rb.Jicchaka Elchanana a rabín ortodoxní komunity v Bostonu, invenční toraický učenec, myslitel, vůdčí osobnost. Tanchumaagadický midraš k Pentateuchu, připisovaný škole amoraity rb. Tanchumy bar Aby v Erec jisrael (sklonek 4.st.). Existují 2 publikované verze tohoto midraše 1/ Tanchuma Jašan, jediný známý až do sklonku 19.st, 2/ Tanchuma Buber, rukopis, objevený učencem S.Buberem v r. 1885. Targum, také Targum Onkelos- autoritativní aramejský překlad Pentateuchu od proselyty Onkela (kol. r. 90). Tímto dílem si vysloužil uznání svých učitelů, tanaim rb.Eliezera a rb. Jehošui. Targum Jonatan- Aramejská parafráze Pentateuchu, kterou někteří připisují Jonatanu Uzielovi, žáku Hilela, a jiní soudí podle iniciál tav- jod, že to znamená Targum jerušalmi a tedy byl sepsán v Erec jisrael až později. Taz- akronym Turej Zahav= základní komentář k halachickému kodexu Josefa Kara Šulchan Aruch, od rb.Davida ben Šmuel HaLeviho (1586- 1667), jedné z předních rabínských autorit 17. st. v Polsku. Tevuot Ha´arec- geografické dílo, popisující dějiny a hranice Erec jisrael, topografii, biblické a talmudické lokalizace, floru a faunu atd., od rb. Jehosefa Schwartze (1804- 1865) z Jeruzaléma. Tiferet Jisrael- komentář k mišně od rb. Jisraela Lipschutze (1782- 1860), rabína v mnoha židovských obcích v Německu. Tora Šelemamonumentální mnohosvazková encyklopedie všech talmudických a midrašických pramenů k Pentateuchu, s vysvětlivkami, odbornými poznámkami a pojednáními od rb. Menachema Kashera (1895- 1983), slavného izraelského učence. Do jeho smrti bylo publikováno 38 svazků, až k paraše Behaalotcha. Encyklopedii dokončují jeho žáci. Tosafot- talmudické glosy francouzských a německých rabínů 12. a 13. st k babylonskému Talmudu, vytištěných ve všech edicích spolu s textem Gemary. Tosefta- tanaitská sbírka barajtot, tradicí připisovaná rb. Chijovi a jeho okruhu, druh paralelního díla k mišně. Tur- kodex židovského práva sestavený rb.Jakovem, synem Roše (asi 1275- 1340). Celý název je Arba Turim a má 4 části: Tur Orach Chajim, Tur Jore Dea, Tur Even HaEzer, Tur Chošen Mišpat. Rb. Chaim z Voložinu (1749- 1821) přední žák Gaona z Vilny a zakladatel slavné ješivy ve Voložinu, vůdčí představitel ne-chasidských Židů v Rusku a Litvě. Zevachim- talmudický traktát v Seder Kodašim.
Zákony o vraždě a ublížení na zdraví
14
Bava Kama 83B-84a- Často je špatně chápána fráze „oko za oko“, jakoby původně byla míněna doslova a až později Moudří transformovali smysl na peněžní náhradu. To je však zcela myslný výklad. Tóra měla od počátku na mysli peněžní odškodnění. „nefeš tachat nefeš - život za život“ Kdo zabije zvíře, musí zaplatit jeho tržní cenu.„ken jinaten bo - ať se stane jemu je finanční odškodnění
za ublížení, např. zpěvák se zmrzačeným prstem ztratí jen málo na ceně, ale klavírista by tím byl výrazně poškozen, kdyby nemohl ruku používat při hraní.
JUDAISMUS PRO DNEŠEK Prastará víra s moderním poselstvím JOHN D. RAYNER a BERNARD HOOKER DODRŽUJTE DEN ŠABATU Hodnota šabatu
„Mimořádné dny“ židovského roku, podobně jako „mimořádné dny“ života světského, jsou provázeny množstvím rituálů. Takovým dnem je šabat (hebrejsky –odpočinek). Všichni se jistě těšíme na každoroční dovolenou, počítáme měsíce, týdny a dny, jež nám přibližují čas, kdy budeme moci vypadnout z běžných povinností a těšit se z naprosté změny a z odpočinku, abychom osvěžení a posilnění čelili dalšímu roku. Judaismus se domnívá, že každý týden se můžeme těšit z „dovolené“, namísto jen jedenkrát za rok, a dal svatému dni název šabat. Bible se o šabatu zmiňuje v souvislosti s aktem Stvoření a také v jednom z Desatera přikázání. V něm se zdůrazňuje, že šabat je sociální ustanovení, které platí pro všechny lidi i pro zvířata- pravidelný oddych od práce. To bylo obzvlášť důležité pro otroky, kteří tak mohli aspoň ochutnat svobodu a důstojnost svobody. Proto se šabat považuje za vzpomínku na exodus z Egypta-připomínku vlastního vysvobození Izraelitů z poroby. K tomuto velkému dobrodiní sociálnímu přistupuje i rozměr duchovní. Volný čas dává možnost pozitivně jej využít k hlubší kultivaci lidské přirozenosti: k modlitbě, bohoslužbě, meditaci, studiu, upevnění rodinné pospolitosti. Desatero v Exodu uvádí přikázání ve znění „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.“ V Deuteronomiu je formulace „Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý.“ Rabíni chápali první znění jako narážku na pozitivní zachovávání šabatu, tj.obřad kiduš, a druhé znění jako narážku na plnění negativní, tj.zdržet se práce. Liberální judaismus, jakkoli oceňuje závažnost druhého, tíhne spíše k prvnímu, jež má větší duchovní hodnotu. Rabíni sestavili seznam 39 činností o šabatu zakázaných, mezi něž patří sít, orat, sklízet, mlít, péct, tkát (plést), šít, psát, stavět a bourat, zapalovat oheň, přenášet věci z jednoho místa na druhé (Miš.Šab.7:2). Následně rozšířili ještě každou z těchto kategorií
různými směry, aby vytvořili „ohradu kolem Tóry“(Mišna.Avot 1:1), např.zakázali manipulovat s penězi a s nástroji, jichž se běžně užívá při práci.Závažnost těchto nařízení pro dnešní dobu- v tom se ortodoxní a progresivní judaismus od sebe liší. Shodují se spolu aspoň v tom, že šabat je třeba dodržovat 7.den v týdnu, tj.v sobotu. Poněvadž od starověku trvá den od slunce západu do slunce západu, začínáme šabat v pátek večer a končíme v sobotu večer. Liberální Židé netrvají na začátku šabatu po západu slunce, vzhledem k potížím, které to v zimních měsících působí ve společnosti, jež se řídí spíše hodinami než sluncem. Namísto toho zahajují svůj čtyřiadvacetihodinový odpočinek tehdy, až se rodina v pátek večer sejde doma. Matka zapaluje dvě šabatové svíce. Obklopena svou rodinou vítá šabat do svého domova rozjímáním a tradičním požehnáním za světla šabatu. Svíce dodávají domácnosti atmosféru posvátné radosti. V danou dobu se rodina odebere do synagogy, aby se tam připojila k dalším rodinám a všichni přivítali šabat společně. Po návratu z bohoslužby domů pronese obvykle otec požehnání dětem a pak se zasedne k večernímu jídlu. Bíle prostřený stůl skýtá představu slavnostní hostiny. Před jídlem se provádí obřad, zvaný kiduš (posvěcení) nad vínem a nad speciálním chlebem-chalou (také barches). Podrobnosti o kiduši najdeme v modlitební knize. Otec jej zpravidla začíná požehnáním nad vínem- symbolem radosti šabatového dne. Všichni se připojí k přípitku a otec pak odkryje ubrousek, jímž jsou chráněny šabatové chleby a odříká požehnání nad chlebem. Kousek chaly pro každého člena rodiny symbolizuje nutnost podělit se o základní potravinu, kterou člověku poskytuje B-h. Je-li rodina příliš chudá, aby si mohla dopřát víno, použije pro kiduš jen chléb samotný. Následná večeře má slavnostní ráz a navíc dává příležitost k rodinnému posezení, neboť žádný člen rodiny není vázán povinnostmi venku. Po jídle se říká poděkování a pak se zpívají šabatové písně-zemirot. Pokud se týká dodržování šabatu obecně, liberální judaismus nelpí na dogmatických pravidlech, klade důraz
15
jen na princip radostného a pokojného odpočinku, souvisejícího s potřebou změny oproti všední týdenní rutině. Člověk by se samozřejmě měl vyvarovat veškeré práce, jež není bezpodmínečně nutná a vůbec všeho, co může udělat kterýkoli jiný den. Proto by např.paní domu neměla v sobotu nakupovat. Lidé by měli udělat všechno pro to, aby nepřijímali zaměstnání, vyžadující sobotní práci a pokud možno se v sobotu nevěnovali obchodním záležitostem. Jestliže je někdo ekonomickou nutností nucen v sobotu pracovat, pak by si měl i za cenu větší námahy vyhradit aspoň část sobotního dne pro sváteční rozpoložení bez práce a v pravém šabatovém duchu. Liberální judaismus se domnívá, že jízda do synagogy soukromou či veřejnou dopravou je přípustná , dokonce žádoucí, přispěje-li k pokojné náladě šabatuvyhneme-li se tím nadměrně dlouhé a únavné chůzi, zejména za nevlídného počasí. Podobně také liberální judaismus připouští používání elektrických či plynových spotřebičů, pokud to zásadně či výrazně posílí oneg šabat- šabatovou radost. Rodina by se měla zúčastnit ranní šabatové bohoslužby v synagoze, kde často bývá i společný kiduš. Prastarým zvykem, dosud velmi rozšířeným, je rozhlédnout se po synagoze a je-li přítomen někdo cizí, pozvat jej jako hosta k sobě domů na šabatový oběd. Hodně návštěvníků města, studentů daleko od domova či osamělých duší tak zakusí vřelost židovské
pospolitosti. Sobotní oběd by také měl být slavnostní, s kidušem na začátku a poděkováním (Birkat hamazon) na konci. Některé kongregace pořádají také v pátek večer nebo v sobotu odpoledne oneg šabat: :zpívání šabatových písní, přednes pasáží z literatury a básní vztahujících se k šabatu , promluva i občerstvení posilují atmosféru družnosti. Tento zvyk zavedl slavný básník Bialik v Tel Avivu a od té doby se rozšířil po židovských komunitách celého světa. Třetí slavnostní jídlo, zdůrazňované hlavně chasidy a známé jako se´uda šlišit-třetí jídlo, je před koncem šabatu. Stejně jako se šabat do židovských domovů vítá, tak se i vyprovází. K ukončení šabatu se opět shromáždí celá rodina na obřad havdaly (rozlišení). Jméno pochází od modlitby, která líčí rozlišení mezi „posvátným a všedním, světlem a tmou, sedmým dnem a šesti pracovními“. K havdale jsou potřeba tři věci: sklenice vína či jiného podobného nápoje kromě vody, rozsvícená zvláštní havdalová vosková svíce, jež znázorňuje rozdíl mezi světlem šabatu a temnotou ostatních dní, a kořenka s vonným kořením (besamim). Koření se někdy vysvětluje jako symbol „lahodnosti“ šabatu, již cítíme tím intenzivněji a hlouběji, čím víc se blíží. Jiná interpretace považuje koření za náhražku „nešama jetera- přídatné duše“, která se šabatem přichází i odchází. Na konci obřadu. si členové rodiny vzájemně popřejí dobrý týden- šavua tov.
Šabat tento týden začíná v pátek v 19´56, a končí v sobotu v 21´12. Délka dne je 14 hod 45 min; délka skutečné hodiny činí 74 minut, východ jitřenky 3´24; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 4´07 hod; východ slunce v 5´24; polovina dne 12´46; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 13´16, (mincha ktana 17´04, plag mincha 18´37) západ slunce (škia) 20´06; východ hvězd v 20´45 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
16
